Skriptum pro pedagogiku

PEDAGOGIKA
VÝCHOVA
- vychovávání – potřeby, zájmy, postoje => charakter
- vzdělávání – vědomosti, dovednosti, návyky => schopnosti
CHOVÁNÍ JEDINCE
VÝZNAMNÍ PEDAGOGOVÉ
Jan Amos Komenský
- Brána jazyků otevřená
- Labyrint světa a ráj srdce
- Orbis pictus
- Informatorium školy mateřské
- Didaktika magna
- Všeobecná porada o nápravě věcí lidských
- Analytická didaktika
- realista, humanista, smír mezi náboženskými skupinami
A. S. Makarenko
- vybudoval pracovní komunitu pro mladé bezdomovce a provinilce
- poznání na základě práce, práce na základě poznaných zkušeností
- pragmatická výchova
Vlivy, které působí na člověka
Prostředí
VNĚJŠÍ
VNITŘNÍ
VLIVY
ZÁMĚRNÉ
NEZÁMĚRNÉ
(výchovné,
(mimovýchovné,
intencionální
funkcionální)
TEBEVÝCHOVA
OKOLNÍ
PROSTŘEDÍ
SEBEVÝCHOVA
DĚDIČNOST
Záměrnost
Principy výchovy (jednoty)
•
•
•
•
•
Princip jednoty mimovýchovných a výchovných vlivů
Princip mimoškolních a školních vlivů
Princip tebevýchovných a sebevýchovných vlivů
Princip spoluvýchovných a samovýchovných vlivů
Jednota vychovávání prostřednictvím vzdělávacích vlivů vzdělávací jednota
prostřednictvím výchovných vlivů
Výchovné cíle
a) individuální – usilují o osobní rozvoj jedince
b) sociální – k přípravě jedince pro prospěšnost ve společnosti (Platon,
Aristoteles, Komenský)
a) obecné – společné veškeré výchově
b) specifické – rozvíjí dovednosti, vědomosti, návyky, navození postojů, potřeb,
zájmů
a) informativní (materiální) – vědomosti, dovednosti, návyky (teorie)
b) formativní – tvoří jedince, schopnosti ( např. matika = logika, latina =
filosofie)
a) abstraktní – celkový univerzální rozvoj
b) konkrétní – nějaká oblast
a) adaptační – přizpůsobení se současným podmínkám
b) anticipační – příprava pro budoucí podmínky ve společnosti
a) teoretické – ve vědomostech
b) praktické – v dovednostech a návycích
a) autonomní – cíle si jedinec stanoví sám
b) heteronomní – cíle stanoví někdo jiný (stát, rodiče, …)
INTERIORIZACE = musí je vzít za své ztotožnění jedince s heteronomními cíli, aby
se staly autonomními
Funkce výchovy
-
plný rozvoj osobnosti
komplexnost a mnohostrannost výchovy
-výchova k sociálním rolím
-základní kvality osobnosti
1) Sociální role
a) občan (práva, povinnosti)
b) pracovník ( osobní uspokojení, sebeuplatnění – realizace)
c) partner (domácí prostředí)
d) ochránce prostředí (ekologická výchova)
e) uživatel a tvůrce kulturních a materiálních hodnot
f) uživatel volného času
2) Rozvoj základních kvalit osobnosti (vzdělání + vychování)
- současná je formativní koncepce výchovy
- postoje ke skutečnosti lze pouze navodit, ale jsou jedincovým rozhodnutím
- nenaučíme rodičovskou formou, ale rozvíjíme u jedince hodnotící kritéria
- poznat dosavadní zájmy a potřeby a vypěstovat nové
3) Rozvoj v kulturních oblastech
TYPY VÝCHOVY
- světonázorová – filosofie nebo náboženství – člověk nemá možnost ověřit
informace
- rozumová – jazyková, vědecká, ekologická
- pracovní – technická, ekonomická
-
mravní – mravní, právní, politická
estetická – umělecká, kulturní
tělesná – zdravotní, pohybová
Činitelé výchovy
-
pedagog, vychovávaný jedinec, výchovné prostředky (individuální přístup,
média, hry)
PEDAGOG – všeobecné vzdělání, odborné vzdělání, hodnotová orientace, sociální
předpoklady, osobnostní rysy
- sebevýchova, sebekontrola, přizpůsobivost, optimismus
- špatný pedagog – úzkost, pedanterie, nezájem o hlubší vzdělání, pocit prázdnoty …
VÝCHOVNÉ METODY
1. autoritativní – absolutní moc, žádné ohledy na žáka
2. submisivní – dítě je středem pozornosti
3. kooperativní – spolupráce obou
TYPOLOGIE ŽÁKA
1. impulsivní – chyby u nepozornosti
2. reflektivní – dlouho přemýšlí
3. analytický
4. globálně zaměřený
VÝCHOVNÉ PROSTŘEDKY
• vyučování (individuální, hromadné)
• pedagogické prostředí (materiální vybavení, sociální atmosféra)
• sdělovací prostředky (intencionální – záměrné, přímá výchova, funkcionální –
člověk si sám vybere, co chce)
• práce (organizovanost, pracovní morálka)
• hra (rozvíjení schopností – hlavně děti předškolního věku)
• umění (estetický vkus, tvořivost)
• sport (fyzická zdatnost, morálka)
Pedagogické principy
•
