33/2005 - Psí víno

èasopis pro souèasnou poezii
I X . r o è n í k
2005
Antonín Mareš / COPORUCE _ Báseò Oktoberfest ’99 (mail-art L. D., 23.09.1999)
Autor Bagtyropiè
Patrik Linhart
/ Autor Autoroviè
Patrik Linhart
Abych šel do sebe
Než abych šel do sebe, to se radši seberu a udìlám
na tebe bububu. Nesmíme chodit do sebe v této dobì,
kdy se èas zaèíná zkracovat a konec svìta se blíží. Dnes
se mi zdálo, že nás okupují Nìmci. Úplnì jsem se rozzuøil a plakal jsem, plakal na plakát s nìmeckým vojákem, ale jako vìtšina Èechù jsem se nechal zavøít do
zahrádkáøské kolonie, kde mimo jiné byla zvíøata ze
všech èeských ZOO. Máma mì posílala do konsumu
pro krabicové víno a to nebylo jen tak. Spousty nás
tam tajnì chodily, ale kdyby nás Nìmci vidìli, hnáty by
nám dolámali. Chtìli mít svoje Èechy støízlivé. Chudáci
Poláci (které samozøejmì taky obsadili) museli kvùli
Nìmcùm vymyslet krabicové vodky, aby se nepronesly. Byl to však jen sen, probudil jsem se do krásného
neokupovaného dne. Hned zkraje mi ho v konsumu
zkazil starogermánský šmrksa slovy: Life ist eine pièa,
besch to sepe.
RÓNIN NELEZE ZLÝM DUCHÙM DO PEØIN
Hysterický majitel
Pøed mým domem si den co den hraje skupina holèièích kokotek. Je jim asi osm, i když pøesnì to tvrdit nemohu. Fakt je, že kdyby je jeden z mnoha místních slizákù objel, skonèil by v lochu co odporný prcaèkáø.
Mají k disposici všechny barabizny v celé té dìsivé ulici a ve všech okolních ulicích a mimo jiné rovnìž dìtské høištì s pingpongovým stolem z pravého betonu
a kolejištì. Ale to ne, psí kundy pravidelnì vysedávají
na mém prahu a vedou nechutné øeèi o žvýkaèkách
a podobném svinstvu. Jistá uèitelka jménem madam
Hotovsonová malým štìbetelkám vìnovala barevné
køídy a tak se jejich blábolení mohlo pøenést i na chodník – na chodník, po nìmž jsem mìl tu èest takmìø
jednou, dvakrát dennì šlapat. Pøímo pøed brankou
jsem našel zelené srdce zvící osmdesáti cm na šíøku
a v nìm nápis SAŠA + PATRIK. Lekl jsem se tak, že
jsem si ublil do vietnamských trenkoslip, které jsou èi
do té doby byly trnem v oku všem chlapùm z posilovny VÍTÌZNÝ VALENTIN. Nebylo to neoprávnìné.
Doma už èekala pøítelkynì. Pod oèima mìla kruhy po
nedávno prodìlaném hysterickém záchvatu nejžlutìjší
žárlivosti. Musel jsem øíct na rovinu, že s tou èumrdajkou nemám nic spoleèného. V noci jsem si maloval,
jak s tou malou cicinou uprchnu a budeme road-múvovat po Èechách jako Nabokov s Lolitou. Bohužel se
ukázalo, že Sašena se zamilovala do jednoho se mnou
stejnojmenného cigoše a premianta tøídy v jedné
osobì.
Dobré rány
Za trest jsem si udìlal pár dalších záøezù. Moje levá
ruka je posetá šrámy z prohraných bitev. Doma øíkám,
víš, to mì zase jedna opustila. A máma se ptá, a odpustila? Ukázal jsem ruku. Bylo to na levaèku, víš? Ale,
ale, máma na to, podle tý rány si musel bejt velká svinì, radìj si sežeò nìjakou nalejvaèku, jinak se budeš
muset rozkrájet.
Sníh
Buï je venku sníh nebo doktoøi popadali z nebe.
Chvíli jsem pøed domem polykal do tmy, abych rozlouskl tu záhadu. Byli to andìlští doktoøi. Pøitáhl jsem
jednoho domu, aby mi poradil, co s Albertem, když má
hystrák.
„Jeèí?“ ptal se svatoušek.
„Jako píèa,“ pøisvìdèil jsem.
„Jed?“
„Ta dávka by uspala deset kojencù!“
Doctor angelicus vytáhl z kapsy bílý flastr.
„A nezapomeòte,“ øekl na odchodu, „pøilepit i s dudlíkem.“
Psal mi Roman
Psal mi Roman Szpuk, že jeho kámoš mìl tíha porod, krev na podlaze a tak. Blut und Boden, krev na
podlaze, píšu mu, co víc si sudetská žena mùže pøát.
Psal mi Roman Szpuk, že holka jeho kámoše je bohužel euroindiánka. Inu, tím lépe, koneènì indiánská
krev zkropila europùdu a tak jsme si s U. S. Army kvit.
Jo, dìti, chtìl jsem je mít už v pìti. Dlouho jsem èekat
musel. Psal mi Roman Szpuk, psal mi psalm.
MichalPatrik
ŠandaLinhart
/ Jiøí Korbel
Ideální obraz
Mraky se valí na maják, dvì teèky se scházejí na konci úseèky, pod stolem piják a vepøové výpeèky. Tak
bych vidìl ideální obraz èehokoli.
Nesmíš se smát
To se lehko øekne: rozhodnì se nesmíš smát tomu,
že tì miluju. Kdybych na to mìl a hlavnì kdybych na to
chtìl mít, vezmu tì nìkam pìšky, kamkoli, zvol si itineráø. Moje øíše je velká a i když má hranice velice
vzdálené, vzal bych tì i na nì.
Rum z lednice
No jistìže jsem se opil, jistì jsem vypil rum z lednice, no tak neèum, vítej hosta, jsem pro tebe cizí? Jsem
tvùj hoša, táta od famílie, no vzpomeò, ten na kterýho
je stopro spoleh a nìkdy ani vidu. Nìkdy vítám tvýho
tátu, stojíme v jedné východní frontì. Tvoje máma jenom pro mì vaøí èoèku a tobì ji dává sežrat. Nic z toho
není pravda. Pøed sto nebo dvìstì lety jsem prohrál jakousi bezvýznamnou bitvu a poøád to mám na talíøi.
Není pravda, že nemám žádný cíl – pro tu nejvyšší
metu si to metu – – Vždy já miluju jenom sám sebe
a tebe – – pravil pan Textaø své ženì poté, co se vrátila z lokálu.
Duše a fusekle
Frdamt celej muj leben, tupá je moje lebeò, a to mlèím o tom, jak se hádala moje duše s tìlem. Když ti dva
spolu sedìli, se dìly vìci, umìli si to podat hodnì
slam, pøísahám, bylo poetry, èerný svetry a lehký petry. Sám jsem se divil, ti dva mìli kosoètvercù plný rysy
a gatì pod postelí ve své nìze povolaly knìze, aby jim
oddal fusekle a duše jejich useklé.
Neunikᚠnadlouho
Neunikᚠnadlouho, jezdíš s koèárkem a mᚠzážitky,
které by ti závidìl i sociální pracovník, to když jeden
divný maník nabídne tisícovku za koèárek a ty nemáš
co øíc, protože i kdyby ten hunt stál o pìt tausnù míò,
nedovedeš si pøedstavit, že to dítì poneseš v ruce dva
kilometry, ale maník má temný ksicht a s koèárkem to
nevytáhneš na víc než na 50 km/h. Takže chvíli váháš
a pak se rozjedeš k nejbližšímu jukeboxu poradit se
s Landou. Za tebou se temný maník gebí, páè ví, že
Landa už neradí, jenom drandí.
Nelez zlým duchùm do peøin
V ètyøi ráno jsem se rozešel do všech stran.Všechno
je za námi, ukradnout tak šišku salámu a na prázdném
háku se povìsit a zvonit na kosy. Pøede mnou se prostírá velký stùl, z nìhož lezou pajdavý mrzáci uáplý
tmou a zmarem, noèní hlídky na nonstopech, ksindl,
zmaøená forma života, polibek zajíce, posraná podìlaná po zuby zaatá královna poblijónù, a v øadì neposlední svraštìlý tlamy tmy, a výprodej plus doprodej
zaprdìných v lajntuchu stuchlých, zbouchlých zlými
duchy a démony vymaèkaných pomeranèových moštù
a do sebe zamilovaných køenù. A tak si øíkám – do poslední chvíle si hraj na severoèeský kraj a netvaø se
jako ublížený a napùl kouslý koblih. Prosím tì hlavnì
žádné slzy. Chlapi, již mají slzy – slzy, jež nièí líèidla,
rozdírají tváøe a kanou do – ty chlapi mlátím do mordy.
To radìji nehraj cíu, vypij zbytek fernetu a zavolej Radostí k síle – už jsme tu!
Partyzánská válka
Doma èekal Vietkong, jak mu pøedpovìdìl Vietnamec, který ho vzal stopem. Zaèalo to už ráno v autobuse do Teplic. Volala mu máma, jestli nechce na obìd.
Mámì se neøíká ne. V internetový kavárnì se ho hospodáøíèek Krajíc zeptal, pudeš? No jo, s mámou ke
Kozlovi. – No jo, Krajíc na to, ale tvoje máma mì moc
ráda nemá. – Ale hovno, bude ráda, že tì uvidí. – Než
odešli, pustil Krajíc Potkali se u Kolína, øekl mu na to,
že je to patafysika par excellence, Krajíc, že patafysika je hovno, ale medvídci jsou zkrátka koføi. Než pøišla
máma ke Kozlovi, bylo jim tak dobøe, že to nemohlo
být lepší. Pak se objevil hospodáøíèek David. Máma pochopila, že ho stama nedostane. Slíbil, že bude doma
v sedm. Pak pøestaly jezdit autobusy, zrušily se vlaky
a zaèala partyzánská válka.
Autor Bagtyropiè
Patrik Linhart
/ Autor Autoroviè
Info z vesmírný díry
VANT. Auto, jehož hrozivá maska nemìla ménì než tøi
metry, pøedlo jako kotì tygra znaèky albín usurijský,
proto jsem zaslechl èást jejich hovoru. Rekultivace prý
brzo budou vìtší business než samotná tìžba uhlí.
Kdyby na mì bojovník proti kouøení nevytáhl služební
odznak gestapa, nebyl bych víc pøekvapen. Nemohl
jsem si však nijak novou informaci zaøadit. Je to dobré
nebo zlé? Rozrušen na nejvyšší míru bral jsem se
k mìstu. Cestou jsem potkal lokální troglodytku. Byla
to holka tak hezká, že jsem zvlhnul i za nehtama. A za
to vdìèím škole tolerance, protože být jenom kapku
normální a vracet se mezi normální lidi, musel bych jí
na místì rozjet a z jejích plastických šustìnin s malým
medailonkem v rozkroku by nezùstal v celku ani prognostický nápis RAFÁCI NOSÍ STREET VAGABUNDE.
S Dádou to bylo hustý tak, že Houžvièka se bojí
usnout. Jak zavøe oèi, roztoèí se mu hlava. A to není to
nejhorší, øíká si, ve snu zesnu a když ne za živa, tak potom mì Dáda dá pár facek. Dáda si ustlala v kuchyni.
Obrací se z boku na bok a pøemýšlí, co by mu ještì
øekla. V polospánku se jí zdá, jak ho posílá s provazem
na Mìsíc. Hned se zmátoøí, posadí se na kanafasu a dá
se do pláèe. Ježíšmarjá, bìduje, s dìdkem je to zlý, asi
se s ním budeme muset rozlouèit. Èerný pudlík Dudlík
se na ni dívá a vrtì ocasem dává najevo, že rozumí.
Mìsíc se zatím pod tíhou obìšeného Houžvièky nezadržitelnì øítí k Zemi. Cestou sejme pár ufonských létavic. Astronom Sam Horowitz to všechno pozoruje dalekohledem z balkónu, v duchu si pøipravuje dialogy
pro Houston. Budou dost hjústý.
Zahradník z Devonu
Nejvyšší bod nad zemí troglodytù
Japonské i pøemyslovské zahrady jsou na naší zahradní scénì stálicemi. Oblibu si získal i zahradnický
styl tuniských Arabù. Málokdo však pøišel na chu nejslavnìjší britské zahradnické škole v Dartmooru. By
vìtšina z nás vidìla nejménì jednu z filmových versí
Psa baskervillského, nikoho nenapadlo pøenést pùvabný Grimpenský moèál a domeèek sira Henryho do naší
domoviny. Pøitom je to tak prosté, staèí trpìlivost, romantická povaha realitního agenta a poøádná hadice.
Ti, kteøí mají poøádný bazén, jsou o krok pøed ostatními. Postup je následující: Zbourejte svou villu a postavte klasické kamenné obydlí neolitického obèana. Vykopejte bazén. Využijte i uvolnìný prostor po vašem
domì. Bazén naplòte vodou jen zpùli, zbytek doplníte
hlínou a kameny, vhodné jsou i zbytky domu, vèetnì
zaøízení bytu. Kolem bazénu zasázejte pahýly stromù
a svìtélkující houby. Opatøte si miasmatické výpary.
Pro oživení si obèas dopøejte poníka. Poník na blatech
vydává pøíšerné zvuky. Pokud máte vìtší zahradu, postavte si na opaèném konci blat zámek nebo aspoò kulisu zámku.
Vyšel jsem až na nejvyšší bod hald, odkud je výhled
na mìsto s kostelem a zámek, na klášter a neubauteny
pod horami, bílinskou jámu se všemi stroji, ledvickou
elektrárnu, jež víc než jindy pøipomínala Auroru v mlze pøízraèného pøístavu, a mladý, nadìjný oprám, který se tu objevil teprve pøed pár lety a povídá se, že se
u nìj usadil salamandr. Byl to první férový jarní den
a kraj byl zahalen v oparu jako Van Halen ve své fantasticky debilní musice. Z jámy X tak byly pozorovatelné pouze nejvyšší stroje, erektované jako vymrštìné
pravice fanatických železných náckù. Z Duxu jsem vidìl jenom nejbližší domy pøináležící zámku, vìžièky
okolních domù a vrcholy starých komínù. Stožáry elektrického vedení mezi mìstem a výsypkou se naklánìly ve smìru kouøe z Aurory a posílaly si mezi sebou
ohavnì klející vrány. Asi 150 km ode mì zpíval skøivan, ve slunci se tu i tam zaleskla kožená køídla pterodaktylù. Tìchto ptákù jsem se kupodivu nikdy nedìsil,
leè jeden z nich jménem Kristián Kodet mi dnes strach
nahnal. Snad proto, že tato celebrita mezi pterodaktyly k nám zavítá málokdy. Mìl jsem za sebou sotva pùl
krabièky cigaret, když se ve smìru k výsypce Pokrok
zvané Hory šílenství vyøítil mírnì ojetý automobil znaèky Hammer oblíbený mezi managery na Wall Streetu
i businessmany od šachet. Posádka si to zahamøila pøímo ke mnì. Jak mì míjeli, všiml jsem si nápisu na dveøích – ZAHRADNICKÉ SLUŽBY MASTER AND SER-
!
MilanMichal
ŠastnýŠanda
/ Kateøina
/ Jiøí Korbel
Bolechová
Milan Šastný
VYPOUKLÉ BØICHO pùlnoci
Zvìdi
jdou po stopách
odpovìdí
SEN O MÌSTÌ KDE ŽIVOT
má pøíležitost i za dne
Kde škvaøí se sádlo
kde u žlabu procitneš
kam v noci sis ulehl
ještì do zvratkù a magnólií
Nikdy nebude vèas nic
i kdyby pozdì nebylo
a nesmrtelnost
je vlastnì prázdno
vhánìné do andìlského splachovadla
Bez domova ve své kùži
podzim prodal do otroctví
životy na podpal
Vlkova øi
je propojena s nekoneènem
Prý…
– Ne nemusíš mi nic vracet!
Hlavnì mi ale kurva neber
to co mi ještì zbylo!
Èím dál víc ti nìkdo chybí
to tedy znamená že stále tu je
ale už nezjeví se
køièel kdosi
než zmizel v tektonické prasklinì
Z pravìku
Kateøina Bolechová
Jak nehluènì tuhnou záda zdí
když pod jazykem zlato
poslední šupina v hedvábných chloupcích
v chaloupkách pod jezem
v základech podzemí pánevních kostí
Zpuchøelým dnem dobývá se
zjevení
a leskne se jak psí sádlo
***
záškuby
oblièeje
kalafunou
žínì
… a žena pod peøinou…
øíkám jí „Tiché svìtlo“
a severskou rukou v dálce
uklízím obzor:
… tohle to jsem já v pìti letech
a tady už mi raší knírek
no a takhle jsem vypadal
když jsem poprvé šlápl na ocas
Marnajské kunì…
pod
peøinou
klíèem
odemykám
namodralý
vzlyk
jazyk
Až navìky
podél zdí podél zdí
podél ženy pod peøinou
Øíkám jí: „Miluješ mì?“
Odpoví: „Už“
"
Autor Bagtyropiè
Michaela Janeèková
/ Autor Autoroviè
Michaela Janeèková
tace ještì nikdy žádný ze sportovcù nevyužil, (ale
vyvìsit je nakonec mùže), lavice je vadná už šestou sezónu, nicménì teprve teï si této skuteènosti všiml
školník, poté co se o ní v opilosti opøel, a co se dochvilnosti týèe – i paní Rubešová, kvùli své závislosti na nikotinu, zaèíná výuku s dobrou pìtiminutovou sekyrou
a konèí tak sedm minutek pøed zazvonìním, aby nebyl
v kuøárnì nával. Vidím, že nemáte, co øíci. Oèekávám,
že všechny resty dáte do poøádku. A nezapomeòte, co
peklo schvátí, to už nikdy nenavrátí. Grrr, odpovìdìla
uctivì Klára.
Modli se a pracuj
Klára si zapálila proklatì dlouhou spartu, natáhla
hezké nohy na hnusný pracovní stùl a vychutnávala si
ten kontrast. Po ètyøech hodinách dokonèila opravu
dvaašedesáti kontrolních slohových prací – z toho jich
38 protrhla, 2 zmuchlala a na jednu napsala s upøímným pøesvìdèením HOVNO!, ponìvadž stupnice od
jedné do pìti se jí nezdála pro tento pøípad zcela výstižná. Tento exces se poté, co ji opustil poèáteèní zápal, snažila neumìle odstranit maïarským opravným
lakem s nadìjným oznaèením Javitofolyadék, leè inkriminovaný výraz byl stále èitelný, ne-li ještì nápadnìjší.
Po nìkolika bláhových nápadech (sežrat práci? pomazat ji skuteèným exkrementem?) se Klára rozhodla dát
si pauzu. I ženy koneckoncù mívají své dny. Nalomenì
se táhla pøes dvì patra do vedlejšího pavilonu, kde høadoval staøièký kafomat. Zvolila èíslo 39, pøidìlené kávì
hoøké, temné a bezvýchodné jako tùò. Automat pamatující dle všeho Franze Josefa pøièinlivì dodal nápoj,
leè na kelímek již jeho entuziasmus nestaèil. Klára sofistikovanì sledovala bøeèku tekoucí jí k nohám. Víc
drobných nemìla. A jiných penìz taky ne. Bìhem
zpáteèní cesty se o sobì namátkou dozvìdìla, že je
kráva, koèka, správná, hnusná, ujetá a trapná. Potìšilo
ji, že je tak mnohotvárná bytost. Pøed kabinetem narazila na tøetího zástupce pro pedagogické záležitosti,
Rubešovou. Kláøe bleskla hlavou dìtinská pøedstava,
jak pøed sebe vztahuje ruku s krucifixem a Rubešová
se s øevem a svìtelnými efekty propadá do zemì,
pravdìpodobnì by to nefungovalo, ale na druhou stranu to ze sboru ještì nikdy nikdo nezkusil. Rubešová se
usmála jako krokodýl pøed tuèným obìdem a poruèila:
Všechnu èoèku a popel do svítání pøebereš, jinak si
mì nežádej! Ech? pravila Klára. Paní kolegynì, od záøí
jste neodevzdala tu kontrolu kontroly seznamu, nevyvìsila jste termíny vašich konzultaèních hodin a ve vaší
kmenové tøídì nìkdo bìhem vyuèování pøeøízl pilou
lavici. Nejsem s vaší prací spokojena. A tuhle jste konèila hodinu o dvì minuty døíve, což je skuteènì neodpustitelné. Máte k tomu co dodat? dotázala se tónem
prokurátora Urválka. Klárinka mìla chu poznamenat,
že kontrola kontroly je píèovina a jeden ze cvikù poslušnosti, hojnì zadávaných vedením školy, aby bylo
možno zjistit a pomìøit loajalitu zamìstnancù, konzul-
Uèitel uèiteli vlkem I
Klárinko! Jsi to ty, holèièko? Jé, dobrý den, paní uèitelko. Tak jakpak se teï máš, kde vùbec dìláš? Slyšela
jsem, že uèíš, vážnì? No, to bych do tebe nikdy neøekla, taková ubreptaná jsi byla, neukáznìná a úplnì ti
chybìla logika, pøíklady z matematiky ses uèila nazpamì, pamatuješ? A teï tohle. Ale ukaž se, Klárko! Kláro, ty ses úplnì zmìnila! Bylas takový vošklivý dítì,
brejlatý, vyèouhlý, hubený – a vylízala ses. Krasavice! Ty
vlasy, ta postava! Vynadívat se na tebe nemùžu. Já jsem
si vždycky øíkala – chudák holka, ta se nevdá, ale nemìla jsem pravdu, nemìla, modelka úplná, princezna!!
Vystupuješ? Já tì pustim, poèkej. Jsem moc ráda, že
jsme si popovídaly… a pozdravuj maminku, Klárko!
