Tato vstupní slova i jejich výzvu si jistě bez váhání můžeme

Tato vstupní slova i jejich výzvu si jistě bez váhání můžeme

OBSAH:
* úvaha
* schůzka ODV
* čtení na pokračování
* příběhy
* poezie
* informace
* Betlémské světlo
* knihovnička
* polemika
_______________________________________________________________________________________________________________________________
T
Modlil jsem se k Hospodinu, svému Bohu, a vyznával se mu slovy: „Ach, Panovníku, Bože veliký a hrozný, který
dbáš na smlouvu a milosrdenství vůči těm, kteří tě milují a dodržují tvá přikázání! Zhřešili jsme a provinili jsme se,
jednali jsme svévolně, bouřili se a uchýlili od tvých přikázání a soudů. A neposlouchali jsme tvé služebníky proroky,
kteří mluvili ve tvém jménu našim králům, našim velmožům, našim otcům a vůbec všemu lidu země. Na tvé straně,
Panovníku, je spravedlnost, na nás je zjevná hanba až do tohoto dne…“
Daniel 9, 4 – 7a
Modlitba, vytrysklá z hloubi srdce, je pokorná a čistá. Nehledá vlastního uspokojení a seberealizace.
Dává nám také nahlédnout do našeho intimního vztahu k Bohu, který je čistá Pravda.
To nám zjevuje i modlitba Danielova (přečtěme si oddíl v Daniel 9, 4-10).
Každý z nás vidí na druhém i své chyby a poklesky. Proč říkat: "Jak je tento úředník nebo tamten
ministr zkorumpovaný, nečestný a jedná bez skrupulí sobecky!“ Vždyť i já utvářím běh světa, třebas
nevýrazné. Obraz lidské společnosti, která hraje nefér hru a podvádí, je i obrazem mého vztahu ke
spravedlnosti a to dokonce té nejvyšší - božské!
Prorocký duch musí znovu zavanout v Církvi a já jej mám zaslechnout a uposlechnout, i když mi za to
nikdo nebude tleskat. Prorok Daniel je nám dobrým příkladem. Nechtějme být falešnými proroky, kteří
chlácholí tento svět lacinými sliby.
Jsme to my křesťané - a křesťanští skauti a skautky, kteří nejen za sebe, ale také za všechny své
bratry a sestry i za cele své okolí (bez ohledu na jejich konkrétní vyznání) na modlitbách stojí před
Stvořitelem a v pokoře se za ně "přimlouvají".
Pane, dej nám pokorného ducha v modlitbě, kající smýšlení a odvahu bojovat
s největším nepřítelem - naším starým Já, kterému chceme denně umírat,
aby tvá spravedlnost naplnila zemi!
G. Tomáš Biňovec – At-pui
Tato vstupní slova i jejich výzvu si jistě bez váhání můžeme vztáhnout i na
sebe ve skautských oddílech, ve kterých zvláště pečujeme o duchovní
výchovu. Váže se na naše čtení na pokračování o modlitbě.
Redakci NDS potěšilo, že br. At-pui, ačkoliv již nemůže být členem odboru
duchovní výchovy Junáka, protože má své důležité povinnosti duchovního
správce katolické farnosti u sv. Ludmily v Praze - Vinohradech, je stále svým
„skautským srdcem“ s námi.
Bude-li to v jeho možnostech, jistě nám opět nějakou svojí úvahou poslouží.
_____________________________________________________________________
Zobrazený symbol kruhového kříže představuje zeměkouli i celý vesmír a jeho poselství znamená:
KRISTUS JE SPÁSA SVĚTA.
1
Jednání ODV v lednu mělo na pořadu:
- Betlémské světlo 2002 proběhlo opět s účinnou
podporou Českých Drah; díky obětavosti
skautek a skautů nachází velmi dobrý ohlas u
obdarovaných i veřejnosti – v dalším čísle
NDS se vrátíme k dojmům z roznášení
Betlémského světla
- k poradě vedoucích oddílů se zvýrazněnou
duchovní výchovou při XIII. semináři ELŠ se
přihlásili první zájemci – o skutečném průběhu
bude informace v únorovém čísle NDS
- zvýšení předplatného NDS již nelze odkládat –
ODV se až do odvolání bude snažit jako
„řádné“ předplatné udržet „základní“ mírně
zvýšenou sazbu 110,- Kč/rok; další příspěvky
na podporu NDS – avšak bez tzv.
„sponzorského předplatného“ – bude další
existence zpravodaje vážně ohrožena
- v souvislosti s výší předplatného se ODV opět
pozastavuje nad tím, že zhruba ¼ odběratelů
stále s předplatným čeká na konec roku nebo
dokonce až na seminář ELŠ v následujícím
roce (a nejsou to zdaleka jen předplatitelé důchodci); to práci redakce ztěžuje a značně
ohrožuje zvláště včasné odesílání výtisků
poštou
- ODV rovněž projednal svůj rámcový program
do prázdnin 2003
Nové stránky „www.skaut.cz“
aneb jak nalézt naše informace
Jak pravidelní návštěvníci skautských internetových stránek již vědí, od počátku roku
2003 už není „stará“ SKAUTSKÁ KŘIŽOVATKA v provozu. Ale nezoufejme – k našim
informacím se dostaneme z hlavního menu takto:
a) na první stránce vybereme vpravo „Ústředí Junáka“
b) na další stránce zvolíme vlevo „odbory a komise“
c) v okénku vybereme „duchovní“
a dále již postupujeme v podstatě stejně, jako jsme byli zvyklí dříve.
________________________________________________________________________
Čtení na pokračování
Připravila Darina Bártová
5. Modlitba společenství
Následující úvaha vypadá velmi prostě a
jednoduše. Lidé se sejdou k modlitbě. Tak co je
v tom za vědu? Snad jenom to, že modlitba ve
společenství ještě není modlitbou společenství.
Modlitba ve společenství je právě to jednoduché:
člověk se pomodlí svou modlitbu a ostatní
k tomu řeknou (nebo neřeknou) „Amen“.
V tomto případě je to spíše náhodné setkání
zbožných individualistů, nikoli modlitba
společenství.
Problém je v tom, že základním předpokladem
přechodu od individualismu, praktikovaného ve
skupině, je právě existence společenství. Být
společenstvím znamená být ochoten jít
s druhými kus cesty, vzdávat se své svobody ve
prospěch svobody druhých, sdílet s druhými
nejen požehnání, ale i pády a selhání, být
ochoten přijímat druhé takové, jací jsou, s jejich
chybami, s tím, čím člověku lezou na nervy, být
ochoten toto vše vydržet. Protože ti druzí mi za
to stojí. Opravdové společenství však dnes
namnoze v církvi chybí. Lidé se sejdou
2
k nedělním bohoslužbám v nedělních šatech,
Přechod mezi jednotlivými částmi určuje
s nedělními úsměvy. Potom se zase co
předsedající.
nejrychleji rozejdou. V takovém “společenství”
Jinou formou modlitby společenství může být i
se těžko modlí, ale každý ale každý začátek je
breviář (týká se více katolických církví), pokud
těžký. Náš Pán zaslibuje, že stačí, aby se sešli
se nestane nudnou rutinou.
dva či tři v jeho jménu (Mt 18,19-20).
