Jan Dřízal Hudební akademie múzických umění v

Jan Dřízal
Hudební akademie múzických umění v Praze
Etnomuzikologie I
Estonská hudební tradice a její pokračovatel Veljo Tormis
Analýza skladby Raua needmine
28. 8. 2013 Praha
Obsah:
1.0 Úvod
str. 2
1.1 Geografický a etnografický kontext
str. 2
1.2 Historický kontext a estonská hudební renesance
str. 3
1.3 Specifika estonské lidové hudby
str. 4
1.4 Regilaul – tradiční runové písně
str. 5
1.5 Estonsko – malá země s velkým hlasem
str. 6
2.0 Veljo Tormis
str. 7
2.1 Raua needmine – pozadí vzniku skladby
str. 8
2.2 Raua needmine – analýza
str. 9
2.3 Závěr
str. 11
3.0 Zdroje
str. 12
Str. 1
1.0 Úvod
Psát o estonské hudbě z české pozice není tak snadné, jak by se na první pohled mohlo
zdát. Obě země mají zdánlivě mnoho společného (malá rozloha a počet obyvatel, poměrně
krátká doba samostatné existence a zejména historická zkušenost s okupací Sovětským
svazem), přesto lze v Českých veřejných zdrojích najít pouze minimum relevantních
informací o estonské kultuře obecně. Důvod spatřuji zejména ve slabých obchodních
a kulturních stycích s Estonskou republikou a také v malém povědomí o nejsevernějším
pobaltském státu, který znovu získal svou samostatnost po letech útisku až v roce 1991.
Do té doby bylo Estonsko považováno za gubernii Sovětského svazu, a proto byla jeho
kultura snadno zaměnitelná za ruskou.1
Výběr tématu zdůvodňuji především svou nadcházející studijní stáží v Tallinnu, a tudíž
i vzrůstajícím zájmem o estonskou hudební kulturu. Jelikož jsem obdivovatelem současné
produkce estonské artificiální hudby, snažil jsem se pátrat po zdrojích síly jejího jazyka, který
jak jsem zjistil, pramení zejména z hluboce zakořeněné estonské tradice a sebeuvědomění.
Estonští skladatelé bezprostředně čerpali svou inspiraci v přírodě, lidové hudbě a v písních,
které jsou pro tamní obyvatele typickým vyjadřovacím prostředkem.
Ve své eseji se pokusím vysvětlit, jakou roli hraje v Estonsku tradiční lidová hudba
a na kompozici Veljo Tormise analyzuji, jaký význam a vliv má na současné estonské
skladatele lidová píseň. Tuto stručnou sondu bych rád do budoucna rozšířil o detailnější
informace z původních relevantních zdrojů, které nejsou v České republice přístupné.
1.1 Geografický a etnografický kontext
Estonsko je nejseverněji ležící pobaltský stát o rozloze pouhých 45 226 km²
s hustotou zalidnění 30 osob na km², což je důležité si uvědomit vzhledem k zádumčivé
národní povaze a nacionalistickým tendencím. Od svých sousedů Lotyšska a Litvy se ale
Estonci liší etnicky i lingvisticky. Estonština se řadí spolu s finštinou ke skupině balto-finských
(uralských) jazyků a společně s Maďarskem tvoří tzv. ugrofinské etnikum (odlišují se tím od
1
BAIN, Caroline a kol. (2009): Estonsko, Lotyšsko, Litva. Praha: Svojtka & Co., s. r. o., s. 50-52.
Str. 2
indoevropských slovanských kmenů).2 Kulturní dědictví je však historicky sdílené mezi všemi
nordickými národy3, které spojuje vikingská minulost. Tuto oblast obývají i další etnické
menšiny, jež jsou nositeli svébytného kulturního dědictví (např. obyvatelé Karélie, či
Laponska).
