JMB009_Dejiny NMZ_opora_final
Transkript
JMB009_Dejiny NMZ_opora_final
Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti Evropský sociální fond""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""" STUDIJNÍ OPORA Název předmětu: Dějiny německy mluvících zemí 1 Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti Evropský sociální fond""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""" CÍL A ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA PŘEDMĚTU Kurz se zaměřuje na popis a analýzu vývoje na území dnešního Německa, Rakouska a Švýcarska s přesahy na další teritoria s ohledem na historický vývoj. Struktura přednášek nesleduje pouze politický vývoj, nýbrž klade důraz také na vývoj společenský, hospodářský, kulturní a umělecký. Nedílnou součást kurzu tvoří i tzv. satelitní semináře, které jsou nabízeny v základním zaměření na politický vývoj, kulturní vývoj, osobnosti a region Německy mluvících zemí v zahraničním kontextu (zaměření seminářů se může v jednotlivých letech lišit). V průběhu absolvování kurzu studenti získají detailní přehled o vývoji a jeho souvislostech v daném regionu. Výsledkem pak bude schopnost komplexního vidění regionálních problémů a jejich odborné analýzy. PODMÍNKY PRO ÚSPĚŠNÉ ABSOLVOVÁNÍ PŘEDMĚTU Podmínkou pro připuštění ke zkoušce je (až na výjimky dané vyhláškou garanta) absolvování satelitního semináře ve stanoveném rozsahu a se stanovenými podmínkami (docházka, aktivita, referát a písemný referát). Samotná zkouška se skládá písemně a tvoří jí dvě části – testová a esejová. Testová část obsahuje otázky zaměřené na prověření znalosti dat, určení geografických souvislostí událostí a posloupnosti událostí. V dalších částech jsou určovány osobnosti a události širšího významu. Druhá část zkoušky odpovídá esejové formě – tedy strukturované písemné zodpovězení otázky v rozsahu cca 2,5 stránky. Zde je možné vybrat si jedno ze tří nabízených témat. 2 Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti Evropský sociální fond""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""" TÉMATICKÝ OBSAH PŘEDMĚTU Úvod 1. úvod, teoretická definice německého prostoru. Blok I. 1. přehled politických dějin v německy mluvících zemích do roku 1871. 2. přehled politických dějin v německy mluvících zemích 1871 až 1918. 3. kulturní vývoj v německy mluvících zemích do roku 1918. 4. společnost, urbanizace, průmyslová revoluce a modernizace v Německu. 5. společnost, urbanizace, průmyslová revoluce a modernizace v Rakousku a Švýcarsku. 6. vývoj vzdělanosti a vysokého školství v německy mluvících zemích do roku 1918 Blok II. 1. první světová válka a společnost v německy mluvících zemích. 2. politické dějiny Výmarské republiky 1918 až 1929. 3. politické dějiny Rakouské I. republiky a Švýcarska. 4. hospodářský vývoj ve Výmarské republice, Rakouské I. republice a Švýcarsku do roku 1929. 5. kultura a společnost Výmarské republiky. 6. kultura a společnost Rakouské I. republiky. Blok III: 1. Nástup nacistického hnutí k moci, Německo pod hákovým křížem. 2. Druhá světová válka a základy poválečného uspořádání. 3. Okupační režim, rozdělení Německa, integrování obou německých států do protikladných společenských systémů. 4. Politické dějiny Rakouska, SRN a NDR v druhé polovině 20. století. 5. Hospodářský vývoj německy mluvících zemí po druhé světové válce. 6. Vyrovnání s minulostí, proces vytváření demokratické pluralitní společnosti v SRN. 7. Rok 1968 v SRN a společenské změny. 8. Modernizační posuny 60. a 70. let v SRN. 9. Reformy školství v SRN v 60. a 70. letech. 