Ve všech případech se osvědčuje, aby na
Existuje-li již někde zárodek společenství, je
začátku jednotliví účastníci krátce sdělili, s čím
otázkou, jak se společně modlit. Katolický
do společenství přicházejí: mají-li specifickou
prostor řeší své rozpaky často růžencem. I tato
prosbu či dík, znají-li někoho, za něhož je třeba
modlitba však může být pláštíkem pro
se modlit atd.
uspokojování
vlastních
tužeb.
V mnoha
Specifickým způsobem modlitby společenství
farnostech jsou outsidery ti, kdo se této modlitby
je tzv. „modlitební stráž“. Bývá zpravidla
neúčastní. Přitom se lze setkat i s tím, že za
organizována v případě mimořádných událostí
zvukové kulisy předříkávající si stařenky jistého
(vážná nemoc člena společenství apod.). Může
nejmenovaného kostela vyměňují informace o
mít podobu jak modlitby společenství, tak i
poklescích svých bližních.
modlitby osobní v určeném časovém úseku,
Zkusme to tedy jinak. Modlitba společenství
který je vhodné vybírat uvážlivě. Je-li člověku,
potřebuje vždy nějakého předsedajícího (a
který denně vstává ve 4 hodiny do práce, určen
nemusí to být ordinovaný služebník církve). Jeho
k modlitbě čas od jedné do dvou v noci, asi se
úkolem je sledovat čas, trochu i téma modlitby a
dlouho modlit nevydrží.
délku vstupů jednotlivých účastníků. Hodlá-li
V poslední době existuje i mezicírkevní
totiž někdo ve své modlitbě obsáhnout dějiny
modlitební řetěz, do něhož se zapojují jednotlivá
spásy od stvoření světa po dnešek, může to sice
církevní společenství. Je jim určen jeden den,
vypadat zbožně, ale ostatní se budou nudit, nebo
kdy by tématem jejich modliteb měla být nejen
usnou. Je tedy lépe se účastnit vícekrát kratším
situace v ekumenickém prostoru, ale v našem
vstupem. Podobně by jednotliví účastníci měli
státě obecně. Tématem modliteb je pak školství,
alespoň trochu sledovat modlitbu druhých.
zdravotnictví, zákonodárství atd.
Vypadá sice zbožně se patnáctkrát modlit za
Účast v „modlitební stráži“ i v „modlitebním
pana X., ale je lépe připojit své „Amen“ ke
řetězu“ musí vždy zůstat dobrovolná, nelze ji
vstupu druhého a modlit se za dalších 14
nařídit,
jinak
bude
celá
věc
spíše
potřebných.
kontraproduktivní.
Je možné, aby se společenství modlilo formou
Zkusme využít následující období k přemýšlení
krátkých modliteb jednotlivých účastníků, ale
o tom, zda jsme součástí nějakého společenství a
některým společenstvím se osvědčuje více
proč. Můžeme uvažovat i o tom, jaké to naše
strukturovaná modlitba (chvály, díky, prosby).
společenství je, co a jak by se v něm dalo zlepšit,
Předsedající modlitbu začíná a každý z účastníků
čím můžeme konkrétně přispět my a jak
pak vstupuje jednou dvěma větami, k níž se celé
umenšovat všudypřítomný individualismus.
společenství připojí aklamací “chválíme Tě,
Často stačí málo, ale musí být někdo, kdo je
Pane”, “děkujeme Ti, Pane”, “Amen” či “Pane,
ochoten prošlapávat cesty.
smiluj se” (aklamace může být i zpívaná).
______________________________________________________________________
V oldskautské World gazette Mondiale č. 4 z roku 2002 ses. Faouzia Kchouk, generální sekretářka
ISGF (Mezinárodního svazu skautek a skautů – organizace pro dospělé), na prahu nového roku 2003
nabádá k tomu, aby oldskautky a oldskauti pěstovali humor.
Uvádí k tomu jeden příběh od anonymního autora:
Žabí závody
Stalo se kdysi, že se konal žabí závod. Závodící měly dosáhnout vrcholu
vysoké věže. U věže se sešlo mnoho lidí, aby závod sledovali a žabám fandili.
3
Závod začal. Avšak lidé, kteří se tu sešli, vůbec nevěřili, že
je možné se na vrchol té věže dostat a stále volali: "Je to moc
obtížné! Nikdy se tam nedostanou."
Postupně žáby umdlévaly, až na jednu, která vytrvale
skákala výš a výš. A lidé bez přestání volali: "Je to moc
obtížné! Nikdy se tam nedostanou."
Žáby závod jedna za druhou vzdávaly, až na tu jednu, která
se těžce probojovávala výš a výš.
Nakonec to docela
vzdaly i ty poslední - až na tu jednu jedinou - ta se po
nesmírné námaze skutečně dostala na vrchol. Ostatní chtěly
mermomocí vědět, jak to dokázala.
Po závodě se jedna osmělila a přistoupila k ní s otázkou, jak
to, že je všechny předběhla.
A tu se ukázalo, že ta vítězka je - hluchá!
Poučení: neposlouchejme lidi, kteří mají ten špatný zvyk, že
ničemu nevěří - protože přímo v duši udusí druhým i tu
největší naději.
Pamatujme si také, jakou moc mají slova, která slyšíme nebo
čteme.
Takže, prosím, dívejte se na svět POZITIVNĚ.
Poznámka na závěr:
není tato výzva platná pro všechny,
bez ohledu na věk?
_____________________________________________________________________________________
1
december
2002
Ještě na „oldskautskou notu“ – z tohoto zdroje citujeme zajímavou informaci k Betlémskému světlu:
„V talianskej Florencii koluje ešte v dnešných časoch legenda, ktorá hovorí, že keď sa v roku 1096
vyberali na prvú križiacku výpravu, ktorá mala oslobodiť Boží hrob od mohamedánov, jeden z mládencov
sa vystatoval, že do rodnej Florencie, ak mu Pán Boh dá zdravie, donesie z Betlehema živý plamienok
odpálený z večného svetla horiaceho v bazilike narodenia Ježiša Krista. Po troch rokoch sa mládenec pre
Vianocami vrátil dokaličený do Florencie so zapálenou sviecou. Keď jeho druhovia dosvedčili, že
skutočne pochádza z baziliky v Betleheme, vypukla v meste veľká radosť a každá rodina chcela mať na
sviatočnom stole živý plamienok z Betlehema.