Estonsko bylo kulturně ovlivněno jak skandinávskými státy, tak sousední Rusí, která
do Pobaltí zasahuje Kaliningradskou oblastí, a přebíralo mnohé z jejich zvyklostí. Zásadní
vztah mělo Estonsko zejména s Finskem, jehož epos „Kalevala“ přetavilo ve vlastní pojetí
nazvané „Kalevipoeg“.4 Důležitou roli hrálo také tradiční pohanství, které se podařilo
německým křižáckým vojskům částečně vymýtit až ve 12. století.5 Současní estonští umělci,
zkoumající svou identitu, se proto často obrací do historie, aby jim poskytla množství
materiálu a inspiraci.
1.2 Historický kontext a estonská hudební renesance
Až do počátku 20. století byly národní identity Estonska potlačovány, nebo zcela
ignorovány. Jeho území bylo střídavě okupováno Ruskými hordami, Německými křižáky
i Švédskými vojsky. Z bouřlivých časů první světové války a ruské revoluce se však pobaltské
země vynořily jako nezávislé státy, které se těšily z nově nabyté státnosti až do druhé
světové války, kdy byly společně vtaženy do sovětské sféry vlivu. Po nacistické okupaci byly
všechny baltské země násilně sjednoceny se Sovětským svazem a mnoho obyvatel odvlečeno
do sibiřských gulagů. Skutečná nezávislost, k všeobecné nevoli Rusů, nastala až v roce 1991.6
V devadesátých letech následovalo úsilí o integraci Estonska do Evropy. Stála před
ním výzva ukázat Západu, že estonská kultura je něco zcela jiného než kultura ruská, natož
sovětská. V tom se dalo opřít zejména o folklór, ale také o současnou hudbu. Jako stimul ke
zvýšené podpoře estonské hudby působila i okolnost, že Estonsko nemělo do 20. století
žádné „velké skladatele“. Za malým estonským zázrakem tedy kromě úsilí nové generace
2
BAIN, Caroline a kol. (2009): Estonsko, Lotyšsko, Litva. Praha: Svojtka & Co., s. r. o., s. 30.
Nordická rada sem řadí tyto státy: Island, Norsko, Švédsko, Finsko, Dánsko, včetně Grónska, Faerských ostrovů
a pobaltských států. http://wikipedia.infostar.cz/n/no/nordic_music.html (cit. 21. 8. 2013).
4
http://wikipedia.infostar.cz/m/mu/music_of_estonia.html (cit. 21. 8. 2013). Kalevipoeg, neboli „Kalevovec,
či Syn Kalevův“ je epos sestavený Friedrichem Reinholdem Kreutzwaldem v roce 1860 z estonských národních
bájí a pověstí. Po vzoru finské Kalevaly obsahuje i značné množství tzv. runových písní, které byly tradičně
zaznamenávány germánskými magickými znaky – runami.
5
BAIN, Caroline a kol. (2009): Estonsko, Lotyšsko, Litva. Praha: Svojtka & Co., s. r. o., s. 36.
6
BAIN, Caroline a kol. (2009): Estonsko, Lotyšsko, Litva. Praha: Svojtka & Co., s. r. o., s. 30.
3
Str. 3
tvůrců stojí i silná institucionární podpora ze strany státu.7 „Znovuobjevení“ estonské lidové
hudby a tradic sehrálo tedy zásadní roli při sebeprezentaci Estonců, coby mladé evropské
republiky a podnítilo umělce k adaptování svého tvůrčího jazyka.8
1.3 Specifika estonské lidové hudby
Jak již bylo řečeno, tradiční estonská hudba byla ovlivněna zejména nordickou
kulturou germánských národů. Současný hudební skladatel Veljo Tormis v předmluvě ke
svému sborovému cyklu Forgotten peoples poznamenal: „Při prohledávání archívů, studiu
folklorních publikací a poslouchání hudebních nahrávek jsem si uvědomil, že estonská lidová
hudba je součástí velice prastaré kultury. Jednotlivé složky – melodie a slova jsou chápána
jako prostředek performance – jsou strukturálně propojené. To je pochopitelné vzhledem
k tradici, patřící k předkřesťanskému období, k šamanistické civilizaci, velice spjaté s přírodou
v ekologickém smyslu slova.“9
Z toho plyne, že zásadní význam pro Estonce měl vokální projev, který v podobě písní
dominoval nad instrumentální hudbou. Tradiční estonskou hudbu lze dělit na dvě období:
archaické, pro které byly typické tzv. „runové písně“ (trvalo zhruba do konce 18. století)
a novodobé, které pod vlivem národního obrození v 19. století produkovalo písně umělé, či
konvenční úpravy orálně tradovaných písní.10 Estonské lidové písně jsou povětšinou
jednohlasé (na jihu území se vyskytuje i bourdonový dvojhlas) a jsou nejčastěji
interpretované předzpěvákem a sborem. Uměle vytvořené písně měly pak zejména funkci
liturgickou. Vícehlasý zpěv se pěstoval už od začátku 19. století, kdy se začala prosazovat
i estonština, jako národní jazyk. To dalo za vznik mnoha sborovým i divadelním spolkům
a z hudebních kantorů se začali etablovat profesionální hudebníci. Texty byly nejčastěji
vypůjčeny z Kalevipoegu, či Kalevaly, která byla psána tzv. „kalevalským metrem“.11
7
MIKEŠ, Vítězslav (2010): Estonsko zvučné In: HIS Voice. Praha: Hudební informační středisko, 5. vydání, s. 8.
