cesta k pramenum na web2 - 3. dubna 2015, 18:00 hod. kostel
Transkript
cesta k pramenum na web2 - 3. dubna 2015, 18:00 hod. kostel
Vánoce 2014 Cesta k pramenům Farní list starokatolické církve v Táboře Slovo o Vánocích... L egenda vypráví, že Vánoce byly dlouhou dobu trnem v oku ďáblovi. Jednoho dne si řekl: “Když nezničím Vánoce, lidé budou celý rok vzpomínat na nebe, toužit po něm a já pak nemám šanci zničit křesťanství.” Proto vymyslel lest zvanou “předvánoční šílenství”. Lidé od té doby v adventním čase horečně nakupují dárky, obchodníci si mnou ruce nad dobrými výdělky a přitom jsou všichni nervózní a podráždění. Místo starých adventních písní zní všude již skoro od konce října koledy, “vánoční” stromek se rozsvěcuje v listopadu. Všude panuje randál, shon a zoufalý pokus o úklid všeho (své duše však ne). Reklamy oznamují, že všechno je skvělým dárkem pod stromeček. A když konečně nastanou Vánoce, jsou lidé se svými silami v koncích. Celí vyčerpaní se o svátcích i pohádají. Ďáblovi to prostě vyšlo. Ještě jedna věc se mu podařila: Přesvědčit lidi, že Vánoce jsou svátky slunovratu, tradic a dárků. Je jistě krásné slavit Vánoce v uklizeném bytě, je radostné dostat od svých blízkých dárek, ale pokud za tím není něco víc, pak bychom mohli klidně slavit “Vánoce po Vánocích”, protože v obchodech jsou atraktivní povánoční slevy a dárky by vyšly levněji. I tato myšlenka se prý již začíná mnoha lidem zamlouvat. Pokud se nám vyprázdní původní smysl Vánoc, stanou se Vánoce “komerčním svátkem” s nádechem sentimentu, při němž se vypráví pohádka o Ježíškovi, kterému se přišli poklonit tři králové s velbloudy. Jenže smyslem křesťanských Vánoc nejsou jen dárky, i když ty jistě potěší. Cílem není ani přejídání vánočním cukrovím, i když je chutné. Další legenda vypráví, jak mladá matka s dítětem v náručí kráčela kolem skály. Najednou se skála otevřela a žena uslyšela hlas: „Pojď dovnitř a vezmi si, co se ti bude líbit, nezapomeň však na to nejdůležitější!“ Žena vešla do jeskyně a uviděla spoustu zlata a drahokamů. Rychle položila dítě na mech a začala si těmi poklady plnit kapsy i batoh. Když už neměla, do čeho by drahokamy nacpala, uslyšela znovu hlas: „Nezapomeň na to nejdůležitější!“. Plna radosti, že zbohatla, opouštěla žena jeskyni a skála se zavřela. Žena vykročila na cestu a najednou si uvědomila: „Vždyť já v jeskyni zapomněla dítě!“ Marné bylo bušení na skálu, marný byl zoufalý křik. Byla bohatá, ale bez dítěte. Legenda úžasně vystihuje dnešní předvánoční shon. Lidé myslí na všechno možné, jen na Dítě, Spasitele Ježíše Krista zapomněli. Vánoce však celá staletí byly oslavou jeho narození. Narození Daru, který byl lidstvu dán. A na základě tohoto obdarování pak i my toužíme obdarovávat druhé pěkným dárkem pod stromeček. Přeji všem požehnané Vánoce a Boží přízeň v novém roce 2015. Alois Sassmann, táborský starokatolický farář 2 Příchod šťastné hvězdy A máme je tu znovu! Děti se na ně těší, maminky touží, aby už bylo po nich. Nejen nejhezčí, ale také rozporuplné svátky. Na jedné straně zpívají andělé o pokoji a přitom všude je deptající ruch a shon. Jedna část světa hledí k nebi a provolává slávu Bohu, druhá hledí do sebe a na co vůbec nemyslí, je právě Bůh. Pro jednoho jsou Vánoce třemi dny odpočinku, pro druhého intenzivním duchovním přerodem. Jeden oslavuje břichaplné svátky