Na túto legendu si spomenuli v roku 1986 pracovníci v rakúskom meste Linz,
keď pred Vianocami začínali organizovať charitatívnu akciu „Licht im Dunkel“
(Svetlo v temnotách). Vyslali do Betlehema jedno telesne postihnuté dieťa, aby
v jaskyni narodenia odpálilo z večného svetla plamienok, ktorý potom lietadlom
dopravili do Rakúska. Toto svetlo mieru sa malo udeľovať ako poďakovanie
obyvateľom Rakúska za dary, poskytnuté v rámci vtedy najväčšej charitatívnej
akcie Svetlo v temnotách...“
Redakci NDS potěšilo, že touto informací může doplnit obsáhlou historii
Betlémského světla, kterou v čísle 112 otiskla z pera hlavního organizátora v rámci
Junáka, br. Jana Svobody - Broučka.
4
Z balíčku pro střediska jsme také vybrali
Novinkou v letošním rozvozu je ŠTAFETA.
„z dokumentačních důvodů“ tuto výzvu:
Tou bychom chtěli zjistit, kam všude se
Milé setry a bratři,
Betlémské světlo letos dostalo. Prosíme vás,
tímto dopisem zdravím všechny, kteří se
zašlete nám tuto informaci! A použijte k tomu
účastníte rozvozu Betlémského světla. Jmenuji
libovolný kontakt z níže uvedených. Na
se Stanislava Vachová, moje skautská přezdívka
telefonech budeme trvale k dispozici od 21. 12.
je Teti a společně s Janem Svobodou - Broučkem
do 15:00 hodin 24. 12. 2002 (později pouze
působíme v 1. středisku "Řehoře Mendla" Brno,
záznamníky). V případě naší chvilkové
které má na starosti rozvoz BS po naší vlasti.
nepřítomnosti použijte záznamník nebo hlasovou
Mám na vás velkou prosbu: na příští rok,
schránku. Z vašich zpráv se pokusíme sestavit
k 15tiletému výročí dovozu Světélka k nám do
informační mapu rozvozu Betlémského světla
republiky, bychom chtěli sestavit Almanach a
naší vlastí. Tento dopis budeme dávat také
proto vás prosím o všechny materiály, které o
rozvozcům Světla 21. 12. 2002 s sebou na jeho
jeho rozvozu ve vašem regionu máte. Ať už jsou
větší rozšíření po republice.
to výstřižky z novin, fotografie z předávání či
Slíbené kontakty platící v letošním roce pro
zápisy z kronik ze všech minulých let. Prostě od
akci ŠTAFETA:
té doby, co jste se zapojili do jeho předvánočního
email: [email protected], [email protected];
roznášení. Budete-li tedy
pevná linka: 543 245 134,
543 241 301
mít něco k uveřejnění,
(i záznamník); mobil: 605 468 682 (T-Mobile) zašlete to prosím na níže
723 872 753 (Eurotel), poštovní adresa pro
uvedený
kontakt.
Za
příspěvky do Almanachu: Stanislava Vachová,
odměnu za vaši pomoc,
Úvoz 56, 602 00 BRNO
v případě
uveřejnění
Za organizátory se stiskem levice děkuje
příspěvku v Almanachu,
Stanislava Vachová - Teti,
vám bude dodána jeho CD
1.
středisko
"Řehoře Mendla" Brno
verze.
V případě
požadavku vrácení zaslaných materiálů je toto
(zvýraznění redakce NDS)
nutno uvést.
_____________________________________________________________________________________
Skautská symbolika „Světla betlémského“
upravený výňatek ze zprávy dodané redakci NDS na konec roku 2002
Krátce před Štědrým dnem převážela „Betlémské světlo“(BS) štafeta skautů do Brna a odtud
rychlíkovými spoji hvězdicovitě do celé ČR… Pro přerovský region (Kojetín, Přerov, Lipník a Hranice)
byl letos směrodatný rychlíkový spoj, jedoucí na trati Brno-Bohumín – vlak č.433 „BESKYD“ s příjezdem
do Přerova dne 21.12. v 07.05 hodin.
Obdobně jako u nás se BS rozdává i v SRN, Švýcarsku a Itálii. V ČR se akce BS ujali skauti,
v sousedním Rakousku též hasiči a sportovní spolky. Mezinárodní skauting se této služby s úspěchem
začal ujímat i v zámoří, především v USA.
„BETLÉMSKÉ SVĚTLO“ signalizuje „všem lidem dobré vůle“ sváteční symbol vánočního POKOJE a
MÍRU, který byl respektován též za první světové války i na frontových liniích a vojákům na obou
frontách vléval do duší pocit naděje - vrátit se jednou do svých domovů, mezi své rodinné příslušníky,
přátele a blízké …
Pro BS si mohli na přerovské vlakové hlavní nádraží přijít (kromě skautů) i řadoví občané města, nebo
si ho odnést z farního kostela sv. Vavřince v sobotu 21.prosince. Každému zájemci byl k dispozici nejen
po ranní a večerní bohoslužbě, ale také během celých vánočních svátků.
Kdokoliv z občanů našeho regionu si mohl odnést symboliku BS do svých domácností a rozsvítit jím
svíčky u betlémů a na vánočních stromcích. „Betlémské světlo“ bylo také možné získat od 21. prosince i
v našem bytě v Domě s pečovatelskou a ošetřovatelskou službou na Jižní čtvrti I/25 v Přerově (přízemní
byt č. 013).
- Oldskaut A L B I _____________________________________________________________________________________
5
Loňského roku byl nově opraven kostel sv.
Jakuba ve vsi Svatý Jakub.
Klub kutnohorských oldskautů, který tam
uspořádal výlet, pozval i své přátele Sokoly a
bratry oldskauty z Kolína a Čáslavi.
Kostel, zasvěcený svatému Jakubovi, synu
Zebedeovu, snad býval i součástí poutní cesty do
španělské Compostely, však se také nazýval
Malá Compostela.
Byl založen Marií, vdovou po odbojném
moravském pánu Slaviborovi a jejími syny
Slaviborem a Pavlem na znamení pokání za
manžela a otce, aby z něj alespoň po smrti sňali
kletbu.
Svatý Jakub ležel na panství Mariina bratra
Miroslava z Cimburka. Byl vysvěcen dne 19.
listopadu 1165 Danielem XIII. Pražským
biskupem za přítomnosti krále Vladislava I a
královny Judity.
Stručně trochu historie: na svatojakubské tvrzi
žil na přelomu 16. a 17. století Vilém
Konecchlumský z Konecchlumu, direktor
stavovský, jeden z 27 pánů popravených na
v obnovené podobě i s reliéfy postav biskupa
Staroměstském náměstí v Praze, pohřbený
Daniela, svatého Jakuba s oběma syny
v Třebomíně. Jeho náhrobek dnes zdobí interiér
zakladatelky, krále Vladislava, biskupa Zdíka a
kostela. V roce 1742 císařovna Marie Terezie
žehnající postavou Krista nad vchodem, na
z věže svatojakubského kostela pozorovala bitvu
románský sloh nezvyklými.
u Chotusic.