Za zmínku stojí, že ne vždy se severská tradiční hudba těšila národní pozornosti. Ve Finsku např. pomáhala
udržet tradiční finské hudební bohatství nepočetná romská komunita.
http://wikipedia.infostar.cz/m/mu/music_of_estonia.html (cit. 21. 8. 2013).
9
TORMIS, Veljo (1990): Forgotten peoples (1992). Mnichov: ECM Records, booklet CD nosiče. Přeložil Jan Dřízal.
10
Slovem „konvenční“ zde rozumím úpravy písní podle pravidel klasicko-romantické harmonie a přizpůsobení
rytmické struktury jednoduchým lichým a sudým taktům.
11
http://www.cojeco.cz/index.php?detail=1&id_desc=24902&title=estonsk%E1%20hudba&s_lang (cit. 21. 8.
2013).
8
Str. 4
Mezi hudebními nástroji převládají bicí instrumenty, které byly nepostradatelnou
výbavou pohanských rituálů. Nástroj obsluhoval šaman a jeho bubnování bylo doprovázeno
kolektivním zpěvem. Dodnes se dochovaly krásně zdobené nástroje magickými runami
u kmene Sámů, žijícího v Laponsku. Runový buben byl považován za mystický artefakt
s čarovnými vlastnostmi.12 Dále byla využívána široká paleta fléten (často kostěných)
a strunných nástrojů jako byl kannel,13 neboli estonská citera, či skloněná lyra. Obliba těchto
nástrojů v Estonsku stále stoupá a současní skladatelé jako Helena Tulve, či Mirjam Tally jim
dokonce věnují své seriózní kompozice.14
1.4 Regilaul – tradiční runové písně
Estonské runové písně, pocházející z období před národním obrozením v 19. století,
jsou hlavním hudebním dědictvím Estonců. Zpěv byl neodmyslitelně spjat s každodenní
realitou, byl přítomen při duchovních obřadech i zemědělské práci a hrál významnou roli
v komunikaci a sebevyjádření. Runové písně, nebo také „regilaul“15 vycházely nejčastěji
z krátkých starých pořekadel a pranostik, mohly mít ale i několik desítek a stovek veršů (viz.
Kalevipoeg). Ne vždy se nutně vázaly na konkrétní text, zdatný „runopěvec“ byl schopen
přetavit běžnou řeč v regilaul a naopak. Texty se tradovaly ústně a jejich obsah a sdělení
zůstávaly z větší části nezměněny, na rozdíl od melodie, která byla u písní v neustálém
procesu. Bylo tomu proto, že každý pěvec disponoval výhradně svými vlastními melodiemi,
které doslova „nacházel v přírodě“. Abychom to lépe pochopili, uvádím zde úryvek
z pojednání o regilaulu od Mikka Sarva: „…lidové písně neměly danou melodizaci. Byly
zpívány jen tak – jako „vrbové melodie“.16 Když jsem se ptal, co to znamená, odpověděli mi,
že každý zpěvák má svou vlastní melodii, kterou se naučí, když naslouchá stromům, kameni,
řece nebo prameni v naprostém osamění. Příroda mu hudbu sama nadiktuje.“17 Toto je
výmluvný příklad, jak Estonci vnímali provázanost hudby a přírody. Ve „vrbových melodiích“
se zřejmě nachází mateřský jazyk estonského národa.