uvědomělost – pochopit význam vědomostí pro práci, schopnost aplikace
•
názornost – smyslové poznání, dosavadní představy, nazírání
•
soustavnost – opakování, osvojování, nové na základě starého
•
trvalost – výběr základního učiva, opakování, začleňování poznatků do starých
poznatků, učební pomůcky
•
přiměřenost – tempo, organizace, výběr učiva (základní, rozšiřující,
prohlubující), postupnost (od známého k neznámému, …), zvyšovat požadavky
na výkon žáků
•
cílevědomost – motivace, cíl objasnit a zdůvodnit (konečné a dílčí cíle)
•
vědeckost – výuka vědeckých poznatků, využití vědeckých metod, aktualizace,
kritické hodnocení, komparace, analýza
•
aktivnost – získat zájem žáků, motivace, aplikace vědomostí, přiměřené úkoly,
systematicky hodnotit výsledky
•
jednota teorie a praxe – zaměření na praktické využití vědomostí
•
etapovitost výcviku – větší náročnost na manuální zručnost
Formy výchovy
- právo všech na středoškolské vzdělání, zvyšování počtu vysokoškoláků, bezplatné
středoškolské vzdělání, vysokoškolské = stipendium
- integrační a systematizační funkce
- výchova prostupuje celou činností škol
ŠKOLNÍ VÝCHOVA
- v rámci vyučování, mimoškolních aktivit, …
- studijní profil
- učební plán
- učební osnovy
- curiculum – formální – cíle prostředky
- neformální – mimoškolní aktivity
- skryté – zkušenosti, mezilidské vztahy
- kroužky – ve spolupráci s kulturními institucemi, exkurze; hodnocení – prezence
širšímu okolí (individuální, skupinová, květiny, výzdoba)
- rady škol, Sdružení rodičů a přátel školy
MIMOŠKOLNÍ VÝCHOVA
- semináře, hromadné sdělovací prostředky…
- bohaté podněty, rozšíření rozhledu, bezprostřední prožitky, návštěva divadla, kina…
- společenské organizace (technický rozvoj,…)
- kulturní zařízení (tvorba kulturních hodnot, chování a ochrana, propojení s činností
školy, akce pro žáky, dětské čítárny…)
- hromadné sdělovací prostředky (široký rozsah působnosti, vychovávají a vzdělávají
účinněji, emocionálnější)
- aktivní členské organizace, akceschopný, inf. veřejnost; intencionální (přímá)
výchova – kurzy, přednášky, semináře; funkcionální – aktivita organizace, tiskoviny
mediální kompetence – schopnost adekvátně přijímat, hodnotit
podněty sdělovacích prostředků a nebýt jimi manipulován
RODINNÁ VÝCHOVA
- uspokojení základních potřeb, zázemí
- výchova dorůstající generace
a zpracovávat
rodina – poskytuje přirozenost, aktuálnost, rozvíjí své členy, veřejné mínění
- obsah – společné zájmy, účast na rodinných akcích, společné návštěvy kulturních
zařízení, rozvoj talentu, vlastenectví, morální hodnoty jedince, rodinné výlety, diskuse
SEBEVÝCHOVA
- vzdělávání
- výchova – názory, potřeby
- nutná motivace (okolí, přátelé), potřeby (vyšší kvalifikace) a zájmy (o historii, vědu)
- schopnost autodiagnózy – uvědomit si stupeň rozvoje, nakolik dosahuje cílů, umět
sám sebe hodnotit, schopnost koncipovat svůj další rozvoj
- materiální prostředky
- konzultační a poradenské služby
- možnost uplatnění dosažených výsledků
Heteroedukace i autoedukace jsou spojené nádoby, navzájem se ovlivňují,
heteroedukace má motivovat k autoedukaci a v té dochází k okamžikům.
SOCIÁLNÍ PEDAGOGIKA
Zkoumá vztahy mezi sociálním prostředí a výchovou, formy sociální pomoci, péče o
všechny věkové kategorie.
Sleduje význam prostředí pro výchovu, problematiku specifických vlivů prostředí a
jejich ovlivňování.
Příbuzné obory:
• obecná pedagogika
• speciální pedagogika – výchova a vzdělávání jedinců, kteří trpí odlišností
různého charakteru a stupně
• pedagogika volného času
• andragogika
• psychologie
• lékařské vědy
• právní vědy
2 cíle
1. sociální – zaměření přípravy jedince, aby odpovědně a kvalifikovaně plnil sociální
role a stal se co nejprospěšnější společnosti
2. obecný – odstranění sociálních nežádoucích jevů a začlenění potřebných jedinců či
skupin do společnosti
Metody
a)
b)
c)
d)
e)
práce mimo vyučování
práce ve volném čase
práce s problémovými skupinami
prevence zločinnosti
sociální péče
f) zájmové činnosti dospělých
Prostředky
-
sociální systém
charitativní spolky
občanská sdružení
domy dětí a mládeže
azylové domy
Speciální pedagogika vznikla po 30-leté válce.