Svatý Jakub, který stojí nedaleko Kutné Hory,
V 19. století hraběnka Kateřina d´Arco z Itálie
se vyplatí navštívit a připomenout si dobu
na návštěvě u svého bratra, majitele zdejšího
prvních našich králů.
novodvorského panství, zde zemřela a byla
Realitu 21. století připomíná jen zcela nový
pochována. Rokokový náhrobek na jejím hrobě
oltář a zařízení interiéru, když po opakované
patří k těm nejkrásnějším v interiéru kostela.
návštěvě zlodějů v kostele nezůstalo vůbec nic
Přestože kostel sv. Jakuba byl ve 20. století
z původních předmětů, a také zvuk letadel
ozdobou většiny učebnic historie jako symbol
z blízkého vojenského letiště.
románského slohu, pomalu chátral, až první roky
Psáno v listopadu 2002 – Ladislav Marek.
nového století daly kostelu zaskvět se
____________________________________________________________________________________
_
Redakce zpravodaje
„Na dobré stopě“
všem čtenářům i přispěvatelům
ze srdce přeje skautského ducha,
odvahu a vytrvalost,
i dostatek humoru a dalšího
„vybavení k vyplutí“
do roku 2003 !
6
O přátelství
(z básnické sbírky „Jen tak“ autorky Aleny Břeňové)
Přátelství je víc než láska,
když nevíme, kudy kam,
je vždy nablízku člověk,
který nám věří,
který v nás vidí
to nejlepší,
to,
čím doopravdy jsme.
Přátelství je víc než něha,
je soucit,
je sounáležitost,
je podpora
na cestě k cíli,
kterým je
smíření sama se sebou
a nalezení místa ve svém srdci,
kam se budeme utíkat pro
bezpečí.
Přátelství je víc než štěstí,
když bloudíme po cestách,
kde pro nás není místo
Přátelství
a kde o nás nikdo nestojí.
je víc než láska a něha a štěstí.
Tvůj přítel
Přátelství
vždy věrně po Tvém boku,
je láska,
je s Tebou,
která prozařuje naše životy
ať se děje, co se děje.
a povznáší nás k Pánu.
_____________________________________________________________________________________
PLNÍME OPRAVDU TŘI ZÁKLADNÍ POVINNOSTI?
(Zamyšlení nad nedostatky duchovní výchovy v našem skautingu.)
Je to zarážející a politováníhodné: skauting ponechává ladem právě to
nejdůležitější pole svého působení! A netýká se to jen skautingu našeho,
jemuž lze jako omluvu, jen ovšem částečnou a postupně už jen pokryteckou a
opravdových skautů nedůstojnou, uznat několik okolností: že totiž žijeme v
zemi silně ateizované, v zemi s následky mravních deformací jak z doby
totality, tak z nejnovější doby nekritického a někdy i hloupého přejímání
všeho amorálního, co přichází - nabízeno vtíravou rukou trhu - z bohatého
Západu. Nedostatek účinného působení v oblasti, o níž zde bude řeč, jeví se
zřetelně i v tzv. společnosti blahobytu. Ba, nejvíce právě tam!
Oč tedy jde? Jde o to, že skauting by měl své krásné heslo "Buď připraven"
naplňovat v duchu tří hlavních povinností, vepsaných do základů skautství R.
Baden-Powellem,
tím, že vyzbrojí mládež, o kterou nám především jde,
preventivními zásadami i radami, jak se chránit před nebezpečím všeho druhu.
Ano, v oblasti fyzické existence člověka to skauting zajisté činí: učí, jak
se vyhýbat fyzickým nebezpečím všeho druhu i jak přežít v mezních situacích.
Dojde-li už k fyzickému úrazu, jak se zachovat při první pomoci atd. To je
tedy v pořádku a je to i chvályhodné: skauti a skutky jsou od dětství
varováni před jedovatými rostlinami, houbami, hady, jsou varováni před
nebezpečím blesku při bouřkách v krajině a před nebezpečím úrazu či omrzlin v
horách, před nebezpečím,
číhajícím na plavce v neznámých vodách atd. atd.
Ale to vše se týká jen těla, zatímco oné nejdůležitější, nejcennější složce
lidské bytosti - duši - a její ochraně před tisícerým nebezpečím v divokých a
ne vždy čistých vodách života – není, až na nepatrné výjimky - věnována
preventivní nauka, jak se chránit i bránit, téměř žádná. A dodejme hned, že
je to i tím, že jde o vskutku obtížný výchovný úkol, na který mnohý mladý
vůdce - často i vrstevník nebo věkem nepříliš vzdálený, nezkušený člověk prostě nestačí!
Řeknete: ochranou lidské duše jsou přece některé body skautského zákona!
To je pravda - ale samotná formulace dotyčných bodů - například "Skaut je
čistý v myšlení, slovech i skutcích", vyznívá jen jako definice hotového
stavu: skaut takový a takový je. Ale mladému člověku, který nezkušeně,
zvídavě a někdy i rozpačitě stojí na prahu života, třeba otevřeně objasňovat
mnohá nebezpečí, která přináší dnešní doba a její nedobré sugesce přes media
7
a přes špatné vzory mnoha lidí, kteří stojí v centru pozornosti, často právě
pro svou amorálnost.
Je třeba otevřeně říkat mladým lidem, že tisíckrát horší než hadí uštknutí
je uštknutí scestnými, často až deviantními vzory a nabídkami. Tělo, v němž
po uštknutí zmijí koluje nebezpečný jed, se ubrání i vyléčí mnohem snáze, než
duše otrávená jedem pornografie nebo nakažená infekcí zvrácených hodnotových
měřítek – takových, kde peníze, moc, sláva a sex (ten promiskuitní, nemající
s láskou nic společného, a dnes
propagovaný až ke zvrhlým formám)
stojí klamně na prvních místech!
A tak se poctivě ptejme: dělá náš
skauting v tomto ohledu dost pro
ochranu
mladých
(a
nejen
těch
mladých!) duší? Asi sotva, porovnámeli
množství
knih
a
příruček,
týkajících se problematiky kultivace
těla,
jeho
obratnosti,
otužování,
zocelování
a
zdravotní
ochrany,
s minimem pozornosti, kterou věnují
skautští
vychovatelé
všech
stupňů
kultivaci
duchovní
stránky
lidské
bytosti a její ochraně před zhoubnými
vlivy. Troufne si snad někdo tvrdit,
že mravní nákazy, ohrožení a přímo
zhouby duše je dnes méně než kdykoliv
dřív?!