12
SADIE, Stanley, ed. (1980): The New Groove Dictionary of Music and Musicians. London: Macmillan Publishers
Limited. Volume 16, s. 449-451.
13
Finsky „kanele“, obdoba ruských „gusli“. Pozn. autora.
14
MIKEŠ, Vítězslav (2010): Estonsko zvučné In: HIS Voice. Praha: Hudební informační středisko, 5. vydání, s. 14.
15
Slovo „regi“ znamená v estonštině „sáně“, „laul“ potom „píseň, zpěv“.
16
V originálu „willow notes“, pozn. překladatele.
17
SARV, Mikk In: <http://www.estinst.ee/publications/estonianculture/I_MMIII/sarv.html> (cit. 22. 8. 2013).
Přeložil Jan Dřízal.
Str. 5
Regilaul byl zpívaný i kolektivně, a to nejčastěji při rituálních obřadech, které byly
společné všem baltsko-finským národům. Skupinu vedl vedoucí předzpěvák, po kterém sbor
opakoval, či mu odpovídal na způsob responsoria. Příznačné bylo používání monotónních
repetic, které měly šamanistický charakter a tvořily jakýsi formální řetěz.18 Velký důraz byl
kladen na artikulaci, která zvýrazňovala význam slov. Základní stavební jednotkou runových
písní byl osmislabičný verš, který se však mohl libovolně krátit a prodlužovat. Paralelní verše
byly často sémanticky shodné a vyznačovaly se využíváním metafor a metonymií, což
představuje znační problém pro překladatele takovýchto textů. Melodická linka také občas
přesahovala délku jednoho, či více veršů bez ohledu na periodické členění, také proto byla
výsledná podoba runových písní proměnlivá.19 Melodie si většinou vystačila pouze s pěti
diatonickými tóny a tvořila krátké fráze obvykle sestupného charakteru. Charakter regilaulu
je shodný ve všech baltsko-finských oblastech. 20
1.5 Estonsko – malá země s velkým hlasem
Z předchozího textu je patrné, jak důležitou roli hraje zpěv v estonské společnosti, rád
bych se proto ještě stručně zmínil o historii sborového zpěvu.
Vícehlasý sborový zpěv a jeho úpravy v estonském jazyce se začaly objevovat na
začátku 19. století, aby podpořily národní identitu a staly se částečně i politickým nástrojem,
namířeným proti okupantům. První estonský písňový festival se konal v Tartu v roce 1869
a od té doby tato tradice přetrvává.21 Estonci si tímto způsobem dodnes jednou za pět let
připomínají nově nabytou svobodu a nezávislost. Písňové festivaly pobaltských států jsou
zapsány na listině „mistrovských děl ústní tradice a myšlenkového dědictví“ organizace
UNESCO a účinkovalo na nich až třicet tisíc účastníků najednou. Společný zpěv je zpravidla
doprovázen i jednoduchou choreografií, která dokresluje význam textu. Estonci ve sborovém
zpěvu nacházejí vnitřní integritu a odvahu postavit se možným příkořím.22
18
TORMIS, Veljo (1990): Forgotten peoples (1992). Mnichov: ECM Records, booklet CD nosiče.
TORMIS, Veljo: Litany to Thunder (1998). Mnichov: ECM Records, booklet CD nosiče.
20
http://wikipedia.infostar.cz/n/no/nordic_music.html (cit. 21. 8. 2013).
21
http://www.cojeco.cz/index.php?detail=1&id_desc=24902&title=estonsk%E1%20hudba&s_lang (cit. 21. 8.
2013).
22
BAIN, Caroline a kol. (2009): Estonsko, Lotyšsko, Litva. Praha: Svojtka & Co., s. r. o., s. 37-39.