Uèitel uèiteli vlkem II
U vìšáèkù v malé šatnièce na Kláru opìt èíhala paní
uèitelka Anièka. Únik byl naprosto vylouèen. Klára si
dopøála radostnou pøedstavu, v níž Anièku, pøikurtovanou k radiátoru, mlátí po hlavì sádrovým modelem
Kokoøína. Paní Mareèková, potøebovala bych s vámi
mluvit. Jako žena s ženou. Kláøe bleskla hlavou fantasmagorická vize, že snad mají s Anièkou stejného partnera, a uniklo jí krátké zajeèení. Jedná se o Artura. Váš
syn se dneska poèùral na vycházce. V pìti letech, paní
Mareèková! A to není jediná vìc, která mne znepokojuje. Artur má velmi špatný úchop, kresbu na úrovni
ètyø let a nevyvinutou jemnou motoriku. Je hyperaktivní, není schopen se delší dobu koncentrovat, chybí mu
výdrž…a ty jeho reakce! Za rok má nastoupit do první
tøídy, to si tedy skuteènì nedovedu pøedstavit. Mimochodem, máte doma nìjakou dìtskou hru, paní Mareè-
#
Michal
Michaela
ŠandaJaneèková
/ Jiøí Korbel
ková? Víte, mnì pøipadá, že vᚠArtur snad hry ani nezná. Ale ano, má hry, zrovna nedávno mu manžel donesl z popelnice kost i s kusem provázku! Co prosím,
teï jsem nerozumìla?? Každopádnì byste mìli uvažovat o psychiatrickém vyšetøení dítìte, potom by už
mohlo být pozdì…
èen existencí slovních druhù (ják najdi sloveso? co tim
jako myslíte??)
Pùlpán pøechyloval ve stylu : šlechtic – šlechtièka, žid
– židka a Vinš, Kláøin vrstevník, který studium používal
jako zástìrku pro vojenskou správu, byl upøímnì znepokojen otázkou hlavních a vedlejších vìt. Klára moc
dobøe vìdìla, že vìtšina pøítomných po ÚSP̊NËM
složení maturitní zkoušky do svého životopisu uvede
magickou formulku „semskladna“ a Kláøin zoufalý boj
s vìtrnými mlýny jejich pravopisu na nich nezanechá
sebemenší stopy. Moc vám dìkuju, že jste mi to øekla,
paní Švestková. Mnì se už dlouho zdálo, že s tou tøídou nìco není v poøádku – a teï jste na to koneènì
kápla! Oni neumìjí psát, tím se to vysvìtluje! Já vim, co
udìlám, já jim dám diktát! V uèebnici asi nìjaký bude,
co myslíte??
Poøádek musí bejt
Prósim vas, pani Mareèkóva, vy jstì tøidni druhé bé?
Já mam na starósti jejich šátnu, to nìvazmóžno. Ten
bórdìl! A nìmam kljuè, kak magu uklizjet? No skažitì!
Chnusny nepoøadek, butylky prázdny, papiry všude,
staré jídlo – chamburgery a mýši! Mýši tam chováji váši
dìtíèky!! Pasmatrítì, pani uèitelka! Klára zapátrala
v pamìti po vhodném konverzaèním obratu – mìla
ruský jazyk od tøetí tøídy, ale jako na potvoru se jí vybavila pouze pochvalná sta týkající se elektrifikace venkova, pohnuté vyprávìní o tom, jak soudruh Uljanov
skládal maturitu z dìjepisu (biljét pa istórii), èást básnì
od Agnii Bartó – U menjá vesnùški (mám pihy) a kousek Onìgina. Nic z toho se pøi nejlepší vùli nedalo použít. A pak jakási parodie na Žlutou ponorku: Ja sovìtskij inženìr, ja mašinist strojitìl, ja pastroju žóltyj
parachód, žóltyj parachód, žóltyj parachód! Taána Nikolajevna mrskla s hadrem a odešla rázným krokem
smìrem k øeditelnì. (Klára si smutnì uvìdomila, že píseò zazpívala nahlas.)
Klára a dva páni
Klára byla povìøena úkolem nemalého významu –
mìla totiž zajistit hladký prùbìh pøednášky pro vyšší
gymnázium. Školení se týkalo sexu, nechtìného tìhotenství, pohlavních chorob, pláèe a skøípìní zubù, což
Kláøe pomìrnì vyhovovalo. (Rozhodnì existovala
strašnìjší témata – napø. hnidy, branná výchova nebo
Evropská unie.) Pøednášející Plachý – Jasný málem nebyli vpuštìni do budovy, protože jak mínila školnice
Bláhová, vypadali jako párek móc divnejch ouchylù,
který z nenormálních dùvodù šmírujou kolem školy.
Vše se nakonec vysvìtlilo, a když se lektoøi prokázali
svými doporuèeními, mohla beseda zaèít. Pánové, kteøí se familiárnì pøedstavili svými køestními jmény, mìli
pøesnì rozdìlené kompetence, Imre vyprávìl ošklivé
pøíbìhy ze života mladých (a dnes již vesmìs mrtvých)
lidí, Igor mìl na starosti brožury, diapozitivy, prezervativy, hleny, sperma a viry. Oba, jak musela Klára pozdìji potvrdit školnici, skuteènì budili dojem deviantù
a Klárince se nechtìlo vìøit, že nìkdy ve svém životì
dìlali sex, na nìmž participovala živá a pøíèetná osoba
opaèného pohlaví… Trochu se lekla, když pøed ní náhle pøistál Igor, vrazil jí do oka uzávìr od Dobré vody
a zaøval: Pøedstavte si, že muž provede ejakulaci do tohoto víèka (Klára dostala strach, že se poblinká). Kolik
spermií obsahuje takovéto množství ejakulátu?? Dvì,
pravila zpùsobnì, aby mu udìlala radost. Cháá! Tøi sta
milionù!! povykovalo abnormální duo s neuvìøitelnou
pýchou, jako by to byla jejich zásluha. Když se publi-
Druhá es
Materiál, s nímž byla Klára nucena pracovat, pocházel z rùzných ústavù a spojovalo jej jediné – neschopnost studovat na bìžné støední škole. Pøesnìji øeèeno
– tøída se musela naplnit (na sportovce jsou poskytovány vyšší dotace) a bylo jedno ÈÍM. Sportovní gymnázium bralo stejnì jako smrt všechno. Umíš se podepsat?
10 bodù! A v tomhle slovì dokonce nemᚠchybu, jsi
pøijat! Takto nasbírané kádry byly zdrojem Kláøiných
èastých noèních dìsù. Hokejista Macek nebyl schopen
vysvìtlit význam slova „zaržáli“ (to je òákej renonc, né?
žrali tam má bejt!) Oslnivou Sabrinu zajímalo, kdo vlastnì lidem tehdy oznámil, že zaèala renesance (Klára ležérnì odvìtila, že to všichni dostali mailem, a Sabrina si
to pozornì zapsala do svého vzornì vedeného sešitu.)
Sprintér Drobný byl ve svých sedmnácti letech zasko-
$
Michaela
Autor Bagtyropiè
Janeèková
/ Autor
/ Roman
Autoroviè
Szpuk
Roman Szpuk
kum dostateènì vynadivilo, pøedstoupil opìt Imre
a dojemnì pojednal o své ženì Miluši, která ho z jakéhosi dùvodu vìrnì milovala, nicménì sex pøipustila až
po osmi letech vztahu, jenž byl øádnì završen sòatkem. A to èekání stálo za to. Vydìšené auditorium
vlažnì zatleskalo. Po krátké pøestávce, kterou Klára
strávila kouøením dvou startek naráz, aby ušetøila èas
a dostala do sebe potøebné množství škodlivin, pozmìnili oba borci svùj úhel pohledu a oklikou se dostali
k prùbìhu samotné kopulace, kterou si zjevnì pøedstavovali jako Hurvínek válku. Co myslíte, milí mladí
pøátelé, je velikost údu opravdu dùležitá? Záleží na ní?
Myslím – v opravdu kvalitním vztahu… Ano, odpovìdìla bezelstnì Klára a student Liška v zadní øadì dùraznì
kývl.
Plachý – Jasný dali najevo své zdìšení nad tak hnusnou a bohu nemilou poživaèností bující dokonce i v øadách pedagogického sboru, létali po místnosti jako
divé vrány, lomili vyzáblýma rukama a èerné sektáøské
hadry na nich jen vlály. Klára mìla pocit, že by proti ní
rádi použili kropenku a zaostøený kùl. Když koneènì
se sklopenýma oèima uznala, že se mýlila a velikost
pohlavních orgánù hraje v partnerském svazku úlohu
zcela podružnou až zanedbatelnou, mohli pøejít k dalšímu okruhu. Dìvèata, co byste øekla, musí každý akt
bezpodmíneènì konèit orgasmem? Je to nutné? napovídal nenásilnì Igor a hledaje nìjakou povolnou ovci,
obloukem se vyhnul ïáblici, které už není pomoci.
Jeho profesionální instinkt však musel patrnì utrpìt
pøedešlým stresem, nebo se pomýlenì zastavil
u anarchistické buøièky Mrázové, která – jak sama
mnohokrát prohlásila – nesnášela falešné autority
a hádala se a nesouhlasila už jen pro radost z konfliktu.
Byla ochotná vyvolat scénu, i když jí na daném problému vùbec nezáleželo, což evidentnì nebyl tento pøípad. Tak hele, já už to dìlám pìt let – a eštì nikdy sem
to nemìla, zatimco chlapi, ty se udìlaj dycky! (Imre se
pokøižoval.) Takže si myslim, že takový kecy jako že
na velikosti nezáleží nebo že ženský orgasmus ani nepotøebujou sou pìkný… kokotiny – teda kraviny. Chceme, že jó, holky, aby ho chlap mìl velkýho a aby to
s náma umìl, jinak a táhne do hajzlu. Ozval se frenetický potlesk všech pøítomných dívek, zatímco hoši
upøenì studovali vzorek linolea a Plachý – Jasný bez
rozlouèení opouštìli tøídu. Klára mìla ošklivé tušení,
že dùvìru, kterou do ní vložilo vedení školy, už zase
nenávratnì zklamala…
Samorost – tvé baptisterium
Tvá žíla je lanem po hrdlolezci,
jenž zmizel ve tvém baptisteriu,
tam služebné tvých vlasù obíhají stùl,
za výstøih slzou køtí tì jak pøedci
vínem svou knìžnu vystavenou v kleci…
Nehojivá mast
Žádné zranìní se nikdy nezahojí,
jen pøesypeme si je z dlanì do dlanì, když se hladíme.
Zranìní v našich srdcích je rouhání pod obojí,
tím jemným pískem je naše dlanì hojí,
když rozetøeme si ho po tìlech jak teplo po vínì…
Sumcùm
Svatý Antonín káže sumcùm, jak chléb by lámal,
ty, plnoòadrá, o rámì opírᚠse mi, a nᚠblahobyt
už plní nám v naší vile vínem nádoby –
Proè, proè jen vidím temnou noc v tìch sumèích
tlamách,
v žábrách vesmíru své hvìzdné makroby?
Janièce K. V kapli svatého Antonína Paduánského
v Hejnicích 2. 7. 2003.
%
Marek
MichalŠobáò
Šanda/ /Tomáš
Jiøí Korbel
Toula
Marek Šobáò
Do Laškova autobusem
Petrušce
Promoklá ni asfaltky
se závažím Karosy
Staøí
Suchými prsty
mnou krajinu
zástìry
Ve stojaté vsi
V povlaku
nízkých dýmù
Zdánlivá nehybnost
A pøece
sune se
rozvìšenou mlhou
Jen tuším vsi
za hradbami plen
sèítám skruže
a modrobílé tyèe
majáky rozlité oranice
Nahlas šofér proklel
sníženou viditelnost
pøed námi napjatou
jak smrt.
zùstávají nehybné
lucerny tváøí
v rozích oken.
Dana
Autor Klára
Bagtyropiè
Nývltová
/ Autor
/ Maja
Autoroviè
Vidmar
Vzpomínám si na to poledne
Nejprve popadaly
kvìtináèe
jeden po druhém
Pak na køídlech
usvìdèujících svìtlo z pøetváøky
vzlétla jedna z mucholapek
a zamotala se mi do vlasù
jako nepodaøená svatozáø
Oslepené slunce si zakrylo tváø
a v tichu, které zbylo po ptaèím
zpìvu
zahømìlo jako nikdy pøedtím
Den nato mì ostøíhali
a už jsem to nikdy nebyl já
Za vsí
Zabij
svùj hlinìný strach
znìlo vìtrem
A krajina vyzdobila se
neèekaným prùhledem
***
Moøe je huòaté
a høeje jako vlnìný svetr
Chybíš mi tu
Nic už nebude bezdìèné
V mých blátivých krocích
I s tím tvým
Gogénem
Jeho je zámìr.
V kukuøici
***
Úzkostiplná kukuøice
Strach ze stínu
praseèí rodiny
TomᚠToula
***
Šel jsem
kam mì vedly šlahouny ostružin
a vykrvácel døíve
než jsem tì staèil najít
Z dolíku vos
Ráznými pažemi
lámeme stožáry
pod noži listù
toneme
dál k horizontu
K modré vlajce sila.
Mé dìtství
byl dùm s okny na jih
která nikdo nezavíral
Kvetly v nich muškáty
a mucholapky
Hned pod okny zaèínal svìt
chvíli pøed objevením
a tu a tam zdvižený prst
mohl být stejnì dobøe varováním
jako pøísahou
kolem nichž se dalo projít
pouze po špièkách
&
Nechal jsem se vést
hejny opilých ptákù
a nepochopil
že je tøeba jít opaèným smìrem
Volal jsem do lesa
– a nic
Dana Klára Nývltová
***
oèima jsem svlékla
všechny drahokamy ze zdí
uložila je do krabice
pak jsem odhrnula koberec
a uvidìla jiné kameny
z jiných zdí
jen Bùh ví kdo je pøevtìlen do psa
***
svoje otluèené štìstí
beru s sebou na tramvajový
ostrùvek
nastoupíme do vozu
vezu ho nìkam jinam daleko
nejsem si jím vùbec jistá
kdyby nᚠbarák mìl pavlaè
stála bych tam pavlaèová bába
vìdìla co kdo kdy kde
takhle není než jezdit tramvají
nìkdo jiný píše anonymy
a ty nechceš napsat ani
pár øádek
po veèerech láhev vína s pøítelem
nebo hrneèek teplého mléka sám
jak dlouho se dá tahle promìna
vozit tou tramvají
tvá víèka lístky kopretin
krásko plující po øece do
nekoneèna
***
Cítím po celém tìle tvoje tlapky
všechny iluze mi neukradneš
nìjaké si schovám
abych vydržela do pøíštích švestek
a neuneseš žádné moje dítì
hlídám si je abych pøežila
Na celém tìle cítím tvoje ústa
jenom ne na ústech
všechny iluze mi nezaženeš
miluješ mì a švestky
Šestimìstí
jako nevzrostlá
dospìlá žena z roku 1346
co má zánìt dìlohy
obcházím pomezí
nìjak døív je tma
už je to tak dávno
jazyk je jiný
nemùžu rozeznat
jeden drn od druhého
uléhám do trávy
dostal jsi tuhle zemi
zvelebuj
a co budu já?
budu mít dítì
roztrhá mì
nezaúpím
noøím se do Nisy
smývat šestinedìlí
Lužická družièka
zpívala jsi
hlas jsem slyšel stoupat do
klenákù
vidìl jsem tì dole
celou starodávnou
kleèet
slibovat
nahoøe vyzpíváš
dole neslíbíš
Jen ozvìna
Všechny iluze mi neodloudíš
nejsou to zrovna laciný holky
'
Maja Vidmar
Visící
Vznášíme se visící na klíèi,
který námi otáèí a vždy jen
ze støedu zíráme do oslnivého
jasu,
který mírní nebeská vata
Mrtvoúdí napodobitelé živých
pospícháme, otvíráme jedinou
vznášející se bránu, abychom se
v ní zploštili zobecnìni do
dlaždice,
rùžového žetonu jistého
historického zvratu.
Rozdíl
Každý nedokáže
radostí ze života
nalehnout na
nùž.
Mezi chutí prázdnoty
a kyselého kovu
je nìco, co žne:
rozdíl.
Jen krve je málo
a svìt bledne.
Køik
Køik
z mozku
se velmi brzy zmìní
na pouhé vøísknutí
z pod kùže
na všechny široké rovinné
a z výšky zpeèeující
doteky na již
poznaný rozsah
mnohokrùpìjového deštì
a na neznámý rozsah
tìla.
Maja
Michal
Vidmar
Šanda/ Primož
/ Jiøí Korbel
Repar
Primož Repar
Vodní motiv
Nìkolik jich bylo
zachránìno
utonutím.
Ostatní je:
hydrofobie
v suché slinì
slova,
veslování živých kostí,
Noe galejník
a zaslepenost smìru.
PADLÍ ANDÌLÉ
zasažení dary
odpoèívali v nebi.
Hømìní do prázdna
se opakovalo
a nic se neporušilo.
Neoèištìní
pøeskoèili dokonalost
a netøásli se
pøed štítem
který se vlichotil.
Sáhli k podmínce
a pøekryli oblak.
Štít se porušil.
Padlí andìlé nejsou padlí.
Rozbruè mì
Rozbruè mé
srdce ve spaní,
horkým medvìdím
dechem olízej
stopy a hranice.
Ženy I
Milenky jsou pøedsunutou hlídkou èerného významu
který se zahryzne do støedu vùnì volající
do temnot. Své chladné srdce jsem jim
nabídnul pøitom jsem køièel ukazujíc
na tyto divoké dary náruživých pìšinek a úst
je prs co se vøezává do divého dna
srdce kdekoliv hloubka vyzaøuje sluneèní prameny
a upomíná na zlacené tìlo jediné
které si voníc pøivlastòuje Afrodita. A není
jména které bych zaklesnuté nabídnul na
výmìnu nebo darem a se vážnì nevážnì
žne. I tak vždy nìco chybí z
uøknutého dechu moøe lávy se tøe a tøíbí
a záøivá pohøebištì se roztavila v jazyce
milenky v nìm pøední hlídka èerného doteku
který se zahryzne do støedu mokrého a líže
z teplého jazyka a v nevinnosti tušení
pìní z nozder nechtíc vùni pomazanou
zemí vždy pøítomného vždy pøíliš živého
høebce nenasytného. Vznícený kvìt milenek.
A temno se namáèí objevnì a zjevnì
v temném. A vzpomíná si a sbližuje se, dráždí.
A nyní jsou milenky živá pøedsunutá hlídka…
A èerný kvìt zakrátko porodí divoèinu.
Od tohoto
k onomu svìtu
se nese vùnì a chuti
uprchlých pøání,
široké
samièí žíznì
(Za jazykové spolupráce Stanislavy Chrobákové-Repar
a Radka Èermáka ze slovinštiny pøeložil Milan
Hrabal.)
Autor Bagtyropiè
Alexandr /Govorkov
Autor Autoroviè
Alexandr Govorkov
nost, peèlivì ustøihl kousek rukopisu. „Zob, zob, tak já
zobu, jak vrabeèek po zrníèku.“ Odpoèítal jsem šest
èervoncù a položil na stùl. „A nechcete, mùj milý, nìco
zvláštního?“ roztomile na mì pohlédl Jelisejiè. „Hledám první, a jestli se nemýlím, jediné vydání vašeho
sborníku Pomáda.“ „Jistìže mám, milý, mám, sedm výtiskù zùstalo.“ Vytáhl zpod železné postele nehoblovanou bedýnku, až po vrch nabitou pøedrevoluèními
tisky. Pohrabal se v ní a vytáhl teòuèkou knížeèku.
Sborník básní Pomáda, rok 1913, moskevské vydavatelství Kuzmin a Dolinskij. Otevøel jsem knížeèku.
Hned na zaèátku, na stránce pokryté skoøicovými arabeskami, bylo natištìno proslulé:
Dyr bul šèyl
ubìšèur
skum
vy so bu
r l ez
Jelisejiè na mì kradmo pohlédl. „Jestli chcete, mùj
milý, povím vám, co to je dyr bul. Všichni si myslí, že
jsem si to vymyslel… Zaplatíte ètvrtku za knížeèku a za
vyprávìní?“ Pøikývl jsem. Hle, co mi vyprávìl Jelisejiè.
Zachovávaje obsah vyprávìní, popisuji ho bez maloruských slovíèek a akcentù, a pøekládám do všeobecného literárního jazyka.
Jak zahynula Atlantida
vyprávìní – esej
O èem mlèí voda na dnì sudu?
Tajemný svazek veršù a zvukù
A písmenoM– trojzubec Poseidona –
se mnì stínem Atlanta zdálo…
O Atlantidì jsem poprvé èetl v knihách astronoma
Ludwiga Seidlera. V nich uvádí autor výòatky z dialogù
Platona. Platon – zdroj vìdomostí – se vrací ke svému
pøedchùdci Solonovi. Jemu kdysi o Atlantidì vyprávìl
veleknìz jednoho chrámu. Zemìkoule je omotána
spirálou vyprávìní pøedávaných z pokolení na pokolení. Poselství – hlavní smysl a obsah historie. Hle, co
mnì kdysi øekl básník V. Z.:
„Zaèátkem šedesátých let jsem se seznámil s Alexejem Jelisejevièem. Všichni mu øíkali Jelisejiè. Když
poznal, že si cením tvorby Chlebnikova, nabídl mi ke
koupi jeho rukopisy – „lacino, mùj milý, lacino“. V urèený den jsem se vracel Kirovskou a zašel do dvora
domu, kde bydlel Jelisejiè. Vystoupal jsem po špinavém schodišti a zazvonil u dveøí obecního bytu. Otevøel mi sám Jelisejiè. Jeho vzhled byl podivný – ubetìjka s nerozeznatelným vzorem, pyžamové kalhoty
s nesèíslnými latami. Navíc se podobal inspektorovi
L’Estradovi, pøevleèenému za bosáka a hovoøícímu
s maloruským pøízvukem. V ruce držel Jelisejiè rozžatou svíèku. Vedl mì do hloubi temného bytu. Vešli
jsme do úzké komory s oknem, z vìtší èásti zastavìné
vysokou skøíní. „Na kolik si to ceníte? – zeptal se, – je
to spíš dárek než cena, tøi rublíky za centimetr.“ Tehdy
jsem už nìjaké peníze míval, ale ne pøebyteèné. „Na
šedesát rublù,“ odpovìdìl jsem. „Dobøe, milý, jako by
se stalo, dvacet.“ Protáhl se kolem skøínì. „Odstup nìkam, drahoušku. No, tøeba ke dveøím.“ Otoèil jsem se
a pochopil, že Jelisejiè se hrabe do vnitøností obrovské
skøínì. „Vra se zpátky, už vylézám,“ donesl se mi jeho
hlas pøidušený køídly dveøí. „Starý paprika,“ pomyslel
jsem si a vrátil se. Jelisejiè už rozkládal na stole dlouhý
zažloutlý svitek. Naklonil jsem se nad stolem. Nebylo
pochyb – rukopis je pravý. „Poèkat, poèkat,“ znepokojoval se Jelisejiè. Vzal si èerné krejèovské nùžky, roztáhl prsty pravé ruky a odmìøiv jimi potøebnou vzdále-
Stalo se v Odìse roku 1906. Konèil jsem místní umìleckou školu. Mezi mými pøednášejícími byl starý pokøtìný Žid. Budu ho nazývat prostì Uèitel. Náhodou
jsme se spøátelili, je-li možné hovoøit o pøátelství pøi
podobném rozdílu vìku a postavení. Již tehdy mi táhly
hlavou myšlenky o poezii psané mimorozumovým jazykem. Ukázal jsem uèiteli nìkteré ze svých pokusù.
