Výukové materiály z oblasti ICT

Transkript

Výukové materiály z oblasti
ICT
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
Moderní trendy ve vzdělávání dětí se speciálními vzdělávacími potřebami (reg. č. CZ.1.07/1.2.37/02.0019)
-1-
1 Chytrá mobilní zařízení
Pod pojmem chytrá mobilní zařízení dnes rozumíme taková zařízení, která v sobě spojují na
jedné straně funkce klasických stolních počítačů či notebooků, na druhé straně funkce
mobilních telefonů, fotoaparátů a MP3 přehrávačů. Mezi chytrá mobilní zařízení řadíme
například tzv. smartphone či tablet.
Tato zařízení vycházejí z klasických mobilních telefonů, které byly původně určeny pouze k
telefonování a posílání SMS. S postupem doby a také se zdokonalením moderních technologií
došlo k vývoji mobilů směrem k počítačům. Prvními vlaštovkami pokroku byly telefony s
fotoaparátem či přehrávačem hudby. Postupně se přidala dotyková obrazovka, bezdrátové
technologie a čím dál tím výkonnější hardware.
Chytrá mobilní zařízení dokáží v dnešní době v mnoha ohledech nahradit klasické počítače a
již dávno neslouží pouze k telefonické komunikaci. Stala se z nich plnohodnotná
multimediální zařízení, která zjednodušují širokou škálu činností od vyřizování pracovních
záležitostí, přes výuku, až po zábavu a volný čas.
Rozšíření těchto zařízení lze pozorovat i v číslech. Zatímco prodej počítačů každoročně klesá,
obliba tabletů a chytrých telefonů má stoupající tendenci. V posledních letech se po celém
světě každoročně prodají téměř dvě miliardy chytrých telefonů. Tabletů je v porovnání s nimi
zhruba pětina, nicméně se očekává, že v roce 2015 se prodá
více tabletů než počítačů a notebooků.
Chytrá mobilní zařízení mohou být využívána k přístupu na
výukový software a práci s ním. Vzhledem k větší úhlopříčce
nabízí pohodlnější práci samozřejmě tablet, možné je ale i
využití např. mobilního telefonu.
1.1 Chytrý telefon
Nejpoužívanějším typem chytrých mobilních zařízení je chytrý
mobilní telefon (z angl. smartphone). Ten se nejvíce podobá
klasickému mobilnímu telefonu. Oproti němu je však vybaven
dotykovým displejem, fotoaparátem, bezdrátovými adaptéry a
řadou dalších moderních technologií.
Chytré telefony se vyrábějí v mnoha velikostech a
provedeních, liší se také výbavou, výdrží a výkonem. Ty
Obr. 1: Chytrý mobilní telefon LG
nejlevnější lze použít pouze k základním činnostem jako je
Optimus 2X
volání či vyřizování e-mailů, ty nejdražší se stávají
plnohodnotnými multimediálními zařízeními k hraní náročných her či spouštění složitých
aplikací.
-2-
Pořízení chytrého telefonu s sebou nese i nevýhody. K nim patří nižší výdrž baterie oproti
klasickým mobilům, které nemusejí napájet velký displej a výkonný hardware. Běžný chytrý
telefon na jedno nabití vydrží průměrně jeden až dva dny, což je nesrovnatelné s mnohdy až
týdny u starších telefonů.
Další nevýhodou může být také menší důraz na bezpečnost uživatele a jeho citlivých dat.
Každý uživatel počítače je dnes již zvyklý používat antivirové programy a dávat si pozor na
nebezpečí podvodu přes internet, v případě mobilních telefonů to však neplatí. Přestože viry
představují nebezpečí i zde, málokdo dnes myslí na antivirovou ochranu ve svém smartphonu.
Potenciální bezpečnostní riziko představují i aplikace, které do chytrých telefonů lze stáhnout.
Ne vždy je proces kontroly těchto aplikací zcela důkladný a tak se může poměrně snadno stát,
že méně zkušený uživatel nainstaluje aplikaci, která má přístup k jeho citlivým údajům. K těm
patří například i automatické oznamování polohy pomocí GPS modulu uvnitř telefonu.
1.2 Tablet
Tablety představují další vývojový krok od chytrých telefonů směrem k počítačům. Oproti
telefonům bývají zpravidla větší a těžší. Nejpodstatnějším rozdílem je, že běžný tablet
neobsahuje 3G modul a neumožňuje tedy volání a posílání zpráv. Stává se tak spíše
multimediálním zařízením než telefonem. Existují však i tablety, který tento modul obsahují a
lze je použít i jako klasický mobilní telefon.
Tablety jsou svým vzhledem téměř stejné jako telefony, některé z nich ale mohou obsahovat i
fyzickou klávesnici, která je u telefonů většinou pouze virtuální. Tyto tablety jsou pak vhodné
i k náročnější kancelářské práci či psaní delších textů, např. pro tvorbu výukových materiálů.
Více informací o tabletech a jejich využití obsahují následující kapitoly.
Obr. 2: Tablet Apple iPad 2
1.3 Chytré hodinky
Poměrně netypickým mobilním zařízením jsou tzv. chytré hodinky. Ty nejsou zase až
takovou novinkou. Pokusy o vylepšení klasických hodinek probíhají již od 70. let 20. století,
kdy vznikly první modely hodinek s pokročilým digitálním displejem či miniaturní klávesnicí.
-3-
S postupem času se přidávaly další funkce jako například kalendář, kalkulačka či dokonce
jednoduché hry.
Skutečný nástup chytrých hodinek na trh se však konal až s rozvojem chytrých telefonů. Díky
tomu, že moderní věda umožňuje vyrábět stále menší a menší zařízení, jsou moderní
technologie dostupné i pro tak malá zařízení, jakými jsou
hodinky. Mezi nejvýznamnější výrobce těchto hodinek patří
společnosti Sony, Samsung a Apple.
Chytré mobilní hodinky používají ke svému provozu
upravené verze běžných mobilních operačních systémů a
nabízejí tak velmi podobné funkce jako chytré telefony. Tyto
hodinky dnes umožňují volání, posílání SMS zpráv, připojení
k internetu a spouštění řady aplikací. Uživatelé chytrých
hodinek mohou jejich prostřednictvím komunikovat skrze
Obr. 3: Chytré hodinky Sony
nejpopulárnější komunikační nástroje, ke kterým patří
SmartWatch 3
například e-mail, Skype či sociální síť Facebook. Chytré
hodinky lze také používat jako hudební přehrávač nebo dokonce fotoaparát.
Zajímavou funkcí chytrých hodinek je jejich propojení s odpovídajícím chytrým telefonem,
který pak mohou dálkově ovládat. Další oblastí pro využití možností chytrých hodinek
představuje turistika a sport.
1.4 Google Glass
Revoluční novinkou na trhu mobilních zařízení jsou
chytré "brýle" Google Glass. Ty jsou vyvíjeny
společností Google a poprvé byly představeny v roce
2012. Označení „brýle“ není zcela přesné, neboť v
případě Google Glass se jedná o minipočítač, který svou
formou brýle pouze připomíná, i když vývojáři slibují, že
v budoucnu bude možné použít tento přístroj i jako
dioptrické brýle.
Google Glass promítají veškerý obraz přímo na sítnici
Obr. 4: Google Glass
tak, aby skrze něj bylo možné normálně vidět. Ovládání
Google Glass probíhá buď pomocí hlasu, kdy uživatel aktivuje rozpoznávání hlasových
příkazů úvodní větou "O.K. Glass" a dále vyslovuje jednotlivé instrukce, nebo pomocí
dotykového touchpadu umístěného podélně na pravé straně brýlí.
Google Glass běží na operačním systému Android a obsahují mimo jiné například i kameru,
která umožňuje nahrávání HD videa, Wi-Fi přijímač či 16GB úložného prostoru.
V současné chvíli mají Google Glass své využití především pro základní činnosti, jako je
navigace, komunikace pomocí telefonních hovorů či zpráv, vyhledávání a surfování na
internetu nebo pořizování fotografií a videí. Vývojáři z Google však slibují další vývoj a
-4-
přidávání nových funkcí. Je tedy možné, že by se v budoucnu mohly stát také zajímavou
pomůckou ve výuce.
2 Tablet
Tento dokument se zabývá využitím tabletů pro výuku, a proto si v následujících kapitolách
přiblížíme to, jak tablety fungují, z čeho se skládají a jak se používají.
2.1 Popis
Tablet je moderní mobilní zařízení určené převážně pro obsahovou konzumaci a komunikaci
na internetu. Jedná se o zařízení, které na rozdíl od laptopů nebo desktopů má integrované
všechny části do jednoho hardwaru a skládá se pouze z dotykové obrazovky, která integruje
všechny tyto komponenty:

ovládání (skrze dotykovou obrazovku a virtuální klávesnici)

zvukový vstup a výstup (konektor pro připojení sluchátek)

baterii
 výpočetní hardware (procesor, paměť, diskové uložiště...)
Tablety jsou po smartphonech druhým nejprodávanějším mobilním zařízením a jejich
popularita stále roste.
2.2 Historie
Počátky vývoje tabletů sahají do 60. a 70. let 20. století, kdy se začala rozšiřovat myšlenka
tabletu jako univerzálního přenosného počítače, který by byl schopen vykonávat všechny
potřebné operace. Takové zařízení by našlo uplatnění ve všech myslitelných oborech od
výuky, přes zdravotnictví, až po strojírenství.
I přes neustálý vývoj však tehdejší technologie neumožňovaly
dokonalou realizaci této myšlenky a tak tablety dlouho existovaly
pouze ve formě konceptů či raných prototypů. Tablety se také začaly
objevovat v řadě filmů a povědomí o nich se pomalu šířilo mezi
veřejnost.
První funkční zařízení ještě byla na hony vzdálena tabletům v té
podobě, v jaké je známe dnes. Většinou obsahovala klávesnici a často
se ani nejednalo o přenosná zařízení. Skutečná mobilní zařízení
ovládaná dotykem se začala objevovat v 90. letech 20. století. Jedním
z nich byl i tablet Apple Newton od společnosti Apple, který se
ovládal dotykovým perem, tzv. stylusem.
Obr. 5: Apple Newton
V 90. letech se vývoj odklonil od původní myšlenky tabletů a začala
vznikat zařízení označovaná jako PDA (Personal Digital Assistant, česky osobní digitální
-5-
asistent), která měla sloužit především jako přenosný organizér obsahující kalendář, zápisník
a pracovní dokumenty. Trend těchto zařízení trval více než 10 let do doby, kdy se začaly
objevovat chytré telefony, které PDA postupně vytlačily z trhu.
O znovuoživení tabletů se postarala společnost Microsoft v
čele s jejím majitelem Billem Gatesem, který v roce 2000
představil Microsoft Tablet PC. Toto zařízení mělo nahradit
PDA a stát se užitečným přenosným pomocníkem pro
vyřizování pracovních záležitostí. Většímu rozšíření však
bránila řada nedostatků, ke kterým patřila vyšší hmotnost či ne
zcela vyladěné prostředí tabletu.
Opravdový rozmach tabletů v dnešní podobě nastal až v roce
2010, kdy společnost Apple představila první moderní tablet
Apple iPad. Ten vycházel z populárního chytrého telefonu
iPhone a naprosto změnil situaci na trhu. Lidé se najednou
začali o tablety více zajímat a jejich prodeje prudce stoupaly.
Obr. 6: Tablet Apple iPad
Na to zareagovaly i další společnosti a oznámily vývoj
vlastních tabletů. Dnes již prodeje tabletů překračují prodej klasických počítačů a uživatel si
může vybírat mezi desítkami různých druhů a značek.
2.3 Dělení tabletů
Po velkém počátečním úspěchu tabletu iPad od společnosti Apple následovalo rychlé zaplnění
trhu desítkami až stovkami modelů tabletů, které se liší různými vlastnostmi a parametry.
Následující kapitoly popisuji hlavní parametry, kterými se jednotlivé tablety mohou lišit.
2.3.1 Operační systém
Stejně jako chytré telefony, i tablety mají v závislosti na výrobci různé operační systémy. Lze
zde najít určitou podobnost s operačními systémy na klasických počítačích. Tam se používají
především systémy Windows, Linux a Mac OS. Stejně tak u tabletů nalezneme Windows,
Android (vychází z Linuxu) a iOS (stejně jako Mac OS vytvořen společností Apple).
2.3.2 Velikost a rozlišení displeje
Tablety se vyrábějí ve všech možných velikostech. U těch nejmenších se úhlopříčka displeje
(vzdálenost mezi protějšími rohy displeje) pohybuje okolo 5 palců (1 palec = 2,54
centimetru). Tato zařízení jsou skladná, vhodná na cesty a mají obvykle větší výdrž. Jejich
cena také bývá nižší, obecně platí, že čím větší displej, tím vyšší cena. Na druhou stranu, s
trendem zvětšování displejů u mobilních telefonů již těchto rozměrů dosahuje i řada telefonů.
Pro náročnějšího uživatele je tak lepší variantou tablet s úhlopříčkou displeje mezi 7 až 9
palci. Tyto tablety jsou vhodné pro surfování na internetu, čtení knih, prohlížení fotografií a
-6-
videí či hraní her. Je potřeba zde počítat s vyšší hmotností a kvůli většímu displeji také často
kratší výdrži baterie.
Velmi nároční uživatelé pak mají k dispozici i tablety s úhlopříčkou 10 či dokonce 11 palců,
které se svými rozměry pomalu přibližují notebookům. Tyto tablety umožňují pohodlnou
práci s nejrůznějšími druhy kancelářských programů při zachování velice kvalitního obrazu.
Důležitým údajem souvisejícím s displejem je také jeho rozlišení. Pod pojmem rozlišení
rozumíme počet pixelů (nejmenší bod zobrazující jednu barvu), který je displej schopen
zobrazit. Rozlišení se vyjadřuje jako počet sloupců (počet pixelů na šířku) a počet řádků
(počet pixelů na výšku). Čím větší rozlišení displej má, tím více bodů dokáže zobrazit a tím
jemnější a kvalitnější obraz tak můžeme získat.
Pokud bychom tedy měli tablety o úhlopříčce 8 palců a měli bychom porovnat, zda je lepší
zařízení s rozlišením 800x480 pixelů nebo zařízení s rozlišením 1024x600 pixelů, kvalitnější
obraz jednoznačně získáme při rozlišení 1024x600. Obecně lze říci, že rozlišení displeje
odpovídá jeho velikosti, běžným rozlišením je 1280x800, ale například některé druhy Apple
iPad nabízejí rozlišení až 2048x1536. V tomto případě se již jedná o velmi kvalitní displej,
který dokáže zachytit i ty nejjemnější detaily.
Obr. 7: Porovnání velikosti displeje u iPhone 5, Kindle Fire a Samsung Galaxy Tab 10
2.3.3 Výkon
Tablety lze také dělit podle jejich HW vybavení, které udává výkon zařízení a tím pádem i
doporučené použití. Více o jednotlivých parameterech a HW komponentách se dozvíte v
následujících kapitolách, zde si v krátkosti představíme jednotlivé parametry a jejich typické
hodnoty.
-7-
Zásadní komponentou každého tabletu (ale i chytrého telefonu) je procesor. Procesor se stará
o celý chod zařízení a veškeré výpočetní operace uvnitř systému. Čím je procesor výkonnější,
tím rychleji mohou jednotlivé aplikace fungovat. Pokud je procesor málo výkonný, může se
stát, že tablet si nebude vědět rady s příliš velkou zátěží a bude pomalý, bude se zasekávat a
práce s ním bude zdlouhavá a neefektivní. Je tedy na místě zabývat se při výběru tabletu i
touto vlastností.
Pokud od tabletu nežádáme absolutní plynulost a použití pro větší množství náročných
aplikací, vystačíme si i s jedno jádrovým procesorem. V případě, že chceme pracovat s mnoha
aplikacemi najednou nebo od tabletu vyžadujeme svižný provoz, je vhodné pořídit si tablet s
dvou jádrovým procesorem. Ten je schopen vyřídit většinu náročných požadavků a tablety
vybavené tímto procesorem jsou rychlé a spolehlivé i při deseti a více spuštěných aplikacích
naráz. Pokud by nám ani to nestačilo, můžeme využít tablety s čtyř jádrovým procesorem,
které se hodí především na náročné 3D hry.
Další důležitou komponentou je paměť RAM. Ta slouží k ukládání jednotlivých spuštěných
aplikací a dat operačního systému. Nestačí tedy pouze výkonný procesor. Malá kapacita
paměti RAM neumožňuje plynulý chod více aplikací zároveň a operační systém musí často
některé z nich automaticky vypínat, aby získal místo pro uložení potřebných dat jiných
aplikací. Minimální doporučená velikost paměti RAM je 1GB. Kromě kapacity této paměti
však záleží také na operačním systému, který se v daném tabletu nachází, neboť každý systém
má jinak úspornou správu paměti, některé s volným místem nakládají šetrněji a umožňují
lepší výkon.
Posledním důležitým technickým parametrem je kapacita datového úložiště. Zdě opět platí,
že čím více paměti pro data, tím lépe. Tato paměť slouží k ukládání stažených aplikací,
fotografií, videí, hudby a dalších dat. Lze ji také rozšířit pomocí externí paměťové karty
(pokud tablet obsahuje slot na paměťovou kartu). V dnešní době je standardem minimálně
8GB kapacity interního datového úložiště, pro optimální využití všech možností tabletu je
vhodná kapacita 16GB či dokonce 32GB. Nejlépe vybavené tablety obsahují až 64GB
datového prostoru.
2.3.4 Další vybavení
Kromě základních parametrů, kterými jsou displej, výkon a paměť, má tablet několik dalších
vlastností, které se mezi jednotlivými modely liší. Poměrně podstatným ukazatelem, který by
měl hrát roli při výběru tabletu, je výdrž baterie. Ta se u nejlevnějších modelů pohybuje
okolo 5-6 hodin na jedno nabití, což je při pravidelném používání poměrně málo. Kvalitní
tablety nabízejí výdrž přes deset hodin na jedno nabití, ty nejlepší pak i 20-30 hodin.
Z hlediska konektivity má smysl zabývat se především připojením k internetu, které je u
tabletů realizováno Wi-Fi přijímačem, ten je standardní součástí každého tabletu. Náročnější
uživatelé si mohou pořídit tablet s 3G modemem, který jim umožní přijímat mobilní internet
jako u běžných chytrých telefonů. Dalšími bezdrátovými technologiemi v tabletech je
-8-
Bluetooth sloužící ke komunikaci s okolními zařízení a GPS modul, který umožňuje použít
tablet jako navigaci.
Důležitou součástí tabletu je i fotoaparát. Většina tabletů dnes disponuje fotoaparátem, který
je kromě pořizování fotek schopen nahrávat i videa. Hlavním měřítkem kvality fotoaparátu je
jeho rozlišení. To začíná na 2 Mpx u těch nejlevnějších strojů. Průměrné tablety obsahují
fotoaparát s rozlišením 8 Mpx a ty nejlepší modely nabízí rozlišení fotoaparátu až 13 Mpx.
Kromě rozlišení však také závisí na dalších faktorech, jakými jsou schopnost ostření či
zachycení barev. Některé tablety kromě zadního fotoaparátu obsahují i přední objektiv, který
zastupuje funkci webkamery.
2.3.5 Cena
Tablety se podle ceny, podobně jako chytré telefony, dají rozdělit do několika kategorií. Tou
první jsou levné tablety, jejichž cena se pohybuje mezi 2.000,- až 3.000,-. Tyto tablety jsou
vhodné především k seznámení se s prostředím mobilních zařízení, obvykle nejsou příliš
spolehlivé a použitelné pro dlouhodobé pravidelné použití.
Zajímavý poměr ceny a výkonu nabízejí tablety v cenové hladině mezi 5.000,- až 8.000,-.
Tyto modely již nabízejí poměrně spolehlivý výkon a dají se použít k široké škále činností.
Tablety vybavené i hardwarovou klávesnicí se pohybují v ceně okolo 10.000,-. U těchto
tabletů již téměř neexistují operace a aplikace, které by tablety nezvládly. Pro ty nejnáročnější
uživatele pak existují i zařízení s cenou nad 20.000,-, které se svým výkonem vyrovnají i
klasickým počítačům.
2.4 Výrobci
Od uvedení prvních moderních tabletů na trh se postupně objevila celá řada výrobců, kteří
nabízejí své modely od těch nejlevnějších až po nejkvalitnější a nejdražší stroje. Nabídka
tabletů je tak široká, že pro uživatele může být poměrně složité vybrat vhodný tablet. V
poslední době stoupají v oblibě také velice levné tablety od neznámých výrobců, které
vynikají svou nízkou cenou, na druhou stranu u nich ale neexistuje záruka dlouhodobé
spolehlivosti.
K nejznámějším výrobcům tabletů patří společnost Apple, která svým zařízením iPad spustila
zájem široké veřejnosti o tablety, který trvá dosud. Tradičním konkurentem je korejská
společnost Samsung, jejíž vlajkovou lodí jsou tablety Samsung Galaxy Tab. V závěsu za
těmito lídry trhu se pak nachází tablety od společností Asus, Amazon, Lenovo či Acer.
2.5 Využití tabletů
S příchodem tabletů na trh si řada lidí kladla otázku, zda mají takový zařízení smysl a proč by
si je měl uživatel kupovat, když má k dispozici širokou nabídku chytrých telefonů. Vývoj
však ukázal, že tablety se staly prodejním hitem a získaly si oblibu miliónů lidí.
-9-
2.5.1 Pracovní nástroj
Řada lidí využívá tablety jako další pracovní nástroj. Díky jejich přenositelnosti, velké
obrazovce a spolehlivému výkonu mohou tablety do značné míry nahradit stolní počítače a
notebooky. Umožňují spouštět celou řadu pracovních aplikací od e-mailových klientů, přes
kalendáře, záznamníky, seznamy úkolů až po komunikační nástroje, jakým je například
Skype. Rozměrný displej tabletu umožňuje i práci s klasickými kancelářskými programy,
jejichž ovládání lze učinit ještě efektivnější připojením externí klávesnice. Další výhodou
tabletu jako pracovního nástroje je skutečnost, že nelze tak snadno přepínat mezi jednotlivými
aplikacemi, jako je tomu možné u počítače, což ve výsledku může znamenat větší soustředění
na jednu činnost. Tento princip však lze využít i opačně a použít tablet jako nástroj k
odpočinku tak, že počítač bude sloužit čistě k pracovním účelům a tablet bude určen k
uvolnění a zábavě.
2.5.2 Univerzální multimediální zařízení
Tablet může sloužit také jako univerzální multimediální zařízení pro celou rodinu. Díky
možnostem připojení tabletu k televizi a reproduktorům jej lze použít k promítání fotek či
přehrávání videí a hudby.
2.5.3 Studijní pomůcka
Řada mladých lidí, především studentů, používá tablet jako přenosný digitální zápisník. Pro
mnoho z nich je nepraktické nosit s sebou větší množství sešitů a proto k zapisování
poznámek a učiva používají tablety. Ty poskytují mnohem pohodlnější a příjemnější správu
vlastních poznámek, snadno lze opravit překlepy, organizovat jednotlivé předměty či
zapisovat i složité rovnice a grafy. Velkou výhodou je on-line synchronizace, která umožňuje
sdílet poznámky i s počítačem či chytrým telefonem.
Dalším důvodem, proč si pořídit tablet jako studijní pomůcku, je široká nabídka vzdělávacích
aplikací. Uživatelé se mohou díky tabletům například učit cizí jazyky, procvičovat
matematiku či absolvovat různé on-line kurzy. Tablet může sloužit i jako učební pomůcka pro
malé děti, existuje řada aplikací, které zábavnou formou zprostředkovávají výuku čtení či
počítání. Tablety jsou obecně pro děti atraktivní a výuka s nimi je více baví.
Využití tabletů ve výuce dětí se speciálními vzdělávacími potřebami
Tablety nabízejí celou řadu výhod ve vzdělávání i dětí se speciálními vzdělávacími
potřebami. Tablety jsou pro děti se speciálními vzdělávacími potřebami více atraktivní, než
klasické pomůcky, motivují je ke studiu i komunikaci s okolím. Tablety oproti klasickým
pomůckám sdružují celou řadu vzdělávacích nástrojů v jediném zařízení. Odpadá nutnost
skladovat a používat celou řadu dalších pomůcek. Není také nutné tisknout výukové
materiály. Tablet je snadno použitelný i pro uživatele s tělesným postižením, pro osoby s
autismem a všechny stupně mentálního postižení. Tablet lze použít např. jako elektronickou
- 10 -
komunikační tabulku, pomocí níž se děti, které nekomunikují běžným způsobem, mohou
domluvit se svým okolím, vyjadřovat své myšlenky, pocity, názory, přání, klást otázky. V
případě dětí, které se nemohou pohybovat nebo které špatně snáší změnu prostředí, není
nutné, aby se žák přemístil k tomuto zařízení, ale tablet může být přenesen k němu. Tablet lze
díky nainstalovaným aplikacím přizpůsobit na míru uživateli.
2.5.4 Univerzální čtecí zařízení
Tablet lze také použít jako elektronickou knihovnu. Velká část vydávaných knih dnes existuje
i v elektronické podobě, a tak je možné si je stahovat do svých mobilních zařízení a číst je
prakticky kdekoliv. Tablety však neslouží pouze ke čtení knih, umožňují také sledovat
zpravodajství, prohlížet časopisy či číst nejnovější články z oblíbených serverů. Existují
desítky aplikací, které shromažďují vybraný obsah podle zadaných parametrů, lze tak snadno
sledovat například články o politice či sportu.
2.5.5 Dálkové ovládací zařízení
Rozvoj nejen mobilních technologií dnes umožňuje spolupráci mezi jednotlivými zařízeními,
které se v domácnosti nacházejí. Díky správným aplikacím tak lze tablet snadno přeměnit v
dálkový ovladač počítače, domácího kina nebo dokonce celého domu.
2.5.6 Inteligentní palubní deska
Díky svým rozměrům a snadnému ovládání si tablety získaly oblibu mezi řidiči automobilů,
kde mají více možných uplatnění. Tablet lze použít buď jako klasickou GPS navigaci, kde
větší displej umožňuje zobrazit více údajů, nebo rovnou jako plnohodnotnou palubní desku
automobilu, která dokáže nahradit běžné vestavěné přístroje. Navigace, hudební přehrávač,
ovládání hlasem, to vše dokáže tablet snadno vykonat.
2.5.7 Pomůcka pro umělce
Pro řadu umělců, kteří ve své tvorbě používají moderní technologie, jsou tablety zajímavou
pracovní pomůckou. Ať už se jedná o spisovatele, malíře či hudební skladatele, tablet jim
poskytuje sadu nástrojů, které jim umožňují věnovat se své tvořivé činnosti i na cestách a
mimo své běžné prostředí. Díky tabletu mohou umělci zachytit každý zajímavý nápad či
myšlenku a následně jej dokončit již s použitím jejich klasických nástrojů.
2.5.8 Herní zařízení
Velice rozšířeným použitím tabletů je jejich použití pro hraní her. Tablet představuje
zajímavý kompromis mezi výkonem a rozměry klasického počítače a přenositelností a
skladovatelností mobilního telefonu. Fanoušci her tak mohou hrát své oblíbené tituly i na
cestách. Pro náročnější hry je však potřeba použít kvalitnější modely, které v sobě obsahují
rychlý procesor a dostatek operační paměti.
- 11 -
3 HW vybavení tabletu
Tablet je koncipován jako mobilní zařízení pro jednoduchou práci a konzumaci obsahu. Dle
různých definic je to mezičlánek mezi chytrými mobilními telefony a laptopy, které byly
realizovány mnohem dříve. Z důvodu kombinace těchto dvou platforem jsou požadavky na
jeho vlastnosti následující:

výkon a teoretické možnosti laptopů a domácích počítačů,

mobilita smartphonů,

přiměřená výdrž baterie.
Stávající technologie, zejména procesory architektury ARM, dovolují teoretický výkon
dostačující základním předpokladům laptopů – prohlížení internetu, kancelářské programy,
multimedia. Rozhraní dotykové obrazovky a lithium-iontové baterie dodávají zařízení
potřebnou mobilitu.
Jeden z důležitých faktorů, kterým se tablety odlišují, je jejich fyzická konstrukce. Na
konstrukci závisí, jak bude tablet odolný, těžký, jak dobře se s ním bude pracovat a také
samozřejmě jak bude drahý. Obecně platí, že kvalitnější a odolnější jsou těla z hliníku. Dobře
odvádí teplo, jsou příjemné na omak a zaručují vyšší pevnost těla než v případě plastového
těla. Možností je ovšem více. Díky své nízké ceně je často používaný obyčejný plastový kryt.
Ten lehký a vcelku odolný, nicméně při dlouhodobém používání se může poměrně snadno
opotřebit nebo nalomit. U zařízení od společnosti Apple se pak často používá i sklo. Použitý
materiál je tedy jeden z velice důležitých parametrů při koupi tabletu.
Pro ochranu tabletu před vnějším poškozením lze použít celou řadu ochranných obalů od
lehkých gelových krytů, přes kožené či polstrované obaly, až po velice robustní kryty, které
bývají často vyztuženy a poskytují maximální ochranu vůči pádu či jiným nebezpečným
poškozením.
Jak bylo zmíněno v minulé kapitole, tablety se z hlediska hardware příliš neliší od laptopů
nebo desktopů. Stejně jako ony potřebují procesor, operační paměť, diskové úložiště a další
HW vybavení.
Tablety se skládají z:

procesoru,

operační paměti,

datového úložiště,

grafického procesoru,

dotykové obrazovky,

dalších integrovaných zařízení.
- 12 -
3.1 Dotyková obrazovka
Základní vizualizační a ovládací jednotka tabletu je dotyková obrazovka. Skrze ni se obsah
zobrazuje i ovládá. Vývoj dotykového displeje byl základní předpoklad použití tabletu.
V současné době se využívá tzv. kapacitní displej, který dobře reaguje na ovládání prstů, je
odolný a dostatečně přesný pro použití na tabletu. Masivní rozšíření tabletů a dotykových
obrazovek je zapříčiněno také rozmachem LED podsvícení, které je velice tenké, účinné a má
malý příkon, což přesně splňuje požadavky na obrazovku tabletu.
Moderní trend a téměř již nepsané pravidlo je použít tzv. multitouch technologie, která
podporuje ovládání více prsty a použití gest. Populární je například gesto přiblížení, či
oddálení fotografie, gesto návratu na domovskou stránku atd. Přesné významy gest závisí na
operačním systému tabletu a na individuálním nastavení. Více v kapitole Ovládání.
Kromě dotyku prstem lze tablet ovládat i tzv. stylusem, což je speciální elektronické pero
určené k ovládání dotykových zařízení. K jeho výhodám patří skutečnost, že poskytuje
jemnější ovládání displeje, lze jej použít jako běžné pero a zapisovat tak klasické ručně psané
poznámky či kreslit. Použití stylusu navíc eliminuje nepříjemné šmouhy a otisky prstů na
displeji. Nevýhodou stylusu je nutnost jej přenášet společně s tabletem, což může vést i k jeho
ztrátě. Existuje také technologie Super Sensitive Touch, která umožňuje vyrábět dotykové
obrazovky tak, aby je bylo možné ovládat téměř čímkoliv, například i prsty v rukavicích, což
je dnes jeden z problémů při používání tabletů a chytrých telefonů v zimě.
Dotyková obrazovka je nejvýraznější, ale také nejnáchylnější část tabletu. Nejčastější opravou
a znehodnocení tabletu je právě poškození dotykové obrazovky při pádu, tlakem nebo
poškrábáním. Je vhodné obrazovku chránit folií, která se dá nahradit a tím pádem udržuje
obrazovku bez škrábanců, ale kvalitnější folie také podporují odolnost při pádu nebo při tlaku.
Při výběru tabletu je vhodné se zaměřit na pojem Gorilla glass, což je technologie tvrzeného
skla, která zvyšuje odolnost displeje. První verze Gorilla Glass nabídly snížení počtu
škrábanců na displeji, které běžně vznikají i při zdánlivě bezpečné činnosti. Stačí přejet po
displeji prstem, na kterém zůstalo nějaké větší zrnko prachu či telefon položit na špinavý stůl
a na displeji se ihned mohou objevit nepříjemné škrábance. Nejnovější verze Gorilla Glass 4
slibuje i zvýšenou odolnost vůči pádům a následným prasknutím displeje. Další zajímavou
funkcí Gorilla Glass je údajné samočištění displeje od všudypřítomných bakterií.
3.1.1 Typy displejů
Při výrobě dotykových obrazovek a displejů se používají různé technologie, které se liší nejen
kvalitou, ale i cenou. K těm nejrozšířenějším dnes patří technologie TFT, SLCD a Super
Amoled. Každý z těchto displejů lze porovnávat z různého hlediska. Má smysl zajímat se
především o kvalitu obrazu, kontrasty barev (zobrazení černé a bílé barvy), pozorovací úhly
(zda se musí uživatel dívat na displej pouze čelem nebo jej lze dobře sledovat i při naklonění)
a viditelnost na slunci (některé displeje jsou na slunci téměř nečitelné).
- 13 -
Nejstarším a nejzákladnějším typem displeje je LCD. Tato technologie, využívající tekuté
krystaly, je dnes použita téměř na každém elektronickém zařízení, které potřebuje zobrazovat
nějaká data na displej. Toto rozšíření umožňuje především nízká energetická náročnost, díky
které lze LCD napájet i z baterie. Velký rozmach zažily tyto displeje ve chvíli, kdy postupně
začaly nahrazovat staré CRT monitory připojené k počítačům. Hlavním důvodem, proč LCD
displeje a monitory uspěly, je především jejich kompaktnost a skladnost. Mohou být velmi
tenké, je oproti rozměrným CRT monitorům velká výhoda. Navíc poskytují také stabilnější
obraz bez blikání. Dnes jsou však tyto vlastnosti již standardem a klasické LCD obrazovky
jsou postupně nahrazovány novějšími a modernějšími technologiemi. K největším
nedostatkům patří především nedokonalý kontrast barev, který neumožňuje vykreslit sytě
černou barvu, občasné zkreslení obrazu a někdy i pomalá odezva. Ani pozorovací úhly nebo
čitelnost na slunci nepatří k silným stránkám LCD. Proto tak dnes tyto displeje najdeme už
jen u těch nejlevnějších a nejzákladnějších tabletů a telefonů.
SLCD neboli Super LCD představuje další vývoj klasických LCD displejů. Oproti nim nabízí
ostřejší, živější a čitelnější obraz. Po příchodu Amoled displejů však začala zaostávat i tato
technologie a proto bylo nutné ji dále rozvíjet. Vznikly tak displeje SLCD2, které nabízí
špičkovou kvalitu obrazu. Ten je čistý, ostrý, velmi jasný, dokáže dobře zachytit všechny
barvy včetně černé a bílé. To však přináší určitou nevýhodu v podobě energetické náročnosti.
Tyto displeje jsou používány především v zařízeních společnosti HTC a budou se ještě nadále
vyvíjet a zdokonalovat.
Technologií, která je označována jako technologie budoucnosti, jsou OLED displeje. Ty
fungují na odlišném principu, než "konkurenční" LCD. Nabízejí skvělý kontrast a věrné
zachycení barev. Doba odezvy je oproti LCD také mnohem kratší, OLED displeje nabízí
velmi široké pozorovací úhly a bezproblémovou čitelnost na slunci. V neposlední řadě patří k
výhodám i velmi tenký displej a nízká energetická náročnost. Ze všech těchto důvodů jsou
však OLED displeje poměrně nákladné a to také brání jejich většímu rozšíření. U tabletů se
nejčastěji můžeme setkat s provedením Amoled a Super Amoled. Tyto displeje jsou použity
zejména v zařízeních od společnosti Samsung.
3.2 Klávesnice
Pro komunikaci uživatele s tabletem je využíván dotykový displej. Ten kromě dotykových
gest, které jsou popsány dále, nabízí také klávesnici k zadávání textu. Existuje několik typů
klávesnice, které se liší svým použitím a pohodlím.
3.2.1 Virtuální klávesnice
Tablety pro všechnu svou komunikaci s uživatelem využívají dotykovou obrazovku a sadu
několika málo tlačítek na okrajích (viz dále). Tedy pro ovládání není využita fyzická
klávesnice, ale používá se virtuální klávesnice na obrazovce. Je tedy výhodou, že zde není
- 14 -
fyzická klávesnice (zařízení je menší a lehčí), na druhou stranu virtuální klávesnice ze svého
principu nemůže nabídnout takové pohodlí a ergonomii jako běžná klávesnice fyzická.
Obsahuje sice všechny klávesy a v nastavitelnosti předčí fyzické klávesy, ale zejména její
velikost a nulová možnost rozeznávání hmatem je její základní slabinou. Tablet samotný tedy
z tohoto principu není vhodný pro delší tvorbu textů a práci obecně, ale spíše pro obsahovou
konzumaci.
Obr. 8: Rozdíl mezi fyzickou (hardwarovou - nahoře) a virtuální (softwarovou - dole) klávesnicí
Jako další nevýhoda virtuální klávesnice je její překrývání zobrazovaného obsahu. Obrazovka
tabletu samotná není příliš velká, v porovnání s běžným monitorem nezbývá při zobrazení
virtuální klávesnice příliš prostoru pro zobrazení obsahu. Tento problém je řešen
kompromisem - skrýváním/zobrazováním virtuální klávesnice pouze ve chvíli, kdy uživatel je
aktivní v textovém poli nebo například v textové editoru, kdy je očekáván jeho textový vstup.
Obr. 9: Překrývání obrazovky klávesnicí
Na druhou stranu je výhodou virtuální klávesnice fakt, že ji lze používat v několika režimech.
Kromě základního rozložení obsahuje vždy další vrstvy pro psaní speciálních znaků nebo
číslic, jejichž realizace na fyzické klávesnici vyžaduje znalost psacích režimů nebo
klávesových zkratek. Snadno tak můžeme přepnout do režimu, který Vám nabídne jiné
rozložení, speciální znaky nebo psaní rukou.
Základní rozložení maximálně imituje běžnou klávesnici a to jak v rozložení, tak v obsahu.
Další rozložení pomáhají se speciálními znaky, nebo zpřístupňuje znaky pouze na krajích, je
tedy možné pohodlně psát, i když držíte tablet oběma rukama.
- 15 -
Obr. 10: Rozložení pro obě ruce. Držíte-li tablet v obou rukách, můžete psát palci. Windows 8
Obr. 11: Režim psaní speciálních znaků.
Obr. 12: Režim psaní prstem nebo perem.
Windows 8
Windows 8
3.2.2 Fyzická klávesnice
Jak již bylo zmíněno, virtuální klávesnice není pro psaní delších textů tím nejvhodnějším
nástrojem, což omezuje použití tabletu jako pracovního či studijního nástroje, a proto existují
také externí fyzické klávesnice. Ty lze připojit buď kabelem skrze microUSB nebo také
bezdrátově pomocí technologie Bluetooth. Tyto klávesnice většinou bývají univerzální a lze
jej použít i pro telefon či počítač. Jejich hmotnost a rozměry jsou optimalizovány pro snadné
používání a přenášení společně s tabletem.
3.2.3 Dokovací klávesnice s touchpadem
U tabletů řady ASUS Transformer (například model T100) přišel nový prvek v ovládání a
práce s tabletem. Tablet je doplněn o klávesnici s touchpadem
a jako celek tvoří netbook s dotykovou obrazovkou. Tento
princip dává tabletu větší možnost využití, prostor pro další
baterii nebo pevný disk a větší pohodlí. Tablet je lehce
oddělitelný od dokovací klávesnice a tedy v mžiku je možné
mít jen tablet nebo netbook s pohodlnou klávesnicí.
Dle modelu (a samozřejmě ceny) je možné mít v dokovací
klávesnici umístěnu další baterii, pevný disk, USB port nebo
Obr. 13: Tablet s dokovací
další rozšiřující prvky. Většinou (a u ASUS Transformer
klávesnicí
všude) je přítomen běžný USB konektor verze 3, tedy je
možné připojit k tabletu běžnou USB klíčenku. Jak již bylo zmíněno, skrze port USB, je
možné nabíjet další zařízení, tedy je možné například nabít mobilní telefon z tabletu.
- 16 -
3.3 Tlačítka
Pro komunikaci s vnějším světem obsahují tablety obecně sadu tlačítek. Tato tlačítka bývají
umístěná na bocích zařízení, většinou s podobným umístěním a funkcionalitou téměř u všech
tabletů od nejrůznějších výrobců. Rozložení i účel tlačítek je většinou zděděn od menších
předků tabletů – od smartphonů.
Tlačítka na tabletu bývají typicky tato:
1. Zapnutí/vypnutí tabletu
Tablet se většinou fyzicky nevypíná, ale pouze uspává a hlavně se zamyká obrazovka. Toto
tlačítko bývá typicky umístěno v pravém horním rohu. Krátký stisk tlačítka zamyká/odemká
tablet, dlouhý stisk jej zapíná/vypíná.
2. Ovládání hlasitosti
Tento model je zděděn zejména z menších kolegů – smartphonů, kde rychlé a pohotovostní
ovládání hlasitosti je žádoucí. Jedná se pouze o dvě tlačítka – zesílit a zeslabit zvuk. Tato sada
je většinou v levém horním rohu.
3. Fotoaparát
Pokud tablet má zadní fotoaparát, obsahuje většinou i tlačítko pro pohodlné focení. S tabletem
totiž můžeme prudce pohnout při snaze zmáčknout tlačítko na obrazovce a koncept fyzického
tlačítka je přirozenější, protože jej známe z běžných fotoaparátů. Některé tablety však toto
tlačítko neobsahují a je u nich potřeba fotit stisknutím tlačítka na displeji.
4. Přídavná tlačítka
Některé modely tabletů mají další funkční tlačítka na stranách zařízení nebo na spodní liště
tabletu. Například u tabletu iPad je to tlačítko „Domů“ na přední straně pro přechod do hlavní
nabídky a tlačítko pro ztlumení nebo zakázání rotace na kraji přístroje.
Obr. 14: Popis tlačítek tabletu iPad
- 17 -
Většina tabletů obsahuje také softwarová tlačítka, ta jsou umístěna na spodní straně displeje a
zůstávají tam při spuštění libovolné aplikace jako součást operačního systému. U tabletů s
operačním systémem Android se například jedná o tato tři tlačítka:

Zpět: toto tlačítko slouží k zpětné navigaci v aplikaci. Stisknutím tlačítka zpět se lze
dostat na předchozí obrazovku aktuální aplikace.

Domů: pomocí tlačítka domů se vždy lze vrátit na úvodní obrazovku systému.
Aktuálně spuštěná aplikace se minimalizuje na pozadí.