19
Str. 6
2.0 Veljo Tormis
Současný estonský skladatel Veljo Tormis je právem považován za hlavního
propagátora původního regilaulu, který systematicky studuje, sbírá a upravuje. Úryvky
tradičních písní, získané nejčastěji z nahrávek a bezprostředně od venkovského obyvatelstva,
přetavuje do svébytného a moderního hudebního jazyka, kterým dokáže oslovit
i současného posluchače. Není to pouze tato vášeň pro tradiční estonskou hudbu, ale i vhled
a hluboké porozumění pěveckým technikám a hlasovým možnostem. Proto se Tormisova
hudba dnes těší celosvětové popularitě. Při jednom interview poznamenal: „Já nepoužívám
lidovou melodii, to lidová melodie používá mě.“23
Veljo Tormis se narodil 7. 8. 1930 v Kuusalu do hudební rodiny. Jeho otec byl
sbormistr, varhaník a učitel hudby. Po otcově vzoru vystudoval na Tallinnském hudebním
institutu nejprve varhany a sbormistrovství a teprve později kompozici na konzervatoři
v Tallinnu a v Moskvě pod vedením Vissariona Šebalina.24 Spolu s Arvo Pärtem patří ke
generaci skladatelů, která nastoupila do praxe na přelomu padesátých a šedesátých let
v období Chruščovovy „oblevy“. Proto mohl ve své rané tvorbě experimentovat s tehdy
pokrokovými technikami, jako byl serialismus, či aleatorika. Později se však přiklonil
k inspiraci folklórem a jeho těžištěm se stala vokální hudba. Do dnešní doby složil a upravil
více než 500 písní a písňových cyklů.25
Tormis je taktéž činný organizačně. V šedesátých letech se aktivně podílel na provozu
Tallinnského klubu umělců, kde byl znám svou iniciativní, až výbušnou povahou. 26 Podílel se
na organizování estonského kulturního života s důrazem na sborová představení. Dnes je
profesorem teorie na Tallinnské hudební akademii.
Tormisova hudba vyniká svou přirozeností a přímočarostí. Autor využívá širokou
paletu technik a postupů, často vypůjčených z tzv. „Nové hudby“,27 avšak nezachází s nimi
samoúčelně, nýbrž pouze za účelem „ozvláštnění“28 faktury. Jeho hudební strategie spočívá
23
MIKEŠ, Vítězslav (2010): Estonsko zvučné In: HIS Voice. Praha: Hudební informační středisko, 5. vydání, s. 9.
SADIE, Stanley, ed. (1980): The New Groove Dictionary of Music and Musicians. London: Macmillan Publishers
Limited. Volume 19, s. 74-75.
25
MIKEŠ, Vítězslav (2010): Estonsko zvučné In: HIS Voice. Praha: Hudební informační středisko, 5. vydání, s. 8-9.
26
KUČERA, Václav (1967): Nové proudy v sovětské hudbě. Praha: Panton, s. 72-75.
27
Zde mám na mysli kompoziční východiska skladatelů participujících v 60. letech na Darmstadtských
skladatelských kurzech.
28
Slovu „ozvláštnění“ rozumím v původním významu, užívaném Frankfurtskou neoformalistickou školou.
24
Str. 7
v jednoduché a čisté sazbě, která je ozvláštňována nečekanými, ale logickými prvky. V tomto
ohledu je Tormis skutečným mistrem formy a instrumentace.
