Kršna - VEDA

Kršna
Nejvyšší Osobnost Božství
Souhrnná studie desátého dílu Šrímad Bhágavatamu od Šríly Vjásadévy
Šrí Šrímad
A. Č. Bhaktivédanta Swami Prabhupáda
zakladatel-áčárja Mezinárodní společnosti pro vědomí Kršny
Titul anglického originálu:
C 1990 Bhaktivedanta Book Trust
Věnováno mému otci, Góur Móhanovi Dé
(1849-1930), čistému oddanému Kršny, který mě od začátku mého ţivota učil lásce ke Kršnovi. V
dětství mě naučil hrát na mrdangu. Umoţnil mi, abych mohl uctívat Boţstva Rádhy a Kršny; také mi dal
Dţagannáthův vůz, abych mohl pořádat festival Rathajátra jako dětskou zábavu. Byl ke mně laskavý a
od něho jsem získal myšlenky, které později upevnil můj duchovní učitel, věčný otec.
Úvodní slova George Harrisona
Všichni hledáme KRŠNU.
Někteří lidé o tom nevědí, ale je to tak.
KRŠNA je BŮH, Zdroj veškeré existence, Příčina všeho, co je, bylo a kdy bude.
Jako BŮH je neomezený a má mnoho Jmen: Alláh - Buddha - Jehova - Ráma. Všechna jsou KRŠNA,
všechna jsou stejná.
Bůh není abstraktní; Jeho osobnost, která je SVRCHOVANÁ, VĚČNÁ, BLAŢENÁ a plná POZNÁNÍ,
má jak osobní, tak neosobní aspekty. Tak jako jediná kapka vody má stejné vlastnosti jako oceán, tak
také naše vědomí má vlastnosti BOŢÍHO vědomí... ale vzhledem k našemu poutu k hmotné energii a
ztotoţňování se s ní (s fyzickým tělem, smyslovými poţitky, hmotným vlastnictvím, egem, atd.), bylo
naše skutečné a TRANSCENDENTÁLNÍ VĚDOMÍ znečištěno a není schopno odráţet zřetelný obraz,
tak jako špinavé zrcadlo.
Po dobu mnoha ţivotů náš styk s POMÍJIVÝM vzrostl. Toto pomíjivé tělo, pytel kostí a masa, je
mylně povaţováno za skutečné já a tuto pomíjivou situaci jsme přijali za konečnou.
Po mnoho staletí zůstali velcí SVĚTCI ţivým důkazem, ţe nepomíjivé a věčné UVĚDOMOVÁNÍ SI
BOHA můţe být ob noveno ve všech ţivých duších. Kaţdá duše je v podstatě Boţská.
Kršna říká v Bhagavadgítě (6.28): ,,Jogín, který ukázňuje své já, se osvobodí od všech hmotných
nečistot a dospěje k nejvyšší dokonalé blaţenosti ve styku s Nejvyšším Vědomím.``
JÓGA (vědecká metoda, jak poznat BOHA nebo VLASTNÍ JÁ) je způsob, kterým očistíme své
vědomí, zabráníme dalším znečištěním a dospějeme na úroveň Dokonalosti, plného POZNÁNÍ a plné
BLAŢENOSTI.
Jestliţe Bůh existuje, chci Ho vidět. Nemá význam věřit na něco, co se nedá dokázat. Uvědomování si
Kršny a meditace jsou způsoby, pomocí kterých můţe člověk skutečně uzřít BOHA. Můţeme Ho vidět,
slyšet, hrát si s Ním. Moţná, ţe vám to připadá pošetilé, ale Bůh zde opravdu je a je s vámi. Existuje
mnoho jógových Cest - Rádţa, Dţňána, Hatha, Krijá, Karma, Bhakti - které jsou svými Mistry
prohlašovány za správné.
SWAMI BHAKTIVÉDANTA je, jak jeho titul říká, BHAKTI Jógí, jógí následující cestu
ODDANOSTI. Slouţením Bohu kaţdou myšlenkou, slovem, SKUTKEM a zpíváním JEHO Svatých
Jmen vyvine oddaný rychle vědomí Boha. Zpíváním
si
nepochybně uvědomíme existenci Kršny. Chuť pudingu poznáme jen tehdy, kdyţ ho ochutnáme. Ţádám
vás, abyste vyuţili této knihy a pohrouţili se do jejího obsahu. Také vás prosím, abyste se setkali s
Bohem nyní, prostřednictvím sebeosvobozujícího procesu JÓGY (SPOJENÍ) a abyste DALI MÍRU
ŠANCI.
Jediné, co potřebujete, je Láska (Kršna).
Hari Ból!
Proslov
Kdyţ někdo v západních zemích uvidí obal knihy Kršna, okamţitě se zeptá: ,,Kdo je Kršna? Kdo je ta
dívka s Kršnou?`` atd.
Odpověď zní, ţe Kršna je Nejvyšší Osobnost Boţství. Jakto? Protoţe Jeho popis odpovídá do
nejmenší podrobnosti popisu Nejvyšší Osobnosti, Boha. Jinými slovy, Kršna je Bůh, protoţe je
nejpřitaţlivější. Kdyby nebyl nejpřitaţlivější, slovo Bůh by nemělo význam. Jak můţe být někdo
nejpřitaţlivější? Zaprvé, je-li někdo velice bohatý, vlastní-li velké mnoţství majetku, stane se pro
většinu lidí přitaţlivý. Podobně, je-li někdo silný, stane se také přitaţlivý; je-li někdo slavný, stane se
přitaţlivý; je-li krásný nebo moudrý nebo nepoutají-li ho různé druhy vlastnictví, stane se přitaţlivý. Z
praktické zkušenosti můţeme pozorovat, ţe člověk se stane přitaţlivý na základě (1) bohatství, (2)
moci, (3) slávy, (4) krásy, (5) moudrosti a (6) odříkání. Ten, kdo má všechny tyto vlastnosti současně a
má je do nejvyšší míry, je povaţován za Nejvyšší Osobnost Boţství. Tyto vlastnosti Boha vylíčil
Parášara Muni, velká védská autorita.
Známe mnoho bohatých osobností, mnoho mocných osob, mnoho slavných osob, mnoho krásných
osob, mnoho vzdělaných lidí a učenců a osob ve stavu odříkání, kteří nejsou poutáni k hmotnému
vlastnictví, ale neviděli jsme v historii lidstva nikoho, kdo by byl nejen nekonečně bohatý, silný, slavný,
moudrý, krásný a schopný si odříkat jako Kršna, ale kdo by měl všechny tyto vlastnosti současně.
Kršna, Nejvyšší Osobnost Boţství, se zjevil na Zemi před 5 000 léty a je tedy historická osoba. Zůstal
na Zemi 125 let; jednal úplně jako člověk, ale Jeho činnosti nemají obdoby. Od samotného počátku
svého zjevení, aţ do okamţiku zmizení, byla kaţdá z Jeho činností bez obdoby v historii světa, a proto
kaţdý, kdo ví, co rozumíme pod pojmem Bůh, přijme Kršnu za Nejvyšší Osobnost Boţství. Nikdo není
Bohu roven, nikdo Ho nepředčí. Jen takto lze vyloţit rčení: ,,Bůh je velký``.
Různí lidé mluví o Bohu různými způsoby, ale védská písma a velcí áčárjové všech dob, jako Šankara,
Rámánudţa, Madhva, Višnusvámí, Šrí Čaitanja, tj. praví duchovní učitelé, kteří jsou obeznámeni s
poznáním o Bohu, a všichni jejich stoupenci, jednohlasně souhlasí, ţe Kršna je Nejvyšší Osobnost
Boţství. Pokud se týká nás, následovníků védské civilizace, přijímáme védskou historii celého vesmíru,
který se skládá z různých hvězdných soustav nazvaných Svargalóky neboli vyšší hvězdné soustavy
Martjalóky, tj. střední hvězdné soustavy a Patálalóky, niţší hvězdné soustavy. Moderní historici,
studující historii naší planety, nemohou ani dokázat historické události, jeţ se staly před 5 000 léty a
antropologové tvrdí, ţe před 40 000 léty na Zemi neexistoval Homo sapiens, protoţe vývoj nedosáhl
této úrovně. Védská historie, zaznamenána v Puránách a Mahábháratě, však popisuje lidské dějiny,
které sahají miliony a biliony let do minulosti.
Z těchto knih se můţeme například dozvědět o Kršnových zjeveních a zmizeních před miliony a
biliony léty. Ve čtvrté kapitole Bhagavadgíty říká Kršna Ardţunovi, ţe jak On, tak i Ardţuna se jiţ
mnohokrát narodili, a ţe Kršna si pamatuje všechna narození, ale Ardţuna ne. To znázorňuje rozdíl
mezi Kršnovou a Ardţunovou moudrostí. Ardţuna byl velký válečník, vzdělaný člen kuruovské
dynastie, ale přesto byl obyčejná lidská bytost, zatímco Kršna, Nejvyšší Osobnost Boţství, je
vlastníkem nekonečného vědění. Kršna má paměť, která je bez hranic, protoţe má neomezené
vědomosti.
Kršnovy vědomosti jsou tak dokonalé, ţe si pamatuje všechny události svých zjevení, které se staly
před miliony a biliony let, avšak Ardţunova paměť a poznání jsou omezeny časem a místem, neboť je
obyčejný člověk. Ve čtvrté kapitole Kršna říká, ţe si pamatuje, jak před několika miliony let učil
slunečního boha Vivasvána Bhagavadgítě.
V současné době mají ateisté v oblibě stát se Bohem následováním nějakého mystického procesu.
Obvykle tvrdí, ţe se stali Bohem účinkem své představivosti nebo pomocí svých meditativních
schopností. Kršna není takovým druhem Boha. Nestal se Bohem prostřednictvím nějaké mystické
meditace a ani se nemusel podrobit přísnému pokání mystických jógových cvičení. Přesně řečeno,
nikdy se nestal Bohem, protoţe je Bohem za všech okolností.
Ve vězení, kde byli Jeho otec a matka zavřeni na příkaz Jeho strýce, se Kršna nejdříve zjevil v čtyřruké
podobě Nárájanově. Potom se proměnil v děťátko a poţádal svého otce, aby Ho zanesl do domu Nandy
Mahárádţi a jeho ţeny Jašódy. Kdyţ byl Kršna ještě malé dítě, pokusila se Ho zabít obrovská démonice
Pútaná, ale kdyţ Ho kojila, Kršna z ní vysál ţivot. To je rozdíl mezi skutečným Bohem a Bohem
vyprodukovaným v mystické továrně. Kršna neměl moţnost praktikovat mystickou jógu, ale přesto se v
kaţdém okamţiku jevil jako Nejvyšší Osobnost Boţství - od doby, kdy byl nemluvnětem, dítětem,
chlapcem a mladíkem. V této knize jsou popsány všechny Jeho činnosti v lidské podobě. Kršna jedná
jako člověk, ale vţdy si zachovává svou totoţnost Nejvyšší Osobnosti Boţství.
Jelikoţ Kršna je nejpřitaţlivější, měli bychom vědět, ţe všechny naše touhy by měly být upřeny na
Něho. V Bhagavadgítě se říká, ţe člověk je vlastníkem či pánem těla, ale Kršna, který je Nadduší sídlící
v srdcích všech, je svrchovaným vlastníkem a svrchovaným majitelem všech těl. Soustředíme-li
všechny naše láskyplné touhy pouze na Kršnu, okamţitě poznáme všeobecnou lásku, jednotu a klid.
Zaléváme-li kořeny stromu, automaticky zaléváme větve, větvičky, listy a květy; dodáváme-li jídlo
ţaludku, okamţitě uspokojíme různé části těla.
Umění zaměřovat pozornost na Nejvyššího a dávat Mu svou lásku se nazývá uvědomování si Kršny.
Zaloţili jsme hnutí pro uvědomování si Kršny, aby všichni mohli uspokojit svůj sklon milovat ostatní
upřením své lásky na Kršnu. Celý svět se velice snaţí uspokojit vnitřní potřebu milovat své bliţní, ale
různé metody, jako socialismus, komunismus, altruismus, humanismus, nacionalismus - a kdo ví, co
ještě můţe být vynalezeno pro mír a prospěch světa - jsou všechny zbytečné a marné vzhledem k naší
hrubé neznalosti umění milovat Kršnu. Lidé si obvykle myslí, ţe podporováním morálních zásad a
náboţenských rituálů se stanou šťastní. Jiní se domnívají, ţe docílí štěstí ekonomickým rozvojem, a
další si myslí, ţe pouhé uspokojování smyslů je učiní šťastnými. Skutečností však je, ţe lidé mohou být
šťastní jen tehdy, budou-li milovat Kršnu.
Kršna dokáţe dokonale odměnit naši lásku v různých vztazích, jeţ se nazývají
V podstatě
existuje dvanáct láskyplných vztahů. Kršnu lze milovat jako nejvyšší neznámé, jako nejvyššího pána,
jako nejvyššího přítele, jako nejvyšší dítě a jako nejvyššího milence. Toto je pět základních vztahů.
Kršnu můţeme také milovat nepřímo v dalších sedmi vztazích, které se zjevně liší od pěti základních
vztahů. Kdyţ však člověk zaměří svou spící lásku na Kršnu, jeho ţivot se stane úspěšný. Není to
výmysl, ale skutečnost, kterou si můţeme ověřit prakticky. Vliv lásky ke Kršnovi na náš ţivot můţeme
poznat přímo.
V deváté kapitole Bhagavadgíty je tato věda uvědomování si Kršny nazvána královské poznání,
královské tajemství a nejvyšší věda transcendentální realizace. Výsledky této vědy můţeme přímo zaţít,
protoţe ji lze velmi jednoduše provozovat a vykonává se s radostnou náladou. Ať docílíme jakéhokoliv
procenta v uvědomování si Kršny, budeme to mít k věčnému dobru, neboť uvědomování si Kršny
nezaniká za ţádných okolností. Ve skutečnosti bylo nyní dokázano, ţe dnešní zmatená a znuděná
mládeţ západního světa můţe přímo pocítit výsledky upření své lásky ke Kršnovi.
Říká se, ţe kdyţ se člověku nepodaří probudit spící lásku ke Kršnovi přísným odříkáním, pokáním a
oběťmi, jsou všechny tyto činnosti povaţovány za zbytečné. Probudíme-li svou spící lásku ke Kršnovi,
jaký význam má odříkání a pokání?
Hnutí pro uvědomování si Kršny je jedinečný dar Šrí Čaitanji pokleslým duším této doby. Je to velmi
jednoduchá metoda, která se zde na Západě provozuje jiţ nejméně čtyři roky, a není pochyb o tom, ţe
toto hnutí dokáţe uspokojit lidský sklon někoho milovat. Kniha Kršna je další pokus určený k rozšíření
hnutí Haré Kršna na západě. Lidé čtou rádi různé romány a této vlastnosti by se mělo vyuţít k
uvědomování si Kršny. Výsledkem bude trvalé uspokojení duše jak individuálně, tak kolektivně.
V Bhagavadgítě se říká, ţe i malé úsilí vykonané na cestě uvědomování si Kršny můţe zachránit
člověka od největšího nebezpečí. Mohli bychom uvést stovky a tisíce příkladů lidí, kteří unikli
největšímu nebezpečí díky nepatrnému pokroku v uvědomování si Kršny. Proto vás všechny prosíme,
abyste vyuţili této transcendentální literatury. Zjistíte, ţe na kaţdé stránce se před vámi otevře nesmírný
poklad vědomostí, jeţ se týkají umění, vědy, literatury, filozofie a náboţenství, a ţe čtením této jediné
knihy vyvinete lásku k Bohu. Srdečně bych chtěl poděkovat Šrímánovi Georgeovi Harrisonovi, který
nyní také zpívá Haré Kršna, za jeho velkorysý dar 19 000 dolarů určených na vytištění této knihy.
Nechť Kršna poţehná tomuto hodnému chlapci, aby dělal další pokroky v uvědomování si Kršny.
Nakonec bych chtěl poděkovat Šrímánovi Šjámasundarovi dásovi adhikárímu, Šrímánovi
Brahmánandovi dásovi brahmačárínovi, Šrímánovi Hajagrívovi dásovi adhikárímu, Šrímánovi
Satsvarúpovi dásovi adhikárímu, Šrímatí Dévahúti deví dásí, Šrímatí Dţadurání deví dásí, Šrímánovi
Muralídharovi dásovi brahmačárínovi, Šrímánovi Bháradvádţovi dásovi adhikárímu a Šrímánovi
Pradjumnovi dásovi adhikárímu a dalším za jejich obětavou práci, která zaručila neobyčejný úspěch
této publikace.
Haré Kršna.
26. února 1970, u příleţitosti narození Šríly Bhaktisiddhánty Sarasvatího ISKCON, Los Angeles.
Úvod
Čaitanja-čaritámrta (Madhja 7.96
Dříve neţ uvedu tuto knihu o Kršnovi, dovolte mi, abych projevil hlubokou úctu svému duchovnímu
učiteli Óm Višnupádovi 108 Šrí Šrímánovi Bhaktisiddhántovi Sarasvatí Gósvámímu Mahárádţovi
Prabhupádovi. Také bych se chtěl hluboce poklonit oceánu milosti, Šrí Kršnovi Čaitanjovi
Maháprabhuovi. Šrí Čaitanja je Nejvyšší Osobnost Boţství, samotný Kršna, který se objevil v roli
oddaného, aby rozdal nejvyšší zásady oddané sluţby. Čaitanja Maháprabhu začal své kázání v zemi
nazvané Gaudadéša (Západní Bengálsko). Jelikoţ náleţím do Madhva-Gaudíja-sampradáje, musím
nejdříve projevit úctu naší duchovní posloupnosti, která je také známa jako Brahma-sampradája, neboť
byla započata Brahmou. Brahmá předal poznání světci Náradovi, Nárada poučil Vjásadévu a Vjásadeva
Madhvu Muniho neboli Madhváčárju. Mádhavéndra Purí, zakladatel Madhva-Gaudíja sampradáje,
náleţel do Madhváčárjovy duchovní posloupnosti. Měl mnoho význačných učedníků jak ve stavu
odříkání (sannjása), tak hospodářů (grhastha), jako např. Nitjánandu Prabhua, Advaitu Prabhua a Íšvaru
Purího. Íšvara Purí se stal duchovním učitelem Šrí Čaitanji Maháprabhua. Proto projevme úctu Íšvarovi
Purímu, Nitjánandovi Prabhuovi, Šrí Advaitovi Áčárjovi Prabhuovi, Šrívásovi Panditovi a Šrí
Gadádharovi Panditovi. Dále se uctivě pokloňme Svarúpovi Dámódarovi, který působil jako soukromý
tajemník Šrí Čaitanji Maháprabhua; uctivě se pokloňme Šrí Vásudévovi Dattovi a věčnému
společníkovi Šrí Čaitanji, Šrí Góvindovi, jakoţ i věčnému příteli Šrí Čaitanji, Mukundovi, a také
Murari Guptovi. Projevme hlubokou úctu šesti gósvámím z Vrndávany: Šrí Rúpovi Gósvámímu, Šrí
Sanátanovi Gósvámímu, Šrí Raghunáthovi Bhattovi Gósvámímu, Šrí Gópálovi Bhattovi Gósvámímu,
Šrí Dţívovi Gósvámímu a Šrí Raghunáthovi dásovi Gósvámímu.
Kršna osobně vysvětlil v Bhagavadgítě, ţe je Nejvyšší Osobnost Boţství. Kdykoliv dochází k
porušování usměrňovacích zásad náboţenského ţivota lidí a růstu bezboţných činností, zjeví se na této
planetě. Jinými slovy, kdyţ se Šrí Kršna zjevil, bylo nutné sníţit mnoţství hříšných činností, které se
nashromáţdily na této planetě, či v tomto vesmíru. Záleţitosti v hmotném stvoření má na starost Šrí
Mahávišnu, Kršnova plná expanze.
Kdyţ Pán sestoupí, inkarnace emanuje z Višnua. Mahávišnu je původní příčinou hmotného stvoření a z
Něho expanduje Garbhódakašájí Višnu a potom Kšíródakašájí Višnu. Obvykle jsou všechny inkarnace
zjevující se v tomto hmotném vesmíru plnými expanzemi Kšíródakašájí Višnua. Sníţení hříšných
činností na Zemi nespočívá na Nejvyšší Osobnosti Boţství, Kršnovi samotném. Kdyţ se však Kršna
objeví, všechny Višnuovy expanze se objeví s Ním. Kršnovy různé expanze - jmenovitě Nárájana,
čtyřnásobná expanze Vásudévy, Sankaršany, Pradjumny a Aniruddhy, stejně jako částečná plná
expanze Matsja (inkarnace ryby) a další juga-avatárové (inkarnace pro určité věky) a manvataraavatárové (inkarnace Manua) - se všechny spojí a zjeví se v těle Kršny, Nejvyšší Osobnosti Boţství.
Kršna je úplný celek a všechny plné expanze a inkarnace se zjeví s Ním.
Kdyţ se Kršna zjevil, Šrí Višnu se zjevil s Ním. Kršna ve skutečnosti sestupuje, aby vyjevil své
vrndávanské zábavy, přilákal štěstím obdařené podmíněné duše a pozval je zpátky domů, zpátky k
Bohu. Vedle vrndávanských zábav zabíjel také démony, ale to bylo vykonáváno Višnuovou částí
Kršny.
V osmé kapitole Bhagavadgíty, dvacátém verši se říká, ţe existuje jiná, věčná podstata, duchovní nebe,
která stojí nad touto projevenou a neprojevenou hmotou. Projevenou hmotu můţeme vidět v podobě
mnoha hvězd, hvězdných soustav, slunce a měsíce, ale mimo to existuje neprojevená část, kam nemůţe
nikdo dospět v tomto těle. Za touto neprojevenou hmotou je duchovní království, v Bhagavadgítě
popsané jako svrchované a věčné, jeţ nikdy nezaniká. Hmotná příroda je podmíněna opakovaným
tvořením a ničením, ale duchovní podstata zůstane věčně stejná.
Svrchované sídlo Nejvyšší Osobnosti Boţství, Kršny, je popsáno v Brahma-sanhitě následovně: ,,V
Kršnově sídle, známém jako Gólóka Vrndávana, je mnoho paláců, jeţ jsou postaveny ze zázračného
kamene zvaného čintámani. Rostou tam stromy, které mohou splnit jakékoliv přání, a na loukách se
pasou krávy zvané surabhi. Stovky a tisíce bohyň štěstí slouţí Pánu. Jmenuje se Góvinda, Prvotní Pán, a
je příčinou všech příčin. Góvinda hraje na flétnu, Jeho oči připomínají okvětní lístky lotosu a barva
Jeho pleti je jako bouřkový mrak. Ve vlasech má paví pero. Je tak přitaţlivý, ţe svou krásou předčí
tisíce bohů lásky.`` Šrí Kršna v Gítě pouze několika slovy naznačuje, jak vypadá Jeho osobní sídlo,
nejvyšší planeta duchovního království, avšak Šrímad Bhágavatam popisuje Kršnu s veškerým
příslušenstvím a zjevuje Jeho činnosti ve Vrndávaně, potom v Mathuře a nakonec ve Dvárace. Tato
kniha postupně vyjeví všechny Jeho činnosti.
Rod, ve kterém se Kršna zjevil, se nazývá jaduovská dynastie. Jaduovská dynastie náleţí k rodu
pocházejícímu od boha Měsíce - Sómy. Existují dva válečnické královské rody - jeden odvozuje svoji
posloupnost od vládce Měsíce, druhý od vládce Slunce. Kdykoliv Nejvyšší Osobnost Boţství sestoupí,
zjeví se v rodu válečníků, protoţe musí chránit náboţenské zásady neboli spravedlivý ţivot. Podle
védského zřízení jsou kšatrijové ochránci lidstva. Kdyţ se Nejvyšší Pán zjevil jako Šrí Rámačandra,
zjevil se v rodu boha Slunce známém jako Raghuvanša; kdyţ se potom zjevil jako Šrí Kršna, učinil tak
v rodu Jaduvanša. V devátém díle, v dvacáté čtvrté kapitole Šrímad Bhágavatamu je dlouhý seznam
králů jaduovské dynastie. Všichni byli mocní králové. Kršnův otec, Šúrasénův syn, se jmenoval
Vasudéva a pocházel z jaduovské dynastie. Nejvyšší Pán ve skutečnosti nenáleţí k ţádné dynastii
hmotného světa, ale rod, v němţ se zjeví, se Jeho milostí stane slavný. Santálové dřevo roste například
v Malajsku. Santálové dřevo má své specifické vlastnosti bez ohledu na to, zdali pochází z Malajska
nebo ne, ale vzhledem k tomu, ţe se produkuje hlavně zde, nazývá se malajský santál. Podobně Kršna,
Nejvyšší Osobnost Boţství, náleţí všem, avšak svou vlastní volbou se zjeví v určitém rodu a tento rod
se stane slavný, tak jako slunce vychází na východě, přestoţe můţe vyjít i na jiných světových stranách.
Kdyţ se Kršna zjeví, všechny Jeho plné expanze se zjevují zároveň s Ním. Kršna se zjevil společně s
Balarámou (Baladévou), který je znám jako Jeho starší bratr. Balaráma je původcem Sankaršany,
čtyřnásobné expanze, a je také plnou expanzí Kršny. V této knize se pokusíme ukázat, jak se Kršna
zjevil v dynastii Jaduů a jak vyjevil své transcendentální vlastnosti. Šrímad Bhágavatam - zvláště desátý
díl, který je základem této knihy - to velice podrobně popisuje.
Osvobozené duše obvykle naslouchají o zábavách Pána a raduí se z nich. Podmíněné duše čtou raději
příběhy popisující materialistické činnosti nějaké obyčejné osoby. Příběhy o transcendentálních
zábavách Pána jsou zaznamenány ve Šrímad Bhágavatamu a jiných Puránách, ale podmíněné duše
dávají většinou přednost obyčejným povídkám. Kršnovy zábavy je nezajímají. Tyto zábavy jsou však
tak poutavé, ţe zaujmou kaţdého. Existují tři druhy lidí: osvobozené duše, ti, kteří se snaţí vysvobodit
a materialističtí lidé. Ať uţ je někdo vysvobozen, snaţí se vysvobodit, či je velký materialista, zábavy
Šrí Kršny stojí za to, aby je studoval.
Osvobozené duše se nezajímají o materialistické činnosti. Neosobní teorie, podle níţ se duše stane po
osvobození nečinnou a nepotřebuje nic poslouchat, nedokazuje, ţe osvobozené osoby jsou ve
skutečnosti nečinné. Ţivá duše nemůţe být nečinná. Je buď činná v podmíněném ţivotě nebo ve
vysvobozeném stavu. Například nemocný člověk je činný, ale činnosti mu přinášejí utrpení. Je-li stejný
člověk zdravý, činný zůstává, ale činnosti mu přinášejí poţitek. Impersonalistům se tedy podaří zbavit
se nemocných podmíněných činností, ale chybí jim informace o činnostech ve zdravém stavu. Ti, kdo
jsou skutečně vysvobozeni, se věnují naslouchání Kršnovým zábavám, coţ je čistá duchovní činnost.
Je velmi důleţité, aby osoby, které jsou opravdu vysvobozené, naslouchaly Kršnovým zábavám. Jsou
to nejvyšší náměty, které osvobozeným osobám přinášejí poţitek. Rovněţ cesta k vysvobození osob, jeţ
se o vysvobození snaţí, se stane velmi jasná, budou-li naslouchat příběhům z Bhagavadgíty a Šrímad
Bhágavatamu. Bhagavadgíta je přípravné studium pro Šrímad Bhágavatam. Studováním Bhagavadgíty
si člověk dokonale uvědomí Kršnovo postavení, a kdyţ nalezne místo u Jeho lotosových nohou,
porozumí příběhům o Kršnovi, jak jsou popsány ve Šrímad Bhágavatamu. Šrí Čaitanja proto doporučil
svým stoupencům, aby propagovali
Kršnakathá jsou příběhy o Kršnovi a lze je rozdělit na dvě skupiny: vyprávění přednesená samotným
Kršnou a vyprávění o Kršnovi. Bhagavadgíta je vyprávění, filozofie či věda o Bohu, přednesené
samotným Kršnou. Šrímad Bhágavatam je vyprávění o Kršnových činnostech a Jeho transcendentálních
zábavách. Obojí je kršnakathá. Šrí Čaitanja přikázal, aby kršnakathá byla rozšířena po celém světě,
protoţe budou-li podmíněné duše trpící v hmotné existenci naslouchat příběhům o Kršnovi, jejich cesta
k osvobození bude přímá a jasná. Hlavním smyslem této knihy je přimět lidi, aby porozuměli Kršnovi
neboli kršnakathá, protoţe pak se mohou osvobodit z hmotné existence.
Většina materialistických lidí si také oblíbí příběhy o Kršnovi, protoţe Jeho zábavy s gópíemi
(pastýřkami) jsou úplně stejné jako milostné zábavy mezi mladými dívkami a hochy. Sexuální poţitek v
lidské společnosti není ve skutečnosti nepřirozený, protoţe stejný sexuální poţitek existuje v původní
Nejvyšší Osobnosti Boţství. Energie blaţenosti se nazývá Šrímatí Rádhárání. Přitaţlivost původních
zábav na základě pohlavních pocitů je původní rys Nejvyšší Osobnosti Boţství a my, podmíněné duše,
jsouce nedílnými součástmi Nejvyššího, rovněţ proţíváme tyto pocity, avšak za zvrhlých a pomíjivých
podmínek. Kdyţ proto lidé, kteří se honí za pohlavním ţivotem hmotného světa, slyší o Kršnových
zábavách s gópíemi, jeţ se jeví jako hmotné, budou proţívat transcendentální poţitek. Výhoda je, ţe se
postupně povýší na duchovní úroveň. V Bhágavatamu se říká, ţe kdyţ člověk pokorně naslouchá o
zábavách Kršny s gópíemi od autorit, bude povýšen na úroveň transcendentální láskyplné sluţby Pánu a
hmotný chtíč působící chorobně na srdce úplně zmizí. Řečeno jinými slovy, potlačí hmotnou pohlavní
touhu.
Ke Kršnovi budou přitahovány osvobozené duše a osoby, které se snaţí vysvobodit, stejně jako
hluboce podmínění materialisté. Podle Mahárádţi Paríkšita, který naslouchal o Kršnovi od Šukadévy
Gósvámího, by příběhům o Kršnovi měli naslouchat všichni lidé bez ohledu na postavení, ve kterém se
právě nacházejí. Všem se budou nesmírně líbit. Mahárádţa Paríkšit zároveň varoval, ţe lidem, kteří
zabíjejí zvířata, jakoţ i sebe, se kršnakathá pravděpodobně líbit nebude. Obyčejným lidem dodrţujícím
morální zásady písem, se příběhy o Kršnovi budou určitě líbit, na rozdíl od osob, které zabíjí samy
sebe. Slovo
, jehoţ je ve Šrímad Bhágavatamu pouţito, znamená zabíjení zvířat nebo
zabíjení sebe sama. Lidé, kteří nejsou seberealizovaní, a kteří se nezajímají o duchovní poznání, se sami
zabíjí, provádějí sebevraţdu. Protoţe lidské tělo je především určeno k seberealizaci, člověk
zanedbávající tuto důleţitou část svých činností jednoduše mrhá svým časem jako zvíře. Je
. Druhý význam slova označuje toho, kdo opravdu zabíjí zvířata. Znamená to, ţe lidé,
kteří jedí zvířata (či dokonce psy), jsou vlastně zaměstnáni zabíjením zvířat mnoha způsoby, jako hon a
zakládání jatek. Takové osoby nemohou projevit zájem o kršnakathá.
Král Paríkšit se velice zajímal o kršnakathá, neboť věděl, ţe jeho předkové, a hlavně jeho děd
Ardţuna, zvítězili na Kuruovském bitevním poli díky Kršnovi. Tento hmotný svět můţeme také
povaţovat za bojiště. Všichni těţce zápasí na bitevním poli o existenci a nebezpečí hrozí na kaţdém
kroku. Podle Mahárádţi Paríkšita bylo Kuruovské bitevní pole jako rozsáhlý oceán hemţící se
nebezpečnými zvířaty. Jeho děd Ardţuna byl nucen bojovat s tak velkými vojvody jako Bhíšma, Dróna,
Karna a mnoha dalšími, kteří nebyli obyčejní bojovníci. Tito válečníci byli přirovnáni k rybě
která ţije v oceánu a dokáţe velmi snadno spolknut i velryby. Velcí bojovníci mohli
na Kuruovském bitevním poli velmi snadno pozřít mnoho Ardţunů, ale díky Kršnově milosti je
Ardţuna dokázal všechny zabít. Tak jako bez zvláštního úsilí snadno překročíme trošku vody v otisku
kopýtka telátka, tak také Ardţuna dokázal Kršnovou milostí lehce překonat oceán Kuruovského
bitevního pole.
Mahárádţa Paríkšit si oblíbil Kršnovy činnosti z mnoha důvodů. Kršna nejenţe zachránil jeho děda,
ale i jeho samotného. Na konci bitvy mezi Kuruovci zahynuli v boji všichni členové kuruovské
dynastie, synové a vnukové na straně Dhrtaráštrově, i ti na straně Pánduovců. Kromě pěti synů
Pánduových zemřeli všichni na bojišti. Mahárádţa Paríkšit byl v té době v lůně své matky. Jeho otec
Abhimanju, Ardţunův syn, také zahynul na bojišti a Mahárádţa Paríkšit se tedy narodil po smrti svého
otce. Kdyţ byl v těle matky, Ašvatthámá vypustil brahmástru, aby dítě zabil. Kdyţ Uttará, matka
Paríkšita Mahárádţi, hledala útočiště u Kršny, Kršna vstoupil do její dělohy jako Nadduše, aby zabránil
potratu a zachránil Mahárádţu Paríkšita. Mahárádţa Paríkšit se také jmenuje Višnuráta, neboť ho
zachránil samotný Višnu, kdyţ byl ještě v lůně své matky.
Všichni lidé by se měli zajímat o Kršnu a Jeho zábavy, neboť je Svrchovaná Absolutní Pravda,
Osobnost Boţství. Je všudepřítomný, ţije v srdci všech a projevuje se ve své vesmírné podobě. Přesto
se zjevuje v lidské společnosti, jak je popsáno v Bhagavadgítě, aby pozval všechny do svého
transcendentálního sídla, zpátky domů, zpátky k Bohu. Všichni by se měli zajímat o Kršnu a tato kniha
je vydána za účelem, aby lidé poznali Kršnu a co nejlépe vyuţili svého lidského těla.
V devátém dílu Šrímad Bhágavatamu je Šrí Baladéva popsán jako syn Róhiní, Vasudévovy ţeny.
Vasudéva, Kršnův otec, měl šestnáct manţelek, a jednou z nich byla Róhiní, Baladévova matka. Ale
Balaráma je také popsán jako Dévakin syn. Jak tedy mohl být synem jak Dévakí, tak Róhiní? To byla
jedna z otázek, kterou Mahárádţa Paríkšit poloţil Šukadévovi Gósvámímu a bude zodpovězena
později. Mahárádţa Paríkšit se Šukadévy Gósvámího zeptal, proč byl Šrí Kršna okamţitě po narození
přenesen do domu Nandy Mahárádţi ve Vrndávaně, v Gókule, kdyţ se narodil jako Vasudévův syn.
Chtěl také vědět, co dělal Kršna ve Vrndávaně, a co dělal v Mathuře. Kromě toho se zvláště zajímal,
proč Kršna zabil svého strýce z matčiny strany. Kansa byl bratrem Kršnovy matky a byl Mu nadřízen jak ho tedy mohl Kršna zabít? Mahárádţa Paríkšit se také zeptal, jak dlouho zůstal Šrí Kršna v lidské
společnosti, kolik let panoval ve Dvárace a s kolika ţenami se oţenil. Kšatrijové mají obvykle více neţ
jednu ţenu. Proto se Mahárádţa Paríkšit dotazoval na počet Kršnových ţen. V této knize najdeme
odpovědi Šukadévy Gósvámího nejen na tyto, ale i další otázky Mahárádţi Paríkšita.
Postavení Mahárádţi Paríkšita a Šukadévy Gósvámího je vyjímečné. Mahárádţa Paríkšit je pravá
osoba, která můţe naslouchat Kršnovým transcendentálním zábavám a Šukadéva Gósvámí je pravá
osoba, která je můţe vyprávět. Dojde-li k takovému příhodnému setkání, kršnakathá se okamţitě
projeví a lidé získají z takového rozhovoru nejvyšší moţný prospěch.
Šukadéva Gósvámí vyprávěl tyto příhody v době, kdy byl Mahárádţa Paríkšit připraven opustit své
tělo a drţel půst na břehu řeky Gangy. Aby ujistil Šukadévu Gósvámího, ţe ho naslouchání příběhů o
Kršnovi neunavuje, upřímně řekl: ,,Obyčejné lidi i mne můţe trápit hlad a ţízeň, ale příběhy o Kršnovi
jsou tak pěkné, ţe je člověk můţe poslouchat, aniţ by se unavil, neboť toto naslouchání ho pozdvihuje
na transcendentální úroveň.`` Musíme si uvědomit, ţe člověk musí mít štěstí, aby měl moţnost
naslouchat o Kršnovi soustředěně jako Mahárádţa Paríkšit. Mahárádţa Paríkšit projevil neobyčejný
zájem, protoţe očekával smrt kaţdým okamţikem. Všichni bychom si měli uvědomit, ţe smrt můţe
přijít kdykoliv. Nikdo nemá zaručený ţivot, můţeme umřít kdykoliv a nezáleţí na tom, zdali jsme mladí
nebo staří. Měli bychom se tedy stát plně si vědomi Kršny dříve, neţ přijde smrt.
Král Paríkšit naslouchal Šrímad Bhágavatam od Šukadévy Gósvámího na sklonku svého ţivota. Velmi
ho potěšil, kdyţ vyjádřil svou neutuchající touhu naslouchat o Kršnovi. Šukadéva byl největší z
přednašečů Bhágavatamu, a proto začal přednášet o Kršnových zábavách, jeţ ničí všechny nepříznivé
vlivy této doby Kali. Šukadéva Gósvámí poděkoval králi za jeho touhu naslouchat o Kršnovi a
povzbudil ho slovy: ,,Můj milý králi, jsi velice inteligentní, neboť touţíš naslouchat Kršnovým
zábavám.`` Poučil ho, ţe naslouchat a přednášet o Kršnových zábavách je tak příznivé, ţe očišťuje tři
druhy lidí: toho, kdo transcendentální příběhy o Kršnovi přednáší, toho, kdo těmto příběhům naslouchá
a toho, kdo se na Kršnu dotazuje. Tyto zábavy jsou jako voda Gangy, která pramení u Višnuových
nohou: očišťují tři světy - vyšší, střední a niţší.
1) Příchod Šrí Kršny
Jednou byl svět přetíţen nadměrnými vojenskými silami různých králů, kteří byli ve skutečnosti
démoni, ale vydávali se za panovníky. V té době vládl na celém světě zmatek a bohyně vládnoucí Zemi,
Bhúmi, navštívila Brahmu, aby mu vylíčila pohromy, které démonští králové způsobili. Vzala na sebe
podobu krávy a se slzami v očích předstoupila před Brahmu. Trpce naříkala a dovolávala se jeho
soucitu. Kdyţ se Brahmá dozvěděl o nešťastném postavení Země, velice se zarmoutil a okamţitě se
vydal na cestu k Mléčnému oceánu, kde sídlí Šrí Višnu. Doprovázeli ho všichni polobozi, vedeni Šivou,
společně s Bhúmi. Jakmile došli na pobřeţí oceánu mléka, Brahmá začal uctívat Šrí Višnua, který uţ
dříve zachránil Zemi přijetím transcendentální podoby divokého kance.
Mezi védskými mantrami existuje určitý druh modlitby, nazvaný
Polobozi
obvykle vzdávají úctu Višnuovi, Nejvyšší Osobnosti Boţství, zpíváním manter purušasúkty. Z tohoto
popisu můţeme porozumět, ţe vládnoucí boţstvo kaţdé planety můţe navštívit svrchovaného pána
tohoto vesmíru, Brahmu, dojde-li k nějakým potíţím na jeho planetě. Brahmá se pak můţe obrátit na
Nejvyššího Pána Višnua, avšak ne přímo osobně, ale tak, ţe se postaví na břeh Mléčného oceánu. V
tomto vesmíru existuje planeta nazvaná Švétadvípa a na ní je oceán mléka. Z různých védských písem
se můţeme dozvědět, ţe tak jako je na Zemi oceán slané vody, jsou na jiných planetách jiné druhy
oceánů. Někde je oceán mléka, někde oceán oleje a někde oceán alkoholu a jiné druhy oceánů.
Purušasúkta je modlitba, kterou polobozi obvykle recitují, aby potěšili Nejvyšší Osobnost Boţství,
Kšíródakašájí Višnua. Nazývá se Kšíródakašájí Višnu, protoţe leţí na Mléčném oceánu. Je Nejvyšší
Osobností Boţství, z Něhoţ emanují všechny inkarnace v tomto vesmíru.
Zdá se, ţe poté, co všichni polobozi přednesli modlitbu purušasúktu, neslyšeli ţádnou odpověď.
Brahmá se proto pohrouţil do meditace a obdrţel vzkaz od Višnua, který pak tlumočil polobohům.
Toto je způsob přijetí védského poznání. Brahmá obdrţel nejdříve védské poznání od Nejvyšší
Osobnosti Boţství prostřednictvím svého srdce. Na začátku Šrímad Bhágavatamu stojí:
transcendentální poznání Véd bylo předáno Brahmovi do srdce. Podobně zde
pouze Brahmá mohl porozumět Višnuově vzkazu, jenţ pak předal polobohům, aby mohli okamţitě
jednat. Vzkaz zněl: Nejvyšší Pán velice brzy sestoupí na Zem se svými svrchovanými silami a pokud
zůstane na Zemi, polobozi Mu mají pomáhat v Jeho poslání, tj. odstranit démony a chránit oddané. Měli
by se okamţitě narodit v jaduovské dynastii, v níţ se Pán postupem doby také zjeví.
Nejvyšší Osobnost Boţství, samotný Kršna, se osobně zjevil jako Vasudévův syn. Předtím neţ
sestoupil, zjevili se všichni polobozi se svými manţelkami v různých zboţných rodinách, aby pomohli
Pánu vykonávat Jeho poslání. V původním textu bylo pouţito slova
coţ
znamená, ţe polobozi měli sestoupit na Zem, aby potěšili Pána. Kaţdá ţivá bytost, která ţije jen proto,
aby uspokojila Pána, je polobůh. Polobozi byli dále poučeni, ţe Ananta, Kršnova plná expanze, který
drţí planety na svých nesčetných hlavách, se rovněţ zjeví na Zemi před Kršnou. Zároveň jim bylo
vysvětleno, ţe Višnuova vnější energie (
), která okouzluje všechny podmíněné duše, se také
zjeví, aby slouţila účelu Nejvyššího Pána.
Poté, co Brahmá, otec všech pradţápatiů neboli praotců zalidňujících vesmír, poučil a sladkými slovy
uklidnil Bhúmi a všechny polobohy, odešel do svého sídla, na nejvyšší hmotnou planetu, nazvanou
Brahmalóka.
Vůdce dynastie Jádavů, král Šúraséna, vládl v mathurském kraji a kraji zvanému Šúraséna. Vzhledem
k tomu, ţe zde vládl, stala se Mathurá hlavním městem všech jaduovských králů. Mathurá se také stala
hlavním městem všech králů jaduovské dynastie, protoţe Jaduovci byli velmi zboţní a věděli, ţe
Mathurá je místo, kde Šrí Kršna ţije věčně, stejně jako ve Dvárace.
Krátce po svatebním obřadu se Vasudéva, Šúrasénův syn, vracel kočárem domů se svou
novomanţelkou Dévakí. Jelikoţ Dévakin otec, Dévaka, svou dceru velmi miloval, daroval jí bohaté
věno - stovky kočárů, které byly ozdobeny zlatem. Kansa, syn Ugrasénův, chtěl potěšit svou sestru
Dévakí, dobrovolně se chopil otěţí Vasudévova kočáru a pobídl koně. Kdyţ se dívka vdá, bratr odveze
podle védského zvyku svou sestru a svého švagra do jejich domu. Protoţe nevěsta někdy teskní po své
rodině, její bratr s ní jede aţ ke tchánovu domu. Věno, které Dévaka své dceři daroval, bylo následující:
čtyři sta slonů bohatě ozdobených zlatými girlandami, patnáct tisíc zdobených koní a tisíc osm set
kočárů. Také zařídil, aby dvě stě půvabných dívek doprovázelo Dévakí. Uzavře-li král manţelství podle
kšatrijských zásad, odejde několik tuctů nevěstiných přítelkyň do jeho sídla. Tyto dívky se nazývají
sluţebné, ale ve skutečnosti jsou jejími přítelkyněmi. Tato tradice, jeţ se provádí od nepaměti, a která
se v Indii udrţela aţ dodnes, existovala jiţ před Kršnovým příchodem před 5 000 léty. Vasudéva tedy
kromě své ţeny přivedl domů také dvě stě krasavic.
Zatímco nevěsta a ţenich jeli v kočáře, hudebníci hráli na různé hudební nástroje, aby oznámili
slavnostní okamţik. Zvuky lastur, lesních rohů, bubnů a kotlů vytvářely příjemný koncert. Průvod se
spokojeně ubíral a Kansa řídil povoz, kdyţ se náhle z nebe ozval záhadný hlas určený především
Kansovi: ,,Kanso, hlupáku! Řídíš kočár své sestry a svého švagra a nevíš, ţe tě jejich osmé dítě zabije.``
Kansa byl synem Ugrasény z bhódţské dynastie. Bylo známo, ţe je největším démonem ze všech
bhódţských králů. Jakmile vyslechl proroctví z nebe, popadl Dévakí pevně za vlasy a chystal se ji zabít
mečem. Vasudéva zkameněl hrůzou nad jeho jednáním, ale poté začal s rozmyslem a uváţeně
uklidňovat krutého a bezostyšného švagra: ,,Můj milý švagře Kanso, jsi nejslavnější král bhódţského
rodu a lidé vědí, ţe jsi nejmocnější bojovník a statečný král. Co tě tak rozzuřilo, ţe jsi připraven zabít
ţenu, svou vlastní sestru, v slavnostním okamţiku jejího sňatku? Proč se tak obáváš smrti? Tvá smrt se
narodila s tvým narozením. Od prvního dne, kdy ses narodil, jsi začal umírat. Dejme tomu, ţe je ti
pětadvacet let - znamená to, ţe jiţ dvacet pět let umíráš. Umíráš kaţdou vteřinkou, kaţdým okamţikem.
Smrti se nikdo nevyhne. Buď umřeš dnes nebo za sto let, ale smrti neunikneš. Proč máš takový strach?
Smrt ve skutečnosti znamená zánik současného těla. Jakmile tělo přestane fungovat a smíchá se s pěti
prvky hmotné přírody, ţivá bytost v těle přijme jiné tělo podle svých akcí a reakcí. Dá se to přirovnat k
chůzi člověka - nejdříve udělá krok jednou nohou a jakmile získá jistotu, ţe jeho noha stojí pevně,
zvedne druhou nohu. Tímto způsobem se těla jedno po druhém střídají a duše transmigruje. Všimni si,
jak se housenka opatrně pohybuje z větvičky na větev! Podobně mění ţivá bytost své tělo, jakmile vyšší
autority rozhodnou o jejím příštím těle. Pokud je ţivá bytost podmíněna v hmotném těle, musí se
stěhovat z jednoho hmotného těla do druhého. Přírodní zákony jí nabídnou její příští tělo podle činů a
odplat v tomto ţivotě.
Toto tělo je úplně stejné jako jedno z těl, které vidíme ve snech. Ve snu vytvoří naše mysl mnoho těl.
Viděli jsme zlato a také jsme viděli horu. Ve snu můţeme sloučením těchto dvou záţitků vidět zlatou
horu. Někdy se nám můţe zdát, ţe máme tělo, které je schopné letu po obloze a v té chvíli úplně
zapomeneme na svoje současné tělo. Tato těla se mění podobným způsobem. Kdyţ máš nové tělo,
zapomeneš na staré. Ve snech přijdeme do styku s mnoha novými druhy těl, ale kdyţ se probudíme, na
všechna zapomeneme. Tato hmotná těla jsou v podstatě výtvorem našich mentálních činností, ale v
současnosti si naše minulá těla nepamatujeme.
Mysl je těkavá. Někdy přijme určitou věc a okamţitě ji opět zamítne. Pro mysl je přirozené přijímat a
odmítat něco ve styku s pěti objekty smyslového poţitku, tj. tvarem, chutí, vůní, zvukem a dotekem.
Spekulativním způsobem se dostaneme do styku s předměty smyslového uspokojení, a kdyţ ţivá bytost
touţí po určitém druhu těla, dostane ho. Tělo je tedy darem hmotné přírody. Ţivá bytost přijme tělo a
znovu vejde do hmotného světa, aby se těšila či trpěla podle stavby svého těla. Pokud nemáme určitý
druh těla, nemůţeme se radovat nebo trpět za naše mentální sklony zděděné z předešlého ţivota. Určité
tělo je nám vlastně nabídnuto podle našeho mentálního stavu v okamţiku smrti.
Zářící tělesa jako slunce, měsíc nebo hvězdy se odráţejí v různých nádobách s vodou, olejem nebo ghí.
Vlní-li se hladina, pohybuje se i odraţený obraz. Zčeřená voda způsobuje, ţe se na vodní hladině
pohybuje i obraz měsíce, ale měsíc se ve skutečnosti nehýbe. Podobně získá ţivá bytost různé druhy těl,
ačkoliv s nimi vůbec není ve styku. Vzhledem k tomu, ţe je ošálena, okouzlena májou, myslí si, ţe k
určitému tělu náleţí. Takový je podmíněný ţivot. Dejme tomu, ţe ţivá bytost je nyní v novém těle.
Ztotoţňuje se s ním a zbytečně si připravuje nové tělo, jeţ vlastně nepotřebuje. Tyto touhy a mentální
spekulace jsou příčinou získání nových druhů těl. Zahalující vliv hmotné přírody je tak velký, ţe ţivá
bytost se spokojí s kterýmkoliv tělem, jeţ získá a s potěšením se s ním ztotoţňuje. Proto Tě prosím, aby
ses nenechal unést příkazy své mysli a svého těla.``
Vasudéva ţádal Kansu, aby se smiloval nad svou sestrou, která se právě vdala. Člověk by se neměl
hněvat na nikoho, neboť závist je příčinou strachu jak v tomto světě, tak v příštím, kdy je postaven před
Jamarádţe, jenţ rozhodne o trestu po smrti. Vasudéva naléhal na Kansu v Dévakině zastoupení a
zdůrazňoval, ţe je jeho mladší sestrou. Mladším sourozencům by se měla poskytovat ochrana jako
vlastním dětem. Také se odvolával na slavnostní okamţik jejich svatby. ,,Celá situace je tak
choulostivá,`` vysvětloval s rozmyslem Vasudéva, ,,ţe kdyţ ji zabiješ, poškodíš svou dobrou pověst.``
Vasudéva se snaţil uklidnit Kansu nejen dobře míněnými radami, ale i filozofickými argumenty, avšak
nedařilo se mu to, protoţe Kansa se sdruţoval s démonskými osobami. Vzhledem k této společnosti byl
sám démon, ačkoliv se narodil v urozené královské rodině. Démona nikdy nezajímají dobré pokyny. Je
jako odhodlaný zloděj - zloděj můţe obdrţet morální poučení, ale nebude to nic platné. Podobně lidé,
kteří jsou povahově démonští či ateističtí, těţko vyslechnou jakékoliv dobré rady, ať jsou jakkoliv
oprávněné. To je rozdíl mezi polobohem a démonem. Ti, kteří jsou schopni přijmout dobré pokyny a
snaţí se podle nich ţít, se nazývají polobozi a ti, kteří nejsou schopni přijmout dobré rady, se nazývají
démoni. Vasudéva začal uvaţovat, jak ochrání svou ţenu Dévakí, neboť jeho pokus uklidnit Kansu
troskotal. Hrozí-li bezprostřední nebezpečí, inteligentní člověk se je snaţí odvrátit za kaţdou cenu, ale
jestliţe se mu navzdory veškerým snahám nepodaří nebezpečí odvrátit, není chyba na jeho straně.
Člověk by se měl snaţit vykonávat své povinnosti jak nejlépe můţe, a kdyţ ve svém úsilí neuspěje, není
to jeho vina.
Vasudéva uvaţoval o své ţeně takto: ,,Nyní bych měl alespoň zachránit Dévakí a potom, narodí-li se
nějaké děti, pokusím se je zachránit.`` Dále uvaţoval: ,,Jestliţe se mi v budoucnu narodí dítě, které
Kansu zabije, jak si myslí, pak budou Dévakí i děťátko zachráněni, neboť zákon Prozřetelnosti je
nevyzpytatelný. Nyní bych měl za kaţdých okolností zachránit Dévakí.``
Není jisté, s jakým druhem těla přijde ţivá bytost do styku, tak jako není jisté, s jakým druhem dřeva
přijde do styku oheň v lese. Při lesním poţáru se stává, ţe oheň poháněný větrem vynechá jeden strom a
přeskočí na druhý. Podobně můţe ţivá bytost opatrně a úzkostlivě vykonávat své povinnosti, ale přesto
je velmi těţké vědět, jaké tělo obdrţí v příštím ţivotě. Mahárádţa Bharata plnil věrně své povinnosti,
aby dosáhl seberealizace, ale náhodou si oblíbil srnku a ve svém příštím ţivotě musel přijmout tělo
srnky.
Poté, co Vasudéva promyslel, jak zachránit svou ţenu, začal s velkou úctou promlouvat ke Kansovi,
přestoţe Kansa náleţel mezi nejhříšnější lidi. Někdy se stane, ţe velice uctivý člověk, jako například
Vasudéva, musí lichotit nejzlořádnějším z lidí, jako byl Kansa. To patří k diplomacii. Vasudéva se
tvářil vesele, ačkoliv se hluboce rmoutil. Byl k tomu nucen, protoţe Kansa byl krutý. Vasudéva mu
řekl: ,,Milý švagře, prosím tě, uvaţ, zdali ti od tvé sestry hrozí nebezpečí. Očekáváš něco nepříjemného,
protoţe jsi slyšel prorocký hlas z nebe, avšak nebezpečí má vzejít od synů tvé sestry, kteří se ještě
nenarodili. Kdo ví, moţná se nám ţádní nenarodí. Kdyţ se nad tím zamyslíš, momentálně ti nebezpečí
nehrozí. Své sestry se nemusíš obávat. Narodí-li se jí synové, slibuji, ţe ti je přinesu, abys mohl učinit
nutná opatření.``
Kansa znal váhu Vasudévova slova a tento argument ho přesvědčil. Upustil od svého ohavného činu a
aspoň dočasně daroval své sestře ţivot. Vasudévu to potěšilo a chválil Kansovo rozhodnutí. Potom se
všichni vrátili domů.
Postupem doby se Vasudévovi a Dévakí narodilo osm chlapečků a jedna dívka. Kdyţ se narodil první
syn, Vasudéva dostál svému čestnému slovu a okamţitě dítě Kansovi přinesl. Vasudéva byl duchovně
velice vyspělý. Byl znám pro svoji čestnost a chtěl si tuto pověst uchovat. Předal je Kansovi, přestoţe
pro něho bylo rozloučení s novorozeňátkem bolestivé. Kansa je přijal s radostí, ale přece se slitoval,
ovlivněn Vasudévovým chováním. Tato událost je velice poučná. Velká duše jako Vasudéva
nepovaţuje nic za bolestivé, vykonává-li svou stanovenou povinnost. Učený člověk, jako Vasudéva,
vykonává své povinnosti bez váhání. Na druhé straně démon, jako Kansa, nikdy neváhá učinit
nejohavnější skutek. Proto se říká, ţe svatý člověk dokáţe snášet jakékoliv strastiplné ţivotní
podmínky, učený člověk dokáţe vykonávat své povinnosti bez ohledu na vhodné okolnosti, mrzký
člověk, jako Kansa, dokáţe jednat jakýmkoliv hříšným způsobem a oddaný dokáţe obětovat cokoliv k
uspokojení Nejvyšší Osobnosti Boţství.
Kansu potěšilo Vasudévovo jednání a překvapilo ho, ţe dodrţel svůj slib. Smiloval se nad ním a
oslovil ho následovně: ,,Můj milý Vasudévo, není zapotřebí, abys mi předal toto dítě. Od něho mi
nebezpečí nehrozí. Slyšel jsem, ţe tvoje osmé dítě mě zabije. Proč bych zbytečně přijímal toto dítě?
Vezmi si je zpátky.``
Kdyţ se Vasudéva vracel domů se svým prvorozeným synem, těšilo ho Kansovo chování, ale přesto
mu nevěřil, neboť věděl, ţe Kansa se nedokáţe ovládat. Ateista neumí dodrţet své čestné slovo. Ten,
kdo nedokáţe ovládat své smysly, nemůţe zůstat pevný ve svém rozhodnutí. Velký politik Čánakja
Pandit řekl: ,,Nikdy nedůvěřuj diplomatovi nebo ţeně.`` Lidé, kteří propadají neomezenému
smyslovému poţitku, nejsou pravdomluvní a nelze jim věřit.
V této době navštívil Kansu velký světec Nárada. Dozvěděl se, ţe Kansa se slitoval nad Vasudévou a
vrátil mu jeho prvorozené dítě. Nárada chtěl urychlit sestoupení Šrí Kršny, a proto informoval Kansu,
ţe Nanda Mahárádţa a ostatní pastýři a pastýřky z Vrndávany, stejně jako Vasudéva, jeho otec
Šúraséna a všichni jeho příbuzní z rodu Vršni z jaduovské dynastie se připravují na sestoupení Pána.
Nárada varoval Kansu, aby se střeţil svých přátel, dobrodinců a polobohů, kteří se narodili v těchto
rodinách. Kansa a jeho přátelé byli všichni démoni. Démoni se vţdy obávají polobohů. Kansa okamţitě
zpozorněl po zprávách, které obdrţel od Nárady. Věděl, ţe kdyţ polobozi jiţ sestoupili, Šrí Višnu se
musí také brzy zjevit. Ihned nechal Vasudévu i Dévakí zatknout a uvrhl je za mříţe.
Ve vězení, spoutáni ţeleznými řetězy, Vasudéva a Dévakí přívedli na svět kaţdý rok jednoho
chlapečka a Kansa jednoho po druhém zabil, neboť je povaţoval za inkarnace Višnua. Obával se hlavně
osmého dítěte, ale po Náradově návštěvě došel k závěru, ţe kterékoliv dítě můţe být Kršna. Pro jistotu
tedy zabil všechny děti, které se Dévakí a Vasudévovi narodily.
Není těţké pochopit Kansovo jednání. Ze světové historie známe mnoho případů, kdy osoby
královského původu zabily svého otce, bratra, nebo i celou rodinu a přátele, aby uspokojily svou
ctiţádostivost. Nemělo by nás to překvapit, protoţe démoni jsou schopni zabít kohokoliv k dosaţení
svých zločinných ţádostí.
Náradovou milostí se Kansa dozvěděl o svém předchozím vtělení. Dozvěděl se, ţe byl v předešlém
ţivotě démon, který se jmenoval Kálanémi a ţe ho zabil Višnu. Narodiv se v bhódţském rodě, se
rozhodl, ţe se stane smrtelným nepřítelem jaduovské dynastie. Kršna se měl narodit v této dynastii a
Kansa se velice obával, ţe ho zabije, tak jako ho zabil v předešlém ţivotě.
Ze všeho nejdříve uvěznil svého otce Ugrasénu, neboť byl vůdčím králem jaduovské, bhódţské a
andhakské dynastie. Potom obsadil království Vasudévova otce Šúrasény a prohlásil se za krále těchto
zemí.
2) Modlitby polobohů ke Kršnovi v lůně Dévakí
Král Kansa nejenţe okupoval království Jádavů, Bhódţů, Andhaků a království Šúrasénovo, ale spojil
se i s ostatními démonskými králi jako démonem Pralambhou, démonem Bakou, démonem Čánurou,
démonem Trnávartou, démonem Aghásurou, démonem Muštikou, démonem Arištou, démonem
Dvividou, démonicí Pútanou, démonem Kéší a démonem Dhénukou. Dţarásandha byl v té době králem
magadhské provincie (v sou-časnosti známé jako stát Bihar). Kansa tedy svou diplomatickou politikou
sjednotil nejmocnější říši své doby pod ochranu Dţarásandhovu. Kromě toho se spojil s králi
Bánásurou a Bhaumásurou a stal se nejmocnější. Poté začal vystupovat velice nepřátelsky vůči
jaduovské dynastii, ve které se měl Kršna narodit.
Králové jaduovské, bhódţské a andhakské dynastie začali hledat útočiště v jiných státech, jako
například u Kuruovců a Paňčálů a ve státech Kékaja, Šálva, Vidharbha, Nišadha, Vidéha a Kóšala,
neboť je Kansa utlačoval. Kansa narušil jednotu jak království jaduovského, tak i bhódţského a
andhakského. Získal tím nejmocnější postavení a vládu nad velkým územím, které bylo v té době
známo pod jménem Bháratavarša.
Kdyţ Kansa zabil šest Vasudévových a Dévakiných dětí, mnoho jeho přátel a příbuzných ho ţádalo,
aby s těmito ohavnými činy přestal. Všichni však nakonec Kansu uctívali.
Jakmile Dévakí otěhotněla po sedmé, zjevila se v jejím lůně Kršnova plná expanze, známá jako
Ananta. Dévakí zaplavila radost i smutek. Radovala se, protoţe věděla, ţe Šrí Višnu se zjevil v jejím
lůně, ale zároveň se trápila myšlenkou, ţe Kansa dítě okamţitě zabije, jakmile se narodí. V té době se
Kršna, Nejvyšší Osobnost Boţství, slitoval nad příslušníky jaduovské dynastie, kteří byli nuceni ţít ve
strachu před Kansovými ukrutnostmi, a poručil své vnitřní energii, Jógamáji, aby se zjevila. Kršna je
Pánem vesmíru, ale je zvláště Pánem jaduovské dynastie.
Jógamájá je základní energie Nejvyšší Osobnosti Boţství. Ve Védách stojí, ţe Bůh, Nejvyšší Osobnost
Boţství, má mnoho energií.
Všechny
energie jednají vnitřně nebo vnějšně a Jógamájá je hlavní ze všech energií. Kršna poručil Jógamáji, aby
se zjevila ve Vradţabhúmi, ve Vrndávaně, v zemi, která je vţdy ozdobena nesmírným mnoţstvím
pěkných krav. Róhiní, jedna z Vasudévových ţen, ţila ve Vrndávaně v domě krále Nandy a královny
Jašódy. Nejen Róhiní, ale i ostatní příslušníci jaduovské dynastie utekli ze strachu před Kansovými
ničemnostmi a byli roztroušeni po celé zemi. Někteří dokonce ţili v jeskyních v horách.
Pán poručil Jógamáji: ,,Kansa uvěznil Dévakí a Vasudévu a moje plná expanze Šéša, je nyní v
Dévakině lůně. Postarej se o Jeho přemístění do lůna Róhinina. Aţ to vykonáš, osobně sestoupím do
lůna Dévakí se všemi svými energiemi. Pak se zjevím jako Dévakin a Vasudévův syn a ty jako dcera
Nandy a Jašódy ve Vrndávaně.
Jelikoţ se zjevíš jako Moje sestra, lidé na celém světě tě budou uctívat různými cennými předměty:
vonnými tyčinkami, svíčkami, květy a oběťmi. Rychle uspokojíš jejich touhy po smyslovém poţitku.
Lidé, kteří touţí po hmotném prospěchu, budou uctívat tvé různé podoby a expanze, jeţ se budou
jmenovat Durgá, Bhadrakálí, Vidţajá, Vaišnaví, Kumudá, Čandiká, Kršná, Mádhaví, Kanjaká, Májá,
Narájaní, Íšaní, Šaradá a Ambiká.``
Kršna a Jógamája se zjevili jako bratr a sestra - Nejvyšší energetický Zdroj a nejvyšší energie. Rozdíl
mezi energetickým Zdrojem a energií není vyhraněný, avšak energie je vţdy podmíněna energetickému
Zdroji. Materialisté uctívají energii, ale transcendentalisté uctívají energetický Zdroj. Kršna je Nejvyšší
energetický Zdroj a Durgá je nejvyšší energie v hmotném světě. Lidé ve védské společnosti uctívají ve
skutečnosti jak Zdroj, tak i energii. Uctívači energie, Durgy, tj. vnější energie Kršny, mohou získat
různé hmotné úspěchy velmi snadno, ale kdokoliv, kdo se chce povýšit transcendentálně, musí uctívat
energetický Zdroj, Kršnu.
Kršna také oznámil Jógamáji, ţe Jeho plná expanze Ananta Šéša je v Dévakině lůně. Bude znám jako
Sankaršana, protoţe bude přemístěn do lůna Róhiní, a bude zdrojem všech duchovních sil neboli
pomocí kterých bude člověk schopen dosáhnout nejvyšší ţivotní blaţenosti zvané
Plná expanze Ananta bude po svém příchodu na svět znám buď jako Sankaršana, nebo jako Balaráma.
V Upanišadách stojí:
coţ znamená, ţe nikdo
nemůţe dosáhnout nejvyšší úrovně seberealizace, aniţ by obdrţel Balarámovu přízeň. Slovem
se neoznačuje fyzická síla. Nikdo se nemůţe duchovně zdokonalit fyzickou silou. Člověk musí mít
duchovní sílu, kterou vnukne Balaráma neboli Sankaršana. Ananta neboli Šéša je síla, která udrţuje
všechny planety na svých místech. Tato podporující síla je z hmotného hlediska známa jako
přitaţlivost, ale ve skutečnosti se jedná o ukázku Sankaršanovy síly. Balaráma neboli Sankaršana je
duchovní síla, neboli původní duchovní učitel. Proto je Šrí Nitjánanda Prabhu, jenţ je také inkarnací
Balarámy, původní duchovní učitel. Duchovní učitel je představitelem Balarámy, Nejvyšší Osobnosti
Boţství, který dodává duchovní sílu. V Čaitanja-čaritámrtě je potvrzeno, ţe duchovní učitel je
projevem Kršnovy milosti.
Jógamájá několikrát s úctou obešla Pána po vyslechnutí Jeho pokynů a zjevila se v hmotném světě,
poslušna Jeho příkazu. Kdyţ Nejvyšší Pán přemístil Šrí Šéšu z lůna Dévakí do lůna Róhiní, byly obě
omámeny Jógamájou, která se také nazývá
Lidé si mysleli, ţe Dévakino sedmé
těhotenství skončilo předčasným potratem. Balaráma byl tedy synem Dévakí, byl však přemístěn do
lůna Róhiní a narodil se jako její syn. Potom Kršna, Nejvyšší Osobnost Boţství, který je vţdy připraven
pomáhat svým ryzím oddaným, vstoupil jako Pán celého vesmíru do Vasudévovy mysli. Z této
souvislosti můţeme porozumět, ţe Šrí Kršna nejdříve dlel v čistém srdci Vasudévově, a potom se
přemístil do srdce Dévakí. Nebyl umístěn do jejího lůna pohlavním stykem. Nejvyšší Osobnost Boţství
se díky svým nepochopitelným energiím můţe zjevit jakýmkoliv způsobem. Pro Boha není nutné, aby
se narodil obyčejným způsobem, tj. oplodněním určité ţeny.
Nejvyšší Pán sídlil v srdci Vasudévově a Vasudéva vypadal jako zářící slunce, jehoţ jasné paprsky
oslňují obyčejné lidi. Podoba Pána, jeţ byla umístěna v čistém srdci Vasudévově, se neliší od Kršnovy
původní podoby. Zjevení Kršnovy podoby kdekoliv a hlavně v srdci, se nazývá
neoznačuje pouze Kršnovu podobu, ale i Jeho jméno, Jeho vlastnosti a vše, co Ním souvisí. Všechno se
projeví současně.
Věčná podoba Nejvyšší Osobnosti Boţství se všemi energiemi byla přemístěna z Vasudévovy mysli do
mysli Dévakí stejným způsobem, jako jsou paprsky zapadajícího slunce přeneseny na vycházející
měsíc.
Kršna, Nejvyšší Osobnost Boţství, vstoupil do Dévakina těla z těla Vasudévova. Kršna je mimo
podmínky obyčejných ţivých bytostí. Měli bychom vědět, ţe kde je Kršna, tam jsou i všechny Jeho
plné expanze jako Nárájana, inkarnace jako Šrí Nrsinha a Varáha, které se nemusí podrobovat
podmínkám hmotné existence. Tímto způsobem se Dévakí stala sídlem Nejvyššího Pána, který je
příčinou všech výtvorů. Dévakí se stala sídlem Absolutní Pravdy, ale protoţe byla v Kansově domě,
vypadala jako dusící se oheň nebo zneuţité vzdělání. Přikryjeme-li oheň hrncem, nemůţeme vyuţít jeho
zářivých paprsků. Podobně je zbytečné zneuţité vzdělání, které není vyuţito ve prospěch všech lidí.
Dévakí byla tedy uvězněna ve vězení Kansova paláce a nikdo nemohl vidět její transcendentální krásu,
která pocházela z toho, ţe počala Nejvyšší Osobnost Boţství.
Kansa však viděl transcendentální krásu své sestry a okamţitě došel k závěru, ţe Kršna vstoupil do
jejího lůna. Nikdy předtím nebyla tak krásná. Bylo mu jasné, ţe se s ní děje něco úţasného a velice ho
to zmátlo. Byl si jist, ţe ho Nejvyšší Pán v budoucnosti zabije a ţe nyní přišel. Kansa začal uvaţovat:
,,Co udělám s Dévakí? Určitě nosí ve svém lůně Višnua nebo Kršnu, takţe je jisté, ţe Kršna přišel
pomoci polobohům. I kdyţ ji okamţitě zabiji, Jeho mise nemůţe být zmařena.`` Kansa věděl velice
dobře, ţe nikdo nemůţe zmařit Višnuovo poslání. Kaţdý inteligentní člověk ví, ţe Boţí zákony nelze
porušovat. Bůh dosáhne svého cíle navzdory všem překáţkám, které Mu démoni nastrojí. Kansa dále
přemýšlel: ,,Kdyţ zabiji Dévakí nyní, Višnu uplatní svou svrchovanou moc s větším důrazem. Zabít
Dévakí nyní by byl nejodpornější čin. Nikdo se nechce zbavit svého vysokého postavení ani v oţehavé
situaci. Kdyţ ji nyní zabiji, pokazím si pověst. Dévakí je ţena a je pod mou ochranou; je v jiném stavu,
a kdyţ ji zabiji, moje postavení, výsledky mých zboţných činností a délka ţivota bude zkrácena.``
Také se zamyslel: ,,Příliš krutý člověk je jiţ v podstatě mrtvý. Nikdo nemá rád kruté lidi a po jeho
smrti ho lidé zatratí. Vzhledem ke ztotoţňování se s tělem se degraduje a bude svrţen do nejtemnější
pekelné oblasti.`` Kansa tak meditoval o všech pro a proti, jeţ se týkaly zabití Dévakí. Nakonec se
rozhodl, ţe ji nezabije, ale ţe počká na neodkladnou budoucnost. K Nejvyšší Osobnosti Boţství však
vyvinul nevraţivost. Trpělivě čekal, aţ se dítě narodí, aby je mohl zabít stejným způsobem, jakým se
zbavil předešlých Dévakiných dětí. Takto pohrouţen do oceánu nevraţivosti proti Nejvyšší Osobnosti
Boţství začal myslet na Višnua či Kršnu v sedě, ve spánku, v chůzi, při jídle, při práci - za kaţdé
ţivotní situace. Byl tak pohrouţen do myšlenek na Nejvyšší Osobnost Boţství, ţe nepřímo kolem sebe
viděl jenom Kršnu nebo Višnua. Naneštěstí nemůţeme povaţovat Kansu za oddaného, ačkoliv neustále
myslel na Višnua, neboť Ho povaţoval za svého nepřítele. Mysl velkého oddaného je také pohrouţena
v myšlenkách na Kršnu, ale oddaný na Něho myslí v kladném slova smyslu a ne záporně. Neustále
myslet na Kršnu je uvědomování si Kršny, ale myslet na Kršnu s nevraţivostí uvědomování si Kršny
není.
V té době se Brahmá a Šiva, doprovázeni Náradou a mnoha jinými polobohy, neviditelně zjevili v
Kansově paláci. Vybranými modlitbami se začali modlit k Nejvyššímu Pánu, který těší oddané a plní
jejich přání. Nejdříve prohlásili, ţe Pán je věren svému slovu. Jak je řečeno v Bhagavadgítě, Kršna
sestupuje do hmotného světa, aby chránil zboţné a ničil neznabohy. Takový je Jeho slib. Polobozi
věděli, ţe Kršna se usídlil v lůně Dévakí, aby splnil svůj slib. Měli velkou radost, ţe Pán sestoupil, aby
splnil svoje poslání a oslovili Ho jako
neboli Svrchovaná Absolutní Pravda.
Všichni hledáme pravdu. Taková je ţivotní filozofie. Polobozi poskytují informaci, ţe Nejvyšší
Absolutní Pravda je Kršna. Ten, kdo se stane plně vědomým si Kršny, dosáhne Absolutní Pravdy.
Kršna je Absolutní Pravda. Relativní pravda není pravdou ve třech fázích věčného času. Čas se dělí na
minulost, současnost a budoucnost. Kršna je Pravda v minulosti, současnosti i budoucnosti. V hmotném
světě je všechno ovládáno nejvyšším časem jak v minulosti, tak v současnosti, tak i v budoucnosti.
Kršna však existoval před stvořením, v průběhu stvoření spočívá všechno v Kršnovi a po stvoření
Kršna zůstane. Proto je Absolutní Pravdou za všech okolností. Existuje-li v hmotném světě jakákoliv
pravda, emanuje z Nejvyšší Pravdy, Kršny. Existuje-li v hmotném světě nějaká sláva, její příčinou je
Kršna. Existuje-li v hmotném světě nějaká síla, pak pochází z Kršny. Je-li zde nějaké vzdělání či
moudrost, pak je jejich příčinou Kršna. Kršna je tedy zdrojem všech relativních pravd.
Tento hmotný svět se skládá z pěti základních hmotných prvků - země, vody, ohně, vzduchu a éteru - a
všechny pocházejí z Kršny. Materialističtí vědci povaţují tyto elementy za příčinu hmotného výtvoru,
ale tyto prvky jsou ve svých hrubých a jemných stavech produkovány Kršnou. Ţivé bytosti, které jsou
činné v hmotném světě, jsou také produkty Jeho okrajové síly. V sedmé kapitole Bhagavadgíty je jasně
řečeno, ţe celý vesmírný projev je kombinací dvou druhů Kršnových energií - vyšší a niţší. Ţivé bytosti
náleţí k vyšší energii a mrtvé hmotné prvky patří k Jeho energii niţší. V neprojeveném stavu spočívá
všechno v Kršnovi.
Polobozi, opěvující ve svých modlitbách Nejvyšší Osobnost Boţství, Kršnu, provedli analytický
rozbor hmotného výtvoru. Co je hmotný výtvor? Je jako strom. Strom stojí na zemi. Podobně strom
hmotného projevu stojí na základě hmotné přírody. Tento hmotný projev je přirovnán ke stromu,
protoţe strom je nakonec poraţen. Strom se v sanskrtu řekne
čímţ se označuje to, co bude
nakonec odřezáno, skáceno. Strom hmotného projevu nemůţe být tedy přijat za konečnou Pravdu. Čas
ovlivňuje hmotný svět, ale Kršnovo tělo je věčné. Existoval před hmotným stvořením, existuje v
průběhu jeho bytí a bude existovat po jeho zániku.
Katha Upanišada také cituje příklad se stromem hmotné existence, stojícím na základě hmotné přírody.
Tento strom nese dva druhy ovoce - radost a zármu-tek. Ti, kdo na něm ţijí, jsou jako dva ptáci. Jeden
z nich je lokalizovaný aspekt Kršny, známý jako Paramátmá, a druhý pták je ţivá bytost, která pojídá
ovoce hmotného projevu. Někdy zobe do ovoce radosti, jindy do ovoce zármutku. Druhý pták se však o
ovoce nezajímá, protoţe je spokojen s vlastním já. Katha Upanišada říká, ţe jeden pták zobe v koruně
stromu ovoce a druhý pouze pozoruje. Kořeny tohoto stromu se rozprostírají do tří směrů, coţ
znamená, ţe kořeny představují tři kvalitativní sloţky hmotné přírody: dobro, vášeň a nevědomost. Tak
jako se kořeny stromu rozrůstají, tak prohlubuje člověk délku své hmotné existence spojením s
kvalitativními sloţkami hmotné přírody (dobrem, vášní a nevědomostí). Ovoce hmotného projevu má
čtyři chuti: náboţenství, ekonomický rozvoj, smyslový poţitek a spásu. Podle různých styků se třemi
sloţkami hmotné přírody ochutnávají ţivé bytosti různé druhy náboţenství, různé druhy ekonomického
rozvoje, různé druhy smyslového poţitku a různé druhy spásy. Prakticky veškerá hmotná činnost je
prováděna v kvalitě nevědomosti, ale protoţe existují tři kvality, nevědomost je někdy smíchána s
dobrem či vášní. Chuť hmotného ovoce je vnímána prostřednictvím pěti smyslů. Pět orgánů,
prostřednictvím kterých získáváme poznání, je podmíněno šesti druhům utrpení: nářku, iluzi, slabosti,
smrti, hladu a ţízni. Toto hmotné tělo, neboli hmotný projev, je pokryto sedmi vrstvami: kůţí, svaly,
masem, morkem, kostmi, tukem a semenem. Strom má osm větví: země, voda, oheň, vzduch, éter, mysl,
inteligence a ego. Tělo má devět bran: dvě oči, dvě nosní dírky, dvě uši, ústa, pohlaví a konečník.
Tělem prochází deset druhů vzduchu:
atd. Jak jiţ
bylo vysvětleno výše, dva ptáci sedící na stromě jsou ţivá bytost a lokalizovaná Nejvyšší Osobnost
Boţství.
Příčinou hmotného výtvoru je Nejvyšší Osobnost Boţství, která se expanduje a ovládá tři kvalitativní
sloţky hmotného světa. Višnu vládne dobru, Brahmá vášni a Šiva nevědomosti. Brahmá kvalitou vášně
tento projev stvoří, Višnu jej kvalitou dobra udrţuje a Šiva jej kvalitou nevědomosti zničí. Celý výtvor
nakonec spočívá na Nejvyšším Pánu. On je příčinou stvoření, udrţování a zničení. Kdyţ se celý výtvor
rozplyne, spočívá v těle Nejvyššího Pána jako Jeho subtilní energie.
,,V současné době,`` říkali polobozi, ,,sestupuje Nejvyšší Pán Kršna, aby udrţoval tento výtvor.``
Svrchovaná Příčina je ve skutečnosti jedna, ale méně inteligentní lidé, ovlivněni třemi kvalitami hmotné
přírody, vidí, ţe hmotný svět je projevem různých příčin. Inteligentní lidé zato vědí, ţe příčina je jedna
- Kršna. Jak je potvrzeno v Brahma-sanhitě:
Kršna, Nejvyšší
Osobnost Boţství, je příčinou všech příčin. Brahmá je zástupcem tvoření, Višnu je Kršnova expanze
určená k udrţování a Šiva je Kršnovou expanzí, jeţ všechno zničí.
,,Náš milý Pane,`` pokračovali polobozi, ,,je velmi obtíţné pochopit Tvoji věčnou podobu. Lidé ji
obvykle nejsou schopni porozumět; proto osobně sestupuješ, abys zjevil svou původní věčnou podobu.
Dokáţí do jisté míry pochopit Tvé různé inkarnace, ale věčná dvouruká podoba Kršny, pohybující se
mezi lidmi jako jedna z nich, je pro ně záhadou. Tato věčná podoba poskytuje neustále vzrůstající
transcendentální potěšení oddaným, zatímco neoddaným přináší nebezpečí.`` Jak je řečeno v
Bhagavadgítě, Kršna dává potěšení sádhuům Tato podoba je
však velmi nebezpečná pro démony, protoţe Kršna také sestupuje, aby je zabil. Poskytuje tedy potěšení
oddaným a zároveň ohroţuje démony.
,,Náš milovaný Pane s lotosovýma očima, jsi zdrojem čistého dobra. Existuje mnoho velkých světců,
kteří prostřednictvím samádhi, tj. transcendentální meditace o Tvých lotosových nohách a pohrouţením
se do myšlenek na Tebe, snadno překonali oceán nevědomosti, stvořený hmotnou přírodou, jako by se
jednalo o překročení vody obsaţené v otisku kopýtka telete.`` Smyslem meditace je soustředění mysli
na Nejvyššího Pána, počínaje Jeho lotosovýma nohama. Pouhým meditováním o lotosových nohách
Pána překročí velcí světci širý oceán hmotné existence bez jakýchkoliv potíţí.
,,Ó Pane, zářící jako slunce, velcí svatí lidé, kteří přeplavili oceán nevědomosti pomocí
transcendentální lodi Tvých lotosových nohou, s sebou tuto loď nevzali. Je stále zakotvena na této
straně.`` Polobozi pouţili pěkného přirovnání. Dostaneme-li se lodí na druhou stranu řeky, loď tam
obvykle zůstane. Jak je tedy moţné, ţe lidé na této straně mohou pouţít stejné lodi, která jiţ byla
pouţita jinými transcendentalisty? Polobozi zodpovídají ve své modlitbě tuto otázku tak, ţe loď nikdo
nebere. Oddaní, kteří zůstávají na této straně, mohou překonat oceán hmotné přírody, protoţe čistí
oddaní loď k plavbě vůbec nepouţijí. Kdyţ se k lodi pouze přiblíţí, celý oceán hmotné nevědomosti se
zmenší do velikosti vody obsaţené v otisku kopýtka telete. Oddaní proto ţádnou loď nepotřebují; oceán
překročí okamţitě. Jelikoţ velké svaté osoby jsou milostivé vůči všem podmíněným duším, loď
neustále kotví u lotosových nohou Pána. Člověk můţe kdykoliv meditovat o Jeho lotosových nohách a
takto překonat širý oceán hmotné existence.
Meditace znamená soustředění mysli na lotosové nohy Pána. Impersonalisté neuznávají lotosové nohy
Pána, a proto je předmětem jejich meditace cosi neosobního. Polobozi jasně říkají, ţe osoby, které
meditují o vzduchoprázdnu nebo o něčem neosobním, nemohou překonat oceán nevědomosti. Pouze se
mylně domnívají, ţe se vysvobodily z hmotné existence. ,,Ó Pane s lotosovýma očima! Jejich
inteligence je znečištěna, protoţe nedokáţí meditovat o Tvých lotosových nohách.`` Impersonalisté
klesnou následkem této neznalosti opět do podmíněného hmotného ţivota, ačkoliv se dočasně dostali na
úroveň neosobní realizace. Po podrobení se přísnému pokání a sebekázni splynou s neosobní existencí,
brahma, ale jejich mysl je i nadále hmotně znečištěna - pouze se pokusili zamítnout materialistický
způsob myšlení. To však neznamená, ţe se osvobodili. Musí znovu poklesnout. V Bhagavadgítě se říká,
ţe impersonalista musí projít velkými strastmi, aby poznal konečný cíl. Na začátku Šrímad
Bhágavatamu se také říká, ţe bez oddané sluţby Nejvyšší Osobnosti Boţství se nikdo nemůţe
vysvobodit ze zajetí činností přinášejících plody. Tvrzení z Bhagavadgíty vyslovil Šrí Kršna, tvrzení ve
Šrímad Bhágavatamu pochází z úst velkého světce Nárady a zde to potvrzují polobozi. ,,Osoby, které se
nevěnují oddané sluţbě, nepochopily, jaký je konečný cíl poznání a nedostává se jim Tvé milosti.``
Impersonalisté si pouze myslí, ţe jsou vysvobozeni, ale ve skutečnosti nemají potuchy o Osobnosti
Boţství. Myslí si, ţe Kršna přijme hmotné tělo, kdyţ sestoupí do hmotného světa. Nevidí Jeho
transcendentální tělo. To je také potvrzeno v Bhagavadgítě:
Impersonalisté opět poklesnou, navzdory tomu, ţe překonali chtíč a dospěli na úroveň vysvobození.
Zabývají-li se poznáním jen kvůli samotnému poznání, aniţ by se oddali láskyplné sluţbě Pánu,
nemohou docílit vytouţeného výsledku. Jediné, čeho dosáhnou, jsou potíţe, s nimiţ se setkají. V
Bhagavadgítě se jasně říká, ţe poznání brahma není vše. Ztotoţnění se s brahma můţe pomoci k
dosaţení úrovně vyrovnanosti a k dosaţení radosti neovlivněné hmotným poutem či odporem, ale po
dosaţení této úrovně musí člověk začít s oddanou sluţbou. Začne-li oddaně slouţit po dosaţení úrovně,
na níţ realizoval brahma, je mu povolen vstup do duchovního království, aby ţil věčně ve společnosti
Nejvyšší Osobnosti Boţství. To je výsledek oddané sluţby. Oddaní Nejvyššího Pána nikdy
nepoklesnou jako impersonalisté. Stane-li se, ţe oddaní poklesnou, zůstanou citově připoutáni k Pánu.
Mohou se střetnout s mnoha druhy překáţek, ale lehce a beze strachu je dokáţí zdolat. Na základě
svého odevzdání si jsou jisti, ţe Kršna je vţdy ochrání. Šrí Kršna to slibuje v Bhagavadgítě: ,,Moji
oddaní nikdy nezaniknou.``
,,Náš milovaný Pane, sestoupil jsi ve své původní podobě, věčné podobě dobra, pro blaho všech ţivých
bytostí přebývajících v hmotném světě. Vyuţívajíce Tvého zjevení, mohou všechny velmi rychle
pochopit povahu a podobu Nejvyšší Osobnosti Boţství. Osoby náleţící do čtyř společenských tříd
(brahmáčaríni, grhasthové, vánaprasthové a sannjásíni) mohou všechny vyuţít Tvého zjevení.
Milý Pane, choti Bohyně štěstí! Oddaní, kteří Ti oddaně slouţí, nikdy ze svého vysokého postavení
nepoklesnou jako impersonalisté. Pod Tvojí ochranou dokáţí zvítězit nad pomocníky máji, kteří
neustále kladou překáţky na cestě spásy. Milý Pane, zjevuješ se ve své transcendentální podobě ve
prospěch všech ţivých bytostí, aby Tě mohly vidět tváří v tvář a mohly Tě potěšit prováděním uctivých
védských obětí, meditací a oddanou sluţbou podle pokynů písem. Milý Pane, kdyby ses nezjevil ve své
věčné transcendentální podobě plné blaţenosti a poznání - podobě, která můţe odstranit jakýkoliv druh
spekulativní nevědomosti o Tvém postavení - pak by všichni lidé o Tobě pouze spekulovali podle toho,
do které kvalitativní skupiny hmotné přírody náleţí.``
Kršnovo sestoupení je odpověď na všechny ikonografické představy o Nejvyšší Osobnosti Boţství.
Všichni si představujeme podobu Nejvyšší Osobnosti Boţství podle toho, v jaké kvalitě hmotné přírody
se nacházíme. V Brahma-sanhitě se říká, ţe Bůh je nejstarší osoba, a proto ho určití zboţní lidé
zpodobňují jako velice starého člověka. Ve stejné Brahma-sanhitě je však tento názor vyvrácen: ačkoliv
je Bůh ze všech ţivých bytostí nejstarší, má věčně mladou podobu. Ve Šrímad Bhágavatamu je to
popsáno slovy:
znamená
transcendentální poznání Nejvyšší Osobnosti.
také znamená uskutečněné poznání.
Transcendentální poznání musí být obdrţeno sestupným způsobem prostřednictvím posloupnosti
duchovních učitelů, jako např. Brahmá, který uvádí poznání o Kršnovi v Brahma-sanhitě. Brahmasanhita je
realizované Brahmovou transcendentální zkušeností a tímto způsobem
předloţil Kršnovu podobu a Jeho zábavy v duchovním sídle.
znamená to, co
odstraní všechny druhy spekulace. Z nevědomosti si lidé představují podobu Pána - někdy má tvar,
někdy tvar nemá - záleţí to na jejich různých představách. Avšak popis Kršny v Brahmasanhitě je
vědecky uskutečněné poznání předloţené Brahmou a přijaté Šrí Čaitanjou. O tom není
pochyb. Kršnovo tělo, Kršnova flétna, barva Jeho pleti - všechno existuje. Zde se říká, ţe
vţdy odstraňuje všechny druhy spekulativního poznání. ,,Kdyby ses nezjevil jako
Kršna ve své vlastní podobě, ani
(nevědomost spekulativního poznání), ani
by nebyly realizovány.
Tvým zjevením bude
spekulativní poznání nevědomosti zničeno a pravé uskutečněné poznání autorit jako Brahmá bude
stanoveno. Lidé ovlivněni třemi kvalitativními sloţkami hmotné přírody si vytvářejí vlastního Boha ve
shodě s těmito sloţkami. Tímto způsobem existují o Bohu různé domněnky, ale Tvým zjevením
stanovuješ, kdo Bůh ve skutečnosti je.``
Největší pošetilost, jaké se impersonalisté dopouštějí, spočívá v tom, ţe si myslí, ţe inkarnace Boha při
sestoupní přijme hmotnou podobu v kvalitě dobra. Kršnova a Nárájanova podoba je ve skutečnosti
transcendentální jakékoliv hmotě. Dokonce i největší impersonalista Šankaráčárja přiznal, ţe
příčinou hmotného stvoření je
(neosobní)
projev hmoty neboli neprojevená totalita hmoty a Kršna je transcendentální tomuto hmotnému pojetí.
To je vyjádřeno ve Šrímad Bhágavatamu jako
neboli transcendentální. Bůh
nenáleţí do hmotné kvality dobra, ale je nad touto kvalitou. Je transcendentální, věčný, plný blaţenosti
a poznání.
,,Milý Pane, kdyţ sestoupíš ve svých různých inkarnacích, máš různá jména podle různých situací.
Jmenuješ se Kršna, protoţe jsi všepřitahující; říká se Ti Šjámasundara pro Tvou transcendentální krásu.
znamená načernalý, a přesto se říká, ţe jsi půvabnější neţ tisíce bohů lásky.
Ačkoliv se zjevíš v barvě tmavého mraku, jsi Transcendentální
Absolutno. Tvoje krása je nesčíslněkrát větší neţ jemné tělo Amorovo. Někdy se nazýváš Giridhárí,
protoţe jsi zvedl kopec Góvardhana. Někdy se Ti říká Nandanandana nebo Vásudéva nebo
Devakínandana, protoţe ses zjevil jako syn Mahárádţi Nandy nebo Vasudévy nebo Dévakí.
Impersonalisté si myslí, ţe Tvoje jména a podoby souvisejí s určitou činností a hmotnou kvalitou,
neboť se na Tebe dívají z hlediska materialistického pozorovatele.
Náš milý Pane, nelze Tě pochopit mentální spekulací nebo studováním Tvé absolutní povahy, podoby
a činností. Člověk Ti musí oddaně slouţit a pak porozumí Tvé absolutní povaze, transcendentální
podobě, jménu a vlastnostem. Ve skutečnosti pouze osoba, která chce slouţit Tvým lotosovým nohám,
můţe porozumět Tvé transcendentální povaze, podobě nebo vlastnostem. Ostatní mohou spekulovat
mnoho milionů let, ale nikdy nepochopí ani nepatrnou část Tvého skutečného postavení.`` Neoddaní
nemohou pochopit, kdo je Nejvyšší Osobnost Boţství, Kršna, protoţe závoj Jógamáji zahaluje Kršnovy
skutečné rysy. Jak je potvrzeno v Bhagavadgítě:
Kršna říká:
,,Nezjevuji se pošetilým a hloupým lidem.`` Kdyţ Kršna sestoupil, byl osobně přítomen na
Kuruovském bitevním poli. Všichni Ho viděli, ale ne všichni poznali, ţe je Nejvyšší Osobností Boţství.
Všichni, kdo umřeli v Jeho přítomnosti, přesto dosáhli úplného vysvobození z hmotného zajetí a
přemístili se do duchovního světa.
,,Ó Pane, impersonalisté neboli neoddaní nemohou pochopit, ţe Tvoje jméno je totoţné s Tvojí
podobou.`` Jelikoţ Kršna je absolutní, není rozdíl mezi Jeho jménem a Jeho skutečnou podobou. V
hmotném světě rozdíl mezi tvarem a jménem existuje. Ovoce mango se liší od jména manga.
Nemůţeme ochutnat mango pouhým pronášením: ,,mango, mango, mango``, ale oddaný, který ví, ţe
mezi jménem a tvarem Pána není rozdíl, zpívá
a
realizuje, ţe je neustále v Kršnově společnosti.
Šrí Kršna vyjeví své transcendentální zábavy kvůli osobám, které nejsou pokročilé v absolutním
poznání Nejvyššího, aby mohly myslet na Jeho radovánky a získat z toho poţitek. Jelikoţ není rozdíl
mezi transcendentálním jménem a podobou Pána, není rozdíl mezi Jeho transcendentálními zábavami a
Jeho podobou. Pro méně inteligentní lidi (ţeny, dělníky a kupce) napsal velký světec Vjásadéva
Mahábháratu, ve které popsal mnohé Kršnovy činnosti. Mahábhárata je historie a pouhým studováním,
nasloucháním a vzpomínáním na Kršnovy transcendentální činnosti se mohou hloupí lidé povýšit na
úroveň čistých oddaných.
O čistých oddaných, kteří jsou vţdy pohrouţeni v myšlenkách na Kršnovy lotosové nohy, a kteří vţdy
oddaně slouţí s myslí upřenou na Kršnu, bychom si nikdy neměli myslet, ţe se nacházejí v hmotném
světě. Šrí Rúpa Gósvámí vysvětlil, ţe ti, kdo neustále oddaně slouţí Kršnovi tělem, myslí a činnostmi,
by měli být povaţováni za osvobozené i v tomto těle. To je také potvrzeno v Bhagavadgítě: osoby,
které jsou zaměstnány v oddané sluţbě Kršnovi, jiţ překonaly hmotné postavení.
Kršna se zjevuje, aby umoţnil jak oddaným, tak i neoddaným poznání nejvyššího ţivotního cíle.
Oddaní Ho mohou vidět přímo a uctívat Ho. Těm, kteří nejsou na této úrovni, je umoţněno, aby se
seznámili s Jeho činnostmi, a tak se povýšili na stejnou úroveň.
,,Náš milovaný Pane, svrchovaný vládče, kdyţ se zjevíš na Zemi, všichni démoni jako Kansa a
Dţarásandha budou zničeni a na světě zavládne štěstí. Kdyţ kráčíš po zemi, lze v otiscích Tvých nohou
vidět znaky jako zástavu, trojzubec a blesk. Tímto způsobem ţehnáš Zemi, i nám na nebeských
planetách, kdo tyto stopy vidíme.``
,,Ó milý Pane,`` pokračovali polobozi, ,,jsi nezrozený a nenacházíme ţádný jiný důvod, proč
sestupuješ, neţ abys se oddával radostným zábavám.`` Ačkoliv je v Bhagavadgítě zaznamenán důvod,
proč Pán sestupuje, (aby ochránil oddané a zničil neoddané), ve skutečnosti spíše sestupuje, aby se
setkal s oddanými, coţ Mu způsobuje větší potěšení, neţ aby ničil neoddané, kteří mohou být jednoduše
odstraněni hmotnou přírodou. ,,Akce a reakce vnější energie hmotné přírody (výtvor, udrţování a
ničení) jsou vykonávany automaticky. Pouhým odevzdáním se Tvému svatému jménu - protoţe Tvé
jméno a Tvoje osobnost se od Tebe neliší - jsou oddaní dostatečně chráněni.`` Ochrana oddaných a
zničení neoddaných nejsou ve skutečnosti činnosti, které provádí Nejvyšší Osobnost Boţství. Kdyţ
sestoupí, činí tak jen pro své transcendentální potěšení. Ţádný jiný účel neexistuje.
,,Náš milý Pane, přišel jsi jako nejlepší z jaduovské dynastie. Vzdáváme Ti hlubokou úctu a klaníme se
Tvým lotosovým nohám. Před tímto zjevením jsi také sestoupil jako ryba, kůň, ţelva, kanec, labuť, král
Rámačandra, Parašuráma a mnohé jiné inkarnace. Sestoupil jsi, abys chránil své oddané, a my Tě
prosíme, abys nám dal i v tomto vtělení jako Nejvyšší Osobnost Boţství podobnou ochranu ve všech
třech světech a odstranil překáţky, jeţ brání klidnému ţivotu.``
,,Milá Dévakí, ve tvém lůně se nachází Nejvyšší Osobnost Boţství, zjevující se se všemi svými plnými
expanzemi. Zjevuje se pro naše blaho. Nemusíš se obávat svého bratra, krále bhódţského. Tvůj syn,
Kršna, Nejvyšší Osobnost Boţství, se zjeví, aby ochránil zboţnou dynastii jaduovskou. Nezjeví se sám,
ale bude Ho doprovázet Jeho bezprostřední plná část, Balaráma.``
Dévakí měla velký strach ze svého bratra Kansy, protoţe jiţ zabil tolik jejích dětí. Proto měla velké
obavy o Kršnu. Ve Višnu Puráně se říká, ţe všichni polobozi společně se svými ţenami často
navštěvovali Dévakí, aby ji uklidnili a povzbudili, a aby se neobávala, ţe Kansa jejího syna zabije.
Kršna, který se nacházel v jejím lůně, se měl zjevit nejen proto, aby sníţil nechtěné břemeno světa, ale
především proto, aby ochraňoval zájmy jaduovské dynastie, a zvláště pak, aby ochránil Dévakí a
Vasudévu. Rozumí se, ţe Kršna byl přemístěn z Vasudévovy mysli do mysli Dévakí a odtud do jejího
lůna, a proto všichni polobozi uctívali Dévakí jako Kršnovu matku.
Po tomto uctívání transcendentální podoby Pána se všichni polobozi, včetně Brahmy a Šivy, vrátili do
svých nebeských sídel.
3) Kršnovo narození
Jak jiţ bylo vysvětleno v Bhagavadgítě, Kršna říká, ţe Jeho zjevení, narození a činnosti jsou
transcendentální a ten, kdo jim skutečně porozumí, se můţe okamţitě přemístit do duchovního světa.
Bůh se nenarodí nebo nezjeví jako obyčejný člověk, který je donucen přijmout hmotné tělo podle svých
minulých činností. Zjevení Pána je vysvětleno v druhé kapitole Bhagavadgíty: ,,Zjeví se ze své vlastní
vůle.`` Jakmile dozrála doba pro sestup Pána, postavení hvězd se stalo velice příznivé. Také
astrologický vliv hvězdy Róhiní dominoval. Tato hvězda je povaţována za velice příznivou, protoţe je
ovládána přímo Brahmou. Podle astrologických výpočtů existují kromě správného postavení hvězd
příznivé a nepříznivé okamţiky dle různých situací v různých hvězdných soustavách. V okamţiku
Kršnova narození byly hvězdné soustavy okamţitě seskupeny tak, ţe všechno se stalo příznivé.
V té době vládl na všech stranách, na východě, na západě, severu a jihu, mír a blahobyt. Na obloze
bylo moţno pozorovat příznivé hvězdy a na zemském povrchu se ve všech městech, vesnicích a
pastvinách, jakoţ i v myslích všech, jevily známky štěstí. V řekách teklo dostatek vody a jezera byla
ozdobena překrásnými lotosovými květy. V lesích poletovali krásní ptáci a pávi. Všichni sladce zpívali
a pávi tančili společně se svými druţkami. Vánek příjemně pofukoval, přenášel vůně různých květů,
osvěţoval a dopřával tělesným smyslům příjemný pocit. Bráhmani, kteří prováděli oběti ohněm, zjistili,
ţe jejich domovy se opět staly pro tyto rituály velmi příhodným místem. Vzhledem k potíţím
způsobeným démonskými králi byly zápalné oběti v domovech bráhmanů téměř zrušeny. Nyní
bráhmani pozorovali, ţe mohou bez potíţí zapálit oheň. Jelikoţ jim nebylo dovoleno oběti provádět,
byli velice rozrušeni v mysli, inteligenci a činnostech, ale právě v okamţiku Kršnova zjevení se jejich
mysl automaticky naplnila radostí, neboť z nebe se ozývaly transcendentální zvuky, potvrzující zjevení
Nejvyšší Osobnosti Boţství.
Obyvatelé planet Gandharva a Kinnara začali zpívat a obyvatelé Siddhalóky a Čáranové začali
modlitbami opěvovat Nejvyšší Osobnost Boţství. Na nebeských planetách začali andělé a jejich ţeny
tančit, doprovázeni Apsarámi. Velcí světci a polobozi potěšeni touto podívanou začali shůry shazovat
květiny. Na mořském pobřeţí jemně šplouchaly vlny a nad mořem visely mraky, ze kterých příjemně
zazníval zvuk hromu.
Za těchto okolností se jedné temné noci zjevil před Dévakí, která byla krásná jako jedna z polobohyň,
Šrí Višnu, sídlící v srdci všech ţivých bytostí, jako Nejvyšší Osobnost Boţství. Višnuovo zjevení by se
dalo přirovnat s plným měsícem, který vyšel na východním horizontu. Někdo můţe namítnout, ţe
vzhledem k tomu, ţe se Kršna zjevil osmý den ubývajícího měsíce, nemohl být úplněk. To se dá
zodpovědět tak, ţe Šrí Kršna se zjevil v dynastii, která náleţí Měsíci; ačkoliv v onu noc úplněk nebyl,
měl Měsíc díky Pánovu zjevení v dynastii, v níţ je samotný Měsíc původní osobou, nesmírnou radost, a
mohl se milostí Kršny objevit jako plný.
V astronomickém pojednání nazvaném Khamanikja je postavení hvězd v době Kršnova zjevení velice
dobře popsáno. Potvrzuje, ţe dítě, které se narodilo v tento příznivý okamţik, je Nejvyšší Brahma
neboli Absolutní Pravda.
Vasudéva ţasl, ţe překrásné novorozeně má čtyři ruce, v nichţ drţí lasturu, kyj, disk a lotosový květ, je
ozdobeno znakem Šrívatsa, na krku má náhrdelník z drahokamu
a je oblečeno do
ţlutého hedvábí. Jevilo se jasně jako tmavý zářící mrak, na hlavě mělo korunu ozdobenou drahokamem
tělo zdobily cenné náramky, náušnice a jiné šperky, a na hlavě mělo husté vlasy.
Vasudéva byl ohromen neobyčejnými rysy tohoto dítěte. Jak jen mohlo být novorozeně takto
ozdobeno? Pochopil, ţe se před ním právě zjevil Šrí Kršna a naplnila ho nesmírná radost. Vasudéva
skromně uvaţoval, ţe všudepřítomný Nejvyšší Pán Višnu neboli Kršna se zjevil v jeho domě jako dítě
ve své původní podobě, ačkoliv je obyčejnou ţivou bytostí, která je podmíněna hmotné přírodě, a
kromě toho ho věznil Kansa. Ţádné pozemské dítě se nenarodí se čtyřma rukama, ozdobeno šperky a v
pěkném rouchu, plně vybaveno všemi znaky náleţejícími Nejvyšší Osobnosti Boţství. Vasudéva
přemýšlel se zrakem upřeným na své dítě, jak tento příznivý okamţik oslavit: ,,Obvykle, kdyţ se narodí
dítě muţského pohlaví, oslaví lidé tuto událost veselicí. V mém domě, třebaţe jsem uvězněný, se
narodil Nejvyšší Pán. Tím víc bych měl tento okamţik oslavit!``
Kdyţ se Vasudéva, který se také nazývá Ánakadundubhi, díval na novorozeně, měl takovou radost, ţe
chtěl darovat několik tisíc krav bráhmanům. Podle védského zvyku rozdává král u příleţitosti
příznivých oslav mnoho darů. Krávy ozdobené zlatem jsou předávány bráhmanům a světcům. Vasudéva
chtěl také provést dobročinnou oslavu na počest Kršnova zjevení, ale protoţe byl za mříţemi Kansova
vězení, daroval bráhmanům tisíce krav alespoň ve své mysli.
Jakmile se přesvědčil, ţe novorozené dítě je samotný svrchovaný Pán, hluboce se uklonil a se
sepjatýma rukama se k Němu začal modlit. V té chvíli byl Vasudéva v transcendentálním rozpoloţení
mysli a úplně se zbavil strachu z Kansy. Novorozeně také ozařovalo místnost, v níţ se zjevilo.
,,Můj milý Pane,`` začala Vasudévova modlitba, ,,vím, kdo jsi. Jsi Nejvyšší Osobnost Boţství,
Nadduše všech ţivých bytostí a Absolutní Pravda. Zjevil ses ve své věčné podobě, kterou můţeme
vnímat přímo. Vím, ţe jsi sestoupil, abys mě zbavil strachu z Kansy. Nenáleţíš do hmotného světa; jsi
stejná osoba, která uvádí do činnosti vesmírné stvoření pouhým pohledem na hmotnou přírodu.``
Někdo můţe namítnout, ţe Nejvyšší Pán, který stvoří celý vesmírný projev pouhým pohledem, se
nemůţe narodit z Dévakina lůna. Vasudéva odstranil tento argument slovy: ,,Můj milý Pane, není
překvapující, ţe ses zjevil v lůně Dévakí, protoţe stvoření proběhlo podobným způsobem. Leţel jsi v
Oceánu příčin jako Mahávišnu a z Tvého dýchání vzniklo nespočetné mnoţství vesmírů. Potom jsi
vstoupil do kaţdého z nich jako Garbhódakašájí Višnu. Pak ses opět expandoval na Kšíródakašájí
Višnua a vstoupil jsi do srdcí všech ţivých bytostí, dokonce i do atomu. Vstup do Dévakina lůna lze
pochopit stejným způsobem. Na základě úkazů, které ve hmotném světě pozorujeme, pochopíme, ţe do
něčeho vstoupíš, ale zároveň jsi všudepřítomný. Totalita hmotné energie zůstane neporušena i po
rozdělení na šest prvků. Hmotné tělo není nic jiného, neţ kombinace pěti hrubých prvků - země, ohně,
vody, vzduchu a éteru. Kdekoliv existuje nějaké tělo, zdá se, ţe jsou tyto prvky nově stvořeny, ale ve
skutečnosti existují mimo tělo. Podobně, ačkoliv se zjevíš jako dítě v lůně Dévakí, existuješ také vně.
Vţdy prodléváš ve svém sídle, ale současně se dokáţeš expandovat do milionů podob.
Člověk musí chápat Tvé zjevení s velkou inteligencí, neboť hmotná energie z Tebe také emanuje. Jsi
původním zdrojem hmotné energie, tak jako je slunce zdrojem sluneční záře. Stejně jako sluneční záře
nemůţe zakrýt samotné slunce, nemůţe hmotná energie - Tvá emanace - zakrýt Tebe. Zdá se, ţe jednáš
na úrovni tří kvalitativních sloţek hmotné energie, ale ve skutečnosti Tě tři kvality hmotné přírody
nemohou zakrýt. Tak to chápou velcí filozofové. Jinými slovy, hmotná energie Tě nikdy nepokryje,
ačkoliv se zdá, ţe jsi v ní.``
Z védských zdrojů se můţeme dozvědět, ţe Nejvyšší Brahma projevuje svou záři, a proto je všechno
ozářeno. V Brahma-sanhitě se říká, ţe brahmadţjóti neboli neosobní záře, brahma, emanuje z těla
Nejvyššího Pána a z této záře vzniká veškeré stvoření. V Bhagavadgítě dále stojí, ţe Pán je základem
neosobní záře. Podobně je základní příčinou všeho. Méně inteligentní lidé si však myslí, ţe kdyţ
Nejvyšší Osobnost Boţství sestoupí do hmotného světa, přijme hmotné vlastnosti. K takovému
nemoudrému závěru mohou dojít pouze hlupáci.
Nejvyšší Osobnost Boţství existuje všude přímo a nepřímo; je mimo hmotné stvoření a je také v něm.
Není v tomto hmotném světě jen jako Garbhódakašájí Višnu, ale existuje také v kaţdém atomu jako
Kšíródakašájí Višnu. Existence všeho závisí na Jeho přítomnosti. Nic nemůţe být odděleno od Jeho
existence. Védy nás vybízejí, abychom našli Nejvyšší Duši, tj. abychom vyhledali základní příčinu
všeho, neboť nic neexistuje nezávisle na Nejvyšší Duši. Proto je hmotná energie transformací energie
Boha. Jak mrtvá hmota, tak ţivá síla - duše - z Něho emanují. Pouze pošetilci mohou dojít k závěru, ţe
kdyţ Nejvyšší Pán sestoupí, přijme hmotné podmínky. I kdyţ se zdá, ţe má hmotné tělo, nepodmíní Ho
ţádná hmotná situace. Proto Kršna sestoupil a odstranil všechny nedokonalé závěry o příchodu a
odchodu Nejvyšší Osobnosti Boţství.
,,Pane můj, Tvoje zjevení, existence a zmizení jsou mimo vliv hmotných kvalit. Protoţe všechno
ovládáš a jsi základem nejvyššího brahma, není v Tobě nic nepochopitelného nebo protikladného. Jak
jsi řekl, hmotná příroda jedná pod Tvým dohledem, stejně jako voják plní příkazy svého nadřízeného.
Niţší činnosti Tě nemohou ovlivnit. Nejvyšší brahma a všechny ostatní jevy existují v Tobě a Ty
ovládáš všechny činnosti hmotné přírody.
Nazýváš se
neboli ,,bělost`` je symbolická představa Absolutní Pravdy,
protoţe není ovlivněna hmotnými vlastnostmi. Šrí Brahmá se nazývá
neboli červený, protoţe
ve stvoření zastupuje kvalitu vášně. Šrí Šiva je pověřen temnotou, protoţe zničí vesmír. Stvoření,
udrţování a zničení vesmírného projevu je řízeno Tvými silami, které Tě přesto neovlivní. Jak se
potvrzuje ve Védách: Nejvyšší Osobnost Boţství je vţdy mimo hmotné kvality Také se říká, ţe vášeň a nevědomost v osobě Nejvyššího Pána neexistují.
Ó Pane můj, jsi svrchovaný vládce, Osobnost Boţství, největší z největších a udrţovatel kosmického
pořádku. Navzdory tomu, ţe jsi svrchovaný vládce, zjevil ses laskavě v mém domě. Účelem Tvého
zjevení je zabít stoupence démonských panovníků světa, kteří jsou oděni do královských rouch, ale ve
skutečnosti jsou démoni. Jsem si jist, ţe je všechny, včetně jejich stoupenců a vojáků, zabiješ.
Rozumím, ţe ses zjevil, abys zabil necivilizovaného Kansu a jeho následovníky. Jelikoţ Kansa ví, ţe
se zjevíš, abys ho zabil, usmrtil jiţ všechny Tvé starší sourozence. Nyní čeká pouze na zprávy o Tvém
narození. Jakmile se o něm doslechne, okamţitě sem přijde s různými zbraněmi, aby Tě připravil o
ţivot.``
Po Vasudévově modlitbě se začala modlit Dévakí, Kršnova matka. Měla velký strach vzhledem k
ohavnostem, které její bratr provedl. Dévakí řekla: ,,Můj milý Pane, Tvoje věčné podoby jako
Nárájana, Šrí Ráma, Hajašírša, Varáha, Nrsinha, Vámana, Baladéva a miliony podobných inkarnací
emanujících z Višnua jsou popsány ve védských písmech jako původní. Jsi původní, protoţe všechny
Tvé inkarnace existují mimo hmotné stvoření. Tvoje podoba existovala před stvořením tohoto
kosmického výtvoru. Tvé podoby jsou věčné a všudepřítomné. Jsou samovyzařující, neměnné a
neznečištěné hmotnými vlastnostmi. Takové věčné podoby jsou věčně vědomé a plné blaţenosti; jsou
umístěny v transcendentální kvalitě dobra a vţdy se věnují různým zábavám. Nejsi omezen určitou
podobou; všechny tyto věčné transcendentální podoby jsou soběstačné. Je mi jasné, ţe jsi Nejvyšší
Višnu.
Po mnoha milionech letech, kdy Šrí Brahmá dokončí svou ţivotní pouť, započne ničení vesmírného
výtvoru. V této době vstoupí pět prvků - země, voda oheň, vzduch a éter - do mahátattvy, která opět
vstoupí silou času do totality neprojevené hmotné energie; všechna hmotná energie vstoupí do
energetické pradhány a pradhána vstoupí do Tebe. Proto po zničení celého vesmírného stvoření
zůstaneš samotný se svým transcendentálním jménem, podobou, vlastnostmi a příslušenstvím.
Pane můj, hluboce se Ti klaním, protoţe řídíš veškerou neprojevenou energii a jsi konečnou nádrţí
hmotné přírody. Pane můj, celé vesmírné stvoření je pod vlivem času, počínaje okamţikem a konče
rokem. Všichni jednají podle Tvých pokynů. Jsi původní vládce všeho a oceán všech energií.
Všechny podmíněné duše se neustále stěhují z jednoho těla do druhého, z jedné planety na druhou, a
přesto se nevysvobodí z útoků rození a smrtí. Kdyţ ale taková bojácná ţivá bytost přijme útočiště u
Tvých lotosových nohou, můţe ulehnout bez strachu, ţe by na ni obávaná smrt zaútočila.`` Tento
Dévakin výrok potvrzuje samotný Kršna v Bhagavadgítě, kde říká, ţe i kdyţ někdo dokáţe cestovat po
celém vesmíru, od Brahmalóky aţ na Patalalóku, nemůţe uniknout útokům rození, smrti, nemoci a stáří.
Zato ten, kdo vstoupí do Boţího království, říká Pán, není nikdy více povinen se vrátit do hmotného
světa.
Proto Tě, Pane můj, ţádám, abys mě zachránil před krutýma rukama Kansy, syna Ugrasénova. Modlím
se k Tobě, abys mě vysvobodil z této strašné situace, protoţe jsi vţdy připraven chránit své
sluţebníky.`` Šrí Kršna to také potvrdil v Bhagavadgítě, kdyţ ujistil Ardţunu: ,,Vyhlaš na celém světě,
ţe moji oddaní nikdy nezaniknou.`` Dévakí vyjádřila mateřskou lásku, kdyţ prosila Pána o
vysvobození: ,,Vím, ţe tuto transcendentální podobu mohou spatřit velcí světci v meditaci, ale stále se
obávám, neboť jakmile Kansa zjistí, ţe ses zjevil, můţe Ti ublíţit. Proto Tě prosím, staň se prozatím
našim hmotným zrakům neviditelný.`` Dévakí, jinými slovy, poţádala Pána, aby na sebe vzal podobu
obyčejného dítěte. ,,Můj strach z mého bratra Kansy pochází jen z toho, ţe se máš zjevit. Pane můj,
Madhusúdano, Kansa ještě nemusí vědět, ţe ses narodil, a proto Tě prosím, abys zatajil svoji podobu se
čtyřma rukama, ve kterých drţíš Višnuovy znaky - lasturu, disk, kyj a lotosový květ. Můj milý Pane, na
konci vesmírného zničení vstoupí celý vesmír do Tvého břicha, avšak ze své čisté milosti ses zjevil v
mém lůně. Nemohu věřit tomu, ţe vystupuješ jako obyčejný člověk jenom proto, abys potěšil své
oddané.``
Po vyslechnutí Dévakiných modliteb Pán odpověděl: ,,Moje milá matko, v době Svájambhuvy Manua
ţil můj otec Vasudéva jako jeden z Pradţápatiů. Tehdy se jmenoval Sutapá a tys byla jeho ţenou Pršni.
V té době touţil Brahmá zvýšit počet obyvatel a poţádal vás, abyste zplodili potomstvo. Ovládali jste
svoje smysly a prováděli přísná pokání. Vykonáváním dýchacích cvičení podle jógových pravidel jste
oba dokázali snášet vlivy hmotných zákonů - deštivé období, nápory větru a sţíravé horko slunečních
paprsků. Také jste dodrţovali všechny náboţenské zásady. Tímto způsobem jste dokázali očistit svá
srdce a odolávat vlivu hmotné přírody. Provozujíce sebekázeň, jedli jste pouze listí spadlé se stromů.
Pak jste Mě uctívali s klidnou myslí a zbaveni pohlavní touhy, touţíce dostat nějaké pěkné poţehnání.
Oba jste prováděli pokání po dobu dvanácti tisíc nebeských let. V průběhu této doby byla vaše mysl
neustále pohrouţena ve Mně. Byl jsem s vámi spokojen, kdyţ jste prováděli oddanou sluţbu a vţdy na
Mne mysleli ve svých srdcích. Ó bezhříšná matko, tvoje srdce je vţdy čisté. Tenkrát jsem se také před
tebou zjevil v této podobě, připraven splnit tvé přání. Přála sis, abych se narodil, jako tvůj syn. Přestoţe
jsi Mě viděla osobně, místo abys poţádala o úplné vysvobození z hmotného zajetí, chtěla jsi pod vlivem
Mé energie, abych se stal tvým synem.``
Pán si jinými slovy vybral svou matku a otce - jmenovitě Pršni a Sutapu - aby se mohl zjevit v
hmotném světě. Kdykoliv Pán sestoupí jako člověk, musí mít někoho za matku a otce. Vybral si Pršni a
Sutapu za své rodiče. Na základě toho nemohli poţádat o spasení. Spása není tak důleţitá, jako
transcendentální láskyplná sluţba Pánu. Pán je mohl odměnit okamţitou spásou, ale dali přednost tomu,
aby zůstali v hmotném světě při Jeho různých zjeveních, jak bude vysvětleno v následujícím verši.
Jakmile Pršni a Sutapá obdrţeli Pánovo poţehnání, ţe se stanou Jeho rodiči, zanechali pokání a ţili
jako muţ a ţena, aby mohli zplodit dítě, které bylo samotný Nejvyšší Pán.
Po určité době Pršni otěhotněla a porodila děťátko. ,,V té době,`` řekl Pán Vasudévovi a Dévakí, ,,jsem
se jmenoval Pršnigarbha. V dalším období jste se narodili jako Aditi a Kašjapa, a Já jsem se stal vaším
dítětem, jménem Upéndra. Byl jsem velký jako trpaslík, a proto jsem byl znám jako Vámanadéva.
Poţehnal jsem vám, ţe se vám narodím jako syn třikrát. Nyní, potřetí, jsem se vám, Vasudévo a Dévakí,
narodil jako Kršna. Zjevil jsem se v této podobě Višnuově, abych vás přesvědčil, ţe jsem stejná
Nejvyšší Osobnost Boţství. Mohl jsem se narodit jako obyčejné dítě, ale pak bys nemusela věřit, ţe se z
tvého lůna narodil Nejvyšší Pán. Můj milý otče a matko, s velkou náklonností a láskou jste Mě
mnohokrát vychovali a jsem vám proto nesmírně vděčen. Ujišťuji vás, ţe se tentokrát vrátíte domů,
zpátky k Bohu, pro dokonalost ve svém poslání. Vím, ţe máte o Mne strach a ţe se obáváte Kansy.
Proto vám přikazuji, abyste Mě okamţitě přenesli do Gókuly a vyměnili za dcerku, která se právě
narodila Jašódě.`` Takto promlouvaje ke svému otci a matce, se Pán proměnil v obyčejné dítě a zmlkl.
Jakmile Vasudéva vynesl svého syna z místnosti, kde se narodil, dle příkazu Nejvyšší Osobnosti
Boţství, narodila se Nandovi a Jašódě dcera Jógamájá, vnitřní síla Pána. Pod jejím vlivem usnuli
všichni obyvatelé Kansova paláce, zvláště ţalářníci, hlubokým spánkem. Všechny brány se otevřely,
ačkoliv byly zajištěny ţeleznými řetězy. Noc byla velice tmavá, ale kdyţ Vasudéva vzal Kršnu do
náruče a vyšel ven, mohl všechno vidět jako při denním světle.
V Čaitanja-čaritámrtě se říká, ţe Kršna je jako sluneční světlo. Tam, kde se zdrţuje, nemůţe zůstat
iluzorní energie, která se přirovnává k temnotě. Kdyţ Vasudéva nesl Kršnu, temnota noci zmizela.
Všechny vězeňské brány se samy od sebe otevřely. Zároveň začalo hustě pršet a ozývalo se hřmění.
Kdyţ Vasudéva nesl Kršnu, rozprostřel nad ním Šrí Šéša v podobě hada své kápě, aby Ho chránil před
deštěm. Vasudéva došel ke břehu Jamuny, jejíţ hluboké vody burácely. Jamuná však umoţnila
Vasudévovi, aby přešel na druhý břeh, stejně jako dovolil Indický oceán Rámovi přejít na Lanku.
Vasudéva přebrodil Jamunu a zamířil do Gókuly, kde bydlel Nanda Mahárádţa. I zde všichni pastýři
krav tvrdě spali. Vasudéva vyuţil této příleţitosti, tiše vstoupil do místnosti, kde spala Jašódá, a bez
potíţí vyměnil svého syna za děvčátko, jeţ se Jašódě narodilo. Poté se vrátil do vězení, poloţil ji
Dévakí do klína, a zaklapl za sebou okovy, aby Kansa nepoznal, co se mezitím událo.
Matka Jašóda věděla, ţe se jí narodilo dítě, ale protoţe byla po porodu velice unavená, tvrdě usnula.
Kdyţ se probudila, nepamatovala si, byl-li to chlapeček nebo holčička.
4) Kansovo pronásledování
Jakmile Vasudéva zajistil všechny dveře a brány, stráţci se probudili a zaslechli pláč novorozeněte.
Kansa očekával zprávy o jeho narození a stráţní okamţitě odešli, aby ho informovali, ţe se dítě
narodilo. Kansa rychle vyskočil z postele a zvolal: ,,Krutá smrt mého ţivota se narodila!`` Byl velice
zmaten, ţe se jeho smrt tak rychle přiblíţila a vlasy se mu jeţily na hlavě. Bez meškání se odebral k
místu, kde se dítě narodilo.
Kdyţ Dévakí viděla, jak k ní její bratr kráčí, pokorně ho začala prosit: ,,Můj milý bratře, prosím tě,
neubliţuj této holčičce. Slibuji ti, ţe se můţe stát ţenou tvého syna; nezabij ji tedy. Věštba
nepředpověděla, ţe tě zabije dítě ţenského pohlaví. Má tě zabít muţ, proto ji nech na pokoji. Můj milý
bratře, zabil jsi jiţ tolik mých novorozených dětí, které zářily jako sluníčka. Není to tvoje chyba. Tvoji
démonští přátelé ti poradili, abys zabil moje děti, ale nyní tě prosím, abys zachoval tuto dívku. Daruj jí
ţivot.``
Kansa ve své krutosti neslyšel ţalostné modlitby své sestry Dévakí. Násilně jí vytrhl děvčátko z náruče
a pokusil se s ní nemilosrdně uhodit o kamenou podlahu. Toto jasně ukazuje, jak krutý bratr dokáţe
obětovat veškeré svazky ve prospěch osobního uspokojení. Dítě mu však vyklouzlo z rukou, vzneslo se
do vzduchua zjevilo se s osmi rukama jako mladší sestra Višnuova. Byla oděna do krásných šatů,
ozdobena květinovými girlandami a ozdobami, v rukách drţela luk, kopí, šípy, meč, lasturu, disk, kyj a
štít.
Všichni polobozi z různých planet jako Siddhalóka, Čáranalóka, Gandharvalóka, Apsaralóka,
Kinnaralóka a Uragalóka ji zahrnuli různými dary a pronesli uctivé modlitby. Shůry oslovila bohyně
Kansu: ,,Ty pošetilče, jak mě můţeš zabít? Dítě, které tě zabije, se jiţ narodilo přede mnou někde jinde.
Nebuď tak krutý ke své ubohé sestře.`` Po tomto zjevení dostala bohyně Durgá různá jménav různých
částech světa.
Kansa se velice zalekl těchto slov. Ze soucitu okamţitě zbavil Vasudévu a Dévakí pout a velice
zdvořile je oslovil: ,,Moje milá sestro a švagře, jednal jsem jako démon, kdyţ jsem zabíjel vlastní
synovce. Zanedbal jsem naše rodinné vztahy a nevím, jakou odplatu obdrţím za tyto činnosti. Asi se
dostanu do pekla, kam chodí vrazi bráhmanů. Divím se však, ţe nebeské proroctví nebylo pravdivé.
Falešná propaganda se nenachází pouze v lidské společnosti. Zdá se, ţe i nebeské bytosti lţou. Jelikoţ
jsem uvěřil slovům nebeských obyvatel, dopustil jsem se hříšných činů tím, ţe jsem zabil děti mé sestry.
Můj milý Vasudévo a Dévakí, oba jste velké duše. V ničem vás nemohu poučit, ale přesto vás ţádám,
abyste se nermoutili nad smrtí vašich dětí. Všichni jsme pod vlivem vyšší síly, která nám nedovolí,
abychom zůstali pohromadě. Postupem času jsme nuceni se odloučit od svých příbuzných, ale musíme
vědět, ţe duše zůstane navţdy neporušena i po zániku různých hmotných těl. Existuje například mnoho
hliněných nádob; jsou vyrobeny a také se rozbijí. Hlína však zůstává stejná. Podobně vznikají a zanikají
těla duše, která je věčná. Není tedy nutné nad něčím naříkat. Všichni by měli vědět, ţe hmotné tělo se
liší od duše a pokud to člověk nepochopí, musí určitě projít procesem transmigrace z jednoho těla do
druhého. Moje milá sestro Dévakí, jsi tak jemná a milá. Prosím tě, promiň mi - netrap se nad smrtí
svých dětí, kterou jsem způsobil. Ve skutečnosti jsem to neudělal já, protoţe to jsou předurčené
činnosti. Člověk musí někdy jednat i nechtěně podle předurčeného plánu. Lidé se někdy mylně
domnívají, ţe duše umírá se zánikem těla, nebo si myslí, ţe ţivá bytost můţe být zabita. Všechny tyto
špatné představy nutí člověka, aby přijal podmínky hmotné existence. Jinými slovy, pokud není
dokonale přesvědčen o věčnosti duše, je podmíněn utrpení, ţe bude zabíjet nebo bude zabit. Moje milá
sestro Dévakí a švagře Vasudévo, promiňte mi laskavě ohavnosti, kterých jsem se proti vám dopustil.
Jsem malomyslný a vy jste tak velkoduší, smilujte se nade mnou a promiňte mi.``
Zatímco Kansa takto promlouval ke svému švagrovi a sestře, nahrnuly se mu slzy do očí a klesl u jejich
nohou. Okamţitě je propustil, uvěřiv slovům Durgádéví, kterou se pokusil zabít. Osobně je zbavil
kovových pout a začal se k nim chovat s velkou náklonností jako rodinný člen.
Kdyţ Dévakí uviděla kajícího se bratra, uklidnila se a zapomně-la na všechny brutální činy, kterých se
dopustil vůči jejím dětem. Vasudéva také zapomněl minulé události a s úsměvem oslovil Kansu: ,,Můj
milý švagře, to, co říkáš o hmotném těle a duši, je pravda. Kaţdá ţivá bytost se narodí nevědomá a
povaţuje hmotné tělo za vlastní já. Takové ţivotní pojetí se zakládá na nevědomosti, kvůli které
vytváříme nepřátelství či přátelství. Nářek, radost, strach, závist, lačnost, iluze a šílenství jsou různé
rysy hmotného pojetí ţivota. Takto ovlivněný člověk nenávidí jen kvůli hmotnému tělu. Kdyţ jsme
zaneprázdněni v těchto činnostech, zapomeneme na náš věčný vztah k Nejvyšší Osobnosti Boţství.``
Vasudéva vyuţil Kansovy shovívavosti a poučil ho, ţe jeho ateistické jednání se zakládá na špatném
pochopení ţivota - tj. ţe povaţuje hmotné tělo za vlastní já. Kdyţ Vasudéva rozmlouvals Kansou tímto
osvěcujícím způsobem, Kansa se uklidnil a necítil jiţ tak velkou vinu za to, ţe zabil své synovce. Se
svolením své sestry Dévakí a svého švagra Vasudévy se vrátil domů s klidnou myslí.