10. Kultura a uměni po roce 1945. OSNOVY K JEDNOTLIVÝM TÉMATŮM 3 Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti Evropský sociální fond""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""" Přednáškový cyklus je rozdělen do tří bloků, které oddělují obě světové války jako mezníky dějinného vývoje s významným dopadem na většinu regionu Německy mluvících zemí. 1. Úvod, teoretická definice německého prostoru Definice německého prostoru prošla v průběhu dějin významnými proměnami. V rámci této přednášky budou studenti uvedeni do základních otázek dělení německého prostoru a do jeho historického vývoje od dob osídlení území Římany v prvních stoletích našeho letopočtu. Posuny osídlení, zániky říši a opětovné etablování mocenských center na území německy mluvících zemí nabízí možnost několikerého členění prostoru. První z nich je členění podle víry – tedy na protestantský sever a katolický jih. Druhé pak zohledňuje i politické zřízení – první oblast tvoří oblast Německa v hranicích před druhou světovou válkou, druhou část území dnešního Rakouska, třetí oblast německy mluvící kantony Švýcarské a čtvrtou oblast pak ostrovy německého osídlení ve střední a východní Evropě. Rozhodně nebyl a není prostor německy mluvících zemí kompaktním celkem a jen pln místních a regionálních specifik a velkých rozdílů. Blok I. Tento výukový blok se zaměří na období od konce napoleonských válek po konec první světové války – bez většího zaměření na první světovou válku. 1. Přehled politických dějin v německy mluvících zemích do roku 1871 Významným mezníkem pro německy mluvící země události následující po Velké francouzské revoluci a Napoleonské války. Došlo k významným politickým změnám a novému teritoriálnímu uspořádání německého prostoru. Zanikla Svatá říše římská národa německého, na krátko vznikl Rýnský spolek, a následně Vídeňský kongres (1914/1915) přinesl zásadní změny pro teritorium pozdějšího Německa a Rakouska. Vznikl Německý spolek a hegemonem teritoria se stalo Rakousko. Nicméně krize a téměř totální zničení Pruska v prvním desetiletí 19. století vytvořilo podmínky pro zásadní reformy, které daly základ vzniku moderního a efektivního pruského státu, který spolu s urychlením vývoje v průběhu nastupující průmyslové revoluce, začíná hledat cesty k prosazení svého narůstajícího potenciálu a síly i ve vztahu k Německému spolku. Tento nástup je ale postupný, přerušený 4 Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti Evropský sociální fond""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""" revolučními událostmi 1848 a 1849, kdy již téměř došlo ke sjednocení Německa pod pruskou korunou. Další vývoj vedoucí k válečnému konfliktu s Rakouskem je spojen (nejen) s osobností nově nastoupivšího kancléře Otto von Bismarcka. Nakonec ale cesta k německému sjednocení „shora“ vedla skrze tři válečné konflikty – říšskou exekuci proti Dánsku, Rakousko-pruskou a Prusko-francouzskou válku. 2. Přehled politických dějin v německy mluvících zemích 1871 až 1918 Po roce 1871 byla pozice sjednoceného Německa s pruskou dominancí nezpochybnitelná. Německo se stalo politickou i ekonomickou velmocí Evropy, respektive světa. Problematická však byla zahraniční politika nově sjednoceného státu. Do vínku dostala nenapravitelný vztah s Francií po prusko-francouzské válce. Velice rychle se stabilizoval vztah s poraženým Rakouskem, nyní již Rakousko-Uherskem. Za doby vlády kancléře Bismarcka se podařilo zahraničně-politicky stabilizovat vztah s carským Ruskem a Itálií. Zlom však znamenala zahraniční politika Nového směru císaře Viléma II. Postupně tak došlo k rozpadu spojenectví s Ruskem, jež se přiklonilo k Francii, Itálie vyřešila spory s Itálií a stala se nezávislou. Vztahy s Velkou Británií poškodila snaha Německa stát se i námořní velmocí a jeho další koloniální snahy. Politika Německa tak i přes relativní hospodářské úspěchy a politickou (byť konzervativní a monarchistickou) stabilitu, vedla zemi do stále větší zahraničně politické izolace. 3. Kulturní vývoj v německy mluvících zemích do roku 1918 Cílem této hodiny je ukázat a začlenit vývoj umění německy mluvících zemí do kontextu celoevropského vývoje. Popsat, jakým způsobem probíhala interakce a sledování uměleckých směrů a jak se lišily v jednotlivých německy mluvících zemích. Budou pojmenována umělecká centra jako Vídeň, Berlín, Mnichov či Düsseldorf. 