2.1 Raua needmine - pozadí vzniku skladby
Raua needmine29 z roku 1972 je jedna z Tormisových nejslavnějších sborových
skladeb, která proslula svou strhující pohanskou expresivitou po celém světě. Vybral jsem si
tuto skladbu jednak jako reprezentativní vzorek Tormisovy tvorby a jednak jako ukázku práce
současného skladatele, který nakládá s historickým materiálem novým způsobem. Jako úvod
k analýze nejlépe poslouží autorův komentář k nahrávce: „Mnoho let jsem v hlavě nosil
myšlenku na zkomponování Raua needmine, dokonce ještě dříve, než jsem nalezl ideální
formu a nápad s ostinátním šamanským bubnem. Kombinoval jsem tyto elementy
s moderními sborovými technikami. Idea této skladby vyvstala z šamanismu: možnost získání
moci nad hmotnou i nehmotnou věcí pomocí komunikace s tímto objektem. Tak dalo
samotné zaříkávání formu šamanskému procesu. Magický rituál je prováděn za účelem
zkrocení zlých duchů, skrývajících se v železu. Každá věc vyrobená člověkem se může obrátit
proti němu samému, pokud je používána bez respektu k životu. Text je převzatý z Kalevaly,
ale do moderní podoby ho přepracovali básníci Paul-Eeric Rummo a Jaan Kaplinski. První
provedení se konalo s doprovodem šamanského bubnu „koryaku“, původem z Kamčatky,
který byl vypůjčen ze soukromé sbírky Lannarta Meriho.“30
Skladba je koncipována jako pohanský rituál, který má z vyrobeného železa vyhnat zlé
síly. Smíšený sbor představuje dav přihlížejících účastníků a sóla pronášejí zaříkávání. Dále je
přítomen bubeník, coby šaman. Některé zdroje vidí v tomto pohanském obřadu i alegorii
války a útisku. Toto tvrzení je opřeno o fakt, že Tormisova tvorba byla Sovětským svazem
částečně perzekuovaná. Lidové náměty, které byly pro skladatele opěrným bodem, však
umožňovaly přenášet skryté významy, které se mohly dotýkat i tehdejší politické situace.31
Ke sluchové analýze hudebního vzorku jsem využil CD Litany to Thunder,32 jehož
nahrávka Raua needmine trvá 9:58. Partitura není v České republice k dispozici.
29
Volně přeloženo jako „zaříkávání železa“.
TORMIS, Veljo: Litany to Thunder (1998). Mnichov: ECM Records, booklet CD nosiče. Přeložil Jan Dřízal.
Lennart Meri je bývalý estonský prezident. Pozn. autora.
31
http://en.wikipedia.org/wiki/Veljo_Tormis (cit. 24. 8. 2013).
32
Litany to Thunder (1998). Mnichov: ECM Records. Estonian Philharmonic Chamber Choir, dir. Tõnu Kaljuste.
30
Str. 8
2.2 Raua needmine - analýza
Raua needmine je sborová skladba a cappella s tenorovým a basovým sólem za
doprovodu velkého bubnu. Sborová sazba je psána v klasickém obsazení SATB s dílčími
divizemi hlasů.
Po formální stránce se jedná o jednoduché rondo, kdy se střídají jednotlivé sloky
s refrény. Text z Kalevaly je členěn do sedmi slok, po nichž vždy následuje refrén, který se
odlišuje rytmicky a výrazově. Refrén se váže nejčastěji na text: „Tean ma sündi su sõgeda,
arvan algust su õla“33 a je charakteristický nápadným legatem oproti ostře tečkovanému
rytmu, užívaného ve slokách. Tormis využívá motivicky orámovanou formu, kdy v závěru
přichází nedůsledná zrcadlová repríza. Střed skladby je založen na gradačních vlnách, které
kulminují zhruba v osmé minutě, jak nejlépe ukazuje tektonický graf:
Gradací je docilováno dynamickými vrcholy a závažností exponovaného materiálu (např.
krajní polohy hlasů v kombinaci s navzájem překrývajícími se motivy, či hlasovými efekty).
Pomocí jednotlivých gradací nebo náhlých dynamických zvratů udržuje Tormis posluchače
neustále v pozornosti. Takticky dávkuje hudební informace, aby „totéž“, neboť text samotný
postrádá narativní vývoj, řekl pokaždé jiným způsobem. Zároveň ale pracuje s jasně
vymezeným materiálem, který se pokusím nastínit níže. Proporčně je skladba symetricky
vyrovnaná a dynamicky rozdělená na dvě poloviny (viz. graf). Faktura je založena na souhře
předzpěváků a jejich respondentů, na ostinátním opakování a odpovědích, tak, jak je to
typické pro tradiční regilaul.
Melodické linky jsou velice úsporné a vystačí si často jen s pěti tóny daného
tetrachordu. Tormis klade větší důraz na hudební horizontálu nežli na vertikální myšlení.