Na druhý den však svolal všechny poradce a vylíčil jim události, které se přihodily minulou noc. Jeho
rádcové byli démonia věční nepřátelé polobohů, takţe je zarmoutily zprávy jejich pána. Přestoţe byli
nezkušení a nevzdělaní, začali Kansovi radit následovně: ,,Milý pane, dovol, abychom zabili všechny
děti, které se narodily v minulých deseti dnech ve všech městech, krajích, vesnicích a pastvinách.
Dovol, abychom tento plán vykonali bezohledně. Domníváme se, ţe polobozi proti nám nemohou
zakročit, kdyţ uděláme tyto ohavnosti. Mají strach proti nám bojovat, a i kdyby si přáli zabránit našim
činnostem, neodváţí se, protoţe se obávají nezměrné síly tvého luku a tebe samotného. Vţdyť jsme
prakticky viděli, ţe kdykoliv ses jim postavil na odpor a zahrnul je deštěm svých šípů, okamţitě se
rozutekli na všechny strany, aby si zachránili ţivot. Mnozí polobozi nebyli schopni s tebou bojovat a
okamţitě se vzdali tak, ţe rozvinuli svoje turbany a mávali jimi nad hlavami. Se sepjatýma rukama tě
prosili, abys ušetřil jejich ţivotya říkali:, Pane, obáváme se tvé síly. Prosíme tě, zachraň nás před touto
nebezpečnou bitvou.
vr Často jsme viděli, ţes nikdy nezabil takové bojácné válečníky, kteří měli strach, jejichţ luky, šípy a
vozy byly zlomeny, nebo kdyţ zapomněli válečnické umění a nebyli schopni se ti postavit na odpor.
Polobohů se tedy nemusíme obávat. V době míru a mimo bitevní pole si o sobě pyšně myslí, ţe jsou
velcí bojovníci, ale ve skutečné bitvě nedokáţí projevit ţádný talent nebo bojový duch. Přestoţe jsou
Višnu, Šiva a Brahmá vţdy připraveni pomáhat polobohům, jímţ velí Indra, neexistuje důvod, proč
bychom z nich měli mít strach. Pokud se týká Višnua, schoval se v srdcích všech ţivých bytostí a
nemůţe vyjít ven. Šiva se zřekl všech činností a odešel do lesa a Brahmá, ten se neustále věnuje různým
druhům pokání a meditaci. O Indrovi se ani nemusíme zmiňovat - je smítko ve srovnání s tvojí silou.
Polobohů se proto nemusíš vůbec obávat. Nesmíme je však ani podceňovat, protoţe jsou našimi
odvěkými nepřáteli. Musíme být opatrní s obranou. Budeme ti neustále slouţit a jsme připraveni
vykonat tvoje rozkazy, abychom je zcela vyhladili.``
Démoni pokračovali: ,,Jestliţe je tělo z nějakého důvodu postiţeno nemocí, která není léčena, nemoc
se můţe stát nevyléčitelnou. Podobně, není-li člověk opatrný, neovládá-li svoje smysly a pustí-li je z
uzdy, pak je velice těţké je ovládnout. Musíme se proto mít vţdy na pozoru před polobohy, aby se
nestali příliš silní a nezdolatelní. Jejich síla pochází od Šrí Višnua, neboť konečným cílem všech
náboţenských zásad je Ho uspokojit. Védská přikázání, bráhmani, krávy, pokání, oběti, dobročinnost a
rozdávání majetku - to vše je určeno k Jeho uspokojení. Měli bychom proto okamţitě zabít všechny
bráhmany, kteří mají na starost védské poznání, a velké světce zodpovědné za konání obřadů. Zabijme
krávy, které jsou zdrojem másla, jeţ je nezbytné k vykonávání obětí. Dovol nám, prosím, abychom
mohli zabít všechny tyto tvory.``
Údy transcendentálního těla Višnuova jsou ve skutečnosti bráhmani, krávy, védské poznání, pokání,
pravdomluvnost, ovládaní smyslů a mysli, svědomitost, dobročinnost, snášenlivost a provádění obětí.
Šrí Višnu sídlí v srdci všech a je vůdcem všech polobohů, včetně Šivy a Brahmy. ,,Myslíme si, ţe
Višnua zabijeme pronásledováním velkých světců a bráhmanů,`` radili ministři.
Po tomto návrhu démonských poradců se Kansa, jenţ byl největší ničema od samého narození, rozhodl
pronásledovat bráhmany a vaišnavy, a tak se chytil do pasti všepohlcujícího věčného času. Poručil
démonům, aby trápili zboţné lidi a odešel do svého domu. Všichni Kansovi přívrţenci byli nejen
ovlivněni kvalitou vášně, ale i zmateni kvalitou nevědomosti a jejich jediným úmyslem bylo vytvořit
nepřátelství se svatými osobami. Takové činnosti pouze zkracují délku ţivota. Démoni urychlují tento
proces a zvou smrt, aby přišla co nejrychleji. Za pronásledování svatých lidí se nedostane člověku jen
předčasné smrti. Tato činnost je tak ohavná, ţe viník postupně ztratí nejen svou krásu, slávu a
náboţenské zásady, ale také si znemoţní vstup na nebeské planety. Démoni brání vykonávání různých
druhů dobročinných činností, hnáni mentálními výmysly. Přestupek proti lotosovým nohám oddaných a
bráhmanů je závaţnější neţ přestupek proti lotosovým nohám Nejvyšší Osobnosti Boţství. Taková
bezboţná společnost se stane zdrojem všemoţných kalamit.
5) Nandovo setkání s Vasudévou
Vasudéva a Dévakí se kvůli Kansově ukrutnosti nemohli zúčastnit a radovat z oslav narození Kršny,
ačkoliv byl jejich vlastním synem. Nanda Mahárádţa, Kršnův nevlastní otec, však oslavil Jeho narození
velmi okázale. Druhého dne bylo oznámeno, ţe se Jašódě narodil chlapeček. Podle védského zvyku
pozval Nanda Mahárádţa učené astrology a bráhmany, aby provedli obřad. Jakmile se narodí dítě,
vypočítají astrologové z doby narození horoskop a zjistí jeho budoucnost. Rodinní členové se
vykoupou, slavnostně se obléknou do pěkných šatů a ozdobí se; potom se shromáţdí před dítětem a
astrologem, aby vyslechli, jaká budoucnost je očekává. Nanda Mahárádţa a ostatní členové rodu se
posadili u novorozeněte. Všichni bráhmani, kteří se tam shromáţdili k této příleţitosti, zpívali příznivé
mantry podle obřadních úkonů, zatímco astrologové prováděli obřad. Všichni polobozi a rodinní předci
jsou také uctíváni při této příleţitosti. Nanda Mahárádţa rozdal bráhmanům 200 000 pěkně ustrojených
a ozdobených krav. Kromě krav rozdal hromady zrní, které byly pokryty drahokamy a zlatem pošitými
látkami.
V hmotném světě shromaţďujeme bohatství různými způsoby a někdy je získáme ne právě čestným či
zboţným způsobem, protoţe taková je povaha shromaţďování věcí. Podle védských příkazů by měl
člověk očistit své bohatství tím, ţe daruje krávy a zlato bráhmanům. Novorozené dítě se také očistí
darováním zrní bráhmanům. Měli bychom vědět, ţe v hmotném světě ţijeme vţdy v nečistém prostředí.
Musíme proto očistit naše ţivoty, náš majetek a sami sebe. Ţivot očistíme denní koupelí, očistou těla
zevnitř a zvenku a přijetím deseti očistných způsobů. Pokáním, uctíváním Boha a dobročinností
můţeme očistit bohatství. Studováním Véd, usilováním o seberealizaci a poznáním Absolutní Pravdy
očistíme sami sebe. Ve védské literatuře se říká, ţe všichni lidé jsou od narození šúdrové, ale přijetím
očistného procesu se stanou dvojzrození. Studováním Véd se můţeme stát viprou, coţ je předstupeň
před bráhmanem. Rozumí-li člověk dokonale Absolutní Pravdě, nazývá se bráhman. Kdyţ bráhman
dosáhne další dokonalosti, stane se vaišnavou neboli oddaným.
Při této oslavě začali všichni přítomní bráhmani zpívat různé védské mantry, aby zajistili dítěti štěstí.
Existují různé druhy zpěvů jako
a
Zároveň se
zpěvem manter se zvenku ozývaly zvuky rohů a kotlů. Veselé melodie se rozléhaly po všech pastvinách
a ve všech domech, které byly vyzdobeny zvenku i zevnitř uměleckými malbami z rýţové masti. Lidé
všechno postříkali vonnou vodou, dokonce i cesty a ulice. Ze stropů a na střechách visely různé vlajky,
girlandy a zelené lístky. Brány zdobily květiny a zelené listy. Všechny krávy, býci a telátka byli
pomazáni směsí oleje a kurkumy a pomalováni červeným křemenem, ţlutým jílem a hnědým
manganem. Byli pokryti pěknými barevnými látkami, zlatými ozdobami a jejich hlavy zdobila paví
péra.
Kdyţ se pastýři doslechli, ţe Nanda Mahárádţa, Kršnův otec, oslavuje narození svého syna, nesmírně
se zaradovali. Oblékli se do drahých šatů, ozdobili se různými náušnicemi a náhrdelníky a na hlavy si
nasadili velké turbany. Poté, co se takto náleţitě oblékli, vydali se k domu Nandy Mahárádţi s mnoha
dary.
Jakmile se pastevkyně doslechly, ţe se Jašódě narodilo děťátko, naplnila je radost a oblékly si drahé
šaty, ozdobily se klenoty a pomazaly svá těla vonnými oleji.
Tak jako pyl na lotosu zdůrazní krásu květu, tak také všechny gópíe (pastevkyně) natřely kunkumu na
své lotosu podobné tváře. Půvabné gópíe vzaly své dary a pospíchaly do domu Nandy Mahárádţi.
Vzhledem k tomu, ţe měly široké boky a plná ňadra, nemohly utíkat, ale z extatické lásky ke Kršnovi
kráčely, jak jen nejrychleji mohly. Jejich uši zdobily perly, na krku měly medailonky z drahokamů, rty a
oči zdobily různé druhy rtěnek a balzámů a ruce měly ozdobeny krásnými zlatými náramky. Kdyţ se
spěšně ubíraly kamenitou cestou, květinové girlandy zdobící jejich těla spadly na zem a zdálo se, jako
by květy pršely z nebe. Gópíe vypadaly ještě mnohem krásněji díky houpajícím se ozdobám na jejich
tělech. Jakmile došly k domu Nandy Mahárádţi, poţehnaly dítěti: ,,Milé dítě, ţij dlouho a ochraňuj
nás.`` Zatímco ţehnaly Kršnovi, pokropily Ho směsí práškové kurkumy, oleje, jogurtu, mléka a vody.
Touto směsí také pokropily všechny ostatní návštěvníky. Této příznivé oslavy se téţ zúčastnily různé
hudební skupiny.
Kdyţ pastevci viděli, jak se jejich ţeny baví, rozveselili se a také po nich začali stříkat jogurt, mléko,
přepuštěné máslo a vodu. Potom po sobě začali házet máslem. Nanda Mahárádţa se zájmem pozoroval,
jak se pastevci a pastevkyně baví a začal rozdávat dary různým zpěvákům, kteří se zúčastnili slavnosti.
Někteří pěvci recitovali významné verše z Upanišad a Purán, jiní opěvovali rodinné předky a někteří
zpívali sladké písně. Bylo tam také mnoho učených bráhmanů a Nanda Mahárádţa jim daroval oděvy,
klenoty a krávy, neboť byl s oslavou velice spokojen.
U této příleţitosti si musíme všimnout, jak bohatí byli vrndávanští obyvatelé, přestoţe se zabývali
pouze chovem dobytka. Všichni pastevci náleţeli do společnosti vaišjů a jejich prací byla ochrana krav
a pěstování obilí. Podle jejich oblečení a podle jejich chování se dá usoudit, ţe měli velké hmotné
vlastnictví, ačkoliv bydleli v malé vesnici. Měli takový nadbytek různých mléčných produktů, ţe po
sobě rozpustile házeli máslo bez jakéhokoliv omezení. Jejich bohatství spočívalo v mléce, jogurtu,
přepuštěném másle a mnoha jiných mléčných výrobcích. Výměnou za své zemědělské produkty získali
mnoho drahokamů, klenotů a drahých látek. Nejenţe tyto věci vlastnili, ale mohli je volně rozdávat,
jako například Nanda Mahárádţa.
Nanda Mahárádţa, nevlastní otec Šrí Kršny, tedy uspokojil přání všech lidí, kteří přišli na slavnost.
Uctivě je přivítal a obdaroval je čímkoliv, po čem touţili. Učení bráhmani, kteří neměli ţádný jiný
zdroj příjmu, záviseli úplně na vaišjích a kšatrijích a obdrţeli dary při takovýchto slavnostních
příleţitostech jako narození nebo svatby. Zatímco Nanda Mahárádţa uctíval Višnua a snaţil se
uspokojit všechny návštěvníky, jeho jedinou touhou bylo, aby děťátko Kršna bylo šťastné. Netušil, ţe
toto dítě je zdrojem Višnua. Modlil se k Višnuovi, aby Ho ochraňoval.
Róhinídéví, Balarámova matka, byla nejšťastnější ţenou Vasudévovou. Byla odloučena od svého
manţela, ale přesto se oblékla do pěkných šatů, aby mohla blahopřát Mahárádţovi Nandovi k narození
jeho syna Kršny. Na krku jí visela girlanda, náhrdelník a na těle měla různé ozdoby. Podle védského
zvyku se ţena, jejíţ manţel je mimo domov, obléká jednoduše, avšak Róhiní se oblékla pěkně k této
příleţitosti, přestoţe byl její muţ pryč.
Tato bohatá slavnost ukazuje zřetelně velký blahobyt, který byl tehdy ve Vrndávaně. Protoţe se Šrí
Kršna narodil v domě Nandy Mahárádţi a Jašódy, Bohyně štěstí byla nucena projevit ve Vrndávaně své
bohatství. Zdálo se, jakoby se Vrndávana stala sídlem zábav Bohyně štěstí.
Po obřadu se Nanda Mahárádţa rozhodl odjet do Mathury zaplatit roční daň Kansově vládě. Před
odjezdem svolal všechny schopné pastevce z vesnice a poţádal je, aby se starali o Vrndávanu v jeho
nepřítomnosti. Jakmile se Vasudéva doslechl o jeho příjezdu, chtěl poblahopřát svému příteli a
okamţitě se ho vydal hledat. Kdyţ Vasudéva uviděl Nandu, cítil, jakoby se znovu narodil. Nanda,
naplněn radostí, vstal a objal Vasudévu. Mile ho přivítal a nabídl mu místo na sezení. Vasudéva se
obával o své dva syny, kteří byli pod Nandovou ochranou. Starostlivě se na Ně dotazoval. Jak
Balaráma, tak Kršna byli Vasudévovi synové. Balaráma byl přemístěn do lůna Róhiní, která byla
Vasudévovou ţenou, ale byla pod ochranou Nandy Mahárádţi. Jašódá obdrţela Kršnu výměnou za
svou dceru. Nanda Mahárádţa věděl, ţe Balaráma je Vasudévův syn, nevěděl však, ţe i Kršna je
Vasudévovým synem. Vasudéva to věděl a dychtivě se dotazoval na Kršnu a Balarámu.
Vasudéva řekl: ,,Můj milý bratře, přestoţe jsi touţil mít syna, neměl jsi ţádného. Nyní se ti milostí
Boha poštěstilo a narodil se ti pěkný synek. Myslím si, ţe to je pro tebe velice příznivé. Milý příteli,
Kansa mě věznil, ale nyní jsem na svobodě. Nedoufal jsem, ţe tě znovu uvidím, ale milostí Boţí tě
mohu vidět; připadá mi, jako bych se znovu narodil.`` Vasudéva vyjádřil úzkost o Kršnu. Kršna byl v
tajnosti zanesen k matce Jašódě a poté, co Nanda okázale oslavil Jeho narození, odešel do Mathury.
Vasudévu to velice potěšilo a řekl: ,,Připadá mi, jako bych se znovu narodil.`` Nikdy neočekával, ţe
Kršna zůstane na ţivu, neboť Kansa jeho ostatní syny zabil.
Vasudéva pokračoval: ,,Můj milý příteli, je pro nás těţké, abychom ţili pohromadě. Ačkoliv máme
rodiny a příbuzné, syny a dcery, chodem událostí jsme obvykle odděleni jeden od druhého. Je to
způsobeno tím, ţe kaţdá ţivá bytost se zde na Zemi objeví pod vlivem plodonosných činností. Přestoţe
jsou pohromadě, není jisté, ţe spolu zůstanou delší dobu. Podle svých plodonosných činností musí lidé
jednat různě a následkem toho musí být odděleni. Mnoho rostlin a vodních řas například plave na
vlnách oceánu. Někdy se k sobě přiblíţí a jindy se navţdy oddělí; jedna řasa jde jedním směrem a druhá
druhým. Podobně mohou naše rody prospívat, kdyţ ţijeme pohromadě, ale po určité době se na vlnách
času odloučí.``
Vasudévovo prohlášení se dá vysvětlit takto: Ačkoliv se mu a jeho ţeně Dévakí narodilo osm synů,
naneštěstí všichni odešli. Nemohl si ani ponechat Kršnu. Vasudéva cítil odloučení od Kršny, ale nemohl
vyjevit skutečnou pravdu. ,,Řekni mi, prosím, jak se vám daří ve Vrndávaně?`` zeptal se. ,,Máte mnoho
zvířat, jsou šťastná? Dostávají dostatečně vody a trávy? Řekni mi také, zdali místo, kde nyní ţijete, je
klidné a bezstarostné.`` Vasudéva se dotazoval tímto způsobem, neboť se chtěl dozvědět o Kršnově
bezpečnosti. Věděl, ţe Kansa a jeho pacholci se snaţí zabít Kršnu tím, ţe na Něho posílají různé
démony. Jiţ došli k závěru, ţe všechny děti, které se narodily deset dní před Kršnovým narozením,
musí být zabity. Vasudéva měl obavy o Kršnu, a proto se dotazoval na bezpečnost místa, kde Kršna
přebýval. Také se zeptal na Balarámu a Jeho matku Róhiní, kteří byli svěřeni do péče Nandy
Mahárádţi. Vasudéva rovněţ připomněl Nandovi Mahárádţovi, ţe Balaráma neznal svého pravého
otce. ,,Povaţuje tě za svého otce a nyní se ti narodil další syn, Kršna. Myslím si, ţe se budeš dobře
starat o oba chlapce.`` Za povšimnutí také stojí, ţe Vasudéva se dotazoval na blaho zvířat. Zvířatům a
zvláště krávám byla poskytnuta ochrana jako vlastním dětem. Vasudéva byl kšatrija a Nanda
Mahárádţa byl vaišja. Povinností kšatrijů je, aby chránili občany a povinností vaišjů je chránit krávy.
Krávy jsou stejně důleţité jako občané. Tak jako se lidem dostává veškeré ochrany, krávy by také měly
obdrţet plnou ochranu.
Vasudéva dále řekl, ţe dodrţování náboţenských zásad, ekonomický rozvoj a uspokojení tělesných
potřeb závisí na spolupráci mezi příbuzenstvem, národy a celým lidstvem. Povinností kaţdého člověka
proto je, aby dohlíţel na to, zdali jeho bliţní a krávy nejsou v nesnázích, a zaručil tak mír a klidný ţivot
ostatních lidí a zvířat. Rozvoje náboţenských zásad, ekonomického vývoje a smyslového uspokojení
lze dosáhnout bez potíţí. Vasudéva vyjádřil smutek nad skutečností, ţe nedokázal ochránit své vlastní
syny. Myslel tedy, ţe náboţenské zásady, ekonomický rozvoj a uspokojení smyslů jsou zmařeny.
Nanda Mahárádţa to vyslechl a odpověděl: ,,Můj milý Vasudévo, vím, ţe tě nesmírně trápí smrt tvých
synů, kterou způsobil krutý král Kansa. Tvoje poslední dítě byla dcera, ale Kansa ji nedokázal zabít a
ona odešla na nebeské planety. Můj milý příteli, nermuť se, naše minulé činnosti nás všechny ovládají.
Kaţdého člověka ovlivňují jeho minulé skutky a ten, kdo je obeznámen s filozofií akce a reakce, je
vskutku moudrý. Takového člověka nevzruší ţádná událost, ať příjemná, či nepříjemná.``
Vasudéva odpověděl: ,,Můj milý Nando, zaplatil-li jsi jiţ daň, vrať se do své vesnice, protoţe tuším, ţe
se tam něco nepříjemného děje.``
Vasudéva se po přátelské rozmluvě vrátil domů. Také Nanda Mahárádţa a pastevci, kteří přišli do
Mathury zaplatit daň, se vydali na zpáteční cestu.
6) Pútanina smrt
Při návratu domů Nanda Mahárádţa uvaţoval o Vasudévově varování, ţe v Gókule můţe docházet k
nějakým nepokojům. Jeho rada byla určitě přátelská a ne klamná. Nanda si myslel: ,,Musí na tom být
trochu pravdy.`` Ze strachu proto vyhledal ochranu u Nejvyšší Osobnosti Boţství. Pro oddaného je
naprosto přirozené, ţe v nebezpečí myslí na Kršnu, protoţe nemá jiné útočiště. Je-li dítě v nebezpečí,
hledá ochranu u matky nebo otce. Oddaný je podobně vţdy pod ochranou Nejvyšší Osobnosti Boţství,
ale kdyţ v určitém okamţiku vidí nějaké nebezpečí, rychle si vzpomene na Boha.
Po dohodě se svými démonskými rádci poručil Kansa čarodějnici Pútaně, která se vyznala v černém
umění zabíjení malých dětí velice ošklivými způsoby, aby zabila všechny děti ve městech, vesnicích a
pastvinách. Takové čarodějnice jsou schopné provádět své černé umění jen tam, kde se nezpívá nebo
neposlouchá Kršnovo svaté jméno. Říká se, ţe kdekoliv, kde se zpívá Kršnovo svaté jméno i nevědomě,
všechny špatné vlivy - čarodějnice, duchové a nebezpečné pohromy - okamţitě zmizí. Určité to platí o
místě, kde se zpívá svaté jméno Kršnovo s upřímností - zvláště ve Vrndávaně, kde byl Nejvyšší Pán
osobně přítomen. Pochybnosti Nandy Mahárádţi tedy určitě pramenily ze strachu o Kršnu. Ve
skutečnosti však od Pútany ţádné nebezpečí nehrozilo, navzdory jejím schopnostem. Těmto
čarodějnicím se říká
, coţ znamená, ţe mohou létat ve vzduchu. Některé ţeny v odlehlých
částech severozápadní Indie stále provozují toto černé kouzlo. Dokáţí se přemísťovat z jednoho místa
na druhé na větvi z vyvráceného stromu. Pútaná ovládala toto kouzlo, a je proto v Bhágavatamu
popsána jako
.
Pútaná vstoupila bez dovolení do Gókuly, sídla Nandy Mahárádţi. Proměnila se v půvabnou ţenu a
vešla do domu matky Jašódy. Byla překrásná, štíhlá v pase, měla pevná ňadra, náušnice zdobily její uši
a ve vlasech měla květy. Její útlý pas jí zvláště přidával na kráse. Svými svůdnými pohledy a úsměvem
okouzlila všechny obyvatele Vrndávany. Nevinné pastevkyně se domnívaly, ţe se před nimi zjevila
samotná Bohyně štěstí s lotosovým květem v ruce. Myslely, ţe přišla osobně naštívit Kršnu, svého
manţela. Jelikoţ byla neobyčejně krásná, nikdo jí nebránil v pohybu, a proto mohla volně vstoupit do
domu Nandy Mahárádţi. Pútaná, vraţednice mnoha dětí, našla děťátko Kršnu leţícího na postýlce a
okamţitě postřehla, ţe toto nemluvně vlastní nepřekonatelné síly. Pútaná uvaţovala: ,,Toto dítě je tak
mocné, ţe by okamţitě mohlo zničit celý vesmír.``
Pútanino uvaţování je význačné. Nejvyšší Osobnost Boţství, Kršna, je v srdcích všech. V
Bhagavadgítě se říká, ţe Kršna poskytuje nezbytnou inteligenci a ţe také způsobuje zapomínání. Pútaná
si okamţitě uvědomila, ţe dítě, které vidí v domě Nandy Mahárádţi, je samotný Nejvyšší Pán. Leţel
tam jako malé dítě, ale to neznamená, ţe byl slabý. Materialistická teorie, ţe uctívání Boha je
antropomorfie, je nesprávná. Ţádná ţivá bytost se nemůţe stát Bohem tak, ţe se podrobí pokání nebo
provozováním meditace. Bůh je vţdy Bohem. Kršna je stejně dokonalý, ať vystupuje jako děťátko,
nebo jako dospělý mladík. Májávádská teorie prosazuje, ţe ţivá bytost byla původně Bůh, ale ţe je nyní
překonána májou. Stoupenci této teorie říkají, ţe ţivá bytost není v současnosti Bůh, ale ţe se opět
stane Bohem, jakmile bude vliv máji odstraněn. Tato teorie nemůţe být aplikována na nepatrné ţivé
bytosti. Ţivé bytosti jsou nedílnými součástmi Nejvyšší Osobnosti Boţství; jsou nepatrné částečky
neboli jiskry nejvyššího ohně, ale nejsou původní oheň neboli Kršna. Kršna je Nejvyšší Osobností
Boţství jiţ od samého počátku svého zjevení v domě Vasudévy a Dévakí.
Kršna projevil povahu malého dítěte a zavřel oči, jako by se chtěl vyhnout pohledu na Pútanin obličej.
Oddaní si toto přivření očí vysvětlují různými způsoby. Někteří tvrdí, ţe Kršna zavřel oči, protoţe se
nechtěl dívat Pútaně do tváře, neboť zabila mnoho dětí a přišla také zabít Jeho. Jiní říkají, ţe jí bylo
naznačeno něco neobvyklého, a aby ji Kršna nepolekal, zavřel oči. Další to vysvětlují takto: Kršna se
zjevil, aby zabil démony a ochraňoval oddané, jak je potvrzeno v Bhagavadgítě:
První démon, kterého měl zabít, byla ţena. Podle
védských zásad nesmí nikdo zabít ţenu, bráhmana, krávu nebo dítě. Kršna byl nucen zabít démonici
Pútanu, ale vzhledem k tomu, ţe je podle védských písem zakázáno zabít ţenu, nemohl udělat nic
jiného neţ zavřít oči. Další výklad je, ţe Kršna zavřel oči, protoţe jednoduše povaţoval Pútanu za
kojnou. Pútaná přišla, aby Kršnu nakojila, a Kršna je tak milostivý, ţe ačkoliv věděl, ţe Ho přišla zabít,
přijal ji jako chůvu a matku.
Védy rozlišují sedm druhů matek: vlastní matku, ţenu učitele nebo duchovního mistra, manţelku krále,
bráhmanovu ţenu, krávu, chůvu a matku Zemi. Kršna přijal Pútanu jako jednu ze svých matek, protoţe
si Ho posadila do klína a nabídla Mu své mateřské mléko. To je povaţováno jako jeden z dalších
důvodů, proč zavřel oči - měl zabít svou kojnu, to je jednu ze svých matek. Kdyţ Kršna zabije svoji
matku nebo kojnou, neliší se to od lásky, kterou prokazuje své vlastní matce nebo pěstounce Jašódě. Z
védských textů rozumíme, ţe Pútaná dostala stejnou odměnu jako Jašódá. Dostalo se jí vysvobození z
hmotného světa, stejně jako Jašódě. Kdyţ Kršna zavřel oči, Pútaná si Ho posadila do klína. Nevěděla,
ţe drţí zosobněnou smrt. Uchopí-li člověk omylem hada, v domnění, ţe drţí provaz, umře. Pútaná jiţ
zabila mnoho dětí předtím, neţ přišla ke Kršnovi, ale nyní přijala hada, který ji okamţitě zabije.
Kdyţ Pútaná vzala Kršnu do klína, jak Róhiní, tak Jašódá byly přítomny, ale nebránily jí, protoţe byla
pěkně oděna a ke Kršnovi projevila mateřské city. Nemohly vědět, ţe Pútaná byla meč v ozdobené
pochvě. Pútaná si pomazala ňadra velice silným jedem a okamţitě vsunula prsní bradavku do
Kršnových úst, jakmile si Ho posadila na klín. Doufala, ţe kdyţ začne sát, umře. Malý Kršna zlostně
uchopil bradavku a společně s jedovatým mlékem vysál z démonice ţivot. Jinými slovy, Kršna zároveň
sál mléko z jejích prsou a zabil ji tak, ţe z ní vysál ţivot. Kršna je velice milostivý a splnil Pútanino
přání - přijal ji jako matku, protoţe přišla a chtěla Ho nakojit. Aby jí však zabránil v dalších odporných
činnostech, okamţitě ji zabil. Pútaně se však dostalo vysvobození, jelikoţ ji zabil osobně. Kdyţ z ní
Kršna vysál poslední dech, Pútaná padla na zem, rozhodila ruce a nohy a začala hlasitě křičet: ,,Ó dítě,
pusť mě, nech mě!`` a celé její tělo zvlhlo potem.
Strašlivé zvuky se ozývaly jak v nebi, tak na zemi, kdyţ s křikem umírala, a lidé si mysleli, ţe hřmí.
Takto skončila hrůzná čarodějnice Pútaná, která znovu přijala svou skutečnou podobu velké démo-nice.
Připomínala Vrtrásuru zasaţeného Indrovým bleskem, kdyţ spadla na zem s otevřenou hubou,
rozhozenýma rukama a nohama a rozcuchanými dlouhými vlasy. Její tělo se rozpínalo do velikosti
dvaceti kilometrů a drtilo všechny stromy na kusy. Všichni byli ohromeni pohledem na gigantické tělo.
Její zuby připomínaly pluh, její nosní dírky byly jako jeskyně. Její prsa vypadala jako menší kopce a
vlasy jako rozrostlý zrzavý keř. Její oční důlky vypadaly jako vyschlé studně, její stehna se jevila jako
říční břehy, její ruce připomínaly dva silné mosty a její břicho vyschlé jezero. Všichni pastevci a jejich
ţeny ohromeně a s úţasem pozorovali tuto podívanou. Ohlušující pád jejího těla způsobil, ţe jim
zalehlo v uších a roztlouklo se jim srdce.
Kdyţ gópíe uviděly malého Kršnu, jak si nebojácně hraje na Pútanině hrudi, rychle přiběhly a snesly
Ho dolů. Matka Jašódá, Róhiní a ostatní starší gópíe začaly okamţitě provádět ochranný obřad tak, ţe
vzaly kraví ocas a ovívaly jím Kršnu. Dobře Ho umyly v kraví moči a hodily na Něho prach zvířený
kopyty krav. To vše jen proto, aby ochránily Kršnu před budoucími nepříznivými nehodami. Tato
příhoda jasně ukazuje, jak je kráva důleţitá pro rodinu, společnost a všechny ţivé bytosti. Kršnovo
transcendentální tělo nevyţadovalo ţádnou ochranu, ale abychom se poučili, jak je kráva důleţitá, Šrí
Kršna byl pomazán kravím trusem, umyt kraví močí a poprášen prachem, který zvířily putující krávy.
Po této očistě zpívaly gópíe, vedeny Jašódou a Róhiní, dvanáct jmen Višnuových, aby zaručily Kršnovi
plnou ochranu před všemi zlými vlivy. Opláchly si ruce a nohy a usrkly třikrát vodu, jak bývá zvykem
před pronášením mantry. Zpívaly takto: ,,Můj milý Kršno, nechť Pán známý pod jménem Manimán
ochraňuje Tvoje stehna; nechť Šrí Višnu, známý pod jménem Jadţňa, chrání Tvoje nohy; nechť Šrí
Ačjuta chrání Tvé paţe; nechť Šrí Hajagríva ochraňuje Tvoje břicho; nechť Šrí Kéšava ochraňuje Tvoje
srdce; nechť Šrí Višnu chrání Tvoje ruce; nechť Šrí Urukrama chrání Tvůj obličej; nechť Šrí Íšvara
chrání Tvou hlavu; nechť Tě Šrí Čakradhara ochraňuje zepředu; nechť Tě Šrí Gadádhara ochraňuje
zezadu; nechť Šrí Madhusúdana, který nosí ve své ruce luk, ochraňuje Tvou pravou stranu; nechť Šrí
Višnu ochraňuje lasturou Tvou levou stranu; nechť Tě Osobnost Boţství Upéndra ochraňuje shora;
nechť Tě Šrí Tárkšja ochraňuje zespodu; nechť Tě Šrí Haladhara ochraňuje ze všech stran; nechť
Osobnost Boţství, známá jako Hršíkéša, ochraňuje všechny Tvoje smysly; nechť Šrí Nárájana
ochraňuje Tvoje ţivotní dechy; nechť Pán Švétadvípy, Nárájana, ochraňuje Tvoje srdce; nechť Šrí
Jógéšvara ochraňuje Tvou mysl; nechť Šrí Pršnigarbha chrání Tvoji inteligenci a nechť Nejvyšší
Osobnost Boţství ochraňuje Tvou duši. Kdyţ si hraješ, nechť Tě chrání Šrí Góvinda ze všech stran; a
kdyţ spíš, nechť Tě Šrí Mádhava chrání před vším nebezpečím; kdyţ kráčíš, nechť Tě Pán Vaikunthy
chrání před zakopnutím; kdyţ sedíš, nechť Ti Pán Vaikunthy poskytne všechnu ochranu a nechť Ti Pán
všech obětí poskytne veškerou ochranu, kdyţ jíš.``
Takto zpívala matka Jašódá různá jména Višnuova, aby ochránila různé části Kršnova těla. Byla pevně
přesvědčena, ţe mohla své dítě ochránit před různými zlými duchy, jako například Dákíníi, Játudháníi,
Kúšmándy, Jakši, Rákšasy, Vinájakasy, Kótarou, Révatí, Dţjéšthou, Pútanou, Mátrky, Unmády a
dalšími zlými duchy, kteří způsobují, ţe lidé zapomínají svou vlastní existenci a obtěţují jejich ţivotní
dechy a smysly. Někdy se zjevují ve snech a způsobují mnoho vzrušení, jindy se objevují jako stařeny a
sají krev malých dětí, ale ţádní zlí duchové nemohou zůstat tam, kde se zpívá svaté jméno Boha. Matka
Jašódá byla pevně přesvědčena o védském pokynu, jeţ se týká důleţitosti krav a svatého jména
Višnuova; proto hledala útočitě u krav a Višnuova jména, aby ochránila své dítě Kršnu. Recitovala
všechna svatá jména Višnuova, aby chránil její dítě. Védská kultura vyuţívala ochrany krav a zpívání
svatého jména Višnuova od počátku historie a lidé, kteří stále dodrţují védské zvyky, zvláště hospodáři,
chovají nejméně tucet krav a uctívají Boţstvo Šrí Višnua, který stojí na oltáři v jejich domech.
Starší pastevkyně z Vrndávany projevily tak hlubokou oddanost ke Kršnovi, ţe Ho chtěly chránit,
ačkoliv to nebylo zapotřebí, neboť se ochránil sám. Nemohly pochopit, ţe Kršna je Nejvyšší Osobnost
Boţství, hrající si jako dítě. Po vykonání obřadů, určených na ochranu Kršny, Ho matka Jašódá vzala
do klína a kojila Ho. Jakmile bylo dítě pod ochranou manter, matka Jašódá cítila, ţe Mu nehrozí
nebezpečí.
Pastevci, kteří odjeli do Mathury zaplatit daně, se mezitím vrátili domů a byli nesmírně překvapeni,
kdyţ uviděli obrovskou Pútaninu mrtvolu. Nanda Mahárádţa si vzpomněl na Vasudévovu předpověď a
povaţoval ho za velkého světce a mystického jogína; jak jinak by dokázal předpovědět události, které
se staly ve Vrndávaně v jeho nepřítomnosti? Poté všichni vesničané z Vradţi rozsekali gigantické
Pútanino tělo na kousky a pokryli je dřívím. Kdyţ hořelo, kouř z ohně příjemně voněl. Bylo to tím, ţe
tuto démonici zabil Kršna. Znamená to, ţe Pútaná byla očištěna od všech hříšných činností a získala
nebeské tělo. Je to pěkný příklad toho, jak je Nejvyšší Pán všedobrý - Pútaná přišla ke Kršnovi, aby Ho
zabila, ale protoţe Ho nakojila vlastním mateřským mlékem, byla okamţitě očištěna a její tělo získalo
transcendentální vlastnosti. Jediným zájmem Pútany bylo zabíjet malé děti, ale navzdory tomu, ţe
nenáviděla Kršnu, dosáhla spasení, protoţe Ho nakojila vlastním mlékem. Co se pak dá říci o ostatních,
kteří pociťují náklonnost ke Kršnovi jako matka nebo otec?
Čistí oddaní vţdy slouţí Kršnovi s velkou láskou a oddaností, neboť je Nejvyšší Osobnost Boţství,
Nadduše všech ţivých bytostí. Říká se, ţe i troška energie, uplatněna ve sluţbě Pánu, zajistí člověku
nesmírný transcendentální zisk. To je vysvětleno v Bhagavadgítě:
Oddaná sluţba s myslí upřenou na Kršnu je tak vznešená, ţe i nepatrná sluţba
Kršnovi, vědomě či nevědomě, poskytuje největší prospěch. Uctíváme-li například Kršnu květy ze
stromu, je to také prospěšné pro ţivou bytost, která je uzavřena v těle stromu. Kdyţ obětujeme květy a
ovoce Kršnovi, nepřímo prokáţeme stromu, který je nesl, mnoho dobrodiní.
neboli uctívání
je proto prospěšné pro všechny. Velcí polobozi jako Brahmá nebo Šrí Šiva uctívají Kršnu a Pútaně se
poštěstilo natolik, ţe stejný Kršna si hrál na jejím klíně jako dítě. Kršna poloţil své lotosové nohy, jeţ
uctívají velcí světci a oddaní, na Pútanu. Lidé Kršnu uctívají a obětují Mu jídlo, ale Kršna sál její
mléko. Oddaní se proto modlí: ,,Kdo můţe změřit velikost zisku, který získáme uctíváním Kršny s
láskou a oddaností, kdyţ se Pútaně dostalo velké pocty, přestoţe Mu něco nabídla jen jako nepřítel?``
Lidé by měli uctívat pouze Kršnu, kdyţ uţ ne pro nic jiného, aspoň pro velký uţitek, který za to
dostanou. Pútaná byla zlá čarodějnice, ale i přesto se jí dostalo stejného povýšení jako matce Nejvyšší
Osobnosti Boţství. Je zřejmé, ţe krávy a starší gópíe, které poskytly Kršnovi mléko, byly také
povýšeny na transcendentální úroveň. Kršna můţe dát komukoliv cokoliv - od spasení po jakoukoliv
hmotnou věc. Proto není třeba pochybovat o Pútanině spasení, neboť Kršna sál její mléko. Jak potom
můţe někdo pochybovat o spasení gópíí, které Kršnu tak milovaly? Všechny pastevkyně, pastevci a
krávy, kteří slouţili Kršnovi ve Vrndávaně s láskou a oddaností, byli nepochybně vysvobozeni ze
strastiplných podmínek hmotné existence.
Kdyţ obyvatelé Vrndávany ucítili příjemně vonící kouř, vycházející z Pútaniného těla, dotazovali se
jeden druhého: ,,Odkud ta vůně pochází?`` a po chvilce dohadování došli k závěru, ţe z hořící Pútany.
Velice Kršnu milovali a jakmile se dozvěděli, ţe to byl Kršna, kdo zabil Pútanu, z velké náklonnosti
Mu poţehnali. Kdyţ Pútaná shořela, Nanda Mahárádţa se vrátil domů, okamţitě vzal dítko do náruče a
začal očichávat Jeho hlavu. Byl velice spokojen, ţe jeho děťátko bylo zachráněno před velkým
neštěstím. Šríla Šukadéva Gósvámí poţehnal všem osobám, které naslouchají příběhu, jak Kršna zabil
Pútanu. Určitě vyvinou pouto ke Góvindovi.
7) Trnávartovo spasení
Nejvyšší Osobnost Boţství, Kršna, vlastní vţdy šest majestátů - úplné bohatství, úplnou sílu, úplnou
slávu, úplné poznání, úplnou krásu a úplné odříkání. Bůh inkarnuje v různých dokonalých a věčných
podobách. Podmíněná duše má mnoho příleţitostí naslouchat o transcendentálních činnostech Pána v
Jeho různých vtěleních. V Bhagavadgítě se říká:
Zábavy a
činnosti Pána nejsou hmotné; jsou mimo hmotné pojetí, ale podmíněná duše můţe získat prospěch z
naslouchání o těchto neobvyklých činnostech. Naslouchání je příleţitost, jak se sdruţovat s Pánem;
poslouchat vyprávění o Jeho činnostech znamená, ţe se člověk povýší na transcendentální úroveň
pouhým nasloucháním. Podmíněná duše má přirozenou chuť naslouchat příběhům, jeţ pojednávají o
jiných podmíněných duších v podobě pohádek, divadelních her a románů. Tento sklon poslouchat o
druhých můţe být vyuţit k poslouchání o zábavách Pána. Pak se okamţitě všichni povýšíme na
duchovní úroveň. Kršnovy zábavy jsou nejen překrásné, ale také uklidňují mysl.
Budeme-li se věnovat poslouchání zábav Pána, hmotné znečištění prachem, jenţ se nahromadil v srdci
vzhledem k dlouhému styku s hmotnou přírodou, bude okamţitě odstraněno. Šrí Čaitanja také učil, ţe
pouhé poslouchání transcendentálnímu jménu Šrí Kršny můţe očistit srdce od hmotné špíny. Existují
různé způsoby seberealizace, ale oddaná sluţba - kde naslouchání je nejdůleţitější činnost - okamţitě
očistí jakoukoliv podmíněnou duši a umoţní jí poznat své skutečné postavení. Podmíněný ţivot existuje
jen díky znečištění a jakmile je toto znečištění odstraněno, spící vlastnost ţivé bytosti - oddaná sluţba
Bohu - se přirozeně probudí. Vyvinutím věčného vztahu k Nejvyššímu Pánu je nám umoţněno vyvinout
přátelský vztah k oddaným. Mahárádţa Paríkšit doporučil z vlastní zkušenosti, aby se všichni snaţili
poslouchat o Pánových transcendentálních zábavách. Tato kniha je určena k tomuto účelu a čtenáři jí
mohou vyuţít k dosaţení nejvyššího cíle lidského ţivota.
Pán sestupuje do hmotného světa ze své bezpříčinné milosti a předvádí své činnosti jako obyčejný
člověk. Impersonalisté nebo ateistická skupina lidí naneštěstí povaţují Kršnu za obyčejného člověka
jako jsou oni samotní a poniţují Ho. Pán to osobně odsuzuje v Bhagavadgítě, kdyţ říká:
Múdhové neboli darebáci povaţují Kršnu za obyčejného člověka
nebo za trochu mocnějšího muţe; je to jejich smůla, ţe nemohou přijmout Kršnu jako Nejvyšší
Osobnost Boţství. Někdy se tito nešťastníci vydávají za Kršnovy inkarnace, bez ohledu na oprávněná
písma.
Kdyţ Kršna trochu povyrostl, neleţel jiţ stále na zádech, ale začal se obracet na bříško a brzy přišla
doba, kdy Jašódá a Nanda Mahárádţa uspořádali další obřad - Kršnovy první narozeniny. Začaly
přípravy ke Kršnovým narozeninám, slavnosti, která je i v současné době oslavována všemi hindy bez
ohledu na různá sektářská pojetí. Nanda Mahárádţa a Jašódá pozvali pastevce z Vrndávany i se ţenami,
aby se zúčastnili oslav, a ti se objevili s veselou a slavnostní náladou. Skupiny hudebníků hrály, aby
rozveselily všechny hosty. Také všichni učení místní bráhmani byli pozváni a ti zpívali védské hymny,
čímţ zaručili Kršnovi šťastnou budoucnost. Matka Jašódá koupala Kršnu, zatímco zaznívaly hymny a
hudba. Tento obřad se nazývá
a dodnes se koná ve všech chrámech ve Vrndávaně jako
Dţanmáštamí neboli den oslav narození Šrí Kršny.
Při této příleţitosti zařídila matka Jašódá, aby bylo rozdáno velké mnoţství obilnin, a aby byly
prvotřídní krávy ozdobeny zlatem a připraveny k předání učeným a úctyhodným bráhmanům jako dar.
Jašódá se umyla, slavnostně se oblékla, vzala malého a pěkně oblečeného Kršnu do klína a sedla si, aby
poslouchala hymny, které bráhmani pronášeli. Zatímco naslouchala zpěvu védských hymnů, Kršna
jakoby usínal. Jašódá Ho proto opatrně poloţila do postýlky a věnovala se vítání přátel, příbuzných a
obyvatel Vrndávany, kteří se přišli tohoto svatého obřadu zúčastnit. Kršna začal po chvíli plakat,
protoţe Ho Jeho matka zapomněla nakojit. Jašódá však Jeho nářek v tom velkém hluku neslyšela. Dítě
se rozzlobilo, protoţe mělo hlad a Jeho máma se Mu nevěnovala. Kršna zvedl své lotosu podobné
noţky a začal jimi kopat, jako obyčejné dítě. Jašódá uloţila Kršnu pod ruční vozík, a kdyţ kopal
nohama, náhodou se dotkl kola vozu, který se zhroutil. Různé nářadí a mosazné a ţelezné nádobí, jeţ
bylo uloţeno na vozíku, spadlo s rachotem na zem. Kolo vozu se oddělilo od osy, špice se polámaly a
rozletěly se kolem dokola. Matka Jašódá a ostatní gópíe, Nanda Mahárádţa a pastevci byli překvapeni a
nemohli pochopit, jak se vůz sám od sebe mohl zhroutit. Všichni muţi a ţeny se shlukli kolem a začali
se dohadovat, jak se to stalo. Nikdo nemohl určit příčinu, aţ nějaké malé děti, které si s Kršnou směly
hrát, řekly, ţe to způsobil Kršna kopnutím do kola. Ujistily dav, ţe na vlastní oči viděly, jak se to stalo
a tvrdošíjně trvaly na svém. Někteří dospělí, kteří poslouchali tvrzení dětí, řekli: ,,Jak jim můţete
věřit?`` Pastevci a pastevkyně nemohli pochopit, ţe Nejvyšší Pán tam leţel jako dítě a ţe mohl udělat
cokoliv. Vše moţné i nemoţné bylo v Jeho moci. Zatímco se takto dohadovali, Kršna plakal. Jašódá Ho
zvedla a posadila si Ho do klína. Přizvala učené bráhmany, aby přednesli svaté védské hymny na
ochranu před zlými duchy a zaroveň Ho kojila. Jestliţe dítě pije mateřské mléko pokojně, znamená to,
ţe je mimo nebezpečí. Poté všichni silnější pastýři dali vůz dohromady a urovnali rozházené věci do
původního stavu. Bráhmani pak začali obětovat dary ohni v podobě jogurtu, másla, trávy
a
vody. Uctívali Nejvyšší Osobnost Boţství, aby zajistili dítěti štěstí.
Všichni bráhmani v té době byli kvalifikovaní, protoţe nebyli závistiví, nikdy nelhali, nebyli pyšní,
nedopouštěli se násilí a nikdy se nepovyšovali. Všichni byli pravými bráhmany a nebylo důvodu si
myslet, ţe by jejich poţehnání bylo zbytečné. Nanda Mahárádţa bráhmanům pevně věřil, vzal proto
dítě do klína a omýval Ho vodou, smíchanou s různými bylinami, zatímco oni pronášeli hymny z Rg,
Jadţur a Sáma Véd.
Říká se, ţe pokud člověk není kvalifikovaným bráhmanem, neměl by číst mantry z Véd. Zde je důkaz,
ţe bráhmani měli všechny bráhmanské vlastnosti. Mahárádţa Nanda jim také plně důvěřoval, a proto
jim bylo dovoleno, aby provedli obřad zpíváním védských manter. Existuje mnoho různých obětních
obřadů, jeţ jsou určeny pro různé účely, ale mantry by měli zpívat pouze kvalifikovaní bráhmani.
Vzhledem k tomu, ţe v této době Kali takoví bráhmani neexistují, jsou všechny védské oběti zakázány.
Šrí Čaitanja Maháprabhu proto doporučil pouze jeden druh oběti a to sankírtanajadţňu neboli zpívání
mahámantry .
Kdyţ bráhmani zpívali védské hymny a provedli obětní obřad podruhé, Nanda Mahárádţa jim opět
daroval velké mnoţství obilí a krav. Všechny krávy byly pokryty zlatem vyšívanými látkami a jejich
rohy zdobily zlaté krouţky; měly postříbřená kopyta a na krku jim visely květinové girlandy. Nanda
Mahárádţa daroval bráhmanům mnoho krav, aby zajistil blaho svému překrásnému dítěti a oni na
odplatu zahrnuli Kršnu srdečným poţehnáním. Poţehnání, udělená schopnými bráhmany, nepřijdou
nikdy nazmar.
Jednoho dne, krátce po obřadu, kdyţ se Jašódá laskala s Kršnou na klíně, pocítila, ţe je velice těţký a
jelikoţ Ho nemohla unést, nechtěně Ho poloţila na zem a začala se věnovat domácím pracem. V té
době se jeden z Kansových sluţebníků, Trnávarta, objevil v podobě větrného víru, naveden Kansou.
Posadil si dítě na záda a zvedl velkou písečnou bouři nad celou Vrndávanou. Následkem toho měli
všichni za několik málo okamţiků zaslepené oči a v celé vrndávanské oblasti se tak zatemnilo, ţe nikdo
neviděl ani sebe, ani ostatní. Matka Jašódá také nemohla vidět své dítě, které odnesl větrný vír a začala
ţalostně naříkat. Padla na zem jako kráva, která právě ztratila své telátko. Kdyţ takto ţalostně naříkala,
všechny pastevkyně okamţitě přiběhly a začaly Kršnu hledat, ale k velkému zklamání Ho nemohly
najít.
Démon Trnávarta se s malým Kršnou na zádech vznesl vysoko do nebe, ale dítě ho najednou tak tíţilo,
ţe nemohl pokračovat v letu a musel ustat se svými větrnými činnostmi. Kršna byl tak těţký, ţe začal
stahovat démona dolů. Uchopil ho za krk a Trnávartovi se zdálo, ţe dítě váţí jako velká hora a snaţil se
vymanit z Jeho sevření. Nedokázal to však a oči mu vylezly z důlků. Se strašným řevem spadl na zem a
zahynul. Spadl stejně jako Tripurásura, kterého střelil šípem Šiva. Narazil na kamenitou zem, zpřeráţel
si údy a všichni obyvatelé Vrndávany mohli uzřít jeho tělo.
Kdyţ gópíe uviděly mrtvého démona a Kršnu, jak si vesele hraje na jeho těle, okamţitě Ho s velkou
něţností snesly dolů. Pastevci a jejich ţeny se velice zaradovali, kdyţ dostali nazpět své milované dítě
Kršnu. Začali se bavit o tom, jak to bylo úţasné, ţe démon unesl Kršnu, aby Ho zhltl, ale nedokázal to a
místo toho sám zahynul. Někteří usuzovali takto: ,,Dobře mu tak, protoţe hříšníky zabijí jejich vlastní
hříšné reakce a děťátko Kršna je nevinné, takţe ze všech nebezpečných situací vyvázne bez úhony. I my
jsme museli v našich minulých ţivotech provádět velké oběti, uctívat Nejvyšší Osobnost Boţství,
rozdávat mnoho milosrdných darů a jednat lidumilně. Díky těmto činnostem je dítě ochráněno před
kaţdým nebezpečím.``
Shromáţděné gópíe k sobě promlouvaly: ,,Jaký druh pokání a odříkání jsme musely podstoupit v
našich předešlých ţivotech! Musely jsme jistě uctívat Nejvyšší Osobnost Boţství, provádět různé oběti,
dělat různé dobročinné či veřejnosti prospěšné činy, jako pěstování banijánovníku nebo kopání studní.
Odměnou za tyto zboţné činnosti jsme dostaly zpátky naše dítě, ačkoliv mělo umřít. Kršna se nyní
vrátil, aby rozveselil své příbuzné.`` Po těchto událostech přemýšlel Nanda Mahárádţa znovu o
Vasudévových slovech.
Kdyţ Jašódá chovala své dítě a něţně se s Ním laskala, mateřské mléko začalo vytékat s jejích ňader.
Jakmile otevřela prsty Kršnovu pusinku, uviděla v ní celou oblohu, včetně nebeských těles, všechny
hvězdy, slunce, měsíc, oheň, vzduch, moře, ostrovy, hory, řeky, lesy a všechny ostatní pohybující se i
nehybné bytosti. Kdyţ to Jašódá viděla, srdce jí začalo silně tlouci a začala si pro sebe mumlat: ,,Jak
úţasné.`` Nedokázala nic říci a pouze zavřela oči. Byla pohrouţena do krásných myšlenek. Kršnovo
zjevení vesmírné podoby Nejvyšší Osobnosti Boţství, i kdyţ leţel v klíně své matky, dokazuje, ţe
Nejvyšší Osobnost Boţství je vţdy Nejvyšší Osobností Boţství bez ohledu na to, zda se jeví jako dítě v
klíně své matky nebo vozataj na Kuruovském bitevním poli. To je důkaz, ţe smyšlenka impersonalistů,
ţe člověk se můţe stát Bohem meditací nebo nějakou nepřirozenou hmotnou činností, je nesprávná.
Bůh zůstává Bohem za všech okolností a ţivé bytosti jsou vţdy nedílné současti Nejvyššího Pána.
Nikdy se nemohou rovnat nepochopitelné a nadpřirozené síle Nejvyšší Osobnosti Boţství.
8) Vize vesmírné podoby
Po této události poţádal Vasudéva rodinného kněze Gargamuniho, aby navštívil místo, kde přebýval
Nanda Mahárádţa a vypočítal astrologicky Kršnovu budoucnost. Gargamuni byl velký světec, který se
podrobil mnohým pokáním a odříkání a byl zvolen za kněze jaduovské dynastie. Kdyţ Gargamuni
přišel do domu Nandy Mahárádţi, Nandu Mahárádţu setkání velmi potěšilo, okamţitě ho přivítal se
sepjatýma rukama a zdvořile se mu uklonil. Přivítal Gargamuniho s pocity člověka, který uctívá Boha
neboli Nejvyšší Osobnost Boţství. Nabídl mu místo k sezení a vyjádřil svoji radost ze setkání. Zdvořile
ho oslovil: ,,Můj milý bráhmane, účelem tvých návštěv je, abys osvítil hospodáře. Neustále jsme
zaměstnáni domácími povinnostmi a zapomínáme naši pravou povinnost - sebepoznání. Přišel jsi do
našeho domu, abys nás duchovně osvítil. Nenavštěvuješ hospodáře z jiného důvodu.`` Svatí lidé nebo
bráhmani nemají ve skutečnosti ţádný zájem navštěvovat hospodáře, kteří se pouze zajímají o peníze.
Navštěvují hospodáře, jen aby je osvítili. Na otázku ,,proč tedy hospodáři nejdou za světci nebo
bráhmany pro osvícení?`` lze odpovědět: ,,protoţe jsou malomyslní``. Hospodáři si obvykle myslí, ţe
jejich rodinné záleţitosti jsou jejich hlavní povinností a ţe sebepoznání nebo osvícení duchovním
poznáním je podřadné. Pouze ze soucitu navštěvují svatí muţi a bráhmani domy hospodářů.
Nanda Mahárádţa také tituloval Gargamuniho jako jednoho z největších znalců astrologické vědy.
Předpovědi pomocí astrologie, jako zatmění slunce či měsíce, se zakládají na sloţitých výpočtech a
pomocí této vědy můţe člověk jasně rozumět budoucnosti. Gargamuni byl znalcem v tomto oboru.
Tímto poznáním lze zjistit minulé činnosti člověka, které určují, jak dalece se bude radovat nebo trpět v
tomto ţivotě.
Nanda Mahárádţa také oslovil Gargamuniho jako nejlepšího z bráhmanů. Bráhman je ten, kdo má
dokonalé poznání o Nejvyšším. Bez poznání Nejvyššího Absolutna nemůţe být nikdo označen jako
bráhman. V této souvislosti bylo pouţito slova
, coţ označuje ty, kdo znají
Nejvyššího velmi dobře. Zkušený bráhman je schopen poskytnout očistnou pomoc niţším třídám,
jmenovitě kšatrijům a vaišjům. Šúdrové se nepodrobují očistným obřadům. Bráhman je povaţován za
duchovního učitele neboli kněze pro kšatrije a vaišje. Nanda Mahárádţa byl vaišja a povaţoval
Gargamuniho za prvotřídního bráhmana. Proto ho poţádal, aby očistil jeho dva nevlastní syny - Kršnu a
Balarámu. Byl toho mínění, ţe nejen tito dva chlapci, ale všichni lidé by měli přijmout kvalifikovaného
bráhmana za duchovního učitele.
Gargamuni řekl: ,,Vasudéva mě poslal, abych provedl očistný obřad těchto chlapců, zvláště Kršny.
Jsem Jejich rodinný kněz a zdá se mi, ţe Kršna je synem Dévakí.`` Pomocí astrologického výpočtu
mohl Gargamuni zjistit, ţe Kršna byl synem Dévakí, coţ Nanda Mahárádţa nevěděl, a ţe nyní byl pod
jeho ochranou. O Balarámovi se vědělo, ţe byl synem Vasudévovým, protoţe Jeho matka Róhiní
bydlela u Nandy Mahárádţi, ale Nanda Mahárádţa to nevěděl o Kršnovi. Gargamuni nepřímo
prozradil, ţe Kršna byl synem Dévakí. Také varoval Nandu Mahárádţu, ţe kdyţ provede očistný obřad,
hříšný Kansa si domyslí, ţe Kršna je synem Dévakí a Vasudévy. Podle astrologického výpočtu se
Dévakí nemohla narodit holčička, ačkoliv si všichni mysleli, ţe její osmé dítě bylo ţenského pohlaví.
Tímto způsobem Gargamuni naznačil Nandovi Mahárádţovi, ţe holčička se narodila Jašódě a Kršna se
narodil Dévakí, a ţe děti byly zaměněny. Děvčátko neboli Durgá také dala Kansovi na srozuměnou, ţe
dítě, které ho má zabít, se jiţ narodilo někde jinde. Gargamuni pokračoval: ,,Jestliţe tvoje dítě obřadně
pojmenuji, a jestliţe toto dítě vyplní předpověď, kterou Kansa dostal od děvčátka, pak se můţe stát, ţe
ten hříšný démon sem přijde a po obřadu Ho zabije. Nechci však nést zodpovědnost za budoucí
nepříjemnosti.``
Na tato slova Nanda Mahárádţa odpověděl: ,,Hrozí-li takové nebezpečí, pak bude lepší, nebudeme-li
plánovat ţádný velký obřad. Postačí, kdyţ jenom předneseš védské hymny a provedeš jednoduchou
očistu. Náleţíme do třídy dvojzrozenců a rád bych vyuţil tvé přítomnosti. Proto tě prosím, abys
vykonal celý obřad skromně.`` Nanda Mahárádţa chtěl zachovat obřad v tajnosti a současně vyuţít
příleţitosti a nechat Gargamuniho, aby ho provedl.
Po této náléhavé ţádosti vykonal Gargamuni křtiny v kravíně Nandy Mahárádţi tak nenápadně, jak jen
bylo moţné. Poučil ho, ţe Balaráma, Róhinín syn, přinese mnoho radosti svým rodinným členům a
příbuzenstvu, a proto se bude jmenovat Ráma. Bude neobyčejně silný, a proto se Mu bude říkat Bala.
Gargamuni dále řekl: ,,Také se Mu bude říkat Sankaršana, protoţe tak důvěrně spojuje tvůj rod a rod
Jaduovců.`` Znamená to, ţe Gargamuni Mu dal tři jména - Balaráma, Baladéva a Sankaršana.
Neprozradil však skutečnost, ţe Balaráma pocházel z lůna Dévakí a ţe byl později přemístěn do lůna
Róhiní. Kršna a Balaráma jsou vlastní bratři, neboť jsou původně syny Dévakí.
Gargamuni dále řekl Nandovi Mahárádţovi: ,,Pokud se týká tvého druhého chlapce, v různých jugách
(obdobích) měla Jeho pleť různou barvu. Nejdříve bílou, potom červenou, pak ţlutou a nakonec černou.
Vzhledem k tomu, ţe se vţdy narodil jako Vasudévův syn, říká se Mu také Vásudéva nebo Kršna.
Někteří lidé Ho nazývají Kršna a jiní Vásudéva. Měl bys však vědět, ţe tvůj syn má velké mnoţství
dalších jmen podle svých různých činností a zábav.``
Gargamuni dále naznačil Nandovi Mahárádţovi, ţe jeho syn se také bude jmenovat Giridhárí, kvůli své
neobvyklé zábavě, kdyţ zvedne kopec Góvardhana. Jelikoţ Gargamuni rozuměl minulosti a
budoucnosti, řekl: ,,Vím všechno o Jeho činnostech a jménech, ale ostatní lidé to nevědí. Toto dítě
potěší všechny pastevce a krávy. Ve Vrndávaně bude velice oblíben a přinese vám všem mnoho štěstí.
Díky Jeho přítomnosti překonáte všechny hmotné pohromy navzdory těţkým překáţkám.``
Gargamuni pokračoval: ,,Můj milý vradţský králi, ve svých předešlých narozeních dítě mnohokrát
ochránilo poctivé lidi před darebáky a zloději v době politických rozkolů. Tvoje dítě je tak mocné, ţe
kdokoliv, kdo se stane Jeho oddaným, nebude znepokojován nepřáteli. Tak jako jsou polobozi neustále
pod Višnuovou ochranou, Nárájana, Nejvyšší Osobnost Boţství, bude vţdy chránit oddaného tvého
dítěte. Toto dítě bude ve všem obdařeno silou, krásou, bohatstvím - aţ na úroveň Nárájany, Nejvyšší
Osobnosti Boţství. Doporučuji ti, aby ses o Něho úzkostlitvě staral, aby mohl v klidu vyrůst.``
Gargamuni řekl Nandovi Mahárádţovi, ţe vzhledem k tomu, ţe byl velkým oddaným Nárájany, Šrí
Nárájana ho obdařil synem, který se Mu rovná. Zároveň však řekl, ţe ţivot jeho syna budou
znepříjemňovat mnozí démoni, a ţe proto musí být opatrný a poskytnout Mu veškerou ochranu. Tímto
způsobem přesvědčil Nandu Mahárádţu, ţe samotný Nárájana se stal jeho synem. Různými způsoby
popsal transcendentální vlastnosti jeho syna. Potom se vrátil do svého domu. Nanda Mahárádţa se
povaţoval za nejšťastnějšího člověka a byl spokojen, ţe se mu tímto způsobem dostalo poţehnání.
Krátce poté začali jak Balaráma, tak Kršna chodit po čtyřech a nesmírně tak potěšili svoje matky.
Zvonky připevněné u pasu a na kotnících pěkně cinkaly a hošíci se plazili dokola k radosti všech.
Někdy se přihodilo, ţe se něčeho polekali a rychle hledali ochranu u svých matek jako obyčejné děti.
Jindy spadli do bláta a vraceli se ke svým maminkám celí špinaví. Jejich matky Je pomazaly mastí ze
šafránu a santálového dřeva, ale protoţe se plazili v blátě, byla Jejich těla pokryta směsí jílu a šafránu.
Jakmile se doplazili ke svým maminkám, Jašódá a Róhiní Je vzaly do klína, přikryly vrchní částí sárí a
nakojily. Kdyţ Kršna a Balaráma pili, Jejich maminky viděly malé zoubky, coţ zvětšilo jejich radost.
Někdy tito nezbedové odešli do kravína a tahali za ocas telátka, která se polekala a začala okamţitě
běhat sem a tam a táhla děti za sebou v hlíně a hnoji. Jašódá a Róhiní přizvaly sousedky, aby se přišly
podívat na tuto zábavu. Jakmile gópíe viděly Kršnovy dětské zábavy, pohrouţily se do transcendentální
blaţenosti a hlasitě se smály.
Kršna i Balaráma byli tak neposední, ţe Jejich matky Je musely ochraňovat před krávami, býky,
opicemi, vodou, ohněm a ptáky, i kdyţ se věnovaly domácím pracem. Nikdy neměly klidu, neboť
neustále dávaly pozor na děti, zatímco vykonávaly své povinnosti. Zanedlouho se Kršna a Balaráma
dokázali postavit na nohy a udělali první krůčky. Kdyţ začali chodit, hoši v Jejich věku se k Nim
přidali a společně poskytovali nejvyšší transcendentální potěšení gópíím a zvláště Jašódě a Róhiní.
Všechny pastevkyně milovaly Kršnovy a Balarámovy dětské nezbednosti ve Vrndávaně, a aby zvýšily
svou transcendentální blaţenost, odešly společně za Jašódou, aby si stěţovaly na neposedné hošíky.
Kdyţ Kršna seděl u své matky, gópíe si na Něho začaly stěţovat tak, aby to slyšel. Řekly: ,,Milá
Jašódo, proč neomezíš svého neposlušného Kršnu? Spolu s Balarámou chodí do našich domů a kaţdé
ráno a večer před dojením krav pustí telátka, která vypijí všechno mléko. Kdyţ pak chceme dojit, krávy
mají prázdná vemena a my se musíme vrátit s prázdnými konvemi. Kdyţ Jim pohrozíme, aby toho
nechali, jenom se roztomile smějí a nemůţeme nic udělat. Kršna a Balaráma také s velkým potěšením
kradou z našich zásob jogurt a máslo, ať to schováme kamkoliv. Kdyţ je při kradení chytneme, řeknou:,
Proč nás obviňujete z krádeţe? Myslíte si, ţe doma nemáme dostatek másla a jogurtu?
vr Někdy ukradnou máslo, jogurt a mléko a rozdají to opicím, a kdyţ jsou opice tak přejedené, ţe více
nemohou jíst, tvoji chlapci si stěţují:, Toto mléko, máslo a jogurt jsou na nic - ani opice to nechtějí.
vr Pak rozbijí nádoby a rozházejí je kolem dokola. Schováme-li jogurt, máslo a mléko v tmavé
místnosti, Kršna a Balaráma to přesto najdou, neboť Jim pomáhá odlesk vycházející z klenotů a
drahokamů na Jejich tělech. Kdyţ náhodou nenajdou schovaný jogurt a máslo, vytratí se za našimi
děťátky a začnou je štípat, aţ se rozbrečí a pak utečou. Zavěsíme-li máslo a jogurt vysoko u stropu, aby
na to nemohli dosáhnout, stoupnou si na různá prkna a hmoţdíř. Kdyţ ani to nepomůţe, udělají do
hrnce díru. Myslíme si proto, ţe bys udělala lépe, kdybys odebrala drahocenné klenoty svým dětem.``
Matka Jašódá na to odpověděla: ,,Dobrá, odejmu je Kršnovi, aby neviděl máslo v tmavé místnosti.``
Jiné gópíe však namítly: ,,Ó ne, nedělej to! Čeho bys docílila, kdybys Mu vzala klenoty? Nevíme, co to
je za kluky, ale i bez nich vydávají jakousi záři, takţe mohou všechno vidět i ve tmě.`` Jašódá pak
řekla: ,,Uschovejte tedy máslo a jogurt tak, aby to nenašli.`` Gópíe odpověděly: ,,Vţdyť to děláme, ale
protoţe jsme zaměstnány domácími pracemi, tito neposlušní hoši se nějak vkradou do našich domů a
zničí, co se dá. Kdyţ se Jim někdy nepodaří máslo a jogurt ukrást, ze zlosti se vyčurají na čistou
podlahu nebo naplivou na zem. Jenom se na Něho podívej -jak poslouchá naše výčitky. Celý den
vymýšlí, jak by ukradl máslo a jogurt, a nyní se tváří jako neviňátko. Jen se podívej na Jeho obličej.``
Jašódá chtěla potrestat svého synáčka po vyslechnutí všech stíţností, ale kdyţ uviděla Jeho ţalostnou
tvářičku, usmála se a nedokázala Ho ani pokárat.
Jednou, kdyţ si Kršna a Balaráma hráli s přáteli, všichni chlapci se přidali k Balarámovi a stěţovali si
matce Jašódě, ţe Kršna jedl jíl. Jakmile se to doslechla, uchopila Kršnu za ruku a zeptala se: ,,Můj milý
Kršno, proč jsi jedl hlínu? Jen se podívej, jak si Tvoji kamarádi, včetně Balarámy, na Tebe stěţují.``
Kršna ze strachu před svou matkou odpověděl: ,,Moje milá maminko, všichni hoši, i Můj starší bratr
Balaráma, lţou. Ţádnou hlínu jsem nejedl. Balaráma se na Mě dnes při hře rozzlobil a s ostatními
hochy se proti Mně spikl. Chtějí, aby ses na Mě zlobila a potrestala Mě. Kdyţ si myslíš, ţe mluví
pravdu, tak se Mi podívej do pusy a uvidíš, zdali jsem jedl hlínu nebo ne.``
Jeho matka odpověděla: ,,Dobrá, otevři pusu, podívám se, jestli jsi jedl hlínu.`` Kdyţ Mu takto
poručila, Kršna, Nejvyšší Osobnost Boţství, okamţitě otevřel ústa jako obyčejný chlapec a Jašódá v
nich uviděla úplné vesmírné stvoření. Viděla celý prostor rozpínající se do všech směrů, hory, ostrovy,
oceány, moře, planety, vzduch, oheň, měsíc a hvězdy. Vedle měsíce a hvězd viděla všechny prvky,
vodu, oblohu, rozsáhlou mimozemskou existenci společně s vlastním já, produkty smyslů, vládce
smyslů, všechny polobohy, smyslové předměty jako zvuk a vůni a tři kvalitativní sloţky hmotné
přírody. Také v Jeho ústech viděla všechny ţivé bytosti, věčný čas, hmotnou přírodu, duchovní
podstatu, činnost, vědomí a různé tvary celého stvoření. Jašódá viděla v ústech svého dítěte všechno, co
se nachází v kosmickém stvoření. Také v Kršnových ústech viděla sebe, jak Ho drţí na klíně a kojí Ho.
Po shlédnutí toho všeho byla ohromena a začala uvaţovat, zdali se jí to zdá nebo se opravdu dívá na
něco velice zvláštního. Došla k závěru, ţe ani nesní, a ţe ani nevidí ukázku iluzorní energie Nejvyšší
Osobnosti Boţství. Myslela si, ţe se zbláznila nebo ţe se pomátla na mysli, kdyţ vidí všechny tyto
úţasné věci. Pak přemýšlela: ,,Moţná, ţe moje dítě má nějakou nesmírnou mystickou moc, a proto jsem
zmatena tím, co jsem viděla v Jeho ústech. S úctou se klaním Nejvyššímu Pánu, pod Jehoţ vlivem je
vnímáno tělesné já a vlastnictví náleţící tělu. Hluboce se klaním Nejvyššímu Pánu, Jehoţ iluzorní
energie způsobuje, ţe si myslím, ţe Nanda Mahárádţa je můj manţel a Kršna můj syn, ţe majetek mého
manţela patří mně a ţe všichni pastevci a pastevkyně jsou moji podřízení. Toto nesprávné pojetí vzniká
pod vlivem iluzorní energie Nejvyššího Pána. Modlím se tedy, ať mě vţdy opatruje.``
Zatímco matka Jašódá uvaţovala tímto vysoce filozofickým způsobem, Šrí Kršna opět rozvinul svou
vnitřní energii, aby ji znovu zmátl mateřskou náklonností. Jašódá okamţitě přestala filozoficky
spekulovat a přijala Kršnu jako své dítě. Posadila si Ho do klína a zaplavena mateřskou láskou začala
uvaţovat: ,,Lidé nemohou pochopit Kršnu hrubým procesem poznání, ale je moţné Ho obdrţet
prostřednictvím Upanišad, Védánty, mystické jógy nebo sánkhjové filozofie.`` Pak myslela na Nejvyšší
Osobnost Boţství jako na své vlastní dítě.
Jašódá určitě vykonala velké mnoţství zboţných činností, jejichţ následkem obdrţela Absolutní
Pravdu, Nejvyšší Osobnost Boţství, za svého syna, který pil mléko z jejích prsou. Nanda Mahárádţa
také musel vykonat mnoho velkých obětí a zboţných činností, neboť Šrí Kršna se stal jeho synem a
oslovoval ho jako svého otce. Překvapující však je, ţe Vasudéva a Dévakí se neradovali z Kršnových
dětských zábav, ačkoliv byli Jeho skutečnými rodiči. Mnoho světců a svatých osob opěvuje aţ dodnes
Kršnovy dětské zábavy, ale Vasudéva a Dévakí se z těchto radovánek nemohli těšit. Šukadéva Gósvámí
vysvětlil Mahárádţovi Paríkšitovi, proč tomu tak bylo.
Kdyţ Brahmá poţádal nejlepšího z Vasuů, Drónu, a jeho ţenu Dháru, aby zvýšili populaci, Dróna řekl:
,,Milý otče, prosíme tě, poţehnej nám.`` Brahmá pak Drónovi a Dhaře poţehnal, ţe aţ se v budoucnu
znovu narodí, Nejvyšší Pán Šrí Kršna bude poutat jejich pozornost ve své nejpřitaţlivější dětské
podobě. Jejich jednání s Kršnou budou tak okouzlující, ţe kdokoliv, kdo bude pouze naslouchat Jeho
dětským činnostem s nimi, snadno překoná nevědomost rození a smrti. Následkem Brahmova
poţehnání se Dróna zjevil jako Nanda Mahárádţa ve Vrndávaně a Dhará se zjevila jako matka Jašódá,
ţena Nandy Mahárádţi.
Tímto způsobem vyvinuli Nanda Mahárádţa a jeho ţena Jašódá ryzí oddanost k Nejvyššímu Pánu,
kterého obdrţeli jako svého syna. Rovněţ všechny gópíe a pastevci, kteří se stýkali s Kršnou, vyvinuli
různé milostné vztahy ke Kršnovi.
Šrí Kršna se tedy zjevil se svou plnou expanzí, Balarámou, aby vyplnil Brahmovo poţehnání, a
předváděl různé dětské zábavy, aby zvýšil transcendentální radost všech obyvatel Vrndávany.
9) Jašódá chce svázat Šrí Kršnu
Jednou matka Jašódá viděla, ţe její sluţebná je zaneprázdněna různými domácími pracemi, a proto
začala sama stloukat máslo. Zpívala přitom písně, pojednávající o Kršnových dětských zábavách, a
radovala se z myšlenek na svého syna.
Sárí měla pevně utaţené. Její ňadra se pohupovala, kdyţ oběma rukama tloukla máslo, a byla vlhká od
mléka, které z nich vytékalo vzhledem k hluboké lásce ke Kršnovi. Přívěsky a náramky na jejích rukou
při vzájemném doteku cinkaly a naušnice a ňadra se houpaly. Na její tváři se objevily kapky potu a
květy, zdobící její hlavu, padaly na zem. V tomto okamţiku za ní přišel hladový Kršna, a aby zvětšil
její transcendentální potěšení, snaţil se jí zabránit v práci. Naznačil, ţe její první povinností bylo Ho
nakojit a pak tlouci máslo.
Matka Jašódá posadila svého syna do klína a vsunula prsní bradavku do Jeho úst. Usmívala se, kdyţ
sál mléko a těšila se pohledem na tvářičku svého dítka. Najednou však mléko na plotně začalo vařit, a
aby nepřeteklo, Jašódá okamţitě postavila Kršnu na zem a utíkala ke kamnům. To Kršnu velice
rozzlobilo a Jeho rtíky a oči zrudly zlostí. Zaťal zuby a kamenem rozbil nádobu s máslem. Vzal kousek
másla a s falešnými slzami v očích je začal v ústraní pojídat.
Poté, co Jašódá odstranila vařící mléko z plotny, vrátila se k místu, kde stloukala jogurt. Uviděla tam
rozbitý hrnec. Jelikoţ nemohla najít svého syna, došla k závěru, ţe to byla Jeho práce. Usmála se a v
duchu si myslela: ,,To dítě je ale mazané. Nejdříve rozbije hrnec a pak se někde schová ze strachu před
trestem.`` Začala Ho všude hledat, aţ Ho našla na velkém převráceném dřevěném hmoţdíři. Rozdával
opicím máslo z nádoby zavěšené na šňůře u stropu. Kršna se úzkostlivě rozhlíţel na všechny strany,
protoţe věděl, ţe dělá něco, co dělat neměl. Jašódá se k Němu opatrně přiblíţila zezadu. Kršna však
zahlédl, jak k Němu přichází s proutkem v ruce, okamţitě seskočil z hmoţdíře a ze strachu se dal na
útěk. Matka Jašódá se za Ním rozběhla, snaţíc se chytit Nejvyššího Pána, ke kterému se ani v meditaci
nemohou přiblíţit velcí jogíni. Nejvyšší Osobnost Boţství, Kršna, kterého nemohou dostihnout ani
jogíni či spekulanti, si jinými slovy hrál jako dítě velké oddané matky Jašódy. Ani Jašódá však
nedokázala dohonit rychlého Kršnu, protoţe měla útlý pas a těţké tělo. Přesto utíkala za Kršnou jak
nejrychleji mohla. Její vlasy se rozpustily a květy zdobící její hlavu spadly na zem. Nakonec však
Kršnu dohonila, přestoţe byla unavena, a Kršna se málem rozbrečel. Rukama si roztíral slzy a černou
mast, kterou měl namalovanou kolem očí. Díval se do tváře své matky, která nad Ním stála, a bojácně
uhýbal očima. Matka Jašódá viděla, ţe Kršna má zbytečný strach a chtěla zmírnit Jeho obavy.
Vţdyť přála svému dítěti jen to nejlepší, a proto se zamyslela: ,,Má-li ze mne příliš velký strach, mohlo
by to mít špatné následky.`` Potom zahodila proutek, ale aby Ho potrestala, rozhodla se, ţe Mu sváţe
ruce nějakým provázkem. Netušila, ţe ve skutečnosti nemohla svázat Nejvyšší Osobnost Boţství.
Jašódá povaţovala Kršnu za své malé dítě. Nevěděla, ţe její dítě nemá mezí, ţe nemá vnitřek či venek,
počátek ani konec. Ţe je neomezené a všepronikající, ţe je ve skutečnosti celé vesmírné stvoření.
Ačkoliv je mimo dosah smyslů, snaţila se Ho připoutat k dřevěnému hmoţdíři. Kdyţ se o to pokoušela,
zjistila, ţe provázek byl o několik centimentrů kratší. Přinesla z domu více provázků, které navázala na
první, ale nakonec zjistila, ţe to přesto nestačí. Tímto způsobem k sobě svázala všechny provazy
dostupné v domě, ale kdyţ měla udělat poslední uzel, stále chybělo několik centimetrů. Matka Jašódá
se usmívala, ale zároveň byla překvapena. Jak je to moţné?
Ve snaze přivázat svého syna se unavila. Potila se a květy z její hlavy spadly na zem. Tehdy Šrí Kršna
ocenil těţkou práci své matky a smiloval se nad ní; dovolil jí, aby Ho svázala provazem. Kršna si hrál
jako malé dítě v domě matky Jašódy a předváděl své vybrané zábavy. Je jasné, ţe nikdo nedokáţe
ovládat Nejvyšší Osobnost Boţství. Čistý oddaný se odevzdá lotosovým nohám Pána, jenţ ho můţe
buď chránit, nebo nechat zaniknout, avšak oddaný nikdy nezapomene na své vlastní podřízené
postavení. Podobně Pán také cítí transcendentální potěšení, kdyţ se odevzdá pod ochranu oddaného. To
bylo patrné z toho, jak se Kršna odevzdal své matce Jašódě.
Kršna je nejvyšší dárce všech spasení, ale poţehnání, které se dostalo matce Jašódě, neokusili ani
Brahmá nebo Šiva či Bohyně štěstí. Jogíni a spekulanti nikdy nemohou úplně poznat Nejvyššího Pána,
který je znám jako syn Jašódy a Nandy Mahárádţi, avšak pro oddané je snadno dostupný. Jogíni a
spekulanti také nemohou ocenit Nejvyššího Pána jako zdroj veškeré radosti.
Jašódá přivázala svého syna k dřevěnému hmoţdíři a věnovala se domácím povinnostem. Kršna před
sebou viděl dvojici stromů, kterým se říká
. Zdroj radosti, Šrí Kršna, začal uvaţovat: ,,Moje
máma Mě nejdříve opustila, aniţ by Mě dostatečně nakrmila, a proto jsem rozbil hrnec s jogurtem a
rozdal máslo opicím. A nyní Mě přivázala k hmoţdíři. Provedu tedy ještě mnohem větší nezbednost neţ
předtím.`` Kršna se rozhodl, ţe vyvrátí dva vysoké ardţunové stromy.
S těmito dvěma stromy je spojen následující příběh. V předešlých ţivotech ţily tyto stromy jako lidé, a
to synové Kuvérovi, a jmenovali se Nalakúvara a Manigríva. Naštěstí se na ně zaměřila Pánova
pozornost. Velký světec Nárada je v jejich předešlém ţivotě proklel, aby se jim dostalo nejvyššího
poţehnání a shlédli Šrí Kršnu. Prokletí, které se ukázalo být poţehnáním, jim bylo uděleno pro jejich
zapomnětlivost způsobenou opilostí. Tento příběh bude vylíčen v příští kapitole.
10) Vysvobození Nalakúvary a Manigrívy
Zde následuje příběh o prokletí Nalakúvary a Manigrívy a o tom, jak je Kršna vysvobodil dle přání
velkého světce Nárady.
Dva velcí polobozi Nalakúvara a Manigríva byli syny pána pokladů Kuvéry, který byl velkým
oddaným Šivy. Šivovou milostí nemělo Kuvérovo hmotné bohatství konce. Synové bohatých otců
obvykle propadnou vínu a ţenám a také oba Kuvérovi syni propadli vínu a sexu. Jednou tito bratři
zatouţili po poţitku a vstoupili do Šivovy zahrady v provincii zvané Kailása na břehu řeky Mandákiní
Gangy. Tam popíjeli druh likéru zvaný Váruní a poslouchali zpěv překrásných dívek, které je
doprovázely v zahradě plné vonných květů. Opilí vstoupili do Gangy, kde rostlo mnoho lotosových
květů, a ve vodě začali dovádět ve společnosti mladých dívek, jako sloni v doprovodu samic.
Zatímco se takto ve vodě bavili, velký světec Nárada se znenadání objevil na břehu. Bylo mu jasné, ţe
polobozi Nalakúvara a Manigríva byli příliš opilí, aby si všimli jeho příchodu. Dívky však nebyly tolik
opilé jako polobozi a styděly se za svou nahotu před velkým světcem Náradou. Začaly se spěšně
oblékat. Oba synové Kuvérovi však byli tak opilí, ţe si neváţili Náradovy přítomnosti, a proto se ani
nepokusili zahalit svá těla. Kdyţ Nárada viděl polobohy v tomto poniţujícím stavu, projevil nad nimi
svou bezpříčinnou milost a proklel je k jejich dobru.
Jelikoţ velký světec k nim měl soucit, chtěl ukončit jejich iluzorní poţitek, pocházející z omamných
látek a ze společnosti mladých dívek, a chtěl, aby se setkali s Kršnou tváří v tvář. Proto formuloval
kletbu následovně. Řekl, ţe pouto k hmotnému poţitku vzniká na základě zvýšené vášně. Je-li člověk v
hmotném světě obdařen hmotným bohatstvím, propadne obvykle třem neřestem -omamným látkám,
sexu a hazardním hrám. Hmotně bohatí lidé jsou pod vlivem svých nahromaděných statků domýšliví,
stávají se nemilosrdní a věnují se zabíjení zvířat otevíráním jatek. Myslí si, ţe nikdy neumřou. Takoví
pošetilci zapomínají na přírodní zákony a šíleně se zamilují do svého těla. Zapomínají, ţe hmotné tělo, i
na vysokém vývojovém stupni, aţ do postavení polobohů, bude nakonec spáleno na popel. Je-li při
ţivotě, nacházejí se v něm pouze různé druhy červů, výkaly a moč, bez ohledu na vnější postavení.
Materialisté, kteří závidí a ubliţují druhým, neznajíce ţivotní cíl, obvykle sklouznou do ďábelských
podmínek v příštím ţivotě. Takové pošetilé osoby dokáţí vykonat jakékoliv hříšné činnosti k
uspokojení pomíjivého těla a nejsou schopny zjistit, zdali jim tělo opravdu patří. Obvykle se říká, ţe
tělo náleţí tomu, kdo je ţiví. Můţeme se tedy zamyslet, jestli tělo patří nám osobně, nebo pánu,
kterému slouţíme. Otrokář vyţaduje vlastnické právo nad těly otroků, protoţe jim dává jídlo. Můţeme
si tedy poloţit otázku, zdali tělo náleţí otci, který dodává símě, nebo matce, která vyvine dětské tělo ve
své děloze.
Pošetilci hřeší různými způsoby vzhledem k špatnému pochopení totoţnosti hmotného těla, jeţ
povaţují za vlastní já. Měli bychom však být natolik inteligentní, abychom pochopili, komu tělo náleţí.
Hlupák zabíjí zvířata, aby zachoval tělo naţivu, ale nezamyslí se, zdali tělo náleţí jemu nebo jeho otci
či matce nebo prarodičům. Někdy otec provdá svou dceru s nadějí, ţe obdrţí syna v podobě dceřina
dítěte. Tělo slabšího můţe náleţet silnějšímu, který ho nutí, aby pro něho pracoval. Někdy otrokář
zakoupí otroka s myšlenkou, ţe mu jeho tělo bude náleţet. Na konci ţivota patří tělo ohni, protoţe je
hozeno do ohně a spáleno na popel, nebo je vyhozeno na ulici, kde je seţerou psi nebo supi.
Dříve, neţ se dopustíme všemoţných hříchů k zachování těla, měli bychom vědět, komu patří.
Konečným závěrem je, ţe je výtvorem hmotné přírody a nakonec s hmotnou přírodou splyne. Nikdo by
se neměl mylně domnívat, ţe mu tělo patří. Proč bychom se měli oddávat zabíjení, abychom si udrţeli
něco, co ve skutečnosti ani nevlastníme? Proč bychom měli zabíjet nevinná zvířata, abychom zachovali
tělo na ţivu?
Kdyţ se člověk zamiluje do svého klamného bohatství, nestará se o ţádné morální pokyny, ale libuje si
ve víně, ţenách a zabíjení zvířat. Za takových okolností je často chudý člověk v lepší situaci, protoţe
uvaţuje ve vztahu k druhým tělům. Chuďas obvykle nechce způsobit bolest jiným tělům, protoţe sám
ví, co znamená bolest. Velký světec Nárada proto uvaţoval, ţe by polobozi Nalakúvara a Manigríva,
kteří byli opojeni zdánlivým věhlasem, měli ţít v chudobných podmínkách.
Člověk, který se píchl špendlíkem, nepřeje druhým lidem, aby se také píchli. Chudý, ale ohleduplný
člověk nepřeje jiným lidem, aby byli také uvrţeni do stejných podmínek. Je známo, ţe ten, kdo se
dostal ze své chudoby a zbohatl, obvykle zaloţí nějaký dobročinný spolek ve prospěch ostatních
chudých lidí. Jinými slovy, chudý soucitný člověk se dokáţe vcítit do starostí a radostí druhých. Chudý
člověk je zřídka nafoukaný falešnou pýchou a můţe být vysvobozen z jakéhokoliv zaslepení. Uspokojí
ho cokoliv, co obdrţí na svou obţivu milostí Pána.
Ţít v chudobných podmínkách je druh odříkání. Podle védské kultury ţijí obvykle bráhmani
dobrovolně v chudých podmínkách, aby se ochránili před zrádnou pýchou z hmotného bohatství. Pýcha,
vznikající z rozvoje hmotné prosperity, je velkou překáţkou v duchovním rozvoji. Chudý člověk
nemůţe ztloustnout zbytečným přejídáním. Následkem toho, ţe nemůţe jíst víc, neţ potřebuje, jsou
jeho smysly klidné a jsou-li smysly klidné, nemá násilné sklony.
Další výhodou chudoby je, ţe svatí muţi mohou snadno vstoupit do domu chudého člověka, který takto
můţe vyuţít jejich posvátné přítomnosti. Boháči nedovolí nikomu, aby vešel do jejich domů a světci je
nemohou navštívit. Podle védského zvyku přijímají svatí lidé úlohu ţebravých mnichů, aby pod
záminkou ţebrání mohli vstoupit do domů hospodářů. Pro hospodáře, který obvykle zapomene vše, co
se týká duchovního pokroku, protoţe je zaneprázdněn rodinnými záleţitostmi, je společnost svatého
muţe prospěšná. Chudý člověk má velkou naději, ţe se osvobodí díky společnosti světce. K čemu jsou
lidé, kteří jsou nafoukaní svým hmotným bohatstvím, jestliţe jsou připraveni o moţnost sdruţovat se se
svatými osobami a oddanými Nejvyšší Osobnosti Boţství?
Velký světec Nárada proto povaţoval za svou povinnost, aby uvedl tyto polobohy do situace, ve které
se nemohou pyšnit svým hmotným bohatstvím a prestiţí. Smiloval se nad nimi a chtěl je zachránit před
mizerným ţivotem. Byli v kvalitě nevědomosti, a proto nebyli schopni ovládat své smysly, následkem
čehoţ propadli pohlavnímu ţivotu. Povinností svaté osoby jako Nárada je, aby je zachránil před
hnusným ţivotem. Zvířata nemají smysl, kterým by porozuměla, ţe jsou nahá. Kuvéra byl stráţcem
nebeských pokladů, velice zodpovědná osoba, a Nalakúvara a Manigríva byli jeho synové, ale protoţe
klesli na úroveň zvířat a nebyli zodpovědní, nemohli díky omamnému opojení rozumět, ţe jsou nazí.
Zahalit si spodní část těla je zásada civilizované lidské společnosti, ale kdyţ to muţi a ţeny opominou,
zdegradují. Nárada proto myslel, ţe nejlepší trest bude, kdyţ se z nich stanou nehybné ţivé bytosti stromy. Stromy se podle přírodních zákonů nepohybují. Ačkoliv jsou také pokryty kvalitou
nevědomosti, nemohou nikomu uškodit. Velký světec Nárada povaţoval za vhodné, aby si oba bratři
pamatovali, za co byli potrestáni, i kdyţ měli jeho milostí podobu stromů. Ţivá bytost po změně těla
obvykle zapomene na svůj předešlý ţivot, ale ve zvláštních případech, milostí Pána, jako v případě
Nalakúvary a Manigrívy, si to můţe pamatovat.
Světec Nárada uvaţoval, ţe oba polobozi by měli zůstat v podobě stromů po dobu sta nebeských let a
ţe poté jim bude umoţněno shlédnout Nejvyššího Pána Jeho bezpříčinou milostí tváři v tvář. Tak by se
mohli znovu povýšit na úroveň polobohů a velkých oddaných Pána.
Potom se velký světec Nárada vrátil do svého sídla, známého jako Nárájanášrama, a oba polobozi se
proměnili ve stromy, známé jako ardţunové stromy. Z bezpříčinné milosti poţehnal Nárada polobohům
a umoţnil jim, aby rostli na Nandově dvoře a setkali se s Kršnou tváří v tvář.
Malý Kršna se vydal směrem ke stromům, ačkoliv byl přivázán k dřevěnému hmoţdíři, aby splnil
předpověď svého velkého oddaného Nárady. Šrí Kršna věděl, ţe Nárada je Mu velice oddaný a ţe
stromy, které tam stojí, byly ve skutečnosti Kuvérovi synové. ,,Musím vyplnit slova Mého velkého
oddaného Nárady,`` myslel si. Pak se snaţil projít mezerou mezi oběma stromy. Sám mohl projít, ale
velký hmoţdíř se vzpříčil mezi kmeny. Šrí Kršna toho vyuţil a začal tahat za provaz, kterým byl
přivázán k hmoţdíři. Jakmile mocně zatáhl, oba stromy spadly na zem s velkým hlukem. Ze zlomených
stromů vystoupily dvě velké osobnosti, které zářily jako oheň. Celé okolí bylo osvíceno jejich krásnou
přítomností. Oba polobozi si v očištěných tělech stoupli před děťátko Kršnu, poklonili se Mu na projev
úcty a modlili se následovně: ,,Milý Kršno, jsi původní Osobnost Boţství, pán všech mystických sil.
Učení bráhmani vědí velice dobře, ţe toto vesmírné stvoření je expanzí Tvých sil, které jsou někdy
projeveny a někdy ne. Jsi původní dárce ţivota, těla a smyslů všech ţivých bytostí. Jsi věčný Bůh, Šrí
Višnu, který je všudepřítomný a nehynoucí vládce všeho. Jsi původní zdroj vesmírného stvoření, které
jedná pod vlivem tří kvalit hmotné přírody - dobra, vášně a nevědomosti. Ţiješ jako Nadduše ve všech
ţivých bytostech, a proto víš velmi dobře, co se odehrává v jejich myslích a tělech. Jsi proto
svrchovaný vůdce všech činností všech ţivých bytostí. Jsi uprostřed všeho, co ovlivňují hmotné kvality
přírody a jejich znečišťující vliv na Tebe nepůsobí. Nikdo, kdo je pod vlivem hmotných kvalit, nemůţe
rozumět Tvým transcendentálním vlastnostem, které existovaly před stvořením; proto se nazýváš
Nejvyšší Brahman, který je opěvován svými vnitřními silami. V hmotném světě můţeš být poznán
pouze ve Tvých různých inkarnacích. I kdyţ přijímáš různé druhy těl, tato těla nejsou částí hmotného
stvoření. Jsou vţdy plná transcendentálních sil neomezeného bohatství, moci, krásy, slávy, moudrosti a
odříkání. V hmotném světě existuje rozdíl mezi tělem a majitelem těla, ale u Tebe takového rozdílu
není, protoţe se zjevuješ ve svém původním duchovním těle. Kdyţ se zjevíš, Tvoje neobyčejné činnosti
naznačují, ţe jsi Nejvyšší Pán, který sestupuje, aby způsobil zrození a smrt a zároveň spasení ţivých
bytostí. Rovněţ Tě doprovázejí všechny Tvoje plné expanze. Všem můţeš poskytnout jakékoliv
poţehnání. Ó Pane! Ó zdroji štěstí a dobra, uctivě se Ti klaníme. Jsi všudepřítomný Svrchovaný Pán,
zdroj míru a nejslavnější potomek dynastie krále Jadua. Ó Pane, náš boţský otec Kuvéra je Tvým
sluţebníkem. Také velký světec Nárada je Tvým sluţebníkem a pouze jejich milostí nám bylo
umoţněno, abychom se s Tebou osobně setkali. Modlíme se proto, abychom Ti vţdy mohli oddaně a
láskyplně slouţit, hovořit o Tvé slávě a naslouchat o Tvých transcendentálních činnostech. Nechť jsou
naše ruce a ostatní údy zaměstnány ve sluţbě Tobě, naše mysl vţdy soustředěna na Tvé lotosové nohy a
naše hlavy, nechť se neustále klaní před Tvou všudepřítomnou vesmírnou podobou.
Kdyţ polobozi Nalakuvára a Manigríva dokončili své modlitby, dítě Šrí Kršna, pán a vůdce Gókuly,
jenţ byl připoután k dřevěnému hmoţdíři svou matkou Jašódou, se usmál a řekl: ,,Věděl jsem, ţe Můj
velký oddaný Nárada vám prokázal bezpříčinnou milost a zachránil vás před ohavnou pýchou, kterou
jste získali díky neobyčejné kráse a bohatství jako polobozi. Zachránil vás před pádem do nejniţších
podmínek pekelného ţivota. To vše jsem jiţ znal. Máte velké štěstí, ţe vás nejen proklel, ale ţe jste
měli i moţnost ho vidět. Podaří-li se někomu náhodou se setkat s velkou svatou osobou, jako například
Nárada, který je vţdy vyrovnaný a milostivý ke všem, pak je tato podmíněná duše vysvobozena. Je to
jakobyste se nacházeli na přímém slunci - nic nemůţe zabránit záři. Vaše ţivoty, Nalakúvaro a
Manigrívo, se staly úspěšné a vyvinuli jste ke Mně velkou lásku. Toto je vaše poslední zrození v
hmotném světě. Můţete se vrátit do sídla svého otce na nebeské planetě a tím, ţe vytrváte v oddané
sluţbě, se osvobodíte v tomto ţivotě.``
Poté polobozi Pána uctivě obešli, poklonili se Mu a odešli. Kršna zůstal přivázán provazy k hmoţdíři.
11) Smrt démonů Vatsásury a Bakásury
Kdyţ oba ardţunové stromy padly na zem, znělo to, jakoby hřmělo. Všichni obyvatelé Gókuly, včetně
Nandy Mahárádţi, okamţitě přiběhli k místu. Byli nesmírně překvapeni, jak dva velké stromy mohly z
ničeho nic spadnout. Protoţe nenašli důvod, byli zmateni. Kdyţ uviděli Kršnu přivázaného k
dřevěnému hmoţdíři, mysleli si, ţe to způsobil nějaký démon. Jak se to jinak mohlo stát? Zároveň je to
znepokojilo, neboť takové neobyčejné nehody se vţdy přihodily Kršnovi. Zatímco starší pastevci takto
uvaţovali, malé děti, které si tam hrály, jim řekly, ţe stromy spadly, protoţe Kršna za sebou táhl
hmoţdíř, ke kterému byl přivázán. ,,Kršna se dostal mezi ty dva stromy,`` vysvětlovaly děti, ,,a dřevěný
hmoţdíř se mezi ně vzpříčil. Kršna zatáhl, a jakmile stromy spadly, dva muţi, kteří vydávali záři, z nich
vyšli a začali mluvit s Kršnou.``
Většina pastevců tvrzení dětí nevěřila. Nemohli uvěřit, ţe takové věci by se mohly stát. Někteří však
uvěřili a řekli Nandovi Mahárádţovi: ,,Tvoje dítě se liší od ostatních dětí. Mohl to udělat.`` Nanda
Mahárádţa se usmál, kdyţ slyšel o neobyčejných vlastnostech svého syna. Přistoupil ke svému
zázračnému dítěti a odvázal Ho. Starší gópíe si posadily Kršnu na klín. Pak Ho zanesly na dvorek,
začaly tleskat rukama a opěvovat Jeho úţasné činnosti. Šrí Kršna také začal tleskat jako obyčejné dítě.
Nejvyšší Pán Kršna, zcela ovládán gópíemi, začal tancovat a zpívat jako loutka v jejich rukách.
Jednou matka Jašódá poţádala Kršnu, aby jí přinesl dřevěné prkénko na sezení. Kršnovi se nějak
podařilo desku přinést, přestoţe byla příliš těţká. Jindy Ho otec poţádal, aby mu přinesl dřevěné
sandály, byl-li sám zaneprázdněn uctíváním Nárájany, a Kršna si je s velkou námahou poloţil na hlavu
a zanesl svému otci. Kdyţ po Něm někdy chtěli, aby zvedl nějaký těţký předmět a On ho nebyl schopen
zvednout, pouze pokrčil rameny. Tímto způsobem poskytoval kaţdý den a kaţdým okamţikem
nesmírné potěšení svým rodičům. Pán předváděl tyto dětské činnosti před obyvateli Vrndávany, protoţe
chtěl ukázat velkým filozofům a světcům, hledajícím Absolutní Pravdu, jak je Absolutní Pravda,
Nejvyšší Osobnost Boţství, ovládána a podřízena touhám svých čistých oddaných.
Jednoho dne k domu Nandy Mahárádţi přišla prodavačka ovoce. Kdyţ malý Kršna uslyšel její volání:
,,Přeje-li si někdo koupit ovoce, přijďte sem!`` okamţitě vzal do pěstičky trochu zrní a utíkal je vyměnit
za ovoce. V těch dobách existoval výměnný obchod; Kršna si asi všiml, jak Jeho rodiče vyměňují ovoce
a jiné věci za obilniny, a proto je napodoboval. Jeho dlaně však byly malé, nemohl je pevně stisknout, a
zrní Mu padalo z rukou. Prodavačka ovoce to uviděla a okamţitě ji okouzlila Kršnova krása.
Neprodleně přijala zrní, které Mu zbylo v hrsti a naplnila Jeho náruč ovocem. Vtom uviděla, ţe se její
koš s ovocem naplnil drahokamy. Pán je dárce všech poţehnání. Jestliţe Mu někdo něco daruje,
neztratí nic; spíše milionkrát získá.
Jednou si Šrí Kršna, zachránce dvou ardţunových stromů, hrál s Balarámou a ostatními dětmi na břehu
Jamuny a poněvadţ se blíţilo k poledni, Balarámova matka Róhini je volala domů. Kršna a Balaráma
byli tak pohrouţeni do hry se svými přáteli, ţe domů nechtěli jít a ve hře pokračovali. Kdyţ se Róhiní
nepodařilo přimět hochy k návratu domů, vrátila se a poslala matku Jašódu, aby Je přivedla. Jašódá
svého syna tak milovala, ţe jakmile na Něho zavolala, její ňadra se naplnila mlékem. Hlasitě volala:
,,Moje milé dítě, prosím Tě, vrať se domů! Uţ je čas na oběd!`` Potom řekla: ,,Můj milý Kršno, moje
milované děťátko s lotosovýma očima, pojď sem, chci Tě nakojit. Uţ sis hrál dost dlouho. Musíš mít
zajisté velký hlad, moje malé dítě. Určitě jsi unavený, protoţe jsi byl tak dlouho venku.`` Potom řekla
Balarámovi: ,,Můj milý, pýcho své rodiny, prosím, vrať se okamţitě se svým mladším bratrem Kršnou.
Uţ jste si hráli od rána a musíte být unaveni. Prosím Vás, pojďte na oběd. Váš otec Nandarádţa na Vás
čeká. Musí jíst, takţe si pospěšte, aby mohl začít.``
Jakmile Kršna a Balaráma zaslechli, ţe Nanda Mahárádţa na Ně čeká a nechce bez Nich obědvat,
rozběhli se k Jašódě. Jejich kamarádi však začali naříkat: ,,Kršna jde pryč ve chvíli, kdy je hra v
nejlepším. Příště Mu nedovolíme odejít.``
Potom začali vyhroţovat, ţe Mu nedovolí, aby si s nimi opět hrál. Kršna se zalekl a místo aby se vrátil
domů, utekl zpátky za hochy. To matku Jašódu rozzlobilo; dětem vyhubovala a Kršnovi řekla: ,,Můj
milý Kršno, myslíš si, ţe jsi kluk z ulice? Nemáš domov? Prosím Tě, vrať se domů! Vidím, ţe jsi celý
špinavý, neboť si hraješ od časného rána. Vrať se domů a vykoupej se. Kromě toho máš dnes
narozeniny. Měl by ses vrátit domů a rozdat krávy bráhmanům. Nevidíš, jak maminky pěkně oblékly a
ozdobily Tvé kamarády? I Ty by ses měl vykoupat a pěkně obléci. Vrať se, prosím, umyj se, pěkně se
obleč a pak si opět můţeš jít hrát.``
Tímto způsobem matka Jašódá domlouvala Kršnovi a Balarámovi, které uctívají polobozi jako Brahmá
nebo Šiva. Jašódá je však povaţovala za svoje děti.
Kdyţ se její děti, Kršna a Balaráma, vrátily domů, vykoupala Je, pěkně Je oblékla a ozdobila. Potom
pozvala bráhmany a za své děti je obdarovala velkým mnoţstvím krav u příleţitosti Kršnových
narozenin. Takto oslavila matka Jašódá Kršnovy narozeniny doma.
Po této události se všichni starší pastevci v čele s Nandou Mahárádţou sešli a začali mezi sebou
diskutovat, jak ukončit velké nepokoje v Mahávaně, které způsobovali démoni. Setkání se také
zúčastnil Nandův bratr Upananda. Byl moudrý a zkušený člověk a byl Kršnovým a Balarámovým
dobrodincem. Všichni ho povaţovali za vůdce. Upananda oslovil přítomné takto: ,,Moji milí přátelé!
Měli bychom opustit toto místo a přestěhovat se, protoţe velcí démoni sem neustále chodí a ruší náš
klid. Zvláště se snaţí zabíjet malé děti. Jen si vzpomeňte na Pútanu a Kršnu. Jen milostí Pána Hariho se
Kršna zachránil ze spárů takové velké démonice. Pak přišel další démon v podobě větrného víru a unesl
Kršnu vysoko na oblohu, ale milostí Pána Hariho byl Kršna zachráněn a démon spadl na zem a zahynul.
Nedávno si toto dítě hrálo mezi dvěma stromy, které najednou spadly a Jemu se nic nestalo. Takţe Pán
Hari Ho opět ochránil. Jen si představte tu hrůzu, kdyby Kršna nebo jiné dítě, které si s Ním hrálo, bylo
rozdrceno padajícím stromem! Kdyţ vezmeme v úvahu všechny tyto nehody, musíme dojít k závěru, ţe
toto místo jiţ není bezpečné. Navrhuji, abychom odtud odešli. Pán Hari nás milostivě ochránil od všech
nepříjemností. Měli bychom se mít na pozoru, odstěhovat se a najít nové místo, kde budeme moci ţít v
klidu. Myslím si, ţe bychom měli odejít do vrndávanského lesa, kde právě začínají růst různé rostliny a
bylinky. Jsou tam vhodná pastviska pro naše krávy a budeme tam moci ţít v klidu s našimi rodinami,
ţenami a dětmi. Blízko Vrndávany je pěkný kopec Góvardhana, na kterém roste zelená tráva pro naše
zvířata, takţe tam budeme moci ţít bez problémů. Navrhuji tedy, abychom se okamţitě vydali na toto
krásné místo a neztráceli zbytečně čas. Jestliţe souhlasíte, připravme vozy a vydejme se na cestu. Krávy
mohou jít vepředu.``
Všichni pastevci okamţitě souhlasili s Upanandovým návrhem: ,,Ano, jeďme hned!`` Začali nakládat
svůj nábytek a potřebné věci na vozy a chystali se do Vrndávany. Starší muţi z vesnice, děti a ţeny
usedli na vozy, pak následovali pastevci, vyzbrojeni luky a šípy. Všechny krávy, býci a telátka šli
vpředu. Ozbrojení muţi obklopili stádo a zatroubili na rohy a trubky. S velkým hlukem se vydali na
cestu do Vrndávany.
A kdo můţe popsat vradţské ţeny? Všechny seděly na vozech a měly na sobě překrásně zdobené a
drahé sárí. Jako obvykle si začaly povídat o Kršnových zábavách. Matka Jašódá a matka Róhiní seděly
na zvláštním voze a Kršnu a Balarámu drţely na klíně. Za jízdy se bavily s Kršnou a Balarámou, coţ
jim způsobovalo velké uspokojení a vypadaly neobyčejně krásně.
Takto přijeli do Vrndávany, kde všichni ţijí věčně, mírumilovně a šťastně. Objeli Vrndávanu a
postavili vozy těsně k sobě. Potom si prohlédli pěkný kopec Góvardhana na břehu řeky Jamuny a začali
stavět svá obydlí. Obyvatelé Vrndávany měli nesmírnou radost. Stejně stáří se spolu procházeli a děti se
bavily se svými rodiči.
V té době dostali Kršna a Balaráma na starost telátka. První povinností pasáčků bylo hlídat telátka.
Byli k tomu vedeni jiţ od malička. Kršna a Balaráma se tedy vydali společně s ostatními pasáčky krav
na pastviny, hlídali telátka a dováděli se svými druhy. Někdy hráli na flétny, jindy si hráli s ovocem
a
jako si obyčejné děti hrají s míčem. Někdy tancovali a rolničky na Jejich nohou
zvonily. Jindy se přestrojili za býky a krávy tak, ţe přes sebe přehodili přikrývky. Tímto způsobem se
Kršna a Balaráma bavili. Někdy napodobovali bučení býků a krav a býčí zápasy. Někdy napodobovali
hlasy různých zvířat a ptáků. Takto se radovali z dětských zábav jako obyčejné pozemské děti.
Jednou, kdyţ si Kršna a Balaráma hráli na břehu řeky Jamuny, přiblíţil se k Nim démon Vatsásura, aby
oba bratry zabil. Vzal na sebe podobu telátka a mohl vniknout mezi ostatní telata. Kršna si toho však
všiml a okamţitě Balarámu na démona upozornil. Oba se za ním začali plíţit. Potom ho Kršna uchopil
za zadní nohy a ocas, mocně s ním zatočil dokola a vyhodil do koruny stromu. Démon vypustil duši a
spadl z vrcholu stromu na zem. Kdyţ leţel mrtvý na zemi, všichni pasáčci Kršnovi blahopřáli:
,,Výborně! Bravo!`` a polobozi s velkým nadšením shazovali z nebe květy. Tímto způsobem pečovali
Kršna a Balaráma, udrţovatelé veškerého stvoření, o telátka kaţdý den a radovali se ze zábav jako
pastevci krav ve Vrndávaně.
Všichni pasáčci chodili denně ke břehům řeky Jamuny napojit telátka. Chlapci obvykle pili vodu
zároveň s telaty. Jednoho dne, kdyţ ukojili ţízeň a stále seděli na břehu řeky, spatřili obrovské zvíře,
které vypadalo jako kachna, bylo velké jako hora a mělo silný zobák jako blesk. Kdyţ toto neobyčejné
zvíře uviděli, dostali strach. Tato bestie se jmenovala Bakásura a byla Kansovým přítelem. Bakásura se
objevil neočekávaně. Okamţitě zaútočil na Kršnu špičatým zobákem a rychle Ho spolkl. Kdyţ to
všichni Kršnovi kamarádi, včetně Balarámy, viděli, zastavil se jim dech, jako by byli mrtví. Kdyţ
démon Bakásura Kršnu polykal, dostal pálivý pocit v krku. Způsobila to záře vycházející z Kršny.
Démon Kršnu okamţitě vyzvracel a snaţil se Ho zabít zobákem. Bakásura nevěděl, ţe Kršna byl stále
původním otcem Brahmy, stvořitele vesmíru, i kdyţ si hrál jako dítě Nandy Mahárádţi. Šrí Kršna, dítě
matky Jašódy, jeţ je zdrojem potěšení pro polobohy a udrţovatelem svatých osob, uchopil obrovskou
kachnu a před svými přáteli jí roztrhl zobák, jako dítě, které snadno rozdvojí stéblo trávy. Na znamení
vděku začali obyvatelé nebeských planet shazovat příjemně vonící květy zvané
. Společně s
deštěm květů se ozývaly zvuky rohů, bubnů a lastur.
Chlapce ohromila záplava květů a nebeské zvuky, a kdyţ uviděli Kršnu, všichni, včetně Balarámy, měli
takovou radost, ţe se zdálo, jakoby se znovu narodili. Jakmile viděli, ţe se k nim Kršna blíţí, jeden po
druhém objali syna Nandy a drţeli Ho ve svém objetí. Potom shromáţdili telátka a vydali se na cestu
domů.
Doma se začali bavit o úţasných činnostech Nandova syna. Kdyţ gópíe a pastevci slyšeli příběh od
chlapců, měli velkou radost, protoţe pociťovali přirozenou lásku ke Kršnovi a nasloucháním o Jeho
slavných a vítězných činnostech neustále prohlubovali svoji náklonnost. Domnívali se, ţe malý Kršna
se zachránil před smrtí a dívali se na Jeho obličej s velkou láskou a náklonností. Naplnila je úzkost, ale
nemohli odvrátit své zraky od Kršny. Gópíe a muţi si začali vyprávět, jak Kršnu mnohokrát a různými
způsoby ohrozili mnozí démoni, kteří vţdycky zahynuli, a Kršnovi se nic nestalo. Vyprávěli si, jak velcí
démoni ve strašných podobách zaútočili na Kršnu, aby Ho zabili, ale díky Hariho milosti Mu nemohli v
nejmenším ublíţit. Spíše umírali jako mušky v ohni. Také si vzpomněli na slova Gargamuniho, který
předpověděl na základě znalosti Véd a astrologie, ţe tohoto hocha budou ohroţovat mnozí démoni.
Nyní poznali, ţe se kaţdé jeho slovo stává skutečností.
Všichni starší pastevci, včetně Nandy Mahárádţi, si povídali o překrásných zábavách Šrí Kršny a
Balarámy a byli vţdy tak pohrouţeni do těchto příběhů, ţe zapomněli tři druhy strastí hmotné existence.
Takový je výsledek uvědomování si Kršny. To, z čeho měl poţitek Nanda Mahárádţa před pěti tisíci
léty, můţe být i nyní proţíváno osobami, které si jsou vědomé Kršny, a to pouhým vyprávěním o
transcendentálních zábavách Kršny a Jeho přátel.
Jak Balaráma, tak i Kršna se vyţívali ve svých dětských radovánkách, napodobovali opice Šrí
Rámačandry, které postavily most přes oceán, a Hanumána, který skočil přes vodu na Cejlon.
Napodobovali tyto zábavy se svými přáteli a Jejich dětství Jim radostně ubíhalo.
12) Smrt démona Aghásury
Jednou časně ráno Kršna zatouţil jít se svými přáteli do lesa a tam společně poobědvat. Jakmile vstal z
postele, zatroubil na buvolí roh a svolal své kamarády. Vydali se na cestu do lesa a před sebou hnali
telátka. Tímto způsobem Šrí Kršna shromáţdil tisíce pasáčků. Kaţdý z nich měl hůl, flétnu, roh a také
uzlíček s jídlem a kaţdý se staral o tisíce telátek. Všichni se radovali a těšili se na výlet. Kaţdý hoch
dával pečlivě pozor na svá telátka. Chlapci měli různé zlaté ozdoby. V lese začali trhat květy, lístky,
větvičky a sbírat paví péra a červený jíl a tím vším se ozdobili. Kdyţ procházeli lesem, ukradl jeden
hoch druhému uzlíček s jídlem a hodil jej dalšímu. Kdyţ to chlapec, kterému uzlíček patřil, zjistil,
snaţil se ho získat nazpět, ale hoši si jej mezi sebou házeli dál. Tak se ve svém dětství bavili.
Kdyţ Šrí Kršna někdy hochy předběhl, aby si prohlédl nějaké místo, chlapci se Ho snaţili dohonit a
soutěţili, kdo se Ho dotkne první. Jeden z nich řekl: ,,Já se dotknu Kršny první,`` a jiný řekl: ,,Ó ne, já
se Ho dotknu první.`` Někteří hráli na flétnu nebo troubili na trubky zhotovené z buvolího rohu. Někteří
se plíţili za pávy nebo napodobovali zvukomalebné kukání kukačky. Chlapci také běhali za stíny ptáků,
letících po obloze, a snaţili se je přesně následovat. Také se přibliţovali k opicím a potichu si vedle
nich sedli, anebo napodobovali tanec pávů. Někteří chytali opice za ocas a hráli si s nimi, a jakmile
opice vyskočily na strom, hoši je následovali. Kdyţ na ně některá opice vycenila zuby, napodobili ji a
také na ni vycenili zuby. Chlapci si hráli se ţábami na břehu řeky Jamuny, a kdyţ ţáby skákaly ze
strachu do vody, hoši skočili za nimi. Také se různě šklebili, kdyţ viděli své obrazy ve vodě. Rovněţ
křičeli do prázdných studní, nadávali a vysmívali se vracející se ozvěně.
Nejvyšší Pán říká osobně v Bhagavadgítě, ţe transcendentalisté Ho mohou poznat podle toho, jak se
Mu odevzdají, buď jako brahma, Paramátmu nebo Nejvyšší Osobnost Boţství. Zde Šrí Kršna, Jehoţ
tělesnou záři realizují impersonalisté jako neosobní brahma, potvrzuje tento údaj a poskytuje oddaným
potěšení jako Nejvyšší Osobnost Boţství. Ti, kdo jsou pod vlivem vnější energie zvané májá, Ho
povaţují jen za překrásné dítě. Přesto však poskytl transcendentální potěšení pasáčkům, kteří si s Ním
hráli. Pouze po vykonání mnoha zboţných činností byli tito hoši povýšeni na úroveň, kdy se mohli
osobně sdruţovat s Nejvyšší Osobností Boţství. Kdo dokáţe určit transcendentální štěstí obyvatel
Vrndávany? Mohli se osobně dívat tváří v tvář Nejvyššímu Pánu, kterého ani jogíni nedokáţí nalézt i
po podrobení se přísným pokáním, ačkoliv je umístěn v srdci. To se rovněţ potvrzuje v Brahmasanhitě. Kršnu, Nejvyšší Osobnost Boţství, můţeme hledat na stránkách Véd a Upanišad, ale poštěstí-li
se nám, ţe se setkáme s oddaným, pak můţeme vidět Nejvyšší Osobnost Boţství tváří v tvář. Po
vykonání zboţných činností v mnoha předešlých ţivotech viděli pasáčci krav Kršnu tváří v tvář a hráli
si s Ním jako přátelé. Nechápali, ţe Kršna je Nejvyšší Osobnost Boţství a hráli si s Ním s velkou
láskou jako důvěrní přátelé.
Kdyţ jednou Kršna skotačil se svými kamarády, démon Aghásura se nedokázal jiţ více ovládat.
Nesnesl pohled na hrajícího si Kršnu a zjevil se před chlapci, aby je všechny zabil. Aghásura byl tak
nebezpečný, ţe i obyvatelé nebeských planet se ho obávali. Ačkoliv denně pili nápoj, který jim měl
prodlouţit ţivot, měli strach z Aghásury a ptali se: ,,Kdy bude tento démon zabit?`` Polobozi pili nektar
nesmrtelnosti, ale ve skutečnosti si svou nesmrtelností nebyli jistí. Avšak hoši, kteří si hráli s Kršnou, se
ţádných démonů nebáli. Byli prosti strachu. Jakékoliv hmotné opatření na ochranu před smrtí je vţdy
nejisté, ale stane-li se člověk vědomým si Kršny, pak si určitě zajistí nesmrtelnost.
Démon Aghásura se zjevil před Kršnou a Jeho přáteli. Aghásura byl mladší bratr Pútany a Bakásury a
myslel si: ,,Kršna zabil mého bratra a sestru. Nyní Ho zabiji společně s Jeho přáteli a telaty.`` Aghásura
přišel s velkou odhodlaností, neboť ho Kansa velice popudil. Také si myslel, ţe kdyţ obětuje obilí a
vodu na počest svých zesnulých sourozenců, kdyţ zabije Kršnu a všechny pasáčky, pak automaticky
všichni vrndávanští obyvatelé zahynou ţalem. Děti obvykle dodávají rodičům ţivotní sílu. Kdyţ
všechny zemřou, pak také rodiče zemřou následkem přetrţení tohoto velkého pouta.
Aghásura se tedy rozhodl, ţe zabije všechny obyvatele Vrndávany a proměnil se pomocí své jogínské
siddhi, nazvané
. Démoni obvykle dokáţí získat všechny druhy mystických sil. V józe se
člověk pomocí dokonalosti, nazvané
můţe proměnit v cokoliv. Démon
Aghásura se proměnil v obrovského, tlustého hada, skoro třináct kilometrů dlouhého. Jakmile získal
toto úţasné tělo, otevřel svou tlamu, která vypadala jako jeskyně v horách. S touhou spolknout všechny
chlapce najednou, včetně Kršny a Balarámy, čekal na cestě.
Démon v podobě velkého tlustého hada rozevřel svou tlamu od země k obloze. Jeho dolní pysk se
dotýkal země a horní mraků, jeho čelisti připomínaly velkou jeskyni a zuby vypadaly jako vrcholky hor.
Jeho jazyk připomínal širokou cestu a dýchal jako hurikán. Z očí mu sršel oheň. Hoši si zpočátku
mysleli, ţe démon je nějaká socha, ale po pečlivějším prohlédnutí zjistili, ţe před nimi asi leţí velký
had s rozevřenou tlamou. Začali se mezi sebou dohadovat: ,,Vypadá to jako velké zvíře a čeká tady, aby
nás všechny zhltnul. Jen se podívejte - není to obrovský had, který otevřel tlamu, aby nás všechny
seţral?``
Jeden z hochů řekl: ,,Ano, co říkáš, je pravda. Horní pysk tohoto zvířete vypadá jako načervenalý mrak
při západu slunce a jeho dolní pysk je jako odraz červené sluneční záře na zemi. Milí přátelé, jen se
podívejte do tlamy tohoto zvířete - připomíná obrovskou jeskyni, jejíţ hloubka nemůţe být odhadnuta.
Také brada se zvedá jako vrcholek hory. Ta dlouhá cesta je vlastně jeho jazyk a v jeho tlamě je tma
jako v jeskyni. Horký vítr, vycházející z jeho tlamy jako hurikán, je jeho dech a rybí zápach je smrad z
jeho střev.``
Hoši pak pokračovali v rozhovoru: ,,Jestliţe všichni najednou vejdeme do chřtánu tohoto velkého
hada, jak nás dokáţe všechny spolknout? A i kdyby to dokázal, nedokáţe spolknout Kršnu. Kršna ho
okamţitě zabije jako Bakásuru.`` Kdyţ chlapci mluvili tímto způsobem, podívali se na krásný, lotosu
podobný obličej Kršny, začali tleskat rukama a rozesmáli se. Potom vešli do tlamy gigantického hada.
Mezitím Kršna, který je Nadduše ve všech srdcích, pochopil, ţe tato velká postava byl démon. Zatímco
plánoval, jak zabránit záhubě svých věrných přátel, všichni hoši společně s krávami a telátky
vpochodovali do hadí tlamy. Kršna je však nenásledoval. Démon čekal na Kršnu a uvaţoval: ,,Všichni
jsou jiţ uvnitř kromě Kršny, který zabil mého bratra a sestru.``
Šrí Kršna je záruka bezpečnosti všech, ale kdyţ viděl, ţe jsou Jeho přátelé mimo Jeho dosah a leţí v
břiše velkého hada, zmocnil se Ho na okamţik zármutek. Také Ho překvapilo, jakým úţasným
způsobem můţe vnější energie jednat. Potom se zamyslel, jak by démona zabil a jak by zachránil
chlapce a telátka. Ačkoliv se ve skutečnosti neměl čeho obávat, uvaţoval tímto způsobem. Nakonec
také vstoupil do démonovy tlamy. V tom okamţiku začali všichni polobozi, kteří se shromáţdili, aby se
pobavili a schovávali se za oblaky, vyjadřovat své pocity slovy: ,,Běda! Běda!`` Zároveň všichni
Aghásurovi přátelé, zvláště Kansa, kteří měli ve zvyku jíst maso a krev, vyjádřili své nadšení, neboť
tušili, ţe Kršna vstoupil do démonovy tlamy.
Zatímco se démon snaţil zničit Kršnu a Jeho druhy, Kršna slyšel naříkání polobohů a okamţitě se začal
v démonově chřtánu zvětšovat. Démon se začal dusit, ačkoliv měl obrovské tělo. Divoce koulel očima a
zanedlouho přestal dýchat. Jeho ţivotní dech nemohl vyjít ţádným otvorem a konečně prorazil ven
dírou v horní části lebky. Po démonově smrti přivedl Kršna k ţivotu všechny chlapce a telátka svým
transcendentálním pohledem a vyšel s nimi z démonovy tlamy. Dokud byl Kršna v Aghásurově tlamě,
démonova duše visela na obloze a zářila na všechny strany jako jasné světlo. Všichni polobozi pak
viděli, jak toto zářící světlo okamţitě splynulo s Kršnovým tělem, jakmile vyšel s telátky a přáteli ven.
Polobohy zaplavila radost a začali shazovat květy na Nejvyšší Osobnost Boţství, Šrí Kršnu, a takto Ho
uctívali. Nebeští obyvatelé radostně tancovali a obyvatelé Gandharvalóky pronášeli různé modlitby.
Bubeníci tloukli na bubny, bráhmani přednášeli védské hymny a oddaní Pána zpívali: ,,Dţaj! Dţaj!
Sláva Nejvyšší Osobnosti Boţství!``
Kdyţ Brahmá uslyšel tyto veselé zvuky, které se rozléhaly po vyšší hvězdné soustavě, okamţitě
sestoupil, aby se podíval, co se děje. Uviděl mrtvého démona a byl ohromen neobyčejnými a slavnými
zábavami Osobnosti Boţství. Gigantická démonova tlama zůstala rozevřená po mnoho dní a jeho tělo
postupně vyschlo. Zůstalo tam pro zábavu všech pasáčků.
Kršna zabil Aghásuru, kdyţ Mu a Jeho přátelům bylo necelých pět let. Dětem, které jsou mladší neţ
pět let, se říká
Věk mezi pátým a desátým rokem se nazývá
a od desátého
roku do patnáctého
. Chlapci, kteří jsou starší neţ patnáct let se nazývají mladíci. Po dobu
jednoho roku se ve vradţské vesnici nikdo nezmínil o události s Aghásurou. Teprve, kdyţ hochům bylo
šest let, vyprávěli úţaslým rodičům o příhodě. Proč tomu tak bylo, bude vyjasněno v příští kapitole.
Pro Šrí Kršnu, Nejvyšší Osobnost Boţství, který je mnohem větší neţ polobozi jako Brahmá, není
obtíţné umoţnit někomu, aby splynul s Jeho věčným tělem. Kršna takto odměnil Aghásuru. Aghásura
byl zajisté nejhříšnější ţivá bytost a hříšníci nemohou splynout s existencí Absolutní Pravdy, ale v
tomto zvláštním případě se démon úplně očistil od všech hříšných reakcí, neboť Kršna vstoupil do jeho
těla. Lidé, kteří neustále myslí na věčnou podobu Pána v podobě Boţstva nebo v mentální podobě, jsou
odměněni transcendentálním cílem, a to vstupem do Boţího království a sdruţováním se s Nejvyšší
Osobností Boţství. Můţeme si snadno představit, jak vysoké postavení měl např. Aghásura, do jehoţ
těla Kršna, Nejvyšší Osobnost Boţství, osobně vstoupil. Velcí světci, jogíni a oddaní neustále
uchovávají podobu Pána v srdci nebo se dívají na Pána v podobě Boţstva v chrámech. Tímto způsobem
se zbavují všech hmotných nečistot a po zániku těla vstoupí do Boţího království. Tato dokonalost je
moţná pouze pro lidi, kteří nosí podobu Pána ve své mysli. Avšak v Aghásurově případě Nejvyšší Pán
osobně vstoupil do jeho těla, a proto bylo jeho postavení vyšší, neţ postavení obyčejného oddaného či
největšího jogína.
Mahárádţa Paríkšit, který naslouchal transcendentálním zábavám o Šrí Kršnovi (jenţ zachránil jeho
ţivot, kdyţ byl v lůně své matky), jevil větší a větší zájem, a proto kladl otázky světci Šukadévovi
Gósvámímu, který přednášel Šrímad Bhágavatam.
Krále Paríkšita poněkud překvapila skutečnost, ţe celý rok se nikdo nezmínil o Aghásurově smrti, aţ
do doby, kdy hoši dosáhli věku
Velice ho to zajímalo, neboť si byl jist, ţe to bylo
moţné díky různým Kršnovým energiím.