„Nebezpeènými vìcmi se zabýváte, mladíku, – øekl mi
– poslechnìte starého èlovìka, zanechte svých cvièení.“ „Ale proè? Zdá se vám to nesmyslné?“ „V tom to
není.“ Pøešel èas a já jsem poznal, èeho se Uèitel tak
obával. Zde je jeho výpovìï.
Pøed patnácti lety jsem byl na Krétì. Kreslil jsem, dìlal kopie mykénských bohyní. V téže dobì tam pracovala archeologická expedice Anglièana Evanse. Seznámil jsem se s nìkolika èleny expedice. Pozdìji –
s koøistnickým cílem – podaøilo se nìkolikrát domluvit, aby mi nìkteré nalezené malièkosti prodali a nebyly registrovány. Šlo o hotové nesmysly, nezjistitelné
na pozadí ostatních vykopávek. Jednou mnì pøinesl jeden z pracovníkù – Turek – malý zlomek kamenné
desky. Z obou stran byl popsán cizím písmem. Když
Alexandr
MichalGovorkov
Šanda //Jiøí
Gennadij
Korbel Ajgi
jsem si zlomek pozornì prohlédl, pochopil jsem, že
z jedné strany je text napsán starohebrejsky a na druhé byly vytesány tøi krátké nápisy ve tøech rùzných jazycích. Dva z nich mi byly známé – starohebrejský
a staroøecký. Velmi se to podobalo Rosettské desce,
s tím rozdílem, že jeden z krátkých textù nebyl
z egyptských hieroglyfù, ale pro mì v neznámém jazyce. Od Turka jsem kámen koupil. Luštit jsem zaèal
z dlouhého textu ve starohebrejštinì. Bohužel, všechny zápisy byly silnì poškozené, proto rozšifrování vyžadovalo èas. Nakonec jsem hebrejský text pøeložil.
Obsah byl natolik zajímavý, že ho øeknu svými slovy pokud možno krátce a jednoduše:
V Atlantidì se narodil èlovìk, který umìl nazvat vìci
jejich pravými jmény. Když to udìlal, Atlantida zahynula. Pøeèti ta jména…
Mnoho jsem pøemýšlel nad pøeloženým textem. Pro
Žida je jméno Boha nevyslovitelné. Adam byl stvoøen,
aby pojmenoval vìci, a tím aby se projevil stvoøený
svìt. Ale Adam umìl vyslovit jen pøibližná slova. Pøikryl vìci jen bederní rouškou, a svìt jako celek – sítí
utkanou ze slov. Nazvat pøedmìt jeho pravým jménem znamená vysvobodit energii, obsaženou v pøedmìtu. Podobnì se zøítí most, když vibrace vyvolaná po
nìm pochodující rotou vojákù rezonuje s vnitøní vibrací mostu. Pravé jméno nese energii nièící nazývaný
pøedmìt. Pøedmìt nemizí, ale mìní se ve svìtlo. Kam
se ztrácí toto osvobozené svìtlo – to my nemùžeme
vìdìt. Pravdìpodobnì se navrací do lùna Otce všeho
bytí, v hledaný pøíbytek svìtla. Pøedstavil jsem si, jak se
v okamžiku, promìòujíc se ve vzplanutí oslepujícího
svìtla, ztrácí zemì Atlantidy, její kruhové, terèi podobné hlavní mìsto a nebe nad ním. Pochopil jsem, že jeden z krátkých nápisù je psán v jazyku Atlantù a dva
druhé obsahují tentýž text v jazyku øeckém a hebrejském. Pochopil jsem, že tento nápis napodobuje slova,
která znièila Atlantidu a vynaložil jsem nemálo úsilí ve
snaze pøeložit je za použití textù druhých dvou jazykù.
Podaøilo se mi to. A takto tato strašná slova znìjí v ruštinì, samozøejmì pøibližnì:
Dyr bul šèyl
ubìšèur
skum
vy so bu
r l ez
stvu možnost hovoøit rùznými jazyky. Stùl nazývám
„stolem“ a vidím v nìm jistou souvislost s tím, co nazývám „stìnou“. Ve „stole“ a „stìnì“ vidím jejich obecnou prostorovou velikost, pevnost a souèasnì pøekážku. Anglièan øíká stolu „table“ a nevidí souvislost se
stìnou, kterou nazývá „wall“. Zdá se, že „stùl“ a „table“
jsou pøedmìty rùzné. Každý národ žije ve svìtì vytvoøeném vlastním jazykem a v tom je moudrost Tvùrce,
chránícího svìt pøed všeobecnou katastrofou. Je možné znièit svìt existující v jazyce Atlantù, ale celý Svìt je
neznièitelný. A to je dùvod, mladíku, proè se obávám
vašich básnických experimentù…
– Nevìøil jsem Uèiteli, a dokonce jsem si zapsal ta
cizí slova – v jeho pøekladu. Na jaøe 1906 jsem konèil
školu, obdržel diplom a v létì téhož roku Uèitel zemøel. A já nejenže jsem nepøestal se svými poetickými
výzkumy, dokonce jsem se odvážil vytisknout slova,
svìøená mi Uèitelem, ve sborníku Pomáda, a vydávat je
za svoje. Tak co, milý mùj, zaplatíte dvacet rublù za vyprávìní?…
Vytáhl jsem z penìženky fialový papír – poslední
peníz – a podal ho Jelisejièi. Odcházel jsem od nìho,
narážeje do rohù v neosvìtleném prùjezdu, s pocitem, že mi navìšel bulíky na nos, jen aby mì pøipravil
o veškerou hotovost. Pøesto mnì jeho vyprávìní nešlo
z mysli. Pozdìji jsem èetl „Filosofii jmen“ od Alexeje
Loseva a našel v ní mnoho spoleèného sJelisejièovou
historkou. A co vy si o tom myslíte?“
Co jsem tehdy mohl odpovìdìt na otázku V. Z.? Pronesl jsem nìjaká obecná slova, podìkoval za zajímavou pøíhodu. Ale od té doby jsem pøesvìdèen o jednom: není dobré stavìt mìsto, které se z výšky
ptaèího pohledu podobá terèi. Takové mìsto se samozøejmì stane terèem – pro støely, koule, bomby, asteroidy.
Jan Satunovskij
Autor Bagtyropiè
/ Sergej /Ryženkov
Autor Autoroviè
/ Maxim Zonov
Jan Satunovskij
Sedne si vedle a mlèí,
Babièce je 65 –
Dýchá ztìžka a páchne
Smaženou mrkví, vaøenou cibulí a starou moèí,
Èím budu páchnout já, až mi bude 65?
Ale dnes…
***
Expresionizmus – sionizmus.
Impresionizmus – sionizmus.
Ale i v REALIZMU, chceme-li,
odhalíme spojení s IZRAELEM.
Natøásám si falus
Je tak blízko
(Nic není bližšího)
Sergej Ryženkov
Vìnováno pùl decilitru
Pùl deci portského a stále –
Pøinášejí v koòakové sklenièce dítì Kolumbových
otcù,
Pùl deci portského a stále –
Èervenými slzami na skle modlí se: „Vem si mì“,
Pùl deci portského a stále –
Krev plus slzy,
Pevný sen.
Radìji se vzbudím a …
Rozhovor za zdí
(svobodárna GPZ-1, Moskva, 1988)
Talam tyr karda binì
šaljun ker aberga tyk –
zem ker kalantar, minì
syèuk kosmonyr kardyk.
Žilja nok sverti bezanrak
inde kuravtar piganda,
kirly gorbaèov. Zem ker živjak!
Zanì kadryn, inda bezanda.
Natøásám si falus,
Je tak blízko
(Nic není bližšího)
(Poznámka autora: pøi ètení básnì se doporuèuje
zlehka pøiložit ke rtùm dlaò pravé ruky. Pouze pøi slovì
***
„gorbaèov“ se ústa odkryjí, aby zaznìlo zøetelnì)
Nedívám se na televizi o úhlopøíèce sedmdesát dva –
Není mi to zapotøebí,
Neposlouchám rádio o frekvenci FM/AM –
Nechci,
Nekoupil jsem si noviny barvy snìhu a špíny –
Nezajímá mì to!
Nechci!
Nepotøebuji!
Nezájem!
(Z ruštiny pøeložil Jakub Grombíø.)
Maxim Zonov
(Z ruštiny pøeložila Jitka Mahdalová.)
Z CYKLU BLÍZKÝ FALUS
Gennadij Ajgi
Podzimní mlha
padají ptáci, listí odlétá na jih
Slova již nejsou nebezpeèná. Jako bomba již podruhé nevybuchnou. Chvála Všemohoucímu, že dává lid-
(Vìnováno doktoru Sigmundu Freudovi a jeho
pohlaví)
Radìji…
Systém 65
Natøásám si falus
Je tak blízko
(Nic není bližšího)
Babièce je 65 –
Chodí pomalu,
Babièce je 65 –
!
Maxim Zonov
Michal
/ J.Šanda
K. Turkynì
/ Jiøí Korbel
/ V. J. Pavloviè
V. J. Pavloviè
Myšlenky pøi poslechu „The Doors“
No, dobøe…
Kde je víno, které nám slíbili?
Hmmm…
Kde jsou ženy, jiné ženy, na které èekáme?
Hmmm…
Kde je tráva, moøe, peníze?
Zase se na nás vykašlali, jako v 72ém é-é-m…
Radši si, Jime,
Slepá bába
Nevím, jak to vysvìtlit, ale pøi høe na slepou bábu se
mi v dìtství dostavovaly problémy se zrakem, lze to
øíci i jinak: Pøi høe na slepou bábu jsem zjistil, že mám
nìco s oèima.
Nedopatøením jsem zašel mezi dìti na rychtu a tam
se dostal do centra hry na slepou bábu…
Jak dál? Jít k oèaøi, nebo se sám uzdravit rozvázáním
šátku? Jak dál? Ale už je zøejmì pozdì na jakoukoli záchrannou akci, odehrává se dìj jako když mì na nože
berou. Oèi zavázané, navíc se mì teï pokoušej kroutit
s hlavou, poddávám se jim tedy radìji rotací celého
tìla. V tom okamžiku už nevidím zhola nic. Nìjak mi
ten šátek hodnì utáhly, oèi mám zatlaèené bolestivì
doprostøed hlavy. Tlaèí to tlaèí, vnímám sklivec, leklé
bìlmo ještì citlivìji než žalud, na který jsem obzvl᚝
choulostivý. Navíc ještì ty støepy mi rozdírají mysl,
šlapu po rozlámaných brýlích otáèen nepøebernýma
rukama v arénì harantù z ulice. Svìrací pásek na temnotu bezohlednì pošramotit sklíèka pøišel. A víèka
pøitisknuta nemilosrdným umìlým hedvábím s pøídavkem bavlny a dvacetiprocentního polyesteru, ach
bože, jako na námìstí, kde vejbor zrušil optiku a zøídil
nevkusnou konfekci. Chudáèkové moji, v prachu na
zemi ve vás hamtám, moje drahé brejlièky, zrušené cylindry, vykostìné obrouèky, hùlky nastokrát polámané
nenávratnì vykloubené hokejky z pantù, co já si bez
vás poènu. Šátek tlaèí, jsem bezmocný, tisíce rukou,
jak chobotnice do mì strká, prý abych ztratil orientaci,
abych lépe tápal. Šátek je jak režná rohožka pod víèky,
vydržím to?, je ta tkáò na to stavìná?, to bude dvojitý
monokl! Dvì kulatá propadlištì, dá se jejich obsah do
poøádku?, snad ještì nìkdy uvidím, snad mi to po rozvázání šátku nevyteèe všechno jako nepotøebný hnùj.
Takový hnùj je aspoò k nìèemu dobrý, ale co se zbytky
oèí? Na žalobu nejsme v Americe, nezletilci se mnou
zmítají beztrestnì jak v právním vakuu. Pohlédnou mé
oèi ještì nìkdy do zrcadla, koupí mi maminka v Brandejse ještì nìkdy nové brejle? Zahraje ještì nìkdy
moje duhovka duhovými barvami? Tohleto byl pech,
lízt do kolektivu na slepou bábu. Vidím, že dìtské hry
jsou samy neduh. Kdy už ten nepøíjemný okamžik
skonèí, a teï v nìm ještì nìkoho najít, polapit holoubka. Pekelná ètvrthodinka anebo kolik, ale byla to vìè-
Natøásejme falus,
Vždy je tak blízko
(Nic není bližšího)
(Z ruštiny pøeložil Norbert Holub.)
J. K. Turkynì
MOJI MILOU ZACHVÁTILO HOØE
ze prý máme Sodomu v komoøe
však nedojmula tím sousedy v domì
neb nᚠbyt je komorou v Sodomì
KOLEM MÉHO DOMU
rychle jezdí vlaky
jsou mi sympatický
neb já spìchám taky
jen zavážu si botku
a skoèím pod lokotku
BUDHOVI ŽÁCI JSOU TISÍCKRÁT ZROZENI
tisíckrát koná se kolobìh plození
však nad mojí schopností závistí blednou
tisíckrát zemøel jsem – zrozen jsa jednou
INSPIRACI ŽIVOTA NÁS DVOU
kdysi sepsal Edgar Allan Poe
nad jehož dílem mne napadlo
že ty budeš jáma a já kyvadlo
"
Autor Bagtyropiè
V. J. Pavloviè
/ Autor Autoroviè
nost. Sláva, první mírná úleva, iksruký nelítostný drak
se rozprch do všech koutù atria na rychtì. První oddech, ale potácím se jako starej Pivoòka. Jako když jde
starej Áda Pivoòka z hospody na rychtì. Po nìkolika
mátožných našlápnutích zaskøípe má duše nad drou,
štrkem, i íly mých okuliarí ako škrípu pod topánkami.
Poté co se má poloha stabilizovala, zaèínám se snažit
uvìdomit si, mám-li všech pìt pohromadì. Zdá se, že
ano. Že tedy bulvy nepronikly tak hluboko, jak se mi
zdálo. Neprošly tedy ani zadní stìnou a mozek zùstal
bez utisku. Horší je to z boku, uzel vyšel vazaèùm – potemníkùm na spánek a tlaèí. Je ještì dvojitý. To je pnutí, a co jestli nátlak pøidá èasem na bolesti, co jestli se
rána rozleží – na takové vìci nestaèím pomyslet ani
každopádnì, co z toho bude. Mám co dìlat, abych se
psychicky i fyzicky sebral – a abych k tomu ještì nìkoho hledal a šátral rukama kolem. To se radši chytnu za
hlavu a šátrám po bolístkách, šátek zatím na hlavì.
To je umìní, oni mi zavážou oèi a potom si zaènou
hrát na schovávanou, to je mi nekalá soutìž. Chytnu se
radìji za hlavu, hlavní tah tkané obruèe si prsty pøenesu na nadoèní lebeèní oblouky a zraku mírnì odlehèím, tøebaže vyprostit zrak úplnì si zatím ještì netroufnu. Však si to také vyslechnu, pokøik se na mì
snese ze všech stran: Nech toho, nešvindluj. Obhájím
se mírnými zdravotními problémy, abych nepùsobil
jako oukropeèek, cizím slovem cimprlich – vydøiduch.
Nebo je lepší vydøiduch cimprlich? Odvážím se jim
tedy se sebezapøením vlézt do prdele: zaènu rukama
šátrat. Zaène nerovný souboj na dvorku rychty. Já jsem
si to nevymyslel, proè jsem tam já mezi nì lez. Bohužel v Èelákovicích na rychtì není už žádná hospoda,
možná bych tak natrefil na nìjakého opilce a následkem takové komické situace by mi snad uznali bod,
pøinejhorším bych si narychlo na okamžik strhnul šátek, prokouk, od stisku odpoèal a podruhé si jej nenechal tak napevno utáhnout anebo, což by bylo úplnì
nejlepší, by se na nás ochlasta rozeøval, dìti by dostaly
strach a hru by zakázal. Bohužel nic takového se oèekávat nedalo. Musel jsem se sám snažit, aby vzniklo
vysvobození (pøišlo). To je doba. Vidím, že nìkolikasekundový doubek, dobu, doubku, roztahuji do nekoneèna. Pim, narazil jsem na opravdový doubek na
dvorku rychty. Neuznali mi to, bejci, musím hledìt hledat dál. Tak pojïte už nìkdo mi do rány, maskote jako
maskote.
…už vùbec nevím co znamenají ta slova „maskote“, je
to napsané alespoò pìt let zpátky, moc to tam nesedí,
co?
A toto následující se musí vymazat celé, dle mého
soudu je to blbost, co øíkáš, Pavle?
Tak toto byl rozvinutý nápad, jak jsem vždy pøi høe
na slepou bábu pocioval zrakové problémy. Je vìrohodný, mám v nìm pokraèovat, mám si vymejšlet, jak
po pùlhodinì koneènì nìkoho chytnu a sám zaènu
druhým dìlat dryje, což se stávalo vskutku vyjímeènì,
anebo nechytnu nikoho a oni mì tam pøinutìj bejt
pøes noc a ráno si mì pøijdou zkontrolovat, a jak mi
sundání šátku v noci nepomùže. To otázka. Nevìøím
tomu, všechno je hra, umìlá vymyšlená hra – samozøejmì s tím rozdílem, že když si hraju, je to živé,
opravdové a pùvodní, to zase by ale na papíøe nikdo
nic nepochopil, to by bylo zase jen transcendentnì pochopitelné, tak co s tím? Brýle pochopitelnì nedošly
újmy, s tìma mì maminka ven vùbec nepouštìla, když
vìdìla, co se tam mezi dìtma dìje. A byly to kostìné
brýle na tupozrakost, pùl na pravé jedna na levé oko,
vypadal jsem v nich jako zasmušilý èernoknìžník vìdy,
takový jsem mìl v nich znalý výraz, bohužel v dìtech
budící dojem nejjednoduššího a pøímoèarého pøedurèení k zaøazení za otloukánka. Vždycky jsem byl za
toho jednoho z deseti, kterej to mìl pøedem tìžký,
takzvanì spoèítaný. Jakpak potom mùže mít èlovìk
rád svìt? Divím se sám sobì, proto mì maminka ven
vlastnì nepouštìla a držela radìji doma. Byla prozøelá,
né jako já pøi høe na slepou bábu.
#
Gerhard
MichalJaschke
Šanda // Werner
Jiøí Korbel
Herbst
Gerhard Jaschke
Autor Bagtyropiè
Werner/Herbst
Autor Autoroviè
domáci lekár?“, „Aha, ten Vás vyradil. Možno Vás len
preradil,vymenil“, „Aký je vzduch tam hore?“
„Riedky ako to vlákno?“, „Èoskoro sa pretrhne?
Nie?“, „Vy máte nervy ako zo železa“, „Ja ešte stále
visím“, „Aj Vy?“, „Ïakujem za opýtanie“, „Ako vidíte“,
„Ujde to“, „Už som sa mal aj lepšie“, „Ïakujem,
dobre“, „S nikým by som nemenil“, „Visí sa mi
znamenite“, „Ïakujem“.
***
Vraj všetko stavia do svetla pochybností,
aby napokon aj sám seba postavil do svetla
pochybností, nazval sa kritickým duchom,
prièom všetko, èo sa ho týkalo, postavil
na hlavu, aby sa naostatok sám postavil na hlavu.
To presvedèí každého, skonštatoval sebaisto.
No èím dlhšie premýš¾al o práve skonštatovanom,
dochádzal k presvedèeniu, že aj už raz
spochybnené a na hlavu postavené ho nemôže
bezo zvyšku presvedèi. To by èloveku muselo
napadnú èosi presvedèivejšie než to
dosvetlapochybnostístavanie a nahlavustavanie, všetko a každého, èiže aj seba.
Werner Herbst
1
na hlinených nohách dupe hore-dolu
na hlinených nohách na hlinených nohách
dupe svetom
a vychytí sa do vesmíru
na hlinených nohách
kam vkroèí tam už niè nerastie
kam vkroèí v mene svojej slobody
na hlinených nohách
¾udia umierajú hladom
každodenne 100000 ¾udí umiera hladom
a každých 10 sekúnd nejaké diea
21 22 23 24 25 26 27 29 a je po všetkom
***
Visím len na vlásku.
Ostatným to nie je nápadné. Visím len
na tenkom vlásku. Vôbec to nie je
ostatným nápadné. A tak tu visím vo vzduchu
na celkom celkom tenkom vlásku.
Myslíte si, že je to ostatným nápadné?
Visím len na tenkom vlásku, ale ostatným
to vonkoncom nie je nápadné.
Môžem robi, èo chcem. Ja visím, pozrite sa, ja!
Ale ostatným to nie je nápadné.