Faktura je velice čitelná a postavená zejména na rytmizované prodlevě a melodické lince,
33
http://www.lyrics59.com/lyrics-685366/veljo-tormis/raua-needmine.html (cit. 24. 8. 2013). V překladu:
Znám tvůj zrod, ty slabozraký blázne, znám velmi dobře tvůj původ! Přel. Jan Dřízal.
Str. 9
přičemž se v těchto funkcích vystřídají všechny hlasy. Melodický materiál je buďto omezený
na několik málo tónů, anebo se jedná o stupnicové běhy přes jednu až tři oktávy. Melodické
linky se často také vrství v paralelních terciích, zatímco harmonický podklad (prodleva)
preferuje intervaly zm.5 a m.2. Tento materiál vychází z předem stanoveného modu
omezené transpozice. Jeho fundament leží na tónu „A“ a intervalová stavba by se dala
popsat tímto schématem: 1212121(2). Jedná se tedy o zmenšený septakord a jeho inverzi.
To umožňuje skladateli rozdělit tento modus na spodní a vrchní tetrachord, které jsou
intervalově totožné. Tormis vychází v celé skladbě pouze z této řady tónů a preferuje
konkrétní stupně, které tak získávají sémantickou hodnotu (např I. a II. stupeň, znějící
zároveň v úvodu, nebo I. a V. stupeň jako prodleva ve zm.5). Nebojí se řadu citovat
posloupně v obou směrech, a to i přes více oktáv. Její jednotlivé stupně pak harmonicky
kombinuje, ale vyhýbá se tvoření kvintakordů a jejich obratů.
Melodický průběh úzce souvisí s rytmem, na kterém je celá kompozice postavena.
Dá se říci, že Raua needmine je postavena na komplementárním pulsu čtvrťových not
v tempu 160MM. Tento puls je nastolen a přiživován velkým bubnem. Následně ho přebírají
zpěváci, držící doprovodnou linku. Slokám vévodí ostře tečkovaný rytmus v rozpětí
maximálně čtyř tónů daného tetrachordu. Refrén se vyznačuje čtvrťovými hodnotami pod
legatem s přehnanou pěveckou artikulací. Důležitou roli hrají prudké akcenty a výkřiky, které
udržují posluchače v napětí. I přes poměrně omezený rytmický materiál si Tormis úspěšně
poradil s výstavbou celé formy. Základními stavebními kameny jsou krátká čtyřtaktí, která se
váží na text. Tyto čtyřtaktí buď autor spojuje do period, anebo se odmlčí a nechá působit
pouze doprovodné linky. Tento princip tedy odpovídá tradičnímu zhudebňování textů
u Estonců. Tormis připojuje i rytmizovanou recitaci, kterou kombinuje s dalšími technikami
lidského hlasu.
Kontrasty jsou dominantou celé kompozice a odrážejí se i v dynamice, která má
vzrůstající tendenci. Nikoliv však plynulou. Skladatel pracuje s prudkými dynamickými skoky
a využívá celou škálu intenzity lidského zpěvu. To platí i o ostinátním bubnování velkého
bubnu, který přechází z forte do piana a naopak, či náhle udeří subito forte v nečekané chvíli.
Veljo Tormis je velkým znalcem vokální problematiky, a proto se nebojí používat
nejširších hlasových technik, které jsou vypůjčeny z cizích kultur, anebo z avantgardní
produkce. Po výrazové stránce je Raua needmine nesmírně bohatá skladba. Již na začátku
skladby skladatel nastolí monotónní ostinato, které je zpíváno na vokály „a, e, i, o, u“, mezi
Str. 10
kterými zpěváci plynule přecházejí. Vytváří tím specifickou barvu, která odkazuje na tzv.