Nedomysleli jsme skautské ideje a
cíle, jestliže heslo "Buď připraven"
aplikujeme jen na fyzické záležitosti!
Nedorostli
jsme
vznešených
cílů
skautství, jestliže za zněním tří
principů - zmíněných a dnes tak často
u nás zamlžovaných povinností k Bohu,
bližním a sobě (a v tom pořadí, jak je
Baden-Powell jmenoval, nikoliv, jak
jeden čelný činovník v TV uváděl,
totiž nejdřív povinnost k sobě, pak ke
společnosti - a nakonec, velmi mlhavě,
k "něčemu co nás přesahuje"…!), tedy:
jestliže za zněním tří základních
povinností neslyšíme i příkaz v tomto
duchu
mládež
vést,
vychovávat
a
chránit!
Chceme-li nejen udržet, ale
zdokonalovat a prohlubovat náš český
skauting jakožto výchovné hnutí, musíme pro to dělat daleko, daleko víc!
Nesmíme se ani ohlížet na jiné země, kde snad úpadek mravních kritérií je
podobný, nesmíme se ani dát ukolébat potěšujícím faktem, že některé naše
oddíly pracují v tomto ohledu přece jen lépe, nesmí nám stačit ani
konstatování, že velký kus dobré práce ve zmíněném smyslu koná už řadu let
např. ELŠ, její Lesní škola i její každoroční semináře, nebo časopis "Na
dobré stopě" a podobně. Tato dobrá znamení jsou jen jako modrojasné trhliny
na obloze zatažené černými mraky nevíry ve vyšší smysl života, nevíry ve
věčné hodnoty, ke kterým je třeba směřovat veškeré naše úsilí - tedy i
skauting.
Bratři a sestry, udržme a pozvedněme náš skauting, tuto nádhernou
výchovnou metodu i šanci pozvednout mravně celý národ! Nepromarněme,
nevzdejme
tuto ohroženou šanci! Je povinností každého z nás, kdo jsme se
kdysi zavázali činovnickým Slibem k plnění čestného úkolu výchovy (ano,
výchovy, nikoliv jen k vedení a organizováni všelijakých akcí, akciček a
8
zábaviček! Cílem nejsou mělké atrakce, ale lidská důstojnost, kultivovaná
výchovou a sebevýchovou!), abychom se k věci vyslovovali, věc duchovní
výchovy hájili a prosazovali, abychom hledali a realizovali nejvhodnější a
nejúčinnější metody, jak ochránit mladé duše před všudypřítomným Zlem. Neboť,
jak praví Evangelium: "Jaký prospěch má člověk, který získá celý svět, ale
sám sebe ztratí nebo zmaří?" (Lukáš 9,25)
Ladislav Rusek - Šaman
(psáno v srpnu L.P.2002)
Necítí snad někdo, že by se „slušelo“ br.
Šamanovi oponovat a dokázat, že všechno je
jinak a lépe? Není zvláště dnes zapotřebí „ten
správný optimismus? Jenže - kde vzít důkazy
k takovému optimismu?
Slýcháme např. argument, že každá skautské
akce už svým pojetím je jaksi „v pořádku“ a
automaticky „je lepší“ než řada jiných a tedy
není třeba se trápit vyzdvihováním zrovna
duchovních věcí.
Jindy opravdu vidíme na programu skautského
„podniku“ bod, který se týká „péče o duši“
(abychom to pojmenovali s klasikem) a také
účastníci se to většinou pochvalují: např. jak
krásná byla chvíle putování se svíčkami na místo
meditace...
Ostatně – namítnou ti přemýšliví – máme-li
duši a jestli je podle bratra Šamana (a vůbec
podle křesťanské kultury) tím, co je na člověku
to nejcennější, pak se ta duše sama stará, aby
nepřišla zkrátka! Každý to přece zná: ozývá se
v našem svědomí! A se svým svědomím přece
konec konců každý musí „vycházet po dobrém“.
Pokud jsem dosti věrně reprodukoval některé
obvyklé zdrženlivé reakce na snahu zvýraznit
„duchovní rozměr skautingu“, pak jsem dokázal
jen jedno: že má br. Šaman pravdu v tom, že na
prvním místě napořád máme „péči o sebe“ a věci
bližních i „působení Boží“ přicházejí, žel jaksi
zkrátka.
Anebo je to jinak? Co když člověk vlastně
nemá jinou možnost než sebe i svět vidět a
poznávat jen skrze „okénko své duše“? Nebo to
tak úplně neplatí? Praxe „fyzického života“ tomu
v mnoha případech dosti odporuje - život se
přece dá žít „normálně“ bez velkých starostí o
duši.
Jak vidno, pochybností se nelze jen tak snadno
zbavit: co kdyby tomu bylo přece tak, že nejvíc
záleží na tom, co není vidět? A. de SaintExupéry, kterému se vlastně připisuje ono
upozornění na „něco, co nás přesahuje“, vyjádřil
značně znepokojivě to, k čemu nabádal (zdánlivě
pokojně) T.G.M., když říkal, že „věčnému věčné
nemůže být lhostejné“.
Nezbývá zřejmě, než se snažit pořád a stále o
„odpor“ vůči „jednoduchým řešením“. A protože
„pozdě bycha honiti“ bude platit zřejmě i v roce
2003, přijměme raději dobrou radu, že je dobré
vracet se stále k tomu nejtěžšímu: k preven­
tivním snahám předcházet příčinám, než
abychom jen pracně napravovali důsledky.
Kéž by se dařilo, aby i zpravodaj NDS svým
malým dílem nadále mohl přispívat.
Znovu prosíme odběratele, aby se spojili s redakcí NDS (tel. 281865223) anebo
raději zaplatili – jako ostatně již řada předplatitelů – svůj příspěvek na rok 2003
spolu s poplatkem na 2004 a nenechávali redakci v současné nepříjemné situaci,
kdy se naše finanční prostředky vůčihledně tenčí.
Všichni, kdo zaplatili více, mají svoje předplatné již převedeno na rok 2003, a to
s „výhodou“ toho, že pro ně již neplatí o 10 % zvýšené předplatné. Doufáme,
že je pochopitelné, že se i nadále nebráníme přijímat vyšší částky i na jeden rok
– pokud to předplatitel výslovně redakci sdělí.
Apelujeme také na ty, kdo mají ještě dluh z roku 2002,
aby zaplatili již vyšší sumu 110,-Kč.
9
Rozhovor s br. Jiřím Navrátilem, místostarostou Junáka
Otázka redakce NDS: Milý bratře místostarosto, tys byl v minulém roce účasten za Junáka na XV. jednání
konference pro katolické skauty v řecké Tesalonice/Soluni - jak k tomu došlo?