Slunovratu, druhý největší událost Vesmíru. I my, křesťané, však někdy máme Vánoce pod patronací materialismu. Běháme, ještě než televize nabídne umělé koledy, a sháníme umělý stromeček a umělé svíčky. Máme tendenci prožít tyto svátky s umělou vírou jako “šťastné a veselé”. Štěstí dodá televize a veselí zajistí alkohol. Můžeme konstatovat, že Krista tento náš svět ani nepotřebuje. Člověk si vystačí sám. A co člověk nemá, to si koupí. Nezapomínejme však, že za peníze si můžeme koupit alkohol, ale ne radost v srdci, můžeme si koupit kamaráda, ale ne přítele, můžeme si pořídit dům, ale ne domov. Můžeme si koupit O betlémech Nezapomínejme však, že za peníze si můžeme koupit alkohol, ale ne radost v srdci, můžeme si koupit kamaráda, ale ne přítele, můžeme si pořídit dům, ale ne domov. pod stromeček knihu, ale ne moudrost. Můžeme si koupit betlém, ale nemůžeme koupit Ježíše Krista. Duchovní dary jsou větší než materiální. Ty se nekupují v obchodech, ty se dostávají z nebe. Kdo na to má, ať to pochopí! A těm, kteří to nechápou, přeji, aby se jim o letošních Vánocích rozsvítilo nejen na stromečku. Jaroslav Max Kašparů, jáhen a psychiatr Za předobraz betlémů lze považovat gotické skříňové oltáře s námětem narození Krista. Skutečný počátek betlémů se datuje do poloviny 16. století, především do doby třicetileté války a následujícího rozmachu baroka. Betlémy šířili hlavně františkáni a jezuité jako jeden z prostředků rekatolitzace českého lidu. Ke kostelním jeslím se přistavovaly figury v životní velikosti, odívané do nákladně šitých rouch. První vánoční jesle tohoto typu byly u nás postaveny roku 1560 v Praze. Rychle je začala napodobovat další česká města, nejprve v okolí Prahy, později i ve vzdálenějších místech, již roku 1569 v Olomouci, kolem roku 1580 v Litomyšli. Z církevního prostředí se jesličky dostaly do světského, nejdříve do zámeckých kaplí. Počátkem 18. století se betlémy objevily v prostředí nižší šlechty a zřejmě ještě během 1. poloviny 18. století i v měšťanských domácnostech. Většinou se jednalo o díla profesionálů. Do lidového prostředí jesličky pronikly koncem 18. století v souvislosti s reformami císaře Josefa II., který jesle v kostelech i vánoční hry zakázal. Lidé na venkově si tedy začali stavět jesličky vlastní. Někteří napodobovali to, co viděli v kostele, jiní vymysleli vlastní pojetí. Pro většinu betlémářů se práce na betlému stala celoživotní zálibou. Betlémy se dělí na adventní (jsou skoro prázdné, před chlévem putují svatý Josef s Marií a hledají nocleh), vánoční (v něm je již anděl, pastýři, dle toho se mu říká i Pastýřský) a tříkrálový (večer 5. ledna se odstraní klekač, smekáč a podavač a nahradí je tři králové). Kéž nám betlémy pomohou krásněji a opravdověji prožít křesťanské Vánoce. Alois Sassmann Když jsou Vánoce Když se ráno probudíš s přáním milovat Boha a v něm bratry a sestry - ten den jsou Vánoce. Když v kostele, doma nebo na pracovišti cítíš nutnost zamyslet se nad tím, jak se chováš k Bohu, k rodině a ke druhým, ten okamžik jsou Vánoce. Když se setkáš s člověkem, kterému je třeba pomoci a uděláš to, ten okamžik jsou Vánoce. Křesťanský anonym 3 Dědečku, dědečku, koleda K oledy byly a jsou jednou z nejrozšířenějších vánočních kratochvílí. Koledy ve středověku šířili po celé Evropě potulní žáci, často účinkující v oblíbených vánočních hrách. Makaronské