Napokon, veï ja tiež nevidím, že oni visia.
Veï ja vidím len to, že sám visím, a že ostatní to
nevidia, že to ostatným nie je nápadné.
A možno to vidia, no nedávajú najavo.
Že vidím, ako visia, no tvárim sa, akoby
mi to vôbec nebolo nápadné.
Pravdepodobne je to tak. Pravdepodobne áno.
Ale dá sa z toho vyjs? Dá sa, pýtam sa Vás.
Visím na tenkom vlásku. Vy o tom viete.
Medzièasom by ste o tom mali vedie.
Visím na tenkom vlásku. Aj Vy.
A tu odrazu dôjde k nieèomu ako výmena
myšlienok na spôsob: „Ako sa Vám visí?“
„Ach tak“, „Ale choïte“, „Už dve hodiny“,
„To musí by strašné“, „Na to sa nedá pozera“,
„A to èlovek vydrží?“, „Èo hovoria susedia,
2
alebo
náhodou zostane nažive
osprostené a utrápené
ustavièným hladovaním
skrátka skape neskôr
no sú rebríky ba aj výahy
dokonca paternoster:
a ide sa nahor a nadol
nahor a nadol
nahor a nadol
nahor a nadol
do zadku zo zadku
ale
smie zosta v zadku je nádherné
$
3
škrtenie topenie
garotu klietku
kastrovanie
pochovávanie zaživa
honbu na ¾udí
pokusy na ¾uïoch
narážanie na koly
celu na státie
podchladenie spálenie
zauchá
všetko èo robím tebe
bolí ma práve tak ako teba
teplo útulne pohodlne
èertovsky dobre sa tu možno zariadi
èo sem nateèie
vystaèí do budúcej zimy;
pravdepodobne
milý strašiak ostaò aký si
milý strašiak
milujeme a
milý strašiak
zbožòujeme a
na hlinených nohách dupe hore-dolu
na hlinených nohách na hlinených nohách
so svojím hrejúcim koneèníkom
je ako otec
prísny ale spravodlivý rýchlo hnevom vzkypí
na hlinených nohách
trocha urazený
na hlinených nohách
vždy plný svojej lásky
6
ïakujem milý otec
veï chcem by predsa taký ako ty
na hlinených nohách dupe hore-dolu
na hlinených nohách na hlinených nohách
so svojou reèou pre svet
so svojím tovarom pre svet
so svojím umením pre svet
so svojím posolstvom pre svet
so svojím konaním pre svet
dupe hore-dolu a všetko rozdupe
a pohltí
a užije a zneužije a znesvätí
pôdu vodu vzduch
na hlinených nohách dupe hore-dolu
na hlinených nohách
to bude vpád
to bude náraz
to bude pustošenie
a my uprostred
4
otec vie
èo sa patrí
otec vie
èo treba urobi
otec vie
èo potrebuješ èo potrebujem
otec vie
kto krivdí a komu sa deje krivda
otec vždy vie
èo je
skutoèná povera
oco sa jednostaj odvïaèuje poslušným
jednostaj oco ¾utuje
keï musí niekoho potresta
5
vy to žia¾ potrebujete pri svojej výchove
máte by predsa ako ja
to vypichávanie oèí
vešanie
elektrické kreslo
(Z nìmèiny pøeložil Marián Hatala.)
%
Gerhard
MichalRuiss
Šanda/ /Christian
Jiøí Korbel
Loidl
Gerhard Ruiss
osamelý vrchol
ko¾ko
námahy to veru stálo
sedie tu
a
nepodda sa
želaniu
a neodda sa
extrémnemu horolezectvu
èi extrémnym túram
úsilie
extrémneho prekonávania
bez vrchu
nikto neocení.
ako naj¾ahšie natrafi na
pravicových extrémistov
bolo by lepšie
teraz niè nehovori
nanajvýš by im to
pridalo na význame
ktorý nemajú
bolo by lepšie
teraz niè nehovori
to by im pomohlo
získa už len väèšiu
návštevnos
bolo by lepšie
teraz niè nehovori
mohlo by to zanecha
nesprávny dojem
bolo by lepšie
teraz niè nehovori
to by sa mohlo použi
proti nim.
z jej najlepšej strany
všetci jej zízajú na prsia a na zadok
alebo nanajvýš na nohy
ale nikto si nevšimne predkolenia
pritom má tie najkrajšie
predkolenia
(na svete
všetci spozorujú
každý jej poh¾ad neupretý do
zeme
ale nikto si nevšimne nos
pritom má najkrajší nos na svete
všetci si myslia
že niet dôvod
padnú pred òou na kolená
pritom vie tak rýchlo strieda
ako žiadna iná
(holeò
pokus na sebe
nenapísaná báseò
sa zaèína
a nekonèí
medzitým nemá
èo poveda
iba leží tomu
èo ju chce napísa
dlho nepochopená
v žalúdku.
AutorPeter
Bagtyropiè
Henisch/ /Autor
O. P.Autoroviè
Zier
„ja vám nerozumiem“
ukážem na slnko
„pekný deò!
povie
„a pokojný“
JEDEN POZNÁ VŠETKO PO
MENE
kde ten je, všetko mlèí.
svet zo starého dreva na sane.
jednu noc spa a dom viac nestojí.
nebo a hviezdy sú
zvieracou kožou, a ty na nej
ležíš, k reèi
zrodený.
NA SLNKU
èas ostane
sedie
na starej drevenej
lavièke, s vystretými
nohami
dávajúc pozor
na klobúk
ved¾a
za zavretými
oèami v
krvavo oranžovom hájiku
Christian Loidl
úder na vieèka:
pred gazdovským domom
chcem by najlenivejším
zo všetkých
pred gazdovským domom
sedí stará žena
pozdravím:
„pekný deò!“
„ja vám nerozumiem“
„pekný deò!“
&
drozd v tieni
èo vrhá noha lavièky v parku
v zelenom trblete
èrepov.
Peter Henisch
staré porekadlo po novom
Som
netreba hovori
kto
Prichádzam
nemám sa pýta
odkia¾
Kráèam
oni sa už postarajú
kam
Kladú ve¾ký dôraz
aby som bol neprestajne
veselý
fabrika na konzervy
Stále ten istý pohyb / ten istý grif
Ko¾ko ráz za hodinu
za deò
za týždeò
za mesiac
Stále ten istý grif / ten istý pohyb
Ko¾ko ráz za rok
ko¾ko ráz za desaroèie
za život
Ráno
ráno
a elektrièka odvezie
ïaleko od teba
no veèer
zas nie naspä
Stále ten istý pohyb / ten istý grif
Až do veèera
až do
víkendu už iba
Stále ten istý grif / ten istý pohyb
Až do
dovolenky už iba
do dôchodku
Naèúvaj mužovipri bežiacom páse
poèúvaj keï vraví:
Jediná moja zábava je
že obèas
do konzerv nap¾ujem
než ich zavriem …
Naèúvaj mužovi pri bežiacom páse
poèúvaj keï vraví:
… potom sa teším
že niekto iný to zožerie
ale možno ja sám
O. P. Zier
Šastne premeškaná pocta
tomu, kto prehral, idyla
Ja, tak sažka
pripnutý na tvoju hruï,
nedokážem a
vyznamena (a
dokonca so slnkom
opreteky
pokojne klesáme) …
Banálna otázka na zaèiatku
básne
ÈASTO
sa mi v polospánku
prisnijú
najlepšie myšlienky, ktoré
si zapisujem
rozospatý.
Od istého èasu
sa mi s nimi
sníva
aj to, že si ich
zapisujem
rozospatý.
Písanie spanie na pol žrde
Vždy keï sa nám
minie ten
dlhý dych na krátke
básne,
s prvotriednym
mlèaním
nastúpime na predok
dòa a vieme,
že
sa v nás kotvy už
dvíhajú,
z
temnôt
potopených viet.
(možno získa v stánku so
suvenírami)
Naozaj už nebude možné nikoho
spozna, keï
všetci sa tvrdošijne
preobleèú za tých, kými
skutoène sú?
(Z nìmèiny pøeložil Marián
Hatala.)
'
Antonín Mareš / COPORUCE
Antonín Mareš
_ Pako_televize
Název (bez
(mail-art
názvu)L. /mail-art
D., 14.11.1996)
z ??.??.????,
_ Neètiedice
tuto COPORUCE/
vìtu (mail-art L. D., 17.??.199?)
Antonín Mareš / COPORUCE
Antonín Mareš
_ Musíme_ hledat
Název spolu
(bez názvu)
(mail-art
/mail-art
L. D., 08.05.1996)
z ??.??.????,_edice
bez názvu
COPORUCE/
(mail-art L. D., 28.05.1996)
::
::1
Antonín Mareš /Antonín Mareš
COPORUCE _ _Bull-Power
Název (bez(mail-art
názvu) /mail-art
L. D., 21.04.1996)
z ??.??.????,
_ Clinic
edice (mail-art
COPORUCE/
P. P., 11.04.2003)
Antonín Mareš / COPORUCE
Antonín Mareš
_ Umíte…
_ Název(mail-art
(bez názvu)
L. D., /mail-art
25.03.1996)
z ??.??.????,
_ Pøímý edice
pøenosCOPORUCE/
(mail-art L. D., 27.04.1996)
::11
::111
!
Antonín Mareš / COPORUCE _ bez názvu
Antonín Mareš
(mail-art L. _D.,Název
13.03.1996)
(bez názvu)
_ bez
/mail-art
názvu (mail-art
z ??.??.????,
L. D.,edice
13.03.1996)
COPORUCE/
_ bez názvu (mail-art L. D., 13.03.1996)
Antonín Mareš / COPORUCE _ bez názvu
Antonín Mareš
(mail-art L. _D.,Název
21.02.1996)
(bez názvu)
_ bez
/mail-art
názvu (mail-art
z ??.??.????,
L. D.,edice
21.02.1996)
COPORUCE/
_ bez názvu (mail-art L. D., 17.12.1995)
::18
"
::8#
MichalAntonín Mareš
Šanda / Jiøí Korbel
Antonín Mareš
paní Èmeláková rozumìla, naèež optala se výsmìšnì:
Tak to on øekl mladé maso, jo?! A to jo?! protáhla tak
napùl ironicky, výsmìšnì: Jóó? Jo, pomyslel jsem si své,
ale mlèel.
Pak jsem pøespával u paní Èmelákové já. Ale skuteènì zpoèátku pouze pøespával. Buïto jsme byli spolu
na pivì, nebo na koncertì, nìkdy i tancovat, chodili do
kina. Až jednou veèer, to už dcerka Zuzanka spala
zase za plentou – až o mnoho let pozdìji mi èasto pøišlo na mysl, jestli vùbec tenkrát dcerka Zuzanka vlastnì pokaždé spala, zda ve svých 11 tedy letech spíše
nespala, a né že spala, jako i já tehdy nespal, a ne že
spal, jestli nenaslouchala, uši, a to ostatní taky, našpicované, nu a, co se v mládí nauèíš, pozdìji jako když najdeš, jako já sebe sám –, a tehdy, když tedy dcerka Zuzanka spala si zase jednou za plentou, jsem paní
Èmelákovou políbil na ústa.
Vonìla chloroformem, pravila s úsmìvem, že když
dìlá dietu, tak že tak chutná. Musel jsem ji levou rukou
chytit za prs, chvilku jsem ji držel, nehybnì, byl trošku
zapocený èi nakrémovaný, øekla že ne, že ne, spát se
mnou ještì nechtìla. Pak zhasla. A pak zase jednou
v noci, mìli jsme trošku popito, se moje pøedsevzetí
uskuteènilo. Samo od sebe jaksi.
Paní Èmeláková
Paní Èmeláková byla plnoštíhlá, 36letá, já štíhlý,
19letý. Paní Èmeláková byla Zuzana a mìla dceru Zuzanku, asi jedenáctiletou, ta spávala za plentou. Paní
Èmeláková byla zdravotní sestra v Ulmské nemocnici,
pod støechou mìla pokojík. Paní Èmelákovou nejprve
souložil Harald. Harald Jooß. Štíhlý, snìdý Šváb, podobal se vzhledem knižnìdobrodružnému Indovi. Dlouhý nos, chøípí se mu nadýmalo, vzdouvalo, když kouøil,
nìco vysvìtloval, dùležitì mluvil, chvìlo. V dobì masopustní, jíž se na jihu Nìmecka øíká Fasching, chodil
v bílé fiží-košili, velkém èerném širáku. Vypadal pak
ne jako Ind, nýbrž jako flamengový Španìl. To se ženám urèitì líbilo. Pamatuji si, jak mi to bývalo trapné.
Ale líbilo se.
S paní Èmelákovou jsem Haralda seznámil já. Pak,
jednou po jakémsi flámu, jsme se rozlouèili, já šel, Harald doprovodil paní Èmelákovou do nemocnice. Nìkde pak v nemocnièním parku si sedli na schody…
a Harald mi na druhý den sdìlil, že mu paní Èmeláková tam na schodech einen runtergeholt hat. Nevìdìl
jsem, co to znamená, a tak mi to Harald vysvìtlil. Pozoroval jsem se závistivým zájmem, jak se mu zachvìlo
krátce zase to chøípí. To bych býval byl rád taky umìl.
Harald souložil paní Èmelákovou pøi rádiu, já spal na
lehátku, dcerka za plentou. Tranzistorák hraje, tøeba
èárlston, Harald šeptá vroucnì, tulí se mezi pevná
stehna èeské zdravotní sestry z Prahy, která mu také
proto zajisté nerozumìla, jelikož byla teprve v emigraci krátce, svítí mu zadek, jinak celý je opálený, na
paní Èmelákové svinutý jako had, svítivá jeho prdel do
rytmu vklínìná mezi bílé maso stehen. K tomu hrálo
rádijko. Harald šeptá švábsky, což se hodí, jelikož švábština je šišlavá.
Paní Èmelákové vùbec nevadí souložit ve vzdálenosti pouhého jedenapùl metru od tøetí osoby, jen tak za
stolem. Ta tøetí osoba, to jsem já, natažený na kempinkovém lehátku, pøedstírající spaní, ve tmì. Soulož je to
vcelku tichá, nevím, èi se paní Èmeláková stydí, anebo
je tak vzrušená, že ani vzdychat nemùže. Tøeba se
kouše do rtù.
Toto pøedsevzetí bylo asi tak pùl roku staré, to když
jednou pøišla paní Èmeláková navštívit mou matku,
a ta nebyla doma, tak odcházela zdravotní sestra Èmeláková s nepoøízenou po chodníku, já se na ni díval
z pøízemního okna svého pokoje, pozoroval její smyslnì se pohupující zadek, silná lýtka, krocaní stehna.
Ten veèer pøilehla si koneènì ke mnì obleèená již
pouze do noèní košile, kalhotky si pøed tím stáhla ve
stoje, položila, tehdy ještì, na opìradlo køesla, zhasla,
pøilehla, uchopila mne a jala se ihned šeptat, ach bože,
jak je to krásné. Nevím, co se jí na tom mohlo tak líbit,
nebyl jsem si jist, že to bylo zrovna to, co jsem s ní dìlal. Já si totiž umanul, že ji trošku, chá chá, v mých, prosím pìknì, 19 letech, podráždím, šestatøicetiletou
zdravotní sestru z Prahy, prosím vás, já, pìknì si ji, zelenáè, ale s pøedstavivostí, podráždím. Sevøel jí stehna
k sobì svými vší silou, souložil ji nejprve v této sevøené
pozici, tuto záležitost jsem si totiž kdysi vymyslel, nebyl
si ale jist, je-li je to ta pravá záležitost, teprve pozdìji
se roztáhla.
Rozšeptala se tedy, jak je to krásné, ale já si pøi tom
myslel, že je spíše vzrušená tím, že jsem, jak si myslela, vzrušený já. Nebyl jsem moc.
Po èase se paní Èmeláková Haraldovi omrzela, a tak
Harald pravil, že nyní will zase junges Fleisch. Tomu
$
Autor Bagtyropiè
Antonín Mareš
/ Autor Autoroviè
Ráda se mì v posteli pak ptávala, co se prý mnou
dìlávala Svatava, ještì v Èechách, když jsem s ní chodil, s mou první ženou v mém životì vùbec. Já Ti nahradím Svatavu, ano? ptala se vibrujícím hlasem láskyplné matky a trvala na tom. Dìlala ti to taky Svatava?
otázala se, sedla si mi mezi nohy, pøiklonila se, zaèala
mi líbat úd. Skuteènì jen líbat, neb si nebyla jista. Odpovìdìl jsem bystøe: Ano, to mi taky dìlala… i když mi
to Svatava ve svých sedmnácti samozøejmì nedìlala,
protože to ani dìlat neumìla.
Paní Èmeláková pøemìnila levaèku v pevnou pìst,
pravým ukazovákem jala se èistit, snad flek na rukávu
asi, ale pøejemnì, pøidala pohyblivou manžetu, dìlala
rty a jazykem nahoru a dolù, kolem dokola. Takový
zdravotní umný stroj. Pak si mne uložila mezi prsy.
To po mnì chtìl vždycky mùj manžel…, øekla zadýchanì, aniž by mne to bylo napadlo, když byl konec,
a já byl obalený, a ona mìla plnou pusu slin. Snad chtìla slyšet, jak vydechnu, že to pøeci po ní chci také. Ale
jak jsem býval byl mohl, když jsem to doposud neznal.
Chvilku bylo ticho.
polštáøek takový, abych na ní nevidìl, jaké má faldy kolem beder, jak hnìdé má prsní dvorce krabaté, ovšem
jen po chvilce svlékla si už rázným mávnutím župan,
pak rozepnula podprsenku, polštáø mi dávno spadl
z oblièeje na zem, tìžké prsy namísto polštáøku pøitlaèila, v tuto chvíli, na vrcholu svého vzrušení, stala se
sama sebou, a zapomnìla na svùj život, který si o sobì
vymyslela, i když èasto s pilnou pomocí druhých. Rozpršela se. I optal jsem se: A kalhotky, Zuzanko, bys
pro mne nemìla?
Pøijela ji navštívit pozdìji pøítelkynì z Prahy. Stejného vìku. Lékaøka. Ta prý byla, jak si ženy mezi sebou
rády sdìlují, na mladý kluky. To jsem se ale dozvìdìl
až pak. V Ulmské nemocnici dìlala nìjakou takovou
práci lékaøskou, tehdy v létì ’69 to ještì šlo. Nemocnice jí platila malý pokojík, v penzionu kousek za nemocnicí. Jednou jsme ji s paní Èmelákovou šli navštívit.
Lékaøka mìla nad umývadlem nataženou šòùru, a na
ní povìšeno asi patero kalhotek. Právì si je vyprala,
mokré ještì kapaly.
Pozdìji – paní Èmeláková si pak s onou lékaøkou
psávala, lékaøka už byla zase zpátky v Praze – mi paní
Èmeláková èetla lékaøèin dopis, ve kterém dotyèná
psala, že to sice nevadí, že spolu spíme, ty, Zuzanko
a Toša – jak asi byla lékaøka vzrušená, pøi psaní té vìty
–, ale aby se jenom do Tebe, Zuzanko, Toša nakonec
ještì pak nezamiloval… Smáli jsme se tomu. Paní Èmeláková sedìla na gauèi, v bílém nemocnièním plášti
a modré halence, vonìla škrobem, já mìl pøedlouhé
vlasy, až po ramena.
Možné také je pøedstavit si, že naše tehdejší souložení bylo kompenzací dvou minulostí, tehdy jednou
pro vždy vložených, sice rozdílných, nuž ale nyní vìèných závorek. Z mé strany na rozlouèenou: se všemi
dívkami Moravy, Èech a pøípadnì Slovenska, navždy.
Paní Èmeláková chtìla naopak stát se reprezentantkou Èeskoslovenska, symbolem slovanské matky. Velká bohynì Èeská Kunda stojí na zápraží a šeptá smyslnì báseò Láskyplnì. Láskyplnì, líbezným dlouhým
zpoza zápraží, matka se s dìtmi pohledem louèí.
Myslím dnes, že nìkdy zcela postaèí pøedstavit si, že
nìkdo, s kým zrovna jsme sami, si myslí nìco úplnì jiného. Že ten druhý je asi sám se sebou, a vùbec ne
vlastnì se mnou. A když se tomu druhému nakonec
podaøí zahrát si veškerou duší svou tu roli ve filmu,
jenž bìží mu v jeho hlavì vlastní, pak oba, dotyèný a já,
na okamžik pøestáváme dìlit realitu a sen. Mùžeme se
chvilièku bát, smát a plakat, alespoò na chvilinku malièkou. Otevøela se nám brána svobody nesmírné, a my
hrajeme si na vojáky, na doktora, a smíme i na okamžik zapomenout, kdo ve skuteènosti jsme. Nìkteøí
to umí.
Paní Èmeláková se totiž stydìla. Milovat se chtìla jen
pøi zhasnutém svìtle. Pøipadala si tlustá, snad prsy že jí
visí, bøicho že má. Jednou odpoledne, když už jsme
souložili potøetí, sedla na mì, položila mi na oblièej
Dnes už nevím, zdali se rozesmála Zuzana Èmeláková, protože jsem se zaèal smát já, a jí to pøišlo líto, že
se smìji možnosti, že bych se býval mohl do paní Èmelákové byl zamilovat. Skuteènì nevím, kdo z nás dvou
se rozesmál první. Èi zda byla dùvodem jejího smíchu
vlastnì úleva, že lékaøka napsala to, co ona si netroufla
øíct nahlas, protože by se taky klidnì bývala byla mohla rozplakat.
To by ovšem zase ale nebyla žádná tak velká tragedie: sled uvolòování a stahování oblièejových svalù by
se byl pouze obrátil. A tak jsme se smáli.
Když doèetla dopis, pravila paní Èmeláková: A ty ses
jí urèitì líbil taky!
Naposledy jsem ji navštívil pak na Silvestra: vracel
jsem se domù nìjak kolem druhé hodiny ranní, stavil
%
Antonín Mareš
Michal
/ Adam
ŠandaSuchý
/ Jiøí/Korbel
Marcela Pátková
Marcela Pátková
se. Zaklepal, vstoupil ihned. V televizi dozníval Silvestr
1969–1970. Dcera Zuzanka už mìla pøítele, sedìli
u stolu, paní Èmeláková byla pøiopilá.