Kšatrijové neboli vládnoucí třída jsou vţdy zaneprázdněni politickými záleţitostmi a mají malou
moţnost naslouchat o transcendentálních zábavách Šrí Kršny. Mahárádţa Paríkšit se však povaţoval za
velice šťastného, kdyţ poslouchal tyto transcendentální zábavy, protoţe je slyšel z úst Šukadévy
Gósvámího, největší autority Šrímad Bhágavatamu. Šukadéva Gósvámí, takto dotázán Mahárádţou
Paríkšitem, pokračoval v popisu transcendentálních zábav Šrí Kršny, Jeho podoby, vlastností, slávy a
všeho, co s Ním souvisí.
13) Jak Brahmá ukradl telátka a pasáčky
Šukadévu Gósvámího velice povzbudilo, kdyţ se ho Mahárádţa Paríkšit zeptal, proč ţádný z pasáčků
nemluvil o Aghásurově smrti po celý rok. Vysvětlil to takto: ,,Můj milý králi, svými dotazy činíš
vyprávění o transcendentálních zábavách Šrí Kršny ještě poutavější.``
Říká se, ţe přirozeným sklonem oddaného je neustále pouţívat svou mysl, energii, slova, uši atd. k
naslouchání a opěvování Kršny. To se nazývá uvědomování si Kršny a pro toho, kdo pozorně naslouchá
a zpívá, vyprávění o Kršnovi nikdy nezevšední, ani nezestárnou. Taková je povaha transcendentálního
námětu na rozdíl od hmotného. Materialistické příběhy zevšední a nikdo nedokáţe poslouchat jistý
námět delší dobu; touţí po změně. Ale pokud se týká transcendentálního námětu, nazývá se
Znamená to, ţe můţeme zpívat a naslouchat o Pánu a nikdy se
neunavíme. Spíše naopak - zůstaneme svěţí a dychtíme poslouchat více a více.
Povinností duchovního učitele je vyjevit důvěrné záleţitosti zvídavému a upřímnému ţáku. Šukadéva
Gósvámí začal vysvětlovat, proč nebyla Aghásurova smrt vyjevena, dokud neuplynul rok. Šukadéva
Gósvámí řekl králi: ,,Naslouchej pozorně tomuto tajemství. Kdyţ Kršna zabil Aghásuru a zachránil své
přátele z jeho tlamy, přivedl je na břeh řeky Jamuny a oslovil následovně:, Milí přátelé, prohlédněte si
toto místo. Hodí se výborně k tomu, abychom zde poobědvali a hráli si v měkkém písku na břehu
Jamuny. Všimněte si, jak lotosové květy ve vodě překrásně kvetou a jak šíří svou vůni po okolí.
Štěbetání ptáků a zpěv pávů, doplněné šuměním listí stromů, vytváří zvuky, které se šíří po celém okolí.
To vše zdůrazňuje překrásný výjev vytvořený těmito stromy. Poobědvejme zde, neboť je jiţ stejně
pozdě a všichni máme hlad. Telátka mohou zůstat v naší blízkosti a pít vodu z Jamuny. Mohou spásat
měkkou trávu, která zde roste, zatímco budeme obědvat.``
Všichni chlapci se z Kršnova návrhu zaradovali a řekli: ,,Zajisté, posaďme se zde a poobědvejme!``
Potom pustili telátka na svěţí trávu. Posadili se na zem s Kršnou ve svém středu a začali rozbalovat
uzlíčky s jídlem, které si přinesli z domu. Všichni hoši si sedli do kruhu obličejem ke Kršnovi. Jedli a
neustále se těšili z pohledu na Jeho tvář. Kršna vypadal jako střed lotosového květu a chlapci jako
okvětní lístky. Hoši nasbírali květy, listy a kůru stromů, poloţili to pod své jídlo a začali obědvat v
Kršnově společnosti. Při jídle vyjevili různé vztahy ke Kršnovi a navzájem se vesele bavili. Takto jedl
Šrí Kršna se svými druhy. Flétnu měl zastrčenou za pasem, roh a hůlka Mu visely po levém boku. V
levé ruce drţel jídlo připravené z jogurtu, másla, rýţe a kousků ovoce, jeţ bylo vidět mezi prstíky
připomínajícími okvětní lístky. Nejvyšší Pán, který přijímá výsledky všech obětí, se smál a ţertoval při
jídle se svými přáteli ve Vrndávaně. Polobozi pozorovali tento výjev z nebe. Pokud jde o chlapce, ti
pouze proţívali transcendentální blaţenost ve společnosti Nejvyšší Osobnosti Boţství.
Telátka, která se pásla v jejich blízkosti, vešla do hlubokého lesa, hledajíce novou trávu, a ztratila se
jim z očí. Kdyţ hoši zjistili, ţe nejsou nablízku, dostali strach o jejich bezpečnost a okamţitě zvolali:
,,Kršno!`` Kršna dokáţe zabít zosobněný strach. Všechny ţivé bytosti se obávají zosobněného strachu,
ale zosobněný strach se bojí Kršny. Chlapci okamţitě překonali strach voláním slova ,,Kršna``. Šrí
Kršna cítil k hochům velkou náklonnost a nechtěl, aby přestali jíst a odešli hledat telátka. Proto řekl:
,,Moji milí přátelé, klidně pokračujte v jídle, sám se půjdu podívat, kde jsou telátka,`` a odešel je hledat
v jeskyních a křovinách. Hledal na kopcích a v lesích, ale nikde je nemohl najít.
Polobozi se dívali s velkým úţasem, jak Kršna zabil Aghásuru, a také Brahmá, který se narodil z
lotosového květu rostoucího z Višnuova pupku, se přišel podívat. Překvapilo ho, ţe tak malý chlapec
jako Kršna mohl jednat takovým zvláštním způsobem. Přestoţe si byl vědom, ţe tento pasáček krav je
Nejvyšší Pán, chtěl shlédnout další neobyčejné zábavy, a proto ukradl všechna telátka i pasáčky a
odnesl je na jiné místo. To byl důvod, proč je Šrí Kršna navzdory hledání nemohl najít a dokonce i
ztratil své přátele na břehu Jamuny, kteří tam obědvali. Kršna byl jako pasáček krav nepatrný ve
srovnání s Brahmou, ale protoţe je Nejvyšší Osobností Boţství, okamţitě pochopil, ţe Brahmá ukradl
všechna telátka i hochy. Kršna si myslel: ,,Brahmá schoval hochy a telátka. Jak se bez nich mohu vrátit
do Vrndávany? Jejich matky se budou rmoutit,`` Aby uklidnil matky svých kamarádů a také zároveň
přesvědčil Brahmu o svrchovanosti Nejvyšší Osobnosti Boţství, okamţitě se proměnil na pasáčky a
telátka.
Ve Védách se říká, ţe Nejvyšší Osobnost Boţství se expanduje svou energií na mnoho ţivých bytostí.
Není tudíţ těţké, aby se proměnil v telátka a pasáčky. Kdyţ se proměnil, vypadal úplně stejně jako
chlapci, kteří měli různé rysy, obličeje a tělesnou stavbu, kteří měli různé oblečení a ozdoby a lišili se v
chování a osobních činnostech. Jinými slovy, kaţdý z nich měl jiné záliby. Kaţdá osoba se chová a
jedná úplně jinak, neboť je individuální duší. Přesto se Kršna proměnil ve všechny různé a individuální
chlapce. Také se proměnil v telátka různých velikostí, barev a různého chování. Bylo to moţné, protoţe
všechno je expanzí Kršnovy energie. Ve Višnupuráně se říká:
Vše, co vidíme v kosmickém výtvoru - ať hmotu nebo činnosti ţivých bytostí - je pouze
expanze energií Pána, tak jako jsou teplo a světlo různými expanzemi ohně.
Kdyţ se Kršna takto proměnil ve chlapce a telátka se všemi jejich vlastnostmi, vstoupil do vesnice
Vrndávany, obklopen expanzemi sebe samého. Vesničané nevěděli, co se stalo. Telátka vběhla po
návratu domů do svých kravínů a chlapci odešli za svými maminkami.
Matky slyšely zvuky fléten svých synů a vyšly před domy, aby je objaly. Z mateřské náklonnosti jim
vytékalo mléko z prsou a dovolily hochům, aby se napili. Ve skutečnosti to však nenabídli svým synům,
ale Nejvyššímu Pánu, který se proměnil v jejich syny. Takto umoţnil všem matkám ve Vrndávaně, aby
nakojily Nejvyšší Osobnost Boţství vlastním mlékem. Kršna tedy neumoţnil pouze Jašódě, aby Ho
kojila, ale tentokrát dostaly tuto moţnost i všechny starší gópíe.
Chlapci jednali se svými matkami jako obvykle a ony své děti k večeru vykoupaly, ozdobily tilakem a
šperky a nakrmily je po denní práci. Rovněţ krávy, které se večer vrátily z pastvin, přivolávaly svá
telátka. Telata okamţitě přiběhla ke svým matkám, které začaly olizovat jejich těla. Tyto vztahy krav a
gópíí se k telátkům a chlapcům nezměnily, ačkoliv původní telátka a chlapci tam nebyli. Ve skutečnosti
náklonnost krav k telátkům a náklonnost gópíí ke svým synům bezpříčinně vzrostla. Jejich náklonnost
vzrostla přirozeně, i kdyţ telátka a chlapci nebyli jejich vlastní. Krávy a starší gópíe z Vrndávany měly
větší náklonnost ke Kršnovi neţ ke svým vlastním dětem, ale po této události měly stejnou náklonnost
ke svým potomkům jako ke Kršnovi. Celý rok zůstal Kršna v podobě telátek a pasáčků a chodíval na
pastviny.
V Bhagavadgítě se říká, ţe Kršnova expanze je umístěna v srdci všech jako Nadduše. Nyní se Kršna
místo expanze jako Nadduše expandoval jako telátka a pasáčci po dobu jednoho roku.
Jednoho dne, kdyţ Kršna společně s Balarámou vedli telátka do lesa, uviděli krávy na vrcholku kopce
Góvardhana. Krávy mohly vidět do údolí, kde byla telátka s pasáčky. Jakmile zahlédly svá telata,
okamţitě se k nim rozběhly. Doslova skočily dolů. Krávy byly tak naplněny láskou ke svým telátkům,
ţe nevěnovaly pozornost kamenité cestě z vrcholku kopce dolů k pastvině. Rychle se přibliţovaly k
telátkům s plnými vemeny a se zdviţenými ocasy. Hluboká mateřská láska k telátkům způsobila, ţe jim
mléko vytékalo z vemen, kdyţ běţely dolů z kopce, ačkoliv telata nebyla jejich vlastní. Krávy měly
vlastní telátka, ale telata, která se pásla pod kopcem Góvardhana, byla větší a nepotřebovala jiţ mléko.
Mohla se spokojit s trávou. Přesto všechny krávy okamţitě přiběhly a začaly olizovat jejich těla a také
telata začala sát mléko z vemen. Bylo zřejmé, ţe mezi krávami a telátky existuje velké pouto.
Kdyţ krávy utíkaly z kopce, muţi, kteří se o ně starali, se je snaţili zastavit. Muţi se starali o krávy a
hoši pečovali o telátka. Telátka jsou pokud moţno drţena odděleně od krav, aby nevypila všechno
mléko, a proto se pastevci snaţili zadrţet kravy, ale nepodařilo se jim to. Jelikoţ neuspěli, byli
zahanbeni a zlobili se. Mrzutě sestupovali dolů, ale kdyţ uviděli svoje děti, znenadání k nim pocítili
velkou náklonnost. Bylo to velmi neobvyklé. Byli rozzlobení, zmatení a zlí, avšak jakmile uviděli své
děti, jejich srdce změkla něhou. Jejich zlost, nespokojenost a smutná nálada okamţitě zmizely. Projevili
rodičovskou lásku ke svým dětem a s velkou láskou je zvedli ze země a objali. Čichali k jejich hlavám a
nesmírně se radovali z jejich přítomnosti. Poté opět zahnali krávy na vrchol kopce Góvardhana. Cestou
mysleli na své děti a z lásky jim tekly slzy z očí.
Kdyţ Balaráma uviděl tuto neobvyklou výměnu láskyplných vztahů mezi krávami a telátky a mezi otci
a jejich dětmi - ačkoliv ani telata, ani děti nepotřebovaly tolik pozornosti - začal se divit, co se stalo.
Divil se, kdyţ viděl, ţe všichni obyvatelé Vrndávany projevovali stejnou lásku ke svým dětem jako ke
Kršnovi. Rovněţ krávy projevovaly stejnou lásku ke svým telátkům jako ke Kršnovi. Balaráma proto
došel k závěru, ţe tyto projevy neobyčejné náklonnosti jsou něco tajemného, ţe to mají na svědomí buď
polobozi, nebo nějaký mocný člověk. Jak jinak se mohly takové věci stát? Domyslel si, ţe tuto
neobvyklou změnu způsobil Kršna, kterého povaţoval za svého pána. Myslel si: ,,Zařídil to Kršna a ani
Já jsem nedokázal prohlédnout Jeho mystickou sílu.`` Takto Balaráma pochopil, ţe všichni hoši a
telátka jsou Kršnovy expanze.
Potom se Balaráma zeptal Kršny, co se vlastně děje: ,,Můj milý Kršno, zpočátku jsem si myslel, ţe tato
telátka a pasáčci byli velcí světci a svaté osoby nebo polobozi, ale nyní vidím, ţe jsou ve skutečnosti
Tvými expanzemi. Ty jsi oni; hraješ si jako telátka a chlapci. Jaké tajemství se za tím skrývá? Kam se
ztratili ostatní telátka a chlapci? Proč se proměňuješ v telátka a pasáčky? Můţeš to laskavě vysvětlit?``
Na Balarámův dotaz Kršna krátce vysvětlil celou situaci - jak Brahmá ukradl telátka a chlapce, a jak to
Kršna zatajil tím, ţe se sám expandoval, aby lidé nepoznali, ţe původní telátka a chlapci zmizeli.
Zatímco Kršna a Balaráma takto rozmlouvali, Brahmá se okamţitě vrátil. V Bhagavadgítě je informace
o délce Brahmova ţivota: 1 000 krát délka čtyř věků neboli 1 000 let krát 4 300 000 tvoří dvanáct
Brahmových hodin. Podle těchto výpočtů se Brahmův okamţik rovná našemu jednomu slunečnímu
roku. Brahmá se tedy okamţitě (podle jeho pojetí) vrátil, aby zjistil, jaký zmatek způsobil tím, ţe ukradl
pasáčky a telátka. Zároveň se také obával, ţe si hraje s ohněm. Kršna byl jeho pánem a Brahmá se
dopustil rozpustilé chyby a unesl Jeho telátka a chlapce. Měl však obavy, a proto se okamţitě vrátil.
Viděl, ţe všichni hoši a telátka si hráli s Kršnou úplně stejně, jako kdyţ je opustil, ačkoliv byl
přesvědčen, ţe je unesl a uspal vlivem své mystické síly. Brahmá začal uvaţovat: ,,Unesl jsem všechny
chlapce a telátka a vím, ţe stále spí. Jak je moţné, ţe podobní chlapci a telátka si hrají s Kršnou?
Nedostali se pod vliv mé mystické moci? Hráli si s Kršnou celý rok?`` Brahmá se snaţil pochopit, jak je
ovlivnil svou mystickou silou, ale nemohl dojít k ţádnému závěru. Zato byl sám ovlivněn svou
mystickou silou. Jeho mystické síly připomínaly sníh v noci nebo světlušku ve dne. V noci můţe
světluška vydávat trochu světla a sníh na vrcholku kopce nebo na zemi můţe ve dne trochu zářit, ale v
noci nemá sníh stříbrný lesk a ani světluška nemá ve dne osvětlovací schopnost. Podobně, kdyţ byla
Brahmova nepatrná mystická síla projevena před Kršnovou mystickou silou, Brahmá vypadal jako sníh
nebo světluška. Chce-li člověk s malou mystickou silou ukázat svou moc v přítomnosti člověka s větší
mystickou silou, spíše sniţuje svůj vlastní vliv, neţ aby ho zvýšil. Dokonce i taková velká osobnost
jako Brahmá se zesměšnil, kdyţ chtěl ukázat svou mystickou sílu před Kršnou. Brahmá byl tedy
zmaten, pokud jde o jeho vlastní mystické síly.
Telátka a chlapci, kteří si hráli s Kršnou, se proměnili do Višnuových podob, aby přesvědčili Brahmu,
ţe nejsou původní telátka a chlapci. Původní telátka a chlapci ve skutečnosti spali pod vlivem
Brahmovy mystické síly, ale ti, které Brahmá viděl, byli bezprostředními expanzemi Kršny neboli
Višnua. Višnu je Kršnova expanze, a proto se Višnu objevil před Brahmou. Všechny Višnuovy podoby
měly namodralou barvu pleti a byly oděny do ţlutých oděvů. Všechny měly čtyři ruce, ve kterých
drţely kyj, disk, lotosový květ a lasturu. Na hlavách Jim zářily zlaté helmy posázené diamanty; byly
ozdobeny perlami, náušnicemi a překrásnými květinovými girlandami. Na hrudi měly znak zvaný
Jejich paţe zdobily náramky a jiné klenoty. Měly krky hladké jako lastury, na nohou
měly zvonky, kolem pasu zlaté pásy a na prstech prsteny posázené drahými kameny. Brahmá také viděl,
ţe celé Višnuovo tělo bylo od hlavy aţ k patě pokryto čerstvými poupátky z tulsí. Dalším důleţitým
znakem bylo, ţe všichni Višnuové vypadali nesmírně krásně. Jejich úsměvy připomínaly měsíční záři a
Jejich pohledy vycházející slunce. Jen svým zjevem vypadali jako tvůrci a udrţovatelé kvality
nevědomosti a vášně. Višnu zastupuje kvalitu dobra, Brahmá kvalitu vášně a Šiva zastupuje kvalitu
nevědomosti. Višnu je také stvořitel Brahmy a Šivy, protoţe je udrţovatel všeho ve vesmíru.
Po tomto Višnuově zjevení Brahmá viděl, jak mnoho jiných Brahmů, Šivů, polobohů a dokonce
obyčejných ţivých bytostí jako mravenci a nepatrná stébla trávy - pohybující se i nehybné ţivé bytosti tancují okolo Šrí Višnua. Jejich tanec byl doprovázen hudbou a všichni Ho uctívali. Brahmá poznal, ţe
všechny tyto Višnuovy podoby jsou dokonalé, počínaje dokonalostí
tj. moţností stát se menší
neţ atom, aţ po schopnost stát se nekonečný jako vesmírné stvoření. Všechny mystické síly Brahmy a
Šivy, všichni polobozi a dvacet čtyři prvky kosmického stvoření byly plně zastoupeny v osobě
Višnuově. Všechny niţší mystické síly uctívaly Šrí Višnua. Byl uctíván časem, prostorem, vesmírným
stvořením, proměnou, touhou, činností a třemi kvalitami hmotné přírody. Brahmá také poznal, ţe Šrí
Višnu je zdrojem veškeré pravdy, poznání a blaţenosti. Je kombinací tří transcendentálních rysů,
jmenovitě věčnosti, poznání a blaţenosti a je předmětem uctívání stoupenců Upanišad. Brahmá
realizoval, ţe všichni chlapci a telátka, kteří se proměnili ve Višnuovy podoby, se neproměnili
mystickým způsobem, jakého pouţívají jogíni nebo polobozi. Telátka a chlapci, kteří se proměnili ve
neboli Višnuovy podoby, nebyli projevem Višnuovy energie (
),
ale byli Višnuem samotným. Specifické vlastnosti Višnua a Jeho energie lze přirovnat k ohni a ţáru. Ţár
má vlastnost ohně, jmenovitě teplo, ale přesto není oheň. Višnuovy projevy chlapců a telátek nebyly
jako teplo, ale spíše jako oheň - byly ve skutečnosti Višnu. Višnu je plný pravdy, plný poznání a plný
blaţenosti. Jiný příklad můţe být uveden s hmotnými předměty jako například slunce, jehoţ odraz se
nachází v mnoha nádobách s vodou, ale odrazy slunce v nádobách nejsou ve skutečnosti slunce. Slunce
v nádobě nevydává opravdové teplo a světlo, ačkoliv vypadá jako slunce. Avšak kaţdá z podob, které
Kršna přijal, byla ve skutečnosti Višnu.
znamená pravda;
plné poznání a
plná blaţenost.
Transcendentální podoby Nejvyšší Osobnosti Boţství jsou tak velké, ţe neosobní stoupenci Upanišad
nemohou získat poznání, pomocí kterého jim porozumí. Transcendentální podoby Pána jsou mimo
dosah impersonalistů, kteří mohou studováním Upanišad pouze pochopit, ţe Absolutní Pravda není
hmota a ţe není omezena hmotnou silou. Brahmá porozuměl, jaké je Kršnovo postavení, porozuměl
Kršnově proměně ve Višnuovy podoby a pochopil, ţe všechno pohybující se i nehybné v kosmickém
stvoření existuje na základě energie Nejvyššího Pána.
Kdyţ tak zmateně stál, vědom si omezené moci svých jedenácti smyslů, uvědomil si, ţe byl rovněţ
výtvorem hmotného stvoření jako loutka. Tak jako loutka není schopna tancovat nezávisle, ale podle
pokynů loutkáře, tak jsou také polobozi a ţivé bytosti podřízené Nejvyšší Osobnosti Boţství. Jak je
řečeno v Čaitanja-čaritámrtě: Šrí Kršna je jedin pán a všichni ostatní jsou Jeho sluţebníci. Vlny hmotné
iluze působí na celý svět a bytosti v něm plavou jako stébla na vodě. Jejich zápas o existenci je
neustálý, ale jakmile si uvědomí, ţe jsou věčnými sluţebníky Nejvyšší Osobnosti Boţství, tato májá
neboli iluzorní zápas o existenci okamţitě skončí.
Brahmá, který ovládá bohyni učení, a který je povaţován za největší autoritu védského poznání, byl
zmaten a neschopen pochopit neobyčejnou moc Nejvyšší Osobnosti Boţství. V hmotném světě není ani
osobnost jako Brahmá schopna porozumět velikosti mystické síly Nejvyššího Pána. Brahmá nejenţe
postrádal schopnost porozumět této záhadě, ale také ho zmátla nádhera, kterou před ním Kršna vyjevil.
Kršna se smiloval nad Brahmou, který ani nemohl pochopit Višnuovu schopnost proměnit se v telátka
a pasáčky. Zatímco plně vyjevoval Višnuovy expanze, náhle zakryl závojem jógamáji scénu. V
Bhagavadgítě stojí, ţe Nejvyšší Pán není viditelný vzhledem k závoji, který rozvíjí jógamájá. To, co
zakrývá skutečnost, je mahámájá neboli vnější energie, která nedovoluje podmíněné duši, aby
porozuměla Nejvyšší Osobnosti Boţství nacházející se mimo vesmírné stvoření. Energie, která částečně
zjevuje Nejvyššího Pána a částečně Ho zakrývá, se nazývá jógamájá. Brahmá není obyčejná podmíněná
duše. Je mnohem vyšší neţ všichni polobozi, a přesto nemohl porozumět výjevu Nejvyšší Osobnosti
Boţství; proto Šrí Kršna ustal s dalšími ukázkami své moci. Podmíněná duše je nejen úplně zmatená,
ale také úplně neschopná porozumět. Závoj jógamáji byl přehozen, aby Brahmá nebyl zmaten víc a víc.
Kdyţ se Brahmá vzpamatoval, zdálo se, jako by vstal z mrtvých. S námahou otevřel oči a viděl věčné
vesmírné stvoření obyčejným zrakem. Viděl kolem sebe překrásnou Vrndávanu porostlou stromy, která
je zdrojem ţivota pro všechny ţivé bytosti. Vnímal krásy Vrndávany, kde jsou všechny ţivé bytosti
transcendentální obyčejné přírodě. Ve vrndávanském lese dokonce i dravá zvířata jako tygři ţijí
mírumilovně vedle jelínků a lidí. Uvědomil si, ţe vzhledem k přítomnosti Nejvyšší Osobnosti Boţství
je Vrndávana transcendentální všem ostatním místům, a ţe zde neexistuje chtíč a závist. Brahmá viděl,
ţe Šrí Kršna, Nejvyšší Osobnost Boţství, jedná jako pasáček krav; viděl malé dítě s kouskem jídla v
ruce, hledající své přátele a telátka právě tak, jak to dělal před rokem, předtím neţ zmizeli.
Brahmá okamţitě sestoupil ze své labutě a padl před Pánem jako zlatá tyčka. Vaišnavové nazývají
tento způsob projevení úcty
, coţ znamená ,,padnout jako tyč``. Pokročilejším
vaišnavům bychom měli projevit úctu tak, ţe před nimi padneme na zem jak tyčka. Brahmá padl před
Pánem jako tyč, aby Mu projevil úctu, a protoţe má jeho pleť zlatý nádech, vypadal jako zlatá tyčka.
Dotkl se Kršnových lotosových nohou helmami svých čtyř hlav. Radostí se mu nahrnuly slzy do očí a
omyl Kršnovy lotosové nohy svými slzami. Neustále se Mu klaněl a meditoval o Jeho překrásných
činnostech. Kdyţ Brahmá projevoval úctu delší dobu, vstal a utřel si slzy. Díval se na Pána, který stál
před ním, a třesoucím se hlasem se k Němu skromně a pozorně modlil.
14) Brahmovy modlitby ke Kršnovi
Brahmá řekl: ,,Můj milý Pane, jsi jediný Nejvyšší Pán, Osobnost Boţství, kterého by všichni měli
uctívat; proto se před Tebou uctivě klaním a modlím se k Tobě, abych Tě potěšil. Tvoje tělo má barvu
mraků naplněných vodou. Jsi obklopen stříbrnou aurou, která vychází z Tvého ţlutého šatu.
Uctivě se klaním synovi Nandy Mahárádţi, který přede mnou stojí s lasturou, s náušnicemi a pavím
perem ve vlasech. Jeho tvář je překrásná, na hlavě má korunu, na krku girlandu z lesních květů a v ruce
drţí kousek jídla. Za opaskem má zastrčenou hůlku, trubku z buvolího rohu a flétnu. Stojí přede mnou
na malých lotosových nohou.
Můj milý Pane, lidé mohou tvrdit, ţe jsem mistrem veškerého védského poznání a pokládají mě za
stvořitele tohoto vesmíru, ale nyní se ukázalo, ţe nejsem schopen porozumět Tvé osobnosti, i kdyţ
přede mnou stojíš jako dítě. Hraješ si se svými přáteli, telátky a kravami, coţ můţe znamenat, ţe se Ti
ani nedostalo řádného vzdělání. Vypadáš jako vesnický kluk, který s trochou jídla v ruce hledá telátka,
a přesto existuje mezi Tvým a mým tělem tak velký rozdíl, ţe nedokáţi odhadnout Tvoji moc. Jak jsem
jiţ vysvětlil v Brahma-sanhitě, Tvoje tělo není hmotné.``
V Brahma-sanhitě stojí, ţe Pánovo tělo je duchovní - neexistuje rozdíl mezi Jeho tělem a Jím
samotným. Kaţdý Jeho úd můţe zastávat funkci kteréhokoliv jiného údu. Pán se můţe dívat svýma
rukama, můţe slyšet očima, můţe přijmou oběti nohama a můţe tvořit ústy.
Brahmá pokračoval: ,,Zjevil ses jako pasáček krav pro dobro svých oddaných, a ačkoliv jsem se
dopustil přestupku u Tvých lotosových nohou tím, ţe jsem ukradl Tvoje telátka a chlapce, rozumím, ţe
jsi ke mně milostivý. To je Tvoje transcendentální vlastnost; jsi příznivě nakloněn svým oddaným.
Navzdory laskavosti, kterou mě zahrnuješ, nedokáţi odhadnout míru Tvých činností. Mělo by být jasné,
ţe kdyţ já, Brahmá, nejvyšší osobnost tohoto vesmíru, nedokáţi ocenit dětské činnosti Nejvyšší
Osobnosti Boţství, co se pak dá říci o ostatních? Nedokáţi-li odhadnout duchovní moc Tvého dětského
těla, jak mohu pochopit Tvé transcendentální zábavy? V Bhagavadgítě se proto říká, ţe kdokoliv, kdo
trochu porozumí transcendentálním zábavám, zjevení a zmizení Pána, se okamţitě kvalifikuje na vstup
do Boţího království po opuštění hmotného těla. To je také potvrzeno ve Védách, kde se říká, ţe
člověk se můţe vymanit z kruhu opakovaných rození a smrtí pouhým pochopením Nejvyšší Osobnosti
Boţství. Doporučuji proto, aby se Tě lidé nesnaţili pochopit spekulativním poznáním.
Nejlepší způsob, jak Tě pochopit, je zanechat spekulace a snaţit se naslouchat o Tobě buď od Tebe
samotného nebo naslouchat Tvým výpovědím z Bhagavadgíty a jiných védských písem nebo od čistého
oddaného, který přijal útočiště u Tvých lotosových nohou. Je nutné, abychom zanechali spekulace,
posloucháme-li oddaného. Dokonce není ani zapotřebí, abychom změnili své postavení, pouze musíme
naslouchat Tvému vzkazu. Ačkoliv Tě nikdo nepochopí hmotnými smysly, člověk můţe postupně
zvítězit nad nevědomostí pouhým nasloucháním o Tobě. Svou milostí se zjevíš svému oddanému. Nejsi
dosaţitelný ţádným jiným způsobem. Spekulativní poznání bez známky oddané sluţby je pouhé mrhání
časem v touze Tě najít. Oddaná sluţba je tak důleţitá, ţe i nepatrné úsilí v tomto směru povýší člověka
na nejvyšší úroveň dokonalosti. Nikdo by proto neměl zanedbávat štěstí přinášející oddanou sluţbu a
věnovat se spekulaci. Spekulací lze získat částečné poznání o Tvém kosmickém výtvoru, ale je
nemoţné pochopit Tebe, kdoţ jsi zdrojem všeho. Úsilí lidí, kteří se pouze zajímají o spekulativní
poznání, je zbytečná námaha, stejně jako práce člověka, který se snaţí vymlátit zrno z prázdné slupky.
Mlácením obilí můţeme získat trochu zrní, ale byla-li sláma jiţ vymlácena, nic nezískáme. Je to pouze
zbytečná dřina.
Můj milý Pane, v dějinách lidstva najdeme mnoho případů, kdy člověk, který nedospěl na
transcendentální úroveň, se začal věnovat oddané sluţbě tělem, myslí a slovy a tak dosáhl nejvyšší
dokonalosti a vstoupil do Tvého sídla. Pochopit Tě spekulací nebo mystickou meditací je úplně
zbytečné, pokud nejsou spojeny s oddanou sluţbou. Proto by Ti měl kaţdý člověk oddaně slouţit, i
kdyţ je nucen vykonávat světské činnosti, a neustále by se měl udrţovat ve Tvé blízkosti nasloucháním
a opěvováním Tvé transcendentální slávy. Člověk, který lpí na poslouchání a zpívání Tvé slávy,
dospěje na nejvyšší úroveň dokonalosti a vstoupí do Tvého království. Jestliţe se snaţí být v Tvojí
blízkosti, tím ţe o Tobě naslouchá, opěvuje Tě a odevzdává výsledky své práce Tobě pro Tvé potěšení,
pak snadno a radostně vstoupí do Tvého svrchovaného sídla. Lidé, kteří očistili svá srdce od všech
nečistot, Tě snadno poznají. Očistu srdce lze snadno provést zpíváním a nasloucháním o Tvé slávě.``
Pán je všudepřítomný. Šrí Kršna to potvrzuje v Bhagavadgítě: ,,Všechno udrţuji, ale zároveň nejsem v
ničem.`` Jelikoţ Pán je všudepřítomný, neexistuje nic, o čem by nevěděl. Ţivá bytost nikdy nedokáţe
pochopit svým omezeným poznáním všudepřítomnou povahu Nejvyšší Osobnosti Boţství. Člověk,
který uklidnil svou mysl soustředěním myšlenek na lotosové nohy Pána, je proto schopen do určité míry
porozumět, kdo je Nejvyšší Pán. Vlastností mysli je těkat za smyslovým poţitkem od předmětu k
předmětu. Proto pouze člověk, který neustále zaměstnává smysly ve sluţbě Boha, můţe ovládat mysl a
lpět na Jeho lotosových nohách. Toto soustředění mysli na lotosové nohy Pána se nazývá samádhi.
Pokud nedosáhneme samádhi neboli tranzu, neporozumíme povaze Nejvyšší Osobnosti Boţství.
Existují filozofové nebo vědci, kteří studují atomové sloţení vesmíru. Mohou být tak pokročilí, ţe
spočítají všechny atomy nebo všechny hvězdy na obloze či zářící molekuly vycházející ze slunce, hvězd
a dalších nebeských těles, ale nedokáţí spočítat vlastnosti Nejvyšší Osobnosti Boţství.
Na začátku Védánta-sútry se říká, ţe Nejvyšší Osoba je zdrojem všech vlastností. Obvykle se nazývá
coţ znamená ,,bez vlastností``.
znamená ,,vlastnost`` a
znamená ,,bez``.
Impersonalisté však interpretují slovo
jako ,,nemající vlastnosti``. Protoţe nejsou schopni
zjistit vlastnosti Pána transcendentálním poznáním, docházejí k závěru, ţe Nejvyšší Pán nemá
vlastnosti. Jenţe skutečnost je jiná. Skutečné postavení Pána je, ţe je původním zdrojem všech
vlastností. Všechny vlastnosti z Něho neustále emanují. Jak tedy můţe omezený člověk spočítat
vlastnosti Pána? Můţe odhadnout Jeho vlastnosti v určitém okamţiku, ale v příštím okamţiku počet
Jeho vlastností vzroste, takţe je nemoţné určit transcendentální vlastnosti Pána. Proto se nazývá
neboť Jeho vlastnosti nemohou být určeny.
Člověk by se neměl zbytečně namáhat, aby poznal vlastnosti Boha mentální spekulací. Je zcela
zbytečné spekulovat nebo provádět tělesná cvičení k dosaţení dokonalosti v mystické józe. Měli
bychom vědět, ţe strasti a radosti těla jsou předurčeny; je zbytečné se snaţit uniknout strastem tělesné
existence nebo se snaţit získat radost různými cviky. Nejlepší je odevzdat se Nejvyššímu Pánu tělem,
myslí a slovy a vţdy Mu slouţit. Taková transcendentální činnost můţe vést k dosaţení ţádoucího
úspěchu, zatímco ostatní pokusy určené k porozumění Absolutní Pravdy nikdy neuspějí. Proto se
inteligentní člověk nesnaţí pochopit Nejvyššího Pána, Absolutní Pravdu, spekulativní nebo mystickou
silou. Spíše se pohrouţí do oddané sluţby a závisí na Nejvyšší Osobnosti Boţství. Ví, ţe to, co se
přihodí tělu, závisí na jeho minulých činnostech. Kdyţ člověk ţije tímto jednoduchým způsobem,
soustředěn na oddanou sluţbu, pak můţe automaticky získat vstup do transcendentálního sídla Pána.
Kaţdá ţivá bytost je ve skutečnosti nedílnou součástí Nejvyššího Pána, tedy synem Boha. Kaţdá má
přirozené právo zdědit transcendentální potěšení Nejvyššího Pána a podílet se na nich, ale vzhledem ke
styku s hmotou se z ní prakticky stává vyděděnec. Přijme-li člověk jednoduchou metodu oddaného
slouţení, automaticky se osvobodí od hmotného znečištění a povýší se na transcendentální úroveň, kdy
bude schopen se sdruţovat s Nejvyšším Pánem.
Brahmá se prohlásil před Šrí Kršnou za nejdomýšlivější ţivou bytost, neboť chtěl vyzkoušet Jeho
schopnosti. Ukradl Kršnovi kamarády a telátka, aby viděl, zdali je najde. Po tomto úskoku přiznal, ţe
jeho pokus byl velice troufalý, neboť se pokoušel porovnat svoje schopnosti s osobou, která je zdrojem
všech schopností. Brahmá procitl a viděl, ţe ve srovnání s mocí a schopnostmi Nejvyšší Osobnosti
Boţství je nepatrný, ačkoliv byl v očích jiných ţivých bytostí hmotného světa velice mocným tvorem.
Materialističtí vědci vynalezli neobyčejné věci jako např. atomové zbraně a jsou-li tyto mocné zbraně
vyzkoušeny na velkoměstě nebo jiném bezvýznamném místě této planety, dokáţí vytvořit spoušť.
Kdyby však byly atomové zbraně vyzkoušeny na slunci, všiml by si toho někdo? Tam by byly
zanedbatelné. Podobně můţe být Brahmův únos telátek a pasáčků povaţován za překrásnou ukázku
mystické síly, ale kdyţ Šrí Kršna ukázal svou moc, přetvořil se v telátka a pasáčky a udrţoval je bez
jakéhokoliv úsilí, Brahmá si uvědomil, ţe jeho moc byla nepatrná.
Brahmá oslovil Kršnu ,,Ačjuto``, protoţe Pán nikdy nezapomene ani sebemenší sluţbu, kterou Mu
prokáţe Jeho oddaný. Je tak milostivý a laskavý ke svým oddaným, ţe povaţuje jejich malou sluţbu za
velký projev lásky. Brahmá určitě prokázal velkou sluţbu Pánu. Jako nejvyšší osobnost, která má na
starost tento vesmír, je bezpochyby Kršnovým věrným sluţebníkem, a proto se s Ním mohl znovu
smířit. Poţádal Pána, aby ho bral jako podřízeného sluţebníka, jehoţ menší chyba a nestydatost můţe
být prominuta. Přiznal, ţe díky svému mocnému postavení jako Brahmá zpychl. Jelikoţ je v tomto
světě inkarnací kvality vášně, bylo pro něho přirozené, ţe se dopustil omylu. Prosil však Šrí Kršnu, aby
se nad ním laskavě smiloval a chybu mu prominul.
Brahmá poznal své skutečné postavení. Je zajisté nejvyšší učitel tohoto vesmíru, který je zodpovědný
za vznik hmotné přírody skládající se ze všech hmotných prvků, falešného ega, oblohy, vzduchu, ohně,
vody a země. Tento vesmír je obrovský, ale přesto se dá změřit jako např. naše tělo. Výška lidského těla
se obvykle rovná sedmi loktům. Tento vesmír se můţe podobat nesmírně velkému tělu, ale ve
skutečnosti neměří více neţ sedm Brahmových loktů. Kromě tohoto vesmíru existuje nekonečné
mnoţství jiných vesmírů, které jsou mimo Brahmovu výkonnou moc. Tak jako nepatrné částečky
prachu procházejí sítí v okně, tak také miliony a triliony vesmírů vycházejí z pórů Mahávišnuova těla v
podobě malých semínek. Tento Mahávišnu je pouze částí Kršnovy plné expanze. Jaká je za těchto
okolností Brahmova důleţitost ve srovnání s Kršnou, i kdyţ je nejvyšším tvorem vesmíru?
Brahmá se proto přirovnal k malému dítěti, které je v matčině lůně. Kdyţ dítě v matčině lůně pohybuje
rukama a nohama a naráţí na tělo matky, povaţuje to matka za přestupek? Samozřejmě, ţe ne. Brahmá
je zajisté velká osobnost, přesto se však nejen on, ale vše, co existuje, nachází v lůně Nejvyšší
Osobnosti Boţství. Pánova energie je všudepřítomná a neexistuje místo, kde by nepůsobila. Všechno
spočívá v energii Pána, a proto Brahmá z tohoto vesmíru a Brahmové z ostatních milionů a trilionů
vesmírů existují v energii Boha. Pán se tedy povaţuje za matku a vše, co je v lůně matky, se povaţuje
za dítě. Dobrá matka se nikdy nezlobí na své dítě, i kdyţ ji kope.
Brahmá potom přiznal, ţe se narodil z lotosového květu, který vyrostl z Nárájanova pupku po zániku
tří světů neboli tří hvězdných systémů známých jako Bhúrlóka, Bhuvarlóka a Svarlóka. Vesmír se dělí
na tři části a to Svargu, Martju a Pátálu. Tyto tři hvězdné soustavy jsou zaplaveny vodou v době zániku.
V té době Nárájana, Kršnova plná část, ulehne na vodu a postupně z Jeho pupku vyroste lotosový květ,
na němţ se narodí Brahmá. Je tedy jasné, ţe Brahmovou matkou je Nárájana. Pán se nazývá Nárájana,
protoţe je konečným místem, kam se uchýlí všechny ţivé bytosti po zániku vesmíru. Slovo
znamená celkové mnoţství všech ţivých bytostí a
znamená místo odpočinku. Garbhódakašájí
Višnu se nazývá Nárájana, protoţe odpočívá na vodě a kromě toho je místem odpočinku pro všechny
ţivé bytosti. Nárájana je také přítomen v srdci všech, jak je potvrzeno v Bhagavadgítě. V tomto smyslu
je rovněţ Nárájana, neboť
znamená jak zdroj poznání, tak i místo odpočinku. Bhagavadgíta
také potvrzuje, ţe ţivá bytost si pamatuje díky přítomnosti Nadduše v srdci. Ţivá bytost zapomene
všechno ze svého minulého ţivota po změně těla, ale protoţe Nárájana, Nadduše, je přítomen v srdci,
připomíná jí, aby jednala podle posledních tuţeb. Brahmá chtěl dokázat, ţe Kršna je původní Nárájana,
ţe je Jeho zdrojem a ţe Nárájana není ukázkou vnější energie, máji, ale expanzí duchovní energie.
Činnosti vnější energie neboli máji se projeví po stvoření vesmíru a Nárájanova původní duchovní
energie jedná před stvořením. Nárájanovy expanze z Kršny na Káranódakašájí Višnua, z
Káranódakašájí Višnua na Garbhódakašájí Višnua, z Garbhódakašájí Višnua na Kšíródakašájí Višnua a
z Kšíródakašájí Višnua do srdcí všech, jsou projevy Jeho duchovní energie. Nejsou řízeny hmotnou
energií, a proto nejsou pomíjivé. Vše, co řídí hmotná energie, je pomíjivé, ale všechno, co je ovlivněno
duchovní energií, je věčné.
Brahmá potvrdil svůj výrok a stanovil, ţe Kršna je původní Nárájana. Řekl, ţe obrovské vesmírné tělo
spočívá na vodě známé jako Garbhódaka. Brahmá řekl: ,,Toto gigantické vesmírné tělo je dalším
projevem Tvé energie. Vzhledem k tomu, ţe Nárájana odpočívá na vodě, je tato vesmírná podoba také
Nárájana a my všichni jsme v lůně Nárájanovy podoby. Vidím Tvoje různé Nárájanovy podoby všude.
Vidím Tě na vodě, cítím Tvoji přítomnost v mém srdci a také Tě vidím před sebou. Jsi původní
Nárájana.
Můj milý Pane, v této inkarnaci jsi dokázal, ţe jsi svrchovaný vládce máji. Jsi uvnitř vesmírného
projevu a přesto je celé stvoření v Tobě. Toto jsi jiţ dokázal, kdyţ jsi své matce Jašódě ukázal celé
vesmírné stvoření ve svých ústech. Pomocí své nepochopitelné síly nazvané jógamájá můţeš provést
takové věci bez vnější pomoci.
Můj milý Kršno, celé vesmírné stvoření, které nyní vidíme, je ve Tvém těle. Přesto Tě vidím vně a Ty
mne také vidíš vně. Jak se to můţe stát, aniţ by člověk byl ovlivněn Tvou nepochopitelnou energií?``
Brahmá zde zdůraznil, ţe nikdo nemůţe vysvětlit věci tak jak jsou, dokud neuzná nepochopitelnou
energii Nejvyšší Osobnosti Boţství. Brahmá pokračoval: ,,Můj milý Pane, pominu-li ostatní věci a
zamyslím se jen nad dnešními událostmi - nad tím, co jsem viděl - nestalo se to díky Tvým
nepochopitelným energiím? Nejdříve jsem Tě viděl samotného; potom ses proměnil ve své přátele,
telátka a veškerou existenci Vrndávany; potom jsem viděl Tebe a pasáčky jako čtyřruké Višnuy
uctívané všemi prvky a polobohy, včetně mě samotného. Ti se opět proměnili v pasáčky a Ty jsi zůstal
sám jako předtím. Neznamená to, ţe jsi Nejvyšší Pán Nárájana, zdroj všeho, ze kterého všechno
emanuje, do kterého všechno vstoupí, a který zůstává stejný jako dříve?
Lidé, kteří si neuvědomují Tvé nepochopitelné energie, nemohou porozumět, ţe Ty sám se expanduješ
jako stvořitel Brahmá, udrţovatel Višnu a ničitel Šiva. Lidé, kteří neznají věci tak, jak jsou, si myslí, ţe
já, Brahmá, jsem stvořitel, Višnu udrţovatel a Šiva ničitel. Ty jsi ve skutečnosti všechno - stvořitel,
udrţovatel a ničitel. Podobným způsobem se projevuješ jako různé inkarnace; mezi polobohy
inkarnuješ jako Vámanadéva, mezi velkými světci inkarnuješ jako Parašuráma, mezi lidmi se zjevíš v
této podobě jako Šrí Kršna nebo Šrí Ráma, mezi zvířaty inkarnuješ jako kanec a mezi vodními
ţivočichy se zjevíš jako inkarnace ryby a přesto se nikdy nezjevíš, jsi věčný. Zjevuješ se a zmizíš, coţ
je moţné díky Tvé nepochopitelné energii, jen abys ochránil věrné oddané a zahubil démony. Ó Pane
můj, ó všudepřítomná Nejvyšší Osobnosti Boţství, ó Nadduše, vládče všech mystických sil, nikdo
nedokáţe ocenit Tvoje transcendentální zábavy, které předvádíš v těchto třech světech. Nikdo nedokáţe
pochopit činnosti jógamáji a Tvých inkarnací a Tvoje jednání prostřednictvím Tvé transcendentální
energie. Můj milý Pane, celé vesmírné stvoření je jako mţitkový sen a jeho pomíjivá existence pouze
trápí mysl. Následkem toho jsme naplněni úzkostí. Ţít v hmotném světě znamená trpět a střetávat se se
strastmi. Přesto se tato pomíjivá existence zdá být příjemná díky tomu, ţe pochází z Tvého těla, které je
věčné, plné blaţenosti a poznání.
Myslím si proto, ţe jsi Nejvyšší Duše, Absolutní Pravda a svrchovaná původní osoba; ačkoliv ses
svými nepochopitelnými transcendentální silami proměnil v mnoho Višnuových podob, ţivých bytostí a
energií, jsi svrchovaný vládce, kterému není rovno, jsi nejvyšší Nadduše. Nespočetné ţivé bytosti jsou
pouze jiskry původního ohně. Pane, neosobní pojetí Nadduše není správné, protoţe vidím, ţe jsi
původní osoba. Člověk s chabými vědomostmi si můţe myslet, ţe nejsi původní osoba vzhledem k
tomu, ţe jsi synem Nandy Mahárádţi, ţe ses narodil jako obyčejná lidská bytost. Velice se mýlí. Jsi ve
skutečnosti původní osoba. To je můj názor. Navzdory tomu, ţe jsi synem Nandy Mahárádţi, jsi
původní osoba - o tom není pochyb. Jsi Absolutní Pravda a nepocházíš z této hmotné temnoty. Jsi
zdrojem nejen původní brahmadţjóti, ale i hmotných nebeských těles. Tvoje transcendentální záře je
totoţná s brahmadţjóti. Jak je popsáno v Brahma-sanhitě, brahmadţjóti není nic jiného, neţ záře
vycházející z Tvého těla. Existuje mnoho inkarnací Višnua a inkarnací Tvých různých vlastností, ale
tyto inkarnace nejsou na stejné úrovni. Jsi původní svíce. Ostatní inkarnace mohou zářit stejně jako
původní svíce, ale původní svíce je základem světla. Tvoje existence neskončí ani po zničení hmotného
světa, protoţe nejsi jedním z jeho výtvorů.
V Gópála-tápaní (védská Upanišada) a v Brahma-sanhitě jsi popsán jako
protoţe jsi původní osoba. Góvinda je původní osoba, příčina všech příčin. Také v
Bhagavadgítě se říká, ţe jsi zdrojem neosobní záře brahma. Nikdo by si neměl myslet, ţe Tvoje tělo má
stejné vlastnosti jako obyčejné hmotné tělo. Tvoje tělo je
nezničitelné. Hmotné tělo je vţdy
podmíněno třem strastem, ale Tvoje tělo je
plné blaţenosti,
poznání a věčnosti. Jsi také
protoţe Tvoje činnosti jako syn matky Jašódy nebo
zábavy s gópíemi nejsou nikdy znečištěny hmotnými vlastnostmi. Přestoţe ses proměnil v mnoho
pasáčků a telátek, Tvoje transcendentální síla se nezmenšila. Jsi vţdy úplný. To je také popsáno ve
védských písmech: kdyţ je úplné odebráno od úplného - Nejvyšší Absolutní Pravdy - úplný zůstane
úplný, Nejvyšší Absolutní Pravda. Z úplného vychází mnoho expanzí, avšak úplný se nikdy nezmění.
Jelikoţ všechny Tvoje zábavy jsou duchovní, není moţné, aby byly znečištěny hmotnými kvalitami.
Kdyţ se podřídíš svým rodičům, Nandovi a Jašódě, neomezí to Tvoji moc; je to výraz láskyplného
vztahu k Tvým oddaným. Neexistuje nikdo, kdo by se Ti vyrovnal. Člověk s chabými vědomostmi si
myslí, ţe Tvoje zábavy a zjevení jsou pouze hmotného charakteru. Jsi transcendentální jak
nevědomosti, tak poznání, coţ je potvrzeno v Gópála-tápaní. Podle Véd jsi původní
(nektar
nesmrtelnosti), jsi nezničitelný Brahma je věčný, svrchovaná
příčina všeho, nerodí se, ani neumírá.
V Upanišadách se říká, ţe Nejvyšší Brahma září jako slunce a je zdrojem všeho. Ten, kdo porozumí,
kdo je tato původní osoba, se vysvobodí z podmíněného hmotného ţivota. Kdokoliv, koho k Tobě
přitahuje oddaná sluţba, můţe ve skutečnosti poznat Tvé skutečné postavení, Tvoje narození, zjevení i
zmizení a jiné činnosti. V Bhagavadgítě se potvrzuje, ţe člověk se můţe okamţitě povýšit do
duchovního království po opuštění svého těla, pochopí-li Tvé základní postavení. Inteligentní člověk
proto vyhledá útočiště u Tvých lotosových nohou, aby překonal oceán hmotné nevědomosti a lehce se
přemístil do duchovního světa. Existuje mnoho tak zvaných meditátorů, kteří nevědí, ţe jsi Nejvyšší
Duše. V Bhagavadgítě se říká, ţe jsi Nejvyšší Duše přítomna v srdcích všech. Není tedy zapotřebí,
abychom meditovali o něčem jiném neţ o Tobě. Ten, kdo vţdy hluboce medituje o Tvé původní
podobě jako Kršna, snadno překoná oceán hmotné nevědomosti, avšak lidé, kteří nevědí, ţe jsi
Nejvyšší Duše, zůstanou v hmotném světě navzdory své tak zvané meditaci. Jestliţe s pomocí Tvých
oddaných dojdou k poznání, ţe jsi původní Nadduše, pak mohou překonat oceán hmotné nevědomosti.
Osoba, která si uvědomí svou chybu a přestane povaţovat provaz za hada, se osvobodí od strachu.
Člověk, který ví, kdo jsi, prostřednictvím Tvého osobního učení z Bhagavadgíty nebo prostřednictvím
oddaného, jak je popsáno ve Šrímad Bhágavatamu a ostatních védských textech, se nemusí obávat
hmotné existence, kdyţ pozná, ţe jsi konečným cílem poznání.
Tak zvané vysvobození nebo zajetí v hmotném světě nemá význam pro člověka, který Ti oddaně
slouţí, podobně jako osoba, která ví, ţe provaz není had, nemá strach z provazu. Oddaný ví, ţe hmotný
svět náleţí Tobě, a proto zaměstnává všechno v Tvojí transcendentální láskyplné sluţbě. Proto není v
zajetí. Osoba, která se nachází na samotném slunci, se nezamýšlí nad východem či západem slunce
nebo dnem a nocí. Také se, Kršno, říká, ţe jsi jako slunce a májá je jako temnota. Tam, kde je slunce,
neexistuje temnota; takţe pro ty, kdo jsou neustále v Tvé přítomnosti, neexistuje zajetí či spása. Jsou jiţ
dávno vysvobozeni. Na druhé straně lidé, kteří se mylně povaţují za osvobozené, aniţ by vyhledali
útočiště u Tvých lotosových nohou, klesnou do nevědomosti, protoţe jejich inteligence není čistá. Je
proto politováníhodné postavení člověka, který si myslí, ţe Nadduše se od Tebe liší a hledá Ji někde
jinde, v lesích nebo himalájských jeskyních.
Tvoje učení v Bhagavadgítě je, ţe člověk by měl zanechat všech ostatních způsobů seberealizace a
pouze se Ti odevzdat, neboť to je úplné. Jelikoţ jsi svrchovaný ve všem, ti, kdo hledají brahma, hledají
Tebe. Rovněţ ti, kdo hledají Nadduši, hledají Tebe. V Bhagavadgítě jsi řekl, ţe jsi prostřednictvím své
částečné reprezentace jako Nadduše vstoupil do hmotného vesmírného projevu. Jsi přítomen v srdcích
všech a není zapotřebí hledat Nadduši někde jinde. Činí-li tak někdo, je jednoduše v nevědomosti. Ten,
kdo je transcendentální takovému postavení, rozumí, ţe jsi neomezený. Jsi jak uvnitř, tak i vně, jsi
všudepřítomný. Oddaný pouze soustřeďuje svou mysl na Tebe v sobě, místo aby hledal Nadduši někde
jinde. Ve skutečnosti Tě můţe hledat jen ten, kdo je vysvobozen z hmotného pojetí ţivota, a nikdo jiný.
Příklad s provazem a hadem lze pouţít jen na ty, kdo neznají Tvé postavení. Záměna hada za provaz
existuje v podstatě jen v mysli. Podobně je existence máji jenom v mysli. Májá není nic jiného, neţ
neznalost Tvé osobnosti. Kdyţ člověk zapomene Tvou osobnost, znamená to, ţe je podmíněn májou.
Proto ten, kdo je k Tobě poután jak vnitřně, tak vnějšně, není pod vlivem iluze.
Ten, kdo vykonal trochu oddané sluţby, můţe pochopit Tvou slávu, avšak kdo usiluje o realizaci
brahma nebo realizaci Paramátmy, nemůţe porozumět různým rysům Tvé osobnosti, dokud nevkročí na
stezku oddanosti. Můţeme se stát duchovním učitelem mnoha impersonalistů nebo jít do lesa či jeskyně
v horách a meditovat jako poustevníci mnoho a mnoho let, ale nedokáţeme porozumět Tvé slávě, aniţ
bychom byli poţehnáni trochou oddané sluţby. Realizace brahma nebo poznání Paramátmy nejsou také
moţné ani po mnoha letech, dokud se nedostaneme do styku s oddanou sluţbou.
Můj milý Pane, modlím se, aby se mi poštěstilo, abych byl v tomto nebo v příštím ţivotě zařazen mezi
Tvé oddané bez ohledu na to, kde se narodím. Ať se nalézám kdekoliv, modlím se, abych Ti mohl
oddaně slouţit. Nezajímá mě ani, jaké tělo dostanu v budoucnu, protoţe mohu vidět, ţe oddaní v
podobách krav, telátek nebo pasáčků Ti vţdy slouţí s láskou a oddaností a jsou neustále v Tvojí
společnosti. Přeji si stát se jedním z nich, místo abych měl nynější vysoké postavení, neboť jsem plný
nevědomosti. Gópíe a krávy z Vrndávany jsou tak šťastné, protoţe Ti mohly poskytnout své vlastní
mléko. Lidé, kteří provádějí velké oběti a obětují drahé kozy, nemohou dosáhnout dokonalosti a
porozumět, kdo jsi; jen pouhou oddanou sluţbou jsou tyto nevinné vesnické ţeny a krávy schopny Tě
uspokojit svým mlékem. Pil jsi jejich mléko k plné spokojenosti, a přesto Tě nikdy neuspokojí ti, kteří
provádějí oběti. Překvapuje mne šťastné postavení Mahárádţi Nandy, matky Jašódy, pastevců a gópíí,
protoţe Ty, Nejvyšší Osobnost Boţství, Absolutní Pravda, jsi jejich nejdůvěrnější a nejmilejší osoba.
Můj milý Pane, nikdo ve skutečnosti nedokáţe ocenit, jaké štěstí měli obyvatelé Vrndávany. My jsme
polobozi, ovládající různé smysly ţivých bytostí, a jsme hrdi na tyto výhody, ale ve skutečnosti nelze
přirovnat naše postavení k postavení těchto šťastných obyvatel Vrndávany, protoţe oni se opravdu
radují z Tvojí přítomnosti a radují se ve Tvé společnosti na základě svých činností. Můţeme být hrdi na
to, ţe jsme vládci smyslů, ale obyvatelé Vrndávany jsou tak transcendentální, ţe nejsou pod naší
vládou. Ve skutečnosti mají poţitek z toho, ţe Ti slouţí. Budu se proto povaţovat za šťastného, bude-li
mi umoţněno se narodit ve Vrndávaně v některém z mých budoucích ţivotů.
Můj milý Pane, nezajímá mě ani hmotné bohatství, ani spása. Pokorně se k Tobě modlím, abys mi
daroval jakékoliv zrození ve vrndávanském lese, abych byl poţehnán prachem z nohou nějakých
oddaných z Vrndávany. I kdyţ mi bude dovoleno se narodit jako skromná tráva, bude to pro mne slavné
zrození. Nebudu-li mít však tolik štěstí, abych se narodil ve vrndávanském lese, prosím, abych se mohl
narodit v bezprostřední blízkosti Vrndávany, aby oddaní po mně šlapali, kdyţ jdou ven. I to pro mne
bude znamenat štěstí. Touţím po zrození, ve kterém bych mohl být pomazán prachem z nohou
oddaných.
Vidím, ţe všichni na Tebe neustále myslí a neznají nic jiného neţ Tvé lotosové nohy, které jsou cílem
všech védských písem.``
V Bhagavadgítě je potvrzeno, ţe smyslem védského poznání je najít Kršnu a v Brahma-sanhitě se říká,
ţe je velmi obtíţné najít Kršnu, Nejvyšší Osobnost Boţství, systematickým čtením védských textů. Lze
Ho však snadno získat milostí čistého oddaného. Čistí oddaní z Vrndávany mají štěstí, protoţe mohou
vidět Mukundu (Šrí Kršnu) neustále. Slovo
můţe být vysvětleno dvěma způsoby.
znamená vysvobození. Šrí Kršna můţe darovat vysvobození a tím i transcendentální blaţenost. Slovo se
rovněţ vztahuje na Jeho usměvavý obličej (
znamená obličej), který je jako květ nazvaný
Tento květ je velice krásný a vypadá, jakoby se smál. Odtud tedy to přirovnání.
Rozdíl mezi čistými oddanými z Vrndávany a ostatními oddanými je, ţe obyvatelé Vrndávany netouţí
po ničem jiném, neţ po Kršnově společnosti. Kršna je velice milostivý ke svým oddaným a plní jejich
přání. Jelikoţ oddaní vţdy touţí po Kršnově společnosti, Šrí Kršna je vţdy připraven jim svou
společnost poskytnout. Oddaní z Vrndávany jsou také na úrovni spontánní lásky ke Kršnovi. Nemusí
přísně dodrţovat usměrňovací zásady, protoţe jiţ vyvinuli přirozenou transcendentální lásku ke
Kršnovi. Usměrňovací zásady jsou nutné pro osoby, které nedospěly na úroveň transcendentální lásky.
Brahmá je také oddaný Pána, je však nucen dodrţovat usměrňovací zásady. Modlí se ke Kršnovi, aby
mu umoţnil narození ve Vrndávaně, aby se mohl povýšit na úroveň spontánní lásky.
Brahmá pokračoval: ,,Můj Pane, někdy je mi záhadou, jak se odměníš vrndávanským obyvatelům za
jejich oddanou sluţbu. Vím, ţe jsi svrchovaný zdroj všech poţehnání, ale není mi jasné, jak je odměníš
za veškerou sluţbu, kterou Ti prokazují. Jsi například tak milostivý, tak velkomyslný, ţes odměnil
Pútanu vysvobozením a udělil jsi jí postavení skutečné matky, přestoţe Tě chtěla oklamat a vydávala se
za velmi laskavou kojnou. Také ostatní démoni ze stejné rodiny, Aghásura a Bakásura, byli poţehnáni
vysvobozením. Velice mě to překvapuje. Vrndávanští obyvatelé Ti dali všechno - svá těla, své mysli,
svou lásku, své domovy. Všechno pouţívají k Tvému uspokojení. Jak se jim dokáţeš odměnit? Jiţ ses
odevzdal Pútaně! Mám podezření, ţe zůstaneš jejich věčným dluţníkem, neschopný odplatit jejich
láskyplnou sluţbu. Můj Pane, rozumím, ţe vynikající sluţba vrndávanských obyvatel se zakládá na
spontánním zaměstnání všech přirozených instinktů ve Tvé sluţbě. Říká se, ţe pouto k hmotným
předmětům a domovu vzniká pod vlivem iluze, která způsobuje podmíněnost ţivé bytosti v hmotném
světě. To je však jen v případě osob, které si nejsou vědomé Kršny. V případě vrndávanských obyvatel
taková pouta k domácímu krbu neexistují, protoţe jejich náklonnost směřuje k Tobě. Z jejich domovů
se staly chrámy, ve kterých neustále přebýváš, jelikoţ pro Tvé blaho zapomněli na všechno ostatní. Pro
osobu vědomou si Kršny neexistují ţádné překáţky ani iluze.
Rozumím, ţe Tvé zjevení jako malý pasáček, dítě, které se narodilo v rodině pastevců, není hmotná
činnost. Zavděčili se Ti svou náklonností, a proto jsi přišel sem, abys je inspiroval k větší láskyplné
sluţbě svou transcendentální přítomností. Ve Vrndávaně není rozdíl mezi hmotou a duchem, protoţe
všechno je určeno k Tvé láskyplné sluţbě. Můj milý Pane, Tvoje zábavy ve Vrndávaně jsou určeny k
povzbuzení Tvých oddaných. Povaţuje-li někdo Tvoje vrndávanské zábavy za hmotné, pak se mýlí.
Můj milý Kršno, osoby, které se Ti vysmívají, tvrdíce, ţe máš hmotné tělo jako obyčejný člověk, jsou
popsány v Bhagavadgítě jako démoni a hlupáci. Neoddaní jsou ošáleni, protoţe Tě povaţují za hmotný
výtvor. Ve skutečnosti jsi přijal toto tělo, které je podobné tělu obyčejného pasáčka, abys pouze zvýšil
oddanost a transcendentální blaţenost svých oddaných.
Můj milý Pane, nevím, co bych řekl o lidech, kteří prohlašují, ţe realizovali Boha nebo ţe se stali
Bohem. Pokud se týká mne, upřímně přiznávám, ţe Tě nedokáţi poznat, ani kdyţ pouţiji svého těla,
mysli a řeči. Co o Tobě mohu říci, nebo jak Tě mohu poznat svými smysly? Nedokáţi o Tobě ani
dokonale myslet svou myslí, která je pánem smyslů. Ţádný člověk v hmotném světě nemůţe pochopit
Tvé vlastnosti, Tvé činnosti a Tvé tělo. Pouze Tvou milostí lze do určité míry pochopit, kdo jsi. Můj
milý Kršno, jsi Nejvyšší Pán celého stvoření, ačkoliv se někdy mylně domnívám, ţe jsem pánem
vesmíru. Je sice pravda, ţe jsem pánem tohoto vesmíru, ale existuje nespočetné mnoţství vesmírů a
nespočetně mnoho Brahmů, kteří těmto vesmírům vládnou. Ty jsi však vládcem všech. Jako Nadduše v
srdcích všech víš všechno. Prosím Tě proto, abys mě přijal jako Tobě odevzdaného sluţebníka.
Doufám, ţe mi promineš, ţe jsem Tě vyrušil v zábavě s Tvými přáteli a telátky. Dovol mi laskavě,
abych okamţitě odešel, aby ses s nimi mohl radovat v mojí nepřítomnosti.
Můj milý Kršno, Tvoje jméno naznačuje, ţe jsi všepřitahující. Půvab slunce a měsíce existuje díky
Tobě. Půvabem slunce zkrášluješ samotnou existenci jaduovské dynastie. Půvabem měsíce zvyšuješ
sílu země, polobohů, bráhmanů, krav a oceánů. Kvůli Tvé nejvyšší přitaţlivosti zahynuli démoni jako
Kansa a jiní. Docházím proto k jedinému rozumnému závěru, ţe jsi jediné Boţstvo v tomto stvoření,
které je hodné uctívání. Přijmi moje pokorné poklony aţ do zániku tohoto světa. Dokud slunce září v
hmotném světě, přijmi laskavě moje skromné poklony.``
Poté, co se Brahmá, pán vesmíru, hluboce a uctivě poklonil Kršnovi, Nejvyšší Osobnosti Boţství,
třikrát Ho obešel a připravil se k návratu do svého sídla, známého jako Brahmalóka. Šrí Kršna pokynul
Brahmovi a dovolil mu odejít. Jakmile Brahmá odešel, Šrí Kršna se okamţitě objevil jako v den, kdy se
telátka a pasáčci ztratili.
Kršna zanechal své přátele na břehu Jamuny, kdyţ obědvali, a ačkoliv se vrátil přesně o jeden rok
později, pasáčci si mysleli, ţe byl pryč krátkou dobu. To je způsob, jakým Kršna a Jeho energie působí.
V Bhagavadgítě stojí, ţe Kršna sídlí v srdcích všech a způsobuje jak zapomnětlivost, tak i pamatování
si. Všechny ţivé bytosti jsou ovládány svrchovanou energií Pána. Někdy zapomenou a někdy si
pamatují své základní postavení. Kršnovi přátelé byli ovládáni takovým způsobem a nemohli pochopit,
ţe po dobu celého roku byli pod vlivem Brahmova triku, a ţe ve skutečnosti nebyli na břehu Jamuny.
Kdyţ se Kršna objevil před chlapci, mysleli si: ,,Kršna se ale rychle vrátil.`` Začali se smát v domnění,
ţe Kršna nechtěl odejít, kdyţ právě obědvali. Měli velkou radost a řekli Mu: ,,Milý Kršno, Ty ses tak
rychle vrátil! Ještě jsme ani nezačali jíst, nesnědli jsme ani sousto. Pojď, prosím, a jez s námi.`` Kršna
se usmál, přijal jejich pozvání a s chutí začal jíst ve společnosti svých přátel. Zatímco jedl, myslel si:
,,Tito chlapci se domnívají, ţe jsem se rychle vrátil, ale nevědí, ţe po dobu jednoho roku jsem byl
zapleten do mystických činností Brahmy.``
Kdyţ se Kršna a Jeho přátelé vraceli s telátky po obědě domů do Vradţabhúmi, prošli kolem
Aghásurovy mrtvoly. Všichni obyvatelé Vrndávany se dívali na Kršnu, kdyţ vstupoval do
Vradţabhúmi. Paví péro měl zastrčené v čelence, kterou také zdobily lesní květy. Na krku mu visela
květinová girlanda a byl pomalován barevnou hlínou nasbíranou v jeskyních na kopci Góvardhana.
Tento kopec byl slavný tím, ţe se na něm nacházely barevné hlinky a Kršna a Jeho přátelé si jimi
pomalovali svá těla. Všichni pasáčci měli buvolí roh, hůlku a flétnu a kaţdý z nich volal na svoje
telátka jejich jmény. Všichni byli tak hrdi na Kršnovy překrásné zábavy, ţe Ho při vstupu do vesnice
opěvovali. Všechny gópíe viděly Kršnu vstupujícího do vesnice. Chlapci sloţili pěkné písně, které
popisovaly, jak je Kršna zachránil z chřtánu obrovského hada a jak ho Kršna zabil. Někteří popsali
Kršnu jako syna matky Jašódy, jiní jako syna Nandy Mahárádţi. ,,Kršna je tak báječný, ţe nás zachránil
ze sevření velkého hada a zabil ho,`` zpívali. Ani trochu však netušili, ţe uběhl jeden rok od doby, kdy
Kršna zabil Aghásuru.
V této souvislosti se Mahárádţa Paríkšit zeptal Šukadévy Gósvámího, jak obyvatelé Vrndávany náhle
vyvinuli tolik lásky ke Kršnovi, ačkoliv Kršna nebyl členem jejich rodin. Mahárádţa Paríkšit se zeptal:
,,Jaktoţe rodiče původních pasáčků vyvinuli více lásky ke Kršnovi neţ ke svým synům, kdyţ se v ně
Kršna proměnil v jejich nepřítomnosti? Proč také byly krávy laskavější k těmto telátkům neţ ke svým
vlastním?``
Šukadéva Gósvámí řekl Mahárádţovi Paríkšitovi, ţe kaţdá ţivá bytost lpí ve skutečnosti nejvíce na
sobě. Vnější příslušenství jako domov, rodina, přátelé, rodiště, společnost, bohatství a dobrá pověst
jsou druhotného charakteru, pokud se týká uspokojení ţivé bytosti. Poskytují potěšení jen proto, ţe
přinášejí radost vlastnímu já. Z toho důvodu je člověk egoistický a lpí na svém těle a vlastním já více,
neţ na svých příbuzných jako ţeně, dětech a přátelích. Hrozí-li někomu bezprostřední nebezpečí, ze
všeho nejdříve se snaţí zachránit sebe, a pak ostatní. To je přirozené. Znamená to, ţe miluje vlastní já
více neţ cokoliv jiného. Další důleţitý předmět náklonnosti po vlastním já je hmotné tělo. Člověk, který
nic neví o duši, velice lpí na svém hmotném těle. Lpí na něm tolik, ţe i ve stáří je chce uchovat naţivu
mnoha nepřirozenými způsoby v naději, ţe staré a polámané tělo můţe být zachráněno. Všichni těţce
pracují ve dne v noci, aby uspokojili vlastní já buď na tělesné nebo duchovní úrovni. Lpíme na
hmotném vlastnictví, protoţe poskytuje potěšení smyslům i tělu. Pouto k tělu existuje jen proto, ţe
,,já``, duše, je v těle. Podobně, kdyţ člověk udělá větší pokrok, ví, ţe duše poskytuje radost, protoţe je
nedílnou součástí Kršny. Koneckonců je to Kršna, který dává potěšení a je všepřitahující. On je
Nadduší všeho, a aby nás o tom poučil, sestupuje a říká nám, ţe je všepřitahujícím středem všeho. Nic
nemůţe být přitaţlivé, není-li to Kršnovou expanzí.
Je-li něco přitaţlivé ve vesmírném stvoření, je to díky Kršnovi. Šrí Kršna je proto zdrojem veškeré
radosti. Kršna je činnou sloţkou všeho a vysoce pokročilí transcendentalisté vidí, ţe všechno souvisí s
Ním. V Čaitanja-čaritámrtě stojí, ţe
neboli velmi pokročilý oddaný vidí
Kršnu jako činnou sloţku ve všech pohybujících se i nehybných ţivých bytostech. Vidí všechno ve
vesmírném stvoření ve vztahu ke Kršnovi. Šťastný člověk, který vyhledal útočiště u Kršnových
lotosových nohou, jiţ dosáhl osvobození a není v hmotném světě. To je také potvrzeno v Bhagavadgítě.
Ten, kdo oddaně slouţí Kršnovi, je na duchovní úrovni nazvané
Samotné
Kršnovo jméno vyvolává zboţnost a spásu. Kdokoliv, kdo vyhledá útočiště u Kršnových lotosových
nohou, vstoupí na loď plující přes oceán nevědomosti. Nesmírné hmotné stvoření se pro něho stane
nepatrné jako otisk kopýtka. Kršna je středem všech velkých duší a je útočištěm hmotných světů.
Pro toho, kdo je na úrovni uvědomování si Kršny, Vaikuntha neboli duchovní svět není daleko. Neţije
v hmotném světě, kde hrozí nebezpečí na kaţdém kroku. Tímto podrobným způsobem vysvětlil
Šukadéva Gósvámí uvědomování si Kršny Mahárádţovi Paríkšitovi. Šukadéva Gósvámí také citoval
Brahmovy modlitby a výroky. Tyto popisy Kršnových zábav s pasáčky krav, Jeho jedení s nimi na
břehu řeky Jamuny a Brahmovy modlitby jsou transcendentální záleţitosti. Kaţdému, kdo je slyší,
přednáší a zpívá, se splní všechna jeho duchovní přání. Takto bylo popsáno Kršnovo dětství a Jeho hry
s Balarámou ve Vrndávaně.
15) Dhénukásurova smrt
Tímto způsobem trávili Šrí Kršna a Jeho starší bratr Balaráma věk, který se nazývá
a
vstoupili do věku
tj. od šesti do desíti let. V té době se všichni pastevci poradili a došli
k závěru, ţe chlapci starší pěti let dostanou na starost krávy. Kdyţ se Kršna a Balaráma starali o krávy,
chodili po Vrndávaně a očišťovali zemi otisky svých chodidel.
Balaráma a Kršna hnali krávy v doprovodu pasáčků a hráli na své flétny ve vrndávanských lesích, které
byly plny květů, zeleně a pastvin. Vrndávanský les byl posvěcen jako čistá mysl oddaného a byl plný
včel, květů a ovoce. Ptáci tam zpívali a jezírka s čistou vodou poskytovala úlevu z únavy. Příjemně
vonící vánek neustále pofukoval a osvěţoval mysl i tělo. Kršna se svými přáteli a Balarámou vstoupili
do lesa a začali se z plného srdce radovat v příjemné atmosféře. Kršna viděl stromy s čerstvými
výhonky, obtěţkané ovocem, jako by se hluboce klaněly a vítaly Ho dotknutím se Jeho lotosových
nohou. Kršnu chování stromů, ovoce a květů velice potěšilo a usmíval se, jelikoţ znal jejich touhy.
Kršna potom oslovil svého staršího bratra Balarámu: ,,Můj milý bratře, jsi nám všem nadřízený a
polobozi uctívají Tvoje lotosové nohy. Jen se podívej, jak se tyto stromy plné ovoce klaní, aby uctily
Tvé lotosové nohy. Zdá se, ţe se snaţí dostat z temnoty, kterou byly nuceny přijmout jako stromy.
Stromy, které se narodí ve Vrndávaně, nejsou ve skutečnosti obyčejné ţivé bytosti. Ve svých minulých
ţivotech zastávaly neosobní názor a nyní se dostaly do nehybného postavení. Zároveň však dostaly
příleţitost, aby Tě viděly ve Vrndávaně a modlí se, aby udělaly pokrok v duchovním ţivotě v Tvé
osobní společnosti. Stromy jsou obvykle ţivé bytosti v kvalitě nevědomosti. Neosobní filozofové jsou v
nevědomosti, kterou však mohou odstranit, vyuţijí-li Tvé přítomnosti. Myslím si, ţe včely, které kolem
Tebe krouţí, musely být Tvoji oddaní v minulých ţivotech. Nemohou Tě opustit, protoţe kromě Tebe
není laskavějšího pána. Jsi svrchovaný a původní Osobnost Boţství a včely se snaţí zvěstovat Tvou
slávu neustálým zpíváním. Myslím si, ţe některé z nich musely být velcí světci, Tvoji oddaní, a
vydávají se za včely, protoţe nejsou schopné se vzdát Tvé společnosti ani na okamţik. Můj milý bratře,
jsi nejvyšší svrchovaný Bůh. Jenom se podívej, jak pávi před Tebou tancují ve velké extázi. Jelínek,
který se chová jako gópíe, Tě vítá se stejnou náklonností a kukačky sídlící v lese Tě vítají s velkou
radostí, protoţe Tvůj příchod přináší štěstí. Tito obyvatelé Vrndávany Tě opěvují, ačkoliv jsou zvířata a
stromy. Chtějí Tě přivítat jak jen nejlépe dovedou, jak mívají velké duše zvykem, kdyţ vítají jiné velké
duše ve svých domech. Pokud se týká zboţné země, je velice šťastná, ţe otisky Tvých lotosových
nohou značí její tělo.
Pro tyto obyvatele Vrndávany je zcela přirozené, aby přivítali velkou osobnost jako jsi Ty. Byliny,
liány a rostliny měly také to štěstí, ţe se mohou dotknout Tvých lotosových nohou. Rostliny jsou
slavné, neboť se dotýkáš rukou jejich větviček. Kopce a řeky se také proslaví, protoţe se na ně díváš.
Vradţské dívky, gópíe, které přitahuje Tvoje krása, jsou nejslavnější, protoţe je objímáš svými silnými
paţemi.``
Tímto způsobem se jak Kršna, tak Balaráma, společně s obyvateli Vrndávany, telátky a kravami
radovali na březích řeky Jamuny. Chlapci doprovázeli Kršnu a Balarámu, kteří měli na krku girlandy z
lesních květů. Pasáčci někdy zpívali, napodobujíce bzučení včel, jindy napodobovali kvákavý zvuk
labutí na jezeře nebo kdyţ viděli tančícího páva, napodobili ho před Kršnou. Také Kršna začal kroutit
hlavou, napodobuje tanec, čímţ rozesmál své přátele.
Krávy, o které se staral Kršna, měly různá jména a Kršna na ně volal s láskou. Jakmile Ho krávy
uslyšely, okamţitě odpověděly bučením a chlapcům se tato výměna vztahů nesmírně líbila. Všichni
napodobovali zvuky různých ptáků, zvláště čakórů, pávů, kukaček a bháradvádţů. Někdy, kdyţ
zahlédli, jak slabší zvíře utíká ze strachu před tygry a lvy, chlapci, Kršna i Balaráma také začali utíkat s
nimi. Kdyţ se cítili unaveni, posadili se a Balaráma si poloţil hlavu do klína některého z hochů, aby si
odpočinul. Kršna okamţitě přiběhl a začal masírovat Balarámovi nohy. Jindy vzal vějíř z palmového
listí a ovíval Ho, čímţ způsoboval příjemný vánek a zahnal Jeho únavu. Ostatní hoši někdy tančili nebo
zpívali, zatímco Balaráma odpočíval; jindy spolu zápasili nebo skákali. Kdyţ se hoši takto bavili, Kršna
se k nim okamţitě přidal a chytal je za ruce. Radoval se z jejich společnosti a vychvaloval jejich
činnosti. Kdyţ se Kršna unavil, ulehl někdy do stínu velkého stromu nebo si poloţil hlavu do klína
některého chlapce. Kdyţ odpočíval s hlavou poloţenou na kořenech stromu nebo na klíně chlapce jako
na polštáři, některý z hochů přišel a masíroval Mu nohy, jiný Ho ovíval vějířem zhotoveným z listů.
Hoši, kteří uměli pěkně zpívat, Ho těšili sladkým zpěvem. Kršnova únava tak rychle zmizela. Kršna,
Nejvyšší Osobnost Boţství, Jehoţ nohy masíruje Bohyně štěstí, sdílel společnost pasáčků a vypadal
jako vesnický hoch, expandováním své vnitřní energie. Navzdory tomu, ţe vypadal jako vesnický
chlapec, vyskytly se příleţitosti, kdy dokázal, ţe je Nejvyšší Osobnost Boţství. Někdy se lidé vydávají
za Nejvyšší Osobnost Boţství a podvádějí nevinné lidi, ale jediné, co dokáţí, je podvádět; nedokáţí
projevit moc Boha.
Zatímco Kršna takto projevoval svou vnitřní sílu ve společnosti svých nejšťastnějších přátel, dostal
další příleţitost, aby předvedl své boţské nadlidské síly. Nejvěrnější přátelé Šrídámá, Subala a
Stókakršna oslovili Kršnu a Balarámu s velkou láskou a náklonností: ,,Milý Balarámo, jsi velice mocný.
Tvoje paţe jsou silné. Milý Kršno, vynikáš v zabíjení různých démonů. Víte, ţe nedaleko odsud je
velký les, nazvaný Tálavana, ve kterém rostou stromy obtěţkané ovocem? Někdy ovoce spadne na zem,
jindy visí zralé na stromech. Je to velice pěkné místo, ale protoţe tam bydlí velký démon Dhénukásura,
stěţí se tam někdo dostane. Nikdo tam nemůţe jít natrhat ovoce ze stromů. Milý Kršno a Balarámo,
tento démon na sebe vzal podobu osla a je obklopen svými démonskými přáteli, kteří mají podobná
těla. Jsou velice silní, a proto je velice obtíţné toto místo navštívit. Milí bratři, Vy jediní dokáţete tyto
démony zabít. Kromě Vás tam nikdo nemůţe jít ze strachu, ţe ho zabijí. Ani zvířata tam nechodí, ptáci
tam nespí, všichni odešli. Jediné, čemu se můţeme těšit, je sladká vůně, která odtamtud přichází. Zdá
se, ţe doposud nikdo neochutnal sladké ovoce, ať leţí na zemi nebo visí na stromech. Milý Kršno,
upřímně řečeno, sladká vůně nás láká. Milý Balarámo, pojďme tam na ovoce. Vůně ovoce se šíří všude.
Necítíte ji?``
Kdyţ Balaráma a Kršna byli takto vyzváni svými veselými a věrnými druhy, chtěli je potěšit a vydali se
směrem k lesu, obklopeni svými přáteli. Balaráma začal po vstupu do tálavanského lesa třást stromy
silou jako slon a všechno zralé ovoce spadlo na zem. Jakmile démon Dhénukásura, který tam ţil v
podobě osla, zaslechl zvuky padajícího ovoce, rozběhl se rychle k Balarámovi, otřásaje celou zemí, ţe
se stromy začaly kymácet jako při zemětřesení. Démon se objevil před Balarámou a kopl Ho několikrát
do hrudi. Balaráma zpočátku nic neříkal a démon Ho začal kopat s ještě větší zuřivostí. Tentokrát
Balaráma uchopil osla jednou rukou za nohy, zatočil jím nad hlavou a vyhodil ho na vrcholek stromu.
Démon zahynul, kdyţ jím Balaráma točil ve vzduchu. Balaráma ho vyhodil na vrcholek nejvyšší palmy,
ale démonovo tělo bylo tak těţké, ţe palma spadla na ostatní stromy a několik jich ještě vyvrátila.
Stromy padaly jeden za druhým a vypadalo to, jako by lesem proletěl hurikán. Taková ukázka
neobyčejné síly není překvapivá, protoţe Balaráma je Nejvyšší Pán, známý jako Ananta Šéšanága,
který drţí všechny planety na svých nesčetných hlavách. Udrţuje celé vesmírné stvoření stejně jako dvě
nitě drţí tkaninu.
Poté, co Balaráma vyhodil Dhénukásuru na strom, všichni jeho přátelé zaútočili na Balarámu a Kršnu
velkou silou. Byli odhodláni pomstít smrt svého přítele. Kršna a Balaráma však chytali osly za zadní
nohy a stejným způsobem s nimi točili ve vzduchu. Všechny zabili tak, ţe je vyhodili do vrcholků
stromů. Mrtvá těla oslů vytvořila neobvyklou podívanou. Zdálo se, jako by se mraky různých barev
seskupily na stromech. Jakmile se polobozi doslechli o této události, začali z vyšších planet shazovat
déšť květů na Kršnu a Balarámu, tlouci na bubny a obětovat oddané modlitby.
Za několik dní po zabití Dhénukásury začali lidé chodit do tálavanského lesa sbírat ovoce, zvířata se
vrátila a neobávala se spásat měkkou trávu, která tam rostla. Pouhým nasloucháním a zpíváním o těchto
transcendentální činnostech a zábavách Kršny a Balarámy je moţné nahromadit zboţné činy.
Kdyţ Kršna, Balaráma a Jejich přátelé vstoupili do vesnice Vrndávany, hráli na flétny a chlapci
opěvovali Jejich neobyčejné zábavy v lese. Na Jejich tilakem ozdobených obličejích ulpíval prach,
který zvířily krávy. Kršna měl ve vlasech zapíchnuté paví péro. Jak Kršna, tak Balaráma hráli na flétnu
a gópíe se radovaly z Kršnova návratu domů. Všechny gópíe z Vrndávany trápila Kršnova
nepřítomnost. Celý den myslely na Kršnu v lese nebo jak pase krávy na pastvinách. Kdyţ viděly, ţe se
vrací, jejich úzkost okamţitě zmizela a začaly se dívat na Jeho obličej stejným způsobem jako včely,
které krouţí nad nektarem lotosového květu. Kdyţ Kršna vstoupil do vesnice, mladší gópíe se usmívaly.
Šrí Kršna hrál na flétnu a těšil se pohledem na překrásné veselé obličeje pasaček.
Jašódá a Róhiní přivítaly Kršnu a Balarámu a začaly plnit přání svých milovaných dětí. Také svým
transcendentálním synům ţehnaly, zatímco Jim slouţily. Velice pěkně se o Ně staraly - umyly Je a
oblékly. Kršna měl na sobě ţluté šaty a Balaráma modré, dále na sobě měli různé ozdoby a květinové
girlandy. Poté, co z nich spadla únava z celodenní práce na pastvinách, vypadali svěţe a velice krásně.
Jejich matky Jim předloţily chutná jídla a Kršna a Balaráma všechno pěkně snědli. Po jídle se poloţili
do čisté postele a maminky začaly zpívat různé písně o Jejich činnostech. Jakmile si lehli, rychle usnuli.
Takto se Kršna a Balaráma radovali ve Vrndávaně jako pasáčci krav.
Někdy Kršna chodíval se svými přáteli a s Balarámou, jindy chodil pouze s přáteli k Jamuně pást
krávy. Přišlo letní období. Jednoho dne dostali chlapci a krávy velkou ţízeň a začali pít vodu z Jamuny.
Velký had Kálija však otrávil řeku svým jedem. Voda byla velice jedovatá a okamţitě na chlapce a
krávy zapůsobila. Náhle spadli na zem jakoby mrtví. Kršna, který je ţivotem veškerého ţivota, se na ně
podíval a všichni chlapci a krávy se probrali z bezvědomí a rozhlíţeli se překvapeně kolem sebe.
Rozuměli, ţe po napití vody z Jamuny umřeli a ţe Kršnův milostivý pohled je přivedl k ţivotu.
Obdivovali mystickou sílu Kršny, který je znám jako Jógéšvara, pán všech mystických jogínů.
16) Zkrocení Káliji
Jakmile Kršna porozuměl, ţe černý had Kálija otrávil vodu z Jamuny, zakročil proti němu a donutil ho,
aby Jamunu opustil a šel někam jinam; voda se tak opět očistila.
Kdyţ Šukadéva Gósvámí vyprávěl tento příběh, Mahárádţa Paríkšit projevil touhu naslouchat o
dalších Kršnových dětských zábavách. Zeptal se Šukadévy Gósvámího, jak Kršna potrestal Káliju,
který ţil ve vodě mnoho let. Mahárádţa Paríkšit chtěl naslouchat více a více o Kršnových
transcendentálních zábávách a kladl otázky s velkým zájmem.
Šukadéva Gósvámí vyprávěl příběh takto. V řece Jamuně bylo velké jezero, ve kterém bydlel černý
had Kálija. Celé okolí bylo znečištěno jeho jedem a jedovaté výpary tam unikaly čtyřiadvacet hodin
denně. Přeletěl-li náhodou přes toto místo pták, okamţitě spadl do vody a zahynul. Následkem
jedovatých výparů z Jamuny uschly stromy i tráva kolem. Šrí Kršna viděl, co způsobil hadí jed. Celá
řeka, která protékala Vrndávanou, byla nyní mrtvá.
Šrí Kršna, se zjevil, aby zabil všechny neţádoucí prvky tohoto světa, a proto se okamţitě vyšplhal na
velký strom
, stojící na břehu Jamuny. Tento strom obvykle roste jen ve vrndávanské
oblasti a má kulaté ţluté květy. Jakmile se Kršna vyšplhal na vršek stromu, utáhl si opasek, tleskl
rukama jako zápasník a skočil do středu otráveného jezera. Kadambový strom, ze kterého Kršna skočil,
byl jediný strom, který nebyl mrtvý. Někteří komentátoři tvrdí, ţe díky doteku Kršnových lotosových
nohou strom znovu oţil. V některých Puránách se říká, ţe Garuda, Višnuův věčný dopravní prostředek,
věděl, ţe Kršna v budoucnu zakročí, a proto pokropil strom nektarem, aby se zachoval. Kdyţ Šrí Kršna
skočil do vody, jezero přeteklo z břehů, jako by do něho spadlo něco velkého. Tato ukázka Kršnovy
síly není vůbec neobyčejná, protoţe Kršna je zdrojem veškeré síly.
Kdyţ Kršna plaval ve vodě jako velký silný slon, dělal nesmírný hluk, aby Ho velký černý had Kálija
slyšel. Hluk byl velký a Kálija porozuměl, ţe se někdo pokouší narušit jeho klid. Proto okamţitě
předstoupil před Kršnu. Kálija zjistil, ţe se mu Kršna líbí, neboť Jeho tělo bylo velice krásné a jemné;
barva Jeho těla připomínala mrak a Jeho nohy lotosový květ. Kršnu zdobil znak Šrívatsa, drahokamy a
ţlutý oděv. Na Jeho pěkném obličeji zářil úsměv a hrál si v řece Jamuně s velkou silou. Kálija však
pociťoval v srdci velkou zlost, navzdory krásným Kršnovým rysům, a mocně Ho sevřel. Pasáčci krav a
obyvatelé Vrndávany zkameněli hrůzou, jakmile uviděli Kršnu v hadím sevření. Zasvětili všechno
Kršnovi, své ţivoty, majetek, náklonnost, činnosti - všechno bylo určeno pro Kršnu - a kdyţ Ho viděli v
této situaci, naplnil je strach a padli k zemi. Všechny krávy, býky a malá telátka zaplavila lítost a dívali
se na Kršnu s velkou úzkostí. Ze strachu mohli pouze naříkat a stát na břehu, neschopni pomoci svému
milovanému Kršnovi.
Objevila se zlá znamení, kdyţ se to odehrávalo na břehu Jamuny. Země se třásla, meteory padaly z
nebe, levá strana lidí se třásla. Všechno naznačovalo velké bezprostřední nebezpečí. Kdyţ pastevci,
včetně Nandy Mahárádţi, pozorovali tato nepříznivá znamení, dostali strach a znepokojili se. Zaroveň
se dozvěděli, ţe Kršna odešel na pastviny bez svého staršího bratra Balarámy. Jakmile Nanda, Jašódá a
ostatní pastevci zaslechli tyto zprávy, zneklidněli ještě více. Neznali míru Kršnových sil a z velké
náklonnosti k Němu je zaplavil zármutek a úzkost, protoţe jim byl nejdraţší, a protoţe Mu věnovali
všechno - ţivot, majetek, lásku, mysl a činnosti. Z velké náklonnosti ke Kršnovi si mysleli: ,,Kršna dnes
určitě zahyne!``
Všichni obyvatelé Vrndávany vyšli z vesnice, aby viděli Kršnu. V davu byly děti, mladí i starší muţi,
ţeny, zvířata a všechny ţivé bytosti; věděli, ţe Kršna byl jejich jediná záchrana. Balaráma, pán
veškerého poznání, mezi nimi stál a usmíval se. Věděl, jak je Jeho mladší bratr Kršna silný a nebylo
třeba se ničeho obávat, kdyţ zápasil s obyčejným hadem z hmotného světa. Vůbec Ho to nevzrušilo.
Naproti tomu všichni obyvatelé Vrndávany začali z úzkosti hledat Kršnu, sledujíce v hlíně stopy Jeho
nohou, které byly označeny vlajkou, lukem a lasturou, a tak se blíţili ke břehům řeky Jamuny. Nakonec
došli k Jamuně a spatřili, jak všechny krávy a všichni chlapci naříkají, neboť Kršna byl v sevření
černého hada. To je ještě více zarmoutilo. Balaráma se v duchu usmíval jejich lítosti; všichni
vradţabhúmští obyvatelé tonuli v oceánu lítosti, protoţe si mysleli, ţe to je Kršnův konec. Obyvatelé
Vrndávany mnoho o Kršnovi nevěděli, ale jejich láska k Němu se nedala k ničemu přirovnat. Jakmile
zahlédli Kršnu v hadím sevření a naříkající chlapce a krávy, začali myslet na Kršnovo přátelství, Jeho
usměvavou tvář, Jeho sladká slova a způsob, jak s nimi jednal. Kdyţ na to všechno mysleli a viděli, ţe
jejich Kršna byl v sevření Káliji, pocítili, ţe všechny tři světy byly prázdné. Šrí Čaitanja také řekl, ţe se
cítil osamocen v Kršnově nepřítomnosti. Toto je nejvyšší úroveň uvědomování si Kršny. Skoro všichni
obyvatelé Vrndávany cítili nejvyšší lásku ke Kršnovi.
Kdyţ matka Jašódá přišla k Jamuně, chtěla vstoupit do vody, ale protoţe jí v tom zbránili, omdlela.
Ostatní přátelé, kteří byli stejně zarmouceni, prolévali slzy jako deštivé přívaly nebo vlny na řece, ale
aby přivedli Jašódu k vědomí, začali hlasitě zpívat o transcendentálních zábavách Kršny. Jašódá se
nehýbala, jako by byla mrtvá, protoţe její vědomí bylo soustředěno na Kršnův obličej. Nanda a ostatní,
kteří odevzdali všechno Kršnovi, včetně svých ţivotů, se chystali vstoupit do řeky, ale Šrí Balaráma je
zadrţel, protoţe věděl dobře, ţe Kršnovi ţádné nebezpečí nehrozí.
Dvě hodiny zůstal Kršna jako obyčejné dítě v Kálijově sevření, ale okamţitě se osvobodil, kdyţ viděl,
ţe všichni obyvatelé Gókuly - včetně Jeho matky a otce, gópíí, chlapců a krav - skoro umírali a ţe je nic
nemohlo zachránit před okamţitou smrtí. Začal zvětšovat svoje tělo a had Ho drţel jen s velkou
námahou. Kálija se unavil a povolil své sevření; neměl ţádnou jinou moţnost, neţ pustit Nejvyšší
Osobnost Boţství, Kršnu, ze svého drţení. To ho velice rozzuřilo a roztáhl své velké hlavy. Z nozder se
mu chrlily jedovaté plyny, oči ţhnuly jako oheň a plameny mu šlehaly ze všech tlam. Velký had se na
chvíli zastavil a díval se na Kršnu. Olizoval si pysky rozdvojenými jazyky a pozoroval Kršnu očima
plnýma jedu. Kršna na něho okamţitě skočil, jako kdyţ se Garuda vrhne na hada. Ohroţený Kálija
hledal příleţitost, jak by Kršnu uštknul, ale Kršna ho rychle obešel. Kdyţ se Kršna a Kálija točili
dokola, had se postupně unavil a očividně mu ubývalo sil. Kršna okamţitě stlačil dolů hadovy hlavy a
vyskočil na ně. Lotosová chodidla Pána zčervenala odrazem paprsků z drahokamů na hadových
hlavách. Kršna, původní učitel krásného umění, jako např. tance, začal tancovat na hlavách hada,
přestoţe se pohybovaly sem a tam. Kdyţ to obyvatelé z vyšších hvězd zahlédli, začali shazovat květy,
tlouci na bubny, hrát na flétny a zpívat různé modlitby a písně. Tímto způsobem nebeští obyvatelé, jako
Gandharvové, Siddhové a polobozi projevili velkou radost.
Zatímco Kršna tancoval na Kálijových hlavách, Kálija se snaţil shodit Kršnu dolů. Kálija měl přibliţně
sto hlav, ale Kršna je všechny ovládl. Začal šlapat po Kálijovi svýma lotosovýma nohama a to bylo
více, neţ Kálija mohl snést. Pomalu se jeho zápas proměnil v pokus o záchranu ţivota. Vydechoval
oheň a zvracel jedovaté zvratky, čímţ sníţil velikost svých hříchů. Z velké zlosti začal bojovat o ţivot a
pokusil se zvednout jednu ze svých hlav, aby Kršnu zabil. Kršna okamţitě vyskočil na tuto hlavu a
podmanil ji kopáním a tancem na ní. Zdálo se, jako by byl Višnu, Nejvyšší Osobnost Boţství, uctíván;
jedy vytékající z hadí tlamy vypadaly jako květinové oběti. Kálija pak začal místo jedu zvracet krev;
byl úplně vyčerpán. Měl celé tělo polámáné od Kršnových kopanců. Pozvolna si uvědomoval, ţe Kršna
je Nejvyšší Osobnost Boţství a odevzdal se Mu. Poznal, ţe Kršna je Nejvyšší Pán, pán všeho.
Kálijovy manţelky, známé jako Nágapatníe, viděly, ţe Pán, v Jehoţ lůně spočívá celý vesmír, krotí
jejich muţe kopanci. Chtěly Ho uctít, ačkoliv si v rychlosti nestačily upravit šaty, vlasy a ozdoby.
Odevzdaly se Nejvyššímu Pánu a začaly se modlit. Předstoupily před Něho, poloţily před sebe svoje
děti, a dychtivě Mu projevily úctu padnutím na břehu Jamuny. Nágapatníe věděly, ţe Kršna je
útočištěm všech odevzdaných duší a chtěly vysvobodit svého manţela z bezprostředního nebezpečí tak,
ţe potěší Pána svými modlitbami.
Své modlitby začaly takto: ,,Ó milý Pane, jsi nestranný. Nečiníš rozdíl mezi svými syny, přáteli nebo
nepřáteli. Trest, kterým laskavě odměňuješ Káliju, je přiměřený. Ó Pane, sestoupil jsi hlavně kvůli
tomu, abys zničil různé rušivé jevy v tomto světě, a protoţe jsi Absolutní Pravda, neexistuje rozdíl mezi
Tvou milostí a trestem. Myslíme si proto, ţe tento trest je ve skutečnosti druh poţehnání. Povaţujeme
Tvůj trest za velkou milost, neboť kdyţ někoho potrestáš, je zřejmé, ţe následky jeho hříšných činností
jsou vymazány. Je jasné, ţe tento tvor v těle hada musel být zahrnut mnoha hříchy; jak jinak mohl
přijmout hadí tělo? Tvůj tanec na jeho hlavách sníţil výsledky hříšných činností, kterých se dopustil v
těle hada. Je proto velmi příznivé, ţe ses rozzlobil a potrestal ho tímto způsobem. Zarazilo nás, kdyţ
jsme zjistily, ţe Tě tento had potěšil ve svých minulých ţivotech. Určitě potěšil všechny tím, ţe se
podrobil pokání a sebekázni a určitě vykonal mnohé dobročinné skutky ve prospěch všech ţivých
bytostí.``
Nágapatníe potvrdily, ţe nikdo nemůţe přijít do styku s Kršnou, aniţ by vykonal zboţné činnosti nebo
oddanou sluţbu ve svých předešlých ţivotech. Šrí Čaitanja říká ve své Šikšástace, ţe člověk můţe
oddaně slouţit pokorným zpíváním Haré Kršna mantry, povaţuje-li se za niţšího neţ tráva na cestě,
neočekává-li úctu pro sebe a prokazuje-li úctu všem. Nágapatníe překvapilo, ţe ačkoliv Kálija měl hadí
tělo následkem velkých hříšných činností, zároveň byl ve styku s Pánem a to do takové míry, ţe se
Pánovy lotosové nohy dotýkaly jeho hlav. Toto zajisté nemohl být obyčejný výsledek zboţných
činností. Tyto dvě protikladné skutečnosti je překvapily, a proto pokračovaly ve své modlitbě: ,,Ó milý
Pane, divíme se, ţe náš manţelo měl takové štěstí, ţe obdrţel prach Tvých lotosových nohou na svou
hlavu. Toto poţehnání hledají velké svaté osoby. Dokonce i Bohyně štěstí se podrobila přísným
pokáním, aby se jí dostalo poţehnání prachem Tvých lotosových nohou. Jak je tedy moţné, ţe Kálija
tak snadno obdrţel tento prach na svou hlavu? Slyšely jsme z autoritativních zdrojů, ţe ti, kdo jsou
poţehnáni prachem Tvých lotosových nohou, nedbají ani o nejvyšší postavení ve vesmíru, jmenovitě
Brahmovo postavení, nebo království na nebeských planetách, či svrchovanou moc nad touto planetou.
Tyto osoby ani netouţí vládnout planetám, jeţ se nacházejí nad Zemí, jako Siddhalóka; rovněţ netouţí
po mystických silách, kterých lze dosáhnout jógou. Čistí oddaní také netouţí po osvobození nebo
splynutí s Tebou. Můj Pane, ačkoliv se Kálija, král hadů, narodil v ţivočišném druhu, který udrţují
nejohavnější kvality hmotné přírody a doprovází hněv, dosáhl něčeho nesmírně vzácného. Ţivé bytosti,
putující po tomto vesmíru v různých tělesných podobách, mohou snadno obdrţet největší poţehnání
jenom Tvou milostí.``
Také v Čaitanja-čaritámrtě se potvrzuje, ţe ţivé bytosti putují ve vesmíru v různých ţivočišných
druzích, ale milostí Kršny a duchovního učitele obdrţí semínko oddané sluţby, čímţ se jejich cesta k
osvobození očistí.
,,Náš milovaný Pane, uctivě se Ti klaníme,`` pokračovaly Kálijovy ţeny, ,,neboť jsi Nejvyšší Osoba a
ţiješ jako Nadduše ve všech ţivých bytostech. Přestoţe jsi transcendentální vesmírnému projevu,
všechno v Tobě spočívá. Jsi zosobněním neporazitelného času. Veškerá síla času existuje v Tobě, a jsi
proto ten, kdo vidí a ztělesňuje veškerý čas v minulosti, současnosti, budoucnosti, měsíci, dni, hodině,
momentu - ve všem. Jinými slovy, ó Pane, můţeš dokonale vidět všechny činnosti, které se odehrávají v
kaţdém okamţiku, kaţdou hodinu, kaţdý den, kaţdý měsíc, kaţdý rok, v minulosti, současnosti a
budoucnosti. Jsi vesmírná podoba, a přesto se od tohoto vesmíru lišíš. Jsi současně sjednocen a oddělen
od vesmíru, a proto Ti projevujeme úctu. Jsi celý vesmír, a přesto jsi stvořitelem vesmíru. Jsi vládce a
udrţovatel celého vesmíru a jsi jeho původní příčina. Třebaţe jsi přítomen v tomto vesmíru
prostřednictvím svých kvalitativních inkarnací - Brahmy, Višnua a Mahéšvary - jsi transcendentální
hmotnému výtvoru. Ačkoliv jsi příčinou zjevení různých druhů ţivých bytostí - jejich smyslů, jejich
ţivotů, jejich myslí a jejich inteligence - lze Tě poznat pomocí Tvé vnitřní energie. Projevujeme Ti
hlubokou úctu, neboť jsi neomezený, jemnější neţ nejjemnější, střed celého výtvoru a znalec všeho.
Různí filozofičtí spekulanti se k Tobě snaţí dospět. Jsi konečný cíl všech filozofických úsilí a popisují
Tě všechny filozofické směry a různé doktríny. Uctivě se před Tebou klaníme, protoţe jsi zdrojem
všech písem a zdrojem poznání. Jsi kořenem všech důkazů a jsi Nejvyšší Pán, který nás můţe poţehnat
nejvyšším poznáním. Jsi příčinou všech důkazů a jsi Nejvyšší Osoba, která dokáţe poţehnat nejvyšším
poznáním. Jsi příčinou všech tuţeb a jsi příčinou všech uspokojení. Jsi zosobněné Védy, a proto se Ti
uctivě klaníme.
Náš milý Pane, jsi Nejvyšší Osobnost Boţství, Kršna, a jsi nejvyšší poţivatel, který se nyní zjevil jako
syn Vasudévy, jenţ je projevem čisté kvality dobra. Jsi zastupující Boţstvo mysli a inteligence,
Pradjumna a Aniruddha, a jsi Pánem všech vaišnavů. Svou expanzí, nazvanou
jmenovitě Vásudéva, Sankaršana, Aniruddha a Pradjumna - způsobuješ vývoj mysli a inteligence. Díky
Tvým činnostem jsou ţivé bytosti pokryty zapomnětlivostí nebo objeví svou skutečnou totoţnost. To je
také potvrzeno v Bhagavadgítě v patnácté kapitole - Pán sídlí jako Nadduše v srdci všech a díky Jeho
přítomnosti ţivá bytost buď zapomene vlastní já, nebo si uvědomí svou původní identitu. Částečně
rozumíme, ţe jsi v našich srdcích jako svědek všech činností, ale je velmi obtíţné ocenit Tvou
přítomnost, ačkoliv to kdokoliv z nás do jisté míry můţe učinit. Jsi svrchovaný vládce jak hmotných,
tak duchovních energií; proto jsi nejvyšší vůdce, přestoţe se lišíš od vesmírného stvoření. Jsi svědek,
stvořitel a samotná podstata vesmírného projevu, a proto se Ti uctivě klaníme. Náš milý Pane, pokud se
týká stvoření vesmíru, osobně nemusíš vynakládat ţádné úsilí; rozšířením svých různých energií jmenovitě kvalitou dobra, vášně a nevědomosti - můţeš stvořit, udrţovat a zničit celý vesmírný projev.
Jako vládce času můţeš pouze pohlédnout na hmotnou energii, stvořit tento vesmír a uvést do činnosti
různé síly hmotné přírody, které jednají různě v různých bytostech. Nikdo proto nedokáţe odhadnout,
jak činnosti v hmotném světě probíhají. Náš milý Pane, ačkoliv ses expandoval do tří hlavních boţstev
tohoto vesmíru - jmenovitě Brahmy, Višnua a Šivy - za účelem stvoření, udrţování a zničení, Tvoje
zjevení jako Šrí Višnu je ve skutečnosti poţehnání ţivým bytostem. Těm, kdo jsou opravdu klidní a
touţí po nejvyšším klidu, se doporučuje, aby uctívali Tvoje zjevení plné klidu - Šrí Višnua.
Ó Pane, modlíme se k Tobě. Můţeš vidět, ţe tento ubohý plaz má na kahánku. Víš, ţe pro nás, ţeny,
platí, ţe naše ţivoty a všechno ostatní náleţí našemu muţi; proto se k Tobě modlíme, abys Kálijovi,
našemu manţelovi, laskavě prominul, neboť kdyţ zahyne, vyvstanou pro nás velké potíţe. Jen kvůli
nám, prosím, promiň tomuto velkému hříšníkovi. Náš milý Pane, kaţdá ţivá bytost je Tvým potomkem
a Ty udrţuješ všechny. Tento had je také Tvým potomkem a Ty mu můţeš prominout, ačkoliv Tě
obtěţoval, neznaje Tvou moc. Prosíme, abys mu tentokrát prominul. Náš milý Pane, slibujeme Ti, ţe Ti
budeme s láskou slouţit, protoţe jsme Tvými věčnými sluţebnicemi. Splníme jakékoliv Tvoje přání.
Kaţdá ţivá bytost se můţe zbavit zoufalství, jestliţe svolí a uposlechne Tvé příkazy.``
Jakmile Nágapatníe přednesly své modlitby, Šrí Kršna přestal trestat Káliju. Kálija byl v bezvědomí od
úderů lotosových nohou Pána. Poté, co nabyl vědomí, vrátil se do něho ţivot a smysly získaly sílu. Se
sepjatýma rukama se pokorně začal modlit k Nejvyššímu Pánu, Kršnovi: ,,Můj milý Pane, narodil jsem
se v takovém ţivotním druhu, ţe jsem od přírody zlý a závistivý, neboť se nacházím v nejtmavší oblasti
nevědomosti. Vznešený Pane, velmi dobře víš, ţe je velmi obtíţné vzdát se vlastních přirozených
instinktů, ačkoliv jejich prostřednictvím transmigruje ţivá bytost z jednoho těla do druhého.`` V
Bhagavadgítě se také potvrzuje, ţe je velice obtíţné dostat se ze spárů hmotné přírody, ale kdyţ se
kdokoliv odevzdá Kršnovi, Nejvyšší Osobnosti Boţství, kvality hmotné přírody ho jiţ nemohou
ovlivnit. ,,Můj milý Pane,`` pokračoval Kálija, ,,jsi původní tvůrce všech kvalit hmotné přírody,
prostřednictvím kterých je vesmír stvořen. Způsobuješ, ţe ţivé bytosti mají různé mentality, pomocí
kterých získávají různá těla. Můj milý Pane, narodil jsem se jako plaz; mou přirozenou povahou tedy je,
ţe jsem velmi zlý. Jak se této vlastnosti mohu zbavit bez Tvé milosti? Je velmi obtíţné vymanit se ze
spárů Tvé máji. Tvou májou zůstaneme zotročeni. Můj milý Pane, promiň mi, prosím, moje
nevyhnutelné hmotné sklony. Nyní mě můţeš potrestat nebo odměnit dle libosti.``
Poté, co Nejvyšší Pán, který jednal jako malé dítě, vyslechl hada, poručil mu: ,,Musíš okamţitě opustit
toto místo a odejít k moři. Odejdi bezodkladně! Můţeš s sebou vzít svoje potomstvo, ţeny a veškerý
majetek. Neznečišťuj vodu řeky Jamuny, aby z ní mohli bez potíţí pít Moje krávy a pasáčci.`` Šrí Kršna
potom rozkázal, aby příkaz, který dal Kálijovi, byl veřejně vyhlášen, aby se jiţ nikdo nemusel Káliji
obávat.
Kdokoliv, kdo slyší příběh o hadu Kálijovi a jeho potrestání, se nemusí bát závistivých hadů. Pán také
prohlásil: ,,Ten, kdo se vykoupe v tomto jezeře, kde jsem se koupal s Mými přáteli, nebo kdyţ někdo
po celodenním půstu obětuje vodu z tohoto jezera svým předkům, zbaví se všech hříšných reakcí.`` Pán
také ujistil Káliju: ,,Opustil jsi svůj krásný ostrov v moři a přišel jsi sem ze strachu před Garudou, který
tě chtěl sníst. Garuda tě jiţ nebude obtěţovat, kdyţ uvidí stopy Mých lotosových nohou na tvých
hlavách.``
Kálija a jeho ţeny Kršnu potěšili. Jakmile Kálijovy ţeny vyslechly Kršnovy pokyny, obětovaly Mu
krásné šaty, květy, girlandy, drahokamy, ozdoby, santálovou mast, lotosové květy a chutné ovoce.
Tímto způsobem potěšily pána Garudy, kterého se tak obávaly. Potom všichni opustili jezero v Jamuně,
poslušni Kršnova příkazu.
17) Uhašení lesního požáru
Poté, co král Paríkšit vyslechl příběh o potrestání Káliji, zeptal se Šukadévy Gósvámího, proč Kálija
opustil svůj pěkný ostrov, a proč se k němu Garuda choval nepřátelsky. Šukadéva Gósvámí poučil
krále, ţe na ostrově známém pod jménem Nágálaja bydleli hadi a Kálija byl jedním z jejich vůdců.
Garuda, jehoţ potravou byli hadi, chodíval na tento ostrov a zabíjel tam mnoho hadů. Některé z nich
skutečně snědl, ale někteří zahynuli zbytečně. Hadí společnost byla tak vzrušena, ţe jejich vůdce
Vásuki se doţadoval Brahmovy ochrany. Brahmá vyjednal s Garudou dohodu a Garuda svolil, ţe
nebude znepokojovat hadí společnost, obětují-li mu jednou měsíčně hada. Tato oběť měla být uloţena
pod stromem jako obětní dar. Garuda se spokojil s touto obětí a nechal ostatní hady na pokoji.
Kálija však později vyuţil této situace. Byl nesmírně hrdý na mnoţství svého jedu a svou hmotnou sílu.
Myslel si: ,,Proč by měl Garuda obdrţet tuto oběť?`` Přerušil ji a sám seţral dar určený Garudovi.
Garuda, velký oddaný a nositel Višnua, se rozlobil, kdyţ zjistil, ţe Kálija ţere jeho obětní dary a rychle
přispěchal k ostrovu, aby zabil opováţlivého hada. Kálija se pokusil bojovat s Garudou a obrátil se
proti němu s mnoha hlavami a ostrými jedovatými zuby se ho snaţil uštknout. Garuda, Tárkšjův syn,
zaútočil na Káliju svými zářícími zlatými křídly s velkou silou a zlostí hodnou Višnuova přepravce.
Kálija, který je také znám jako Kadrúsuta neboli Kadrin syn, se okamţitě uchýlil do jezera, nyní
známého jako Kálijadáha v řece Jamuně, kam Garuda nemohl.
Kálija vyhledal úkryt ve vodách Jamuny z následujícího důvodu. Garuda chodil nejen na Kálijův
ostrov, ale také létal k Jamuně, aby tam chytal ryby k jídlu. Byl tam však velký jogín Saubhari Muni,
který meditoval ve vodě a měl soucit s rybami. Poţádal Garudu, aby tam nechodil a nerušil ryby.
Přestoţe Garuda nebyl jako Višnuův nositel nucen poslouchat něčí příkazy, vyhověl ţádosti velkého
jogína. Místo, aby zůstal a jedl mnoho ryb, unesl jednu velkou rybu, která však byla jejich vůdcem.
Saubhari Muniho mrzelo, ţe Garuda unesl jednu z vůdčích ryb a ve snaze je ochránit proklel Garudu
následovně: ,,Jestliţe sem Garuda ještě přijde lovit ryby, počínaje tímto dnem, okamţitě zahyne.
Vkládám do mých slov plnou sílu.``
Kálija věděl o tomto prokletí. Byl si proto jist, ţe Garuda tam nepřijde a myslel si, ţe bude moudré
hledat úkryt v jezeře v Jamuně. Kálija však neuspěl tím, ţe vyhledal záštitu u Saubhari Muniho, neboť
ho z Jamuny vyhnal Kršna, Garudův pán. Za povšimnutí stojí, ţe Garuda je přímým příbuzným
Nejvyšší Osobnosti Boţství a je tak mocný, ţe není podmíněn prokletí kohokoliv. Saubhari Muni se ve
skutečnosti dopustil prohřešku, kdyţ proklel Garudu, který ve Šrímad Bhágavatamu dostává stejný
význam jako Nejvyšší Osobnost Boţství, Bhagaván. Muni neunikl trestu za svůj hříšný čin proti velké
vaišnavské osobnosti, i kdyţ se Garuda nepokusil o odvetu. Vzhledem k tomuto přestupku poklesl
Saubhari ze svého jogínského postavení, oţenil se a začal poţívat hmotného světa. Pád Saubhari
Muniho, o němţ se předpokládalo, ţe byl pohrouţen v meditaci a duchovní blaţenosti, je poučením pro
ty, kteří se dopouštějí prohřešků proti vaišnavům.
Všichni Kršnovi přátelé a příbuzní, kteří stáli na břehu Jamuny, Ho viděli, kdyţ konečně vyšel z
Kalijova jezera. Objevil se před nimi krásně oblečen, pomazán čandanovou mastí, ozdoben cennými
klenoty a drahokamy a byl téměř celý pokryt zlatem. Obyvatelé Vrndávany, pasáčci a pastevci, matka
Jašódá, Mahárádţa Nanda a všechny krávy a telátka viděli, jak Kršna vychází z Jamuny a zdálo se jim,
jako by znovu oţili. Kdyţ se člověk probere z bezvědomí, přirozeně se začne radovat a těšit ze ţivota.
Všichni Kršnu objímali a velice se jim ulevilo. Matka Jašódá, Róhiní, Mahárádţa Nanda a pastevci měli
nesmírnou radost, objímali Kršnu a mysleli si, ţe dosáhli konečného ţivotního cíle.
Balaráma také objal Kršnu, ale usmíval se, protoţe věděl, co se Kršnovi stalo, kdyţ všichni trnuli
hrůzou. Všechny stromy na břehu Jamuny, všechny krávy, býci a telátka se také velice radovali z
Kršnova návratu. Bráhmani z Vrndávany, společně se svými ţenami, okamţitě blahopřáli Kršnovi a
Jeho rodinným členům. Bráhmani jsou povaţováni za duchovní učitele společnosti. Poţehnali Kršnovi
a Jeho rodině, protoţe byl mimo nebezpečí. Také poţádali Mahárádţu Nandu, aby jim u této příleţitosti
něco daroval. Mahárádţa Nanda měl takovou radost z Kršnova návratu, ţe rozdal bráhmanům mnoho
krav a zlata. Matka Jašódá mezitím objala Kršnu, posadila si Ho na klín a do očí se jí nahrnuly slzy.
Jelikoţ jiţ bylo pozdě večer a všichni vrndávanští obyvatelé, včetně krav a telátek, byli velice unaveni,
rozhodli se strávit noc na břehu řeky. V noci, kdyţ spali, vypukl velký lesní poţár a zdálo se, ţe rychle
pohltí všechny obyvatele Vrndávany. Jakmile ucítili ţár ohně, okamţitě vyhledali ochranu u Kršny,
Nejvyšší Osobnosti Boţství, ačkoliv vypadal jako malé dítě. Řekli: ,,Náš milý Kršno! Ó Nejvyšší
Osobnosti Boţství! Náš milý Balarámo, zdroji veškeré síly! Prosíme, pokuste se nás zachránit před
tímto mocným a ničícím ohněm. Jste naše jediná ochrana. Tento pustošivý oheň nás všechny pohltí!``
Takto se modlili ke Kršnovi, řkouce, ţe nemohou nalézt jiného útočiště neţ u Jeho lotosových nohou.
Šrí Kršna byl milosrdný ke svým vlastním lidem a okamţitě spolkl celý lesní poţár a zachránil je. Pro
Kršnu to není nic nemoţného, protoţe je neomezený, má neomezenou moc a můţe jednat, jak se mu
zlíbí.
18) Smrt démona Pralambásury
Po uhašení ničivého poţáru se Kršna, obklopen a opěvován svými příbuznými, přáteli, kravami, telátky
a býky, vrátil do Vrndávany, kde bylo vţdy velké mnoţství krav. Zatímco se Kršna a Balaráma radovali
ve Vrndávaně společně s pasáčky a pasačkami, jaro přešlo v léto. Letní období není v Indii vítané kvůli
nesmírnému horku, ale léto ve Vrndávaně spíše vypadalo jako jaro, a proto byli všichni spokojeni. Toto
bylo moţné jen proto, ţe tam sídlili Šrí Kršna a Balaráma, kteří ovládají dokonce i Brahmu a Šivu. Ve
Vrndávaně je mnoho vodopádů a jejich zvuk je tak příjemný, ţe překoná i cvrkot cvrčků, a jelikoţ voda
protéká všude, les je vţdy zelený a krásný.
Ţivot obyvatel Vrndávany nikdy neznepříjemňoval všespalující sluneční ţár nebo vysoké letní teploty.
Vrndávanská jezera obrůstala zelenou trávou a rostly v nich různé druhy lotosů jako
a
a vánek s sebou nesl příjemnou vůni jejich květů. Kdyţ se vodní kapky z
Jamuny, jezírek a vodopádů dotkly těl obyvatel Vrndávany, automaticky je to osvěţilo. Léto je tudíţ
vůbec neobtěţovalo.
Vrndávana je překrásné místo. Květy tam neustále kvetou a ţijí tam také ladní jelínci. Ptáci štěbetají,
pávi křičí a tancují a včely bzučí. Kukačky krásně zpívají v pěti různých melodiích.
Kršna, zdroj radosti, hrál na svou flétnu a doprovázen svým starším bratrem Balarámou, ostatními
pasáčky a kravami vstoupil do krásného vrndávanského lesa, aby se tam potěšil přírodou. Kráčeli mezi
mladými stromky, jejichţ květy připomínaly paví péra. Měli na sobě girlandy z těchto květů a byli
ozdobeni šafránovou barvou. Někdy tancovali a zpívali, jindy spolu zápasili. Zatímco Kršna tancoval,
někteří z chlapců zpívali, jiní hráli na flétny, další duli do buvolích rohů nebo tleskali rukama,
opěvujíce Kršnu: ,,Milý bratře, Ty umíš tak pěkně tancovat.`` Všichni tito hoši byli ve skutečnosti
polobozi, kteří sestoupili z vyšších planet, aby se zúčastnili Kršnových zábav. Polobozi přestrojeni za
pasáčky povzbuzovali Kršnu v tanci tak, jako jeden umělec povzbuzuje druhého lichocením. Ani
Balaráma, ani Kršna doposud nepodstoupili obřad, při kterém se poprvé stříhají vlasy, a Jejich vlasy
proto tvořily chumáče jako vraní peří. Se svými druhy si hráli na schovávanou, skákali nebo spolu
zápasili. Někdy Kršna lichotil svým přátelům, kdyţ zpívali a tancovali: ,,Moji milí přátelé, vy tak pěkně
tancujete a zpíváte.`` Chlapci hráli míčové hry, při kterých místo míče pouţívali ovoce
a
Hráli si na slepou bábu a vyzývavě se jeden druhého dotýkali. Jindy napodobovali lesní
srnky a různé ptáky. Rozpustile napodobovali kvákání ţab a velice rádi se houpali na houpačkách
zavěšených pod stromy. Někdy si hráli na krále a poddané. Tímto způsobem Balaráma a Kršna,
společně se svými přáteli, prováděli různé činnosti a radovali se z osvěţující atmosféry Vrndávany,
která byla plná řek, jezírek, potůčků, krásných stromů, květů a lahodného ovoce.
Jednou, kdyţ byli zabráni do svých transcendentálních zábav, vloudil se do jejich společnosti velký
démon Pralambásura s úmyslem unésti Balarámu i Kršnu. Ačkoliv Kršna vypadal jako pasáček krav,
věděl jako Nejvyšší Osobnost Boţství všechno - znal minulost, současnost i budoucnost. Kdyţ
Pralambásura vstoupil do jejich společnosti, Kršna uvaţoval, jak by démona zabil, ale ve skutečnosti ho
přivítal jako přítele. Řekl mu: ,,Můj milý příteli, výborně, ţe sis přišel s námi hrát.`` Kršna pak svolal
všechny hochy a vyzval je: ,,Rozdělme se na skupiny a budeme proti sobě bojovat.`` Chlapci se
okamţitě rozdělili - někteří si stoupli na Kršnovu stranu a někteří se přidali k Balarámovi. Poraţený tým
měl za úkol nosit vítěze na zádech. Hráli se a zároveň dohlíţeli na krávy, kdyţ procházeli
bhándíravanským lesem. Balarámova skupina, ve které byli také Šrídámá a Vršabha, zvítězila a Kršna a
Jeho druzi je začali vozit na zádech v bhándíravanském lese. Jelikoţ Kršna, Nejvyšší Osobnost Boţství,
prohrál, musel nosit na zádech Šrídámu a Bhadraséna nesl Vršabhu. Pralambásura, který se tam vloudil
jako pasáček krav, vyuţil situace a vzal na záda Balarámu.
Pralambásura byl největší z démonů a domyslel si, ţe Kršna byl z chlapců nejsilnější. Chtěl se vyhnout
Kršnově společnosti a začal se s Balarámou rychle vzdalovat. Démon byl nepochybně velice silný a
mocný, ale nesl Balarámu, který bývá přirovnáván k hoře. Brzo začal pociťovat toto velké břemeno a
přijal svou skutečnou podobu. Kdyţ se zjevil ve svém skutečném těle, byl ozdoben zlatou korunou a
náušnicemi a vypadal jako bouřkový mrak nesoucí měsíc. Balaráma viděl, jak se démonovo tělo
zvětšuje a dotýká se aţ mraků, viděl jeho oči zářící jako oheň a strašlivé špičáky, které se mu blýskaly v
tlamě. Zpočátku Ho démonovo zjevení překvapilo a začal uvaţovat: ,,Jak je moţné, ţe se můj nosič tak
náhle proměnil?`` Rychle však pochopil, ţe Ho démon unáší pryč od přátel a ţe se Ho chystá zabít.
Okamţitě uhodil démona pěstí do hlavy tak, jako král nebeských planet uhodí bleskem do hory.
Zasaţen Balarámovou pěstí démon klesl mrtev jako had s rozbitou hlavou a krev mu vytékala z tlamy.
Při pádu jeho těla zaduněla veliká rána a zdálo se, jako by se zhroutila velká hora zasaţena Indrovým
bleskem. Všichni chlapci spěchali k tomu místu. Byli nesmírně překvapeni při pohledu na ošklivou
scénu a začali opěvovat Balarámu slovy: ,,Výborně! Výborně!`` Všichni Ho objímali s velkou
náklonností a mysleli si, ţe unikl smrti jen o vlásek. Ţehnali Mu a blahopřáli. Polobozi z nebeských
planet byli také spokojeni a shazovali květy na Balarámovo transcendentální tělo. Také Mu ţehnali a
blahopřáli za to, ţe zabil velkého démona Pralambásuru.
19) Jak Kršna uhasil další lesní požár
Zatímco se Kršna, Balaráma a Jejich přátelé bavili, krávy zůstaly bez dozoru a samy začaly hledat
čerstvou trávu, čímţ se dostaly hlouběji a hlouběji do lesa. Kozy, krávy a buvoli chodili z jednoho lesa
do druhého a nakonec vstoupili do lesa nazvaného Išíkátaví. Přilákala je sem spousta zelené trávy, která
zde rostla. Jakmile vešli do lesa, zjistili, ţe hoří a začali naříkat. Balaráma, Kršna a Jejich přátelé však
nemohli najít svá zvířata, coţ je velice zarmoutilo. Začali následovat krávy podle jejich stop a podle
okousané trávy. Všichni hoši se obávali, ţe se ztrátou krav připravili o ţivobytí. Hledáním krav v lese
zmalátněli a dostali ţízeň. Brzy však zaslechli kraví bučení. Kršna na ně začal hlasitě volat jejich
jmény. Krávy se zaradovaly, kdyţ zaslechly Kršnovo volání. Poţár je však nyní všechny obstoupil a
situace vypadala nebezpečně. Plameny šlehaly více a více s rostoucím větrem a zdálo se, ţe pohltí
všechno pohyblivé i nehybné. Všechny krávy a chlapci dostali nesmírný strach a dívali se na Balarámu
způsobem, jakým se dívá umírající člověk na obrázek Nejvyšší Osobnosti Boţství. Říkali: ,,Milý Kršno
a Balarámo, ţár ohně nás spaluje. Dovolte nám, abychom vyhledali ochranu u Vašich lotosových
nohou. Víme, ţe nás dokáţete ochránit od tohoto velkého nebezpečí. Náš milý příteli Kršno, jsme Tvoji
věrní přátelé. Není správné, ţe jsme nuceni tímto způsobem trpět. Úplně na Tobě závisíme a jsi
znalcem zboţného ţivota. Kromě Tebe neznáme nikoho jiného.``
Šrí Kršna, Nejvyšší Osobnost Boţství, slyšel naléhavé hlasy svých přátel a klidně jim odpověděl.
Očima jim naznačil, ţe se nemají čeho obávat. Potom okamţitě spolkl všechny ohnivé plameny.
Zachránil tak krávy a pastevce před bezprostředním nebezpečím. Chlapci ze strachu téměř upadli do
bezvědomí, ale kdyţ přišli k sobě a otevřeli oči, viděli, ţe byli opět v lese s Kršnou, Balarámou a
krávami. Překvapilo je, jak se vyhnuli útoku planoucího ohně a jak se krávy zachránily. V duchu si
mysleli, ţe Kršna nemůţe být obyčejný chlapec, ale ţe je nějaký polobůh.
Večer se Kršna a Balaráma společně s chlapci a krávami vrátili do Vrndávany a hráli na své flétny.
Kdyţ se přibliţovali k vesnici, všechny gópíe se radovaly. Během dne myslely na Kršnu, kdyţ byl v
lese, a okamţik Jeho nepřítomnosti jim připadal jako dvanáct let.
20) Popis podzimu
Všichni ve Vrndávaně si povídali o tom, jak Balaráma zabil Pralambásuru a jak Kršna zhltl lesní poţár.