koledy se zpívaly směsicí latiny a místních jazyků. O vánočních svátcích byly slyšet na trzích, v šencích, klášterech, domech bohatých měšťanů i šlechtických palácích. V jednotlivých zemích vedle kosmopolitních makaronských koled zněly o vánočních svátcích domácí koledy, zpívané v národním jazyce. Dobrý král Václav Anglické národní koledy jsou například doloženy od 15. století. S anglickými Vánocemi je nerozlučně spjata relativně mladá koleda Good King Wenceslas opěvující dobrého českého knížete, světce a patrona českého království svatého Václava. Svatováclavská koleda je i dnes o svátku sv. Štěpána, kdy prý dobrotivý král navštěvoval příbytky nuzáků, slyšet na dělnických předměstích Manchesteru, v noblesních čtvrtích Londýna, pod starobylými klenbami katedrál i pod krovy vesnických kostelíků. Legendu o životě sv. Václava zveršoval anglický duchovní John Mason Neale. Zhudebnil ji spolu s Thomasem Helmorem na nápěv staré jarní latinské písně Tempus adest floridum. Poprvé byla Svatováclavská koleda otištěna v Nealeově knize koled pro dobu vánoční (Carols for Christmas Side) v roce 1853 a okamžitě si získala srdce Britů, kteří se seznámili s osudy svatého Václava již ve středověku díky krásné a dobrotivé dceři Karla IV., princezně Anně, provdané za anglického krále Richarda II. ( 1377-1400). Dojímavá Helmorova hudba, opírající se o starší zpěvnou formu, povýšila koledu Good King Wenceslas na nekorunovanou vánoční hymnu Britských ostrovů. Tichá noc, svatá noc Vánoční zpěvy milovali i naši sousedé v Německu. Jedna z nejstarších německých koled je o Josefovi. Dochovala se v lipském rukopise z roku 1500. Nejproslavenější vánoční německy zpívanou koledu zkomponoval Rakušan Franz Xaver Gruber. Slova koledy, kterou si dnes o Vánocích zpívá přes 200 národů, složil Josef Mohr, působící jako farář v obci Oberndorfu, ležící nad řekou Salzach nedaleko Salcburku. Mohr napsal slova písně ve 26 letech. Píseň Tichá noc (Stille Nacht) poprvé zazněla o Vánocích roku 1818. Kostelní varhany byly rozbité a tak farníci Tichou noc uslyšeli nejdříve bez hudebního doprovodu. Farář Mohr zpíval bas a jeho učitel Gruber nosnou melodii. Narodil se Kristus Pán Nejstarší zápis koledy Narodil se Kristus Pán z 15. století se dochoval v Graduálu Českého muzea stříbra v Kutné Hoře. V Čechách je starodávný obyčej koled a koledování doložen ještě v předhusitských dobách. Vzdělaný mnich Jan z Holešova sepsal v Břevnovském klášteře více než před půl tisíciletím spis Štědrý večer, v němž zachytil vánoční obyčeje a zvyky našich předků. Neopomněl popsat ani vánoční píseň, která se tehdy zpívala: vele, vele, stojí dubec uprostřed dvora. O mnoho mladší není ani koleda Narodil se Kristus Pán, která vznikla z latinské duchovní písně Ave hierarchie coelestis (Buď pozdraveno, kněžstvo nebeské). V našich zemích se stejně jako jinde koledovalo a zpívaly se vánoční písně od adventu do Hromnic. První koledníci se objevovali již o svátku sv. Mikuláše. Žáci farních škol chodili na mikulášskou koledu i se svými správci. Nosili s sebou velkou figuru biskupa. Sami si oblékali bohatě zdobené šaty, jezdili na koních a vozech. V roce 1429 zpívali na Staroměstské radnici o sv. Mikuláši s “biskupem” žáci od sv. Mikuláše, z Týna, od sv. Michala, Havla, Jiljí a Haštala. Vykoledovali si po 2 groších z denních peněz. Koledníci to však