- církev (chudí, nemocní)
- sirotčince, katolické spolky, řády, …
18. století – péče o mládež – hlavně Německo, Polsko (podpora chudých, …)
- společenské změny, války, zprůmyslenění, adaptace na nové prostředí
- nerovnoměrný průmysl, někdo je zemědělství (pastevectví, práce na poli), ve městě
pracují děti místo školy
20. století – století dítěte
- problémy emigrantů, vystěhovalectví
1880-1938 migrace Slovenska
Irsko – hladomor
- lidé neumí jazyk
Polsko – vystěhovalci v cizině (pomoc okolí)
Sociální pedagogika
- primitivní poučování, výcvik, praxe osvěta
- sociální choroby – alkoholismus, sebevraždy, nerovnost při práci
- sociální svépomoc – kroužky, organizace, hnutí, sdružení
- fyzická cvičení, hygiena, pobyt v přírodě, vlastenectví
- negramotnost
T.G.M – „Kdo pije – nemyslí, kdo myslí – nepije.“
2.pol.
-
20. st.
dostupnější školství, výživa, média, hygiena
problém – nezaměstnanost
krádeže, drogy, prostituce (nadbytečný volný čas – duševní trauma; neví, co
mají dělat)
- gambling, PC hry
- drogy, alkoholismus
- stěhování obyvatelstva – emigrace, imigrace, vnitřní migrace, noví lidé (xenofobie),
rasismus, migrace z ekonomických důvodů (multikultura)
Paul Natorp (1854-1924)
- německý prot. fil., učil pedagogiku na univerzitě
- vrací se k Platonovi (sociální funkce státu)
„Výchova je forma donucování k určitému druhu ctnostného chování.“
Výhova je činitelem schopným uchovat společnost v životaschopném stavu
- etický socialismus – odstranění rozporů ve společenských vztazích
- solidarita ( vše lidské)
- zdokonalováni lidstva výchovou
- problematika práce, zaměstnanosti, dětské práce
Komenský
- Didaktika magna – analyzuje vztah prostředí a výchovy
Gustav Adolf Lindner (19. století)
- souvislost mezi výchovou a prostředím, zabýval se rodinou, rozebíral vlivy prostředí
- funkcionální výchova – člověk vychováván ke společenským cílům
- starali se učitelé, později sociální pracovníci
- válka – vznik nových sociálních jevů (děti bez rodičů atd.)
Bláha +Šíma
- sociologové, upozornili na vliv prostředí
- vznik institucí pro postižené a opuštěné děti
1948 – sociální problémy neměly existovat (dobré zázemí) – spíše přerozdělování
dávek
60. léta – rozvoj sociální pedagogiky – kompenzace sociálních vlivů (negativních
vlivů), rozdíly mezi městem a vesnicí atd.
po r. 1989 – samostatná disciplina (stále se hledají vymezení), působení spolků,
sdružení; školy, na které se připravují soc.ped.; samostatný obor
PROSTŘEDÍ PEDAGOGIKY
1) materiální – vše kromě společenských vlivů
2) sociální – společenské prostředí
- přirozené prostředí výchovy – neformální, rodinné, lokální – silné
citové vazby
- společenské organizace – škola, výchovné ústavy atd.
ŠKODLIVÉ VLIVY
- poškozující racionální, emotivní, fyzicko-psychickou stránku
• racionální – neznalost x neurotizace
• emotivní – citová chudost – nadměrná únava (pokrytectví, lhářství)
• fyzicko-psychologická – žádné základní návyky, hygiena x
překulturované (např. předospělené dítě)
dítě
profylaxe – neutralizace vlivu činitelů vyvolávající potenciální ohrožení (tlumení
aktivity, prevence drogové závislosti) – PREVENCE
kompenzace – vyvažování nedostatků, které vznikly vlivem prostředí (chybí rodina
->pěstounská rodina)
Rodina
- malá primární neformální sociální skupina
- 1. přirozené prostředí, kam se dítě zapojí
- typy – manželská, nukleární atd.