Pastevci popisovali tyto úţasné činnosti svým ţenám a všem ostatním a všichni se nesmírně divili. Došli
k závěru, ţe Kršna a Balaráma byli polobozi, kteří laskavě sestoupili do Vrndávany a stali se jejich
dětmi. Pak následovalo deštivé období, jeţ je v Indii po sţíravém letním horku velmi vítané. Mraky
shromaţďující se na obloze zakrývaly slunce a měsíc a těšily obyvatele Vrndávany, kteří očekávali
průtrţ mračen kaţdým okamţikem. Po létě se deštivé období povaţuje za zdroj ţivota pro všechny.
Hřmění a příleţitostné blýskání také přinášelo lidem potěšení.
Vlastnosti deštivého období mohou být přirovnány k vlastnostem ţivých bytostí, jeţ jsou pokryty třemi
kvalitami hmotné přírody. Nekonečné nebe je jako Nejvyšší Brahma a nepatrné ţivé bytosti jsou jako
zakrytá obloha neboli brahma pokryté třemi kvalitami hmotné přírody. Kaţdá ţivá bytost je původně
nedílnou součástí Brahma. Nejvyšší Brahma nebo nekonečná obloha nemůţe být nikdy zakryt mrakem,
ale část ano. V Bhagavadgítě se také říká, ţe ţivé bytosti jsou nedílné součásti Nejvyšší Osobnosti
Boţství. Jsou pouze nepatrnou částí Nejvyššího Pána, která je pokryta kvalitami hmotné přírody, a
proto ţivé bytosti sídlí v hmotném světě. Brahmadţjóti - duchovní záře - je jako sluneční záře; tak jako
je sluneční záře plná zářících tělísek molekulární povahy, tak je také brahmadţjóti plna nepatrných
částic Nejvyšší Osobnosti Boţství. Některé z těchto nekonečných expanzí nepatrných částí Nejvyššího
Pána jsou pod vlivem hmotné přírody a jiné ne.
Mraky jsou nashromáţděná voda, kterou slunce vypařilo ze země. Po dobu osmi měsíců vypařuje
slunce vodu z povrchu země a tato voda se shromaţďuje v podobě mraků, které ji vydají podle potřeby.
Podobným způsobem vybírá vláda od občanů různé daně, jeţ občané mohou splatit prostřednictvím
různých hmotných činností: zemědělstvím, obchodováním a průmyslem. Vláda také můţe vyměřit daň z
příjmu a spotřební daň. To se přirovnává k tomu, jak slunce shromaţďuje vodu ze země. Kdyţ je opět
zapotřebí vody na zemi, stejné slunce promění vodu na mraky a rozdá ji po celé zemi. Podobně musí
být daně vybrané vládou rozdány opět mezi lid ve formě vzdělávacích, veřejných, zdravotních a dalších
zařízení. To je velmi důleţité pro dobrou vládu. Vláda by neměla pouze vybírat daně na rozmařilé
utrácení; daň by měla být pouţita pro veřejné blaho státu.
Během deštivého období se po celém kraji honí silné větry a nesou s sebou z místa na místo mraky,
které rozdávají vodu. Kdyţ po letním období vznikne nedostatek vody, mraky jsou jako bohatý člověk,
který v době potřeby rozdává peníze i na úkor úplného vyčerpání svého majetku. Mraky také rozdávají
všechnu svou vodu po celém zemském povrchu.
Říká se, ţe kdyţ Mahárádţa Dašaratha, otec Šrí Rámačandry, bojoval proti svým nepřátelům,
přistupoval k nim jako zahradník, který vytrhává zbytečný plevel. A byloli zapotřebí veřejné
dobročinnosti, rozdával peníze jako mrak rozdává déšť. Mraky rozdávají déšť tak vydatně, ţe je to
přirovnáno k rozdávání bohatství velkomyslným člověkem. V mracích je tolik vody, ţe padá i na skály,
hory, oceány a moře, kde jí vůbec není zapotřebí. Je to jako dobrodinec, který štědře rozdává své
bohatství a nerozlišuje, zdali někdo milodar potřebuje nebo ne. Dává s plnýma rukama.
Před sráţkami je zemský povrch téměř zbaven všech energií a vypadá neplodně. Po dešti se celý
povrch zazelená vegetací a vypadá svěţe a silně. To se dá přirovnat k osobě, která se podrobuje pokání
za vyplněním hmotné tuţby. Prospívající stav země po deštivém období je přirovnán ke splnění
hmotných tuţeb. Někdy, kdyţ je nějaká země porobena nechtěnou vládou, lidé a skupiny lidí se podrobí
přísnému pokání a sebekázni, aby získali nad vládou moc, a jakmile ji získají, vyuţijí této situace tak,
ţe si dopřejí vysoké platy. Je to jako kvetoucí země po dešti. Ve skutečnosti bychom měli vykonávat
přísnou askezi a pokání jen za dosaţením duchovní radosti. Ve Šrímad Bhágavatamu se doporučuje, ţe
neboli pokání by mělo být přijato k poznání Nejvyššího Pána. Přijetím pokání v oddané
sluţbě obnoví člověk duchovní ţivot a jakmile se tak stane, okamţitě zakusí nekonečnou duchovní
blaţenost. V Bhagavadgítě stojí, ţe kdyţ se někdo podrobí askezi a pokání kvůli hmotným cílům, získá
pomíjivé výsledky, po kterých touţí jen lidé s menší inteligencí.
Během deštivého období lze večer vidět mnoho svatojánských mušek, které poletují sem a tam a září
jako malá světýlka, ale nebeská světelná tělesa, hvězdy a měsíc, nelze vidět. Podobně v Kalijuze
zaujímají ateisté nebo neznabozi přední místo, zatímco lidé, kteří ve skutečnosti dodrţují védské zásady
duchovního osvobození, jsou prakticky neznámí. Tato doba, Kalijuga, je přirovnána k deštivému
období. V této době je skutečné poznání zakryto vlivem hmotného civilizačního pokroku. Levní
mentální spekulanti, ateisté a tvůrci tak zvaných náboţenských zásad vystupují do popředí jako
světlušky, zatímco lidé přísně dodrţující védské zásady nebo příkazy písem jsou zakryti mrakem této
doby. Lidé by se měli naučit, jak vyuţít skutečných světelných těles, jako slunce, měsíce a hvězd, místo
světla svatojánských broučků. Světluška ve skutečnosti nemůţe v noci poskytnout ţádné světlo. Tak
jako se obloha někdy vyjasní i v deštivém období a měsíc, hvězdy a slunce jsou viditelné, tak také v
Kalijuze existují určité výhody. Patří k nim védské hnutí Šrí Čaitanji - rozdávání Haré Kršna mantry.
Lidé, kteří mají skutečný zájem najít pravé světlo, by měli vyuţít tohoto hnutí, místo aby hledali světlo
mentálních spekulantů a ateistů.
Po prvním dešti, kdyţ se ozývá hřmění z mraků, začnou všechny ţáby kvákat jako ţáci, kteří čtou
nahlas své úkoly. Ţáci by měli obvykle vstát brzy ráno. Většinou nevstanou sami od sebe, ale jen tehdy,
kdyţ slyší zvuk zvonku v chrámu nebo ve škole. Na příkaz duchovního učitele okamţitě vstanou a po
vykonání ranních povinností usednou ke studiu Véd nebo zpěvu védských manter. V Kalijuze jsou
všichni pohrouţeni do spánku, ale na pokyn velkého áčárji se všichni začnou věnovat studiu Véd, aby
získali skutečné poznání. Během deštivého období se mnoho malých rybníků, jezer a říček naplní
vodou; jinak zůstávají suché po dobu celého roku. Materialisté jsou také suší, ale kdyţ se jim někdy
dostane tak zvaného bohatství, tj. získají domov, děti a trochu úspor, vypadá to, ţe prosperují, avšak
poté opět okamţitě vyschnou, jako malé řeky a rybníky. Básník Vidjápati řekl, ţe ve společnosti přátel,
rodiny, dětí, ţeny atd. existuje zajisté nějaké potěšení, ale tuto radost přirovnává ke kapce vody v
poušti. Všichni touţí po radosti, tak jako na poušti všichni touţí po vodě. Je-li na poušti kapka vody,
voda tam samozřejmě je, ale uţitek této kapky je skoro zanedbatelný. V našem materialistickém
způsobu ţivota touţíme po oceánu radosti, ale v podobě společnosti, přátel a světské lásky dostáváme
jen pouhou kapku vody. Nikdy nedosáhneme uspokojení, tak jako se říčky, jezera a rybníky nikdy
nenaplní vodou v období sucha.
Díky dešti mají tráva, stromy a ostatní rostliny svěţí zelenou barvu. Někdy je tráva pokryta jistým
druhem červeného hmyzu a kdyţ se zelená a červená spojí s bílou barvou hub, celá krajina se změní,
jako člověk, který náhle zbohatne. Sedlák se zaraduje, kdyţ vidí pěknou úrodu na svém poli, ale
kapitalista - který si neuvědomuje chod přírodních sil - se znepokojí, protoţe se obává konkurenčních
cen. V některých místech jistí vládnoucí kapitalisté omezují zemědělce v produkci příliš velkého
mnoţství obilí, nevědouce, ţe veškeré obilniny jsou ve skutečnosti dodány Nejvyšší Osobností Boţství.
Védy říkají:
Nejvyšší Osobnost Boţství udrţuje
tento výtvor; proto zařizuje dostatek všeho, co ţivé bytosti potřebují. Dojde-li ke zvýšení počtu
obyvatel, je povinností Nejvyššího Pána, aby všichni dostali jídlo, avšak ateisté a neznabozi neradi vidí
nadměrnou produkci obilovin, zvláště kdyţ to můţe ohrozit jejich obchody.
Během deštivého období oţivnou všechny ţivé bytosti na souši, ve vzduchu a ve vodě, tak jako ten,
kdo se věnuje transcendentální láskyplné sluţbě Pánu. Toto jsme prakticky zaţili s našimi stoupenci
Mezinárodní společnosti pro uvědomování si Kršny. Předtím, neţ vstoupili do tohoto hnutí, byli
špinaví, ačkoliv měli přirozeně dobré osobní rysy; vzhledem k tomu, ţe neměli ţádnou informaci o
uvědomování si Kršny, vypadali špinavě a uboze. Jakmile se však začali věnovat uvědomování si
Kršny, jejich zdraví se zlepšilo a jejich tělesný lesk se zvýšil dodrţováním pravidel a zásad. Vypadají,
jako by přišli přímo z Vaikunthy, kdyţ jsou oblečeni do rouch šafránové barvy, ozdobeni tilakem na
čelech, s růţencem v ruce a s korálky na krku.
Kdyţ se říčky v deštivém období naplní vodou a hrnou se k moři, zdá se, jako by chtěly moře
znepokojit. Podobně člověk, který není příliš pokročilý v duchovním ţivotě a věnuje se mystické józe,
můţe být rozrušen pohlavním impulsem. Zato vysoké hory neovlivní, jsou-li ošlehány proudy deště; tak
také osoba, pokročilá v uvědomování si Kršny, není uvedena do rozpaků, dostane-li se do obtíţné
situace, protoţe ten, kdo je duchovně pokročilý, přijme nepříjemné ţivotní podmínky jako milost Pána
a takto je plně způsobilý vstoupit do duchovního království.
V období dešťů není moţné pouţít některých cest, a proto zarostou vysokou travou. Je to jako
bráhman, který se neučí a neprovozuje očišťovací metody védských pokynů - zaroste trávou máji. V
této situaci zapomene svou základní povahu a zanedbá své postavení jako věčný sluţebník Nejvyšší
Osobnosti Boţství. Takový člověk se odchýlí od duchovní cesty, neboť dopustil, aby zarůstal vysokou
trávou máji a začne se ztotoţňovat s jejími výtvory; nakonec podlehne iluzi, zapomínaje duchovní
ţivot.
Během deštivého období se někdy blýská v jedné skupině mraků a krátce poté v jiné skupině. Tento
úkaz je přirovnán ke smyslné ţeně, která neupoutá svou mysl na jednoho muţe. Mrak je jako
kvalifikovaný člověk, protoţe z něho prší a zaručuje ţivobytí mnoha lidem; kvalifikovaný člověk
podobně vydrţuje mnoho ţivých bytostí, jako rodinné členy nebo dělníky v továrně. Naneštěstí ţena,
která se s ním chce rozvést, můţe zničit celý jeho ţivot. Je-li muţ znepokojen, trpí tím celá rodina, děti
i jeho práce - všechno bude nepříjemně ovlivněno. Proto se doporučuje, aby ţena, která touţí pokročit v
uvědomování si Kršny, ţila pokojně se svým manţelem, a aby se manţelé za ţádných okolností
nerozešli. Muţ a ţena by se měli ovládat v pohlavním ţivotě a soustřeďovat svou mysl na Kršnu, aby
dosáhli úspěchu v ţivotě. Muţ v hmotném světě koneckonců potřebuje ţenu a ţena muţe. Kdyţ jsou
spojeni, měli by ţít pokojně duchovním ţivotem a neměli by být těkaví jako blesk, který přeskakuje z
jednoho mraku na druhý.
Někdy se kromě hřmění objeví na obloze duha, která vypadá jako luk bez tětivy. Luk je prohnutý díky
tomu, ţe je na obou koncích uvázána tětiva; ale duha ţádnou tětivu nemá, a přesto tak úţasně spočívá
na obloze. Podobně, kdyţ Nejvyšší Osobnost Boţství sestoupí do hmotného světa, vypadá jako
obyčejná lidská bytost, ale nezávisí na ţádné hmotné podmínce. V Bhagavadgítě Pán říká, ţe se zjevuje
svou vnitřní silou, která nemůţe být podmaněna vnější silou. Co je zajetím pro obyčejného tvora, je
svobodou pro Osobnost Boţství. V deštivém období bývá měsíc zakryt mraky, ale občas se v
intervalech objevuje. Někdy se zdá, ţe se měsíc pohybuje s letem mraků, ale měsíc ve skutečnosti stojí;
vzhledem k tomu, ţe se mraky pohybují, zdá se, jakoby se pohyboval i měsíc. Duchovní lesk člověka je
podobně zakryt iluzí, ztotoţnil-li se s pohybujícím se hmotným světem a s chodem hmotných činností si
myslí, ţe se pohybuje různými ţivotními sférami. Je to díky falešnému já, které vymezuje hranici mezi
duchovní a hmotnou existencí, tak jako pohybující se mrak odděluje měsíční světlo a tmu. Kdyţ se v
deštivém období poprvé objeví mraky, pávi začnou radostně tancovat. To můţe být přirovnáno k
osobám, které jsou znepokojeny materialistickým způsobem ţivota. Podaří-li se jim najít společnost
člověka oddaného láskyplné sluţbě Pánu, oţivnou a tancují jako pávi. Na to také máme praktickou
ukázku - mnozí naši stoupenci byli bez inspirace a zasmušilí předtím, neţ přišli do styku s
uvědomováním si Kršny, ale poté, co se seznámili s oddanými, tancují radostně jako pávi.
Rostliny rostou tak, ţe pijí vodu ze země. Podobně osoba, která provozuje pokání, vyschne, ale poté,
co dokončí přísnou askezi a získá výsledky, začne uţívat ţivota s rodinou, společností, láskou,
domovem a podobně. Někdy lze vidět volavky a kachny, jak se neustále potulují na březích jezer a řek,
ačkoliv jsou břehy bahnité a zarostlé trnitými rostlinami. Podobně otálejí v hmotném ţivotě hospodáři
bez uvědomování si Kršny navzdory veškerému nepohodlí. V rodinném ţivotě nebo v jakémkoliv
ţivotě se nikdo nemůţe dokonale radovat bez uvědomování si Kršny. Šríla Naróttama dása Thákura se
proto modlil, aby se mu dostalo společnosti osoby - buď hospodáře nebo člověka ve stavu odříkání která je pohrouţena do transcendentální láskyplné sluţby Pána a vţdy zpívá svaté jméno Šrí Čaitanji.
Pro materialistu jsou světské záleţitosti vyčerpávající, zatímco osobě vědomé si Kršny připadá všechno
veselé.
Hráze kolem zemědělských polí se někdy po prudkých lijácích protrhnou. Podobně zničí neoprávněná
ateistická propaganda této doby Kali hráze védských příkazů. Lidé postupně degradují do bezboţnosti.
V deštivém období rozdávají mraky pohazované větrem vodu, která je vítaná jako nektar. Kdyţ
stoupenci Véd, bráhmani, povzbudí bohaté muţe, jako krále a zámoţné kupce, aby podpořili provádění
velkých obětních obřadů, rozdávání tohoto bohatství je rovněţ jako nektar. Čtyři skupiny lidské
společnosti, jmenovitě bráhmani, kšatrijové, vaišjové a šúdrové, by měli ţít mírumilovně v duchu
spolupráce; to je moţné, jsou-li vedeni védskými bráhmany, kteří provádějí oběti a rozdávají bohatství
rovnoměrně.
Vrndávanský les po deštích oţivl a naplnil se zralými datlemi, mangy, borůvkami a jiným ovocem. Šrí
Kršna, Nejvyšší Osobnost Boţství, Jeho přátelé a Šrí Balaráma šli do lesa, aby se radovali z atmosféry
nového ročního období. Krávy, které spásaly novou trávu, byly zdravé a jejich vemena byla plná mléka.
Kdyţ na ně Šrí Kršna volal jmény, okamţitě k Němu přišly s velkou oddaností a měly takovou radost,
ţe jim mléko vytékalo z vemen. Šrí Kršna měl veselou náladu, kdyţ procházel vrndávanským lesem
vedle kopce Góvardhana. Na břehu řeky Jamuny spatřil stromy ozdobené včelími plásty, z nichţ
vytékal med. Na kopci Góvardhana bylo mnoho vodopádů a jejich zurčení vytvářelo příjemný zvuk.
Kršna je poslouchal, kdyţ se díval do jeskyní na kopci.
Deštivé období ještě úplně neskončilo, ale postupně přecházelo do podzimu. Kršna a Jeho druzi si
sedli pod strom nebo do jeskyně na kopci Góvardhana a s potěšením pojídali zralé ovoce a bavili se,
zvláště kdyţ se přihnala přeháňka. Kršna a Balaráma byli v lese celý den a matka Jašódá Jim s sebou
dala nějaké ovoce, sladkosti a rýţi smíchanou s jogurtem. Kršna si sedl na plochý kámen na břehu
Jamuny a jedl. Zatímco Kršna, Balaráma a ostatní chlapci jedli, pozorovali krávy, telátka a býky. Krávy
byly unavené od stání s těţkými vemeny plnými mléka. Lehly si a spokojeně přeţvykovaly trávu a Šrí
Kršna se na ně s potěšením díval. Byl hrdý na krásu lesa, který nebyl ničím jiným, neţ projevem Jeho
vlastní energie.
Při takových příleţitostech opěvoval zvláštní činnosti přírody během období dešťů. V Bhagavadgítě se
říká, ţe hmotná energie neboli příroda není nezávislá ve svém jednání. Příroda jedná pod Kršnovým
dozorem. Také v Brahma-sanhitě se říká, ţe hmotná energie, známá jako Durgá, jedná jako Kršnův stín.
Hmotná příroda poslechne jakýkoliv Kršnův příkaz. Přirozená krása, vytvořená deštivým obdobím,
jednala podle Kršnových pokynů. Všechny vodní nádrţe se rychle vyčistily a osvěţující vánek
pofukoval s příchodem podzimu. Obloha se vyčistila od mraků a získala svou přirozenou modrou
barvu. Kvetoucí lotosové květy v čisté vodě v lese vypadaly jako člověk, který poklesl v józe, ale opět
nabyl krásy pokračováním v duchovním ţivotě.
S příchodem podzimu všechno přirozeně zkrásní. Podobně jako se očistí obloha a voda na podzim,
očistí se materialista, který se začne zajímat o uvědomování si Kršny a duchovní ţivot. Podzim zároveň
s kalnou vodou odstraní z oblohy tmavé valící se mraky. Blátivá země se také očistí. Člověk, který se
začne věnovat uvědomování si Kršny, se podobným způsobem okamţitě očistí od všech nečistých věcí
jak zevnitř, tak zvenku. Kršna je proto znám jako Hari.
znamená ,,ten, kdo odstraní``. Kršna
okamţitě odstraní všechny nečisté zvyky kaţdého, kdo se věnuje uvědomování si Kršny. Mraky jsou na
podzim bílé, neboť nenesou vodu. Podobně se člověk na odpočinku zbaví všech úzkostí a vypadá jako
bílý mrak, protoţe se osvobodil od všech zodpovědností za rodinné záleţitosti (jmenovitě udrţování
domu, ţeny a dětí) a plně se věnuje uvědomování si Kršny.
Na podzim se někdy stává, ţe potoky z hor nesou hodně vody a jindy ne. Podobným způsobem někdy
velcí světci rozdávají jasné učení a jindy mlčí. Malé tůňky, které se naplnily vodou v období dešťů, na
podzim postupně vysychají. Vodní ţivočichové ţijící v těchto vodních nádrţích nechápou, ţe jich den
ode dne ubývá, tak jako v materialismu pohrouţení lidé nemohou pochopit, ţe délka jejich ţivota se
krátí kaţdým dnem. Takové osoby se věnují chovu krav, udrţování majetku, dětem, ţeně, společnosti a
přátelství. Malí ţivočichové, kteří ţijí v malých vodních nádrţích, jsou velmi znepokojeni, neboť vody
ubývá a horké slunce podzimu je spaluje. Jsou jako lidé, kteří se nedokáţí ovládat a jsou vţdy nešťastní
z toho, ţe nemohou vytěţit co nejvíce poţitku ze ţivota nebo vydrţovat svou rodinu. Blátivá země
postupně vysychá a nově vyrostlá zeleň začíná vadnout. Podobně touha člověka po rodinném poţitku
postupně zmizí, kdyţ se začne věnovat uvědomování si Kršny.
S příchodem podzimu se voda v moři uklidní; člověka zabývajícího se seberealizací podobně nevzruší
tři kvality hmotné přírody. Rolníci na podzim shromaţďují vodu na polích tak, ţe stavějí silné hráze a
voda nemůţe vytéci. Nové deště se nedají očekávat, proto chtějí mít vodu do zásoby. Také člověk,
který je pokročilý v seberealizaci, chrání svou energii ovládáním smyslů. Doporučuje se, aby ve věku
padesáti let zanechal rodinného ţivota a vyuţil tělesné energie k pokroku v uvědomování si Kršny.
Dokud nedokáţe ovládat své smysly a nezaměstná je v transcendentální láskyplné sluţbě Mukundovi,
nemůţe být spasen.
Ve dne je podzimní slunce velice prudké, ale v noci poskytne čistá měsíční záře lidem úlevu z denní
únavy. Kdyţ se člověk odevzdá Mukundovi neboli Kršnovi, ochrání se před únavou, která vyplývá z
mylného ztotoţňování vlastního já s tělem. Mukunda neboli Kršna, také poskytuje útěchu dívkám z
Vrndávany. Vradţské dívky neustále trpí, protoţe jsou odloučeny od Kršny. Kdyţ se s Kršnou setkají v
podzimní noci ozářené měsícem, jejich utrpení z odloučení zmizí. Je-li obloha bez mraků, hvězdy v
noci překrásně září; podobně, kdyţ je člověk opravdu vědomý si Kršny, je prost všech nečistot a je
krásný jako hvězdy na podzimní obloze. Védy předepisují činnosti v podobě obětí, avšak jejich
konečný cíl je vysvětlen v Bhagavadgítě: člověk musí přijmout uvědomování si Kršny po dokonalém
pochopení významu Véd. Čisté srdce oddaného Kršny proto můţe být přirovnáno k čisté obloze na
podzim. Měsíc společně s hvězdami na podzim jasně září na čisté obloze. Šrí Kršna se zjevil na obloze
jaduovské dynastie a vypadal jako měsíc obklopený hvězdami neboli členy jaduovské dynastie. Kdyţ v
lesních zahradách kvete velké mnoţství květů, svěţí vonný větřík poskytne úlevu lidem, kteří trpěli
během letního a deštivého období. Naneštěstí však takový vánek neuklidní gópíe, protoţe odevzdaly
svá srdce Kršnovi. Lidé se obvykle těší z pěkného podzimního vánku, ale gópíe nebyly spokojené,
neboť nebyly v Kršnově objetí.
S příchodem podzimu všechny krávy, laně, samičky ptáků a ostatních zvířat otěhotní, neboť samečci v
tomto období obvykle touţí po páření. Je to jako transcendentalisté, kteří milostí Nejvyššího Pána
obdrţí poţehnání, kdyţ dosáhnou ţivotního cíle. Šríla Rúpa Gósvámí zanechal pokyn v Upadéšámrtě,
ţe člověk by měl oddaně slouţit s velkým nadšením, trpělivě a s přesvědčením, měl by dodrţovat
pravidla a zásady, měl by se vyhýbat hmotnému znečištění a zůstat ve společnosti oddaných.
Dodrţováním těchto zásad dosáhne kdokoliv vytouţeného výsledku oddané sluţby. Pro toho, kdo
trpělivě dodrţuje usměrňovací zásady oddané sluţby, přijde doba, kdy obdrţí výsledek, jako ţeny, které
obdrţí výsledek tím, ţe otěhotní.
Na podzim se počet lotosových květů na jezeře rozroste, neboť tam není tolik lilií; jak lilie, tak
lotosové květy milují slunce, ale na podzim prudká sluneční záře pomáhá pouze lotosu. Tohoto příkladu
se pouţívá v případě země, kde jsou král nebo vláda silní; v takové zemi nemohou prospívat neţádoucí
ţivly jako zloději nebo teroristé. Mají-li občané jistotu, ţe je nikdo nebude ohroţovat, společnost se
vyvine uspokojivě. Silná vláda se přirovnává ke spalujícímu podzimnímu slunci; lilie jsou jako
neţádoucí lidé - lupiči a lotosové květy jsou přirovnány ke spokojeným občanům. Během podzimu se
pole naplní zralým obilím. V té době se lidé radují při ţních a pořádají různé obřady jako Navánna obětování nového zrna Nejvyšší Osobnosti Boţství. Nové zrno se vţdy nejdříve obětuje Boţstvům v
různých chrámech a všichni lidé se pak pozvou na hostinu ze sladké kaše, která je připravena z tohoto
nového zrní. Existují také další náboţenské obřady a způsoby uctívání, zvláště v Bengálsku, kde se
koná největší obřad nazvaný Durgápúdţá.
Kdyţ byli Kršna a Balaráma na Zemi, byl podzim ve Vrndávaně velice příjemný. Obchodníci, panstvo
a velcí světci se mohli opět volně pohybovat, aby dospěli ke svým vytouţeným cílům. Podobně
transcendentalisté, zbaveni vězení hmotného těla, také dospěli ke svým vytouţeným cílům. Kupci se
během deštivého období nemohou pohybovat z místa na místo a nemají ţádné zisky. Panstvo z králova
dvoru rovněţ nemůţe jezdit po zemi a vybírat daně a svaté osoby, které musí cestovat, aby kázaly
transcendentální poznání, jsou také omezeny obdobím dešťů. Na podzim ale všichni opustí místa, kde
byli izolováni. V případě transcendentalistů - ať dţnáníů, jogínů nebo oddaných - nemohou se těšit
duchovním úspěchům, kvůli hmotnému tělu. Jakmile však opustí tělo, tj. po smrti, dţňání splyne s
duchovní září Nejvyššího Pána, jogín se přemístí na vyšší planety a oddaný jde na planetu Nejvyššího
Pána, nazvanou Gólóka Vrndávana nebo na Vaikunthy a tam si uţívá věčný duchovní ţivot.
21) Gópíe opěvují Kršnovu flétnu
Kršnu těšila lesní atmosféra, kde kvetly různé květy a bzučely včely. Zatímco ptáci na stromech vesele
zpívali, Kršna, doprovázen Balarámou a pasáčky krav, hrál na svou transcendentální flétnu. Jakmile
gópíe zaslechly zvuky Jeho flétny, začaly mezi sebou hovořit, jak Kršna překrásně hraje. Vzpomínaly
také na svoje zábavy s Kršnou a popisovaly sladké tóny Jeho flétny; to roztěkalo jejich mysl a nebyly
schopny dokonale popsat ty překrásné tóny. Zatímco se takto bavily o transcendentálních zvucích
Kršnovy flétny, vzpomínaly, jaké má Kršna na sobě šaty, jak je ozdoben pavím perem zastrčeným ve
vlasech, jak mistrně tančí a jak Ho zdobí modré květy zasunuté za uchem. Jeho šaty byly zlatoţluté a na
krku měl girlandu z květů
. V tomto přitaţlivém oblečení Kršna naplnil otvory své
flétny nektarem proudícím z Jeho rtů. Takto na Něho gópíe vzpomínaly, kdyţ vstupoval do
vrndávanského lesa, který je slavný tím, ţe má na sobě otisky nohou Kršny a Jeho druhů.
Kršna hrál na flétnu dokonale a gópíe Jeho hra nesmírně přitahovala. Tato hudba však okouzlila nejen
je, ale i všechny ţivé bytosti, které ji slyšely. Jedna gópí řekla své druţce: ,,Nejvyšší dokonalostí očí je
vidět Kršnu a Balarámu, jak jdou do lesa, hrají na své flétny a společně se svými přáteli pasou krávy.``
Osoby, které jsou neustále pohrouţeny do transcendentální meditace o Kršnovi, vnitřně i zevně, které o
Něm meditují, jak hraje na flétnu, jak jde do vrndávanského lesa a pase krávy s pastevci, skutečně
dosáhli dokonalosti samádhi. Samádhi (tranz) znamená pohrouţení všech smyslových činností na určitý
předmět a gópíe poukazují, ţe Kršnovy zábavy jsou dokonalostí meditace a samádhí. V Bhagavadgítě
je také potvrzeno, ţe kdokoliv, kdo je pohrouţen v myšlenkách na Kršnu, je nejvyšší ze všech jogínů.
Jiná gópí vyjádřila názor, ţe kdyţ Kršna a Balaráma pásli krávy, vypadali jako herci, kteří se chystají
vystoupit na divadelní pódium. Kršna byl oděn do jasně ţlutých šatů, Balaráma do modrých a v rukou
drţeli větvičky manga, paví péra a svazek květů a na krku Jim visely girlandy z lotosových květů.
Někdy sladce zpívali se svými přáteli. Jedna gópí řekla své přítelkyni: ,,Jak je moţné, ţe Kršna a
Balaráma jsou tak krásní?`` Jiná gópí odpověděla: ,,Moje milé přítelkyně, nedovedeme si ani představit,
jaký druh zboţných činností musela Jeho bambusová flétna vykonat, aby se nyní mohla radovat z
nektaru Kršnových rtů.`` Kršna někdy líbal gópíe; transcendentální nektar Jeho rtů byl tedy dostupný
jen jim a povaţovaly Jeho rty za svůj majetek, a proto se dotazovaly: ,,Jak je moţné, ţe tato flétna se
neustále raduje z nektaru Kršnových rtů, ačkoliv není nic jiného neţ bambusová tyčka? Protoţe flétna
slouţí Nejvyššímu Pánu, její matka a otec musí mít radost.``
Jezera a řeky jsou povaţovány za matky stromů, neboť stromy se udrţují na ţivu pitím vody. Vody
vrndávanských jezer a řek byly plné veselých lotosových květů, neboť voda si myslela: ,,Jak je moţné,
ţe naše dcera, bambusová tyčka, se raduje z nektaru Kršnových rtů?`` Kdyţ bambusové stromy stojící
na březích řek a jezer viděly svého potomka slouţit Pánu, byly šťastné jako moudří lidé, kteří se radují,
kdyţ jejich potomci oddaně slouţí Bohu. Stromy naplnila radost a neustále z nich tekl med z včelích
plástů zavěšených na větvích.
Někdy gópíe mluvily mezi sebou o Kršnovi takto: ,,Milé druţky, naše Vrndávana činí celou Zemi
slavnou, protoţe jsou na ní otisky lotosových nohou syna Dévakí. Pávi jsou jako pomatení, kdyţ
Góvinda začne hrát na svou flétnu. Jakmile ostatní zvířata, stromy a rostliny, ať jiţ stojí na vršku kopce
Góvardhana nebo v údolí, vidí tančící pávy, strnou a poslouchají transcendentální zvuky flétny s velkou
pozorností. myslíme si, ţe tohoto poţehnání nelze docílit na ţádné jiné planetě.`` Přestoţe gópíe byly
vesnické ţeny, znaly Kršnu. Podobně se můţeme naučit nejvyšší pravdu posloucháním Véd z
autoritativních zdrojů.
Jiná gópí řekla: ,,Moje milé přítelkyně, podívejte se na ty laňky! Ačkoliv to jsou hloupá zvířata,
přiblíţily se ke Kršnovi, synovi Nandy Mahárádţi. Nejenţe je přivábily Kršnovy a Balarámovy šaty, ale
jakmile zaslechly zvuky flétny, společně se svými druhy projevily úctu Pánu a dívají se na Něho s
velkou oddaností.`` Gópíe záviděly laňkám, ţe mohly slouţit Kršnovi společně se svými partnery.
Nepovaţovaly se za tak šťastné, neboť kdykoliv chtěly odejít za Kršnou, jejich manţelé nebyli rádi.
Jiná gópí řekla: ,,Moje milé přítelkyně, Kršna je tak pěkně oblečen, ţe inspiruje ţeny a dívky k
provádění různých obřadů. I ţeny polobohů přitahují transcendentální zvuky Jeho flétny. Cestují ve
svých nebeských letadlech a těší se ve společnosti svých manţelů, ale jsou okamţitě zmateny, jakmile
zaslechnou zvuky Kršnovy flétny. Jejich vlasy se rozpustí a oděvy povolí.`` Znamená to, ţe
transcendentální zvuky Kršnovy flétny se rozléhají po všech koutech vesmíru. Za povšimnutí také stojí,
ţe gópíe věděly o různých letadlech vznášejících se po nebi.
Další gópí řekla svým přítelkyním: ,,Moje milé druţky, také krávy jsou okouzleny, jakmile zaslechnou
transcendentální tóny Kršnovy flétny. Zvuk jim připomíná tekoucí nektar a okamţitě nastraţí své
dlouhé uši, aby zachytily tekoucí nektar flétny. I telátka ustanou v saní mléka, ačkoliv mají struky v
tlamičkách. Ustrnou oddaností a slzy jim kanou z očí, coţ jasně znázorňuje, ţe objímají Kršnu ve svých
srdcích.`` Toto ukazuje, ţe i krávy a telátka ve Vrndávaně ronily slzy pro Kršnu a objímaly Ho ve svých
srdcích. Láska ke Kršnovi můţe ve skutečnosti vrcholit roněním slz.
Mladá gópí řekla své matce: ,,Moje milá maminko, ptáci, kteří se dívají na Kršnu hrajícího na flétnu,
sedí tiše na větvích stromů a pozorně poslouchají. Zdá se, jako by zapomněli na všechno a poslouchali
pouze Kršnovu flétnu. Dokazuje to, ţe to nejsou obyčejní ptáci, ale velcí světci a oddaní; aby mohli
poslouchat Kršnovu flétnu, zjevili se ve vrndávanském lese jako ptáci.`` Velcí světci a učenci se
zajímají o védské poznání, ale základ védského poznání je vysvětlen v Bhagavadgítě:
Prostřednictvím Véd lze pochopit Kršnu. Z chování těchto
ptáků je zřejmé, ţe byli velkými učenci Véd a ţe přijali Kršnovy transcendentální tóny a zamítli
všechna odvětví védského poznání. I řeka Jamuná, v touze obejmout Kršnovy lotosové nohy po
zaslechnutí transcendentálních tónů Jeho flétny, uklidnila své zčeřené vlny a plynula mírně s lotosovými
květy v rukou, aby je z hluboké lásky darovala Mukundovi.
Spalující teplo podzimního slunce bylo někdy nesnesitelné, a proto mraky, které se objevily na obloze,
vypadaly jako projev soucitu nad Kršnou, Balarámou a Jejich přáteli, zatímco hráli na své flétny.
Mraky slouţily jako slunečníky nad Jejich hlavami, aby získaly Kršnovu náklonnost. Také rozpustilé
domorodé dívky dosáhly plného uspokojení, kdyţ si potřely tváře a ňadra vrndávanským prachem,
který měl načervenalou barvu od doteku Kršnových lotosových nohou. Tyto dívky měly plná ňadra a
byly volných mravů, ale kdyţ je jejich milenci hladili po ňadrech, necítily uspokojení. V lese viděly, ţe
některé lístky a rostlinky zčervenaly kunkumovým práškem, který spadl z Kršnových lotosových nohou,
kdyţ kolem nich procházel. Gópíe drţely Kršnovy lotosové nohy na svých ňadrech, která byla také
potřena kunkumovým práškem; kdyţ však Kršna cestoval s Balarámou a svými přáteli vrndávanským
lesem, červený prášek spadl na zem. Kdyţ proto domorodé dívky uviděly kunkumu na zemi, okamţitě
si jí potřely obličeje a ňadra, zatímco se dívaly na Kršnu hrajícího na flétnu. To je plně uspokojilo,
ačkoliv se nespokojily, kdyţ se jejich ňader dotýkali jejich milenci. Všechny hmotné touhy mohou být
ukamţitě uspokojeny, dostane-li se člověk do styku s Kršnou.
Další gópí začala opěvovat jedinečné postavení kopce Góvardhana takto: ,,Jak šťastný je kopec
Góvardhana, neboť se těší společnosti Šrí Kršny a Balarámy, kteří po něm chodí. Je tak vţdy ve styku s
lotosovýma nohama Pána, protoţe je Kršnovi a Balarámovi zavázán vděčností. Dává Jim jako dary
nejen různé druhy ovoce, kořeny a byliny, ale i příjemné křišťálové vody ze svých jezírek.`` Nejlepší
dárek, který kopec Góvardhana mohl poskytnout, však byla čerstvá tráva pro krávy a telátka.
Góvardhana věděl, jak potěšit Pána tím, ţe potěší Jeho nejmilovanější společníky - krávy a pasáčky
krav.
Další gópí řekla, ţe všechno vypadá pěkně, kdyţ Kršna a Balaráma putují ve vrndávanském lese, hrají
na flétny a důvěrně se přátelí se všemi druhy pohybujících se i nehybných ţivých bytostí. Tvorové, kteří
se mohou pohybovat, zkameněli a ustali ve svých činnostech a bytosti, které se pohybovat nemohou,
jako stromy a rostliny, se začaly z extáze chvět, kdyţ Kršna a Balaráma hráli na své transcendentální
flétny.
Jako obyčejní pasáčci nesli Kršna a Balaráma přes ramena přehozené provazy, se kterými svazovali
zadní nohy krav, kdyţ je dojili. Chlapci měli skoro vţdy tyto provazy na zádech a nechyběli ani na
ramenou Kršny a Balarámy. Navzdory tomu, ţe jsou Nejvyšší Osobnost Boţství, jednali stejně jako
pasáčci, a proto se všechno stalo krásné a přitaţlivé. Zatímco Kršna pásl krávy ve vrndávanském lese
nebo na kopci Góvardhana, gópíe byly pohrouţeny v myšlenkách na Něho a rozmlouvaly o Jeho
různých zábavách. To je dokonalý příklad uvědomování si Kršny: zůstat pohrouţen v myšlenkách na
Kršnu za kaţdých okolností. Gópíe to svým chováním jasně ukázaly. Šrí Čaitanja proto prohlásil, ţe
nikdo nemůţe uctívat Nejvyššího Pána lepším způsobem, neţ jakým Ho uctívají gópíe. Nepocházely z
vysoce postavených bráhmanských nebo kšatrijských rodin; narodily se v ne příliš urozených rodinách
vaišjů, v rodinách pasáků krav. Neměly nejlepší vzdělání, ačkoliv slyšely mnohou moudrost od
bráhmanů, autorit védského poznání. Jejich jediným smyslem ţivota bylo, aby zůstaly pohrouţeny v
myšlenkách na Kršnu.
22) Jak Kršna ukradl šaty svobodným dívkám
Podle védské civilizace by svobodné dívky ve věku mezi desátým a čtrnáctým rokem měly uctívat buď
Šivu nebo bohyni Durgu, aby dostaly pěkného manţela, ale dívky z Vrndávany jiţ odevzdaly svá srdce
Kršnovi. Přesto však uctívaly bohyni Durgu na počátku období, jeţ se nazývá
(těsně před
zimním obdobím). První měsíc tohoto období se jmenuje
(říjen-listopad) a v té
době všechny svobodné gópíe začaly uctívat bohyni Durgu. Nejdříve snědly jídlo připravené z vařené
rýţe a dálu bez koření nebo kurkumy, nazvané
Podle védských pokynů se tento
druh jídla doporučuje na očistu těla předtím, neţ člověk začne rituální obřad. Všechny svobodné
pastýřky uctívaly bohyni Kátjájaní denně časně ráno po ranní koupeli v řece Jamuně. Kátjájaní je další
jméno pro bohyni Durgu. Bohyně se uctívá tak, ţe se z písku na břehu Jamuny zhotoví panna. Ve
védských písmech stojí, ţe boţstvo můţe být zhotoveno z různých hmotných prvků; můţe být
namalováno, zhotoveno z kovu, drahokamů, dřeva, země nebo kamene nebo můţe být vytvořeno v
srdci ctitele. Májávádští filozofové povaţují všechna tato boţstva za pomyslná, ale podle védských
textů jsou přijímána za totoţná buď s Nejvyšším Pánem nebo s příslušným polobohem.
Svobodné gópíe zhotovily boţstvo bohyně Durgy a uctívaly ji čandanovou mastí, girlandami, vonnými
tyčinkami, ghíovými lampičkami a dalšími různými předměty - ovocem, zrním a větvičkami. Po obřadu
bývá zvykem prosit o nějaké poţehnání. Dívky se tedy k bohyni Kátjájaní modlily s velkou oddaností
takto: ,,Ó nejvyšší vnější energie Nejvyšší Osobnosti Boţství, ó nejvyšší mystická sílo, ó nejvyšší
vládkyně hmotného světa, ó bohyně, buď k nám laskavá a zařiď, abychom se provdaly za syna Nandy
Mahárádţi, Kršnu.`` Vaišnavové obvykle neuctívají ţádné polobohy. Šríla Naróttama dása Thákura
přísně zakázal jakékoliv uctívání polobohů všem, kdo chtějí učinit pokrok v čisté oddané sluţbě. Přesto
vidíme, ţe gópíe, jejichţ láska ke Kršnovi se nedá k ničemu přirovnat, uctívaly Durgu. Ctitelé polobohů
někdy namítají, ţe gópíe také uctívaly bohyni Durgu, ale musíme si uvědomit, za jakým účelem to
dělaly. Lidé obvykle uctívají Durgu kvůli hmotnému zisku. Zde se gópíe modlily k polobohyni, aby se
staly Kršnovými manţelkami. Z toho vyplývá, ţe je-li Šrí Kršna středem činností oddaného, oddaný
můţe pouţít jakýchkoliv prostředků k dosaţení tohoto cíle. Gópíe mohly přijmout cokoliv k uspokojení
Kršny nebo k Jeho sluţbě. Toto je nepřekonatelná vlastnost gópíí. Uctívaly Durgu po dobu jednoho
měsíce, aby získaly Kršnu za svého manţela. Kaţdý den se modlily, aby se Kršna, syn Nandy
Mahárádţi, stal jejich manţelem.
Časně ráno se odešly k Jamuně vykoupat. Uchopily se za ruce a hlasitě zpívaly o Kršnových
překrásných zábavách. V Indii je starý zvyk, ţe kdyţ se dívky a ţeny koupou v řece, uloţí své oděvy na
břeh a vstoupí do vody úplně nahé. Vstup muţům do části řeky, kde se dívky a ţeny koupou, je přísně
zakázán a tento zvyk se dodrţuje aţ dodnes. Šrí Kršna, Nejvyšší Pán, znal myšlenky svobodných
pastýřek a splnil jim jejich přání. Modlily se, aby dostaly Kršnu za svého manţela, a Kršna chtěl splnit
jejich modlitby.
Na konci měsíce se Kršna se svými druhy objevil na scéně. Další Kršnovo jméno je Jógéšvara neboli
pán všech mystických sil. Provozováním meditace můţe jógí znát duševní rozpoloţení ostatních lidí a
Kršna zajisté znal tuţby mladých pastýřek. Jakmile přišel na břeh, sebral jejich šaty a vyšplhal se na
blízký strom. S úsměvem na rtech jim řekl: ,,Moje milá děvčata, pojďte si, prosím, jedna po druhé pro
své šaty a vezměte si je. Myslím to váţně, neţertuji. Nemám v úmyslu s vámi ţertovat, neboť jste celý
měsíc dodrţovaly usměrňovací zásady a uctívaly bohyni Kátjájaní. Nechoďte sem, prosím, všechny
najednou, přijďte kaţdá zvlášť. Chci vidět vaši úplnou krásu, neboť jste všechny štíhlé v pase. Nyní,
prosím, vyhovte Mému přání a jedna po druhé přistupte.``
Kdyţ dívky stojící ve vodě uslyšely tato ţertovná slova, začaly se na sebe dívat a usmívaly se. Plesaly
nad Kršnovou ţádostí, protoţe jiţ stejně byly do Kršny zamilované. Ze studu po sobě pokukovaly, ale z
vody vyjít nemohly, protoţe byly nahé. Jelikoţ zůstaly ve vodě delší dobu, třásly se zimou; přesto se
však v duchu radovaly z Góvindových příjemných slov. Řekly Kršnovi: ,,Milovaný synu Nandy
Mahárádţi, neţertuj takhle s námi, není to od Tebe pěkné. Pocházíš ze ctnostné rodiny Nandy
Mahárádţi a máme Tě velice rády, ale neměl bys si z nás dělat legraci, protoţe se třeseme zimou.
Laskavě nám okamţitě vrať šaty nebo budeme trpět.`` Odevzdaně Kršnovi domlouvaly: ,,Milý
Šjámasundaro, jsme Tvými věčnými sluţebnicemi. Cokoliv nám poručíš, bez otálení vykonáme,
protoţe to povaţujeme za naši náboţenskou povinnost. Budeš-li trvat na svém a nutit nás k něčemu, co
nemůţeme vykonat, budeme muset jít k Nandovi Mahárádţovi a stěţovat si na Tebe. Jestli Tě
nepotrestá, pak povíme králi Kansovi o Tvém neřestném chování.``
Kdyţ Kršna uslyšel prosbu svobodných pastýřek, odpověděl: ,,Moje milé dívky, myslíte-li si, ţe jste
Mými věčnými sluţebnicemi a ţe jste vţdy připraveny vykonat Mé pokyny, pak vás ţádám, abyste sem
laskavě s úsměvem přišly a jedna po druhé si vzala svoje šaty. Vůbec Mi nevadí, jestli sem nepřijdete a
budete ţalovat Mému otci. Vím, ţe Mi nic nemůţe udělat, protoţe je starý.``
Gópíe viděly, ţe Kršna je neústupný a neměly jinou moţnost, neţ poslechnout Jeho rozkaz. Jedna po
druhé vyšla z vody, ale protoţe byly úplně nahé, snaţily se dlaněmi zakrýt svou nahotu. Takto stály
před Kršnou a třásly se. Jejich jednoduché chování bylo tak čisté, ţe Kršnu okamţitě potěšilo. Všechny
svobodné pastýřky, které se modlily ke Kátjájaní, aby dostaly Kršnu za muţe, byly takto uspokojeny.
Kromě svého manţela se ţena nesmí ukázat nahá ţádnému jinému muţi. Mladé pastýřky chtěly mít
Kršnu za svého manţela a On jim tímto způsobem splnil jejich touhu. Potěšen s nimi, přehodil si jejich
šaty přes rameno a pravil: ,,Moje milé dívky, dopustily jste se prohřešku tím, ţe jste vstoupily do řeky
Jamuny nahé. Urazily jste boha vod Varunadévu. Abyste svůj přestupek odčinily, dotkněte se, prosím,
čela sepjatýma rukama a pokloňte se Varunovi.`` Gópíe byly jednoduché duše a vše, co Kršna řekl,
braly váţně. Aby se vyvarovaly Varunova hněvu, aby dokončily svůj obřad, a hlavně aby potěšily svého
milovaného Kršnu, okamţitě poslechly Jeho příkaz. Tak se staly největšími milenkami Kršny a Jeho
nejposlušnějšími sluţebnicemi.
Nic nemůţe být přirovnáno k lásce gópíí ke Kršnovi. Ve skutečnosti se nestaraly o Varunu či jiného
poloboha; chtěly pouze uspokojit Kršnu. Kršnu jejich chování velice potěšilo a okamţitě jim vrátil
jejich šaty. Ačkoliv mladé svobodné pastýřky podvedl, tropil si z nich ţerty a donutil je, aby si před
Něho stouply nahé, a ačkoliv s nimi zacházel jako s panenkami a ukradl jim šaty, gópíe měly Kršnu
rády a nestěţovaly si na Něho. Šrí Čaitanja Maháprabhu popisuje tento postoj gópíí ve své modlitbě:
,,Můj milý Kršno, můţeš Mě obejmout, můţeš po Mně šlapat nebo mi můţeš zlomit srdce svou
nepřítomností. Můţeš učinit, cokoliv se Ti zlíbí, neboť máš úplnou svobodu jednání. Zůstaneš však
Mým věčným a úctyhodným Pánem navzdory takovému jednání.`` Takový byl postoj gópíí ke Kršnovi.
Pastýřky Kršnu potěšily, a jelikoţ Ho všechny touţily mít za svého manţela, řekl jim: ,,Moje dobře
vychované dívky, vím o vaší touze a vím, proč uctíváte bohyni Kátjájaní. Schvaluji vaše chování.
Kdokoliv, jehoţ vědomí je plně pohrouţeno ve Mně, i kdyţ ţádostivě, se povýší. Tak jako uvařené
semínko nemůţe vzklíčit, tak také ţádná touha ve spojení s Mou láskyplnou sluţbou nemůţe přinést
hmotný výsledek, jako při obyčejné činnosti.``
V Brahma-sanhitě stojí:
Všichni lidé jsou svázáni svými plodonosnými činnostmi, ale oddaní neobdrţí ţádnou odplatu, protoţe
jednají jen k uspokojení Pána. Vztah gópíí ke Kršnovi, ačkoliv na první pohled smyslný, by podobně
neměl být povaţován za smyslnou touhu obyčejných ţen. Sám Šrí Kršna vysvětluje proč. Činnosti v
oddané sluţbě Kršnovi jsou transcendentální jakýmkoliv hmotným činnostem.
,,Moje milé pastýřky,`` pokračoval Kršna, ,,vaše touha, abych se stal vaším manţelem, bude splněna,
protoţe jste uctívaly bohyni Kátjájaní. Slibuji vám, ţe nadcházející podzim se spolu setkáme a
umoţním vám, abyste se Mnou byly jako se svým manţelem.``
Šrí Kršna byl velmi veselý a vyhledal stín stromů. Při chůzi oslovil své vrndávanské přátele: ,,Můj milý
Stókakršno, Můj milý Varúthapo, Můj milý Bhadraséno, Můj milý Sudámo, Můj milý Subale, Můj milý
Ardţuno, Můj milý Višálo a Můj milý Ršabho - jen se podívejte na tyto šťastné vrndávanské stromy.
Zasvětily své ţivoty konání dobra druhým. Snášejí různé přírodní vlivy, jako vítr, déšť, spalující horko
a štiplavou zimu, ale přesto nás před nimi chrání. Moji milí přátelé, myslím si, ţe se proslavily svým
narozením jako stromy. Tak rádi poskytují úkryt ostatním, ţe jsou jako vznešení a vysoce postavení
dárci, kteří nikdy neodmítnou obdarovat toho, kdo se na ně obrátí. Stromy poskytují ochranu všem.
Poskytují lidské společnosti různé věci v podobě listí, květů, ovoce, stínu, kořenů, kůry, vonných
výtaţků a paliva. Jsou dokonalou ukázkou vznešeného ţivota. Jsou jako vznešení lidé, kteří obětovali
všechno - své tělo, mysl, činnosti, inteligenci a slova - v dobročinné sluţbě všem ţivým bytostem.``
Takto Šrí Kršna, Nejvyšší Osobnost Boţství, kráčel po břehu Jamuny, dotýkal se listí stromů, jejich
ovoce, květů a větviček a opěvoval jejich slavné dobromyslné činnosti. Různí lidé mohou podle svých
vlastních představ přijmout jisté dobročinné skutky pro blaho lidské společnosti, ale dobročinnost, která
můţe být vykonána pro věčné blaho všech lidí, je rozšiřování hnutí pro uvědomování si Kršny. Všichni
lidé by měli být připraveni propagovat toto hnutí. Šrí Čaitanja učil, ţe člověk by měl být skromnější neţ
tráva na zemi a snášenlivější neţ strom. Šrí Kršna právě vysvětlil, jak je strom snášenlivý a ti, kdo se
věnují rozšiřování uvědomování si Kršny, by se měli poučit z učení Šrí Kršny a Šrí Čaitanji
prostřednictvím Jejich přímé učednické posloupnosti.
Kdyţ Kršna a Balaráma procházeli vrndávanským lesem, došli k Jamuně. Kršna se posadil na pěkném
místě, kde mohly krávy pít chladnou a průzračnou vodu z Jamuny. Chlapci, Kršna i Balaráma byli také
znaveni a rovněţ se napili. Poté, co Kršna viděl mladé pastýřky se koupat, strávil zbytek dne s chlapci.
23) Osvobození bráhmanských žen
Ráno uběhlo a pasáčci začali pociťovat hlad, protoţe nesnídali. Obrátili se na Kršnu a Balarámu a
řekli: ,,Milý Kršno a Balarámo, oba jste všemocní; dokáţete zabít jakékoliv démony, ale dnes nás trápí
hlad a jsme z toho nešťastní. Zařiďte, prosím, něco, co by ukojilo náš hlad.``
Poţádáni tímto způsobem svými přáteli, Šrí Kršna a Balaráma okamţitě projevili soucit nad ţenami
jistých bráhmanů provádějících obřady. Tyto ţeny byly velice oddané Pánu a Kršna vyuţil této
příleţitosti, aby je poţehnal. Řekl: ,,Mojí milí přátelé, zajděte, prosím, za nedaleko ţijícími bráhmany.
Provádějí nyní védskou oběť nazvanou
neboť touţí po povýšení na nebeské planety.
Všichni za nimi běţte.`` Potom je Šrí Kršna varoval: ,,Tito bráhmani nejsou vaišnavové. Nedokáţí ani
zpívat Naše jména, Kršna a Balaráma. Jsou velice zaneprázdněni zpěvem védských hymnů, ačkoliv
smyslem védského poznání je najít Mě. Jelikoţ je jména Kršna a Balaráma nepřitahují, uděláte lépe,
kdyţ je nebudete ţádat Mým jménem. Bude lepší, poţádáte-li o dar jménem Balarámovým.``
Dary jsou obvykle dávány vysoce postaveným bráhmanům, ale Kršna a Balaráma se nenarodili v
bráhmanské rodině. Balaráma byl synem Vasudévovým, tj. kšatriji, a Kršna byl ve Vrndávaně znám
jako syn Nandy Mahárádţi, který byl vaišja. Nenáleţeli tedy do bráhmanské společnosti. Kršna tudíţ
uvaţoval, ţe bráhmani věnující se vykonávaní obětí neobdarují s nadšením kšatriju nebo vaišju.
,,Vyslovíte-li Balarámovo jméno, dají přednost kšatrijovi přede Mnou, protoţe Já jsem jenom vaišja.``
Kdyţ takto Šrí Kršna, Nejvyšší Osobnost Boţství, poučil všechny chlapce, hoši odešli za bráhmany,
aby od nich dostali trochu jídla. Přišli k nim se sepjatýma rukama a padli před nimi na zem na projev
úcty. ,,Ó zemští bohové, slyšte nás laskavě, neboť nás poslali Kršna a Balaráma. Doufáme, ţe Je oba
dobře znáte a přejeme vám mnoho úspěchů. Kršna a Balaráma pasou nedaleko krávy a my Je
doprovázíme. Přišli jsme, abychom vás poţádali o trochu jídla. Jste bráhmani, znalci náboţenských
zásad a myslíte-li, ţe byste nás měli něčím obdarovat, dejte nám něco k jídlu a my to sníme společně s
Kršnou a Balarámou. Jako příslušníci bráhmanské třídy jste v lidské společnosti velice uznáváni a měli
byste znát všechny náboţenské zásady.``
Ačkoliv se od těchto vesnických hochů neočekávalo, ţe budou znát védská pravidla náboţenských
obřadů, naznačili, ţe je všechna znají, díky tomu, ţe se sdruţují s Kršnou a Balarámou. Tím, ţe
bráhmany oslovili jako ,,znalce náboţenských zásad``, vyjádřili názor, ţe kdyţ Nejvyšší Osobnost
Boţství, Kršna a Balaráma, ţádají o jídlo, měli by Jim okamţitě něco darovat, protoţe člověk by měl
provádět jadţňu (oběť) jen pro uspokojení Višnua, jak je také potvrzeno v Bhagavadgítě.
Chlapci pokračovali: ,,Šrí Višnu v podobě Kršny a Balarámy čeká a měli byste okamţitě poslat,
cokoliv máte ve své zásobárně.`` Také bráhmanům vysvětlili, jakým způsobem to mohou učinit.
Vaišnavové neboli čistí oddaní Pána se nepodílí na obyčejných obětních obřadech. Znají však dobře
obřady nazvané
a
Je povoleno jíst po obřadě
nazvaném
a před obětí zvířat a nebo obřadem
, při kterém se také obětuje
alkohol. Chlapci řekli: ,,Váš obřad se nachází v takovém stadiu, kdy jídlo stále můţeme přijmout. Tak
nám tedy něco dejte.``
Přestoţe Kršnovi a Balarámovi společníci byli prostí pasáčci krav, byli na úrovni, kdy mohli dokonce
radit váţeným bráhmanům, pohrouţeným do védských rituálů a obětí. Avšak tito ortodoxní bráhmani
(
), kteří se zajímali pouze o obřady, neporozuměli radám transcendentálních
oddaných Pána. Nedokázali ani ocenit prosby Nejvyššího Pána, Kršny a Balarámy. I kdyţ slyšeli
všechny argumenty ve prospěch Kršny a Balarámy, nestarali se o hochy a odmítli s nimi mluvit.
Navzdory svému vysokému porozumění védských obětních rituálů, byli tito neoddaní bráhmani
nevědomí a pošetilí lidé, přestoţe se povaţovali za velice nadané. Všechny jejich činnosti byly k
ničemu, protoţe neznali význam Véd, tj. poznat Kršnu, jak je vysvětleno v Bhagavadgítě. Navzdory
svému pokroku ve védském poznání a obřadech, neporozuměli Kršnovi; jejich znalost Véd byla tedy
povrchní. Šrí Čaitanja proto poskytl svůj cenný názor, ţe není zapotřebí, aby se člověk narodil v
bráhmanské rodině; zná-li Kršnu nebo vědu uvědomování si Kršny, je více neţ bráhman a můţe se stát
duchovním učitelem.
Při výkonu obětí je nutno brát ohled na různé podrobnosti, jako
- místo,
- čas,
- různé obětní předměty,
- hymny,
- pokyny písem,
- oheň,
- učení kněţí,
- polobohy,
- vykonavatele obětí,
- samotnou oběť a
- zásady. Tyto všechny faktory slouţí k tomu, aby uspokojily
Kršnu. Je potvrzeno, ţe On je skutečný poţivatel všech obětí, protoţe je Nejvyšší Osobnost Boţství a
Svrchovaná Absolutní Pravda mimo pojetí nebo spekulaci hmotných smyslů. Jeví se jako obyčejný
chlapec, ale lidé, kteří se ztotoţňují s tělem, Ho těţko pochopí. Naši bráhmani se také velice zajímali o
pohodlí svých hmotných těl a povýšení na vyšší hvězdné soustavy, zvané
. Proto
byli neschopni porozumět Kršnovu postavení.
Jakmile chlapci zjistili, ţe bráhmani s nimi nechtějí ani mluvit, zarmoutili se. Vrátili se ke Kršnovi a
Balarámovi a řekli Jim, co se přihodilo. Kdyţ je Kršna vyslechl, rozesmál se. Řekl jim, aby se
nermoutili nad tím, ţe je bráhmani odmítli, protoţe to se můţe stát kaţdému, kdo ţebrá. Přesvědčil je,
ţe kdyţ někdo sbírá peníze nebo ţebrá, neměl by si myslet, ţe všude uspěje. Na některých místech
nepořídí, ale z toho by neměl být nešťastný. Šrí Kršna pak poţádal chlapce, aby to zkusili znovu a
tentokrát u manţelek rituálních bráhmanů. Poučil je, ţe tyto ţeny byly velké oddané. ,,Jsou pohrouţeny
v myšlenkách na Nás. Jděte tam a poţádejte je Mým a Balarámovým jménom o trochu jídla a jsem si
jist, ţe vám dají tolik jídla, kolik si jen budete přát.``
Poslušni Kršnovy rady, chlapci okamţitě odešli za bráhmanskými ţenami. Nalezli je v jejich
domovech. Byly pěkně oblečeny a ozdobeny ornamenty. Zdvořile se jim uklonili a řekli: ,,Milé matky,
přijměte, prosím, naše uctivé poklony a vyslyšte nás. Rádi bychom vám sdělili, ţe Kršna a Balaráma
jsou nablízku. Přišli sem se svými krávami a vězte, ţe jsme za vámi přišli na Jejich ţádost. Všichni
máme velký hlad, a proto jsme vás přišli poţádat o trochu jídla. Prosíme vás, abyste Kršnovi,
Balarámovi a nám něco daly.``
Jakmile to ţeny bráhmanů zaslechly, okamţitě zatouţily po Kršnovi a Balarámovi. Jejich chování bylo
spontánní. Nikdo je nemusel přesvědčovat o důleţitosti Kršny a Balarámy. Po zaslechnutí Jejich jmen
se s Nimi chtěly okamţitě setkat. Prováděly nejvyšší způsob mystické meditace tím, ţe neustále myslely
na Kršnu. Bezodkladně začaly plnit různé nádoby lahodnými jídly, která získala svou chuť prováděním
oběti. Kdyţ byly hotové, přichystaly se, aby odešly za svým nejmilovanějším Kršnou, jako řeky
plynoucí do moře.
Jiţ dlouho touţily uvidět Kršnu, ale kdyţ se chystaly k odchodu, jejich manţelé, otcové, syni a
příbuzní je ţádali, aby nechodily. Ţeny se však nepřízpůsobily. Oddaný nedbá na tělesné svazky, je-li
přitahován ke Kršnovi. Ţeny vstoupily do vrndávanského lesa na břehu řeky Jamuny, který byl porostlý
popínavými rostlinami a květy. V lese viděly Kršnu a Balarámu, jak pasou krávy společně se svými
oddanými druhy.
Ţeny bráhmanů viděly, ţe Kršna má na sobě ţluté šaty zářící jako zlato, na krku girlandu z lesních
květů a ve vlasech zastrčené paví pero. Byl také nalíčen hlinkou, která se nacházela ve Vrndávaně, a
vypadal jako herec tančící na jevišti. Jednou rukou se opíral o rameno svého přítele a v druhé drţel
lotosový květ. Uši měl ozdobené liliemi, na čele tilak a půvabně se usmíval. Bráhmanské ţeny viděly
vlastníma očima Kršnu, Nejvyšší Osobnost Boţství, o kterém tolik slyšely, kterého tolik milovaly a o
kterém neustále rozjímaly. Nyní Ho mohly vidět tváří v tvář a Kršna vstoupil jejich očima do jejich
srdcí.
Ve svých srdcích Ho začaly objímat do plného uspokojení a úzkost z odloučení se okamţitě zmírnila.
Byly jako velcí světci, kteří díky svému pokročilému poznání splynou s existencí Nejvyššího. Šrí Kršna
jako Nadduše, ţijící v srdcích všech, rozuměl jejich myšlenkám; přišly navzdory protestům svých
příbuzných, otců, manţelů, bratrů a nedbaly na domácí povinnosti. Přišly za Kršnou, který byl jejich
duše a ţivot. Ve skutečnosti se řídily Kršnovým pokynem v Bhagavadgítě: člověk by se Mu měl
odevzdat, vzdávaje se všech různých pracovních a náboţenských povinností. Ţeny bráhmanů vlastně
dodrţovaly příkazy celé Bhagavadgíty. Šrí Kršna je proto s úsměvem a velkomyslně oslovil. Za
povšimnutí stojí, ţe kdyţ Kršna vstoupil do srdcí ţen a kdyţ Ho dosytosti objímaly a cítily
transcendentální blaţenost z toho, ţe s Ním splynuly, neztratil ani Nejvyšší Pán Kršna, ani jednotlivé
ţeny svou totoţnost. Individualita jak Pána, tak i ţen zůstala, ale přesto cítili sjednocení existence.
Kdyţ se milenka odevzdá svému milenci bez jakékoliv osobní pohnutky, nazývá se to sjednocení. Šrí
Čaitanja učil tento pocit sjednocení ve své Šikšástace: ,,Kršna můţe jednat svobodně a dělat, co se Mu
zlíbí, ale oddaný by vţdy měl být sjednocen neboli souhlasit s Jeho touhami.`` Svou láskou ke Kršnovi
projevily bráhmanské ţeny tuto jednotu.
Kršna je uvítal následujícími slovy: ,,Moje milé bráhmanské ţeny, vy, kterým štěstí přeje, vítám vás.
Řekněte Mi, prosím, co pro vás mohu udělat. To, ţe jste sem přišly, abyste se se Mnou setkaly,
zanedbávajíce všechna omezení a zábrany svých příbuzných, otců, bratrů a manţelů, je úplně v
pořádku. Kdo takto jedná, jedná vskutku ve vlastním zájmu, protoţe transcendentální láskyplná oddaná
sluţba Mně, bez motivace či zábran, je ve skutečnosti příznivá pro ţivé bytosti.``
Šrí Kršna zde potvrzuje, ţe nejvyšší dokonalou úrovní podmíněné duše je se Mu odevzdat. Člověk
musí zanechat všech ostatních povinností. Úplné odevzdání se Nejvyšší Osobnosti Boţství je
nejpříznivější cesta pro podmíněnou duši, protoţe Nejvyšší Pán je nejvyšší cíl lásky. Všichni
koneckonců milují Kršnu, ale realizace závisí na pokroku poznání. Člověk dojde poznání, ţe jeho já je
duše a ţe duše není nic jiného neţ nedílná součást Nejvyššího Pána. Nejvyšší Pán je proto konečným
cílem lásky a měli bychom se Mu tedy odevzdat. Takové odevzdání je pro podmíněnou duši příznivé.
Náš ţivot, majetek, rodina, ţena, děti, dům, vlast, společnosti a další příslušenství, která jsou nám tak
drahá, jsou expanzemi Nejvyššího Pána. On je hlavním cílem lásky, protoţe poskytuje veškerou
blaţenost, tím ţe se expanduje mnoha různými způsoby podle našich různých situací, jmenovitě tělesné,
mentální a duchovní.
,,Moje milé ţeny bráhmanů,`` řekl Kršna, ,,můţete se nyní vrátit domů. Zabývejte se obětními
činnostmi, nezanedbávejte rodinné záleţitosti a sluţte svým manţelům, aby s vámi byli spokojeni a
mohli úspěšně dokončit oběť, kterou začali. Vaši manţelé jsou koneckonců hospodáři a jak by mohli
vykonávat své předepsané povinnosti bez vaší pomoci?``
Bráhmanské ţeny odpověděly: ,,Milý Pane, není vhodné, abys udílel tento druh příkazu. Musíš nyní
splnit svůj věčný slib, ţe vţdy chráníš své oddané. Kdokoliv, kdo se Ti odevzdá, se nikdy nevrátí do
podmíněného ţivota hmotné existence. Očekáváme, ţe tento slib nyní splníš. Odevzdaly jsme se Tvým
lotosovým nohám, které jsou pokryty lístky tulasí, a proto netouţíme po návratu k našim tak zvaným
příbuzným, přátelům a společnosti a nechceme se vzdát ochrany Tvých lotosových nohou. A co máme
dělat, aţ se vrátíme domů? Naši manţelé, bratři, otcové, synové, matky a přátelé nás zpátky nepřijmou,
protoţe jsme je jiţ jednou opustily. Nemáme se kam vrátit. Prosíme tedy, abys nás nenutil vrátit se
domů, ale abys zařídil, abychom mohli zůstat u Tvých lotosových nohou a mohly věčně ţít pod Tvou
ochranou.
Šrí Kršna, Nejvyšší Osobnost Boţství, odpověděl: ,,Moje milé ţeny, buďte si jisté, ţe na vás vaši
manţelé nezanevřou, aţ se vrátíte a ani vás vaši bratři, synové, otcové neodmítnou. Nejen vaši příbuzní,
ale také všichni lidé a polobozi s vámi budou spokojeni, protoţe jste Mými čistými oddanými.`` Kršna
je umístěn jako Nadduše v srdci všech. Kdyţ se tedy někdo stane čistým oddaným Šrí Kršny, okamţitě
všechny potěší. Čistý oddaný Pána se nikdy nechová nepřátelsky k nikomu. Duševně zdravý člověk
nemůţe být nepřítelem čistého oddaného. ,,Transcendentální láska ke Mně nezávisí na tělesném
spojení,`` pokračoval Kršna, ,,ale kdokoliv, jehoţ mysl je vţdy pohrouţena ve Mně, určitě ke Mně, Mé
věčné společnosti, brzy přijde.``
Po těchto radách Nejvyšší Osobnosti Boţství se všechny ţeny vrátily domů ke svým manţelům.
Potěšeni návratem svých ţen, provedli bráhmani oběť společně s nimi, jak je předepsáno v šástrách.
Podle védských zásad musí náboţenské obřady vykonávat muţ a ţena dohromady. Kdyţ se ţeny
bráhmanů vrátily, oběť byla náleţitě dokončena. Jedna z bráhmanských ţen, které bylo násilím
zabráněno, aby odešla za Kršnou, na Něho začala myslet, kdyţ slyšela vyprávění o Jeho tělesných
rysech. Úplně pohrouţena do myšlenek na Kršnu opustila své hmotné tělo podmíněné přírodním
zákonům.
Šrí Góvinda, vţdy veselý Nejvyšší Pán, který vyjevil své transcendentální zábavy jako obyčejná lidská
bytost, začal s poţitkem jíst jídlo, které Mu přinesly bráhmanské ţeny. Tímto způsobem nalákal
obyčejné bytosti, aby na Něho myslely. Přilákal svými slovy a svou krásou všechny krávy, pastevce a
ţeny z Vrndávany.
Poté, co se ţeny bráhmanů vrátily od Kršny, začali bráhmani, kteří byli zaneprázdněni prováděním
obětí, litovat své hříšné činnosti, ţe odmítli darovat jídlo Nejvyšší Osobnosti Boţství. Konečně
pochopili, ţe udělali chybu; věnovali se védským rituálům a zanedbali Nejvyššího Pána, který se před
nimi zjevil jako obyčejná lidská bytost a poţádal je o trochu jídla. Začali se odsuzovat, jakmile poznali
víru a oddanost svých ţen. Nesmírně litovali, ţe sami nebyli schopni pochopit, byť jen z nepatrné části,
jak milovat a láskyplně slouţit Nejvyšší Duši, ačkoliv jejich ţeny byly povýšeny na úroveň čisté oddané
sluţby. Začali mezi sebou rozmlouvat: ,,Budiţ proklet náš bráhmanský původ! K čertu s naším studiem
védské literatury! Ať je prokleto naše vykonávaní velkých obětí a dodrţování zásad a pravidel! Ať jsou
proklety naše rodiny! Budiţ prokleto naše přesné provádění rituálů, přísně podle návodu písem! Vše ať
je prokleto, neboť jsme nevyvinuli vztah k transcendentální láskyplné sluţbě Nejvyšší Osobnosti
Boţství, jeţ je mimo spekulaci mysli, těla a smyslů.``
Učení bráhmani byli zkušení v provádění védských rituálních obřadů a oprávněně litovali svého
jednání, protoţe veškeré vykonávání náboţenských povinností je pouze ztráta času a energie, pokud
není vyvinuto uvědomování si Kršny. Bráhmani dále mezi sebou rozmlouvali: ,,Vnější Kršnova energie
je tak silná, ţe můţe vytvořit iluzi, která oklame i největšího z mystických jogínů. Ačkoliv my, zkušení
bráhmani, jsme povaţováni za učitele všech ostatních tříd lidské společnosti, sami jsme byli zmateni
vnější energií. Jen se podívejte, jak šťastné jsou tyto ţeny, které oddaly své ţivoty Kršnovi, Nejvyšší
Osobnosti Boţství. Snadno se vzdaly rodinných svazků, coţ je obvykle tak těţké. Rodinný ţivot je jako
tmavá studna, která prodluţuje hmotné touhy.``
Ţeny obvykle přijmou uvědomování si Kršny snadno, neboť jsou od srdce prosté, a kdyţ vyvinou lásku
ke Kršnovi, snadno se vysvobodí ze spárů máji, coţ je obtíţné i pro tak zvané inteligentní a učené
muţe. Podle védských příkazů není ţenám dovoleno, aby podstoupily zasvěcení, při kterém obdrţí
posvátnou šňůru; také jim není dovoleno, aby ţily jako brahmačáriní v ášramu duchovního učitele.
Ţenám se rovněţ nedoporučuje, aby podstoupily přísný disciplinovaný ţivot a také nejsou
nejzkušenější, pokud se týká filozofických diskuzí o seberealizaci. Od přírody nejsou nejčistší a ani
nejsou přitahovány k příznivým činnostem. ,,Jak je úţasné, ţe vyvinuly transcendentální lásku ke
Kršnovi, Pánu všech mystických jogínů,`` prohlásili bráhmani. ,,Překonaly nás ve své víře a oddanosti
ke Kršnovi. Příliš ulpívaje na hmotném způsobu ţivota, nevěděli jsme, co je skutečným cílem, ačkoliv
jsme povaţováni za mistry všech očistných procesů. I kdyţ nás pasáčci na Kršnu a Balarámu
upozornili, nevšímali jsme si Jich. Nyní víme, ţe to byl pouze Kršnův trik, ţe za námi poslal své
přátele, aby od nás dostali jídlo. V podstatě je vůbec nemusel posílat. Mohl ukojit jejich hlad na místě
tak, ţe si to pouze přál.``
Kdyţ si někdo myslí, ţe Kršna není soběstačný, protoţe pásl krávy pro své ţivobytí, nebo kdyţ někdo
pochybuje o tom, ţe potřebuje jídlo, v domnění, ţe má opravdu hlad, pak by si měl uvědomit, ţe
Bohyně štěstí Mu neustále slouţí a tímto způsobem se můţe zbavit svého nepěkného zvyku, tj.
nestálosti. Ve védské literatuře, jako Brahmasanhita, se říká, ţe Kršnu v Jeho sídle obsluhuje s velkou
úctou nejen jedna bohyně štěstí, ale tisíce bohyň. Proto je velice klamné si myslet, ţe Kršna ţebral jídlo
od bráhmanů. Byl to ve skutečnosti trik prokázat jim milost, aby Mu mohli čistě a oddaně slouţit.
Védské obřadní příslušenství, vhodné místo, vhodná doba, různé předměty určené k provádění
rituálních obřadů, védské hymny, kněz, který je schopen oběť vykonat, oheň, polobozi, vykonavatel
oběti a náboţenské zásady jsou všechny určeny k pochopení Kršny, neboť Kršna je Nejvyšší Osobnost
Boţství. Je Nejvyšší Šrí Višnu a Pán všech mystických jogínů.
,,Byli jsme tak pošetilí, ţe jsme nepochopili, ţe je Nejvyšší Osobnost Boţství, protoţe se narodil jako
dítě v dynastii Jádavů,`` řekli bráhmani. ,,Na druhé straně jsme však hrdí na to, ţe máme tak ušlechtilé
manţelky, které vyvinuly zálibu pro čistou transcendentální lásku ke Kršnovi, aniţ by se daly ovlivnit
naší nesmlouvavou opozicí. Vzdejme pokornou úctu lotosovým nohám Šrí Kršny, pod Jehoţ iluzorní
energií, zvanou májá, jsme pohrouţeni do činností přinášející ovoce. Modlíme se proto k Pánu, aby byl
tak laskavý a prominul nám, neboť jsme byli v zajetí Jeho vnější energie. Zhřešili jsme odmítnutím jeho
ţádosti, neznajíce Jeho transcendentální slávu.``
Bráhmani litovali svých hříšných činností. Chtěli jít osobně za Kršnou a poklonit se Mu, ale protoţe se
obávali Kansy, nešli. Jinými slovy ten, kdo se neočistil oddanou sluţbou, se jen stěţí můţe odevzdat
Nejvyšší Osobnosti Boţství. Příklad s učenými bráhmany a jejich ţenami je velmi názorný. Ţeny
bráhmanů se nestaraly o ţádný odpor, protoţe je inspirovala čistá oddaná sluţba. Okamţitě za Kršnou
odešly. Přestoţe bráhmani došli k poznání moci Pána a káli se, obávali se krále Kansy, protoţe příliš
lpěli na činnostech přinášející plody.
24) Uctívání hory Góvardhana
Zatímco byli Kršna a Balaráma zaneprázdněni bráhmany, kteří byli tak zapleteni do védských obětí,
všimli si, ţe pastevci rovněţ připravovali podobnou oběť, aby uspokojili Indru, krále nebes, který nese
zodpovědnost za dodávání vody. V Čaitanjačaritámrtě se potvrzuje, ţe Kršnův oddaný má silné a pevné
přesvědčení v to, ţe nemá ţádnou jinou povinnost, věnuje-li se uvědomování si Kršny a Kršnově
transcendentální sluţbě. Čistý oddaný Šrí Kršny nemusí provádět ţádné rituální obřady Véd, ani nemusí
uctívat polobohy. Tím, ţe je oddaným Kršny, potvrzuje skutečnost, ţe jiţ všechny druhy védských
rituálů provedl a ţe jiţ uctíval všechny polobohy. Pouhým prováděním védských rituálních obřadů a
uctíváním polobohů člověk nevyvine oddanou sluţbu Kršnovi. Avšak ten, kdo plně slouţí Pánu, jiţ
vykonal všechny védské příkazy.
Aby zabránil svým oddaným vykonávat takové činnosti, Kršna chtěl pevně stanovit výhradnou
oddanou sluţbu během svého pobytu ve Vrndávaně. Věděl, ţe pastevci připravovali oběť Indrovi,
protoţe je vševědoucí, ale ze slušnosti se s velkou úctou a pokorou začal dotazovat starších osob jako
Mahárádţi Nandy.
Kršna se zeptal svého otce: ,,Můj milý tatínku, ke které oběti jsou tyto velké přípravy? Komu je určena
a co je jejím výsledkem? Jak bude provedena? Povíš Mi to? Rád bych znal celý proces, tak Mi, prosím,
vysvětli význam této oběti.`` Nanda Mahárádţa neodpověděl na Kršnovy dotazy, neboť se domníval, ţe
by jeho malý chlapec stejně nepochopil sloţitosti oběti. Kršna však naléhal: ,,Můj milý otče,
svobodomyslní a svatí lidé nemají tajnosti. Nepovaţují nikoho za svého přítele nebo nepřítele, protoţe
jsou otevřeni ke všem. I kdyţ někdo není svobodné mysli, neměl by dělat tajnosti před svými rodinnými
členy nebo přáteli, ačkoliv tajemství můţe být zachováno před lidmi nepřátelské povahy. Neměl bys
přede Mnou mít ţádné tajemství. Všichni lidé jsou zaměstnáni v činnostech, jeţ přinášejí ovoce.
Někteří tyto činnosti znají a vědí o jejich výsledku a jiní je vykonávají, aniţ by znali smysl či cíl.
Osoba, která jedná s plným poznáním, získá plný výsledek; ten, kdo jedná bez plného poznání, nezíská
tak dokonalý výsledek. Proto Mi, prosím, sděl smysl oběti, kterou hodláte vykonat. Je ve shodě s
védskými příkazy? Nebo se pouze jedná o lidovou oslavu? Vysvětli Mi podrobnosti této oběti.``
Po vyslechnutí Kršnovy ţádosti Mahárádţa Nanda odpověděl: ,,Můj milý chlapče, tento obřad je
víceméně lidový. Musíme se nějak zavděčit vládci deště, mahárádţovi Indrovi, protoţe déšť přichází
jeho milostí a mraky jsou jeho představiteli, a voda je velmi důleţitá pro naše ţivobytí. Chystáme se
tedy uspokojit krále Indru, protoţe nám laskavě poslal mraky a dostatek deště, jenţ je nutný pro
úspěšné hospodaření. Voda je velice důleţitá; bez dešťů nemůţeme pěstovat obilí, bez dešťů nemůţeme
ţít. Jsou nutné pro zajištění úspěšných náboţenských obřadů, ekonomického vývoje a nakonec spasení,
a proto bychom neměli zanechat tradičních obřadů. Přestane-li je člověk vykonávat ze strachu,
chamtivosti nebo chtíče, jeho budoucnost není jasná.``
Kdyţ to Kršna, Nejvyšší Osobnost Boţství, uslyšel, začal v přítomnosti svého otce a ostatních pastevců
z Vrndávany mluvit takovým způsobem, jako by chtěl nebeského krále Indru rozzlobit. Navrhl, aby
oběť nekonali. Měl dva důvody k tomu, aby je odradil od oběti, která měla být konaná k potěše
Indrově. Za prvé není třeba uctívat polobohy k hmotném prospěchu, coţ je potvrzeno v Bhagavadgítě;
všechny výsledky, jeţ pocházejí z uctívání polobohů, jsou dočasné a pouze hloupí lidé se zajímají o
pomíjivé výsledky. Za druhé jsou ve skutečnosti všechny pomíjivé výsledky pocházející z uctívání
polobohů uděleny se svolením Nejvyšší Osobnosti Boţství. V Bhagavadgítě se jasně říká:
Jakýkoliv zisk, který člověk obdrţí od polobohů, pochází ve
skutečnosti od Nejvyššího Pána. Bez Jeho souhlasu nemůţe nikdo prokázat dobrodinní někomu jinému.
Polobozi však občas zpyšní pod vlivem hmotné přírody. Povaţujíce se za nejdůleţitější na světě, snaţí
se zapomenout na nadvládu Nejvyšší Osobnosti Boţství. Ve Šrímad Bhágavatamu se jasně říká, ţe v
tomto případě chtěl Kršna krále Indru pozlobit. Kršna hlavně sestoupil, aby zničil démony a ochraňoval
oddané. Král Indra byl zajisté oddaný, nikoliv démon, ale protoţe byl nafoukaný, Kršna ho chtěl poučit.
Nejdříve Indru rozzlobil tím, ţe zastavil Indrapúdţu, kterou připravovali vrndávanští pastevci.
S touto myšlenkou začal Kršna mluvit, jakoby byl ateista a podporoval filozofii
Stoupenci této filozofie nepřijímají svrchovanou autoritu Osobnosti Boţství.
Uplatňují argument, ţe kdyţ člověk dobře pracuje, výsledek se musí dostavit. Zastávají názor, ţe i kdyţ
existuje Bůh, který poskytuje člověku výsledky za plodonosné činnosti, není zapotřebí Ho uctívat,
protoţe dokud člověk nejedná, Bůh nemůţe udělit ţádný dobrý výsledek. Říkají, ţe místo uctívání
poloboha nebo Boha by lidé měli svědomitě vykonávat své povinnosti a výsledek se určitě dostaví. Šrí
Kršna začal mluvit ke svému otci podle těchto zásad filozofie
. ,,Můj milý
otče,`` řekl, ,,myslím si, ţe nemusíš uctívat ţádného poloboha, aby tvoje zemědělství prospívalo. Kaţdá
ţivá bytost se narodí podle své minulé karmy a opustí tento ţivot tak, ţe na sebe vezme výsledek
současné karmy. Kaţdý se rodí v různých tělech nebo ţivotních druzích podle svých minulých činností
a narodí se podle činností z tohoto ţivota. Různé stupně hmotného štěstí a neštěstí, výhody a nevýhody
v ţivotě, jsou různé výsledky různých činností buď z minulého nebo ze současného ţivota.``
Mahárádţa Nanda a ostatní staršinové namítli, ţe dokud člověk neuspokojí zastupující boţstvo,
nemůţe získat ţádné dobré výsledky pouhými hmotnými činnostmi. To je pravda. Někdy se například
stane, ţe nemocný člověk umře navzdory nejlepší lékařské pomoci a léčbě prvotřídním lékařem. Z toho
vyplývá, ţe prvotřídní léčení nebo prvotřídní lékař sami o sobě nezaručují úspěšné vyléčení pacienta;
musíme brát v úvahu vliv Nejvyšší Osobnosti Boţství. Péče rodičů o dítě podobně nezajistí dítěti
veškeré pohodlí. Někdy se stane, ţe navzdory rodičovské starostlivosti onemocní a umře. Hmotné
příčiny tedy nestačí k vytvoření výsledků. Je zapotřebí souhlasu Nejvyšší Osobnosti Boţství. Nanda
Mahárádţa proto obhajoval názor, ţe musí uspokojit Indru, zastupující boţstvo deště, aby získali dobré
výsledky v zemědělství. Šrí Kršna zavrhl tento argument, říkaje, ţe polobozi dávají výsledky jen
osobám, které vykonávají své předepsané povinnosti. Polobozi nemohou dát dobrý výsledek osobě,
která nevykonala předepsané povinnosti; jsou proto závislí na výkonu povinností a nejsou absolutní při
odměňování dobrými výsledky.
,,Můj milý otče, není zapotřebí uctívat boha Indru,`` řekl Šrí Kršna. ,,Všichni musí získat výsledek své
vlastní práce. Můţeme ve skutečnosti vidět, ţe všichni jsou zaneprázdněni podle přirozeného sklonu k
práci a podle tohoto přirozeného sklonu obdrţí všechny ţivé bytosti - ať lidé nebo polobozi - příslušné
výsledky. Všechny ţivé bytosti získají vyšší nebo niţší těla nebo vytvářejí nepřátele, přátele či neutrální
skupiny pouze podle svých různých druhů práce. Člověk by měl svědomitě vykonávat povinnosti podle
svého přirozeného sklonu a nepoutat pozornost na uctívání různých polobohů. Bohy uspokojí řádné
vykonávaní všech povinností, a proto je není třeba uctívat. Vykonávejme spíše naše předepsané
povinnosti řádně. Nikdo ve skutečnosti nemůţe být šťastný, aniţ by vykonával předepsané povinnosti
poctivě. Ten, kdo nevykonává své povinnosti pořádně, je přirovnán k necudné ţeně. Předepsanou
povinností bráhmanů je studování Véd; řádnou povinností královského řádu, kšatrijů, je ochrana
občanů; předepsanou povinností vaijšů je zemědělství, obchod a ochrana krav a předepsanou
povinností šúdrů je sluţba vyšším třídám, jmenovitě bráhmanům, kšatrijům a vaišjům. My náleţíme do
společnosti vaišjů a naší předepsanou povinností je hospodařit, vyměňovat za zemědělské produkty,
ochraňovat krávy a bankovnictví.``
Kršna se ztotoţňoval s třídou vaišjů, protoţe Nanda Mahárádţa chránil mnoho krav a Kršna se o ně
staral. Vyjmenoval čtyři druhy zaměstnání, kterým se vaišjové mohou věnovat - zemědělství, výměnný
obchod, ochrana krav a bankovnictví. Muţi z Vrndávany se hlavně starali o ochranu krav, ačkoliv
vaišjové se mohou zabývat kterýmkoliv z těchto zaměstnání.
Kršna dále vysvětlil svému otci: ,,Tento kosmický výtvor se točí pod vlivem tří kvalit hmotné přírody dobra, vášně a nevědomosti, které jsou příčinou stvoření, udrţování a zničení. Mrak je stvořen kvalitou
vášně; sráţky tedy způsobuje kvalita vášně. Po dešti získají ţivé bytosti výsledek - úspěch v
zemědělství. Co s tím má Indra společného? Nepotěšíte-li Indru, co zmůţe? Ţádný zvláštní prospěch od
něho nedostáváme. I kdyţ přiznáme, ţe Indra někde je, leje také vodu na oceán, kde ţádné vody není
zapotřebí. Kdyţ prší, tak prší jak na moře, tak na zem; nezávisí to na našem uctívání Indry. Pokud se
týká nás, nemusíme jít do jiného města či vesnice nebo cizí země. Ve městech stojí paláce, ale my jsme
spokojeni se ţivotem ve Vrndávaně. Máme zvláštní vztah k hoře Góvardhana a k vrndávanskému lesu a
k ničemu jinému. Proto tě, milý otče, ţádám, abyste započali oběť, která uspokojí místní bráhmany a
horu Góvardhana a nestarejme se o Indru.``
Po vyslechnutí Kršnových tvrzení Nanda Mahárádţa odpověděl: ,,Můj milý chlapče, jelikoţ mě ţádáš,
zařídím, aby byla vykonána oběť ve prospěch místních bráhmanů a hory Góvardhana, ale nyní mi
dovol, abych provedl oběť nazvanou Indrajadţňa.``
Kršna však namítl: ,,Můj milý otče, nic neodkládej. Oběť pro kopec Góvardhana a místní bráhmany
zabere mnoho času. Lepší, kdyţ vezmeš obětiny a příslušenství určené pro Indrajadţňu a okamţitě
začneš uspokojovat kopec Góvardhana a místní bráhmany``.
Mahárádţa Nanda nakonec svolil. Pastevci se pak dotázali Kršny, jakým způsobem chce, aby byla
jadţňa provedena a Kršna jim dal následující rady: ,,Připravte mnoho druhů chutných jídel z obilí a ghí
nashromáţděného k oběti. Připravte ryţi, dál, halvu, pakóry, purí a různé druhy mléčných jídel jako
sladkou rýţi, rabrí, sladké kuličky, sandéša, rasagullá a laddu a pozvěte učené bráhmany, kteří umí
zpívat védské hymny a obětovat oblace ohni. Těmto bráhmanům byste měli darovat různé obilniny.
Potom ozdobte krávy a dobře je nakrmte. Pak darujte bráhmanům peníze. Pokud se týká niţších zvířat
jako psů a lidí na niţší úrovni, tj. čandálové nebo-li páté třídy lidské společnosti, kteří jsou povaţováni
za nedotknutelné, také jim dejte prasádam, co hrdlo ráčí. Poté, co nakrmíte krávy, oběť nazvaná
Góvardhanapúdţa můţe okamţitě začít. Tato oběť Mě velice potěší.``
V tomto výroku Šrí Kršna prakticky popsal celou ekonomii společenství vaišjů. Ve všech odvětvích
lidské společnosti a v říši zvířat, mezi krávami, psy, kozami atd., musí všichni hrát svou roli. Všichni
musí spolupracovat pro konečné blaho celé společnosti, kam patří nejen pohybující se bytosti, ale i
nehybné, jako hory a země. Vaišjové jsou zvláště zodpovědni za ekonomické zlepšení společnosti
pěstováním obilí, ochranou krav, přepravou jídla v době potřeby a bankovnictvím či financováním.
Z tohoto tvrzení se také můţeme poučit, ţe ochrana krav je ve skutečnosti důleţitější neţ ochrana psů a
koček, kteří se nyní stali tak důleţití, ale kteří by také neměli být zanedbáváni. Další radou bylo, ţe
vyšší třídy by neměly zanedbávat čandály nebo nedotknutelné. Všichni jsou svým způsobem důleţití,
ale někteří jsou přímo zodpovědni za pokrok lidské společnosti a jiní nepřímo. Je-li však zavedeno
uvědomování si Kršny, pak je postaráno o blaho všech.
Haré Kršna hnutí také oslavuje oběť známou jako Góvardhanapúdţa. Šrí Čaitanja doporučil, ţe
vzhledem k tomu, ţe Kršna je úctyhodný, jsou také Jeho země Vrndávana a hora Góvardhana hodny
úcty. Tento výrok potvrdil Šrí Kršna tím, ţe řekl, ţe Góvardhanapúdţa je stejně dobrá jako uctívání
Jeho samotného. Od toho dne je Góvardhanapúdţa známá jako Annakúta a oslavuje se dodnes. V
chrámech ve Vrndávaně nebo mimo Vrndávanu se lidem rozdává velké mnoţství jídla připraveného při
této příleţitosti. Někdy je jídlo vhozeno do davu mezi lidi, kteří je s radostí sbírají ze země. Z toho
vyplývá, ţe jídlo obětované Kršnovi nemůţe být nikdy znečištěno, i kdyţ spadne na zem. Lidé proto
sbírali prasádam a s velkým uspokojením je jedli.
Šrí Kršna, Nejvyšší Osobnost Boţství, poradil pastevcům, aby zastavili Indrajadţňu a začali
Góvardhanapúdţu, aby potrestali Indru, který byl velice nafoukaný, neboť se povaţoval za
svrchovaného vládce nebeských planet. Upřímní a jednoduší pastevci, vedeni Nandou Mahárádţou,
přijali Kršnův návrh a do detailu vykonali všechno, co jim poradil. Uctívali horu Góvardhana a
obcházeli ji. (I nyní se lidé ve Vrndávaně slavnostně obléknou a shromáţdí se u hory Góvardhana, aby
ji uctili, a obcházejí ji kolem dokola společně s kravami.) Podle Kršnových pokynů pozvali Nanda
Mahárádţa a pastevci učené bráhmany a začali uctívat horu Góvardhana zpěvem védských hymnů a
obětováním prasádam. Obyvatelé Vrndávany se sešli, ozdobili své krávy a dali jim trávu. Potom
obcházeli horu Góvardhana a před sebou hnali krávy. Gópíe se také velice pěkně oblékly, posadily se
na vozy taţené voly a zpívaly písně o Kršnových zábavách. Bráhmani, kteří zde byli jako kněţí při
Góvardhanapúdţe, poţehnali pastevcům a jejich ţenám, gópíím. Kdyţ obřad skončil, Kršna přijal
velkou transcendentální podobu a oznámil vrndávanským obyvatelům, ţe On je hora Góvardhana, aby
přesvědčil oddané, ţe kopec Góvardhana a On samotný jsou totoţní. Pak začal jíst jídlo z obětiště.
Kršnova totoţnost s horou Góvardhana se i nyní těší úctě a velcí oddaní s sebou odnášejí kameny z
kopce Góvardhana a uctívají je stejným způsobem, jakoby uctívali Boţstvo Kršny v chrámech. Oddaní
proto sbírají malé kamínky nebo oblázky z hory Góvardhana a uctívají je doma, protoţe toto uctívání je
stejně dobré jako uctívání Boţstva. Kršnova podoba, která začala pojídat obětiny, měla vlastní
totoţnost a Kršna samotný společně s ostatními obyvateli Vrndávany se klaněl Boţstvu a hoře
Góvardhana. Kdyţ se Kršna klaněl velké Kršnově podobě a hoře Góvardhana, prohlásil: ,,Jen se
podívejte, jak kopec Góvardhana přijal tuto velkou podobu a jak nás obdařil svou přízní tím, ţe přijímá
obětiny.`` Kršna dále řekl: ,,Ten, kdo zanedbá Góvardhanapúdţu, jak jsem osobně naznačil, nebude
nikdy šťastný. Na hoře Góvardhana ţije spousta hadů, kteří uštknou lidi opomíjející předepsanou
povinnost uctívání hory Góvardhana. Všichni lidé z Vrndávany, ţijící blízko hory, ji musí uctívat, jak
jsem naznačil, aby zajistili sobě i kravám štěstí.``
Všichni obyvatelé Vrndávany uposlechli Kršnu, Vasudévova syna, provedli Góvardhanapúdţu a po
jejím vykonání se vrátili do svých domovů.
25) Pustošící deště nad Vrndávanou
Kdyţ Indra pochopil, ţe Kršna ve Vrndávaně zastavil oběť na jeho počest, rozzlobil se a vylil svou
zlost na vrndávanské obyvatele v čele s Nandou Mahárádţou, ačkoliv velmi dobře věděl, ţe je Kršna
osobně chránil. Jako vůdce různých mraků přivolal mrak nazvaný
Tohoto mraku je
zapotřebí při konečném zničení celého vesmírného projevu. Poručil mu, aby letěl nad Vrndávanu a
zaplavil celou oblast přívaly vod. Indra se démonsky povaţoval za nejmocnější svrchovanou osobnost.
Kdyţ se démoni stanou silní, postaví se na odpor nejvyššímu vládci, Osobnosti Boţství. Indra nebyl
démon, ale stal se domýšlivý vzhledem ke svému hmotnému postavení a chtěl odporovat nejvyššímu
vládci. Myslel si, ţe je aspoň dočasně stejně mocný jako Kršna. Indra řekl: ,,Jen se podívej na drzost
obyvatel Vrndávany! Jsou pouhými obyvateli lesa, ale odváţili se odporovat bohům, zaslepeni svým
přítelem Kršnou, který není nic jiného neţ obyčejná lidská bytost.``
Kršna prohlásil v Bhagavadgítě, ţe ctitelé polobohů nejsou zrovna nejinteligentnější. Také prohlásil, ţe
člověk musí zanechat jakéhokoliv uctívání a pouze se soustředit na uvědomování si Kršny. Jak Kršna
vyprovokoval Indrův hněv a jak ho později potrestal, je jasná ukázka oddaným, ţe ti, kdo se zabývají
uvědomováním si Kršny, nemusí uctívat ţádného poloboha, i kdyţ se můţe stát, ţe se tento polobůh
rozzlobí. Kršna vţdy poskytne úplnou ochranu svým oddaným a ti by měli úplně záviset na Jeho
milosti.
Indra proklel jednání vrndávanských obyvatel a řekl: ,,Obyvatelé Vrndávany budou trpět hmotnou
existencí za to, ţe pohrdají autoritou bohů. Nepřekročí překáţky oceánu hmotného souţení, protoţe
zanedbali oběť polobohům.`` Indra dále prohlásil: ,,Tito pasáci ve Vrndávaně zanedbali mou autoritu a
řídili se radou upovídaného Kršny. Kršna je pouhé dítě a tím, ţe Mu uvěřili, mě nesmírně rozzlobili.``
Proto poručil mraku
, aby letěl do Vrndávany a zničil její blahobyt. ,,Lidé z
Vrndávany,`` řekl Indra, ,,jsou příliš domýšliví na své hmotné bohatství a mají příliš velkou důvěru ve
svého přítelíčka Kršnu. Kršna je pouze upovídané dítě, které nemá ponětí o úplném vesmírném
pořádku, ačkoliv si o sobě myslí, ţe všechno ví. Jelikoţ berou Jeho rady tak váţně, musí být potrestáni,
a proto jsem poručil tomuto mraku, aby tam odletěl a zaplavil celé místo. Ať všichni zahynou i se svými
kravami.``
Zde se naznačuje, ţe ve vesnicích, mimo města, museli lidé vděčit kravám za svůj blahobyt. Jsou-li
krávy zabity, lidé jsou zbaveni veškerého bohatství. Kdyţ král Indra poručil mraku
a ostatním mrakům, aby letěly do Vrndávany, mraky se úkolu obávaly. Král Indra je však ujistil: ,,Běţte
napřed a já pojedu za vámi na mém slonu, doprovázen velkými bouřemi. Pouţiji veškeré síly, abych
potrestal obyvatele Vrndávany.``
Na příkaz krále Indry se všechny nebezpečné mraky objevily nad Vrndávanou a začalo z nich
nepřetrţitě pršet s veškerou silou a mocí. Bez přestání se blýskalo a hřmělo, foukal silný vítr a padaly
nepřetrţité proudy deště. Liják připomínal ostré šípy. Mraky postupně zaplavily celou vrndávanskou
zem neustálými proudy vody, silnými jako sloupy, takţe neexistoval rozdíl mezi vyvýšenými a niţšími
částmi krajiny. Situace byla na pováţenou, zvláště pro zvířata. Prudké větry doprovázely přívaly deště a
všechny ţivé bytosti ve Vrndávaně se začaly třást zimou. Jelikoţ nemohly najít jiný zdroj záchrany,
obrátily se na Góvindu, aby vyhledaly úkryt u Jeho lotosových nohou. Zvláště krávy, suţovány
prudkým deštěm, sklonily hlavy a chráníce svá telátka pod svými těly, hledaly útočiště u lotosových
nohou Nejvyšší Osobnosti Boţství. Všichni obyvatelé Vrndávany se začali modlit ke Kršnovi: ,,Milý
Kršno, jsi všemocný a jsi milosrdný vůči svým oddaným. Prosíme Tě, abys nás ochránil, neboť nás
trápí rozzlobený Indra.``
Kršna vyslechl jejich modlitby a věděl také, ţe Indra, připravený o oběť na jeho počest, způsobil liják,
který doprovázelo krupobití a silné větry, ačkoliv to bylo mimo roční dobu. Kršna věděl, ţe to byla
záměrná ukázka Indrovy zloby. Proto došel k závěru: ,,Tento polobůh si myslí, ţe je nejvyšší a projevil
svou velkou moc, ale Já mu odpovím podle Mého postavení a poučím ho, ţe nemá nadvládu v řízení
vesmírných záleţitostí. Jsem Nejvyšší Pán všeho, a proto ho zbavím falešné pýchy, která povstala z
jeho síly. Polobozi jsou Moji oddaní a obvykle nezapomínají Moji svrchovanost, ale Indra přesto
zpyšněl hmotnou mocí a zešílel. Budu jednat tak, abych ho zbavil falešné domýšlivosti. Ochráním Mé
čisté oddané z Vrndávany, kteří se úplně odevzdali Mé milosti, a kteří jsou pod Mojí úplnou ochranou.
Zachráním je Mou mystickou silou.``
Uvaţuje tímto způsobem, Kršna uchopil jednou rukou horu Góvardhana, jako kdyţ dítě zvedne ze
země houbu. Vyjevil tak transcendentální zábavu zvednutí hory Góvardhana. Šrí Kršna pak oslovil své
oddané: ,,Mojí milí bratři, Můj milý otče, Mojí milí obyvatelé Vrndávany, bezpečně můţete vstoupit
pod tento deštník hory Góvardhana, kterou jsem právě zvedl. Nebojte se, ţe Mi vypadne z ruky. Byli
jste příliš suţováni proudy deště a silnými větry; proto jsem zvedl tuto horu, abych vás ochránil pod
velkým deštníkem. Myslím si, ţe to je vhodný úkryt, kde se zbavíte bezprostředního nebezpečí. Buďte
šťastni společně se svými zvířaty pod tímto velkým deštníkem.`` Všichni obyvatelé Vrndávany vešli s
pocitem bezpečí pod velkou horu společně se zvířaty a se svým majetkem, kdyţ je Kršna takto
přesvědčil.
Obyvatelé Vrndávany a jejich zvířata tam zůstali celý týden, aniţ by je trápil hlad, ţízeň nebo jiné
nepohodlí. Ohromil je pohled na Kršnu, který drţel nad hlavou horu na malíčku své levé ruky. Kdyţ
Indra, král nebes, uviděl Kršnovu neobyčejnou mystickou sílu, stál jakoby zasaţen bleskem a upustil od
svého rozhodnutí. Okamţitě svolal všechny mraky a poţádal je, aby ustaly ve své činnosti. Jakmile se
obloha vyčistila, vítr přestal foukat a slunce opět zazářilo. Poté Kršna, Nejvyšší Osobnost Boţství, nyní
známý jako ten, kdo zvedl horu Góvardhana, řekl: ,,Moji milí pastevci, nyní můţete se svými ţenami,
dětmi a cennostmi vyjít ven, protoţe všechno skončilo. Je konec povodním, včetně rozvodněných řek.``
Všichni muţi naloţili své cennosti na vozy a pomalu vyjeli s kravami a majetkem ven. Poté, co
všechno vyklidili, Šrí Kršna velice opatrně umístil horu na její původní místo. Potom Ho všichni
obyvatelé Vrndávany začali radostně objímat. Gópíe, které k Němu cítily přirozenou náklonnost, Mu
nabídly tvaroh smíchaný se svými slzami a zahrnuly Ho mnoha poţehnáními. Matka Jašódá, matka
Róhiní, Nanda a Balaráma, nejsilnější ze silných, spontánně objali Kršnu jeden po druhém a znovu a
znovu Mu ţehnali. Na nebesích různí polobozi z různých hvězdných soustav, jako Siddhalóka,
Gandharvalóka a Čáranalóka, také projevovali své plné uspokojení. Shazovali spousty květů na zemský
povrch a duli do lastur. Rozhléhaly se tam zvuky bubnů a obyvatelé Gandharvalóky začali hrát na
tambury pro potěšení Pána, inspirováni boţskými city. Po této události se Šrí Kršna, Nejvyšší Osobnost
Boţství, vrátil domů, obklopen svými milovanými přáteli a zvířaty. Gópíe chválily Jeho
transcendentální hry a jejich hlasy vyjadřovaly nejhlubší city, vycházející přímo ze srdce.
26) Úžasný Kršna
Prostí pasáčci a pastýři z Vrndávany se začali bavit o úţasných činnostech Kršny, Nejvyšší Osobnosti
Boţství, které překonají činnosti všech lidí, aniţ by znali Jeho sloţitou povahu a Jeho neobyčejné
duchovní vlastnosti.
Jeden z nich řekl: ,,Moji milí přátelé, zamyslíme-li se nad Jeho úţasnými činnostmi, musíme se zeptat,
jak je moţné, ţe tento neobyčejný chlapec přišel a ţije s námi ve Vrndávaně? Je to neuvěřitelné. Jen si
představte, je Mu pouze sedm roků! Jak jen mohl zvednout horu Góvardhana v jedné ruce a drţet ji
jako slon lotosový květ? Pro krále slonů je maličkost zvednout lotosový květ a Kršna podobně zvedl
horu Góvardhana bez zvláštního úsilí. Kdyţ byl nemluvně a dokonce ještě dobře neviděl, zabil velkou
démonici Pútanu. Kdyţ sál mléko z jejích prsou, vysál z ní také ţivotní sílu. Kršna zabil Pútanu tak,
jako věčný čas postupně zabíjí ţivé tvory. Kdyţ byl tři měsíce starý, spal pod ručním vozíkem. Z hladu
po mateřském mléce začal plakat a kopat noţkama, a kdyţ noţičkama kopl do vozu, vozík se okamţitě
rozsypal. Kdyţ byl Kršnovi jeden rok, odnesl Ho démon Trnávarta, který se přestrojil za větrnou smršť,
a ačkoliv Ho vynesl vysoko do nebe, Kršna jednoduše visel démonovi na krku a donutil ho, aby klesl na
zem, kde zahynul. Jednou Ho matka, rozzlobena Jeho kradením másla, přivázala k dřevěnému
hmoţdíři, který se vzpříčil mezi dvěma stromy známými jako
a skácel je. Jindy,
kdyţ pásl telátka v lese společně se svým bratrem Balarámou, objevil se démon Bakásura, ale Kršna mu
jednoduše roztrhl zobák. Démon Vatsásura vstoupil mezi Kršnova telátka s úmyslem Kršnu zabít, ale
Kršna ho okamţitě objevil a zabil ho tak, ţe ho vyhodil na strom. Kdyţ společně se svým bratrem
Balarámou vstoupil do Tálavanského lesa, démon Dhénukásura na Ně v podobě osla zaútočil. Balaráma
ho však okamţitě uchopil za zadní nohy, vyhodil ho na vrchol palmy a zabil. Přestoţe Dhénukásuru
doprovázela horda přívrţenců, také v podobě oslů, i oni byli zabiti a zvířata a obyvatelé Vrndávany
mohli opět navštěvovat tálavanský les. Kdyţ se Pralambásura vloudil mezi Kršnovy přátele, Balaráma
ho s Kršnovou pomocí připravil o ţivot. Potom Kršna zachránil své přátele a krávy před velkým lesním
poţárem a potrestal hada Káliju v Jamuně a vyhnal ho odtud; tím zbavil vodu Jamuny jedu.``
Jiný z přátel Nandy Mahárádţi řekl: ,,Můj milý Nando, nevíme, co nás tak přitahuje k tvému synu
Kršnovi. Chceme na Něho zapomenout, ale není to moţné. Proč jsme k Němu tak přitahováni? Jen si
představ, jak je to úţasné. Přestoţe je Mu pouze sedm let, zvedl tak snadno obrovskou horu
Góvardhana! Ó Nando Mahárádţo, domníváme se, ţe tvůj syn Kršna musí být jedním z polobohů. Není
obyčejný chlapec. Moţná, ţe je Nejvyšší Osobnost Boţství.``
Po vyslechnutí pochvalných slov pastýřů, Mahárádţa Nanda řekl: ,,Moji milí přátelé, jako odpověď
vám mohu pouze sdělit Gargamuniho tvrzení a odstranit tak vaše pochybnosti. Kdyţ přišel vykonat
křest, řekl, ţe tento hoch se zjevil v různých obdobích v různých barvách a je známý jako Kršna.
Původně byla barva Jeho kůţe bílá, potom červená a pak ţlutá. Také řekl, ţe tento chlapec byl synem
Vasudévy a všichni, kdo znají Jeho předešlá zrození, Ho nazývají Vásudéva. Ve skutečnosti řekl, ţe
můj syn má mnoho různých jmen, podle svých různých vlastností a činností. Gargáčárja mě ujistil, ţe
tento chlapec přinese štěstí rodině a ţe všechny pastevce a krávy ve Vrndávaně obdaruje
transcendentální blaţeností. I kdyţ budeme vystaveni různým potíţím, zásluhou tohoto chlapce se z
nich snadno dostaneme. Také řekl, ţe dříve tento chlapec zachránil svět z nepříznivé situace a zachránil
všechny poctivé lidi z rukou podvodníků. Dále řekl, ţe kterýkoliv šťastný člověk, který bude přitahován
k tomuto chlapci Kršnovi, nikdy nezahyne, ani nebude poraţen nepřítelem. Jinými slovy je jako Šrí
Višnu, který je vţdy na straně polobohů, které démoni nikdy nedokáţí porazit. Gargáčárja tedy došel k
závěru, ţe aţ moje dítě vyroste, získá stejnou transcendentální krásu, vlastnosti, činnosti, vliv a
bohatství jako Višnu a neměli bychom se tedy divit Jeho úţasným činům. Kdyţ mi Gargáčárja všechno
sdělil, vrátil se domů a od té doby jsme mohli být svědky úţasných činností tohoto dítěte. Podle
Gargáčárjova tvrzení musí být samotným Nárájanem nebo moţná plnou částí Nárájanovou.``
Kdyţ všichni pastýři pozorně vyslechli Gargáčárjův výklad prostřednictvím Nandy Mahárádţi, ještě
více ocenili Kršnovy úţasné činnosti, rozveselili se a byli spokojeni. Začali chválit Nandu Mahárádţu
za to, ţe rozptýlil jejich pochybnosti o Kršnovi. Řekli: ,,Ať nás Kršna, který je tak laskavý, krásný a
milostivý, ochraňuje.`` Kdyţ Indra seslal proudy deště, kroupy a silné větry, Kršna se nad námi
okamţitě smiloval a zachránil naše rodiny, krávy a cennosti tak, ţe zvedl horu Góvardhana, jako kdyţ
dítě zvedne houbu. Zachránil nás tak úţasným způsobem. Kéţ Jeho milostivý pohled na nás a na našich
kravách zůstane. Kéţ bychom ţili mírumilovně pod ochranou úţasného Kršny.``
27) Modlitby krále nebes Indry
Kdyţ Kršna zachránil obyvatele Vrndávany před Indrovou zlobou zvednutím hory Góvardhana, zjevila
se před Ním kráva surabhi z Gólóky Vrndávany společně s králem Indrou. Indra, král nebes, si
uvědomil svůj přestupek, kterého se dopustil proti Kršnovi; proto se k Němu nepozorovaně přiblíţil na
odloučeném místě. Okamţitě padl u Kršnových lotosových nohou. Indrova koruna zářila jako slunce.
Indra znal Kršnovo vznešené postavení, neboť Kršna je Indrovým pánem, ale nemohl uvěřit, ţe by
Kršna sestoupil a ţil ve Vrndávaně mezi pastevci. Kdyţ se Kršna postavil na odpor Indrově autoritě,
Indra se rozzlobil, protoţe si myslel, ţe je v tomto vesmíru jediný a ţe nikdo není mocnější neţ on. Po
této události však byla jeho falešná pýcha zničena. Vědom si svého podřízeného postavení, předstoupil
před Kršnu se sepjatýma rukama a začal se modlit následovně.
,,Můj milý Pane,`` řekl Indra, ,,pod vlivem domýšlivosti jsem si myslel, ţes mě urazil, kdyţ jsi
nedovolil pastýřům vykonat Indrajadţňu a myslel jsem, ţes chtěl vyuţít obětin ke svému poţitku.
Myslel jsem, ţes ve jménu oběti hoře Góvardhana vzal můj podíl a tak jsem podcenil Tvé postavení.
Nyní jsem Tvou milostí pochopil, ţe jsi Nejvyšší Pán, Osobnost Boţství, a ţe jsi transcendentální všem
hmotným kvalitám. Tvoje transcendentální postavení je
coţ znamená, ţe
jsi nad úrovní hmotné kvality dobra a Tvoje transcendentální sídlo je mimo vzruchy hmotných kvalit.
Tvoje jméno, sláva, podoba, vlastnosti a zábavy jsou všechny mimo hmotnou přírodu a nejsou nikdy
ovlivněny třemi hmotnými kvalitami. Tvoje sídlo je dostupné jen tomu, kdo se podrobí přísným
pokáním a sebekázni a kdo se úplně zbavil náporu hmotných kvalit jako vášeň a nevědomost. Myslí-li
si někdo, ţe při vstupu do hmotného světa přijmeš kvality hmotné přírody, pak se mýlí. Síť hmotných
kvalit se Tě nikdy nemůţe dotknout a rozhodně Tě neovlivní, kdyţ jsi přítomen v hmotném světě.
Nikdy nejsi podmíněn zákonům hmotné přírody.
Můj milý Pane, jsi původní otec vesmírného výtvoru. Jsi svrchovaný duchovní učitel tohoto světa a jsi
původní majitel všeho. Jako věčný čas máš pravomoc potrestat hříšníky. V hmotném světě ţije mnoho
pošetilců mně podobných, kteří se povaţují za Nejvyššího Pána nebo za všechno ve vesmíru. Jsi tak
milostivý, ţe aniţ bys je potrestal za jejich přestupky, vymyslíš plán, jak zkrotit jejich pýchu a oni pak
budou moci poznat, ţe Ty jsi Nejvyšší Osobnost Boţství a nikdo jiný.
Můj milý Pane, jsi nejvyšší otec, svrchovaný duchovní učitel a nejvyšší král. Právem trestáš všechny
ţivé bytosti, kdykoliv se nechovají řádně. Otec vţdy přeje jen to nejlepší svým synům, duchovní učitel
svým ţákům a nejvyšší představitel státu svým občanům. Tito blahodárci mají právo pokárat osoby na
nich závislé. Z vlastní touhy se zjevíš na Zemi ve svých věčných rozmanitých podobách ve prospěch
všech. Přijdeš, abys proslavil planetu Zemi, a hlavně abys potrestal osoby, které se mylně vydávají za
Boha. V hmotném světě dochází běţně mezi různými druhy ţivých bytostí k soutěţení o vedoucí
postavení ve společnosti a po zmařeném úspěchu získat vedoucí křeslo pošetilí lidé tvrdí, ţe se stali
Bohem, Nejvyšší Osobností. V hmotném světě existuje mnoho takových pošetilců, sám jsem jedním z
nich, ale přijdou-li v průběhu doby k rozumu, odevzdají se Ti a opět Ti začnou řádně slouţit. Proto
káráš osoby, které Ti závidí.
Můj milý Pane, dopustil jsem se velkého přestupku u Tvých lotosových nohou, neboť jsem byl hrdý na
své hmotné bohatství, neznaje Tvou neomezenou moc. Pane můj, laskavě mi promiň, protoţe jsem
největší blázen. Poţehnej mi laskavě, abych se této pošetilé chyby znovu nedopustil. Jestliţe si však,
Pane, myslíš, ţe můj prohřešek je natolik velký, ţe se nedá prominout, pak Tě prosím, abych Ti mohl
věčně slouţit. Smyslem Tvého zjevení v tomto světě je ochraňovat své věčné sluţebníky a ničit
démony, kteří vydrţují nesmírnou vojenskou moc a ohroţují samotnou existenci Země. Jelikoţ jsem
Tvůj věčný sluţebník, odpusť mi laskavě.
Můj milý Pane, jsi Nejvyšší Osobnost Boţství. Hluboce se Ti klaním, protoţe jsi Nejvyšší Osoba a
Nejvyšší Duše. Jsi Vasudévův syn, jsi Nejvyšší Pán, Kršna, pán všech čistých oddaných. Přijmi,
prosím, moje uctivé poklony. Jsi zosobnění nejvyššího poznání. Můţeš se zjevit kdekoliv, podle své
touhy a v kterékoliv ze svých věčných podob. Jsi základem celého výtvoru a Nejvyšší Duše všech
ţivých bytostí. Z nevědomosti jsem způsobil zmatek ve Vrndávaně a poslal jsem tam prudké větry a
silné lijáky. Jednal jsem z velké zloby, která byla způsobena tím, ţe jsi zastavil oběť určenou k mému
potěšení. Jsi tak milostivý, ţe ses nade mnou smiloval a odstranil mou falešnou pýchu. Proto hledám
útočiště u Tvých lotosových nohou. Můj milý Pane, jsi nejen svrchovaný vládce, ale také duchovní
učitel všech ţivých bytostí.``
Takto opěvován Indrou Šrí Kršna, Nejvyšší Osobnost Boţství, s milým úsměvem odpověděl: ,,Můj
milý Indro, zastavil jsem tvou oběť, abych ti prokázal bezpříčinou milost a znovu připomněl, ţe jsem
tvůj věčný pán. Nejsem jen tvým pánem, ale také pánem všech ostatních polobohů. Měl by sis vţdy
pamatovat, ţe veškeré hmotné bohatství máš díky Mé milosti. Všichni by si měli vţdy pamatovat, ţe
jsem Nejvyšší Pán. Komukoliv mohu prokázat milost a kohokoliv mohu potrestat, ale Mě nikdo
nepřevýší. Zjistím-li, ţe někdo příliš zpyšněl, prokáţu mu bezpříčinnou milost tím, ţe mu odeberu
všechno bohatství.``
Za povšimnutí stojí, ţe Kršna někdy odejme veškeré bohatství, aby umoţnil bohatému člověku se Mu
odevzdat. To je zvláštní milost Pána. Někdy můţeme vidět, ţe velmi bohatý člověk zchudne vzhledem
k tomu, ţe oddaně slouţí Pánu. Neměli bychom si však myslet, ţe se z nás stanou chudáci, kdyţ
budeme uctívat Nejvyššího Pána. Podstata je v tom, ţe kdyţ čistý oddaný chce náhodou vládnout
hmotné přírodě, Pán mu prokáţe zvláštní milost tak, ţe mu odebere veškeré hmotné bohatství, aţ se
nakonec odevzdá Nejvyššímu Pánu.
Poté, co Šrí Kršna poučil Indru, poţádal ho, aby se vrátil do svého království na nebeské planetě a
vţdy si pamatoval, ţe nikdy není nejvyšší, ale ţe je vţdy podřízen Nejvyšší Osobnosti Boţství. Také
mu poradil, aby zůstal králem nebe, ale aby byl opatrný a znovu nezpychl.
Potom se transcendentální kráva surabhi, která přišla navštívit Kršnu společně s Indrou, Kršnovi uctivě
poklonila a uctila Ho. Surabhi se modlila následovně: ,,Můj milý Pane Kršno, jsi nejmocnější ze všech
mystických jogínů, protoţe jsi duší celého vesmíru a pouze v Tobě má vesmírné stvoření původ. Proto
jsi ochránil mé příbuzné krávy ve Vrndávaně, ačkoliv se je Indra pokusil zabít, jak nejlépe mohl.
Neznáme nikoho, kdo by měl svrchovanější postavení neţ Ty, ani nehledáme ochranu u jiných bohů či
polobohů. Jsi náš Indra, jsi nejvyšší otec celého vesmírného stvoření a jsi ochránce a podporovatel
všech krav, bráhmanů, polobohů a všech ostatních, kdo jsou Tvými čistými oddanými. Ó Nadduše
vesmíru, dovol, abychom Tě pokropily naším mlékem, protoţe jsi náš Indra. Ó Pane, zjevuješ se, abys
sníţil břímě nečistých činností na Zemi.``
Kráva surabhi pak omyla Kršnu svým mlékem a Indru pokropil jeho slon vodou z nebeské Gangy. Poté
král nebes Indra společně s krávami surabhi a ostatními polobohy a jejich matkami uctili Šrí Kršnu
vodou z Gangy a mlékem nebeských krav. Takto Góvindu, Šrí Kršnu, všichni potěšili. Obyvatelé všech
vyšších hvězdných soustav, jako Gandharvalóka, Vidhjádharalóka, Siddhalóka a Čáranalóka, začali
společně opěvovat Pána zpíváním Jeho svatých jmen. Jejich ţeny a dívky začaly vesele tancovat.
Nesmírně Pána potěšily nekonečnou záplavou květů z nebe. Kdyţ bylo všechno v nejlepším, krávy
zaplavily povrch země svým mlékem. Voda v řekách dodávala ţiviny stromům, na kterých rostlo ovoce
a květy různých barev a chutí. Ze stromů začal kapat med. Na horách a kopcích začaly růst léčivé
rostliny a objevily se drahé kameny. To vše se dělo jen díky Kršnově přítomnosti a niţší zvířata, která
jsou obvykle závistivá, ztratila tuto vlastnost.
Poté, co Indra uspokojil Kršnu, Pána všech krav ve Vrndávaně, kterému se také říká Góvinda, odešel s
Kršnovým svolením do svého nebeského království. Doprovázeli ho různí polobozi, kteří s ním
cestovali vesmírným prostorem. Tato neobvyklá událost je příklad, jak uvědomování si Kršny můţe
prospět světu. Dokonce i niţší zvířata, která jsou od přírody závistivá, mohou být povýšena na úroveň
polobohů.
28) Vysvobození Nandy Mahárádži z Varunova zajetí
Obřad na poctu hory Góvardhana se konal při úplňku. Potom způsobil král Indra déšť a krupobití po
dobu sedmi dnů. Od úplňku uběhlo devět dní, desátého dne uctíval král Indra Šrí Kršnu a celá záleţitost
byla uspokojivě vyřízena. Jedenáctý den po úplňku následovalo Ékádaší. Mahárádţa Nanda drţel půst
celý den a druhý den časně ráno na Dvádaší se odešel vykoupat do řeky Jamuny. Vstoupil do řeky, ale
okamţitě ho zajali Varunadévovi sluţebníci. Přivedli Nandu Mahárádţu před boha Varunu a obvinili
ho za to, ţe se koupal v řece v nevhodnou dobu. Podle astronomických výpočtů byla doba, kdy se
koupal, povaţována za démonskou. Nanda Mahárádţa se chtěl vykoupat v Jamuně časně ráno před
východem slunce, ale z nějakého důvodu přišel o trochu dříve a koupal se v nepříznivou dobu.
Následkem toho byl zatčen.
Kdyţ Varunovi sluţební odvedli Nandu Mahárádţu, jeho druzi začali hlasitě volat na Kršnu a
Balarámu. Kršna a Balaráma okamţitě porozuměli, ţe Nanda Mahárádţa byl odveden k Varunovi, a
proto se vydali do jeho sídla, neboť byli zavázáni poskytnout svému otci ochranu. Obyvatelé
Vrndávany, ryzí oddaní Pána, nemaje jiného útočiště neţ Nejvyšší Osobnost Boţství, přirozeně ţádali
Kršnu o pomoc, jako děti, které neznají nic jiného, neţ ochranu svých rodičů. Polobůh Varuna přijal Šrí
Kršnu a Balarámu s velkou úctou a řekl: ,,Můj milý Pane, v tomto okamţiku se můj ţivot stal úspěšný
díky Tvé přítomnosti. Ačkoliv jsem drţitelem všech vodních bohatství, vím, ţe takové vlastnictví
nezaručuje šťastný ţivot. V tomto okamţiku, kdy se na Tebe dívám, se můj ţivot stal úspěšný, protoţe
tím, ţe jsem Tě mohl spatřit, nemusím jiţ více přijmout hmotné tělo. Dovol mi proto, ó Pane, Nejvyšší
Osobnosti Boţství, Nejvyšší Brahma a Nadduše všeho, abych Ti projevil pokornou úctu. Jsi nejvyšší
transcendentální osobnost; není moţné, aby Tě ovlivnila hmotná příroda. Je mi velice líto, ţe moji lidé
z pošetilosti omylem zatkli Tvého otce Nandu Mahárádţu nevědouce, co je správné, a co ne. Prosím,
abys omluvil přestupek mých sluţebníků. Myslím si, ţes měl v plánu mi prokázat milost svou osobní
přítomností. Můj milý Kršno, Góvindo, smiluj se nade mnou - zde je Tvůj otec. Můţete okamţitě
odejít.``
Tímto způsobem Šrí Kršna, Nejvyšší Osobnost Boţství, vysvobodil svého otce a zavedl ho k jeho
přátelům, kteří měli velkou radost. Nandu Mahárádţu udivilo, ţe tento velice bohatý polobůh se
Kršnovi tak klaněl. S úţasem začal všechno popisovat svým přátelům a známým.
Mahárádţa Nanda a matka Jašódá se na Kršnu nedívali jako na Nejvyšší Osobnost Boţství, ačkoliv
jednal tak neobyčejným způsobem. Spíše Ho vţdy povaţovali za své milované dítko. Nanda Mahárádţa
nepřijal skutečnost, ţe Varuna uctíval Kršnu, protoţe Kršna je Nejvyšší Osobnost Boţství, ale spíše, ţe
Kršna je takové zázračné dítě. Přátelé Nandy Mahárádţi, všichni pastevci, však chtěli vědět, zdali
Kršna opravdu je Nejvyšší Osobnost Boţství a zdali jim zaručí spasení. Kdyţ se mezi sebou
dohadovali, Kršna četl jejich myšlenky, a aby je ujistil o jejich osudu v duchovním království, ukázal
jim duchovní nebe. Obyčejní lidé zaneprázdnění těţkou prací v hmotném světě obvykle nevědí, ţe
existuje jiné království nebo jiné nebe, které je známé jako duchovní nebe, kde je ţivot věčný, blaţený
a plný poznání. V Bhagavadgítě se říká, ţe člověk, který se dostane do duchovního světa, se uţ nikdy
nevrátí do hmotného světa smrti a utrpení.
Kršna, Nejvyšší Osobnost Boţství, neustále usiluje, aby poskytl podmíněným duším informaci o
duchovním nebi, které je velice vzdáleno od hmotného světa a transcendentální nespočetným vesmírům
stvořeným v totalitě hmotné energie. Kršna je pochopitelně vţdy velmi milostivý ke všem podmíněným
duším, ale jak se říká v Bhagavadgítě, je zvláště nakloněn svým oddaným. Kdyţ uslyšel dotazy
oddaných z Vrndávany, okamţitě si myslel, ţe by je měl poučit o duchovním nebi a vaikunthských
planetách v něm. V hmotném světě je kaţdá podmíněná duše v temnotě nevědomosti. Znamená to, ţe
všechny podmíněné duše jsou pod vlivem tělesné existence.
Všichni ţijí pod dojmem, ţe pocházejí z hmotného světa a s tímto pojetím nevědomě jednají v různých
ţivotních podobách. Činnosti určitého druhu těla se nazývají
neboli plodonosné činy.