4. Společnost, urbanizace, průmyslová revoluce a modernizace v Německu, Rakousku a Švýcarska Tato kapitola ukáže komplexnost vývoje ve společnosti a průmyslu s vazbou na politický vývoj. Výchozí znalost politického vývoje bude v této době již studentům známá, nyní bude návazně probrán vývoj ve společnosti a ekonomice. Zde bude nutné poukázat na důvody, jednotlivé fáze a průběh průmyslové revoluce – i s teritoriálními specifiky. Zcela klíčovou roli 5 Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti Evropský sociální fond""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""" při šíření a v multiplikačních efektech průmyslové revoluce sehrála železnice, které bude věnována obsáhlá případová studie, která poukáže na důvody stavby železničních tratí v 19. století. Především to byly důvody hospodářské – doprava materiálu; následně důvody politické – větší množství a vhodné směry umožňovaly rychlejší mobilizaci vojsk; a třetím důvodem pak byla doprava osob. Důraz bude kladen také na regionální a časové zmapování rozvoje jednotlivých druhů průmyslu a průmyslových oblastí – tedy například průmyslu těžebního, železáren, chemického atp. Zde se jednoznačně ukáže významný rozdíl mezi Německem, Švýcarskem a Rakouskem, respektive Rakousko-Uherskem. Společnost prodělávala v době průmyslové, i předchozí agrární, revoluce obrovskou proměnu. Obyvatelstvo postupně (po zrušení nevolnictví a roboty) opouštělo venkov, kde již nenacházelo práci ve stále efektivnějším zemědělství a stávalo se volnou námezdní pracovní sílou ve městech či vznikajících průmyslových centrech. Problémem tohoto vývoje byla z počátku absence norem a restrikcí. Proto panovaly v první vlně industrializace velmi špatné pracovní podmínky pro zaměstnance – pracovní doba téměř nebyla omezena, do práce byly nuceny i děti a ženy, bezpečnost práce nebyla zajištěna, neexistovaly žádné moderní prvky sociální sítě, jako bylo sociální pojištění, pojištění pro případ nezaměstnanosti, úrazové pojištění či důchodové pojištění. Ty byly zaváděny od 80. let 19. století a Německo tehdy patřilo ke světovým průkopníkům těchto prvků sociální sítě a ochrany zaměstnanců. Stranou nezůstane ani dopad průmyslové revoluce na města – urbanizace a obrovský nárůst městských center. V německém prostoru pak především Berlína a Vídně a oblasti Porýní a Porúří. Vývoj bude komparován s ostatními tehdejším evropskými velkoměsty Paříží a Londýnem. 5. Vývoj vzdělanosti a vysokého školství v německy mluvících zemích do roku 1918 Modernizaci politickou, hospodářskou a společenskou v 19. století provázela a podmiňovala také modernizace školského a univerzitního. Humboldtovy reformy položily počátkem 19. století základ moderního vysokého školství, nicméně zároveň postavily vysoké školy pod kontrolu státu. Kromě toho ale byla zavedena koncepce, která se odlišovala od ostatních zemí. Studenti od počátku studia zpracovávali vědecké úkoly, kterými se učili látce i postupu. 6 Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti Evropský sociální fond""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""" Hlavním problémem školského systému na počátku 19. století byla jeho sociální neprostupnost. Na vyšší typy škol mohli nastoupit pouze potomci movitějších vrstev, protože příprava na studium vyžadovala domácího učitele. Ani po studiu univerzity, jež absolvoval pouhý zlomek procenta každého populačního ročníku, ještě neznamenalo zajištěnou budoucnost státního úředníka. Na některých institucích museli absolventi univerzit absolvovat až sedmileté voluntariáty. V první polovině 19. století tak školský systém spíše reprodukoval uzavřenou vrstvu vzdělaného, movitého a státu loajálního úřednictva. Až postupný nástup průmyslové revoluce a společenské modernizace s sebou nesl zvýšenou potřebu většího počtu osob s vyšším vzděláním. Tím došlo k postupnému „nasátí“ i méně majetných vrstev do vyšších pater vzdělání a na přelomu 19. a 20. století potom i žen. Zde je samozřejmě nutné rozlišit vývoj v jednotlivých zemích. Nejliberálnější v přístupu k ženám byly univerzity v některých švýcarských kantonech. Blok II. Druhý blok se zaměřuje na období mezi dvěma světovými válkami. V této době doznal prostor německy mluvících zemí značných změn a stal se oblastí střídavě zmítaného krizemi a napětím. 