Co pro Tebe mohu udìlat? ptala se slavnostním hlasem nového roku, Tošo, všechno nejlepší do Nového
roku, copak bys chtìl? a udìlala vlnovitì lákavé rty, a já
stál, a chtìl si vybavit, jak jí skapávaly sliny, ale nešlo to.
Nic vlastnì, odpovìdìl jsem.
Na stole stála nedopitá láhev whisky. Trošku jsem
pak ještì posedìl, pøemýšlel, ale pak radìji odešel.
Dnes spíše vzpomínám na ty kalhotky oné lékaøky
rozvìšené nad umyvadlem. Nereprezentovaly Èeskoslovensko, byly pouze mezinárodní. Promarnil jsem
pøíležitost.
Autor Bagtyropiè
Rišo /Kitta
Autor Autoroviè
Rišo Kitta
Štvrté noèné obdobie
(pod obraz nie v obraze)
Abych
Nìkteré tvé cévy se mi zapletly
pod horní žebra levé strany
tìla.
Co dìlat, trhat je nebudu.
Matka mì vedla k tomu,
abych se chovala ke všem vìcem
s úctou.
Kolikrát
Když po mužích nezùstane stopa
a po ženách ano,
vypovídá to spíše o neodvaze,
než o touze pøijmout.
Adam Suchý
Milování v malém bytì
Kolikrát Veronika prala ve studené vodì?
Mùj mozek pøijímá
rytmické klapoty
však nad tvým sténáním
èiní mi drahoty
K fotografii Františka Drtikola
Napjatá struna ženského tìla.
Hrál na ni.
Ponejprv zlehka, pak krvesmilnì
až plakala,
tam v podbøíšku,
pod pupíkem. Až se chvìla,
posouložená
a mìla oèi víc než zavøené
a bradavky
místo oèí.
A jemná kùže bílá stehenní
níž ke kotníkùm se ztrácela v stín
zas znovu v onom toužení,
rozata do X do Y.
Kost kosti urèující tvar,
žebra vzedmutou krajinou
bolesti a oddanosti…
Pár tikajících minut
vzdoru.
Proè, když tì milá má
miluji zezadu
tøíští se rozkoš tvá
vepøedu o bradu?
Útrpné poskytování
Kdo jen se odváží
øíci mé rozmilé
že více lásky chci
pøi jízdì spanilé?
Jezdím v ní sem a tam
(to není žaloba)
však øvu a cloumám se
tak nìjak za oba
&
Dekonštrukcia prípadu
Po snehu príde èierna
duša
apokalyptická
jar
nekoneène krátka
cez zadné vrátka poeticky zavàzga.
Prežil som
pád z lešenia.
Každopádne krásne leto.
Mal som by
na mieste màtvy. Duchovia svätí
by mi dali
hrali by
na hrdzavých trúbkach
odrhovaèku What a wonderful.
Ja som to prežil.
A teraz sa bojím ïalšieho leta,
že nebude krásne.
Ale o pár luxov luxusnejšie,
o pár divošiek
divokejšie,
krajšie.
Asi to neprežijem.
Prikvitne
a niekomu zazvonia.
Vonia zas
na kvietkovanom gauèi,
rozložená
tmou
z màtvej lampièky
znudené samièky zívajú prázdnotou.
Takto si teda poslednú
tohtojarnú apokalypsu (ne)predstavujem
obraz je vyladený
komu to vlastne zvonia?
pýtam sa
slušne
nacenganý týmto životom
prepínam
škúlim
na druhý kanál
Keby si vedela
Ako si vyrástla.
A ako krásne ti pristanú
tie detské hriechy…
,… že sa nevypiškᚠpred spaním,
že sa modlíš k niekomu kto už nie je
tvoj
strašný anjelik,
že mu obmývaš lýtka
svojou zaslzenou hrivou,
že pod dekou cítiš neznámu znaèku parfému,
že skrývaš pred svetom ve¾kých
písmenká lásky
v chåpkatej obálke?
Vedela by si keby…
Ale je a viac menej viac,
cválaš vysoko
nad manéžou, kašleš na slepých divákov.
'
Michal Petr
Šanda
Odehnal
/ Jiøí Korbel
Petr Odehnal
Balada
Pradìdùv starší bratr Jan,
kterému se už pìtkrát prodloužil život
o prémii pøestupného roku,
usnul v úvoze.
Nad hlavou dno sklenice,
bøeznový mìsíc.
Uhnízdìní
Kolem kostela bývaly
letokruhy høbitova.
Pavuèina.
Když zaèal stínit
chalupám, škole i faøe,
sali jej.
Stromy se shýbají,
jako by si jen potøebovaly pøekontrolovat
tkanièky koøání.
Jako by se jich to netýkalo.
Kerchov nový
(jak se øíkalo v pùli 17. století)
lapá do sítì
rovnobìžných cest
a kolmic
chodníkù.
Cestou pøehrèel vùz
Stodola
Na prknech
gramofonové desky,
ampliony letokruhù
se soustøednou kresbou zvuku.
Tkadlec
Stavy klobouckých soukeníkù
klapaly v rytmu
Byl tu èert? Byl, byl.
Dávno-li? Vèil, vèil.
Na trámech
eposy i balady
ètené
od støedu ven,
shora dolù…
Zatímco on
se ohlížel po opuštìné valše,
prosoloval si vous
a pøitláèel nové a nové útky:
Sám jsem tu zbyl.
Zbyl.
Terèe. V jejich tìžištích
jsem vidìl snìdé Turky
na nízkých konících.
Trefoval jsem ty pohany,
kteøí kdysi nìkolikrát vyplenili mìsto,
šípy
pøímo do øiti.
Èíslo popisné 63
Nikdy jsem nedìlal na poli,
ani kolem dobytka.
Ze Sùkenické
Ale ve stodole, na sýpce
a v chlévì
jsem byl doma.
pohled na Karlovicko
pod námi
hejno hmotné horské havìti
s tìly mohutných tøetihorních ryb
U babièky.
pásy smrkù na høebenech
jak pamì høbetních ploutví
!
Autor
PetrBagtyropiè
Odehnal / /Jakub
AutorGrombíø
Autoroviè
Jakub Grombíø
***
a babièèin pohøeb znovu
krájí cibulku
chrámové vìže
Døevo
Øezali jsme døevo
Zatím
Ve stínu králíkárny
Ètyølitrovka od okurek
Plná slivovice
V ní ponoøený žufánek
Kdo chce si nabere
Zubaté slunko
Na zubech pily
„Díval ses vèera na Miss?“
„No ta má hubu jak pytel na hady!“
Zasmìju se do žufánku
Tøi staøí mládenci
Celé odpoledne
Øezali jsme døevo
od té doby si musím sám
nìkolika tahy nože vyšít
na chleba s máslem
károvanou møíž
a budu tak i synovi
Kostel
Zkamenìl andìl. Obrostl.
U vchodu zívají
jeho døevìná køídla,
pøiøíznutá bøichatou dvoumužnou pilou,
možná samotným Ješkem z Klobúku.
Už nám neodletí.
Sklenìná louka
Srdce všech,
s nimiž se tu kdy zbylí louèili,
rozeznìla zvon.
Jen málokdo schází
Èítaèky a vyèítaèky
Básníci ve frontì
Na záchod na pavlaèi
Vyfouknout dým k nebi
Úplnìk sarkastický
Jako Kritická pøíloha
Únor
Hladová zima
Její obnažené mrázné zuby
se blýskavì støechýlí ke každé chalupì
Po špièácích pomalu stékají sliny
Fakulta
Profesor je nelida
Ptá se, kdo byl Derrida
Studentka si kouše nehty
A nabírá do pláèe
Proè se trotl starý neptá
Radši, kdo byl Versace…
Políèila si
Ze rzivých støech zøídka
skane i kousek krve
(na sklovinì uvízne
jak zrnko máku)
Ujídá ptákùm
Nìkterý ze zubù tu a tam
nevydrží napìtí
a naprázdno sklapne –
!
Michal Milan
ŠandaHrabal
/ Jiøí Korbel
Milan Hrabal
Úvod lázeòské sezóny
Pøijeli Goethe i Romanovskij. Teï stojí na mostì, každý na tom svém a civí do vody. Jeden utopený pohled
za druhým. Nechápu jak mohli takhle nìco dokázat.
Možná že Johann zkouší verše na vlny. Já ne.
Èekám – jako vždy v tìchto konèinách – na jednu
medvídkovou bytost, co se v ní zazimuju a pøál bych si
pak, aby mrazy nikdy neodešly. Má chundelatý, huòatý
kožíšek. Jen si to pøedstavte: úryvek srsti, jediný na
tom rozlehlém, bílém prostranství tìla.
Možná se vyjasní, d隝 zastrèí rùžky, mokøe budeš
dotýkat už jen ty. Než se vyèasíš.
Pohotovì vzlétnout a pøipravit se na blízká pøistání
na tvrdo. Jenže to je obvyklé øešení pohádek a fantasmagorií. Tedy snù, jak øíkají na druhém bøehu ti, co
pøešli. Pro nás, co jsme ještì stále tady, nic takového
neplatí. Køídla sice máme, ale nesmíme je užívat. Leda
jako medicínu – tajnì, opatrnì, pøesnì podle receptu
pro první bøeh.
Budova knihovny se vypíná uprostøed jiných vypínajících se objektù. Miluji se tam obvykle se samotou. Její
oèi jsou nejhlubší mìlèinou, kde se nemohu nadechnout. Jen jednou jedinkrát jsi tam pøišla. Kousali jsme
do zákuskù a do rtù. Každý do svých.
Popeláøi ráno nevyjeli, protože o sobotách musí být
ticho. A tak se potkávají – má samota s tvým tichem.
Upøímnì øeèeno sluší jim to spolu. Staví se pyšnì hned
vedle Goetha a ani na chvilku neupustí jediný pohled
do øeky. Sledují slièné mažoretky. Dlouhaté nohy
a blonïaté ohony. Jako cvièené lipicánky kráèely jedním a pak druhým smìrem. A my jsme jako obvykle
stáli opodál – tvých tøi sta metrù, mých tøi sta kilometrù.
Zase pøeháním – tys byla samozøejmì daleko blíž.
Ostatnì já taky. Vždy fantazie je rychlejší než koèár.
Èasto ale pøíliš rachotí. Tak mi to odpus.
Hemza a Hemzina
(Pohranièní romance)
Krupiér ho stáhnul o poslední kilèo. Bída až na kost.
Stará ho zabí.
Vyšel jako lùna na podmalovaným nebi a nadechl se
povìtøí. Pøes park nepùjde, je plný hekajících dvojic.
A sebìhl úzkou ulièkou rovnou do pravìku.
Na lavièce tam sedìla Metuzalem – zosobnìné šlapèí dìjiny mìsta. Pozvala ho zadara, ale on mávl rukou.
Jako když zahraješ na spinet. Zacinkalo to souhlasnì.
Z borového pøítmí vystoupil Homouškomouš.
To už neøíkám nic, odplivl a snažil se dobìhnout
k mostu. Tøi snìdí mu zastoupili cestu obnaženými dýkami: „Naval prachy!“
„Nebo aspoò cigáro!“ dodal holohlavej.
Rozøízli mu oba rukávy, k tomu šlic na zadku. „Záloha pro pøíštì. Jasný?“
Zatracená Hemzina, jak mohla vìdìt, že pùjdu zrovna tudy? Kdepak vona – já zabím ju. Taková hustá, vydatná noc. Jako stvoøená zbavit se toho strašidla.
Vonìla laciným parfémem. Ošplouchl se vlažnou
sprchou a zalehl. Uvidíme ráno.
Vidìl. Na stole hrnek horkého èaje, chleba s máslem
a dvìma vejcaty, v pytlíku svaèina do šichty. A strašidlo?
V nový halence a elasákách vypadala docela sexy.
Mihla se dvakrát v pøedsíni, pak skoèila na kolo a zbylo
jen tikavé ticho kuchyòských hodin.
Vyprskl drobínek skoøápky a vstal. Hlavnì nesmí zapomenout svaèinu. To by bylo zase øeèí.
V parku bylo prezervativù na dvì splnìný normy.
Pomalu je smetal na lopatu a házel do vozíku. Když
pøeklápìl tu každodení várku zbytkù po rozkoši do
kontejneru na rohu sídlištì, první mokré pleskance ze
zataženého nebe dopadly na beton.
Peèlivì seškrábl z dvacetimarky orbitku, kterou byla
jako vždy pøilípnutá uvnitø jediného odpadkového
koše v parku. Pasák Olda je pašák. Veèer to v kasínu
zase roztoèím.
Pøetáhl kapucu pøes hlavu. Kvìtnová tráva už byla
èistì umytá.
Obèas si uvìdomím, že nepíšu dopis. Že jenom žiju
a tak nemusím opravovat ani pøepisovat. Stejnì to prý
nelze. Naè taky. Nikdo už to znovu èíst nebude. A tak
se nechávám se všemi tìmi pøeklepy. Slunce šálí, jablka hrají (prastarou hru s alkoholem), poèetí ukonèuje,
ale já jsem rád – býváme mnohdy sví jediní blízcí.
Pod mostem rockový kytarista vytrhl ze spánku kormorána. Toho rána už neusnul. Nikdy nepouštìjte pod
most muzikanty. Pøíliš se tam s nimi ubydlíte. A v noci
!
Autor Bagtyropiè
Milan Hrabal
/ Autor Autoroviè
Protáhl se mezi mrazicím boxem a pultem a položil
hlavu na špalek. Kuchaøinka si upravila prostøedníèkem tkaninu na rozkroku a dlouhým, tenkým nožem
opatrnì naøízla kùži na hrudníku.
Držela chvìjící se sval na rozevøené dlani, laskala se
oèima s tou rudou pøíšerkou, co si ji kdekdo vybájil
jako symbol citu. Obèas ukáplo na zem. Nejdøív zkusila linoleum otøít špièkou boty, ale jen rozmazávala lepkavo.
Ruka s nožem opìt opatrnì øízla. Tentokrát do vlastní bílé pleti. Ale žebra se nedaøilo roztáhnout natolik,
aby se mezi nimi protáhlo srdce naplnìné až po okraj.
Navíc odchlípený prs mìl snahu se neustále vracet na
pùvodní místo.
„Jo žebra nejsou stehna,“ prohlásil a poprvé zvedl
oèi. Drzé a vyzývavé. Ohledával ji pohledy jako slípku
nosnici. Proè zrovna mì musí potkat nìco takového,
pomyslela si a rozklepla první vejce. Potøísnìna vazkým škrobem podobným mlhovinì dìložní vypadala
opìt pøirozenì.
„Dobrou chu!“ staèil ještì køiknout. Teprve potom
se slunce na nebi posunulo o další dílek.
tu je neútulno, krysno. Blazé soumraku není blahé.
Leda bláhové. Jako pøedstava, že se to dá pøežít. Nedá.
K pùlnoci se vrátím do knihovny. Zalistuju, zalituju.
Má samota bez tvého ticha je pøíliš opuštìná. Ale neodpuštìná. Jako vrátka do prostoru za zrcadlem. Jsouli ještì jaká.
Zùstávají už jen dveøe. Zapadlé jako oèi do spánku.
Klíèem dechu je neotevøu. A tak musím zùstávat zvenèí. Jako nápis nad výlohou, jako dopravní znaèka: pozor, obydlené srdce. Nìkdy mám pocit, že už vybydlené.
Abych se vrátil ke dveøím – nevím, co je za nimi.
Mám spoèítáno, co za nimi není. Ty.
Proto spolu ještì stále jdeme po nábøeží, proto je
naše chùze tak klikatá. Nesmíme potkat nikoho. Nejlíp
ještì míò, než nikoho. Je to skoro jako nebýt. A pøitom
tvá dlaò je horká jako šípkový èaj.
Nakonec si tì stejnì odvede Romanovskij. Musíme
se tváøit, jako kdyby to byla jediná a jedineèná varianta
našeho rozlouèení. Nikoho to nepøekvapí. Snad jedinì
Goethe – zvrací a zvrací. A pak že utonulé pohledy!
Kaèenky veslují za natrávenými sousty a já jsem si jist:
lázeòská sezóna právì mohla zaèít.
Kdyby nezaèalo pršet. Kdyby ses dokázala vytrhnout
Romanovskému. Kdybych pøišel. Tøebas o protézách.
Drzé oèi
Jí rohlíky. Jeden za druhým. Až jich sní snad stovku.
Sedí na kamenné zídce – øekli bychom v podplotí. Urèitì nìco skrývá. Jinak by už dávno vstal a vstoupil do
dnešního okouzlujícího rána. Povìzme si nejprve nìco
o nìm:
Komíhá nahými lýtky v plném slunci a kolemjdoucí
dívky jsou vzrušeny. Jako broskve. Hebounce ochlupené dívky s vlhkou oranží na rtech. Kdo komu chutná?
Tenounká slupka puká a šáva prýští mezi pysky.
Mladinká kuchaøka si natahuje kalhotky (o stehna to
drhne) a pøemýšlí, co pøipravit hostùm k snídani. Vejce natvrdo (jak je maèkala, slyšel to snad celý kosmos)
a horký èaj.
Za oknem pøistál kos. Zakrákal jako vrána a hrdì
ukákl na parapet. Kuchaøinka vytáhla nùž a pøivøela
oèi. Proè jen se neotoèí? Bez oèí nemùže odejít.
Stoprvý rohlík! Vždy ho musí studit zadnice.
Jako kdyby slyšel – seskoèil na koèièí hlavy chodníku,
ptactvo nebeské zmlklo, klíny na mezích se semkly.
!!
Michal Šanda
Jan Suk
/ Jiøí Korbel
Jan Suk
Milles
pochodují zaalpskými konèinami,
vìtrný pes jim slušivì drmolí modlitbièku
o cypøišovém svìtì tam kdesi
pod jižními úhly pohledù. Moøe
se stává vyprchávající kaluží vzpomínky. Písek
se stmeluje, látka obraznosti je štupována
mateøskou nìhou ruky kdesi ve vanoucí prázdnotì
s dvìma ztracenými cyklisty,
jak šlapou na obøí biblickou horu.
KUKS MATYÁŠE BRAUNA
Namáhavé stoupání ke kamenné náruživosti.
Na vrcholu rozpoznávání té které barokní postavy.
Mech vzhùru se vzpínajících rukou. Prsty v bouøi
tohoto potemnìlého kraje, kudy projíždìjí
necitelné bytosti s pohledem upøeným
do zákulisí vlastního osudu.
(Neøesti)
(Sochy)
Živý nebo alespoò pøežívající génius,
s èelem vraženým do hluboké propasti
této dekorativnì zdatné krajiny
zimních a holých stromù
ve vázách božské ruky.
Cítíme, že všechno je nejménì dvakrát
skryto: pøed námi, kteøí to pojídáme oèima,
i pøed sebou, aby snad povrch nezvrásnil to,
co je tajemstvím duše.
Jediný skuteèný paprsek, pøed nímž by v šiku
postupovalo
šílenství obraznosti.
Ale je možné si také pøedstavit, jak mu sem dennì
podávali
díl chlebù, soli, slzí
a on tím køtil drolivý kámen až k bolesti, k mukám,
k rozpadu.
Zatím se letitá pøedsevzetí rozkládala na odpoledním
slunci,
sušila jak ryby v pøístavních sítích.
On
vstøebával boží posly a boží ruce.
(…)
Kulisovité zjevení na božím pahorku
naproti pøíjezdùm, naproti výstupùm
z lidské pomíjivosti. Sem je každý pøilákán
sebetíží oèekávaných vìcí, travnatých výhonkù,
stromovitých torz, ubitých deštìm vìtrù.
Špitál
pohozených marnotratníkù, obcházený zadními
zahradami,
prùsvitným zahradníkovým bytem, dcerami,
oživlými Máchovým náporem a netrpìlivostí.
Byl tady?
Skryl se tu pod popelavou sukni náhody?
Držel se za palec øímského vojevùdce
a propadal se do bahnitého osudu
zvìtralé básnì?
Netušíme. Jenom zpìv o trýznitelích
zní bouøí èervence.
(Portrét M. B.)
Doušek barokní exotiky.
Èlovìk pøivázaný za nohy k vìži pradávných otázek.
Marnì kyne prostupujícímu zástupu, který nezná
zastavení.
Prsty ukají na vraky dìjinných samot.
Každý si hledá svého blížence, otroka, vìøitele,
zámky na ústech se náhle vyrojily,
blýskavì se potloukají po vedutì tvého snu.
(Barokní veduta)
Prst zdvižen nad bezpohlavní úzkost.
Pøítomnost neodvratných neøestných žen se vylouèila,
èekárny visí nad rozvìšeným prádlem, strženým
z andìlských ran.
(Špitál)
!"
Autor Bagtyropiè
Jan /Suk
Autor Autoroviè
Hranol nedobytného hradu i s malými kapsami
závìtrných úkrytù,
kde je možné si zapálit dýmku, kde je vhodné vyèkat,
až krupobití ustane muèit to,
co je pod zkamenìlou høívou vìènosti.
Mezi øeèí a zmatenými pohyby krajinou vpøed
ti ukazuji adepta pøíštích inspirovaných okamžikù:
oddìlenou ruku dirigenta,
èást generálovy zbranì,
která reziví pod prošlapanými schody,
namalovanými naší nedoèkavostí.
Andìl žalostné smrti
doslovnì cituje
z pøekladu
našeho života.
A pøece je tu jakási otrocká závislost
si tyto nešastné sochy obkreslovat,
ukládat si je do znavené pamìti,
vìøit v jejich vyplouvání,
až bude zavoláno.
(Matyášovy plány)
Dozvonit se a dobelhat se k nim.
Uprosit, co se v nás zastavilo.
Co dozrálo k úvaze o nebytí.
Práškem léèivého povrchu
do barokních skøíní zasadit
svou smrtelnou jistotu.
Lazaret
ležících zmrtvýchvstalých
se podlamuje, zdivo drží
sotva krátkou stráž.