- původní, nukleární – málo dětí, antikoncepce, dítě přestává být pracovní silou; 1
dítě = extrémní péče – závislost na rodině
- ochrana a seberealizace
- emoční jistota a zázemí
- seberealizace – rodiče vkládají do dítěte vlastní naděje, cíle
- klesající stabilita rodiny – ženy nejsou finančně závislé na mužích; křehké
emocionální vztahy; nutnost osobnostních podobností manželů
- neplodnost x mnoho dětí
- socializačně výchovná – rodiče se nemohou, nedovedou nebo nechtějí se starat o
děti
- nouze a hmotný nedostatek
PÁSMA FUNKČNOSTI RODINY
1) Funkční – vše zajištěno
2) Problémová – dá se kompenzovat
3) Disfunkční – ohrožená výchova i celá rodina
4) Afunkční – konec rodiny, nutná například ústavní výchova
PORUCHY RODINY
1) Etiopatogenetický – místo a doba vzniku poruchy
2) Symptomatický – hodnocení stupně poruchy, její hodnocení
3) Terapeutický – sociální aktivity k překonání problému
-
sourozenci usnadňují socializační proces
jedináčci a prvorození – egocentričtí
Vrstevnická skupina
-
malá primární neformální skupina – homogenní z hlediska věku členů
umožňuje osamostatnění, vstup do širších sociálních struktur
dítě zakusí pocit rovnoprávnosti
skupina oceňuje nápady, které rodina neocení
místo pro relaxaci
normy a požadavky na chování členů – možnost sankcí
oblíbení jedinci (aktivní, nápadití) – širší síť kontaktů; neoblíbení - izolace
Referenční skupina
- chtějí být členy a podřídí se normám
-
s věkem vzrůstá kritičnost, klesá konformita
emocionální uspokojení ze skupiny
v pozdějším věku užší skupina - přátelé
těžko se na neformální skupinu působí, navazuje se kontakt
možnost přímého ovlivnění (nejvyšší stupeň)
IRIO
-
skupina
integrovaná respektující individualitu osobnosti
pedagog může ovlivnit – podnítit zájmy
existuje ale málo lidí, kteří jsou takovou skupinu schopni vytvořit
Sociální asistent – pozitivně ovlivňují vrstevnické skupiny a pomáhají jednotlivcům –
terénní působení a styk s klientem
- většinou lidé do 30 let (muži)
Parta – pozitivní zaměření
Tlupy, gangy – asociální zařízení, kriminální podtext
Školní třída – na počátku formální – později neformální
Sociometrie (Moreno) – výběrové chování v malých sociálních skupinách
(sociometrický dotazník – s kým bys šel do kina atd. – sociometrická hvězda)
Lokální prostředí
- vymezený prostor, ve kterém žijí lidé se stejným způsobem života (vesnice,
panelák)
- sousedství – vzájemná pomoc, svépomoc, zajišťují informace o společnosti, sociální
kontrola
- asimilace osob – splynutí s ostatními
- sociální kontrola (sousedé např. napomínají děti)
INTENCIONÁLNÍ PROSTŘEDÍ VÝCHOVY VE VÝCHOVNÝCH INSTITUCÍCH
Školní prostředí
- má
•
•
•
•
4 funkce
socializační – dítě se učí pravidlům chování, vytváří si názor na jiné lidi
personalizační – rozvoj individuality žáka
kvalifikační – příprava na budoucí povolání
integrační – kritické přijetí stavu společnosti
Sociální klima
- pedagogové, materiální vybavení školy, škola – školské orgány, rodiče; estetické
prostředí
Školní
-
deviace
záškoláctví
krádeže (zanedbávání výchovy rodiči)
šikana (ublížení druhému fyzicky nebo psychicky; útočníci bez zjevného
důvodu, právně postižitelné)
- drogy (látky působící na psychiku, vyvolávají závislost, dělí se podle zákonných
norem – legální x nelegální, měkké x tvrdé)
• primární – prevence nezasažených lidí
• sekundární – léčba
•
terciální – snížení nejhorších důsledků – aktivní účast předem připravených
účastníků (alternativy, ne zastrašování, citové apely atd.)
Volnočasové prostředí
- volný čas – kroužky, družiny (sociální funkce – hlídání dětí zaměstnaných rodičů,
rekreační funkce), školní klub
- principy – dobrovolnost, demokratismus, aktivita
Domovy mládeže – funkce sociální, výchovná, socializační
Střediska volného času pro děti a mládež
- zařízení pro zájmové studium (umělecká škola, …)
- kompenzace rodiny
- náhradní rodinná výchova a ústavní výchova
PROSTŘEDÍ
VÝCHOVY
INSTITUCÍ
ZAMĚŘENÝCH
NA
KOMPENZACI
RODINNÉ
- stanoveno soudem
Náhradní rodinná výchova
- osvojení
- pěstounská péče
- trvalé opatrovnictví
Ústavní výchova – výchova a sociální péče
- podstata socializace
- trvalý vychovatel
- trvalý kolektiv (postavení ve skupině)
- prostředí (imitace prostředí)
- dětské domovy rodinného typu (6-10 dětí)
- dětský domov internátního typu – proměnlivé klima, narušení emocionální vazby
(zajistit podmínky k fyzickému a psychickému vývoji; vzdělání; opatření k normalizaci
vztahů v původní rodině)
- dětský výchovný ústav – pro narušené děti
- výchovný ústav pro mládež
- ústav pro nezletilé matky
- ústav s výchovně léčebným režimem
SOCIÁLNÍ PRÁCE
- v užším pojetí – přímý styk s klientem
- v širším pojetí – dávky, posudky
ETAPY SOCIÁLNÍ PRÁCE
- etapa sociální evidence
- etapa diagnostická
- etapa řešení a plán terapie
- etapa sociální terapie
Základem je terapeutický rozhovor, rozhodnutí o změnách chování musí udělat klient.