1. První světová válka a společnost v německy mluvících zemích První světová válka dopadla velmi tvrdě na všechny složky státu i společnosti. Nicméně v průběhu první světové války lze vysledovat nepopiratelné modernizační prvky, které se postupně objevovaly v průběhu války. Především se jedná o změnu pozice žen, které se osamostatnily a dokázaly se prosadit ve společnosti. Dále pak ztráta mnoha generací mladých mužů, kteří padli v zákopech první světové války, otevřela vzdělání a cestu ke kariéře jak ženám, tak i mužům z nižších sociálních vrstev. Sociální a genderovou bariéru v otázce vzdělání se podařilo téměř beze zbytku odstranit. 2. Politické dějiny Výmarské republiky 1918 až 1929 Politické dějiny Výmarské republiky v sobě obsahují vnucený pokus o realizaci republikánského zřízení v Německu ze strany vítězů první světové války. Výmarskou 7 Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti Evropský sociální fond""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""" republiku se sice po fázi stabilizace po roce 1923 podařilo stabilizovat, nicméně bezproblémové období existence trvalo pouhých pár let do roku 1929. Od svého vyhlášení byla republika napadána protisystémovými stranami z levé i pravé části politického spektra. Legitimitu ztrácela i ve společnosti s ohledem na rozšíření „legendy o ráně dýkou do zad“ apod. Počátkem konce Výmarského politického zřízení bylo zvolení generála Hindenburga na post německého prezidenta, což mu umožnilo disponovat výmarskou ústavou přiznanými širokými prezidentskými pravomocemi. To byl kámen úrazu. Pravomoci bylo možné zneužít a de facto tak ústavními prostředky odstavit demokratický systém. V kombinaci se změnou společenského názoru v průběhu velké hospodářské krize o roce 1929 pak byla otázka nástupu autoritárního režimu spíše jen otázkou času. 3. Politické dějiny Rakouské I. republiky a Švýcarska Rakousko, podobně jako Německo, neprožívalo po konci první světové války nejšťastnější a nejúspěšnější období svých dějin. Bylo stiženo podobnými problémy jako Německo, muselo se vyrovnat s rozpadem Rakousko-Uherska a skutečností, že je nyní pouze malým státem, ovšem s velkou hlavou v podobě Vídně, velkoměsta světového formátu a centra původně rozsáhlé Rakousko-Uherské monarchie. Také Rakousko, podobně jako Německo, nebylo uchráněno neblahých dopadů hospodářské krize, které spolu s vnitřními rozpory mezi jednotlivými politickými tábory, jež dokonce na čas přerostly v občanskou válku, dospělo taktéž k autoritární formě vlády Engelberta Dolfuße. Rakouský austrofašismus od roku 1933 až do roku 1939 vzdoroval nátlaku německých nacistů, částečně, a to především v první fázi, díky podpoře italských fašistů. Nakonec však po zlepšení vztahů mezi Berlínem a Římem kapitulovali a samostatné Rakousko přestalo po tzv. Anšlusu k Německé říši existovat. Švýcarský politický vývoj ve sledovaném období byl o poznání stabilnější ve srovnání s ostatními evropskými zeměmi. Politický systém byl již stabilní a nedošlo k výraznější krizi po konci první světové války. Dokonce ani výboje německých nacistů po roce 1933 směrem k německy mluvícím kantonům ve Švýcarsku neslavily úspěch a Švýcarsko zůstalo stabilní zemí bez výraznějších politických či nacionálních třenic. 4. Hospodářský vývoj ve Výmarské republice, Rakouské I. republice a Švýcarsku do roku 1929 8 Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti Evropský sociální fond""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""" První léta po skončení první světové války se obecně odehrávala ve znamení krize a obecného nedostatku. V Německu a Rakousku navíc kombinovaný s nestabilitou měny vrcholící v roce 1923 hyperinflací. Krátké období stabilizace však bylo v případě Německa poznamenáno vysokými reparačními požadavky vítězů první světové války, které trvale dusily hospodářský rozvoj. S ohledem na stažení amerických dluhopisů financujících rozvoj německého průmyslu, způsobila krize roku 1929 nedozírný propad průmyslové výroby a raketový vzestup nezaměstnanosti. Tyto podmínky nahrávaly nárůstu podpory extremistickým stranám. 