Spuštěné aplikace: toto tlačítko, které je obvykle umístěno nejvíce vpravo, zobrazí
seznam všech aktuálně spuštěných aplikací a umožňuje mezi nimi přepínat nebo je
zavírat.
Obr. 15: Softwarová tlačítka operačního systému Android
3.4 Procesor
Jak již bylo uvedeno v jedné z předchozích kapitol, procesor je tím hlavním parametrem,
který určuje rychlost a použitelnost celého tabletu. Čím kvalitnější a výkonnější procesor je v
tabletu umístěn, tím rychleji s ním lze pracovat a tím náročnější aplikace lze spouštět.
S rozvojem moderních technologií dochází také k částečné změně významu slova procesor. V
původním významu slova jde o miniaturní číslicový obvod, který vykonává veškeré instrukce
zařízení a obsluhuje jeho chod. Dnes si ve spojení s mobilními technologiemi pod pojmem
procesor můžeme představit centrální čip, na kterém jsou kromě klasického procesoru
umístěny i pomocné paměti či grafická karta a jiné obvody.
Mezi hlavní parametry procesoru, které určují jeho výkon, patří zejména počet jader a takt. Je
však potřeba vzít v potaz i architekturu či instrukční sadu, které kvalitu procesoru také
ovlivňují. Například v případě instrukční sady však téměř všechny procesory v tabletech
pracují s ARMv7, která má nízký příkon, dostatečný výkon, malé rozměry a procesor v tomto
případně nepotřebuje aktivní chlazení (chlazení za účasti ventilátoru nebo kapalinového
oběhu). Právě tato sada, vytvářená britskou firmou ARM Holdins, je jedním z klíčových
prvků, který sehrál roli v masovějším rozšíření tabletů a mobilních zařízení obecně. V roce
2013 pokořily procesory ARM početně hlavního rivala – procesory s architekturou x86 a
x86_64 (tyto procesory se vyskytují především v zařízeních s operačním systémem
Windows).
Co se týká architektury procesoru, rozlišujeme zde mezi dvěma základními typy, 32-bitovou
architekturou a 64-bitovou architekturou. U klasických počítačů dnes již převládá druhá
zmíněná, u mobilních zařízení se teprve pomalu začíná rozšiřovat. 64-bitová architektura
umožňuje používat složitější a rozsáhlejší instrukce, které mohou obsloužit více dat a je tedy
rychlejší. V současné době se v nových výkonnějších zařízeních objevují již spíše procesory s
- 18 -
64-bitovou architekturou, čemuž dopomohlo i vydání nové verze operačního systému Android
s názvem Lollipop, která je 64-bitová.
Zcela zásadními parametry procesoru jsou takt a počet jader. Původní procesory použité v
počítačích pracovaly pouze s jedním jádrem, jejich vývoj však umožnil tento počet násobit a
zvyšovat tak výkon procesoru. Dnes se tak u počítačů a notebooků můžeme setkat i s 16tijádrovými procesory. Tato technologie se nyní rozvíjí i u tabletů a kvalitnější tablety tak
nabízejí 2 nebo i 4 jádra procesoru. Neplatí zde však přímá úměra, 4 jádra procesoru
neznamenají čtyřikrát větší výkon. Mohou však například urychlit použití více aplikací naráz
(poslouchání hudby a surfování na internetu) tím, že každá aplikace bude využívat samostatné
jádro procesoru. Takt procesoru potom udává, jak rychle je schopen pracovat, tedy kolik
operací dokáže vykonat během sekundy. Takt procesoru se udává v hertzích (Hz) a běžné
hodnoty taktu ve většině současných tabletů se pohybují mezi 800 MHz až 2 GHz.
3.5 Paměť
Operační paměť (RAM) je místo, kam si procesor ukládá pracovní data a výsledky výpočtů.
To, co procesor vykoná a spočítá, je potřeba někam uložit, jinak by byly údaje ztraceny. Právě
k tomu slouží operační paměť, která je velmi rychlá a dá se přepisovat prakticky neomezeně.
Nahrávají se do ní například všechny aplikace, které jsou spuštěné nebo aplikace, které se
často používají. Od platformy laptopů a desktopů se příliš neliší a její hlavní parametr je
kapacita. Obecně platí, že čím vyšší kapacita operační paměti, tím může tablet pracovat
rychleji a zvládat běh více aplikací naráz (tzv. multitasking). V případě, kdy je kapacita
paměti RAM nedostatečná, dochází ke zpomalení systému, zasekávání aplikací a dokonce i k
jejich nucenému vypínaní. Operační systém totiž může libovolně operovat s aplikacemi v
operační paměti, a pokud potřebuje volné místo pro aktuálně spuštěnou aplikaci, musí v
některých situacích vypnout aplikace běžící v pozadí. Při výběru tabletu je tedy velikost
operační paměti zásadní parametr.
3.6 Datové úložiště
Stejně jako má laptop nebo desktop běžný pevný disk, tak i tablet potřebuje úložiště pro
ukládání dat, aplikací a operační systém. K tomu lze sice použít například operační paměť
RAM, která byla zmíněna v minulé kapitole, ta má však omezenou velikost a její primární
účel je uchovávat především dočasná data a informace. Proto každý tablet obsahuje také
vnitřní datové úložiště.
Z důvodu mobility je nanejvýš nevhodné použití klasického otáčivého pevného disku (HDD)
z latopů a desktopů. Zejména z důvodu vysokého příkonu a náchylnosti na otřesy (otáčivé
plotny disku jsou velice citlivé). Proto se pro úložiště v tabletech používají paměti Flash,
podobné jako jsou v USB klíčenkách. Jsou energeticky nenáročné, nevolatilní (udrží data i
bez elektrické energie), spolehlivé a dostatečně rychlé. Oproti klasickým pevným diskům mají
- 19 -
také nižší hmotnost a jsou proto vhodnější pro časté přenášení. Do jisté míry jsou také
odolnější vůči ztrátě dat například při pádu.
U tabletů se primárně neočekává uchovávání velkoobjemových dat
(filmy, hudba, fotografie), a proto není cílem velká kapacita úložiště,
i když i ta se u nejnovějších modelů postupně zvyšuje. Celkové
úložiště se dělí na interní (zabudované přímo v tabletu) a pokud to
tablet umožňuje, tak externí v podobě vložené SD paměťové karty.
Interní úložiště je neměnný parametr tabletu a pohybuje se v řádech
Obr. 16: MicroSD karta
desítek GB. Je důležité ale myslet na fakt, že ne celá kapacita, která
je udána výrobcem, je k dispozici uživateli. Část (několik procent)
zabírá souborový systém a několik GB zabírá operační systém tabletu.
Externí úložiště rozšiřuje kapacitu interního úložiště a primární úloha je uchovávání málo
používaných dat, které se většinou jen čtou (hudba, filmy...). Externí úložiště je dědictví z
platformy smartphonů, kde kapacita interního úložiště je pouze v řádu jednotek GB. Realizuje
se paměťovou kartou, většinou formátu SD (verze microSD). Tato karta má rozměry pouhých
15 x 11 x 1 mm.
Základní nevýhoda paměťových karet je jejich rychlost, která se nemůže rovnat s rychlostí
interních úložišť, proto pokud chceme využívat SD kartu, je vhodné ji využívat pouze pro
ukládání primárně statických dat, nikoliv pro data, která běžně používáme (aplikace, pracovní
dokumenty...). Běžně dostupné kapacity paměťových karet jsou do 64GB. Výhodou
paměťových karet je jejich použitelnost na více zařízeních, můžeme si tedy data z tabletu
snadno přenášet do mobilního telefonu nebo notebooku.
3.7 Bezdrátové technologie
Tablety potřebují komunikovat skrze síť internet, a proto se do nich integrují moduly pro
komunikaci skrze Wi-Fi, mobilní sítě a Bluetooth. V oblibě stoupá také technologie NFC.
3.7.1 Wi-Fi
Wi-Fi je technologie pro bezdrátové připojení koncových
zařízení (tedy tablety, mobily, počítače, ...) k síti, kterou vysílá
tzv. router. Některá zařízení jsou také schopná vytvořit ad-hoc
sít a propojit se navzájem mezi sebou. To lze použít například
k výměně dat mezi těmito zařízeními.
V dnešní době je hlavním důvodem použití Wi-Fi sítí připojení
k internetu. Router je připojen k internetu pomocí kabelu a do
bezdrátové sítě, kterou vysílá, pak sdílí toto internetové
připojení. Každá síť je identifikována pomocí tzv. SSID, což je
textový identifikátor o délce 32 znaků (neboli název sítě).
- 20 -
Obr. 17: WiFi router
Tento identifikátor je pravidelně vysílán do okolí a díky němu se do bezdrátové sítě mohou
připojovat jednotlivá koncová zařízení.
Důležitou vlastností Wi-Fi sítí je jejich bezpečnost. Protože do sítí jsou připojena velká
množství zařízení, která v nich mohou sdílet důležitá data, je potřebné, aby bylo možné
zabránit připojení nepovolaných osob. Existuje několik způsobů, jak síť zabezpečit. Tím
nejjednodušším je nevysílat SSID sítě, což umožní připojení pouze těm zařízením, které jej
znají. Je to však poměrně primitivní metoda a není příliš bezpečná. Další možností je
nastavení povolených MAC adres, které se do sítě mohou připojit (MAC adresa je unikátní
identifikační číslo každého zařízení). Útočník však může zjistit adresu některého z
povolených zařízení a vydávat se za něj. Bezdrátovou síť Wi-Fi lze také zabezpečit heslem.
Existuje několik technologií od ne příliš bezpečné WEP až po robustní WPA2.
Tablety obsahují integrovanou kartu, která se umí připojit na síť Wi-Fi a to na standardu IEEE
802.11 b/g/n na frekvenci 2.4 GHz, která je nejběžnější, nebo na standardu 802.11ac, který
pracuje na frekvenci 5 GHz. Podle třídy (a ceny) tabletu obsahuje Wi-Fi kartu, která
podporuje různé zmíněné standardy. Je doporučen trend využívat maximálně sítě na frekvenci
5 GHz, protože v tomto pásmu se dosahuje vyšších rychlostí a také na tomto pásmu nepracuje
tolik sítí, které si mohou konkurovat a rušit se, proto je přenos spolehlivější. Jednotlivé
standardy jsou zpětně kompatibilní, tedy pokud si pořídíme tablet podporující 802.11ac,
nemusíme se bát, že bychom se nepřipojili k starším verzím.
3.7.2 3G modul
Pro připojení k internetu mimo dosah sítě Wi-Fi lze využít mobilní internetové připojení od
telefonních operátorů, jak jej známe z mobilních telefonů. Pro toto připojení je nutné mít
běžnou SIM kartu a modul v tabletu, podporující tuto technologii. Nevýhodou je nutnost platit
operátorovi za připojení dle nabízeného tarifu a datová omezenost, tzv FUP. Jako základní
výhoda mobilního připojení je jeho dostupnost téměř kdekoliv. Zkratka 3G značí sítě tzv. třetí
generace. Pokrytí České republiky signálem 3G není kompletní, v místech, kde není tento
signál, se využívá jiných sítí a to EDGE, HSPDA nebo GPRS. Tyto sítě mají nižší rychlosti
přenosu dat, ale mají větší pokrytí.
U nejnovějších tabletů nacházíme tzv. LTE modul, což je zařízení, které je schopno pracovat
na sítích čtvrté generace, tedy LTE (Long Term Evolution). Jedná se o technologii, která je
určená pro vysokorychlostní internet v mobilních sítích. Uvádí se, že teoreticky by tato síť
měla umožnit přenos dat o rychlosti až 100 Mb/s. V České republice je technologie LTE
zatím na pomalém vzestupu a postupně se šíří po jednotlivých částech země.
FUP (Fair User Policy, Fair Usage Policy nebo Fair Use Policy) je technika, která se využívá
u poskytovatelů mobilního internetu (telefonní operátoři) jako datové omezení. Princip má
uživatel nastaven limit, a pokud během určitého časového období (většinou jedno zúčtovací
období – 1 měsíc) stáhne z internetu větší množství dat než je stanovený limit, tak je nějak
postižen a to nejčastěji v podobě výrazně snížené přenosové rychlosti. Toto omezení trvá
- 21 -
pouze do konce výše zmíněného časového období a v novém časovém období je rychlost opět
obnovena.
V praxi tedy u poskytovatelů zkratka FUP znamená datový limit, kolik můžete měsíčně
celkem dohromady odeslat a přijmout dat. Např. je-li FUP 1 GB, tak můžete odeslat 0.2GB a
stáhnout 0.8GB s poté vám poskytovatel zpravidla sníží přenosovou rychlost na téměř
nepoužitelnou (takže internet bude sice fungovat ale velice pomalu) až do začátku nového
měsíce, kdy začnete počítat zas od nuly. Po vyčerpání limitu FUP je většinou operátorem
nabízen nový balíček dat, který je samozřejmě zpoplatněn. Původním smyslem bylo zamezit
tomu, aby jeden uživatel přílišným využíváním svého internetového připojení omezoval
ostatní uživatele.
Tlak Českého telekomunikačního úřadu a zejména uživatelů, kteří hojně začali využívat
mobilní připojení k internetu, nutí mobilní operátory k neustálému zvyšování limitů a v
budoucnosti i jejich zrušení, stejně jako v případě běžného domácího připojení.
3.7.3 Bluetooth
Bluetooth je stálice v technologiích, které se používají a vkládají do mobilních zařízení. Ještě
dávno před zrodem smartphonů měly mobilní telefony čip pro komunikaci skrze bluetooth.
Dnes je tato technologie v mírném ústupu, ale své využití a opodstatnění pořád má.
Jedná se komunikační technologii s dosahem několika metrů (předpokládá se, že cílové
zařízení je minimálně ve stejné místnosti) pro výměnu dat mezi dvěma zařízeními. Pro
komunikaci je nutné zařízení spárovat – nastavit přístup pro komunikaci. Princip technologie
je podobný jako u Wi-Fi, Bluetooth také pracuje ve frekvenčním pásmu 2.4 GHz. Rychlost
přenosu se u Bluetooth pohybuje max na hranici 24 Mb/s. Kromě spojení dvou zařízení
umožňuje Bluetooth i druhý režim fungování – jedno za zařízení se může stát "serverem" a
dalších až 7 zařízení se pak může připojit v klientském režimu.
Nejčastěji se Bluetooth využívá pro bezdrátové přehrávání hudby, párování zařízení s
počítačem v autě nebo pro připojení periferních zařízení (myš, klávesnice, sluchátka...).
3.7.4 NFC
NFC je poměrná nová technologie, která slouží k bezdrátové komunikaci mezi dvěma
zařízeními. Od Wi-Fi a Bluetooth se však liší v jedné podstatné vlastnosti – tato komunikace
probíhá na vzdálenost několika milimetrů až centimetrů. O NFC se často hovoří jako o
technologii budoucnosti, která nabízí řadu možných využití. NFC čipy mohou být součástí
zařízení, existují ale také ve formě nálepek, se kterými se lze setkat u dražších výrobků v
obchodě nebo například u platebních karet.
V dnešní době je nejrozšířenějším a nejpopulárnějším využitím NFC možnost platby v
obchodě pomocí mobilního telefonu případně tabletu. Jsou k tomu potřeba speciální aplikace,
které se do zařízení nainstalují a které umožnují vložit do zařízení virtuální variantu
platebních karet daného uživatele. Ten pak může v obchodě, který tuto možnost podporuje,
- 22 -
zaplatit svůj nákup pouhým přiložením zařízení ke speciální "čtečce". Bezpečnost této metody
zajišťuje nutnost zadávání PIN kódu při každé platbě, v případě částky vyšší než 500 korun
pak i dalšího bezpečnostního kódu.
Technologie NFC však slibuje mnohem širší využití těchto mobilních plateb. V některých
městech se již testují univerzální čipové karty, které v sobě obsahují několik různých karet,
které člověk běžně používá. Jedná se například o kartu do knihovnu, o jízdenku v MHD a
podobně. Všechny tyto karty lze sloučit do jedné, případně uchovávat přímo v mobilním
zařízení, prostřednictvím kterého se pak lze jednotlivými kartami identifikovat.
Poměrně diskutovaným využitím NFC je i použití mobilních zařízení s NFC čipem jako klíčů.
Tablety a mobilní telefony by pak mohly odemykat téměř cokoliv od počítačů, přes osobní
automobily až po byty či celé nemovitosti. Stačilo by pouze pořídit příslušný odemykací
systém. Velkým problém tohoto řešení je však bezpečnost, protože hrozí ztráta či odcizení
zařízení, které pak může být zneužito k neoprávněnému přístupu.
3.8 Další integrovaná zařízení
Základní úloha a výhoda tabletu nespočívá ve výpočetním výkonu, ale v integraci mnoha
technologií, které jako celek přináší vysoký multimediální užitek. Proto se v tabletu vyskytují
další prvky.
3.8.1 GPS modul
GPS je v dnešní době jedna z nejpopulárnějších technologií a bez její podpory by tablety
neměly šanci na úspěch. Tato technologie umožňuje určit aktuální polohu na libovolném
místě na planetě a to s přesností na několik metrů. Poloha je vyjádřena pomocí zeměpisné
délky a šířky. Zjištění a vypočítání polohy zajišťuje GPS modul uvnitř tabletu, tedy čip a
anténa přijímající GPS signál. Na oběžné dráze země se nachází 31 družic, které vysílají
signál, a pomocí toho signálu lze složitým výpočtem určit aktuální polohu. Zajímavostí je, že
celý systém družic provozuje a sponzoruje americká vláda, která na něj ročně vynakládá
několik stovek milionů dolarů.
Zjišťování polohy lze využívat k široké řadě aktivit. Tou hlavní je GPS navigace, která se
používá zejména v osobních automobilech. Stačí tablet se zapnutou GPS připevnit na palubní
desku či přední sklo automobilu, spustit speciální aplikaci, zvolit cíl trasy a aplikace sama s
pomocí GPS spočítá nejlepší cestu a naviguje na jednotlivých křižovatkách či odbočkách.
Navigaci však lze použít i v rámci pěšího pohybu po městě.
Využití GPS je prakticky neomezené, lze pomocí ní najít zajímavé obchody či služby v okolí,
existují také populární hry, které využívají principu zjišťování polohy. Informaci o aktuální
poloze je také možné ukládat k pořízeným fotografiím nebo ji sdílet v rámci sociálních sítí.
- 23 -
3.8.2 Gyroskop
Jako gyroskop se označuje sada senzorů, která umožňuje detekovat změnu orientace zařízení.
Tedy to, zda je zařízení drženo tzv. v režimu na výšku nebo režimu na šířku. To lze využít pro
celou řadu aplikací, například surfování po internetu je pohodlnější s režimu na šířku, stačí
tedy tablet otočit a systém automaticky otočí a rozšíří i obraz na displeji. Gyroskop dokáže
poznat také naklánění zařízení, což je použito v mnoha hrách.
3.8.3 Fotoaparát
Tablet jako multimediální zařízení se bez fotoaparátu neobejde. Integrovaný fotoaparát
dosahuje kvalit běžných kompaktů a má rozlišení v jednotkách až desítkách megapixelů.
Kromě fotografií většinou ovládá i videozáznam (HD nebo FullHD).
3.8.4 Baterie
Důležitou součástí každého mobilního zařízení je jeho baterie. Na výkonu a kapacitě baterie
závisí použitelnost zařízení a jeho výdrž na jedno nabití. Podstatná
je však také optimalizace operačního systému tak, aby s baterií
nakládal šetrně. Dnes nejpoužívanějšími typy baterií v mobilních
zařízení jsou baterie Li-Ion a Li-Pol.
Nejdůležitějším parametrem baterií použitých v tabletech je jejich
kapacita. Obecně platí, že čím větší má baterie kapacitu, tím déle
vydrží. U nejlevnějších modelů se kapacita baterie pohybuje okolo
4000 mAh - 5000 mAh, nejvýkonnější tablety pak nabízejí baterii
s kapacitou i více než 10 000 mAh. To však nemusí nutně
znamenat delší výdrž, neboť tyto tablety mají poměrně náročné
Obr. 18: Li-Ion baterie
HW vybavení, které spotřebuje hodně energie.
Dalším podstatnou vlastností baterie je tzv. nabíjecí cyklus, což je číslo, které udává, kolikrát
je možné baterii nabít. Počítá se úplné nabití od 0% až po 100% a tento parametr mívá
hodnotu mezi 400 – 1000. Zdá se to jako nízké číslo, je ale potřeba si uvědomit, že se jedná o
kompletní nabití, takže jednotlivé nabití, které nejsou od nuly až do plného stavu, se sčítají.
Nabití baterie dnes obvykle trvá mezi 1 – 3 hodinami. Zajímavostí je skutečnost, že rychlost
nabíjení není po celou dobu stejná. Prvních zhruba 70% baterie se nabije poměrně rychle,
zhruba během hodiny, zatímco zbylých 30% může trvat i stejnou nebo delší dobu. Je to dáno
procesem nabíjení, který je rozdělen do několika fází a právě ve fázi první je vstupní napětí
nejvyšší.
Baterii škodí krajní stavy, tedy úplné vybití a úplné nabití. Oba tyto stavy je sice baterie
schopna detekovat, nicméně v dlouhodobém hledisku nemají na životnost baterie dobrý vliv.
Ideální je tedy udržovat stav baterie mezi 40% - 80%, čímž se její životnost prodlouží na
maximum. U starších typů baterií se také mluvilo o tzv. paměťovém efektu, který údajně
způsoboval při špatném zacházení nemožnost nabít baterii na plnou kapacitu. To dnes již
- 24 -
nehrozí a proto ani není nutné používat různé formátovací cykly a jiné techniky, které se dříve
používaly jako ochrana proti paměťovému efektu. Pro delší výdrž a životnost baterie je také
důležité teplota, ve které se baterie nachází. Ta by neměla být příliš vysoká, je tedy vhodné
dbát na to, aby tablet či telefon nebyl vystaven přímému slunci a chladu.
Způsob nabíjení se u různých tabletů liší. Většina tabletů podporuje nabíjení skrze port
MicroUSB. U těchto tabletů stačí připojit zařízení k počítači případně pomocí speciálního
adaptéru do zásuvky a začnou se automaticky nabíjet. Některé tablety však mají nabíjení
odděleno a je nutné je nabíjet ze zásuvky speciální adaptérem. Technologií budoucnosti je pak
bezdrátové nabíjení, které se dnes stále vyvíjí. Pro tablety má smysl zabývat se především
indukčním nabíjením, což v praxi znamená, že zařízení se nabíjí položením na speciální
nabíjecí podložku. Tento způsob zatím mnoho zařízení nepodporuje, je však možné si
zakoupit speciální pouzdro, do kterého se tablet či telefon vloží a které toto bezdrátové nabití
umožní.
Poslední možností, jak prodloužit výdrž zařízení, je
externí baterie. Ta může mít několik podob. V případě
zařízení, která umožňují fyzicky vyměnit baterii uvnitř,
lze používat více záložních baterií, které se střídají, tzn.,
zatímco se jedna baterie nabíjí, druhá je použita uvnitř
tabletu. To s sebou nese nutnost časté výměny a
spravování dvou baterií. Druhou možností je použití
Obr. 19: Externí baterie
zcela samostatné externí baterie. Tu lze nabít a následně
připojit k zařízení, které si z něj bere potřebnou energii. Nevýhodou tohoto řešení je horší
přenositelnost v případě nabíjení, takže vhodné použití na cestách je například ráno nebo
večer.
3.9 Možnost připojení dalších zařízení
Tablety jsou obecně jen obyčejné počítače obohacené dotykovou obrazovkou a konstruované
jako mobilní zařízení. Fakt, že uvnitř tepe běžné vybavení jako v ostatních noteboocích nebo
stolních počítačích, dává možnost připojovat k nim další periferní zařízení. Množství a typ
zařízení, která k je možné připojit k tabletům, závisí na portovém vybavení daného tabletu.
Zde je nutno zmínit, že se zásadně liší vybavení tabletů iPad a ostatních tabletů s operačními
systémy Android nebo Windows. Vždy ale nacházíme port pro připojení sluchátek, tzv.
3.5mm jack.
3.9.1 Porty pro připojení u tabletů iPad
Firma Apple je ve svém přístupu k vybavení svých zařízení (tablety a telefony) porty velice
specifická a vybavuje svá zařízení pouze jedním datovým portem. Ten je kompatibilní pouze
s jejich specifickým konektorem, skrze který je realizován jak datový přenos, tak i nabíjení
tabletu. Kabel s tímto konektorem je většinou zakončen koncovkou USB pro připojení do
- 25 -
nabíječky nebo do USB portu v počítači. Pokud chceme přenášet video skrze HDMI, číst
flashdisky přes USB nebo otevírat paměťové karty MicroSD, musíme použít redukci s těmito
porty.
3.9.2 Porty pro tablety s operačními systémy Windows nebo Android
Tablety, které nepatří do rodiny firmy Apple, jsou většinou
vybaveny více porty jako je MicroUSB, MicroHDMI a slot pro
paměťové karty.
MicroUSB je port, který je velice rozšířen, a najdeme ho téměř
u všech mobilních zařízení. Používá se k datovým přenosům
(hudba, fotky…) a nabíjení u telefonů, navigací, čteček a
samozřejmě i u tabletů. Jak už název napovídá, jedná se o
zmenšenou úpravu populárního konektoru USB, který najdeme
v každém počítači. Výhoda tohoto konektoru spočívá ve faktu,
že kromě datových přenosů je schopný připojené zařízení
paralelně i nabíjet, tedy je možné nabíjet tablety i z počítače
nebo laptopu. Kabel k tomuto portu bývá zakončen na druhé
Obr. 20: Různé druhy USB
konektorů
straně běžným USB konektorem pro připojení do počítače nebo
nabíječky.
USB se na trhu momentálně vyskytuje ve verzích 2.1 a 3. Tyto verze jsou zpětně kompatibilní
(můžete je jakkoliv kombinovat), ale mají zásadně odlišnou rychlost datového přenosu.
MicroHDMI je port pro přenos videa do jiného zařízení. S tímto portem je možné se připojit
k televizi, monitoru nebo projektoru a například přehrát film, ukázat fotky nebo předvést
prezentaci. Vzhledem k velikosti konektoru se na tabletech vyskytuje pouze ve verzi
microHDMI, tedy pro připojení „velkého“ HDMI konektoru je nutné použít redukci. HDMI
přenáší kromě obrazu i zvuk, není nutné připojovat reproduktory, pokud připojujete tablet
například k televizi.
HDMI konektory jsou postupně nahrazovány technologií
MHL, která umožňuje propojit na jedné straně HDMI
zařízení (televizor) a na druhé straně mobilní zařízení
(tablet, smartphone). Principem MHL je redukce, která
zprostředkovává přenos dat mezi oběma konektory.
Slot pro paměťové karty slouží pro práci s paměťovými
kartami, většinou typu MicroSD (nejrozšířenější). Tyto
Obr. 21: MHL redukce
paměťové karty se využívají v dalších zařízeních, jako jsou
kamery, fotoaparáty nebo mobilní telefony. Kromě čtení dat z těchto zařízení se využívají i k
zvětšení datové kapacity tabletu, protože samotné tablety nebývají většinou vybaveny velkým
úložištěm. Je nutné ale myslet na fakt, že tyto karty nevládnou vysokou rychlostí čtení a
- 26 -
zápisu, je tedy vhodné je používat pouze jako úložiště (hudby, filmů) a ne jako pracovní
kapacitu (práce s často používanými daty). Pokud paměťová karta z cizího zařízení není
kompatibilní s Vaším tabletem, využijte externí čtečku paměťových karet.
Obr. 22: Porty pro periferní zařízení na tabletu ASUS T100
V oblasti mobilních zařízení se objevuje také standard DLNA, který si dává za cíl sjednotit
způsob propojení jednotlivých zařízení v domácnosti a to co nejjednodušeji. Při použití
DLNA stačí mít v domácnosti zprovozněnou Wi-Fi síť, ve které se nachází jedno zařízení
označované jako DLNA server. Ostatní zařízení se k němu mohou připojit a zpřístupnit svůj
obsah. Snadno pak lze procházet obsah telefonu a zobrazit jej například na televizi, což se
hodí pro přehrávání fotek z tabletu a mobilu.
4 Operační systémy
Inteligentní a pokročilé operační systémy jsou to, co dělá chytrá zařízení chytrými. Původní
mobilní telefony sice také obsahovaly operační systémy, jejich možnosti však byly omezené a
obsahovaly pouze předem určenou sadu funkcí a operací, typicky zprávy, volání, kalendář,
budík, kalkulačka, apod. Tyto operační systémy tak byly nazývány jako uzavřené. Dnešní
operační systémy můžeme označit slovem "otevřené". Tím rozumíme především skutečnost,
že tyto operační systémy lze libovolně rozšiřovat o aplikace třetích stran a dodávat jim tak
nové funkce a vylepšení.
4.1 Přehled mobilních OS
Prvním mobilním otevřeným operačním systémem, který se dostal do podvědomí větší
skupiny lidí, byl OS Symbian, který byl spojen především s telefony značky Nokia. Na svou
dobu to byl revoluční systém, který umožňoval řadu pokročilých funkcí, po příchodu dalších
operačních systémů však svou pozici na trhu neudržel a telefony s tímto systémem byly na
ústupu. Dnes již další vývoj operačního systému Symbian neprobíhá.
Revoluci v oblasti chytrých mobilních zařízení spustila společnost Apple, která v roce 2007
začala prodávat svůj telefon iPhone, který běžel na operačním systému iOS. Ten nabídl
jednoduché a intuitivní ovládání, bohatou škálu funkcí a do budoucna také stále se rozšiřující
nabídku aplikací ke stažení. Systém iOS se rychle stal dominantním systémem na trhu a
nějakou dobu trvalo, než se pro něj objevila seriózní konkurence.
Tuto konkurenci představuje systém Android. Ten je dnes neodmyslitelně spjat se společností
Google, málokdo však ví, že původně byl vyvíjen společností Android Inc., kterou Google v
- 27 -
roce 2005 odkoupil. Operační systém Android byl oficiálně představen v roce 2007, tedy v
době, kdy na trhu již existoval konkurenční iOS. Za Android se postavila řada společností
včetně HTC, Samsungu či LG, které zaštítily jeho vývoj pod hlavičkou sdružení Open
Handset Alliance. Necelý rok po oznámení vyšla první verze systému Android, která
postupně nabírala na popularitě, až nakonec předstihla i iOS.
Třetím významným hráčem na poli mobilních operačních systémů je společnost Microsoft se
svým systémem Windows Phone. Ten navazuje na předchozí operační systém Windows
Mobile a jeho první verzí, která byla vydána v roce 2010, je Windows Phone 8.
4.2 Podíl na trhu
Historický vývoj statistik ukazuje, jak se postupně zmenšoval počet hlavních operačních
systémů a jak se také měnil jejich podíl na trhu. Operační systém iOS měl před konkurencí
náskok díky svému datu vydání. Jako první mobilní operační systém neměl zpočátku
konkurenci a i proto se mohl poměrně rychle rozšířit. Protože brzy ale začaly vznikat další
mobilní operační systémy, jeho dominantní pozice začala upadat. Napomohl tomu především
operační systém Android, který se brzy ujal role nejrozšířenějšího systému na poli mobilních
zařízení a odsunul iOS až na druhé místo.
Z ostatních operačních systémů si významnější podíl udržel ještě Windows Phone a po
několik let i BlackBerry OS, ten však již svou pozici ztratil a dnes jeho podíl činí méně než
1 %.
Ze statistik, které pochází z třetího čtvrtletí každého roku, můžeme vidět, jak postupně stoupá
počet prodaných zařízení se systémem Android. Lze předpokládat, že tento trend bude ještě
nějakou dobu pokračovat, protože chytrá zařízení s operačním systémem Adroid nabízejí
širokou škálu zařízení od těch nejlevnějších, po kterých je vysoká poptávka, až po ta velmi
výkonná, která uspokojí i náročnější uživatele. Operační systém iOS si stabilně drží druhé
místo v prodejnosti a nevykazuje žádné větší výkyvy ve statistikách. Je to dáno i poměrně
stabilní a věrnou základnou uživatelů, kteří nemají důvod ze zařízení od společnosti Apple
přecházet k jiným telefonům či tabletům. Lze očekávat, že podíl zařízení se systémem iOS se
v nejbližší době bude zvětšovat, protože budou oznámeny nové modely iPhone 6. Na třetím
místě se nachází operační systém Windows Phone, který na výraznější úspěch stále čeká.
Pomoci by mu mohl přechod společnosti Nokia pod křídla společnosti Microsoft a také
zahájení spolupráce s řadou jiných výrobců, ke kterým patří i společnosti jako Samsung či
HTC. Operační systém BlackBerry OS bude v dalších letech pravděpodobně ztrácet své
postavení a zařadí se mezi skupinu systému s téměř nulovým podílem. Nedá se také očekávat,
že by se objevil nový operační systém, který by současnou situaci výrazněji pozměnil.
- 28 -
100%
80%
60%
40%
20%
0%
2011
2012
2013
2014
Android
57,40%
74,90%
81,20%
84,40%
iOS
13,80%
14,40%
12,80%
11,70%
Windows Phone
1,20%
2,00%
3,60%
2,90%
BlackBerry OS
9,60%
4,10%
1,70%
0,50%
Ostatní
18,00%
4,50%
0,60%
0,60%
Obr. 23: Přehled zastoupení jednotlivých operačních systémů 1
4.3 Android
Mobilní operační systém Android je postaven na operačním systému Linux, který je známý
především z oblasti klasický operačních systémů v osobních počítačích. Ke klíčovým
vlastnostem tohoto systému patří otevřenost (vývojáři mohou vytvářet vlastní aplikace) a
podpora multitaskingu (každá aplikace běží samostatně a systém může rozhodovat o ukončení
nepotřebných aplikací). Výrazným znakem systému Android je jeho propojení s účtem
Google, jehož prostřednictvím je možné celý telefon ovládat a přihlašovat se k jednotlivým
aplikacím. Operační systém Android je přeložen do více než 50 světových jazyků. Android
také umožňuje výrobcům uzpůsobit vzhled uživatelského rozhraní, každá značka telefonu má