Odpověď:
Junák jako člen ICCS (Mezinárodní katolické skautské konference) obdržel toto
pozvání na dny 10.-13. července 2002.
Využil jsem příležitosti, že jsem se účastnil za Junáka světové konference WOSM
rovněž v Soluni a po dohodě s ODV jsem se konference také zúčastnil.
Otázka:
Odpověď:
Co to je ICCS a kolik má členů?
ICCS je „permanentní konference“ katolických skautských vůdců a činovníků,
poskytující příležitosti k výměně zkušeností z pohledu katolické víry a zkušeností
s duchovní výchovou ve skautingu. Setkání, o kterém hovoříme, bylo příkladem
činnosti v jejím rámci. ICCS má ústředí v Římě.
V roce 2002 měla ICCS celkem 50 členských asociací, z toho 19 v Evropě vč.
Izraele a Palestiny; Junák je jednou z členských asociací v Evropě.
Otázka:
Existuje také obdobná „konference“ pro katolické skautky a jestliže ano, jak se
jmenuje?
Odpověď:
Ano, je to ICCG - Mezinárodní konference katolických skautek - Junák je také
jejím členem. Myslím, že o jednom jejím semináři onehdy referovala ses. Zuzana
Vankeová.
Otázka:
Ale vraťme se k tématu - co konkrétně bylo na pořadu v Soluni?
Odpověď:
Ústřední téma znělo: „Nové výzvy, nová angažovanost katolických skautů“.
Materiály, které jsem přivezl, jsem předal redakci NDS pro další využití. Mezi nimi
jsou i krásné písně - doporučuji redakci NDS, aby některé pro čtenáře
10
reprodukovala. Předal jsem rovněž brožurku s názvem „Evangelium a skautský
život“ - jistě bude také využita.
Otázka:
Je zřejmé, že je řada zemí v Evropě, kde jsou skautské katolické asociace
samostatné - liší se jejich život a práce s mládeží opravdu tak podstatně od praxe v
ČR, kde jsou oddíly se zvýrazněnou duchovní výchovou např. podle praxe římskokatolické církve organizovány zcela v rámci „normálních“ středisek?
Odpověď:
Myslím, že čtenář NDS
odpověď vlastně zná. Myslím
tím otiskované informace
o katolických
skautských
svazech anebo čtení na
pokračování, která většinou
vycházejí z osvědčené praxe
zahraničních tzv. „čistě“
katol. skautských svazů.
Jiným jistě charakteristickým
znakem katolických oddílů ve
světě i u nás je, že děti slouží
v rámci
mše
sv.
jako
ministranti, ale také se účastní
akcí Charity apod. U nás se někdy dostává program takových oddílů do nesouladu
s akcemi jejich středisek, protože dávají přednost akcím např. spojeným
s církevními svátky, poutěmi apod. Takové problémy přirozeně samostatný
katolický skautsky svaz ve světě svaz nemá. Na druhé straně je však pro
samostatné katolické svazy organizačně náročnější uskutečňovat „skautské
bratrství“ jako praktickou, „ekumenickou“ spolupráci. Konají za tím účelem např.
i podobné akce jako jsou naše semináře ELŠ.
Otázka:
Jakou měl seminář vazbu na XV. Světový den mládeže v r. 2000? A kdy se bude
konat další?
Odpověď:
Účastníci semináře obdrželi původní program XV. SDM 2000, obsahující papežské
poselství, příklad spolupráce ICCS a ICCG při vigilii 17 srpna 2000 a např. také
modlitbu B.P. (v závěru tohoto rozhovoru je její překlad). Další SDM se bude konat
v srpnu 2005 v Německu.
Otázka:
Mohli bychom my v Junáku použít něco z praxe ICCS?
Odpověď:
Již jsem doporučil písně. Kromě toho v dovezených materiálech jsou zajímavé
podněty k sociálně-kulturním aspektům výchovy - doporučoval bych je postupně
dát čtenářům NDS a prostřednictvím ODV i Junáku k dispozici. Nechci tím říci, že
zvláště duchovní odborky Junáka bude třeba podle nich přepracovávat, ale jistě by
tyto písně byly použitelné v rámci ELŠ a DELŠ nebo i v kategorii „MZS+H“.
V přivezených podkladech semináře je i pořad bohoslužby, který by možná mohl
posloužit jako jeden ze vzorů pro naši praxi.
Otázka:
Můžeš, prosím, uvést alespoň to nejdůležitější z výchovných aspektů semináře?
Odpověď:
Myslím, že to je především těžiště přednášky prof. Teódulo Garcia Regidora z
Madridu s názvem „Nové výchovné výzvy“; v ní účastníky v úvodu upozornil, že
pojem „challenge=výzva“ má synonymum „dare=odvážit se“ - tak snadno a bez
okolků se totiž jakákoliv obtížná situace, vyžadující odezvu a řešení napjaté situace
dnes označuje tímto pojmem. Autor upozorňuje, že jedním z faktorů, které
ovlivňují nejvíce potřebu výchovy, je tzv. globální a strukturální změna společnosti.
V reakci na to se objevuje:
11
- transformace kultury v souvislosti s kolapsem sociálních institucí a vznikem
nových forem vlastnictví - v souvislosti s tím dochází k poznání, že výchova má
rovněž funkci „socializace“
- fenomén „megapolis“ - velkých městských konglomerací, jež ovlivňují sociální
koexistenci co do struktury i životního stylu - přinášejících „rizikovou společnost“
- velké ovlivnění rodinného života jak co do jejího složení tak
funkce, opět spojených s velikými riziky.
Snahy, které tomu čelí, se orientují na „zlepšení výkonu“, „obnovení
ztraceného
pořádku“ anebo obnovení „kultury práce“.
„Nový humanismus“ ve smyslu nového zprostředkování vztahů mezi osobami
(interpersonálními vztahy) a sociálními vztahy by dle autora měl oslovovat všechny,
kdo pečují o spirituální rozměr skautské výchovy (služby ve prospěch království
Božího na zemi). Z toho doporučuje odvodit nové cíle skautské výchovy
v křesťanském pojetí.
Za redakci NDS děkuje za rozhovor, který se uskutečnil částečně osobně a částečně „korespondenčně“,
Kamzík
Poznámka: je dobře, že redakce NDS „nevzdává“ občasné rozhovory, a nejen to - rád bych poděkoval za
instruktivní zpracování tohoto interview.
J. Navrátil
____________________________________________________________________________________
Příloha: modlitba Baden-Powella:
perspektivu, jasnější pohled na vše, co nás čeká a
co vytváří příležitosti, které se nám otevírají.
Tímto způsobem bychom chtěli pokračovat v
posílené víře plnit naše poslání podporovat
ideály i sílu humanity a díky hlubšímu
pochopení pomáhat radostně naplňovat životem
Tvoje přikázání míru a dobré vůle na Zemi.