Všechny podmíněné duše ovlivněné tělesným pojetím jednají podle svého druhu těla. Tyto činnosti pak
vytvářejí jejich budoucí podmíněný ţivot. Mají velice malé poznání o duchovním světě, a proto se
obvykle nevěnují duchovním činnostem, které se nazývají bhaktijóga. Ti, kteří s úspěchem provozují
bhaktijógu, jdou po opuštění svého současného těla přímo do duchovního světa na jednu z
vaikunthských planet. Obyvatelé Vrndávany jsou všichni čistí oddaní. Jejich cílem po opuštění těla je
Kršnalóka. Dostanou se dokonce nad Vaikunthalóky. Skutečností je, ţe těm, kdo jsou vţdy pohrouţeni
v uvědomování si Kršny a čisté oddané sluţbě, je po smrti dána moţnost, aby se dostali do Kršnovy
společnosti v některém vesmíru hmotného světa. Kršnovy zábavy probíhají neustále buď v tomto
vesmíru nebo v jiném. Tak jako slunce prochází mnoha místy na Zemi, tak také
neboli transcendentální zjevení a zábavy Kršny probíhají nepřetrţitě v tomto nebo jiném vesmíru.
Pokročilí oddaní, kteří vţdy jednají s myslí upřenou na Kršnu, jsou okamţitě přemístěni do vesmíru,
kde se Kršna zjevil. Tam dostanou první příleţitost sdruţovat se s Kršnou osobně a přímo. Výcvik
pokračuje, jak můţeme vidět, v Kršnově zábavě ve Vrndávaně (
) na této
planetě. Kršna proto vyjevil skutečnou povahu vaikunthských planet, aby obyvatelé Vrndávany poznali
cíl své cesty.
Kršna jim ukázal věčné, nikdy nezanikající duchovní nebe, které je nekonečné a plné poznání. V
hmotném světě existují různé stupně těl a poznání se projevuje přiměřeně podle těchto stupňů.
Například dítě nemá stejně dokonalé vědomosti jako dospělý člověk. Všude jsou různé stupně ţivých
bytostí: mezi vodními ţivočichy, mezi rostlinami a stromy, mezi hady a hmyzem, ptáky a savci a mezi
civilizovanými a primitivními lidmi. Nad lidmi stojí polobozi, Čáranové a Siddhové aţ k Brahmalóce,
kde ţije Brahmá a mezi těmito polobohy jsou také různé stupně poznání. Avšak za tímto hmotným
světem, ve vaikunthském nebi, mají všichni dokonalé poznání. Všechny ţivé bytosti oddaně slouţí Pánu
buď na vaikunthských planetách nebo na Kršnalóce.
V Bhagavadgítě se potvrzuje, ţe dokonalé poznání znamená vědět, ţe Kršna je Nejvyšší Osobnost
Boţství. Ve Védách a v Bhagavadgítě se také říká, ţe v brahmadţjóti nebo v duchovním nebi není
zapotřebí slunečního světla, měsíce či elektřiny. Všechny duchovní planety září samy od sebe a všechny
jsou věčné. V duchovním nebi, v brahmadţjóti, nepřipadá v úvahu stvoření nebo zánik. Bhagavadgíta
také potvrzuje, ţe za hmotnou oblohou existuje další nezanikající duchovní nebe, kde je všechno věčné.
Poznání o duchovním nebi lze obdrţet pouze od velkých světců a svatých osob, kteří jiţ překonali vliv
tří kvalit hmotné přírody. Dokud není člověk trvale umístěn na této úrovni, nedokáţe pochopit duchovní
podstatu.
Doporučuje se, aby se lidé věnovali bhaktijóze a neustále mysleli na Kršnu dvacet čtyři hodin denně,
coţ je umístí mimo dosah kvalit hmotné přírody. Člověk vědomý si Kršny snadno pochopí povahu
duchovního nebe a Vaikunthalók. Obyvatelé Vrndávany byli neustále pohrouţeni v uvědomování si
Kršny, a mohli proto lehce porozumět transcendentální povaze duchovních planet.
Takto vedl Kršna všechny pastýře v čele s Nandou Mahárádţou k jezeru, kde byla Akrúrovi později
zjevena vaikunthská hvězdná soustava. Vykoupali se a okamţitě uviděli skutečnou povahu
Vaikunthalók. Všichni muţi, včetně Nandy Mahárádţi, se po shlédnutí duchovního nebe a
Vaikunthalók cítili nesmírně blaţeně a kdyţ vycházeli z řeky, viděli Kršnu, který byl uctíván
jedinečnými modlitbami.
29) Tanec rása - úvod
Ve Šrímad Bhágavatamu se říká, ţe tanec rása se konal za úplňku měsíce v období
Z popisu
v předešlé kapitole je zřejmé, ţe po novoluní se v měsíci Kárttika konaly oslavy k uctění hory
Góvardhana, po kterých následoval obřad Bhrátrdvitíjá. Potom projevil Indra svůj hněv v podobě lijáků
a krupobití a Šrí Kršna drţel nad hlavou kopec Góvardhana po dobu sedmi dnů aţ do devátého dne
dorůstajícího měsíce. Désátého dne se obyvatelé Vrndávany bavili o Kršnových úţasných činnostech a
příštího dne oslavoval Nanda Mahárádţa Ékádaší. Další den, Dvádaší, kdyţ se šel koupat, byl zajat
Varunovými lidmi a Kršna ho poté vysvobodil. Pak bylo Nandovi Mahárádţovi a ostatním pastevcům
vyjeveno duchovní nebe.
Takto skončila noc za úplňku období
. Úplněk v měsíci Ášvina se nazývá
Z tvrzení ve Šrímad Bhágavatamu vyplývá, ţe Kršna musel čekat celý rok na
stejný úplněk, neţ se mohl těšit tanci rása s gópíemi. V sedmi letech zvedl kopec Góvardhana. Tanec
rása se tedy konal v Jeho osmi letech.
Z védských textů se můţeme dozvědět, ţe skupinový tanec, při kterém herec tancuje s mnoha
tanečnicemi, se nazývá rása. Kdyţ Kršna viděl plný měsíc podzimního období, ozdobil se různými
květy, jako například
které velmi voní. Vzpomněl si na modlitby gópíí k bohyni
Kátjájaní, kterými ji ţádaly, aby se stal jejich manţelem. Kršna uvaţoval, ţe podzimní úplňková noc
byla vhodná doba k tanci a ke splnění jejich tuţeb.
Slova, kterých bylo v této souvislosti ve Šrímad Bhágavatamu pouţito, jsou:
Znamená to, ţe jelikoţ Šrí Kršna je Nejvyšší Osobnost Boţství, nemá touhu, která by musela být
splněna, protoţe je vţdy naplněn šesti atributy. Přesto touţil po společnosti gópíí.
naznačuje, ţe se nejedná o obyčejné tancování mladých chlapců a mladých dívek. Přesněji je to
popsáno slovy
, coţ znamená, ţe tanec s gópíemi je na úrovni
jógamáji a ne mahámáji. Tanec mladých chlapců a dívek v hmotném světě je v říši mahámáji neboli
vnější energie. V Čaitanja-čaritámrtě je rozdíl mezi jógamájou a mahámájou přirovnán k rozdílu mezi
zlatem a ţelezem. Z metalurgického hlediska jsou jak zlato, tak ţelezo kovy, ale jejich vlastnosti se
naprosto liší. Podobně, ačkoliv se tanec rása a Kršnův styk s gópíemi jeví jako obyčejné přátelství
mladých hochů a dívek, nemá s tím nic společného. Velcí oddaní si uvědomují tento rozdíl, protoţe
dokáţí odlišit Kršnovu lásku od chtíče.
Na úrovni mahámáji se tanec koná na základě smyslového poţitku, ale kdyţ Kršna přivolal gópíe tóny
své flétny, gópíe k Němu spěchaly s transcendentální touhou Ho uspokojit. Autor Čaitanjačaritámrty,
Kršnadása Kavirádţa Gósvámí, vysvětlil, ţe chtíč znamená smyslový poţitek a ţe láska také znamená
smyslový poţitek - avšak pro Kršnu. Činnosti konané za účelem osobního smyslového poţitku se tedy
nazývají hmotné, ale kdyţ jsou konány pro uspokojení Kršny, jsou duchovní. Jakákoliv činnost
zahrnuje smyslové uspokojení, ale na duchovní úrovni se jedná o uspokojení smyslů Nejvyšší
Osobnosti Boţství, Kršny, zatímco na hmotné úrovni se jedná o smyslový poţitek vykonavatele. Na
hmotné úrovni se například sluha slouţící svému pánovi nesnaţí uspokojit smysly svého pána, ale spíše
své vlastní. Přestal by slouţit, kdyby mu byla zadrţena mzda. To znamená, ţe sluha slouţí svému
pánovi jen proto, aby uspokojil své smysly. Na duchovní úrovni slouţí oddaný Kršnovi bez ohledu na
odměnu a ve své sluţbě pokračuje za kaţdých okolností. To je rozdíl mezi uvědomováním si Kršny a
hmotným vědomím.
Zdá se, ţe Kršna tancoval s gópíemi, kdyţ Mu bylo osm roků. V té době byly mnohé gópíe vdané,
neboť v Indii, zvláště za dávných časů, se dívky vdávaly velmi mladé. Existuje i mnoho případů, kdy se
dívce narodilo dítě, kdyţ jí bylo dvanáct let. Za těchto okolností byly všechny gópíe, které chtěly získat
Kršnu za svého manţela, vdané. Doufaly, ţe se Kršna stane jejich manţelem. Jejich vztah ke Kršnovi
byl jako k milenci. Proto se milostný poměr mezi Kršnou a gópíemi nazývá
Vztah ţenatého muţe, který touţí po vdané ţeně nebo touha ţeny po ţenatém muţi se nazývá
parakíjarasa.
Kršna je ve skutečnosti manţelem všech, protoţe je svrchovaný poţivatel. Gópíe chtěly dostat Kršnu
za svého manţela, ale v podstatě nebylo moţné, aby se oţenil se všemi. Měly přirozený sklon přijmout
Kršnu jako svého nejvyššího manţela, a proto se vztah mezi nimi a Kršnou nazývá parakíjarasa.
Existuje věčně v Gólóce Vrndávaně v duchovním nebi, kde nemůţe dojít k opojení, které charakterizuje
parakíjarasu v hmotném světě. Parakíjarasa v hmotném světě je odporná, zatímco v duchovním nebi je
přítomna v jedinečném vztahu Kršny s gópíemi. Existují i další vztahy ke Kršnovi: pán a sluha, přítel a
přítel, rodič a syn a milenka a milenec. Ze všech těchto vztahů je parakíjarasa povaţována za nejvyšší.
Hmotný svět je převrácený obraz duchovního světa; je jako obraz stromu na vodní hladině, kde se
vrchol stromu jeví jako nejniţší část. Podobně je parakíjarasa ohavná, je-li promítnuta do hmotného
světa. Kdyţ lidé napodobují Kršnův tanec rása s gópíemi, získávají pouze poţitek ze zvráceného,
ohavného odrazu transcendentální parakíjarasy. V hmotném světě nelze poţívat transcendentální
parakíjarasu. Ve Šrímad Bhágavatamu se říká, ţe nikdo by neměl napodobovat parakíjarasu ani ve snu,
či v myšlenkách. Ti, kteří tak činí, pijí smrtelný jed.
Kdyţ Kršna, svrchovaný poţivatel, zatouţil se radovat ve společnosti gópíí při úplňku v období
, měsíc, pán hvězd, se přesně v tomto okamţiku ukázal na obloze ve svém nejkrásnějším
vzezření. Podzimní noc za úplňku je nejkrásnější nocí roku. V Indii v provincii Uttar Pradéšm ve městě
Agra stojí velké mauzoleum nazvané Tádţ Mahal, které je postaveno z prvotřídního mramoru. Mnoho
návštěvníků se chodí dívat na krásné odlesky měsíce na hrobce právě při úplňku na podzim. Tato noc je
tedy oslavována aţ dodnes pro svoji krásu.
Jakmile na východě vyšel měsíc, obarvil všechno načerveno a celá obloha se zdála jakoby obarvena
kunkumou. Kdyţ se manţel po dlouhém odloučení od ţeny vrátí domů, ozdobí její obličej červenou
kunkumou. Dlouho očekávaný východ podzimního měsíce tedy zbarvil východní nebe.
Východ měsíce zvýšil Kršnovu touhu tancovat s gópíemi. Lesy se naplnily vonícími květy. Ovzduší
bylo příjemně chladivé a slavnostní. Jakmile Šrí Kršna začal hrát na flétnu, očaroval všechny gópíe z
celé Vrndávany. Nadcházející úplněk, červený obzor, chladivé ovzduší, klid a rozkvétající květy
tisíckrát zvětšily jejich zalíbení k tónům flétny. Všechny gópíe byly jiţ okouzleny Kršnovou krásou, a
kdyţ zaslechly zvuky Jeho flétny, zmocnila se jich touha Ho potěšit.
Jakmile zaslechly tóny flétny, zanechaly své práce a vydaly se za Kršnou. Jejich náušnice se při běhu
houpaly sem a tam. Rychle běţely k místu, které se nazývá Vamšívata. Některé z nich dojily krávy, ale
práci nedokončily a okamţitě se odebraly za Kršnou. Jiná gópí právě začala nadojené mléko
převařovat, avšak nestarala se, zdali mléko překypí a rychle odběhla za Kršnou. Další gópíe kojily své
malé děti a jiné předkládaly jídlo rodinným členům, ale všechny zanechaly svých činností a rychle
spěchaly k místu, kde hrál Kršna na flétnu. Některé obsluhovaly své manţely a jiné jedly, ale jakmile
zaslechly flétnu, nedbaly ani o své muţe, či jídlo a okamţitě odešly. Některé z nich se chtěly nalíčit a
pěkně se obléknout, neţ půjdou za Kršnou, ale naneštěstí nemohly dokončit kosmetické úpravy a ani se
pěkně obléknout, protoţe jejich touha po Kršnovi byla tak silná. Ve spěchu se ledabyle nalíčily a
některé si dokonce oblékly šaty, které se nosí na dolní části těla na horní a naopak.
Zatímco všechny gópíe rychle odcházely od svých povinností, jejich manţelé, bratři a otcové byli
překvapeni a chtěli vědět, kam jdou. Jako mladé dívky byly pod ochranou buď svých manţelů, starších
bratrů nebo otců. Všichni jim zakázali jít za Kršnou, ale ony je neposlechly. Je-li člověk připoután ke
Kršnovi a je-li si Kršny plně vědomý, nestará se o světské záleţitosti, i kdyţ jsou velice naléhavé.
Uvědomování si Kršny je tak mocné, ţe poskytne úlevu od všech hmotných činností. Šríla Rúpa
Gósvámí napsal velice pěkný verš, ve kterém jedna gópí radí druhé: ,,Moje milá přítelkyně, jestliţe
touţíš po poţitku, přátelství a lásce v materialistické společnosti, pak, prosím, nechoď za usmívajícím
se chlapcem Góvindou, který stojí na břehu řeky Jamuny a hraje na svou flétnu a Jehoţ rty jsou ozářeny
měsíčním světlem.`` Šríla Rúpa Gósvámí nepřímo naznačuje, ţe hmotný poţitek ztratí přitaţlivost pro
toho, koho okouzlil krásný usměvavý obličej Kršny. Je to zkouška, jak dalece člověk pokročil v
uvědomování si Kršny; ten, kdo dělá pokrok v uvědomování si Kršny, musí ztratit zájem o hmotné
činnosti a osobní smyslové uspokojení.
Někteří muţi skutečně zabránili gópíím, aby odešly za Kršnou a násilím je zavřeli do svých pokojů.
Jelikoţ nemohly jít za Kršnou, začaly se zavřenýma očima meditovat o Jeho transcendentální podobě,
kterou jiţ stejně měly vtisknutou ve své mysli. Dokázaly, ţe jsou největšími jogíny; v Bhagavadgítě se
říká, ţe člověk, který neustále myslí na Kršnu ve svém srdci s vírou a láskou, je povaţován za
nejvyššího ze všech jogínů. Jogín ve skutečnosti soustřeďuje svou mysl na podobu Šrí Višnua. To je
skutečná jóga. Kršna je původní podoba všech podob
Gópíe nemohly jít za
Kršnou osobně, a proto o Něm začaly rozjímat jako dokonalí jogíni.
V podmíněném stavu získávají ţivé bytosti dva druhy výsledků za plodné činnosti: podmíněná ţivá
bytost, která neustále hřeší, musí trpět, a ta, která se věnuje zboţným činnostem, získá hmotný poţitek.
V obou případech - hmotné utrpení či hmotný poţitek - je poţivatel či trpitel podmíněn hmotné přírodě.
Gópíe, které se shromáţdily na místě, kde se nacházel Kršna, pocházely z různých skupin. Skoro
všechny jsou věčnými Kršnovými společnicemi. V Brahma-sanhitě se říká, ţe v duchovním světě jsou
Kršnovi přátelé a zvláště gópíe projevem Kršnovy energie blaţenosti . Jsou expanzemi Šrímatí Rádhárání.
Kdyţ však Kršna projeví své transcendentální zábavy v hmotném světě v některém vesmíru, přidají se k
Němu nejen Jeho věční společníci, ale také ti, kdo jsou povýšeni na tuto úroveň z hmotného světa.
Gópíe, které vstoupily do Kršnových zábav v hmotném světě, byly předtím obyčejnými lidskými
bytostmi. I kdyby byly spoutány plodonosnou činností, nepřetrţitou meditací o Kršnovi se úplně
zbavily karmických reakcí. Jejich neukojitelná touha způsobená tím, ţe nemohly vidět Kršnu, je
osvobodila od všech hříšných reakcí a jejich radost z transcendentální lásky ke Kršnovi v Jeho
nepřítomnosti byla transcendentální všem reakcím za hmotné dobročinnosti. Ţivá bytost je v hmotném
světě podmíněna rození a smrti podle zboţných či hříšných činností, ale gópíe, které rozjímaly o
Kršnovi, transcendovaly obě postavení, očistily se a byly povýšeny na úroveň gópíí, které jsou
projevem Kršnovy energie blaţenosti. Plodonosné reakce hmotné přírody nemohly znečistit ţádnou z
gópíí, která soustředila svou mysl na Kršnu v duchu milenecké lásky a některé se okamţitě vzdaly
svých hmotných těl, jeţ se vyvinula vlivem tří kvalit hmotné přírody.
Mahárádţa Paríkšit vyslechl vysvětlení Šukadévy Gósvámího o postavení gópíí, které přišly s Kršnou
tancovat. Kdyţ slyšel, ţe některé z gópíí se zbavily hmotného znečištění rození a smrti rozjímáním o
Kršnovi jako o svém milenci, řekl: ,,Gópíe nevěděly, ţe Kršna je Nejvyšší Osobnost Boţství. Dívaly se
na Něho jako na hezkého chlapce a povaţovaly Ho za svého milence. Jak se tedy mohly vysvobodit z
hmotného podmínění rozjímáním o milenci?`` Zde bychom si měli uvědomit, ţe Kršna a obyčejné ţivé
bytosti si jsou kvalitativně rovni. Obyčejné ţivé bytosti, jsouce nedílnou součástí Kršny, jsou také
Brahma, ale Kršna je Nejvyšší - Parabrahma. Otázka tedy zní: můţe-li se oddaný vysvobodit z
hmotného znečištěného stadia pouhým myšlením na Kršnu, proč se také nemohou ostatní vysvobodit
rozjímáním o někom? Myslí-li někdo na svého muţe nebo syna nebo na jinou ţivou bytost, proč se
rovněţ neosvobodí z nečistého stadia hmotné přírody, kdyţ jsou všechny ţivé bytosti Brahma? To je
velmi inteligentní otázka, jelikoţ ateisté vţdy napodobují Kršnu. V této době, Kalijuze, si mnoho
darebáků o sobě myslí, ţe jsou na stejné úrovni jako Kršna a klamně přesvědčují ostatní, ţe myslet na
ně je stejně dobré jako myslet na Kršnu. Paríkšit Mahárádţa si uvědomoval nebezpečné postavení
slepých stoupenců těchto démonských podvodníků, a proto poloţil tuto otázku, která je tak naštěstí
zapsána ve Šrímad Bhágavatamu, aby varovala nevinné lidi, ţe myslet na obyčejného člověka a myslet
na Kršnu není totéţ.
Ve skutečnosti nemůţeme k sobě přirovnat myšlení na polobohy a myšlení na Kršnu. Vaišnava Tantra
také varuje, ţe ten, kdo klade Višnua, Nárájanu nebo Kršnu na stejnou úroveň s polobohy, se nazývá
ničema Šukadéva Gósvámí zodpověděl otázku Mahárádţi Paríkšita takto: ,,Můj milý
králi, tuto otázku jsem zodpověděl jiţ před touto událostí.``
Jelikoţ Paríkšit Mahárádţa chtěl vyjasnit celou situaci, jeho duchovní učitel mu chytře odpověděl:
,,Proč se znovu ptáš na věci, které jsem ti jiţ vysvětlil? Proč jsi tak zapomnětlivý?`` Duchovní mistr je
vţdy v nadřazeném postavení, a proto má právo pokárat svého učedníka. Šukadéva Gósvámí věděl, ţe
Mahárádţa Paríkšit nekladl tuto otázku kvůli sobě, ale aby varoval nevinné lidi, kteří mohou v
budoucnu povaţovat kohokoliv za rovného Kršnovi.
Šukadéva Gósvámí pak připomněl Paríkšitovi Mahárádţovi Šišupálovo spasení. Šišupála nesmírně
záviděl Kršnovi, a proto ho Kršna zabil. Jelikoţ Kršna je Nejvyšší Osobnost Boţství, Šišupálovi se
dostalo spasení díky tomu, ţe viděl Kršnu. Můţe-li být závistivý člověk spasen pouhým soustředěním
mysli na Kršnu, co se pak dá říci o gópíích, které jsou Kršnovi tak drahé a vţdy na Něho myslí s
láskou? Musí existovat rozdíl mezi nepřáteli a přáteli. Jestliţe Kršnovi nepřátelé mohli být vysvobozeni
z hmotného znečištění a splynout s Nejvyšším, pak se zajisté Jeho milí přátelé, jako gópíe, vysvobodí a
budou s Kršnou.
Šrí Kršna je kromě toho v Bhagavadgítě nazván Hršíkéša. Šukadéva Gósvámí také řekl, ţe Kršna je
Hršíkéša, Nadduše, zatímco obyčejný člověk je podmíněná duše pokryta hmotným tělem. Kršna a
Kršnovo tělo jsou stejné, protoţe je Hršíkéša. Jakýkoliv člověk, který rozlišuje mezi Kršnou a
Kršnovým tělem, je velice pošetilý. Kršna je Hršíkéša a Adhókšadţa. Mahárádţa Paríkšit pouţil v
tomto případě těchto dvou slov. Hršíkéša je Nadduše a Adhókšadţa je Nejvyšší Osobnosti Boţství
transcendentální hmotné přírodě. Zjevuje se takový jaký je ze své bezpříčinné milosti, a aby prokázal
laskavost obyčejným ţivým bytostem. Naneštěstí Ho hloupí lidé povaţují za obyčejného člověka a tím
si připravují cestu do pekla. Šukadéva Gósvámí znovu potvrdil, ţe Kršna je Nejvyšší Osobnost Boţství,
nezanikající, nezměřitelný a bez jakýchkoliv hmotných znečištění.
Dále poučil Mahárádţu Paríkšita, ţe Kršna není obyčejná bytost. Je Nejvyšší Osobnost Boţství, plná
všech duchovních vlastností. V hmotném světě se zjeví ze své bezpříčinné milosti a kdykoliv sestoupí,
zjeví se beze změn. To je také potvrzeno v Bhagavadgítě. Pán říká, ţe se zjevuje ve své duchovní
energii. Nezjevuje se pod vlivem hmotné energie. Hmotná energie je pod Jeho mocí. V Bhagavadgítě se
říká, ţe hmotná energie jedná pod Jeho dohledem. V Brahma-sanhitě je také potvrzeno, ţe hmotná
energie, známá jako Durgá, jedná jako stín, který se pohybuje s pohybem původního předmětu. Závěr
tedy zní, ţe kdyţ je kdokoliv a jakkoliv připoután ke Kršnovi nebo je okouzlen Jeho krásou,
vlastnostmi, bohatstvím, slávou, silou, odříkáním či vědomostmi nebo dokonce chtíčem, zlostí,
strachem, náklonností či přátelstvím, pak je zajištěno jeho osvobození z hmotného znečištění.
V osmnácté kapitole Bhagavadgíty Pán také říká, ţe je Mu velmi drahý ten, kdo se věnuje rozšiřování
uvědomování si Kršny. Kazatel se musí střetávat s mnoha obtíţemi ve svém úsilí rozšířit čisté
uvědomování si Kršny. Někdy musí trpět újmu na těle a někdy se také setká se smrtí. Toto sebeodříkání
činí kvůli Kršnovi. Kršna proto říká, ţe kazatel je Mu nesmírně drahý. Jestliţe Kršnovi nepřátelé
mohou očekávat spasení pouhým soustředěním mysli na Něho, co se pak dá řící o lidech, kteří jsou
Kršnovi milí? Z toho lze tedy usoudit, ţe spasení těch, kteří se věnují rozšiřování uvědomování si Kršny
na celém světě, je zaručeno za všech okolností. Kazatelé však nikdy nedbají o spásu, protoţe ten, kdo
se věnuje uvědomování si Kršny, oddané sluţbě, jiţ spásy dosáhl. Šukadéva Gósvámí proto ujistil krále
Paríkšita, ţe by neměl pochybovat o tom, ţe člověk, který je poután ke Kršnovi, se vysvobodí z
hmotného zajetí, protoţe Kršna je transcendentální pán všech mystických sil.
Kdyţ se všechny gópíe shromáţdily před Kršnou, jak jiţ bylo dříve popsáno, Kršna k nim začal mluvit
a přivítal je, zatímco je zároveň odrazoval slovními hříčkami. Kršna je nejlepší řečník; přednesl
Bhagavadgítu. Můţe hovořit o nejsloţitějších filozofických, politických, ekonomických či jiných
tématech. Také promlouval ke gópíím, které velmi miloval. Chtěl je okouzlit slovním ţonglérstvím, a
proto k nim promluvil takto: ,,Ó vrndávanské dámy, máte nesmírné štěstí a mám vás velice rád. Potěšilo
Mě, ţe jste sem přišly a doufám, ţe ve Vrndávaně je všechno v pořádku. Nyní Mi, prosím, poručte, co
pro vás mohu udělat. Proč jste sem přišly uprostřed noci? Posaďte se a povězte Mi, co pro vás mohu
udělat.``
Gópíe přišly, aby se mohly těšit v Kršnově společnosti, aby s Ním mohly tancovat, objímat Ho a líbat
se s Ním. Překvapilo je však, ţe je přivítal poněkud okázale a podle morálních pravidel. Choval se k
nim jako k obyčejným ţenám. Začaly se na sebe usmívat a pozorně Kršnu poslouchaly. Kdyţ Kršna
viděl, ţe se na Něho usmívají, řekl jim: ,,Moje milé přítelkyně, musíte vědět, ţe v noci je les velmi
nebezpečný. Všechna dravá zvířata dţungle, tygři, medvědi, šakalové a vlci, jsou v této době na lovu.
Vystavujete se nebezpečí. Nyní nenaleznete bezpečné místo. Zjistíte, ţe všude kam půjdete, pátrají tato
zvířata po kořisti. Myslím si, ţe velice riskujete, kdyţ sem chodíte v hloubi noci. Prosím, vraťte se
neprodleně domů.``
Kdyţ Kršna zjistil, ţe se stále usmívají, řekl: ,,Velice se Mi líbí vaše postavy. Všechny máte pěkné a
štíhlé pasy.`` Všechny gópíe byly nesmírně krásné. Jsou popsány slovem
coţ
znamená štíhlé v pase.
Kršna jim chtěl dát na vědomí, ţe nejsou dostatečně vyspělé, aby se o sebe mohly samy postarat, a ţe
ve skutečnosti potřebovaly ochranu. Nebylo od nich moudré, aby pozdě v noci odešly za Kršnou. Kršna
také naznačil, ţe byl stejně mladý jako ony: ,,Není slušné, aby se mladé dívky a hoši setkávali uprostřed
noci.`` Tato rada gópíe moc nerozveselila, a proto Kršna začal vysvětlovat celou záleţitost z jiného
hlediska.
,,Moje milé přítelkyně, vím, ţe jste opustily svoje domovy bez svolení vašich ochránců; proto si
myslím, ţe vás vaše matky, vaši otcové a starší bratři nebo i dokonce vaši synové, a nemluvě o vašich
manţelích, úzkostlivě hledají. Jsou určitě velice neklidní a pokud se budete zdrţovat zde, budou vás
všude hledat. Neotálejte tedy, vraťte se domů a uklidněte je.``
Kršnovy rady gópíe trochu zmátly a rozzlobily, a proto přenesly svou pozornost na krásu lesa. Celý les
byl osvětlen jasným měsíčním světlem, větřík se lehce proháněl mezi rozkvetlými květy a zelené lístky
stromů se ve vánku pohupovaly. Kršna vyuţil této příleţitosti a poškádlil dívky slovy: ,,Zdá se mi, ţe
jste se sem dnes v noci přišly kochat krásou vrndávanského lesa, ale nyní byste měly být spokojeny.
Vraťte se neprodleně domů. Je mi jasné, ţe jste všechny velmi ctnostné, takţe kdyţ jste se pokochaly
krásou lesa, vraťte se, prosím, domů a věnujte se vašim manţelům. Mnohé z vás jiţ jistě máte vlastní
děti, ačkoliv jste velmi mladé. Určitě jste je nechaly doma a pravděpodobně pláčou. Vraťte se, prosím,
okamţitě domů a nakojte je. Vím, ţe Mě máte velice rády a ţe vás sem přivedla transcendentální
náklonnost, kdyţ jste zaslechly Mou hru na flétnu. Vaše milostné pocity a láska ke Mně jsou správné,
protoţe jsem Nejvyšší Osobnost Boţství. Všechny ţivé bytosti jsou Mými nedílnými součástmi, a mají
proto ke Mně přirozený láskyplný vztah. Tuto náklonnost velice vítám a blahopřeji vám. Nyní se však
musíte vrátit domů. Ještě jednu věc vám musím vysvětlit - nejlepší náboţenskou zásadou ctnostné ţeny
je upřímná sluţba svému muţi. Ţena by měla být věrná pouze svému manţelovi, laskavá k přátelům
svého muţe, srdečná k jeho mladším bratrům, měla by poslouchat jeho rodiče a nejdůleţitější je, aby se
starala o děti.``
Tímto způsobem vysvětlil Šrí Kršna povinnosti ţeny. Také zdůraznil nutnost slouţit svému manţelovi:
,,Touţí-li ţena po povznesení na vyšší hvězdné soustavy po opuštění těla, neměla by se za ţádných
okolností rozvést se svým muţem, i kdyţ není nejlepšího charakteru, není bohatý nebo zámoţný, je-li
starý či nemocný následkem dlouhé nemoci. Kromě toho je ohavné, vyhledává-li nevěrná ţena jiného
muţe. Tyto zvyky jí znemoţní povýšení na nebeské planety a následky takových zvyků jsou
degradující. Vdaná ţena by neměla vyhledávat milence, neboť to není poţehnáno ţivotními zásadami
Véd. Jestliţe si myslíte, ţe Mě máte velice rády a touţíte po Mé společnosti, doporučuji vám, abyste se
o to nepokoušely v Mé osobní přítomnosti. Uděláte lépe, kdyţ se vrátíte domů a pouze o Mně budete
hovořit, myslet na Mne a neustálým vzpomínáním na Mne a zpíváním o Mně se určitě povýšíte na
duchovní úroveň. Není zapotřebí, abyste stály blízko Mne. Vraťte se, prosím, domů.``
Pokyny zde předloţené Nejvyšší Osobností Boţství gópíím nebyly vůbec sarkastické. Kaţdá upřímná
ţena by je měla brát velice váţně. Nejvyšší Pán zvláště zdůrazňoval mravní čistotu ţeny. Tyto zásady
by proto měla dodrţovat kaţdá ţena, která se chce povýšit na vyšší ţivotní úroveň. Kršna je středem
náklonnosti všech ţivých bytostí. Vyvineme-li náklonnost ke Kršnovi, pak překonáme všechny védské
příkazy. Gópíe to mohly dokázat, protoţe viděly Kršnu tváří v tvář. Ţádná ţena v podmíněném ţivotě
to nedokáţe. Naneštěstí se občas stane, ţe se nějaký darebák vydává za Kršnu, následuje monistickou
filozofii, a napodobováním Kršnova chování s gópíemi velmi nezodpovědně vyuţívá rásalíly k lákání
ţen a podvede je ve jménu duchovního poznání. Jako varování zde Šrí Kršna naznačil, ţe to, co bylo
moţné pro gópíe, není moţné pro obyčejné ţeny. Ačkoliv ţena můţe být povýšena uvědomováním si
Kršny, neměla by se nechat zlákat nějakým šejdířem, který prohlašuje, ţe je Kršna. Měla by se
soustřeďovat na oddané činnosti - zpívání a rozjímání o Kršnovi, jak se zde doporučuje. Nikdo by
neměl následovat lidi, kterým se říká sahadţijové, tj. tak zvané oddané, kteří berou všechno na lehkou
váhu.
Gópíe zesmutněly, kdyţ k nim Kršna promlouval tímto ne příliš povzbuzujícím způsobem, neboť se
domnívaly, ţe jejich touha tancovat tanec rása s Kršnou zůstane nesplněna. Zaplavila je úzkost a ze ţalu
začaly těţce dýchat. Místo aby se dívaly Kršnovi do tváře, sklonily hlavu, dívaly se na zem a špičkou
nohy malovaly na zemi různé obrazce. Ronily velké slzy, které jim smyly líčidlo z tváře. Slzy se jim
smíchaly s kunkumou na ňadrech a stékaly na zem. Nedokázaly Kršnovi nic říci, jen tiše stály. Svou
mlčenlivostí daly najevo, ţe se nesmírně trápí.
Gópíe nejsou obyčejné ţeny. V podstatě jsou na stejné úrovni s Kršnou, jsou Jeho věčnými
společnicemi. Jsou expanzemi Kršnovy energie blaţenosti, jak je potvrzeno v Brahma-sanhitě, a jako
Jeho energie se od Něho neliší. Kršnova slova je sklíčila, ale nechtěly proti Němu pouţít hrubých slov,
protoţe Ho milovaly z hloubi duše, z celého srdce. Přesto chtěly pokárat Kršnu za Jeho nevlídná slova a
oslovily Ho třesoucím se hlasem. Gópíe nosily ve svých srdcích pouze Kršnu. Byly úplně odevzdanými
dušemi. Pochopitelně se snaţily odpovědět, kdyţ slyšely taková nehezká slova, ale místo slov se jim
nahrnuly do očí slzy. Nakonec se jim podařilo promluvit: ,,Kršno, jsi velice krutý! Neměl bys tak
mluvit. Jsme duše zcela odevzdané Tobě. Přijmi nás, prosím, a nemluv tak krutě. Jsi zajisté Nejvyšší
Osobnost Boţství a můţeš jednat, jak se Ti zlíbí, ale nehodí se, abys s námi takto krutě zacházel.
Opustily jsme všechno a přišly za Tebou, jen abychom vyhledaly ochranu u Tvých lotosových nohou.
Víme, ţe jsi naprosto nezávislý a ţe můţeš učinit, co se Ti zlíbí, ale ţádáme Tě, abys nás neodmítal.
Jsme Tvoje oddané. Měl bys nás přijmout tak, jako Šrí Nárájana přijímá své oddané. Mnoho oddaných
uctívá Nárájanu, aby byli spaseni, a On je všechny spasí. Jak nás tedy můţeš odmítnout, kdyţ nemáme
ţádné jiné útočiště neţ Tvé lotosové nohy?``
,,Milý Kršno,`` pokračovaly gópíe, ,,jsi nejvyšší učitel. Tvoje pokyny ţenám, aby byly věrné svým
manţelům, laskavé ke svým dětem, pečlivě se staraly o domácí záleţitosti a poslouchaly starší rodinné
členy, jsou určitě v souladu s písmy. Víme však, ţe také můţeme dokonale dodrţovat pokyny písem,
kdyţ vyhledáme ochranu Tvých lotosových nohou. Naše manţele, přátele, členy rodu a děti máme rády
jen proto, ţe jsi přítomný, neboť jsi Nadduše všech ţivých bytostí. Ţivá bytost je bez Tvé přítomnosti
zbytečná. Kdyţ opustíš tělo, okamţitě umře a písma nařizují, aby mrtvola byla okamţitě vhozena do
řeky nebo spálena. Proto jsi naší nejmilejší osobností v tomto světě. Tím, ţe v Tebe věříme a milujeme
Tě, není moţné, abychom ztratily manţely, přátele, syny nebo dcery. Jestliţe Tě ţena přijme jako
nejvyššího manţela, nikdy svého manţela neztratí, jak se stává v tělesném ţivotním pojetí. Kdyţ Tě
přijmeme jako svrchovaného manţela, pak nepřipadá v úvahu, abychom se musely rozloučit, rozvést či
ovdovět. Jsi věčný manţel, věčný syn, věčný přítel a věčný pán a ten, kdo k Tobě vyvine vztah, je
navţdy šťastný. Jelikoţ učíš všechny náboţenské zásady, měly by být uctívány nejdříve Tvoje lotosové
nohy. Písma proto praví: první zásadou je uctívání Tvých lotosových nohou
(
). Kromě toho jsi jediný poţivatel, jediný vlastník a jediný přítel, jak je také
potvrzeno v Bhagavadgítě. Přišly jsme proto za Tebou, zanedbávajíce tak zvané přátele, společnost a
lásku, a nyní Ti chceme poskytnout poţitek. Dovol, abychom Ti neustále přinášely radost. Povaţuj nás
za svůj majetek, neboť to je Tvoje přirozené právo, a buď naším svrchovaným přítelem, neboť jím jiţ
stejně jsi. Dovol, abychom Tě objaly jako nejmilovanějšího.``
Gópíe potom řekly: ,,Ó Kršno s lotosovýma očima, neomezuj naši touhu Tě pojmout za manţela, touhu
kterou jsme tak dlouho uchovávaly v srdci. Kaţdý inteligentní člověk, který jedná ve vlastním zájmu,
vloţí celého svého milujícího ducha v Tebe. Osoby, které jsou svedeny vnější energií, a které se
spokojují s falešnými pojmy, se snaţí radovat nezávisle na Tobě. Tak zvaný manţel, přítel, syn, dcera
nebo otec a matka jsou pouze zdroje hmotných strastí. Nikdo v hmotném světě se nestane šťastný tím,
ţe má tzv. otce, matku, muţe, syna, dceru a přítele. Od rodičů se očekává, ţe budou ochraňovat svoje
děti, existuje však mnoho dětí, které trpí nedostatkem jídla a jsou bez domova. Existuje mnoho
výborných lékařů, ale kdyţ nemocný umře, ţádný doktor ho nedokáţe přivést k ţivotu. Existuje mnoho
způsobů, jak se ochraňovat, ale je-li člověk odsouzen, ţádný z ochranných prostředků mu nepomůţe a
bez Tvé ochrany se tzv. zdroje ochrany stanou pouhými zdroji neustálých strastí. Proto se k Tobě
modlíme, Pane pánů, abys nezabíjel naši vřelou touhu Tě získat za nejvyššího manţela.
Milý Kršno, jako ţeny jsme zajisté spokojeny, jsou-li naše srdce zaměstnána rodinnými záleţitostmi,
ale Ty jsi jiţ naše srdce ukradl. Nemůţeme je více zaměstnat rodinnými záleţitostmi. Kromě toho jsi
nás několikrát poţádal, abychom se vrátily domů, coţ je velmi dobrý příkaz, ale naneštěstí jsme zde
zkameněly. Nemáme sílu, abychom se od Tvých lotosových nohou vzdálily ani na krok. I kdyţ se
vrátíme domů, poslušny Tvého příkazu, co tam budeme dělat? Nejsme schopny jednat v Tvojí
nepřítomnosti. Místo abychom zaměstnaly srdce v rodinných záleţitostech jako ţeny, vyvinuly jsme
jiný druh chtíče, který neustále hoří v našich srdcích. Chceme Tě poţádat, milý Kršno, abys tento oheň
uhasil svým překrásným úsměvem a transcendentálními tóny vycházejícími z Tvých rtů. Neprokáţeš-li
nám tuto laskavost, určitě shoříme v ohni odloučení. Za takových okolností budeme pouze myslet na
Tebe a Tvoje překrásné rysy a opustíme svoje těla. Tímto si zajistíme místo u Tvých lotosových nohou
v příštím ţivotě. Milý Kršno, jestli si myslíš, ţe naše manţely uspokojí plamen naší smyslné touhy, aţ
se vrátíme domů, můţeme jenom namítnout, ţe to jiţ není moţné. Umoţnil jsi nám, abychom Tě jednou
v lese uspokojily a poloţil jsi ruku na naše ňadra, coţ jsme přijaly jako poţehnání, jako bohyně štěstí,
které Ti poskytují poţitek na Vaikunthalókách. Jelikoţ jsme okusily transcendentální poţitek,
nechceme jít k nikomu jinému, aby uspokojil naši touhu. Milý Kršno, polobozi neustále uctívají
lotosové nohy Bohyně štěstí, ačkoliv vţdy spočívá na Tvojí hrudi na vaikunthských planetách.
Podrobila se přísnému pokání a sebekázni, aby získala ochranu u Tvých lotosových nohou, které jsou
vţdy pokryty lístky tulsí. Tvoje lotosové nohy jsou jediným pravým útočištěm pro Tvé sluţebníky a
Bohyně štěstí, místo aby přebývala na Tvojí hrudi, sestoupí dolů a uctívá Tvoje lotosové nohy. Chceme
zůstat v prachu Tvých lotosových nohou. Neodmítej nás, prosím, protoţe jsme se Ti úplně odevzdaly.
Milý Kršno, jsi známý jako Hari. Ničíš strasti všech ţivých bytostí, zvláště těch, které opustily své
domovy a rodiny a úplně se Ti odevzdaly. Odešly jsme z domova s nadějí, ţe se Ti úplně odevzdáme a
oddáme. Pouze Tě prosíme, abychom Ti mohli slouţit. Nemusíš nás přijímat jako svoje ţeny. Přijmi
nás jako své sluţebné. Vzhledem k tomu, ţe jsi Nejvyšší Osobnost Boţství, získáváš potěšení z
parakíjarasy. Přišly jsme uspokojit Tvoje transcendentální touhy, jelikoţ jsi známý jako
transcendentální lovec ţen. Touţíme také po našem uspokojení, neboť pouhým pohledem na Tvůj
usměvavý obličej nás posedl chtíč. Přišly jsme za Tebou ozdobené různými klenoty a pěkně oblečené,
ale dokud nás neobejmeš, naše oděvy a krásné rysy zůstanou nedokonalé. Jsi Nejvyšší Osoba, a jestliţe
jako
neboli muţská ozdoba, doplníš naše pokusy se pěkně obléknout, pak
budou všechny naše touhy a ozdoby na těle úplné.
Milý Kršno, okouzlil nás pohled na Tebe, kdyţ Tě zdobí tilak a náušnice, okouzlil nás pohled na Tvůj
krásný obličej, Tvoje vlnité vlasy a vábivý úsměv. Také nás okouzlily Tvoje paţe, které vţdy zaručují
jistotu odevzdaným duším. Jsme rovněţ okouzleny Tvou hrudí, na které vţdy spočívá Bohyně štěstí, ale
nepřejeme si zaujmout Její postavení. Spokojíme se s tím, ţe budeme Tvými sluţebnicemi. Jestliţe nás
obviníš z prostituce, pak pouze odpovíme:, Kde je v těchto třech světech ţena, kterou neokouzlí Tvá
krása a rytmická píseň vycházející z Tvé transcendentální flétny?
vr V těchto třech světech není rozdílu mezi muţi a ţenami ve vztahu k Tobě, protoţe jak muţi, tak ţeny
náleţí do okrajové energie neboli
Nikdo ve skutečnosti není poţivatel nebo muţ; všichni
jsou určeni k Tvému poţitku. V těchto třech světech neexistuje ţena, která by dokázala zachovat svou
cudnost, jakmile ji jednou okouzlíš, neboť Tvoje krása je tak vznešená, ţe nejen muţi a ţeny, ale i
krávy, ptáci a ostatní zvířata, a dokonce i stromy, ovoce a květy - všichni a všechno - jsou okouzleni.
Co se pak dá říci o nás? Je však jisté, ţe tak jako Šrí Višnu vţdy ochraňuje polobohy před útoky
démonů, i Ty jsi sestoupil do Vrndávany, abys ochránil její obyvatele před různými strastmi. Ó milý
příteli souţených, poloţ laskavě ruku na naše planoucí ňadra a hlavy, protoţe jsme se Ti odevzdaly jako
Tvoje věčné sluţebnice. Jestliţe si však myslíš, ţe si spálíš své lotosu podobné dlaně, poloţíš-li je na
naše planoucí ňadra, můţeme Tě ujistit, ţe pocítíš pouze poţitek místo bolesti, tak jako se lotosový květ
těší prudkému slunečnímu ţáru, ačkoliv je velmi jemný a měkký.``
Jakmile Šrí Kršna, Nejvyšší Osobnost Boţství, vyslechl naléhavou ţádost gópíí, usmál se, a jelikoţ je k
nim velmi milostivý, začal je objímat a líbat, jak si přály, přestoţe je spokojen sám v sobě. Kdyţ se jim
s úsměvem díval do tváří, jejich krása se stokrát zvýšila. Vypadal jako měsíc v úplňku, obklopený
miliony zářících hvězd, kdyţ se radoval v jejich středu. Nejvyšší Pán, obklopen stovkami gópíí a
ozdoben barevnými květinovými girlandami, putoval vrndávanským lesem a někdy si zpíval pro sebe,
někdy zpíval společně s gópíemi. Kršna a gópíe dospěli k chladivému písčitému břehu řeky Jamuny,
kde rostly lilie a lotosové květy. V této transcendentální atmosféře se gópíe a Kršna těšili ze vzájemné
přítomnosti. Kdyţ se Kršna procházel s některou z gópíí po břehu, poloţil svou někdy ruku na její
hlavu nebo ňadra, anebo ji objal kolem pasu. Navzájem se štípali a laškovali spolu, dívajíce se jeden na
druhého. Jakmile se Kršna dotkl těl gópíí, jejich touha Ho obejmout vzrostla. Všem se to nesmírně
líbilo. Nejvyšší Pán tak poţehnal gópíe veškerou milostí, protoţe se radovaly v Jeho společnosti bez
jakékoliv stopy hmotného sexu.
Gópíe však zanedlouho zpyšněly, povaţujíce se za nejšťastnější ţeny vesmíru, protoţe je Kršna obdařil
svou společností. Šrí Kršna, který je také znám jako Kéšava, okamţitě porozuměl jejich hrdosti, jeţ
byla způsobena tím, ţe mohly být v Jeho přítomnosti, a aby jim prokázal bezpříčinnou milost a zkrotil
jejich falešnou pýchu; zmizel ze scény, čímţ projevil jednu ze svých vznešených vlastností -odříkání.
Nejvyšší Pán má vţdy šest vznešených majestátů a toto je příklad schopnosti odříkat si, coţ potvrzuje,
ţe Kršna na ničem vůbec nelpí. Je vţdy soběstačný a na ničem nezávislý. Toto je úroveň, na které se
odehrávají transcendentální zábavy.
30) Gópíe hledají Kršnu
Jakmile se Kršna neočekávaně ztratil, gópíe Ho všude hledaly. Dostaly strach a začaly po Něm šílet,
kdyţ Ho nemohly nikde najít. Rozjímaly o Kršnových zábavách s láskou a oddaností. Pohrouţily se do
myšlenek na Kršnu tak, ţe na všechno zapomněly a v zaslzených očích před sebou viděly zábavy s
Kršnou, jak s nimi rozmlouvá, objímá je, líbá a provádí jiné činnosti. Okouzleny Kršnou, napodobovaly
Jeho tanec, Jeho chůzi a Jeho úsměv, jakoby samy byly Kršna. Vzhledem k Jeho nepřítomnosti se
všechny zbláznily; kaţdá gópí se snaţila přesvědčit druhou gópí, ţe je Kršna. Poté se všechny
shromáţdily a hlasitě zpívaly Kršnovo jméno. Pohybovaly se z jedné části lesa do druhé, hledajíce
Kršnu. Kršna je ve skutečnosti všudepřítomný, je v nebi, je v lese, je v srdci, je vţdy všude.
Gópíe se proto vyptávaly na Kršnu stromů a rostlin. V lese rostly různé vysoké stromy a malé rostliny a
gópíe je oslovily: ,,Milý banjáne, neviděl jsi kolem procházet syna Mahárádţi Nandy, hrajícího na
flétnu a usmívajícího se? Ukradl nám srdce a ztratil se. Jestliţe jsi Ho viděl, řekni nám laskavě, kterým
směrem šel. Milý ašóku, milý nágo a milý čampako, viděli jste tudy procházet mladšího bratra
Balarámy? Zmizel, protoţe jsme byly pyšné.`` Gópíe si uvědomily příčinu Kršnova náhlého zmizení.
Věděly, ţe kdyţ se radovaly s Kršnou, povaţovaly se za nejšťastnější ţeny vesmíru, a vzhledem k tomu,
ţe zpyšněly, Kršna okamţitě zmizel, aby zkrotil jejich pýchu. Kršna nemá rád, jsou-li Jeho oddaní
pyšní na svou oddanou sluţbu Jemu. Přijímá sluţbu všech, ale nelíbí se Mu, kdyţ se jeden oddaný
povyšuje nad druhého. Má-li někdy oddaný takové pocity, Kršna je odstraní tak, ţe k němu změní své
chování.
Gópíe se pak obrátily na rostlinku tulsí: ,,Milá tulsí, Šrí Kršna tě má nesmírně rád, protoţe tvoje lístky
jsou vţdy u Jeho lotosových nohou. Milá málatí, milá malliko, milý jasmíne, Kršna se vás musel
dotknout, kdyţ kolem vás procházel poté, co nám poskytl transcendentální poţitek. Neviděly jste tudy
jít Mádhavu? Ó mangovníku, ó chlebovníku, ó hruško a strome asane! Ó ostruţiní, strome bele a
kadambo, všichni musíte být velice zboţní, protoţe ţijete na břehu Jamuny. Kršna tudy určitě prošel.
Řeknete nám laskavě, kam šel?``
Gópíe se pak podívaly na zem, po které kráčely a zeptaly se: ,,Milá Země, nevíme, kolik pokání a
odříkání jsi podstoupila, abys nyní mohla ţít s otisky Kršnových nohou na sobě. Vypadáš vesele; tyto
jásající stromy a rostliny jsou tvoje vlasy. Šrí Kršna musí mít z tebe radost, jak jinak tě mohl obejmout
ve své podobě jako Váraha, divoký kanec? Vyzvedl tě a vzal celou tvoji váhu na své kly, kdyţ jsi byla
ponořena hluboko ve vodě.``
Poté, co gópíe oslovily nesčetné mnoţství stromů, obrátily se na krásnou srnku, která se na ně mile
dívala. ,,Zdá se,`` řekly jí, ,,ţe Kršna, který je samotný Nejvyšší Nárájana, tudy musel projít se svou
společnicí Lakšmí, Bohyní štěstí. Jak jinak by bylo moţné cítit vůni pocházející z Jeho girlandy, která
je zbarvena červenou kunkumou z ňader Bohyně štěstí? Vypadá to, ţe tudy prošli a dotkli se tě; proto
se cítíš tak dobře a díváš se na nás tak klidně. Řekneš nám, kudy šel Kršna? Kršna je dobrodiní
Vrndávany. Je stejně milý k tobě jako k nám; kdyţ nás opustil, musel strávit chvíli ve tvé společnosti. Ó
šťastné stromy, myslíme na Kršnu, mladšího bratra Balarámy. Kdyţ tudy procházel, drţel v jedné ruce
lotosový květ a druhou objímal Bohyni štěstí. Určitě Ho potěšilo, ţe jste Mu projevily úctu a zajisté se
na vás díval s velkým potěšením.``
Některé gópíe se pak dotazovaly svých přítelkyň: ,,Milé druţky, proč se nezeptáte těchto popínavých
rostlin, které tak vesele objímají velké stromy, jakoby to byly jejich manţelé? Kršna se určitě nehty
dotkl květů těchto rostlin. Proč by jinak byly tak veselé?``
Gópíe se unavily hledáním Kršny a začaly mluvit jako šílené. Mohly se uspokojit jedině
napodobováním různých Kršnových zábav. Jedna z nich napodobila démonici Pútanu, druhá
napodobila Kršnu a začala sát její prs. Jiná gópí napodobila ruční vozík, druhá gópí si pod ni lehla a
začala kopat nohama jako Kršna, kdyţ zabil démona Šakatásuru. Napodobily malého Kršnu leţícího na
zemi a jedna gópí se stala démon Trnávarta a vynesla malého Kršnu do nebe; jedna z gópíí začala
napodovat Kršnu, kdyţ se pokoušel chodit, cinkaje svými rolničkami. Dvě gópíe napodobily Kršnu a
Balarámu a další napodobily pasáčky. Jedna gópí na sebe vzala Bakásurovu podobu a jiná ji donutila
spadnout na zem, tak jako Bakásura spadl, kdyţ byl zabit. Podobným způsobem porazila jedna gópí
Vatsásuru. Tak jako Kršna volal na své krávy různými jmény, gópíe Ho napodobovaly a volaly na
krávy jejich jmény. Jedna z gópíí začala hrát na flétnu a jiná ji chválila stejným způsobem, jakým
Kršnovi přátelé chválili Kršnu, kdyţ hrál na flétnu. Jedna z gópíí vzala druhou gópí na záda, jako to
dělával Kršna se svými přáteli. Gópí, která nesla svou přítelkyni, byla tak pohrouţena do myšlenek na
Kršnu, ţe se vychloubala, jako by byla sama Kršnou: ,,Jen se všechny podívejte na mé ladné pohyby!``
Jedna gópí zvedla ruku, přes niţ si přehodila kus oděvu a řekla: ,,Nyní se nemusíte obávat lijáku a
hurikánu. Zachráním vás!`` Tímto způsobem napodobovala zvednutí kopce Góvardhana. Jiná gópí
násilím poloţila svoji nohu na hlavu druhé gópí a řekla: ,,Ty mizerný Kálijo! Přísně tě potrestám. Musíš
odsud odejít! Sestoupil jsem na Zem, abych potrestal všechny bídáky!`` Další gópí řekla svým druţkám:
,,Podívejte se! Plameny lesního poţáru se blíţí přímo k nám, aby nás pohltily! Zavřete oči a já vás
okamţitě zachráním před nebezpečím.``
Tímto způsobem zasáhla Kršnova nepřítomnost hluboko do jejich srdce a přiváděla je k šílenství.
Dotazovaly se na Něho stromů a rostlin. Na některých místech našly otisky znaků Jeho chodidel zástavu, lotosový květ, trojzubec, blesk atd. Jakmile zahlédly Jeho stopy, zvolaly: ,,Ó, zde jsou otisky
Kršnových chodidel! Všechny znaky, jako vlajku, lotosový květ, trojzubec a blesk zřetelně vidíme.``
Gópíe se vydaly po Jeho stopách a zanedlouho uviděly ještě jedny stopy vedle nich, coţ je velice
zarmoutilo. ,,Milé přítelkyně, podívejte! Komu patří tyto stopy? Jsou vedle šlépějí syna Nandy
Mahárádţi. Byl to určitě Kršna, který poloţil svou ruku na nějakou gópí jako slon, který kráčí vedle své
milované druţky. Měly bychom tedy vědět, ţe tato gópí slouţí Kršnovi s větší láskou neţ my, a proto Ji
nemohl opustit, ačkoliv opustil nás. Vzal Ji s sebou. Milé přítelkyně, představte si, jak transcendentálně
slavný je prach tohoto místa. Dokonce i Brahmá, Šiva a Bohyně štěstí Lakšmí uctívají prach Kršnových
lotosových nohou. Zároveň je nám ale líto, ţe tato gópí šla s Kršnou, a můţe se radovat z nektaru
Kršnových polibků a nechává nás tady naříkat. Jenom se podívejte! Zde, na tomto místě, Její stopy
zmizely. Vypadá to, jakoby Kršna vzal Rádhárání na ramena, protoţe Ji píchala suchá tráva. Ó, musí Ji
mít tak rád. Na tomto místě Kršna utrhl nějaké květy, aby Rádhárání potěšil, protoţe si zde stoupl na
špičky, aby dosáhl na květy vysoko na větvích; na zemi jsou pouze poloviční otisky. Milé přítelkyně,
podívejte se, zde musel Kršna sedět s Rádhárání a snaţil se Jí zasunout květy do vlasů. Můţete si být
jisté, ţe tady oba seděli. Kršna je soběstačný; nemusí získávat poţitek z nějakého jiného zdroje, ale jen
aby uspokojil svou oddanou, choval se k Rádhárání úplně stejně, jako ţádostivý chlapec k dívce. Kršna
je tak milostivý, ţe vţdy toleruje nepříjemnosti způsobené jeho druţkami.``
Tímto způsobem poukazovaly gópíe na chyby, jichţ se dopustila gópí, která byla s Kršnou. Řekly, ţe
vedoucí gópí, Rádhárání, která byla samotná s Kršnou, musí být velice hrdá na své postavení a myslí si
o sobě, ţe je ze všech gópíí nejlepší. ,,Jestliţe však neměla neobyčejné vlastnosti a nebyla krásná, jak s
Ní Kršna mohl být sám a nechat nás o samotě? Odvedla Kršnu do hlubokého lesa a řekla Mu:, Můj milý
Kršno, unavila jsem se a nemohu dál. Nes Mne proto, kam chceš. ` Kdyţ k Němu Rádhárání mluvila,
Kršna Ji asi odpověděl:, Dobrá, vylez Mi na ramena, ` ale pak náhle zmizel. Rádhárání pro Něho musí
nyní naříkat:, Můj miláčku, Můj nejdraţší, jsi tak jemný a mocný. Kde jsi? Jsem Tvoje poslušná
otrokyně. Nesmírně se rmoutím, prosím Tě, vrať se. ` Kršna se k Ní však nevrátil, asi Ji pozoruje z
úkrytu a má radost z Jejího zármutku.``
Všechny gópíe kráčely hlouběji a hlouběji do lesa ve snaze najít Kršnu, ale kdyţ se dozvěděly, ţe
Kršna ve skutečnosti Rádhárání opustil, velice je to zarmoutilo. To je zkouška uvědomování si Kršny.
Zpočátku cítily trochu závist, ţe Kršna odešel pouze s Rádhárání a nechal ostatní gópíe samotné, ale
jakmile se dozvěděly, ţe Kršna také opustil Rádhárání, a ţe Rádhárání teď někde naříká, cítily s Ní
soucit. Potom gópíe Rádhárání našly a všechno od Ní vyslechly, jak se nezdvořile chovala, jak byla
pyšná a jak Kršna zkrotil Její hrdost. Všechny gópíe, včetně Rádhárání, pak vešly ještě hlouběji do lesa,
aţ neviděly ţádné měsíční světlo.
Zastavily, kdyţ zjistily, ţe je kolem nich větší a větší tma. Jejich mysl a inteligence byly pohrouţeny do
myšlenek o Kršnovi; všechny napodobovaly Kršnovy činnosti a Jeho řeč. Vzhledem k tomu, ţe Kršnovi
úplně odevzdaly své srdce a duši, začaly Ho opěvovat, zapomínajíce na rodinné povinnosti. Všechny
gópíe se sešly na břehu Jamuny a v naději, ţe se k nim Kršna vrátí opěvovaly jednoduše Jeho slávu .
31) Písně pastýřek
Jedna gópí řekla: ,,Můj milý Kršno, od doby, kdy ses narodil v této zemi Vradţabhúmi, vypadá
všechno překrásně. Vrndávanská země se proslavila a zdá se, jako by zde Bohyně štěstí neustále sídlila.
Pouze my jsme velice nešťastné, protoţe Tě hledáme a nemůţeme Tě zahlédnout ani s největším úsilím.
Náš ţivot na Tobě úplně závisí, a proto Tě prosíme, aby ses k nám opět vrátil.``
Druhá gópí řekla: ,,Můj milý Kršno, jsi ţivot a duše dokonce i lotosového květu, který roste v jezerech
s křišťálovou vodou po podzimních deštích. Pokud se aspoň krátce nepodíváš na lotosové květy, tak
zvadnou, ačkoliv jsou tak krásné. Rovněţ my bez Tebe umíráme. Nejsme ve skutečnosti ani Tvými
ţenami, ani otrokyněmi. Nikdy jsi s námi neměl ţádné výdaje, přesto nás k Tobě poutá Tvůj pohled.
Jestliţe nyní umřeme, aniţ se na nás podíváš, poneseš zodpovědnost za naši smrt. Zabít ţenu je zajisté
velmi hříšné, a kdyţ za námi nepřijdeš, umřeme, a budeš muset trpět následky za tento hřích. Prosíme,
přijď se na nás podívat. Nemysli si, ţe člověka lze zabít jen nějakou zbraní. Zabíjí nás jiţ Tvá
nepřítomnost. Měl by sis uvědomit, ţe budeš zodpovědný za zabití ţen. Jsme Ti velice vděčné, protoţe
jsi nás mnohokrát ochránil - před jedovatou vodou z Jamuny, hadem Kálijou, Bakásurou, Indrovým
hněvem a jeho prudkými lijáky, před lesním poţárem a dalšími pohromami. Jsi největší a nejmocnější.
Je úţasné, ţes nás tolikrát zachránil před různým nebezpečím, ale překvapuje nás, ţe nás nyní
zanedbáváš. Milý Kršno, drahý příteli, víme velmi dobře, ţe ve skutečnosti nejsi synem matky Jašódy a
pastevce Nandy Mahárádţi. Jsi Nejvyšší Osobnost Boţství a Nadduše všech ţivých bytostí. Zjevil ses v
tomto světě ze své bezpříčinné milosti na prosbu Šrí Brahmy, abys ochránil tento svět. Z laskavosti ses
zjevil v dynastii Jádavů. Ó nejlepší z jaduovské dynastie, neodmítneš ochranu nikomu, kdo vyhledá
útočiště u Tvých lotosových nohou ze strachu před materialistickým způsobem ţivota. Tvoje pohyby
jsou sladké, jsi nezávislý a jednou rukou se dotýkáš Bohyně štěstí a v druhé drţíš lotosový květ. To je
Tvůj neobyčejný rys. Prosíme Tě proto, aby ses před námi zjevil a poţehnal nám lotosovým květem,
který drţíš v ruce.
Milý Kršno, zabíjíš strach vrndávanských obyvatel. Jsi nesmírně mocný hrdina a víme, ţe jenom svým
líbezným úsměvem dokáţeš zabít zbytečnou pýchu svých oddaných stejně dobře, jako i pýchu ţen jako
jsme my. Jsme pouze Tvými sluţebnicemi a otrokyněmi; prosíme proto, abys nás přijal a ukázal nám
svůj překrásný obličej podobný lotosu.
Milý Kršno, velmi jsme po Tobě zatouţily, jakmile ses nás dotkl svýma lotosovýma nohama. Tvé
lotosové nohy, u kterých oddaní vyhledávají útočiště, zajisté ničí všechny druhy hříšných činností. Jsi
také laskavý k obyčejným zvířatům, jeţ se uchýlí u Tvých lotosových nohou. Tvé lotosové nohy jsou
rovněţ sídlem Bohyně štěstí, přesto jimi tancuješ na hlavě hada Káliji. Nyní Tě prosíme, abys je
laskavě poloţil na naše ňadra a utišil naši neovladatelnou touhu Tě pohladit.
Ó Pane, Tvoje půvabné lotosové oči jsou krásné a potěšující. Tvá sladká slova tak fascinují, ţe těší i
největší učence, které také okouzluješ. Přitahuje nás k Tobě Tvá řeč, krása Tvého obličeje a očí, a proto
Tě prosíme, abys nás uspokojil sladkými polibky. Milý Pane, Tvá slova nebo slova popisující Tvé
činnosti jsou plná nektaru a pouhé rozmlouvání o Tobě nebo naslouchání Tvé řeči můţe zachránit
člověka před planoucím ohněm hmotné existence. Velcí polobozi jako Brahmá a Šiva vţdy opěvují
slávu Tvých slov. Činí tak, aby odstranili hříšné činnosti všech ţivých bytostí hmotného světa. Pokusí-li
se kdokoliv naslouchat Tvým transcendentálním slovům, rychle se povýší na úroveň zboţných činností.
Tvoje slova poskytují vaišnavům transcendentální poţitek a svaté osoby, které se věnují rozšiřování
Tvého transcendentální poslání na celém světě, jsou nejdobročinnější lidé.`` (Také Rúpa Gósvámí to
potvrdil, kdyţ popsal Šrí Čaitanju jako nejštědřejšího avatára, protoţe Šrí Čaitanja svobodně rozdával
Kršnova slova a lásku ke Kršnovi po celém světě.)
,,Milý Kršno,`` pokračovaly gópíe, ,,jsi velice chytrý. Dovedeš si představit, jak se trápíme, kdyţ
myslíme na Tvůj milý úsměv, na Tvůj příjemný pohled, na to jak se s námi procházíš ve vrndávanském
lese a na štěstí z rozjímání o Tobě? Tvé rozhovory s námi na odloučených místech byly povzbuzující.
Nyní se trápíme, kdyţ vzpomínáme na Tvé chování. Zachraň nás, prosím. Milý Kršno, určitě je Ti
známo, ţe nás naplní zármutek, kdyţ jdeš z Vrndávany pást krávy do lesa. Souţí nás pouhé pomyšlení,
ţe suchá tráva a drobné kamínky v lese rozdírají Tvoje jemné lotosové nohy! Tolik na Tobě lpíme, ţe
neustále myslíme na Tvoje lotosové nohy.
Ó Kršno, kdyţ se vracíš se zvířaty z pastvin, vidíme, jak Ti vlnité vlasy padají do obličeje a jsi
zaprášen prachem, který zvířily krávy svými kopyty. Vidíme Tvůj jemný úsměv a naše touha po poţitku
s Tebou vzroste. Ó milý Kršno, jsi svrchovaný milenec a vţdy poskytneš útočiště odevzdaným duším.
Plníš přání všech; dokonce i Brahmá, stvořitel vesmíru, uctívá Tvoje lotosové nohy. Nepochybně
poţehnáš komukoliv, kdo uctívá Tvoje lotosové nohy. Nezlob se tedy na nás, poloţ své lotosové nohy
na naše ňadra a zbav nás tak našeho utrpení. Milý Kršno, touţíme po Tvých polibcích, kterými
zahrnuješ i svou flétnu. Tóny Tvé flétny okouzlují celý svět a také naše srdce. Vrať se laskavě a polib
nás svými nektarovými ústy.``
Kdyţ se Šrí Kršna znovu objevil před gópíemi, vypadal velice krásně, jak se náleţí na osobu vlastnící
všechny druhy bohatství. V Brahma-sanhitě se říká, ţe Kršna osobně není obzvláště krásný, ale kdyţ se
Jeho energie - především Jeho energie blaţenosti, kterou zastupuje Rádhárání - expanduje, vypadá
velkolepě (
). Májávádské pojetí
dokonalosti, ţe Absolutní Pravda nemá energie, se zakládá na nedostatečném poznání. Absolutní
Pravda by se stala ve skutečnosti nedokonalou, kdyby neprojevila své různé energie.
znamená, ţe Jeho tělo má transcendentální podobu věčné blaţenosti a
poznání. Kršna je vţdy obklopen různými energiemi, a proto je dokonalý a krásný. Z Brahma-sanhity a
Skandapurány se můţeme dozvědět, ţe Kršnu vţdy obklopují tisíce bohyň štěstí. Všechny gópíe jsou
bohyně štěstí a Kršna je drţel za ruce na břehu řeky Jamuny.
Ve Skanda Puráně se říká, ţe z mnoha tisíců gópíí je 16 000 nejdůleţitějších; z těchto 16 000 gópíí
zvláště vyniká 108 gópíí; z těchto 108 gópíí má zvláštní postavení osm gópíí; z těchto osmi gópíí jsou
Rádhárání a Čandrávalí nejvýznačnější a z těchto dvou pastýřek je Rádhárání nejpřednější.
Kdyţ Kršna vstoupil do lesa na břehu Jamuny, měsíční světlo rozehnalo temnotu. V tomto ročním
období kvetly květy stromů kunda a kadamba a lehký vánek roznášel jejich vůni. Včely poletovaly sem
a tam, povaţujíce vůni za med. Gópíe nakupily měkký písek, který pokryly látkou, a utvořily tak pro
Kršnu sedátko.
Gópíe, které se tam shromáţdily, byly většinou všechny stoupenci Véd. Ve svých předešlých
zrozeních, během zjevení Šrí Rámačandry, byly védskými učenci, kteří touţili po manţelském spojení
se Šrí Rámačandrou. Rámačandra jim poţehnal, ţe budou přítomny při zjevení Šrí Kršny a Kršna splní
jejich touhy. Během Kršnova zjevení se védští učenci narodili jako gópíe ve Vrndávaně; jako mladé
pastevkyně mohly být ve společnosti Kršny, čímţ se jim splnila touha z předešlého ţivota. Dosáhly
konečného cíle své dokonalé tuţby a měly takovou radost, ţe netouţily po ničem jiném. Toto je
potvrzeno v Bhagavadgítě: kdyţ člověk dospěje k Nejvyšší Osobnosti Boţství, pak po ničem netouţí.
Jakmile gópíe získaly Kršnovu společnost, byl pryč nejen jejich nářek nad Kršnovou nepřítomností, ale
i jejich ţal. Cítily, ţe nemají ţádné jiné touhy. Plně uspokojeny v Kršnově společnosti, rozprostřely své
šaty na zemi. Jejich oděvy byly zhotoveny z jemné lněné tkaniny, zbarvené červenou kunkumou, která
zdobila jejich ňadra. Kršna byl jejich ţivotem a duší a vytvořily pro Něho pohodlné sedátko.
Kršna zkrásněl, kdyţ seděl mezi gópíemi. Velcí jogíni, jako Šrí Šiva, Šrí Brahmá a dokonce i Šrí Šéša
a další, se neustále snaţí upoutat svou pozornost na Kršnu ve svých srdcích, ale zde gópíe ve
skutečnosti viděly Kršnu sedícího před sebou na svých oděvech. Kršna vypadal ve společnosti pastýřek
velmi krásně. Gópíe jsou nejpůvabnější dívky ze všech tří světů a shromáţdily se kolem Kršny, aby s
Ním byly pohromadě.
Zde je vhodné se zeptat, jak je moţné, ţe Kršna seděl mezi tolika gópíemi a přesto seděl sám. Slovo
je velmi důleţité v tomto verši. V Bhagavadgítě se říká:
označuje Nejvyššího Pána v podobě Nadduše v srdci všech.
Kršna také ukázal tuto vlastnost tím, ţe se projevil jako Paramátmá ve skupině gópíí. Kršna seděl po
boku kaţdé pastýřky, aniţ by Ho ostatní viděly. Byl k nim tak milostivý, ţe místo aby byl v jejich
srdcích a byl uctíván v jogínské meditaci, posadil se vedle nich. Tím, ţe se zjevil vně, prokázal zvláštní
milost gópíím, které jsou největšími kráskami celého stvoření. Jakmile gópíe získaly svého milovaného
Pána, těšily Ho pohybem obočí, usměvem a také potlačením svého hněvu. Některé z nich si poloţily
Kršnovy lotosové nohy do klína a začaly je masírovat. Usmívajíce se, důvěrně projevily svůj potlačený
hněv a řekly: ,,Milý Kršno, jsme obyčejné ţeny z Vrndávany a nevíme nic o védském poznání - co je
správné a co ne. Jelikoţ jsi velice učený, chtěly bychom se Tě zeptat a očekáváme správnou odpověď.
Zjistily jsme, ţe milenci mezi sebou jednají třemi způsoby. Jedni pouze lásku přijímají, jiní lásku
projevují, i kdyţ společník jedná protikladně, a třetí skupina lidí se v milostném jednání nechová ani
kladně, ani záporně. Kterým z těchto tří dáváš přednost, a které bys nazval upřímné?``
Šrí Kršna odpověděl: ,,Moje milé přítelkyně, osoby, které jednoduše opětují milostné jednání svého
partnera, jsou jako obchodníci. Poskytují pouze tolik lásky, kolik obdrţí od svého druha. Prakticky se o
lásce nedá mluvit. Je to pouze obchodní jednání a je sobecky zaměřeno. Lepší je druhá třída lidí, kteří
milují navzdory protikladům svého druha; dokonce i ti, kdo jsou vlaţní v milostných záleţitostech, jsou
lepší neţ obchodníci. Upřímnou lásku lze vidět ve vztahu otce nebo matky ke svým dětem navzdory
nevšímavosti jejich dětí. Lidé v třetí skupině ani neopětují, ani neodmítají. Mohou být dále rozděleni do
dvou podskupin. Jedni jsou spokojeni sami se sebou a nevyţadují ničí lásku. Nazývají se
coţ znamená, ţe jsou pohrouţeni do myšlenek na Nejvyšší Osobnost Boţství, a proto
nedbají, zdali je někdo miluje nebo ne. Lidé z druhé podskupiny jsou však nevděční a necitelní a bouří
se proti nadřízeným osobám. Syn například můţe být necitelný a neopětuje lásku svým milujícím
rodičům, přetoţe od nich obdrţel různé věci. Tito lidé jsou obvykle známí jako
, coţ
znamená, ţe zavrhují laskavost, kterou jim prokázali rodiče nebo duchovní učitel.``
Kršna nepřímo zodpověděl otázky pastýřek, i ty, které měly naznačit, ţe se k nim nechoval správně.
Kršna odpověděl, ţe je jako Nejvyšší Osobnost Boţství spokojený sám se sebou. Nevyţaduje ničí lásku
a zároveň řekl, ţe není nevděčný.
,,Moje milé přítelkyně,`` pokračoval Kršna, ,,moţná, ţe vás zarmoutila Moje slova a činy, ale měly
byste vědět, ţe někdy neoplácím jednání Mých oddaných vůči Mně. Zdá se, ţe Moji oddaní jsou ke
Mně poutáni, ale někdy neopětuji jejich pocity, abych zvýšil jejich lásku ke Mně více a více. Kdyby
mohli ke Mně snadno dospět, mohli by si myslet:, Kršnu lze tak snadno získat,
vr a proto někdy neodpovím. Kdyţ někdo nemá peníze, ale za nějakou dobu nashromáţdí bohatství a
ztratí je, pak bude myslet na ztracený majetek dvacet čtyři hodiny denně. Podobně se ztratím Mým
oddaným, abych zvýšil jejich lásku, a místo aby na Mne zapomněli, cítí, ţe jejich láska ke Mně
vzrostla. Moje milé přítelkyně, nemyslete si, ţe jsem s vámi jednal jako s obyčejnými oddanými. Vím,
kdo jste. Vzdaly jste se veškerých společenských a náboţenských závazků, přerušily jste styk se svými
rodiči. Přišly jste za Mnou a milovaly Mne, nedbajíce na společenská pravidla a náboţenské povinnosti.
Jsem vám tak zavázán, ţe se k vám nemohu chovat jako k obyčejným oddaným. Nemyslete si, ţe jsem
byl od vás daleko. Byl jsem blízko vás. Chtěl jsem prostě vědět, jak po Mně touţíte v Mé
nepřítomnosti. Nehledejte proto ve Mně chybu. Jelikoţ Mne máte tak rády, promiňte Mi laskavě,
dopustil-li jsem se nějakého přestupku. Nedokáţi se vám odměnit za vaši nepřetrţitou lásku ani po
mnoho ţivotů polobohů. Je nemoţné odplatit nebo ukázat vděčnost za vaši lásku; spokojte se proto se
svými zboţnými činnostmi. Projevily jste vzácnou oddanost vůči Mně, překonávajíce největší potíţe,
jeţ vyvstávají z rodinného styku. Prosím, abyste se spokojily se svým vzorným charakterem, neboť
tento dluh nedokáţi splatit.``
Ukázkový charakter oddané sluţby oddaných Vrndávany je nejčistší druh oddanosti. Autoritativní
písma předpisují, ţe oddaná sluţba musí být
a
Znamená to, ţe
oddaná sluţba Kršnovi nemůţe být zastavena politickými nebo náboţenskými konvencemi. Oddaná
sluţba je vţdy transcendentální. Hlavně gópíe ukázaly, jak čistě a oddaně slouţit Kršnovi a to do takové
míry, ţe jim Kršna zůstal dluţen. Šrí Čaitanja proto řekl, ţe oddaná sluţba projevená gópíemi ve
Vrndávaně předčí všechny ostatní způsoby určené k dosaţení Nejvyšší Osobnosti Boţství.
32) Popis tance rása
Gópíe velmi potěšila uklidňující slova Šrí Kršny, Nejvyšší Osobnosti Boţství. Úplně se také zbavily
velkého utrpení, které zaţily následkem odloučení, protoţe mohly nejen naslouchat Jeho slovům, ale
také se dotýkat Jeho rukou a nohou. Nejvyšší Pán potom začal tanec rása. Tanec ve středu mnoha dívek
se nazývá rása. Kršna tedy tancoval mezi nejkrásnějšími a nejšťastnějšími dívkami ze všech tří světů.
Pasačky z Vrndávany, které byly ke Kršnovi velice přitahovány, s Ním tančily ruku v ruce.
Kršnův tanec rása by neměl být přirovnán ke kterémukoliv hmotnému tanci jako ples nebo taneční.
Tanec rása je plně duchovní činnost. Aby Kršna, nejvyšší mystik, ustanovil tuto skutečnost, proměnil se
do mnoha podob a postavil se po boku kaţdé gópíe. Poloţil své ruce na ramena gópíí, které stály na
Jeho stranách a začal s nimi tancovat. Gópíe nepostřehly Kršnovu mystickou proměnu a kaţdé se zdálo,
ţe Kršna je pouze s ní. Nad hlavami jim přeletovalo mnoho letadel s obyvateli nebeských planet, kteří
touţili shlédnout Kršnův překrásný tanec s gópíemi. Gandharvové a Kinnarové začali zpívat a všichni
Gandharvové, doprovázeni svými ţenami, začali shazovat na tanečníky květy.
Kdyţ gópíe a Kršna spolu tancovali, vytvářelo zvonění jejich přívěsků a náramků příjemnou hudbu.
Zdálo se, ţe Kršna byl zelený safírový medailonek na zlatém náhrdelníku, ozdobeném drahými kameny.
Tělesné tvary Kršny a gópíí při tanci byly neobyčejné. Pohyby jejich nohou, způsob, jakým se drţeli,
pohyby jejich obočí, jejich úsměvy, pohyby ňader a šatů gópíí, jejich náušnice, jejich tváře, jejich květy
ozdobené vlasy, jejich zpěv a tanec, to vše dohromady vypadalo jako mraky, hřmění, sníh a blýskání.
Kršnův zjev se podobal skupině mraků, zpěv byl jako hřmění, krása gópíí připomínala blýskání na
obloze a kapičky potu na jejich tvářích vypadaly jako padající sníh. Tímto způsobem byli Kršna a gópíe
plně zabráni do tance.
Gópíím zčervenaly krky, protoţe touţily po poţitku s Kršnou víc a víc. Kršna tleskal do rytmu jejich
zpěvu, aby je uspokojil. Celý svět je ve skutečnosti plný Kršnova zpěvu a různé druhy ţivých bytostí ho
oceňují různými způsoby. To je potvrzeno v Bhagavadgítě:
Kršna tancuje a všechny ţivé bytosti také tancují, ale mezi tancem v duchovním světě a tancem v
hmotném světě je rozdíl. To je vyjádřeno autorem Čaitanja-čaritámrty, který říká, ţe nejlepší tanečník
je Kršna a všichni jsou Jeho sluţebníci. Všichni se snaţí napodobit Kršnovo tancování. Ti, kdo si jsou
opravdu vědomí Kršny, reagují správně na Kršnův tanec: nesnaţí se tancovat nezávisle. Ale ti, kteří
jsou v hmotném světě, se snaţí napodobit Kršnu jako Nejvyšší Osobnost Boţství. Ţivé bytosti tancují
pod řízením Kršnovy máji a myslí si, ţe jsou Kršnovi rovni. To však není pravda. V duchovním ţivotě
takové pojetí neexistuje, neboť osoba vědomá si Kršny ví, ţe Kršna je nejvyšší pán a všichni jsou Jeho
sluţebníci. Měli bychom tancovat, abychom potěšili Kršnu a ne Ho napodobovat nebo se stát rovni
Nejvyšší Osobnosti Boţství. Gópíe chtěly Kršnu potěšit, a proto kdyţ Kršna zpíval, povzbuzovaly Ho
slovy: ,,Výborně, výborně.`` Někdy Kršnu potěšily překrásnou hudbou a On je odměnil vychvalováním
jejich zpěvu.
Některé gópíe se z tance a pohybu unavily a poloţily si ruce na Kršnova ramena. Jejich vlasy se
rozpustily a květy spadly na zem. Kdyţ si poloţily ruce na Jeho ramena, zaplavila je vůně Jeho těla,
která pocházela z lotosu, aromatických květů a santálové masti. Naplnila je láska ke Kršnovi a začaly se
s Ním líbat. Některé gópíe přitiskly své tváře na Jeho a Kršna jim z úst nabízel rozkousaný arakový
oříšek, jenţ vyměnily s velkou radostí za polibky. Přijetím arakových oříšků udělaly gópíe duchovní
pokrok.
Kdyţ gópíe zpívaly a tancovaly delší dobu, unavily se. Kršna tancoval vedle nich, a aby zmírnily svou
únavu, uchopily Kršnovu ruku a poloţili ji na svá pevná ňadra. Kršnovy ruce, stejně jako ňadra gópíí,
jsou věčně příznivé, a kdyţ se spojily, duchovně zkrásněly. Gópíe se tak radovaly ze společnosti Kršny,
manţela Bohyně štěstí, ţe zapomněly, ţe mají jiného manţela v tomto světě a poté, co je Kršna objal
svýma rukama a poté, co s ním tancovaly a zpívaly, zapomněly na všechno. Takto popisuje Šrímad
Bhágavatam krásu gópíí tančících s Kršnou. Lotosové květy zdobily uši gópíí a jejich tváře byly
nalíčeny santálovou mastí. Byly ozdobeny tilakem a na usměvavých ústech jim vystoupily kapičky
potu. Na nohou jim cinkaly náramky a nákotníky. Květy z jejich vlasů padaly na Kršnovy lotosové
nohy a Kršna byl velice spokojený.
V Brahma-sanhitě je vysvětleno, ţe všechny tyto gópíe jsou expanzemi Kršnovy energie blaţenosti.
Kršna se dotýkal těl gópíí svýma rukama, díval se do jejich milých očí a radoval se nimi, stejně jako se
dítě raduje z obrazu svého těla v zrcadle. Gópíe cítily, jak jimi probíhá duchovní energie, kdyţ se Kršna
dotýkal různých částí jejich těl. Nedokázaly si upravit volné šaty, ačkoliv se o to pokoušely. Vlasy a
šaty měly rozpuštěné a jejich klenoty se uvolnily, kdyţ se zapomněly v Kršnově společnosti.
Zatímco se Kršna radoval ve společnosti gópíí v tanci rása, ohromení polobozi se se svými ţenami
shromáţdili na obloze. Měsíc, ovlivněn do jisté míry chtíčem, pozoroval tanec a zkameněl
překvapením. Gópíe se modlily k bohyni Kátjájaní, aby obdrţely Kršnu za manţela. Kršna nyní splnil
jejich touhu a rozmnoţil se do tolika podob, kolik bylo gópíí, a těšil se s nimi stejně jako manţel.
Šríla Šukadéva Gósvámí podotkl, ţe Kršna je soběstačný - je
Nepotřebuje nikoho pro
své uspokojení. Protoţe gópíe chtěly mít Kršnu za svého muţe, vyplnil jejich touhu. Jakmile Kršna
zjistil, ţe je tancování unavilo, okamţitě je začal hladit po tvářích, aby zahnal jejich únavu. Gópíe se za
tuto laskavost dívaly na Kršnu láskyplnými pohledy. Měly nesmírnou radost z toho, ţe se jich Kršna
dotýkal. Jejich veselé tváře zářily krásou a s transcendentálním potěšením začaly zpívat o Kršnově
slávě. Čím více se radovaly jako čisté oddané z Kršnovy společnosti, tím více byly osvíceny Jeho
slávou, a tak se vzájemně ovlivňovaly. Chtěly uspokojit Kršnu opěvováním Jeho transcendentálních
zábav. Kršna je Nejvyšší Osobnost Boţství, pán všech pánů, a gópíe Ho chtěly uctívat za Jeho
neobvyklou ukázku milosti, kterou jim prokázal.
Potom pastýřky s Kršnou vstoupily do vody řeky Jamuny, aby odstranily únavu z tance rása. Liliové
girlandy na krku se jim roztrhaly, kdyţ objímaly Kršnu, a květy zčervenaly od kunkumy z jejich ňader.
Čmeláci poletovali kolem, aby získali z květů med. Kršna vešel s gópíemi do Jamuny jako slon, který
vstupuje do vody se slonicemi. Gópíe i Kršna zapomněli svou skutečnou totoţnost, kdyţ si ve vodě
hráli, radujíce se navzájem ze své společnosti a zahánějíce únavu z tance rása. Gópíe začaly se smíchem
stříkat vodu na Kršnu a Kršnovi se to líbilo. Polobozi na nebeských planetách shazovali květy na
Kršnu, kdyţ se těšil z veselých slov a stříkání vody. Opěvovali tak Kršnův jedinečný tanec rása a Jeho
zábavy s gópíemi ve vodě řeky Jamuny.
Poté Šrí Kršna a pastýřky vyšli z vody a procházeli se po břehu Jamuny, kde pofukoval příjemný
vánek, který nesl nad vodou i nad zemí vůni různých květů. Zatímco se procházeli po břehu, Kršna
přednášel různé verše. Takto se těšil ve společnosti gópíí za svitu osvěţující podzimní záře měsíce.
Pohlavní touha je obzvláště silná na podzim, ale na Kršnově sdruţování se s gópíemi je úţasné to, ţe
se nejednalo o pohlavní touhu. Šukadéva Gósvámí jasně v Bhágavatamu říká, ţe pohlavní pud byl
úplně ovládán (
). Existuje rozdíl mezi Kršnovým tancováním s
gópíemi a obyčejným tancem ţivých bytostí v hmotném světě. Mahárádţa Paríkšit, posluchač Šrímad
Bhágavatamu, chtěl odstranit další nejasnosti týkající se tance rása a Kršnových milostných vztahů s
gópíemi a řekl Šukadévovi Gósvámímu: ,,Kršna se zjevil na Zemi, aby stanovil usměrňovací
náboţenské zásady a zkrotil převládající bezboţnost. Kršnovo chování ke gópíím však můţe podpořit
bezboţné zásady hmotného světa. Velmi mě překvapuje, ţe jednal takovým způsobem a těšil se ve
společnosti manţelek druhých uprostřed noci.`` Šukadéva Gósvámí velice ocenil tento výrok Mahárádţi
Paríkšita. Odpovědí upozornil na ohavné činnosti májávádských impersonalistů, kteří se staví na
Kršnovu úroveň a uţívají si společnosti mladých dívek a ţen.
Základní védské pokyny nikdy nikomu nedovolují, aby měl pohlavní styk s kteroukoliv jinou ţenou,
neţ se svou vlastní manţelkou. Kršnův zájem o gópíe zjevně porušuje tyto zásady. Mahárádţa Paríkšit
rozuměl vyprávění Šukadévy Gósvámího, ale aby vyjasnil transcendentální povahu Kršny a gópíí v
tanci rása, projevil překvapení. To je velmi důleţité, aby se zabránilo neomezenému styku muţů, tzv.
se ţenami.
Ve svém výroku Mahárádţa Paríkšit pouţil několika důleţitých slov, které vyţadují vysvětlení. První
slovo
znamená ohavný. První pochybnost Mahárádţi Paríkšita byla: Šrí Kršna je
Nejvyšší Osobnost Boţství a sestoupil, aby stanovil náboţenské zásady. Proč se tedy stýkal se ţenami
druhých uprostřed noci, tančil s nimi, objímal je a líbal? Podle védských pokynů to je zakázáno. Kdyţ
také gópíe přišly poprvé, nařídil jim, aby se vrátily domů. Pozvat vdané ţeny nebo mladé dívky a
tancovat s nimi je zajisté ohavné podle Véd. Proč to Kršna učinil?
Další slovo zde pouţito je
Někdo můţe povaţovat za samozřejmé, ţe Kršna byl
posedlý chtíčem, kdyţ byl ve společnosti mladých dívek, ale Paríkšit Mahárádţa řekl, ţe to nebylo
moţné. Kršna nebyl chlípný. Z hmotného hlediska Mu bylo pouze osm let a v tomto věku nemají hoši
smyslné choutky.
znamená, ţe Nejvyšší Pán je spokojený sám se sebou. I kdyby byl
ţádostivý, nepotřebuje nikoho, aby uspokojil své smyslové touhy. Další námitkou můţe být, ţe ačkoliv
sám nebyl ţádostivý, smyslné touhy gópíí v Něm chtíč mohly vyvolat. Mahárádţa Paríkšit však pouţil
dalšího slova,
které naznačuje, ţe Kršna je nejušlechtilejší osobností dynastie Jádavů.
Králové jaduovské dynastie byli povaţováni za velice zboţné a stejně tak i jejich potomci. Narodil-li se
Kršna v takovém rodu, jak Ho mohly svést právě gópíe? Závěr tedy zní, ţe není moţné, aby Kršna
učinil něco ohavného. Mahárádţa Paríkšit však pochyboval, proč Kršna jednal tímto způsobem. Jaký to
mělo skutečný význam? Další slovo, které Mahárádţa Paríkšit pouţil, kdyţ oslovil Šukadévu
Gósvámího, je
, coţ znamená zavázat se a konat pouze zboţné činnosti. Šukadéva
Gósvámí byl vychován jako brahmačárí a za takových okolností nebylo moţné, aby se oddával
pohlavnímu styku. To je přísně zakázáno brahmačárínům, nemluvě o brahmačárínovi jako Šukadéva
Gósvámí. Jelikoţ okolnosti týkající se tance rása byly velmi podezřelé, Mahárádţa Paríkšit ţádal
Šukadévu Gósvámího o vyjasnění. Šukadéva Gósvámí okamţitě odpověděl, ţe porušení náboţenských
pravidel nejvyšším vládcem potvrzuje Jeho velkou moc. Oheň například můţe pohltit jakoukoliv
ohavnou věc - to je projev svrchovné moci ohně. Podobně slunce dokáţe vysušit vodu z moči nebo
trusu a neznečistí se. Nečisté místo se vlivem sluneční záře spíše desinfikuje a sterilizuje.
Někdo také můţe namítat, ţe je-li Kršna nejvyšší autorita, Jeho činnosti by měly být následovány. V
odpovědi na tuto otázku Šukadéva Gósvámí velmi jasně řekl, ţe
neboli nejvyšší
vládce, můţe někdy porušit své příkazy, ale to je moţné jen pro vládce samotného a ne pro Jeho
stoupence. Neobvyklé či nezvyklé činnosti vládce nemohou být nikdy napodobeny. Šukadéva Gósvámí
varoval, aby podmínění stoupenci, kteří ve skutečnosti nemají vládu nad ničím, nikdy ani ve snu
nenapodobovali neobvyklé činnosti vládce. Májávadský filozof se můţe omylem povaţovat za Boha
nebo Kršnu, ale ve skutečnosti nedokáţe jednat jako Kršna. Můţe přesvědčit své stoupence, aby falešně
napodobovali tanec rása, ale není schopný zvednout horu Góvardhana. Z minulosti známe mnoho
májávádských darebáků, kteří oklamali své stoupence a prohlašovali se za Kršnu, aby si mohli uţívat v
rásalíle. V mnoha případech jim v tom vláda zabránila, zavřela je a potrestala. V Orisse Thákura
Bhaktivinóda také potrestal tak zvaného avatára Višnua, který napodoboval rásalílu s mladými dívkami.
Mnoho lidí si na něho stěţovalo. Bhaktivinóda Thákura byl v té době soudcem pro občanské záleţitosti
a vláda ho pověřila, aby s tímto darebákem spravedlivě naloţil a přísně ho potrestal. Rásalílu nesmí
nikdo napodobovat. Šukadéva Gósvámí varuje, ţe nikdo by ani neměl pomyslet na napodobování
rásalíly. Zvláště se zmiňuje, ţe kdyţ se někdo z pošetilosti pokusí napodobit Kršnův tanec rása, bude
zabit jako člověk, který se snaţí napodobit Šivu, který vypil oceán jedu. Šrí Šiva vypil oceán jedu a
zadrţel ho ve svém hrdle. Jed zbarvil jeho hrdlo do modra, a proto se Šiva nazývá Nílakantha. Pokusí-li
se obyčejný člověk napodobit Šivovo vypití jedu nebo kouření gaňdţi, určitě bude zatracen a v krátké
době umře. Kršnovo jednání s gópíemi se událo za zvláštních okolností.
Většina gópíí byla ve svých předešlých ţivotech velkými světci, kteří dokonale znali Védy, a kdyţ se
Šrí Kršna zjevil jako Šrí Rámačandra, chtěli s Ním uţívat. Šrí Rámačandra jim slíbil, ţe se jejich touha
splní, jakmile se zjeví jako Kršna. Gópíe se proto dlouho těšily z myšlenky, ţe se budou radovat v
Kršnově společnosti. Obrátily se na bohyni Kátjájaní, aby obdrţely Kršnu za manţela. Existuje také
mnoho dalších případů, které dokazují svrchovanou autoritu Kršny a ukazují, ţe Kršna není vázán
zásadami a pravidly hmotného světa. Ve zvláštních případech jedná, jak se Mu zlíbí, aby potěšil své
oddané. Toto dokáţe pouze Kršna, protoţe je nejvyšší vládce. Obyčejní lidé by měli dodrţovat
Kršnovy pokyny, jak jsou předloţeny v Bhagavadgítě a nemělo by je ani napadnout, aby napodobovali
Kršnu v tanci rása.
Kršnovo zvednutí hory Góvardhany, Jeho zabití velkých démonů, jako Pútaná a jiných, jsou očividně
neobyčejné činnosti. Podobně je tanec rása neobyčejná činnost a nesmí být napodobována ţádným
obyčejným člověkem. Obyčejný člověk konájící svou pracovní povinnost, například Ardţuna, by měl
vykonávat svou povinnost pro Kršnovo uspokojení; to je v jeho moci. Ardţuna byl válečník a Kršna
chtěl, aby za Něho bojoval pro Jeho potěšení. Ardţuna souhlasil, ačkoliv ze začátku nechtěl bojovat.
Obyčejní lidé musí vykonávat své povinnosti. Neměli by se naparovat, napodobovat Kršnu, oddávat se
rásalíle a tak si přivodit vlastní zkázu. Měli bychom si jasně uvědomit, ţe Kršna neměl osobní zájmy v
tom, co dělal pro blaho pastýřek. Jak je řečeno v Bhagavadgítě: Kršna se nikdy neraduje z výsledků
svých činností, ani nikdy za své činnosti netrpí (
). Není proto
moţné, aby jednal bezboţně. Je transcendentální všem činnostem a náboţenským zásadám. Kvality
hmotné přírody se Ho nedotknou. Je nejvyšší vládce všech ţivých bytostí, ať v lidské společnosti nebo
ve společnosti polobohů na nebeských planetách, či v niţších ţivotních podobách. Je svrchovaný vládce
všech ţivých bytostí a hmotné přírody; proto nemá nic společného s náboţenskými nebo ateistickými
zásadami.
Šukadéva Gósvámí dále poznamenal, ţe velcí světci a oddaní, kteří jsou úplně očištěni od
podmíněného ţivota, se mohou svobodně pohybovat dokonce i v znečištěné hmotné přírodě tak, ţe drţí
Kršnu, Nejvyšší Osobnost Boţství, ve svých srdcích. Tímto způsobem se zároveň vyhnou zákonům
radosti a bolesti v kvalitách hmotné přírody. Jak tedy můţe být Kršna podmíněn karmickým zákonům,
kdyţ se zjevuje prostřednictvím vlastní vnitřní energie?
V Bhagavadgítě Pán jasně říká, ţe kdyţ se zjeví, činí tak prostřednictvím své vnitřní energie; zákony
karmy Ho nenutí přijmout tělo jako obyčejnou ţivou bytost. Kaţdá ţivá bytost musí přijmout určitý
druh těla podle činů z předešlého ţivota. Zjeví-li se však Kršna, zjeví se vţdy v těle, které není nucen
přijmout na základě svých činů z minulosti. Jeho tělo je prostředek k transcendentálnímu potěšení, které
tvární Jeho vnitřní energie. Nemá závazky vůči zákonům karmy. Májávádský monista musí přijmout
určitý druh těla, neboť ho k tomu nutí přírodní zákony. Jeho tvrzení, ţe mezi ním a Kršnou neboli
Bohem není rozdíl, je proto jen teoretické. Osoby, které tvrdí, ţe jsou na stejné úrovni jako Kršna a
oddávají se rásalíle, vytvářejí nebezpečnou situaci pro většinu lidí. Kršna, Nejvyšší Osobnost Boţství,
byl jiţ přítomen jako Nadduše v tělech pastýřek a jejich manţelů. Doprovází všechny ţivé bytosti, jak
je potvrzeno v Katha Upanišadě:
Nadduše
uvádí individuální duši do činnosti a Nadduše provádí všechny činnosti a je jejich svědkem.
V Bhagavadgítě se potvrzuje, ţe Kršna je přítomen v srdci všech a z Něho samotného pocházejí
všechny činnosti, paměť a zapomnětlivost. Kršna je původní osoba, která by měla být poznána
prostřednictvím védského poznání. Je autorem védántské filozofie a tuto filozofii zná dokonale. Tak
zvaní védántisté a májávádíni nemohou porozumět Kršnovi, jaký je; pouze svádí stoupence
napodobováním Kršnových činností neoprávněným způsobem. Kršna, Nadduše všech, je v tělech
všech; kdyţ se proto s někým setká nebo někoho objímá, nejedná se o neslušnost.
Někteří lidé se ptají, proč Kršna, je-li soběstačný, vůbec vyjevil zábavy s gópíemi, které pohoršují tak
zvané moralisty. Odpověď zní, ţe je to projev Jeho zvláštní milosti k pokleslým a podmíněným duším.
Gópíe jsou expanzemi Jeho vnitřní energie, ale protoţe Kršna chtěl projevit rásalílu, zjevily se jako
obyčejné lidské bytosti. Vrcholem poţitku v hmotném světě je pohlavní přitaţlivost mezi muţem a
ţenou. Muţ ţije jen proto, aby přitahoval ţeny, a ţena ţije jen, aby přitahovala muţe. Toto je základní
zásada hmotného ţivota. Jakmile se tyto síly přitaţlivosti spojí, lidé se zapletou více a více do hmotné
existence. Šrí Kršna vyjevil tanec rásalílá, aby jim prokázal zvláštní milost. Učinil tak, aby okouzlil
podmíněné duše. Jelikoţ je velice přitahuje sexuologie, mohou se těšit ze stejného ţivota s Kršnou a
vysvobodit se tak z hmotného podmínění. V druhém dílu Šrímad Bhágavatamu Mahárádţa Paríkšit také
vysvětluje, ţe zábavy a činnosti Šrí Kršny jsou léky pro podmíněné duše. Pouhým nasloucháním o
Kršnovi se zbaví materialistické nemoci. Podmíněné duše Propadly hmotnému poţitku a navykly si číst
sexuální literaturu, ale nasloucháním o Kršnových transcendentálních zábavách s gópíemi se zbaví
hmotného znečištění.
Šukadéva Gósvámí také vysvělil, jak a od koho bychom měli naslouchat. Potíţ je v tom, ţe svět je plný
stoupenců májávádské filozofie, a kdyţ se tito stanou profesionálními přednášeči Šrímad Bhágavatamu,
a kdyţ lidé neznalí vlivu májávádské filozofie poslouchají tyto osoby, nastane zmatek. Nedoporučuje
se, aby obyčejní lidé diskutovali o rásálíle, protoţe jsou ovlivněni májávádskou filozofií. Vysvětluje-li
ji však pokročilý oddaný a lidé poslouchají jeho, určitě budou postupně povýšeni na úroveň
uvědomování si Kršny a vysvobodí se z hmotně znečištěného ţivota.
Další důleţitý bod je, ţe ţádná gópí, která tančila s Kršnou, neměla hmotné tělo. Gópíe tančily s
Kršnou v duchovních tělech. Všichni jejich manţelé si mysleli, ţe jejich ţeny vedle nich spí. Tak zvaní
manţelé pastýřek byli očarováni mocí Kršnovy vnější energie, následkem čehoţ nemohli pochopit, ţe
jejich ţeny odešly tancovat s Kršnou. Na jakém základě tedy někdo můţe obviňovat Kršnu, ţe tančil se
ţenami druhých? Těla pastýřek, která náleţela jejich manţelům, leţela v posteli, ale duchovní nedílné
součásti Kršny tancovaly s Ním. Kršna je nejvyšší osoba, svrchovaný duch, a tančil s duchovními těly
gópíí. Neexistuje proto důvod, proč obviňovat Kršnu.
Jakmile tanec rása skončil, noc (Brahmova noc, nesmírně dlouhá doba, jak je vysvětleno v
Bhagavadgítě) přešla v období nazvané
Bráhmamuhúrta začíná hodinu a půl
před východem slunce. Doporučuje se, aby člověk vstal z postele v tuto dobu a po ranní koupeli se
věnoval duchovním činnostem, tj. provádění mangala-árati a zpívání Haré Kršna mantry. Tato doba je
velmi vhodná k vykonávaní duchovních činností. Kršna poţádal gópíe, aby odešly, kdyţ tato příznivá
doba přišla. Gópíe nechtěly opustit Jeho společnost, ale byly velmi poslušné a milovaly Ho. Jakmile je
Kršna poţádal, aby se vrátily domů, okamţitě odešly.
Šukadéva Gósvámí poukazuje na závěr tohoto příběhu, ţe kdyţ člověk naslouchá ze správného zdroje
o Kršnových zábavách s gópíemi, přičemţ Kršna je samotný Višnu a gópíe expanze Jeho energie, zbaví
se nejnebezpečnější nemoci - chtíče. Jestliţe člověk slyší o rásalíle, úplně se zbaví chlípných tuţeb po
pohlavním ţivotě. Jelikoţ lidé obvykle poslouchají májávádíny a sami jsou májávádíni, zapletou se více
a více do pohlavního ţivota. Podmíněná duše by měla poslouchat o tanci rásalílá od pravého
duchovního učitele, který ji poučí tak, ţe porozumí celé situaci; tak můţe být povýšena na nejvyšší
úroveň duchovního ţivota, jinak bude zmatena. Hmotný chtíč je druh srdeční nemoci a k vyléčení
chorého hmotného srdce se doporučuje, aby podmíněná duše poslouchala o Kršnových zábavách, ale ne
od neosobních darebáků. Naslouchá-li z pravých zdrojů se správným porozuměním, celá situace se
změní.
Šukadéva Gósvámí pouţil slova
pro toho, kdo se zabývá duchovním ţivotem.
, neboli víra, je začátek. Ten, kdo vyvinul víru v Kršnu jako Nejvyšší Osobnost Boţství,
Nejvyšší Nadduši, můţe jak zpívat, tak naslouchat. Šukadéva také pouţil slova
Člověk musí naslouchat od někoho, kdo je v duchovní posloupnosti.
znamená následovat a
také znamená vţdy. Musíme tedy vţdycky následovat duchovní posloupnost a ne nějakého zbloudilého
přednášeče z povolání, májávádína nebo obyčejného člověka.
znamená, ţe člověk
musí slyšet od autorizované osoby, která je v duchovní posloupnosti a je vţdy pohrouţena do
uvědomování si Kršny. Chce-li člověk poslouchat tímto způsobem, výsledek bude zajištěn.
Nasloucháním o rásalíle se povýšíme na nejvyšší úroveň duchovního ţivota.
Šukadéva Gósvámí dále pouţil dvou zvláštních slov:
a
znamená vykonávaní oddané sluţby na vyšší úrovni neţ začáteční stadium. Ti, které přitahuje pouze
chrámové uctívání a neznají filozofii bhakti, jsou na začátečním stadiu. Takový druh bhakti není
dokonalá úroveň. Dokonalá úroveň bhakti neboli oddané sluţby je docela zbavena hmotného
znečištění. Nejnebezpečnější aspekt znečištění je chtíč neboli pohlavní ţivot. Oddaná sluţba na úrovni
je tak mocná, ţe čím větší pokroky člověk dělá, tím méně ho láká hmotný
ţivot. Ten, kdo ve skutečnosti získává uţitek z naslouchaní rásalíly, určitě dospěje na transcendentální
úroveň. Jakékoliv známky chtíče se z jeho srdce ztratí.
Šríla Višvanátha Čakravartí Thákura poukazuje, ţe podle Bhagavadgíty trvá Brahmův den a noc 4 300
000 slunečních let krát 1 000. Podle Višvanáthy Čakravartího Thákury se tanec rása konal během
Brahmovy noci, ale gópíe si to neuvědomily. Kršna prodlouţil noc, aby splnil jejich touhy. Můţeme se
zeptat, jak je to moţné a Višvanátha Čakravartí Thákura nás upozorňuje, ţe Kršna dokázal ukázat své
matce celý vesmír ve svých ústech, ačkoliv mohl být svázán provazem. Odpověď tedy zní, ţe Kršna
dokáţe udělat cokoliv pro potěšení svých oddaných. Jelikoţ gópíe se chtěly radovat s Kršnou, byla jim
dána moţnost, aby se s Ním stýkaly velice dlouhou dobu. Tak splnil svůj slib, který dal pastýřkám,
kdyţ jim ukradl šaty. Tehdy se koupaly u Číraghátu v Jamuně a slíbil jim, ţe splní jejich přání v jedné
budoucí noci. Celou noc se tedy těšily v Kršnově společnosti, jako by byl jejich milovaný manţel, ale ta
noc nebyla obyčejná. Byla to Brahmova noc a trvala miliony let. Všechno je moţné pro Kršnu, neboť je
svrchovaný vládce.
33) Vidjádharovo vysvobození a smrt démona Šankhásury
Jednou zatouţili pastevci z Vrndávany, vedeni Nandou Mahárádţou, jít do Ambikávany vykonat obřad
Šivarátri. Rásalíla se konala na podzim a další následující velký obřad je Hóli neboli Dólajátrá. Mezi
Dólajátrou a rásalílou je jeden důleţitý obřad nazvaný Šivarátri, který zvláště vykonávají šivaisté neboli
Šivovi oddaní. Vaišnavové se však také někdy tohoto obřadu účastní, protoţe povaţují Šivu za
nejvznešenějšího vaišnavu. Bhaktové neboli Kršnovi oddaní ale neoslavují Šivarátrí pravidelně. Ve
Šrímad Bhágavatamu se proto říká, ţe pastevci v čele s Nandou Mahárádţou ,,jednou zatouţili``.
Znamená to, ţe neoslavovali Šivarátri pravidelně, avšak jednou se ze zvědavosti rozhodli odejít do
Ambikávany, která leţí někde v gudţaratské provincii. Říká se, ţe Ambikávana leţí na řece Sarasvatí,
která však Gudţratem neprotéká; jediná řeka v této oblasti je Savarmati. V Indii jsou všechna velká
poutní místa v blízkosti pěkných řek jako Ganga, Jamuná, Sarasvatí, Narmadá, Gódávarí a Kávérí.
Ambikávana leţela na břehu Sarasvatí a všichni pastevci, včetně Nandy Mahárádţi, tam šli.
S oddaností uctívali boţstvo Šrí Šivy a Ambiky. Bývá zvykem, ţe kde je Šivův chrám, tam také musí
být další chrám, chrám Ambiky (neboli Durgy), protoţe Ambiká je Šivovou ţenou a je nejušlechtilejší z
počestných ţen. Nikdy neopustí společnost svého manţela. Jakmile pastevci z Vrndávany dospěli do
Ambikávany, vykoupali se nejdříve v řece Sarasvatí. Navštívíme-li nějaké poutní místo, naší první
povinností je se vykoupat a někdy si také oholit vlasy na hlavě. Po koupeli uctívali boţstva a potom na
posvátném místě rozdali dary.
Podle védského zvyku se dobročinnost prokazuje bráhmanům. Ve védských šástrách se říká, ţe pouze
bráhmani a sannjásíni mohou přijmout dary. Pastevci z Vrndávany darovali krávy ozdobené zlatem a
krásnými girlandami. Bráhmani dostávají dary, protoţe nejsou výdělečně činní. Měli by se věnovat
bráhmanským činnostem, jeţ jsou popsány v Bhagavadgítě - zejména musí být velice učení a musí vést
prostý ţivot plný odříkání. Nejenţe by měli být vzdělaní, ale také musí učit druhé. Zároveň by se neměli
spokojit s tím, ţe jsou sami bráhmany, ale měli by vzdělávat ostatní, aby se také stali bráhmany. Jestliţe
se někdo chce stát učedníkem bráhmana, měla by mu dána moţnost, aby se stal bráhmanem. Bráhman
se neustále věnuje uctívání Šrí Višnua. Bráhmani proto mohou přijímat jakýkoliv druh darů. Kdyţ však
obdrţí velké mnoţství darů, měli by je rozdat ve sluţbě Višnua. Védská písma proto doporučují, aby
lidé obdarovávali bráhmany, neboť tímto jednáním potěší Šrí Višnua a všechny polobohy.
Poutníci, kteří navštíví nějaké poutní místo, by se tedy měli vykoupat, uctívat boţstvo, dávat milodary
a kromě toho se doporučuje, aby drţeli jeden den půst. Na poutním místě by měli zůstat nejméně tři
dny. První den drţí půst a v noci se mohou napít trochu vody, protoţe tím se půst nepřeruší.
Pastevci vedeni Nandou Mahárádţou strávili noc na břehu řeky Sarasvatí. Drţeli půst celý den a v noci
se napili trochu vody. Kdyţ však odpočívali, přiblíţil se k nim z blízkého lesa velký had, vrhl se na
Nandu Mahárádţu a začal ho hladově polykat. Nanda bezmocně volal: ,,Můj milý Kršno, prosím Tě,
přijď a zachraň mě před tímto nebezpečím. Chce mě seţrat had!`` Jakmile pastevci zaslechli jeho volání
o pomoc, vstali a uviděli, co se stalo. Okamţitě uchopili hořící klacky a začali hada tlouci, aby ho
zabili, ale navzdory tomu, ţe ho bili hořícími pochodněmi, had Nandu Mahárádţu nepustil.
V tom okamţiku se na scéně objevil Kršna a dotkl se svou lotosovou nohou hada, který se ihned zbavil
hadího těla a zjevil se jako krásný polobůh Vidjádhara. Jeho tělesné rysy byly tak překrásné, ţe
vypadal, jako by byl hoden veškeré úcty. Lesk a záře vycházely z jeho těla a na krku mu visel zlatý
náhrdelník. Hluboce se Kršnovi poklonil a s velkou pokorou si před Něho stoupl. Kršna se ho zeptal:
,,Jsi krásný polobůh a zdá se, jako by ti poţehnala Bohyně štěstí. Jaké ohavné činnosti jsi vykonal, ţe
jsi obdrţel tělo hada?`` Polobůh pak začal vyprávět příběh ze svého předešlého ţivota.
,,Můj milý Pane,`` řekl, ,,v minulém ţivotě jsem se jmenoval Vidjádhara a celý svět mě znal pro mou
krásu. Byl jsem slavná osoba a cestoval jsem ve vlastním vznášedle. Jednou jsem viděl velkého světce
Ángiru, který byl velice ošklivý, a protoţe jsem byl nesmírně pyšný na svou krásu, vysmíval jsem se
mu. Ángirá mě za tuto hříšnou činnost proklel a musel jsem přijmout hadí tělo.``
Měli bychom si všimnout, ţe pokud člověk neobdrţí Kršnovo poţehnání, je vţdy pod vlivem kvalit
hmotné přírody, bez ohledu jak vysoké je jeho hmotné postavení. Vidjádhara byl hmotně vysoce
postavený polobůh a byl velice krásný. Byl bohatý a mohl cestovat letadlem. Přesto byl proklet, aby se
v příštím ţivotě narodil jako had. Kterýkoliv hmotně vysoce postavený člověk můţe být proklet, aby se
narodil v ohavných ţivočišných druzích, není-li opatrný. Je chybné se domnívat, ţe po dosaţení
lidského těla nemůţe dojít k degradaci. Vidjádharův případ potvrzuje, ţe se stal hadem, ačkoliv byl
polobohem. Okamţitě však začal myslet na Kršnu, kdyţ se ho Kršna dotkl svou lotosovou nohou.
Přiznal také, ţe se ve svém předešlém ţivotě choval hříšně. Osoba vědomá si Kršny ví, ţe je vţdy
sluţebníkem Kršnova sluţebníka, ţe je docela bezvýznamná a ţe udělá-li něco dobrého, je to milostí
Kršny a duchovního učitele.
Polobůh Vidjádhara pokračoval ve vysvětlování Kršnovi: ,,Protoţe jsem byl nesmírně hrdý na krásu
svého těla, vysmíval jsem se ošklivému vzezření velkého světce Ángíry, který mě za tento hřích proklel
a stal jsem se hadem. Nyní však nepovaţuji toto prokletí za kletbu, ale za velké poţehnání. Kdyby mě
neproklel, neobdrţel bych hadí tělo, Ty bys mě nekopl svou lotosovou nohou a nevysvobodil z
hmotného znečištění.``
V hmotné existenci jsou cenné čtyři věci: narození v dobré rodině, bohatství, vzdělanost a krása. Tyto
se povaţují za hmotné klady. Naneštěstí se však bez uvědomování si Kršny stanou zdrojem hříchu a
degradace. Navzdory tomu, ţe Vidjádhara byl polobůh a měl krásné tělo, byl odsouzen přijmout hadí
tělo za svou domýšlivost. Had je povaţován za nejkrutější a nejzávistivější ţivou bytost, ale lidé, kteří
závidí druhým, jsou ještě horší. Hada lze zkrotit nebo ovládat pomocí zaklínacích manter a bylin, ale
závistivý člověk se nedá ničím ovládat.
,,Můj milý Pane,`` pokračoval Vidjádhara, ,,jelikoţ si nyní myslím, ţe jsem se zbavil všech následků za
hříšné činnosti, dovol mi, abych se vrátil do mého sídla na nebeské planetě.`` Tato ţádost naznačuje, ţe
lidé, kteří lpí na činnostech přinášejících výsledky a touţí po povýšení na pohodlné vyšší hvězdné
soustavy, nemohou dosáhnout svého konečného cíle bez souhlasu Nejvyšší Osobnosti Boţství. V
Bhagavadgítě se také říká, ţe hloupí lidé chtějí získat hmotný prospěch, a proto uctívají různé
polobohy, ale ve skutečnosti získají poţehnání polobohů jen se svolením Višnua neboli Kršny.
Polobozi nemají moc, aby prokazovali hmotné zisky. I kdyţ člověk lpí na hmotných poţehnáních, můţe
uctívat Kršnu, Nejvyšší Osobnost Boţství, a modlit se k Němu. Kršna můţe poskytnout i hmotná
poţehnání. Mezi tím, kdyţ někdo ţádá hmotná poţehnání od Kršny a poţehnání od polobohů, je však
rozdíl. Dhruva Mahárádţa uctíval Nejvyšší Osobnost Boţství, aby obdrţel hmotné poţehnání, ale kdyţ
nakonec obdrţel milost Nejvyššího Pána a uviděl Ho, byl tak spokojen, ţe odmítl přijmout jakékoliv
hmotné poţehnání. Inteligentní člověk neţádá o výhody polobohy a ani je neuctívá; věnuje se
uvědomování si Kršny a touţí-li po něčem hmotném, obrátí se přímo na Kršnu a ne na polobohy.
Vidjádhara, který čekal na Kršnův souhlas k návratu na nebeské planety, dále řekl: ,,Jelikoţ ses mě
nyní dotkl svou lotosovou nohou, jsem zbaven všech hmotných souţení. Ze všech mystiků jsi
nejmocnější. Jsi původní Nejvyšší Osobnost Boţství. Jsi pánem všech oddaných. Jsi tvůrce hvězdných
soustav, a proto Tě ţádám o svolení. Můţeš mne přijmout jako duši plně odevzdanou Tobě. Vím velice
dobře, ţe osoby, které neustále zpívají Tvé svaté jméno, se zbaví všech hříšných reakcí a to také zajisté
platí o těch, kterým se poštěstilo, ţe ses jich osobně dotkl svou lotosovou nohou. Proto jsem si jistý, ţe
dotek Tvé lotosové nohy mě osvobodil od bráhmanova prokletí.`` Tímto způsobem dostal Vidjádhara
povolení od Šrí Kršny, aby se vrátil domů na vyšší hvězdné soustavy. Jakmile se mu dostalo této pocty,
uctivě Pána několikrát obešel. Potom se Mu hluboce poklonil a vrátil se na nebeskou planetu. Takto byl
také Nanda Mahárádţa zachráněn před nebezpečím, ţe ho pozře had.
Pastevci, kteří sem přijeli vykonat rituál uctívání Šrí Šivy a Ambiky, dokončili obřad a připravili se na
návrat do Vrndávany. Cestou si vyprávěli o úţasných Kršnových činnostech. Kdyţ hovořili o
Vidjádharově vysvobození, jejich náklonnost ke Kršnovi vzrostla. Jeli uctívat Šivu a Ambiku, ale jejich
náklonnost ke Kršnovi byla větší a větší. Gópíe také uctívaly bohyni Kátjájaní, aby vzrostlo jejich pouto
ke Kršnovi. V Bhagavadgítě se říká, ţe lidé, kteří lpí na uctívání polobohů, jako Brahmá, Šiva, Indra a
Čandra, kvůli nějakému osobnímu uţitku, jsou méně inteligentní a zapomněli, co je skutečným smyslem
ţivota. Pastevci, obyvatelé Vrndávany, však nebyli obyčejní lidé. Vše co činili, dělali pro Kršnu.
Schvaluje se, uctívá-li někdo polobohy, jako Šivu a Brahmu, aby byl více připoután ke Kršnovi.
Zavrhuje se však, obrací-li se na polobohy kvůli osobním výhodám.
Po této události se jedné příjemné noci Kršna a Jeho starší bratr Balaráma, kteří jsou oba neobyčejně
mocní, vydali do vrndávanského lesa. Doprovázely je dívky z Vradţabhúmi a všichni se těšili ze své
vzájemné společnosti. Mladé dívky byly pěkně oděny, nalíčeny santálovou mastí a ozdobeny květy.
Měsíc obklopen zářícími hvězdami svítil na obloze. Větřík pofukoval a přenášel vůni mallikového
květu, po které šíleli čmeláci. Kršna a Balaráma vyuţili příjemné atmosféry a začali melodicky zpívat.
Dívky se tak pohrouţily do Jejich rytmické písně, ţe se skoro úplně zapomněly; vlasy se jim rozpustily,
šaty povolily a jejich girlandy spadly na zem.
Kdyţ byly takto skoro bláznivě pohrouţeny do Jejich zpěvu, objevil se na scéně Kuvérův démonský
společník. Jmenoval se Šankhásura, protoţe na hlavě nosil drahokam v podobě lastury. Tak jako byli
Kuvérovi syni nafoukaní na své bohatství a hmotné statky a zanedbali přítomnost Nárady Muniho,
Šankhásura byl rovněţ pyšný na své hmotné bohatství. Myslel si, ţe Kršna a Balaráma byli obyčejní
pasáčci krav radující se ve společnosti mnoha krásných dívek. V hmotném světě si bohatí lidé obvykle
myslí, ţe všechny krásné ţeny jsou určeny k jejich poţitku. Rovněţ Šankhásura si myslel, ţe on, a ne
Kršna a Balaráma, by se měl těšit společnosti mnoha krásných dívek, jelikoţ náleţel do bohaté
společnosti Kuvéry, pána pokladů na nebeských planetách. Proto se rozhodl, ţe se jich ujme. Objevil se
před Kršnou, Balarámou a vradţskými dívkami a začal dívky odvádět na sever. Dokonce jim v Kršnově
a Balarámově přítomnosti poroučel, jako by byl jejich majitelem nebo manţelem. Dívky prosily Kršnu
a Balarámu o pomoc, jelikoţ je Šankhásura násilím unášel. Oba bratři je okamţitě pronásledovali a v
rukou třímali velké hole. ,,Nebojte se, nebojte se,`` volali za nimi, ,,přijdeme a démona potrestáme.``
Šankhásura se zalekl silných bratrů, kteří ho rychle dostihli, opustil gópíe a začal utíkat, aby si zachránil
ţivot. Kršna ho však nepustil. Svěřil gópíe do Balarámovy ochrany a vydal se za Šankhásurou, ať utíkal
kamkoliv, protoţe chtěl získat drahocenný kámen v podobě lastury z démonovy hlavy. Zanedlouho ho
dostihl a zabil ho úderem pěstí do hlavy. Odebral mu drahokam a vrátil se. V přítomnosti všech
vradţských dívek ho daroval svému staršímu bratrovi Balarámovi.
34) Jak pastýřky cítily odloučení od Kršny
Gópíe z Vrndávany tak lpěly na Kršnovi, ţe se nespokojily pouze s tancem rása v noci. Chtěly se s
Ním sdruţovat a těšit se z Jeho společnosti i ve dne. Kdyţ Kršna odešel se svými přáteli a krávami do
lesa, gópíe se nezúčastnily fyzicky, ale jejich srdce šla s Ním, a proto byly schopny se těšit z Jeho
společnosti prostřednictvím silného pocitu odloučení. Získat tento pocit silného odloučení je učení Šrí
Čaitanji a Jeho přímé učednické posloupnosti Gósvámích. Nejsme-li v tělesném styku s Kršnou,
můţeme se s Ním stýkat jako gópíe - prostřednictvím pocitů odloučení. Kršnova transcendentální
podoba, vlastnosti, zábavy a příslušenství jsou s Ním všechny totoţné. Existuje devět různých způsobů
oddané sluţby. Oddaná sluţba Kršnovi s pocity odloučení povyšuje oddaného na nejvyšší úroveň
dokonalosti, na úroveň gópíí.
Ve Šrínivásáčárjově modlitbě k šesti Gósvámím se říká, ţe Gósvámí opustili vysoké postavení princů a
vládní sluţbu se vším hmotným bohatstvím a odešli do Vrndávany, kde ţili jako obyčejní poustevníci a
chodili ţebrat od dveří ke dveřím. Pocity odloučení gópíí je však tak obohatily, ţe proţívali
transcendentální potěšení kaţdým okamţikem. Podobně, kdyţ byl Šrí Čaitanja v Dţagannátha Purí, byl
v roli Šrímatí Rádhárání odloučené od Kršny. Ti, kteří náleţí do duchovní posloupnosti, nazvané
Mádhva-gaudíjasampradája, by také měli cítit odloučení od Kršny, uctívat Jeho transcendentální
podobu a rozmlouvat o Jeho transcendentálním učení, zábavách, vlastnostech, příslušenství a
společnosti. Duchovní učitel by měl pozvednout oddané k nejvyšší oddané dokonalosti. Dokonalost
uvědomování si Kršny spočívá v pocitu neustálého odloučení při vykonávaní sluţby Pánu.
Gópíe se mezi sebou bavily následujícím způsobem. ,,Moje milé přítelkyně,`` řekla jedna gópí, ,,víte,
ţe kdyţ Kršna odpočívá na zemi, leţí na levé paţi a hlavu má poloţenou na levé dlani? Kdyţ hraje na
flétnu svými jemnými prsty, pohybuje svým krásným obočím, a tóny vytvářejí tak pěknou atmosféru, ţe
polobozi z nebeských planet, cestující ve vesmíru se svými ţenami, zastaví svoje létající koráby, neboť
jsou ohromeni zvuky flétny. Ţeny polobohů, sedící v letadlech, se zastydí za svůj zpěv a své hudební
kvalifikace. Kromě toho je ovlivní milostná láska a jejich vlasy a těsné oděvy se náhle uvolní.``
Jiná gópí řekla: ,,Moje milé přítelkyně, Kršna je tak krásný, ţe Bohyně štěstí zůstává vţdy na Jeho
hrudi; Kršnu neustále zdobí zlatý náhrdelník. Překrásný Kršna hraje na flétnu, aby oţivil srdce mnoha
oddaných. Je jediným přítelem trpících ţivých bytostí. Kdyţ se všechny krávy a ostatní zvířata z
Vrndávany pasou a Kršna začne hrát, přestanou ţvýkat a v ohromení vztyčí své uši. Vypadají jako
neţivé, jako namalované. Kršnova hra na flétnu je tak okouzlující, ţe ohromí i zvířata, co se pak dá říci
o nás?``
Další gópí řekla: ,,Moje milé přítelkyně, nejen ţivá zířata, ale i nehybné předměty, jako řeky a jezera
jsou ohromeny, přejde-li kolem nich Kršna s pavím perem zastrčeným ve vlasech a tělem potřeným
hlinkami z Vrndávany. Vypadá jako hrdina, ozdoben lístky a květy. Kdyţ hraje na svou flétnu a s
Balarámou svolává krávy, řeka Jamuná přestane téci a čeká, aţ k ní vzduch donese prach z Jeho
lotosových nohou. Jamuná je stejně nešťastná jako my; ani ona neobdrţí Kršnovu milost. Zůstane
ohromena a zastaví své vlny, jako my zadrţíme nářek z pocitu marnosti.``
Gópíe neustále plakaly v Kršnově nepřítomnosti, a kdyţ si někdy myslely, ţe se vrací, přestaly naříkat.
Jakmile však zjistily, ţe nepřichází, propadly opět zklamání a nářku. Kršna je původní Osobnost
Boţství, původ všech Višnuových podob, a všichni pasáčci jsou polobozi. Různí polobozi, jako Šrí
Šiva, Šrí Brahmá, Indra, Čandra a ostatní, vţdy obklopují a uctívají Šrí Višnua. Kdyţ Kršna cestoval
vrndávanským lesem nebo kráčel po kopci Góvardhana, doprovázeli Ho pasáčci krav. V chůzi hrál na
flétnu a svolával tak krávy. V Jeho přítomnosti se stromy, rostliny a ostatní vegetace v lese okamţitě
staly vědomými si Kršny. Člověk vědomý si Kršny obětuje všechno Kršnovi. Stromy a rostliny nemají
vyvinuté vědomí, ale stykem s Kršnou a Jeho přáteli se také staly vědomými si Kršny. Pak chtěly
odevzdat všechno - vše, co měly - své ovoce, květy a med, který kapal z jejich větví.
Kdyţ Kršna kráčel po břehu Jamuny, Jeho čelo zdobil tilak, na krku Mu visela girlanda z různých
lesních rostlin a tělo měl pokryto santálovou mastí a lístky tulsí. Čmeláci šíleli po pokladu sladkého
nektaru, který naplňoval ovzduší. Kršna hrál na flétnu, potěšen bzučením včel, a tyto zvuky byly tak
sladké, ţe okouzlily vodní ţivočichy, jestřáby, labutě, kachny a ostatní ptáky. Zkameněli, místo aby
plavali nebo létali. Zavřeli oči a pohrouţili se do meditačního tranzu, uctívajíce Kršnu.
Jedna gópí řekla: ,,Moje milá přítelkyně, Kršna a Balaráma jsou překrásně ozdobeni náušnicemi a
perlovým náhrdelníkem a vesele se baví na vrcholu hory Góvardhana. Jakmile Kršna začne hrát na
flétnu, okouzlí celý stvořený svět a všechno je zaplaveno transcendentálním potěšením. Mraky ze
strachu z Něho ustanou s hlasitým hřměním, kdyţ hraje. Spíše odpovídají mírným duněním, aby
nerušily tóny Kršnovy flétny, a tak svému příteli blahopřejí.``
Kršna je povaţován za přítele mraků, protoţe jak Kršna, tak mraky uspokojí lidi, kdyţ jsou rozrušeni.