Všechny brány jsou otevøeny,
vìtve ubitých stromù utváøejí
v závìjích hmatatelný obraz
svého ustrašeného zmatku,
než tudy projde hodinový stroj
jarního ohnì.
(Krajina bez architektury)
(Andìl žalostné smrti)
Vychytralá otázka, co se rozkládá za bledostí
hledících oken.
Goliáš
pøedbìžného návrší, stesk èlovìka hnán údolním
pramenem.
Tady lze vykouøit poslední oharek zázraku.
Voda nestéká dolù do hrobovitých kašen.
V domku se dìje pokušení, jak koneènì zapomenout
na døevìnou výztuž
zbìsilého svìta.
(Goliáš)
Prùèelní schodištì je uzavøeno
a hlavní postavy hry jsou svanuty z cest.
Nìkolik okamžikù a pøiložíme ucho k srdci
kamenného andìla. Pozdìji spatøíme i ruku,
která si z tváøe otírá mech.
(Andìl blažené smrti)
Sardonický úsmìv všech poletujících alegorií.
Zámìr, jak je uložit v pravidelnost prùchozích dnù,
když se na návrší nic zjevného nehýbá, nenaklání,
neodráží.
Hladiny jsou vráceny božímu oku,
pøestaly èlovìka vraždit pravdou.
!#
MichalV.Šanda
J. Pavloviè
/ Jiøí Korbel
V. J. Pavloviè
na volnì odkapávat. Bedlivì naslouchám, jak øemeslník pokraèuje: „To si øíkaj inteligence!“ „Ani vysrat se
neumìj, dobytek“ V tu chvíli jsem si už radìji spìšnì
vytíral konec.
A co dál, když bylo dotøeno? Mihlo mi hlavou, že mì
mùže napadnout zbabìle èekat, až odejdou… Ale to
jen tak, k tomu jsem své myšlenky ani nepøipustil. Pokraèoval jsem v rozvaze, jak se zachovat, k èemu se
uchýlit…
A jak jsou na záchodech ty štìtky, tak u mì v rohu kabinky vepøedu byla taky jedna. Váhal jsem, zda-li ji použít. Vzhledem k mému vyprskujícímu prùjmu by to
bylo vhodné. Zaráz mi to ale pøišlo dìsnì trapné a nízké. Údržbáøi by zvenku pøesnì vidìli dole v mezeøe,
jak štìtka mizí ze svého stanoviska v plechovce od
vepøového ve vlastní šávì. Urèitì by si mysleli, že
jsem se jich zalekl a snažím se být teï honem narychlo
jako èistotný, že si jako díky jim beru z toho ponauèení, že si jejich vlivem beru k srdci, jak se má slušet, že
jdu zkrátka „do sebe“ a že mì vlastnì trumfli…
Tùdle, bylo mi krutì proti mysli. A tak jsem zatáhl za
splachovadlo a to, když svou práci vykonalo jako obvykle, tedy vzhledem k mé tradièní vysoké akèní rádiusové kalící dosažitelnosti ne tak dokonale, proèež
poté vždy bìžnì po sobì uklízím, nehnul jsem již ani
prstem a hbitì vyrazil z kabinetu. Z celkového záchodu jsem vymizel tak rychle, že to bohudobøe nevydalo
na kloudný støet se zraky oudržby, háklivé jak možná
asi zøejmì na èistotnost, to bych chtìl vidìt. Ruce jsem
si šel pochopitelnì umýt do druhého patra z kategorie
jiného. Co údržba øíkala na spouš, která po mì vyzùstala, žel nevím a ani vìdìt nechci. Obvykle mì nezajímají vìci, o nichž lze lehce pøedpokládat, jaké spoleèenské dùsledky vyvinou, èehož dokladem je i souhlas
ke zveøejnìní této stati.
Na celé vìci mì zarazila pouze jedna vìc. Údržbáøi
museli vìdìt, že v kabince nìkdo sedí a pøesto vedli
své nadávky na svìtová jména v oblasti mnoha konstrukèních oborù pozemského stavitelství. Uvnitø mohl
sedìt i celý øeditel ústavu… Že jim to nedalo.
Inu, socialismus.
Anonymní historka z dob ještì pøedlistopadových
Myslím, že bude v zájmu spoleèensko-kulturní vážnosti pøedmìtné instituce ji nejmenovat. Její odbornou
povìst poškodit možno není, za ni hovoøí výsledky.
A tøebaže jsem si vìdom, že zmedializování obrazu
tamních toalet dokáže iniciovat celosvìtové pohoršení
a nahnat strach do všech domácností, jedineèný genius
loci záchodkù, jejich nezapomenutelný topos a neopakovatelný výraz, mi ovšem velí se o nì podìlit.
Jak známo, pracuji ve Výzkumném ústavu pozemských staveb. Zkrátka jsem též hotový odborník a jak
už to bývá, šel jsem se jednou v pracovní dobì vykálet.
Záchod se zdál být z poèátku útulný, ale nebylo tomu
tak. Postupnì právì naopak. Bìhem mého expanzívního chování v nìm – nikoli na pozadí obvyklého klišé
v podobì tøešní zapíjených podmáslím, nýbrž jakékoli
požité stravy vzhledem k mému nestandardnímu trávení – pøišli dovnitø tøi údržbáøi. Na jejich poèet jsem
uzamknut v kabince usuzoval podle koloratury hlasù.
Pøišli zøejmì vyspravit tu a tam nìco ne zcela nefungujícího. V mysli mìli urèitì nìco konkrétnì pøipraveného, jako že bude pøedmìtem soustøedìní jejich nástrojù.
Záchod byl konstruován, jako vìtšina záchodù ve veøejných budovách, že to byla místnùstka a v té nìkolik
pisoárù èíhajících s otevøenou hubou na brabce a vedle
plechové kabinky paravánovitì zastiòující své vemenovité mísy, z nichž na jednu jsem usedl a sousední,
právì ta zùstala otevøena poli pùsobnosti znaènému
množství opraváøù. Zespoda mohl do kabinek foukat
vítr, protože stìny kabinek zaèínaly na nožièkách asi až
patnáct centimetrù od dlaždièek. I nahlédnout by se
dovnitø mohlo, kdyby si èlovìk lehl na zem – žel do
chcanek. Svrchu byl pak z nohou do nich pohled možný již jen basketbalovým reprezentantùm.
Tedy, dìlal jsem a v tu chvíli pøišla akorát údržba. Jeden hned zašel do vedlejší kabiny a spustil podle pravdy: „Kurva, poïvejte, jak je to zasraný! To je hrùza!“
Na dìlníka pøekvapující a chvályhodné rozhoøèení.
Velmi jsem se zastydìl za inženýrský stav. Jen aby však
pøíèinou smìsi rukodìlných nadávek nebyl komplex
èlovìka vìdomého si své konkurenceschopnosti pouze v oblasti hygieny.
Pøesto jsem se vydìsil, zatajil dech a nechal svá hovo-
!$
Autor
glosy Bagtyropiè
/ recenze //zprávy
Autor Autoroviè
/ anonce
PATRIK LINHART / glosy
Atlas hub
Do kolonky chválíme/káráme/schválíme vpisujeme autory antologie Nový èeský atlas hub 1995–2004, kde se koneènì objevily tváøe našich idolù. Pøi namátkové kontrole jsme se zvláštì zastavili u P. Hrbáèe, jenž v souladu se svým vlastním výrokem (in Jeden den stárnutí,
2000) èumí, jako žába z kefíru. Velmi se líbil B. Ingr pøedstavující Bob
St. Clairova protihráèe pluk. Karpoffa (in Muž z Acapulca, 1973). Jelikož nás tlaèí èas, tak jen telegraficky. Typ kuchyòského básníka skvìle
ztvárnil V. Kuèera. Roli Lukáše Vaculíka v dobì nejvìtší slávy zosobnil
M. Šedivý. Nejvíc se imagemakeøi vyøádili na T. Kolském, nad jehož
kreací krásného Žida s vlhkýma oèima by se ustrnula i srdce paøížských apaèù (in Krvavý román, 1924). V modelu umaštìný sanscullot
se vypresentoval P. Linhart. To jsou ovšem chlapské huby. K vrcholùm
atlasu patøí ženské portréty, zejména N. Kocábové jako baletky zlaté kampelièky, F. Jirousové jako F. Jirousové a A. Rudèenkové jako básníøky nitrodìložního zøení. Ano, tam nìkam by se èeská literatura mìla dívat.
Slam poetry
Tìžko øíci, zda je slam poetry urèena k popularisaci poesie. Poèítám,
že v budoucnu ji ovládnou hiphopeøi a rapeøi a otevøe prostor imagemakerùm. Regionální kolo v Ústí nad Labem tento trend potvrzuje. Jak
v Ústí, tak v Plzni jsem váhal, zda stále ještì poslouchám poesii nebo
jsem si pustil MTV. Pøesto se tento zpùsob presentace zaøadí, pokud se
tak už nestalo, mezi oblíbené outdoorové aktivity. Škoda jen, že se pøitom vytrácí prvek humoru. S hrùzou jsem pozoroval nabroušené ksichtíky autorù, jak si pohledem Jacka Stapletona mìøí své soupeøe. Tady
jde do tuhého. Nicménì pro mnoho chudších básníkù je finanèní prémie velkým lákadlem. Proto na závìr pøipojuji radu, jak si pøipojistit vítìzství v pøíštím roèníku. Vèas si zjistit termíny všech regionálních slamù. To by v tom byl èert, abyste aspoò z jednoho nepostoupili.
Další episoda
Stínadla se vrací
Mám návrh pro Vráu Ebra, neúnavného vydavatele vejšplechtù
svých pøátel a jiných ikon èeské kultury jako jsou pan Žáèek, pan Werich, pan Koenigsmark (napsal nìkolik epizod seriálu Jak se máte Vondrovi), pan Patoèka (mluvèí hnutí Charta 78 – no fakt!). Až se dosyta
zasmìje svému oblíbenému aforismu „Pane Bože, zbav nás blbcù!“
(autor J. Švejnoha), mohl by vydat knihu vejšplechtù mých známých.
Namátkou vybírám – Marian Palla v karlovarském nonstopu: „Máte
pùl hodiny na to, abyste mì dostali do Brna! A nebudu spolupracovat!“
Milan Kozelka pøi ètení studentùm UJEP a posthippies batikám: „Na
mladý lidi já seru!“ Radek Fridrich jako organizátor Zarafestu: „Jestli
budeš èíst nalitej, dostaneš pøes píèu!“ Tereza Ješátková: „Píšu si básnièky, když je mi hezky nebo naopak. Publikuji stroze.“ To by snad vydalo i na další episodu Vondrových.
V regionálním tisku nadnárodního konsorcia Deníky Bohemia se
objevil inserát tohoto znìní: Vymìním ježka v kleci za zánovní motocykl. Když jsem byl malé choudì vedla tato transakce opaèným smìrem.
Ubohý Jestøábe, tak možná skonèíme všichni, i majitelé kohoutù
a mánièek v kleci. Však tomu Vilém z Baskervillu pøijde na kloub. Vèera jsme nad tím sedìli u Ptáèkù až do ježka v kleci.
Mùj pøítel Fortunato
Pro lásku boží, Montresore, pravil mùj pøítel Jaromír Urban, uèiò
nìco, a se dostanu do Obce spisovatelù, takhle už se nedá žít. Inu, zde
byla rada drahá, do takové elitní organisace není vstup lehký. Jednomu kolikrát nepomùže ani jeho mládí. Mì taky nevzali, jenom pivo
a hranolek mi zaplatili a pápá, s brekem jsem mašíroval domu. Zatím
jsem pøítele dostal do Le Pen-klubu, kde se to bere spíš politicky,
a k zednáøùm, kteøí mu posílají ciment na stavbu dvojgeneraèního románu. Máte-li ve svém okolí samizdatové básníky dùchodového vìku,
vìøím, že øešíte podobné problémy. Založme proto konto na pomoc samizdatovým básníkùm dùchodového vìku (Konto PoBáDùv), jednou
pomùže i vašim dìtem.
Vedlejší tratì
Do èeské kritiky se opìt vrací neotøelé, svébytné výrazivo. Uplynulo
pár let od doby, kdy jsem v Literárkách objevil v jediné recensi spojení
osamìlý chodec a vzápìtí osamìlý bìžec a není to dávno co se tu a tam
objevily hlubiny… umìleckých výšin a podobné skvosty. Ve Tvaru mì
potìšil konjunkturální gender-rozmìr sbírky, což je velice výživný patvar. V Respektu se vyznamenal Viktor Šlajchrt v recensi na román Petry Hùlové Pøes matný sklo. První odstavec vrcholí poznáním, že autorka sebìhla z hlavní literární trati nìkam mezi dorostence, zatímco
poslední odstavec konstatuje, že autorka se (…) stáhla z prvních literárních linií. Pominu-li nanicovaté kryšpínství podobných soudù, zvedá se mi kýbl nad tímto stylem hodnocení. Kde jsou probùh, ty první
linie? A kde se kurva bìhá ta hlavní literární tra? Pro autory, kteøí bìhají vedlejší tratì a vegetují mimo zákopy, plyne pouèení, že pokud si
udìlají dobré jméno na obálce, mùžou napøíštì klidnì házet diskem
na okresním pøeboru, psát sraèku za sraèkou a nezahynou. Nicménì se
jim musí povést to, èemu Šlajchrt øíká docela úctyhodný ústup.
WANDA HEINRICHOVÁ / Takhle mì nikdy žádná
neobsedala
(Petr Štengl: Co øíkal Zouplna, Psí víno – edice Stùl, redigoval
a vydal Jaroslav Kovanda, bøezen 2005, 101 stran, doporuèená
cena 66,- Kè.)
„Existuje pouze jeden opravdu závažný filozofický problém: sebevražda“, tvrdí Albert Camus, ale pražský básník Petr Štengl (1960)
!%
glosyMichal
/ recenze
Šanda/ /zprávy
Jiøí Korbel
/ anonce
není Hamletem filozofujícího ražení. Jeho hamletovské tázání je témìø nedospìle prosté: èisté, endogenní tápání mezi životem a touhou
po smrti. Nemocné, øeklo by se snadno. A jeho básnìní syrové, neakademické, snad pøímo „art brut“? Štengl nemedituje sklonìn nad lebkou, nýbrž napøíklad nad záchodovou mušlí v psychiatrické léèebnì.
Tu a tam (naštìstí ne èasto) jsou jeho literární obrazy tak banální, až
se pøi ètení možná „slzy jako hrách koulely po tváøi“ (na stranì 36).
Pøesto nejde o pouhou naivní poezii. Štengl má talent pro geniální ironickou zkratku, cynickou a pùvabnou ve své ambivalenci: „Takhle mì
nikdy žádná neobsedala / jako ta myšlenka /…“. Obsedantní myšlenka
na sebevraždu, ale i „nebe poèmáraný letadlama“ a „rybízová šáva ve
slabinách“: to vše jsou Štenglovy verše, minipøíbìhy, mnohé brilantnì
epigramatické. Štengl se nám otevírá v celé své nahotì, není v tom
však ani stopy po sebemrskaèství èi exhibicionismu. Jaká vzácnost! „To
je ten starší, chytrej? / Ne. To je ten mladší, blbej.“ zaznamenává autor
úseènì; on mluví nevinnì a pøirozenì jako dítì: „na nataženýho ptáka
/ jsem si pøiložil šneka“, takový nápad by mu jistì rád ukradl kdejaký
surrealista. Ale co na to øíká Zouplna? A kdo ten zatracený chlápek vùbec je? Nechte se pøíjemnì pøekvapit.
a asi nikdy vìdìt nebudeme – a pøesto žijeme a prožíváme naplno,
slastnì èi bolestnì anebo plni bláznivých nadìjí, jako bychom se mìli
nìco dozvìdìt, jako by tu urèitì ještì nìco mìlo být, uvnitø èi vespod,
ne jen pouhá krutá, absurdní slupka na povrchu. Touto tenzí tedy žijí
Štenglovy texty, napìtím mezi intuitivnì tušenou hloubkou i tìch nejprostších chvil a mezi nepojmenovatelností a neproniknutelností, jež
je zvnìjšku halí.
Nìkteré Štenglovy pointy pak fungují tak, že nahromadìné napìtí
uvolní – paradoxním odvrácením pozornosti jinam. Namísto rozuzlení docela dramaticky naèatého pøedmìstského mikropøíbìhu pøijde
tøeba jen lakonická zmínka: teï je tam èerná skládka. Pøípadnì: do
sklepa pøivaøili møíže / ovšem výtahem se sjet dá… Zatímco lidé se
nemotornì potýkají se svým pozemským èasem, vìci kolem vydrží výmluvnì mlèet. „Úèastnì“ na sebe berou onu obecnou nemožnost
vskutku svìdèit o lidských dramatech, jimž jako by nezbývalo než bezdìky a trpnì pøisvìdèovat a snad jen tak nepøímo poukazovat na jejich
slepou nahodilost. Viï že se mi už nikdy nebudeš vìšet?! / øekla
a v oèích chtìla mít / trochu toho pùvodního odhodlání / emailový
stìny léèebny / nic podobnýho nepøipouštìly.
Zážitky vyprahlého panelákového dìtství, zvl᚝ ale pozdìjší kalné
reminiscence na rùzné léèebny, nemocnice èi záchytky, obèas prošpikované nìjakou tou zimomøivou vzpomínkou z dob komunismu, to je
tematické jádro Štenglovy poezie. Básník pøitom uplatòuje vylehèené
a pøitom krásnì výstižné „dvojité“ vidìní, schopné skrz komièno
a ironii zachytit i podstatnou vrstvu nostalgie. Založili jsme s klukama kapelu / … / Jednou si pøišel poslechnout i mùj táta / Nosil tehdy
takovej kabát / vypadal v nìm jako Gorbaèov / … / i estébáci si
mysleli že je to estébák… Pøípadnì se Štenglovi podaøí zpøítomnit do
nostalgie odìnou dùležitou, by nenápadnou pravdu o promìnách
doby i absurdních oklikách, jimiž se nakonec naše privátní osudy berou: Bráchovi už dávno vrátili pas / ale stejnì toho nikam moc nenajezdí. A nechybí ani drobný, ale jako jehla pøesný generaèní postøeh: Obèas si poslechnem Zeppelíny / a podle toho jak hrajou / to
nìkde urèitì musí bejt skvìlý. – Pøesnì tak jsme nìkdy v tom šestasedmdesátym naslouchali bájným zvukùm kytar, zvìstujícím ten teprve
pravý skvìlý svìt za obzorem. Jenom abychom se o dvacet let pozdìji
pøistihli, že ve zmìnìných dobových kulisách nasloucháme témuž bájnému „za“ a téže nedostižnosti, tentokrát už ale s tušením, že to tak zùstane navždy.
Podobnì jako u Štengla pointy vždy trochu uzemòují znenáhla se
vzdouvající dychtivost života po poznání sama sebe, tak tu pravidelnì
zùstává dùležité zejména to, co je nevyøèeno. Pointy vždy vèas odstøihnou pupeèní šòùru od pøílišného vysvìtlování, pøílišné verbální èi
emocionální doslovnosti. Všechny životní patálie a bolesti jen tušíme,
skryté za motivy ústavù a špitálù. Štenglova poezie svá témata radìji
cudnì obchází a nedoslovuje, pravdu odmìøuje po kapkách a nepøímo,
èi zas zprávu o ní balí do syrových anekdot. Vlastnì je to taková malá
hra, neslevující ovšem z existenciálního rizika: napínat text zevnitø,
JAN ŠTOLBA / Pointy Petra Štengla
Pøi ètení básní z nové sbírky Petra Štengla Co øíkal Zouplna jsem
dostal nezadržitelnou chu – na prózu. Na dìní, scény, figurky, repliky.
To proto, že Štenglovy lapidární, pøímoèarým hovorovým jazykem psané texty mi znìly jako krátká vyprávìní, vždy plná konkrétních detailù a rázovitých postav, pøipomínaly mi mikropovídky vždy nìjak jasnì
tematicky a významovì zahrocené, odnìkud nìkam vedoucí. Básnì na
malé ploše živì evokovaly drobnou výseè svìta, již se mi po závìreèné
pointì nikdy nechtìlo opouštìt. Vždy jsem si pøál vìdìt víc. Štenglovy
texty svými skromnými, „nebásnivými“ prostøedky ve mnì stihly vyprovokovat elementární otázku dychtivého ètenáøe: jak to bylo dál?
Ale i v tom nakonec tkví nenápadné kouzlo Štenglových básní: že
dál než k pointì už nevedou. Štengl se dokáže udržet a nerozmìlnit se,
i když by se mohl vyráchat v lecjaké „hrabalovštinì“. Ví, co mu patøí
a co už ne, kam ještì dosáhne a kde už by nemusel uspìt. Nabídne
vždy svou originální, na tìle zažitou zkušenost a za svou pravdivost
a poctivost je odmìnìn tím, že se mu zas a znovu daøí pøestat – v nejlepším.
Tudíž jedním z nejsilnìjších prostøedkù, jež Štengl v básních používá, jsou pointy. Koncovky rázné a vtipné, nìkdy až rafinovanì absurdní, pravidelnì však plné civilní, každodenní ironie, jež utne text jako
letmé pokrèení ramen, pøepaží prostor jako všedním vápnem nalíèená
zeï. Ta koncová pøíèka je na omak trochu drsná, nemluvná, pøitom jaksi dùvìrnì známá. Ve Štenglových koncovkách vždy nìco zøetelnì
a pádnì zazní, zároveò však tu i cosi bez náhrady umlká, na znamení
toho, že nakonec nikdy nevíme pøesnì, jak se vìci mají. Tedy: nevíme
!&
Autor
glosy Bagtyropiè
/ recenze //zprávy
Autor Autoroviè
/ anonce
køik a øev života temovat do støízlivé mikrostory, krutost a vydanost žití
stahovat do pouhých nenápadných, leè výmluvných stop.
Tak tøeba obyèejné dìtské hraèky. V poušti dìtství magické pøedmìty stejnì, jako objekty pøedurèené k uhranuté i umanuté destrukci.