tedy ve výsledku trochu jinou podobu systému. Kromě základních aplikací od společnosti
Google je možné do zařízení stahovat i nové aplikace skrze Google Play (play.google.com).
Uživatelům operačního systému Android je k dispozici téměř 1,500,000 aplikací ke stažení.
4.3.1 Historie
Historie operačního systému Android se začala psát v roce
2003, kdy byla založena společnost Android Inc., jejímž
čelním představitelem byl Andy Rubin. Ten se také stal
členem nově vzniklého vývojového týmu poté, co
společnost Google odkoupila Android Inc. a zapojila se do
vývoje nového operačního systému pro mobilní telefony.
Tehdy tomu ještě nebyla věnována patřičná pozornost a
nikdo nepředpokládal, že se začíná rodit budoucí hit na
Obr. 24: Mobilní telefon HTC Dream
poli mobilních zařízení.
To se však brzy změnilo díky událostem z roku 2007, kdy konkurenční společnost Apple
oznámila v té době revoluční smartphone iPhone s operačním systémem iOS. Na to Google 5.
1
http://www.idc.com/prodserv/smartphone-os-market-share.jsp
- 29 -
listopadu 2007 zareagoval tím, že ve spojení s několika dalšími výrobci mobilních telefonů
(HTC, Samsung, LG,…) oznámil vznik uskupení Open Handset Alliance a zároveň v ten den
oznámil také vývoj nového operačního systému jménem Android. Ten měl být postaven na
otevřených standardech a podle plánů Open Handset Alliance se měl v budoucnu rozšířit na
stovky různých zařízení.
Po roce vývoje byl na podzim roku 2008 na trh uveden první chytrý telefon s operačním
systémem Android, jehož výrobcem byla společnost HTC a který se jmenoval HTC Dream.
Tento telefon, který byl ještě vybaven klasickou fyzickou klávesnicí, obsahoval Android 1.0,
měl paměť RAM o velikosti 192MB a základní fotoaparát s rozlišením 3,2 megapixelů. Tento
model odstartoval popularitu operačního systému Android, který se během jednoho roku
objevil na více jak 20 zařízeních a v roce 2010 se již stal nejpoužívanějším mobilním
operačním systémem.
Velice důležitým krokem v historii operačního systému Android bylo také zpřístupnění
zdrojového kódu systému, díky čemuž mohl každý vývojář vybavený zařízením s Androidem
a příslušnými nástroji vytvářet vlastní aplikace, které si pak uživatelé mohli stahovat a
používat. Právě relativně snadná tvorba nových aplikací pro Android je jedním z důvodů, proč
je tento systém tak úspěšný a rozšířený.
4.3.2 Přehled vybraných verzí OS Android
První verzí operačního systému Android, která byla vydána 23. září 2008, byla označena jako
Android 1.0. Nový operační systém přinesl řadu atraktivních funkcí. K základní programové
výbavě systému patřily aplikace přímo od společnosti Google, například Google Calendar
(osobní kalendář a plánovač), Google Maps (mapy včetně
navigace) či Gmail (e-mailový klient). Součástí systému byl
také webový prohlížeč a aplikace Android Market, která
umožňovala stahování dalších aplikací.
Android byl od verze 1.5 kromě čísla pojmenován také
názvem, který vždy označoval nějakou sladkost. První
takové označení bylo Android 1.5 Cupcake (dortík). Tato
aktualizace přinesla mj. upravené uživatelské rozhraní,
možnost nahrávání videí z kamery (včetně nahrání například
na Youtube) a novou podobu virtuální klávesnice s
automatickým doplňováním slov.
Další vylepšení a zrychlení systému přinesla verze Android
1.6 Donut (kobliha). Ta nabídla podporu pro lepší rozlišení
displeje, upravenou podobu rozhraní fotoaparátu, kamery a
Obr. 25: Hlavní obrazovka
galerie a také vylepšené vyhledávání hlasem.
Android 1.0
Významnou aktualizací byla verze 2.0 Eclair. Ta nabídla
hned několik důležitých novinek. K těm nejviditelnějším patřily další úpravy uživatelského
- 30 -
rozhraní, které nově umožňovalo použít i animované tapety. Vylepšen byl také prohlížeč s
podporou HTML 5 a byla přidána podpora dalších rozlišení displeje. Velkého vylepšení se
dočkal fotoaparát, u kterého bylo nyní možné využít blesk a digitální zoom. S tou verzí se
začaly objevovat první modely, jejichž nástupci dnes patří k těm nejznámějším. Jedná se
například o telefony Samsung Galaxy, Nexus (telefon přímo od společnosti Google) nebo
HTC Desire.
20. května 2010 byl představen Android 2.2 Froyo. Je to první z verzí, se kterou se dnes ještě
na starších zařízeních můžeme setkat. Tato verze vyšla v době, kdy Android pomalu začal
porážet společnost Apple a získával první místo na trhu. Začaly se také objevovat první
tablety, například Samsug Galaxy Tab. Verze 2.2 přinesla
důležitou novinku v podobě možnost ukládat aplikace na
paměťovou kartu, což do té doby nebylo možné a interní
paměť telefonu se tak dala poměrně rychle zaplnit. Další
zajímavou funkcí byl tzv. Wi-Fi hotspot. Ten umožňuje
vytvořit z mobilního zařízení Wi-Fi vysílač a propojit tak
více zařízení, která mohou sdílet data nebo i internetové
připojení. K této verzi patřila i tradiční vylepšení grafiky a
rychlosti systému.
Za dalšího půl roku, tedy v prosinci 2010, byla oznámena
nová verze Android 2.3 Gingerbread. Ta přinesla
především podporu technologie NFC, která umožňuje
bezdrátovou komunikaci na krátké vzdálenosti (v řádech
jednotek až desítek cm). Systém v této verzi prošel také
další úpravou vzhledu a vylepšení se dočkala i virtuální
klávesnice. Kromě několika dalších technických úprav byla
zajímavou novinkou také možnost sledovat aktuálně
Android 2.3
spuštěné aplikace a ručně je zastavovat (dosud to dělal pouze
operační systém). S touto verzí se dnes lze stále setkat v
poměrně velkém množství.
Další vývoj operačního systému Android byl ovlivněn stoupající popularitou tabletů, která
rostla i díky zařízením iPad od společnosti Apple. Existovaly sice i tablety běžící na systému
Android, ten však v té době nebyl speciálně upraven pro tablety a nemohl se rovnat upravené
verzi iOS. Konsorcium Open Handset Alliance tak zareagovalo vývojem nové verze Android
3.0 Honeycomb. Ta představovala jakousi odbočku od dřívějších verzí, protože byla
zaměřena na tablety a na mobilních telefonech nebyla vůbec dostupná. Cílem této verze bylo
poskytnout přizpůsobené rozhraní systému tak, aby se dal pohodlně používat i na tabletech.
Změny se tak dočkala většina základních funkcí. Prostředí operačního systému bylo upraveno
pro větší obrazovky, upravena byla i řada vestavěných aplikací včetně internetového
- 31 -
prohlížeče. Důležitou aktualizací prošla i virtuální klávesnice, která ve své klasické verzi
nebyla pro tablety příliš vyhovující.
19. října 2011 byla vydána verze Android 4.0 Ice Cream Sandwich. Android 4.0 je první
verzí současnosti, jejíž vzhled a funkce přetrvávají dodnes. Velké úpravy doznalo především
grafické rozhraní operačního systému, které bylo modernější a přehlednější. Řada úprav se
odehrála uvnitř systému, který tak byl rychlejší a spolehlivější. Pro uživatele byla novinkou
například možnost odemykání zařízení pomocí detekce obličeje. Vylepšeno bylo ovládání
hlasem a správa spuštěných aplikací (ty bylo možné nyní zobrazit a zastavit jedním
jednoduchým pohybem). Novou podobu dostal také adresář kontaktů a galerie fotografií, ke
které nově patřil i vestavěný editor fotografií. Přestože však tato verze byla první verzí řady 4,
dnes již není tolik používána a byla poměrně rychle nahrazena novými verzemi.
Nástupcem ICS byl Android 4.1 - 4.3 Jelly Bean. Tato verze se dnes nachází v téměř
polovině zařízení s operačním systémem Android. Představena byla 9. července 2012.
Zajímavostí je, že prvním modelem, který byl touto verzí vybaven, byl tablet Nexus 7. Cílem
verze 4.1 bylo především zrychlení systému spolu s porcí nových funkcí a úprav. Uživatelské
rozhraní bylo optimalizováno tak, aby maximálně využívalo všech možností zařízení a aby
práce s ním byla plynulejší. Vylepšení se dočkal fotoaparát a také notifikační lišta, která
poskytovala více informací u každé notifikace a také umožňovala vypnout/zapnout notifikace
pro jednotlivé aplikace. Přibyla také podpora více uživatelských účtu v jednom zařízení a
další jazyky operačního systému.
V září 2013 byl představen nový Android 4.4 KitKat. Ten
je dnes druhou nejrozšířenější verzí. Hlavním cílem této
verze bylo vylepšit fungování systému na zařízeních s
nízkou kapacitou paměti RAM. Minimální doporučená
velikost RAM paměti byla stanovena na 512 MB. Součástí
aktualizace byla řada drobnějších úprav a novinek. V této
verzi již operační systém Android představoval stabilní a
velmi dobře použitelný systém, většina vylepšení se tak
zaměřovala na různé vychytávky a ne zcela viditelné změny.
K těm patřila například průhlednost ovládacích prvků,
vylepšení notifikací či rozšířené možnosti nastavení.
Zatím nejnovější verzí je Android 5.0 Lollipop. Tato verze
byla oznámena 25. června 2014 pod označením Android L.
V prvních zařízeních byla dostupná od 12. listopadu téhož
roku. Největší novinkou ve verzi 5.0 je přepracované
uživatelské rozhraní, které je vytvořeno v tzv. materiálním
designu. Ten klade důraz na shodné rozhraní systému od
- 32 -
Android 5.0
mobilů, přes tablety, až po počítače. Další novinky v této verzi se týkají notifikací, ovládání
hlasem a vylepšené bezpečnosti systému. Zlepšila se také výdrž baterie a celkový výkon
systému.
4.4 iOS
Mobilní operační systém iOS je vyvíjen americkou společností Apple, jejímž zakladatelem
byl známý vizionář Steve Jobs. Tento operační systém se vyskytuje na všech zařízeních od
Apple včetně tabletů. Původní název systému byl iPhone OS. iOS je založen na operačním
systému Mac OS X, který společnost Apple používá na svých počítačích Macbook a iMac.
iOS byl prvním zveřejněným operačním systémem pro chytrá zařízení a jako takový v mnoha
směrech určil způsob, jakým budou chytré telefony (a následně i tablety) fungovat.
Specifickým prvkem zařízení se systémem iOS je přítomnost jediného tlačítka pod displejem,
jehož funkcí je návrat na hlavní obrazovku (oproti třem tlačítkům u většiny zařízení se
systémem Android). Princip práce se zařízením je obecně podobný jako u ostatních systémů,
každý operační systém má však svá specifika a v určitých detailech se liší.
Zařízení od Apple nejsou díky své poměrně vysoké ceně dostupná pro každého. Cena za
originální iPhone 5 se pohybuje okolo 10 000 Kč. I to je důvod, proč je operační systém iOS
až na druhém místě ve statistikách prodeje a používání, svou cenou totiž nemůže konkurovat
levným modelům s operačním systémem Android, které lze koupit již od 2 000 Kč. Na
druhou stranu nabízí zařízení od společnosti Apple velmi vysokou kvalitu a výborné
zpracování z hlediska HW i SW výbavy. Jak iPhone, tak iPad jsou odolnými a spolehlivými
zařízeními, které jen málokdy postihne nějaký problém. Tato zařízení jsou dnes díky své ceně
a preciznímu zpracování také určitým stylovým doplňkem a zákazníci Apple patří mezi
nejvěrnější. Existuje řada nadšenců, kteří si pořizují každý nový model.
Stejně jako v případě operačního systému Android, i iOS umožňuje vyvíjet vlastní aplikace.
Proces vývoje a především schvalování je však náročnější a zdlouhavější než u Androidu.
Každá aplikace musí projít důkladnou kontrolou, která se zaměřuje nejen na nezávadnost
obsahu, ale také na kvalitu aplikace. Pokud tedy vývojáři chtějí publikovat svou aplikaci
veřejně, je potřeba, aby byla bez technických chyb a aby byla dostatečně zajímavá na to, aby
mohla být schválena. Apple se tímto snaží předejít záplavě nekvalitních a nepoužívaných
aplikací, které se v poměrně velké míře vyskytují u operačního systému Android. V současné
chvíli mohou uživatelé zařízením se systémem iOS stahovat více než 1,200,000 různých
aplikací.
4.4.1 Historie
Historie operačního systému iOS sahá do roku 2005, kdy se Steve Jobs začal zabývat
myšlenkou vlastního chytrého telefonu s dotykovým ovládáním. V té době vyráběla
společnost Apple několik úspěšných zařízení, kde k nejoblíbenějším patřil počítač Mac a
- 33 -
hudební přehrávač iPod. Jobs zvažoval, které ze zařízení by se mělo stát základem pro nový
mobilní telefon, a nakonec zvolil cestu spojení toho nejlepšího z obou modelů.
První chytrý telefon od společnosti Apple, který se jmenoval iPhone, byl veřejnosti oznámen
v lednu 2007. V červnu toho roku se pak začal také prodávat. V první verzi zařízení se
nacházel nový mobilní operační systém, který zpočátku neměl žádné oficiální označení. Až v
roce 2008 se začal označovat jako iPhone OS. První model iPhone slavil obrovský úspěch a
nastartoval revoluci na poli mobilních zařízení. Přestože nový operační systém nabízel
spoustu dříve nemyslitelných funkcí, byl v porovnání s dnešními systémy značně zaostalý.
Neumožňoval například funkce kopírovat a vložit, nedokázal posílat e-mailové přílohy a
MMS a v té době ještě ani nepodporoval aplikace třetích stran.
Další vývoj zařízení od Apple pokračoval v pravidelných ročních intervalech, kdy byly
postupně oznamovány nové verze iPhone a iOS. V lednu 2010 pak společnost Apple
oznámila první tablet s operačním systémem iOS, který se jmenoval iPad. Ten se stal velmi
oblíbeným a během prvního roku prodeje se jej prodalo téměř 15,000,000 kusů. V dalších
letech pak vznikly nové verze, jako jsou iPad 2, iPad mini či iPad Air.
4.4.2 Přehled verzí iOS
První verze tehdy ještě nepojmenovaného systému nabízela intuitivní ovládání pomocí široké
škály dotykových gest. K základní výbavě patřil internetový prohlížeč Safari, aplikace Mail
na práci s elektronickou poštou, aplikace Mapy, která
obsahovala kompletní mapy celé planety včetně
družicových snímků a navigace. Součástí systému iOS byl
také multimediální přehrávač, který umožňoval hudbu a
videa. První verze iOS ještě neumožňovala instalaci
nových aplikací, které v tu dobu ani nebyly dostupné.
V roce 2008 byla vydána nová verze iPhone OS 2, která
doprovázela nový model iPhone 3G. Tato verze rozšířila
operační systém iPhone OS o řadu nových funkcí. Tou
nejzásadnější byly aplikace iTunes a App Store, které
umožňovaly stahovat do zařízení nový multimediální obsah
a aplikace. Kromě toho byl vylepšené také výkon a
rozhraní systému a úprav se dočkalo i zabezpečení
telefonu.
Rok 2009 byl pro Apple ve znamení modelu 3GS a také
Obr. 28: Hlavní obrazovka iOS 1.0
nové verze operačního systému iPhone OS 3. Ten
představoval další spoustu nových funkcí a vylepšení. Mimo jiné přinesl i chybějící funkce
kopírování a vkládání, které jsou dnes neodmyslitelnou součástí jakékoliv práce s počítačem
či telefonem a tabletem. Přidána byla také možnost posílání MMS a notifikace aplikací třetích
stran. Jednou z funkcí, která usnadňovala práci s telefonem, bylo i nové rozvržení virtuální
- 34 -
klávesnice v módu telefonu položeného na šířku. Ve verzi 3 bylo také přidáno ovládání
hlasem a možnost stahování filmů, seriálů a audioknih do zařízení.
V roce 2010 se událo několik zásadních momentů, které ovlivnily nejen další chod
společnosti Apple, ale i vývoj celého trhu s mobilními zařízeními. Kromě oznámení tabletu
iPad byla také vydána další verze systému, která nově nesla označení iOS 4. Tato verze
systému, která byla doprovázena uvedením iPhone 4 na trh, znamenala další nové funkce
systému. Jednou z nich byla možnost seskupovat aplikace do složek a ušetřit tím místo na
pracovní ploše. Velkého vylepšení se dočkal tzv. multitasking, který umožňoval spouštět více
úloh naráz. Nebylo tak již problémem prohlížet si internetové stránky a u toho poslouchat
hudbu. Součástí iPhone 4 byla také nový přední fotoaparát a vylepšený zadní fotoaparát, který
měl rozlišení 5 Mpx. K další zajímavé funkci patřila aplikace iBooks, která umožňovala
stahování a následně čtení knih přímo v zařízení.
Další verzí byl operační systém iOS 5, který byl vydán společně s mobilním telefonem iPhone
4S. Hlavním tahákem páté verze byla aplikace Siri. Ta byla původně samostatnou aplikací
stažitelnou z App Store a nyní se stala integrovanou součástí operačního systému. Siri je
virtuální asistentka ovládaná hlasovými příkazy, která dokáže vykonat širokou škálu činností.
K těm základním patří například odeslání zprávy či vytočení čísla, Siri lze také použít k
ovládání různých aplikací či vyhledávání informací na internetu. Aplikace dokáže dokonce
odpovídat i na základní vědomostní otázky. Aktualizace operačního systému také přinesla
více než 200 nových funkcí a vylepšení, mezi které patří například pokročilá integrace
Twitteru či on-line úložiště iCloud.
V červnu roku 2012 byla vydána verze iOS 6. Ta mimo jiné
zaujala i tím, že neobsahovala mapy od společnosti Google,
které nahradila vlastní mapovou aplikací. Ta však obsahovala
řadu chyb a stala se terčem kritiky. Vylepšení se dočkala
aplikace Siri, která nově dokázala doporučit restauraci, či
zveřejňovat diktované tweety a Facebookové statusy. Právě
Facebook se v této verzi také dočkal pokročilejší integrace do
systému. Novinkou byla i služba Passbook, která měla sloužit
jako univerzální virtuální peněženka.
Verze iOS 7, představená v roce 2013, přinesla poměrně
razantní změnu uživatelského prostředí. Vzhled operačního
systému byl modernizován a přizpůsoben novým grafickým
trendům. Redesign se stal terčem kritiky, ale i pochval. Tato
verze vyšla společně s mobilními telefony iPhone 5s a iPhone
5c. Novinkou byl vysouvací ovládací panel, který obsahoval
Obr. 29: Hlavní obrazovka iOS 7
možnosti rychlého nastavení typu zapnout/vypnout Wi-Fi,
zapnout/vypnout Bluetooth či povolit automatické otáčení
obrazovky. Vylepšena byla i aplikace Siri, která se nově dočkala i mužského hlasu a podpory
- 35 -
pro němčinu a francouzštinu. Další novinky se týkaly například vylepšeného rozhraní
fotoaparátu či multitaskingu.
Zatím poslední verze iOS 8 byla vydána 17. září 2014 a její vypuštění doprovázelo také
uvedení přístrojů iPhone 6 a iPhone 6 Plus. Tato verze představuje další vylepšení a úpravy,
jednou z oblastí, na kterou se společnost Apple zaměřila, byly notifikace, kde došlo k jejich
zpřehlednění a zjednodušení. Novinkou je také doplněk virtuální klávesnice nazvaný
QuickType, který se snaží o automatické doplňování slov. Ve verzi 8 je možné instalovat i
virtuální klávesnice třetích stran. K novinkám patří také sada zdravotních aplikací či vylepšení
aplikace Siri, která nově dokáže i rozpoznávat hrající písně.
4.5 Windows Phone
Windows Phone je mobilní operační systém vyvíjený společností Microsoft, který navazuje
na předchozí systém Windows Mobile. Největší novinkou Windows Phone oproti Windows
Mobile je zcela nové grafické rozhraní, které je vytvořeno ve stylu Metro, který byl poprvé
představen u počítačového operačního systému Windows 8. Ze všech tří hlavních mobilních
operačních systémů má Windows Phone nejmenší zastoupení a i proto nabízí v současné době
něco přes 300 000 aplikací ke stažení, což je oproti systémům Android a iOS zhruba pětina.
Systém Windows Phone byl dříve rozšířen především na zařízeních od společností HTC a
Samsung, v posledních letech však i díky partnerství Microsoftu a Nokie běží Windows
Phone z 90 % na telefonech značky Nokia.
4.5.1 Historie a přehled verzí Windows Phone
Prvním předchůdcem dnešního operačního systému Windows Phone byl operační systém
Pocket PC 2000, vydaný v dubnu roku 2000. Ten byl
provozován na zařízeních nazývaných Pocket PC, což byli
předchůdci dnešních chytrých telefonů, kteří kombinovali
funkce stolních počítačů a kompaktnost mobilních
telefonů. Operační systém Pocket PC 2000 byl svým
vzhledem a ovládáním podobný systémům Windows 98 a
Windows 2000. Obsahoval také mobilní verze některých
klasických programů jako například Internet Explorer,
Windows Media Player či Microsoft Office. Dalším
vývojovým stadiem tohoto systému byl Pocket PC 2002,
který nabídl rozšířené možnosti personalizace obrazovky a
řadu úprav v jednotlivých aplikacích.
V červnu roku 2003 byla vydána první verze operačního
Obr. 30: Hlavní obrazovka Windows
systému Windows Mobile, tehdy s označením Windows
Mobile 2003
Mobile 2003, která navazovala na dřívější systém Pocket
PC 2002. Existovaly celkem čtyři verze určené pro různé typy zařízení – Premium Edition,
- 36 -
Professional Edition, Smartphone a Phone Edition. Jednou z novinek ve Windows Mobile
2003 byla například vylepšená podpora Bluetooth komunikace. Zjednodušení se dočkala
správa připojení k internetu (nově přibyla podpora Wi-Fi sítí) či jiným zařízením a kromě
úprav stávajících aplikací byla vydána i nová aplikace pro prohlížení a úpravu obrázků. S
verzí 2003 se vzhled operačním systému přiblížil Windows XP. V březnu roku 2004 pak
vyšla aktualizovaná verze Windows Mobile 2003 Second Edition, která přinesla několik
dalších změn. Tou nejviditelnější byla podpora pro zobrazení naležato. Přibyla také podpora
VGA rozlišení a možnost nastavit velikost systémového písma. Aplikace se dočkaly nových
funkcí, přibylo několik her a vylepšila se také bezpečnost Wi-Fi připojení.
Květen roku 2005 znamenal vydání nové verze systému Windows Mobile 5. Jedním z
velkých taháků této verze byla slibovaná delší výdrž baterie, která byla realizována střídavým
používáním paměti RAM a paměti typu Flash (běžný uživatel telefonu nepoznal žádný
rozdíl). S verzí 5 se představila také nová podoba kancelářských aplikací, jejichž balík byl
nově označení jako Microsoft Office Mobile a obsahoval mimo jiné aplikace Excel Mobile,
Word Mobile či PowerPoint Mobile. Vylepšení se dočkaly i technologie Bluetooth a GPS.
V únoru 2007 byla vydána verze Windows Mobile 6. Ta přišla na trh ve třech verzích – verze
Professional pro zařízení s dotykovou obrazovkou, verze Standard pro zařízení bez dotykové
obrazovky a verze Classic pro zařízení Pocket PC. Kromě zlepšení po stránce stability a
rychlosti doznal systém Windows Mobile i změnu ve vzhledu systému, který se nyní podobal
počítačovému operačnímu systému Windows Vista. Kancelářský balík Microsoft Office
Mobile se dočkal podpory nových typů dokumentů .pptx, .docx a .xlsx. Nové funkce přibyly
mimo jiné do e-mailového klienta Outlook Mobile a do internetového prohlížeče Internet
Explorer Mobile. Zlepšila se také podpora pro vývojáře a nástroje orientované na podnikové
systémy. Společnost Microsoft zapracovala také na bezpečnosti systému a přidala například
šifrování obsahu na paměťové kartě. Z hlediska nových
zařízení byla přidána podpora pro vyšší rozlišení displeje.
Aktualizace Windows Mobile 6.1, která byla oznámena 1.
dubna 2008, představovala vylepšení především po stránce
výkonu a upravené domovské obrazovky.
Poslední verzí systému Windows Mobile byla verze
Windows Mobile 6.5. Tato verze vyšla v roce 2009 a byla
původně zamýšlena jako mezi článek mezi řadou 6 a novou
řadou Windows Mobile 7, která však nakonec nikdy
nespatřila světlo světa a byla nahrazena operačním
systémem Windows Phone. Verze 6.5 se zaměřila
především na optimalizaci uživatelského rozhraní systému,
která spočívala ve zvětšení dotykových ploch jednotlivých
Windows Mobile 6.5
ovládacích prvků tak, aby byly snadno klikatelné prstem.
Zbytek změn se věnoval především optimalizaci systému a
- 37 -
aktualizaci některých vestavěných aplikací.
Rok 2010 znamenal milník ve vývoji mobilních operačních systémů od společnosti Microsoft.
Systém Windows Mobile nesplňoval požadavky na moderní operační systém pro mobilní
zařízení a nemohl konkurovat úspěšným systémům Android a iOS. Společnost Microsoft na
tuto situaci zareagovala vývojem zcela nového systému, který byl označen jako Windows
Phone a přestože navázal na číslování předchozího Windows Mobile 6.5, nebyl s ním zpětně
kompatibilní a nastartoval zcela nový směr vývoje. První verze Windows Phone 7 byla
oznámena v únoru 2010 a vydána v listopadu téhož roku. Prvními zařízeními, na kterých se
Windows Phone 7 objevil, byly modely od společností HTC, LG, Samsung a Dell. Prodej
těchto zařízení byl zahájen ve 30 zemích, přičemž operační systém Windows Phone
podporoval celkem 25 různých jazyků.
Největší rozdíl Windows Phone oproti Windows Mobile představovala kompletní změna
uživatelského rozhraní. Windows Phone 7 byl postaven na systému Metro známém z
Windows 8. Výrazném prvkem systému je hlavní obrazovka, ta se skládá z dlaždic, které
představují jednotlivé aplikace a součásti systému, ale i odkazy na stránky nebo uložená data.
Tyto dlaždice jsou dynamické a jako takové také zobrazují dynamický obsah podle jejich typu
(například aktualizované číselné údaje nebo předpověď počasí). Dlaždice je také možné
snadno přesouvat a organizovat. Zajímavou vlastností systému Windows Phone je pokročilá
integrace sociálních sítí a služeb, jakými jsou například Windows Live, Facebook či Twitter.
To mimo jiné umožňuje seskupování kontaktů a vedení jedné souvislé komunikace s daným
člověkem napříč různými komunikačními kanály. V jednom tzv. vláknu tak mohou být jak
SMS zprávy, tak i e-maily či zprávy z Facebooku. Windows
Phone podporuje širokou základnu multimediálních souborů,
lze stahovat hudbu a videa ze služeb Xbox Music Store, Vevo,
Youtube a dalších. Systém podporuje také většinu základních a
používaných audio a video formátů zahrnujících například
formáty MP3, MP4, MOV či AVI. Windows Phone umožňuje
propojit zařízení s herní službou Xbox Live včetně zobrazování
statistik a herních žebříčků.
Velký důraz je ve Windows Phone kladen na vyhledávání.
Každé zařízení běžící na systému Windows Phone 7 musí
obsahovat speciální tlačítko "Hledat", jehož funkce se liší v
závislosti na aktuálním stavu zařízení. V případě, že je toto
tlačítko zmáčknuto ve chvíli, kdy má uživatel otevřenou
některou z aplikací, ve které je možné vyhledávat, uživatel
může prohledat data dané aplikace, například kontakty či
Windows Phone 7
zprávy. V dalších verzích systému však již bylo toto tlačítko
vyhrazeno pouze pro vyhledávání pomocí služby Microsoft
Bing. Stejně jako konkurenční operační systémy, i Windows Phone umožňuje ovládání
- 38 -
zařízení pomocí hlasu, uživatel tak může svými povely například vyhledávat pomocí Bing,
spustit vybranou aplikaci či vytočit telefonní číslo ze seznamu kontaktů. Důležitou službou
systému Windows Phone je i balík Microsoft Office Mobile, který vylepšuje jednotlivé
mobilní verze kancelářských aplikací.
V roce 2011 byla vydána aktualizace Windows Phone 7.5, která znamenala další integraci
sociálních sítí do systému, například i zobrazování událostí z Facebooku v kalendáři.
Vylepšení se dočkaly některé aplikace z balíku Microsoft Office Mobile a především aplikace
Internet Explorer Mobile, která nově podporovala technologii HTML5. Zlepšil se i
multitasking aplikací třetích stran.
Ve stejném roce došlo také k důležitému rozhodnutí, které poznamenalo další vývoj systému
Windows Phone, resp. vývoj zařízení, na kterých tento operační systém běží. Společnost
Microsoft totiž uzavřela partnerství se společností Nokia. Ta dosud ve všech svých zařízeních
používala operační systém Symbian, který však již byl zastaralý a nevyhovoval nejnovějším
požadavkům. Cílem tohoto partnerství bylo, aby se Nokia stala největším výrobcem zařízení
podporujících Windows Phone. Obě strany tušily, že společný postup je jediná možnost, jak
konkurovat stále rozšířenějším systémům iOS a Android. V rámci partnerství došlo k
integraci vyhledávače Bing do všech zařízení Nokia a ke sloučení mapových podkladů a
internetových obchodů obou společností.
Dalším krokem ve vývoji operačního systému Windows Phone
bylo vydání verze Windows Phone 8. K tomu došlo 29. října
2012. Spolu s touto verzí byla vydána i verze Windows Phone
7.8, která přinášela některé funkce z verze 8 do systémů řady 7.
Nová řada systému totiž nebyla z důvodu technických omezení
dostupná pro starší zařízení. Jedním z důvodů byla i technická
inovace uvnitř systému, který byl nově postaven na odlišné
architektuře a neumožňoval spuštění nových aplikací na staré
verzi systému. Verze 8 přinesla celou řadu novinek. Patřila k nim
například podpora zařízení s větším rozlišením obrazovky a
multijádrovými procesory. Dále také podpora technologie NFC či
paměťových karet MicroSD. Vývojáři zapracovali také na
multitaskingu a zjednodušeném rozhraní vůči ostatním operačním
systémům, které například umožňovalo snadno vytvářet aplikace
zároveň pro Windows 8 (operační systém v klasických
počítačích) i Windows Phone 8. K uživatelsky viditelnějším
Windows Phone 8.1
změnám patřila upravená hlavní obrazovka, nový internetový
prohlížeč Internet Explorer 10 a také nové možnosti ovládání
fotoaparátu.
V prosinci roku 2012 byla vydána první aktualizace Windows Phone 8 Update 1, která měla
za cíl opravit některé nedostatky a vylepšit několik menších vlastností. Řešila také problém
- 39 -
některých uživatelů, kteří se setkávali s náhodným restartováním zařízení. V létě 2013 vyšla
druhá aktualizace Windows Phone 8 Update 2. Ta přinesla možnost propojit zařízení s
Google účtem a importovat tak například události do kalendáře či kontakty. Některé telefony
se dočkaly také podpory FM rádia. Několik vylepšení získala také služba Xbox Music a
internetový prohlížeč Internet Explorer. Na podzim roku 2013 pak vyšla poslední aktualizace
Windows Phone Update 3. Tato verze podporovala další velikosti displeje a výkonnější
procesory. Díky tomu mohla vybraná zařízení na hlavní obrazovce zobrazovat více dlaždic.
Představen byl nový režim, do kterého bylo možné zařízení přepnout během řízení vozidla.
Tento režim blokoval zprávy a volání a umožňoval odeslat automatickou odpověď o dočasné
nedostupnosti. Další úpravy se týkaly například vylepšeného ovládání pro zrakově postižené,
možnosti vypnout automatické otáčení obrazovky či vylepšení připojení přes Wi-Fi a
Bluetooth.
Nejnovější verzí mobilního operačního systému Windows Phone je Windows Phone 8.1.
Tato verze byla vydána v dubnu roku 2014 a představuje řadu nových funkcí. Po vzoru
konkurenčních operačních systémů získal i Windows Phone svého virtuálního asistenta,
kterého představuje služba Cortana. Tento asistent umožňuje zapisovat poznámky, vytvářet
schůzky v kalendáři či vyhledávat informace prostřednictvím internetového vyhledávače
Bing. Vylepšení se dočkala řada vestavěných aplikací systém v čele s novou verzí Internet
Explorer 11. Byl také vylepšen multitasking aplikací. Z hlediska uživatelského rozhraní
přibyly novinky ve vzhledu hlavní obrazovky a notifikační centrum, které obsahovalo
nastavení notifikací.
Budoucí vývoj mobilního operačního systému Windows Phone bude ve znamení spojení se
systémem Windows. Uživatelé se toho dočkají ve verzi Windows 10, která bude univerzální
operačním systémem napříč platformami.
5 Seznámení s ovládáním tabletu – iOS
V této kapitole si představíme základy práce s tabletem iPad Air, který běží na operačním
systému iOS. Specifikace tohoto modelu jsou následující:

Výrobce: Apple

Operační systém: iOS

Úhlopříčka displeje: 9,7'' (24,64 cm)

Rozlišení displeje: 2048 x 1536

Model procesoru: Apple A7

Počet jader procesoru: 2

Frekvence procesoru: 1,7 GHz

Velikost paměti: 16 GB

Rozlišení zadního fotoaparátu: 5 Mpx

Rozlišení předního fotoaparátu: 1,2 Mpx
- 40 -

Výdrž baterie: 10 hodin

Výbava: Wi-Fi, Bluetooth, GPS
5.1 Spuštění tabletu, zamykací obrazovka
V této kapitole budeme používat tablet otočený na výšku. Tablet lze zapnout stiskem tlačítka
umístěného na pravé straně horní hrany zařízení. Tablet zapneme dlouhým stiskem tohoto
tlačítka. Pokud má tablet dostatečně nabitou baterii, zobrazí se bílé pozadí s černým obrázkem
jablka (logo společnosti Apple). Po chvíli načítání se table zapne a objeví se zamykací
obrazovka systému. Tato obrazovka se zobrazí vždy po zapnutí tabletu či probuzení tabletu
tlačítkem pro odemykání.
Funkci odemykání plní opět tlačítko vpravo v rohu. Toto tlačítko tablet zamyká i odemyká.
Akci můžeme provést krátkým stiskem tlačítka. Pokud se tablet nachází v uzamčeném
režimu, obrazovka je zhasnutá a nereaguje na dotyky. Zablokována je také funkce tlačítek pro
ovládání hlasitosti, která se nacházejí na pravé straně zařízení.
Obr. 34: Zamykací obrazovka systému iOS
Nyní si popíšeme jednotlivé prvky zamykací obrazovky.
1. Indikátor připojení k Wi-Fi síti
V levém horním rohu obrazovky se nachází název zařízení (v případě připojení k mobilní síti
je zde název operátora), vedle kterého je ikona označující připojení k Wi-Fi síti. Tato ikona
- 41 -
udává, zda je zařízení připojeni k Wi-Fi či nikoliv. Pokud se tam nenachází, znamená to, že
zařízení není připojeno k žádné síti. Počet plných čárek v této ikoně také indikuje sílu signálu.
2. Oznamovací centrum
Pomocí záložky uprostřed obrazovky lze zobrazit oznamovací centrum (popsáno v dalších
kapitolách). Oznamovací centrum lze "vytáhnout" dotekem kdekoliv v horním řádku
obrazovky a následným pohybem dolů. Opačným pohybem jej lze zase skrýt.
3. Indikátor baterie
V pravém horním rohu se nachází ukazatel aktuálního stavu baterie. Ten je vyjádřen číslem,
které udává, kolik procent baterie je k dispozici a také ikonou baterie, jejíž výplň odpovídá
číselné hodnotě. Pokud je baterie aktuálně nabíjena, ukazatel baterie je zelený a objeví se
vedle něj ikona blesku signalizující nabíjení. Pokud je hladina baterie velmi nízká, ikona
baterie je červená.
4. Datum a čas
Uprostřed obrazovky je ukázán aktuální čas a datum. Tyto hodnoty lze změnit v nastavení.
5. Prostor pro notifikace
Vybrané notifikace (upozornění jednotlivých aplikací) lze zobrazit i v rámci zamykací
obrazovky. Tyto notifikace jsou zobrazeny ve volném prostoru pod datem a časem.
6. Odemykací instrukce
Ve spodní části obrazovky se nachází informativní text "odemkněte přejetím". Tento box
nemá žádnou funkci, pouze říká, jak lze odemknout obrazovku a dostat se do hlavní nabídky.
Tak, jak naznačuje šipka, obrazovku lze odemknout pohybem doprava.
7. Ovládací centrum
Záložka na spodním okraji obrazovky má podobnou funkci jako záložka Oznamovacího
centra. Tato spodní záložka umožňuje zobrazit Ovládací centrum, které je popsáno v dalších
kapitolách.
8. Fotoaparát
Zamykací obrazovka poskytuje také možnost přímého otevření fotoaparátu. Ten můžeme
vyvolat tak, že klikneme na ikonu fotoaparátu v pravém dolním rohu a provedeme pohyb
nahoru. Tím "vytáhneme" rozhraní fotoaparátu, které si popíšeme později.
Jak již bylo uvedeno, zamykací obrazovku lze odemknout posunutím do strany a zobrazit tak
hlavní obrazovku. Je však také možné nastavit nutnost zadání bezpečnostního kódu. V
takovém případě se po odsunutí zamykací obrazovky zobrazí ještě číselná klávesnice, na které
je nutné zadat 4místné bezpečnostní heslo, bez kterého nelze ovládat zbytek systému.
5.2 Základní ovládání, navigace systémem
Po odemknutí zamykací obrazovky se dostaneme na hlavní obrazovku systému. Její horní
lišta je shodná se zamykací obrazovkou a to včetně vysouvacího centra notifikací. Stejně tak
lze vytažením ze spodního okraje zobrazit i Ovládací centrum.
- 42 -
Hlavní obrazovka systému představuje výchozí bod systému a zobrazuje všechny aplikace,
které jsou k dispozici. Na tuto obrazovku se vždy lze dostat stiskem tlačítka Domů, které je
umístěno pod displejem.
Hlavní obrazovka je tvořena ikonami jednotlivých aplikací. Na obrazovku se vejde celkem 20
ikon, více ikon se objeví na dalších obrazovkách. Ty je možné zobrazit dotykem a pohybem
prstu na stranu. Celkový počet obrazovek signalizují bílé
tečky ve spodní části displeje. Pod nimi je ještě jeden
ukotvený řádek ikon. Ten obsahuje ikony, které se zobrazují
nezávisle na tom, zda je zobrazena první strana či některá
další.
Pořadí ikon a jejich umístění do ukotveného panelu lze
měnit. Pro vyvolání režimu úprav je potřeba podržet prst na
některé z ikon, po zhruba 2 vteřinách se ikony začnou
"chvět" a je možné je přesouvat. Stačí kliknout na vybranou
ikonu a s podrženým prstem ji přesunout buď na jiné místo,
na jinou obrazovku nebo do panelu ukotvených ikon a
následně pustit. Ukotvený panel může obsahovat maximálně
6 ikon. Ikony lze seskupovat do složek. Toho docílíme, Obr. 35: Obrazovka s přehledem
spuštěných aplikací
pokud některou z ikon přetáhneme přes jinou. Vznikne nová
složka, která může obsahovat až 20 ikon. Složku lze také přejmenovat. K jednotlivým
aplikacím pak přistupujeme tak, že nejprve otevře složku jedním dotykem a druhým dotykem
otevřeme vybranou aplikaci. Režim přesouvání lze ukončit stisknutím tlačítka Domů. Systém
může obsahovat celkem 11 obrazovek po 20 ikonách. Dohromady je to maximálně 220 ikon,
resp. aplikací. Tento počet lze zvýšit používáním složek.
Aplikaci lze spustit klepnutím na její ikonu. Zpět na hlavní obrazovku se pak lze dostat
stisknutím tlačítka Domů. Je možné také zobrazit seznam aktuálně spuštěných aplikací. Ten
lze vyvolat dvojitým stiskem tlačítka Domů. Zobrazí se seznam
aplikací spolu s náhledem dané aplikace. Lze mezi nimi
posouvat pohybem do stran. Pokud chceme nějakou aplikaci
ukončit, podržíme na ní prst a vytáhneme ji směrem nahoru.
Tlačítko Domů má ještě jednu funkci. Pokud jej dlouze
stiskneme, spustí se virtuální asistentka Siri. Ta umožňuje
ovládání telefonu a vykonávání akcí pomocí hlasových příkazů.
Siri dokáže rozumět přirozené lidské řeči a není potřeba
používat předem vybranou sadu příkazů. Mezi základní akce
Siri patří například vyhledávání na internetu, spouštění aplikací,
diktování zpráv, vytáčení telefonních čísel, práce s kalendářem,
ovládání GPS navigace, diktování příspěvků na sociální sítě
Facebook a Twitter či spouštění hudby. Lze také zadat Obr. 36: Virtuální asistentka Siri
- 43 -
libovolnou frázi, kterou Siri následně vyhledá na internetu. Siri aktuálně dokáže rozpoznat
více než deset jazyků, mezi které patří například angličtina, němčina či francouzština. Čeština
mezi podporované jazyky nepatří.
Na hlavní obrazovce lze také vyvolat funkci prohledávání zařízení. Pole pro vyhledávání lze
zobrazit tak, že kdekoliv v prostoru mezi horním a spodním okrajem obrazovky provedeme
krátký pohyb prstem dolů. Tím zobrazíme novou vrstvu, která obsahuje řádek, do kterého
můžeme zadat hledaný text. Tímto způsobem je například možné vyhledat některou z aplikací
nebo vyhledávat uvnitř zpráv či e-mailů.
5.3 Nastavení
Obrazovku nastavení lze vyvolat kliknutím na příslušnou ikonu na hlavní obrazovce.
Obrazovka nastavení je rozdělena do dvou částí. Vlevo se nachází sloupec s jednotlivými
kategoriemi nastavení, vpravo se pak po kliknutí na vybranou kategorii zobrazí detail
příslušné kategorie.
Obr. 37: Obrazovka nastavení
Nyní si popíšeme základní možnosti, které lze v nastavení měnit.
Letový režim umožňuje vypnout bezdrátové funkce zařízení, jejichž vypnutí je z
bezpečnostních důvodů vyžadováno při cestování letadlem. Těmito funkcemi rozumíme WiFi, Bluetooth a GPS. Zapnutý letový režim je indikován ikonou letadla v horním řádku
obrazovky.
Pod ikonou letového režimu se nacházejí možnosti připojení prostřednictvím Wi-Fi a
Bluetooth. Obě tyto funkce je potřeba nejprve zapnout, aby je zařízení bylo schopno použít
ke komunikaci. Po zapnutí Wi-Fi se zobrazí seznam dostupných sítí v okolí. Připojení k síti
lze provést kliknutím na vybranou síť. Pokud není chráněna heslem, mělo by dojít k
- 44 -
automatickému připojení, v opačném případě je potřeba ještě zadat heslo. Úspěšné připojení k
síti je signalizováno ikonou fajfky v seznamu sítí a indikátorem sítě v levém horním rohu
obrazovky.
V sekci Oznámení lze spravovat nastavení Oznamovacího centra. Lze zde nastavit nejen to,
jakým způsobem se budou notifikace řadit (podle času nebo podle vlastního pořadí), ale i
nastavení jednotlivých aplikací. U každé aplikace, která podporuje oznámení, lze určit, zda se
tato oznámení vůbec budou zobrazovat a pokud ano, tak za jakých podmínek (například po
přijetí 5 nových e-mailů), jakým způsobem (zvukové upozornění) a v jaké podobě (bannery,
boxy).
Zajímavou funkcí je funkce Nerušit. Ta umožňuje přepnout zařízení do režimu, ve kterém
systém automaticky ztlumí veškeré zvuky příchozích hovorů a upozornění. Tato funkce má
několik možností nastavení. Kromě ruční aktivace režimu Nerušit lze také nastavit jeho
spouštění podle předem určeného režimu (vhodné do školy či do práce). Můžeme také
nastavit výjimky pro určité osoby, případně povolit přijetí opakovaného hovoru.
Kategorie Obecné, jak název napovídá, obsahuje obecná nastavení a informace o systému. V
první řadě zde lze najít veškeré informace o HW a SW zařízení, tedy například verzi systému,
číslo modelu, sériové číslo nebo zbývající kapacitu paměti. Jednou z podkategorií je i
Aktualizace softwaru, která umožňuje aktualizovat operační systém na novější verzi. V
kategorii Obecné se nachází nastavení virtuální asistentky Siri, kde si lze vybrat mužský či
ženský hlas a jazyk komunikace. V podkategorii Přepínač na straně lze nastavit funkci
bočního tlačítka. To může sloužit buď ke ztlumení zvuku, nebo k uzamčení automatického
otáčení obrazovky (obrazovka se automaticky otáčí podle toho, jestli je zařízení drženo na
výšku nebo na šířku). Kategorie umožňuje dále nastavit například základní informace o
systému, kterými jsou jazyk, datum a čas či nastavení klávesnice.
V sekci Zobrazení a jas je kromě jasu displeje (ten lze upravit buď
ručně, nebo jej ponechat na automatickém přizpůsobení okolnímu
světlu) i velikost textu a to, zda má být tučný či nikoliv.
Sekce Tapeta poskytuje možnost nastavit obrázek na pozadí hlavní
obrazovky. Uživatel má na výběr z několika možností. Buď je možné
použít vložené tapety Apple, které se dělí na dynamické (drobná
animace pozadí) a klasické, tedy obrázky (většinou přírodní scenérie).
Je také možné nastavit na pozadí vlastní obrázek či fotografii, kterou
lze vybrat z fotogalerie.
Položka Zvuk obsahuje kompletní nastavení systémových zvuků.
Kromě tlačítek na boku zařízení je možní i zde měnit hlasitost zvuků
Obr. 38: Možnosti
a je zde také možné nastavit jednotlivé zvuky systému jako
nastavení zvuku
například vyzvánění, SMS zpráva, nový e-mail či příspěvky na
sociálních sítích. Můžeme zde také nastavit, zda chceme, aby
zařízení vydávalo zvuk při uzamčení či psaní na klávesnici.
- 45 -
V sekci Kódový zámek můžeme nastavit zabezpečení zamykací obrazovky číselným kódem.
Lze zde nastavit jeho aktivaci a deaktivaci, lze zde zadat jeho konkrétní hodnotu a také to,
kdy bude vyžadován (ihned po odemčení obrazovky nebo se zpožděním). Je také možné zde
povolit přístup k některým aplikacím i skrze zamykací obrazovku bez zadání číselného kódu.
Dalšími položkami jsou iCloud a iTunes a App Store. Tyto sekce se zabývají uživatelskými
účty a připojením k internetovým obchodům Apple a budeme se jimi ještě podrobněji zabývat
později.
Zbytek položek v nastavení přísluší jednotlivým vestavěným aplikacím, které jsou
předpřipravenou výbavou systému iOS. V případě pošty můžeme například spravovat
jednotlivé e-mailové účty, nastavit frekvenci vyzvedávání nových zpráv, nastavit styl
zobrazování e-mailů apod. Svou položku zde má i internetový prohlížeč Safari, u kterého
můžeme přizpůsobit nastavení vyhledávání, zabezpečení či obecných vlastností aplikace. Své
položky mají v nastavení i aplikace pro jednotlivé sociální sítě, kde se lze přihlásit a spravovat
svůj účet.
5.4 iCloud
iCloud je cloudová služba společnosti Apple. Pod pojmem cloud a cloudová technologie
rozumíme nástroje, služby a prostředky, ke kterým přistupujeme vzdáleně, obvykle pomocí
internetu, které nemusíme instalovat a které nás zbavují závislosti na vlastním HW. Práce s
cloudem umožňuje ukládat veškerý obsah na internetu a také tam
provádět veškeré operace a náročné výpočty. Obsah není závislý na
aktuálním zařízení a je možné k němu přistupovat odkudkoliv.
Společnost Apple realizuje tuto technologii pomocí služby iCloud,
která je dostupná napříč všemi Apple zařízeními, kterými jsou Mac,
iPad, iPhone, iPod Touch a další. Princip iCloudu je ten, že
zaznamenává veškerá data, která se v daném zařízení vytvoří, uloží
nebo stáhnou a tato data pak odesílá na server (tedy do cloudu). Díky
tomu jsou pak tato data dostupná na všech ostatních zařízeních, ke
kterým se uživatel přihlásí stejným účtem. Příkladem může být
například situace, kdy uživatel pořídí fotku pomocí chytrého telefonu
iPhone. Služba iCloud tuto fotografii zazálohuje a odešle na server a
uživatel tuto fotku může následně prohlížet i na počítači nebo v tabletu.
Prostřednictvím služby iCloud se také zálohují důležitá data a
informace. Patří k nim veškeré kontakty, záznamy v kalendáři,
poznámky a e-mailová komunikace. Toto zálohování je obzvláště
přínosné v případě ztráty či poškození jednoho ze zařízení. Služba
iCloud má své uplatnění i v případě odcizení zařízení, protože slouží
- 46 -
Obr. 39: Nastavení služby
iCloud
také jako bezpečnostní mechanismus tabletu a neumožňuje některé operace bez zadání hesla
iCloud.
Bezplatná verze služby iCloud poskytuje 5 GB úložného prostoru, pro další volné místo na
serveru je potřeba zaplatit finanční částku dle zvolené varianty služby. Proces zálohování
probíhá automaticky každý den a to ve chvíli, kdy je zařízení připojeno k Wi-Fi, je zamčené a
je připojeno ke zdroji napájení.
Nastavení služby iCloud nalezneme v nastavení v sekci iCloud. Abychom mohli tuto službu
používat, je potřeba si nejprve založit Apple ID, což je univerzální účet pro všechny služby
Apple. Pro vytvoření tohoto účtu je potřeba vyplnit krátký registrační proces, který zahrnuje
vyplnění e-mailu, jména a hesla. Po ověření údajů přes e-mail pak můžeme Apple ID začít
používat. Po přihlášení pomocí Apple ID můžeme v sekci iCloud nastavit způsob zálohování
a také to, co vše se má zálohovat a synchronizovat se serverem. Po splnění těchto kroků je
zařízení připraveno k automatické synchronizaci se službou iCloud.
5.5 Fotoaparát
5.5.1 Použití fotoaparátu
Fotoaparát lze vyvolat buď kliknutím na ikonu aplikace Fotoaparát, nebo výše uvedeným
postupem ze zamykací obrazovky, tedy vytáhnout jej ze spodní části displeje přes ikonu
fotoaparátu.
Obr. 40: Rozhraní fotoaparátu
- 47 -
Rozhraní fotoaparátu se skládá z aktuální obrazu z fotoaparátu a ovládacího panelu na pravé
straně. I na této obrazovce můžeme vytáhnout lišty Oznamovacího centra a Ovládacího centra
z horního a spodního okraje obrazovky. Na hlavní obrazovku se můžeme vrátit stiskem
tlačítka Domů. Nyní si popíšeme ovládací panel fotoaparátu.
1. Přepínač fotoaparátu
Tímto tlačítkem v pravém horním rohu můžeme přepínat mezi hlavním zadním fotoaparátem,
který má větší rozlišení a je schopen pořizovat kvalitnější fotografie a menším předním
fotoaparátem, který se hodí především k rychlým fotkám a autoportrétům. Přední fotoaparát
není dostupný v režimu Panoráma.
2. Samospoušť
Pomocí tlačítka v podobě hodin můžeme nastavit čas samospouště. To znamená, že po
zmáčknutí tlačítka k focení se fotka nevytvoří ihned, ale až po uplynulém čase. Systém
umožňuje přepínat mezi 0 vteřinami, 3 vteřinami a 10 vteřinami.
3. Režim HDR
Toto tlačítko slouží k zapínání a vypínání HDR režimu. HDR je technologie, která umožňuje
zachytit větší rozsah barev. Výsledná fotografie má, zjednodušeně řečeno, větší rozdíl mezi
světlými a tmavými barvami a může tak být barevně bohatší. Mimo jiné to znamená také to,
že fotografie dokáže zachytit více detailů v tmavých a světlých oblastech a snímek tak
přesněji vykresluje skutečný obraz. Tato funkce je v systém iOS realizována tak, že zařízení
zdánlivě pořídí pouze jednu fotku, ve skutečnosti se však vyfotí 3 snímky, každý s trochu
jiným nastavením, které se následně složí dohromady a vytvoří HDR efekt.
Díky tomu, že výsledný snímek se skládá z více dílčích snímků, není vhodné pomocí této
technologie fotit pohybující se objekty, protože mohou být viditelné drobné rozdíly mezi
jednotlivými fotkami. Focení pomocí HDR je vhodné použít například při focení proti světlu
a obecně v situacích, kdy chceme vyfotit snímek s velkými rozdíly mezi světlými a tmavými
plochami. To se týká například focení v přírodě, kdy chceme
zachytit například výhled na krajinu, který má typicky rozdíl
mezi světlou oblohou a tmavou zemí.
4. Spoušť
Fotografie je možné pořizovat dvěma způsoby. Prvním z nich
je použití tlačítka na displeji. Stačí jednoduše zamířit tablet
tak, aby zachycoval požadovaný obraz a stisknout toto
tlačítko. Druhou možností, jak pořídit fotografii, je stisknutí
tlačítka pro ztlumení hlasitosti, které je umístěno na pravé
straně tabletu. Vyvolaná fotografie se uloží do galerie.
Fotoaparát automaticky zaostřuje na střed obrazu, případně,
pokud je to možné, se snaží automaticky detekovat a zaostřit
lidskou tvář. Je také možné zaostřit obraz ručně. To
provedeme dotykem displeje v místě, kde si přejeme obraz
- 48 -
Obr. 41: Zaostření fotoaparátu
na vybrané místo
zaostřit. Podle světlosti daného místa se přizpůsobí světlost zbytku obrazu. Pokud vybereme
světlou oblast, celá fotografie bude světlejší, pokud vybereme tmavou oblast, celá fotografie
bude tmavší. Světlost scény lze měnit také ručně. Po zaostření na vybrané místo se vpravo od
zaostřovacího čtverečku objeví ikona slunce, která označuje světlost snímku. Tu můžeme
upravit posunem nahoru (světlejší) či dolů (tmavší).
Obraz je také možné přiblížit. To můžeme udělat tak, že na displeji provedeme pohyb dvou
prstů od sebe (přiblížení) nebo k sobě (oddálení).
Fotoaparát dokáže vyfotit sérií snímků pořízených rychle za sebou. To můžeme udělat tak, že
podržíme spoušť fotoaparátu. Ten začne pořizovat snímky jeden po druhém do té doby, než
spoušť opět pustíme.
5. Přepínač režimů
Fotoaparát lze používat v několika režimech.
Prvním režimem je Časosběr. Po přepnutí do tohoto režimu je možné pořizovat tzv.
časosběrné fotografie. Princip takové fotografie spočívá v tom, že pořizujeme více fotografií v
určitém časovém intervalu. Frekvence pořizování fotografií je delší než frekvence jejich
přehrávání. Jinými slovy, pořizujeme fotografie například jednou za minutu, ale přehráváme
si je v rychlosti 1 fotografie za sekundu. Tímto způsobem lze zachytit například velmi pomalý
pohyb nebo delší časový úsek. Oblíbeným použitím této techniky je například fotografování
přírody či města, kdy lze zachytit stovky snímků pořízených během více hodin, dní či
dokonce měsíců. Tyto snímky pak lze poskládat za sebe a vytvořit z nich efektní video.
Časosběr v zařízeni iPad funguje tak, že fotografie se po stisknutí spouště pořizují každých 10
vteřin do doby, než spoušť zmáčkneme podruhé. Pro dosažení uspokojivého výsledku se
doporučuje s tabletem nehýbat, je tedy vhodné jej umístit do stabilizované polohy (například
jej o něco opřít). Systém pak z vyfocených snímků automaticky sestaví video, které lze
prohlížet v galerii.
Dalším režimem je režim Video. V tomto režimu přepínáme fotoaparát do režimu
videokamery. Video můžeme začít natáčet stisknutím červeného tlačítka spouště a zastavíme
jej opět stisknutím toho samého tlačítka. Nad tlačítkem je zobrazena aktuální délka
natáčeného videa. V průběhu videa můžeme zaostřovat a přibližovat stejným způsobem jako v
režimu fotografování.
Režim Foto jsme si již popsali. Další možností je režim Čtverec, který ořeže zachycovaný
obraz do tvaru čtverce. Tento formát fotografie je v dnešní době poměrně oblíbený a používá
jej například také sociální síť Instagram.
Posledním nabízeným režimem je Panoráma. V tomto módu můžeme pořizovat široké
panoramatické fotografie vhodné k zachycení pohledu do krajiny nebo například scény ve
městě či interiéru. Pro zachycení panoramatické fotografie je potřeba dodržovat instrukce na
obrazovce. Na ní se objeví vodorovná čára, které se musíme držet, pokud chceme vyfotit
kvalitní panoramatický snímek. Nastavíme tablet, aby zabíral začátek zachycované scény, a
stiskneme tlačítko spouště. Následně pohybujeme tabletem doprava tak, abychom udržovali
- 49 -
čáru uprostřed obrazu. Nesmíme pohyb provádět příliš rychle, aby nedošlo ke ztrátě kvality.
Poté, co tabletem dojedeme na konec dráhy, můžeme fotografování ukončit a výsledný
snímek se uloží do galerie.
6. Poslední snímek
Tlačítko, resp. obrázek v pravém dolním rohu ovládacího panelu zobrazuje poslední vyfocený
snímek či natočené video. Kliknutím na tento obrázek se přesuneme do galerie fotografií,
kterou podrobněji popisujeme v následující kapitole.
5.5.2 Galerie fotografií
Galerii fotografií můžeme vyvolat dvěma způsoby. Tím prvním je skrze ikonu Obrázky na
hlavní obrazovce, tím druhým je náhled posledního zachyceného snímku v rozhraní
fotoaparátu.
Obr. 42: Prohlížení fotografií
Na obrázku můžeme vidět rozhraní galerie v tom rozložení, ve kterém je zobrazeno při
přechodu na tuto obrazovku z náhledu poslední vyfocené fotografie v ovládacím panelu
fotoaparátu. Nyní vidíme poslední zachycený snímek. Pokud chceme zobrazit předešlé
snímky, můžeme použít pohyb prstem doprava. Pokud chceme fotku přiblížit, můžeme použít
pohyb dvou prstů od sebe (oddálení provedeme pohybem prstů k sobě). Nyní si popíšeme
jednotlivé ovládací prvky obrazovky.
- 50 -
1. Všechny obrázky
Kliknutím na tento odkaz (tlačítko) se dostaneme na hlavní obrazovku galerie, která obsahuje
seznam všech fotografií a umožňuje také jejich třídění, vyhledávání a zobrazování po albech.
2. Datum a čas
Údaj uprostřed horního řádku obrazovky zachycuje datum a čas, kdy byla aktuálně zobrazená
fotografie pořízena.
3. Označení oblíbené fotky
Každou fotku lze označit jako oblíbenou. Takto označená fotka se pak zobrazuje ve
speciálním samostatném albu Oblíbené. Fotku lze označit jako oblíbenou pomocí ikony
srdíčka v horním řádku obrazovky. Prázdné srdíčko značí fotky, které nejsou označeny jako
oblíbené, plné srdíčko značí oblíbené fotky. Pokud chceme zrušit označení oblíbené fotky,
stačí na ni znovu kliknout a označení se zruší.
4. Úprava fotky
Vyfocené snímky lze dále upravovat. Slouží k tomu samostatná aplikace, která umožňuje
fotky například oříznout, upravit jejich světlost, barvu a kontrast či aplikovat na fotky některý
ze speciálních efektů (černobílá fotografie, barevné filtry apod.). Tuto aplikaci lze spustit
pomocí tlačítka Upravit v pravém horním rohu obrazovky.
5. Konec prohlížení
V případě, že jsme galerii fotografií vyvolali skrze náhled posledního snímku v ovládacím
panelu fotoaparátu, najdeme v pravém horním rohu obrazovky tlačítko Hotovo,
prostřednictvím kterého se můžeme vrátit zpět do aplikace Fotoaparát. Pokud obrázek
zobrazíme samostatně skrze seznam obrázků v galerii, tlačítko Hotovo se zde nenachází.
6. Sdílení fotografie
Každou fotografii je možné sdílet. To
můžeme provést stisknutím ikony v levém
spodním rohu obrazovky. Tímto se nám
zobrazí možnosti sdílení fotografie.
Fotografii můžeme sdílet různými
způsoby v závislosti na tom, které
aplikace máme v zařízení nainstalovány.
K výchozím možnostem patří odeslání
snímku e-mailem, uložení snímku do
internetového úložiště iCloud či sdílení
pomocí sociálních sítí Twitter a Facebook.
Dalšími
dostupnými
akcemi
je
Obr. 43: Možnosti sdílení fotografie
zkopírování fotky do schránky, jednoduchá
tvorba prezentace z více uložených fotek, přiřazení fotky ke kontaktu (můžeme vyfotit osobu
a uložit si ji takto do seznamu kontaktů), nastavení fotky jako tapety hlavní obrazovky či tisk
fotky (v případě, že je k dispozici tiskárna).
- 51 -
Přehled fotografií
Pod hlavní zobrazenou fotografií se nachází seznam miniatur naposledy vyfocených
fotografií. Kliknutím na vybranou fotografii ji lze zobrazit jako hlavní. Tímto seznamem lze
také přejíždět prstem a plynule tak zobrazovat jednotlivé fotografie jako hlavní. Tuto funkci
můžeme použít například ve chvíli, kdy vyfotíme více fotografií rychle po sobě a chceme si je
"přehrát".
7. Odstranění fotografie
Pokud chceme aktuálně odstraněnou fotografii zobrazit, můžeme tak učinit pomocí tlačítka
popelnice v pravém spodním rohu obrazovky. Systém se nás ještě zeptá, zda tuto akci chceme
opravdu provést, aby tak předešel nechtěnému odstranění fotek. Je tedy potřeba ještě kliknout
na tlačítko Smazat obrázek.
5.6 Oznamovací centrum
Oznamovací centrum je prostor, ve kterém mohou aplikace zobrazovat upozornění a
související informace. Existuje několik způsobů, jak aplikace může vyvolat upozornění o
nějaké akci. Prvním z nich je obyčejné zvukové upozrnění. Druhou možností je zobrazení
notifikace v Oznamovacím centru a třetí možností je doplnění obrázku nebo čísla k ikoně
aplikace (napříkad signalizace 3 nepřečtených zpráv může vypadat jako číslo v kolečku nad
ikonou aplikace Mail).
Oznamovací centrum lze zobrazit z jakékoliv obrazovky v systému vytažením z horního
okraje obrazovky směrem dolů. Oznamovací centrum se skládá ze dvou záložek, Dnes a
Oznámení. Mezi těmito záložkami je možné se přepínat buď kliknutím na název záložky v
horním řádku, nebo přesunutím obrazovky do strany.
Obr. 44: Oznamovací centrum, záložka Dnes
- 52 -
Záložka Dnes obsahuje rychlý přehled dne. Poskytuje souhrnné informace o tom, co je
potřeba vědět o dnešním dni a obsahuje také stručný náhled zítřejšího dne. To znamená, že
kromě data a času zobrazuje například aktuální počasí v oblasti, ve které se uživatel právě
nachází. Dále zobrazuje seznam schůzek,
které jsou v kalendáři naplánovány na
dnešní den. Tato záložka může obsahovat
také poznámky ze zápisníku nebo přehled
aktuální dopravní situace v okolí. Podobu
této záložky lze změnit kliknutím na
tlačítko Upravit. Zde lze nastavit, které
informace se v této záložce budou
zobrazovat a také v jakém pořadí.
Záložka Oznámení obsahuje notifikace
jednotlivých aplikací, které mají povoleno
tyto notifikace zobrazovat (lze určit v
nastavení). Kliknutím na notifikaci
otevřeme aplikaci, která je s ní spojená.
Můžeme také provést rychlou akci, jejichž
výběr se zobrazí, když vybranou notifikaci
Obr. 45: Oznamovací centrum, záložka Oznámení
posuneme směrem doleva. V případě emailu zde můžeme například e-mail označit jako přečtený nebo jej odstranit. Máme také
možnost danou notifikaci odstranit. Akce, které zde najdeme, se dělí na destruktivní a
nedestruktivní. Rozdíl mezi nimi je v tom, že akce destruktivní obecně něco mažou či blokují
a přestože tato akce jde většinou vrátit, jejich tlačítko je označeno červenou barvou (např.
akce Přesunou do archivu). Nedestruktivní akce symbolizují spíše potvrzovací a označovací
akce a jejich tlačítko je modré (např. akce Označit jako přečtené). Některé akce mohou být
také chráněny bezpečnostním kódem (v případě, že je aktivován). To se týká situace, kdy
některou z těchto akcí chceme provést z Oznamovacího centra na zamykací obrazovce. Danou
akci pak můžeme provést až po zadání bezpečnostního číselného kódu. Tento ochranný
mechanismus se většinou používá pro citlivé akce typu odpovídání na zprávy nebo odstranění
dat.
Každá aplikace může využívat více typů notifikace. Například kalendář může zobrazovat
notifikaci o pozvánce na novou událost, ale také upozornění na konání události uložené v
kalendáři. Facebook zase může upozorňovat na nový příspěvek nebo zprávu od přítele.
Dostupné akce se pak pro každý typ notifikace liší.
5.7 Ovládací centrum
Ovládací centrum poskytuje rychlý přístup k základnímu nastavení a základním aplikacím
systému. Oznamovací centrum lze zobrazit z jakékoliv obrazovky v systému vytažením ze
- 53 -
spodního okraje obrazovky směrem nahoru. Ovládací centrum lze zavřít klepnutím na horní
část obrazovky nebo zasunutím zpět dolů.
Obr. 46: Ovládací centrum
Nyní si popíšeme jednotlivé ovládací prvky Ovládacího centra.
1. Hudební přehrávač
Jednou ze zabudovaných aplikací systému iOS je i hudební přehrávač. Tato aplikace slouží
nejen k poslechu hudby, ale také jako hudební knihovna, která obsahuje všechny zvukové
soubory uložené v zařízení. Aplikaci můžeme ovládat buď kliknutím na ikonu Hudba na
hlavní obrazovce systému, nebo skrze miniaturní verzi v Ovládacím centru.
V Ovládacím centru vidíme název aktuálně přehrávané písně a máme možnost ji
pozastavit/spustit, přetočit na libovolný čas nebo spustit předchozí či následující píseň.
Hlasitost zvuků v zařízení je možné ovládat několik způsoby. Tím prvním jsou fyzická
tlačítka na pravé straně tabletu. Tlačítko, které je umístěno nejvýše, slouží k přepínání tichého
režimu. Dvojice tlačítek pod ním umožňuje zvýšení a snížení hlasitosti. Druhou možností
ovládání hlasitosti je posuvník v Ovládacím centru.
3. Přepínač letového režimu
Letový režim jsme si již podrobněji vysvětlili v jedné z předchozích kapitol. Letový režim lze
zapnout buď z hlavní obrazovky nastavení, kterou lze zobrazit kliknutím na ikonu Nastavení
na hlavní obrazovce, nebo prostřednictvím ikony letadla, která se nachází v Ovládacím centru.
4. Přepínač Wi-Fi připojení
Připojení k Wi-Fi je potřeba poměrně často vypínat a zapínat a proto je jeho přepínač umístěn
právě v Ovládacím centru. Pokud se po zapnutí Wi-Fi zařízení nachází v dosahu některé ze
známých sítí (tzn., že zařízení zná heslo pro připojení do sítě), automaticky se do této sítě
připojí.
5. Přepínač Bluetooth
Stejně jako letový režim a Wi-Fi, i Bluetooth je datová funkce zařízení, jejíž přepínač se
nachází v Ovládacím centru. Po jeho zapnutí Bluetooth automaticky vyhledává dostupná
zařízení v okolí.
- 54 -
6. Přepínač režimu Nerušit
Režim Nerušit je speciální režim systému, ve kterém zařízení ignoruje příchozí hovory a
oznámení dle nastavení systému. Tento režim je vhodný například při řízení vozidla nebo v
práci. Režim Nerušit je možné zapnout i z hlavní obrazovky nastavení.
7. Zámek otáčení obrazovky
Tablet iPad má díky miniaturnímu gyroskopu, který je v něm zabudován, možnost detekovat
naklonění a otočení zařízení. To umožňuje mimo jiné i automatické otočení obrazu podle
toho, zda je zařízení postaveno na výšku nebo na šířku. Toto automatické otáčení lze vypnout
či zapnout pomocí tlačítka v Ovládacím centru.
8. Ovládání jasu
Pomocí tohoto posuvníku lze nastavit aktuální jas displeje. Ten lze nastavit také v hlavní
obrazovce nastavení, kde je i možnost nastavit automatické přizpůsobení jasu podle okolního
světla.
9. AirDrop
Funkce
AirDrop
umožňuje
jednoduše sdílet fotky, videa,
polohu či další informace s
ostatními uživateli v okolí, kteří
používají některé ze zařízení od
společnosti Apple (Mac, iPhone,
iPod.). Aby bylo možné používat
tuto funkci, je potřeba zapnout WiFi a Bluetooth. Funkci AirDrop je
možné zobrazit pomocí tlačítka v
Ovládacím centru. To obsahuje
několik možností sdílení. Kromě
vypnutí AirDrop je zde na výběr
Obr. 47: Sdílení fotek přes AirDrop
buď sdílení pouze se zařízeními,
které má uživatel v kontaktech, nebo se všemi Apple zařízeními v okolí, které také používají
funkci AirDrop.
Samotné sdílení pak lze provést v detailu vybraného objektu, který chceme sdílet. Například v
případě sdílení fotky musíme otevřít detail fotky, v levém spodním rohu kliknout na tlačítko
sdílet, vybrat jednu nebo více fotek ke sdílení a následně je odeslat klepnutím na fotku a
jméno některého z kontaktů, které jsou zobrazeny pod vybranými fotkami. Pokud se zde
žádné kontakty nenacházejí, buď v okolí nejsou žádná vhodná zařízení, nebo nemají zapnutou
funkci AirDrop.
10. Minutka
Aplikace Minutka obsahuje několik miniaplikací souvisejících s časem. Samotná funkce
minutka umožňuje nastavit odpočet času, po kterém se spustí zvukové upozornění. Tato
- 55 -
aplikace dále obsahuje funkce stopky, budík a zobrazení světového času v různých časových
pásmech. Aplikaci lze otevřít kliknutím na ikonu hodin v Ovládacím centru.
11. Fotoaparát
Rozhraní fotoaparátu lze zobrazit několika způsoby. Kromě ikony v Ovládacím centru je to
ještě ikona na zamykací obrazovce a ikona aplikace na hlavní obrazovce systému.
5.8 Vybrané základní aplikace
V předchozích kapitolách jsme si představili ovládání systému a také aplikace Fotoaparát a
Obrázky. Kromě těchto aplikací však existuje několik dalších základních aplikací, které jsou
vestavěnou součástí systému a které nabízejí zajímavé funkce.
5.8.1 Kalendář
Jednou z nejčastěji používaných aplikací systému iOS je kalendář. Ten je díky jeho možnosti
vytvářet upozornění a zobrazovat se i v rámci zamykací obrazovky vhodným organizačním
pomocníkem. Nyní si ukážeme jednotlivé prvky ovládací rozhraní této aplikace.
1. Časové období
Aplikaci Kalendář lze zobrazit v režimu
několika různých časových období. K
dispozici je zobrazení jednoho dne, jednoho
týdne, jednoho měsíce a celého roku. Čím
kratší časový úsek zvolíme, tím více
informací máme k dispozici na první pohled
nutnosti dalšího klikání. V následujícím
textu se budeme věnovat zobrazení
kalendáře pro aktuální den.
2. Přepínač zobrazovaného dne
V režimu zobrazení jednoho dne jsou vždy
zobrazeny informace pouze pro jeden den. K
přepínání dnů v rámci týdne slouží horní
lišta, která obsahuje názvy dní a jejich data.
Aktuálně vybraný den je označen kolečkem.
Dnešní den je označen červenou barvou.
Den lze přepnout kliknutím na vybrané
datum.
3. Hledání událostí
Protože událostí může být v kalendáři i
poměrně velké množství, aplikace nabízí
Obr. 48: Aplikace Kalendář
užitečnou funkci vyhledávání. Tu lze zapnout kliknutím na ikonu lupy v pravém horním rohu
obrazovky. Zobrazí se okno, ve kterém lze vyhledávat událost pomocí textu. Zadaný text se
- 56 -
vyhledává nejen v názvu události, ale také v adrese a detailním popisu. Pokud jsou podle
zadaného textu nalezeny nějaké události, zobrazí se v seznamu a kliknutím na ně je možné
zobrazit jejich detail.
4. Nová událost
Pro přidání nové události do kalendáře slouží tlačítko "+" v pravém horním rohu obrazovky.
Pro každou událost je možné vyplnit několik informací. Patří k nim především název události,
datum a čas konání, případně i adresa, kde se událost koná a detailnější popis události. Pro
událost je také možné vytvořit upozornění (např. 2 hodiny předem).
5. Seznam událostí
Hlavní prostor obrazovky je vyhrazen pro seznam událostí, které jsou uloženy v kalendáři.
Podoba tohoto seznamu závisí na aktuálně zvoleném časovém rozmezí. V případě zobrazení
aktuálního dne zde můžeme vidět rozpis dne po jednotlivých
hodinách, kde jsou ke každé hodině přiřazeny příslušné
události.
6. Detail události
Pokud klikneme na některou událost v seznamu, v pravé
polovině hlavního okna se zobrazí její detail. Zde vidíme
všechny informace o této události. Můžeme vidět její název,
datum a čas konání a také kalendář, do kterého událost patří.
Pokud jsme při vytváření události zadali i adresu, zobrazí se
nám zde také mapa místa, kde se událost odehrává. Po kliknutí
na tuto mapu se otevře mapová aplikace. V tomto sloupci se
nachází také tlačítko Upravit, které umožňuje změnit detaily
vybrané události.
7. Zobrazeného dnešního dne
Pro rychlé zobrazení dnešního dne slouží tlačítko Dnes v levém
spodním rohu obrazovky, které v případě, že je aktuálně
zobrazen jiný den, přenese pohled na kalendář pro dnešní den.
Obr. 48: Formulář pro přidání
8. Přepínání kalendářů
nové události
Aplikace Kalendář umožňuje spravovat a zobrazovat více
kalendářů. Můžeme tak mít různé kalendáře pro různé příležitosti. Například pracovní
kalendář obsahující všechny důležité pracovní schůzky a termíny, jiný kalendář obsahující
sportovní akce a třetí kalendář, do kterého si můžeme ukládat například kulturní akce. Tyto
kalendáře lze přepínat a spravovat kliknutím na tlačítko Kalendáře, které je umístěné
uprostřed spodního řádku obrazovky.
9. Pozvánky
Do kalendáře lze vkládat nejen vlastní události, ale také události jiných uživatelů. Tyto
události lze přidat skrze pozvánky, které se zobrazují kliknutím na tlačítko Příchozí umístěné
v pravém spodním rohu obrazovky.
- 57 -
5.8.2 Poznámky
Tablet iPad lze také použít jako elektronický poznámkový blok. K tomu slouží aplikace
Poznámky. Její rozhraní je velmi jednoduché. Po otevření aplikace máme k dispozici čistou
stránku "papíru", na kterou můžeme psát novou poznámku. Tu zapíšeme pomocí ikony tužky
a papíru v pravém horním rohu obrazovky. Zapsanou poznámku můžeme odstranit nebo
sdílet. Pokud chceme zobrazit uložené poznámky, klikneme na tlačítko Poznámky v levém
horním rohu obrazovky, které zobrazí seznam všech poznámek. Kliknutím na vybranou
poznámku ji zobrazíme a můžeme ji případně také upravit.
5.8.3 Internetový prohlížeč Safari
Jednou ze základních funkcí tabletu je připojení k internetu a prohlížení internetových
stránek. K tomu lze v operačním systému iOS použít mobilní internetový prohlížeč Safari.
Ten lze spustit skrze ikonu na hlavní obrazovce. Nyní si popíšeme základní ovládání
prohlížeče.
Obr. 49: Internetový prohlížeč Safari
1. Předchozí a následující stránka
Při prohlížení internetových stránek si prohlížeč ukládá jejich historii. Tuto historii pak lze
snadno procházet. To znamená, že pro každou stránku můžeme zobrazit její předchozí stránku
a v případě, že se nejedná o poslední stránku, i následující stránku. K tomu slouží šipky v
levém horním rohu obrazovky.
2. Záložky
Jednou z nejdůležitějších funkcí internetového prohlížeče jsou záložky. Ty lze v prohlížeči
Safari zobrazit kliknutím na ikonu knížky v levém horním rohu obrazovky. Zobrazí se panel,
ve kterém můžeme najít celkem tři typy záložek. Tím prvním jsou klasické záložky, tedy
webové stránky, které si chceme uložit a jejich adresu si chceme "zapamatovat". Patří sem
například recepty, tipy na výlet či jiné zajímavé stránky. Druhým typem záložek je tzv.
Seznam četby. Zde můžeme uložit libovolnou webovou stránku, jejíž čtení si chceme nechat
na později. Od záložek se tato sekce liší tím, že sem ukládáme spíše jednorázové webové
- 58 -
stránky, zatímco odkazy v záložkách mívají trvalejší charakter. Pokud tedy narazíme na
zajímavý článek, můžeme jej uložit do seznamu četby a poté, co jej přečteme, jej můžeme
zase odstranit. Třetím typem záložek jsou sdílené odkazy. Zde se zobrazují odkazy sdílené
našimi kontakty na sociálních sítích.
3. Adresní řádek
Adresní řádek představuje nejdůležitější ovládací prvek celého prohlížeče. Do tohoto řádku
zadáváme adresu webové stránky, kterou chceme zobrazit. Postup zadávání je takový, že
klikneme na adresní řádek, objeví se nám virtuální klávesnice, na které napíšeme adresu
stránky (například www.google.cz) a klikneme na tlačítko Otevřít. Pokud jsme připojeni k
internetu, po chvíli by se v hlavním okně prohlížeče měla zobrazit zadaná stránka.
4. Obnovit stránku
Pokud chceme obnovit aktuálně otevřenou stránku, můžeme použít tlačítko zakulacené šipky,
které je umístěné na pravé straně adresního řádku.
5. Sdílení stránky
Každou webovou stránku je možné sdílet. Po kliknutí na tlačítko sdílení se nám zobrazí
možnosti sdílení. Stránku je možné sdílet pomocí bezdrátové služby AirDrop, která umožňuje
sdílení s ostatními Apple zařízeními v okolí, nebo pomocí některé z aplikací nainstalovaných
v systému. V nabídce se také nachází akce jako přesunout danou webovou stránku do záložek
či seznamu četby.
6. Nová záložka
Internetový prohlížeč Safari umožňuje prohlížet více webových stránek naráz, což je poměrně
podstatná funkce, která umožňuje přepínat mezi jednotlivými stránkami bez nutnosti je znovu
zadávat. K tomu jsou použity panely. Každý panel může obsahovat samostatnou webovou
stránku. Pro vytvoření nového panelu slouží tlačítko "+" v
pravém horním rohu stránky.
Přepínání mezi panely
Pro přepínání mezi panely lze použít tlačítko v pravém
horním rohu obrazovky, které zobrazí všechny otevřené
panely a umožní je spravovat. Můžeme zde mezi panely
nejen přepínat, ale také je mazat nebo měnit jejich pořadí.
Pořadí panelu lze změnit tak, že na vybraném panelu
podržíme prst a přesuneme jej na požadované místo.
7. Otevřené panely
Druhou možností, jak přepínat mezi panely, je lišta panelů,
Obr. 50: Panel záložek v prohlížeči
která se nachází pod adresním řádkem. Najdeme zde
Safari
jednotlivé panely, mezi kterými lze přepínat klikáním na
vybraný panel. Panel lze také odstranit kliknutím na ikonu křížku.
- 59 -
5.8.4 iTunes
Do zařízení je možné stahovat nový multimediální obsah. K tomu slouží internetový obchod
iTunes provozovaný společností Apple. iTunes ovšem není pouze zdroj nového
multimediálního obsahu. Tato aplikace umožňuje také kompletní správu zakoupených a
stažených písní či filmů. iTunes představuje hudební knihovnu, do které se automaticky
ukládají všechna zakoupená alba a písně. Celou sbírku lze upravovat, hodnotit a vytvářet z ní
hudební seznamy pro různé příležitosti.
Služba iTunes se netýká pouze mobilních zařízení. Je dostupná i jako webová stránka a
dokonce i jako přehrávač hudby pro klasické počítače. V tomto přehrávači si lze pustit
veškerý obsah hudební knihovny, prohlížet obaly alb či procházet texty písní. Tento přehrávač
disponuje i funkcemi jako náhodné přehrávání či doporučování hudby na základě oblíbených
písní. K tomu slouží funkce Genius, která je dostupná i v operačnímu systému iOS. Tato
funkce prohledává celou hudební knihovnu, seskupuje a řadí jednotlivé skladby a dokáže tak
vytvořit mix podobných písniček určitého žánru nebo hudební seznam vhodný pro speciální
příležitost.
Internetový obchod iTunes slouží jako centrum nákupu nejnovější hudby a filmů (lze zde však
zakoupit i starší skladby nebo filmy). V iTunes je možné sledovat žebříčky nejposlouchanější
hudby, stahovat nové singly nebo zkoušet hudební doporučení na základně naposledy
stažených skladeb. Filmy i hudbu je možné procházet i podle žánrů.
Obr. 51: Aplikace iTunes
5.9 Správa externích aplikací
Kromě aplikací, které jsou základní součástí systému, je možné do tabletu stahovat i nové
aplikace z internetového obchodu s aplikacemi App Store. Pro stahování aplikací z App Store
je potřeba mít účet Apple ID. Apple ID je univerzální účet používaný k veškeré komunikaci
tabletu s internetovými službami a zdroji obsahu, k těmto službám patří iTunes, App Store,
iCloud a další. Založení účtu Apple ID spočívá ve vyplnění osobních údajů, tedy e-mailu,
hesla, data narození a bezpečnostních otázek (pro případ ztráty hesla). Vytvořený účet je
- 60 -
potřeba ještě ověřit pomocí odkazu, který je zaslán na e-mail a pak je již možné Apple ID
používat ke stahování a nákupu obsahu. Tento účet lze vytvořit při prvním přihlášení do
aplikací iTunes a App Store nebo na internetové adrese www.appleid.apple.com.
5.9.1 Základní ovládání aplikace App Store
Aplikace lze otevřít kliknutím na ikonu App Store na hlavní obrazovce systému. Nyní si
popíšeme základní ovládání aplikace.
Obr. 52: Aplikace App Store
1. Seznam kategorií
Aplikace se dělí do mnoha kategorií. Dvěma základními kategoriemi jsou Aplikace a Hry
(Hry jsou zobrazeny jako podkategorie Aplikací, ale běžně se mezi nimi rozlišuje). Hlavní
rozdíl je v tom, že hry většinou slouží především k zábavě (existují ale i vzdělávací a logické
hry), zatímco aplikace mají spíše praktický účel. Aplikace se dělí do hlavních kategorií, které
dále mohou obsahovat podkategorie. Mezi kategoriemi najdeme například tyto: Sport,
Cestování, Finance, Počasí, Jídlo a pití apod. U her najdeme například kategorie Akční,
Deskové, Logické, Sportovní či Závodní. Seznam všech kategorií lze vyvolat kliknutím na
tlačítko v levém horním rohu obrazovky. Kategorie, které mají vpravo vedle názvu kategorie
šipku, obsahují ještě další podkategorie.
2. Seznam přání
Každou placenou aplikaci lze vložit do tzv. seznamu přání. Tento seznam slouží k ukládání
aplikací, které si chceme stáhnout později, protože na ni teď například nemáme čas nebo je
aplikace příliš drahá. Kliknutím na ikonu seznamu můžeme zobrazit všechny aplikace, které
- 61 -
jsou zařazeny na seznam přání. Můžeme zde zobrazit jejich detail nebo je odstranit. Aplikaci
lze vložit do seznamu přání kliknutím na ikonu sdílení v detailu dané aplikace.
3. Vyhledávání
Důležitou funkcí služby App Store je vyhledávání aplikací. To lze provést zadáním hledaného
textu do pole v pravém horním rohu obrazovky. Lze zde zadat částečný nebo úplný název
aplikace, ale také obecnější frázi typu "akční hry" nebo "výuka jazyků". Následně se zobrazí
seznam nalezených aplikací. Hledaný text se hledá nejen v názvu hry, ale také v jejím popisu.
4. Vybrané aplikace
Tlačítka ve spodní části obrazovky slouží k přepínání mezi různým typem obsahu v hlavním
okně aplikací. První tlačítko zobrazuje vybrané aplikace. To jsou aplikace, které jsou vybrány
přímo společností Apple. Patří sem doporučené aplikace, které se v poslední době zařadily
mezi nejstahovanější nebo nejlépe hodnocené. Tvůrci aplikací mají možnost si pozici na této
straně koupit. Na této obrazovce jsou zobrazeny také tzv. kolekce, což je soubor
doporučených aplikací, které mají společné téma nebo zaměření. Například rodinné hry nebo
nejlepší aplikace zaměřené na recepty.
5. Žebříčky aplikací
Kromě doporučených a vybraných aplikací můžeme zobrazit také žebříčky nejpopulárnějších
aplikací. Tato obrazovka se dělí na dvě poloviny. Levá polovina zobrazuje placené aplikace a
pravá polovina zobrazuje aplikace zdarma. I zde můžeme přepínat mezi kategoriemi pomocí
tlačítka v levém horním rohu obrazovky. Tím zobrazíme žebříčky pro vybranou kategorii.
6. Procházení aplikací
Prostřední tlačítko zobrazuje podrobnější procházení aplikací. V levém sloupci jsou
zobrazeny všechny kategorie včetně podkategorií. Po kliknutí na kategorie se v pravém
sloupci zobrazí jednotlivé aplikace, které si můžeme prohlížet. V levém sloupci lze také
přepínat mezi jednoduchým seznamem aplikací a seznam vybraných a doporučených aplikací.
7. Stažení a zakoupené aplikace
Tato sekce zobrazuje seznam všech aplikací, které byly staženy či zakoupeny. Zobrazují se
nejen aplikace stažené do tabletu, ale případně i aplikace stažené v jiných zařízeních, ve
kterých bylo použité stejné Apple ID. Díky tomu je možné si zde stáhnout aplikace, které
jsme si stáhli jinde a chceme je používat i v tabletu. Aplikace, které se nacházejí na této
obrazovce, je také možné prohledávat nebo třídit podle toho, zda chceme zobrazit všechny
aplikace nebo aplikace, které nejsou nainstalovány v našem tabletu.
8. Aktualizace aplikací
Vývojáři jednotlivých aplikací mohou vydat novou verzi aplikace. Aplikace, které mají k
dispozici novou verzi, jsou zobrazeny v tomto seznamu.
5.9.2 Instalace aplikace
Nyní si ukážeme postup instalace vybrané aplikace. Jako příklad použijeme aplikaci
Duolingo, která slouží k učení a procvičování nových jazyků.
- 62 -
1. Spuštění App Store
Pomocí ikony na hlavní obrazovce systému spustíme aplikaci App Store. Ve spodní řadě
tlačítek klikneme na tlačítko Featured (Vybrané aplikace).
2. Nalezení aplikace
a) Ruční vyhledání
Nyní máme několik možností, jak najít a zobrazit hledanou aplikaci. Prvním způsobem je
ruční vyhledání v seznamu kategorií. Klikneme na tlačítko Categories (Kategorie) v levém
horním rohu obrazovky. Objeví se seznam všech kategorií. Klikneme na kategorii Education
(Vzdělání). V hlavním okně se zobrazí vybrané aplikaci pro tuto kategorii. Je pravděpodobné,
že aplikace Duolingo bude díky své popularitě zobrazena již na této obrazovce. V tom případě
na ni můžeme kliknout a zobrazíme tím její detail. Pokud se zde nenachází, vyhledáme si
řádek aplikací s nadpisem Free (Zdarma) a v tomto řádku na pravém okraji obrazovky
klikneme na tlačítko See All (Zobrazit všechny). Zde se nám zobrazí seznam jednotlivých
aplikací. Tento seznam lze posouvat pohybem prstu směrem nahoru. Procházíme seznam tak
dlouho, dokud nenajdeme hledanou aplikaci.
b) Vyhledání pomocí názvu
Druhou možností vyhledání aplikace je její nalezení podle názvu. K tomu můžeme využít
vyhledávací pole v pravém horním řádku obrazovky. Zadáme do něj text "duolingo" a na
virtuální klávesnici stiskneme tlačítko Hledat. Můžeme použít také tzv. našeptávač, který pod
vyhledávacím polem zobrazuje různá slovní spojení, která se podobají napsanému výrazu. Po
odeslání hledaného výrazu se objeví seznam odpovídajících aplikací. Na prvním místě bude
aplikace Duolingo. Kliknutím na aplikaci zobrazíme její detail.
3. Stažení aplikace
Po kliknutí na aplikaci se nám zobrazí její detail. Zde jsou k dispozici všechny potřebné
informace o aplikaci. Kromě její ikony a názvu zde také zjistíme, zda je aplikace zdarma či
placená. Vidíme zde její hodnocení, obrázky aplikace, popis a další informace o aplikaci.
Můžeme také zobrazit podobné aplikace.
Pro stažení aplikace klikneme na tlačítko GET. Aplikace je bezplatná a proto se toto tlačítko
změní na tlačítko INSTALL (u placených aplikací zde ještě dochází k platbě). Druhým
kliknutím zahájíme instalaci aplikace. Před stažením aplikace můžeme být vyzváni k zadání
našeho hesla k účtu Apple ID. Po stažení aplikace ji lze spustit pomocí ikony Duolingo na
hlavní obrazovce.
6 Seznámení s ovládáním tabletu – Windows 8
V této kapitole si představíme základy práce s tabletem Asus Transfomer Book, který běží na
operačním systému Windows 8. Specifikace tohoto zařízení jsou následující:

Výrobce: Asus

Operační systém: Windows 8
- 63 -

Úhlopříčka displeje: 10,1'' (25,65 cm)

Rozlišení displeje: 1366 x 768

Model procesoru: Intel Atom Z3740

Počet jader procesoru: 4

Frekvence procesoru: 1,33 GHz

Velikost paměti: 32 GB

Rozlišení předního fotoaparátu: 1,2 Mpx

Výdrž baterie: 10 hodin
 Výbava: Wi-Fi, Bluetooth, USB, MicroUSB, MicroHDMI, čtečka karet MicroSD
Asus Transformer se od tabletu iPad v mnoha ohledech liší. Kromě jiného operačního
systému je největším rozdílem především možnost zasadit tablet do základny s klávesnicí a
touchpadem. V tomto složení pak tablet svým ovládáním a funkcemi i díky operačnímu
systému Windows připomíná spíše notebook. Díky tomuto připojení fyzické klávesnice lze
tablet využívat i pro pokročilejší operace typu kancelářská práce či delší psaní. Samotný tablet
však lze také odpojit a používat jej jako klasický tablet s dotykovým displejem.
Operačním systémem, který je v tabletu použit, je systém Windows 8. Tento systém je
poměrně dobře známý z klasických stolních počítačů, kde navazuje na předchozí verze
Windows Vista a Windows 8. I z tohoto důvodu se nebudeme věnovat podrobnému ovládání
systému, ale ukážeme si spíše jeho odlišnosti a speciální funkce ve verzi pro tablety.
6.1 Popis tabletu
Obr. 53: Tablet Asus Transformer Book
- 64 -
Na obrázku můžeme vidět tablet v režimu připojení k mobilní základně. Propojení je
realizováno pomocí dvou úchytů a dokovacího portu, který umožňuje používání klávesnice a
touchpadu (dotyková alternativa myši). I v tomto propojení je možné tablet dále ovládat
pomocí dotykového displeje. Nyní si popíšeme jednotlivé součásti a tlačítka displeje.
1. Tlačítko napájení
Pomocí tlačítka vlevo na horní hraně zařízení jej můžeme zapnout a vypnout. Slouží také k
přechodu do režimu spánku a probuzení. Dá se použít i k resetování tabletu a to tak, že jej
podržíme 10 sekund a zařízení se resetuje.
2. Webkamera
Tento tablet má k dispozici pouze přední kameru. Ta má rozlišení 1,2 Mpx. Lze ji použít k
záznamu videa nebo fotografování.
3. Snímač okolního osvětlení
Tento snímač, který se nachází napravo od webkamery, detekuje množství okolního světla.
Díky tomu může zařízení automaticky přizpůsobit jas displeje.
4. Mikrofon
Zařízení má v sobě zabudováno mikrofon, který lze použít pro pořizování zvukových
nahrávek nebo například videokonference (ve spojení s přední webkamerou).
Toto tlačítko, umístěné na levé hraně zařízení, slouží k ovládání hlasitosti zvuků v zařízení.
Stisknutím horní části tlačítka hlasitost zvýšíme, stisknutím spodní části tlačítka hlasitost
snížíme.
6. Tlačítko Windows
Stiskem tohoto tlačítka je možné se v systému přesunout na úvodní obrazovku. Pokud je již
tato obrazovka zobrazena, stisk tlačítka zobrazí naposled otevřenou aplikaci.
7. Slot pro kartu MicroSD
Zařízení má vestavěný pevný disk o velikost 32 GB, který lze doplnit o další úložnou kapacitu
pomocí paměťových karet. Slot pro tyto karty se nachází na pravé hraně zařízení. Tablet
podporuje tyto typy paměťových karet: MicroSD, MicroSDHC a MicroSDXC.
8. MicroUSB 2.0
Tento port slouží k nabíjení zařízení. Nabíjení lze provést tak, že použijeme nabíjecí adaptér,
který zasuneme do klasické zásuvky 100 – 240 V a pomocí USB redukce jej připojíme do
tohoto portu.
9. MicroHDMI
Pomocí toho portu lze k zařízení připojovat například monitor či televizi a přenášet tak obraz
za zařízení na jinou obrazovku.
10. Sluchátkový výstup/mikrofónní vstup
Pomocí tohoto portu je možné k tabletu připojit sluchátka nebo reproduktory, případně externí
mikrofon.
11. Uvolňovací tlačítko
- 65 -
Aby bylo možné odpojit tablet od mobilní základny, je potřeba použít toto uvolňovací
tlačítko. Po jeho stisku se uvolní západky, které obě části spojují, a horní část samotného
tabletu je možné vyjmout.
12. USB 3.0
Tento port slouží k připojování externích zařízení k tabletu. Například externí pevné disky,
flash disky apod.
13. Touchpad
Pomocí touchpadu umožňuje ovládání tabletu, slouží jako náhrada klasické myši. Skládá se z
dotykové plochy, pomocí které lze přesouvat kurzor po obrazovce, a dvou tlačítek, které
simulují levé a pravé tlačítko myši.
6.2 Klávesové zkratky
Ovládání zařízení pomocí fyzické klávesnice umožňuje použití různých klávesových zkratek.
Klávesovou zkratku lze vyvolat stiskem klávesy Fn a příslušné klávesy. Mezi klávesové
zkratky patří například tyto:

Fn+F3: zapnutí/vypnutí Wi-Fi

Fn+F4: zapnutí/vypnutí režimu spánku

Fn+F5: nastavení připojení a zobrazení druhé obrazovky

Fn+F6: vypnutí displeje (a opětovné zapnutí)

Fn+F7: deaktivace/aktivace touchpadu

Fn+F8: vypnutí zvuku/návrat na původní hlasitost

Fn+F9: snížení hlasitosti

Fn+F10: zvýšení hlasitosti

Fn+F11: zvýšení jasu displeje

Fn+F11: snížení jasu displeje
6.3 Spuštění tabletu,
obrazovka
spouštěcí
Tablet zapneme pomocí krátkého stisku tlačítka,
které se nachází na levé straně horní hrany
zařízení. Po spuštění zařízení nebo jeho
probuzení z režimu spánku se zobrazí spouštěcí
obrazovka Start. Pokud je zařízení nastaveno
Obr. 54: Obrazovka zámku
jinak, může se před touto obrazovkou zobrazit
ještě obrazovka zámku. Pokud se objeví
obrazovka zámku, spouštěcí obrazovku zobrazíme tak, že ji vysuneme ze spodní části displeje
nebo stiskneme libovolnou klávesu na klávesnici. Pokud je zařízení zabezpečeno heslem,
musíme ještě zadat heslo aktuálně přihlášeného uživatele.
- 66 -
Spouštěcí obrazovka systému je výchozím bodem celého systému a poskytuje základní
navigaci k jednotlivým aplikacím a funkcím systému. Formou tzv. dlaždic jsou zde zobrazeny
jednotlivé vestavěné i stažení aplikace systému. Jednotlivé aplikace lze otevřít dotekem ikony
nebo kliknutím levého tlačítka touchpadu. Pokud na ikonu klikneme pravým tlačítkem,
vyvoláme další možné akce s ikonou dané aplikace. Na této obrazovce lze provádět také
několik dalších akcí, které si nyní popíšeme. Tyto akce lze provádět jak dotykovými gesty, tak
pomocí touchpadu.
Obr. 55: Spouštěcí obrazovka systému Windows 8
1. Naposledy otevřené aplikace
Levá strana obrazovky slouží k zobrazení panelu naposledy otevřených aplikací. Pokud
najedeme ukazatelem pomocí touchpadu do levého horního rohu obrazovky, z levé strany
nám vyjedou siluety jednotlivých otevřených aplikací. Kliknutím na tyto siluety zobrazíme
dané aplikace. Pokud se chceme vrátit zpět do spouštěcí obrazovky, můžeme použít tlačítko
Start na klávesnici nebo zobrazit tlačítko Start na displeji (viz bod č. 2).
Panel naposledy otevřených aplikací lze zobrazit i pomocí dotykového displeje. Pokud
provedeme gesto vytažení z levého okraje obrazovky, zobrazíme tím naposledy otevřenou
aplikaci. Pokud toto gesto provedeme pouze částečně a následně vytaženou aplikaci zasuneme
zpět, zobrazí se nám celý panel naposledy otevřených aplikací. Tuto akci lze provést v
libovolné obrazovce systému.
2. Tlačítko Start
Kromě tlačítka Start na klávesnici můžeme použít i virtuální tlačítko Start, které je součástí
panelu naposledy otevřených aplikací. Ten lze zobrazit podle instrukcí v bodu 1. Tlačítko
však lze zobrazit i přímo tím způsobem, že přesuneme kurzor do levého spodního rohu
obrazovky. I tato akce je dostupná v libovolné obrazovce systému. Pokud tlačítko stiskneme
ve chvíli, kdy se nacházíme na spouštěcí obrazovce, zobrazí se naposledy otevřená aplikace.
- 67 -
3. Přizpůsobení spouštěcí obrazovky
Dlaždice a ikony jednotlivých aplikací na spouštěcí obrazovce lze
přizpůsobit. To lze provést v režimu úprav, který zapneme pomocí gesta
přejetí prstem po dotykové obrazovce shora dolů. Ve spodní části
obrazovky se zobrazí panel tlačítek, režim úprav zapneme stiskem
tlačítka Přizpůsobit v pravém spodním rohu obrazovky. Nyní můžeme
jednotlivé dlaždice přesouvat. Kliknutím na dlaždici se v panelu tlačítek
zobrazí tlačítka s dostupnými akcemi. Můžeme zde danou aplikaci
například odinstalovat nebo změnit velikost její dlaždice. Režim
přizpůsobení lze aktivovat také dlouhým stiskem dlaždice některé z
aplikací. Zobrazení dlaždic můžeme přibližovat či oddalovat.
Potřebujeme k tomu dva prsty, kterými hýbeme buď směrem k sobě
(oddálení) nebo od sebe (přiblížení). Gesta přiblížení a oddálení jsou
dostupná i mimo režim úprav.
4. Panel symbolů
Panel symbolů je panel nástrojů, který lze zobrazit na pravé straně
obrazovky. Lze jej zobrazit pomocí doteku vytažením z pravé strana
obrazovky nebo najetím kurzoru do pravého horního rohu obrazovky.
Panel symbolů poskytuje nástroje, které slouží k rychlému zobrazení
Obr. 56: Panel
symbolů
různých základních funkcí systému. První funkcí je vyhledávání, které zobrazí textové pole.
Do tohoto pole můžeme zadat hledaný text a systém následně prohledá všechny možné
výskyty tohoto textu. Prohledávají se například aplikace, které se v zařízení nacházejí,
prohledává se také nápověda nebo soubory uložené na disku. Druhou akcí, která je v panelu
symbolů dostupná, je sdílení aktuální aplikace. Pokud máme tedy například otevřenou
aplikaci Počasí, můžeme sdílet její aktuální stav pomocí dostupných aplikací (e-mail, sociální
sítě apod.).
V panelu se také nachází virtuální tlačítko Start, které zobrazuje buď spouštěcí obrazovku,
nebo naposledy otevřenou aplikaci. Tlačítko Zařízení zobrazuje možnosti připojených
zařízení a tlačítko Nastavení umožňuje přechod do ovládacího panelu systému. Panel symbolů
lze zobrazit v libovolné obrazovce systému.
5. Seznam všech aplikací
Spouštěcí obrazovku lze zobrazit ve dvou režimech. Výchozím režimem, který je vždy
zobrazen po přechodu na tuto obrazovku, je režim zobrazení pomocí dlaždic. Tento způsob
zobrazení je vizuálně atraktivní a při správném přizpůsobení může být poměrně efektivní, v
některých situacích však může být nepřehledný a není snadné v něm najít hledanou aplikaci.
Proto existuje také druhý režim, který zobrazuje aplikace formou seznamu. Tento seznam lze
vyvolat vytažením ze spodního okraje obrazovky. V tomto seznamu lze najít všechny
aplikace, které jsou v systému k dispozici. Seznam můžeme řadit podle různých kritérií (podle
názvu od A do Z, podle kategorie, podle data instalace nebo podle četnosti použití).
- 68 -
6.4 Plocha
Kromě spouštěcí obrazovky je druhou důležitou obrazovkou klasická plocha, kterou známe z
dřívějších verzí systému Windows. Plocha umožňuje práci s aplikacemi, umožňuje jejich
spouštění pomocí ikon na ploše nebo ikon v hlavním panelu, jejích přepínání pomocí hlavního
panelu, umožňuje procházení složek systému a další akce. Plochu lze zobrazit pomocí
dlaždice Plocha nebo stisknutím kláves Start+D. Nyní si popíšeme jednotlivé akce, které jsou
na ploše dostupné.
Obr. 57: Systémová plocha
1. Ikony aplikací
Plocha může zobrazovat odkazy na jednotlivé aplikace. Na rozdíl od spouštěcí obrazovky se
zde nezobrazují dlaždice, ale ikony aplikací. Dotykem nebo kliknutím na tyto ikony spustíme
příslušnou aplikaci. Novou ikonu, resp. zástupce, lze přidat tak, že klikneme pravým tlačítkem
na volnou plochu a v nabídce vybereme možnost Nový a v další nabídce možnost Zástupce.
Následně vyhledáme příslušnou aplikaci. Pomocí této nabídky lze také vytvořit nový soubor
přímo na ploše nebo zobrazit nastavení různá nastavení systému. Tuto nabídku lze také
vyvolat dlouhým dotykem obrazovky.
Ikony na ploše je možné libovolně přesouvat. To můžeme udělat buď pomocí touchpadu, kdy
najedeme kurzorem na vybranou ikonu a společně s držením levého tlačítka ji přesuneme na
cílenou pozici. Ikonu lze přesunout také pomocí dotyku, kdy jednoduše ikonu uchopíme a
tahem prstu přesuneme.
U každé ikony lze také zobrazit seznam dostupných akcí. V tomto seznamu můžeme ikonu
kopírovat, odstranit či přejmenovat. Dále zde máme k dispozici různé možnosti spuštění dané
aplikace nebo zobrazení pokročilých nastavení aplikace. Tento seznam akcí lze vyvolat buď
kliknutím pravým tlačítkem na ikonu, nebo dlouhým stiskem ikonu pomocí prstu.
2. Tlačítko Start
- 69 -
Virtuální tlačítko Start, pomocí kterého můžeme zobrazit spouštěcí obrazovku. Tu lze zobrazit
také pomocí tlačítka Start v Panelu symbolů nebo pomocí tlačítka Start na fyzické klávesnici.
3. Připnuté aplikace
Na hlavní panel lze připnout libovolné aplikace. Aplikaci lze na hlavní panel připnout pomocí
režimu přizpůsobení na spouštěcí obrazovce. Spustíme režim přizpůsobení (dotykovým
pohybem dolů nebo dlouhým stiskem dlaždice) a označíme vybranou dlaždici. Ve spodním
panelu ikon klikneme na tlačítko Připnout na hlavní panel. Ikona této aplikace bude nyní
dostupná na hlavním panelu, odkud ji lze spustit jednoduchým kliknutím (pomocí touchpadu
nebo doteku).
Chceme-li některou aplikaci odebrat z hlavního panelu, klikneme na ni pravým tlačítkem
nebo ji podržíme dlouhým stiskem prstu a vybereme možnost Odepnout tento program z
hlavního panelu.
4. Spuštěné aplikace
Kromě připnutých aplikací se na hlavním panelu zobrazují také některé aktuálně spuštěné
aplikace. Tyto aplikace poznáme podle toho, že kolem sebe mají světlé pozadí. Kliknutím na
jednotlivé ikony lze mezi aplikacemi přepínat. Mezi aplikacemi můžeme přepínat také
pomocí klávesové zkratky Alt+Tab. Tu použijeme tak, že stiskneme klávesu Alt a postupným
mačkáním klávesy Tab (je umístěna na levé straně klávesnice nad klávesou Caps Lock)
přepínáme mezi jednotlivými aplikacemi. Aplikace lze prostřednictvím hlavního panelu také
ukončovat. To můžeme udělat tak, že vyvoláme nabídku dané aplikace (pravé tlačítko nebo
dlouhý dotek na ikoně) a zvolíme možnost Zavřít okno.
5. Virtuální klávesnice
Toto tlačítko slouží k zobrazení virtuální klávesnice. Tu je možné použít jak samostatně tak i
v režimu, kdy máme tablet připojený k mobilní základně. Virtuální klávesnici je možné po
obrazovce i přesouvat a to tak, že ji buď uchopíme dotykem za horní stranu okna a
přesouváme po obrazovce nebo použijeme levé tlačítko a provádíme obdobný pohyb.
Chceme-li virtuální klávesnici skrýt, můžeme použít tlačítko v pravém spodním rohu
klávesnice.
6. Systémové ikony
V pravé části hlavního panelu se nacházejí systémové ikony. Obvykle jsou to 4 základní
ikony. První ikonou je Centrum akcí. Centrum akcí slouží jako informační centrum, které
zobrazuje přehled důležitých oznámení a zpráv o systému. Najdeme zde například informace
o neobvyklém stavu systému, upozornění na nutnost nějaké akce (například aktualizace
systému) nebo hlášení o problémech systému.
Další ikona zobrazuje informace o baterii zařízení. Pokud je tablet aktuálně nabíjen, zobrazí
se zde ikona připojeného adaptéru, pokud tablet není nabíjen, zobrazuje ikona aktuální stav
baterie. Podle úrovně naplnění tedy lze snadno poznat, kolik energie ještě zbývá. Více
informací můžeme zjistit kliknutím na tuto ikonu. Zjistíme tak, kolik procent baterie ještě
- 70 -
zbývá a můžeme zde také upravit jas obrazovky, který ovlivňuji výdrž baterie, nebo zobrazit
další možnosti napájení.
Třetí ikona slouží jako indikátor bezdrátového
připojení k Wi-Fi. Pokud máme aktivován režim
v letadle, zobrazí se zde ikona letadla, která značí,
že bezdrátová komunikace je vypnutá. Pokud se
zde zobrazí ikona stupnice s červeným křížkem,
znamená to, že máme zapnutý přijímač Wi-Fi,
avšak v okolí není k dispozici žádná bezdrátová
síť. Pokud máme vedle stupnice zobrazenou
hvězdičku, znamená to, že v okolí jsou sítě, ke
kterým je možné se připojit. V případě, že jsme k
nějaké síti připojeni, zobrazuje se pouze ikona
stupnice, která zabarvením jednotlivých sloupců Obr. 58: Zobrazení kalendáře z hlavního panelu
vyjadřuje sílu signálu. Čím více sloupců je bílých,
tím silnější signál zařízení přijímá. Kliknutím na
tuto ikonu můžeme zobrazit seznam dostupných
Wi-Fi sítí.
Poslední ikona slouží k nastavení hlasitosti
zvuků systému. Kliknutím na tuto ikonu
zobrazíme posuvník, pomocí kterého můžeme
měnit hlasitost směrem nahoru či dolů.
6. Datum a čas
V pravém rohu hlavního panelu se nachází
aktuální systémové datum a čas. Kliknutím na
tyto údaje zobrazíme kalendář.
6.5 Nastavení
Nastavení systému můžeme zobrazit ze
spouštěcí obrazovky pomocí dlaždice s
ozubeným kolečkem, případně pomocí ikony v
Panelu symbolů, případně pomocí ikony v
seznamu všech aplikací (lze na spouštěcí
obrazovce vyvolat vysunutím ze spodní hrany
obrazovky). Nastavení systému se dělí do
různých kategorií, nyní si popíšeme ty
nejzákladnější.
- 71 -
Obr. 59: Seznam kategorií v nastavení
6.5.1 Počítač a zařízení
Tato kategorie nastavení obsahuje obecná nastavení zařízení. Patří sem například nastavení
zamykací obrazovky. Můžeme nastavit tapetu, která se má na zamykací obrazovce zobrazit,
můžeme zde také zvolit, které aplikace budou na zamykací obrazovce zobrazovat rychlý
přehled a oznámení (například počet nepřečtených e-mailů či schůzky v kalendáři).
V této kategorii lze dále nastavovat například připojená zařízení, jako jsou tiskárny či externí
obrazovky. Zde lze také spravovat připojení pomocí Bluetooth. Je zde možné upravovat
nastavení touchpadu a klávesnice, u klávesnice lze nastavit například automatickou kontrolu
pravopisu, u virtuální klávesnice pak lze nastavovat i našeptávání či zvuky klávesnice.
Dále je možné zde upravovat nastavení baterie a režimu spánku (můžeme určit, po jaké době
nečinnosti se zařízení přepne do režimu spánku). Lze zde také sledovat volné místo na disku a
zjišťovat základní informace o zařízení a o systému.
6.5.2 OneDrive
OneDrive je cloudová služba společnosti Microsoft (podobná jako iCloud u Apple), která
umožňuje nahrávat veškeré dokumenty na internetové úložiště a následně k nim přístupových
z libovolného umístění a libovolného zařízení. Lze tak sdílet data mezi tabletem, telefonem i
počítačem. Existují různé možnosti nastavení přístupu ke sdíleným datům (vlastník, přátelé,
veřejný přístup).
Základním prostorem, který je na OneDrive k dispozici, je 15 GB volného místa. Toto místo
lze buď navyšovat zakoupením dalších GB nebo různými akcemi jako například přizvání
přátel do služby OneDrive či zakoupení některých programů společnosti Microsoft. Aby bylo
možné využívat službu OneDrive, je potřeba mít k dispozici účet Microsoft. Ten lze vytvořit
velmi snadno během pár minut a jeho pořízení je zdarma. Účet lze vytvořit na domovské
stránce služby OneDrive, která má adresu www.onedrive.com.
Služba OneDrive umožňuje vytvářet libovolnou strukturu složek a nastavovat pro každou
složku přístupová práva. Do složek je pak možné nahrávat soubory z libovolného zařízení, ve
kterém se nachází aplikace OneDrive. Je také možné složky a soubory stahovat. OneDrive
nabízí také správu fotografií. Služba automaticky rozpozná nahrané fotografie a vytváří pro ně
speciální fotoalba, která lze prohlížet odkudkoliv.
Zajímavou funkcí OneDrive je také sdílení dokumentů. Tyto dokumenty je možné sdílet
například s přáteli či spolupracovníky a je také možné je upravovat pomocí Office Online.
Jako Office Online je označována sada online kancelářských aplikací Word, Excel,
PowerPoint a OneNote. Tyto aplikace poskytují stejné funkce, jako běžné verze na klasických
počítačích, není však potřeba je instalovat, aplikace se ovládají prostřednictvím internetového
prohlížeče. K jejich používání je tedy potřeba mít dostupné připojení k internetu. Pomocí
Office Online je také možné upravovat dokumenty ve více lidech. Sada Office Online existuje
také v podobě mobilních aplikací pro platformy Android, iOS a Windows Phone.
- 72 -
6.5.3 Hledání a aplikace
V této sekci můžeme spravovat nastavení vyhledávače a také nastavení instalovaných
aplikací. Můžeme zde například určit, které aplikace se budou nabízet při sdílení, či
nastavovat, které aplikace mohou zobrazovat oznámení.
6.5.4 Soukromí
Kategorie Soukromí obsahuje veškeré nastavení, které se týká potenciálně zneužitelných
funkcí systému. Můžeme zde nastavit, jaké informace bude systém poskytovat jednotlivým
aplikacím a případně i ostatním zařízením v síti. Lze zde také nastavit, zda má systém
Windows odesílat informace o poloze zařízení či to, jaké aplikace mohou využívat
webkameru či mikrofon.
6.5.5 Síť
Veškeré nastavení připojení zařízení k internetu můžeme provádět v kategorii Síť. Můžeme si
zde zobrazit seznam všech bezdrátových Wi-Fi sítí, měnit jejich nastavení a připojovat s k
nim. Je zde k dispozici také přepínač do režimu v letadle, který deaktivuje veškeré bezdrátové
technologie tabletu.
6.5.6 Čas a jazyk
Další sekcí je časové a jazykové nastavení systému. Můžeme zde určit, v jakém časovém
pásmu se nacházíme a můžeme zde měnit čas systému (lze také nastavit automatickou
synchronizaci času přes internet). K dispozici je také nastavení jazyku systému a jazyku
klávesnice.
6.5.7 Aktualizace a obnovení
Tato kategorie obsahuje veškeré informace o dostupných aktualizacích operačního systému
Windows. Můžeme zde zobrazit nejnovější verze systému, provádět jejich aktualizaci či
sledovat historii jednotlivých aktualizací. Je zde také k dispozici funkce obnovení systému,
která umožňuje zachytit stav systému v určitém čase a v případě poruchy či nějakého
problému se k tomuto stavu vrátit.
6.5.8 Ovládací panely
V levém spodním rohu obrazovky s nastavením se nachází také tlačítko Ovládací panely.
Přesunem do Ovládacích panelů zobrazíme pokročilé možnosti nastavení.
- 73 -
7 Tvorba digitálních výukových materiálů v Microsoft
Word
V této kapitole se budeme věnovat práci s programem Microsoft Word, který umožňuje
vytvářet a upravovat textové dokumenty všeho druhu – od jednoduchých poznámek až po
komplexní výukové materiály. Ve Wordu máme k dispozici celou řadu nástrojů, díky kterým
lze vytvářet i profesionální materiály – můžeme použít pokročilé formátování, vkládat
obrázky či tabulky, Word dokonce podporuje i práci více uživatelů na jednom dokumentu
(uživatelé mohou komentovat jednotlivé části textu).
V tomto textu se budeme věnovat ovládání verze Microsoft Word 2010. Ta je následovníkem
starších verzí 2007 a 2003.
7.1 Podporované formáty
Word umožňuje ukládat výsledný dokument do různých formátů. Nejstarším a dříve
nejpoužívanějším formátem jsou soubory s koncovkou .doc. Právě tyto soubory byly
používány nejstaršími verzemi Wordu až do verze Microsoft Word 2003. DOC je základní
formát Wordu a umožňuje ukládat veškerý obsah včetně obrázků i tabulek.
S příchodem verze Microsoft Word 2007 vznikl nový formát .docx, který má oproti
původnímu DOC jinou vnitřní strukturu a není možné jej standardně otevřít ve starších
verzích (2003 a nižší). Pro otevření nového formátu .docx ve starších verzích Microsoft Word
(2003 nebo nižších) je možno si doinstalovat doplněk od Microsoftu Microsoft Office
Compatibility Pack2, který umožní otevření souborů v novém formátu i na těchto starších
verzích Wordu. Další možností je otevření souboru .docx v kancelářském balíku
OpenOffice.org (příp. LibreOffice). Možné je také použít on-line nástroj3 pro převedení
souboru z formátu DOCX do DOC. Vždy ale musíme počítat s tím, že může dojít k tomu, že
se nezachová originální formátování dokumentu. V dnešní době je však formát DOCX již
převažujícím formátem, protože starší verze Microsoft Word jsou na ústupu.
Alternativou pro tyto základní formáty Wordu je formát .odt nebo OpenDocument, což je tzv.
otevřený formát. To znamená, že na jeho vývoji se podílí více společností a organizací, jeho
specifikace je veřejná a může být použit libovolnou aplikací. Díky tomu je tento formát
univerzální a může být použit napříč různými programy a operačními systémy i se
zachováním formátování (což je u DOC či DOCX problém).
Další možností, jak ukládat dokumenty ve Wordu, je formát .html neboli klasická webová
stránka. Je možné vytvořit libovolný dokument včetně formátování a uložit jej jako HTML
2
https://support.office.com/cs-cz/article/Otev%C5%99en%C3%AD-dokumentu-aplikace-Word-2007-v-
d%C5%99%C3%ADv%C4%9Bj%C5%A1%C3%AD-verzi-aplikace-Word-8fe47805-64a9-4cc5-a115b148625fe043?ui=cs-CZ&rs=cs-CZ&ad=CZ
3
http://www.zamzar.com/convert/docx-to-doc/
- 74 -
soubor, který pak lze nahrát na web. Tato varianta je však vhodná pouze při použití
základního formátování, složitější dokumenty se nemusí zobrazit správně.
Microsoft Word umožňuje také export dokumentu do formátu .pdf. Tento formát slouží pouze
ke čtení, nelze jej editovat a k jeho zobrazení je potřeba využít speciální programy (např.
bezplatný Adobe Reader). Formát PDF slouží především ke sdílení různých dokumentů a
formulářů, u kterých je potřeba zachovat formátování. Pokud totiž uložíme dokument jako
PDF, máme jistotu, že se zobrazí všude stejně. Tento formát je navíc podporován různými
přenosnými zařízeními, jako jsou chytré telefony, tablety nebo čtečky elektronických knih.
7.2 Základní ovládání programu
V dalším textu se přepokládá základní znalost ovládání programu Microsoft Word, tedy psaní
textu, odřádkování nového odstavce, uložení souboru apod.
Nejprve si však přiblížíme jednotlivé sekce ovládacích tlačítek v horní části okna. Kliknutím
na název každé části lze zobrazit tlačítka v ní obsažená.
Obr. 60: Ovládací prvky Microsoft Word 2007
Sekce Soubor obsahuje veškeré operace související s otevíráním či ukládáním souborů ve
Wordu. Můžeme zde vytvořit nový soubor (klávesová zkratka Ctrl+N), uložit jej (zkratka
Ctrl+S) nebo otevřít jiný soubor (zkratka Ctrl+O). Máme zde k dispozici také přehled
naposledy otevřených souborů a můžeme k nim snadno přistupovat a upravovat je.
Zřejmě nejpoužívanější skupinou tlačítek je sekce Domů. Nachází se zde všechny nástroje
pro formátování dokumentu. Tato sekce je rozdělena na několik menších oddílů (název oddílu
se nachází vždy na spodu tlačítkové lišty). Oddíl Schránka obsahuje tlačítka pro práci se
schránkou, tedy klasické operace, kopírování (zkratka Ctrl+C), vyjmutí (zkratka Ctrl+X) a
vložení (zkratka Ctrl+V). Oddíl Písmo nám umožňuje měnit vzhled písma. To zahrnuje
změnu tzv. fontu (podoba jednotlivých znaků), velikost, barvy, řezu apod. Oddíl Odstavec
slouží k práci s odstavci a obecně většími bloky textu. Můžeme zde měnit zarovnání textu či
vytvářet číslované a nečíslované seznamy. Oddíl Styly obsahuje seznam všech stylů, které
můžeme použít. Pomocí stylů si můžeme nastavit vzor pro formátování textu, který pak
můžeme použít na vybrané části textu (nadpisy, poznámky, apod.). Posledním oddílem jsou
Úpravy, kde najdeme tlačítka pro vyhledání určitého textu a jeho nahrazení za jiný.
Další často používanou sekcí je Vložení. Tato sekce slouží ke vkládání různých objektů do
textu, díky čemuž můžeme vytvářet bohatší dokumenty. Nejpoužívanější jsou především
tlačítka pro vložení tabulky, obrázku či textového pole. Můžeme zde také vkládat
hypertextové odkazy nebo upravovat záhlaví a zápatí stránky.
- 75 -
Sekce Rozložení stránky obsahuje veškeré nastavení celkového vzhledu dokumentu.
Měníme zde rozměry stránky, okraje, odsazení, mezery a další podobné vlastnosti.
V sekci Reference můžeme spravovat obsah, poznámky, zdroje, či citace. Můžeme zde
vytvořit obsah dokumentu, který se automaticky generuje na základě nadpisů, můžeme zde
také vkládat poznámky a vysvětlivky.
Sekce Korespondence slouží pro tvorbu e-mailových šablon a s tím spojené akce.
Sekce Revize obsahuje nástroje nejen pro formální kontrolu dokumentu, ale také nástroje pro
hromadnou spolupráci více lidí na jednom dokumentu. Můžeme zde provádět kontrolu
pravopisu, zjistit statistiky dokumentu (počet znaků, slov, apod.) či překládat text. Máme
možnost přidávat do textu komentáře, navrhovat změny a ty schvalovat či zamítat.
Poslední sekcí je sekce Zobrazení. Zde upravujeme prostředí Wordu. Můžeme zde měnit
přiblížení či oddálení, zobrazovat dokument v různých režimech či zobrazit dokument v
náhledu pro tisk. Najdeme zde také tlačítka pro práci s více okny (dokumenty) zároveň.
7.3 Formátování textu
V této kapitole si popíšeme možnosti formátování textu, které program Microsoft Word
nabízí. V ovládacím panelu budeme pracovat se sekcí Domů.
7.3.1 Úprava písma
Prvním oddílem tlačítek je Písmo. Můžeme zde provádět veškerou úpravu písma ve smyslu
toho, jak jednotlivá písma vypadají. K základním akcím zde patří změna písma, což je
označení pro ucelenou podobu všech znaků, a jeho velikosti (1.). Rozlišujeme mezi dvěma
základními typy písem a to jsou patková písma a bezpatková písma. Znaky patkových písmen
jsou na spodní straně zakončena tzv. patkou, která umožňuje lepší čitelnost. To však platí
především pro tištěné dokumenty, kdy je patkové písmo vhodnější. Příkladem patkových
písem jsou písma Times New Roman či Courier. Bezpatková písma se rozšířila především
díky používání počítačů, protože zobrazení patek u menších znaků na obrazovce počítače není
uspokojivé. Bezpatková písma jsou tedy vhodná pro delší elektronické texty, pro nadpisy pak
lze použít i písmo patkové. Mezi bezpatková písma řadíme například písma Arial či Verdana.
Dále zde můžeme provádět typické akce, kterými měníme tzv. řez písma (2.). Jako řez písma
označujeme vzhled písma, pomocí kterého nějakou část textu odlišujeme od okolního textu.
Mezi základní řezy písma patří kromě obyčejné výchozí podoby také tučný text (zkratka
Ctrl+B) a kurzíva (zkratka Ctrl+I). K odlišení textu můžeme použít i podtržení (zkratka
Ctrl+U), případně přeškrtnutí. Při práci s čísly nebo matematickými vzorci se mohou hodit
tlačítka Dolní (zkratka Ctrl+=) a Horní index (zkratka Ctrl+%) (3.).
U každého písma lze měnit také jeho barvu (4.). Vybírat můžeme ze standardních barev a
rozšířené nabídky barev motivu, lze ale také použít zcela libovolnou vlastní barvu. Tu
vytvoříme tak, že klikneme na šipku vedle tlačítka Barva písma a zobrazí se nám panel barev,
na jehož spodním konci klikneme na možnost Další barvy... Zde máme k dispozici rozšířenou
- 76 -
paletu barev, pokud by nám nestačila ani ta, můžeme se přepnout do záložky Vlastní, kde si
můžeme pomocí posuvníků nastavit libovolnou barvu. Barvu lze nastavit i pomocí barevných
modelů RGB a HSL, kdy výslednou barvu tvoříme spojením jednotlivých složek (červená,
zelená a modrá u RGB, odstín, sytost a světelnost u HSL). Máme-li vytvořenu vlastní barvu,
stiskem tlačítka OK ji aplikujeme na vybraný text, případně ji můžeme zobrazit v panelu
barev v sekci Naposledy použité barvy. Na text lze aplikovat i přechod, jehož použitím
můžeme text obarvit do ztracena případně plynule z jedné barvy do druhé. Přechody můžeme
upravovat opět po zobrazení panelu barev, kde zvolíme poslední možnost Přechod. Kromě
barvy a přechodu můžeme text také zvýraznit nebo na něj aplikovat textové efekty. K těmto
efektům patří například stíny, odrazy či zvýrazněné okraje písma.
Veškeré formátování textu lze snadno vymazat pomocí tlačítka Vymazat formátování (5.).
Další možnosti formátování můžeme najít v dialogovém okně Písmo, které lze zobrazit buď
kliknutím na šipku v pravém spodním rohu ovládacího panelu (6.) nebo stisknutím klávesové
zkratky Ctrl+D.
Obr. 61: Možnosti formátování písma
7.3.2 Práce s odstavci
K nastavení vzhledu odstavců slouží oddíl Odstavec. K nejpoužívanějším tlačítkům zde patří
tlačítka pro zarovnání textu (1.) doleva (zkratka Ctrl+L), na střed (zkratka Ctrl+E), doprava
(zkratka Ctrl+R) a do bloku (zkratka Ctrl+J). Můžeme zde také nastavit řádkování textu (2.),
tedy velikost mezery mezi jednotlivými řádky. Upravit můžeme i grafický vzhled odstavce, k
dispozici máme tlačítka pro změnu barvy pozadí a nastavení ohraničení textu (3.).
Jednotlivé možnosti ohraničení zobrazíme kliknutím na šipku vedle tlačítka Ohraničení. Okno
s kompletním nastavením ohraničení zobrazíme kliknutím na poslední položku s názvem
Ohraničení a stínování. V tomto oddíle máme k dispozici také funkci Zobrazit vše (zkratka
Ctrl+8), která umožňuje zobrazit i netisknutelné znaky, jako jsou mezery či nové řádky (4.).
Tato funkce se hodí v případě, kdy chceme správně naformátovat rozmístění dokumentu a
hodí se také jako pomůcka pro dodržování typografických pravidel. Další možnosti nastavení
vzhledu odstavce můžeme zobrazit v dialogovém okně, které otevřeme kliknutím na šipku
vpravo dole v oddíle Odstavec (5.).
Obr. 62: Tlačítka v oddílu Odstavec
- 77 -
7.3.3 Číslování, odrážky, seznamy
Velice často používaným způsobem formátování obsahu je jeho uspořádání do různých
seznamů. Ve Wordu máme k dispozici různé druhy seznamů. Můžeme vytvářet číslované
seznamy, nečíslované seznamy nebo i kombinované víceúrovňové seznamy. Tyto seznamy
lze vytvářet v rámci oddílu Odstavec, který jsme si představili v předchozí kapitole. Výhodou
automatických seznamů (zřejmé je to hlavně u číslovaných seznamů) je to, že když přidáme
nebo ubereme položku, seznam se automaticky přečísluje a nemusíme číslování u každé
položky měnit ručně. Čím složitější seznam, tím více práce nám tato funkce ušetří (obzvláště
u víceúrovňových seznamů).
Prvním typem seznamu jsou Odrážky (6.). Kliknutím na toto tlačítko vytvoříme seznam,
jehož jednotlivé položky začínají nějakým znakem či symbolem. Chceme-li vytvořit další
položku seznamu, stiskneme klávesu Enter a vytvoří se nová odrážka, kam můžeme psát další
text. Chceme-li přerušit psaní nových odrážek a vrátit se k psaní souvislého textu, stiskneme
klávesu Enter dvakrát. Symbol na začátku jednotlivých odrážek můžeme měnit. Kliknutím na
šipku vedle tlačítka zobrazíme panel s možnostmi nastavení odrážek. Můžeme zde zobrazit
naposledy použité odrážky nebo seznam všech použitých odrážek v dokumentu, především se
zde ale nachází knihovna odrážek, která obsahuje seznam všech předdefinovaných odrážek.
Kliknutím na vybranou odrážku změníme všechny odrážky aktuálního seznamu, nebo pokud
se kurzor nenachází na položce seznamu, vytvoříme nový seznam s odrážkami daného typu.
Kliknutím na položku Definovat novou odrážku zobrazíme
dialogové okno, ve kterém můžeme nastavit libovolný
symbol nebo obrázek odrážky.
Druhým typem seznamu je Číslovaný seznam (7.).
Číslovaný seznam funguje na stejném principu jako Odrážky,
místo symbolů však zobrazuje postupně číslice, které stoupají
s počtem položek seznamu. Můžeme opět nastavit vzhled
seznamu, po kliknutí na šipku vedle ikony máme k dispozici
knihovnu číslování, kde kromě klasického číslování 1, 2, 3,
atd. můžeme použít i římské číslice nebo písmena abecedy. I
u číselného seznamu máme možnost vytvořit zcela vlastní
způsob číslování, oproti odrážkám můžeme také nastavit, od
které hodnoty bude seznam začínat (například od 5 místo od
1).
Obr. 63: Ukázka
Poslední možností je tzv. Víceúrovňový seznam (8.). Toto
víceúrovňového seznamu
tlačítko umožňuje tvořit seznamy s více úrovněmi zanoření
(až 9 úrovní zanoření), kde každá úroveň zanoření obsahuje vlastní číslování a vlastní styl
odrážek. Novou položku seznamu vytvoříme klasicky stisknutím klávesy Enter, pokud
chceme odsadit položku na novou úroveň, přesuneme kurzor na začátek položky a stiskneme
klávesu Tab. Použít můžeme i tlačítka Zmenšit odsazení a Zvětšit odsazení (9.). Kliknutím na
- 78 -
šipku vedle tlačítka Víceúrovňový seznam zobrazíme knihovnu víceúrovňových seznamů.
Tato knihovna obsahuje několik základních kombinací čísel, písmen a symbolů, k dispozici
zde máme ale například i nastavení víceúrovňového seznamu pro články a obecně jakékoliv
strukturované dokumenty. Můžeme také vytvářet vlastní strukturu víceúrovňových seznamů.
7.3.4 Styly
Abychom si ušetřili práci s opakovaným formátováním textu, je velmi žádoucí využít oddíl
Styly. Styly nám umožňují vyhnout se tomu, že pro každou část textu, která má mít určitou
podobu a která se v dokumentu opakuje, bychom museli nastavovat všechno formátování
ručně a celé znovu. Díky stylům si můžeme vytvořit sadu vlastností, kterou můžeme
jednoduše aplikovat na vybrané části textu. Příkladem může být formátování nadpisů. Pokud
bychom chtěli, aby každý hlavní nadpis dokumentu byl velký, tučný a výrazný, museli
bychom každý nadpis označit, změnit ručně velikost, řez písma a barvu. S použitím stylů stačí
nadpis označit a v oddíle Styly kliknout například na styl Nadpis 1, který vybraný text
naformátuje jako velký výrazný nadpis. Takto lze snadno a rychle naformátovat všechny
nadpisy v dokumentu. Ještě více práce nám styly ušetří, když se později rozhodneme
formátování změnit. Například bychom chtěli u nadpisů ve výše uvedeném příkladu změnit
velikost písma z hodnoty 20 na 24. Bez stylů by to znamenalo projít celý dokument a ručně
nastavit nadpisy. Při použití stylů stačí změnit jen vlastnost stylu a nadpisy se automaticky
přizpůsobí.
Všechny styly, které máme v jednu chvíli k dispozici v oddíle Styly, označujeme jako sadu
stylů. Každá sada stylů se vyznačuje jinou grafickou úpravou a lze mezi nimi libovolně
přepínat. Pro zobrazení všech sad stylů klikneme na tlačítko Změnit styly a vybereme první
možnost Sada stylů. Objeví se seznam všech sad. Najedeme-li myší na jednotlivé sady, změní
se nám vzhled dokumentu na příslušnou sadu, aniž bychom tuto sadu museli aplikovat. Pokud
se nám náhled líbí, můžeme sadu aplikovat kliknutím levého tlačítka myši na název sady. V
okně se styly se nám pak zobrazí příslušně upravený seznam stylů. Kromě sady stylů můžeme
měnit také barevnou paletu stylů a jejich písmo. Tyto akce můžeme opět provádět po kliknutí
na tlačítko Změnit styly.
Obr. 64: Oddíl Styly
Podobu jednotlivých stylů lze měnit. Toho lze nejjednodušší cestou dosáhnout tak, že na
vybraný styl v okně stylů klikneme pravým tlačítkem myši a zvolíme položku Změnit. Zde
můžeme měnit různé vlastnosti daného stylu jako například barvu a velikost písma. Kliknutím
na tlačítko Formát v levém dolním rohu dialogového okna můžeme měnit další vlastnosti,
- 79 -
například ohraničení či nastavení odstavce. Klepnutím na tlačítko OK se změny uloží a
aplikují na všechna místa, kde je tento styl použit.
7.4 Základy typografie
V této kapitole uvedeme základní typografická doporučení, jejichž dodržování vede k
vytvoření čitelnějšího a lépe použitelného dokumentu. Součástí doporučení budou také
nejčastější chyby, kterých se lidé dopouštějí.
1. Nejprve píšeme celý text a až poté se věnujeme jeho formátování. Umožní nám to
soustředit se na obě činnost zvlášť a provádět je efektivněji. Pokud navíc budeme
formátovat text až ve chvíli, kdy je kompletní, můžeme vše udělat "na jeden zátah". Pokud
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
bychom text formátovali po částech, mohlo by se stát, že některé části budou mít odlišné
formátování nebo na některé části zapomeneme.
Je vhodné použít co nejméně různých druhů písem. Volíme taková písma, která jsou
univerzální a dobře čitelná. V jednom dokumentu nepoužíváme více než 3 druhy písem.
Pro texty v tištěné podobě používáme patková písma, pro texty v elektronické podobě jsou
vhodnější bezpatková písma. Pro nadpisy můžeme použít i patková písma.
Dokument pomocí nadpisů a podnadpisů dělíme na menší části, které se snadněji čtou. Na
základě tohoto dělení pak můžeme automaticky vygenerovat obsah dokumentu (za
předpokladu, že používáme styly).
Dostupné možnosti formátování používáme s rozmyslem. Vždy zohledňujeme účel,
kterému bude dokument sloužit, a cílovou skupinu. Pro žáky tak samozřejmě můžeme
tvořit materiály barevné a veselé. Barevnost však nikdy nesmí být na úkor čitelnosti.
Nekombinujeme jednotlivé řezy písma a jeho zvýraznění. K základním způsobům, jak
zvýraznit část textu, patří tučné písmo, kurzíva a výjimečně i podtržený text. Podtržení se
používá zejména pro hypertextové odkazy.
Věnujeme dostatečnou pozornost výběru použitých barev. Je důležité, aby barva textu
byla dostatečně kontrastní proti barvě pozadí. Pokud je to možné, používáme kombinaci
černého textu na bílém pozadí. U ostatních kombinací dbáme na to, aby byly dostatečně
čitelné.
Pro přechod na nový řádek nepoužíváme klávesu Enter. Text se automaticky zalamuje na
konci řádku. Klávesu Enter používáme k vytvoření nového odstavce.
Pokud chceme přejít na další stránku, nepoužíváme odřádkování pomocí klávesy Enter.
Vhodnější je vložit ruční konec stránky, v sekci Vložit klikneme na tlačítko Konec stránky,
které na aktuální místo na dané stránce vloží ukončení stránky a veškerý následující text
bude začínat na další stránce. Je chybou použít pro vytvoření nové stránky odřádkování
pomocí klávesy Enter, protože v případě, že bychom upravili předchozí text, posunul by
se i konec stránky.
10. Snažíme se, aby na začátku nebo konci stránky nezůstávaly osamocené řádky odstavců.
- 80 -
11. K zarovnání textu pod sebe nepoužíváme mezery, ale klávesu Tabulátor. Použití mezer
neumožňuje přesné zarovnání, protože každý znak má jinou šířku. Při použití mezer by
navíc mohlo dojít k rozhození textu při jeho úpravě.
12. Mezi slovy neděláme více mezer. Pokud chceme slova roztáhnout po celé šířce řádku,
použijeme zarovnání do bloku. Pokud potřebujeme zvětšit mezery mezi znaky, klikneme
na kartě Domů v sekci Písmo na tlačítko pro vyvolání dialogového okna Písmo (jde o
malé tlačítko v pravém dolním rohu sekce Písmo). V dialogovém okně Písmo na záložce
Upřesnit můžeme nastavit proložení znaků.
13. Pro zarovnání textu nepoužíváme mezery. Je nevhodné tvořit zarovnání na střed nebo
doprava ručně pomocí mezer. K zarovnání textu používáme tlačítka v sekci Domů, oddíl
Odstavec.
14. Za interpunkčními znaménky píšeme mezery. Patří sem například čárky ve větě, tečky,
dvojtečky či vykřičníky a otazníky. Před interpunkčními znaménky nepíšeme mezery,
interpunkční znaménka jsou umístěna hned za slovem.
15. Za zkratkami píšeme tečky (apod., tzv.). Viz není zkratka!
16. Dbáme na to, aby na konci řádků nezůstávaly znaky a slova, která nemají být rozdělena
(jednopísmenné předložky, spojení "a tak", apod.). V těchto případech používáme tzv.
nedělitelnou mezeru, kterou vložíme pomocí klávesové zkratky Ctrl+Shift+Mezerník.
Použití této mezery zajistí, že mezera se nebude nacházet na konci řádku.
7.5 Práce s grafikou a objekty
Součástí kvalitních a obsahově bohatých dokumentů jsou i obrazové materiály, fotky a další
grafické objekty. Microsoft Word poskytuje potřebné nástroje, které umožňují grafiku nejen
vkládat a upravovat, ale dokonce ji i přímo vytvářet.
7.5.1 Obrázky
Asi nejčastěji používanou možností grafiky ve Wordu jsou obrázky. Obrázek můžeme do
dokumentu vložit několika způsoby. Tím prvním je vložení obrázku ze schránky. Abychom
mohli vložit obrázek tímto způsobem, je potřeba jej mít ve virtuální schránce. Tam jej
musíme dostat v nějakém jiném programu. Můžeme použít například grafický editor
Malování, ve kterém označíme buď celý obrázek, nebo jeho část a stiskneme klávesovou
zkratku Ctrl+C. Tím se nám obrázek uloží do schránky a můžeme jej použít v programu
Word. Další možností, jak dostat obrázek do schránky, je například pořízení aktuálního
snímku obrazovky pomocí klávesy Print Screen. Obrázek můžeme do schránky přemístit i v
internetovém prohlížeči, kdy klikneme pravým tlačítkem myši na vybraný obrázek a zvolíme
možnost Zkopírovat do schránky (přesný text se liší v závislosti na použitém prohlížeči).
Máme-li obrázek ve schránce, vložíme jej do dokumentu stisknutím klávesové zkratky
Ctrl+V. Druhou možností, jak vložit obrázek do dokumentu, je vložení obrázku ze souboru.
V tomto případě se ve Wordu přepneme do záložky Vložení, kde klikneme na tlačítko
- 81 -
Obrázek. V dialogovém okně vybereme příslušný obrázek a kliknutím na Vložit jej umístíme
do dokumentu (na místo, kde se aktuálně nachází textový
kurzor). Pokud chceme obrázek smazat, označíme jej a
stiskneme klávesu Delete.
Vložený obrázek můžeme upravovat celou řadou
způsobů. Základní operací s obrázkem je změna jeho
rozměrů. Chceme-li vyvolat ovládací rozhraní pro změnu
rozměrů obrázku, klikneme na obrázek levým tlačítkem
myši. Okolo obrázku se objeví rámeček s jednotlivými
body, pomocí kterých provádíme změnu rozměrů.
Chceme-li obrázek zmenšit či zvětšit se zachováním
Obr. 65: Změna rozměrů obrázku
poměru stran, je vhodné použít některý z rohových bodů.
Samotnou změnu rozměrů provedeme kliknutím levého
tlačítka myši na některý z bodů a tažením ve směru od středu obrázku (pro zvětšení) nebo ke
středu obrázku (pro zmenšení). Nad obrázkem se nachází zeleného kolečko, pomocí kterého
můžeme obrázek otáčet. Kliknutím na toto kolečko se kurzor myši změní na ikonu otáčení a
tažením myši měníme úhel natočení obrázku. V tomto
režimu je možné obrázek také přesouvat. To provedeme
tak, že klikneme na obrázek (ikona se změní na ikonu
přesunu) a přesuneme jej na požadované místo.
Další operace s obrázkem lze provádět v sekci Nástroje
obrázku, která se zobrazí po kliknutí na obrázek. Jednou z
nejčastěji prováděných operací je oříznutí obrázku,
které můžeme provádět pomocí tlačítka Oříznout v oddíle
Obr. 66: Oříznutí obrázku
Velikost. Kliknutím na toto tlačítko přejdeme do režimu
oříznutí. Režim oříznutí vypadá podobně jako režim změna rozměrů. Na rozdíl od něj však
místo bodů v rozích posouváme "příčky", kterými vymezíme novou podobu obrázku. Pro
provedení oříznutí pak už jen stačí kliknout mimo obrázek a ten se automaticky ořízne do
zvolené formy.
Abychom mohli vytvářet vizuálně poutavé dokumenty, je důležité umět vložit obrázek přímo
do textu, k čemuž slouží tzv. obtékání textu. Nastavení obtékání textu provádíme kliknutím
na tlačítko Zalamovat text v oddíle Uspořádat. Máme zde v nabídce několik možností
obtékání:

Rovnoběžně s textem – obrázek se vloží dovnitř textu a chová se jako písmeno
(aktuální řádek se zvětší na výšku podle obrázku, obrázek rozdělí text na řádku na
levou a pravou část).

Obdélník a Těsné – tento režim obtékání vloží obrázek dovnitř textu tak, že jej okolní
text obtéká v závislosti na tom, jak obrázek posouváme. Rozdíl mezi těmito dvěma
- 82 -
možnostmi je ten, že u Obdélníku můžeme nastavit horní a dolní mezeru okolo
obrázku.
Obr. 67: Různé módy obtékání obrázku

Uvnitř – tato možnost je podobná předchozím dvěma, liší se však v tom, že v případě,
kdy vložíme obrázek, který má některé části průhledné, se i v těchto průhledných
částech zobrazí obtékaný text, zatímco u možností Obdélník a Těsné text obtéká celý
blok obrázku.

Nahoře a dole – pomocí Nahoře a dole můžeme obrázek zobrazit na samostatný
řádek, lze také nastavit mezeru nad a pod obrázkem.

Před textem a Za textem – tyto dvě možnosti jsou velmi podobné, liší se jen pořadím
textu a obrázku. V možnosti před textem se obrázek zobrazí nad textem, tedy text
překrývá. To většinou není příliš žádoucí a tak je používanější možností volba Za
textem, kdy je obrázek umístěn na pozadí. To může být graficky zajímavé, je však
potřeba si dát pozor na kontrast obrázku na pozadí a barvy textu v popředí.
Velice zajímavou funkcí Microsoft Word 2010 je odstranění pozadí. S pomocí této funkce
lze upravit obrázek tak, že odstraníme pozadí nebo vyjmeme některý objekt v popředí. Máme
možnost využít automatické detekce pozadí, můžeme ale také oblast pozadí označit a ručně
upravit.
Obr. 68: Odstranění pozadí z obrázku
Chceme-li odstranit pozadí z obrázku, klikneme na vybraný obrázek a následně na tlačítko
Odebrat pozadí v oddíle Upravit. Část obrázku zůstane stejná a část obrázku se zabarví do
fialova. Fialovou barvou je označena ta část obrázku, která bude odstraněno. První označení
fialovou barvou provede Word sám automaticky, máme ale možnost toto označení upravovat.
První možností, jak upravit označení, je měnit velikost rámečku okolo původní fotografie.
Tím dosáhneme toho, že se postupně mění fialově označená část. Dovnitř obrázku můžeme
také vkládat značky pro zachování vybrané části obrázku nebo naopak pro její cílené
odstranění. Ve chvíli, kdy jsme s nastavením fialové části spokojeni, můžeme kliknout na
- 83 -
tlačítko Zachovat změny a dojde k odstranění pozadí obrázku. Pokud pozadí odstranit
nechceme, klikneme na tlačítko Zahodit všechny změny.
Sekce Nástroje obrázku nám také umožňuje upravovat různé obrazové vlastnosti vybraného
obrázku. Kliknutím na tlačítko Automatické opravy v oddíle Upravit zobrazíme dostupné akce
pro zaostření a rozostření obrazu či nastavení jasu a kontrastu. Najetím na každou z
možností zobrazíme její náhled přímo na obrázku. Po tlačítkem pro automatické opravy se
nachází tlačítko Barva. Tímto tlačítkem lze měnit barevné vlastnosti obrázku. Můžeme zde
nastavit například sytost (od černobílých tónů až po zářivé barvy), odstín (různé teploty
obrázku od chladného zabarvení do modrá až po teplé zabarvení do oranžova), případně
můžeme celý obrázek přebarvit do nějaké zvolené barvy. Můžeme si vybrat některou z
přednastavených barev nebo zvolit barvu zcela libovolnou. V tomto oddíle se nachází i
tlačítko Grafické efekty, pomocí kterého můžeme na obrázek aplikovat různé efekty. K těmto
efektům patří například překrytí obrázku vrstvou tužky, perokresba, křída nebo vodové
okraje.
Oddíl Styly obrázků nám umožňuje měnit vzhled obrázku jako celého grafického objektu.
Patří sem nastavení různých okrajů, stínů apod. V tomto oddíle najdeme již několik
přednastavených stylů obrázku. Kliknutím na vybraný styl jej aplikujeme na označený
obrázek. Mezi styly patří například různé formy rámečku, obrázky s odrazem či obrázky
vrhající stíny. Pokud chceme všechny tyto vlastnosti nastavovat sami, můžeme použít tlačítka
Ohraničení obrázku a Efekty obrázků. Tlačítko Rozložení obrázku nabízí různé možnosti toho,
jak lze obrázek kombinovat například s textem či jinými grafickými prvky.
Každému obrázku můžeme přiřadit i titulek. To můžeme provést tak, že klikneme pravým
tlačítkem na obrázek a v panelu zvolíme možnost Vložit titulek. Zde vyplníme titulek pro daný
obrázek. Můžeme si také vybrat text před titulkem, určit umístění titulku nebo si definovat
zcela nový a vlastní typ titulku. Je zde možné nastavit i číslování titulku v případě, že chceme
začít od určitého čísla nebo navázat na předchozí sérii titulků. Po vyplnění potřebných
informací klikneme na tlačítko OK a k našemu obrázku se vloží nový titulek. Tento titulek
můžeme, stejně jako odstavec, zarovnávat a měnit jeho formát.
Abychom mohli s obrázkem provádět libovolné změny a měli zároveň k dispozici možnost
vrátit se k původní podobě obrázku, existuje ve Wordu tlačítko Obnovit obrázek, které se
nachází v oddíle Upravit a které celý obrázek uvede do původního stavu. Můžeme tedy bez
obav zkoušet různé možnosti úpravy obrázku a kdykoliv se můžeme vrátit zpět.
7.5.2 Kreslení ve Wordu
Kromě vkládání již existujících obrázků je lze přímo ve Wordu také vytvářet. Tím se rozumí
možnost vkládat do dokumentu různé základní geometrické tvary, čáry či šipky, pomocí
kterých lze vytvářet i složitější obrázky. Tyto tvary lze použít k různým účelům od názorných
ilustrací až po tvorbu grafů či složitějších obrazců.
- 84 -
Pro vložení nového obrazce do dokumentu se přepneme do sekce Vložení, kde v oddíle
Ilustrace klikneme na tlačítko Obrazce. Objeví se panel s
různými kategoriemi obrazců. Kliknutím na vybraný
obrazec se přepneme do režimu vkládání. V tomto režimu
klikneme dovnitř dokumentu a se stisknutým levým
tlačítkem myši táhneme kurzorem a můžeme pozorovat, že
se nám daný obrazec kreslí do dokumentu. Pohybem myši
Obr. 69: Obrazec v režimu kreslení a
vytvoříme obrazec v požadovaném tvaru a pustíme levé
v režimu úpravy
tlačítko myši. Tímto dokončíme vkládání obrazce do
dokumentu. Pokud chceme při vkládání obrazovce zachovat jeho poměr stran, můžeme při
pohybu myší držet stisknutou klávesu Shift. Pokud chceme obrazec smazat, označíme jej a
stiskneme klávesu Delete.
Po vložení obrazce do dokumentu se tento obrazec automaticky označí a v ovládacích
panelech se vytvoří sekce Nástroje kreslení. Zde můžeme upravovat všechny vlastnosti
nakresleného obrázku. Některé z vlastností jsou podobné jako vlastnosti vkládaných obrázků
(například obtékání textu). Můžeme zde také opět měnit styl obrazce, tzn. výplň, obrys a další
efekty, jako jsou stíny, odrazy či záře. Do obrazce můžeme také vkládat text. To provedeme
tak, že klikneme pravým tlačítkem myši na obrazce a v panelu zvolíme možnost Přidat text.
Uvnitř obrazce vznikne textové pole, do kterého můžeme psát libovolný text. Tento text
můžeme formátovat pomocí tlačítek v oddílech Text a Styly WordArt.
7.5.3 Textová pole
Dalším typem objektu, který můžeme ve Wordu vkládat, je tzv. textové pole. Textové pole
představuje prostor pro vložení text do libovolného místa dokumentu. Kromě klasických
textových odstavců tak můžeme vkládat do dokumentu různé
popisky, poznámky a další nezávislé bloky textu. Tlačítko
Textové pole nalezneme v sekci Vložení. Po kliknutí na toto
tlačítko se nám zobrazí knihovna předdefinovaných
textových polí, které již mají nastavenou určitou pozici v
dokumentu (dle jejich významu a užití) a také jsou již
Obr. 70: Ukázka textového pole
naformátována. Pokud se nám žádné z těchto
předdefinovaných polí nehodí, můžeme si nakreslit vlastní textové pole. Na spodním okraji
panelu klikneme na položku Nakreslit textové pole. Kurzor myši se změní na "+" a nyní
můžeme držením levého tlačítka myši a tažením nakreslit nové textové pole. Po nakreslení
požadovaného tvaru pustíme levé tlačítko myši a textové pole se vytvoří, zároveň se také
stane aktivním a můžeme do něj rovnou psát.
Výchozí formát textového pole obsahuje černý rámeček a text uvnitř pole je zarovnán doleva
nahoru. Nejen tyto, ale i řadu dalších grafických vlastností pole můžeme měnit. Po kliknutí na
- 85 -
textové pole se nám v ovládacích panelech vytvoří nová sekce Nástroje kreslení, kde máme k
dispozici různá tlačítka pro formátování vybraného textového pole. Tak jako u obrázků a
obrazců, i zde můžeme měnit styly pole. V oddíle Styly obrazců nalezneme seznam
předdefinovaných stylů, které určují pozadí, okraj, stín, barvu textu a další vlastnosti
textového pole. Pokud nám žádný z předdefinovaných stylů nevyhovuje, lze jednotlivé
vlastnosti pole nastavit ručně. Můžeme k tomu využít tlačítka Výplň obrazce, Obrys obrazce a
Efekty obrazců. Po kliknutí na tato tlačítka se nám zobrazí panely s příslušnými možnostmi
nastavení. Všechny tyto možnosti můžeme také zobrazit v jednom okně, stačí kliknout na
šipku v pravém dolním rohu oddílu Styly obrazců. Chceme-li naformátovat vzhled písma,
můžeme použít buď tlačítka v oddílech Text a Styly WordArt nebo je také možné se přepnout
do sekce Domů, kde máme k dispozici všechny nástroje pro formátování běžného textu.
7.5.4 Rovnice
Microsoft Word umožňuje vkládat do dokumentu i matematické výrazy a rovnice, což je
obzvláště vhodné pro tvorbu studijních materiálů. Chceme-li do dokumentu vložit rovnici,
přepneme se na sekci Vložení, kde se zcela vpravo nachází tlačítko Rovnice. Po kliknutí na
toto tlačítko se nám do dokumentu vloží speciální box pro tvorbu rovnice. Kliknutím do
tohoto boxu aktivujeme režim úpravy rovnice (sekce Nástroje rovnice v ovládacích panelech).
Veškeré znaky, které nyní napíšeme, se vkládají dovnitř rovnice. Můžeme zde psát nejen
čísla, ale jednotlivé znaky jako jsou písmena či matematické operátory. Protože však na
klávesnici nelze vytvořit pokročilé matematické operace, máme k dispozici sadu tlačítek pro
vkládání různých matematických výrazů.
Obr. 71: Sekce Nástroje rovnice
V oddíle Nástroje můžeme měnit základní vzhled rovnice pomocí tlačítek Profesionální a
Lineární (mění se grafické zobrazení mezi klasickou rovnicí a zápisem na jeden řádek).
Především zde však můžeme vkládat předdefinované rovnice. To lze provést kliknutím na
tlačítko Rovnice, které zobrazí panel již vytvořených rovnic. Kliknutím na vybranou šablonu
ji vložíme dovnitř boxu s rovnicí. Zároveň zde můžeme tvořit vlastní šablony rovnic.
Abychom mohli uložit vlastní šablonu, označíme rovnici vytvořenou v dokumentu
(klikneme na ikonu tří teček v levém horním rohu rovnice) a po kliknutí na tlačítko Rovnice
zvolíme zcela dole možnost Uložit výběr do galerie rovnic. Následně budeme mít uloženou
rovnici k dispozici k dalšímu použití bez nutnosti ji tvořit znovu.
Chceme-li vytvořit novou rovnici ručně, k dispozici máme různé nástroje, jak do rovnice
vkládat symboly a matematické operace, které na běžné klávesnici nenajdeme. Po označení
boxu s rovnicí a přepnutí do sekce Nástroje rovnice můžeme vybírat vkládat prvky rovnice z
oddílů Symboly a Struktury. Symboly obsahují sadu symbolů, které můžeme vkládat do
- 86 -
rovnice kliknutím na vybraný symbol. Word poskytuje několik sad symbolů, abychom mezi
nimi mohli přepínat, musíme nejprve kliknout na tlačítko Více (vpravo dole vedle seznamu
symbolů). V zobrazeném panelu následně můžeme pomocí přepínače vlevo nahoře
zobrazovat jednotlivé sady symbolů, například Základní matematika, Řecká písmena,
Operátory apod. Pro vkládání matematických výrazů a struktur můžeme použít oddíl
Struktury. Najdeme zde různé typy matematických struktur, jako jsou zlomky, odmocniny,
integrály či matice. Kliknutím na tlačítko s typem struktury se nám zobrazí podrobný seznam
dostupných struktur. Po kliknutí na vybranou strukturu se tato struktura vloží do boxu s
rovnicí. Můžeme si všimnout, že některé části struktury obsahují prázdné čtverečky s
tečkovaným okrajem. Tato místa slouží k vložení vlastních čísel a symbolů. Vložíme-li do
rovnice například zlomek, máme k dispozici boxy na vyplnění čitatele a jmenovatele. Do
těchto ploch můžeme vkládat i další matematické struktury, můžeme tak vytvářet i složitější
matematické výrazy (například odmocnina ze zlomku apod.).
7.5.5 Tabulky
Běžnou součástí kvalitně vypracovaných dokumentů jsou i tabulky. Proto Microsoft Word
poskytuje nástroje, které umožňují tyto objekty vkládat do dokumentu a pracovat s nimi.
Existuje několik způsobů, jak do dokumentu vložit novou tabulku.
Všechny jsou dostupné skrze tlačítko Tabulka v sekci Vložení.
Tip: Tabulky se dají použít také např. pro tvorbu křížovek.
1. Vložení tabulky jedním kliknutím
Nejrychlejším způsobem, jak do dokumentu vložit tabulku, je výběr
velikosti tabulky v panelu, který se zobrazí po kliknutí na tlačítko
Tabulka. Můžeme zde přejetím kurzoru myši určit velikost vložené
tabulky a jedním potvrzovacím kliknutím levého tlačítka myši ji vložit do
dokumentu. Maximální velikost takto vložené tabulky je 8 řádků a
Obr. 72: Panel pro vytvoření
10 sloupců.
nové tabulky
Vložení tabulky se specifickými rozměry
Pokud by nám nevyhovoval prvním způsob, můžeme tabulku vložit s přesnější specifikací
jejich rozměrů. To lze provést kliknutím na položku Vložit tabulku. Zobrazí se nám dialogové
okno, ve kterém můžeme nastavit libovolný počet řádků a sloupců tabulky. Je zde také
možnost nastavit vlastnosti automatického přizpůsobení velikosti tabulka. Ta může mít buď
pevnou šířku sloupců, nebo se může měnit v závislosti na obsahu či velikosti okna.
2. Návrhový režim
Nejpodrobnějším způsobem, jak do dokumentu vložit tabulku, návrhový režim, který
aktivujeme kliknutím na položku Navrhnout tabulku. Kurzor myši se změní na tužku. Prvním
krokem je vytvoření tabulky jako celku. Stiskneme a držíme levé tlačítko myši a tahem
vytváříme obrys tabulky. Následně levé tlačítko myši pustíme a v dokumentu nám vznikne
nová tabulka. Nyní můžeme kreslit vnitřní řádky a sloupce tabulky. V místě, kde chceme
- 87 -
vytvořit řádek či sloupec, klikneme na okraj tabulky a se stiskem levého tlačítka myši
táhneme kurzor ve směru, ve kterém chceme vytvořit příčku tabulky. Pokud bychom
například chtěli rozdělit tabulku na dva stejně široké sloupce, klikneme na horní okraj tabulky
a uprostřed nakreslíme čáru směrem dolů ke spodnímu okraji. Tam tlačítko myši pustíme a
vzniknou nám dva stejně velké sloupce tabulky. Tímto způsobem můžeme tvořit libovolně
strukturované tabulky, vždy tvoříme nové příčky mezi již existujícími příčkami tabulky.
Obr. 73: Tabulka vytvořená v návrhovém režimu
3. Tabulka Excel
Pro vytvoření nové tabulky můžeme použít i rozhraní programu Microsoft Excel. To lze
vložit pomocí položky Tabulka Excel. Po kliknutí na tuto položku se do dokumentu vloží
speciální box, ve kterém se zobrazí rozhraní programu Excel. V tomto rozhraní můžeme
vytvořit tabulku pomocí nástrojů, které jsou v dispozici Excelu. Po vytvoření tabulky stačí
kliknout na libovolné místo dokumentu a tabulka se automaticky vloží a vytvoří. Pokud ji
chceme upravit, provedeme dvojklik na vloženou tabulku.
4. Předdefinované tabulky
Poslední možností, jak vkládat tabulky do dokumentu, je využití předdefinovaných tabulek.
Ty můžeme zobrazit kliknutím na položku Rychlé tabulky. Zobrazí se nám seznam
předpřipravených tabulek. Kliknutím na zvolenou šablonu ji vložíme do dokumentu. Můžeme
zde také ukládat vlastní šablony tabulek, to provedeme tak, že označíme celou tabulku, kterou
chceme uložit a klikneme na položku Uložit výběr do galerie rychlých tabulek. Zobrazí se
nám dialogové okno, ve kterém vyplníme příslušné informace o tabulce a uložíme ji.
Každou vytvořenou tabulku lze upravovat. Pokud klikneme na tabulku, v ovládacích
panelech se zobrazí nová sekce Nástroje tabulky, která se dělí na podsekce Návrh a Rozložení.
V sekci Návrh můžeme upravovat grafickou podobu jednotlivých buněk tabulky. Máme zde k
dispozici předdefinované styly, které lze jedním kliknutím aplikovat na vybranou část tabulky
(jedna nebo více buněk). Můžeme zde také vytvářet vlastní styly. V této sekci také můžeme
měnit návrh tabulky. Kliknutím na tlačítko se přepneme do návrhového režimu, ve kterém
můžeme vytvářet další buňky tabulky. Stejně tak ale můžeme buňky i mazat to pomocí
tlačítka Guma. Kliknutím na toto tlačítko aktivujeme režim, ve kterém mažeme jednotlivé
příčky tabulky kliknutím na vybranou příčku. Pokud chceme tento režim ukončit, stačí znovu
kliknout na tlačítko Guma.
V sekci Rozložení nalezneme nástroje pro podrobnější práci s tabulkou a jejími buňkami. Na
rozdíl od návrhového režimu zde jednotlivé operace provádíme pomocí tlačítek, což nám
umožňuje například přesnější slučování a rozdělování buněk. Můžeme zde také vkládat nové
řádky a sloupce, měnit jejich výšku a šířku či zarovnání textu uvnitř buňky.
- 88 -
Obr. 74: Úprava tabulky pomocí sloučení buněk
Chceme-li tabulku z dokumentu odstranit, je potřeba ji celou označit a stisknout klávesu
Delete. Druhou možností je v sekci Rozložení kliknout na tlačítko Odstranit a zvolit možnost
Odstranit tabulku.
7.6 Správa dokumentu ve více lidech
Při přípravě výukových materiálů je běžné, že na dokumentu pracuje více než jeden člověk.
Microsoft Word podporuje spolupráci na dokumentu ve více lidech a poskytuje užitečné
nástroje, které tuto spolupráci usnadňují. Tyto nástroje jsou k dispozici v sekci Revize. V
oddílu Komentáře můžeme vkládat komentáře dovnitř textu. Tyto komentáře slouží například
jako návrhy k úpravě nějaké části textu nebo upozornění na pravopisné či stylistické chyby.
Pro vložení komentáře označíme vybranou část textu, kterou chceme okomentovat a
klikneme na tlačítko Nový komentář. Text se označí červenou barvou (není viditelná ve
výsledném dokumentu) a vpravo od dokumentu se vytvoří příslušné políčko pro vepsání
komentáře. Takto můžeme vkládat libovolný počet komentářů. Můžeme mezi nimi přepínat
pomocí tlačítek Předchozí a Další, případně je odstranit kliknutím na tlačítko Odstranit.
Oddíly Sledování a Změny pak umožňují sledovat tyto komentáře a schvalovat či odmítat
upravené části textu. Můžeme tímto způsobem sdílet návrhy na úpravy textu. První uživatel
může vytvořit text a zaslat jej druhému uživateli k připomínkování. Ten prostřednictvím
komentářů označí části textu, které navrhuje změnit. První uživatel si může zobrazit všechny
komentáře a podle vlastního uvážení upravit příslušné části textu. Před provedením úprav je
vhodné zapnout sledování změn kliknutím na tlačítko Sledovat změny. V tomto režimu se
všechny provedené úpravy zaznamenají i se jménem uživatele, které je provedl. Upravený
dokument si pak může druhý uživatel otevřít a kliknutím na tlačítko Podokno revizí zobrazit
seznam všech změn, které první uživatel provedl. Pomocí tlačítek Přijmout a Odmítnout může
schválit či zamítnout jednotlivé úpravy, které byly v dokumentu provedeny. Tímto způsobem
lze provádět korektury i rozsáhlejších materiálů.
Obr. 75: Režim sledování změn dokumentu
7.7 Cvičení
V rámci procvičení práce s programem Microsoft Word, která byla popsána v předchozích
kapitolách, následuje cvičení, ve kterém bude naším úkolem vytvořit výsledný dokument tak,
- 89 -
aby vypadal jako předloha na obrázku. V rámci cvičení si vyzkoušíme práci s formátováním
textu, vkládání obrázků i grafických obrazců, práci se seznamy či tabulkami. Je vhodné si
nejprve prohlédnout obrázek s předlohou ke cvičení a pokusit se jej napodobit vlastními
silami. V případě, že si nebudete vědět rady, využijte přiloženého postupu. Pro potřeby
cvičení můžeme použít nástroj Blábot4, který slouží ke generování náhodných výplňových
textů v českém jazyce. Vygenerovaný text zkopírujeme a vložíme do nového dokumentu. Je
možné, že se nám text zkopíruje i s formátováním písma, proto celý text ještě označíme a
klepneme na tlačítko Vymazat formátování v oddíle Písmo (sekce Domů). Do textu napíšeme
ještě několik nadpisů dle předlohy (jeden hlavní nadpis a dva podnadpisy).
Obr. 76: Předloha cvičení
4
http://cs.blabot.net/
- 90 -
1. Přepneme se do sekce Domů a označíme text "Hlavní nadpis dokumentu". V oddíle Styly
klikneme na styl s názvem Nadpis 1.
2. Označíme texty "Menší podnadpis" a "Druhý podnadpis" a klikneme na styl s názvem
Nadpis 2.
3. Označíme druhé až čtvrté slovo prvního odstavce a klikneme na tlačítko Tučné v oddíle
Písmo. Můžeme použít i klávesovou zkratku Ctrl+B.
4. V polovině prvního odstavce si zvolíme libovolnou větu a na jejím konci za tečkou
dvakrát stiskneme klávesu Enter. Tím vytvoříme nový odstavec s volným místem před
předchozím odstavcem.
5. Přesuneme kurzor do volného místa mezi odstavci a v oddíle Odstavec klikneme na šipku
vedle tlačítka Odrážky. Zde zvolíme odrážky v podobě černých čtverečků. Tímto do textu
vložíme nový odrážkový seznam. Vytvoříme tři položky tohoto seznamu.
6. Přesuneme kurzor na začátek poslední odrážky a stiskneme klávesu Tab. Tím dosáhneme
odsazení odrážky na nižší úroveň.
7. Na konci poslední odrážky dvakrát stiskneme klávesu Enter, čímž se dostaneme zpět na
původní úroveň a vložíme další položku seznamu.
8. Na konci poslední odrážky dvakrát stiskneme klávesu Enter, čímž ukončíme úpravu
seznamu a vytvoříme místo pro další seznam. Klikneme na šipku vedle tlačítka Číslování
a zvolíme formát seznamu s římskými číslicemi. Vytvoříme seznam se čtyřmi položkami.
9. Označíme poslední položku číslovaného seznamu a v oddíle Písmo změníme typ písma na
Arial Black.
10. Označíme odstavec textu pod seznamem a v oddíle Odstavec klikneme na tlačítko
Zarovnat do bloku (zkratka Ctrl+J).
11. Na konci tohoto odstavce stiskneme klávesu Enter, čímž vytvoříme volný prostor pod
textem, do kterého přesuneme textový kurzor. Přepneme se do sekce Vložení a klikneme
na tlačítko Obrázek v oddíle Ilustrace. Vybereme obrázek z disku a kliknutím na tlačítko
Vložit jej umístíme do dokumentu.
12. Klikneme na vložený obrázek a pomocí bodu v pravém dolním rohu jej zmenšíme na
polovinu tak, aby byl zachován poměr stran.
13. Přepneme se do sekce Domů a se stále označeným obrázkem klikneme na tlačítko
Zarovnat na střed (oddíl Odstavec).
14. Klikneme pravým tlačítkem na obrázek a vyberme možnost Vložit titulek. Vyplníme
titulek obrázku a klikneme na tlačítko OK.
15. Klikneme na obrázek a přepneme se do sekce Nástroje obrázku. Zde v oddíle Styly
obrázků vybereme některý ze stylů a kliknutím na něj jej aplikujeme na obrázek.
16. Klikneme na tlačítko Barva v oddíle Upravit a zvolíme sytost obrázku 200%.
17. Přesuneme textový kurzor na konec druhého podnadpisu a stiskneme klávesu Enter.
Přesuneme textový kurzor do prostoru, který vznikl pod nadpisem.
- 91 -
18. Přepneme se do sekce Vložení a klikneme na tlačítko Tabulka. Vložíme tabulku, která
bude mít 3 řádky a 4 sloupce. Vyplníme tabulku hodnotami podle předlohy nebo vlastními
hodnotami.
19. Označíme horní řádek tabulky a přepneme se do sekce Návrh. Klikneme na tlačítko
Stínování v oddíle Styly tabulky a nastavíme barvu na světle modrou.
20. Označíme buňky v prvním sloupci tabulky a nastavíme barvu na světle zelenou.
21. Označíme obsah tabulky kromě prvního sloupce a v sekci Rozložení klikneme na tlačítko
Zarovnat na střed (oddíl Zarovnání).
22. Přepneme se do sekce Vložení a v oddíle Text klikneme na tlačítko Textové pole.
Klikneme na položku Nakreslit textové pole a nakreslíme textové pole doprostřed
obrazovky pod poslední odstavec textu. Napíšeme do pole libovolný text.
23. Označíme textové pole a přepneme se do sekce Nástroje kreslení. V oddíle Styly obrázků
klikneme na tlačítko Výplň obrazce a zvolíme světle oranžovou barvu. Tlačítkem Obrys
obrazce nastavíme barvu okraje na modrou a nastavíme šířku okraje na 3 body.
Vytvoříme stín textového pole pomocí tlačítka Efekty obrazců (zvolíme některý ze stínů v
sekci Stín).
24. V oddíle Text klikneme na tlačítko Zarovnat text a zvolíme zarovnání uprostřed.
8 Tvorba digitálních výukových materiálů v aplikaci
Microsoft PowerPoint
V této kapitole se budeme věnovat tvorbě prezentací a interaktivních materiálů v aplikaci
Microsoft PowerPoint (dále pouze PowerPoint). PowerPoint je program určený ke tvorbě
prezentací a podobný nástroj je obsahem každého jiného kancelářského balíčku.
8.1 Podporované formáty prezentací
Stejně jako Word, také PowerPoint pracuje s vlastními formáty dokumentů, v našem případě
prezentací. Zkratka pro formát prezentací vychází opět z názvu aplikace, a tedy v případě
PowerPointu mluvíme o PPT formátu, od verze 2007 se používá formát PPTX. PPTX formát
je novější a obsahuje mnohá rozšíření proti původnímu formátu, což bohužel vede k porušení
zpětné kompatibility s PowerPointem verze 2003 a staršími. Tedy soubor s příponou PPTX
není možné otevřít ve starších verzích, ovšem naopak, nové verze umí stále pracovat se
staršími soubory s příponou PPT. Pokud víme, že se náš dokument dostane na počítač, kde je
stará verze PowerPointu (2003 a starší) použijeme formát PPT, v ostatních případech se
doporučuje použít PPTX.
- 92 -
Stejně jako v případě Wordu je však i v PowerPointu možno problém s kompatibilitou vyřešit
pomocí instalace doplňku od Microsoftu Microsoft Office Compatibility Pack5, který umožní
otevření souborů v novém formátu i ve starších verzích PowerPointu. Další možností je
otevření souboru .pptx v kancelářském balíku OpenOffice.org (příp. LibreOffice). V každém
případě ale musíme počítat, že pokud otevřeme prezentaci v jiné verzi softwaru, než ve které
byla vytvořena, může se zobrazit lehce odlišně. Pokud neznáme prostředí, kde budeme
prezentovat, je lépe si připravit prezentaci v obou formátech.
8.1.1 Export do PDF
PPT(X) je formát uchovávající veškeré nastavení souboru a prezentace (přechody, zvuky,
animace…) a lze tedy prezentaci kdykoliv a kdekoliv znovu upravit. Pokud neznáme přesně
technické zázemí na místě, kde budeme prezentovat a chceme mít jistotu, že prezentaci
zobrazíme alespoň textově, můžeme si hotovou prezentaci vyexportovat do formátu PDF pro
uniformní zobrazení na všech zařízeních. Oželet ale v tomto případě budeme muset přechody,
zvuky, animace a další multimediální „vychytávky“.
Název PDF je opět zkratkou, tentokrát Portable Document Format, tedy formát určený pro
přenos dokumentů. Bohužel obecně platí, že PDF dokumenty nejsou již určeny k editaci,
pouze ke čtení. Což můžeme využít, pokud chceme dokument (textový nebo prezentaci)
zveřejnit a nechceme, aby jej někdo lehce upravil. Výhodou je shodné zobrazení na všech
počítačích.
Pro export do PDF využijeme nabídku „Uložit jako“ a při cestě a názvu souboru vybereme
typ Dokument PDF.
Obr. 77: Uložení souboru do formátu PDF
8.1.2 Formátové alternativy
Stejně jako dokument z Wordu, i prezentace mají alternativy v podobě jiných kancelářských
balíčků. OpenOffice nebo LibreOffice nabízí program Impress a jeho formát ODP. Princip
ODP je podobný jako v případě PPT a programy na obou stranách zajišťují základní
5
https://support.office.com/cs-cz/article/Otev%C5%99en%C3%AD-dokumentu-aplikace-Word-2007-vd%C5%99%C3%ADv%C4%9Bj%C5%A1%C3%AD-verzi-aplikace-Word-8fe47805-64a9-4cc5-a115b148625fe043?ui=cs-CZ&rs=cs-CZ&ad=CZ
- 93 -
kompatibilitu, tedy je možné oba formáty v obou programech otevřít, ale výrazně se
nedoporučuje jejich míchání. Složitější nastavení nebo zobrazení v prezentaci se může každý
z programů interpretovat po svém a dochází k problematickým konfliktům. Velice důrazně se
doporučuje držet se formátu PPTX u programu PowerPoint 2007 a vyšší a pro výsledné
zobrazení prezentace použít formát PDF, pokud nechcete, aby Vaše prezentace obsahovala
pokročilé možnosti, které PDF korektně nezobrazí nebo nebude fungovat – animace, videa,
zvuky…
Pro export prezentací do jiného formátu použijeme opět stejný postup jako v případě exportu
do PDF, pouze ve výběrovém dialogu vybereme jiný formát – například PPT pokud víme, že
počítač, kde se prezentace bude otevírat má nainstalovaný pouze Microsoft Office 2003 nebo
ODP pokud počítáme s tím, že si prezentaci otevřeme na počítači obsahující LibreOffice.
Prezentace většinou slouží k vystoupení před publikem (ve škole, na konferenci…) a určitě se
chceme vyvarovat problémům s nefunkční technikou. Dokončíme-li práci na prezentaci,
vyexportujme naši prezentaci do více variant formátů (PPTX, PPT, ODP a PDF) abychom
nebyli překvapeni, až dorazíme k projektoru, vložíme flashdisk a uvidíme na projektoru něco
jiného, než jsme chtěli.
8.1.3 Obsah prezentace
Prezentace není dokument, který bychom znali z papírové alternativy, je to ryze digitální
dokument, skládající se ze snímků. V některých zdrojích se můžou snímky označovat
anglickým ekvivalentem slide/slides/slidy, nebo i v počeštěné podobě „slajd/slajdy“.
8.2 Základní ovládání programu PowerPoint
Microsoft již několik posledních verzí se snaží unifikovat vzhled, chování a ovládání
kancelářských programů a tedy i v PowerPointu nacházíme blok tzv. ribbonu. Jedná se o
horní blok ovládacích prvků členěný do karet podle zaměření. V základním rozložení bez
dodatečného nastavení obsahuje ribbon osm základních karet.
Obr. 78: Základní nástrojová lišta
1) Domů
 Základní nabídka s prací se snímky (rozložení, nový snímek…), nastavení písma a
odstavců, jednoduché kreslení a orientace v textu (nahradit, najít).
2) Vložení
 Do prezentace se dá vkládat mnoho externích materiálů jako obrázky, videa, grafy,
odkazy, videa, tabulky nebo zvuky. Cokoliv, co chcete do prezentace vložit, hledejte
v kartě Vložení.
- 94 -
3) Návrh
 Grafickou podobu snímku, orientace na šířku nebo výšku a další nastavení najdeme
v kartě Návrh.
4) Přechody