Otče, vyslyš naše prosby!
Otče nás všech,
dnes jsme se sešli zde před Tebou. Jsme velké
shromáždění pocházející z miriády vzdálených
zemí, zastupující mnoho ras, avšak jsme jedno v
rámci našeho bratrství před Tebou, Svatý Otče.
Prosíme Tě, abychom při svém sdílení se zde z
moci Tvého svatého Ducha mohli získat širší
NĚKTERÉ PÍSNĚ ZE SOLUNĚ
12
____________________________________________________________________________________
Dům stojí ve tmě
tma stojí okolo
jen jedno okno svítí
někdo řekne – zoufalství
někdo řekne – naděje
a váhy nejsou po ruce
jen – rozhodnutí.
Jakub S. Trojan
____________________________________________________________________________________
13
Nechte si vidličku
Když bratr Jim zaslechl v
telefonu hlas Marty, vždycky se mu
na tváři objevil úsměv. Nejen, že
byla jedna z nejstarších členek
kongregace,
ale
byla
rovněž
i
jednou z nejvěrnějších. Zdálo se,
že z tetičky Martie, jak ji všechny
děti
oslovovaly,
všude
vyzařuje
víra, naděje a láska. Tentokrát měl
ale pocit, že se v jejích slovech
skrývá neobvyklý tón.
"Pane kazateli, mohl byste se u
mě
dnes
odpoledne
zastavit?
Potřebuji s vámi mluvit."
"Samozřejmě. Budu tam kolem
třetí. Vyhovuje to tak?"
Jak tak seděli naproti sobě v
tichu
jejího
malého
obývacího
pokoje, Jim se dozvěděl příčinu
toho, co vycítil v jejím hlase.
Marta mu sdělila, že u ní doktor
právě
objevil
v
minulosti
nezjištěný nádor.
"Říká, že mám asi šest měsíců
života."
Martina
slova
byla
bezesporu vážná, ona však zůstávala
nevýslovné klidná.
"Moc mé mrzí..." ale
než
mohl
Jim
větu
dokončit,
Marta
ho
přerušila.
"To není třeba. Bůh byl
ke mně dobrý. Prožila jsem
dlouhý
život.
Jsem
připravená odejít. Vy to
víte."
"Ano, vím," zašeptal
Jim a konejšivě přikývl.
"Ale já s vámi přesto
chci mluvit o svém pohřbu.
Přemýšlela jsem a je zde
několik věcí, o nichž vím,
že bych si je přála."
Ti dva dlouhou dobu
tiše rozmlouvali. Hovořili
o
Martiných
oblíbených
církevních písních, o úryvcích z
Písma svatého, které pro ni v
průběhu let mnoho znamenaly, a o
množství vzpomínek, které spolu za
těch pár let Jimova působení ve
společenství
Central
Church
sdíleli. Když se zdálo, že už
probrali
téměř
všechno,
tetička
Martie se odmlčela, pohlédla na
Jima s jiskřičkou v oku a dodala:
"Ještě něco, kazateli. Až mě
budou pochovávat, chci mít v jedné
ruce svoji starou Bibli a v druhé
vidličku."
"Vidličku?" Jim si sice byl
jistý, že slyšel správně, ale velmi
ho to překvapilo.
"Proč chcete být pohřbená s
vidličkou?"
"Přemýšlela jsem o všech těch
církevních večeřích a banketech,
kterých jsem se za všechna ta léta
zúčastnila," vysvětlovala.
"Ani bych je všechny nedokázala
spočítat. Ale jedna věc mi utkvěla
v paměti. Když se na těch velmi
pěkných
shromážděních
už
skoro
dojedlo, obsluha nebo hostitelka
přišly sebrat špinavé nádobí. Ještě
teď slyším ta slova. Při těch
nejlepších hostinách se
ke mně
totiž vždycky někdo naklonil nad
rameno
a
zašeptal:
"Můžete
si
nechat vidličku."
"A víte, co to znamenalo?
Následoval
moučník!
Ne
nějaký aspik nebo puding ani
zmrzlina ne. Na ty člověk
nepotřebuje vidličku. Šlo o
ty
dobré věci,
jako
je
čokoládový
dort
nebo
třešňový
koláč!
Když
mi
řekli, že si můžu nechat
vidličku, věděla jsem, že to
nejlepší teprve přijde!"
"A přesně o tom chci, aby
lidé na mém pohřbu mluvili.
No, mohou také mluvit o
všech těch dobrých časech,
co jsme spolu prožili. To by
bylo pěkné. Ale až budou
chodit kolem mé rakve a
budou se dívat na mé pěkné
modré šaty, chci, aby se jeden
druhého ptali: ,Na co ta vidlička?´
Chci, abyste jim to řekl. Chci,
abyste jim řekl, že jsem si nechala
vidličku,
protože
to
nejlepší
teprve přijde."
J. Canfield a M. V. Hansen "Slepičí polévka pro duši", vydal Health
Communications Inc., Florida – USA
(převzato z příručky Mana pro tento den,
4. čtvrtletí 2002)
____________________________________________________________________________________________
14
Nejlepší přání
Náčelník Čirokézů měl čtyři syny.
Všichni se narodili na stejný den.
K jejich patnáctým narozeninám pro
každého z nich chystal velký dar.
Rozhodl se, že každému synovi splní
to, oč požádá.
Již dlouhou dobu se na tento den
připravoval a pro každého ze svých
synů chystal to, o čem věděl, že
bude nejvíc potřebovat.
Svoje syny dobře znal - vždyť
každý den je sledoval laskavýma
očima,
ochraňoval je i učil. Již
patnáct let ...
Konečně nastal ten slavný den.
Před náčelníka předstoupil první
syn. Na svého otce se podíval
tvrdým, přímým pohledem a řekl:
"Neprosím tě, otče, o nic. Jsem
dost velký na to, abych se o sobe
postaral sám."
Náčelník
mu
překvapeně
odpověděl:
"Ale
vždyť
ti
mohu
nabídnout dary, o kterých nemáš ani
tušení. Takové dary, jaké by rád
přijal každý statečný bojovník."
Avšak syn odmítl: "Jiný - možná.
Ale já ne!"
Otočil se k otci zády a odešel.
A již před náčelníka nedočkavě
vběhl druhý syn. "Já tě, otče,
žádám o nejrychlejšího koně a tvou
ručnici. Ještě dnešní noci se chci
vydat na výpravu do údolí Zlaté
řeky."
"Ach, synku," smutně se zeptal
náčelník, "proč chceš svůj život
zbytečně
vydávat
v
takové
nebezpečí? Vždyť z údolí Zlaté řeky
se dosud
žádný člověk
nevrátil
živý."
Ale já se vrátím", sebevědomě
odpověděl druhý syn", a u všech
táborových
ohňů
se
bude
o
mé
výpravě hovořit. A já budu slavný!"