Spaluje-li lidi nadměrné horko, mraky je uspokojí deštěm. Podobně, kdyţ planoucí oheň hmotných
strastí zneklidňuje materialisty, Kršna jim poskytne úlevu. Mrak i Kršna mají stejnou barvu a jsou tedy
povaţováni za přátele. Mrak místo vody shazoval na Kršnu malé květy a pokryl Jeho hlavu, aby Ho
ochránil před prudkými slunečními paprsky - tímto způsobem blahopřál svému příteli.
Jedna z gópíí řekla matce Jašódě: ,,Moje milá maminko, tvůj syn vyniká mezi všemi pasáčky. Ovládá
různá umění, jako dojení krav a hru na flétnu. Skládá vlastní písně a hraje je na flétnu. Kdyţ hraje ráno
nebo večer, všichni polobozi - Šiva, Brahmá, Indra a Čandra - skloní hlavy a pozorně poslouchají.
Přestoţe jsou velice vzdělaní a zkušení, nejsou schopni porozumět hudbě vycházející z Kršnovy flétny.
Pozorně poslouchají a snaţí se ji pochopit, ale zůstanou pouze zmateni.
Jiná gópí řekla: ,,Moje milá přítelkyně, kdyţ se Kršna vrací domů se svými krávami, otisky Jeho
chodidel - se zástavou, bleskem, trojzubcem a lotosovým květem - zmírňují bolest země, kterou cítí,
kdyţ po ní šlapou krávy. Kráčí způsobem, který je velmi přitaţlivý. Pouhým pohledem na Něho se nás
zmocní touha se radovat v Jeho společnosti. V tom okamţiku nejsme schopny pohybu. Stojíme nehybně
jako stromy a dokonce zapomeneme, jak vypadáme.``
Kršna měl několik tisíc krav, jeţ byly rozděleny do skupin dle barev, podle kterých se také různě
jmenovaly. Kdyţ nastal čas k návratu z pastvin, všechny krávy se shromáţdily. Tak jako vaišnava
medituje na růţenci se 108 kuličkami, které zastupují 108 gópíí, tak také Kršna svolával 108 různých
kravských stád.
,,Kdyţ se Kršna vrací, má na krku girlandu z lístků tulsí,`` popisovala Kršnu jedna gópí své přítelkyni.
,,Kršna poloţí svou ruku na rameno některého z pasáčků a začne hrát na svou transcendentální flétnu.
Zvuky Jeho flétny připomínají tóny víny a okouzlují druţky černého jelínka. Laňky přicházejí ke
Kršnovi a jsou tak očarovány, ţe bez pohnutí stojí, zapomínajíce na své domovy a manţely. Tak jako
jsme okouzleny oceánem Kršnových transcendentálních vlastností, jsou laně okouzleny tóny Jeho
flétny.``
Jiná gópí řekla matce Jašódě: ,,Moje milá matko, kdyţ se tvůj syn vrací domů, ozdobí se poupátky
květu
a aby povzbudil a potěšil své přátele, hraje na flétnu. Jiţní větřík osvěţuje ovzduší,
protoţe příjemně voní a ochlazuje. Polobozi, jako Gandharové a Siddhové, vyuţívají této atmosféry a
opěvují Kršnu rozezněním svých trubek a bubnů. Kršna je velice milostivý k obyvatelům Vradţabhúmi,
Vrndávany, a kdyţ se vracejí s krávami a přáteli, myslí na Něho jako na toho, kdo zvedl horu
Góvardhana. Nejpřednější z polobohů, Šrí Brahmá a Šrí Šiva, vyuţívají této situace a sestupují dolů,
aby přednesli své večerní modlitby a společně s pasáčky opěvují Kršnovy vlastnosti.
Kršna se přirovnává k měsíci, který se narodil z lůna Dévakí. Kdyţ se večer vrací, vypadá unaveně, ale
přesto se snaţí potěšit obyvatele Vrndávany svou přítomností, která přináší štěstí. Kršna je při návratu
ozdoben květinami a Jeho obličej vypadá překrásně. Vstupuje do Vrndávany vznešeným krokem jako
slon a pomalu vejde do svého domu. Při Jeho návratu muţi, ţeny i krávy z Vrndávany okamţitě
zapomenou na ţhnoucí vedro dne.``
Takto popisovaly a vzpomínaly gópíe na Kršnovy transcendentální zábavy a činnosti během Jeho
nepřítomnosti ve Vrndávaně. Můţeme si udělat trochu představu o Kršnově přitaţlivosti. Kršna
přitahuje všechny a všechno - to je dokonalý popis Kršnovy přitaţlivosti. Příklad gópíí je velice poučný
pro lidi, kteří se snaţí se pohrouţit do uvědomování si Kršny. S Kršnou se můţeme lehce stýkat
pouhým vzpomínáním na Jeho transcendentální zábavy. Všichni máme sklon někoho milovat. Hlavním
bodem uvědomování si Kršny je, ţe Kršna by se měl stát cílem lásky. Neustálým zpíváním Haré Kršna
mantry a vzpomínáním na Kršnovy transcendentální zábavy se můţeme stát vědomí si Kršny a tak
učinit svůj ţivot vznešený a úspěšný.
35) Jak Kansa poslal Akrúru za Kršnou
Vrndávana byla vţdy pohrouţena v myšlenkách na Kršnu. Všichni vzpomínali na Jeho zábavy a byli
neustále pohrouţeni v oceánu transcendentální blaţenosti. Hmotný svět je však znečištěný, takţe i ve
Vrndávaně se asurové neboli démoni snaţili narušit klid a mír.
Jeden démon, který se jmenoval Arištásura, přišel do vesnice v podobě velkého býka. Měl obrovské
tělo a rohy a svými kopyty rozorával zemi. Země se třásla jako při zemětřesení, kdyţ vstupoval do
Vrndávany. Divoce řval a poté, co rozryl rohem břeh řeky, vběhl do samotné vesnice. Jeho hrozivé
bučení bylo tak pronikavé, ţe některé březí krávy a těhotné ţeny potratily. Arištásurovo tělo bylo tak
velké, těţké a silné, ţe prach, který se nad ním vznášel vypadal jako mrak nad horou. Arištásura vběhl
do Vrndávany tak hrozivým způsobem, ţe všichni muţi i ţeny dostali nesmírný strach, jakmile ho
zahlédli, a krávy a ostatní zvířata prchaly z vesnice.
Celá situace byla strašlivá a všichni obyvatelé Vrndávany začali naříkat: ,,Kršno! Kršno, prosíme Tě,
zachraň nás!`` Kršna viděl, ţe krávy utíkají pryč a okamţitě odpověděl: ,,Nic se nebojte! Nebojte se!``
Objevil se před Arištásurou a řekl: ,,Nejniţší ze všech ţivých tvorů! Proč naháníš strach obyvatelům
Gókuly? Čeho tím chceš docílit? Jestli jsi přišel, abys Mne vyzval k souboji, jsem připraven s tebou
bojovat.`` Těmito slovy vyprovokoval démona, k zuřivosti. Kršna stál před býkem, opíraje se rukou o
rameno svého přítele. Býk se k Němu začal zlověstně přibliţovat. Kopyty hrabal do země a zdálo se, ţe
zdviţeným ocasem rozhání mraky. Zlostně koulel červenýma očima. Namířil rohy na Kršnu a rozběhl
se proti Němu jako Indrův blesk, ale Kršna ho uchopil za rohy a odsunul ho stranou, jako kdyţ velký
slon odeţene menšího dotěrného slona. Ačkoliv démon vypadal znaveně a potil se, dodal si odvahu a
vstal. Opět zuřivě a s velkou silou zaútočil na Kršnu. Rozběhl se proti Kršnovi a těţce dýchal. Kršna
Arištásuru znovu uchopil za rohy, povalil ho na zem a rohy se mu zlomily. Pak ho začal kopat, jako by
na zemi ţdímal mokrý hadr. Arištásura se svíjel pod Kršnovými kopanci a divoce házel nohama.
Krvácel, válel se ve vlastním trusu a moči, oči mu vylézaly z důlků; nakonec odešel do království smrti.
Polobozi na nebeských planetách začali shazovat květiny na Kršnu a velebili Jeho úţasný čin. Kršna jiţ
byl duší obyvatel Vrndávany, a jakmile zabil tohoto démona v podobě býka, stal se středem pozornosti
všech. S Balarámou vítězně vstoupil do Vrndávany a obyvatelé Je nesmírně opěvovali. Kdyţ někdo
vykoná úţasný skutek, jeho příbuzní a přátelé dostanou přirozeně radost.
Po této události prozradil Nárada tajemství o Kršnovi. Nárada Muni je obvykle znám jako
coţ znamená, ţe ho mohou vidět pouze polobozi nebo lidé na úrovni polobohů.
Nárada však navštívil Kansu, který nebyl v ţádném případě na úrovni bohů, ale přesto ho mohl vidět.
Kansa dokonce viděl Kršnu, nemluvě o Náradovi Munim, ale obvykle musí mít člověk čistý zrak, aby
mohl vidět Pána a Jeho oddané. Stýkáním se s čistým oddaným můţeme pochopitelně nevědomky
získat uţitek, který se nazývá
Děláme pokrok, tím ţe vidíme oddaného Pána,
aniţ si to uvědomujeme. Posláním Nárady Muniho bylo urychlit spád událostí. Kršna sestoupil, aby
zabil démony a Kansa byl největším z nich. Nárada chtěl věci urychlit, a proto odešel za Kansou se
skutečnými zprávami. ,,Vasudévovo osmé dítě tě zabije,`` řekl Nárada Kansovi. ,,Osmé dítě je Kršna.
Vasudéva tě oklamal, ţe jeho osmé dítě byla dcera. Dívka se ve skutečnosti narodila Jašódě, manţelce
Nandy Mahárádţi, a Vasudéva ji vyměnil za svého syna. Tímto způsobem tě podvedl. Kršna i Balaráma
jsou syny Vasudévy, který Je z opatrnosti ukryl ve Vrndávaně mimo tvůj dosah, obávaje se tvé kruté
povahy.`` Nárada dále poučil Kansu: ,,Kršna a Balaráma ţili nepoznáni u Nandy Mahárádţi a zabili
všechny asury, tvé společníky, jeţ jsi vyslal do Vrndávany, aby zabili různé děti.``
Jakmile Kansa obdrţel tuto zprávu od Nárady Muniho, uchopil ostrý meč a chystal se zabít Vasudévu
za jeho falešné jednání, ale Nárada ho uklidnil slovy: ,,Vasudéva tě nezabije! Proč touţíš po jeho smrti?
Pokus se místo toho zabít Kršnu a Balarámu.`` Kansa přesto vrhl Vasudévu a jeho ţenu do ţaláře a
nechal je spoutat ţeleznými okovy, aby ukojil svůj vztek. Na základě nové informace okamţitě přivolal
démona Kéší a poručil mu, aby rychle odešel do Vrndávany a přivedl Balarámu a Kršnu. V podstatě ho
však poţádal, aby odešel do Vrndávany a nechal se zabít Kršnou a Balarámou, a tak získal spasení.
Kansa pak přivolal zkušené vodiče slonů, Čánuru, Muštiku, Šalu, Tóšalu a další a řekl jim: ,,Moji milí
přátelé, poslouchejte pozorně. V domě Nandy Mahárádţi ve Vrndávaně ţijí dva bratři, Kršna a
Balaráma. Jsou to ve skutečnosti Vasudévovi synové. Jak všichni víte, bylo mi předpovězeno, ţe mě
Kršna zabije. Nyní chci, abyste uspořádali zápasy. Lidé z různých částí země se sjedou na tuto slavnost.
Zařídím, aby sem oba hoši přišli a vy se Je pokusíte zabít v zápasnické aréně.``
Zápasy se stále těší velkému zájmu domorodých lidí severní Indie a z popisu ve Šrímad Bhágavatamu
se dá soudit, ţe před pěti tisíci léty byly rovněţ oblíbeny. Kansa chtěl uspořádat zápasnický turnaj a
pozvat mnoho lidí. Poháněčům slonů nařídil: ,,Přiveďte slona Kuvalajápídu a čekejte s ním u brány
zápasnického ringu. Musíte se zmocnit Kršny a Balarámy hned po Jejich příjezdu a zabít Je.``
Kansa také poradil svým přátelům, aby uctili Šrí Šivu vykonáním zvířecí oběti, oběti nazvané
Dhanurjaţdňa a oběti známé jako Čaturdaší, která se provádí čtrnáctý den po úplňku nebo nově měsíce.
Vychází to na třetí den po Ékádaší a tento den je určen k uctívání Šivy. Jedna z plných Šivových
expanzí se nazývá Kálabhairava. Démoni uctívají tuto podobu tak, ţe před ní zabijí zvíře. Tato oběť se
stále v Indii dodrţuje v místě zvaném Vaidjanátha-dháma, kde démoni vykonávají zvířecí oběti boţstvu
Kálabhairavovi. Kansa náleţel k této démonské skupině. Byl zároveň zkušený diplomat a rychle zařídil,
aby jeho démonští přátelé zabili Kršnu a Balarámu.
Kansa pak přivolal Akrúru, potomka jaduovského rodu, ve kterém se Kršna narodil jako Vasudévův
syn. Jakmile se Akrúra dostavil, zdvořile mu podal ruku a řekl: ,,Můj milý Akrúro, nemám v
bhódţském nebo jaduovském rodu lepšího přítele neţ tebe. Jsi velice štědrý, a proto tě jako přítel
ţádám o malý dar. Vlastně u tebe hledám ochranu jako král Indra hledá ochranu u Šrí Višnua. Chtěl
bych, abys okamţitě odešel do Vrndávany a vyhledal dva chlapce - Kršnu a Balarámu. Jsou to synové
Nandy Mahárádţi. Jeď na tomto voze, který byl připraven jen pro Ně, a okamţitě Je přivez. Přeji si to.
Mám v úmyslu Je zabít. Jakmile přijdou k bráně, bude tam čekat obrovský slon Kuvalajápída a
pravděpodobně Je zabije. Kdyby se Jim náhodou podařilo uniknout, střetnou se se zápasníky, kteří je
zabijí. Takový je můj plán. Jakmile zabiji tyto dva chlapce, zabiji Vasudévu a Nandu, kteří podporují
rody Vršniů a Bhódţů. Také zabiji mého otce Ugrasénu a jeho bratra Dévaku, protoţe jsou ve
skutečnosti mými nepřáteli a brání mi v politice a diplomacii. Takto se zbavím všech nepřátel.
Dţarásandha je můj tchán a také mám dobré vztahy s velkou opicí Dvividou. S jejich pomocí snadno
smetu s povrchu země všechny krále, kteří podporují polobohy. Takový je můj plán. Zbavím se
jakékoliv opozice a pak budu mít to potěšení vládnout celému světu bez jakýchkoliv protivníků.
Moţná, ţe víš, ţe Šambara, Narakásura a Bánásura jsou mými věrnými přáteli a vypovím-li válku
králům, kteří podporují polobohy, zajisté mi pomohou. Určitě se zbavím všech nepřátel. Běţ, prosím,
okamţitě do Vrndávany a pozvi hochy, aby se přišli podívat na krásu Mathury a pobavili se účastí v
zápasnické soutěţi.``
Po vyslechnutí Kansova plánu Akrúra odpověděl: ,,Můj milý králi, vymyslel jsi výborný plán k
odstranění překáţky, která brání tvým diplomatickým činnostem. Měl bys však zachovat chladný
rozum, neboť tvé činnosti mohou a nemusí přinést výsledek. Konec konců člověk míní, Bůh mění.
Můţeme mít obrovské plány, ale pokud nebyly schváleny nejvyšší autoritou, neuspějí. Všichni v
hmotném světě vědí, ţe nadpřirozená síla nakonec zaručuje všechno. Někdo můţe svou plodnou myslí
vymyslet velký plán, ale musí vědět, ţe bude sklízet ovoce v podobě strasti a radosti. Nemám však nic
proti tvému návrhu. Jako tvůj přítel vyplním tvůj rozkaz a přivezu sem Kršnu a Balarámu, dle tvého
přání.``
Kansa se po vydání různých příkazů svým přátelům vzdálil a Akrúra odešel domů.
36) Smrt démonů Kéší a Vjómásury
Poté, co Kéší obdrţel pokyny od Kansy, proměnil se v hrozivého koně a vstoupil do Vrndávany. Jeho
bujná hříva vlála a kopyty hrabal do země. Řehtáním děsil celý svět. Kršna viděl, ţe démon nahání
hrůzu všem obyvatelům Vrndávany svým řehtáním a vysoko zdviţeným ocasem, který připomínal velký
mrak. Kršnovi bylo jasné, ţe Ho kůň vyzývá k souboji. Přijmul výzvu a stoupl si před něho. Kůň se
proti Kršnovi rozběhl, vydávaje strašlivý zvuk podobný lvímu zařvání. Kéší se řítil k Pánu velkou
rychlostí a snaţil se Ho rozšlapat kopyty, které byly silné a tvrdé jako kámen. Kršna ho však rychle
uchopil za nohy a zmátl ho. Trochu se zlobil a začal s koněm obratně točit dokola. Po několika kruzích
ho odhodil pár metrů od sebe, jako kdyţ Garuda odhodí velkého hada. Kůň přestal na okamţik dýchat,
ale za chvíli opět nabyl vědomí a zuřivě se s novou silou rozběhl proti Kršnovi, tentokrát s rozevřenou
tlamou. Jakmile k Němu doběhl, Kršna do ní strčil svou levou ruku. Kůň pocítil velkou bolest, neboť ho
Kršnova ruka pálila jako ţhavá ţelezná tyč. Zuby mu okamţitě vypadly. Kršnova ruka se začala
zvětšovat a ucpala démonův chřtán. Kéší se začal dusit, na jeho těle se objevil pot a začal divoce kopat
nohama. S posledním dechem mu vylezly oči z důlků a zároveň se válel ve vlastních výkalech a moči.
Takto z něho vyšla ţivotní síla. Jakmile byl kůň usmrcen, sevření jeho tlamy povolilo a Kršna mohl
snadno vytáhnout svou ruku. Nepřekvapilo Ho, ţe tak lehce zabil démona Kéší, ale polobozi byli
ohromeni a na projev úcty zdravili Kršnu deštěm květů.
Po této události se Nárada Muni, největší ze všech oddaných, setkal s Kršnou na osamělém místě a
rozmlouval s Ním. ,,Můj milý Šrí Kršno,`` řekl, ,,jsi nekonečná Nadduše, nejvyšší vládce všech
mystických sil, Pán celého vesmíru, všudepřítomná Osobnost Boţství. Jsi základem vesmírného
projevu, učitelem všech oddaných a Pánem všech. Můj milý Pane, jako Nadduše všech ţivých bytostí
se skrýváš v jejich srdcích, stejně jako oheň zůstává skrytý v kaţdém kousku dřeva. Jsi svědkem všech
činností ţivých bytostí a jsi nejvyšší vládce v jejich srdcích. Jsi soběstačný; existoval jsi před stvořením
a stvořil jsi celý hmotný vesmír. Hmotný svět vznikl vzájemným působením kvalit přírody podle Tvého
dokonalého plánu a Ty jej udrţuješ a ničíš. Jsi věčný svrchovaný vládce a ţádná z těchto činností Tě
neovlivní. Můj milý Pane, sestoupil jsi na povrch tohoto světa, abys zabil tak zvané krále, kteří jsou ve
skutečnosti démoni a přišli podvádět lidi v rouších princů. Zjevil ses, abys potvrdil svůj vlastní výrok,
ţe do hmotného světa sestupuješ, abys chránil náboţenské zásady a odstranil neţádoucí darebáky. Můj
milý Pane, jsem si proto jistý, ţe pozítří zabiješ démony Čánúru, Muštiku a další zápasníky a slony,
stejně jako samotného Kansu. Shlédnu to vlastníma očima. Dále doufám, ţe uvidím smrt démonů
Šankhy, Javany, Mury a Narakásury. Také uvidím, jak odneseš páridţátový květ z nebeského
království, a jak porazíš samotného krále nebes.``
,,Můj milý Pane,`` pokračoval Nárada Muni, ,,pak uvidím, jak se oţeníš s mnoha princeznami, dcerami
statečných králů, které vykoupíš svou silou kšatrije.`` (Kdykoliv se kšatrija chce oţenit s krásnou
princeznou velkého krále, musí bojovat proti svým soupeřům a zvítězit. Pak dostane princeznu darem.)
,,Také uvidím, jak zachráníš krále Nrgu z ďábelského ţivota,`` řekl dále Nárada Muni. ,,To se odehraje
ve Dvárace. Rovněţ uvidím, jak získáš další manţelku a drahokam Sjamantaka, a jak zachráníš
bráhmanova syna před smrtí poté, co bude přemístěn na jinou planetu. Potom uvidím, jak zabiješ
démona Paundraku a spálíš na popel Kášího království. Uvidím, jak zabiješ krále Čédiho a Dantavakru
v urputných bojích v zastoupení Mahárádţi Judhišthiry. Kromě toho mi také bude umoţněno vidět
mnoho dalších hrdinských činů za Tvého pobytu v Dvárace. Velcí básníci všech dob budou opěvovat
všechny činnosti, které vykonáš. Kuruovské bitvy se zúčastníš jako vozataj svého přítele Ardţuny a
jako nepřemoţitelná inkarnace smrti, věčný čas, zničíš všechny válkychtivé agresory. Uvidím, jak na
bojišti zahyne mnoho bojovníků.
Můj Pane, přijmi moje uctivé poklony u Tvých lotosových nohou. Tvé dokonalé postavení v poznání a
blaţenosti je úplně transcendentální. Jsi dokonalý v sobě a jsi mimo všechny touhy. Projevením své
vnitřní síly necháš působit vliv máji. Nikdo nedokáţe změřit Tvou nekonečnou sílu. Můj milý Pane, jsi
nejvyšší vládce. Jsi pod vlivem své vnitřní energie a je pošetilé si myslet, ţe závisíš na kterémkoliv ze
svých výtvorů.
Narodil ses v jaduovské dynastii neboli rodu Vršniů. Tvoje sestoupení na zemský povrch v původní
podobě plné věčného blaţeného poznání je Tvoje zábava. Nezávisíš na ničem, jen na sobě; proto se
uctivě klaním Tvým lotosovým nohám.``
Nárada Muni chtěl vtisknout lidem do paměti, ţe Kršna je úplně nezávislý. Jeho činnosti, např. Jeho
zjevení v rodu Jádavů nebo Jeho přátelství s Ardţunou, Ho nenutí, aby byl podřízen následujícím
reakcím. Všechny Kršnovy činnosti jsou transcendentální hry, jimiţ se baví, zatímco pro nás jsou
konkrétními a hmatatelnými skutečnostmi.
Poté se Nárada Muni Kršnovi poklonil a poţádal Ho o souhlas, aby mohl odejít. Jakmile Kršna zabil
démona Kéší, vrátil se ke svým kravám a přátelům, jakoby se nic nestalo. Kršna se tedy neustále věnuje
transcendentálním činnostem ve Vrndávaně se svými přáteli, pasáčky a gópíemi, ale někdy vyjeví
neobyčejnou chrabrost Nejvyšší Osobnosti Boţství tím, ţe zabije různé démony.
Později téhoţ rána odešli Kršna a pasáčci krav na vršek hory Góvardhana a začali si hrát na četníky a
na zloděje. Z některých hochů se stali četníci, někteří byli zloději a někteří hráli jehňátka. Kdyţ si hráli
jako děti, přikradl se k nim démon Vjómásura neboli ,,démon, který létá po obloze``. Byl synem jiného
démona, který se jmenoval Maja. Tito démoni dokáţí provádět úţasná kouzla. Vjómásura se přidal k
chlapcům, kteří představovali zloděje a ukradl mnoho pasáčků - jehňátek. Skoro všechny postupně
unesl, schoval je v jeskyních a velkými kameny zatarasil vchody. Kršna porozuměl démonově lsti a
uchopil ho jako lev jehně. Démon se snaţil zvětšit na velikost hory a uniknout Kršnovu sevření, ale
Kršna nepovolil. Prudce s ním mrštil o zem a zabil ho, jako kdyţ je zvíře zabito na jatkách. Potom
vysvobodil všechny své druhy z jeskyní na hoře, a kdyţ se s nimi a s krávami vracel do Vrndávany,
pasáčci a polobozi Ho opěvovali za Jeho úţasné činy.
37) Akrúrův příjezd do Vrndávany
Nárada Muni se nezmínil o tom, jak Kršna zabije Vjómásuru, coţ znamená, ţe Vjómásura byl zabit
stejný den jako démon Kéší. Démon Kéší zahynul časně ráno a hoši pak odešli pást krávy na horu
Góvardhana, kde byl zabit Vjómásura. Oba démoni byli zabiti ráno. Večer poţádal Kansa Akrúru, aby
odjel do Vrndávany. Ráno, následujícího dne, se Akrúra vydal na cestu po obdrţení Kansových
pokynů. Jelikoţ Akrúra byl velkým oddaným Pána, začal Ho cestou opěvovat. Oddaní jsou vţdy
pohrouţeni v myšlenkách na Kršnu a Akrúra neustále myslel na Kršnovy lotosové oči.
Nevěděl, jaký druh zboţných činností vykonal, ţe mu bylo umoţněno vidět Šrí Kršnu. Myslel si, ţe
bude-li Kršna chtít, bude Ho moci shlédnout. Akrúra se povaţoval za nejšťastnějšího člověka na světě,
protoţe jel navštívit Kršnu, kterého velcí mystičtí jogíni touţí spatřit. Byl přesvědčen, ţe toho dne
zaniknou všechny jeho reakce za hříšné činnosti z minulého ţivota a ţe ţivot ve šťastné lidské podobě
bude úspěšný. Akrúra také uvaţoval, ţe mu Kansa prokázal laskavost tím, ţe ho poslal, aby přivezl
zpátky Kršnu a Balarámu a tak mu umoţnil vidět Pána. Dále přemýšlel, jak se v dřívějších dobách velcí
světci a svaté osoby vysvobodili z hmotného světa pouhým pohledem na zářící nehty lotosových nohou
Kršny.
,,Nejvyšší Pán nyní přišel jako obyčejná lidská bytost a mně se poštěstilo, ţe Ho mohu vidět tváří v
tvář,`` uvaţoval Akrúra. Chvěl se vzrušením, ţe shlédne právě ty lotosové nohy, které uctívají velcí
polobozi jako Brahmá, Nárada a Šiva, nohy, které se procházejí po Vrndávaně, a které se dotýkají
kunkumou lehce zbarvených ňader gópíí. Myslel si: ,,Mám nesmírné štěstí, ţe se mi dnes podaří uvidět
Kršnovy lotosové nohy a zajisté uvidím Jeho krásný obličej a Jeho čelo a nos ozdobené tilakem. Také
uvidím Jeho úsměv a černé vlnité vlasy. Mohu si tím být jistý, neboť vidím, ţe srnci se procházejí na
mojí pravé straně. Dnes mi bude umoţněno shlédnout krásu duchovního království Višnulóky, protoţe
Kršna je Nejvyšší Višnu a sestoupil ze své dobré vůle. Je zdrojem veškeré krásy, a proto se dnes moje
oči nasytí.``
Akrúra nepochybně věděl, ţe Šrí Kršna je Nejvyšší Višnu. Šrí Višnu uvádí svým pohledem na hmotnou
energii do existence vesmírný projev. Ačkoliv je stvořitelem hmotného světa, není ovlivněn hmotnou
energií, díky vlastní moci. Svou vnitřní energií dokáţe proniknout temnotou hmotné energie. Kršna,
původní Višnu, podobně stvořil obyvatele Vrndávany expandováním své vnitřní energie. V Brahmasanhitě se potvrzuje, ţe Kršnovo příslušenství a sídlo jsou expanzemi Jeho vnitřní energie. Stejná
vnitřní energie je přítomna na Zemi jako Vrndávana, kde se Kršna raduje se svými rodiči a přáteli -
pasáčky a gópíemi. Z Akrúrova tvrzení vyplývá, ţe vzhledem k tomu, ţe Kršna je transcendentální
kvalitám hmotné přírody, jsou transcendentální rovněţ obyvatelé Vrndávany, kteří láskyplně slouţí
Pánu.
Akrúra uvaţoval o nutnosti transcendentálních zábav Pána. Myslel si, ţe Kršnovy transcendentální
činnosti, pokyny, vlastnosti a zábavy jsou prospěšné pro všechny lidi. Lidé mohou neustále myslet na
Kršnu rozmlouváním o Jeho transcendentální podobě, vlastnostech, zábavách a vše, co s Ním souvisí.
Touto činností můţe ţít celý vesmír v klidu a míru. Bez uvědomování si Kršny je však civilizace
pouhou dekorací mrtvého těla. Mrtvé tělo můţe být velice pěkně ozdobeno, ale bez vědomí jsou takové
ozdoby zbytečné. Lidská společnost je bez uvědomování si Kršny zbytečná a bez ţivota.
Akrúra přemýšlel: ,,Kršna, Nejvyšší Osobnost Boţství, se nyní zjevil jako jeden z potomků jaduovské
dynastie. Náboţenské zásady jsou Jím vytvořené zákony. Polobozi je dodrţují a démoni se podle nich
neřídí. Kršna sestoupil, aby poskytl ochranu polobohům, kteří poslouchají zákony Nejvyššího Pána.
Polobohům a oddaným Pána přináší poţitek, kdyţ mohou dodrţovat Kršnovy zákony a Kršna se raduje,
kdyţ je můţe různými způsoby chránit. V Bhagavadgítě se potvrzuje, ţe lidé by měli vţdy poslouchat a
vyprávět si o Kršnových činnostech, o tom, jak poskytuje ochranu oddaným a zabíjí démony. Oddaní a
polobozi budou vţdy více a více zpívat o slavných činnostech Pána.
Kršna, Nejvyšší Osobnost Boţství, je duchovní učitel všech duchovních učitelů; je spasitel všech
pokleslých duší a majitel tří světů. Kdokoliv Ho můţe vidět očima, jeţ jsou pomazány láskou k Bohu.
Dnes shlédnu Nejvyššího Pána, který svou transcendentální krásou okouzlil Bohyni štěstí, aby s Ním
ţila navěky. Jakmile dojedu do Vrndávany, sestoupím z vozu a padnu tváří na zem, na projev úcty
Nejvyššímu Pánu, pánu hmotné přírody a všech ţivých bytostí. Velcí mystičtí jogíni neustále uctívají
Kršnovy lotosové nohy a také já budu uctívat Jeho lotosové nohy a stanu se jedním z Jeho přátel ve
Vrndávaně. Kdyţ se tímto způsobem Kršnovi pokloním, určitě poloţí svou nebojácnou lotosovou ruku
na moji hlavu. Jeho ruka je určena pro všechny podmíněné duše, které hledají útočiště u Jeho
lotosových nohou. Kršna je konečným ţivotním cílem pro všechny lidi, kteří se obávají hmotné
existence, a určitě mi poskytne ochranu svých lotosových nohou, kdyţ Ho uvidím. Touţím, aby se dotkl
mé hlavy svou lotosovou rukou.``
Tímto způsobem očekával Akrúra, ţe mu Kršna poţehná rukou. Věděl, ţe Indrovi, králi nebes a pánovi
tří světů - vyšších, středních a niţších - se dostalo poţehnání za obětování trochy vody, kterou Kršna
přijal. Bali Mahárádţa také daroval kromě tří kroků země Vámanadévovi i trochu vody, kterou
Vámanadéva přijal, čímţ Bali Mahárádţa dosáhl stejného postavení jako Indra. Kdyţ gópíe tancovaly s
Kršnou tanec rása, unavily se a Kršna setřel perleťové kapičky potu z jejich tváří svou rukou vonící
jako lotosový květ, coţ gópíe okamţitě osvěţilo. Akrúra proto očekával, ţe mu Kršna poţehná svou
svrchovanou rukou. Kršnova ruka můţe ţehnat všem lidem, věnují-li se uvědomování si Kršny. Touţí-li
někdo po hmotném štěstí krále nebes, můţe obdrţet toto poţehnání od Kršnovy ruky; chce-li
vysvobození ze strastí hmotné existence, také můţe obdrţet poţehnání od Kršnovy ruky; touţí-li ten,
kdo vyvinul čistou transcendentální lásku ke Kršnovu, po Jeho osobní společnosti a chce-li se dotýkat
Jeho transcendentálního těla, i jemu můţe Kršnova ruka poţehnat.
Akrúra měl však trochu obavy, neboť ho vyslal Kršnův nepřítel Kansa. Myslel si: ,,Jdu za Kršnou jako
nepřátelský posel.`` Zároveň si také myslel: ,,Kršna je v srdci všech jako Nadduše, takţe musí znát
moje srdce.`` Akrúrovo srdce bylo čisté, ačkoliv mu důvěřoval Kršnův nepřítel. Byl čistým oddaným
Kršny a riskoval Kansův hněv, aby se mohl setkat s Kršnou. Byl si jist, ţe ho Kršna nepřijme jako
nepřítele, ačkoliv přicházel jako Kansův zástupce. ,,Předstoupím před Nejvyššího Pána s největší
skromností a sepjatýma rukama, přestoţe je moje poslání hříšné, neboť mě vyslal Kansa. Určitě Ho
potěším svou oddaností a moţná, ţe se na mne laskavě usměje a podívá se na mne, a tím mne
vysvobodí od všech hříšných reakcí. Pak budu na úrovni transcendentální blaţenosti a poznání. Kršna
mě určitě obejme, jakmile k Němu přistoupím, neboť zná moje srdce. Jsem nejen členem jaduovského
rodu, ale jsem i čistý oddaný. Jeho milostivým objetím se moje tělo, srdce a duše úplně očistí od akcí a
reakcí mého minulého ţivota. Aţ se naše těla dotknou, okamţitě skromně vstanu se sepjatýma rukama.
Kršna a Balaráma mě určitě osloví:, Strýčku Akrúro,
vr a v tom okamţiku se můj ţivot stane slavný. Pokud si Nejvyšší Osobnost Boţství nevšimne nějakého
člověka, jeho ţivot nemůţe být úspěšný.``
Zde se jasně říká, ţe bychom se měli snaţit, aby nás Nejvyšší Pán poznal podle sluţby a oddanosti, bez
kterých je tato lidská podoba odsouzeníhodná. V Bhagavadgítě se říká, ţe Nejvyšší Pán, Osobnost
Boţství, je stejný ke všem. Nemá přátel či nepřátel. Přiklání se však na stranu oddaného, který Mu
slouţí s láskou a oddaností. V Bhagavadgítě se také říká, ţe Nejvyšší Pán odměňuje za oddanou sluţbu,
kterou oddaný vykoná. Akrúra si myslel, ţe Kršna byl jako strom z nebeských planet, který plní
všechna přání, a který poskytuje ovoce podle touhy toho, kdo ho uctívá. Nejvyšší Osobnost Boţství je
také zdrojem všeho. Oddaný musí vědět, jak Kršnovi slouţit, aby se mu dostalo Jeho uznání. V
Čaitanja-čaritámrtě je proto vysvětleno, ţe bychom měli slouţit duchovnímu učiteli a Kršnovi současně
a tímto způsobem budeme schopni učinit pokrok v uvědomování si Kršny. Sluţba Kršnovi pod vedením
duchovního učitele je pravá sluţba, protoţe duchovní učitel je zjevený představitel Kršny. Šrí
Višvanátha Čakravartí Thákura říká, ţe kdyţ uspokojíme duchovního učitele, uspokojíme Nejvyššího
Pána. Je to úplně stejné jako sluţba ve státním úřadě. Člověk musí pracovat pod dozorem vedoucího
oddělení. Je-li spokojen s prací jisté osoby, povýšení a vyšší plat budou automaticky následovat.
Akrúra pak myslel: ,,Potěší-li moje modlitby Kršnu a Balarámu, určitě mě uchopí za ruku, uctivě mě
přijmou ve svých domech, pohostí mě a určitě se mě zeptají na Kansu a jeho přátele.``
Tímto způsobem meditoval Akrúra, Švaphalkův syn, o Kršnovi cestou z Mathury. K večeru při západu
slunce dojel do Vrndávany. Cesta mu uběhla, aniţ si uvědomil, jak dlouho trvala. Kdyţ přejel hranice
Vrndávany, zahlédl na zemi otisky kravích kopyt a stopy Kršnových chodidel, které nesly Jeho znaky vlajku, trojzubec, blesk a lotosový květ. Jakmile spatřil Kršnovy otisky, seskočil z úcty z vozu.
Zaplavila ho extáze a začal plakat a třást se. Z nesmírné radosti, ţe vidí prach, kterého se dotkly
Kršnovy lotosové nohy, padl tváří na zem a začal se v něm válet.
Akrúrova cesta do Vrndávany je ukázková. Zamýšlíme-li navštívit Vrndávanu, měli bychom
následovat jeho ideální příklad a neustále myslet na zábavy a činnosti Pána. Při vstupu do Vrndávany
bychom měli okamţitě pomazat celé tělo vrndávanským prachem bez ohledu na naše hmotné postavení
nebo prestiţ. Naróttama dása Thákura zpívá ve své slavné písni: ,,Kdyţ se má mysl očistí po opuštění
nečistého hmotného smyslového poţitku, budu schopen navštívit Vrndávanu.`` (
) Do Vrndávany se ve skutečnosti nemůţeme dostat
zakoupením letenky. Akrúra ukázal způsob, jak se dostat do Vrndávany.
Kdyţ Akrúra vstoupil do Vrndávany, uviděl, jak Kršna a Balaráma dohlíţejí na dojení krav. Kršna měl
na sobě ţluté šaty a Balaráma modré. Akrúra také viděl, ţe Kršnovy oči byly jako lotosový květ
rostoucí na podzim. Kršna i Balaráma byli hezcí mladíci. Ačkoliv měli podobné tělesné rysy, Kršna měl
tmavou pleť, zatímco Balaráma bílou. Oba byli útočištěm Bohyně štěstí. Měli pěknou stavbu těla,
krásné ruce, příjemné obličeje a byli silní jako sloni. Nyní, po shlédnutí Jejich stop, viděl Akrúra
konečně Kršnu a Balarámu tváří v tvář. Přestoţe byli nejvlivnějšími osobami, dívali se na něho s
úsměvem. Akrúra věděl, ţe se právě vrátili s krávami z pastvin. Kršna a Balaráma se pak vykoupali a
oblékli se do čistých šatů. Na krk si pověsili girlandu a náhrdelníky z drahokamů. Jejich těla byla
pomazána santálovou mastí. Vůně květů a santalové masti a Kršnova a Balarámova přítomnost naplnila
Akrúru velikou radostí. Povaţoval se za nesmírně šťastného, ţe mohl vidět Kršnu, Nejvyšší Osobnost
Boţství, a Jeho plnou expanzi Balarámu tváří v tvář, neboť věděl, ţe jsou původními osobnostmi
vesmírného projevu.
V Brahma-sanhitě se říká, ţe Kršna je původní Osobnost Boţství a příčina všech příčin. Akrúra věděl,
ţe Nejvyšší Pán se zjevil osobně ve prospěch svého výtvoru, aby znovu stanovil náboţenské zásady a
zničil démony. Oba bratři rozháněli temnotu světa září vycházející z Jejich těl a vypadali jako safírové
a stříbrné hory. Akrúra okamţitě bez váhání seskočil z vozu a padl na zem před Kršnu a Balarámu jako
tyčka. Jakmile se dotkl lotosových nohou Nejvyšší Osobnosti Boţství, zaplavila ho transcendentální
blaţenost. Zalykal se a nemohl ze sebe vypravit ani slovo. Proudy slz mu nepřetrţitě tekly z očí
následkem Kršnovy transcendentální přítomnosti. Zkameněl v extázi, jakoby byl hluchý a slepý. Kršna,
který je velice laskavý ke svým oddaným, zvedl Akrúru a objal ho. Zdálo se, ţe Kršna je s ním velice
spokojen. Také Balaráma objal Akrúru. Kršna a Balaráma ho uchopili za ruce a zavedli ho do domu,
kde mu nabídli pěkné sedátko a vodu na umytí nohou. Rovněţ ho uctili vhodnými předměty, jako
například med. Kdyţ Akrúra pohodlně seděl, Kršna a Balaráma mu darovali krávu. Pak přinesli velice
chutná jídla a Akrúra je přijal. Jakmile dojedl, Balaráma mu nabídl arakový oříšek, koření a také
santálovou mast, aby ho potěšil a poskytl mu pohodlí. Šrí Kršna osobně dodrţoval védský způsob
přijímání hostů, aby učil ostatní, jak přivítat hosty doma. Védské přikázání říká, ţe i host, který je
nepřítelem, by měl být přijat tak dobře, aby nepocítil ţádné nebezpečí od svého hostitele. Je-li člověk
chudý, měl by aspoň nabídnout slaměnou podloţku na sezení a sklenku vody. Kršna a Balaráma
přivítali Akrúru způsobem, jenţ se hodil k jeho vysokému postavení.
Poté, co byl Akrúra takto řádně přijat, Nanda Mahárádţa, Kršnův pěstoun, řekl: ,,Můj milý Akrúro, na
co bych se tě mohl zeptat? Vím, ţe tě chrání krutý a démonský Kansa. Jeho ochrana je jako řezníkova
ochrana zvířat, která v budoucnu zabije. Kansa je tak sobecký, ţe zabil syny své vlastní sestry. Jak
mohu věřit, ţe chrání Mathurčany?`` Tento výrok je velmi důleţitý. Zajímají-li se politické nebo
výkonné hlavy státu jen o sebe, nemohou se nikdy starat o blaho občanů.
Akrúra zapomněl na únavnou cestu z Mathury do Vrndávany, kdyţ poslouchal příjemná slova Nandy
Mahárádţi.
38) Akrúrův návrat a jeho návštěva Višnulóky v řece Jamuně
Šrí Kršna a Nanda Mahárádţa srdečně přijali Akrúru a nabídli nocleh. Mezitím Kršna a Balaráma
odešli na večeři. Akrúra seděl na posteli a přemýšlel, jak se mu splnily všechny naděje, které si dělal na
cestě z Mathury do Vrndávany. Šrí Kršna je manţelem Bohyně štěstí a potěší-li Ho některý čistý
oddaný, splní mu jakoukoliv touhu. Čistý oddaný však neţádá Pána o nic ve svůj vlastní prospěch.
Po večeři přišli Kršna a Balaráma popřát Akrúrovi dobrou noc. Kršna se dotázal na svého strýce z
matčiny strany, Kansu: ,,Jak se chová ke svým přátelům, a jak se daří Mým příbuzným?`` Také se
zeptal na Kansův plán. Nejvyšší Pán pak řekl Akrúrovi, ţe Ho jeho návštěva velice potěšila. Zeptal se,
zdali jeho příbuzní a přátelé netrpí nějakými nemocemi. Kršna litoval, ţe Jeho strýc Kansa byl hlavou
království; řekl, ţe Kansa byl největší lump a ţe se od jeho panování nedá očekávat nic dobrého ve
prospěch občanů. Kršna potom řekl: ,,Můj otec musel projít velkými útrapami jen proto, ţe jsem jeho
syn. Kvůli tomu také ztratil své ostatní syny. Jsem velice rád, ţe jsi přišel jako Můj přítel a příbuzný.
Můj milý Akrúro, řekni Mi, prosím, co je smyslem tvé návštěvy Vrndávany.``
Po těchto dotazech vylíčil Akrúra, příslušník jaduovské dynastie, nedávné události v Mathuře, včetně
Kansova pokusu zabít Vasudévu, Kršnova otce. Vylíčil události, které se staly poté, kdy Nárada
prozradil, ţe Kršna je Vasudévovým synem a ţe Vasudéva schoval Kršnu v domě Nandy Mahárádţi.
Akrúra vylíčil všechny příběhy týkající se Kansy. Vyprávěl, jak Nárada navštívil Kansu a jak ho Kansa
poslal to Vrndávany. Akrúra vysvětlil Kršnovi, ţe Nárada řekl Kansovi všechno o Kršnově přemístění z
Mathury do Vrndávany těsně po Jeho narození a o tom, jak Kršna zabil všechny démony, které Kansa
vyslal. Pak Kršnovi vysvětlil, proč přijel do Vrndávany: aby Ho odvezl do Mathury. Kršna a Balaráma,
kteří jsou velmi zkušení v zabíjení svých protivníků, se po vyslechnutí o Kansových přípravách zasmáli
nad jeho plány.
Poţádali Nandu Mahárádţu, aby pozval všechny pastevce do Mathury, aby se mohli zúčastnit obřadu
Dhanurjadţňa. Kansa chtěl, aby všichni přišli na tuto oslavu. Na Kršnovu ţádost svolal Nanda
Mahárádţa pastevce a poţádal je, aby připravili mléko a různé druhy mléčných produktů jako jejich
dar. Také poslal pokyny vrchnímu stráţnému Vrndávany, aby oznámil všem občanům, ţe Kansa bude
konat velkou Dhanurjadţňu a pozval je. Nanda Mahárádţa upozornil pastevce, ţe se na cestu vydají
druhý den ráno a poručil, aby připravili krávy a býky, aby je mohli odvést do Mathury.
Kdyţ gópíe zjistily, ţe Akrúra přišel, aby odvezl Kršnu a Balarámu do Mathury, naplnila je úzkost.
Některé z nich se tak trápily, ţe jejich obličeje zčernaly, začaly těţce dýchat a srdce se jim roztloukla.
Všimly si, ţe se jim rozpustily vlasy a povolily oděvy. Jakmile se gópíe, které se věnovaly domácím
povinnostem, doslechly, ţe Kršna a Balaráma odjedou do Mathury, přestaly pracovat, jakoby na
všechno zapomněly a podobaly se umírajícímu člověku, který musí okamţitě opustit tento svět. Některé
gópíe omdlely odloučením od Kršny. Nesmírně se trápily, kdyţ vzpomínaly na Kršnův půvabný úsměv
a rozhovory s Ním. Všechny si pamatovaly Kršnovy vlastnosti, jak se pohyboval ve vrndávanské
oblasti, a jak veselými slovy okouzlil jejich srdce. Sešly se a s těţce tlukoucím srdcem vzpomínaly na
Kršnu a na odloučení od Něho. Byly úplně pohrouţeny do myšlenek na Kršnu a slzy jim kanuly z očí.
Začaly rozmlouvat následujícím způsobem:
,,Ó prozřetelnosti, jsi tak krutá! Zdá se, ţe neumíš být milostivá k ostatním. Zařídíš, aby se přátelé
setkali, ale aniţ bys splnila jejich touhy, oddělíš je. Je to jako dětská hra, která nemá význam. Je
ohavné, ţes zařídila, abychom viděly krásného Kršnu, Jehoţ tmavé vlnité vlasy krášlí široké čelo a
ostrý nos, Kršnu, který se vţdy usmívá, aby zmírnil napětí v hmotném světě, a pak nás od Něho oddělíš.
Ó prozřetelnosti, jsi tak nemilosrdná! Nejpodivnější však je, ţe ses nyní zjevila jako Akrúra, coţ
znamená, milosrdný
vr. Zpočátku se nám líbila tvoje zručnost, kdyţ jsme dostaly oči, s kterými můţeme vidět Kršnův krásný
obličej, ale nyní se nám jako pošetilý tvor snaţíš oči odejmout, abychom Kršnu více neviděly. Kršna,
syn Nandy Mahárádţi, je také velice krutý! Musí mít neustále nové přátele; nerad se s někým kamarádí
delší dobu. My, gópíe z Vrndávany, jsme opustily své domovy, přátele a příbuzné a staly jsme se
Kršnovými sluţebnicemi, ale Kršna nás chce zanedbat a odejít. Ani se na nás nepodívá, ačkoliv jsme se
Mu plně odevzdaly. Všechny mladé dívky v Mathuře dostanou nyní příleţitost. Očekávají Kršnův
příjezd a budou se těšit z Jeho sladkého úsměvu a pít Jeho nektar. Ačkoliv víme, ţe Kršna je stálý a
odhodlaný, obáváme se, ţe na nás zapomene, jakmile zahlédne krásné tváře mladých dívek v Mathuře.
Obáváme se, ţe Ho ovlivní a ţe na nás zapomene, neboť jsme obyčejné vesnické dívky. Nebude k nám
jiţ více laskavý. Neočekáváme ani, ţe se do Vrndávany vrátí. Neopustí společnost mathurských dívek.``
Gópíe si začaly představovat velké oslavy, které se budou konat v Mathuře. Kršna bude kráčet ulicemi
a ţeny a mladé dívky se na Něho budou dívat z balkónů svých domů. V Mathuře byla různá
společenství známá pod jmény Dašárha, Bhódţa, Andhaka a Sátvata, která byla různými odnoţemi
stejného rodu, tj. jaduovské dynastie, v níţ se zjevil Kršna. Také oni očekávali Kršnův příjezd. Jiţ bylo
vyhlášeno, ţe Kršna, u kterého hledá útočiště Bohyně štěstí, a který je zdrojem veškeré radosti a
transcendentálních vlastností, se chystá navštívit město Mathuru.
Gópíe začaly odsuzovat Akrúrovo jednání. Prohlásily, ţe odváţí Kršnu, který jim je ze všeho nejdraţší,
a který poskytoval poţitek jejich očím. Odváţel Kršnu z jejich dohledu, aniţ by jim něco řekl, či
zmírnil jejich zármutek. Akrúra by se nad nimi měl smilovat a měl s nimi mít soucit. Gópíe dále řekly:
,,Nejhorší však je, ţe Kršna, Nandův syn, jiţ bez uvaţování vystoupil na vůz. Zdá se, ţe není zrovna
nejchytřejší. A je-li inteligentní, pak není příliš civilizovaný. Nejen Kršna, ale všichni pastevci jsou tak
bezcitní, neboť zapřahují voly do vozů a připravují se na cestu do Mathury. Starší lidé z Vrndávany
jsou rovněţ nemilosrdní. Neberou naše prosby na vědomí a nebrání Kršnovi, aby odjel do Mathury.
Dokonce ani polobozi k nám nejsou laskaví a nebrání Kršnovi v odjezdu do Mathury.``
Gópíe se modlily k polobohům, aby způsobili nějakou přírodní katastrofu, jako hurikán, bouřku nebo
silný déšť, a znemoţnili Kršnův odjezd do Mathury. Začaly uvaţovat: ,,Samy Kršnu zadrţíme, bez
ohledu na naše rodiče a vychovatele. Nemáme ţádnou jinou moţnost, neţ jednat přímo. Všichni se
proti nám spikli a chtějí Kršnu odvézt, abychom Ho jiţ neviděly. Bez Něho nemůţeme ţít ani na
okamţik.`` Gópíe se rozhodly, ţe zatarasí průchod, kterým měl Kršnův vůz projet. Začaly si mezi sebou
povídat: ,,Tancovaly jsme s Kršnou velice dlouhou noc, která uběhla nesmírně rychle. Dívaly jsme se
na Jeho sladký úsměv, objímaly se s Ním a rozmlouvaly. Odjede-li, jak to vůbec přeţijeme? K večeru,
na konci dne, se společně se svým starším bratrem Balarámou a svými přáteli vracel domů. Jeho
usměvavý obličej býval zaprášen prachem, který zvířila kopyta krav, hrával na svou flétnu a laskavě se
na nás díval. Jak na Něho můţeme zapomenout? Jak můţeme zapomenout na Kršnu, který je náš ţivot a
duše? Ukradl naše srdce tolika způsoby, ať ve dne nebo v noci, a odjede-li, nepřeţijeme to.`` Kdyţ
gópíe uvaţovaly tímto způsobem, rmoutilo je více a více, ţe Kršna opustí Vrndávanu. Nedokázaly
ovládat mysl a hlasitě volaly různá Kršnova jména: ,,Ó milý Dámódaro! Milý Mádhavo!``
Gópíe naříkaly celou noc před Kršnovým odjezdem. Akrúra dokončil svou ranní koupel při východu
slunce, nastoupil do vozu a rozjel se s Kršnou a Balarámou směrem k Mathuře. Nanda Mahárádţa a
pastevci naloţili na povozy velké hliněné hrnce naplněné různými mléčnými výrobky, jako jogurt,
mléko a ghí; potom sami nasedli a následovali Kršnův a Balarámův vůz. Všechny gópíe obstoupily
Kršnův vůz, navzdory Kršnovým prosbám, aby tak nečinily, a dívaly se na Něho lítostivýma očima.
Kršnu velice dojala oddanost gópíí, ale Jeho povinností bylo, aby odjel do Mathury, neboť to Nárada
předpověděl, a proto je začal uklidňovat. Řekl jim, aby se netrápily, protoţe se po vyřízení všech
záleţitostí brzy vrátí. Gópíe to však nepřimělo k odchodu. Vůz se tedy rozjel na západ a gópíe ho
následovaly ve svých myslích jak daleko jen mohly. Pozorovaly vlajku na voze, dokud byla viditelná a
nakonec viděly pouze zvířený prach v dálce. Nepohly se ze svých míst a stály, aţ nebylo nic vidět. Stály
bez hnutí, jakoby byly namalované na plátně. Kdyţ si všechny gópíe byly jisty, ţe se Kršna nevrátí,
odebraly se s nesmírně zarmouceným srdcem do svých domovů. Jelikoţ je Kršnova nepřítomnost velice
trápila, začaly myslet na Jeho zábavy ve dne v noci a tak se trochu uklidnily.
Kršna jel s Akrúrou a Balarámou velkou rychlostí, aţ dorazili k Jamuně. Koupelí v Jamuně můţe
kdokoliv odstranit reakce za hříšné činnosti. Kršna i Balaráma si umyli obličej a vykoupali se v řece.
Napili se křišťálově průzračné vody a opět se posadili do vozu, který stál ve stínu velkého stromu.
Akrúra poţádal o svolení, zda by se také mohl vykoupat v Jamuně. Podle védských předpisů by měl
člověk po vykoupání v řece zůstat ponořen ve vodě do půl pasu a mumlat Gájatrí mantru. Kdyţ Akrúra
stál v řece, znenádání uviděl Balarámu i Kršnu ve vodě. Překvapilo ho to, protoţe byl přesvědčen, ţe
seděli ve voze. Zmaten vylezl z vody a šel se podívat, zdali tam chlapci byli, a ke svému překvapení
zjistil, ţe sedí ve voze jako dříve. Kdyţ Je viděl ve voze, zapochyboval, zdali Je viděl ve vodě, a proto
se vrátil k řece. Tentokrát však viděl nejen Balarámu a Kršnu, ale také mnoho polobohů a všechny
Siddhy, Čárany a Gandharvy. Stáli před Pánem, který leţel na tisícihlavém Šéšanágovi. Šrí Šéšanága
byl pokryt modravými hábity, všechny Jeho krky byly bílé a jevily se jako zasněţené horské vrcholky.
Akrúra viděl na Jeho svinutém těle vznešeně sedět čtyřrukého Kršnu. Jeho oči připomínaly načervenalé
okvětní lístky lotosového květu.
Kdyţ se Akrúra vrátil, viděl Balarámu, který se proměnil v Šéšanágu, a Kršnu, který se proměnil v
Mahávišnua. Viděl čtyřrukého Nejvyššího Pána, který se pěkně usmíval. Všem se velice líbil a díval se
na všechny. Měl překrásný zdviţený nos, široké čelo, pěkné uši a červené rty. Jeho ruce dosahovaly aţ
ke kolenům a byly velice silné. Jeho ramena a hruď byly široké a krk připomínal lasturu. Jeho pupek
byl hluboký a břicho značily tři vrásky. Boky měl velké a široké a připomínaly boky ţeny; stehna měl
jako sloní choboty. Další části Jeho nohou, kolena a chodidla, byly velice krásné, Jeho nehty zářily a
Jeho prsty byly stejně krásné jako okvětní lístky lotosového květu. Jeho koruna byla posázena velice
cennými drahokamy. Kolem boků měl obtočený pěkný pás a přes širokou hruď se táhla posvátná šňůra.
Na rukou a na paţích měl náramky, na nohou nákotníky. Byl neobyčejně krásný a Jeho dlaně byly jako
lotosový květ. Ve všech čtyřech rukou drţel různé Višnuovy znaky, lasturu, kyj, disk a lotosový květ,
které ještě více zdůraznily Jeho krásu. Jeho hruď byla označena zvláštními znaky Višnua a na krku Mu
visela girlanda z čerstvých květů. Bylo velmi příjemné se na Něho dívat. Akrúra také viděl, ţe Kršna
byl obklopen věrnými společníky - čtyřmi Kumáry (Sanakou, Sanátanou, Sanandou a Sanatou) a
dalšími jako Sunandou a Nandou a polobohy Brahmou a Šivou. Bylo tam devět učených světců a
oddaní jako Prahláda, Nárada a osm Vasuů se modlili k Pánu s čistými srdci a vybranými slovy. Akrúru
naplnila velká oddanost, jakmile zahlédl Nejvyšší Osobnost Boţství, a třásl se po celém těle. Ačkoliv
byl na okamţik zmaten, nabyl znovu jasné vědomí a hluboce se Pánu poklonil. Se sepjatýma rukama a
třesoucím se hlasem se modlil.
39) Akrúrovy modlitby
Akrúra se modlil následovným způsobem: ,,Můj milý Pane, klaním se před Tebou, protoţe jsi příčina
všech příčin a původní nevyčerpatelná osobnost Nárájana. Z Tvého pupku vyrůstá lotosový květ, na
kterém se narodil Brahmá, stvořitel tohoto vesmíru. Jelikoţ Brahmá je příčinou vesmíru, jsi příčinou
všech příčin. Všechny prvky vesmírného projevu - země, voda, oheň, vzduch, éter, ego a veškerá
hmotná energie, společně s přírodou, okrajovou energií, ţivými bytostmi, myslí, smysly, smyslovými
předměty a polobohy ovládajícími vesmírné záleţitosti - vycházejí z Tvého těla. Jsi Nadduše všeho, ale
nikdo nezná Tvou transcendentální podobu. Kvality hmotné přírody ovlivňují v hmotném světě
všechny. Polobozi, jako Šrí Brahmá, neznají dokonale Tvou transcendentální existenci mimo vesmírné
stvoření tří kvalit hmotné přírody, neboť jsou pod jejím vlivem. Velcí světci a mystici Tě uctívají jako
Nejvyšší Osobnost Boţství, původní příčinu všech ţivých bytostí, celého vesmírného projevu a všech
polobohů. Uctívají Tě, protoţe zahrnuješ vše. Někteří učení bráhmani Tě také uctívají dodrţováním
rituálních obřadů. Obětují různé předměty ve jménu různých polobohů. Zálibou některých je uctívání
transcendentálního poznání. Jsou velice klidní a přejí si zanechat veškerých hmotných činností.
Zabývají se dţňánajógou neboli filozofickým hledáním Tebe.
Existují také oddaní, známí pod jménem bhágavatové, kteří Tě uctívají jako Nejvyšší Osobnost
Boţství. Poté, co byli řádně zasvěceni do Paňčáratry, zdobí svoje těla tilakem a věnují se uctívání
různých Višnuových podob . Jsou zde také další, kteří se nazývají šivaisté,
stoupenci různých áčárjů, a uctívají Tě v Šivově podobě.``
V Bhagavadgítě se říká, ţe uctívání polobohů je nepřímé uctívání Nejvyššího Pána, avšak takové
uctívání není pravověrné, protoţe Nárájana, Nejvyšší Osobnost Boţství, je úctyhodný Pán. Polobozi
jako Brahmá a Šiva jsou vtělením hmotných vlastností, které také emanují z Nárájanova těla. Před
stvořením ve skutečnosti nikdo kromě Nárájany, Nejvyšší Osobnosti Boţství, neexistoval. Uctívání
polobohů není na stejné úrovni jako uctívání Nárájany.
Akrúra řekl: ,,Ačkoliv je mysl těch, kteří jsou oddáni polobohům, upřena na určitého poloboha, jde
jejich uctívání nepřímo k Tobě, protoţe jsi Nadduše všech ţivých bytostí, včetně polobohů. Někdy se
malým řekám tekoucím z hor nepodaří dotéci k moři; některé k moři dotečou, a jiné ne. Podobným
způsobem k Tobě mohou, a nemusí dospět ctitelé polobohů. Není zde záruka. Jejich úspěch závisí na
síle jejich uctívání.``
Podle védských zásad by měl člověk, který uctívá jistého poloboha, také zařídit nějaký obřad pro
Nárájanu, Jadţněšvaru, neboť v Bhagavadgítě se říká, ţe polobozi nemohou vyplnit touhy svých ctitelů
bez Nárájanova neboli Kršnova povolení. V Bhagavadgítě se doslovně říká:
coţ znamená, ţe polobozi mohou poskytnout nějaké poţehnání poté, co
obdrţeli souhlas od Nejvyššího Pána. Kdyţ se ctitel polobohů probere ze snu, můţe uvaţovat
následujícím způsobem: ,,Jestliţe polobozi mohou poskytnout poţehnání pouze, jsou-li zmocněni
Nejvyšším Pánem, proč potom neuctívám Nejvyššího Pána přímo?`` Ctitelé polobohů mohou dojít k
Nejvyšší Osobnosti Boţství, ale ostatní, kteří povaţují polobohy za vše, nemohou dospět ke konečnému
cíli.
Akrúra se dále modlil: ,,Můj milý Pane, celý svět je naplněn třemi kvalitami hmotné přírody, jmenovitě
dobrem, vášní a nevědomostí. V hmotném světě jsou všichni, Brahmou počínaje a rostlinami a stromy
konče, pokryti těmito kvalitami. Můj milý Pane, uctivě se Ti klaním, protoţe jsi mimo jejich vliv. Tyto
kvality ovlivňují všechny, kromě Tebe. Můj milý Pane, oheň jsou Tvá ústa, země Tvé nohy, slunce Tvé
oko, obloha Tvůj pupek a směry Tvé uši. Prostor je Tvá hlava, polobozi Tvé paţe, oceány a moře jsou
Tvé břicho a vítr a vzduch Tvá síla a vitalita. Všechny rostliny a byliny jsou chlupy na Tvém těle,
mraky jsou Tvé vlasy, hory Tvé kosti a nehty, dny a noci jsou mrkání Tvých očí, Pradţapáti (praotec) je
Tvoje přirození a déšť je Tvé símě.
Můj milý Pane, všechny ţivé bytosti, včetně různých polobohů, panovníků a králů, v Tobě spočívají
jako nedílná součást velkého celku. Nikdo Tě nemůţe poznat pokusným poznáním. Člověk můţe
pochopit, ţe Tvoje transcendentální existence je jako nesmírný oceán, ve kterém jsou různé druhy
ţivých bytostí, nebo jako ovoce kadamba, ze kterého mohou vylétnout malí komáři. Můj milý Pane,
všechny věčné podoby a inkarnace, které na sebe bereš, a které se zjevují v tomto světě, jsou určeny ke
sníţení nevědomosti, iluze a nářku ţivých bytostí. Všichni lidé si mohou oblíbit Tvé inkarnace a zábavy
a neustále opěvovat Tvé činnosti. Nikdo nedokáţe určit, kolik máš podob a vtělení a nikdo nedokáţe
odhadnout počet vesmírů, jeţ v Tobě existují.
Proto se uctivě klaním rybí inkarnaci, která se zjevila při zániku světa, ačkoliv jsi příčinou všech
příčin. Uctivě se klaním Hajagrívovi, který zabil dva démony, Madhua a Kaitabhu; uctivě se klaním
Tobě, kdo ses zjevil jako obrovská ţelva a drţel velkou horu Mandaru, a kdo ses zjevil jako divoký
kanec a vysvobodil Zemi, která poklesla do vod Garbhódaky. Uctivě se klaním Tvému vtělení
Nrsinhadévy, který vysvobodil různé oddané z hrozivé situace ateistických zvěrstev. Uctivě se klaním
Tobě, kdo ses zjevil jako Vámanadéva a překročil tři světy několika kroky. Uctivě se klaním Tobě, kdo
ses zjevil jako Pán Bhrguů, abys zabil bezvěrné vládce světa. Uctivě se klaním Tobě, kdo ses zjevil
jako Šrí Ráma, abys zabil démony jako Rávana. Všichni oddaní Tě uctívají jako vůdce raghuovské
dynastie, Šrí Rámačandru. Uctivě se klaním Tobě, který ses zjevil jako Šrí Vásudéva, Šrí Šankaršana,
Šrí Pradjumna a Šrí Aniruddha. Uctivě se klaním Tobě, kdo ses zjevil jako Šrí Buddha, abys zmátl
ateisty a démony. A uctivě se klaním Tobě, kdo ses zjevil jako Kalki, abys potrestal tak zvané krále,
kteří poklesli na ohavnou úroveň mléččhů stojících úplně mimo védské usměrňovací zásady.
Můj milý Pane, v hmotném světě jsou všichni pod vlivem Tvé iluzorní energie. Všichni přestupují z
jednoho těla do druhého na cestě plodonosných činností a jejich reakcí, neboť se mylně ztotoţňují s
tělem a mylně se povaţují za vlastníky. Můj milý Pane, sám nejsem výjimkou mezi podmíněnými
dušemi. Omylem se povaţuji za šťastného, protoţe vlastním dům, ţenu, děti a další majetek. Takto
jednám jako v říši snů, ačkoliv ţádná z těchto věcí není věčná. Jsem blázen, protoţe na ně neustále
myslím a povaţuji je za stálé a skutečné. Můj milý Pane, vzhledem k mému mylnému ztotoţňování se
zajímám jen o to, co je pomíjivé, jako toto hmotné tělo, které není duchovní a je zdrojem různých
strastí. Zmaten tělesným pojetím jsem vţdy pohrouţen do protikladných myšlenek a zapomněl jsem na
Tebe, jenţ jsi oceánem veškeré transcendentální radosti. Postrádám Tvou transcendentální společnost a
jsem jako pošetilé stvoření, které se vydá hledat vodu na poušti a opustí tůňku pokrytou svěţí vegetací.
Podmíněné duše chtějí uhasit svou ţízeň, ale nevědí, kde vodu nalézti. Opustí místo, kde se ve
skutečnosti nachází dostatek vody, a odejdou na poušť, kde ţádná voda není. Můj milý Pane, moje
inteligence je ubohá, protoţe nejsem schopný ovládat svou mysl, kterou řídí divoké smysly a přitahují
plodonosné činnosti a jejich výsledky. Můj milý Pane, Tvoje lotosové nohy nemůţe obdivovat ţádná
osoba v podmíněném stavu hmotné existence, ale jaksi jsem se přiblíţil k Tvým lotosovým nohám a
povaţuji to za projev Tvé bezpříčinné milosti vůči mně. Můţeš takto jednat, protoţe jsi svrchovaný
vládce. Je mi jasné, ţe kdyţ se člověk vysvobodí z opakovaných rození a smrtí, pouze Tvojí milostí
učiní další pokrok a přilne k Tvé bezpříčinné oddané sluţbě.``
Akrúra padl před Pánem a řekl: ,,Můj milý Pane, Tvá transcendentální věčná podoba je plná poznání.
Pouhým soustřeďováním mysli na Tvou podobu můţe člověk plně porozumět všemu, protoţe jsi
původní zdroj veškerého poznání. Jsi nejsilnější a vlastníš různé druhy energií. Jsi Nejvyšší Brahma,
Nejvyšší Osoba, nejvyšší vládce a Pán hmotných energií. Uctivě se Ti klaním, protoţe jsi Vásudéva,
místo, kde spočívá celé stvoření. Jsi všudepřítomná Nejvyšší Osobnost Boţství a jsi také Nejvyšší Duše
sídlící v srdci všech a dávající pokyny, jak jednat. Nyní, můj Pane, se Ti úplně odevzdávám. Prosím Tě,
ochraň mne.``
40) Kršnův vstup do Mathury
Zatímco se Akrúra modlil ke Kršnovi, Pán zmizel z vody stejným způsobem, jakým zkušený herec
změní svůj oděv a objeví se v původní podobě. Poté, co Višnu zmizel, Akrúra vyšel z vody, dokončil
svůj obřad a vydal se k vozu, na kterém seděli Balaráma a Kršna. Vypadal nesmírně překvapeně. Kršna
se ho zeptal, zdali ve vodě nebo ve vzduchu viděl něco neobyčejného. Akrúra řekl: ,,Můj milý Pane,
všechny úţasné věci, které probíhají v tomto světě, ať ve vzduchu, nebo ve vodě, či na zemi, se ve
skutečnosti zjevují ve Tvé vesmírné podobě. Kdyţ jsem viděl Tebe, co mi ještě zbývá vidět?`` Tento
výrok potvrzuje védské tvrzení, ţe člověk, který zná Kršnu, viděl všechno, bez ohledu na to, jak krásné
mohou různé věci být. ,,Můj milý Pane,`` pokračoval Akrúra, ,,nemůţe existovat nic krásnějšího neţ
Tvoje transcendentální podoba. Viděl-li jsem Tvou transcendentální podobu, viděl jsem všechno.``
Domluvil a okamţitě rozjel povoz. Ke sklonku dne přijeli skoro aţ na okraj Mathury. Všichni lidé,
které míjeli na cestě z Vrndávany do Mathury, se za nimi ohlíţeli. Ostatní obyvatelé Vrndávany, pod
vedením Nandy a Upanandy, mezitím dojeli do Mathury a očekávali Kršnův a Balarámův příjezd.
Jakmile Kršna a Balaráma dorazili, seskočili z vozu a potřásli Akrúrovi rukou. Kršna mu řekl: ,,Nyní
můţeš jít domů, protoţe do Mathury půjdeme později s Našimi přáteli.`` Akrúra odpověděl: ,,Můj milý
Pane, nemohu jít do Mathury sám, bez Tebe. Jsem Tvůj odevzdaný sluţebník. Prosím Tě, nestraň se
mne. Jeď, prosím, se svým bratrem a svými přáteli se mnou a posvěťte můj dům. Můj milý Pane,
navštívíš-li můj dům, bude posvěcen prachem Tvých lotosových nohou. Voda vytékající jako pot z
Tvých lotosových nohou, jmenovitě Ganga, očišťuje všechny, včetně praotců, boha ohně a všech
ostatních polobohů. Bali Mahárádţa se proslavil, protoţe omyl Tvé lotosové nohy a všichni jeho
příbuzní dospěli na nebeské planety díky styku s vodou Gangy. Bali Mahárádţa se mohl těšit veškerým
hmotným bohatstvím a později se povýšil na nejvyšší úroveň vysvobození. Voda Gangy světí nejen tři
světy, ale i Šrí Šiva ji nosí na své hlavě. Ó Nejvyšší Pane všech pánů! Ó pane vesmíru! Uctivě se Ti
klaním.``
Jakmile to Kršna, Nejvyšší Osobnost Boţství, uslyšel, odpověděl: ,,Akrúro, určitě s Mým starším
bratrem navštívím tvůj dům, ale nejdříve musím zabít všechny démony, kteří závidí jaduovské dynastii.
Takto potěším všechny své příbuzné.`` Akrúru tato slova trochu zklamala, ale nemohl nevěnovat
pozornost tomuto příkazu. Proto odjel do Mathury, zpravil Kansu o Kršnově příjezdu a pak odešel
domů.
Po Akrúrově odjezdu odešli Šrí Kršna, Balaráma a pasáčci do Mathury, aby si prohlédli město. Všimli
si, ţe vstupní brána byla vytesána z prvotřídního mramoru, ţe byla velice dobře zhotovena a ţe samotná
vrata byla z ryzího zlata. Kolem dokola byly překrásné sady a zahrady a celé město chránila děla, která
bránila snadnému vstupu nepřítele. Dále viděli, ţe křiţovatky byly ozdobeny zlatem. Bylo tam také
mnoho domů, ve kterých bydleli bohatí lidé a vše bylo symetrické, jako by to postavil jeden architekt.
Domy zdobily cenné drahokamy a u kaţdého domu byly zahrady s ovocnými stromy a květinami.
Hedvábí a vyšívané látky posázené drahokamy a perlami zdobily chodby a balkóny budov. Na římsách
se procházeli vrkající holubi a pávi. Všechny obchody s obilovinami zdobily květinové girlandy,
čerstvá tráva a příjemně vonící květy jako narcisy a růţe. Domovní dveře zdobily nádoby naplněné
vodou. Lidé rovněţ pokropili vstupy kolem dveří vodou smíchanou s jogurtem, santálovou mastí a
květinami. Nad dveřmi, které zdobily hořící lampičky různých velikostí, visely ozdoby z čerstvého
mangovníkového listí a hedvábných girland. Všechny dveře byly ozdobeny tímto způsobem.
Kdyţ se po Mathuře roznesla zpráva, ţe Kršna, Balaráma a pasáčci jsou ve městě, všichni obyvatelé se
shromáţdili a dámy a dívky okamţitě vyšly na střechy domů, aby je mohly vidět. Netrpělivě očekávaly
Kršnův a Balarámův příjezd a ani se ve spěchu řádně neoblékly z touhy vidět Kršnu a Balarámu.
Některé si oblékly určitý druh oděvu na špatnou část těla. Jiné si nalíčily pouze jedno oko a další měly
nákotníky pouze na jedné noze nebo jen jednu náušnici. Pospíchaly na střechy, aby mohly vidět Kršnu,
přestoţe nebyly řádně oděny. Některé obědvaly, ale jakmile zaslechly, ţe Kršna a Balaráma jsou ve
městě, nechaly jídlo jídlem a utíkaly na střechu. Jiné se právě koupaly, ale aniţ by dokončily koupel,
utíkaly, aby mohly vidět Kršnu a Balarámu. Některé kojily své děti, ale odloţily je stranou a šly uvítat
Kršnu a Balarámu. Šrí Kršna se usmíval, pomalu kráčel ulicemi a okamţitě jim ukradl srdce. Ten, kdo
je manţelem Bohyně štěstí, procházel ulicemi jako slon. Ţeny z Mathury věděly o Kršnovi a
Balarámovi a Jejich neobyčejných činnostech jiţ dlouho a velice touţily se s Nimi setkat. Jejich radost
vyvrcholila, kdyţ nyní konečně spatřily Kršnu a Balarámu na ulici a viděly Jejich sladké úsměvy. Vzaly
Kršnu a Balarámu do svých srdcí, kdyţ Je spatřily vlastníma očima, a začaly Je dosyta objímat. Vlasy
se jim jeţily z extáze. O Kršnovi mnoho slyšely, ale nikdy Ho neviděly, a nyní byla jejich touha
ukojena. Ze střech házely na Kršnu a Balarámu květy a vesele se smály. Všichni bráhmani také vyšli
ven se santálovou vodou a květinami a uctivě bratry vítali, kdyţ procházeli ulicemi. Obyvatelé Mathury
se mezi sebou bavili o vysokých a zboţných činnostech lidí z Vrndávany. Zarazili se nad tím, jaké
zboţné činny museli vrndávanští pastevci vykonat ve svých předešlých ţivotech, kdyţ měli denně
moţnost vidět Kršnu a Balarámu jako pasáčky krav.
Kršna a Balaráma při své procházce zahlédli pradláka. Kršna ho poţádal o nějaké pěkné oblečení.
Slíbil mu, ţe bude šťastný a štěstí bude stát na jeho straně, kdyţ Mu daruje pěkný oděv. Kršna neţebral
a ani ţádný oděv nepotřeboval, ale svou ţádostí naznačil, ţe všichni by měli být připraveni darovat
Kršnovi cokoliv se Mu zlíbí. To je smyslem uvědomování si Kršny.
Pradlák naneštěstí slouţil Kansovi, a proto se mu nezamlouval poţadavek Kršny, Nejvyšší Osobnosti
Boţství. Takový je následek špatné společnosti. Hříšný démón mohl okamţitě předat oděvy
Nejvyššímu Pánu, který mu slíbil štěstí, ale jelikoţ byl Kansovým sluţebníkem, nabídku nepřijal.
Místo, aby se zaradoval, zlostně odbyl Pánovu ţádost slovy: ,,Jak si dovoluješ ţádat o oblečení, které je
určeno pro krále?`` Potom začal poučovat Kršnu a Balarámu: ,,Mojí milí hoši, v budoucnu nebuďte tak
nestydatí a neţádejte věci, které patří králi, nebo budete potrestáni. Zavřou vás a budete trpět. Sám jsem
to jiţ zkusil. Kdokoliv vztahuje nezákonně ruce na králův majetek, bude přísně potrestán.``
Kdyţ to Šrí Kršna, Dévakin syn, uslyšel, velice se na něho rozzlobil, uhodil ho dlaní a oddělil jeho
hlavu od těla. Pradlák padl na zem mrtev. Kršna takto potvrdil výrok z Brahma-sanhity, ţe kaţdý Jeho
úd je schopen konat jakoukoliv činnost. Bez meče, pouhou rukou, usekl pradlákovi hlavu. To je důkaz,
ţe Nejvyšší Pán je všemocný. Chce-li něco udělat, můţe tak učinit bez jakékoliv vnější pomoci.
Po této strašlivé události se pradlákovi přátelé okamţitě rozutekli a nechali za sebou oděvy. Kršna a
Balaráma se oblékli podle své chuti a ostatní obleky předali pasáčkům, kteří se také po libosti oblékli.
Zbylé oblečení tam nechali. Pak pokračovali v cestě. Zato jiný oddaný, krejčí, vyuţil příleţitosti a ušil
Kršnovi a Balarámovi pěkné šaty. Kršna a Balaráma byli hezky oděni a vypadali jako sloni ozdobeni
barevnými látkami při úplňku nebo nově. Krejčí Kršnu velmi potěšil a Kršna mu zaručil vysvobození,
nazvané
coţ znamená, ţe po opuštění svého těla bude vysvobozen a dostane
stejné tělo jako čtyřruký Nárájana na vaikunthských planetách. Také mu slíbil, ţe pokud bude ţít, získá
dostatek bohatství, aby se mohl těšit ze ţivota. Tímto Šrí Kršna dokázal, ţe oddaní vědomí si Kršny
nebudou nikdy postrádat hmotný smyslový poţitek. Budou mít dostatek takových věcí a po opuštění
hmotného těla jim bude dovoleno vstoupit na duchovní planety Vaikunthalóky nebo Kršnalóku, Gólóku
Vrndávanu.
Potom Kršna a Balaráma odešli za květinářem Sudámou. Jakmile se přiblíţili k jeho domu, Sudáma
okamţitě vyšel ven a na projev úcty padl s velkou oddaností obličejem na zem. Nabídl Kršnovi a
Balarámovi pohodlná sedátka a poţádal své pomocníky, aby přinesli květy a arakový oříšek s
čandanovou mastí. Květinářovo přijetí Pána nadmíru uspokojilo.
Sudámá pokorně přednesl své modlitby: ,,Můj milý Pane, myslím si, ţe všechny moje předky a
nadřízené těší, ţes přišel sem a ţe jim udělíš vysvobození. Můj milý Pane, jsi svrchovaná příčina všech
příčin vesmírného projevu, ale pro blaho obyvatel této planety jsi se zjevil se svou plnou částí, abys
ochránil své oddané a zničil démony. Jsi stejně nakloněn všem ţivým bytostem jako přítel; jsi Nadduše
a nerozlišuješ mezi přítelem a nepřítelem. Přesto Tě však potěší, můţeš-li poskytnout svým oddaným
zvláštní odměnu za jejich oddanou sluţbu. Můj Pane, modlím se, abys mi řekl, co pro Tebe mohu
udělat, neboť jsem Tvým věčným sluţebníkem. Prokáţeš mi nesmírnou laskavost, mohu-li pro Tebe
něco vykonat.`` Zahradníka Sudámu velice těšilo, ţe mohl vidět Kršnu a Balarámu ve svém domě, a
proto připravil neobyčejně krásné girlandy z různých květů a daroval je Pánu. Jak Kršnu, tak Balarámu
potěšila jeho upřímná sluţba a Kršna mu poţehnal. Kršna je vţdy připraven ţehnat odevzdaným duším.
Zahradník poţádal Pána, aby mohl zůstat Jeho věčným sluţebníkem a oddanou sluţbou prokazovat
dobro všem ţivým bytostem. Z toho vyplývá, ţe oddaný Pána by se neměl spokojit jen se svým
pokrokem v oddané sluţbě; musí chtít pracovat pro dobro všech. Šest Gósvámích z Vrndávany
následovalo tento příklad. Modlitba, která je popisuje, říká:
vaišnavové neboli oddaní Pána nejsou sobečtí. Obdrţí-li nějaké poţehnání od Nejvyšší Osobnosti
Boţství, chtějí je rozdat ostatním lidem. To je největší lidumilná činnost. Kršna byl se zahradníkem
velice spokojen, a proto mu nezaručil jen poţehnání, podle kterého se Sudámovi splnilo jakékoliv
přání, ale navíc ho poţehnal hmotným bohatstvím, rodinným úspěchem, dlouhým ţivotem a vším
ostatním, po čem jeho srdce v hmotném světě touţilo.
41) Jak Kršna zlomil luk v obětní aréně
Jakmile Kršna a Balaráma opustili zahradnictví, zahlédli hrbatou dívku, která nesla mísu se santálovou
mastí. Jelikoţ Kršna je zdrojem veškeré radosti, chtěl rozveselit své společníky tím, ţe si udělá legraci z
hrbaté dívky. Kršna ji oslovil: ,,Ó urostlá dívko, kdo jsi? Pověz mi, komu neseš santálovou mast?
Myslím si, ţe bys ji měla darovat Mně a učiníš-li tak, jsem si jist, ţe tě potká štěstí.`` Kršna je Nejvyšší
Osobnost Boţství a věděl všechno o jejím hrbu. Svým dotazem dal najevo, ţe dívka nemusela slouţit
démonovi, ale ţe by udělala lépe, kdyby slouţila Kršnovi a Balarámovi a získala za svou sluţbu
okamţitý výsledek.
Ţena odpověděla Kršnovi: ,,Můj milý Šjámasundaro, překrásný mladíku tmavé pleti, asi víš, ţe pracuji
pro Kansu jako sluţebná. Kaţdý den mu nosím santálovou mast. Král je se mnou velmi spokojen, ţe
mu ji nosím denně, ale nyní vidím, ţe se nejlépe hodí pro Vás, Kršno a Balarámo.`` Hrbatá dívka začala
s velkou oddaností a uspokojením roztírat santálovou mast po Jejich tělech, jelikoţ byla okouzlena
Jejich krásnými rysy, Jejich řečí, úsměvem, pohledy a činnostmi. Oba transcendentální bratři, Kršna a
Balaráma, byli přirozeně krásní, měli hezkou pleť a měli na sobě pěkné barevné šaty. Horní část Jejich
těl byla velice přitaţlivá, a kdyţ Jim hrbatá dívka pomazala těla santálovou mastí, zkrásněli ještě více.
Kršnu tato sluţba potěšila a zamyslel se, jak by se dívce odměnil. Jinými slovy, aby oddaný upoutal
Kršnovu pozornost, musí Mu slouţit s velkou láskou a oddaností. Kršnu nepotěší nic jiného neţ
transcendentální láskyplná sluţba. Kdyţ takto uvaţoval, stoupl dívce na nohy, prsty stiskl její tváře a
škubl, aby ji narovnal. V okamţiku se z hrbaté ţeny stala krásná rovná dívka se širokými boky, štíhlým
pasem a pěknými ňadry. Jelikoţ hrbatá ţena potěšila Kršnu svou sluţbou, a jelikoţ se jí Kršna dotkl,
stala se z ní nejkrásnější dívka mezi ţenami. Tento příběh ukazuje, ţe oddaný se slouţením Kršnovi za
všech okolností okamţitě povýší na nejvyšší úroveň. Oddaná sluţba je tak mocná, ţe kaţdý, kdo
oddaně slouţí, získá všechny dobré vlastnosti. Kršnu nepřitahovala krása hrbaté ţeny, ale její sluţba;
jakmile začala slouţit, stala se z ní nejkrásnější ţena. Člověk vědomý si Kršny nemusí být
kvalifikovaný nebo krásný. Zkrásní a získá potřebné vlastnosti, jakmile se stane vědomým si Kršny a
oddaně Kršnovi slouţí.
Tato ţena se přirozeně cítila Kršnovi zavázaná poté, co jí prokázal laskavost a proměnil ji v krásnou
mladou dívku. Zároveň byla okouzlena Jeho krásou. Uchopila Ho za šaty a tahala Ho. Koketně se
usmívala a přiznala, ţe je rozrušena tělesnými touhami. Zapomněla, ţe stála na ulici před Kršnovým
starším bratrem a Jeho přáteli a přímo Kršnovi navrhla: ,,Můj milý hrdino, nemohu Tě jen tak opustit.
Musíš mě navštívit. Jsem velice okouzlena Tvojí krásou a musím se o Tebe vhodně postarat, neboť jsi
nejlepší z muţů. Buď ke mně laskavý.`` Jasně řečeno, navrhla Kršnovi, aby navštívil její dům a
uspokojil její tělesné touhy. Kršna se pochopitelně cítil trochu zahanben před svým starším bratrem
Balarámou, ale věděl, ţe dívka byla jednoduchá a zamilovaná, a proto se jejím slovům usmál. Podíval
se na své přátele a dívce odpověděl: ,,Moje milá krásná dívko, tvoje pozvání mě velmi těší a musím tě
navštívit, aţ zde dokončím ostatní záleţitosti. Taková krásná dívka jako ty je jediné místo klidu pro
osobu jako jsem Já, neboť nejsem ţenatý a jsem na cestách. Zajisté Mi můţeš poskytnout úlevu z
mentálního vzrušení, protoţe nyní nemám ţádnou milenku.`` Kršna uspokojil dívku sladkými slovy a
opustil ji. Vydal se směrem k trţišti, kde Ho občané chtěli přivítat různými dary - betelovými ořechy,
květy a santálovou mastí.
Obchodníci na trţišti přivítali Kršnu a Balarámu s velkou úctou. Všechny ţeny z přilehlých domů se na
Něho přišly podívat, kdyţ Kršna kráčel ulicemi, a některé dívky skoro omdlely, uchváceny Jeho krásou.
Jejich vlasy se rozpustily, těsné oděvy povolily a zapomněly, kde stojí.
Kršna se zeptal občanů, kde se bude konat oběť. Kansa uspořádal oběť zvanou Dhanurjadţňa, kterou
označil tím, ţe umístil velký luk v blízkosti obětního oltáře. Luk byl nesmírně velký a krásný a
připomínal duhu na obloze. Na Kansův příkaz ho v samotné aréně chránilo mnoho stráţců. Sotva se
Kršna a Balaráma přiblíţili k luku, byli varováni, aby nechodili blíţe, ale Kršna si varování nevšímal.
Prodral se k luku a uchopil ho do levé ruky. Natáhl tětivu, napnul ji a před zraky všech zlomil luk v
půli, jako kdyţ slon zlomí cukrovou třtinu na poli. Všichni lidé obdivovali Kršnovu sílu. Zvuk
zlomeného luku naplnil nebe i zemi a také Kansa jej zaslechl. Obával se o svůj ţivot, jakmile se
dozvěděl, co se stalo. Stráţce luku, který to viděl, se rozzuřil. Poručil svým lidem, aby se chopili zbraní
a s křikem: ,,Zatkněte Ho! Zatkněte Ho! Zabijte Ho! Zabijte Ho!`` se rozběhl ke Kršnovi. Kršna a
Balaráma byli obklíčeni. Rozzlobily je výhruţné pohyby stráţců, uchopili zlomený luk a začali jím bít
útočníky. Kansa mezitím poslal skupinku vojáků na pomoc stráţcům, avšak Kršna a Balaráma bojovali
i s nimi a všechny zabili.
Tímto ukončil Kršna prohlídku obětního místa, vyšel z brány a zamířil k táboru, kde odpočívali. S
velkým potěšením navštívil cestou různá místa v Mathuře. Kdyţ obyvatelé Mathury viděli Kršnovy činy
a Jeho úţasnou sílu, povaţovali oba bratry za polobohy, kteří sestoupili do Mathury, a dívali se na Ně s
úţasem. Oba bratři se bezstarostně procházeli ulicemi, nedbaje Kansových zákonů a příkazů.
K večeru se Kršna a Balaráma se svými přáteli vydali na okraj města, kde stály jejich vozy. Takto
svým příjezdem Kansovi předběţně naznačili, jaký druh nebezpečí ho bude příštího dne v obětní aréně
čekat.
Kdyţ Kršna a Balaráma odjíţděli z Vrndávany do Mathury, obyvatelé Vrndávany uvaţovali o velkém
štěstí Mathurčanů, neboť jim bude umoţněno vidět nesmírnou krásu Kršny, kterého uctívají čistí oddaní
a Bohyně štěstí. Myšlenky obyvatel Vrndávany se staly skutečností, neboť občané z Mathury byli plně
spokojeni při pohledu na Kršnu.
Jakmile se Kršna vrátil do tábora, sluţebníci se o Něho začali starat - umyli Mu nohy, nabídli Mu
pohodlné místo na sezení a také Mu přinesli mléko a chutná jídla. Kršna se po jídle krátce zamyslel nad
událostmi příštího dne a spokojeně usnul. Takto strávil noc.
Kansa si mohl částečně udělat představu o moci Nejvyšší Osobnosti Boţství, kdyţ se dozvěděl o
přelomení svého krásného luku a smrti stráţců a vojáků. Pochopil, ţe osmý syn Dévakí se zjevil a ţe
nyní je jeho smrt neodvratná. Myšlenky na bezprostřední smrt ho znepokojovaly celou noc. Měl
zlověstná vidění a bylo mu jasné, ţe Kršna a Balaráma, kteří sídlili na okraji města, byli poslové smrti.
Kansa viděl různá nepříznivá znamení jak v noci, tak ve dne. Kdyţ se podíval do zrcadla, neviděl svou
hlavu, ačkoliv ji ve skutečnosti stále měl. Nebeská tělesa na obloze viděl dvakrát, přestoţe tam byla
pouze jednou. Ve svém stínu viděl díry a v uších mu zněl pronikavý pískavý zvuk. Všechny stromy se
mu jevily jako zhotovené ze zlata a jeho nohy nezanechávaly v prachu nebo blátě otisky. Ve snu viděl
různé duchy, kteří jeli v povoze taţeném osly. Také se mu zdálo, ţe se ho někdo snaţil otrávit a ţe pil
jed. Ve snu se viděl, jak chodí nahý s květinovou girlandou kolem krku a jak byl celý pomazán olejem.
Kansa tedy viděl různá znamení smrti ve spánku, a i kdyţ byl vzhůru. Rozuměl, ţe smrt byla jistá a
strachy nemohl v noci spát. Jakmile uběhla noc, spěšně dokončil přípravy k zápasu.
Zápasnický ring byl důkladně vyčištěn a ozdoben vlajkami, girlandami a květinami. Zápas zahájily
zvuky kotlů. Aréna byla pěkně vyzdobena stuhami a fábory. Galerie byly připraveny pro vzácné osoby krále, bráhmany a kšatrije. Různí králové měli zvláštní trůny a ostatní měli také vyhrazená místa. Kansa
konečně dorazil, doprovázen různými ministry a tajemníky. Sedl si na zvýšené podium určené pouze
pro něho. Naneštěstí však jeho srdce tlouklo ze strachu před smrtí, ačkoliv byl obklopen všemi vůdčími
hlavami státu. Krutá smrt se očividně nevyhýbá ani lidem tak mocným jako Kansa. Kdyţ přijde, nedbá
na vysoké postavení.
Jakmile bylo všechno přichystáno, zápasníci, kteří měli předvést své umění před shromáţděným lidem,
vstoupili do arény. Byli pěkně oblečeni a ozdobeni. Mezi slavnými zápasníky byli Čánúra, Muštika,
Šala, Kúta a Tóšala. Rychle vešli do arény, oţiveni hudbou. Kansa také přivítal všechny starší pastevce,
kteří přijeli z Vrndávany pod Nandovým vedením. Nejdříve darovali Kansovi mléčné lahůdky, které s
sebou přivezli, a pak usedli na svá místa vedle krále, na plošině vyhrazené zvláště pro ně.
42) Smrt slona Kuvalajápídy
Jakmile se Kršna a Balaráma ráno vykoupali a dokončili své ranní povinnosti, zaslechli zvuky kotlů ze
zápasiště. Okamţitě se vydali na cestu za zábavou. Kdyţ došli ke vstupní bráně zápasiště, uviděli
obrovského slona jménem Kuvalajápída a jeho poháněče. Poháněč záměrně blokoval vstup tak, ţe
zastavil slona před vchodem. Kršna porozuměl jeho úmyslu, utáhl si oděv a připravil se k potyčce se
slonem. Oslovil poháněče váţným hlasem, zvučným jako hrom: ,,Uhni z cesty, darebáku, a nech Mě
projít branou. Budeš-li Mi stát v cestě, pošlu tě i se slonem do domu zosobněné smrti.``
Poháněč se cítil zesměšněn. Velice se na Kršnu rozzlobil a vyprovokoval slona k útoku, jak bylo
naplánováno. Slon se přibliţoval ke Kršnovi jako nevyhnutelná smrt. Řítil se k Němu a pokusil se Ho
uchopit chobotem, ale Kršna za něho obratně skočil. Jelikoţ slon dohlédl pouze na špičku svého
chobotu, nemohl vidět Kršnu mezi svýma zadníma nohama, ale snaţil se Ho chytit chobotem. Kršna
opět rychle unikl, odskočil stranou a uchopil slona za ocas. Nesmírnou silou ho táhl za ocas a odtáhl ho
nejméně dvacet pět metrů, jako kdyţ Garuda táhne obyčejného hada. Kršna táhl slona z jedné strany na
druhou, tak jako ve svém dětství tahal za ocas telátka. Potom si před něho stoupl, silně ho uhodil dlaní a
opět zmizel z jeho zraku a postavil si za něho. Kršna si potom lehl těsně před slonem na zem a slon
zakopl a spadl. Kršna okamţitě vstal, ale slon si myslel, ţe stále leţí a snaţil se Ho svými kly
propíchnout tak, ţe jimi mocně píchal do hlíny. Ačkoliv slon zuřil, poháněč jedoucí na jeho hlavě se ho
snaţil vyprovokovat k ještě větší zuřivosti. Slon se v šílenství rozběhl proti Kršnovi. Jakmile se přiblíţil
na dosah, Kršna ho uchopil za chobot a strhl ho dolů. Kdyţ slon a poháněč spadli na zem, Kršna
vyskočil slonu na záda, zlomil mu páteř a zabil poháněče. Potom ulomil slonu kel a poloţil si ho na
rameno. Kršnu zdobily kapičky potu a byl poskvrněn sloní krví. Cítil se blaţeně a vydal se k zápasišti.
Šrí Balaráma si vzal na rameno druhý kel. Doprovázeni svými přáteli vstoupili do arény.
Kršna se jevil různým lidem různě podle vztahů (
), které k Němu měli. Kršna je zdrojem
veškeré radosti a různých vztahů, jeţ mohou být příjemné i nepříjemné. Zápasníkům se jevil jako blesk,
lidem jako nejkrásnější osobnost a ţeny v Něm viděly nejpřitaţlivějšího muţe, zosobněného Ámora,
coţ zvýšilo jejich touhy. Pastevci se dívali na Kršnu jako na svého příbuzného, který pocházel ze stejné
vesnice Vrndávana. Králové, kteří byli přítomni, Ho viděli jako nejmocnějšího panovníka. Svým
rodičům, Nandovi a Jašódě, se jevil jako nejmilovanější dítko. Kansovi, králi bhódţské dynastie,
připadal jako zosobněná smrt. Hloupým lidem se jevil jako neschopný člověk, přítomným jogínům se
jevil jako Nadduše a členům dynastie Vršniů jako nejslavnější potomek. Takto se na Kršnu dívali různí
lidé, kteří se zúčastnili slavnosti. Kršna vstoupil do zápasnického ringu s Balarámou a svými přáteli.
Jakmile se Kansa doslechl, ţe Kršna zabil slona Kuvalajápídu, věděl, ţe Kršnu nelze podceňovat.
Dostal z Něho nesmírný strach. Kršna a Balaráma měli dlouhé paţe, byli pěkně oblečeni a líbili se všem
přítomným lidem. Byli oblečeni jako by měli vystupovat v divadle a přitahovali pozornost všech lidí.
Obyvatelé Mathury, kteří viděli Kršnu, Nejvyšší Osobnost Boţství, byli nesmírně potěšeni a
dychtivými zraky se dívali na Jeho obličej, jako by pili nebeský nektar. Pohled na Kršnu jim dal tolik
poţitku, ţe se zdálo, ţe nejen pijí nektar pohledu na Jeho tvář, ale čichají vůni a lízají chuť Jeho těla a
objímají Ho a Balarámu svými paţemi. Rozmlouvali mezi sebou o těchto dvou transcendentálních
bratřích. Jiţ dlouho slyšeli o kráse Kršny a Balarámy, ale nyní Je mohli vidět osobně tváří v tvář.
Mysleli, ţe Kršna a Balaráma byli plnými inkarnacemi Nejvyššího Pána, Nárájany, kteří se zjevili ve
Vrndávaně.
Obyvatelé Mathury se začali bavit o Kršnových zábavách, o Jeho narození jako Vasudévův syn, o tom,
jak se o Něho v Gókule starali Nanda Mahárádţa s jeho ţenou a o všech událostech, které vedly k
tomu, ţe přijel do Mathury. Mluvili o tom, jak zabil démonici Pútanu, a jak zabil Trnávartu, který přišel
jako větrný vír. Také si vzpomněli na vysvobození dvojčat z ardţunových stromů. Obyvatelé Mathury
říkali: ,,Kršna a Balaráma zabili ve Vrndávaně Šankhásuru, Kéšího, Dhénukásuru a mnoho dalších
démonů. Kršna také zachránil všechny pastevce před ničícím ohněm. Vyhnal hada Káliju z Jamuny a
zkrotil pýchu nebeského krále Indry. Kršna drţel velkou horu Góvardhana na jedné ruce nepřetrţitě
sedm dní a zachránil všechny lidi z Gókuly před prudkými dešti, hurikánem a větrnou bouří.`` Také si
vzpomněli na další povzbuzující příhody: ,,Ţeny z Vrndávany nesmírně těšil pohled na Kršnovu krásu a
tím, ţe se zúčastnily Jeho zábav, zapomněly, co je smyslem hmotné existence. Díváním se na Kršnu a
myšlením na Něho zapomněly na všechny hmotné útrapy.`` Kdyţ se Mathurčané bavili o jaduovské
dynastii, řekli, ţe Jaduovci zůstanou nejslavnějším rodem v celém vesmíru díky tomu, ţe se v jejich
rodě zjevil Kršna. Pak se začali bavit o Balarámovi. Povídali si o Jeho krásných lotosových očích a
poznamenali: ,,Tento chlapec zabil démona Pralambu a mnoho dalších.`` Kdyţ takto rozmlouvali o
činnostech Kršny a Balarámy, zaslechli zvuky hudebních skupin oznamující zápas.
Slavný zápasník Čánúra oslovil Kršnu a Balarámu: ,,Moji milí Kršno a Balarámo, slyšeli jsme o
Vašich zábavách. Jste velcí hrdinové, a proto si Vás král nechal zavolat. Slyšeli jsme, ţe máte velice
silné paţe. Král a zde přítomní lidé touţí shlédnout ukázku Vašich zápasnických schopností. Občan by
měl být poslušný a měl by potěšit mysl svého vladaře. Jedná-li tímto způsobem, velice se mu poštěstí,
avšak ti, kdo jsou neposlušní, budou nešťastní, protoţe neuniknou královu hněvu. Vy jste pastevci krav
a doslechli jsme se, ţe spolu často zápasíte, kdyţ pasete krávy v lese. Přejeme si proto, abyste s námi
zápasili a potěšili zde přítomné lidi, včetně krále.``
Kršna okamţitě porozuměl Čánúrovu výroku a připravil se na zápas, ale vzhledem k době a
okolnostem promluvil takto: ,,Jsi poddaným bhódţského krále a ţiješ v dţungli. My jsme také nepřímo
jeho podřízenými a pokusíme se ho potěšit pokud moţno co nejvíce. Výzvou k zápasu jste Nám
prokázali velké dobrodiní, ale skutečností je, ţe jsme pouze chlapci. Ve vrndávanském lese si hrajeme s
přáteli stejného věku. Myslíme si, ţe soupeřit s osobami stejného věku a síly je vhodné, ale lidem se
nebude líbit, kdyţ se utkáme s takovými velkými zápasníky. Odporuje to náboţenským zásadám.``
Kršna naznačil, ţe slavní a silní zápasníci neměli vyzývat Kršnu a Balarámu k souboji.
Čánúra na to odpověděl: ,,Můj milý Kršno, víme, ţe nejsi ani dítě, ani mladík. Jsi transcendentální
všem, stejně jako Tvůj bratr Balaráma. Jiţ jsi zabil slona Kuvalajápídu, který dokázal bojovat proti
tisícům dalších slonů. Zabil jsi ho úţasným způsobem. Jelikoţ jsi tak silný, hodí se, abys bojoval s
jedním z našich silnějších zápasníků. Proto si přeji s Tebou zápasit a Tvůj starší bratr Balaráma bude
zápasit s Muštikou.``
43) Kansova smrt
Poté, co Kansovi zápasníci vyjádřili své odhodlání, Nejvyšší Pán, který zabil Madhua, se utkal s
Čánúrou a Balaráma, syn Róhiní, s Muštikou. Kršna a Čánúra a Balaráma a Muštika se do sebe zapletli,
ruku k ruce, nohu k noze, a kaţdý z nich tlačil v touze zvítězit. Přitiskli dlaň k dlani, lýtko k lýtku,
hlavu k hlavě, hruď k hrudi a začali jeden druhého bít. Zápas se stupňoval, kdyţ se přetlačovali z místa
na místo. Jeden uchopil druhého a svrhl ho na zem nebo se vymrštil a snaţil se ho uchopit. Zápas
neustále zvyšoval svou intenzitu. Zvedali se, přetahovali, tlačili a znovu zakloubili své ruce a nohy. Obě
strany předvedly všechny kousky zápasnického umění, kdyţ se kaţdý snaţil porazit svého protivníka.
Obecenstvo však nebylo příliš spokojené, protoţe se ji nezdáli zápasníci rovnocenní. Povaţovali Kršnu
a Balarámu za chlapce ve srovnání se Čánúrou a Muštikou, kteří byli velcí a tvrdí jako kámen. Mnozí z
lítosti a ve prospěch Kršny a Balarámy řekli: ,,Milí přátelé, tady hrozí nebezpečí.`` Někdo jiný
prohlásil: ,,Zápas mezi dvěma nerovnocennými stranami se odehrává dokonce i před zraky krále.``
Obecenstvo ztratilo smysl pro poţitek. Lidé nedokázali podporovat zápas silnějšího se slabším.
,,Muštika a Čánúra jsou jako hrom a jsou silní jako hora, Kršna a Balaráma jsou jemní hoši útlého věku.
Spravedlnost jiţ dávno opustila toto shromáţdění. Lidé, kteří si uvědomují civilizované zásady
spravedlnosti, nemohou zůstat a sledovat takový nerovný zápas. Ti, kdo touţí shlédnout tento zápas,
nejsou osvíceni, a proto budou podmíněni reakcím za hříšné činnosti, ať se zápasem souhlasí nebo ne.``
,,Moji milí přátelé`` promluvil někdo jiný z obecenstva, ,,jen se podívejte na Kršnův obličej. Na Jeho
tváři jsou kapičky potu ze zápasu s protivníkem a Jeho tvář vypadá jako lotosový květ s kapkami vody.
Všimli jste si, jak Balarámův obličej neobyčejně zkrásněl? Jeho bílé líce zčervenaly, protoţe zápasí se
silným Muštikou.``
Dámy v obecenstvu rozmlouvaly následovně: ,,Milé přítelkyně, jen si představte, jak je vrndávanská
země šťastná, kdyţ je na ní přítomen Nejvyšší Pán, kterého vţdy zdobí květinové girlandy, a který pase
krávy spolu se svým bratrem Balarámou. Neustále Ho doprovázejí pasáčci a hraje na svou
transcendentální flétnu. Obyvatelé Vrndávany jsou šťastní, protoţe se mohou neustále dívat na lotosové
nohy Kršny a Balarámy, které uctívají velcí polobozi jako Šiva, Brahmá a Bohyně štěstí. Nedokáţeme
stanovit, kolik zboţných činností vykonaly vradţabhúmské ţeny, ţe se mohou radovat s Nejvyšším
Pánem a dívat se na neobyčejnou krásu Jeho transcendentálního těla. Krása Pána se nedá k ničemu
přirovnat. Nikdo Ho nepředčí a nikdo se Mu nevyrovná v tělesné kráse. Kršna a Balaráma jsou zdrojem
všech vznešených vlastností - bohatství, síly, krásy, slávy, poznání a odříkání. Gópíe jsou tak šťastné,
ţe mohou vidět Kršnu a myslet na Něho dvacet čtyři hodin denně, počínaje ranním dojením krav nebo
mlácením zrna či stloukáním máslo. Vţdy jsou pohrouţeny do myšlenek na Kršnu, kdyţ uklízejí své
domy a umývají podlahy.``
Gópíe jsou pravým příkladem toho, jak můţeme provádět uvědomování si Kršny, i kdyţ máme různé
druhy hmotných zaměstnání. Je-li člověk neustále pohrouţen v myšlenkách na Kršnu, znečištění
hmotných činností ho nemůţe ovlivnit. Gópíe jsou proto v dokonalém tranzu, samádhi, jsou na nejvyšší
úrovni dokonalosti mystické síly. V Bhagavadgítě se potvrzuje, ţe ten, kdo neustále myslí na Kršnu, je
nejlepší jogín ze všech jogínů. ,,Moje milé přítelkyně,`` řekla jedna ţena druhé, ,,musíme povaţovat
činnosti gópíí za nejvyšší formu zboţnosti. Jak jinak by obdrţely moţnost vidět Kršnu ráno, kdyţ se
svými přáteli vyhání krávy, a večer, kdyţ se vrací? Často Ho vidí, jak hraje na svou flétnu a vesele se
usmívá.``
Jakmile Šrí Kršna, Nadduše všech ţivých bytostí, porozuměl, ţe se o Něho ţeny bály, rozhodl se, ţe
nebude pokračovat v zápase a ţe zápasníky okamţitě zabije. Rodiče Kršny a Balarámy, Nanda
Mahárádţa, Jašódá, Vasudéva a Dévakí, se také strachovali, protoţe neznali neomezenou sílu svých
dětí. Šrí Balaráma zápasil s Muštikou stejným způsobem jako Kršna, Nejvyšší Osobnost Boţství, s
Čánúrou. Zdálo se, ţe Kršna je k Čánúrovi krutý, kdyţ ho třikrát uhodil pěstí, coţ jím k překvapení
publika otřáslo. Čánúra vyuţil poslední příleţitosti a zaútočil na Kršnu, jako kdyţ jeden sokol zaútočí
na druhého. Zaťal pěsti a tloukl Kršnu do hrudi, ale Kršnu to ani v nejmenším nevzrušilo, tak jako slona
nevzruší dotek květinové girlandy. Poté však rychle uchopil Čánúru za ruce, zatočil jím dokola a
Čánura přišel o ţivot pouhou odstředivou silou. Pak ho hodil na zem. Čánúra padl jako Indrova zástava
a jeho pěkné ozdoby byly roztroušeny kolem dokola.
Kdyţ Muštika uhodil Balarámu, Balaráma ho odrazil velkou silou. Muštika se začal třást a krev a
zvratky mu vytékaly z úst. Zoufale klesl na zem jako strom poraţený hurikánem a naposledy vydechl.
Jakmile byli tito zápasníci mrtvi, vešel do arény zápasník jménem Kúta. Šrí Balaráma ho okamţitě
chytil za levou ruku a ledabyle ho zabil. Zápasník jménem Šala předstoupil před Kršnu - Kršna ho kopl
a rozbil mu hlavu. Pak nastoupil zápasník Tóšala a zemřel stejným způsobem. Kršna a Balaráma tak
zabili všechny velké zápasníky a ostatní ze strachu o ţivot utekli. Všichni přátelé Kršny a Balarámy Jim
přišli radostně blahopřát. Za zvuku bubnů se bavili o vítězství a rolničky Jim na kotnících cinkaly.
Všichni lidé radostně tleskali rukama a jejich nadšení neznalo mezí. Přítomní bráhmani opěvovali
Kršnu a Balarámu. Pouze Kansa byl zasmušilý; ani netleskal rukama, ani Kršnovi neţehnal. Rozčiloval
ho tlukot bubnů na oslavu Kršnova vítězství a velice ho mrzelo, ţe zápasníci byli buď mrtvi nebo utekli.
Proto okamţitě nařídil, aby bubnování ustalo a oslovil své přátele následovně: ,,Přikazuji, aby tito dva
synové Vasudévovi byli okamţitě vyhnáni z Mathury. Pastevce, kteří s Nimi přišli, vydrancujte a
zabavte jim všechen majetek! Okamţitě uvězněte Nandu Mahárádţu za jeho vychytralé chování a
darebáka Vasudévu bez odkladu zabijte. Rovněţ zabijte mého otce Ugrasénu, který vţdy podporoval
moje nepřátele proti mé vůli.``
Kršnu Kansova slova velice rozzlobila a v okamţiku přeskočil vysoké stráţe krále Kansy. Kansa byl
připraven na Kršnův útok, neboť od počátku věděl, ţe Kršna bude příčinou jeho smrti. Bleskově vytáhl
meč z pochvy a chystal se odrazit Kršnův útok mečem a štítem. Kdyţ šermoval mečem nahoru a dolů,
sem a tam, Šrí Kršna, nejmocnější Pán, ho silně stiskl. Nejvyšší Pán, který je útočištěm veškerého
stvoření, a z Jehoţ lotosového pupku je projeveno celé vesmírné stvoření, rychle shodil korunu z
Kansovy hlavy a uchopil ho za dlouhé vlasy. Pak ho stáhl z trůnu do zápasnického ringu a shodil ho na
zem. Posadil se obkročmo na jeho hruď a začal ho pěstmi bít. Kansa vydechl pod Kršnovými údery.
Aby Kršna ujistil své rodiče, ţe je Kansa mrtvý, táhl ho jako lev slona, kterého zabil. Lidé, kteří to
viděli, začali jásat ze všech stran, zatímco jiní naříkali. Ode dne, kdy se Kansa dozvěděl, ţe ho osmé
Dévakino dítě zabije, neustále myslel na Kršnu s diskem v ruce, a protoţe se smrti nesmírně bál, myslel
bez přestání na Kršnu v této podobě dvacet čtyři hodin denně - při jídle, v chůzi, kdyţ dýchal -a
pochopitelně se mu dostalo vysvobození. V Bhagavadgítě se říká, ţe člověk se narodí do příštího ţivota
podle myšlenek, do kterých je neustále pohrouţen (
). Kansa
myslel na Kršnu s diskem, tj. na Nárájanu, který drţí disk, lasturu, lotosový květ a kyj.
Podle mínění autorit obdrţel Kansa po smrti
, coţ znamená, ţe získal stejnou
podobu jako Nárájana (Višnu). Na vaikunthských planetách mají všichni obyvatelé stejné tělesné rysy
jako Nárájana. Kansa dosáhl po smrti spasení a byl povýšen na Vaikunthalóku. Z toho případu můţeme
porozumět, ţe i člověk, který myslí na Nejvyšší Osobnost Boţství jako na svého nepřítele, dosáhne
spasení nebo dospěje na Vaikunthalóku. Co se pak dá říci o čistých oddaných, kteří jsou vţdy
pohrouţeni v příznivých myšlenkách na Kršnu? Dokonce i nepřítel, kterého Kršna zabil, získá
osvobození a je umístěn do neosobní brahmadţjóti. Jelikoţ Nejvyšší Pán je všedobrý, kdokoliv, kdo na
Něho myslí buď jako na nepřítele, nebo přítele, bude vysvobozen. Vysvobození oddaného a
vysvobození nepřítele však nejsou stejná. Nepřítel obvykle dostane vysvobození
a někdy
Kansa měl osm mladších bratrů, které vedl Kanka. Kdyţ se dozvěděli, ţe jejich starší bratr byl zabit,
společně zaútočili na Kršnu, aby Ho zabili. Kansa a jeho bratři byli Kršnovými strýci z matčiny strany,
byli bratry Kršnovy matky Dévakí. Kdyţ Kršna zabil Kansu, zabil vlastně svého strýce, coţ je proti
zásadám védských příkazů. Kršna je porušuje jen v krajních případech, ačkoliv na nich není závislý.
Pouze Kršna mohl zabít Kansu, a proto byl nucen ho zabít. A pokud se týkalo Kansových sourozenců, o
jejich smrt se postaral Balaráma. Balarámova matka, Róhiní, nebyla Kansovou sestrou, přestoţe byla
ţenou Vasudévovou, a proto Balaráma zabil všech osm Kansových bratrů. Uchopil nejbliţší vhodnou
zbraň (pravděpodobně sloní kel, který nesl) a zabil jednoho po druhém, jako kdyţ lev zabije stádo
jelínků. Kršna a Balaráma tak potvrdili výrok, ţe Nejvyšší Pán sestupuje, aby chránil zboţné a zabil
bezboţné démony, kteří jsou smrtelnými nepřátely polobohů.
Polobozi z vyšších planet začali shazovat deště květů a blahopřáli Kršnovi i Balarámovi. Mezi
polobohy byli mocný Brahmá a Šiva a všichni se společně radovali z Kansovy smrti. Z nebeských
planet se ozývalo tlučení bubnů a ţeny polobohů vesele tancovaly.
Kansovy ţeny a manţelky jeho osmi bratrů naříkaly nad náhlou smrtí svých manţelů, tloukly se do čela
a prolévaly proudy slz. Hlasitě naříkaly, objímaly mrtvá těla svých muţů a promlouvaly k nim: milí
manţelé, jste tak laskaví a jste ochránci svých podřízených. S vaší smrtí umřeme my, vaše domy i děti.
Jsme nešťastné. Vzhledem k vaší smrti byly překaţeny slavnosti, například oběť luku. Naší milí
manţelé, chovali jste se špatně k osobám, které byly nevinné, a proto jste byli zabiti. Je to
nevyhnutelné, protoţe přírodní zákony potrestají člověka, který trýzní nevinnou osobu. Víme, ţe Šrí
Kršna je Nejvyšší Osobnost Boţství. Je nejvyšší pán a svrchovaný poţivatel všeho; proto nemůţe být
šťastný ten, kdo přehlíţí Jeho autoritu a nakonec si přivodí smrt, jako vy.``
Jelikoţ Kršna byl laskavý a milý ke svým tetám, uklidnil je, jak jen mohl. Posmrtný obřad byl vykonán
za Kršnova osobního dozoru, protoţe byl synovcem všech mrtvých princů. Kršna a Balaráma pak
okamţitě vysvobodili své rodiče, Vasudévu a Dévakí, které Kansa věznil. Padli u jejich nohou a modlili
se k nim. Vasudéva a Dévakí prošli mnoha strastmi, protoţe Kršna byl jejich synem; Kansa jim kvůli
Kršnovi znepříjemňoval ţivot. Dévakí a Vasudéva si plně uvědomovali Kršnovo vznešené postavení
jako Nejvyšší Osobnost Boţství, a proto pouze stáli a poslouchali Ho. Neobjali Ho, přestoţe se dotýkal
jejich nohou a modlil se k nim. Vasudéva a Dévakí si uvědomovali Kršnovo postavení, ačkoliv se
narodil jako jejich syn.
44) Jak Kršna zachránil syna svého učitele
Kdyţ Kršna viděl, ţe Vasudéva a Dévakí před ním stojí ve zboţné úctě, okamţitě je ovlivnil
jógamájou, aby se k Němu a Balarámovi chovali jako k dětem. Tak jako v hmotném světě mezi
různými ţivými bytostmi můţe iluzorní energie stanovit rodičovský vztah, tak vlivem jógamáji můţe
oddaný vyvinout vztah, ve kterém je Nejvyšší Osobnost Boţství jeho dítě. Po vytvoření této situace
pomocí jógamáji, se Kršna, který se zjevil společně se svým starším bratrem Balarámou jako
nejvýznačnější syn sátvataské dynastie, velice pokorně a uctivě oslovil Vasudévu a Dévakí: ,,Můj milý
otče a matko, ačkoliv jste se vţdy úzkostlivě starali, abyste ochránili Naše ţivoty, nemohli jste se těšit
Našim dětským radovánkám, ani kdyţ jsme byli malí hoši nebo dospívající mladíci.`` Kršna nepřímo
chválil otcovství Nandy Mahárádţi a Jašódino mateřství jako nejlepší, protoţe se mohli těšit Jejich
dětským zábavám, ačkoliv nebyli jejich dětmi. V přírodě je to zařízeno tak, ţe rodiče se radují z dětství
vtělené ţivé bytosti. I v říši zvířat můţeme vidět, ţe rodiče jsou láskyplní ke svým mláďatům.
Všemoţně se starají o blaho svých dětí, neboť jsou okouzleni jejich činnostmi. Pokud jde o Vasudévu a
Dévakí, vţdy se úzkostlivě snaţili ochraňovat své syny, Kršnu a Balarámu. Proto byl Kršna po svém
zjevení okamţitě přemístěn do jiného domu. Rovněţ Balaráma byl přemístěn z lůna Dévakí do lůna
Róhiní.
Vasudéva a Dévakí byli plni úzkosti o Kršnovu a Balarámovu ochranu a nemohli se radovat z Jejich
dětských zábav. Kršna řekl: ,,Naneštěstí Nám bylo předurčeno, ţe Nás nevychovají Naši vlastní rodiče
a ţe se nebudeme moci těšit radostem doma. Můj milý otče a matko, nelze odplatit dluhy svým
rodičům, kteří poskytli tělo, jeţ můţe zaručit úspěch v hmotné existenci. Podle védského učení můţeme
v lidské podobě vykonávat různé druhy náboţenských činností, splnit různé touhy a získat mnohá
bohatství. Pouze v lidské podobě existuje moţnost vysvobození se z hmotného bytí. Toto tělo je
vytvořeno spojeným úsilím otce a matky. Kaţdý člověk by měl být zavázán svým rodičům a vědět, ţe
nemůţe splatit dluh, který jim dluţí. Jestliţe se dospělý syn nesnaţí uspokojit své rodiče svými
činnostmi nebo získaným bohatstvím, určitě bude po smrti potrestán správcem smrti a bude donucen jíst
své vlastní maso. Je-li někdo schopen poskytnout ochranu starým rodičům, ctnostné ţeně, dětem,
duchovnímu učiteli, bráhmanům a dalším podřízeným, ale nečiní tak, povaţuje se za mrtvého, ačkoliv
údajně dýchá. Můj milý otče a matko, vţdy jste se o Nás úzkostlivě starali, ale naneštěstí jsme vám
nemohli nijak slouţit. Aţ doposud jsme pouze mrhali časem; nemohli jsme vám slouţit z důvodů, které
byly mimo Naši moc. Matko a otče, prosíme, odpusťte Nám Naši hříšnost.
Kdyţ Kršna, Nejvyšší Osobnost Boţství, mluvil sladkými slovy jako nevinný chlapec, Vasudévu i
Dévakí zaplavila rodičovská láska a s potěšením Ho objali. Byli ohromeni a nedokázali nic říci nebo
odpovědět na Kršnova slova, ale pouze Ho a Balarámu objali s velkou náklonností a mlčeli, prolévajíce
proudy slz.
Jakmile Kršna, Nejvyšší Osobnost Boţství, který se zjevil jako milovaný syn Dévakí, uklidnil své
rodiče, obrátil se na svého děda Ugrasénu a řekl mu, ţe bude králem jádavského království. Kansa
násilím vládl jaduovskému království, navzdory přítomnosti svého otce, kterého nechal uvěznit, ale po
Kansově smrti byl jeho otec vysvobozen a prohlášen za hlavu jádavského království. Zdá se, ţe v té
době bylo v západní Indii mnoho malých království, která byla ovládána dynastiemi Jaduů, Andhaků,
Vršniů a Bhódţů. Mahárádţa Ugraséna náleţel do bhódţského rodu a Kršna proto nepřímo vyhlásil, ţe
král bhódţský se stane vládcem dalšího malého království. S radostí poţádal Mahárádţu Ugrasénu, aby
Jim vládl, protoţe byli jeho poddanými. Slova
se pouţívá jak pro potomstvo, tak
obyvatelstvo. Kršna náleţel k
jako pravnuk Mahárádţi Ugrasény a jako člen jaduovské
dynastie. Dobrovolně přijal jeho vládu. Kršna Ugrasénu poučil: ,,Králové jaduovské dynastie se
nevzbouří proti trůnu, jelikoţ byli prokleti Jajáti. S radostí budeme jednat jako tvoji sluţebníci. Naše
spolupráce s tebou zlepší a zpevní tvé postavení, takţe králové dalších rodů budou bez váhání platit
daně. Budeme-li tě chránit, i polobozi z nebe tě budou uctívat. Můj milý děde, ze strachu z Mého strýce
Kansy byli všichni králové náleţící do dynastií Jadu, Vršni, Andhaka, Madhu, Dašárha a Kukura
naplněni úzkostí a strachem. Nyní je můţeš uklidnit a zajistit jim bezpečí. V celém království zavládne
mír.``
Všichni králové v sousedních oblastech opustili své domovy ze strachu z Kansy a ţili v odloučených
částech země. Nyní, po Kansově smrti a zvolení Ugrasény za krále, dostali různé dary a podpory a opět
se vrátili do svých domovů. Po tomto pěkném politickém uspořádání se Mathurčanům líbilo ţít v
Mathuře pod silnou ochranou Kršny a Balarámy. Obyvatelé Mathury pociťovali úplné uspokojení;
všechny jejich hmotné tuţby a potřeby se splnily vzhledem k dobré vládě za přítomnosti Kršny a
Balarámy. Brzy úplně zapomněli na všechny hmotné strasti, jelikoţ viděli Kršnu a Balarámu kaţdý den
tváří v tvář. Jakmile zahlédli Kršnu a Balarámu v pěkném oblečení procházet ulicemi, usmívající se a
pozorující své okolí, okamţitě je naplnila extáze lásky, díky pouhé Mukundově osobní přítomnosti.
označuje toho, kdo můţe zaručit vysvobození a transcendentální blaţenost. Kršnova
přítomnost působila jako povzbuzující nápoj, ţe nejen mladší generace, ale i starší lidé z Mathury oţili
mladistvou energií a sílou, neboť Ho mohli pravidelně vidět.
Nanda Mahárádţa a Jašódá také bydleli v Mathuře, protoţe tam byli Kršna a Balaráma, ale po určité
době se chtěli vrátit zpátky do Vrndávany. Kršna a Balaráma před ně předstoupili a s velkou láskou je
objali. Kršna řekl: ,,Můj milý otče a matko, ačkoliv jsem se narodil jako syn Vasudévy a Dévakí, byli
jste Našimi skutečnými rodiči, protoţe jste o Nás od samotného narození pečovali s velkou láskou a
oddaností. Vaše láska k Nám byla větší, neţ kdokoliv můţe poskytnout svým vlastním dětem. Jste ve
skutečnosti Našimi rodiči, neboť jste se o Nás starali jako o své vlastní děti, kdyţ jsme v podstatě byli
jako sirotci. Naši rodiče Nás z určitých důvodů odmítli a Vy jste Nás ochránili. Můj milý otče a matko,
vím, ţe budete pociťovat odloučení po návratu do Vrndávany, ponechávajíce Nás zde, ale ujišťuji vás,
ţe se do Vrndávany vrátím, jakmile potěším Mé pravé rodiče, Vasudévu a Dévakí, Mého děda a ostatní
příbuzenstvo.`` Kršna a Balaráma potěšili Nandu a Jašódu sladkými slovy a darovali jim různé
oblečení, ozdoby a nářadí. Zároveň také potěšili jejich přátele a sousedy, kteří s nimi přišli z Vrndávany
do Mathury. Nandovi Mahárádţovi se z nesmírné rodičovské lásky ke Kršnovi a Balarámovi nahrnuly
slzy do očí a začal Je objímat. Nakonec se vydal s pastevci na cestu do Vrndávany.
Poté nechal Vasudéva svého syna zasvětit. Kršna obdrţel bráhmanskou šňůru jako znak druhého
zrození, coţ je nezbytné pro vyšší třídy lidské společnosti. Vasudéva pozval rodinného kněze a učené
bráhmany, kteří zasvěcovací obřad náleţitě provedli. Během obřadu rozdal Vasudéva bráhmanům různé
ozdoby, hedvábím ozdobené krávy a zlaté dekorační předměty. Původně chtěl darovat bráhmanům
krávy po Kršnově a Balarámově narození, ale jelikoţ byl ve vězení, mohl tak učinit jen v mysli. Po
Kansově smrti daroval bráhmanům skutečné krávy. Kršna a Balaráma pak dostali bráhmanskou šňůru a
opakovaně pronášeli Gájatrí mantru. Ţáci obdrţí Gájatrí mantru po obřadu a Balaráma a Kršna řádně
splnili svou povinnost zpívaním této mantry. Kdokoliv ji přednáší, musí dodrţovat určité zásady a sliby.
Balaráma a Kršna přísně dodrţovali usměrňovací zásady, ačkoliv jsou transcendentální osobnosti. Oba
byli zasvěceni rodinným knězem Gargáčárjou, áčárjou jaduovské dynastie, obvykle známým jako
Gargamuni. Podle tradic védské kultury má kaţdá rodina áčárju neboli duchovního učitele. Nikdo
nemůţe být povaţován za vzdělaného člověka, nedostal-li zasvěcení a výcvik od áčárji. Říká se proto,
ţe ten, kdo se obrátil na áčárju, vlastní dokonalé poznání. Šrí Kršna a Balaráma jsou Nejvyšší Osobnost
Boţství, páni veškerého vzdělání a poznání. Nepotřebují přijmout duchovního učitele neboli áčárju, aby
však poučili obyčejné lidi, přijali duchovního učitele pro pokrok v duchovním poznání.
Bývá zvykem, ţe po zasvěcení do Gájatrí mantry ţije učedník jistou dobu mimo domov pod ochranou
áčárji, aby se zdokonalil v duchovním ţivotě. Během tohoto období musí pracovat pod vedením
duchovního učitele jako obyčejný nádeník. Pro brahmačáríny ţijící pod dozorem áčárji existuje mnoho
zásad a povinností a jak Kršna, tak Balaráma je přísně dodrţovali, kdyţ bydleli u svého duchovního
učitele Sándípani Muniho v jeho ášramu v severní Indii. Podle pokynů písem by duchovní učitel měl
být uctíván a povaţován na stejné úrovni jako Nejvyšší Osobnost Boţství. Kršna a Balaráma přesně
dodrţovali tyto pokyny s velkou oddaností a podrobili se zásadám brahmačárínů. Takto uspokojili
svého duchovního učitele, který je poučil o védském poznání. Sándípani Muni Jim vysvětlil všechny
taje védské moudrosti a doplňkové literatury jako Upanišady, jelikoţ byl s Nimi velice spokojen. Kršna
a Balaráma dostali zvláštní výcvik ve vojenské vědě, politice a etice, protoţe byli kšatrijové. Politika se
dělí na šest skupin - jak dohodnout mír, jak bojovat, jak uklidnit, jak rozdělit, jak vládnout a jak
poskytnout ochranu. Všechny tyto body vysvětlil Kršnovi a Balarámovi a Oni se je naučili.
Oceán je zdrojem vody v řece. Mrak vznikne vypařováním vody z moře a stejná voda je roznesena
jako déšť po celém zemském povrchu a nakonec se vrátí v řece do oceánu. Kršna a Balaráma, Nejvyšší
Osobnost Boţství, jsou také zdrojem veškerého poznání, ale protoţe si hráli jako obyčejní chlapci, šli
příkladem, ţe kaţdý člověk musí obdrţet poznání z pravého zdroje. Proto svolili a učili se od
duchovního učitele.
Kršna a Balaráma se naučili všem vědám a uměním, kdyţ to slyšeli pouze jedenkrát od svého učitele.