Při přepínání mezi jednotlivými snímky můžeme vložit animované přechody. Více
v kapitole Přechody.
5) Animace
 Kromě animací v přechodech mezi snímky, můžeme skrze kartu Animace nastavit i
animované zobrazování jednotlivých elementů na snímku. Více v kapitole Animace.
6) Prezentace
 Tato karta slouží pro spuštění prezentace při promítání. Existuje množství nastavení a
variant, jak prezentaci spustit.
7) Revize
 PowerPoint je velice sofistikovaný nástroj, který se nám snaží usnadnit práci, jak jen
to jde. Proto v kartě nabízí kontrolu pravopisu, tvorbu komentářů a porovnávání
dokumentů.
8) Zobrazení
 Kromě základního rozložení a zobrazení ovládacích prvků je možné si zobrazit i jiné
nástroje a v jiných variantách.
8.3 Tvorba snímků
Každý snímek má definované vlastní rozložení obsahu. Nový snímek vytvoříme kliknutím na
„Nový snímek“ (1) v kartě Domů, případně můžeme použít klávesovou zkratku CTRL+M.
Pro každý snímek se definuje jeho rozložení obsahu, které se dědí od snímku předešlého.
Skrze tlačítko „Rozložení“ (2) na kartě Domů, můžeme rozložení obsahu změnit pouze pro
jeden daný snímek, který máme momentálně
otevřený. Obecně se pracuje s rozložením typu
„Nadpis a obsah“, ale i další varianty mají svá
opodstatnění. Jiná varianta, kterou vytvoříme
již nový snímek s jiným rozložením je skrze
rozšířenou nabídku (4) tlačítka „Nový snímek“,
která alternativní rozložení nabízí.
Tímto způsobem můžeme velice pohodlně
tvořit nové snímky s daným rozložením, které
nám vyhovuje, a nemusíme jej nastavovat pro
každý snímek zvlášť.
- 95 -
Obr. 79: Tvorba snímků
8.4 Grafická podoba snímků
V minulém odstavci jsme si vysvětlili jak tvořit snímky, řekněme si také jak jim dát vhodnou
grafickou podobu.
8.4.1 Volba grafiky
Před ukázkou možností PowerPointu je nutno říci, že promítáním snímků na plátno může
výrazně deformovat barvy a výsledný snímek nemusí vypadat, tak jak ho vidíme na
obrazovce počítače. Je vhodné zamyslet se nad prostředím, kde se bude prezentace promítat,
nad jeho světelnými podmínkami a cílovou skupinou. Vyvarujte se obecně nízko kontrastním
kombinacím barev (žlutá na bílém pozadí apod.) nebo naopak výrazně „svítícím“ variantám
(fosforově zelená na černém pozadí). Doporučuje se vycházet z barevných variant, které
nabízí PowerPoint, neb tyto varianty byly tvořeny grafiky, kteří dodržovali kontrastní poměry.
Jako velice doporučený krok je vyzkoušet si prezentaci přímo v místnosti, kde se bude
promítat a zvážit barevné nastavení.
Zároveň zvažme použití grafického návrhu dle prezentovaného tématu.
8.4.2 Výběr grafického návrhu
Grafický návrh aplikujeme skrze nástroj v sekci „Návrh“ výběrem z ribbonu. Kliknutím na
jednu z variant (3) se automaticky všechny snímky překreslí do barevného návrhu grafiky.
Každý grafický návrh definuje množinu barevných palet, do které se může návrh
transformovat. Líbí-li se nám tedy jistý návrh pro jeho použité písmo nebo texturu pozadí, jen
bychom jej chtěli v jiné barvě, můžeme to změnit skrze nabídku „Barvy“(2) v ribbonu.
Obr. 80: Grafický návrh
8.4.3 Externí grafické návrhy
Kromě již dodaných grafických návrhů od firmy
Microsoft můžeme tvořit další, nebo naopak
využít již vytvořené uživateli, kteří je sdílejí na
internetu
(například
free-power-pointtemplates.com). Takový návrh si můžeme
jednoduše
stáhnout,
importovat
jej
do
PowerPointu a použít. Provedeme tak skrze
rozšířenou nabídku (1) a volbu „Hledat motivy…“
kde vybereme PPTX stažený soubor a ten
Obr. 81: Vlastní grafické návrhy
- 96 -
následně je aplikován jako barevný návrh v naší prezentaci.
8.4.4 Vlastní grafické návrhy
Kromě přednastavených a externích grafických návrhů můžeme tvořit grafickou podobu
prezentace ručně sami. Skrze tlačítko „Styly pozadí“ můžeme definovat vlastní pozadí
z nabídky, nebo zvolit v nabídce „Formát pozadí…“ a vybrat například obrázek.
8.5 Vkládání obsahu
Máme-li nadefinovanou grafickou podobu snímků, začneme vkládat obsah. Obsah prezentací
se obecně skládá z textu, obrázků a videí.
Text se obyčejně vkládá jako odrážky pod
daným nadpisem. Prezentace má sloužit
jako opora řečníka nebo pro demonstraci,
nikoliv jako čtení před spaním, proto by
se mělo textem v prezentaci šetřit.
Obecně tedy platí, že se vkládá text pouze
Obr. 82: Vložení obsahu do snímku
v odrážkách, heslovitě, nejlépe bez sloves
a logicky za sebou. Podle daného
rozložení snímku klikneme do plochy, kde by měl být text a PowerPoint nám vložení textu
nabídne (1). Jak můžeme vidět na obrázku, základní vložení dalších druhů obsahu jako je
obrázek (2) nebo video (3) můžeme provést skrze kliknutí na příslušný obrázek a PowerPoint
nám otevře dialog pro nalezení obrázku nebo videa pro vložení.
Pokud chceme vkládat text (např. z důvodu animace) i jinam, musíme jej vložit skrze kartu
„Vložení“ (1). V ribbonu vybereme „Textové pole“(6) a klikneme do plochy snímku pro
výběr
místa,
kam
chceme
text
vložit
a
následně
text
napíšeme.
Obr. 83: Vkládací nástrojová lišta
Dále ribbon nabízí vložení Záhlaví a zápatí (7), Data a času (8) nebo Čísla snímku (9).
Všechna tato tlačítka vedou ke stejnému dialogu, který umí vložit tyto vyjmenované
informace do snímku. Pokud se rozhodneme některé z těchto informací do snímku vložit
(doporučeno), je vhodné, aby všechny tyto informace byly vloženy na stejném místě ve
snímku. Posluchač totiž danou informaci vždy hledá na stejném místě, a pokud ji umístíme
jinam, podaří se nám ho akorát zmást.
Další element, který můžeme vložit do prezentace, je tabulka (2). Ta funguje zcela
ekvivalentně jako ve Wordu, tedy kliknutí na tlačítko si zvolíme velikost tabulky a ta se vloží.
- 97 -
Vložení grafu (5) je opět zcela ekvivalentní jako ve Wordu, tedy pro data reprezentovaná
v grafu musí existovat Excel soubor.
Potřebujeme-li vložit symbol, který není k dispozici na klávesnici, je možné jej vložit skrze
nabídku „Symbol“ (11).
Velice zajímavé a pro interaktivní výklad praktické je použití Obrazců (3) a SmartArtů (4).
8.5.1 Vkládání rovnic
Vytváříme-li prezentaci například pro matematiky, určitě uvítáme vložení objektu typu
„Rovnice“. Tento malý a nenápadný modul umí vložit základní vzorce od objemu kruhu až po
Taylorův rozvoj nebo si také můžeme nadefinovat vlastní vzorce a rovnice kliknutím
pokročilé nástroje. Tím se dostáváme do editačního modulu rovnic a vybíráním jednotlivých
matematických konstrukcí (zlomek, exponent, odmocnina…) vytváříme v prezentaci blok, do
kterého pouze zapisujeme koeficienty a dosahujeme tím vlastních vzorců.
Obr. 84: Nástrojová lišta vkládání rovnic
8.5.2 Obrazce a SmartArt
Obrazce umí vkládat mnohé - od
základních geometrických útvarů
až po různé šipky a piktogramy.
Obrazce nebo piktogramy se
velice prakticky vážou na
„Akce“ nebo na „Animace“ (viz
dále).
„SmartArt“ se jeví pouze jako
obdoba Obrazců, ale kromě
Obr. 85: SmartArt a Obrazce
vložení nějakého tvaru se do něj
dá vkládat text a popisky, můžeme tedy definovat závislosti, vyjadřovat množiny pomocí
Vennových diagramů apod.
8.5.3 Akce
Velice praktickou a interaktivní komponentou je vložení akcí, které nám umožňuje vložit do
našeho výukového materiálu interaktivitu.
Skrze vložené Akce můžeme například:

přesunout se na jiný snímek (předchozí, následující, první, poslední, přímo určený),

ukončit prezentaci,

spustit program,
- 98 -
 spustit jinou prezentaci.
Klíčový pohyb na jiný snímek nám dovoluje integrovat do prezentace interaktivní větvící bod.
Princip akce si ukážeme na následujícím krátkém cvičení.
Zadání: Vytvořte prezentaci, která bude obsahovat snímek, ve kterém se zobrazí rada podle
vybraného pohlaví. Vybere-li uživatel „Chlapec“ ukáže se rada „A“, vybere-li „Dívka“,
ukáže se „B“. Při zobrazení rady A nebo B bude možnost se vrátit na začátek nebo ukončit
prezentaci.
Postup
1. Vytvoříme novou prezentaci, grafický návrh libovolný.
2. Jako první snímek vložíme s rozložením „Dva obsahy“.
3. Do levého bloku napíšeme „Chlapec“, do pravého „Dívka“.
4. Vytvoříme dva následující snímky a do prvního
vložíme radu A, do druhého radu B.
5. Jednotlivě klikneme pravým tlačítkem na zvolené
snímky a zvolíme „Skrýt snímek“.

Důvod: Pokud bychom prošli prezentaci
snímek po snímku bez kliknutí na chlapce či
dívku, dostali bychom se i tak k radě A i B, což
není naším cílem.
6. Na snímku 1 označíme blok „Chlapec“ a v kartě
Vložení zvolíme „Akce“
7. Jako „Akci po kliknutí“ (1) vybereme „Přejít na cíl
hypertextového odkazu“ (2) a v nabídce vybereme
„Snímek…“ (3)
8. V novém dialogovém okně vybereme příslušný
snímek, v našem případě snímek „2. Rada A“ (4)
9. Opakujeme body 6-8 pro Dívku a Radu B
Obr. 86: Nastavení akce
10. Analogicky na snímku „Rada A“ a „Rada B“
vytvoříme element dle vlastního uvážení (text, obrázek, Obrazec, SmartArt…) a dle bodů
6-8 vytvoříme odkazy pro ukončení prezentace a pro přechod na snímek 1 (Vyberte)
 Skok na konec prezentace zajistíme výběrem „Konec prezentace“ v kroce 7 (3)
Zcela analogicky bychom mohli stejnou akci definovat i pro „Přetažení myší“ nebo bychom
mohli při provádění akce nadefinovat přehrání zvuku. Jako použití se nabízí možnost
například takto tvořit elementární testy pro žáky.
8.5.4 Vkládání multimediálního obsahu
Prezentaci je možno doplnit zvukem či videem. K tomuto vložení slouží tlačítka „Video“ (12)
a „Zvuk“ (13). Po kliknutí na jedno z těchto tlačítek se zobrazí dialog pro výběr souboru.
- 99 -
Vložené video nebo zvuk je velice nadstandartní funkcionalita prezentací, proto je silně
doporučeno si ověřit přehrávání na počítači kde bude prezentace promítána, případně mít
záložní řešení. Videa, zvuk ani žádné akce nebo animace nezvládne zobrazit formát PDF.
8.6 Přechody mezi snímky
Při změně snímků je možno definovat akci, která bude změnu snímků doprovázet. Tato akce
může být ve dvou rovinách a to jako animace nebo zvukový doprovod. Dále je možno
nadefinovat způsob vyvolání změny snímků a to vázanou na kliknutí myší (případně
prezentačního zařízení) nebo na časový interval. Samozřejmě musíme zvážit, které
přechodové efekty budou vyhovovat vzdělávacímu účelu i potřebám žáků, aby například
nebyly příliš agresivní a nepůsobily tak příliš rušivě nebo až dokonce děsivě.
8.6.1 Animace v přechodu snímků
V kartě „Přechody“ (1) je možno definovat animaci, která nastane při přechodu na vybraný
snímek. V ribbonu je nadefinováno několik základních animací (2), ale v pokročilých volbách
(3) je možno si vybrat z většího počtu. Každý přechod je následně možno i nastavit (4)
(například směr „příletu“ snímku apod.). Neb faktické zobrazení zvolené animace nemusí být
vždy lehce představitelné, nabízí se tlačítko „Náhled“ (5), které danou animaci spustí, a tím
pádem
si
můžeme
vybrat
animaci
bez
nutnosti
prezentaci
spouštět.
Obr. 87: Přechody
8.6.2 Zvuk v přechodu snímků
Skrze tlačítko „Zvuk“ (6) můžeme doprovodit změnu snímku i zvukem. Buď si vybereme
z přednastavených zvuků (7), nebo si vybereme vlastní zvuk v podobě WAV souboru. Kromě
vybraného zvuku definujeme i délku jeho přehrávání (8). Můžeme tím pádem použít pouze
počátek nějaké skladby nebo písničky. Tento zvuk, stejně jako jiné nastavení můžeme skrze
tlačítko „Použít u všech“ (9) rozdistribuovat mezi všechny snímky a tím pádem budeme mít
stejné efekty u všech snímků a nemusíme je nastavovat ručně.
8.6.3 Akce přechodu snímků
Při běžné prezentaci měníme snímky skrze myš, tlačítka PageUp/PageDown, nebo skrze
šipky, případně prezentačním zařízením (např. kliknutím myší). Jsou ale situace, kdy chceme
prezentaci posouvat automaticky po nějakém časovém intervalu. Například pokud chceme
použít prezentaci jako zadávání otázek publiku v testu. V tom případě můžeme skrze volbu
časového intervalu (10) definovat za jak dlouho se provede přechod na další snímek.
- 100 -
8.7 Animace
Pro jakýkoliv objekt v prezentaci je možné definovat animaci jeho zobrazení či další
interakce. Můžeme tedy rozpohybovat texty, obrázky, obrazce či cokoliv jiného. Nejčastěji se
Animace používají pro „příchod“ objektů ve snímku (například jednotlivých odrážek textu)
nebo obrázků. Mají však mnoho dalších využití. Díky těmto interaktivním prvkům můžeme
například zakomponovat do našeho výukového materiálu okamžitou zpětnou vazbu žákům u
úkolů – např. po kliknutí na správný objekt se tento zvětší a po kliknutí na špatný objekt tento
odletí z plochy apod. Pro žáky bude navíc pohyblivý materiál, který reaguje na jejich činnost
atraktivnější. I zde ovšem platí, že typ animací a efektů volíme podle potřeb žáků.
Obr. 88: Nástrojová lišta animací
Pro přidání animace k objektu je nutno objekt označit a v kartě „Animace“ vybrat jednu
z přednastavených animací (1). Dá se konstatovat, že množství a varianty všech animací,
které Microsoft do PowerPointu vložil je více než dostačující. Ihned po vybrání animace je
animace na objektu předvedena, tedy máte přesnou představu o tom, jak bude výsledek
vypadat.
K různým objektům můžeme přidat různé animace a to i opakovaně. Animacím můžeme
nastavit jejich délku trvání (6), aktivační událost (co animaci spustí) (4,5), čas zpoždění proti
plánu (7) a pořadí spouštění (8). Chceme-li animaci zobrazit, použijeme tlačítko náhled (9).
Animace bychom mohli rozdělit do dvou kategorií – zobrazovací a pohybové. Zobrazovací
animace mají za úkol jen dovést objekt na určené místo a tam ho nechat. Můžeme sem řadit
například prolnutí nebo vplynutí. Slouží zejména na efekt. Naopak pohybové animace se dají
velice dobře využít pro interakci nebo pro názornost. Ukažme si opět na příkladu.
Zadání: Vytvořte animaci, která bude demonstrovat
základní taneční kroky tance Waltz. Využijte obrázky.
1. Skrze vložení vložíme jednoduché obrázky pánských
bot (levou a pravou zvlášť)
2. Označíme levou botu a v kartě „Animace“ přidáme
animaci skrze tlačítko „Přidat animaci“ a vybereme
„Čáry“
3. Nad botou se nám zobrazí vektor posunu, který
obrázek vykoná během animace. Přesuneme tedy
šipky vektoru tak, aby zelenou začínal „v botě“ a
pravým koncem končil v jisté vzdálenosti od boty
Obr. 89: Schéma animace
směrem vzhůru
4. Označíme pravou botu a skrze tlačítko „Přidat animaci“ zvolíme oblouky.
- 101 -
5. Pod pravou botou se zobrazil oblouk. Upravíme jej, aby dovedl pravou botu do pravého
horního rohu pomyslného Waltzového čtverce.
6. Body 4 a 5 opakujeme pro zbylé pohyby tanečních kroků.
7. Všimneme si čísel 1 a 2 u animací. Tato čísla značí, v jakém pořadí se budou animace
provádět.
Kromě předefinovaných tvarů můžeme pro složitější dráhy animací použít vlastní ručně
kreslenou dráhu. Například pokud bychom chtěli animovat posun lyžaře mezi brankami,
můžeme nad obrázkem přidat animaci „Vlastní dráha“ a ručně nakreslit dráhu, po které se má
lyžař pohybovat.
- 102 -
9 Zdroje obrázků:
Obr. č. 1 - http://www.kmobile.co.kr/report_img/115182.jpg
Obr. č. 2 - http://m2.paperblog.com/i/212/2120738/le-istruzioni-ipad-L-gqYhV8.jpeg
Obr. č. 3 - http://www.stuffi.fr/wp-content/uploads/2014/11/Sony-Smartwatch-3-710x434.jpg
Obr. č. 4 http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/d/dd/Google_Glass_Main.jpg/1280p
x-Google_Glass_Main.jpg
Obr. č. 5 - http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/9/92/Apple_NewtonIMG_0454.jpg/600px-Apple_Newton-IMG_0454.jpg
Obr. č. 6 - http://cdn-a.verkkokauppa.com/300/images/57/2_157761-1345x1996.jpeg
Obr. č. 7 - vlastní tvorba
Obr. č. 12- vlastní tvorba
Obr. č. 13 - http://pricewatchimg.vr-zone.net/2013/10/T100_edition_06.jpg
Obr. č. 16 - http://www.microcubo.com/fotos_productos/memoria-microsd-2-gb-sandiskblister.1.medium.jpg
Obr. č. 17 - http://free-illustrations-ls01.gatag.net/images/lgi01a201401160800.jpg
Obr. č. 18 - http://www.extraimagens.com.br/Control/ArquivoExibir.aspx?IdArquivo=60731036
Obr. č. 19 - https://9to5toys.files.wordpress.com/2014/09/new-trent-icarrier-12000mahportable-dual-usb-port-external-battery-chargerpower-pack-for-smartphones-tablets-andmore-now-wmicro-usb-charge-port-e1410198719558.jpg?w=655&h=278
Obr. č. 21 - http://cdn.pollin.de/article/big/G541876.JPG
Obr. č. 24 - androidheadlines.com/wp-content/uploads/2013/05/tmobile-htc-g1-dream.png
Obr. č. 25 http://www.smartphonemag.com/cms/sites/smartphonemag.com/files/images/Capture3.jpg
Obr. č. 26 http://visualstudiomagazine.com/articles/2012/04/25/~/media/ECG/visualstudiomagazine/Ima
ges/2012/04/wcMonoDebug4.ashx
Obr. č. 27 - http://pic.baixingjd.com/uploadfile/2014/0811/20140811053617742.png
- 103 -
Obr. č. 28 - http://faq.findmespot.com/admin/media_store/2/AA-00316/untitled.png
Obr. č. 29 - https://d22r54gnmuhwmk.cloudfront.net/photos/2/at/gh/usAtGhreUIBWtNp800x450-noPad.jpg
Obr. č. 30 - http://image20.it168.com/201112_240x180/899/cd081270df6d14d8.jpg
Obr. č. 31 - http://cdn.redmondpie.com/wpcontent/uploads/2009/12/WindowsMobile6.5.3.jpg
Obr. č. 32 - http://www.pocketpccentral.net/newscenter/wpcontent/uploads/2011/06/trophy_ss1.jpg
Obr. č. 33 - http://cdn.arstechnica.net/wp-content/uploads/2014/07/large-live-foldercollapsed.png
Obr. č. 54 - http://img.ideageek.it/uploads/2013/03/image227-494x214.png
- 104 -
- 105 -

Výukové materiály z oblasti ICT

Transkript

Podobné dokumenty

Obrana křesťanů

Hub + TouchWiz

Pomůckový list pro projektové vyučování

zde ke stažení

Introduction - Web51