Náčelník opět smutně pokýval
hlavou a dal pokyn, aby přivedli
nejrychlejšího koně a přinesli jeho
ručnici.
Pak
se
ještě
jednou
obrátil ke svému druhému synovi a
řekl: "Zklamal jsi mě svým přáním.
Pro tvou statečnost a sílu jsem měl
připravený jiný dar."
Ale
druhý
syn
ho
již
neposlouchal. Rychle naskočil na
koně a tryskem zmizel v dáli...
Před náčelníka se postavil třetí
syn. Chvíli rozpačitě stál a nic
neříkal. Až po chvíli se ozval jeho
hlas: "Dosud jsem, otče, příliš
nepřemýšlel o tom, jaký dárek bych
si od tebe měl přát. Teď mě napadá,
že by bylo krásné, kdyby moje teepee stálo stranou od tábora, na
kraji palouku, kde začíná sosnový
háj.
Ráno
se
tam
budu
moci
pozdravit se sluncem jako první - a
když se bude Slunce ukládat ke
spánku, jako první mu zamávám. Ve
dne budou mými přáteli barevní
motýli a zpěvaví ptáčci. Potok v
trávě
mě
bude
svým
bubláním
probouzet a vůně sosen mi poví
pohádku na dobrou noc."
Náčelník se usmál a řekl: "Je
vskutku zvláštní tvoje přání, mé
dítě. I pro tvé citlivé a pozorné
srdce jsem měl připravený jiný dar.
Ale stane se ti, jak sis přál."
Nakonec
předstoupil
před
náčelníka
poslední,
čtvrtý
syn.
Dlouze se mu zadíval do očí a řekl:
"Mým největším přáním, otče, je být
stále s tebou. Toužím jít tvou
cestou. A věřím, že to s tvou
pomocí dokážu."
Náčelník pokýval hlavou a
pravil:
"Ano, ty jediný žádáš dar, na
který měl právo každý můj syn. Tvé
přání prozradilo, že ty jediný jím
opravdu jsi."
povídek
1987
Ze
samizdatového
sborníku
"Duch
a
život",
Praha
_____________________________________________________________________________________
15
Jedno zamyšlení nad nedostatkem času…
Myslím, že rok 2003 nám stěží přinese úlevu v jedné věci: nedostatku času. Ano, přiznávám, patřím
také k těm, kdo si na nedostatek času stýskají.
Před koncem roku 2002 se mi přihodilo, že jsem strávil – považte – celé dva dny mimo svůj byt
a neměl jsem tam televizi. Ale – měl jsem tam knížky, a tak jsem se ponořil do povídek K. Čapka –
a také jsem tím pádem mohl nad lecčím přemýšlet. Objevil jsem velkou a známou věc: moc času mi
„krade“ televize! U knížky mohu strávit stejný čas a ještě si třeba něco vypsat – u televize to prostě
nestíhám. Jaký jsem udělal závěr? Ne – neudělal jsem novoroční předsevzetí „už nikdy televize“.
Teď jsem však už zase doma a televize poslušně
nabízí, co má. A ejhle, má co nabídnout: zrovna v neděli
5. ledna jsem po Křesťanském magazínu ještě u aparátu
počkal a sledoval jsem pořad o péči o děti s Dawnovým
syndromem. A užasl jsem nad tím, jak někteří rodiče –
samozřejmě především maminky – dokáží „vzdorovat“
obvyklému soudu zdravotníků: „toto dítě je vychovatelné,
ale ne vzdělatelné“, a nevzdat se. Příklady toho, co
dokážou tyto děti s trpělivou pomocí dospělých, mne
doslova vyvedlo z míry.
Takže vidíte – také televize je někdy tak dobrá, že ještě
druhý den dobře vím, co mně oslovilo. Naši skautští
pedagogové ostatně již mnohokrát doporučovali,
abychom nemluvili „proti“ televizi, ale s dětmi hovořili o
tom, „co nám dává“. Abychom v rozhovoru dětem
pomáhali pěstovat tu schopnost, aby to co viděly, také
uměly zhodnotit. Nu, co říkám, s dětmi!? Mravokárce mi hned připomene se vztyčeným prstem: „všichni
a všechno přece mají hodnotit a nenechat si to pro sebe!“
Nu, dobře, co mí tedy nejvíce utkvělo v paměti?
Jeden z těchto „postižených“, kterého napřed maminka začala vzdělávat a jenž se už dnes sám
vzdělává a dokonce píše knížky, dostal od reportérky otázku: „co je pro tyto děti to nejdůležitější?“
A jeho odpověď mne velice udivila: „nejdůležitější je něha!“
Něha? Vždyť v průběhu pořadu uváděl potřebu vzdělání, společenství se stejně postiženými i se
„zdravými“, láskyplné vztahy – a teď něha! Uhádli jste – brzo to reportérka vysvětlila. Ale i to vysvětlení
mne zaujalo, protože mi objasnilo, proč se tito naši bližní stále sebe navzájem i svých dospělých či
„normálních“ sourozenců, přátel a vychovatelů dotýkají, drží za ruce, rozdávají polibky a “tulí se k sobě“.
A následně se mi vybavilo, kolikrát jsem ještě jako vůdce tábora „nahrazoval“ těm malým maminku a
„utěšoval je“. Ale až dodnes jsem tuhle „službu“ neměl spojenou s pojmem „něha“. Ano – snažil jsem se
být „něžný“ – teď mi to však „utkvělo v mysli“: jak my skautky a skauti chápeme NĚHU v našem
„výchovném systému“?
Aby mi bylo správně rozuměno: nehoruji pro další odborku pro vlčata a světlušky! Prostě mi to
nedá, abych se sebe a teď i čtenářů NDS docela vážně nezeptal, jak něhu vůči našim bližním
zařadit do výchovy.
Bude z toho anketa? Nevím. Ale vzpomínám si teď, když vím jak je něha důležitá, že když
jsem byl ještě malý, tak mi nechyběla, a proto po tolika, tolika létech cítím velkou vděčnost…
NA DOBRÉ STOPĚ – duchovní rádce skautských oddílů
* Vydává: Odbor duchovní výchovy Junáka v počtu 200 výtisků *
* Redakce: Vladislav Jech ([email protected]) *
198 00 Praha 9, Zelenečská 34, 198 00 Praha 9, tel. 281865223,
Jiří Zajíc ([email protected]) a Petr Krampl ([email protected]). *
* Technické zázemí: Zuzana Vankeová a David Čančík. *
* Předplatné pro rok 2003 zasílejte redakci podle těchto pravidel:
pro dodání poštou 110,-Kč, příspěvek čtenářů webových stránek 50,-Kč;
sponzorské předplatné je neomezeno. *
* Prosíme o přesné údaje pro rozesílání poštou. * Bez jazykové korekce. *
16