v Praze neměli lehké. Například v roce 1447 “purkmistrové a konšelé obojího města přikázali všechněm rektoruom školním i farářuom jich, aby na den sv. Mikuláše žáci nechodili v šatech nádherných ani v pásech pozlacených nebo stříbrných, s záponami, u věncích perlových, ale prostě, kteří chtí, v svých šatech anebo měštěnínských suknicích nedrahých, a ovšem na koních aby nejezdili, jak někdy jsú činievali; a to zachovati uložili v budúciech časech tak choditi pod poslušenstviem panským”. Lidem se ale nazdobení koledníci líbili, a tak se vždy našel způsob, jak přísný zákaz pánů konšelů a univerzity zdárně obejít. Ještě v polovině 14. století na koledu chodili i pražští preláti, kanovníci a ostatní duchovenstvo. Malá ENCYKLOPEDIE VÁNOC, Valburga Vavřinová 4 L. P. 2014 v naší farnosti Jak šel čas... Rok 2014 byl na události bohatý. Dokonce tak bohatý, že bylo velmi těžké vybrat dvanáct akcí, na kterých jsme se podíleli. Zažili jsme svatbu, křtiny i výlety do zahraničí. Jak říká pan farář: “Srdce mi krvácelo, když jsem musel škrtat všechny možné akce, 4. května 7. a 20. červnlya dvě svatby našich Farní pouť se sla vila v přednáškov ém sále Husitského muz ea. Hlavním celeb rantem byl biskup Dušan Hejbal. Přijeli zá stupci Pacova a Pelhřim ova. na V červnu se ko nadovi) Blatensku (Ber na a dn Je farnic. želé an m se kdysi novo v u rybníka, kde la na ko se há svatba seznámili. Dru í). sn rá (K nu tá m al Praze ve Viniční přednášky, ekumeny atd. Nakonec jsem udělal výsledek: 12 aktivit. Více už krátit nebudu, je to, myslím, slušný průřez naší činnosti. My jsme malí, ale aktivní.” nosti na postní akce fasrty. Letos b u d . 5 né é ce na aském 20. dunbí jsme slavili vzsúčastnili staro- blíbe řížov Mezi o ýjezdové” k pravenou v ěo patří “ vštívili nov tovinách. o a n jsme u cestu v Ch o v o kříž Od 30. března Kvůli opravě filipojak ubského kostela se i naše velikon oční obřady kona ly na nezvyklých míst ech. Zde žehnán í ohně a svěcení svíce na Nám. Mikuláše z Husi. e Vzkříš , kde jsme se ých Srbů. k ě š y Bud ín cké jízdy lužic ižá ř k lé y b 2. března uba se konala V kostele Sv. Filipa a Jak em Josefa křt se á jen mše svatá spo . Rianta 5 28. června až 2 . července vykonal farář A lois s členy své rodiny kontaktní návš těvu starokatol ických farností v Köthe n, Halle a Quedl inburgu u tamního fa ráře Wilfrieda Büchse. 17. až 21. září Táborský farář Alois s manželk ou Alenou se zúča stnili Mezinárod ního starokatolického kongresu v nizo zemském Utrechtu. 7. prosince o 2. neděli adventní bě Po bohosluž š a rozdal tal Sv. Mikulá ví za mezi nás dětem dárky. 27. července Bohoslužbu v m odlitebně adve ntistů jsme slavili za př ítomnosti host ů ze Saska-Anhaltska : faráře Wilfried aa jeho ženy Dorot hey. 13. a 14. záříMasarykově domě a Ve Sboru ČCE tní ekumenické os vn sla ly ěh prob líků zástupci evange bohoslužby se . stanz) z Kostnice (Kon 28. září Na Sv. Václava se konala boho služba v gotickém sále st aré radnice s ud ělením svátosti křtu pa ní Heleně Bohá čové a Václavovi Soch orovi. 