- etapa hodnocení výsledků
- přínos – prevence vzniku problémů
UPLATNĚNÍ SOCIÁLNÍ PRÁCE
- péče o rodinu, děti a mládež (pěstouni, poradny, …)
- péče o zaměstnance (matky v práci, první zaměstnání)
- péče o staré a zdravotně postižené občany
- zdravotnická zařízení (pro dlouhodobý pobyt)
- péče o společensky nepřizpůsobivé jedince
- práce s etnickými menšinami
- migrující skupiny
SPECIÁLNÍ PEDAGOGIKA
-
rozvoj v 2.pol. 20. století
cíl – dosáhnout stavu, kdy jedinec akceptuje sám sebe, integrace člověka do
společnosti
pedagogická diferenciální diagnóza – použití metod, které respektují rozdíly
„Věda o zákonitostech speciální výchovy a vzdělávání jedince, který trpí handicapem,
a proto vyžaduje zvláštní přístup. Patří sem veškeré odlišnosti, které mají charakter
závady, oslabení, odchylky, poruchy, vady, postižení.“
HANDICAP znamená překážku, nesnáz, znevýhodnění či nepříznivou situaci, která
vyplývá z omezené schopnosti nebo nezpůsobilosti jedince uplatnit se stejně dobře,
jak se to daří jiným lidem.
DEFEKTIVITA – porucha vztahů ve společnosti, její příčinnou je organický nebo
funkční handicap promítající se ve změnách osobnosti. Projevuje se v nedostatečné
nebo odchylné adaptaci na prostředí
Handicap
- podle vzniku
- orgánový handicap – postižení ve změně části těla nebo orgánové tkáně
vlivem anomálního vývoje nebo následkem onemocnění či úrazu (např.
rozštěp patra, amputace končetiny)
- funkční handicap – jedinec není schopen reagovat normálním způsobem na
podněty (vady řeči, neurózy)
9 skupin vad
tělesné – SOMATOPEDIE – chronické (TBC, cukrovka)
- pohybové (amputace)
zrakové – TYFLOPEDIE, OPTOPEDIE (šilhavost, slepota)
sluchové – SUDOPEDIE (hluchota)
poruchy řeči – LOGOPEDIE (opožděný vývoj řeči, vady výslovnosti)
poruchy chování – ETOPEDIE
disociální (zlozvyky, neposlušnost, lhavost)
asociální (záškoláctví, toulavost, sebepoškozování)
antisociální (delikvence, kriminalita, krádeže, sexuální úchylky)
mentální postižení – PSYCHOPEDIE (rozděluje se na oligofrenii a demenci,
projevuje se slaboduchostí, zaostalostí)
psychické poruchy – dělí se na neurózy, reaktivní stavy, psychopatie a
psychózy
kombinované vady (slepohluchoněmota)
dílčí (parciální) nedostatky – poruchy čtení apod.
STUPEŇ ZAPOJENÍ DO SPOLEČNOSTI
1. lehké postižení – nehrozí narušení vztahů ke společnosti, je žádoucí zajistit péči o
dítě, dospívajícího či dospělého v rodinném prostředí, školách běžného typu
2. střední postižení – hrozí narušení společenských vztahů, je žádoucí zabezpečit
rodinné podmínky, případně začlenit jedince do domova vyžadující zvláštní péči
3. těžké postižení – ztráta sociálních vztahů, nelze užít výchovného působení ani
vzdělávání, znemožněné pracovní začlenění, je nezbytná ústavní péče s trvalým
ošetřováním
Metody speciální pedagogiky
1) Anamnestická – podstatným úkolem je sbírat údaje o vyšetřovaném a jeho
předcích se zřetelem na patologické úchylky, zjišťovat podmínky a okolnosti jeho
vývoje
- anamnéza osobní – zkoumá dosavadní vývoj handicapovaného od narození do
současnosti (vznik vady)
- anamnéza rodinná – příčiny poruch a vad tělesných nebo duševních, které
mohly jedince ovlivnit - dědičnost, vrozené a získané
- anamnéza životního prostředí – zaměřeno na vytváření a upevňování
sociálních vztahů (situace v rodině, vztahy ve škole atd.), osvětlit vývoj
osobnosti – znát záliby, koníčky handicapovaného
2) Analýza výsledků činnosti – rozebírá již vytvořený, hotový materiál (dopis, kresba,
povídka, …) – poskytuje informace o jedinci, o jeho vývoji, koníčcích a zálibách
3) Metoda studia školní i jiné dokumentace – zahrnuje materiály pedagogů, lidí kolem
handicapovaného
3) Terapeutická
- nápravné metody
• reedukace – postupy, kterými se zmírňuje nebo odstraňuje vada, zdokonaluje
se výkonnost postižené funkce (například u úrazu končetiny – znovupoužívání)
• kompenzace – porušená funkce se nahrazuje jinou
•
•
metoda socializace, resocializace (rehabilitace) – upravují se společenské
vztahy i možnost pracovního uplatnění jedince, úkolem je člověka zbavit
defektivity, dosažení principu duševní hygieny
psychoterapie – pedagog záměrně působí slovem i příkladem na
handicapovaného [individuální x skupinová (kolektivní)]
Prevence
-
předcházení vzniku nedostatků zvýšením zodpovědnosti za vlastní tělesné i
duševní zdraví
prevence vzniku defektivity (obrna – očkování, věnovat pozornost vlivu
alkoholu, cigaret, drog na organismus)
předcházení defektivitě, její odstraňování nebo snížení
SOCIALIZACE – znamená schopnost zapojit se do společnosti, formovat k ní
pozitivní vztahy.