Šedesát čtyři dny a šedesát čtyři noci se učili všem nezbytným uměním a vědám, jeţ jsou nutné v lidské
společnosti. Ve dne probírali předměty se svým učitelem a večer byli dokonalí v tom či onom poznání.
Nejdříve se naučili zpívat, skládat písně a rozeznávat různé tóny, naučili se vhodné a nevhodné
přízvuky a časování, naučili se zpívat různé rytmy a melodie a dodrţovat je bitím na různé druhy
bubnů. Naučili se tancovat podle různých rytmů, melodií a písní. Naučili se psát divadelní hry a různé
druhy maleb, počínaje lidovým uměním a nejdokonalejší tvorbou konče. Naučili se malovat tilak na
obličej a různé tečky na čele a tváři. Pak se naučili kreslit na zemi tekutou směsí z rýţe a mouky; takové
malby jsou velmi oblíbené při oslavách konaných doma či v chrámech. Naučili se, jak vytvořit místo k
odpočinku z květin a jak zdobit látku a listí barevnými malbami. Také se naučili zasazovat drahokamy
do dekorací. Naučili se hrát na nádoby naplněné vodou. Nádoby se naplní vodou do určité výše, a kdyţ
se na ně udeří, vytvářejí různé tóny. Hraje-li se na všechny nádoby dohromady, lze vytvořit různé
melodie. Také se naučili po sobě stříkat vodou, kdyţ se koupali se svými přáteli v řece nebo jezeře.
Naučili se zdobit květinami. Toto umění lze stále vidět v různých chrámech ve Vrndávaně během
letního období. Nazývá se
Pódium, trůn, zdi a strop se ozdobí a malá fontána z
vonných květin se umístí doprostřed. Tyto květinové úpravy odstraňují únavu z letního vedra.
Kršna a Balaráma se naučili, jak upravovat vlasy do různých účesů a jak připevnit korunu na hlavě.
Naučili se také stavět divadelní pódium, oblékat herce do šatů a zdobit je květinami. Naučili se stříkat
směsí vody a santálové masti, čímţ se vytvoří příjemná vůně. Rovněţ se naučili různým kouzelnickým
trikům. V kouzelnictví existuje umění nazvané
, ve kterém se člověk obleče takovým
způsobem, ţe ho ani jeho přítel nepozná. Kršna a Balaráma se také naučili připravovat nápoje vhodné
pro různé účely a studovali sirupy, chutě a omamné účinky. Naučili se šít, vyšívat a vodit loutky.
Naučili se natahovat struny na hudební nástroje jako víná, sitar, ésaradţ a tambura, aby pěkně hrály.
Potom se naučili sestavovat a řešit hádanky. Naučili se umění číst knihy, podle kterého se i hloupý
student můţe rychle naučit číst abecedu a psát. Pak se naučili, jak nacvičit divadelní hru. Také studovali
umění řešení kříţovek, vyplňovaní chybějících slov a doplňování neúplných slov.
Naučili se kreslit a číst obrázkové kníţky. V některých zemích na světě tento druh literatury stále
existuje. Příběh je vysvětlen v obrázcích; muţ a dům například představuje, ţe muţ jde do domu. Kršna
a Balaráma se také naučili architektonickému umění - jak postavit obytné domy. Naučili se rozeznávat
drahokamy studováním lesku a jakosti jejich barev. Naučili se zasazovat drahokamy do zlata a stříbra.
Dále se naučili studovat zeminu za účelem nalezení minerálů. Tato nauka o zemině je nyní velice
specializovaná věda, ale dříve ji běţně znali i obyčejní lidé. Kršna a Balaráma se naučili studovat
byliny a rostliny a jak z nich vyluhovat léčivé látky. Studiem různých rostlinných druhů se naučili kříţit
rostliny a stromy a získat tak různé druhy ovoce. Naučili se, jak vycvičit berany a kohouty, aby proti
sobě ze sportu bojovali. Pak se naučili, jak učit papoušky mluvit a zodpovídat dotazy lidí.
Naučili se praktické psychologii - jak ovlivnit mysl druhého a přimět ho, aby jednal podle našeho
přání. To se někdy nazývá hypnotismus. Naučili se, jak si umývat vlasy, nabarvit je různými barvami a
natočit různými způsoby. Naučili se, jak říci, co je napsáno v něčí knize, aniţ by ji ve skutečnosti viděli.
Naučili se, jak uhádnout, co kdo drţí v zavřené ruce. Děti někdy napodobují toto umění, avšak velmi
nedokonale. Jedno dítě drţí něco v ruce a ptá se svého přítele: ,,Můţeš mi říci, co drţím v ruce?``
Druhé dítě něco řekne, ale ve skutečnosti to nemůţe uhodnout. Existuje však umění, pomocí kterého
můţe člověk opravdu říci, co je ukryto v pěsti.
Kršna a Balaráma se naučili hovořit a rozumět jazykům různých zemí. Nejenţe se naučili řeči lidských
bytostí, Kršna také dovedl mluvit se zvířaty a ptáky. Důkazy o tom nalezneme ve vaišnavské literatuře,
kterou sepsali Gósvámíové. Pak se naučili zhotovit povozy a vzdušné koráby z květů. Ve spise
Rámájana se říká, ţe Rámačandra odletěl z Lanky do Bháratavarši letadlem z květů, nazvaným
, poté, co porazil Rávanu. Kršna se pak naučil umění předpovídat události podle
různých znamení. V knize nazvané Khanárvačana jsou popsány různé druhy znaků a znamení. Velmi
dobré znamení například je, kdyţ vidíme někoho nést kbelík s vodou. Špatné znamení však je, kdyţ
vidíme někoho nést prázdný kbelík. Podobně je dobré znamení, kdyţ vidíme, jak někdo dojí krávu a
telátko stojí vedle ní. Ten, kdo rozumí těmto znamením, můţe předpovědět události a Kršna se naučil
této vědě. Kršna se také naučil, jak sestavovat
, coţ je rébus se třemi čísly na jednom řádku.
Sčítáním tří písmen z kterékoliv strany bychom měli dostat devět. Existují různé druhy těchto rébusů s
různými účely.
Kršna se naučil brousit drahokamy jako diamant a naučil se umění dotazovat se a odpovídat poeticky
skládáním veršů v hlavě. Naučil se vědě, která pojednává o akci a reakci fyzických kombinací a
permutací. Naučil se učení psychiatra, jenţ rozumí duševnímu rozpoloţení jiné osoby. Naučil se, jak
uspokojit vlastní touhy. Touhy se dají velice těţko splnit. Touţí-li však někdo po něčem nevhodném
nebo nedosaţitelném, taková touha můţe být potlačena a uspokojena a to je umění. Pomocí tohoto
umění můţe člověk ovládnout pohlavní pudy, kdyţ vyvstanou, coţ je moţné i v brahmačárínském
ţivotě. Tímto uměním lze z nepřítele udělat přítele nebo přenést přímou činnost fyzického prvku na jiné
věci.
Šrí Kršna a Balaráma, oceán veškerého poznání, projevili dokonalé pochopení všech výše zmíněných
umění a věd. Pak nabídli svému učiteli, ţe splní jakoukoliv jeho touhu. Takový dar ţáka duchovnímu
učiteli se nazývá
. Je důleţité, aby ţák uspokojil svého učitele nebo duchovního
mistra za to, ţe obdrţel hmotné i duchovní poznání. Kdyţ Kršna a Balaráma nabídli sluţbu svému
učiteli, Sándípani Muni povaţoval za moudré poţádat o něco velmi neobvyklého, něco, co obyčejný
ţák nemohl nabídnout. Proto se poradil se svou ţenou, oč by Je měl poţádat. Oba jiţ viděli nesmírné
vlastnosti Kršny a Balarámy a věděli, ţe tito hoši jsou Nejvyšší Osobnost Boţství. Rozhodli se, ţe
poţádají o vrácení svého syna, který se utopil v moři blízko Prabhásakšétry.
Jakmile se Kršna a Balaráma dozvěděli od svého učitele o smrti jeho syna, okamţitě se vydali na cestu
ve svém voze. Kdyţ dojeli k moři, poţádali boha ovládajícího oceán, aby vrátil syna Jejich učitele. Bůh
oceánu se okamţitě zjevil před Pánem a uctivě se Mu s velkou skromností poklonil.
Pán řekl: ,,Před nějakou dobou jsi způsobil, ţe syn Našeho učitele utonul. Přikazuji ti, abys ho vrátil.``
Bůh moře odpověděl: ,,Hocha jsem ve skutečnosti nevzal já, ale zmocnil se ho velký démon
Paňčadţana, který obvykle sídlí hluboko ve vodě v podobě lastury. Syn Vašeho učitele je
pravděpodobně v ţaludku tohoto démona, který ho zhltl.``
Kdyţ to Kršna vyslechl, ponořil se do vody a chytil démona Paňčadţanu. Na místě ho zabil, ale
nemohl v jeho vnitřnostech najít syna svého učitele. Vzal démonovo mrtvé tělo (v podobě lastury) a
vrátil se ke svému vozu na břeh Prabhásakšétry. Odtud se vydal k Samjamaní, kde přebývá vládce
smrti, Jamarádţa. Doprovázen svým starším bratrem Balarámou, který je také znám jako Halájudha,
dorazil k Samjamaní a zatroubil na svou lasturu.
Jakmile Jamarádţa zaslechl zvuk lastury, zjevil se a velice uctivě Kršnu přivítal. Jamarádţa věděl, kdo
jsou Kršna a Balaráma, a proto Jim okamţitě nabídl své sluţby. Kršna se zjevil na Zemi jako obyčejná
lidská bytost, ale Kršna a Balaráma jsou ve skutečnosti Nadduše ţijící v srdcích všech ţivých bytostí.
Jsou samotní Višnu, ale jednali jako obyčejní chlapci. Kdyţ Jamarádţa nabídl Pánu své sluţby, Šrí
Kršna ho poţádal, aby vrátil syna Jeho učitele, který se sem dostal kvůli němu. ,,S ohledem na Mé
svrchované postavení,`` řekl Kršna, ,,bys měl okamţitě vrátit syna Mému učiteli.``
Jamarádţa vrátil chlapce Nejvyššímu Pánu a Kršna a Balaráma ho přivedli k jeho otci. Pak se zeptali,
zdali pro něho mohou ještě něco udělat a Sándípani Muni odpověděl: ,,Moji milí synové, jiţ jste pro
mne vykonali hodně. Jsem úplně spokojený. Co více by si člověk mohl přát, má-li ţáky jako jste Vy?
Moji milí chlapci, můţete se vrátit domů. Vaše slavné činy budou neustále známy po celém světě. Jste
mimo jakákoliv poţehnání, ale přesto Vám ţehnám, coţ je mou povinností, ţe vše, co řeknete, zůstane
neustále svěţí jako pokyny Véd. Vaše učení bude uctíváno nejen v tomto vesmíru a v této době, ale
všude a vţdy a bude získávat na novosti a důleţitosti.`` Díky tomuto poţehnání je Bhagavadgíta Šrí
Kršny svěţejší a svěţejší, a to nejen v tomto vesmíru, ale i na jiných planetách a v jiných vesmírech.
Kršna a Balaráma se na pokyn svého učitele okamţitě vrátili domů ve svém voze. Cestovali rychlostí
větru a vůz vydával zvuk jako hřmění. Všichni obyvatelé Mathury, kteří neviděli Kršnu a Balarámu
delší dobu, byli velice rádi, ţe Je mohli opět spatřit. Pociťovali radost jako člověk, který znovu získal
ztracený majetek.
45) Uddhavova návštěva Vrndávany
Nanda Mahárádţa se vrátil do Vrndávany bez Kršny a Balarámy. Doprovázeli ho pouze pasáčci a
pastevci. Byla to určitě ţalostná podívaná pro gópíe, matku Jašódu, Šrímatí Rádhárání a ostatní
obyvatele Vrndávany. Mnozí oddaní se snaţili přizpůsobit Kršnově nepřítomnosti, protoţe podle
posudku pokročilých oddaných Kršna, Nejvyšší Osobnost Boţství, nikdy nevyjde z Vrndávany ani na
krok. Je tam neustále. Vysvětlují to tak, ţe Kršna nebyl ve skutečnosti nepřítomen. Vrátil se s Nandou
Mahárádţou, jak slíbil.
Kdyţ Kršna odjíţděl do Mathury vozem, který řídil Akrúra, gópíe se Ho snaţily zadrţet. Tehdy je
ujistil, ţe se vrátí, jakmile v Mathuře splní své úkoly. Řekl jim, aby nenaříkaly a uklidnil je. Zdálo se
však, ţe je buď oklamal, nebo ţe nemohl dodrţet svůj slib, kdyţ se s Nandou Mahárádţou nevrátil.
Zkušení oddaní však docházejí k závěru, ţe Kršna není podvodník a své sliby dokáţe dodrţet. Kršna se
ve své původní podobě vrátil s Nandou Mahárádţou a zůstal s gópíemi a matkou Jašódou ve své
expanzi
. Kršna a Balaráma nezůstali v Mathuře ve svých původních podobách, ale ve svých
expanzích jako Vásudéva a Sankaršana. Skutečný Kršna a Balaráma byli ve Vrndávaně ve svých
podobách zvaných
, zatímco v Mathuře se zjevili v expanzích
a
. Takový je názor pokročilých oddaných Kršny. Kdyţ se Nanda Mahárádţa připravoval
na návrat do Vrndávany, rozmlouval s Kršnou a Balarámou o tom, zdali bez něho budou moci ţít.
Nakonec se dohodli, ţe se rozejdou.
Vasudéva a Dévakí, kteří byli skutečnými rodiči Kršny a Balarámy, s Nimi chtěli zůstat, protoţe Kansa
jiţ neţil. Za jeho ţivota byli Kršna a Balaráma pod ochranou Nandy Mahárádţi ve Vrndávaně. Nyní
otec a matka Kršny a Balarámy přirozeně chtěli, aby zůstali s nimi, zvláště kvůli očistnému obřadu, při
kterém obdrţí posvátnou šňůru. Také Jim chtěli zaručit řádné vzdělání, neboť to je povinností otce.
Další závaţnou věcí bylo, ţe všichni Kansovi přátelé, ţijící mimo Mathuru, plánovali útok na Mathuru.
Z toho důvodu byla Kršnova přítomnost ţádoucí. Kršna nechtěl, aby démoni jako Dantavakra a
Dţarásandha rušili klid ve Vrndávaně. Kdyby se Kršna vrátil do Vrndávany, tito nepřátelé by zaútočili
nejen na Mathuru, ale odešli by také do Vrndávany a znepokojili její mírumilovné obyvatele. Kršna se
proto rozhodl zůstat v Mathuře a Nanda Mahárádţa se vrátil do Vrndávany. Ačkoliv obyvatelé
Vrndávany pociťovali odloučení od Kršny, Kršna byl s nimi vţdy přítomen svými zábavami (
),
a to je činilo veselými.
Jelikoţ Kršna odjel z Vrndávany do Mathury, obyvatelé Vrndávany, zvláště matka Jašódá, Nanda
Mahárádţa, Šrímatí Rádhárání, gópíe a pasáčci, mysleli na Kršnu na kaţdém kroku. Přemýšleli: ,,Kršna
se bavil tímto způsobem: Kršna hrál na flétnu, Kršna s námi laškoval, Kršna nás objímal.`` Nazývá se to
a velcí oddaní doporučují tento způsob stýkání se s Kršnou. Dokonce i Šrí
Čaitanja se těšil z takového styku s Kršnou, kdyţ byl v Purí. Ti, kdo jsou na nejvyšší úrovni oddané
sluţby a extáze, mohou ţít s Kršnou vzpomínáním na Jeho zábavy. Šríla Višvanátha Čakravartí
Thákura nám zanechal transcendentální spis nazvaný Kršnabhávanámrta, ve kterém je popsáno mnoho
Kršnových zábav. Oddaní mohou zůstat pohrouţeni v myšlenkách na Kršnu čtením takových knih.
Jakékoliv dílo, pojednávající o Kršnových zábavách (
), i tato kniha ,,Kršna`` nebo náš
,,Zlatý Avatára``, je vlastně útěchou pro oddané, kteří pociťují odloučení od Kršny.
To, ţe se Kršna a Balaráma nevrátili do Vrndávany, můţe být vysvětleno následovně: Neporušili svůj
slib, ţe se vrátí do Vrndávany, ani tam nebyli nepřítomni, ale Jejich přítomnost byla nutná v Mathuře.
Mezitím přijel z Dváraky na návštěvu Kršnův bratranec Uddhava. Byl synem Vasudévova bratra a byl
stejně starý jako Kršna. Také jeho tělesné rysy byly skoro stejné jako Kršnovy. Kršnu po návratu z
učitelova domu velice potěšilo, kdyţ uviděl Uddhavu, který byl Jeho nejdraţším přítelem. Chtěl ho
poslat do Vrndávany se vzkazem, jenţ měl uklidnit hluboké pocity odloučení vrndávanských obyvatel.
V Bhagavadgítě se říká, ţe Kršna reaguje úměrně k pokroku oddaného v oddané sluţbě Gópíe myslely na Kršnu v odloučení dvacet čtyři hodin denně.
Kršna také neustále myslel na gópíe, matku Jašódu, Nandu Maháradţu a obyvatelé Vrndávany, a
ačkoliv se zdálo, ţe s nimi není, rozuměl jejich transcendentálnímu zármutku a okamţitě chtěl poslat
Uddhavu s uklidňujícím vzkazem.
Uddhava byl popsán jako nejvýznamější osobnost v dynastii Vršniů, jelikoţ byl skoro rovnocenný
Kršnovi a byl Jeho velkým přítelem. Protoţe byl přímým učedníkem Brhaspatiho, učitele a kněze
nebeských planet, byl velice inteligentní a měl bystrý úsudek. Intelektuálně byl velmi kvalifikovaný.
Kršna měl svého přítele Uddhavu velice rád a chtěl ho poslat do Vrndávany, aby mohl studovat velice
pokročilou a extatickou sluţbu, kterou tam oddaní vykonávají. Člověk můţe být vysoce pokročilý v
hmotném vzdělání a můţe být dokonce ţákem Brhaspatiho, ale přesto se stále musí učit od gópíí a
obyvatel Vrndávany, jak milovat Kršnu do nejvyšší míry. Kršna prokázal Uddhavovi zvláštní laskavost
tím, ţe ho poslal do Vrndávany s uklidňujícím vzkazem.
Jedno z Kršnových jmen je Hari, coţ znamená ,,ten, kdo odstraňuje veškerou úzkost odevzdaných
duší``. Šrí Čaitanja říká, ţe nikdy nemůţe existovat vyšší uctívání neţ uctívání gópíí. Kršnu
zneklidňoval zármutek gópíí, a proto Uddhavu zdvořile poţádal, aby odjel do Vrndávany. Podal mu
ruku a řekl: ,,Můj milý, jemný příteli Uddhavo, prosím tě, jeď okamţitě do Vrndávany a uklidni Mého
otce a matku, Nandu Mahárádţu a Jašódu déví, a gópíe. Velice se rmoutí, jako by trpěli nějakou
nemocí. Běţ a předej jim tento vzkaz. Doufám, ţe jejich neklid částečně odstraníš. Gópíe jsou neustále
pohrouţeny v myšlenkách na Mne. Odevzdaly Mi své tělo, tuţby, ţivot i duši. Záleţí Mi nejen na
gópíích, ale i na těch, kdo se kvůli Mně zřekli společnosti, přátelství, lásky a osobního pohodlí. Mou
povinností je chránit takové vznešené oddané. Gópíe jsou Mi nejdraţší. Vţdy na Mne myslí takovým
způsobem, ţe jsou neustále zaplaveny úzkostí a skoro umírají z odloučení ode Mne. Jsou na ţivu jen
proto, ţe si myslí, ţe se k nim brzy vrátím.
Na Kršnovu ţádost se Uddhava okamţitě vydal se vzkazem na cestu do Gókuly. Dojel do Vrndávany
při západu slunce, kdyţ se krávy vracely domů z pastvin. Prach zvířený kopyty krav pokryl Uddhavu a
jeho vůz. Viděl býky, kteří utíkali za krávami se pářit. Některé krávy s plnými vemeny hledaly telátka,
aby jim mohly dát napít mléka. Uddhava viděl, ţe v celé Vrndávaně bylo mnoho bílých krav s telátky,
které pobíhaly po celé Gókule, a mohl slyšet zvuky spojené s dojením. Kaţdý obytný dům ve
Vrndávaně zdobily znaky určené k uctívání boha slunce, boha ohně a k přijetí hostů, krav, bráhmanů a
polobohů. Kaţdý dům byl vysvěcen světlem a kadidlem. V zahradách v celé Vrndávaně rostly květy,
kolem kterých bzučely včely a poletovali ptáci. V jezerech plavaly kachny a labutě a byly plné
lotosových květů.
Uddhava vstoupil do domu Nandy Mahárádţi a byl přivítán jako Vásudévův zástupce. Nanda
Mahárádţa mu nabídl místo a sedl si k němu, aby se dotázal na vzkaz od Kršny, Balarámy a ostatních
rodinných členů z Mathury. Věděl, ţe Uddhava byl Kršnův velice důvěrný přítel, a proto musel přijít s
velmi dobrými zprávami. ,,Můj milý Uddhavo,`` řekl, ,,jak se daří mému příteli Vasudévovi? Je nyní
venku z Kansova vězení a můţe být se svými přáteli a dětmi, Kršnou a Balarámou? Musí být velice
šťastný. Pověz mi něco o něm a jeho štěstí. I my máme radost, ţe nejhříšnější démon Kansa zahynul.
Vţdy záviděl rodu Jádavů, svým přátelům a příbuzným. Vzhledem ke svým hříšným činnostem je nyní
mrtvý i se svými bratry.
Řekni nám, prosím, zdali si Kršna vzpomene na svého otce, matku, své přátele a druhy z Vrndávany.
Pamatuje si krávy, gópíe, kopec Góvardhana a vrndávanské pastviny? Nebo na všechno zapomněl?
Existuje naděje, ţe se někdy vrátí ke svým přátelům a příbuzným, abychom mohli znovu vidět Jeho
krásný obličej se zdviţeným nosem a lotosovýma očima? Vzpomínáme si, jak nás zachránil před lesním
poţárem, jak nás zachránil před velkým hadem Kálijou, který ţil v Jamuně, a jak nás zachránil před
mnoha dalšími démony. Máme jen na mysli, jak Mu vděčíme za to, ţe nám poskytl ochranu v tolika
nebezpečných situacích. Můj milý Uddhavo, myšlenky na Kršnův krásný obličej a oči a na Jeho různé
činy zde ve Vrndávaně nás tak trápí, ţe ustaneme ve všech našich činnostech. Pouze myslíme na Kršnu,
na Jeho úsměv a na Jeho pohled. Kdyţ jdeme k Jamuně nebo k jezírkům blízko kopce Góvardhana
nebo na pastviny, vidíme, ţe otisky Kršnových nohou jsou stále na povrchu země. Vzpomínáme pak,
jak si zde hrával, protoţe tato místa neustále navštěvoval. Jakmile se Kršna zjeví v našich myslích,
okamţitě se pohrouţíme do myšlenek na Něho.
Proto si myslíme, ţe Kršna a Balaráma mohou být hlavními polobohy v nebi, kteří před nás sestoupili
jako obyčejní chlapci, aby na Zemi vykonali určité povinnosti. Gargamuni to také předpověděl, kdyţ
sestavil Kršnův horoskop. Kdyby Kršna nebyl velkou osobností, jak by dokázal zabít Kansu, který byl
silný jako deset tisíc slonů? Kromě Kansy tam byli nesmírně silní zápasníci a obrovský slon
Kuvalajápída. Kršna je všechny zabil, jako kdyţ lev zabije obyčejné zvíře. Bylo úţasné, kdyţ Kršna
uchopil do jedné ruky velký a těţký luk zhotovený ze tří dohromady svázaných palem a snadno ho
zlomil. Bylo to úţasné, kdyţ drţel nepřetrţitě kopec Góvardhana v jedné ruce po dobu sedmi dnů. Bylo
to úţasné, kdyţ zabil všechny démony jako Pralambásuru, Dhénukásuru, Arištásuru, Trnávartu a
Bakásuru. Všichni byli tak silní, ţe i nebeští bozi se jich obávali a Kršna je zabil jakoby nic.``
Nanda Mahárádţa se začal zalykat a nemohl více mluvit při popisu Kršnových neobyčejných činností
Uddhavovi. Matka Jašódá seděla vedle svého manţela a mlčky poslouchala vyprávění o Kršnových
zábavách. Ustavičně plakala a mateřské mléko jí vytékalo z prsou. Kdyţ Uddhava viděl, jak jsou Nanda
Mahárádţa a Jašódá nesmírně zaplaveni myšlenkami na Kršnu, Nejvyšší Osobnost Boţství, a kdyţ
viděl jejich neobyčejnou náklonnost ke Kršnovi, i jeho zachvátily podobné pocity a řekl: ,,Moje milá
Jašódo a Nando Mahárádţo, jste nejuctivější z lidských bytostí, protoţe kromě vás nikdo nedokáţe
meditovat v takové transcendentální extázi.``
Uddhava pokračoval: ,,Jak Kršna, tak Balaráma jsou původní Osobnosti Boţství, ze kterých emanuje
vesmírný projev. Jsou vedoucími mezi všemi osobnostmi. Oba jsou příčinou hmotného stvoření.
Hmotnou přírodu řídí inkarnace nazvané
které podléhají pod Kršnovi a Balarámovi. Svými
částečnými expanzemi vstoupí do srdcí všech ţivých bytostí. Jsou zdrojem veškerého poznání a také
veškeré zapomnětlivosti.`` To je potvrzeno v patnácté kapitole Bhagavadgíty: ,,Dlím v srdcích všech a
způsobuji zapomínání i paměť. Jsem původní autor Védánty a jsem skutečný znalec Véd.`` Uddhava
pokračoval: ,,Jestliţe člověk v okamţiku smrti upře svou čistou mysl na Kršnu, byť jen na okamţik,
můţe opustit hmotné tělo a zjevit se v původním duchovním těle, tak jako záře doprovází vycházející
slunce. Umře-li tímto způsobem, okamţitě vstoupí do duchovního království, Vaikunthy.``
Takový je výsledek uvědomování si Kršny. Provozujeme-li uvědomování si Kršny zpíváním svaté
mahámantry Haré Kršna v současném těle, v době, kdy jsme zdraví a máme jasnou mysl, určitě budeme
schopni soustředit mysl na Kršnu v okamţiku smrti. Dokáţeme-li to, pak budou naše ţivoty
bezpochyby úspěšné. Budeme-li však neustále myslet na plodné činnosti určené k hmotnému poţitku,
pak i v okamţiku smrti budeme přirozeně myslet na tyto věci a budeme znovu nuceni vstoupit do
hmotných podmíněných těl a trpět třemi druhy strastí hmotné existence. Proto byli obyvatelé
Vrndávany, Mahárádţa Nanda, Jašódá a gópíe, neustále pohrouţeni do myšlenek na Kršnu. Dokáţemeli jednoduše následovat v jejich stopách, byť jen částečně, naše ţivoty se stanou úspěšné a vstoupíme
do duchovního království, Vaikunthy.
,,Moje milá matko Jašódo a Nando Mahárádţo,`` pokračoval Uddhava, ,,upřeli jste svou mysl jen a jen
na Nárájanu, Nejvyšší Osobnost Boţství, příčinu neosobního brahma, v Jeho transcendentální podobě.
Záře brahma jsou pouze paprsky vycházející z Nárájanova těla, a protoţe jste neustále pohrouţeni do
extatických myšlenek na Kršnu a Balarámu, jakou činnost ještě můţete vykonat? Přišel jsem se
vzkazem od Kršny, ţe se brzy vrátí do Vrndávany a oba vás uspokojí svou osobní přítomností. Kršna
slíbil, ţe se vrátí do Vrndávany poté, co vyřídí své záleţitosti v Mathuře. Svůj slib určitě splní, a proto
vás, nejlepší mezi poţehnanými, ţádám, abyste se netrápili kvůli Kršnově nepřítomnosti.
Proţíváte Jeho přítomnost dvacet čtyři hodiny denně a stejně za vámi brzy přijde. Je ve skutečnosti
všudepřítomný a je také v srdcích všech, tak jako je oheň přítomný ve dřevě. Jelikoţ Kršna je Nadduše,
nikdo není Jeho nepřítelem, nikdo není Jeho přítelem, nikdo se Mu nevyrovná a nikdo není niţší nebo
vyšší neţ On. Ve skutečnosti nemá otce, matku, bratra nebo příbuzné, ani nepotřebuje společnost,
přátelství a lásku. Nemá hmotné tělo. Nikdy se nezjeví nebo se nenarodí jako obyčejný člověk. Nezjeví
se ve vyšších nebo niţších ţivočišných druzích jako obyčejné ţivé bytosti, které jsou nuceny se narodit
na základě svých předešlých činností. Zjevuje se svou vnitřní silou, aby chránil své oddané. Kvality
hmotné přírody Ho nikdy neovlivňují, ale kdyţ se zjeví v hmotném světě, zdá se, ţe jedná pod vlivem
kvalit hmotné přírody jako obyčejná ţivá bytost. Ve skutečnosti hmotnému stvoření vládne a hmotnou
přírodou není ovlivněn. Tvoří, udrţuje a ničí celý hmotný projev. Chybně si myslíme, ţe Kršna a
Balaráma jsou obyčejné lidské bytosti, podobni zmateným lidem, kteří pozorují, jak se celý svět kolem
nich točí. Osobnost Boţství nemá syna - je ve skutečnosti otcem, matkou a nejvyšším vládcem všech. O
tom není pochyb. Vše, co jiţ bylo proţito, vše, co není proţito, vše, co jiţ existuje, neexistuje nebo
bude existovat v budoucnosti, vše, co je nejmenší nebo největší, nemá podstatu bez Nejvyšší Osobnosti
Boţství. Všechno spočívá na Nejvyšším Pánu, který není ovlivněn ničím projeveným.``
Nanda a Uddhava strávili celou noc povídáním si o Kršnovi. Ráno se gópíe připravily k rannímu árati,
rozţehly lampiček a kropily máslo smíchaného s jogurtem. Po ukončení mangala árati stloukaly z
jogurtu máslo. Světlo lampiček ozařovalo šperky takto zaměstnaných gópíí a činilo je ještě jasnějšími.
Jejich nástroje na stloukání másla, jejich paţe, jejich náušnice, náramky a ňadra se pohybovaly a prášek
kunkuma dal jejich tvářím šafránový lesk, který připomínal vycházející slunce. Při stloukaní másla
zpívaly písně opěvující Kršnu. Tyto zvuky se prolínaly, vystupovaly k nebi a posvěcovaly celou
atmosféru. Po východu slunce se gópíe jako obvykle přišly poklonit Nandovi Mahárádţovi a Jašódě, ale
kdyţ uviděly Uddhavův zlatý kočár, začaly se mezi sebou dotazovat. Co to je za povoz a komu patří?
Některé se zeptaly, zdali se vrátil Akrúra, který Kršnu odvezl. Neměly Akrúru rády, protoţe na Kansův
příkaz odvezl Kršnu do Mathury. Všechny gópíe se domnívaly, ţe Akrúra se znovu vrátil, aby splnil
další krutý rozkaz. Pak si však myslely: ,,Bez našeho svrchovaného pána Kršny jsme stejně mrtvoly.
Jaké ohavnosti se ještě kdo můţe dopustit vůči mrtvým tělům?`` Kdyţ takto rozmlouvaly, Uddhava
dokončil svou ranní koupel, modlitby a zpěvy a předstoupil před gópíe.
45) Uddhavova návštěva Vrndávany
Nanda Mahárádţa se vrátil do Vrndávany bez Kršny a Balarámy. Doprovázeli ho pouze pasáčci a
pastevci. Byla to určitě ţalostná podívaná pro gópíe, matku Jašódu, Šrímatí Rádhárání a ostatní
obyvatele Vrndávany. Mnozí oddaní se snaţili přizpůsobit Kršnově nepřítomnosti, protoţe podle
posudku pokročilých oddaných Kršna, Nejvyšší Osobnost Boţství, nikdy nevyjde z Vrndávany ani na
krok. Je tam neustále. Vysvětlují to tak, ţe Kršna nebyl ve skutečnosti nepřítomen. Vrátil se s Nandou
Mahárádţou, jak slíbil.
Kdyţ Kršna odjíţděl do Mathury vozem, který řídil Akrúra, gópíe se Ho snaţily zadrţet. Tehdy je
ujistil, ţe se vrátí, jakmile v Mathuře splní své úkoly. Řekl jim, aby nenaříkaly a uklidnil je. Zdálo se
však, ţe je buď oklamal, nebo ţe nemohl dodrţet svůj slib, kdyţ se s Nandou Mahárádţou nevrátil.
Zkušení oddaní však docházejí k závěru, ţe Kršna není podvodník a své sliby dokáţe dodrţet. Kršna se
ve své původní podobě vrátil s Nandou Mahárádţou a zůstal s gópíemi a matkou Jašódou ve své
expanzi
. Kršna a Balaráma nezůstali v Mathuře ve svých původních podobách, ale ve svých
expanzích jako Vásudéva a Sankaršana. Skutečný Kršna a Balaráma byli ve Vrndávaně ve svých
podobách zvaných
, zatímco v Mathuře se zjevili v expanzích
a
. Takový je názor pokročilých oddaných Kršny. Kdyţ se Nanda Mahárádţa připravoval
na návrat do Vrndávany, rozmlouval s Kršnou a Balarámou o tom, zdali bez něho budou moci ţít.
Nakonec se dohodli, ţe se rozejdou.
Vasudéva a Dévakí, kteří byli skutečnými rodiči Kršny a Balarámy, s Nimi chtěli zůstat, protoţe Kansa
jiţ neţil. Za jeho ţivota byli Kršna a Balaráma pod ochranou Nandy Mahárádţi ve Vrndávaně. Nyní
otec a matka Kršny a Balarámy přirozeně chtěli, aby zůstali s nimi, zvláště kvůli očistnému obřadu, při
kterém obdrţí posvátnou šňůru. Také Jim chtěli zaručit řádné vzdělání, neboť to je povinností otce.
Další závaţnou věcí bylo, ţe všichni Kansovi přátelé, ţijící mimo Mathuru, plánovali útok na Mathuru.
Z toho důvodu byla Kršnova přítomnost ţádoucí. Kršna nechtěl, aby démoni jako Dantavakra a
Dţarásandha rušili klid ve Vrndávaně. Kdyby se Kršna vrátil do Vrndávany, tito nepřátelé by zaútočili
nejen na Mathuru, ale odešli by také do Vrndávany a znepokojili její mírumilovné obyvatele. Kršna se
proto rozhodl zůstat v Mathuře a Nanda Mahárádţa se vrátil do Vrndávany. Ačkoliv obyvatelé
Vrndávany pociťovali odloučení od Kršny, Kršna byl s nimi vţdy přítomen svými zábavami (
),
a to je činilo veselými.
Jelikoţ Kršna odjel z Vrndávany do Mathury, obyvatelé Vrndávany, zvláště matka Jašódá, Nanda
Mahárádţa, Šrímatí Rádhárání, gópíe a pasáčci, mysleli na Kršnu na kaţdém kroku. Přemýšleli: ,,Kršna
se bavil tímto způsobem: Kršna hrál na flétnu, Kršna s námi laškoval, Kršna nás objímal.`` Nazývá se to
a velcí oddaní doporučují tento způsob stýkání se s Kršnou. Dokonce i Šrí
Čaitanja se těšil z takového styku s Kršnou, kdyţ byl v Purí. Ti, kdo jsou na nejvyšší úrovni oddané
sluţby a extáze, mohou ţít s Kršnou vzpomínáním na Jeho zábavy. Šríla Višvanátha Čakravartí
Thákura nám zanechal transcendentální spis nazvaný Kršnabhávanámrta, ve kterém je popsáno mnoho
Kršnových zábav. Oddaní mohou zůstat pohrouţeni v myšlenkách na Kršnu čtením takových knih.
Jakékoliv dílo, pojednávající o Kršnových zábavách (
), i tato kniha ,,Kršna`` nebo náš
,,Zlatý Avatára``, je vlastně útěchou pro oddané, kteří pociťují odloučení od Kršny.
To, ţe se Kršna a Balaráma nevrátili do Vrndávany, můţe být vysvětleno následovně: Neporušili svůj
slib, ţe se vrátí do Vrndávany, ani tam nebyli nepřítomni, ale Jejich přítomnost byla nutná v Mathuře.
Mezitím přijel z Dváraky na návštěvu Kršnův bratranec Uddhava. Byl synem Vasudévova bratra a byl
stejně starý jako Kršna. Také jeho tělesné rysy byly skoro stejné jako Kršnovy. Kršnu po návratu z
učitelova domu velice potěšilo, kdyţ uviděl Uddhavu, který byl Jeho nejdraţším přítelem. Chtěl ho
poslat do Vrndávany se vzkazem, jenţ měl uklidnit hluboké pocity odloučení vrndávanských obyvatel.
V Bhagavadgítě se říká, ţe Kršna reaguje úměrně k pokroku oddaného v oddané sluţbě Gópíe myslely na Kršnu v odloučení dvacet čtyři hodin denně.
Kršna také neustále myslel na gópíe, matku Jašódu, Nandu Maháradţu a obyvatelé Vrndávany, a
ačkoliv se zdálo, ţe s nimi není, rozuměl jejich transcendentálnímu zármutku a okamţitě chtěl poslat
Uddhavu s uklidňujícím vzkazem.
Uddhava byl popsán jako nejvýznamější osobnost v dynastii Vršniů, jelikoţ byl skoro rovnocenný
Kršnovi a byl Jeho velkým přítelem. Protoţe byl přímým učedníkem Brhaspatiho, učitele a kněze
nebeských planet, byl velice inteligentní a měl bystrý úsudek. Intelektuálně byl velmi kvalifikovaný.
Kršna měl svého přítele Uddhavu velice rád a chtěl ho poslat do Vrndávany, aby mohl studovat velice
pokročilou a extatickou sluţbu, kterou tam oddaní vykonávají. Člověk můţe být vysoce pokročilý v
hmotném vzdělání a můţe být dokonce ţákem Brhaspatiho, ale přesto se stále musí učit od gópíí a
obyvatel Vrndávany, jak milovat Kršnu do nejvyšší míry. Kršna prokázal Uddhavovi zvláštní laskavost
tím, ţe ho poslal do Vrndávany s uklidňujícím vzkazem.
Jedno z Kršnových jmen je Hari, coţ znamená ,,ten, kdo odstraňuje veškerou úzkost odevzdaných
duší``. Šrí Čaitanja říká, ţe nikdy nemůţe existovat vyšší uctívání neţ uctívání gópíí. Kršnu
zneklidňoval zármutek gópíí, a proto Uddhavu zdvořile poţádal, aby odjel do Vrndávany. Podal mu
ruku a řekl: ,,Můj milý, jemný příteli Uddhavo, prosím tě, jeď okamţitě do Vrndávany a uklidni Mého
otce a matku, Nandu Mahárádţu a Jašódu déví, a gópíe. Velice se rmoutí, jako by trpěli nějakou
nemocí. Běţ a předej jim tento vzkaz. Doufám, ţe jejich neklid částečně odstraníš. Gópíe jsou neustále
pohrouţeny v myšlenkách na Mne. Odevzdaly Mi své tělo, tuţby, ţivot i duši. Záleţí Mi nejen na
gópíích, ale i na těch, kdo se kvůli Mně zřekli společnosti, přátelství, lásky a osobního pohodlí. Mou
povinností je chránit takové vznešené oddané. Gópíe jsou Mi nejdraţší. Vţdy na Mne myslí takovým
způsobem, ţe jsou neustále zaplaveny úzkostí a skoro umírají z odloučení ode Mne. Jsou na ţivu jen
proto, ţe si myslí, ţe se k nim brzy vrátím.
Na Kršnovu ţádost se Uddhava okamţitě vydal se vzkazem na cestu do Gókuly. Dojel do Vrndávany
při západu slunce, kdyţ se krávy vracely domů z pastvin. Prach zvířený kopyty krav pokryl Uddhavu a
jeho vůz. Viděl býky, kteří utíkali za krávami se pářit. Některé krávy s plnými vemeny hledaly telátka,
aby jim mohly dát napít mléka. Uddhava viděl, ţe v celé Vrndávaně bylo mnoho bílých krav s telátky,
které pobíhaly po celé Gókule, a mohl slyšet zvuky spojené s dojením. Kaţdý obytný dům ve
Vrndávaně zdobily znaky určené k uctívání boha slunce, boha ohně a k přijetí hostů, krav, bráhmanů a
polobohů. Kaţdý dům byl vysvěcen světlem a kadidlem. V zahradách v celé Vrndávaně rostly květy,
kolem kterých bzučely včely a poletovali ptáci. V jezerech plavaly kachny a labutě a byly plné
lotosových květů.
Uddhava vstoupil do domu Nandy Mahárádţi a byl přivítán jako Vásudévův zástupce. Nanda
Mahárádţa mu nabídl místo a sedl si k němu, aby se dotázal na vzkaz od Kršny, Balarámy a ostatních
rodinných členů z Mathury. Věděl, ţe Uddhava byl Kršnův velice důvěrný přítel, a proto musel přijít s
velmi dobrými zprávami. ,,Můj milý Uddhavo,`` řekl, ,,jak se daří mému příteli Vasudévovi? Je nyní
venku z Kansova vězení a můţe být se svými přáteli a dětmi, Kršnou a Balarámou? Musí být velice
šťastný. Pověz mi něco o něm a jeho štěstí. I my máme radost, ţe nejhříšnější démon Kansa zahynul.
Vţdy záviděl rodu Jádavů, svým přátelům a příbuzným. Vzhledem ke svým hříšným činnostem je nyní
mrtvý i se svými bratry.
Řekni nám, prosím, zdali si Kršna vzpomene na svého otce, matku, své přátele a druhy z Vrndávany.
Pamatuje si krávy, gópíe, kopec Góvardhana a vrndávanské pastviny? Nebo na všechno zapomněl?
Existuje naděje, ţe se někdy vrátí ke svým přátelům a příbuzným, abychom mohli znovu vidět Jeho
krásný obličej se zdviţeným nosem a lotosovýma očima? Vzpomínáme si, jak nás zachránil před lesním
poţárem, jak nás zachránil před velkým hadem Kálijou, který ţil v Jamuně, a jak nás zachránil před
mnoha dalšími démony. Máme jen na mysli, jak Mu vděčíme za to, ţe nám poskytl ochranu v tolika
nebezpečných situacích. Můj milý Uddhavo, myšlenky na Kršnův krásný obličej a oči a na Jeho různé
činy zde ve Vrndávaně nás tak trápí, ţe ustaneme ve všech našich činnostech. Pouze myslíme na Kršnu,
na Jeho úsměv a na Jeho pohled. Kdyţ jdeme k Jamuně nebo k jezírkům blízko kopce Góvardhana
nebo na pastviny, vidíme, ţe otisky Kršnových nohou jsou stále na povrchu země. Vzpomínáme pak,
jak si zde hrával, protoţe tato místa neustále navštěvoval. Jakmile se Kršna zjeví v našich myslích,
okamţitě se pohrouţíme do myšlenek na Něho.
Proto si myslíme, ţe Kršna a Balaráma mohou být hlavními polobohy v nebi, kteří před nás sestoupili
jako obyčejní chlapci, aby na Zemi vykonali určité povinnosti. Gargamuni to také předpověděl, kdyţ
sestavil Kršnův horoskop. Kdyby Kršna nebyl velkou osobností, jak by dokázal zabít Kansu, který byl
silný jako deset tisíc slonů? Kromě Kansy tam byli nesmírně silní zápasníci a obrovský slon
Kuvalajápída. Kršna je všechny zabil, jako kdyţ lev zabije obyčejné zvíře. Bylo úţasné, kdyţ Kršna
uchopil do jedné ruky velký a těţký luk zhotovený ze tří dohromady svázaných palem a snadno ho
zlomil. Bylo to úţasné, kdyţ drţel nepřetrţitě kopec Góvardhana v jedné ruce po dobu sedmi dnů. Bylo
to úţasné, kdyţ zabil všechny démony jako Pralambásuru, Dhénukásuru, Arištásuru, Trnávartu a
Bakásuru. Všichni byli tak silní, ţe i nebeští bozi se jich obávali a Kršna je zabil jakoby nic.``
Nanda Mahárádţa se začal zalykat a nemohl více mluvit při popisu Kršnových neobyčejných činností
Uddhavovi. Matka Jašódá seděla vedle svého manţela a mlčky poslouchala vyprávění o Kršnových
zábavách. Ustavičně plakala a mateřské mléko jí vytékalo z prsou. Kdyţ Uddhava viděl, jak jsou Nanda
Mahárádţa a Jašódá nesmírně zaplaveni myšlenkami na Kršnu, Nejvyšší Osobnost Boţství, a kdyţ
viděl jejich neobyčejnou náklonnost ke Kršnovi, i jeho zachvátily podobné pocity a řekl: ,,Moje milá
Jašódo a Nando Mahárádţo, jste nejuctivější z lidských bytostí, protoţe kromě vás nikdo nedokáţe
meditovat v takové transcendentální extázi.``
Uddhava pokračoval: ,,Jak Kršna, tak Balaráma jsou původní Osobnosti Boţství, ze kterých emanuje
vesmírný projev. Jsou vedoucími mezi všemi osobnostmi. Oba jsou příčinou hmotného stvoření.
Hmotnou přírodu řídí inkarnace nazvané
které podléhají pod Kršnovi a Balarámovi. Svými
částečnými expanzemi vstoupí do srdcí všech ţivých bytostí. Jsou zdrojem veškerého poznání a také
veškeré zapomnětlivosti.`` To je potvrzeno v patnácté kapitole Bhagavadgíty: ,,Dlím v srdcích všech a
způsobuji zapomínání i paměť. Jsem původní autor Védánty a jsem skutečný znalec Véd.`` Uddhava
pokračoval: ,,Jestliţe člověk v okamţiku smrti upře svou čistou mysl na Kršnu, byť jen na okamţik,
můţe opustit hmotné tělo a zjevit se v původním duchovním těle, tak jako záře doprovází vycházející
slunce. Umře-li tímto způsobem, okamţitě vstoupí do duchovního království, Vaikunthy.``
Takový je výsledek uvědomování si Kršny. Provozujeme-li uvědomování si Kršny zpíváním svaté
mahámantry Haré Kršna v současném těle, v době, kdy jsme zdraví a máme jasnou mysl, určitě budeme
schopni soustředit mysl na Kršnu v okamţiku smrti. Dokáţeme-li to, pak budou naše ţivoty
bezpochyby úspěšné. Budeme-li však neustále myslet na plodné činnosti určené k hmotnému poţitku,
pak i v okamţiku smrti budeme přirozeně myslet na tyto věci a budeme znovu nuceni vstoupit do
hmotných podmíněných těl a trpět třemi druhy strastí hmotné existence. Proto byli obyvatelé
Vrndávany, Mahárádţa Nanda, Jašódá a gópíe, neustále pohrouţeni do myšlenek na Kršnu. Dokáţemeli jednoduše následovat v jejich stopách, byť jen částečně, naše ţivoty se stanou úspěšné a vstoupíme
do duchovního království, Vaikunthy.
,,Moje milá matko Jašódo a Nando Mahárádţo,`` pokračoval Uddhava, ,,upřeli jste svou mysl jen a jen
na Nárájanu, Nejvyšší Osobnost Boţství, příčinu neosobního brahma, v Jeho transcendentální podobě.
Záře brahma jsou pouze paprsky vycházející z Nárájanova těla, a protoţe jste neustále pohrouţeni do
extatických myšlenek na Kršnu a Balarámu, jakou činnost ještě můţete vykonat? Přišel jsem se
vzkazem od Kršny, ţe se brzy vrátí do Vrndávany a oba vás uspokojí svou osobní přítomností. Kršna
slíbil, ţe se vrátí do Vrndávany poté, co vyřídí své záleţitosti v Mathuře. Svůj slib určitě splní, a proto
vás, nejlepší mezi poţehnanými, ţádám, abyste se netrápili kvůli Kršnově nepřítomnosti.
Proţíváte Jeho přítomnost dvacet čtyři hodiny denně a stejně za vámi brzy přijde. Je ve skutečnosti
všudepřítomný a je také v srdcích všech, tak jako je oheň přítomný ve dřevě. Jelikoţ Kršna je Nadduše,
nikdo není Jeho nepřítelem, nikdo není Jeho přítelem, nikdo se Mu nevyrovná a nikdo není niţší nebo
vyšší neţ On. Ve skutečnosti nemá otce, matku, bratra nebo příbuzné, ani nepotřebuje společnost,
přátelství a lásku. Nemá hmotné tělo. Nikdy se nezjeví nebo se nenarodí jako obyčejný člověk. Nezjeví
se ve vyšších nebo niţších ţivočišných druzích jako obyčejné ţivé bytosti, které jsou nuceny se narodit
na základě svých předešlých činností. Zjevuje se svou vnitřní silou, aby chránil své oddané. Kvality
hmotné přírody Ho nikdy neovlivňují, ale kdyţ se zjeví v hmotném světě, zdá se, ţe jedná pod vlivem
kvalit hmotné přírody jako obyčejná ţivá bytost. Ve skutečnosti hmotnému stvoření vládne a hmotnou
přírodou není ovlivněn. Tvoří, udrţuje a ničí celý hmotný projev. Chybně si myslíme, ţe Kršna a
Balaráma jsou obyčejné lidské bytosti, podobni zmateným lidem, kteří pozorují, jak se celý svět kolem
nich točí. Osobnost Boţství nemá syna - je ve skutečnosti otcem, matkou a nejvyšším vládcem všech. O
tom není pochyb. Vše, co jiţ bylo proţito, vše, co není proţito, vše, co jiţ existuje, neexistuje nebo
bude existovat v budoucnosti, vše, co je nejmenší nebo největší, nemá podstatu bez Nejvyšší Osobnosti
Boţství. Všechno spočívá na Nejvyšším Pánu, který není ovlivněn ničím projeveným.``
Nanda a Uddhava strávili celou noc povídáním si o Kršnovi. Ráno se gópíe připravily k rannímu árati,
rozţehly lampiček a kropily máslo smíchaného s jogurtem. Po ukončení mangala árati stloukaly z
jogurtu máslo. Světlo lampiček ozařovalo šperky takto zaměstnaných gópíí a činilo je ještě jasnějšími.
Jejich nástroje na stloukání másla, jejich paţe, jejich náušnice, náramky a ňadra se pohybovaly a prášek
kunkuma dal jejich tvářím šafránový lesk, který připomínal vycházející slunce. Při stloukaní másla
zpívaly písně opěvující Kršnu. Tyto zvuky se prolínaly, vystupovaly k nebi a posvěcovaly celou
atmosféru. Po východu slunce se gópíe jako obvykle přišly poklonit Nandovi Mahárádţovi a Jašódě, ale
kdyţ uviděly Uddhavův zlatý kočár, začaly se mezi sebou dotazovat. Co to je za povoz a komu patří?
Některé se zeptaly, zdali se vrátil Akrúra, který Kršnu odvezl. Neměly Akrúru rády, protoţe na Kansův
příkaz odvezl Kršnu do Mathury. Všechny gópíe se domnívaly, ţe Akrúra se znovu vrátil, aby splnil
další krutý rozkaz. Pak si však myslely: ,,Bez našeho svrchovaného pána Kršny jsme stejně mrtvoly.
Jaké ohavnosti se ještě kdo můţe dopustit vůči mrtvým tělům?`` Kdyţ takto rozmlouvaly, Uddhava
dokončil svou ranní koupel, modlitby a zpěvy a předstoupil před gópíe.
46) Kršnův vzkaz gópíím
Jakmile gópíe uviděly Uddhavu, pozorovaly, ţe jeho rysy se skoro podobají Kršnovým a poznaly, ţe
byl Jeho velkým oddaným. Měl dlouhé paţe a jeho oči připomínaly okvětní lístky lotosu. Měl na sobě
ţluté šaty a na krku girlandu z lotosových květů. Jeho obličej byl překrásný. Uddhava vypadal skoro
jako Kršna, neboť dosáhl vysvobození nazvané
a měl proto stejné tělesné rysy jako Pán.
V Kršnově nepřítomnosti chodily ráno gópíe svědomitě navštěvovat dům matky Jašódy. Věděly, ţe
Nanda Mahárádţa a matka Jašódá se velice rmoutí, a proto si za svou první povinnost určily, ţe je
budou navštěvovat a projevovat úctu těmto nejvýznačnějším osobnostem Vrndávany. Při pohledu na
Kršnovy přítelkyně vzpomínali Nanda a Jašódá na Kršnu a uklidnili se. Gópíe se rozněţ potěšily
pohledem na Nandu a Jašódu.
Kdyţ viděly, ţe Uddhava svými tělesnými rysy připomíná Kršnu, myslely si, ţe musí být úplně
odevzdaná duše Nejvyšší Osobnosti Boţství. Uvaţovaly: ,,Kdo je tento chlapec, který vypadá úplně
stejně jako Kršna? Má stejné lotosové oči, stejně zvednutý nos, krásný obličej a usmívá se stejným
způsobem. Ve všem připomíná Kršnu, Šjámasundaru, krásného tmavého chlapce. Má dokonce stejný
oděv jako Kršna. Odkud přišel? Která šťastná dívka ho dostala za svého manţela?`` Tak se mezi sebou
dohadovaly. Touţily Uddhavu poznat, a jelikoţ byly jednoduché a nezkušené vesnické dívky, obklopily
ho.
Jakmile se dozvěděly, ţe Uddhava přinesl vzkaz od Kršny, velice se zaradovaly, odešly s ním stranou a
posadily se. Chtěly s ním mluvit otevřeně a nechtěly, aby je někdo neznámý uvedl do rozpaků. Uctivě a
pokorně ho přivítaly slovy: ,,Víme, ţe jsi Kršnův nejdůvěrnější společník, a ţe tě proto Kršna poslal do
Vrndávany, abys uklidnil Jeho rodiče. Víme, ţe rodinné svazky jsou velice silné. Dokonce i velcí
světci, kteří vstoupili do ţivotního stavu odříkání, nemohou opustit své rodinné členy. Kršna tě proto
poslal ke svým rodičům; jinak Ho k Vrndávaně nic nepoutá. Ţije nyní ve městě. Proč by se zajímal o
vesnici Vrndávanu nebo krávy na pastvinách? Tyto věci pro Něho ztratily význam, protoţe se z Něho
stal měšťák.
Určitě nemá nic společného s osobami, které nepatří do Jeho rodiny. Přátelství s lidmi mimo rodinný
kruh trvá tak dlouho, dokud v něm přetrvává nějaký sobecký zájem. Proč by se jinak člověk otravoval s
osobami mimo rodinu, zvláště jedná-li se o manţelky, které jsou poutány k jiným muţům? Kršna se o
ně zajímá tak dlouho, dokud potřebuje smyslový poţitek, jako čmeláci, kteří se zajímají o květy, dokud
v nich najdou nektar. Je velice logické, ţe prostitutka se přestane starat o svého milence, který ztratil
peníze. Podobně opustí občané zemi, zjistí-li, ţe jim vláda nedokáţe poskytnout plnou ochranu. Také
ţáci přeruší svůj vztah s učitelem a školou, jakmile dokončí své vzdělání. Kněz opustí věřící po
obdrţení odměny. Po sklizni ovoce se ptáci přestanou zajímat o stromy. Jakmile host dojí v domě svého
hostitele, ukončí s ním svůj vztah. Jeleni a ostatní zvířata opustí les po lesním poţáru, protoţe tam není
dostatek trávy. Rovněţ muţ opustí svou dívku, poté co s ní měl poţitek.`` Těmito přirovnáními gópíe
nepřímo obviňovaly Kršnu.
Uddhava poznal, ţe všechny gópíe z Vrndávany byly pouze pohrouţeny do myšlenek na Kršnu a Jeho
dětské činnosti. Kdyţ se s Uddhavou bavily o Kršnovi, úplně zapomněly na své domácí povinnosti.
Dokonce zapomněly na sebe a jejich zájem o Kršnu rostl více a více.
Jedna z gópíí, Šrímatí Rádhárání, byla tak pohrouţena do myšlenek na Kršnu, vzhledem ke svému
osobnímu styku s Ním, ţe oslovila čmeláka, který tam poletoval a snaţil se dotknout Jejích lotosových
nohou. Zatímco se jiná gópí bavila s Kršnovým poslem Uddhavou, Šrímatí Rádhárání povaţovala
čmeláka za Kršnova posla a začala s ním rozmlouvat: ,,Čmeláku, máš ve zvyku pít nektar z květů, a
proto jsi dal přednost stát se poslem Kršny, který má stejnou povahu jako ty. Vidím, ţe tvůj knírek je
zbarven červeným kunkumovým práškem, jenţ se otiskl na Kršnovu girlandu, kdyţ objímal nějakou
dívku, která je Mou sokyní. Jsi pyšný na to, ţe ses dotkl girlandy a ţe se tvůj knírek zbarvil do červena.
Přišel jsi se vzkazem a chceš se dotknout Mých nohou. Můj milý čmeláku, varuji tě, nedotýkej se Mne!
Netouţím po ţádných vzkazech od tvého nespolehlivého pána. Jsi nespolehlivý sluţebník
nespolehlivého pána.`` Je moţné, ţe Šrímatí Rádhárání úmyslně oslovila čmeláka tímto sarkastickým
způsobem, aby Uddhavu mohla odsoudit. Nepřímo viděla, ţe Uddhava nejen připomínal Kršnu svými
tělesnými tvary, ale ţe Mu byl i roven. Proto naznačila, ţe Uddhava byl stejně nespolehlivý jako Kršna.
Šrímatí Rádhárání chtěla uvést přesné důvody, proč byla nespokojena s Kršnou a Jeho poslem.
Šrímatí Rádhárání oslovila čmeláka: ,,Tvůj pán Kršna má stejné vlastnosti jako ty. Přilétneš ke květu, a
jakmile vysaješ trochu medu, okamţitě odletíš a sedneš na jiný květ a ochutnáš. Jsi jako tvůj pán Kršna.
Pouze jednou Mi dovolil, abych ochutnala dotek Jeho rtů a pak nás jednoduše opustil. Vím také, ţe
Bohyně štěstí Lakšmí, která je vţdy mezi lotosovými květy, neustále slouţí Kršnovi. Nevím však, jak Ji
Kršna okouzlil a co Ji k Němu tak poutá, kdyţ zná Jeho skutečnou povahu. Pokud jde o nás, jsme
chytřejší neţ Bohyně štěstí. Kršnovi nebo Jeho poslům se jiţ nikdy nepodaří nás podvést.``
Pokročilí oddaní míní, ţe Lakšmí, Bohyně štěstí, je podřízená expanze Šrímatí Rádhárání. Tak jako má
Kršna mnoho expanzí, nazvaných
, tak má i Jeho energie blaţenosti, Rádhárání,
nespočetné expanze bohyň štěstí. Bohyně štěstí Lakšmídţí proto neustále touţí, aby se povýšila na
úroveň gópíí.
Šrímatí Rádhárání pokračovala: ,,Bláznivý čmeláku, snaţíš se Mě uspokojit a dostat odměnu za to, ţe
opěvuješ Kršnu, ale snaţíš se marně. Vůbec nic nevlastníme. Jsme mimo naše domovy a rodiny. O
Kršnovi víme vše. Víme dokonce víc neţ ty. Takţe cokoliv si o Něm vymyslíš, bude pro nás starý
příběh. Kršna ţije nyní ve městě a je spíše znám jako Ardţunův přítel. Má mnoho nových druţek, které
jsou nepochybně velmi šťastné v Jeho společnosti. Jsou šťastné, protoţe Kršna uspokojil pálivý pocit
jejich ňader. Odmění tě, kdyţ tam půjdeš opěvovat Kršnu a potěšíš je. Snaţíš se Mne uklidnit svými
lichotkami, a proto sis poloţil hlavu pod Mou nohu, ale tuto lest znám. Vím, ţe jsi posel velkého
podvodníka Kršny. Odejdi, prosím tě.
Je Mi známo, ţe jsi odborník ve sjednocování dvou proti sobě stojících stran, ale zároveň bys měl
vědět, ţe nemohu důvěřovat ani tobě, ani tvému pánu Kršnovi. Jen kvůli Němu jsme opustily naše
rodiny, manţely, děti, a příbuzné a přesto se necítil zavázán, aby se nějak odměnil. Opustil nás natrvalo.
Myslíš si, ţe Mu znovu uvěříme? Víme, ţe Kršna nemůţe zůstat dlouho bez společnosti mladých ţen;
taková je Jeho povaha. V Mathuře naráţí na potíţe, protoţe se jiţ nenachází mezi nevinnými
vesnickými pasačkami. Pohybuje se v aristokratické společnosti a musí mít potíţe s navazovaním styků
s mladými dívkami. Je moţné, ţes přišel, abys nás přemluvil a odvedl nás tam. Proč však Kršna
očekává, ţe tam půjdeme? Dokáţe uvést v pokušení všechny dívky nejen ve Vrndávaně nebo Mathuře,
ale v celém vesmíru. Jeho překrásný půvabný úsměv je tak přitaţlivý a pohyby Jeho obočí jsou tak
kásné, ţe můţe přilákat kteroukoliv ţenu z nebeských, středních nebo pekelných hvězdných soustav.
Mahálakšmí, největší ze všech bohyň štěstí, také touţí, aby Mu mohla nějak slouţit. Co jsme ve
srovnání se všemi ţenami vesmíru? Jsme nepatrné.
Kršna se prohlašuje za velkomyslného a velcí světci Ho opěvují. Jeho schopnosti by byly dokonale
vyuţity, kdyby se nad námi smiloval, neboť nás zanedbal. Ubohý poslíčku, jsi pouze hloupý sluha. O
Kršnovi mnoho nevíš, jak je nevděčný a nelítostný, a to nejen v tomto ţivotě, ale i v předešlých. Slyšely
jsme to od naší babičky Paurnamásí. Řekla nám, ţe Kršna se ve svém předešlém ţivotě narodil jako
kšatrija, známý pod jménem Rámačandra. Místo, aby zabil Válího, nepřítele svého přítele, jako kšatrija,
zabil ho jako lovec. Lovec se skryje na bezpečném místě a pak zabije zvíře, aniţ by se vystavil
nebezpečí. Šrí Rámačandra měl bojovat s Válím tváří v tvář jako kšatrija, ale na popud svého přítele se
schoval za strom a Válího zabil. Tímto porušil náboţenské zásady kšatrijů. Také Ho okouzlila krása
Síty a proměnil Šúrpanakhu, Rávanovu sestru, v ošklivou ţenu tím, ţe jí usekl nos a uši. Šúrpanakhá
Mu totiţ dělala milostné návrhy a jako kšatrija ji měl uspokojit, ale Síta Ho měla tak pod pantoflem, ţe
na Ni nemohl zapomenout a Šúrpanakhu zošklivil. Před tímto zrozením jako kšatrija se narodil jako
bráhmanský chlapec Vámanadéva a poţádal Baliho Mahárádţu o dar. Bali Mahárádţa byl tak
velkodušný, ţe Mu dal všechno, co měl, ale Kršna jako Vámanadéva byl tak nevděčný, ţe ho zavřel
jako vránu a poslal do pátálského království. Všechno o Kršnovi a Jeho nevděčnostech víme. Je v tom
však potíţ: navzdory Jeho krutosti a necitelnosti o Něm nedokáţeme nemluvit. Nejen my, ale i velcí
světci a svaté osoby o Něm neustále mluví. My, gópíe z Vrndávany, se jiţ více nechceme přátelit s
tímto tmavým chlapcem, ale nevím, jak se nám podaří na Něho nemyslet nebo nemluvit o Jeho
činnostech.``
Jelikoţ Kršna je absolutní, zaručují Jeho tak zvané nelaskavé činnosti stejný poţitek jako laskavé.
Svaté osoby a velcí oddaní, jako gópíe, se nemohou vzdát Kršny za ţádných okolností. Šrí Čaitanja se
proto modlil: ,,Kršno, jsi úplně svobodný a nezávislý. Můţeš Mne buď obejmout, nebo rozdrtit pod
svýma nohama - jak se Ti zlíbí. Můţeš Mi zlomit srdce tím, ţe Mi nedovolíš, abych Tě viděl celý ţivot,
ale přesto zůstaneš Mým jediným milovaným Pánem.``
,,Myslím si,`` pokračovala Šrímatí Rádhárání, ,,ţe nikdo by neměl naslouchat o Kršnovi, protoţe
jakmile kapka nektaru Jeho transcendentálních činností kápne někomu do ucha, okamţitě se povznese
nad duality přijímání a odmítání. Vzdá se všech pout k hmotnému světu, rodině, domovu, ţeně, dětem a
všemu hmotnému, neboť se zbavil znečišťujích hmotných pout. Zarmoutí sebe a své příbuzné, jelikoţ
přestane chamtit po hmotných věcech. Začne hledat Kršnu buď jako lidská bytost, nebo v jiných
ţivočišných druzích, například jako pták, a dobrovolně ze sebe udělá poustevníka. Je velmi obtíţné
porozumět, kdo je Kršna, jaké jsou Jeho vlastnosti, jméno, podoba, zábavy, prostředí a všechno, co s
Ním souvisí.``
Šrímatí Rádhárání dále sdělila černému poslíčkovi: ,,Prosím tě, nemluv jiţ více o Kršnovi. Bavme se
raději o něčem jiném. Náš osud je stejně zpečetěn, jako osud laněk v lese, které lovec přivábil sladkými
melodiemi. Kršnova sladká slova nás okouzlila stejným způsobem a neustále musíme myslet na záři
vycházející z Jeho nehtů. Více a více touţíme po Jeho společnosti. Proto Tě ţádám, abys o Kršnovi jiţ
nemluvil.``
Tento Rádháránín rozhovor se čmelákem, Její obviňování Kršny a zároveň Její neschopnost o Kršnovi
nemluvit jsou znaky nejvyšší transcendentální extáze, nazvané
. Tyto extatické
projevy mohou být zjevné jen na osobách jako Rádhárání a Jejích druţkách. Velcí áčárjové jako Šríla
Rúpa Gósvámí a Višvanátha Čakravartí Thákura analyzovali Rádháránínou mluvu v extázi
a popsali Její různé city jako
neboli zmatení a
, tj. mluvit různými způsoby. V Rádhárání nalézáme znaky nejjasnějšího
drahokamu lásky k Bohu . Zatímco Rádhárání promlouvala ke čmelákovi, čmelák
poletoval sem a tam a najednou se Jí ztratil z očí. Nesmírně se rmoutila odloučením od Kršny, a kdyţ
mohla mluvit se čmelákem, pociťovala extázi. Jakmile se však čmelák ztratil, skoro zešílela v domnění,
ţe se posel-čmelák vrátil ke Kršnovi, aby Ho zpravil o všech Jejích námitkách proti Němu. ,,Kršnu to
bude mrzet, jakmile to uslyší,`` myslela si. Tímto způsobem Ji zaplavil jiný druh extáze.
Čmelák, poletující sem a tam, se mezitím před Rádhárání znovu objevil. Myslela si: ,,Kršna je stále ke
Mně milý. Je tak laskavý, ţe znovu poslal čmeláka, aby Mne k Němu zavedl, navzdory rozvratným
vzkazům.`` Šrímatí Rádhárání si tentokrát dávala pozor, aby se proti Kršnovi neprořekla: ,,Můj milý
příteli, vítám tě. Kršna je tak milostivý, ţe tě znovu poslal. Je vůči Mně tak milostivý a laskavý, ţe tě
naštěstí poslal zpátky, navzdory tomu, ţes Mu přinesl vzkazy proti Němu. Můj milý příteli, můţeš Mne
poţádat o cokoliv. Dám ti všechno, protoţe jsi ke Mně velice milý. Přišel jsi, abys Mne zavedl ke
Kršnovi, protoţe sem nemůţe přijít. Je obklopen novými přítelkyněmi v Mathuře. Jsi však malé
stvoření. Jak Mne tam můţeš dovést? Jak Mi můţeš pomoci a umoţnit setkání s Kršnou, zatímco
odpočívá s Bohyní štěstí a tiskne Ji ke své hrudi? Nevadí, zapomeňme na Mou cestu tam nebo na tvoje
poslání. Pověz Mi, prosím, jak se Kršnovi daří v Mathuře. Řekni Mi, zda stále vzpomíná na svého
pěstouna Nandu Mahárádţu, svou laskavou matku Jašódu, své přátele, se kterými pásl krávy, a své
ubohé přítelkyně, gópíe. Jsem si jista, ţe o nás někdy zpívá. Slouţily jsme Mu bez odměny jako sluţky.
Je moţné, ţe se Kršna vrátí zpátky a obejme nás? Jeho paţe vţdy voní voňavkou
. Zeptej se,
prosím, Kršny na tyto věci.``
Uddhava stál blízko Rádhárání a slyšel Ji takto mluvit, jako by se kvůli Kršnovi skoro pomátla.
Nesmírně ho překvapilo, jak gópíe neustále na Kršnu myslely, pociťujíce nejvyšší extázi lásky
mahábhávu. Přinesl s sebou písemný vzkaz od Kršny a nyní jej chtěl gópíím přečíst, aby je uklidnil.
Řekl: ,,Moje milé gópíe, úspěšně jste došli k cíli lidského ţivota. Všechny jste výbornými oddanými
Nejvyšší Osobnosti Boţství, a proto by vás všichni lidé měli uctívat. Měli by vás uctívat ve všech třech
světech, protoţe jste hluboce pohrouţeny v myšlenkách na Vásudévu, Kršnu, který je cílem všech
zboţných činností a obřadních úkonů, jako rozdávaní milodarů, přísné dodrţování pokání a slibů,
podrobování se strohé askezi a zapalování obětního ohně. Kvůli Němu se zpívají různé mantry, čtou
Védy, ovládají smysly a soustřeďuje mysl v meditaci. Toto jsou jedny z mnoha způsobů seberealizace a
dosaţení ţivotní dokonalosti. Ve skutečnosti jsou však určeny jen k poznání Kršny a spojení s
transcendentální láskyplnou sluţbou Nejvyšší Osobností Boţství.`` Je to také poslední pokyn
Bhagavadgíty - ačkoliv jsou v ní popsány různé způsoby sebepoznání, Kršna nakonec doporučuje, aby
je člověk všechny zavrhl a odevzdal se pouze Jemu. Všechny ostatní způsoby jsou určeny k tomu, aby
učily, jak se nakonec odevzdat Kršnovým lotosovým nohám. V Bhagavadgítě se také říká, ţe upřímný
člověk se odevzdá, kdyţ se v mnoha ţivotech věnoval seberealizaci, pokání a rozvoji poznání.
Jelikoţ dokonalost takového pokání byla zjevná v ţivotech gópíí, Uddhavu plně uspokojil pohled na
jejich transcendentální postavení. Uddhava pokračoval: ,,Moje milé gópíe, způsob, jakým myslíte na
Kršnu, je skoro nedosaţitelný dokonce i pro velké světce a svaté osoby. Dospěly jste na nejvyšší ţivotní
úroveň. Dostalo se vám velkého poţehnání, neboť jste upřely svou mysl na Kršnu a rozhodly se pouze
pro Něho, opouštějíce své rodiny, domovy, příbuzné, manţely a děti ve prospěch Nejvyšší Osobnosti
Boţství. Jelikoţ neustále myslíte na Kršnu, Nejvyšší Duši, láska se ve vás samočinně vyvinula.
Povaţuji se za šťastného, ţe jste mi milostivě umoţnily vidět vás v takové situaci.``
Kdyţ se Uddhava zmínil, ţe přinesl od Kršny vzkaz, gópíe zajímal více vzkaz, neţ aby poslouchaly o
svém vysokém postavení. Nelíbilo se jim, kdyţ je někdo velebil za jejich vysoké postavení. Spíše
chtěly, aby jim Uddhava sdělil vzkaz, který přinesl od Kršny. Uddhava řekl: ,,Moje milé gópíe, byl
jsem vyslán, abych vám, velkým a jemným oddaným, přinesl tento vzkaz. Kršna poslal právě mě,
protoţe jsem Jeho nejdůvěrnější přítel.``
Uddhava Kršnův vzkaz gópíím nepředal, ale osobně ho přečetl. Vzkaz byl napsán váţným způsobem,
aby nejen gópíe, ale i empiričtí filozofové mohli porozumět, jak je láska k Bohu pevně spojena s
různými energiemi Nejvyššího Pána. Z védských zdrojů se můţeme dozvědět, ţe Nejvyšší Pán má
mnoho energií:
Gópíe byly tak důvěrnými
přítelkyněmi Kršny, ţe Kršna byl pohnut, kdyţ psal dopis, a nemohl psát čitelně. Uddhava oplýval jako
student Brhaspatiho bystrou inteligencí, a místo aby ho předal, povaţoval za moudré vzkaz osobně
přečíst a vysvětlit.
Uddhava pokračoval: ,,Zde jsou slova Nejvyšší Osobnosti Boţství:, Moje milé gópíe, Moje milé
přítelkyně, vězte, ţe odloučení mezi námi nikdy, nikde a za ţádných podmínek není moţné, protoţe
jsem všudepřítomný.```
Kršnova všudepřítomnost se vysvětluje jak v sedmé, tak v deváté kapitole Bhagavadgíty. Kršna je
všudepřítomný ve svém neosobním ryse; všechno v Něm spočívá, ale osobně všude přítomen není. V
sedmé kapitole se také říká, ţe pět hrubých prvků (země, voda, oheň, vzduch a nebe) a tři jemné prvky
(mysl, inteligence a ego) jsou Jeho podřadnější energie. Existuje však jiná vyšší energie, která se
nazývá ţivé bytosti. Ţivé bytosti jsou také přímo nedílnou součástí Kršny. Kršna je proto zdrojem jak
hmotných, tak duchovních energií. Kršna vţdy souvisí se vším jako příčina a účinek. Nejen gópíe, ale i
všechny ţivé bytosti jsou neoddělitelně spojeny s Kršnou za všech okolností. Gópíe si však dokonale
uvědomují svůj vztah ke Kršnovi, zatímco ţivé bytosti ovlivněné májou na Kršnu zapomínají a myslí si,
ţe mají samostatnou totoţnost nezávislou na Kršnovi.
Láska ke Kršnovi neboli uvědomování si Kršny je proto dokonalostí skutečného poznání, kterým
chápeme věci tak, jak jsou. Naše mysl nemůţe být nikdy prázdná. Mysl je neustále zaměstnána
nějakými myšlenkami a námět myšlenek pojednává pouze o osmi prvcích Kršnovy energie. Ten, kdo
zná filozofický aspekt všech myšlenek, je ve skutečnosti moudrý člověk a odevzdá se Kršnovi. Gópíe
jsou ztělesněním této dokonalé úrovně poznání. Nejsou pouhými mentálními spekulantkami. Jejich
mysl je vţdy zaměřena na Kršnu. Mysl není nic jiného neţ Kršnova energie. Ţádná osoba, která myslí,
cítí, jedná a touţí, nemůţe být ve skutečnosti oddělena od Kršny. Úroveň, na které chápe svůj věčný
vztah ke Kršnovi, se nazývá uvědomování si Kršny. Nemocný stav, ve kterém neznáme svůj věčný
vztah ke Kršnovi, je znečištěná úroveň neboli májá. Jelikoţ gópíe jsou na úrovni čistého
transcendentálního poznání, jejich mysl je vţdy pohrouţena do uvědomování si Kršny. Tak jako nelze
oddělit oheň a vzduch, tak také nelze oddělit Kršnu a ţivé bytosti. Kdyţ ţivé bytosti zapomenou na
Kršnu, nejsou ve svém normálním stavu. Pokud jde o gópíe, jsou na absolutní úrovni dokonalého
poznání, protoţe neustále myslí na Kršnu. Tak zvaní empiričtí filozofové si někdy myslí, ţe bhakti je
určena pro méně inteligentní lidi, ale dokud tito tak zvaní znalci nedospějí k bhakti, jejich poznání je
určitě nečisté a nedokonalé. Skutečností je, ţe láska v odloučení zdokonalí náš věčný vztah ke Kršnovi.
Ale i to je iluzorní, protoţe k odloučení nemůţe dojít. Gópíe nebyly nikdy v takovém klamu, a dokonce
i z filozofického hlediska pro ně odloučení neexistovalo.
Rovněţ vesmírný projev není oddělen od Kršny. ,,Nic není ode Mne odděleno; celý vesmírný projev
spočívá na Mně a není ode Mne odloučen. Existoval jsem před stvořením.`` To je potvrzeno ve védské
literatuře: před stvořením existoval pouze Nárájana. Ani Brahmá, ani Šiva neexistovali:
Tři kvality hmotné přírody ovládají celý
vesmírný projev. Říká se, ţe Brahmá, inkarnace vášně, stvořil tento vesmír, ale Brahmá je druhotný
tvůrce; původní tvůrce je Nárájana. Rovněţ Šankaráčárja to potvrdil:
Nárájana je transcendentální, je mimo tento vesmírný projev.
Kršna tvoří, udrţuje a ničí celý vesmírný výtvor expandováním se do různých inkarnací. Kršna je
všechno a všechno na Něm závisí, ale nelze Ho vnímat v hmotné energii zvané májá neboli iluze. V
duchovní energii však můţeme vnímat Kršnu na kaţdém kroku a za kaţdých okolností. Gópíe
představují tuto dokonalou úroveň poznání. Tak jako je Kršna vţdy mimo vesmírný projev, který na
Něm přesto úplně závisí, je také ţivá bytost úplně mimo hmotný podmíněný ţivot, ačkoliv se hmotné
tělo vyvinulo z duchovní existence. V Bhagavadgítě se veškerý hmotný projev povaţuje za matku
ţivých bytostí a Kršna je otec. Tak jako otec oplodní matku vstříknutím ţivé bytosti do její dělohy,
Kršna vstříkne ţivé bytosti do lůna hmotné přírody, které pak existují v různých tělech podle svých
různých plodonosných činností. Ţivá bytost se však za všech okolností nachází mimo hmotný
podmíněný ţivot.
Budeme-li jednoduše studovat svá těla, zjistíme, jak se ţivá bytost vţdy nachází mimo tělesné vězení.
Všechny tělesné činnosti probíhají vzájemným působením kvalit hmotné přírody. V kaţdém okamţiku
můţeme v našem těle pozorovat mnoho změn, ale duše je nad těmito změnami. Člověk nemůţe ani
stvořit, zničit či zasahovat do činností hmotné přírody. Ţivá bytost je proto uvězněna v hmotném těle a
je podmíněna ve třech stádiích - v bdělém stavu, ve spánku a v bezvědomí. Mysl je činná ve všech třech
ţivotních stádiích; ţivá bytost vidí něco skutečného ve spánku nebo ve snu, ale jakmile se probudí,
povaţuje stejnou věc za neskutečnou. Z toho lze vyvodit, ţe za určitých podmínek přijímá něco jako
skutečné a za jiných okolností povaţuje stejnou věc za neskutečnou. Empiričtí filozofové neboli
sánkhjajogíni se zabývají těmito záleţitostmi. Podrobují se přísným pokáním a askezi a provozují
ovládání smyslů a odříkání, aby došli ke správnému závěru.
Tyto různé cesty, určující konečný cíl ţivota, se přirovnávají k řekám. Kršna je oceán. Tak jako řeky
tekou k moři, všechny pokusy o poznání směřují ke Kršnovi. Po mnoha ţivotech nesmírného úsilí
dospěje člověk na dokonalou úroveň, kdyţ dojde ke Kršnovi. Kršna říká v Bhagavadgítě: ,,Všichni se
snaţí Mne poznat, ale ti, kdo se vydali na cestu bez bhakti, zjistí, ţe jejich úsilí je velice obtíţné.``
Nikdo nemůţe pochopit, kdo je Kršna, dokud nedojde k
bhakti.
V Bhagavadgítě jsou popsány tři cesty: karmajóga, dţňánajóga a bhaktijóga. Lidem, kteří příliš lpí na
činnostech přinášejících plody, se doporučuje, aby prováděli takové činy, které je přivedou k bhakti.
Lidem, kteří propadli empirické filozofii, se rovněţ doporučuje, aby jednali takovým způsobem, aby
poznali bhakti. Karmajóga se liší od obyčejné karmy a dţňánajóga se liší od obyčejné dţňány. Závěrem
Pán v Bhagavadgítě prohlašuje:
- pouze vykonáváním oddané
sluţby můţeme poznat Kršnu. Gópíe dospěly na dokonalou úroveň oddané sluţby, protoţe se
nezajímaly o nic jiného, neţ o Kršnu. To je potvrzeno ve Védách:
Znamená to, ţe pouhým poznáním Kršny člověk
automaticky získá všechny ostatní druhy poznání.
Kršna pokračoval: ,,Nemusíte usilovat o transcendentální poznání Absolutního. Milovaly jste Mne od
samotného počátku svého ţivota.`` Poznání Absolutní Pravdy se hlavně vyţaduje od lidí, kteří se chtějí
vysvobodit z hmotné existence, ale ten, kdo dosáhl lásky ke Kršnovi, je jiţ na úrovni vysvobození. V
Bhagavadgítě je rovněţ vysvětleno, ţe ten, kdo vykonává čistou oddanou sluţbu, je umístěn na
transcendentální úrovni osvobození. Gópíe ve skutečnosti nepociťovaly strasti hmotné existence, ale
cítily odloučení od Kršny. Kršna proto řekl: ,,Moje milé gópíe, abych zvýšil vaši neobyčejnou lásku ke
Mně, úmyslně jsem se od vás odloučil, abyste o Mně mohly neustále rozjímat.``
Gópíe jsou na dokonalé úrovni meditace. Jogínům se většinou zamlouvá více meditace, neţ
vykonávaní oddané sluţby Pánu, ale nevědí, ţe dokonalostí jógy je dospět k oddanosti. V Bhagavadgítě
se neustálá meditace o Kršnovi, jak ji prováděly gópíe, označuje jako nejvyšší jóga. Kršna zná velice
dobře psychologii ţen. Ţena myslí na svého milence více, kdyţ je pryč, neţ kdyţ je přítomen. Kršna
chtěl protřednictvím příkladu gópíí učit, ţe ten, kdo je v neustálém tranzu jako ony, určitě dospěje k
Jeho lotosovým nohám.
Šrí Čaitanja učil všechny lidi metodu nazvanou
, coţ je způsob oddané
sluţby Nejvyšší Osobnosti Boţství s pocitem odloučení. Gósvámíové z Vrndávany také učili uctívat
Kršnu s pocitem gópíí v odloučení. Šrínívásáčárjovy modlitby k nim to jasně vysvětlují. Řekl, ţe
Gósvámíové byli vţdy pohrouţeni v oceánu transcendentálních pocitů v náladě gópíí. Kdyţ ţili ve
Vrndávaně, hledali Kršnu a naříkali: ,,Kde je Kršna? Kde jsou gópíe? Kde jsi Šrímatí Rádhárání?``
Nikdy neřekli: ,,Právě jsme viděli Rádhu a Kršnu a splnili jsme své poslání.`` Jejich poslání nebylo
nikdy splněno, nikdy nepotkali Rádhu a Kršnu. Gópíe, které se nemohly zúčastnit tance rása, opustily
svá těla pouhým myšlením na Kršnu. Pohrouţení do myšlenek na Kršnu s pocitem odloučení je
nejrychlejší způsob, jak dospět k lotosovým nohám Kršny. Gópíe byly přesvědčeny o moci tohoto
pocitu na základě Kršnova osobního tvrzení. Proţívaly nadpřirozený způsob uctívání Kršny a velice jim
pomohlo chápání, ţe Kršna od nich nebyl daleko, ale byl vţdy s nimi.
Gópíe proto radostně přijali Uddhavu a promluvily následovně: ,,Slyšeli jsme, ţe král Kansa, jenţ
způsobil členům jaduovské dynastie mnoho utrpení, byl nyní zabit. Je to potěšující zpráva. Doufáme, ţe
Jaduovci se těší ve společnosti Kršny, který můţe splnit všechny touhy svých oddaných. Milý Uddhavo,
řekni nám, zdali na nás Kršna někdy myslí, kdyţ je obklopen vysoce osvícenými dívkami z Mathury.
Víme, ţe mathurské ţeny a dívky nejsou jako vesnické děvy. Jsou osvícené a krásné. Kršnu musí velice
těšit jejich ostýchavé úsměvy a ţenské rysy. Víme moc dobře, ţe Kršnovi se vţdy líbí chování krásných
ţen. Zdá se, ţe mathurským ţenám se podařilo Kršnu zlákat. Náš milý Uddhavo, mohl bys nám laskavě
říci, zdali si na nás někdy vzpomene, kdyţ je obklopen jinými ţenami?``
Jedna gópí se zeptala: ,,Pamatuje si na tu noc, kterou jsme strávili mezi květy
při měsíční
záři, kdy Vrndávana neobyčejně zkrásněla? Kršna s námi tancoval a ovzduší se naplnilo zvukem
zvonků na nohách. Příjemně jsme s Ním rozmlouvaly. Pamatuje si tu noc? My si ji pamatujeme a
pociťujeme odloučení. Odloučení od Kršny nás vzrušuje, jako bychom měly oheň v těle. Navrhuje
Kršna, ţe se vrátí do Vrndávany, aby uhasil tento oheň, tak jako mrak na obloze uhasí lesní poţár
deštěm?``
Další gópí řekla: ,,Kršna zabil mnoho nepřátel a vítězně získal Kansovo království. Moţná, ţe se jiţ
oţenil s jeho dcerou a ţije spokojeně mezi svými příbuznými a přáteli. Proč by tedy chodil do naší
vesnice Vrndávany?``
Jiná gópí řekla: ,,Kršna je Nejvyšší Osobnost Boţství, manţel Bohyně štěstí, a na nikom nezávisí.
Nemá s námi, dívkami vrndávanského lesa, nic společného, stejně tak jako s městskými dívkami z
Mathury. Je Nadduše a nemá s ţádnou z nás nic společného, ať zde, či jinde.``
Další gópí řekla: ,,Je od nás nerozumné očekávat, ţe se Kršna vrátí do Vrndávany. Měli bychom se
snaţit být veselé navzdory smutku. Dokonce i Pingalá, velká prostitutka, řekla, ţe zklamání je největší
poţitek. Všechny to známe, ale přesto se stěţí vzdáváme očekávání, ţe se Kršna vrátí zpátky. Kdo
dokáţe zapomenout na rozhovor s Kršnou na odloučeném místě, na Jehoţ hrudi vţdy spočívá Bohyně
štěstí, navzdory tomu, ţe Kršna po Ní netouţí? Můj milý Uddhavo, Vrndávana je země plná řek, lesů a
krav. Zde se rozléhaly tóny Kršnovy flétny a zde se společně se svým starším bratrem Balarámou
radoval v naší společnosti. Vrndávanské prostředí nám neustále připomíná Kršnu a Balarámu. Stopy
Jeho nohu zůstaly na zemi ve Vrndávaně, která je sídlem Bohyně štěstí, a kvůli těmto znakům
nemůţeme na Kršnu zapomenout.``
Gópíe dále řekly, ţe Vrndávana byla i nadále plná bohatství a štěstí. Pokud se týkalo hmotného
zajištění, nic ve Vrndávaně nescházelo, ale navzdory bohatství nemohly zapomenout na Kršnu a
Balarámu.
,,Neustále vzpomínáme na Kršnovy okouzlující rysy, Jeho chůzi, úsměv a škádlivá slova. Jeho jednání
nás úplně očarovalo a je nemoţné, abychom na Něho zapomněly. Neustále se k Němu modlíme:, Milý
Pane, milý manţeli Bohyně štěstí, milý Pane Vrndávany a zachránče ztrápených oddaných! Padly jsme
do oceánu utrpení. Prosíme proto, aby ses vrátil do Vrndávany a vysvobodil nás z této politováníhodné
situace.```
Uddhava pozorně sledoval neobyčejné transcendentální postavení gópíí v odloučení od Kršny a
povaţoval za vhodné, aby znovu a znovu hovořil o všech Kršnových zábavách. Materialističtí lidé vţdy
hoří v ţáru hmotného utrpení. Gópíe hořely v transcendentálním ohni vzhledem k odloučení od Kršny.
Oheň, který spaloval gópíe, se však liší od ohně hmotného světa. Gópíe neustále touţily po Kršnově
společnosti, zatímco materialisté neustále touţí po tělesném pohodlí.
Višvanátha Čakravartí Thákura řekl, ţe Kršna zachránil pasáčky před lesním poţárem v okamţiku, kdy
měli zavřené oči. Podobně doporučil Uddhava gópíím, ţe se mohou zachránit před ohněm odloučení
zavřením očí a rozjímáním o Kršnových činnostech od samotného počátku, kdy se s Ním setkaly. Zevně
mohly vizualizovat všechny Kršnovy zábavy nasloucháním Uddhavových popisů a zevnitř mohly
vzpomínat na tyto zábavy. Z jeho popisů můţeme porozumět, ţe Kršna nebyl od gópíí odloučen. Kdyţ
na Něho neustále myslely, Kršna na ně v Mathuře také neustále myslel.
Uddhavův vzkaz a pokyny zachránily gópíe před bezprostřední smrtí a gópíe mu vděčily za jeho
laskavost. Uddhava v podstatě jednal jako duchovní učitel gópíí, které ho za to uctívaly, jako by
uctívaly Kršnu. V autorizovaných písmech se doporučuje, ţe duchovní učitel by měl být uctíván na
stejné úrovni jako Nejvyšší Pán, protoţe je Jeho velice důvěrným sluţebníkem, a velké autority
přijímají duchovního učitele jako vnější zjevení Kršny. Poznání gópíí, ţe Kršna byl s nimi, sníţilo
jejich transcendentální trýzeň. Uvnitř, ve svých srdcích, vzpomínaly na Kršnovu společnost a z venku
jim Uddhava pomáhal vnímat Kršnu působivými pokyny.
Písma popisují Nejvyššího Pána jako osobu mimo pojetí hmotných smyslů Ačkoliv
je mimo pojetí hmotných smyslů, je přítomen v srdci všech. Zároveň je přítomen všude svým
všudepřítomným rysem brahma. Člověk můţe realizovat všechny tři transcendentální rysy Absolutní
Pravdy (Bhagavána, Osobnost Boţství; Paramátmu, lokalizovanou Nadduši; a všudepřítomné brahma)
pouhým studováním stavu gópíí, kdyţ se setkaly s Uddhavou, podle popisu obsaţeného ve Šrímad
Bhágavatamu.
Šrínivásáčárja řekl, ţe Gósvámíové z Vrndávany byli vţdy pohrouţeni v myšlenkách na činnosti gópíí.
Čaitanja Maháprabhu také povaţoval způsob, jakým gópíe uctívaly Nejvyšší Osobnost Boţství, za
nejvznešenější. Šríla Šukadéva Gósvámí rovněţ doporučil, ţe ten, kdo poslouchá o jednání gópíí s
Kršnou z pravých zdrojů, a kdo následuje správné pokyny, se povýší na nejvyšší úroveň oddané sluţby
a bude schopen se vzdát chtíče po hmotném poţitku.
Uddhava svými pokyny uklidnil všechny gópíe, které ho poţádaly, aby zůstal ve Vrndávaně ještě
několik dní. Souhlasil s jejich návrhem a zůstal s nimi nejen několik dní, ale několik měsíců. Vţdy se
staral o to, aby neustále myslely na Kršnův transcendentální vzkaz a Jeho zábavy a gópíe cítily, jakoby
proţívaly Kršnovu přímou přítomnost. Zatímco Uddhava pobýval ve Vrndávaně, obyvatelé se těšili z
jeho společnosti. Dny ubíhaly velice rychle, kdyţ rozmlouvali o Kršnových činnostech. Vrndávanská
nálada, přítomnost řeky Jamuny, pěkné sady s ovocnými stromy, kopec Góvardhana, jeskyně,
rozkvétající květy - všechno dohromady inspirovalo Uddhavu k vyprávění příběhů o Kršnovi.
Obyvatelé se těšili z Uddhavovy přítomnosti stejným způsobem, jakým se těšili z Kršnovy společnosti.
Uddhavu přitahoval postoj gópíí, protoţe úplně lpěly na Kršnovi a inspirovala ho jejich touha po
Kršnovi. Uctivě se jim klaněl a sloţil písně, jeţ opěvovaly jejich transcendentální vlastnosti následovně:
,,Mezi všemi ţivými bytostmi, které přijaly lidskou podobu, jsou gópíe ve vykonávání svého poslání
nejúspěšnější. Jejich myšlenky jsou věčně upjaty ke Kršnovým lotosovým nohám. Velcí světci a svatí
lidé se také snaţí neustále myslet na lotosové nohy Kršny -Mukundy - který je dárcem vysvobození, ale
gópíe tak činí automaticky a nezávisí na ţádných jógových cvičeních, neboť s láskou přijaly Pána. Z
toho vyplývá, ţe ten, kdo dosáhl ţivotního postavení jako gópíe, se nemusí narodit jako Brahmá nebo v
bráhmanské rodině či dostat bráhmanské zasvěcení.``
Šrí Uddhava potvrdil Kršnův výrok v Bhagavadgítě, ţe ten, kdo se odevzdá Kršnovi, bez ohledu, zdali
je šúdra nebo i niţší, dojde k nejvyššímu ţivotnímu cíli. Gópíe stanovily úroveň oddanosti pro celý
svět. Nejvyšší dokonalosti v duchovním ţivotě dospějeme následováním příkladu gópíí a jejich
neustálého myšlení na Kršnu. Gópíe nepocházely z ţádných vzdělaných rodin. Byly dcerami pastevců,
a přesto vyvinuly ke Kršnovi nejvyšší lásku. K sebepoznání nebo poznání Boha není zapotřebí se
narodit ve vznešené rodině. Jediné, co je nutné, je vyvinout lásku k Bohu. K dosaţení dokonalosti v
uvědomování si Kršny není zapotřebí ţádných jiných vlastností, neţ být neustále pohrouţen v láskyplné
sluţbě Kršnovi, nejvyššímu nektaru, oceánu veškeré radosti. Přijetí duchovních zásad uvědomování si
Kršny je jako pití nektaru; působí, ať jsme si toho vědomí nebo ne. Činná sloţka uvědomování si Kršny
se rovnocenně projeví všude; nezáleţí, jak a kde se člověk narodí. Kršna nepochybně poţehná
kaţdému, kdo se věnuje uvědomování si Kršny. Ani Bohyně štěstí, ani obyvatelé nebes, jejichţ tělesná
vůně je jako vůně lotosu, neobdrţeli nejvyšší poţehnání, jeţ obdrţely gópíe, navzdory svému původu v
rodinách pastevců. Gópíe měly nesmírné štěstí, ţe je Kršna osobně objal svými paţemi během tance
rásalílá a líbal je. Kromě gópíí toho nemůţe dosáhnout ţádná jiná ţena ze tří světů.
Uddhava si cenil vysokého postavení gópíí a chtěl se vrhnout na zem, aby mohl obdrţet prach z jejich
chodidel na svou hlavu. Neodvaţoval se však poţádat o prach z jejich nohou; pravděpodobně by
nesvolily. Proto si přál, aby se stal bezvýznamým trsem trávy ve Vrndávaně a mohl obdrţet prach z
nohou gópíí bez jejich vědomí.
Kršna přitahoval gópíe do takové míry, ţe kdyţ zaslechly zvuky Jeho flétny, okamţitě opustily
domovy, rodiny a děti, zapomněly na svou čest a ţenskou stydlivost a utíkaly k místu, kde stál.
Nestaraly se, zdali utíkají po cestě nebo dţunglí. Prach z jejich nohou se zachycoval na nízké trávě a
bylinách Vrndávany. Jelikoţ se Uddhava neodvaţoval mít prach z jejich nohu na své hlavě v tomto
ţivotě, touţil se narodit jako trs trávy nebo byliny. Pak mohl obdrţet prach z nohou gópíí.
Uddhava si cenil neobyčejného štěstí gópíí, které se zbavily všech hmotných nečistot umístěním
Kršnových lotosových nohou na svá krásná zdviţená ňadra, nohou, jeţ uctívá nejen Bohyně štěstí, ale
také vysoce postavené osobnosti jako Brahmá a Šrí Šiva, nohou, o kterých meditují velcí jogíni ve
svých srdcích. Uddhava proto touţil, aby se mohl neustále modlit, aby byl poţehnán prachem
lotosových nohou gópíí. Jejich zpívání o Kršnových transcendentálních zábavách je oslavováno ve
všech třech světech.
Po určité době svého pobytu ve Vrndávaně zatouţil Uddhava po Kršnovi a poţádal Nandu Mahárádţu
a Jašódu, aby se mohl vrátit. Rozloučil se také s gópíemi a s jejich svolením sedl na povoz a rozjel se k
Mathuře.
Obyvatelé Vrndávany v čele s Nandou Mahárádţou a Jašódou se s Uddhavou přišli rozloučit a darovali
mu různé cennosti. Vyjádřili své pocity a vzhledem k nesmírnéhmu poutu ke Kršnovi se jim nahrnuly
slzy do očí. Všichni touţili, aby jim Uddhava poţehnal. Vţdy chtěli vzpomínat na Kršnovy slavné
činnosti, chtěli neustále myslet na Jeho lotosové nohy, chtěli svými slovy opěvovat Kršnu a chtěli
zaměstnat svá těla klaněním se Kršnovi, kdyţ na Něho neustále vzpomínali. Tento druh modlitby
obyvatel Vrndávany je jedinečný druh seberealizace. Je to velmi jednoduché: musíme upřít mysl na
lotosové nohy Kršny, neustále mluvit jen a jen o Kršnovi a zaměstnat tělo v Kršnově sluţbě. Zvláště v
tomto lidském těle bychom měli věnovat svůj ţivot, své zdroje, slova a inteligenci ve sluţbě Pánu.
Pouze takové činnosti povýší lidskou bytost na nejvyšší úroveň dokonalosti. Takový je posudek všech
autorit.
Vrndávanští obyvatelé řekli: ,,Vůlí nejvyšší autority a podle výsledků naší vlastní práce se můţeme
narodit kdekoliv. Nevadí, kde se narodíme, ale naší jedinou modlitbou je, abychom byli neustále
zaměstnáni v uvědomování si Kršny.`` Kršnův čistý oddaný netouţí po povýšení na nebeské planety
nebo dokonce Vaikunthy či Gólóku Vrndávanu, protoţe netouţí po svém osobním uspokojení. Čistý
oddaný povaţuje jak nebe, tak peklo za stejné. Bez Kršny je nebe peklem a s Kršnou je peklo nebem.
Uddhava se vrátil do Mathury ke svému pánu Kršnovi, kdyţ dostatečně ocenil uctívání čistých
oddaných Vrndávany. Poklonil se Kršnovi a Balarámovi a popsal úţasný oddaný ţivot obyvatel
Vrndávany. Pak předal Vasudévovi a Ugrasénovi, Kršnovu otci a dědovi, všechny dary, které od nich
dostal.
47) Jak Kršna těší své oddané
Mnoho dní poslouchal Kršna Uddhavovo vyprávění o všech podrobnostech z jeho návštěvy Vrndávany
a o tom, jak se dařilo Jeho otci, matce, gópíím a pasáčkům. Šrí Kršna byl rád, ţe Uddhava dokázal
všechny uklidnit svými pokyny a vzkazem, který jim doručil.
Šrí Kršna se pak rozhodl, ţe navštíví Kubdţu, ţenu s hrbem, která Ho potěšila nabídnutím santálové
masti, kdyţ přišel do Mathury. V Bhagavadgítě se říká, ţe Kršna se vţdy snaţí potěšit své oddané podle
toho, jak se oddaný snaţí potěšit Kršnu. Kdyţ oddaní neustále myslí na Kršnu ve svých srdcích, Kršna
podobně myslí na své oddané v sobě. Poté, co Kršna proměnil Kubdţu v pěknou kurtizánku, chtěla, aby
navštívil její dům, aby Ho mohla přijmout a uctít svým vlastním způsobem. Prodejné dívky se obvykle
snaţí uspokojit své zákázníky nabídnutím svých těl k jejich poţitku, avšak tato nevěstka, Kubdţá,
touţila uspokojit chtíč svých smyslů s Kršnou. Kršna určitě netouţil po smyslovém poţitku, kdyţ šel do
jejího domu. Kubdţá jiţ uspokojila Jeho smysly dodáním santálové masti. Pod záminkou, ţe uspokojí
její smysly, se však rozhodl navštívit její dům, ale ne kvůli smyslovému poţitku, ale aby ji proměnil v
čistou oddanou. Kršnovi neustále slouţí mnoho tisíc bohyň štěstí, a proto nepotřebuje uspokojovat své
smysly návštěvou prodejné ţeny, ale jelikoţ je ke všem laskavý, rozhodl se tam jít. Říká se, ţe měsíc
svítí i na dvůr nečestného člověka. Podobně Kršna neodpírá transcendentální milost nikomu, kdo Mu
prokázal sluţbu, ať z chtíče, hněvu, strachu nebo z čisté lásky. V Čaitanja-čaritámrtě se říká, ţe chce-li
někdo slouţit Kršnovi a zároveň uspokojit vlastní smyslové touhy, Kršna uspořádá celou situaci tak, ţe
oddaný zapomene na svůj chtíč, úplně se očistí a začne se dokonale věnovat sluţbě Pánu.
Kršna se společně s Uddhavou vydal do domu Kubdţi, aby splnil svůj dřívější slib. Kdyţ došel k
jejímu domu, viděl, ţe byl vyzdoben způsobem, který u muţe vzbuzoval milostné choutky. Byly tam
obrázky nahých ţen, pohodlná postel s nebesy, vyšívané vlajky, šňůry s perlami a čalouněná křesla.
Také tam byly květinové girlandy a místnostmi osvětlenými pěknými lampami se prolínala příjemná
vůně tyčinek a voňavek.
Kdyţ Kubdţá viděla, ţe ji Šrí Kršna přišel navštívit, aby splnil svůj slib, okamţitě vstala a přivítala Ho.
Začala se s Ním velmi uctivě bavit ve společnosti mnoha svých přítelkyň. Nabídla Mu pohodlné místo
na sezení a jala se Ho uctívat způsobem, který se hodil k jejímu postavení. Kubdţá a její přítelkyně
přivítaly Uddhavu podobným způsobem, ale protoţe nebyl na stejné úrovni jako Kršna, sedl si na zem.
Kršna vstoupil do Kubdţiny loţnice bez zbytečného ztrácení času, jak bývá za takových okolností
zvykem. Kubdţá se mezitím vykoupala a pomazala své tělo santálovou mastí. Oblékla se do pěkných
šatů a ozdobila drahocennými šperky a květinovými girlandami. Předstoupila před Kršnu, kdyţ
rozţvýkala arakový oříšek a jiné omamné látky a navoněla se. Její usměvavý pohled a pohyby obočí
byly plné ţenského půvabu. Ostýchavě si stoupla před Kršnu, který je znám jako Mádhava, manţel
Bohyně štěstí. Kdyţ Kršna viděl, ţe se k Němu ostýchá přistoupit, uchopil ji za ruku ozdobenou
náramky. S velkou náklonností ji k sobě přivinul a posadil vedle sebe. Kubdţá se zbavila všech
následků za hříšné činnosti a mohla se těšit ve společnosti Nejvyššího Pána, Kršny, jen proto, ţe Mu
dříve darovala santálovou mast. Pak uchopila Jeho lotosové nohy a poloţila je na svá ňadra, která
hořela ohněm chtíče. Jakmile ucítila vůni Kršnových lotosových nohou, okamţitě se zbavila všech
smyslných tuţeb. Kršna jí pak dovolil, aby Ho objala oběma rukama a tak splnil její dávnou touhu, tj.
ţe navštíví její dům.
V Bhagavadgítě se říká, ţe člověk se musí zbavit všech hmotných reakcí za hříšné činnosti předtím,
neţ se můţe věnovat transcendentální láskyplné sluţbě Pánu. Kubdţá dostala odměnu za pouhé
poskytnutí santálové masti Kršnovi. Nevěděla, jak uctívat Kršnu jiným způsobem, a proto Ho chtěla
uspokojit svým povoláním. V Bhagavadgítě se potvrzuje, ţe Pána můţeme uctívat svým povoláním, jeli upřímně vykonáno pro Jeho poţitek. Kubdţá řekla Kršnovi: ,,Můj milý příteli, buď tak laskav a
zůstaň se mnou aspoň několik dní. Můj milý příteli s lotosovýma očima, nemohu Tě okamţitě opustit.
Splň mi mé přání.``
Ve védských písmech se potvrzuje, ţe Nejvyšší Osobnost Boţství má mnoho energií. Podle názoru
zkušených oddaných představuje Kubdţá Kršnovu energii, nazvanou
tak jako
Šrímatí Rádhárání představuje Jeho energii
Ačkoliv Kubdţá poţádala Kršnu, aby s ní
zůstal několik dní, Kršna jí zdvořile vysvětlil, ţe to nemůţe udělat. Kršna navštěvuje hmotný svět jen
příleţitostně, zatímco Jeho spojení s duchovním světem je věčné. Kršna je vţdy přítomen na
vaikunthských planetách nebo na planetě Gólóka Vrndávana. V sanskrtu se Jeho přítomnost v
duchovním světě nazývá
Poté, co Kršna uspokojil Kubdţu sladkými slovy, vrátil se s Uddhavou domů. Ve Šrímad Bhágavatamu
nalezneme varování, které říká, ţe Kršnu nelze tak snadno uctívat, protoţe je Nejvyšší Osobnost
Boţství, vůdce mezi višnutattvami. Uctívat Kršnu nebo získat Jeho společnost není snadné. Varování se
hlavně týká oddaných, které přitahuje ke Kršnovi milenecká láska. Není vhodné, aby touţili po
smyslovém poţitku přímým stykem s Kršnou. Smyslový poţitek je ve skutečnosti hmotný. V
duchovním světě existují polibky a objímání, avšak nedochází tam ke smyslovému poţitku, jaký známe
v hmotném světě. Toto varování se především týká těch, kteří jsou známí jako sahadţijové, kteří
povaţují Kršnu za obyčejnou lidskou bytost. Touţí po pohlavním styku s Kršnou zvrhlým způsobem. V
duchovním vztahu je smyslový poţitek úplně bezvýznamný. Ten, kdo touţí po zvrhlém smyslovém
poţitku s Kršnou, musí být povaţován za hlupáka. Jeho mentalita vyţaduje nápravu.
Potom Kršna splnil svůj slib, který dal Akrúrovi, a navštívil jeho dům. Akrúra měl vztah ke Kršnovi
jako sluţebník a Kršna chtěl, aby pro Něho něco udělal. Šel tam v Balarámově a Uddhavově
doprovodu. Kdyţ se příblíţili k Akrúrovu domu, Akrúra vyšel ven, objal Uddhavu a s úctou se poklonil
Kršnovi a Balarámovi. Kršna, Balaráma a Uddhava poklonu opětovali a Akrúra jim nabídl místo k
sezení. Kdyţ pohodlně seděli, umyl jim nohy a vodou si pokropil hlavu. Pak jim nabídl pěkné šaty,
květy a santálovou mast. Všechny tři potěšilo Akrúrovo jednání. Akrúra se potom poklonil Kršnovi,
dotýkaje se čelem země. Pak si poloţil Kršnovy nohy do klína a začal je jemně masírovat. Z lásky ke
Kršnovi se mu narhnuly slzy do očí, neboť byl plně spokojen v Kršnově a Balarámově přítomnosti a
modlil se následujícím způsobem.
,,Můj milý Pane Kršno, jsi velice laskavý, ţes zabil Kansu a jeho společníky. Zachránil jsi celou
jaduovskou dynastii před velkou pohromou. Jaduovci na Tebe budou vţdy vzpomínat, proroţe jsi
zachránil jejich velký rod. Můj milý Kršno, jsi původní osobnost, ze které všechno emanuje, jsi
původní příčina všech příčin. Máš nepochopitelné energie a jsi všudepřítomný. Kromě Tebe neexistuje
příčina ani účinek, jak hrubý, tak jemný. Jsi Nejvyšší Brahma, který můţe být poznán studováním Véd.
Díky Tvé nepochopitelné energii Tě můţeme ve skutečnosti vidět. Tento kosmický výtvor stvoříš
vlastními silami a sám do něho vstoupíš. Tak jako je pět hmotných prvků - země, voda, oheň, vzduch a
nebe - roztroušeno ve všem projeveném v podobě různých těl, sám do různých těl vstoupíš
prostřednictvím své vlastní energie. Vstoupíš do těla jako individuální duše a nezávisle jako Nadduše.
Hmotné tělo je stvořeno Tvou niţší energií. Ţivé bytosti, jednotlivé duše, jsou nedílné součásti Tebe, a
Nadduše je Tvůj lokalizovaný zástupce. Hmotné tělo, duše a Nadduše tvoří individuální ţivou bytost,
ale původně jsou různými energiemi jednoho Nejvyššího Pána.
V hmotném světě tvoříš, udrţuješ a ničíš celý projev vzájemným působením tří kvalit, jmenovitě
dobrem, vášní a nevědomostí. Činnosti těchto hmotných kvalit Tě však nepodmiňují, neboť Tvoje
svrchované poznání nemůţe být nikdy zahaleno jako poznání individuální ţivé bytosti.``
Nejvyšší Pán vstupuje do hmotného vesmíru a je příčinou stvoření, udrţování a zničení, zatímco ţivá
bytost vstoupí do hmotných prvků v těle, které bylo pro ni stvořeno. Rozdíl mezi ţivou bytostí a Pánem
je, ţe ţivá bytost je nedílnou součástí Nejvyššího Pána a vzájemné působení hmotných kvalit ji můţe
ovlivnit. Kršna, Param Brahma neboli Nejvyšší Brahma, je vţdy situován v plném poznání a působení
hmotných kvalit Ho nemůţe nikdy ovlivnit. Proto se nazývá Ačjuta, coţ znamená ten, který nikdy
nepoklesne. Hmotné činnosti nemohou nikdy překonat Kršnovo poznání duchovní totoţnosti, zatímco
totoţnost nepatrné ţivé bytosti můţe být překonána. Individuální ţivé bytosti jsou věčně nedílnými
součástmi Boha, nepatrnými jiskrami původního ohně, Kršny, které mohou vyhasnout.
Akrúra pokračoval: ,,Hloupí lidé se mylně domnívají, ţe Tvou transcendentální podobu stvořila
hmotná energie, ale toto chápání je nesprávné. Jsi ve skutečnosti plně duchovní, a proto není rozdíl
mezi Tebou a Tvým tělem. Nepřipadá v úvahu, abys byl podmíněn nebo vysvobozen. V kaţdé ţivotní
situaci jsi svobodný. Jak se potvrzuje v Bhagavadgítě, pouze blázni a pošetilci Tě povaţují za
obyčejného člověka. Vzhledem k našemu nedokonalému poznání Tě, Pane, můţeme povaţovat za
jednoho z nás a myslet si, ţe jsi podmíněn hmotné přírodě. Kdyţ se lidé odklánějí od původní
moudrosti Véd, snaţí se ztotoţňovat obyčejné ţivé bytosti s Tebou, který ses zjevil na Zemi ve své
původní podobě, abys obnovil skutečné poznání, tj. ţe ţivé bytosti nejsou Nejvyšší Bůh a ţe Mu ani
nejsou rovny. Milý Pane, jsi vţdy umístěn v neznečištěné kvalitě dobra (
). Tvoje
zjevení je nutné k obnovení skutečného védského poznání, jeţ oponuje ateistické filozofii, která se
snaţí stanovit, ţe Bůh a ţivé bytosti jsou totoţné. Můj milý Kršno, nyní ses zjevil v domě Vasudévy
jako jeho syn se svou plnou expanzí Balarámou. Tvým posláním je zabít ateistické královské rody a
zničit jejich nesmírnou vojenskou moc. Sestoupil jsi, abys sníţil břemeno světa a k úspěšnému
vykonání tohoto poslání jsi proslavil jaduovskou dynastii tím, ţe ses v ní zjevil jako jeden z rodinných
členů.
Můj milý Pane, dnes jsi posvětil můj dům svou přítomností. Stal se ze mne nejšťastnější člověk na
světě. Nejvyšší Pán, kterého uctívají všichni polobozi, pitové, králové, vládci a ostatní ţivé bytosti, a
který je Nadduší všeho, přišel do mého domu. Voda z Jeho lotosových nohou očišťuje tři světy a On mě
nyní laskavě navštívil. Kdo z opravdu učených lidí ze tří světů nevyhledá ochranu u Tvých lotosových
nohou a neodevzdá se Ti? Kdo můţe být tak pošetilý a nestane se Tvým oddaným, kdyţ dobře ví, ţe
nikdo nemůţe být laskavější ke svým oddaným neţ Ty? Ve všech védských písmech se říká, ţe jsi
nejdraţší přítel všech ţivých bytostí. To je potvrzeno v Bhagavadgítě:
Jsi Nejvyšší Osobnost Boţství, jsi dokonale schopný splnit přání svých oddaných. Jsi
skutečný přítel všech. Tvoje původní energie se nikdy nevyčerpá, navzdory tomu, ţe se úplně odevzdáš
svým oddaným. Tvá energie se svým rozsahem nikdy nezvětší a ani nezmenší.
Můj milý Pane, i velcí mystičtí jogíni a polobozi nemohou zjistit Tvé pohyby nebo se Ti příblíţit;
přesto jsi ze své bezpříčinné milosti laskavě svolil a přišel jsi do mého domu. Je to nejlepší okamţik mé
pouti v hmotném světě. Jen Tvou milostí rozumím, ţe můj dům, ţena, děti a můj světský majetek
poutají k hmotné existenci. Přesekni tento uzel a zachraň mě před falešnou společností, přátelstvím a
láskou.``
Šrí Kršnu velice potěšila Akrúrova modlitba a Akrúru okouzloval Kršnův úsměv víc a víc. Pán
odpověděl sladkými slovy takto: ,,Můj milý Akrúro, navzdory tvé pokornosti tě povaţuji za svého
nadřízeného. Jsi na stejné úrovni jako Můj otec, učitel a nejlepší příznivec. Proto bych Tě měl uctívat, a
jelikoţ jsi můj strýc, budeš Mne vţdy chránit. Přeji si, aby ses o Mne staral, neboť jsem jedním z tvých
dětí. Bez ohledu na tento rodinný vztah by tě všichni měli uctívat, protoţe jsi významný oddaný.
Kaţdý, kdo touţí po štěstí, musí prokazovat úctu osobnostem jako jsi ty, neboť jsou větší neţ polobozi.
Lidé uctívají polobohy, kdyţ potřebují smyslový poţitek a polobozi ţehnají svým oddaným poté, co
byli uctěni. Ale oddaný, jako ty, je vţdy připraven poţehnat všem lidem, zatímco polobozi ţehnají
pouze, kdyţ byli uctěni. Poutní místa mohou poskytnout výhodu jen tehdy, navštívíme-li je, a uctívání
určitého poloboha znamená, ţe musíme čekat dlouhou dobu, neţ nám splní přání. Avšak svaté osoby
jako ty, milý Akrúro, dokáţí okamţitě splnit touhy oddaného. Můj milý Akrúro, jsi naším přítelem a
příznivcem. Jsi vţdy připraven jednat v náš prospěch. Běţ proto laskavě do Hastinápury a zjisti, jak
bylo postaráno o Pánduovce.``
Kršna chtěl vědět, jak se daří Pánduovým synům, protoţe v útlém věku ztratili svého otce. Kršna je
přítelem svých oddaných a chce vědět, jak se jim daří, a proto vyslal Akrúru do Hastinápury, aby získal
informace o jejich situaci. Kršna dále řekl: ,,Slyšel jsem, ţe po smrti krále Pándua se jeho synové,
Judhišthira, Bhíma, Adrţuna, Nakula a Sahadéva, společně se svou ovdovělou matkou, dostali pod
ochranu Dhrtaráštrovu, který na ně měl dohlíţet jako opatrovník. Doslechl jsem se však, ţe Dhrtaráštra
není jen slepý od narození, ale je také zaslepen náklonností ke svému krutému synu Durjódhanovi. Pět
bratří Pánduových jsou synové krále Pándua, ale Dhrtaráštra vůči nim chová zášť, protoţe má své plány
a cíle. Zajdi tam laskavě a zjisti, jak se k nim Dhrtaráštra chová. Na základě tvé zprávy se rozhodnu, jak
jim pomoci.`` Šrí Kršna, Nejvyšší Osobnost Boţství, takto poţádal Akrúru, aby společně s Balarámou a
Uddhavou odešel do Hastinápury, a pak se vrátil domů.
48) Dhrtaráštrovy zlé úmysly
Akrúra navštívil na ţádost Šrí Kršny, Nejvyšší Osobnosti Boţství, Hastinápuru, místo, kde dnes leţí
Nové Dillí. Část Nového Dillí je stále známa jako Indraprastha a lidé ji obvykle povaţují za hlavní
město Pánduovců. Samotné jméno Hastinápura naznačuje, ţe tam bylo mnoho slonů jelikoţ Pánduovci chovali ve městě hodně slonů, nazývalo se Hastinápura. Vydrţovat slony je velmi
nákladné a království muselo být tudíţ velice bohaté. Kdyţ Akrúra dojel do Hastinápury, viděl tam
mnoho slonů, koní, povozů a dalšího bohatství. Králové z Hastinápury byli povaţováni za krále celého
světa. Jejich sláva se rozšířila po celém království a řídili se dobrými radami učených bráhmanů.
Poté, co si Akrúra prohlédl hlavní město, odešel navštívit krále Dhrtaráštru. Vedle něho také viděl
sedět praotce Bhíšmu. Po setkání s nimi odešel navštívit Viduru a pak Vidurovu sestru Kuntí. Také se
setkal se Sómadattou, králem Báhlíků, Drónáčárjou, Krpáčárjou, Karnou a Sujódhanou. (Sujódhana je
další Durjódhanovo jméno.) Rovněţ viděl Drónáčárjova syna Ašvatthámu, pět bratří Pánduových a
ostatní přátele a příbuzné, ţijící ve městě. Akrúra byl znám jako Gándinín syn, takţe kaţdý, koho
potkal, ho radostně vítal. Nabídli mu místo na sezení a dotazovali se, jak se daří jeho příbuzným a co
dělají.
Jelikoţ ho do Hastinápury vyslal samotný Kršna, bylo zřejmé, ţe mohl s se zdravým úsudkem studovat
diplomatickou situaci. Po smrti krále Pándua okupoval Dhrtaráštra nezákonně trůn, přestoţe Pánduovi
syni byli přítomni. Akrúra chtěl zůstat v Hastinápuře, aby se poučil o celé situaci. Dobře rozuměl zlým
záměrům Dhrtaráštry, jenţ nadrţoval svým vlastním synům. Dhrtaráštra jiţ zabral království a nyní
chtěl zlikvidovat pět bratří Pánduových. Akrúra věděl, ţe všichni Dhrtaráštrovi synové, které vedl
Durjódhana, byli podlí politici. Dhrtaráštra se neřídil dobrými radami, které mu dali Bhíšma a Vidura.
Místo toho dodrţoval špatné pokyny osob jako Karna a Šakuni. Akrúra se rozhodl zůstat v Hastinápuře
několik měsíců, aby mohl prostudovat celou politickou situaci.
Akrúra se postupně dozvěděl od Kuntí a Vidury, ţe Dhrtaráštra byl netolerantní a závistivý vůči pěti
bratrům Pánduovým, protoţe dokonale znali válečnické učení a byli velice silní. Jednali jako skuteční,
ušlechtilí hrdinové, měli všechny dobré vlastnosti kšatrijů a byli zodpovědnými princi, kteří vţdy
mysleli na blaho občanů. Akrúra se také dozvěděl, ţe závistivý Dhrtaráštra se po domluvě se svým
nerozumným synem pokusil zabít Pánduovce tak, ţe jim podstrčil jed.
Akrúra byl jedním z Kuntiných bratranců. Jakmile se s ním Kuntí setkala, tázala se na své příbuzné.
Rozplakala se, kdyţ si vzpomněla na své rodiště a zeptala se ho, zdali si její otec, matka, bratři, sestry a
ostatní přátelé doma na ni ještě pamatovali. Zvláště se dotazovala na své slavné synovce Kršnu a
Balarámu. Zeptala se: ,,Pamatuje si Kršna, Nejvyšší Osobnost Boţství, který je laskavý ke svým
oddaným, na mé syny? Vzpomíná na nás Balaráma?`` V hloubi srdce Kuntí cítila, ţe je jako laň mezi
tygry a její postavení takové skutečně bylo. Po smrti jejího manţela, krále Pándua, měla vychovat pět
dětí, ale Dhrtaráštra neustále plánoval, jak je zabít. Zajisté ţila jako ubohé nevinné zvíře mezi několika
tygry. Vţdy však myslela na Šrí Kršnu, jelikoţ byla Jeho oddanou, a čekala, ţe Kršna jednoho dne
přijde a vysvobodí ji z nebezpečné situace. Zeptala se Akrúry, zda se Kršna zmínil o tom, ţe přijde
poradit sirotkům, jak se dostat z intrik Dhrtaráštry a jeho synů. Cítila se bezmocná, kdyţ s Akrúrou
mluvila o těchto záleţitostech a prohlásila: ,,Milý Kršno! Milý Kršno! Jsi nejvyšší mystik, Nadduše
vesmíru. Jsi skutečný příznivec celého vesmíru. Můj milý Góvindo, nyní jsi velmi daleko, ale přesto se
k Tobě modlím, abych se mohla odevzdat Tvým lotosovým nohám. Velice se rmoutím s mými pěti
syny, kteří ztratili otce. Plně rozumím, ţe kromě Tvých lotosových nohou neexistuje jiného útočiště či
ochrany. Tvé lotosové nohy mohou vysvobodit všechny ztrápené duše, protoţe jsi Nejvyšší Osobnost
Boţství. Člověk se můţe vysvobodit ze spárů opakovaných rození a smrtí jen Tvou milostí. Můj milý
Kršno, jsi nejčistší, Nadduše a Pán všech jogínů. Co mohu říci? Pouze se před Tebou mohu poklonit.
Přijmi mne jako svou odevzdanou oddanou.``
Ačkoliv Kršna nebyl v Kuntiné přítomnosti, modlila se k Němu, jako by tam opravdu byl. To dokáţe
kdokoliv, kdo jde v jejích stopách. Kršna nemusí být fyzicky přítomen všude. Je ve skutečnosti
přítomen všude svou duchovní silou a musíme se Mu jednoduše upřímně odevzdat. Kdyţ se Kuntí s
velkým citem modlila ke Kršnovi, neovládla se a začala před Akrúrou hlasitě plakat. Vidura tam byl
také a jak Vidura, tak Akrúra pociťovali soucit s matkou bratří Pánduovců a začali ji uklidňovat
velebením jejích synů Judhišthiry, Ardţuny a Bhímy. Uklidnili ji, kdyţ řekli, ţe její synové byli
neobyčejně mocní; nemusela se o ně obávat, neboť byli syny velkých polobohů - Jamarádţi, Indry a
Vájua.
Akrúra se rozhodl k návratu, aby informoval o napjaté situaci, ve které se nacházela Kuntí a její
synové. Nejdříve chtěl poradit Dhrtaráštrovi, který velice nadrţoval svým synům a nenáviděl
Pánduovce. Král Dhrtaráštra seděl mezi svými přáteli a příbuznými, kdyţ ho Akrúra oslovil jménem
,,Várčitravírja``, coţ znamená ,,Vičitravírjův syn``. Vičitravírja je jméno Dhrtaráštrova otce, ale jeho
skutečným otcem nebyl Vičitravírja, ale Vjásadéva. Dříve bylo zvykem, ţe kdyţ muţ nemohl mít děti,
jeho bratr mohl počít dítě s jeho manţelkou. Toto je však ve věku Kali zakázáno. Akrúra nazval
Dhrtaráštru ,,Várčitravírja`` sarkasticky, protoţe nebyl ve skutečnosti zplozen svým otcem. Byl synem
Vjásadévovým. Kdyţ se dítě narodilo ţeně s bratrem jejího manţela, manţel si na ně dělal nároky, ale
dítě pochopitelně nepocházelo od něho. Tato jízlivá poznámka naznačovala, ţe Dhrtaráštra se
nesprávně domáhal trůnu na základě dědického práva. Pándu měl být ve skutečnosti právoplatným
králem a za přítomnosti jeho synů, Pánduovců, neměl Dhrtaráštra okupovat trůn.
Akrúra řekl: ,,Můj milý syne Vičitravírji, nezákonně ses zmocnil trůnu Pánduovců. Tak či onak, nyní
sedíš na trůně. Proto tě prosím, abys vládl podle morálních a etických zásad. Učiníš-li tak a budeš to
učit své podřízené, tvé jméno a sláva nepominou.`` Akrúra naznačil, ţe ačkoliv se Dhrtaráštra špatně
choval ke svým synovcům, byli jeho podřízenými. ,,I kdyţ se k nim nechováš jako k drţitelům trůnu,
ale jako ke svým poddaným, měl bys nestranně myslet na jejich blaho, jako by byli tvoji vlastní synové.
Nebudeš-li se řídit touto radou a budeš jednat úplně opačně, lidé si tě přestanou váţit a příští ţivot
strávíš v ďábelských podmínkách. Doufám proto, ţe se ke svým synům a k synům Pánduovým budeš
chovat stejně.`` Akrúra naznačil, ţe nebude-li Dhrtaráštra jednat s Pánduovci a se svými syny jako s
rovnocennými, dojde určitě k boji mezi oběma tábory bratranců. Jelikoţ pravda stála na straně
Pánduovců, zvítězí, a synové Dhrtaráštrovi zahynou. Takové bylo Akrúrovo proroctví.
Akrúra mu dále poradil: ,,V hmotném světě nemůţe nikdo zůstat věčným společníkem někoho jiného.
Pouze náhodou se setkáme a vytvoříme rodinu, společnost, skupinu nebo národ, ale nakonec se musíme
odloučit, protoţe kaţdý z nás musí opustit své tělo. Nikdo by proto neměl vyvinout příliš velká pouta k
rodinným členům.`` Dhrtaráštrova náklonnost byla rovněţ nesprávná a neukazoval mnoho inteligence.
Akrúra mu přímými slovy naznačil, ţe jeho silná láska k rodinným členům se zakládá na hrubé
nevědomosti a sleposti vůči morálním zásadám. Ačkoliv se zdá, ţe jsme spojeni dohromady jako
rodina, společnost nebo národ, kaţdý z nás má individuální osud. Narodíme se podle individuálních
činností z minulosti, a proto musí kaţdý z nás trpět nebo se těšit z výsledků vlastní karmy. Není moţné
zlepšit svůj osud společným souţitím. Někdy se stane, ţe otec nezákonně nashromáţdí bohatství a syn
peníze ukrade, ačkoliv je těţce vydělal jeho otec, tak jako kdyţ malá ryba uţírá hmotné tělo velké staré
ryby. Nikdo nemůţe získat bohatství ilegálně pro uspokojení své rodiny, společnosti, spolku nebo
národa. Mnoho říší, které vznikly v minulosti, jiţ neexistují, protoţe jejich bohatství rozmařile utratili
potomci, potvrzujíce toto pravidlo. Člověk, který nezná jemné zákony činností, jeţ přinášejí plody, a
který zanedbává morální a etické zásady, s sebou nese jen reakce za své hříšné činy. Majetek, který
získá nesprávným způsobem, vezme někdo jiný a sám sklouzne do nejtmavších oblastí ďábelského
ţivota. Nikdo by proto neměl shromaţďovat více majetku, neţ je mu předurčeno, neboť nebude
schopen vidět to, co je v jeho opravdovém zájmu. Místo, aby jednal ve vlastním zájmu, bude jednat
opačným způsobem, coţ způsobí jeho pokles.