6 Z kuchyně našich farnic Marokánky paní Kaslové Připravíme si 1/4 l smetany ke šlehání, 4 lžíce hladké mouky a 5 lžic krystalového cukru. Smícháme to a zahříváme ve vodní lázni do zhoustnutí. Přidáme 50g másla a zahustíme směsí hrozinek, mandlí, ořechů a kandované pomerančové kůry. Celkem asi 200 g. Kynuté cukroví ve studené vodě od paní Pergerové 40dkg hladké mouky 30dkg tuku 2dkg droždí 4 lžíce mléka Na mastný, moukou vysypaný plech uděláme z hmoty tenké placičky o průměru 5 až 7 cm a upečeme je do hněda. Studené poléváme čokoládovou polevou. Smíchat a těsto nechat kynout ve studené vodě alespoň 2 hodiny. Potom pečeme troubě předehřáté na 220 stupňů. Perníčky paní Boháčové Nafoukanci Alenky Sassmannové 1/2kg (žitné) hladké mouky 40dkg hladké mouky 17dkg práškového cukru 1 omega 2 vejce a 1 žloutek 1 šlehačka 5dkg másla 2 lžíce medu 1 lžička kakaa Hřebíček, skořice, badyán (hvězdicové koření) 5g amonia (nebo 1 lžička jedlé sody) Večer zadělat, ráno upéct. Mouku nasypeme na vál, do toho nastrouháme omegu a zalijeme šlehačkou. Následně uděláme těsto, dáme ho do chladna. Kousek uřízneme a vyválíme plát asi půl cm vysoký. Vykrajujeme tvary formičkou (nemastíme plech, těsto je dost mastné, klademe těsně vedle sebe na plech do trouby asi na 200°C asi na 5 min. Když je to růžové a chřupavé, ještě teplé obalujeme cukroví v práškovém cukru. Jak jsem pekla N ovopečená matka od rodiny. První pravé rodinné Vánoce s naším devítiměsíčním synem. To je velká zodpovědnost. Všechno chci mít dokonalé. Čím začít? Vánoční výzdoba, koupit vánoční hvězdu, jmelí, vyrobit adventní věnec. A teď provonět náš dům cukrovím. Moje maminka je výborná cukrářka, každý ji obdivuje a chválí. Jenže já nejsem ta dcera (snad moje sestra), která by cukrářský um zdědila. Chápejte, jak jsem ho mohla zdědit, když mamka si vždy „radši udělala sama, běž si hrát“, protože to nedělám podle jejich představ. Ale přiznávám, chyběla mi i trpělivost to nekonečné velké těsto pořád rozvalovat, vykrajovat, péct, natožtak hlídat troubu. Možná víte, o čem mluvím. Ale teď se moje situace změnila. Teď jsem máma já a je na mě vytvořit tu kouzelnou atmosféru Vánoc. Od našich farnic si vezmu pár receptů. Paní Pergerová se dušuje, že její recept je vážně jednoduchý. Já na to, to říkají všechny. Ale paní Pergerů trvá na svém. To sice říkají, ale tento je fakt jednoduchý. Kynuté ve studené vodě. Mouka, droždí, tuk, mléko, nechat kynout aspoň 2h ve vodě. To zvládnu. Pro jistotu to však dělám z poloviční dávky, kdyby mi přeci jen došla trpělivost . Znejistím poměrně záhy. Tuk. To asi myslela Ivu, i když je na ní napsáno vhodné na smažení. Kynout ve studené vodě. Raději konzultuji s maminkou. Jo a dej si to klidně za okno. Následovaly další tři konzultace „říkala jsem do VODY a za okno, nakyne to až v troubě, peč na 150°,“ Výsledek? Těsto nekyne. Takže naposledy zvedám telefon. „Možná to nech namočené celou noc.“ Zbytek těsta tedy nevyhodím do koše, nýbrž vložím vzpátky do hrnce a ráno tomu dám druhou šanci. Rozválela, vykrájela, dala do trouby a NIC. Tahám z obálky raději druhý recept, marokánky. Cítím vůni Vánoc, marokánky jsou lehce připálené ale chuťově moc dobré. Byt jsme provoněli, marokánky snědli a odjeli k babičce do Tábora. Šťastné a veselé. Soňa Sochorová 7 Pro nejmenší My Tři králové jdeme k vám... Když se Ježíš narodil, objevila se na nebi nová hvězda. Byla tak veliká a jasná, že mudrcové, kteří zkoumali každou noc oblohu, ještě nikdy neviděli tak krásnou hvězdu. Dali hlavy dohromady a mudrovali. Co to má znamenat? “Já vím”, řekl jeden z nich, “někde se narodilo královské dítě.” Jiný mudrc řekl: “To se jistě narodil ten dobrý král, židovský Mesiáš, na kterého lidé tak dlouho čekají. Pojďme se mu poklonit a vezměme mu dary, jaké se sluší pro krále.” A tak se tito mudrcové vydali na dalekou cestu. Vyrobte si Tři krále POMŮCKY barevný papír – bílý, modrý, růžový 1. Vystřihneme si koruny, kolečka (jako obličeje) - vše třikrát, tak jak je to na fotografii. 