Stupně socializace:
- integrace – předpokládá úplné začlenění a splynutí handicapovaného se
společností zdravých lidí, jedinec je zcela nezávislý a samostatný, nevyžaduje
zvláštní přístup
- adaptace – způsobilost přizpůsobovat se společenským podmínkám, záleží na
jeho schopnostech, zde začlení. Jde o postižené s těžšími nedostatky –
slepota, pohybové vady, autistické chování; nutné ohledy, porozumění a
povzbuzování.
- utilita - sociální upotřebitelnost, postižený je ve svém vývoji omezen, není již
samostatný, závislý na lidech; pouze částečná socializace, nemůže žít
samostatně
- inferiorita – sociální nepoužitelnost, vyčlenění ze společnosti, úplná
nesamostatnost, nutnost pomoci, dochází k vyloučení ze společnosti
VÝVOJ SOCIALIZACE
1. elementární socializace (6 měsíců – 1 rok) – pasivnost, závislost na
rodičích
2. rodinná socializace (1 rok – 5 let) – vztahy k rodičům, sourozencům
3. veřejná socializace – sociální kontakty, které se vytvářejí v předškolním
věku se mění ve školním období v sociální soužití – jde o nejvyšší
stupeň socializace; hodnocení spolužáků, handicapované dítě si
uvědomuje svou odlišnost a je zde nutný pozitivní přístup vyučujícího
4. resocializace – znovuzačlenění do společnosti, cílem je dosáhnout
dobrého uplatnění ve společnosti a zaměstnání, postižený potřebuje
kladný přístup a porozumění
hospitalismus – soubor nápadností a úchylek v tělesném a duševním vývoji jedince
jako následek dlouhodobého pobytu v nemocnici nebo ústavu. Vzniká přerušením
citové vazby a projevuje se nemožností náhradního citového uspokojení. Souvisí
s monotónností denního programu, nepravidelností spánku atd. - komplex
méněcennosti, nemožnost vyrovnat se zdravým
Zaměření speciální výchovy
Tělesná výchova – zvyšování obratnosti, předcházení nemocím a úrazům, pohybová
výchova, rehabilitace.
Rozumová výchova – pochopení pojmů, rozvoj čtení.
Jazyková výchova – prostředek tvůrčí činnosti, logopedie.
Dopravní výchova – prevence dopravních nehod.
Estetická výchova – reedukční prostředek.
Pracovní výchova – automatizované pracovní návyky.
Technická výchova – samostatnost.
Ekonomická výchova – finančně ohodnocené zaměstnání.
Morální výchova – dostatečné porozumění, morální deformace.
Chronické nemoci
-
předcházet zdravotní výchovou
za zdravé dítě nesou odpovědnost rodiče
pohyb na vzduchu, pravidelný režim, výživa
informace o ochraně zdraví
VÝVOJ HANDICAPOVANÝCH
- dědičnost
- dědičné – geneticky podmíněné
- vrozené – před narozením (alkoholička)
- získané – během života
- výchova
- prostředí
- akcelerace vývoje – urychlení vývoje fyzického i psychického
WHO – cílem je prevence infekčních nemocí, zajištění výživy
Civilizační onemocnění – infarkt myokardu, cukrovka, astma, neurózy.
ČLENĚNÍ CHRONICKÝCH NEMOCÍ
- děti a mládež
- děti a mládež nadprůměrná, tj. úplně zdravá a tělesně dobře vyvinutá
- děti a mládež prakticky zdravá s nepatrnými občasnými odchylkami ve
zdravotním stavu
- děti a mládež oslabená se značnými odchylkami v tělesném vývoji a ve
zdravotním stavu
- chronicky nemocné děti a mládež
- dospělí a staří
-
dospělí a staří, kteří jsou úplně zdraví
dospělí a staří prakticky zdraví s drobnými či občasnými odchylkami ve
zdravotním stavu
dospělí a staří trpící značnými nedostatky zdravotního stavu
dospělí a staří s chronickými chorobami vyžadujícími občasné nemocniční
léčení
nemocní a dospělí a staří, kteří potřebují dlouhodobou léčbu v nemocnici či
léčebně
Oslabené děti a mladiství
- dětské ozdravovny pod lékařskou kontrolou
- zvláštní tělesná výchova – respektují se schopnosti dětí, snížená pracovní
schopnost
Nemocné děti a mládež
- ambulantní léčba v rodině
- dětská léčebna (TBC – nařízené zákonem)
Chronické nemoci dospělých
- dbát na duševní zdraví
- ústav nemocnice
Staří – chronické nemoci (ženy), závažnější (muži).