Dickovi jeho máma nikdy nekoupila žádnou hraèku / protože øíkala, že stejnì všecko hned rozbije / když byl Dick u nás, tak mi rozflákal všecko / co mu pøišlo pod ruku… Hraèky se jistì na chvíli stanou i
kouzelnou fosforizující karavanou pod peøinou, jako tøeba v básni Bývalo to rùzné. Ale zároveò jsou to již pøedsunuté hlídky krutého, vábivého i bezcitného svìta, vyvíjející na èlovìka prvotní nátlak ve jménu
„cizoty“, jež se neochvìjnì chystá ovládnout scénu. Impulzívní demolice hraèky, která klukovskému monstýrku pøijde „pod ruku“, tak mùže
být i rituálním vymezením se vùèi nepochopitelnosti a netýkavosti
svìta, do jednoho krutého gesta smrštìným pokoøením toho blížícího
se nepoznatelna, iracionálním, fyzickým „vhledem“ do jeho nitra. Nakonec se èlovìk do lidské „války“ vkrádá ozbrojen zarputilou vzpomínkou na plastikový klukovský kalašnikov, do svìta vztahù a krutosti
pohlaví vtápe tøeba i skrz rituální pitvy mrkacích panen, které se nakonec tváøily jako by se nic nestalo / když ten strojek nešlo už nandat
zpátky.
Právì tak Štenglovy pointy èasto též pùsobí: jako mikroskopické rituální zákmity, po nichž to, co se skrývalo uvnitø, náhle už „nejde nandat zpátky“. Snad jsou tyto pointy, krom vtipných „rozuzlení“ textu,
i nenápadnými, ale zatvrzelými milníky ruin, v nìž se naèatý, avšak
stále nehotový svìt vytrvale rozpadá. V tom kouzelnì naléhavém
i macešsky odtažitém svìtì, v nìmž lapidární koncovky ve skuteènosti
naznaèují, že svìt nikam a do nièeho neústí, nakonec není divu, že
i andìly slétnuvší do polí vítáme sice ještì chlebem a solí, ale – sùl do
oèí, chlebem chøtán zacpat… A shlédne-li na nás, nejspíš jen párkrát
za život, samo boží oko, nebudeme si stejnì nikdy jisti pointou, s níž na
nás vyrukuje. Miki byl nejsilnìjší / … / mìl sklenìný oko / … / bylo
vyndávací / závidìli jsme mu ho / protože kam se na nìj hrabala /
i ta nejkrásnìjší duhová sklenìnka / … / jakmile trefil dùlek civìlo
oko do nebe / Miki posbíral všechny kulièky / nasadil si oko / a øekl:
/ To sem vám volové vytfel zlak!
sadní informace: Mikeš možná nenaplòuje Horákova kritéria mediálnì známé osoby, ale jeho význam jako pøekladatele moderních angloamerických spisovatelù je nepominutelný a už øadu let pøesahuje hranice hanácké metropole. To samé hodnocení se dá nyní pøipojit po
pøeètení zmínìného výboru Jen slova / Just Words k Mikešovì vlastní
básnické tvorbì.
Byl to právì Mikeš, roèník 1948, který v roce 2002 pøipravil pro nakladatelství Fra ètyøi úvodní knížky, pøedevším vynikající antologii poezie Nové Anglie nazvanou Vítr z Narragansettu a soubor básnických
textù generace Imagistù – jednoho z nejvlivnìjších hnutí v angloamerické literatuøe 20. století, mezi které patøili mimo jiné Richard Aldington, David Herbert Lawrence, William Carlos Williams nebo Ezra
Pound. Právì Poundovi, tomuto americko-italskému Dante Alighierimu nové doby, se Mikeš vìnoval ve své pøekladatelské práci nejsoustavnìji: Už v roce 1993 vydal ve Votobii výbor z jeho díla nazvaný
Chtìl jsem napsat ráj, o dva roky pozdìji pak tamtéž titul Ezra Pound,
mistr tìch, kteøí vìdí. Po Poundovi následovaly knižní pøevody veršù
Jacka Kerouaca nebo Jamese Joyce, vloni pak román Poutníci, který
napsala nositelka Nobelovy ceny za literaturu, Jihoafrièanka Nadine
Gordimerová, a øada dalších knih.
Vlastní básnické tvorbì se Petr Mikeš vìnuje od poèátku 70. let minulého století. Nejprve publikoval v samizdatu, spoleènì s Jaroslavem
Erikem Frièem stál u zrodu edice Texty pøátel, jedné z nejdùležitìjších
undergroundových øad na normalizaèní Moravì. Po revoluci se podílel na vzniku nakladatelství Votobia a Periplum, pro která pracoval
jako redaktor, a jeho verše zaèaly vycházet oficiálnì: V roce 1990 debutoval sbírkou Pamì rány, poté pøišly další ètyøi svazky. Pøedevším
z nich, ale i z nìkolika šuplíkových rukopisù autor poskládal nynìjší
èesko-anglický výbor Jen slova / Just Words.
Od prvních stránek knížky je zøejmé, že básník Mikeš radìji mlèí,
než hovoøí, že namísto halasného maximalismu kubìnovského typu
dává pøednost verbálnímu minimalismu a formální preciznosti – žánru pregnantní a pevnì klenuté básnické zkratky, která má blízko
k východním básnickým formám, pøedevším k haiku, a jejímž nejvlastnìjším a jednotícím hybatelem je touha zachytit „nejhlubší slovo“.
K témuž absolutnímu bodu míøil svojí tvorbou i Mikešùv oblíbený básník Pound. Jenže zatímco jeho opulentní citaèní pásmo Cantos, toto celoživotnì rozvíjené a zdokonalované putování labyrintem slovesnosti
a kultury napøíè stoletími i národy, nadøazuje nadosobní tón subjektivnímu pohledu a empirii vytlaèuje rozumovostí, Petr Mikeš zùstává
v celém souboru vyhranìnì osobní. Stažený do sebe pitvá pouze vlastní „pamì rány“, jež „pálí až do tmy“. Skoro se chce øíct, že Mikeš je
v otázce „jak to povìdìt“ hymnickému a sošnému Poundovi antipodem. Melodie jeho subtilních veršù doléhá k uchu ètenáøe jakoby zdálky nebo z hlubin, básník vstupuje do svìta tiše a nevtíravì, obhlíží jej
s obdivuhodnì autentickou pokorou, která se však záhy mìní v úlek,
strach a trýzeò a vrcholí sebekritickou výèitkou, jež souborem proplouvá v rùzných obmìnách jako mantra – „kolik slov / jsem øekl / zbyteè-
RADIM KOPÁÈ / Ale ve slovech je vše…
Pøekladatel a básník Petr Mikeš vydává výbor ze své
výjimeènì temné poezie
(Petr Mikeš: Jen slova / Just Words. Do angliètiny pøeložili autor,
Kerry S. Keys a Matthew Sweney. Fra, Praha 2005, 156 stran,
náklad 450 výtiskù, cena neuvedena.)
Když se pøed nìkolika týdny v Lidových novinách Ondøej Horák podivoval nad tím, proè pražské nakladatelství Fra vydává výbor z poezie
„nepøíliš známého olomouckého autora“ Petra Mikeše, unikla mu zá-
!'
glosyMichal
/ recenze
Šanda/ /zprávy
Jiøí Korbel
/ anonce
nì / a nadarmo“. V knížce Jen slova / Just Words nejistota výraznì pøevažuje nad jistotou, sledujeme více to, co bylo, co zmizelo, odumøelo,
rozplynulo se, než to, co zbylo, pøípadnì to, co bude. Nejisté je z hlediska
vìènosti vše, respektive „míjení je mým údìlem“, jak píše Mikeš,
a jisté jsou jen konec, temnota a spánek èili – znovu citujme autora –
„smrt je se mnou / v každé vteøinì“.
Co tedy z Mikešova poetického svìta navzdory autorovì skepsi
a pocitu vùkolní i vnitøní nicoty pøetrvá? Jistì jeho tvùrèí a bezpochyby
i lidská senzitivita, romantická vyhrocenost citù, polarita lásky, tohoto
metafyzického pøesahu každodennosti, a následného pádu z výšin
ideálu do zoufale pusté krajiny s torzy života, mezi kterými se básník
prochází a za které drží vigilii. Pøetrvá také jiné inspirativní napìtí:
Schopnost detailnì ohledat skuteènost jen nìkolika málo slovy, dar pøitáhnout k sobì zrakem to podstatné, to naléhavé a urèující, tøeba
„mráz na dvoøe“, který „nehnutì tkví“ a který autorovi „pøedstavuje
vìènost“. Pøetrvá ale pøedevším leitmotiv Mikešovy poezie, ono wittgensteinovské povzdechnutí nad možnostmi a mezemi slovesného
uchopení a zprostøedkování svìta, v nìmž žijeme: Paradoxní poznání,
jak tvùrce konstatuje v jednom ze svých pozoruhodných textù, že veškeré básnické snažení „jsou jen slova. / Ale ve slovech je vše.“
dìl, která vznikala pod jejich hlavièkou, jsou patrnì nejdùležitìjším Kopáèovým literárnì-teoretickým backgroundem. Kopáè patøí k opravdu
nemnohým, kteøí se ještì dnes o surrealismus zajímají. Jisté retrodada a retro-pata vlny v mladé èeské literatuøe naznaèují, že dadaismus a patafyzika vyèerpány nejsou. Málokterý mladý autor však dnes
znovuobjevuje surrealismus. Kopáè má tedy zvláštní a velice dùležitou
pozici „tiskového mluvèího“ dožívající scény èeského surrealismu, soustøedìné mj. kolem èasopisu „Analogon“. Rozhovory s „vyvolávaèi podvìdomí“ (namátkou František Dryje, Pavel Øezníèek, Ivo Medek Kopaninský), kteøí v literárním mainstreamu nebyli nikdy docenìni,
soustøedil v knize rozhovorù Je tu nejdrahocennìjší hlava. Rozhovory od surrealismu k surrealismu (Concordia, Praha 2003).
Svoji zálibu v surrealismu Kopáè obtiskl také v edièním zábìru trojice antologií nakladateství Clinamen Bøitvou do klavíru (2002), Jít pevnì za svým imbecilem (2003) a HOVNAJS! Antologie èeské patafyziky
1982–2004“ (2004). Kromì nových textù surrealistických starších
v nich poskytl pøíležitost nezavedeným jménùm. Zpravidla jde
o autory, kteøí mají blíže k poloze naivních, nebo stylizovanì-naivních
básníkù. Mnohdy jde o díla psychicky nemocných autorù, která jsou
surrealistická, pøípadnì dadaistická, pouze v reflexi pouèeného ètenáøe. Pro autory samotné jsou spíše dokumentárním záznamem bìžného stavu vìdomí. Insitní umìní a art brut na umìleckou scénu pøivedli právì surrealisté a v tom Kopáè následuje jejich odkazu. V Èechách
má na koho navázat – kulturolog Vladimír Borecký na „obzvláštnících“ postavil svou akademickou dráhu. Insitní umìní propaguje napø.
Alena Nádvorníková, nebo manželé Švankmajerovi.
JAROSLAV BALVÍN / Aktivity Radima Kopáèe –
surrealisty a kritika
(Radim Kopáè: Pomalá slunce hlasù, Concordia, Praha 2005.)
Aktivní Kopáè
Kritik Kopáè
Radim Kopáè pùsobí na èeské literární scénì jako kritik, redaktor
a editor již 5 let. Texty reflektující aktuální poèiny èeské lyriky a prózy
publikuje v široké paletì èasopisù, a už literárních (Tvar, Weles, Psí
víno), zamìøených na kulturu a umìní (Intelektuál, Uni, Revue Labyrint), kulturu, spoleènost a politiku (Babylon, Respekt, Reflex), nebo
v denících (kulturní pøílohy MF Dnes a Lidových novin). Jeho edièní
a redakèní aktivita je spojena s kulturní redakcí ÈRo3 Vltava, nakladatelstvími Concordia a Clinamen a èasopisem Intelektuál, který rediguje. Nedávno zaèal pùsobit jako redaktor oficiálního portálu èeské literatury http://www.czlit.cz.
Nabízí se otázka, nakolik je favorizace – v souèasné domácí literatuøe marginálního – surrealismu omezením v Kopáèovì kritických reflexích. Odpovìï nám mùže dát valná èást textù aktuální Kopáèovy
sbírky Pomalá slunce hlasù. Kopáè se v nich – kromì autorù starší generace, které v hodnocení ponìkud šetøí – vìnuje tvùrcùm støední
a mladší generace, již o surrealismus ani neškobrtnou (namátkou Karel Kuna, Petra Hùlová, Šimon Šafránek). Již z letmého ètení jejich dìl
je zøejmé, že pro výklad nebo reflexi jejich prací jsou více než podvìdomí, Éros × Tantalos, sen atd., produktivnìjší pojmy jako intertextualita,
pastiš, axiologie ad. Kopáè se strukturálnì-formalistické reflexi vùbec
nevyhýbá, je však jen jednou souèástí jeho reflektivní práce. Stejnì
nebo více ho zajímá, jak se k dílu vztahuje specifická autorova biografie. Kopáè není teoretik (nebo se tak dosud neprojevil), ale pøedevším
historik. Dùraz proto klade na peèlivé, pozitivní ukotvení aktuálního
autorova díla v kontextu jeho dìl pøedešlých. Jako kritik pak dílo hodnotí z perspektivy ostatních autorových publikací, a ovšem také z perspektivy ostatní èeské produkce. Globálnìjšímu pohledu na èeskou scénu se vyhýbá, protože se jí vìnuje nedlouho a chybí mu celkový
odstup, jak uvádí v rozhovoru s Janem Øezáèem (in: Pomalá slunce
hlasù).
Surrealista Kopáè
Radim Kopáè je sám básníkem a prozaikem drobných forem. Patrnì
nejznámìjší jsou charmsovské persifláže s neobvyklými hrdiny – ruskými formalisty èi francouzskými dadaisty a surrealisty. Pracoval na
nich s dlouholetým pøítelem Viki Shockem. Byly publikovány pod
pseudonymním jménem J. V. Kaluž. Svérázné literární pøesmyky, nonsensovì vypíchnuté marginálie životopisù slavných umìlcù, vyjadøují
to hlavní, èím Kopáè žije: modernistickými smìry patafyzikou, dadaismem a surrealismem. Zvládnutí jejich historie, naètení a naprohlížení
"
Autor
glosy Bagtyropiè
/ recenze //zprávy
Autor Autoroviè
/ anonce
Pomalá slunce hlasù jsou v poøadí druhou sbírkou vybraných textù k nové èeské literatuøe Radima Kopáèe. Zahrnuje jeho literární kritiky, publikované v rozmezí let 2003 a 2005.Ovšem nejen ty: kromì kritiky se Kopáè vìnuje specifickému útvaru knižního kritického doslovu
èi pøedmluvy. Samozøejmì že ke knihám a sbírkám, jejichž autory
favorizuje, s nimiž si takøíkajíc „tyká“. V tomto útvaru, který podle Vladimíra Novotného /srov. „Kritikovy (ne)kritické kritiky aneb za vábnièkou žlutého inkoust in: Radim Kopáè – Hvizd žlutého inkoust
(a facka), Concordia, Praha 2003/ po roce 1989 na celé desetiletí vymizel z èeské literární, resp. meta-literární produkce, je Kopáè podle
mne více doma než v kritice. Má zde více prostoru, reflexi knihy vìnuje více èasu, je s ní dùvìrnìji seznámen. Oproti tomu musí být v kritikách hutnìjší a rychlý v úsudku. Podrobuje jim všechny aktuální poèiny, a už jsou jeho šálek kávy èi ne. Mezi tìmito dvìma útvary –
kritikou a pøedmluvou/doslovem je vcelku veliký rozdíl. V první Kopáèovì sbírce Hvizd žlutého inkoust (a facka) pøevažovaly pøedmluvy/
doslovy, v aktuální publikaci Pomalá slunce hlasù dominují kritiky.
Musím øíct, že ètení hlubších textù první sbírky mì poskytlo více než
ètení nìkterých textù sbírky druhé, které nìkdy „surfují po povrchu“.
Otázkou je, jestli by proto nebylo lepší publikovat texty obou útvarù
zvl᚝.
tiž básník Ohnisko stále týž a netuze jiný, pramálo ostentativnì dává
najevo, v èem skuteènì pokroèil (jde-li o básnì nové), resp. v èem skuteènì nepokroèil (jde-li o básnì starší). Kritika z tohoto základního nevìdìní netušení jimá melancholie, a tak se rozhlížíme po sbírce v tápavém pátrání, v èem mùže být tvùrce ještì jiný a v èem tak hned
nevykroèí ze svého naturelu.
Obecnì vzato je situace utìšenì pøehledná: Ohnisko dílem cílenì
navazuje na divukrásné básnické lekce Ivana Wernische (a proto wernischuje a wernischuje, ve stopách svého umìleckého guru tíhne tøeba i k metodì básnického zápisníku), a právì tak má jiný vzor v Andreji Stankovièovi, takže stejnì osobitì a nápaditì tu stankovièuje, aniž by
pochopitelnì v obou pøípadech jakkoli pøestával být sám sebou, básníkem eruptivnì ohniskujícím. A dílem je mu bytostnì blízká výrazová
rovina literárního undergroundu (zvláštì J. H. Krchovský, ze starších
též Quido Machulka): z té si vybírá polohu jazykové expresivity, zálibu
v experimentování s veršem, zejména však oblibu v gestu, dokonce až
v gestaci své svobodomyslnosti a nezávislosti, konvence nekonvence,
kánon nekánon. Jenže právì pøi tomto poèínání básník paradoxnì naopak prohlubuje kánon undergroundu podobnì jako stvrzuje urèitou
konvenci niternì spjatou s psaním v duchu undergroundu, ve kterém
je pøece naprosto náležité „honit si bycha“.
Kritik Radim Kopáè ve své recenzí prvních autorových sbírek charakterizoval Milana Ohniska jako pisatele mimodìèné poezie – a doznal se, že právì tento básník ho dokázal k smrti dojmout, což se pøi
Kopáèovì kritickém bystrozraku podaøí zdaleka nikoli každému. Dozajista však k tomuto dojetí nedošlo toliko z dùvodu, že prý „poezie Milana Ohniska je pestrobarevná jako paví chvost“. Nìkdy pravdìpodobnì
jde, jak se zdá, o takovou pestrobarevnost, která toliko zastírá pravý stav
vìcí: vždyt nejpøíznaènìjším momentem básníkova nazírání života
a umìní, což ostatnì dosvìdèuje Milancolia, mnohem spíš èi víc zde
všude mùže být všezastøešující princip blasfemie. Èili svùdná Ohniskova hra na blasfemii, jeho posilující víra v blasfemii a soubìžnì jeho
blasfemie bezvìrecká, protibiblická, neboli jeho vpravdì blasfemické
variování kultu blasfemie, vtìlující se zejména do hájemství básnického jazyka. Právì z tohoto pojetí svìta a tvorby, by je to zdánlivì alogické, obèas vytryskávají vyznání porùznu nostalgická, porùznu melancholická, a jindy zase autorovy pasáže evidentnì tragigroteskní, ne-li
vyslovenì fraškovité.
Ústøední místo v celé Milancolii nemá nìjaká Milanova kólie, nýbrž
relativnì rozsáhlá skladba Diabolky – s patøiènì polidšujícím podtitulem Endogenní interno. Zejména v tomto pásmu, taktéž uèinìném gejzíru jazykových nápadù, resp. ve víru slovesné hravosti se Milan
Ohnisko až posedle pokouší všestrannì odsakralizovat jak vlastní básnìní, tak i posvátný postoj býti básníkem. Naèež dospívá k tomu, že se
ohniskem celého textu stává bezuzdná burleska, žánrovì korespondující s estetickými paradigmaty postmoderny a jistìže se nezastavující
ve své odpoutanosti a osvobozenosti (skuteèné, èi umìlé?) pøed nièím,
tudíž ani pøed melancholickým steskem. Jako projev postmoderní bur-
VLADIMÍR NOVOTNÝ / Jak si honit bycha
(milancolicky)
(Milan Ohnisko: Milancolia. Nakladatelství Petrov, Brno 2005,
118 stran, náklad ani cena neuvedeny.)
Sotvaže nastalo tøetí tisíciletí, zaèal brnìnský básník Milan Ohnisko
(toho èasu prý vymítaè nevyžádaných rukopisù a nájemný redaktor;
tamtéž) vydávat jednu knížku veršù za druhou, pøièemž ta tøetí s názvem Milancolia mu nyní vyšla pár mìsícù pøed ètyøicátými narozeninam. Vìru tedy máme zapotøebí nahlížet na Ohniskovo básnìní
coby na výtvory tvùrce dostateènì zralého, majícího již za sebou prùbojnost opoždìné prvotiny (Obejmi démona!) i prùraznost zanedlouho
následující druhotiny (Vepøo knedlo zlo aneb Uršulinovi dnové), ale
též jako na poetu, který se až dodateènì (aèkoli se o jeho poezii vìdìlo
dlouho) pøiøadil k básnícímu pokolení autorù narozených po roce 1960
(namátkou LukᚠMarvan, Petr Motýl èi Petr Hruška, odnedávna též
Petr Španger atakdál). A sotva se takto pøiøadil a zaøadil, hned na veøejnost vyrukoval se svou Milancolií.
Jsou v této sbírce s úctou citována slova Ladislava Klímy, že básník
buï hoøí, nebo hnije, leè literární historik a kritik smí se tázati, kdypak
že konkrétní kumštýø hoøí a kdypak tøeba zrovinka hnije. Básnì Ohniskovy z Milancolie nejsou datovány, v pražské pustinì není nám zjevno,
zda nekráèí kupøíkladu o autorovy básnì juvenilní, anebo zda jde
vskutku o sklizeò veršù z nejnovìjších èasù. V mnoha aspektech je to-
"
glosyMichal
/ recenze
Šanda/ /zprávy
Jiøí Korbel
/ anonce
lesky jest záhodno luštit i sentence typu „ve zdravém tìle / dravý
puch“ èi s tím provázaný obraz „puch nicotnosti mé“. Skuteènì to jsou
samé „básnì k ošívání“, básnì, v nichž nám pøed zraky „taje mství“
a v nichž na jednom místì sám Ohnisko pøiznává (nebo pøipouští), že
„ïábel mluví mými ústy“.