2. Ubrousek rozstřihneme na čtyři části. Stačit nám budou tři. 3. Nalepíme jednotlivé části na barevný papír. 4. Tuší domalujeme ruce, obličej… 5. Otisky prstu bílou temperou naděláme sněhové vločky. nůžky lepidlo tuš – černou temperu – bílou ubrousek – bílý Zdroj: Bamiska - www.vasedeti.cz 8 Vánoce a nový rok 2015 U sv. Filipa a Jakuba v Táboře: Lednová ekumenická shromáždění v Táboře: 25. prosince, 0:00 Půlnoční bohoslužba s Českou mší vánoční “Hej, mistře” Jakuba Jana Ryby. 1. ledna 2015, 16:30 Sbor Církve československé husitské -Novoroční ekumenická bohoslužba. 26. prosince, 9:00 Svatoštěpánská bohoslužba. 8. ledna 2015, 16:30 Církev bratrská, Bechyňská ul. 28. prosince, 9:00 Bohoslužba ke svátku Svaté rodiny. 11. ledna, 16:30 Českobratrská církev evangelická, Bílkova ul. 4. ledna, 9:00 Tříkrálová bohoslužba s příchodem tří králů a zpěvem. 17. ledna, 16:30 Římskokatolická církev (kaple v klášterním kostele P. Marie, nám. Mikuláše z Husi). 11. ledna, 9:00 Svátek Křtu Páně, zakončení vánoční doby. Akce do zahájení postní doby 18. ledna, 9:00, kostel sv. Filipa a Jakuba - bohoslužba neděle Svatby v Káně 25. ledna, 9:00, kostel sv. Filipa a Jakuba - bohoslužba 3. neděle v liturgickém mezidobí 1. února, 9:00, kostel sv. Filipa a Jakuba - bohoslužba tzv. Hromnic s žehnáním svící a světla 8. února a 15. února, 9:00 kostel sv. Filipa a Jakuba - nedělní bohoslužby 22. února, 9:00 kostel sv. Filipa a Jakuba - liturgie 1. neděle postní s udělováním popelce, zahájení postní doby N a adventním věnci hořely čtyři svíčky, plameny plápolaly a chvěly se v mírném vánku, hořely ale tak tiše, že bylo slyšet, když spolu začaly hovořit. První svíčka vzdychla a řekla: “Jmenuji se Mír. Moje světlo sice svítí, ale lidé se mezi sebou nesutále vraždí, válčí spolu, zabíjejí se. Nedodržují žádný mír.” Její světélko bylo čím dál tím menší až docela zhaslo. Zakmitalo světlo druhé svíce, která řekla: “Jmenuji se Víra. Jsem ale zbytečná. Lidstvo neposlouchá. Nechce o Bohu nic slyšet. Nemá tedy smysl, abych svítla.” Průvan zavál místností a svíčka zhasla. Tiše a smutně se ke slovu přihlásila třetí svíčka. “Jmenuji se Láska. Už nemám sílu, abych hořela, lidé mě odstavili na stranu. Vidí jen sami sebe. a žádné jiné, které by měli mít rádi.” A posledním záchvěvem zhaslo i toto světlo. V tom vešlo do místnosti dítě. Podívalo se na svíčky a začalo skoro plakat: “Vy musíte přece svítit, ne být zhaslé.” V tom se přihlásila ke slovu Starokatolická farní obec v Táboře vám přeje krásné Vánoce a Bohem požehnaný nový rok 2015. čtvrtá svíčka a pravila: “Neboj se. Dokud já svítím, můžeme všechny ostatní svíčky znovu zapálit. Mé jméno je Naděje.” Dítě zapálilo od čtvrté svíčky zápalku a rozžehlo všechny ostatní svíce. Advent právě skončil, věnec se svýcemi je temný a tichý. Ale plamen Naděje by neměl nikdy ve tvém životě uhasnout a každá z nás by měl plameny Míru, Lásky, Víry a Naděje neustále nechat hořet ve svém srdci. O adventu, v novém roce, i všech letech příštích. Štastný nový rok 2015.