5. Kultura a společnost Výmarské republiky a Rakouské I. republiky Kulturně patřila 20. a 30. léta 20. století mezi velice plodná období, které do jisté míry určovalo celosvětové trendy. Velká část těchto trendů pak byla násilně ukončena nacistickým režimem a jeho představitelé v lepším případě donuceni k emigraci, kde často velmi úspěšně pokračovali ve své tvorbě. 6. Nástup národního socialismu k moci, Německo pod hákovým křížem Období nacismu patří k nejčernějším obdobím německých dějin. Nástup nacistů pod vedením Adolfa Hitlera proběhl jako by bez zájmu ostatních evropských mocností a jejich politika „appeasementu“ umožnila bezproblémovou realizaci nacistických plánů na remilitarizaci a expanzi do středovýchodní Evropy. Porušení mezinárodních záruk Francie a Velké Británie dané Polsku Německem pak vedly k rozpoutání druhé světové války. Nacistické období významně proměnilo celý německý prostor – došlo k proměně průmyslu, dopravní infrastruktury, regulaci kultury a umění. Významně pak byla zasažena společnost. Stranou pozornosti nesmí zůstat nacistické válečné zločiny a vyvražďování národů a národnostních menšin. Velmi závažná, s ohledem na další vývoj, je především otázka viny a její stíhání u konkrétních osob. Blok III Tento blok se zaměřuje na období po druhé světové válce – na dobu od poválečné obnovy po evropskou integraci a sjednocení Německa. 9 Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti Evropský sociální fond""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""" 1. Druhá světová válka a základy poválečného uspořádání Konec druhé světové války uvrhl Německo do trosek. V plné míře bylo zasaženo i obyvatelstvo, pro které především roky 1945 až 1947 znamenaly boj o holé přežití. Zásobovací systémy se rozpadly a nefungoval ani přídělový systém. Infrastruktura, města i bytové fondy byly v troskách. Za peníze nebylo možné téměř nic obstarat a černý trh vyvažoval potraviny mimo přídělový systém doslova zlatem. Vše komplikovaly miliony nově příchozích vyhnaných a vysídlených Němců ze střední a středovýchodní Evropy. Pro toto období a celý komplex tehdejší situace se vžil pojem „hodina nula“ – „Stunde null“. Na těchto troskách byl postupně pod taktovkou spojenců obnovován politický a nově vytvářen demokratický společenský systém, který měl dát základ pro existenci moderního, demokratického Německa. Plány však zkomplikoval nástup napětí mezi západními spojenci a Sovětským svazem – vypuknutí studené války. Plány a vize budoucího vývoje Německa se proto začaly uskutečňovat odděleně v západních okupačních zónách a sovětské okupační zóně. 2. Okupační režim, rozdělení Německa, integrování obou německých států do protikladných společenských systémů Na základě spojeneckých ustanovení došlo k rozdělení Německa do čtyř okupačních zón a Berlín do stejného počtu okupačních sektorů. Již několik měsíců po skončení války se ukázaly první neshody mezi spojenci, které vedly k postupné izolaci vývoje ve východní a v západních okupačních zónách. Prvopočátkem vzájemné integrace pouze západních okupačních zón se stalo vytvoření Bizóny na počátku roku 1947 obsahující americkou a britskou okupační zónu. V polovině roku 1948 pak k tomuto uskupení přistoupila Francie a vznikla Trizóna. Tento svazek zřízený zprvu pouze za účelem hospodářské spolupráce se stal základnou pro pozdější politickou jednotu západních okupačních zón a vznik tzv. Západního Německa. Roztržku mezi západními spojenci a Sovětským svazem otevřeně ukázala blokáda Berlína a první berlínská krize, od které již vedla jasná cesta k politické integraci Německa bez území sovětské okupační zóny. Na tento vývoj reagoval Sovětský svaz inicializací vzniku 10 Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti Evropský sociální fond""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""" Německé demokratické republiky v těsném časovém odstupu od vývoje v západních okupačních zónách. Rozdělení Německa ve dva samostatné státy se stalo skutečností. 