- rané stáří (nemoci chronické)
VÝCHOVNÁ PÉČE O CHRONICKY NEMOCNÉ
- individuální – individuální přístup
- činnostní terapie
- procedury – vycházky
- zřízeny školy při léčebnách
- léčba prací – arteterapie, pohyb, tanec
VADY POHYBOVÉHO SYTÉMU
Jsou viditelné -> trauma.
VÝZNAM POHYBU
- pohybová představa
- malé děti si pohyb osvojují napodobováním
- stereotyp – člověk se v pozdějším věku hůře učí některé pohyby
KLASIFIKACE POHYBOVÝCH VAD
- vrozené, které mohou být dědičné
- získané
•
•
•
obrny centrální a periferní
deformace
amputace
Obrny
- týkají se centrální (mozek a mícha) a periferní (ostatní nervstvo) části nervové
soustavy
Jednotlivé druhy obrn se od sebe liší rozsahem a stupněm závažnosti a dělí se na:
- parézy – ochablost až neúplná obrna
- plegie – úplná obrna
Podle toho, kterou část nervové soustavy zasahují, rozlišujeme obrny:
- spastické (křečovité) – zvýšený svalový tonus, který zabraňuje pohybu
- chabé – cvičitel může s příslušnou končetinou vykonat pasivní pohyb
1. RANÁ DĚTSKÁ OBRNA
- je to složité centrální postižení, které vzniká před narozením dítěte, při porodu nebo
po něm
- typická je tělesná neobratnost, těkavost, nedostatečná představivost, impulsivní
reakce, střídání nálad
- těžší druh má 4 formy – hypotonickou, diparetickou, hemiparetickou nebo
kvadruparetickou a extrapyramidovou – projevuje se při nich snížené nebo zvýšené
napětí svalstva hlavně na končetinách – kombinované s poruchami řeči, chování,
epileptickými záchvaty- lehká forma – drobné poškození mozkové tkáně – projevuje se nerovnoměrný
vývoj, tělesná neobratnost, zvýšená pohyblivost, neklid, výkyvy v náladě. Je nutný
individuální přístup, časté střídání činnosti, kratší časové intervaly při činnostech,
povzbuzování.
2. MOZKOVÉ ZÁNĚTY (encephalitis)
- působení mikrobů, má 2 fáze
a) mikrob vnikne do krve, příznaky podobné chřipce, malátnost, nechutenství
b) mikrob v mozku – třes, mimovolné pohyby, ochrnutí končetin, vysoké teploty;
mozečkové poruchy – vrávoravá chůze;
- příznaky vymizí po odeznění nemoci, někdy přetrvává slabost končetin až obrna,
druhotně se může vyvinout epilepsie
3. MOZKOVÁ PŘÍHODA
- vzniká krvácením do mozku, má za následek ochrnutí jedné poloviny těla, tzn. že
bývá zasažena jedna dolní a jedna horní končetina na stejné polovině těla
4. MOZKOVÁ EMBOLIE
- způsobuje nedokrevnost části mozku a odumření mozkové tkáně, po odeznění
akutního stádia přetrvává trvalé postižení jedné poloviny těla, dolní končetiny bývají
postiženy méně, může nastat i porucha řeči
5. MOZKOVÉ NÁDORY
- následky po úspěšně provedené operaci zpravidla v pohybové oblasti
6. VROZENÝ ROZŠTĚP LEBKY (cranioschisis)
- nejtěžší stupeň – není vytvořena lebeční klenba a většinou nejsou vyvinuty
mozkové hemisféry -> jedinec není schopen života
- střední stupeň – různě rozsáhlý defekt lebeční kosti, kterým vyhřezává část mozku
nebo mozkové pleny. Na hlavě se jeví jako nádorovitý útvar překrytý normální či
ztenčelou kůží - operace – průvodním jevem bývají obrny různého typu
- nejlehčí stupeň – nejčastější, defekt vývoje lebeční kosti doprovázen výhřezem
mozku nebo mozkových plen. Jde o tzv. skrytý rozštěp lebky. Přilehlá mozková tkáň
nebývá normálně vyvinuta -> pohybové nedostatky. Zpevňuje se povrch mozku a
mozkových plen
- střední a nejlehčí stupeň bývá doprovázen zpožděným rozumovým vývojem a
rozvojem osobnosti
7. DEGENERATIVNÍ ONEMOCNĚNÍ MOZKU
- nenápadné, některé mozkové buňky se rozpadají, zanikají, mizí. Příznaky se
objevují postupně a pozvolna narůstají. Rozumové a pohybové schopnosti se
zhoršují, dají se pozastavit, ale ne vyléčit
8. ROZTROUŠENÁ MOZKOVÁ SKLERÓZA
- vzniká onemocněním centrálního nervstva a vyznačuje se změnami mozku a míchy.