„alikvotní zpěv“. Analýza partitury by ukázala, jak tuto techniku skladatel zapisuje a zda
nehraje roli v tvorbě tónů i míra otevření úst a poloha jazyka. Další, velmi hojně využívanou
technikou, je brumendo zavřenými ústy, které v tutti sazbě dává vzniknout velmi jemné
a homogenní textuře. Tormis ale zejména nápaditě pracuje s textem. Nechává zvýrazňovat
tvrdé a zvukově výrazné souhlásky, jako jsou „r, s, k, v“, aby podpořil atmosféru „zaříkávání
a kletby“. Patrné je to zejména v části: „Ohoi sinda, Raua raiska!“, kdy nechává plně
rozezvučet všechny samohlásky až teatrálním způsobem. Taktéž již zmíněná recitace textu na
přibližné tónové výšce je deklamována s velkým nasazením. Tormis ke kompozici přistupuje
tradičním způsobem. Jednou exponovaný materiál dále rozvíjí a posouvá do jiných kontextů.
Tak se mu např. stupnicové běhy promění v táhlá glissanda, připomínající válečné sirény,
a vyústí do emocionálně silného výkřiku. Jiným efektem je práce s technikou předávání si
melodické linky (obzvláště nápaditě řešená je komunikace mezi ženskými a mužskými hlasy,
nebo mezi sólisty a celým sborem). Systém responsoriálního odpovídání si je využit
i v principu „echa“, kdy jsou hudební odpovědi zopakovány ve slabší dynamice, nebo
dokonce v jakési kánonické těsně, která má gradující účinek.
Raua needmine je skladbou mimořádného emocionálního účinku, který ji dává
strhující ostinátní pulzace, kontrastní plochy a strategicky vystavěný hudební materiál.
Bubeník navíc supluje roli pohanského šamana, a tak se dostává celá kompozice do role
jakéhosi pohanského spektáklu, rituálu, přeneseného na koncertní podium. Vzbuzuje
v posluchači dávno ztracené vazby na primitivní a intuitivní chování. Odtud se mohou odvíjet
některé interpretace skladby, chápané ať už jako návrat k bruitismu, nebo poselství
o démonech války, či jako politický program.
2.3 Závěr
V této stručné eseji jsem se pokusil z dostupných zdrojů nastínit problematiku
estonské tradiční hudby a její vnímání současnými skladateli. Jako reprezentanta jsem si
zvolil skladatele Veljo Tormise, na jehož skladbě Raua needmine jsem se pokusil ukázat,
nakolik je současná estonská tvorba provázaná s hudbou tradiční a jakým způsobem z ní
čerpá. Pevně doufám, že i tato krátká stať může sloužit jako shrnutí základních informací
o estonské hudební tradici.
Str. 11
3.0 Zdroje
Prameny:
TORMIS, Veljo: Litany to Thunder (1998). Mnichov: ECM Records, CD nosič, booklet.
TORMIS, Veljo (1990): Forgotten peoples (1992). Mnichov: ECM Records, CD nosič, booklet.
Bibliografie:
BAIN, Caroline a kol. (2009): Estonsko, Lotyšsko, Litva. Praha: Svojtka & Co., s. r. o.
KUČERA, Václav (1967): Nové proudy v sovětské hudbě. Praha: Panton.
MIKEŠ, Vítězslav (2010): Estonsko zvučné In: HIS Voice. Praha: Hudební informační středisko,
5. vydání.
SADIE, Stanley, ed. (1980): The New Groove Dictionary of Music and Musicians. London: Macmillan
Publishers Limited. Volume 16.
SADIE, Stanley, ed. (1980): The New Groove Dictionary of Music and Musicians. London: Macmillan
Publishers Limited. Volume 19.
Internetové prameny:
Co je co:
http://www.cojeco.cz/index.php?detail=1&id_desc=24902&title=estonsk%E1%20hudba&s_lang
Music of Estonia: http://wikipedia.infostar.cz/m/mu/music_of_estonia.html
Nordic Music: http://wikipedia.infostar.cz/n/no/nordic_music.html
Regilaul – music in our mother tongue:
http://www.estinst.ee/publications/estonianculture/I_MMIII/sarv.html
Veljo Tormis Raua Needmine Lyrics: http://www.lyrics59.com/lyrics-685366/veljo-tormis/rauaneedmine.html
Veljo Tormis: http://en.wikipedia.org/wiki/Veljo_Tormis
Str. 12