3. Proces vytváření demokratické pluralitní společnosti v SRN Odpovědnost za vývoj v Západním Německu neponechali spojenci náhodě a převzali nad ním kontrolu. V prvních letech existence Spolkové republiky Německo tak veškeré politické procesy podléhaly spojenecké kontrole: vznik stran byl licencovaný, politický systém se tvořil za účasti spojenců, spojenci si také ponechávali právo veta v závažných politických otázkách. Nicméně základy pro pozdější vývoj demokratické a pluralitní společnosti byly pevné a stalo se tak i díky důrazu na politické vzdělávání, které iniciovali právě spojenci. 4. Politický vývoj ve Spolkové republice Německo První významnou vůdčí osobností SRN se na dlouho od jejího vzniku stal Konrad Adenauer spolu se svojí stranou CDU a její bavorskou odnoží CSU. Adenauer sledoval jednoznačně prozápadní směr politiky Západního Německa a stal se architektem německého hospodářského zotavení se na začátku 50. let. Oproti tomu sociální demokracie se snažila až do konce 50. let 20. století získat voliče na hesla o Německu jako mostu mezi Východem a Západem. Nakonec však i oni tuto ideu opustili. Pro období 60. let pak byla významná především výměna na kancléřském postu a postupný odchod Konrada Adenauera do politického důchodu. Na čas jej vystřídal Ludwig Erhard, nicméně kvůli nastalým hospodářským problémům a únavy společnosti z dlouho trvající vlády křesťanských demokratů, posilovala své pozice sociální demokracie. Erhardovu vládu vystřídala vláda široké koalice kancléře Kiesingera. V následujícím období pak taktovku jednoznačně převzali sociální demokraté – nejprve Willy Brandt a po jeho špionážní aférou vynuceném odchodu pak Helmuth Schmidt. Celá 70. léta 20. století patří vládě sociálních demokratů, kteří úspěšně reformovali zahraniční politiku a dokázali na čas zlepšit hospodářskou situaci. Schmidt byl hlasováním o vyslovení konstruktivního veta nedůvěry vystřídán Helmuthem Kohlem z CDU, který úspěšně dovedl Německo ke znovusjednocení v roce 1990. 11 Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti Evropský sociální fond""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""" Pro německou zahraniční politiku byla klíčová tzv. Hallsteinova doktrína aplikovaná od poloviny 50. let 20. století, které ještě podtrhovala snahu o jedinečné zastupování celého německého národa ze strany SRN. Změnu přinesla až Brandtova (Nová) Východní politika, která otevřela dveře k dialogu a (hospodářské) spolupráci ze zeměmi sovětského bloku a samozřejmě NDR. Otevřený koncept spolupráce a postupné normalizace vztahů i s NDR přetrval až do roku 1990. 5. Hospodářský vývoj po roce 1945 Konec druhé světové války zanechal Německo hospodářsky vyčerpané, se zničenou infrastrukturou a nejasnou politickou budoucností. Navíc bylo v prvních letech po válce ještě demontováno zbylé a použitelné průmyslové vybavení spojenci protihitlerovské koalice. K nejvýznamnějším demontážím docházelo především v sovětské a francouzské okupační zóně. Hospodářsky se Německo odrazilo ode dna až po roce 1947, kdy přišlo několik pozitivních impulzů – jednak to byla měnová reforma a za druhé postupný náběh Marshallova plánu. Došlo tak k oživení investic a postupné obnově mírového průmyslového potenciálu. Na samém počátku 50. let 20. století se dostavil jev, o jehož skutečném dopadu se dodnes spekuluje – tzv. korejský boom. Spolu s vypuknutím korejské války došlo k nárůstu odbytu výrobků německého tradičně exportně orientovaného průmyslu, neboť se část výrobních kapacit západu musela přizpůsobit válečným výrobním potřebám. Celá 50. léta a až do počátku let 60. probíhal tzv. hospodářský zázrak. Období vysokých meziročních přírůstků průmyslu, období, kdy nastala plná zaměstnanost a nedostatek pracovních sil a kdy se stalo Západní Německo opět silným hospodářským hráčem v celosvětovém srovnání. V tomto období také do SRN zavítalo mnoho tzv. Gastarbeiterů, z nichž část se v Německu usadila natrvalo a dala základ současné německé multietnicitě. V 70. a 80. letech pak již tak silný boom západoněmecká ekonomika neprodělala, nicméně stále se řadila mezi nejúspěšnější a nejsilnější světové ekonomiky. 