Jazykozpytci by si s tím možná nevìdìli rady, nikoli však literaturopravci: ti mohou tím pádem vyslovit verdikt, že nᚠbrnìnský básník si
i nadále nepøeje nic jiného než se i ve své poezii objímat s démonem èi
s démony. Je to velmi undergroundové, velmi postmoderní, koneckoncù však i velmi pùvabnì blasfemicky ohniskovské.
dechem s vírou v nì: „A øíkám ti: nepiš! /… / Øíkám ti: mlè! // Až zestárneš / poteèe za tebou Volyòka / jako dým // I zvíøata ztichnou
/ mezi pahorky a ve stájích“ (s. 33). Jsou to okamžiky, v nichž se nadýchneme témìø biblické atmosféry. A pro nì básník na otázku: „Budu
smlouvat?“ odpovídá: „Zajisté“. Smlouvat s osudem o „zaujetí pro svùj
zpùsob vyprávìní“, jak mi kdysi øekl, aby ještì mohlo trvat, protože „nenarodil jsem se náhodou“ (s.31). Je si vìdom svých limitù, ale chce jim
vzdorovat. Se vztyèenou hlavou, s nadìjí vzkazovanou pøedevším nám
ostatním: „Tøi lékaøi – / nejslavnìjší na ostrovì – / mì vyšetøovali. /
Jeden èichal k mým plivancùm, / druhý mì proklepával, / aby zjistil, odkud plivám, / a tøetí poslouchal jak plivám. / První øíkal, / že
chcípnu / druhý, / že právì chcípám / a tøetí, / že už jsem chcípl. /
Nicménì se dnes cítím jako / vždycky.“ (Fryderyk Chopin I, s.77).
Není snadné psát o tak bytostné poezii, jako je ta Hrubého v pøítomném opusu. Vzpírá se jednoznaèným výkladùm i když básník zde tvoøí
zpùsobem, jako kdyby „stavìl dùm / každé slovo pøesnì / naklonìné
/ nad lstivým tichem“ (s. 71). Umìní zkratky, neklid a tajemství za
prostými slovy, osudy psané s porozumìním a úèastenstvím – a jde
o životy promarnìné (napø. Pan B. H.) nebo mimoøádnì naplnìné
(Chopin, Sebastian, Robert…), básnický obraz jako celek, metafora jako
nezbytnost nebo objev – ne pouhé koøení. To jsou atributy, které
z nejnovìjší básnické sbírky Josefa Hrubého dìlají umìlecký èin.
A pøipoèteme-li k tomu – ne nepatøiènì – novoroèní báseò 2005 do
sbírky nezaøazenou, v níž bílé zátiší je „jako bys poslouchal / smeknutí jasu, / co cítí vanutí / a jak je šeru“, mùžeme se jen tìšit na pøíští
tvùrèí vzestup tohoto skromného, ale nepøehlédnutelného umìlce.
MILAN HRABAL / Podaøil se mi obrázek výkøiku
(Josef Hrubý: Osoby, Fraus, Plzeò, 2004, 83 s.)
Básníku Josefu Hrubému se „nepovedlo“ získat letošní Magnesii literu. Škoda. Jeho Osoby by si ji zasloužily. Ale co jsou ceny proti kumštu. Ten Hrubému nikdo neupøe. Jeho dvaašedesát osob proložených
ètyømi dvojportréty a doplnìných „autentickým“ chopinovským cyklem vypovídá o jeho tvùrèích schopnostech dostateènì výmluvnì. Pøevážnì krátké, jakoby mimodìk psané texty, vtahují do výseèí tolika
zvláštních osudù, až místy pøijde líto, že autor nezvolil formu prózy. To
ovšem jen proto, že bychom se chtìli dozvìdìt víc. Ale Hrubého texty
toho víc nepotøebují. Lze pøidat slovo k veršùm: „Co vidí za zdí? / Keøe
/ opøené o mlhu“ (báseò Pan S., s. 10)? Jak úèinnìji vyvolat stesk za
tím, co odešlo a pøece je, než v náznaku milostného pøíbìhu Franty
a té neviditelné a pøitom blízké lásky (s. 12)? Hrubý hovoøí tiše, ale velmi naléhavì: „Ticho bylo tak studené / že bylo slyšet až z daleka /
jak vìzeò na Borech / listuje v knize“. Promlouvá konkrétnì a s tíživým pøesahem, který mrazí. V básni Pan Miloš vypráví: „Sedával /
blízko vrat / u japonských tøešní // Jednoho podzimního / odpoledne øekl synovi: / Odcházíš? // Ano A daleko se vrátím // To je pravda / Ale Ta mùže lhát.“ (s. 29). Pan V., který mùže o sobì øíci: „Podaøil se mi / obrázek výkøiku“ se znaènou skepsí dodává: „ale nikdo nic
neslyší“, svùj osud pøijímá s jistou hoøkostí: „Nejradìji bych tancoval
/ Co je èlovìk který fotografuje / proti èlovìku který tancuje“ (s.30).
Manì se zde pøipomene zatím podobnì nedocenìná poezie Jitky Svìtlíkové ve sbírce Tanèit na zvony… Básník Hrubý ve svých nejnovìjších
verších cílevìdomì pracuje s kontrastem. Lyrické situace typu „Vrabci
viseli na / vùni jablek / Letní zahrada mìla / v uších housle“ by
mohly samy o sobì pùsobit až samoúèelnì „básnicky“, vyústí-li však
v prozaické: „– Pùjdeš tam se mnou? – øekla / – Ne / Píšu dopis – odpovìdìl /“ (s. 56) je tímto spojením dosaženo neèekaného úèinku. Je
zcela logické, že nìkteré z osob pøipomenou lidský i umìlecký osud
básníkùv, jako tøeba báseò D. M.: „Opøel svùj pøíbìh o keøe / a nechal
ho tam / brouèkùm a koèkám“ (s. 37). Ovšem je tu i Hrubého velká
pokora ke slovu (a tedy i k umìní vhodnì pomlèet!) spojovaná jedním
PETR ÈERMÁÈEK / Udržiavam nažive všetky
opustené tiene
(Alena Doležalová: Noèné správy o poèasí. Matice Slovenská,
2003, ilustrace a grafická úprava Igor Štrbík.)
Sehnat v Èechách èi na Moravì slovenskou poesii je v podstatì nemožné a tak nezbývá než vyjet za hranici. S pøekvapením pak hledìt
na množství èeských knih a objevovat knihy slovenské. Rozhodnì je
co. Svìdèí o tom i sbírka Aleny DoležalovéNoèné správy o poèasí (Matica slovenská, 2003). Krásnì vypravená kniha s invenèní typografií
a zdaøilými ilustracemi (obojí Igor Štrbík) pøináší více než padesátku
velmi intimních a nápaditých krátkých básní. Vìtšinou milostné básnì, vroucí i hoøce deziluzivní se svìžími trefnými metaforami. Doležalová dokáže milostná témata zpracovat na miniaturním prostoru,
s vášnivostí a pøitom bez jakýchkoliv levných figur. Pøímoèarost a chytrost jsou ostatnì výstižnì demonstrovány již v mottu sbírky: „Otèe /
nᚠ/ ktorí si… / Môj?“.
Málokdy jde u souèasné básnické knižní produkce k sobì tak dokonale výtvarný doprovod, typografie a poesie sama, jak tomu je u knihy
"
Autor
glosy Bagtyropiè
/ recenze //zprávy
Autor Autoroviè
/ anonce
této martinèanky. Jemné a pøitom expresivní ilustrace Igora Štrbíka
mají v sobì stejnou vášnivost, stejnou podvojnost jako verše, které ilustrují. Je v nich stejný rozmach mezi klidem a prudkým hnutí. Slova
jsou navíc umocnìna expresivní a odvážnou typografií. Básníøka si
zkrátka výtvarníky umí vybrat, to prokázala už svým bibliofilským debutem Milujem túlavých psov.
Doležalová se v Noèných správach o poèasí odhaluje v míøe, která
je obdivuhodná. Pøes vysoce intimní charakter jsou pøitom její básnì
pøimìøenì sofistikované, preciznì vystavìné, prosté pouhých „výlevù“, spíše glosující než vyèítavì vypoèítávající køivdy èi nedorozumìní
(„k¾aèím na posteli / a celé noci / zoškrabujem / z plachty / sny“).
Tam, kde autorka od milostnì osobního pøechází k obecnìjším transcendentním tématùm, zní její verše jak z novodobé Knihy pøísloví:
„¼udia / sa milujú / Cez pootvorené ústa / uniká z nich prach /
Sadá / Bohu / na nohy“. Nejkratší texty mají potom tvar epigramu èi
opravdu radikální zkratky, kdy je verš tvoøen jen jedním nebo dvìma
slovy: „Ko¾ajnice / Na vždy / Nikdy / Spolu“; „Hore bez / Dole bez /
Celá / Bez / Teba“.
Básnì Noèných správ o poèasí mají nenápadný vnitøní rytmus (aèkoliv jsou bez rýmù èi jiných „vnìjších atributù“ rytmu). Nic nepøeènívá, forma ustupuje do pozadí, slouží obsahu. Napìtí a pùsobivost vznikají v textech jinde a jinak – pohybem po úzkých rozhraních, která jsou
vytváøena palèivými životními situacemi: Už ne vzlet, ale ještì ne pád.
Noc je prostorem zpøítomnìní, prostorem, kde èas bìží jinak, kdy se minulé potkává s budoucím, aniž by bylo patrno, co pøichází a co odchází.
V noci výraznì vystupují obrysy samoty (èi spíše opuštìnosti?). Noc je
tichým prostorem pro touhy, sny, bolesti, ztráty, pro smutek pomíjivosti. Stává se prostorem pøivolávání jistot („Do rána svietim / Udržiavam nažive / Všetky / Opustené / Tiene“), pøivoláváním hlasitým
a pøesvìdèivým („Blúdia vo mne / osamelé básne / Dusia sa mojou
krvou / Narážajú mi do srdca / Každá ma stojí / jeden výkrik / Potichu to robi / neviem.“).
nese prvky lyriky pøírodní i lyriky reflexivní, meditativní; s Reynkem
sdílí (vedle zájmù výtvarných) úsilí o vizuálnost poezie, v níž se
z konkrétního detailu odvíjí teprve pøesah k tušení vìcí nehmatných
(a pøírodní je èasto vnímáno jako alegorie lidského) – ovšem bez reynkovské melodiky.
Ano, básníka tvoøí vìdomí závažnosti každého slova: Takže i pøání
„Dobrou noc“ mívá nakonec jiný význam, totiž význam zbavený nánosu myšlenkové fráze – naší autorce k tomu postaèí „rozsvícený strach“
zimní noci (jako Reynkovi jsou jí nejbližšími roèními obdobími podzim
a zima). Ne nová slova a nové obrazy, ale: slova tisíckráte již osahaná
a obrazy zdánlivì konvenèní zbavit prachu i plísnì, nánosù i špíny! Je
zapotøebí osekat nadbyteèné maso až na kost, na výraz nezbytnì nutný, prostý ozdob a výplnì.
Už proto, že Hutòanová bývá nejslabší tam, kde až pøíliš spoléhá na nepøepodstatnìnou tradici, na básnické emblémy a jich vžitý smysl: „z
moci slova / zjevení pravdy / Ze srdce však / veliká bolest.“ Na zjednodušující øešení, která si – napøíklad – vynucuje rým: „a je mi nesmírnì
/ vesmírnì.“ Na rozmáchlá efektní gesta: „Dokud ale / jiskru v oku /
studny budou mít / chci sladkou hvìzdu / na jazyku rozpustit/a vesmír
polykat.“
Nebo toto vìru neprospívá cudnosti její poezie – cudnosti patrné
z jazyka básní (sporadických rýmù, omezení epitet na taková, která determinují neb zpøesòují), jejich soustøedìní spíše na výmluvný, symbolnou potencí nadaný detail než na krajinné celky – a koneckoncù
také z její poezie milostné, která je malována barvami lyriky pøírodní.
Nemluvì o krajinì, z níž pro své básnìní èerpá látku i inspiraci: totiž
o okolí Dobøíše èi o vysoèinském podhùøí (oddíl Tøemošnice). Nemluvì o duchovním pøesahu; jenž se odvíjí z pøesného pozorování („Nebe
odchází vzhùru / za horkých muk / putují za ním / hadí košilky;“
„O polednách / táhne jetelem / zemdlelá vùnì“). O nadìji, která se
sice odvíjí, ale která není jenom z tohoto svìta („Poslední jablíèka / pøisátá zbytky života;“ „Nebude bolest / Ta poslední závìj / lítostnì okorává/a mizí“). O životì sice pøitlumeném (jako kontury obrazù), nevýbojném, o to více však – nìžnými drápky – pøítomném, zaklesnutém
ve svìtì.
Na sliènosti dodávají sbírce také autorèiny pùvabné ilustrace.
IVO HARÁK / Poezie spíše tradièní
(Zuzana Hutòanová: Tøetí svíce, Drvoštìp, Dobøíš 2005,
1. vydání, náklad 1000 výtiskù, cena neuvedena, 94 stran.)
Pøiznejme, že vedle básníkù dobývajících nové pevniny slova a duše
mají v poezii své místo také ti, kteøí dobyté území osidlují a kolonizují
– opakujíce a rozmìlòujíce postupy svých pøedchùdcù: vìtší srozumitelnost (vèetnì povìdomí o tom, odkud co vzato) pøináší s sebou
i jistou sémantickou vyprázdnìnost.
Takovouto charakteristiku bychom jistì mohli užít také pro slovesnou tvorbu Zuzany Hutòanové (nar. 1959 v Èáslavi), jejíž sbírku Tøetí
svíce – vlastnì výbor z básnického díla posledních desíti let – máme
právì pøed sebou: se Skácelem je jí spoleèný dùraz na sílu slova, které
Jan SUK / Bùh sestupuje dolù
(Nad knihou Marcely Mikuláškové Korále okolo hrdla, Petrov
2005)
Nad útlou knížkou brnìnské autorky, která se sama nikdy za básníøku nepokládala, Marcely Mikuláškové (1951–2004), se recenzent ocitá
témìø v ideální situaci toho, kdo o autorce zhola nic netuší a nemùže
její pøítomné verše srovnávat s tìmi minulými, protože vlastnì žádné
nebyly. Korále okolo hrdla jsou posmrtným debutem. Na záložce kni-
"!
glosyMichal
/ recenze
Šanda/ /zprávy
Jiøí Korbel
/ anonce
hy je sice nìkolik nezbytných informací editora, verše doprovází také
subjektivnì a vzpomínkovì ladìný doslov Zdenka Plachého, který léta
pùsobí jako dramaturg a spiritus agens divadélka Sklenìná louka, kde
Mikulášková režírovala veèery poezie a kam se uchýlila poté, když
v Brnì skonèila její dabingová práce i pedagogický úvazek na JAMU.
Její život byl rozklenutý mezi divadlem a poezií, rodinou a manželstvím, které se rozpadlo, mezi nemocí a umíráním, které je vždy t잚í
než sama smrt. Byl to skoro ideální „prokletý“ pøíbìh a osud a básnické dílo na nìm vyrùstalo jako divoký výhonek. A s ním i nostalgie
z tohoto napìtí mezi životní nezakotveností a nespoutaností a klauzurou básnì, která by mìla mít øád, pravidlo a kázeò, pøesnost formy.
Ètenáø básní Marcely Mikuláškové se ještì mùže opøít o berli fotografického portrétu, potemnìlého – jak jinak – a reprodukovaného rovnìž na záložce. Kdesi v prùvodních poznámkách se ještì napovídá, že
tato básnící bytost byla ženou vášnivou, stále hledající a nenacházející
kotvu lásky. Ale je možné z tohoto zbloudilého osudu, z životních peripetií vytvoøit básnický odkaz? V souèasné poezii to již nedostaèuje
v náporu rozlièných stylizací a autostylizací, her a pøetváøek, masek,
pøevlekù a heteronym. Dnešní poezie jako by byla o životì nìkoho
amorfního, nìjaké vzdálené a nepatøièné bytosti, toulající se svìtem
pokud možno neotøelých pøedstav a málo autentických èi dokonce vyfabulovaných zážitkù. Je paradoxem, že v bezbøehosti konfesijnì ladìné poezie, pøipomínající až jakýsi mentální striptýz, jako by už bylo bez
nadìje dílo, které vypovídá jen o všedním životì, tedy takové, které nepracuje s krkolomnými fabulacemi a brání se jakémukoliv zdivadelòování života a èasu.
Konstantou lyrického svìta Marcely Mikuláškové jsou muži, silné
osobnosti. Nejdøív laskavý, tøebaže i autoritativní otec, pro dceru vždy
nìjak fatálnì pøedznamenávající její vztah k milovaným mužùm, ale
rovnìž k bytosti, již neznáme a k níž se stále obracíme ve víøe v její
existenci. Bùh, nadpøirozená mužská bytost a autorita, epicentrum
básnì jako modlitby i básnì jako rouhavosti a pochybování, je ústøedním plamenem tohoto svéráznì ženského básnìní, které se obèas promítne – stejnì jako u Ludmily Maceškové alias Jana Kameníka – až do
mystických rovin, kde pohlaví pøestává hrát jakoukoli roli.
Bráním se rozlišovat poezii na ženskou a mužskou. Pravý básník je
vždy heteronymní a androgynní bytostí, je zženštilý jako muž a jako
žena zas tvrdý, ironický, oplývající nadhledem. Mužský a ženský rod se
u Mikuláškové støídají jako by o nic nešlo, jako by gejzír jejích prostupných, nikoli nedostupných metafor tryskal opravdu ze sopeèné duše
androgyna. Asi není náhodné, že se mi básnì Marcely Mikuláškové dostaly do rukou právì ve velikonoèním èase. Tato básníøka vskutku
mnohokrát sama sebe ukøižovala, mnohokrát sebe samu oplakala bez
vichøice sentimentality, èasto jako by stála na úpatí své osobní Golgoty
a jako by se dívala do temnì stoupavých schodù Kalvárie…
Tím nechci naznaèit, že by se jednalo o spirituální nebo dokonce náboženskou poezii. Na extatický dialog smrtelníka s ukøižovávaným
bohoèlovìkem je tu pøíliš mnoho zvíøat, která neslyšnì procházejí bás-
nìmi, odlétají do jiných krajù, aby se odtud vracela jako se na jaøe vracívají vlaštovky. A je zde i mnoho divišovské rozháranosti, témìø zápasivosti s tím, který je pokládán za našeho nebeského otce, ale který nepøichází ani na prosby a neslyší volání. „Sedíš na vrcholu / a u tvých
nohou / hory pøece nekonèí / ty jdou ještì poøád / dolù, dolù…“, zaznívá z básnì Vrcholky a v tìch prostých verších jako by bylo obsaženo
všechno, co souvisí se zakletým, tajemným, možná i nepøátelským bohem, s tím, kterého jsme se už dávno pøestali bát. Je dobøe, že Marcela
Mikulášková nám hrst tohoto kosmického strachu vrací ve svých
básních.
JAROSLAV KOVANDA / Èeští básníci na Rusi 2005
Kromì setkání básníkù V-4 (viszegrádské ètyøky) s básníky ruskými
(znaènì okleštìném) jsem se jaksi mimodìk dostal v Moskvì a v Petrohradì k prezentaci antologie devadesáti osmi èeských autorù, pøeložených do ruštiny, s nepøíliš originálním názvem Z vìku na vìk (Iz vìka
v vìk). O reprezentativní takøka šestisetstránkovou knihu se nejvíce
zasloužil Dalibor Dobiáš, èeský student – stážista na Lomonosovovì
univerzitì a pøedseda redakèní rady, utvoøené u pøíležitosti vydání
této knihy, spisovatel a pøekladatel S. N. Globjuk. Antologie zaèíná autory narozenými kolem roku 1930, a kupodivu básnìmi malíøe Mikuláše Medka, a konèí jedinou básní Bogdana Trojaka. A zde je podle
mého názoru hlavní nedostatek tohoto jinak velkorysého díla. Nìkterý básník má zaøazenu báseò jednu na jedné stránce resp. s pøekladem
na dvou (a básník Jan Novák ani ne celou) a jiný má taky jednu báseò
(Karel Šiktanc), ale na 13 stranách + další básnì. Mùžete se mnou polemizovat, že výbìr je vždycky subjektivní a kdo zná Nováka a kdo Šiktance, takže co trepu, nicménì Moje Malièkost byla právì panem
Dobiášem mailována a zaslán mnì takøka celý výtah èeských autorù
a jejich básní (pochopitelnì že bez pøekladù), abych se vyjádøil. A já
jsem panu Dobiášovi odepsal, že slušné by bylo, kdyby mìl každý autor
zaøazeny aspoò 3 kousky, že podle toho si mùže ètenáø udìlat aspoò jakýs takýs obraz o básníkovì poetice. Naèež mnì bylo sdìleno, že ten
mùj názor je velmi objevný a že bude respektován. A, jak se otøele øíká,
houby s octem. Nicménì taková antologie vyšla v Rusku naposledy
pøed 22 lety a Michail Pismennyj, èlen redrady Psího vína, který se
svými pøeklady na tvorbì antologie velice podílel, byl z èeských básníkù nadšený. A tvrdil, že to bude pro ruského ètenáøe veliký zážitek.
Jako autor v knize otištìný bych nemìl kolegy pøíliš zhazovat, ale jestli
budou nadšeni i z básnì Milana Knížáka Vana rumu, v níž se praví, že
M. K. by chtìl mít vanu rumu a atomovou pumu, že by tu vanu vypil
a pak tu pumu na zem shodil, protože má na lidi vztek a nenachází jinej lék než je zabít!!!!, bych si dovolil pochybovat, i když Rusové jsou národ, zdálo se mnì, trpìlivý.
""