Její původ je nejistý.
- příznaky – poruchy pohybového aparátu, zraku a řeči, v pokročilejším stádiu
demence
- hlavně mladší dospělí
9. PARKINSONOVA CHOROBA
- typické pro jedince vyššího věku, většinou nad 60 let, výjimečně po 45. roku
- degenerativní onemocnění, projevuje se poruchou hybnosti, šouravými krůčky, třes
končetin, vymizí výrazové pohyby obličeje
10. TRAUMATICKÉ OBRNY
- otřes mozku (komoce)
- stlačení mozku (komprese)
- zhmoždění mozku (kontuse) – uzavřené postižení mozku a mozkových plen –
traumatické poškození mozku
- hemiparéza - částečné ochrnutí poloviny těla
- hemiplegie – úplné ochrnutí těla
- zhmoždění mozku vyvolává trvalou hemiparézu až hemiplegii
11. OBRNA MÍCHY
- nastává vlivem různých onemocnění (podmíněno dědičnými nebo vrozenými činiteli)
- porucha křížové míchy – chabé ochrnutí dolních končetin
- porušeni hrudní míchy – spastické (křečovité ochrnutí)
- porucha citlivosti dolní poloviny trupu
- ztráta břišních reflexů
- míšní šok – dočasný zánik reflexů v dolní čísti míchy – porucha svěračů, ohybačů,
natahovačů; později se obnoví, natahovače se často neobnoví
12. ROZŠTĚP PÁTEŘE
- vzniká nesprávným uzavřením páteřního kanálu v bederní části, jde o vyhřeznutí
míchy
- nastává částečná až úplná obrna dolních končetin a obrna svěračů
13. FRIEDREICHOVA HEREDOATAXIE
- degenerativní onemocnění
- projevuje se deformitou nohy – koňská noha s vysokým nártem a s nesprávnou
polohou chodidla, vrávoravá chůze
- vede až k úplnému ochrnutí dolní končetiny
14. DĚTSKÁ OBRNA
- očkování Sabinovou vakcínou
1. fáze podobná chřipce, zdánlivé uzdravení trvá asi týden
2. fáze horečnaté onemocnění, ztuhnutí šíje, mravenčení, celková malátnost, dojde
k ochrnutí dýchacích a srdečních center
15. OBRNY PERIFERNÍCH NERVŮ
- zasažena pohyblivost končetin a svalové síly
- pokud jsou nervy přerušeny, je nutná operace
- vleklá nemoc – nutnost rehabilitace
DEFORMACE
-
VROZENÉ – lebka, svaly, klouby, končetiny, srůst prstů
ZÍSKANÉ – tuberkulózní zánět kloubů, revma, osteoporóza, artróza
1. PROGRESIVNÍ SVALOVÁ DISTROFIE
- degenerativní onemocnění svalů
- dochází k ubývání svalových vláken, místo svalů se tvoří vazivo nebo tuková tkáň
2. PERTHESOVA CHOROBA
- postihuje hlavici stehenní kosti
- příčinou je poškození cév, které vyživují kloubní hlavici, docházení k degeneraci
kloubu
- léčba trvá až 2 roky, pacienti bývají upoutáni na lůžko
- dá se léčit injekcemi, odlehčováním kloubu podpěrnou bandáží
- včasné odhalení a léčba = nepatrné následky
3. NESPRÁVNÝ VÝVOJ KYČELNÍHO KLOUBU
- více než v 90% je možné léčit
- postižení může být jednostranné či oboustranné a bývá vyvoláno vrozeným
nedostatečným vývojem kyčelních kloubů s případným úplným vykloubením hlavice či
částečným vykloubením
- pokud se vada neléčí, nastávají deformace, které již nelze napravit
4. ZAKŘIVENÍ PÁTEŘE
- vadné držení těla se dá napravit, deformace je stálá
- nejčastěji hrudní kyfóza – typická jsou kulatá záda – ovlivněno chorobami horních
cest dýchacích, svalovou ochablostí
- skolióza – boční vychýlení od středové roviny, nastává zejména kvůli zrychlenému
růstu
-
návyková skolióza – špatné držení těla, narušení srdeční činnosti, plic
terapie – cvičení správného držení těla, nošení korzetu, speciálně upravené lehátko
hrb – patologické zakřivení páteře, ostrý x obloukový – vrozené, poúrazové
křivice – vzniká nedostatkem vitaminu D, měkká a ohebná páteř, neudrží váhu těla
Bechtěrevova choroba