6. Společenský a kulturní vývoj v Německu po roce 1945 Pro německou kulturu a společnost znamenal klíčový mezník především prožitek druhé světové války a následného období hodiny nula. Kultura jí byla jednoznačně ovlivněna a hledala si vlastní cesty k vypořádání se s hrůzným prožitkem nacismu. 12 Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti Evropský sociální fond""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""" Společnost stála před podobným úkolem – musela se zbavit dědictví nacistické vlády, což trvalo velmi dlouho. Hlavní katarze přišla v 60. letech a především po roce 1968, kdy došlo k jednoznačnému střetu starší konzervativní a mladé demokraticko-pluralitně smýšlející generace. V té době padla také významná rozhodnutí o nepromlčitelnosti válečných zločinů a otevření několika soudních procesů. 7. Rakousko a Švýcarsko ve víru 20. století Rakousko bylo na základě Moskevské deklarace (1943) prohlášeno první obětí Hitlerova režimu a bylo obnoveno v předválečných hranicích. Podobně jako na Německo se na něj vztahovala okupační ustanovení, nicméně k podobným následkům studené války jako v Německu v něm nedošlo. Rakouský politický systém navázal na původní ústavu z 20. let 20. století a po prvních letech poválečné krize a nedostatku se stabilizovalo. Jak politicky, tak i hospodářsky. Rakousko se etablovalo ve velmi stabilní a ekonomicky silný stát, který v ekonomickém výkonu na obyvatele rozhodně nestál ve stínu Západního Německa. Rakouská politická krajina se vyznačuje zvláštní konzervativností a až do konce 80. let 20. století pak proporčním rozdělením „sfér vlivu“ jednotlivých politických stran. Švýcarsko po druhé světové válce prodělávalo nejvážnější krizi mezinárodní důvěry, protože jako ostrov uprostřed obrovského nacistického panství hospodářsky spolupracovalo s nacistickými režimem. Poválečný politický systém pak prošel drobnými změnami, nicméně nejvýznamněji muselo Švýcarsko reagovat na postupující evropskou integraci, která jej donutila k postupnému hospodářskému přiblížení k ostatním zemím Evropy. 8. Pád železné opony a sjednocení Německa Pád berlínské zdi dne 9.11.1989 se stal symbolem počátku pádu komunistických režimů ve střední a východní Evropě. Tím byla předznamenána následující významná změna geopolitických poměrů v Evropě – sjednocení Německa. Ačkoliv se ještě po listopadu 1989 snažil východoněmecký komunistický režim zachránit, jeho šance s ohledem na okolní vývoj v Evropě byly mizivé. Na přelomu let 1989 až 1990 byla definitivně reformována vláda a doplněna o nekomunisty a země směřovala ke svobodným volbám na jaře 1990. Do vývoje však mohutně zasahovala Spolková republika Německo s kancléřem Kohlem v čele. Kohl, mohutně podporován celoněmeckou veřejností, se ujal vyjednávání s hlavními spojenci 13 Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti Evropský sociální fond""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""" protihitlerovské koalice, aby získal jejich souhlas se znovusjednocením Německa. Po jeho zisku a po uzavření smluv 2+4 a smlouvy s Polskem již sjednocení Německa dne 3. října nic nestálo v cestě. ZÁKLADNÍ LITERATURA Křen, Jan: Dvě století střední Evropy, Praha 2005, 1109 s., vybrané kapitoly. Wolfrum, Edgar: Zdařilá demokracie, Praha 2008. Müller, Helmut – Krieger, Karl Friedrich – Vollrath, Hanna: Dějiny Německa, Praha 1995. Hlavačka, Milan a kol.: Dějiny Rakouska, Praha 2002. Weber, Hermann: Dějiny NDR, Praha 2003. Grezerz, Hans von: Geschichte der Schweiz, München 1991 (vybrané kapitoly). Hlavačka, Milan - Vorel, Petr - Polívka, Miloslav - Wihoda, Martin - Měřínský, Martin: Dějiny Rakouska, Praha 2002, 734 s., kapitoly 4 až 7. www.geschichte-schweiz.ch (anglicky, německy, italsky, francouzsky, španělsky) ROZŠIŘUJÍCÍ LITERATURA Möller Horst: Weimar, 5.Aufl., München 1994. Broszat, Martin: Die Machtergreifung, 3.Aufl, München 1990. Benz, Wolfgang: Die Gründung der Bundesrepublik, 3.Aufl., München 1989. Kolb, Eberhard: Die Weimarer Republik, 3. Aufl., München 1993. Ellwein, Thomas, Krisen und Reformen, 2.Aufl., München 1993. Rödder, Andreas: Die Bundesrepublik Deutschland 1969-1990, München 2004. Weber, Hermann: DDR. Grundriß der Geschichte 1945-1990, Hannover 1991. 14