Akrúra pokračoval: ,,Můj milý Dhrtaráštro, doporučuji ti, abys nebyl slepý vůči faktům hmotné
existence. Hmotný podmíněný ţivot, ať smutný nebo veselý, je přijímán jako sen. Člověk by se měl
snaţit ovládat mysl a smysly a ţít mírumilovně pro duchovní pokrok v uvědomování si Kršny.`` V
Čaitanja-čaritámrtě se říká, ţe kromě lidí vědomých si Kršny jsou všichni neklidní a plni úzkosti. I ti,
kdo se snaţí o vysvobození nebo splynutí se září brahma, či jogíni usilující o mystickou sílu, nemohou
mít klidnou mysl. Čistí oddaní však od Kršny nic nevyţadují. Jsou plně spokojeni se sluţbou, kterou
pro Něho vykonávají. Skutečný mír a duševní klid lze získat pouze dokonalým uvědomováním si
Kršny.
Dhrtaráštra po vyslechnutí Akrúrových morálních pokynů odpověděl: ,,Můj milý Akrúro, jsi velký
dobrodinec, kdyţ mi dáváš dobré pokyny, ale naneštěstí je nemohu přijmout. Člověk, jemuţ je
předurčeno umřít, nevyuţije blahodárných účinků nektaru, přestoţe k němu má přístup. Vím, ţe tvoje
pokyny jsou cenné. Naneštěstí neutkví v mé těkavé mysli, tak jako blesk na obloze nezůstane v mraku.
Vím pouze, ţe nikdo nedokáţe zastavit postup nejvyšší vůle. Vím, ţe Kršna, Nejvyšší Osobnost
Boţství, se zjevil v rodu Jaduovců, aby sníţil břemeno země.``
Dhrtaráštra naznačil Akrúrovi, ţe měl úplnou víru v Kršnu, Nejvyšší Osobnost Boţství. Zároveň však
velmi nadrţoval svým rodinným členům. V nejbliţší budoucnosti Kršna zničí všechny členy jeho rodiny
a Dhrtaráštra se v bezmocné situaci odevzdá Kršnovým lotosovým nohám. Kršna obvykle odebere
oddanému všechny předměty hmotných pout, aby mu prokázal zvláštní laskavost. Takto ho přivede do
situace, kdy je hmotně bezmocný a nemá ţádnou jinou moţnost, neţ přijmout Jeho lotosové nohy. To
se ve skutečnosti stalo Dhrtaráštrovi po bitvě na Kurukšétře.
Dhrtaráštra si uvědomoval dvě protichůdné skutečnosti, které se před ním rýsovaly. Věděl, ţe Kršna
sestoupil, aby odstranil zbytečné břímě světa. Jeho synové byli tato zbytečná zátěţ, a proto očekával, ţe
budou zabiti. Zároveň se nedokázal zbavit neţádoucí náklonnosti ke svým synům. Projevil hlubokou
úctu Nejvyšší Osobnosti Boţství, protoţe si byl vědom těchto dvou odporujících si faktorů: ,,Stěţí se dá
porozumět protichůdným cestám hmotné existence. Mohou být povaţovány za plán Nejvyššího, který
svou nepochopitelnou energií tvoří hmotný svět, vstupuje do něho a uvádí do činnosti tři přírodní
kvality. Jakmile je všechno stvořeno, vstoupí do kaţdé ţivé bytosti a do nejmenšího atomu. Nikdo
nedokáţe pochopit nevyzpytatelné plány Nejvyššího Pána.``
Po vyslechnutí tohoto výroku mohl Akrúra jasně vidět, ţe Dhrtaráštra nezmění své závistivé chování
vůči Pánduovcům v neprospěch svých synů. Okamţitě se rozloučil se svými přáteli v Hastinápuře a
vrátil se domů do jaduovského království. Po návratu podrobně informoval Šrí Kršnu a Balarámu o
skutečné situaci v Hastinápuře a o Dhrtaráštrových úmyslech. Kršna poslal Akrúru do Hastinápury, aby
zjistil, jaká tam panuje situace. Jeho milostí se Akrúrovi úspěšně podařilo zjistit potřebné informace a
předat Mu je.
49) Jak Kršna vybudoval pevnost Dváraku
Po Kansově smrti se z jeho dvou manţelek staly vdovy. Ve védské společnosti není ţena nikdy
nezávislá. Ţena prochází třemi ţivotními stádii: v dětství ţije pod ochranou svého otce a v mládí by ji
měl chránit její manţel. Přihodí-li se, ţe umře, poskytnou jí ochranu její dospělé děti. Nemá-li ţádné,
musí se vrátit ke svému otci a ţít jako vdova pod jeho ochranou. Zdá se, ţe Kansa neměl dospělé syny.
Ovdovělé Kansovy manţelky se uchýlily ke svému otci. Obě královny, Asti a Prápti, byly dcerami krále
Dţarásandhy, panovníka biharské provincie (tehdy známé jako Magadharádţa). Po návratu domů
vysvětlily svou nepříjemnou situaci, do které se dostaly po Kansově smrti. Král magadhský,
Dţarásandha, se cítil pokořen, jakmile vyslechl, do jaké nezáviděníhodné situace se dostaly jeho dcery.
Zpraven o Kansově smrti na místě rozhodl, ţe odstraní ze světa všechny členy jaduovské dynastie.
Rozhodl, ţe celá dynastie Jaduovců by měla být vyhlazena, jelikoţ Kršna zabil Kansu.
Začal s rozsáhlými přípravami k útoku na mathurské království se svými nespočetnými vojenskými
oddíly, které se skládaly z mnoha tisíců válečných vozů, koní, slonů a pěších vojáků. Dţarásandha
sestavil třináct takových oddílů, aby pomstil Kansovu smrt. S touto vojenskou silou zaútočil na
Mathuru, hlavní město jádavských králů, a obklíčil ji ze všech stran. Šrí Kršna, který vypadal jako
obyčejný člověk, viděl Dţarásandhovu nesmírnou moc, jeţ připomínala oceán, který kaţdým
okamţikem pohltí pláţ. Také cítil, ţe obyvatele Mathury zachvátil strach. V duchu začal uvaţovat o
svém poslání na Zemi, a jak se vypořádat se situací, která před Ním vyvstala. Jeho posláním bylo sníţit
nadbytečnou populaci celého světa, a proto vyuţil situace a postavil se na odpor tolika muţům, vozům,
slonům a koním. Dţarásandhova vojenská síla se před Ním zjevila a Kršna se rozhodl, ţe ji srovná se
zemí, aby Dţarásandha odešel a zorganizoval novou vojenskou moc.
Zatímco Kršna uvaţoval tímto způsobem, přijely před Něho z vnějšího prostoru dva vozy, které byly
plně vybaveny vozataji, zbraněmi, vlajkami a jiným příslušenstvím. Kršna před sebou uviděl tyto vozy
a okamţitě oslovil svého staršího bratra Balarámu, který je také znám jako Sankaršana: ,,Můj milý
bratře, nejlepší z Árjů, jsi Pánem vesmíru a jsi především ochráncem jaduovské dynastie. Členové
jaduovského rodu nyní pociťují velké nebezpečí, které jim hrozí od Dţarásandhových vojáků, a velice
je to suţuje. Zde je Tvůj válečný vůz vybaven zbraněmi, abys jim mohl poskytnout ochranu. Ţádám,
abys nasedl do vozu a zabil všechny vojáky a zničil všechny nepřátelské vojenské oddíly. Oba jsme
sestoupili na Zemi, abychom odstranili právě takové zbytečné bojechtivé síly a ochránili zboţné
oddané. Zde se naskýtá příleţitost ke splnění Našeho poslání. Vykonejme je!`` Takto se Kršna a
Balaráma, potomci Dašárhovi, rozhodli zlikvidovat třináct Dţarásandhových vojenských jednotek.
Kršna nasedl na vůz, který řídil Dáruka, a za zvuků lastur vyjel s malou skupinou vojáků před brány
Mathury. Srdce vetřelců se kupodivu začala třást strachem, jakmile zaslechli troubení Kršnovy lastury,
ačkoliv byli v mnohem větší převaze. Dţarásandha se trochu smiloval, kdyţ uviděl Balarámu a Kršnu,
protoţe s ním byli spřízněni jako vnuci. Oslovil Kršnu jako Purušádhamu, coţ znamená nejniţší z lidí.
Ve védské literatuře je Kršna ve skutečnosti znám jako Purušóttama, nejvyšší z lidí. Dţarásandha neměl
v úmyslu oslovit Kršnu jako Purušóttamu, ale velcí učenci došli k závěru, ţe skutečný význam slova
je ,,ten, který stáhne ostatní osobnosti dolů``. Nikdo se nemůţe vyrovnat nebo být
větší neţ Nejvyšší Osobnost Boţství.
Dţarásandha řekl: ,,Velice se zostudím, kdyţ budu bojovat s chlapci jako Kršna a Balaráma.`` Jelikoţ
Kršna zabil Kansu, Dţarásandha Ho oslovil jako vraha svých příbuzných. Kansa zabil mnoho svých
vnuků, to však Dţarásandha nebral v úvahu; ale protoţe Kršna zabil bratra své matky, Kansu,
Dţarásandha se Ho snaţil kritizovat. Takové je démonské jednání. Démoni se nesnaţí najít své vlastní
chyby, ale vyhledávají chyby svých přátel. Dţarásandha rovněţ kritizoval Kršnu za to, ţe ani nebyl
kšatrija. Jelikoţ Ho vychoval Mahárádţa Nanda, Kršna nebyl kšatrija, ale vaišja. Vaišjové se obvykle
nazývají guptové a slovo
také můţe být pouţito ve významu ,,skrytý``. Takţe Nanda
Mahárádţa Kršnu nejen ukrýval, ale i vychoval. Dţarásandha obvinil Kršnu ze tří chyb: ţe zabil svého
vlastního strýce z matčiny strany, ţe se v dětství skrýval a ţe nebyl kšatrija. Proto se styděl s Ním
bojovat.
Pak se otočil k Balarámovi a oslovil Ho: ,,Balarámo! Jestli chceš, můţete společně bojovat a máš-li
dostatek trpělivosti, pak si počkej na moje šípy, které Tě zabijí. Tak se dostaneš do nebe.`` V
Bhagavadgítě se říká, ţe bitva prospěje kšatrijovi dvěma způsoby. Zvítězí-li v boji, těší se z výsledků
bitvy, ale i kdyţ zahyne, povýší se do nebeského království.
Kršna na Dţarásandhova slova odpověděl následovně: ,,Můj milý králi Dţarásandho, hrdinové příliš
nemluví, spíše ukáţí svou chrabrost. Jelikoţ moc mluvíš, zdá se, ţe si jsi jistý svou smrtí v této bitvě.
Uţ nás tvoje povídání nezajímá, protoţe je zbytečné poslouchat umírajícího nebo zoufalého člověka.``
Dţarásandha obklíčil Kršnu svými vojenskými jednotkami ze všech stran. Tak jako mraky prachu
mohou zahalit slunce, zahalily Dţarásandhova vojska Kršnu, nejvyšší slunce. Kršnovy a Balarámovy
vozy zdobily obrázky s Garudou a palmami. Ţeny z Mathury stály na střechách domů, paláců a v
bránách, aby shlédli úţasnou bitvu, ale kdyţ Dţarásandhovy vojenské oddíly obklíčily Kršnu a ţeny Ho
nemohly více vidět, naplnila je taková úzkost, ţe některé z nich omdlely.
Kršna viděl, ţe Ho Dţarásandhovi vojáci obklíčili a ţe se potýkají s Jeho malou skupinou. Okamţitě
uchopil svůj luk nazvaný Šárnga. Vytahoval šípy z toulce a jeden po druhém je zasazoval do tětivy a
posílal na nepřítele. Střílel tak přesně, ţe Dţarásandhovi sloni, koně a pěšáci padali mrtvi. Nepřetrţitý
proud Kršnových šípů vypadal jako ohnivý vír, který ničil veškerou Dţarásandhovu vojenskou sílu.
Kršnovy šípy oddělovaly hlavy od těla slonům, kteří postupně padali na zem. Podobně zahynuli koně s
oddělenýma nohama. Šípy ničily vozy a zabíjely bojovníky a vozataje. Skoro všichni vojáci zahynuli na
bojišti a jejich hlavy, ruce a nohy byly odseknuty. Takto bylo zabito mnoho tisíců slonů a koní a jejich
krev proudila jako řeka. V této řece plavaly useknuté ruce muţů, které vypadaly jako hadi a jejich hlavy
jako ţelvy. Mrtvá těla slonů vypadala jako malé ostrovy a mrtví koně jako ţraloci. Řízením osudu byla
vytvořena velká řeka z krve, ve které plavaly různé předměty. Ruce a nohy vojáků plavaly jako různé
ryby, jejich vlasy jako mořské řasy a tráva a jejich luky připomínaly vlny na řece. Drahé kameny na
tělech bojovníků a vojvodů vypadaly jako oblázky plynoucí v řece krve.
Šrí Balaráma, který je také znám jako Sankaršana, bojoval kyjem tak hrdinským způsobem, ţe řeka
krve, vytvořená Kršnou, přetekla. Zbabělci dostali strach při pohledu na strašlivé výjevy a hrdinové se
mezi sebou s poţitkem bavili o chrabrosti obou bratrů. Kršnův a Balarámův zásah proměnil celou
situaci v příšerný výjev, který převyšoval obyčejnou bitvu, přestoţe byl Dţarásandha vybaven
nesmírnou vojenskou silou. Obyčejní lidé nemohou zjistit, jak to bylo moţné, ale jsou-li takové činnosti
přijaty jako zábavy Nejvyšší Pána, Jehoţ vůlí je všechno moţné, pak tomu lze porozumět. Nejvyšší
Osobnost Boţství tvoří, udrţuje a ničí vesmírný projev víceméně svou vůlí. Vytvořit takový výjev
zkázy v boji s nepřítelem není nic těţkého. Přesto to vypadalo úţasně, protoţe Kršna a Balaráma
bojovali s Dţarásandhou jako obyčejní lidé.
Kdyţ byli všichni Dţarásandhovi vojáci mrtví a on jediný zůstal naţivu, byl zajisté velmi sklíčený. Šrí
Balaráma ho okamţitě zajmul, jako kdyţ se lev zmocní druhého lva. Zatímco ho svazoval provazem z
Varuny a také obyčejnými provazy, Šrí Kršna Ho poţádal, aby tak nečinil, neboť měl v plánu něco
většího a Dţarásandhu propustil. Dţarásandha byl velký bojovník a cítil se pokořen. Rozhodl se, ţe
nebude více kralovat, ţe se zřekne svého královského titulu a odejde do lesa provozovat meditaci,
pokání a askezi.
Po návratu domů mu však jeho přátelé radili, aby se trůnu nevzdával, ale znovu obnovil své vojsko a s
Kršnou opět bojoval v blízké budoucnosti. Princové Dţarásandhovi vysvětlili, ţe za normálních
okolností ho jaduovští králové nemohou porazit, ţe poráţka přišla, protoţe mu osud nepřál a
povzbuzovali ho. Řekli, ţe jeho boj byl zajisté hrdinský, a proto by neměl brát poráţku příliš váţně,
neboť se přihodila na základě chyb, kterých se dopustil v minulosti. V jeho boji konec konců nebylo
chyb. Dţarásandhovi, králi magadhské provincie, který ztratil celé vojsko, a který byl poníţen
uvězněním a krátce poté propuštěním, tedy nezbývalo, neţ se znovu ujmout svého království.
Takto Šrí Kršna porazil Dţarásandhovy vojáky. Ačkoliv Jeho armáda byla ve srovnání s
Dţarásandhovou nepatrná, ani jeden Jeho voják nezahynul, zatímco všichni Dţarásandhovi muţi byli
zabiti. Nebeské obyvatele to velice těšilo a projevili svou úctu opěvováním Pána a shazováním květů;
přijali vítězství s velkým vděkem. Dţarásandha se vrátil do svého království a Mathura byla zachráněna
před bezprostředním nebezpečím. Obyvatelé Mathury zorganizovali skupiny profesionálních zpěváků,
kterým se říká sútové a mágadhové, a básníků, kteří dokázali skládat pěkné písně, a všichni začali
zpívat na oslavu Šrí Kršny. Kdyţ Kršna vstoupil po bitvě do města, mnoho rohů, lastur a kotlů se
rozeznělo a zvuky nástrojů jako bhérí, túrja, víná, flétna a mrdanga vytvořily pěkné přivítání. Celé
město bylo důkladně vyčištěno, všechny cesty a silnice byly pokropeny vodou a obyvatelé s radostí
ozdobili jednotlivé domy a obchody vlajkami a girlandami. Bráhmani zpívali védské mantry na různých
místech. Lidé postavili křiţovatky, vstupy, uličky a ulice. Kdyţ Kršna vstoupil s radostnou náladou do
pěkně vyzdobené Mathury, ţeny a dívky připravily různé květinové girlandy, aby byl obřad ještě
veselejší. Podle védského zvyku vzaly jogurt smíchaný s čerstvou zelenou trávou, kropily jím kolem
dokola a učinily vítěznou oslavu ještě slavnostnější. Všechny ţeny a dívky se na Kršnu zamilovaně
dívaly, kdyţ se procházel ulicemi. Kršna a Balaráma nesli různé ozdoby, drahokamy a válečnou kořist z
bitevního pole a předali vše králi Ugrasénovi. Kršna tak projevil úctu svému dědovi, protoţe Ugraséna
byl v té době králem jaduovské dynastie.
Dţarásandha, král magadhský, obléhal Mathuru ne jednou, ale sedmnáctkrát, pokaţdé vybaven stejným
počtem vojenských jednotek a pokaţdé se musel vrátit s nepořízenou. Kršna ho vţdy porazil a zabil
všechny jeho vojáky. Pokaţdé ho princové z jaduovské dynastie zajali a znovu poniţujícím způsobem
propustili. Pokaţdé se Dţarásandha zahanbeně vrátil domů.
Kdyţ se připravoval na osmnáctý útok, přilákalo bohatství jaduovské dynastie javanského krále, který
ţil na jihu Mathury, a který také zaútočil na město. Říká se, ţe krále Javanů, známého jako Kálajavana,
k útoku popudil Nárada. Tento příběh je vylíčen ve Višnupuráně. Jednou byl Gargamuni, kněz
jaduovské dynastie, zesměšněn svým švagrem. Kdyţ se to králové jaduovské dynastie doslechli, smáli
se mu a Gargamuni se na ně rozzlobil. Rozhodl se, ţe získá někoho, z koho budou mít Jaduovci strach.
Potěšil Šivu a obdrţel od něho poţehnání v podobě syna, kterého počal se ţenou javanského krále.
Tento syn, Kálajavana se zeptal Nárady: ,,Kteří králové jsou na světě nejmocnější?`` Nárada
odpověděl, ţe Jaduovci, a Kálajavana proto zaútočil na Mathuru ve stejnou dobu, kdy se Dţarásandha
pokoušel obléhat město po osmnácté. Kálajavana touţil vyhlásit válku králi světa, který by mu byl
vhodným soupeřem, ale ţádného nenašel. Kdyţ ho Nárada informoval o Mathuře, povaţoval za moudré
na město zaútočit společně s třiceti miliony javanskými vojáky. Kdyţ byla Mathura obklíčena, Šrí
Kršna se začal domlouvat s Baladévou, jak dalece skličuje Jaduovce skutečnost, ţe jsou ohroţeni
dvěma silnými nepřáteli, Dţarásandhou a Kálajavanou. Čas se naplňoval. Kálajavana jiţ obklíčil
Mathuru ze všech stran a očekávalo se, ţe Dţarásandha pozítří také dorazí, vybaven stejným počtem
vojáků, jako při svých předešlých sedmnácti pokusech. Kršna si byl jistý, ţe Dţarásandha vyuţije
příleţitosti a bude se chtít zmocnit Mathury v době, kdy ji obléhá Kálajavana. Proto učinil nutná
opatření, aby bránil dva strategické body Mathury. Kdyby Kršna i Balaráma bojovali s Kálajavanou na
jednom místě, Dţarásandha se mohl objevit někde jinde, zaútočit na Jaduovce a pomstít se.
Dţarásandha byl velice silný a jelikoţ byl poraţen sedmnáctkrát, mohlo se stát, ţe pomstichtivě zabije
členy jaduovského rodu nebo je zatkne a odveze do svého království. Kršna se proto rozhodl, ţe
postaví silnou tvrz, kam se nedostane ţádné dvojnohé zvíře, ať člověk nebo démon. Rozhodl se, ţe tam
zavede své příbuzné, aby mohl volně bojovat s nepřítelem. Zdá se, ţe Dváraká byla původně také částí
mathurského království, protoţe ve Šrímad Bhágavatamu se říká, ţe Kršna postavil tvrz uprostřed
moře. Zbytky této tvrze stále existují v zálivu u Dváraky.
Kršna ze všeho nejdříve postavil velmi silnou zeď, která ohradila dvě stě čtyřicet osm čtverečných
kilometrů, a která byla v moři. Byla to zajisté úţasná stavba a jejím architektem byl Višvakarmá. Ţádný
obyčejný stavitel by nedokázal postavit takovou pevnost v moři, ale Višvakarma, který je povaţován za
nejlepšího stavitele polobohů, dokáţe postavit takové dílo dovednosti kdekoliv ve vesmíru. Jestliţe se
obrovské planety mohou beztíţně vznášet v prostoru pod vlivem Nejvyšší Osobnosti Boţství, pak
pevnost zaujímající 248 čtverečných kilometrů není ničím úţasným.
Ve Šrímad Bhágavatamu se říká, ţe toto nově postavené město v moři mělo obvyklé silnice, ulice a
uličky. Byly tam také cesty a zahrady, ve kterých rostly stromy, které splní všechna přání Tyto stromy nejsou obyčejné stromy hmotného světa; stromy kalpavrkša se
nacházejí v duchovním světě. Všechno je moţné Kršnovou svrchovanou vůlí, a proto byly tyto stromy
zasázeny ve městě Dvárace, které postavil Kršna. Bylo tam také mnoho paláců a velkých bran, kterým
se říká
I nyní některé větší chrámy mají podobné vstupní brány. Jsou velmi vysoké a
postavené s velkým uměleckým citem. V palácích a u bran stály zlaté nádoby s vodou (
),
které mají přinášet štěstí.
Skoro všechny paláce byly velmi vysoké. V kaţdém domě ve sklepě byly uloţeny velké nádoby se
zlatem, stříbrem a zrním. Bylo tam také mnoho zlatých nádob s vodou. Loţnice zdobily drahokamy a
podlahy byly posázeny mozaikou z drahých kamenů nazvaných
. Jaduovští potomci
uctívali v kaţdém domě Boţstvo Višnua. Obytné domy byly postaveny tak, ţe různé kasty - bráhmani,
kšatrijové, vaišjové a šúdrové - měly svá určená sídliště. Zdá se, ţe kastovní systém existoval i v té
době. Uprostřed města stál palác krále Ugrasény, který byl nejskvostnější ze všech budov.
Kdyţ polobozi viděli, ţe Kršna postavil město podle svého vkusu, poslali Mu slavný nebeský květ
páridţáta, aby jej zasadil v novém městě a také poslali sněmovní budovu - nazvanou Sudharmá.
Zvláštností tohoto sněmovního domu bylo, ţe kaţdý, kdo se zúčastnil sněmu, překonal vliv invalidity
stáří. Polobůh Varuna daroval koně, který byl, kromě černých uší, úplně bílý, a který dokázal běţet
rychlostí mysli. Kuvéra, stráţce pokladů polobohů, daroval schopnost dosaţení osmi hmotných
dokonalostí. Všichni polobozi tedy darovali své dary podle svých moţností. Existuje třicet tři milionů
polobohů a kaţdý z nich má na starost určitou část vesmírného pořádku. Všichni polobozi vyuţili
příleţitosti, aby obdarovali Nejvyššího Pána, kdyţ dostavěl své město, které se tak stalo jedinečné v
celém vesmíru. Dokazuje to, ţe existuje nespočetně mnoho polobohů, ale všichni závisí na Kršnovi. V
Čaitanja-čaritámrtě se říká, ţe Kršna je svrchovaný pán a všichni ostatní jsou Jeho sluţebníci. Všichni
sluţebníci tedy vyuţili situace a slouţili Kršnovi, kdyţ byl osobně přítomen v tomto vesmíru. Zvláště
lidé vědomí si Kršny by měli následovat tento příklad, neboť by měli slouţit Kršnovi podle svých
schopností.
Kdyţ bylo nové město dokončeno podle plánu, Kršna přemístil všechny obyvatele Mathury a jmenoval
Šrí Balarámu starostou města. Po poradě s Balarámou odešel, aby se utkal s Kálajavanou, který se jiţ
zmocnil Mathury, aniţ by pouţil zbraní.
Kdyţ Kršna vyšel z města, Kálajavana, který se s Ním doposud nesetkal, uviděl, ţe Kršna je nesmírně
krásný a ţe je oblečen do ţlutých šatů. Kršna vypadal jako měsíc na obloze, který se prochází mezi
mraky, kdyţ procházel šiky svých vojáků. Kálajavana měl štěstí, ţe mohl vidět Šrívatsu, zvláštní
znamení na Kršnově hrudi, a drahokam Kaustubhu, který Kršna nosil. Viděl však Kršnu ve Višnuově
podobě s pěkně staveným tělem, čtyřma rukama a očima připomínajícími okvětní lístky nově
rozkvetlého lotosu. Kršna se usmíval, měl krásné čelo, překrásný obličej, veselé oči a na uších se Mu
houpaly náušnice. Ačkoliv Kálajavana viděl Kršnu poprvé, slyšel o Něm od Nárady a Náradův popis se
nyní potvrdil. Kálajavana si všiml Kršnova zvláštního znamení a drahokamu na Jeho hrudi, Jeho krásné
girlandy z lotosových květů, Jeho lotosových očí a dalších překrásných tělesných tvarů. Došel k závěru,
ţe tato krásná osoba musí být Vásudéva, neboť Kršna byl ztělesněním popisu, který dříve slyšel od
Nárady. Kálajavanu ohromilo, ţe se Kršna pohybuje mezi svými vojáky neozbrojený a bez válečného
vozu. Procházel se jednoduše pěšky. Kálajavana přišel s Kršnou bojovat a rozhodl se s Ním bojovat
beze zbraně v ruce, protoţe chtěl dodrţovat zásadu, podle které se nemá útočit na neozbrojeného.
Rozhodl se, ţe s Ním bude bojovat holýma rukama a připravil se, aby Kršnu přemohl v boji.
Kršna však prošel kolem Kálajavany, aniţ by se na něho podíval. Kálajavana Ho začal následovat s
úmyslem Ho chytit, ale navzdory rychlému běhu se mu nepodařilo Kršnu dohonit. Ani velcí jogíni, kteří
se pohybují rychlostí myšlenky, nemohou dohonit Kršnu. Kršna můţe být dostiţen pouze oddanou
sluţbou a tu Kálajavana neprovozoval. Chtěl Kršnu chytit, ale jelikoţ to nedokázal, utíkal za Kršnou.
Kálajavana začal utíkat rychleji a myslel si: ,,Uţ se k Němu přibliţuji. Chytím Ho!`` ale nepodařilo se
mu to. Kršna ho zavedl daleko a vstoupil do jeskyně na kopci. Kálajavana si myslel, ţe se Kršna skryl v
jeskyni, protoţe se chce vyhnout boji a napomenul Ho slovy: ,,Ó Kršno! Slyšel jsem, ţe jsi velký
hrdina, který se narodil v jaduovské dynastii, ale nyní vidím, ţe utíkáš z bojiště jako zbabělec. Nehodí
se to k Tvému jménu a vašim rodinným tradicím.`` Kálajavana utíkal velice rychle, ale přesto nemohl
Kršnu dostihnout, neboť se nezbavil všech nečistot hříšného ţivota.
Podle védské kultury je mléččha nebo javana ten, kdo nedodrţuje usměrňovací zásady vyšších tříd bráhmanů, kšatrijů, vaišjů a dokonce ani dělnické třídy. Védská společnost je zařízena tak, ţe i šúdrové
se mohou postupně dostat na úroveň bráhmanů kulturním pokrokem, zvaným
neboli
očistný proces. Podle védských písem se nikdo nemůţe stát bráhmanem nebo mléččhou na základě
svého narození. Všichni se ve skutečnosti narodíme jak šúdrové. Člověk se musí povýšit očistným
procesem na úroveň bráhmanského ţivota. Jestliţe tak neučiní, poklesne a nazývá se mléččha nebo
javana. Kálajavana náleţel do třídy mléččhů a javanů, a jelikoţ byl znečištěn hříšnými činnostmi,
nemohl Kršnu dohonit. Činnosti, kterých se vyšší třídy snaţí vyvarovat, jmenovitě nedovolený pohlavní
styk, jedení masa, hazardování a poţívání omamných látek, jsou hlavní ţivotní náplní mléččhů a javanů.
Nikdo nemůţe učinit pokrok v realizaci Boha, je-li svázán těmito hříšnými činnostmi. Bhagavadgíta
potvrzuje, ţe pouze ten, kdo se úplně zbavil hříšných reakcí, můţe oddaně slouţit Kršnovi.
50) Mučukundovo vysvobození
Kdyţ Kršna vstoupil do jeskyně, Kálajavana Ho pronásledoval a sprostě Mu spílal. Kršna se náhle
ztratil z démonova zraku, ale Kálajavana Ho následoval a také vstoupil do jeskyně. První, co v jeskyni
uviděl, byl spící člověk. Kálajavana touţil po boji s Kršnou, a kdyţ Ho nikde neviděl, myslel si, ţe spící
člověk je Kršna. Byl velice nafoukaný a pyšný na svou sílu a domníval se, ţe Kršna se vyhýbá boji.
Silně kopl spícího muţe v domnění, ţe kope Kršnu. Muţ tam leţel jiţ velice dlouho. Jakmile ho
Kálajavanův kopanec probudil, okamţitě otevřel oči a začal se kolem sebe rozhlíţet. Nakonec uviděl
poblíţ stojícího Kálajavanu. Tento muţ byl vzbuzen předčasně, a proto se velice rozzlobil. Kdyţ se
hněvivě podíval na Kálajavanu, ohnivé paprsky vyšlehly z jeho očí a Kálajavana shořel v okamţiku na
prach.
Kdyţ se Mahárádţa Paríkšit dozvěděl o této události, dotázal se Šukadévy Gósvámího na spícího
muţe: ,,Kdo to byl? Proč tam spal? Jak obdrţel takovou sílu, ţe pouhým pohledem v okamţiku spálil
Kálajavanu na popel? Co ho přivedlo k tomu, ţe leţel v jeskyni?`` Poloţil Šukadévovi Gósvámímu
mnoho otázek a Šukadéva odpověděl následovně.
,,Můj milý králi, tento člověk se narodil ve slavném rodě krále Ikšvákua, ve kterém se také narodil Šrí
Rámačandra, a byl synem velkého krále Mándháty. On sám byl také velká duše a lidé ho znali pod
jménem Mučukunda. Král Mučukunda přísně dodrţoval védské zásady bráhmanské kultury a vţdy
dodrţel svůj slib. Byl tak mocný, ţe i polobozi jako Indra ho prosili o pomoc v boji proti démonům.
Proto často chránil polobohy a bojoval proti démonům.``
Velitele polobohů, Kárttikéju, potěšilo, jak král Mučukunda bojoval, a jednou ho poţádal, aby si
odpočinul, protoţe se příliš unavil v bitvě s démony. Kárttikéja řekl Mučukundovi: ,,Můj milý králi,
obětoval jsi všechno ve prospěch polobohů. Panoval jsi pěknému království, jehoţ mír nenarušovali
ţádní nepřátelé. Opustil jsi své království, bohatství a majetek a nikdy ses nestaral o splnění osobních
nároků. Vzhledem ke tvé dlouhé nepřítomnosti, kdy jsi bojoval na straně polobohů, tvoje královny,
děti, příbuzní a ministři všichni umřeli. Čas a příliv na nikoho nečeká. I kdyby ses nyní vrátil domů,
nikoho bys tam nenašel. Vliv času je nesmírný; všichni tvoji příbuzní odešli. Čas je tak mocný, protoţe
je zástupcem Nejvyšší Osobnosti Boţství. Je proto silnější neţ nejsilnější. Čas můţe změnit cokoliv bez
jakýchkoliv potíţí. Čas nikdo nezastaví. Tak jako krotitel zkrotí zvíře silou své vůle, čas vstupuje do
věcí podle své vlastní vůle. Nikdo nepřekoná to, co zařídil svrchovaný čas.``
Polobůh pak řekl Mučukundovi, ţe mu splní jakékoliv přání, kromě spasení. Pouze Nejvyšší Osobnost
Boţství, Višnu, můţe obdarovat ţivou bytost spasením. Proto se Višnuovi neboli Kršnovi také říká
Mukunda - ten, kdo můţe darovat vysvobození.
Král Mučukunda nespal mnoho, mnoho let. Dlouho bojoval a byl proto velice unavený. Kdyţ mu
polobůh zaručil poţehnání, myslel pouze na spánek a odpověděl následovně: ,,Můj milý Kárttikéjo,
nejlepší z polobohů, chci nyní spát a chci, abys mi poţehnal následovně. Dej mi sílu, abych spálil na
popel pouhým pohledem kaţdého, kdo se pokusí mě vyrušit ze spánku a předčasně mě vzbudí. Prosím,
poţehnej mi takto.`` Polobůh svolil a poţehnal mu, ţe si bude moci dokonale odpočinout. Král
Mučukunda pak odešel do jeskyně v horách.
Mučukunda spálil pouhým pohledem Kálajavanu na základě poţehnání, které dostal od Kárttikéji.
Potom k němu přišel Kršna. Ve skutečnosti do jeskyně vešel, aby vysvobodil krále Mučukundu z
pokání, ale neobjevil se před ním jako první. Zařídil, aby před něho nejdříve předstoupil Kálajavana.
Takto jedná Nejvyšší Osobnost Boţství - jednu věc vykoná takovým způsobem, ţe je docíleno mnoha
dalších výsledků. Chtěl vysvobodit krále Mučukundu, který spal v jeskyni, ale zároveň chtěl zabít
Kálajavanu, který útočil na Mathuru. Takto zařídil obojí.
Kdyţ se Šrí Kršna objevil před Mučukundou, Mučukunda viděl, ţe Kršna má na sobě ţluté roucho, na
hrudi symbol Šrívatsu a na krku drahokam Kaustubhu. Kršna se před ním zjevil ve čtyřruké podobě
nazvané
a na krku Mu visela girlanda Vaidţajantí, která sahala aţ ke kolenům.
Zářil, Jeho obličej zdobil překrásný úsměv a náušnice zdobily Jeho uši. Ţádný člověk si neumí
představit, jak je Kršna krásný. Nejenţe se před Mučukundou objevil v této podobě, ale laskavě na
něho pohlédl a přitáhl na sebe jeho mysl. Ačkoliv je Nejvyšší Osobnost Boţství, nejstarší ze všech,
vypadal jako mladík a pohyboval se jako jelínek na svobodě. Vyzařovala z Něho nesmírná síla. Jeho
vliv a moc jsou tak velké, ţe by se Ho kaţdý člověk měl obávat.
Kdyţ král Mučukunda viděl Kršnovu nádheru, chtěl vědět, kdo je a velice pokorně se Ho dotázal:
,,Můj milý Pane, mohu se zeptat, jak ses dostal do této jeskyně? Kdo jsi? Vidím, ţe Tvoje nohy jsou
jako měkké lotosové květy. Jak jsi mohl kráčet v lese, který je plný trnů a křovin? Velice mě
překvapuje, ţe Tě zde vidím. Nejsi snad Nevyšší Osobnost Boţství, nejmocnější z nejmocnějších?
Nejsi původní zdroj veškerého světla a ohně? Mohu Tě povaţovat za jednoho z velkých polobohů
slunce nebo měsíce či Indru, krále nebes? Nebo jsi vládnoucí boţstvo z jiné planety?``
Mučukunda věděl velice dobře, ţe v kaţdé hvězdné soustavě ţije vládnoucí boţstvo. Nebyl nevědomý
jako moderní lidé, kteří si myslí, ţe pouze na Zemi jsou ţivé bytosti a ţe ostatní planety jsou pusté.
Jeho dotaz, zdali je Kršna zastupujícím boţstvem z nějaké planety, kterou nezná, byl docela na místě.
Byl čistý oddaný a okamţitě porozuměl, ţe Šrí Kršna, který se před ním zjevil v tak nádherné podobě,
nemohl být jedním z boţstev hmotného světa. Musí být Nejvyšší Pán, Kršna, který má mnoho
Višnuových podob. Povaţoval Ho proto za Purušóttamu, Šrí Višnua. Také si všiml, ţe tma v jeskyni se
rozplynula Pánovou přítomností; nemohl být proto nikým jiným, neţ Nejvyšší Osobností Boţství.
Věděl velice dobře, ţe tam, kde je Pán osobně přítomen svým transcendentálním jménem, vlastnostmi,
podobou a dalšími atributy, nemůţe být ţádná temnota nevědomosti. Je jako světlo umístěné v temnotě;
okamţitě osvětlí tmavé místo.
Král Mučukunda chtěl poznat Kršnovu totoţnost, a proto řekl: ,,Ó nejlepší z lidských bytostí, myslíš-li
si, ţe mohu poznat Tvoji totoţnost, řekni mi laskavě, kdo jsi. Kdo jsou Tví rodiče? Jaké je Tvoje
zaměstnání a jaká je Tvoje rodinná tradice?`` Král Mučukunda však povaţoval za moudré, aby se
představil Kršnovi, neboť jinak neměl právo se ptát na Jeho totoţnost. Etiketa vyţaduje, ţe člověk s
niţším postavením se nemůţe dotazovat na totoţnost osoby s postavením vyšším, aniţ by se nejdříve
představil. Král Mučukunda proto řekl Šrí Kršnovi: ,,Můj milý Pane, musím Ti říci, kdo jsem. Náleţím
do nejslavnějšího rodu krále Ikšvákua, ale osobně nejsem tak významný jako můj předek. Jmenuji se
Mučukunda. Můj otec se jmenoval Mándhátá a děd, velký král, Juvanášva. Velice jsem se unavil,
jelikoţ jsem si neodpočinul po mnoho tisíc let a kvůli tomu byly všechny moje tělesné údy znaveny a
skoro neschopné pohybu. Odpočíval jsem v této odloučené jeskyni, abych obnovil svoji sílu, ale
neznámý muţ mě probudil a donutil mne vstát předčasně, ačkoliv jsem si to nepřál. Za tento přestupek
jsem ho spálil na prach pouhým pohledem. Naštěstí nyní mohu vidět Tvoje vznešené a krásné rysy.
Myslím si proto, ţes způsobil smrt mého nepřítele. Můj milý Pane, musím přiznat, ţe Tě nemohu řádně
vidět vzhledem k záři, která vychází z Tvého těla. Uvědomuji si jasně, ţe sniţuje moji schopnost vidět.
Je mi jasné, ţe by Tě měly uctívat všechny ţivé bytosti.``
Kdyţ Šrí Kršna viděl Mučukundovu touhu poznat Jeho totoţnost, s úsměvem odpověděl následovně:
,,Můj milý králi, je skoro nemoţné, abych ti pověděl všechno o Mém narození, zjevení, zmizení a
činnostech. Moţná, ţe víš, ţe Moje inkarnace Anantadéva má nekonečně mnoho úst a jiţ od nekonečna
se snaţí vyprávět o Mém jméně, slávě, vlastnostech, činnostech, zjevení, zmizení a inkarnacích, ale
stále není schopen skončit. Není proto moţné vědět přesně, kolik jmen a podob vlastním. Materialističtí
vědci mohou zjistit počet atomových částic, ze kterých se skládá tato Země, ale nedokáţí spočítat Moje
nesčíslitelná jména, podoby a činnosti. Mnoho velkých světců a svatých muţů se snaţí poznat Moje
různé podoby a činnosti, ale nepodařilo se jim to. Jelikoţ však tolik touţíš Mě poznat, mohu ti říci, ţe
jsem se zjevil na této planetě, abych zničil démonské vlastnosti všech lidí a obnovil náboţenské zásady
popsané ve Védách. Brahmá, hlavní boţstvo tohoto vesmíru, Mě sem za tímto účelem pozval, a proto
jsem se zjevil v jaduovské dynastii jako jeden z rodinných členů. Narodil jsem se jako Vasudévův syn a
lidé Mne proto znají jako Vásudévu. Moţná, ţe tě také bude zajímat, ţe jsem kromě Kansy, který byl
ve svém dřívějším ţivotě znám jako Kálanémi, zabil i další démony jako Pralambásuru. Jednali jako
Moji nepřátelé, a proto jsem je zabil. Démon, který před tebe předstoupil, jednal jako Můj nepřítel a ty
jsi ho laskavě zpopelnil pohledem. Můj milý králi Mučukundo, jsi Můj velký oddaný, a abych ti
prokázal svou bezpříčinnou milost, přišel jsem do této jeskyně. Mám své oddané nesmírně rád. Ve
svém minulém ţivotě jsi jednal jako Můj velký oddaný a modlil ses, abys dostal Mou bezpříčinou
milost. Přišel jsem, abych ti splnil tvé přání. Nyní se na Mne můţeš dívat ke svému plnému potěšení.
Můj milý králi, můţeš Mě poţádat o jakékoliv poţehnání a jsem připraven splnit jakékoliv tvoje přání.
Je Mou věčnou zásadou, ţe tomu, kdo se dostane pod Moji ochranu, se musí splnit všechna přání Mojí
milostí.``
Kdyţ Šrí Kršna naznačil králi Mučukundovi, ţe můţe poţádat o poţehnání, král se zaradoval a
okamţitě si vzpomněl na věštbu Gargamuniho, který předpověděl, ţe Šrí Kršna se zjeví na této planetě
v dvacátém osmém věku Vaivasvaty Manua. Jakmile si vzpomněl na tuto předpověď, pochopil, ţe
Nejvyšší Pán, Nárájana, před ním stojí jako Šrí Kršna. Okamţitě padl k Jeho lotosovým nohám a začal
se modlit následovně:
,,Můj milý Pane, ó Nejvyšší Osobnosti Boţství, rozumím, ţe všechny ţivé bytosti na této planetě jsou
oklamány Tvou vnější energií a zamilovaly se do iluzorního uspokojování smyslů. Jelikoţ jsou plně
zaměstnány v iluzorních činnostech, zdráhají se uctívat Tvoje lotosové nohy. Jsou podmíněny různým
strastiplným podmínkám hmotné existence, protoţe si neuvědomují, jaký uţitek vzniká z odevzdání se
Tvým lotosovým nohám. Pošetile lpí na tak zvané společnosti, přátelství a lásce, která víceméně vytváří
jen různé druhy utrpení. Jak muţ, tak i ţena lpí na hmotné existenci, oklamáni Tvou vnější energií, a
kaţdý podvádí kaţdého ve velké společnosti podvodníků a podvedených. Tyto pošetilé osoby nevědí,
jak se jim poštěstilo, ţe obdrţely lidskou ţivotní podobu, a zdráhají se uctívat Tvé lotosové nohy. Pod
vlivem Tvé vnější energie lpí na lesku hmotných činností, tzv. společnosti, přátelství a lásce, jako
hloupé zvíře, které spadlo do tmavé studny.`` Zde bylo pouţito příkladu s tmavou studní - na polích
bývá mnoho studní, které zarostou trávou, kdyţ se jich dlouho nepouţívá. Ubohá zvířata o nich nevědí
a mohou do nich spadnout; nejsou-li vysvobozena, umřou. Potká je smrt, kdyţ spadnou do studny,
nalákána několika stébly trávy. Podobně pošetilý člověk, neznalý důleţitosti lidského ţivota, zneuţije
svého těla k smyslovému poţitku a umře, aniţ by vykonal něco uţitečného.
Můj milý Pane, nejsem vyjímkou v tomto všeobecném zákoně hmotné přírody. Jsem také blázen, který
zbytečně promrhal svůj čas k ničemu. A moje postavení je zvláště sloţité. Vzhledem k tomu, ţe náleţím
do královského rodu, jsem nafoukanější neţ obyčejní lidé. Obyčejný člověk si myslí, ţe mu náleţí jeho
tělo nebo jeho rodina; já jsem začal uvaţovat stejným způsobem, jenţe ve větším měřítku. Chtěl jsem se
stát pánem celého světa. Moje tělesné pojetí ţivota se utvrzovalo s mou nafoukaností a myšlenkami po
smyslovém poţitku. Moje pouto k domovu, ţeně a dětem, k pěnezům a touze vládnout celému světu se
stalo více a více naléhavé; bylo ve skutečnosti neukojitelné. Neustále jsem proto lpěl na myšlenkách o
mých hmotných ţivotních podmínkách.
Takto, můj milý Pane, jsem promarnil mnoho cenného času bez uţitku. Kdyţ moje mylné ţivotní
představy narůstaly, začal jsem povaţovat toto hmotné tělo, coţ je pouze pytel masa a kostí, za všechno
na světě a z ješitnosti jsem uvěřil, ţe jsem se stal králem lidské společnosti. S tímto mylným názorem na
ţivot jsem začal cestovat po celém světě v doprovodu vojenských šiků - vojáků, vozků, slonů a koní.
Nemohl jsem Tě nalézti, ó Pane, který sídlíš v mém srdci jako nejvěrnější přítel, protoţe jsem byl
nafoukaný a doprovázelo mě mnoho velitelů. Nebral jsem Tě v úvahu, coţ způsobilo mé tak zvané
vysoké hmotné postavení. Myslím si, ţe ţádná ţivá bytost, včetně mě, se nestará o duchovní poznání a
vţdy uvaţuje naplněna strachem:, Co mám udělat? Co se nyní stane?
vr Naše pošetilost neustále pokračuje, jelikoţ nás hmotné touhy silně poutají.
Navzdory tomu, ţe jsme pohrouţeni do materialistických myšlenek, nevyhnutelný čas, který není nic
jiného neţ Tvá podoba, svědomitě vykonává svou povinnost, a jakmile se čas naplní, okamţitě ukončíš,
ó Pane, všechny činnosti našich hmotných snů. Jako časový faktor ukončíš všechny naše činnosti, tak
jako hladový černý had hbitě a bez milosti zhltne malou krysu. Vlivem krutého času královské tělo,
které bylo za ţivota vţdy ozdobeno zlatými ozdobami, a které se vozilo na voze taţeném krásnými koni
nebo na zádech překrásně zlatem zdobeného slona, a které bylo prohlášeno za krále lidské společnosti toto stejné tělo shnije pod vlivem nezadrţitelného času a stane se vhodnou potravou červů a brouků
nebo se promění v popel či zvířecí trus. Toto krásné tělo můţe být poznáno jako královské tělo zatímco
ţije, ale po smrti seţerou zvířata i tělo krále, které se promění v trus, nebo je spáleno v krematoriu a
promění se v popel nebo je pohřbeno do hrobu, kde z něho vzniknou různí červi a hmyz.
Můj milý Pane, nezadrţitelný čas nás ovlivňuje nejen po smrti, ale také za ţiva, avšak trochu jiným
způsobem. Mohu být například mocným králem, a přesto, kdyţ se vrátím domů po dobytí světa, jsem
podmíněn tolika hmotným podmínkám. Kdyţ se vítězně vrátím, všichni podřízení králové přijdou a
prokáţí mi úctu, ale jakmile vstoupím do vnitřní části mého paláce, sám se stanu nástrojem v rukách
královen a kvůli smyslovému poţitku musím padnout k nohám ţen. Hmotný způsob ţivota je tak
sloţitý, ţe předtím, neţ se člověk můţe věnovat hmotným poţitkům, musí velmi těţce pracovat, takţe
zřídka kdy dostane příleţitost ke klidnému poţitku. K dosaţení hmotných moţností se musí podrobit
přísnému pokání a sebeovládání nebo se musí povýšit na nebeské planety. Kdyţ se člověk narodí v
bohaté nebo královské rodině, měl by neustále touţit, aby udrţoval daný stav v daném okamţiku a
připravil se na příští ţivot prováděním různých obětí a rozdáváním darů. I král má plno obav a to nejen
kvůli politickému zřízení, ale také v souvislosti s povýšením se na nebeské planety.
Je obtíţné se dostat z hmotného zapletení, ale poţehnáš-li někomu, Tvojí milostí dostane příleţitost
sdruţovat se s čistým oddaným. To je počátek vysvobození ze zapletení z hmotného podmíněného
ţivota. Můj milý Pane, vládče v hmotné a duchovní existenci, pouze ve společnosti čistých oddaných se
můţe člověk k Tobě přiblíţit. Jsi svrchovaným cílem všech čistých oddaných a stykem s čistými
oddanými můţe člověk vyvinout svou spící lásku k Tobě. Vývoj uvědomování si Kršny ve společnosti
čistých oddaných je proto příčinou vysvobození z hmotného zapletení.
Můj milý Pane, jsi tak milostivý, ţe navzdory mé zdráhavosti se sdruţovat s Tvými čistými oddanými,
jsi mi prokázal nesmírnou milost, jako výsledek mého nepatrného styku s čistým oddaným
Gargamunim. Jen Tvou milostí jsem ztratil všechno hmotné bohatství, království a rodinu. Pochybuji,
ţe bych se těchto překáţek zbavil bez Tvé bezpříčinné milosti. Králové a vládcové někdy přijmou ţivot
pokání, aby zapomněli na královský ţivot, ale Tvou zvláštní bezpříčinnou milostí jsem byl zbaven
královské moci. Jiní králové se snaţí zbavit pout ke království a rodině přijetím strastí odříkání, ale
díky Tvé milosti se ze mne nemusí stát poustevník a nemusím provozovat askezi.
Můj milý Pane, proto se modlím, abych byl neustále zaměstnán v transcendentální láskyplné sluţbě
Tvým lotosovým nohám. O to usilují čistí oddaní zbavení všech hmotných nečistot. Jsi Nejvyšší
Osobnost Boţství a můţeš mi nabídnout cokoliv si přeji, včetně spasení. Kdo by však byl takový
blázen, aby Tě poţádal o něco, co můţe způsobit zapletení do hmotného světa? Myslím si, ţe ţádný
rozumný člověk Tě nepoţádá o takové poţehnání. Proto se Ti odevzdávám, neboť jsi Nejvyšší
Osobnost Boţství, jsi Nadduše ţijící v srdci všech a jsi neosobní záře brahma. Kromě toho jsi také tento
hmotný svět, protoţe hmotný svět je pouze projevem Tvé vnější energie. Jsi z kaţdého hlediska
svrchované útočiště všech. Kaţdý se musí odevzdat Tvým lotosovým nohám, ať je na hmotné či
duchovní úrovni. Proto se Ti odevzdávám, můj Pane. Mnoho a mnoho zrození jsem trpěl trojími
strastmi hmotné existence a jsem z toho nyní unaven. Poháněly mě pouze mé smysly a nikdy jsem nebyl
spokojen. Odevzdávám se Tvým lotosovým nohám, které jsou zdrojem klidného ţivota, a které mohou
odstranit veškerý nářek způsobený hmotným znečištěním. Můj milý Pane, jsi Nadduše všech a můţeš
rozumět všemu. Nyní jsem se zbavil všech nečistých hmotných tuţeb. Netouţím po poţitcích hmotného
světa, nepřeji si splynout s Tvou duchovní září a ani nechci meditovat o Tvém lokalizovaném aspektu
nazvaném Paramátmá, neboť vím, ţe kdyţ se Ti úplně odevzdám, zcela se uklidním a nic mě
nevzruší.``
Po vyslechnutí výroků krále Mučukundy Šrí Kršna řekl: ,,Můj milý králi, tvoje výpověď Mě velice
potěšila. Kraloval jsi všem zemím na této planetě a překvapuje Mne, ţe Tvoje mysl se nyní zbavila
všech hmotných nečistot. Nyní můţeš začít vykonávat oddanou sluţbu. Velice Mě těší, ţes neţádal o
ţádné hmotné výhody, ačkoliv jsem Ti navrhl, ţe Ti splním jakékoliv přání. Rozumím, ţe Tvoje mysl je
na Mě nyní upřena a není rozrušena ţádnými hmotnými chybami.
Existují tři hmotné vlastnosti, jmenovitě dobro, vášeň a nevědomost. Je-li člověk umístěn ve směsi
vášně a nevědomosti, různé druhy nečistot a chtíčů ho tlačí ke hledání pohodlí v hmotném světě. Je-li
umístěn v kvalitě dobra, snaţí se očistit prováděním různých pokání a askeze. Jakmile dospěje na
úroveň skutečného bráhmana, touţí splynout s existencí Boha, ale kdyţ touţí pouze po oddané sluţbě
lotosovým nohám Pána, transcendoval všechny tři hmotné vlastnosti. Čistá osoba vědomá si Kršny je
proto vţdy mimo všechny hmotné vlastnosti. Můj milý králi, nabídl jsem ti jakékoliv poţehnání, abych
vyzkoušel, jak daleko jsi pokročil v oddané sluţbě. Nyní mohu vidět, ţe jsi na úrovni čistých oddaných,
neboť Tvoje mysl není vzrušena ţádnými ziskuchtivými nebo smyslnými touhami hmotného světa.
Jogíni, kteří se snaţí povýšit ovládáním smyslů, a kteří o Mně meditují provozováním dýchacích
cvičení pránájámy, se dokonale nezbavili hmotných tuţeb. V několika případech se stalo, ţe opět klesli
na hmotnou úroveň, jakmile byli svedeni.``
Názorným příkladem potvrzující tento výrok je Višvámitra Muni. Višvámitra Muni byl velkým
jogínem, který provozoval pránájámu, dýchací cvičení, ale kdyţ ho navštívila Ménaká, nevěstka z
nebeských planet, nedokázal se ovládat a zplodil s ní dceru jménem Šakuntalá. Avšak čistého oddaného
Haridásu Thákura nikdy nevzrušilo ani svádění prostitutky.
,,Můj milý králi,`` pokračoval Šrí Kršna, ,,ţehnám ti, ţe na Mne budeš neustále myslet. Takto
svobodně překonáš hmotný svět, aniţ by tě znečistily hmotné vlastnosti.`` Tento výrok Pána potvrzuje,
ţe nečistoty hmotných vlastností nikdy nepodmíní člověka, který je pohrouţen v uvědomování si Kršny
a láskyplně slouţí Pánu pod vedením duchovního učitele.
,,Můj milý králi,`` řekl Pán, ,,protoţe jsi kšatrija, dopustil ses přestupku zabíjení zvířat jak lovem, tak
politickými činnostmi. Aby ses očistil, věnuj se bhaktijóze a neustále na Mne mysli. Brzy se osvobodíš
od všech reakcí za tyto nízké činnosti.`` Z tohoto výroku je zřejmé, ţe ačkoliv je kšatrijům dovoleno
zabíjet zvířata při lovu, nejsou prosti reakcí za tyto hříšné činnosti. Nezáleţí na tom, zdali je člověk
kšatrija, vaišja nebo bráhman. Všem se doporučuje, aby na konci ţivota přijali řád sannjása, aby se
mohli plně věnovat sluţbě Pánu a tak se zbavili všech hříšných reakcí svého předcházejícího ţivota.
Pán potom ujistil krále Mučukundu: ,,V příštím ţivotě se narodíš jako velice pokročilý vaišnava,
nejlepší z bráhmanů, a tvou jedinou činností bude transcendentální sluţba Mně.`` Vaišnava je
prvotřídní bráhman, protoţe ten, kdo nezískal vlastnosti pravého bráhmana, se nemůţe dostat na
vaišnavskou úroveň. Kdyţ se člověk stane vaišnavou, prokazuje dobro všem ţivým bytostem. Nejvyšší
dobrodiní je rozšiřování uvědomování si Kršny. Zde se říká, ţe ti, kterým Pán zvláště poţehná, se
mohou stát zcela vědomými si Kršny a začnou se věnovat rozšiřování vaišnavské filozofie.
51) Jak Kršna utekl z bitvy
Kdyţ Kršna poţehnal Mučukundovi, slavnému potomkovi Ikšvákuovy dynastie, Mučukunda Ho uctivě
obešel a vyšel z jeskyně. Venku překvapeně zjistil, ţe lidé se zmenšili do velikosti trpaslíků. I stromy
byly menší a Mučukunda okamţitě pochopil, ţe nastala doba Kali. Bez dlouhého uvaţování se vydal
směrem na sever. Po čase došel k hoře známé jako Gandhamádana, kde roste a kvete mnoho stromů,
jako např. santál a jiné, jejichţ vůně rozveselí kaţdého, kdo k nim přijde. Rozhodl se, ţe zde zůstane a
bude vykonávat pokání a odříkání zbytek svého ţivota. Zdá se, ţe toto místo leţí v nejsevernější části
Himalájí, kde je také sídlo Narovo a Nárájanovo. Toto místo stále existuje a nazývá se Badarikášrama.
Zde se věnoval uctívání Šrí Kršny, zapomínaje na jakékoliv strasti a radosti a jiné duality hmotného
světa. Šrí Kršna se vrátil do Mathury, kde bojoval s Kálajavanovými vojáky a jednoho po druhém zabil.
Pak shromáţdil válečnou kořist a pod Jeho dozorem bylo všechno naloţeno na volské povozy a
odvezeno do Dváraky.
Dţarásandha mezitím znovu zaútočil na Mathuru, tentokrát s větším mnoţstvím divizí; jejich počet
čítal dvacet tři
. Šrí Kršna chtěl zachránit Mathuru před osmnáctým útokem mocných
Dţarásandových vojenských oddílů. Opustil bojiště bez bitvy, aby zabránil dalšímu zabíjení vojáků, a
aby se mohl věnovat důleţitějším povinnostem. Ve skutečnosti neměl vůbec strach, ale předstíral, ţe je
obyčejná lidská bytost a obává se nesmírného mnoţství vojáků a prostředků krále Dţarásandhy.
Neozbrojen opustil bojiště. Jeho lotosové nohy byly měkké jako okvětní lístky lotosového květu, ale
přesto šel pěšky velkou vzdálenost.
Dţarásandha si tentokrát myslel, ţe Kršna a Balaráma dostali strach z jeho vojenské převahy a utekli z
bojiště. Začal Je pronásledovat se všemi vozy, koňmi a pěchotou. Myslel si, ţe Kršna a Balaráma jsou
obyčejní lidé a pokoušel se změřit činnosti Pána. Kršna je znám jako Rančhór, coţ znamená ,,ten, kdo
opustil bojiště``. V Indii, zvláště v Gudţaratu, je mnoho chrámů, kde uctívají Kršnu jako Rančhórdţího.
Kdyţ král uteče z bojiště bez bitvy, říká se mu obvykle zbabělec, ale kdyţ Kršna odejde z bitvy pro
svou zábavu, oddaní Ho uctívají. Démoni se neustále snaţí změřit Kršnovu velikost, zatímco oddaný se
nikdy nesnaţí změřit Jeho sílu a bohatství, ale vţdy se Mu odevzdá a uctívá Ho. Půjdeme-li ve stopách
čistých oddaných, zjistíme, ţe Kršna, Rančhórdţí, neopustil bitevní pole ze strachu, ale z jiného
důvodu. Jak se později ukáţe, chtěl odpovědět na dopis, který Mu tajně poslala Rukminí, jeho první
nastávající manţelka. Kršnův odchod z bojiště je ukázka jedné z Jeho šesti vznešených vlastností.
Kršna je nejsilnější, nejbohatší, nejslavnější, nejmoudřejší, nejkrásnější a také si dovede nejvíce
odříkat. Šrímad Bhágavatam jasně říká, ţe opustil bojiště navzdory tomu, ţe měl dostatek vojáků. I bez
armády by sám dokázal porazit Dţarásandhovy oddíly, jak to jiţ sedmnáctkrát dokázal. Jeho odchod z
bitevního pole byl tedy ukázkou Jeho nejvyššího atributu - odříkání.
Kdyţ oba bratři cestovali delší dobu, předstírali, ţe se unavili. Vyšplhali se na vysokou horu, mnoho
kilometrů nad mořskou hladinu, aby si odpočinuli. Tato hora se nazývá Pravaršana, neboť na ní
neustále prší a její vrchol je vţdy zahalen mraky, které posílá Indra. Dţarásandha si byl jistý, ţe bratři
se obávali jeho vojenské síly a schovali se na vrcholku hory. Nejdříve se Je snaţil najít, ale kdyţ se mu
to po dlouhé době nepodařilo, rozhodl se Je zabít zapálením ohňů kolem vrcholu. Vylil kolem vrcholku
olej a zapálil jej. Kdyţ se plameny šířily více a více, Kršna a Balaráma skočili z vrcholu hory na zem, z
výšky sto čtyřiceti kilometrů. Zatímco na vrcholu šlehaly plameny, Kršna a Balaráma unikli, aniţ Je
Dţarásandha viděl. Dţarásandha došel k závěru, ţe oba bratři shořeli a ţe nebude třeba dalšího boje. V
domnění, ţe uspěl ve svém úsilí, opustil Mathuru a vrátil se do magadhského království. Kršna a
Balaráma pak dorazili do Dváraky, která byla obklopena mořem.
Poté se Šrí Balaráma oţenil s Révatí, dcerou krále Raivaty, jenţ vládl v provincii Ánarta. To je
vysvětleno v devátém dílu Šrímad Bhágavatamu. Po Baladévově svatbě se Kršna oţenil s Rukminí,
dcerou krále Bhíšmaky, jenţ panoval v provincii Vidarbha. Tak jako je Kršna Nejvyšší Osobnost
Boţství, Vásudéva, Rukminí je nejvyšší Bohyně štěstí, Mahálakšmí. Podle Čaitanja- čaritámrty se
Kršna a Šrímatí Rádhárání expandují současně. Kršna se expanduje do různých podob nazývajících se
a Šrímatí Rádhárání se expanduje svou vnitřní silou do různých podob zvaných
, jako mnohonásobné bohyně štěstí.
Podle védských zvyklostí existuje osm druhů svateb. Nejlepší je, kdyţ rodiče dívky a chlapce zařídí
svatbu. Pak existuje královský způsob - nevěsta odejde do ţenichova domu a v přítomnosti bráhmanů,
kněţí a příbuzných je předána ţenichovi. Kromě toho také existují svatby jako
a
Rukminí se vdala za Kršnu rákšasovým způsobem, protoţe ji Kršna unesl v přítomnosti
mnoha protivníků - Šišupály, Dţarásandhy a Šálvy. Zatímco Rukmíni byla předána jako dar Šišupálovi,
Kršna ji unesl, jako kdyţ Garuda ukradl démonům nádobu s nektarem. Rukminí, jediná dcera krále
Bhíšmaky, byla neobyčejně krásná. Byla známa pod jménem Ručiránaná, coţ znamená ,,ta, jejíţ krásný
obličej kvete jako lotosový květ``.
Kršnovi oddaní vţdy touţí naslouchat o transcendentálních činnostech Pána. Všechny Jeho činnosti,
jako bojování, únos a útěk z bitvy, jsou transcendentální, a jelikoţ jsou na absolutní úrovni, oddaní se o
ně transcendentálně zajímají a chtějí o nich poslouchat. Čistý oddaný nedělá rozdíl mezi činnostmi
Pána, ţe by o některých chtěl slyšet a jiným se vyhýbal. Existuje však druh tak zvaných oddaných,
známých jako prakrtasahadţijové, kteří rádi poslouchají o Kršnově rásalíle s gópíemi, ale ne o Jeho
bojování s nepřáteli. Nevědí, ţe Kršnova bojechtivost a Jeho přátelské jednání s gópíemi jsou na stejné
transcendentální absolutní úrovni. Čistí oddaní pociťují radost, kdyţ pokorně poslouchají o Kršnových
transcendentálních zábavách, jeţ jsou popsány ve Šrímad Bhágavatamu. Neodmítnou ani kapku.
Příběh o tom, jak se Kršna oţenil s Rukminí, se udál takto: Král vidarbhský, Mahárádţa Bhíšmaka, byl
velice zkušený a oddaný král. Měl pět synů a jednu dceru. První syn se jmenoval Rukmí, druhý
Rukmaratha, třetí Rukmabáhu, čtvrtý Rukmakéša a pátý Rukmamálí. Bratři měli jednu sestru -
Rukminí. Byla velice krásná a ctnostná a měla se provdat za Šrí Kršnu. Mnozí svatí muţi a světci, jako
Nárada Muni, navštěvovali palác krále Bhíšmaky. Rukminí měla pochopitelně příleţitost mluvit se
všemi a takto získala zprávy o Kršnovi. Dozvěděla se o Jeho šesti atributech a pouze na základě toho,
ţe o Něm slyšela, touţila se odevzdat Jeho lotosovým nohám a stát se Jeho ţenou. Kršna také slyšel o
Rukminí. Byla zdrojem všech transcendentálních vlastností - byla inteligentní, svobodomyslná,
nesmírně půvabná a čestná. Kršna se proto rozhodl, ţe by se měla stát Jeho manţelkou. Všichni
příbuzní krále Bhíšmaky se dohodli, ţe Rukminí bude předána Kršnovi za ţenu, ale její starší bratr
Rukmí zařídil navzdory přání ostatních, aby se provdala za Šišupálu, Kršnova zarputilého nepřítele.
Kdyţ se krásná černooká Rukminí dozvěděla o sňatku, velice se zarmoutila. Jelikoţ však byla dcerou
krále, ovládala diplomatické jednání a došla k závěru, ţe zármutek k ničemu nevede. Chtěla podniknout
nějaká opatření. Po troše uvaţování se rozhodla, ţe pošle Kršnovi vzkaz, a aby ji nikdo neoklamal,
vyslala kvalifikovaného bráhmana jako svého posla. Pravý bráhman mluví vţdy pravdu a je oddaným
Šrí Višnua. Neprodleně poslala bráhmana do Dváraky.
Jakmile bráhman přijel k bráně Dváraky, ohlásil svůj příchod stráţnému, který ho zavedl do paláce,
kde Kršna seděl na zlatém trůnu. Jelikoţ bráhman dostal příleţitost, ţe mohl slouţit jako Rukminin
posel, poštěstilo se mu zároveň, ţe mohl vidět Nejvyšší Osobnost Boţství, Kršnu, příčinu všech příčin.
Bráhman je duchovní učitel všech společenských skupin. Šrí Kršna chtěl poučit všechny o védské
zásadě jak uctívat bráhmana, a proto okamţitě vstal a nabídl mu svůj trůn. Začal ho uctívat stejným
způsobem, jakým Ho uctívají polobozi. Takto ukázal všem, ţe uctívání Jeho oddaných je mnohem
cennější neţ uctívání Jeho samotného.
Poté se bráhman vykoupal, najedl a odpočinul na posteli pokryté měkkým hedvábím. Kdyţ odpočíval,
Šrí Kršna se k němu potichu přiblíţil a s velkou úctou si poloţil jeho nohy do klína. Začal je masírovat
a řekl: ,,Můj milý bráhmane, doufám, ţe vykonáváš náboţenské zásady bez potíţí a ţe tvoje mysl je
vţdy klidná.`` Různí lidé ve společnosti se zabývají různými činnostmi, a kdyţ se někdo dotazuje
druhého, jak se mu daří, měl by to činit na základě jeho povolání. Dotazujeme-li se na blaho bráhmana,
otázka by měla být formulována podle jeho ţivotních podmínek, aby ho nevzrušila. Klidná mysl je
základem pravdomluvnosti, čistoty, rovnováhy, sebekázně a snášenlivosti. Člověk nabude přesvědčení
o Absolutní Pravdě, jakmile získá poznání a ví, jak je prakticky pouţít v ţivotě. Bráhman věděl, ţe
Kršna je Nejvyšší Osobnost Boţství, a přesto přijal Jeho uctivou sluţbu na základě védského
společenského chování. Šrí Kršna se choval jako obyčejná lidská bytost. Náleţel do třídy kšatrijů, byl
mladý, a proto bylo Jeho povinností prokázat bráhmanovi úctu.
Šrí Kršna pokračoval: ,,Ó nejlepší z bráhmanů, měl bys vţdy zůstat spokojen, neboť je-li bráhman
spokojen v sobě, neodchýlí se od svých předepsaných povinností. Kaţdý, a zvláště bráhman, můţe
dosáhnout nejvyšší dokonalosti všech tuţeb pouhým dodrţováním svých předepsaných povinností. I
člověk, který je bohatý jako král nebes Indra, se musí stěhovat z planety na planetu, není-li spokojen.
Nemůţe být šťastný za ţádných okolností. Je-li však jeho mysl spokojena, můţe ţít šťastně všude,
přestoţe je mu odebráno veškeré vlastnictví.``
Tento Kršnův pokyn bráhmanovi je velmi význačný. Znamená to, ţe pravého bráhmana neznepokojí
ţádná situace. V moderní době, Kalijuze, tzv. bráhmani přijali ohavné postavení šúdrů nebo i horší, a
přesto se vydávají za kvalifikované bráhmany. Pravý bráhmana ve skutečnosti vţdy dodrţuje své vlastní
povinnosti a nikdy nepřijme povinnosti šúdrů nebo povinnosti těch, kdo jsou níţe neţ šúdrové. Podle
autorizovaných písem můţe bráhman za neobvyklé situace vykonávat činnosti kšatrijů nebo dokonce
vaišjů, ale nikdy nepřijme povolání šúdrů. Šrí Kršna hlásal, ţe bráhman by neměl být vyrušen za
ţádných okolností, jestliţe přísně dodrţuje své náboţenské zásady. Na závěr řekl: ,,Uctivě se klaním
bráhmanům a vaišnavům, neboť bráhmani jsou vţdy spokojeni ve vlastním já a vaišnavové se vţdy
starají o blaho všech lidí. Jak bráhmani, tak vaišnavové jsou nesobečtí a vţdy klidné mysli.``
Šrí Kršna se pak chtěl dozvědět, jací jsou vládci (kšatrijové) v bráhmanově království, a proto se
zeptal, zda jsou všichni občané veselí. Vlastnosti krále lze posoudit podle nálady lidí v království. Jsouli šťastní po všech stránkách, je zřejmé, ţe král je upřímný a vykonává své povinnosti správně. Kršna
řekl, ţe král, v jehoţ království jsou občané šťastní, je Mu velmi drahý. Kršna pochopitelně věděl, ţe
bráhman přišel s tajným vzkazem, a proto řekl: ,,Chceš-li, můţeš promluvit o svém poslání.`` Bráhmana
potěšilo Kršnovo transcendentální jednání a začal vyprávět, jaký je účel jeho návštěvy. Vytáhl
Rukminin dopis určený Kršnovi a řekl: ,,Takto píše princezna Rukminí:, Můj milý Kršno, ó neomylný a
nejkrásnější, podaří-li se kterémukoliv člověku poslouchat o Tvé transcendentální podobě a zábavách,
okamţitě pojme svýma ušima Tvé jméno, slávu a vlastnosti. Jeho hmotná souţení ustanou a umístí
Tvou podobu ve svém srdci. Prostřednictvím takové transcendentální lásky k Tobě Tě vţdy vidí v sobě;
tímto způsobem se splní všechny jeho touhy. I já jsem slyšela o Tvých transcendentální vlastnostech.
Moţná, ţe jsem nestoudná, kdyţ vyjadřuji své pocity přímo, ale uchvátil jsi mne a rovněţ mé srdce.
Moţná, ţe tušíš, ţe jsem mladá svobodná dívka a pravděpodobně pochybuješ o mé počestnosti. Můj
milý Mukundo, jsi největší lev mezi lidmi, nejvyšší osoba mezi všemi osobami. Kterákoliv dívka, i
kdyţ ještě neopustila domov, nebo dokonce i ta nejpočestnější ţena touţí se za Tebe provdat, protoţe je
okouzlena Tvým neobyčejným charakterem, poznáním, bohatstvím a postavením. Vím, ţe jsi manţel
Bohyně štěstí a ţe jsi velmi laskavý ke svým oddaným, a proto jsem se rozhodla stát se Tvou věčnou
sluţebnicí. Můj milý Pane, odevzdávám svůj ţivot a duši Tvým lotosovým nohám. Vybrala jsem si Tě
za svého manţela, a proto Tě prosím, abys mě přijal za svou ţenu. Jsi nejmocnější, ó příteli s
lotosovýma očima, náleţím nyní Tobě. Je směšné, kdyţ šakal ukrade to, co je určeno k poţitku lva.
Ţádám Tě, aby ses o mne postaral dříve, neţ mě odveze pryč Šišupála a princové jemu podobní. Můj
milý Pane, v předešlém ţivotě jsem vykonala nějakou veřejnosti prospěšnou činnost, jako kopání studní
a sázení stromů, nebo jsem vykonala zboţné činnosti jako rituální obřady a oběti a slouţila jsem
nadřízeným jako duchovnímu učiteli, bráhmanům a vaišnavům. Těmito činnostmi jsem asi potěšila
Nejvyšší Osobnost Boţství, Nárájanu. Je-li tomu tak, pak si, Šrí Kršno, bratře Šrí Balarámy, přeji, abys
sem přišel a uchopil mě za ruce, aby se mě Šišupála a jeho společníci nemohli dotknout.```
Rukminina svatba se Šišupálem jiţ byla dojednána. Rukminí proto navrhla Kršnovi, aby ji unesl a
změnil to. Tento druh svatby, kdy je dívka unesena násilím, se nazývá rákšasa a provozují ji kšatrijové
nebo muţi s bojovým duchem. Jelikoţ se její svatba měla konat na druhý den, navrhla, aby tam Kršna
přišel nepoznán a potom bojoval se Šišupálou a jeho spojenci, např. králem magadhským. Věděla, ţe se
nikomu nepodaří přemoci Kršnu, který určitě zvítězí, a proto Ho oslovila ,,Adţite`` - nepřemoţitelný.
Rukminí řekla Kršnovi, aby se nestaral, ţe mnozí její příbuzní, včetně ţen, mohou být zraněni nebo
dokonce zabiti, jestliţe se v paláci strhne bitva. Tak jako král určité země uvaţuje diplomatickým
způsobem k dosaţení svých cílů, Rukminí diplomaticky naznačila, jak se vyhnout zbytečnému a
nechtěnému zabíjení.
Vysvětlila, ţe jejich rodinnou tradicí je navštívit před svatbou bohyni Durgu v chrámu jejich rodinného
boţstva. (Kšatrijští králové byli většinou neochvějní vaišnavové, kteří uctívali Šrí Višnua buď v podobě
Rádhy a Kršny nebo Lakšmí a Nárájany, ale přesto pro své hmotné zajištění uctívali bohyni Durgu.
Nikdy se však nedopustili chyby, jako někteří hloupí lidé, aby přijímali polobohy na stejné úrovni,
nazvané višnutattva, na které je pouze Nejvyšší Pán.) Rukminí navrhla Kršnovi, ţe ji nejsnadněji unese,
kdyţ bude vcházet do chrámu, nebo aţ se bude vracet domů, a tak se vyhne zbytečnému krveproletí
příbuzných.
Také Kršnovi vysvětlila, proč se chtěl za Něho provdat, přestoţe se mohla vdát za Šišupálu, který byl
také vhodný manţel, neboť byl synem velkého krále. Rukminí řekla, ţe nepovaţovala nikoho za většího
neţ Kršnu, dokonce ani Šrí Šivu, který je znám jako Mahádéva, největší ze všech polobohů. Šrí Šiva se
rovněţ snaţí potěšit Šrí Kršnu, aby se vysvobodil z nevědomosti hmotného světa. Přestoţe Šiva je
největší ze všech velkých duší, mahátmů, drţí na své hlavě očistnou vodu Gangy, která vtéká do tohoto
hmotného vesmíru otvorem, ktery udělal Šrí Višnu palcem své nohy. Šiva má na starost hmotnou
kvalitu nevědomosti, a aby se udrţel na transcendentální úrovni, vţdy medituje o Višnuovi. Rukminí
proto věděla velmi dobře, ţe získat Kršnovo poţehnání není snadné. Kdyţ se dokonce Šiva musí očistit
za tímto účelem, zajisté to nebude lehké pro Rukminí, která byla jen dcerou krále. Přála si proto
zasvětit svůj ţivot vykonávání přísných pokání a odříkání, jako drţení půstu a odmítání tělesného
pohodlí. Kdyby nezískala Kršnovu milost těmito činnostmi v tomto ţivotě, byla připravena se podrobit
pokání ţivot za ţivotem. V Bhagavadgítě se říká, ţe čistí oddaní Pána vykonávají oddanou sluţbu s
velkou odhodlaností. Taková odhodlanost, jak ji projevila Rukminí, je jediná cena, jak získat Kršnovu
náklonnost. Měli bychom být pevně odhodláni v uvědomování si Kršnu a to je jediný způsob, jak
dosáhnout konečného úpěchu v duchovním ţivotě.
Bráhman vyloţil Kršnovi Rukminina tvrzení a řekl: ,,Můj milý Kršno, vůdče jaduovské dynastie,
přinesl jsem Ti tento tajný vzkaz od Rukminí a nad vším nyní zauvaţuj. Jakmile všechno promyslíš,
můţeš jednat, jak se Ti zlíbí, ale chceš-li něco podniknout, musíš jednat okamţitě. Nezbývá mnoho
času.``
52) Jak Kršna unesl Rukminí
Rukmininy výroky Kršnu velice potěšily. Rychle uchopil bráhmana za ruce a řekl: ,,Můj milý
bráhmane, rád slyším, ţe se Rukminí chce za Mne provdat, neboť i Já touţím po její ruce. Moje mysl je
vţdy pohrouţena v myšlenkách na Bhíšmakovu dceru a někdy v noci nemohu spát, protoţe na ni
myslím. Vím, ţe svatbu mezi Rukminí a Šišupálou zařídil její starší bratr v nepřátelském duchu vůči
Mně, a proto jsem se rozhodl dát na vyučenou všem těmto princům. Tak jako plamen vzplane třením
obyčejného dřeva, vynesu Rukminí jako oheň ze středu démonských vládců, aţ s nimi dojednám.``
Kršna se dozvěděl přesnou dobu Rukmininé svatby a vydal se bez meškání na cestu. Poručil svému
vozataji Dárukovi, aby zapřáhl koně do kočáru a přichystal se na cestu do vidarbhského království.
Vozataj připravil Kršnovi čtyři zvláštní koně. Jejich jména i popis jsou v Padma Puráně. První z nich,
Šaibja, byl nazelenalý; druhý, Sugríva, byl šedý jako led; třetí, Méghapušpa, měl barvu mraku a
poslední, Baláhaka, byl popelavý. Kdyţ byli koně zapřaţeni a vůz připraven k jízdě, Kršna pomohl
bráhmanovi do vozu a nabídl mu místo vedle sebe. Okamţitě vyjeli z Dváraky a během jedné noci
dorazili do provincie Vidarbha. Dváracké království se rozkládá v západní Indii a Vidarbha leţí na
severu. Dělí je vzdálenost ne menší neţ 1 600 km, ale koně byli tak rychlí, ţe dospěli k cíli, městu
Kundině, během jedné noci, nanejvýš za dvanáct hodin.
Král Bhíšmaka nedával svou dceru Šišupálovi s radostí, ale byl nucen to udělat vzhledem k poutu ke
svému nejstaršímu synu, který svatbu zařídil. Z povinnosti vyzdobil město pro svatební obřad a se vší
váţností jednal, aby všechno dobře dopadlo. Ulice byly pokropeny vodou a celé město bylo řádně
uklizeno. Jelikoţ se Indie nachází v tropickém pásmu, ovzduší je vţdy suché. Prach se neustále hromadí
na ulicích a cestách, takţe musí být kropeny nejméně jednou denně a ve velkoměstech jako například
Kalkata dvakrát. Cesty v Kundině zdobily barevné vlajky a fábory a na význačných křiţovatkách byly
postaveny brány. Celé město bylo velice pěkně vyzdobeno. Jeho krásu zvýšili obyvatelé, muţi i ţeny,
kteří se oblékli do čistých šatů a ozdobili santálovou mastí, perlovými náhrdelníky a květinovými
girlandami. Všude doutnaly vonné tyčinky a vzduchem se nesla agurová vůně. Kněţí a bráhmani se
dosyta najedli a v souladu s rituálními pravidly obdrţeli darem mnoho cenných předmětů a krav. Potom
se věnovali zpěvu védských hymen. Králova dcera Rukminí byla neobyčejně krásná. Byla
neposkvrněna a měla krásné zuby. Kolem zápěstí měla uvázanou posvátnou šňůru, která přináší štěstí.
Darem obdrţela šperky a dlouhou hedvábnou látku na pokrytí horní i dolní části těla. Učení kněţí jí
poskytli ochranu zpíváním manter ze Sáma Védy, Rg Védy a Jadţur Védy. Potom přednesli mantry z
Atharva Védy a obětovali dary ohni, aby zmírnili neblahé vlivy různých hvězd.
Král Bhíšmaka věděl dobře, jak jednat s bráhmany a kněţími při takových obřadech. Zvláště uctil
bráhmany tím, ţe jim daroval nesmírné mnoţství zlata a stříbra, zrní smíchané s melasou a krávy
ozdobené zlatem. Damaghóša, Šišupálův otec, provedl různé rituály, aby přivolal štěstí pro svou rodinu.
Šišupálův otec byl znám jako Damaghóša vzhledem ke své velké schopnosti zkrotit neposlušné občany.
znamená krotit a
znamená slavný; proslavil se tedy svou schopností vládnout
občanům. Damaghóša si myslel, ţe kdyţ Kršna přijede vyvolávat nepokoj při svatebním obřadu, určitě
Ho zkrotí svou vojenskou silou. Po vykonání různých příznivých obřadů proto shromáţdil své vojenské
divize známé pod jménem Madasráví. Vzal mnoho slonů ověšených zlatými náhrdelníky, mnoho
ozdobených vozů a koní. Zdálo se, ţe Damaghóša jel se svým synem a dalšími kumpány nejen na
svatbu, ale také aby bojovali.
Kdyţ se král Bhíšmaka dozvěděl, ţe Damaghóša a jeho skupina přijíţdí, opustil město a jel je přivítat.
Před městskou branou byly zahrady, kde mohli hosté zůstat. Védským svatebním zvykem je, ţe
nevěstin otec přijme ţenichův doprovod a ubytuje je dva nebo tři dny na vhodném místě, dokud
slavnost neskončí. Skupina, vedena Damaghóšou, čítala tisíc muţů, mezi nimiţ byli důleţití králové a
osobnosti jako Dţarásandha, Dantavakra, Vidúratha a Paundraka. Bylo veřejným tajemstvím, ţe
Rukminí se měla provdat za Kršnu, ale ţe její starší bratr Rukmí zařídil svatbu se Šišupálou. Také se
proslýchalo, ţe Rukminí vyslala posla za Kršnou a vojáci se proto domnívali, ţe Kršna asi způsobí
rozruch a pokusí se Rukminí unést. Navzdory strachu byli připraveni s Kršnou urputně bojovat, aby
zabránili únosu. Šrí Balaráma obdrţel zprávu, ţe Kršna odjel do Kundiny v doprovodu pouhého
bráhmana. Také se doslechl, ţe Šišupála tam byl s velkým počtem vojáků. Nabyl podezření, ţe na
Kršnu zaútočí, a proto shromáţdil silnou vojenskou divizi, ve které byly vozy, pěchota, koně a sloni a
dorazil k hranicím města.
Rukminí mezitím v paláci očekávala Kršnův příjezd, ale kdyţ ani Kršna a ani bráhman, kterého vyslala
se vzkazem, nepřijíţděli, naplnila ji úzkost a začala uvaţovat nad svým nešťastným postavením: ,,Pouze
jedna noc mě dělí od svatebního dne a ani bráhman ani Šjámasundara se nevrátili. Nevím proč.`` Začala
ztrácet naději a myslela si, ţe Kršna asi našel důvod k nespokojenosti a zamítl její upřímný návrh.
Mohlo to zklamat i bráhmana, který se rozhodl, ţe se nevrátí. Ačkoliv uvaţovala o různých důvodech,
jeţ mohly způsobit jejich zpoţdění, očekávala je kaţdým okamţikem.
Rukminí si dále myslela, ţe upadla v nemilost polobohů, jako Šrí Brahmy, Šrí Šivy a bohyně Durgy.
Obvykle se říká, ţe polobozi se rozzlobí, nejsou-li řádně uctíváni. Kdyţ například Indra zjistil, ţe ho
obyvatelé Vrndávany neuctívají (Kršna zastavil Indrajadţňu), rozhněval se a chtěl je potrestat. Rukminí
si proto myslela, ţe Šiva a Brahmá se velice zlobí a snaţí se zmařit její plán, protoţe je neuctila. Také si
myslela, ţe bohyně Durgá, Šivova manţelka, se přidala na stranu svého muţe. Šrí Šiva je znám jako
Rudra a jeho ţena jako Rudrání. Rudrání a Rudra označuje ty, kdo jsou zvyklí přivodit ostatním věčný
nářek. Rukminí myslela na bohyni Durgu jako na Giridţu, dceru himalájských hor. Himaláje jsou velice
studené a tvrdé a Rukminí povaţovala bohyni Durgu za nelítostnou a studenou. Rukminí, která byla
konec konců stále ještě dítě, uvaţovala tímto způsobem o různých polobozích v touze vidět Kršnu.
Gópíe uctívaly bohyni Katjájání, aby dostaly Kršnu za svého manţela; podobně Rukminí myslela na
různé polobohy ne kvůli hmotnému prospěchu, ale z úcty ke Kršnovi. Modlit se k polobohům za získání
Kršnovy milosti není špatné a Rukminí byla plně pohrouţena do myšlenek na Kršnu.
I kdyţ se Rukminí uklidňovala, ţe doba, kdy měl Góvinda přijet ještě neuplynula, cítila, ţe doufá
marně. Nikomu se nesvěřila a nikým nepozorována začala ronit slzy. Nemohla udrţet pláč a zavřela
nemohoucně oči. Příznivé znaky se najednou projevily na různých částech jejího těla, kdyţ byla takto
hluboce pohrouţena do myšlenek. Pociťovala škubání v levém víčku, paţích a stehnech. Začnou-li tyto
části těla sebou škubat, je to dobré znamení, které naznačuje, ţe lze očekávat něco příznivého.
Pak náhle Rukminí naplněná úzkostí zahlédla bráhmana - posla. Kršna je Nadduší všech ţivých bytostí,
a proto poslal bráhmana do paláce, aby informoval Rukminí o Jeho příjezdu, jelikoţ věděl o její
úzkosti. Kdyţ Rukminí uviděla bráhmana, pochopila, proč se její tělo chvělo a okamţitě se jí ulevilo.
Usmála se a zeptala, zdali jiţ Kršna přijel. Bráhman odpověděl, ţe potomek jaduovské dynastie, Šrí
Kršna, se dostavil. Dále ji povzbudil tím, ţe řekl, ţe Kršna slíbil, ţe ji unese. Rukminí měla nesmírnou
radost z bráhmanova vzkazu a chtěla mu darovat všechno, co vlastnila. Nenašla však nic vhodného a
pouze se mu uctivě poklonila. Význam toho, kdyţ se někdo hluboce klaní nadřízené osobě je, ţe ten
kdo projevuje úctu, je zavázán uctívané osobě. Rukminí jinými slovy naznačila, ţe zůstane navţdy
vděčná bráhmanovi. Kdokoliv, komu Bohyně štěstí poţehná, jako tomuto bráhmanovi, je bezpochyby
šťastný v hmotném bohatství.
Kdyţ se král Bhíšmaka dozvěděl, ţe Kršna a Balaráma přijeli, pozval Je, aby se podívali na svatební
obřad jeho dcery. Okamţitě také zařídil, aby byli ubytováni se svým vojskem ve vhodné zahradě. Podle
védského zvyku nabídl Kršnovi a Balarámovi med a čisté šaty. Byl pohostinný nejen ke Kršnovi,
Balarámovi a králům jako Dţarásandha, ale také k mnoha jiným králům a princům, podle toho, jak byli
silní, staří a bohatí. Obyvatelé z Kundiny se shromáţdili před Kršnou a Balarámou ze zvědavosti a z
touhy uvidět oba bratry. Chtěli se napít nektaru Jejich krásy. Se slzami v očích Jim v tichosti projevili
úctu. Byli veselí a uvaţovali o tom, jakým vhodným partnerem by Kršna byl pro Rukminí. Velmi touţili
po spojení Kršny a Rukminí a modlili se k Osobnosti Boţství: ,,Náš milý Pane, jestliţe jsme vykonali
zboţné činnosti, kterými jsme Tě potěšili, smiluj se nad námi a přijmi Rukminí za ţenu.`` Zdá se, ţe
Rukminí byla velice oblíbená princezna a všichni občané se z hluboké lásky modlili pro její největší
blaho. Mezitím krásně oděná Rukminí vyšla z paláce v doprovodu tělesných stráţců, aby navštívila
chrám Ambiky, bohyně Durgy.
Uctívání boţstev v chrámech existuje od počátku védské kultury. V Bhagavadgítě se popisuje třída lidí
- kteří věří pouze ve védské rituální ceremonie, ale ne v chrámové uctívání.
Tito pošetilí lidé si mohou všimnout, ţe ačkoliv se svatba mezi Kršnou a Rukminí konala před více neţ
pěti tisíci léty, existovalo v té době uctívání v chrámech. Pán říká v Bhagavadgítě: ,,Ctitelé polobohů
odejdou do sídel polobohů.`` (
) Mnoho lidí v té době uctívalo
polobohy a mnozí uctívali přímo Nejvyšší Osobnost Boţství. Z polobohů byli především uctíváni Šrí
Brahmá, Šrí Šiva, Šrí Ganéša, bůh slunce a bohyně Durgá. Dokonce i královské rodiny uctívaly Šivu a
Durgu. Ostatní méně významné polobohy uctívali hloupí a jednoduší lidé. Pokud jde o bráhmany a
vaišnavy, ti pouze uctívali Šrí Višnua, Nejvyšší Osobnost Boţství. V Bhagavadgítě je uctívání
polobohů odsouzeno, ale ne zakázáno. Jasně se tam říká, ţe hloupí lidé uctívají polobohy kvůli
hmotným ziskům. I kdyţ Rukminí byla Bohyně štěstí, šla do chrámu bohyně Durgy, protoţe tam stálo
jejich rodinné boţstvo. Ve Šrímad Bhágavatamu se říká, ţe ve svém srdci neustále myslela na Kršnovy
lotosové nohy, ačkoliv šla do chrámu bohyně Durgy. Nešla do chrámu ze stejných pohnutek jako
obyčejný člověk, který ţebrá hmotné výhody, ale jejím jediným cílem byl Kršna. Jdou-li lidé do chrámu
nějakého poloboha, jejich cílem je vlastně Kršna, protoţe to je On, kdo zmocní polobohy, aby mohli
poskytovat hmotné poţitky.
Rukminí mlčela a byla váţná, kdyţ se přibliţovala k chrámu. Její matka a její přítelkyně šly vedle ní a
bráhmanova ţena byla uprostřed; kolem dokola byly královské stráţe. (Tento zvyk, kdy budoucí
nevěsta navštěvuje chrám poloboha, se v Indii dodrţuje i nyní.) Průvod doprovázely zvuky různých
hudebních nástrojů. Bubny, lastury a rohy různých velikostí, jako například
a
, vytvářely společně zvuk, který byl nejen příznivý, ale také příjemný na poslech. Tisíce ţen
váţených bráhmanů byly přítomny a všechny byly pěkně ozdobeny. Darovaly Rukminí květinové
girlandy, santálovou mast a různé barevné šaty a pomáhaly jí při uctívání Šivy a bohyně Durgy. Některé
z těchto ţen byly velmi staré a věděly dobře, jak se modlit k bohyni Durze a Šrí Šivovi. Předzpěvovaly
modlitby před boţstvem a Rukminí a ostatní po nich opakovaly.
Rukminí se modlila k boţstvu takto: ,,Moje milá bohyně Durgo, hluboce se klaním nejen tobě, ale také
tvým dětem.`` Bohyně Durgá má čtyři slavné děti: dvě dcery - Bohyni štěstí Lakšmí a bohyni
vzdělanosti Sarasvatí, a dva slavné syny - Šrí Ganéšu a Šrí Kárttikéju. Všichni se řadí mezi bohy a
bohyně. Rukminí se modlila k bohyni právě tímto způsobem, neboť bohyně Durgá je vţdy uctívána se
svými slavnými dětmi. Její modlitba se však lišila. Obyčejní lidé se modlí k bohyni Durze kvůli
hmotnému bohatství, slávě, zisku, síle a podobně. Rukminí však touţila získat Kršnu za svého muţe, a
proto se modlila k boţstvu, aby se s ní smilovalo a poţehnalo jí. Jelikoţ touţila pouze po Kršnovi, její
uctívání polobohů není odsouzeníhodné. Při modlitbě poloţila před boţstvo různé předměty, mezi
nimiţ byla hlavně voda, různé druhy plamenů, vonné tyčinky, šaty, girlandy a různá jídla připravená v
ghí, jako purí a kačaurí. Také obětovala ovoce, cukrovou třtinu, arakový oříšek a koření. Rukminí
obětovala s velkou oddaností tyto věci boţstvu podle usměrňovacích zásad pod vedením zkušených
bráhmanských ţen, které po rituálním obřadu nabídly pozůstalé jídlo Rukminí jako prasádam, jeţ
přijala s velkou úctou. Rukminí se potom ţenám a bohyni Durze poklonila. Kdyţ všechno skončilo,
uchopila za ruku jednu ze svých přítelkyň a opustila chrám v doprovodu ostatních.
Všichni princové a návštěvníci, kteří přišli do Kundiny na svatbu, se shromáţdili před chrámem, aby
mohli shlédnout Rukminí. Hlavně princové ji chtěli vidět, protoţe si všichni mysleli, ţe ji obdrţí za
ţenu. Byli ohromeni, kdyţ uviděli Rukminí, a mysleli si, ţe ji stvořil Svořitel, aby zmátl všechny velké
hrdinné vladaře. Měla překrásné tělo a štíhlý pas. Měla hezké tváře, růţové rty a překrásný obličej,
jehoţ krásu zdůraznily kadeře vlasů a náušnice. Její kotníky zdobily medailonky posázené drahokamy.
Barva její pleti a její tělesná krása vypadala jako namalována malířem, který se řídil popisy velkých
básníků. Její ňadra byla popsána jako nepříliš velká, coţ naznačuje, ţe byla docela mladá, ne starší neţ
třináct nebo čtrnáct let. Svou krásou měla hlavně upoutat Kršnovu pozornost. Princové obdivovali její
krásné rysy, ale ona nebyla vůbec domýšlivá. Její oči těkaly, a kdyţ se skromně usmála jako nevinná
dívka, její zuby připomínaly lotosové květy. Očekávajíc, ţe ji Kršna kaţdým okamţikem unese, vracela
se zvolna domů. Pohybovala se jako labuť a rolničky jí na kotnících slabě cinkaly.
Jiţ dříve bylo vysvětleno, ţe hrdinní vládci byli tak uchváceni Rukmininou krásou, ţe skoro omdleli.
Naplněni chtíčem marně touţili po její ruce, přirovnávajíce svou krásu k její. Šrímatí Rukminí se však
nezajímala o ţádného z nich. Ve svém srdci pouze očekávala, ţe Kršna přijde a unese ji. Kdyţ si
upravovala ozdoby na prstech levé ruky, náhodně pohlédla na prince a mezi nimi spatřila Kršnu.
Ačkoliv Ho nikdy předtím neviděla, neustále na Něho myslela, a proto Ho bez obtíţí rozeznala mezi
všemi vladaři. Kršna se nestaral o ostatní prince a okamţitě vyuţil situace. Posadil Rukminí na svůj
vůz, na kterém vlála zástava zobrazující Garudu. Pomalu se nebojácně rozjel, unášeje s sebou Rukminí,
jako kdyţ lev odnáší jelena smečce šakalů. Mezitím se na scéně objevil Balaráma s vojáky jaduovské
dynastie.
Dţarásandha, jehoţ Kršna mnohokrát porazil, začal řvát: ,,Jak je to moţné? Kršna nám bez zábran
krade Rukminí! Co z toho, ţe jsme hrdinní lučištníci? Moji milí princové, jen se podívejte! Ztrácíme
pověst! Je to, jako kdyţ šakal odnáší lvovi kořist!``
53) Jak Kršna porazil všechny krále a unesl Rukminí do Dváraky
Všichni králové pod Dţarásandhovým vedením se velice roznítili, ţe Kršna unesl Rukminí. Ohromeni
její krásou spadli ze sedel koní a hřbetů slonů, ale nyní se pomalu zvedali a upravovali si výzbroj.
Chopili se luků a šípů a začali pronásledovat Kršnu na svých vozech, koních a slonech. Narazili však na
válečníky jaduovské dynastie, kteří jim bránili v postupu. Nastala urputná bitva mezi těmito dvěma
bojechtivými skupinami. Králové, kteří pod Dţarásandhovým vedením stáli proti Kršnovi, byli všichni
zkušení bojovníci a stříleli své šípy na jaduovské vojáky, jako kdyţ mrak zaplavuje horu proudy deště.
Narazí-li mrak na horu, zadrţí se, a proto na horách prší mnohem silněji, neţ kdekoliv jinde.
Kršnovi protivníci byli odhodláni, ţe Kršnu porazí a získají Rukminí zpět. Bojovali s Ním jak nejlépe
uměli. Rukminí seděla vedle Kršny a viděla, jak šípy padají na obličeje jaduovských vojáků. Bojácně se
podívala na Kršnu a vyjádřila svůj vděk, ţe jen kvůli ní tolik riskoval. Neklidně mrkala a byla smutná.
Kršna okamţitě porozuměl na co myslí a povzbudil ji těmito slovy: ,,Moje milá Rukminí, neboj se.
Můţeš si být jista, ţe bojovníci jaduovské dynastie zabijí bez prodlení všechny své protivníky.``
Kdyţ Kršna promlouval k Rukminí, přestali jaduovští velitelé, vedeni Šrí Balarámou, který je také
znám jako Sankaršana nebo Gadádhara, tolerovat drzý postoj útočníků a začali střílet šípy na jejich
koně, slony a povozy. Bitva se stupňovala a nepřátelští princové a vojáci padali ze svých koní, slonů a
povozů. V okamţiku padly na zem miliony hlav, ozdobené helmami a náušnicemi. Ruce vojáků byly
odřezány společně s jejich luky, šípy a kyji; hlavy se hromadily na hlavách, koně na koních. Všichni
pěšáci, velbloudi, sloni a mezkové padali s useknutými hlavami.
Kdyţ nepřátelé, vedeni Dţarásandhou, zjistili, ţe pomalu prohrávají bitvu, nepovaţovali za moudré
riskovat poráţku kvůli Šišupálovi. On sám měl bojovat a vysvobodit Rukminí z Kršnových rukou.
Vojáci viděli, ţe Šišupála nebyl schopný bojovat s Kršnou a rozhodli se neztrácet zbytečně sílu.
Rozhodli se bitvu ukončit a rozešli se.
Někteří princové ze zdvořilosti odešli za Šišupálou. Viděli, ţe byl znechucen, jako muţ, který ztratí
svou ţenu. Jeho obličej vyschnul, ztratil veškerou energii a tělesný lesk jeho těla vyprchal. Oslovili
Šišupálu takto: ,,Náš milý Šišupálo, nenech se odradit. Náleţíš ke královskému řádu a jsi největší mezi
bojovníky. Pro osobu jako ty nemůţe být řeči o strasti nebo radosti, protoţe ţádná z těchto situací
netrvá věčně. Dodej si odvahy. Nebuď smutný nad tímto pomíjivým zvratem. Nejsme přece konečnými
herci. Tak jako loutky tancují v rukách kouzelníka, tancujeme po vůli Nejvyššího a na základě Jeho
milosti zaţíváme utrpení nebo se radujeme. Měli bychom být vyrovnaní za všech okolností.``
Celou katastrofální poráţku způsobila závistivá povaha Rukminíného staršího bratra Rukmího.
Zklamaně se díval, jak Kršna násilím unáší jeho sestru, neboť plánoval, ţe ji provdá za Šišupálu. Rukmí
a jeho přítel, nastávající švagr Šišupála, se vrátili do svých domovů. Rukmí byl tak nervózní, ţe se
rozhodl Kršnu osobně poučit. Sestavil vojsko z vlastních bojovníků, které se skládalo z několika tisíc
slonů, koní, povozů a pěšáků, a takto vyzbrojen se vydal za Kršnou do Dváraky. Aby zdůraznil svůj
věhlas, všem vracejícím se králům slíbil: ,,Nemohli jste pomoci Šišupálovi, aby se oţenil s mou sestrou
Rukminí, ale já nemohu dovolit, aby ji odnesl Kršna. Dám Mu na vyučenou. Nyní se za Ním vydám.``
Uvedl se jako velký vojevůdce a zapřísáhl se před všemi princi: ,,Dokud Kršnu v boji nezabiji a
nevytrhnu svou sestru z Jeho spárů, nevrátím se do svého hlavního sídla, Kundiny. Skládám před vámi
tento slib a uvidíte, ţe ho splním.`` Po těchto vychloubavých slovech skočil rychle do vozu a poručil
svému vozataji, aby pronásledoval Kršnu. Řekl: ,,Chci s ním okamţitě bojovat. Ten pasák zpyšněl z
toho, jak lstivě bojoval s kšatriji, ale dnes Ho poučím. Ostrými šípy Ho poučím za to, ţe měl tu drzost a
unesl mou sestru.`` Takto hlupák Rukmí vykřikoval nestoudné vyhrůţky, neznaje rozsah sil a činností
Nejvyšší Osobnosti Boţství.
Z velké hlouposti se brzy objevil před Kršnou a řekl Mu: ,,Zastav na chvíli a bojuj se mnou!`` Poté, co
to dořekl, napjal luk a vystřelil na Kršnu tři šípy. Potom Kršnu odsoudil jako nejohavnějšího potomka
jaduovské dynastie a poţádal Ho, aby si před něho na chvíli stoupl, aby Mu dal na vyučenou. ,,Ukradls
mou sestru jako vrána, která ukrade přepuštěné máslo určené k oběti. Jsi pyšný na svou vojenskou moc,
ale neumíš bojovat podle pravidel. Ukradl jsi mou sestru; nyní Ti pomohu od Tvé falešné pýchy. Můţeš
si ji ponechat jen do doby, dokud Tě navţdy nezarazím do země svými šípy.``
Jakmile Šrí Kršna uslyšel Rukmího bláznivá slova, okamţitě vystřelil šíp a přestřelil tětivu jeho luku,
čímţ mu znemoţnil, aby pouţil dalšího šípu. Rukmí se však okamţitě chopil jiného luku a vystřelil na
Kršnu dalších pět šípů. Jelikoţ Rukmí zaútočil na Kršnu podruhé, Kršna mu znovu přestřelil tětivu.
Rukmí uchopil třetí luk a Kršna znovu tětivu přestřelil. Tentokrát chtěl Kršna poučit Rukmího a
vystřelil na něho šest šípů a poté dalších osm, přičemţ čtyřmi šípy zabil čtyři koně, jedním vozataje a
zbývajícími třemi rozsekal horní část Rukmího vozu, včetně zástavy.
Jakmile Rukmí vystřílel všechny šípy, chopil se mečů, štítů, trojzubců, kopí a podobných zbraní,
kterých se pouţívá v boji muţe proti muţi, ale Kršna je okamţitě zneškodnil stejným způsobem. Jelikoţ
Kršna neustále mařil Rukmího pokusy, Rukmí uchopil meč a rychle se rozběhl ke Kršnovi, jako kdyţ
moucha letí do ohně, ale jakmile k Němu doběhl, Kršna rozbil jeho zbraň na kousky. Tentokrát vytáhl
Kršna svůj ostrý meč a chystal se Rukmího bezprodleně zabít, ale jeho sestra, Rukminí, která
porozuměla, ţe Kršna nyní jejímu bratrovi nepromine, klesla u Jeho lotosových nohou a ţalostivým
hlasem začala úpěnlivě prosit svého manţela, třesouc se po celém těle.
Rukminí nejdříve oslovila Kršnu jako Jógéšvaru. Jógéšvara znamená ,,ten, kdo vlastní neomezené
bohatství a energii``. Kršna vlastní neomezené bohatství a neomezenou energii, zatímco Rukminin bratr
měl pouze omezenou vojenskou moc. Kršna je nekonečný a neomezený, zatímco činy Rukminina bratra
jsou omezené na kaţdém kroku ţivota. Rukmí se proto nedá přirovnat ani k nepatrnému hmyzu před
Kršnovou nekonečnou sílou. Rukminí také oslovila Kršnu jako Boha bohů. Existuje mnoho mocných
polobohů jako Brahmá, Šiva, Indra, Čandra a Varuna, ale Kršna je Pánem všech, zatímco Rukminin
bratr nebyl jen pouhou lidskou bytostí, ale byl ve skutečnosti nejniţší ze všech, protoţe nerozuměl
Kršnovu postavení. Jinými slovy, člověk, který nemá ponětí o skutečném postavení Kršny, je nejniţší v
lidské společnosti. Rukminí potom oslovila Kršnu jako Mahábhudţu, coţ znamená ,,s neomezenou
silou``. Také oslovila Kršnu jako Dţagatpatiho, tj. ,,pána celého vesmírného projevu``. Její bratr byl ve
srovnání s Kršnou pouze obyčejný princ.
Tímto způsobem Rukminí přirovnala postavení Rukmího s Kršnovým postavením a citově naléhala na
svého manţela, aby nezabíjel jejího bratra v příznivém okamţiku jejího spojení s Kršnou a prominul
mu. Jinými slovy, ukázala své skutečné postavení jako ţena. Byla ráda, ţe získala Kršnu za manţela v
okamţiku, kdy měla být provdána za někoho jiného, ale nechtěla to za cenu ztráty ţivota svého staršího
bratra, který konec konců miloval svou mladší sestru a chtěl, aby se provdala za muţe, jenţ byl podle
jeho úsudku lepší. Zatímco se Rukminí modlila ke Kršnovi o ţivot svého bratra, celá se třásla,
následkem čehoţ se uvolnily ozdoby na jejím těle a rozkutálely se po zemi. Z úzkosti vyschl její obličej
a zalykala se. Rukminí byla tak zmatena, ţe padla na zem a Šrí Kršna se ihned slitoval a pošetilého
Rukmího nezabil. Zároveň ho však chtěl mírně potrestat. Svázal ho kusem látky a uřízl mu kousek
knírku, vousů a vlasů, ponechávaje chomáčky tu a tam.
Kdyţ Kršna jednal s Rukmím tímto způsobem, vojáci jaduovské dynastie pod vedením Balarámovým
rozdrtili celou Rukmího armádu, jako kdyţ slon ve vodní nádrţi rozmetá křehké stvoly lotosových
květů. Jinými slovy, tak jako slon při koupeli ve vodě rozdupe lotosové květy, rozbila vojenská síla
Jaduovců Rukmího jednotky.
Jakmile velitelé jaduovských vojsk došli ke Kršnovi, překvapilo je, v jakém stavu je Rukmí. Zvláště
Šrí Balaráma se slitoval nad svou švagrovou, která se právě provdala za Jeho bratra. Osobně Rukmího
odvázal, aby ji potěšil, a aby ji potěšil ještě více, pokáral Kršnu jako Jeho starší bratr: ,,Kršno, to, cos
udělal, není vůbec pěkné. Tato ohavnost se příčí Našim rodinným tradicím! Ustříhnout někomu vlasy a
oholit mu knírek a vousy je skoro jako bys ho zabil. Rukmí je lump, a ať je jakýkoliv, stal nyní se
Naším švagrem a jsme s ním zpřízněni. Neměl jsi ho uvést do této situace.``
Poté, aby uklidnil Rukminí, jí řekl: ,,Netrap se nad tím, ţe Tvůj bratr byl takto zohaven. Všichni trpíme
nebo se těšíme z výsledků našich vlastních činností.`` Šrí Balaráma chtěl ujistit Rukminí, ţe se neměla
trápit kvůli následkům svého bratra, které si zavinil svým chováním. Nebylo zapotřebí, aby měla soucit
k takovému bratru.
Šrí Balaráma se opět obrátil ke Kršnovi a řekl: ,,Můj milý Kršno, i kdyţ se příbuzný dopustí omylu, za
který si zasluhuje smrt, mělo by mu být prominuto, neboť uvědomí-li si svou vlastní chybu, vědomí
samotné je jako smrt. Proto ho není třeba zabíjet.``
Balaráma se opět obrátil k Rukminí a poučil ji, ţe obvyklá povinnost kšatrijů v lidské společnosti je
stanovena tak, ţe podle bojových zásad se i vlastní bratr můţe stát nepřítelem. Kšatrija pak neváhá zabít
i svého vlastního bratra. Šrí Balaráma chtěl poučit Rukminí, ţe Rukmí a Kršna jednali správně, kdyţ si
navzájem neprokázali milost navzdory skutečnosti, ţe náleţeli do stejné rodiny. Šrí Balaráma sdělil
Rukminí, ţe kšatrijové jsou typickou ukázkou hmotného způsobu ţivota. Stanou se domýšliví, kdykoliv
se jedná o zvýšení hmotného zisku. Dojde-li proto k boji mezi dvěma válkychtivými kšatriji o
království, zem, bohatství, ţeny, věhlas nebo moc, snaţí se vrhnout jeden druhého do nejnepříjemnější
situace. Balaráma vysvětlil Rukminí, ţe její náklonnost k jejímu bratrovi Rukmímu, který znepřátelil
tolik osob, bylo nepřirozené uvaţování hodící se na obyčejného materialistu. Charakter jejího bratra
nebyl vůbec hodný úcty vzhledem k tomu, jakým způsobem jednal se svými přátely, a přesto s ním
Rukminí cítila soucit jako obyčejná ţena. Byla k Rukmímu shovívavá, ačkoliv nebyl hodný být jejím
bratrem.
,,Kromě toho,`` pokračoval Balaráma, ,,lidé v tělesném pojetí ţivota obvykle povaţují někoho za
přítele či nepřítele, nebo k někomu mají neutrální vztah. Takoví pošetilci jsou zmateni iluzorní energií
Nejvyššího Pána. Duše má stejnou čistou kvalitu v jakémkoliv hmotném vtělení, ale ti, kteří jsou
hloupí, vidí pouze tělesné rozdíly mezi zvířaty a lidmi, mezi učenci a nevědomci, mezi bohatými a
chudými, coţ jsou pouze obaly čisté duše. Dělat rozdíly, jeţ se zakládají víceméně na těle, je jako
rozlišovat mezi různými druhy ohně podle toho, jakého paliva se pouţívá. Palivo můţe mít různou
velikost a tvar, ale v plamenech, které z něho vycházejí, takové rozdíly nejsou. Na obloze rovněţ
neexistují rozdíly pokud jde o velikost a tvar.``
Tímto způsobem je Balaráma uklidnil svými morálními a etickými pokyny. Dále řekl: ,,Toto tělo je
částí hmotného projevu. Ţivá bytost neboli duše se ve spojení s hmotou stěhuje z jednoho těla do
druhého vzhledem k iluzornímu poţitku a toto stěhování je známo jako hmotná existence. Stykem ţivé
bytosti s hmotným světem nevzniká ani scelení, ani rozklad. Moje ctnostná švagrová, duše je
pochopitelně příčinou hmotného těla, tak jako slunce umoţňuje vidět a je příčinou sluneční záře a tvarů
hmotného projevu. Příklad sluneční záře a hmotného projevu je velmi názorný k pochopení styku ţivé
bytosti s hmotným světem. Slunce vychází ráno a teplo a světlo se zvolna šíří v průběhu celého dne.
Slunce je příčinou všech hmotných tvarů a podob, neboť díky slunci dochází ke sloučení a rozkladu
hmotných prvků. Jakmile však slunce zapadne, celé stvoření není více spojeno se sluncem, jeţ přechází
z jednoho místa na druhé. Kdyţ slunce postupuje z východu na západ, výsledky, jeţ způsobilo na
východní polokouli, zůstávají, ačkoliv slunce samotné je viditelné na západní polokouli. Ţivá bytost
podobně přijme nebo vytváří různá těla a různé tělesné vztahy za určitých okolností, ale jakmile opustí
současné tělo a přijme jiné, nemá nic společného s dřívějším tělem. Stejným způsobem nemá ţivá
bytost nic společného s dalším tělem, které přijme. Nikdy není ve styku s tělesným znečištěním. Vznik a
zánik těla proto nemá nic společného s ţivou bytostí, tak jako narůstání a ubývání měsíce nemá nic
společného s měsícem. Kdyţ měsíc narůstá, mylně si myslíme, ţe se zvětšuje, a kdyţ ubývá, myslíme si,
ţe se zmenšuje. Měsíc je ve skutečnosti stále stejný. Nemá nic společného s tím, zda ubývá či narůstá.
Vědomí hmotné existence lze přirovnat ke spánku a snění. Kdyţ člověk spí, zdá se mu o mnoha
neskutečných věcech a následkem toho je podmíněn různým druhům strastí a radostí. Je-li někdo
podobně ve snu hmotného vědomí, trpí následkem toho, ţe v hmotné existenci přijímá tělo a opět je
opouští. Opakem tohoto hmotného vědomí je uvědomování si Kršny. Jinými slovy - kdyţ se člověk
povýší na úroveň uvědomování si Kršny, osvobodí se od klamného pojetí ţivota.``
Takto poučil Šrí Balaráma Rukminí a Kršnu o duchovním poznání. Pak oslovil svoji švagrovou:
,,Sladká usměvavá Rukminí, netrap se mylnými dojmy, které způsobila nevědomost. Pouze mylné
představy činí člověka nešťastným, coţ můţe být okamţitě odstraněno rozmlouváním o filozofii
skutečného ţivota. Raduj se pouze na této úrovni.``
Jakmile Rukminí slyšela takové osvětlující pokyny od Šrí Balarámy, okamţitě se uklidnila a rozveselila
a přizpůsobila svou mysl, která byla rozrušena událostmi týkajícími se poniţujícího postavení jejího
bratra Rukmího. Rukmí nesplnil svůj slib a neuspěl ve svém poslání. Odešel se svými vojsky, aby
porazil Kršnu a vysvobodil svou sestru, ale místo toho ztratil všechny vojáky a vojenské vybavení a
dostalo se mu osobního potupení. Rukmí byl velice smutný, ale milostí Pána zůstal naţivu a mohl ţít
tak, jak mu bylo určeno. Jelikoţ byl kšatrija, pamatoval si slib, kterým se zavázal, ţe se nevrátí do
svého sídelního města Kundiny, dokud nezabije Kršnu a nevysvobodí svou sestru. Protoţe se mu to
nepodařilo vykonat, zlostně se rozhodl, ţe se nevrátí do svého hlavního města, ale ţe si postaví malou
chýšku ve vesnici Bhókadţakatě, kde ţil aţ do konce ţivota.
Poté, co Kršna porazil všechny protivníky a násilím unesl Rukminí, zavezl ji do svého hlavního města
Dváraky a oţenil se s ní podle védských obřadních zásad. Po svatbě se Kršna stal jaduovským králem
ve Dvárace. Všichni obyvatelé se radovali ze svatby Kršny a Rukminí a ve všech domech se konaly
velké oslavy. Obyvatelé Dváraky měli takovou radost, ţe se oblékli do nejlepších šatů, ozdobili se
nejlepšími klenoty a odešli předat dary podle svých moţností manţelské dvojici, která právě uzavřela
sňatek. Všechny domy v Jadupurí (Dvárace) zdobily vlajky, girlandy a květy. U kaţdého domu byla
postavena zvláštní brána k oslavě této události a na obou stranách brány stály velké nádoby naplněné
vodou. Celé město zaplavila vůně kouřících tyčinek a v noci bylo osvětleno tisíci lampičkami, které
zdobily všechny budovy.
Celá Dváraka byla ve slavnostní náladě u příleţitosti oslav Kršnovy svatby s Rukminí a byla bohatě
ozdobena listy z banánových palem a arakových stromů. Tyto dva stromy přinášejí štěstí při různých
obřadech. Také tam bylo shromáţděno mnoho slonů, kteří nesli různé krále z jednotlivých zpřízněných
království. Kdyţ sloni někde zahlédnou menší rostliny nebo stromy, mají ve zvyku je ze zábavy
vytrhávat ze země a házet jimi sem a tam. Sloni, kteří se zúčastnili této slavnosti, také vytrhávali
banánovníky a arakové stromy, ale navzdory opojné činnosti slonů vypadalo celé město velice pěkně se
stromy poházenými všude.
Spřátelené krále Kuruovců a Pánduovců zastupovali Bhíšma, Dhrtaráštra, pět bratří Pánduových, král
Drupada, král Santardana a Rukminin otec Bhíšmaka. Ze začátku panovalo mezi oběma rody
nedorozumění vzhledem k tomu, ţe Kršna unesl Rukminí, ale Bhíšmaka, král vidarbhský se nakonec
svatebního obřadu zúčastnil, přemluven Balarámou a mnoha světci. Únos samotný nebyl veselou
událostí v království vidarbhském, ale únosy nebyly mezi kšatriji nic neobyčejného. Byly ve skutečnosti
běţné téměř při všech svatbách. Král Bhíšmaka chtěl stejně jiţ od počátku darovat svou krásnou dceru
Kršnovi. Jeho přání se nakonec splnilo a s radostí se zúčastnil svatebního obřadu, přestoţe jeho
nejstarší syn byl potupen v bitvě. V Padma Puráně se říká, ţe Mahárádţa Nanda a pasáčci z Vrndávany
se také slavnosti zúčastnili. Králové z království Kuru, Srňdţaja, Kékaja, Vidrabha a Kunti přijeli do
Dváraky při této příleţitosti se svými královskými doprovody.
Příběh o tom, jak Kršna unesl Rukminí, byl zbásněn a velcí básníci jej všude přednášejí. Všichni
shromáţdění králové, a zvláště jejich dcery byli ohromeni, a kdyţ se doslechli o Kršnových hrdinských
činech, byli velice potěšeni. Všichni návštěvníci, stejně jako obyvatelé Dváraky, měli radost z toho, ţe
Kršna a Rukminí jsou spolu. Nejvyšší Pán, udrţovatel všech, a Bohyně štěstí byli spojeni a všichni lidé
měli nesmírnou radost.
54) Pradjumna, syn Kršny a Rukminí
Říká se, ţe Amor, který je přímou částí Šrí Vásudévy, a kterého dříve Šiva z hněvu spálil na prach, se
narodil v Rukmininém lůně, kde ho zplodil Kršna. Je to Kámadéva, polobůh nebeských planet, zvláště
schopný vyvolat smyslné touhy. Nejvyšší Osobnost Boţství, Kršna, má mnoho nedílných součástí, ale
Kršnovy čtyřnásobné expanze - Vásudéva, Sankaršana, Pradjumna a Aniruddha - jsou přímo na
Višnuově úrovni. Káma, neboli polobůh Amor, který se později narodil Rukminí, se také jmenoval
Pradjumna, ale nejedná se o Pradjumnu z Višnuovy kategorie. Náleţí do skupiny
ale vzhledem k tomu, ţe má zvláštní moc polobohů, je nedílnou součástí Pradjumnovy nadlidské moci.
Gósvámíové z Vrndávany došli k tomuto závěru. Kdyţ Šiva z hněvu spálil Amora na prach, Amor
splynul s Vásudévovým tělem, a aby znovu získal tělo, byl zplozen v Rukmininém lůně samotným
Kršnou. Tak se narodil jako Kršnův syn známý pod jménem Pradjumna. Zplodil ho přímo Kršna, a
proto se jeho vlastnosti velice podobaly Kršnovým.
V té době také ţil démon Šambara, kterému bylo předurčeno, ţe ho Pradjumna zabije. Démon Šambara
znal svůj osud, a jakmile se dozvěděl o Pradjumnově narození, proměnil se v ţenu a unesl novorozeně z
mateřského domu, kdyţ mu ještě nebylo ani deset dní. Vzal je a hodil do moře. Říká se však: ,,Nikdo
nemůţe zabít toho, koho Kršna chrání, a nikdo nemůţe ochránit toho, komu je předurčeno, ţe ho Kršna
zabije.`` Kdyţ byl Pradjumna hozen do moře, velká ryba ho okamţitě spolkla. Později ji vylovil jeden
rybář a prodal ji démonovi Šambarovi. V démonově kuchyni pracovala sluţebná, která se jmenovala
Májávatí. Tato ţena byla původně Amorovou ţenou a jmenovala se Rati. Kdyţ byla ryba předána
démonovi Šambarovi, ujal se jí jeho kuchař, který ji chtěl proměnit v chutné rybí jídlo. Démoni a
rákšasové jedí s oblibou maso, ryby a podobná nevegetariánská jídla. Démoni jako Rávana, Kansa a
Hiranjakašipu jedli maso neomezeně, ačkoliv se narodili bráhmanským a kšatrijským otcům. Tento
zvyk i nadále v Indii převládá a ti, kdo jedí maso a ryby, se obvykle nazývají démoni a rákšasové.
Kdyţ kuchař rozkrojil rybu, našel v jejích útrobách pěkné dítě, jeţ okamţitě předal Májávatí, která v
kuchyni pomáhala. Májávatí překvapilo, jak takové překrásné děťátko mohlo přeţít v rybím ţaludku a
celá situace ji zmátla. Pak se objevil velký světec Nárada a vysvětlil jí, jak se Pradjumna narodil, a jak
ho Šambara unesl a hodil do moře. Májávatí věděla, ţe v předešlém ţivotě byla Ratí, manţelkou
Amorovou. Kdyţ byl její manţel spálen rozhněvaným Šivou, stále očekávala, ţe se k ní vrátí v hmotné
podobě. Májávatí právě v kuchyni vařila rýţi a dálovou polévku, ale kdyţ obdrţela krásné dítko a
dozvěděla se, ţe dítě je Amor, její vlastní manţel, přirozeně se dítěte ujala a s velkou náklonností je
vykoupala. Dítě zázračně rychle vyrostlo a během krátké doby se z něho stal hezký mladík. Jeho oči
byly jako okvětní lístky lotosu, měl silné a dlouhé paţe, které sahaly aţ ke kolenům, a kteroukoliv ţenu,
jeţ se na něho podívala, okouzlil svou tělesnou krásou.
Májávatí věděla, ţe její manţel Amor z předešlého ţivota se narodil jako Pradjumna a vyrostl v
takového pěkného mladíka. Také ji postupně okouzlil a naplnila ji tělesná touha. Usmívala se na něho s
ţenskou přitaţlivostí a vyjádřila touhu po pohlavním spojení. Pradjumna se jí proto dotázal: ,,Jak je
moţné, ţe ses ke mně nejdříve chovala s náklonností matky a nyní vyjadřuješ touhy smyslné ţeny? Co
způsobilo tuto změnu?`` Rati zodpověděla jeho otázku takto: ,,Můj milý pane, jsi Kršnův syn. Nebyl jsi
ani deset dní starý, kdyţ tě ukradl démon Šambara a hodil do vody, kde tě spolkla ryba. Pak ses dostal
pod mou ochranu, ale ve skutečnosti jsem byla tvou ţenou v tvém předešlém ţivotě, kdy jsi byl Amor.
Moje milostné projevy nejsou proto vůbec nevhodné. Šambara tě chtěl zabít a je obdařen různými
mystickými silami, a proto ho, prosím, rychle zabij svými boţskými silami, dříve neţ se znovu pokusí tě
zabít. Od doby, kdy ses ztratil, Rukminí déví se velice rmoutí jako ptačí matka, která ztratila své děti.
Má tě velice ráda, ale jelikoţ jsi byl unesen, ţije jako kráva, která se trápí nad ztrátou svého telátka.``
Májávatí měla znalosti o nadpřirozených silách. Nadpřirozené síly jsou obvykle známy jako májá a lze
je překonat jinou nadpřirozenou silou, která se nazývá mahámájá. Májávatí ovládala mystickou sílu
mahámáju a obdařila jí Pradjumnu, aby mohl porazit Šambarovy mystické síly. Pradjumna okamţitě
odešel za démonem Šambarou, obdařen silami své ţeny, a vyzval ho na souboj. Oslovil ho silným
hlasem, aby ho vyprovokoval k boji. Pradjumnova slova démona Šambaru poníţila a Šambara se cítil
jako had, kterého někdo kopl. Had nesnese, aby se ho nohou dotklo nějaké zvíře nebo člověk a
okamţitě je uštkne.
Šambara pociťoval Pradjumnova slova jako kopanec. Okamţitě se chopil svého kyje a stoupl si před
Pradjumnu, připraven k boji. Démon sténal, vydával zvuk připomínající hřmění a nenávistně
Pradjumnu tloukl kyjem, jako kdyţ blesk bije do hory. Pradjumna se bránil svým kyjem a několikrát
démona mocně udeřil. Bitva mezi Šambarásurou a Pradjumnou nabyla váţnosti.
Šambarásura ovládal mystické síly a dokázal se vznést do vzduchu, odkud mohl bojovat. Mnohým
mystickým kouskům se naučil od démona jménem Maja. Vznesl se do nebe a začal na Pradjumnu vrhat
různé druhy nukleárních zbraní. Pradjumna vyvolal jinou mystickou sílu, aby odstranil účinek
Šambarásurových mystických sil. Tato mystická síla, která je známá jako
, se liší od
černých mystických sil a zakládá se na kvalitě dobra. Šambara zjistil, ţe nemůţe podceňovat svého
protivníka a vyhledal pomoc v různých démonských mystických silách, které patří guhjakům,
gandharvům, pišáčům, hadům a rákšasům. Démon pouţil mystických sil a hledal útočiště v
nadpřirozených jevech, ale Pradjumna mohl zničit jeho síly svrchovanou mocí mahávidji. Kdyţ
Šambarásuru porazil, uchopil svůj meč a usekl mu hlavu, kterou zdobila koruna a drahé kameny. Po
démonově smrti začali všichni polobozi na vyšších hvězdných soustavách shazovat na Pradjumnu deště
květů.
Pradjumnova ţena Májávatí uměla létat ve vzduchu, a proto dorazili do města jeho otce, Dváraky,
vzdušnou cestou. Přeletěli nad Kršnovým palácem a snesli se dolů jako bouřkový mrak. Vnitřní část
paláce se nazývá
(soukromé pokoje). Pradjumna a Májávatí tam viděli mnoho ţen a
posadili se mezi ně. Kdyţ ţeny uviděly Pradjumnu, který měl dlouhé paţe, vlnité vlasy, krásné oči a
usměvavé červené líce, byl oděn do namodralých šatů a odzdoben drahokamy a šperky, nepoznali v
něm Pradjumnu, ale spletli si ho s Kršnou. Kršnův náhlý příchod je zaskočil a chtěly se schovat v
různých koutech paláce.
Kdyţ však zjistily, ţe Pradjumna neměl všechny Kršnovy rysy, ze zvědavosti se vrátily, aby si ho a
jeho ţenu Májávatí prohlédly. Dohadovaly se, kdo je, protoţe byl tak neobyčejně krásný. Mezi ţenami
byla Rukminí déví, která byla stejně krásná a měla stejně krásné lotosové oči. Při pohledu na
Pradjumnu si přirozeně vzpomněla na svého syna a mateřskou náklonností jí začalo téci mléko z prsou.
Uvaţovala: ,,Kdo je tento krásný mladík? Je nejhezčí ze všech. Která šťastná mladá ţena ho počala ve
svém lůně a stala se jeho matkou? A kdo je ta dívka, která ho doprovází? Jak se setkali? Vzpomenu-li si
na svého syna, kterého mi ukradli, mohu jen hádat, ţe asi dospěl do stejného věku jako tento hoch,
jestliţe někde ţije.`` Rukminí intuitivně poznala, ţe Pradjumna byl její vlastní ztracený syn. Viděla, ţe
připomíná Kršnu ve všech směrech. Nesmírně ji překvapilo, jak Pradjumna získal všechny Kršnovy
rysy. Nabyla jistotu, ţe tento mladík musí být její dospělý syn, protoţe k němu pociťovala velkou
náklonnost a jako příznivé znamení se její levá paţe začala třást.
V tomto okamţiku se Šrí Kršna, společně se svým otcem Vasudévou a matkou Dévakí, objevil v
místnosti. Kršna, Nejvyšší Osobnost Boţství, věděl všechno, ale přesto za této situace mlčel. Na
Kršnovo přání sem také přišel velký světec Nárada a prozradil všechny události - jak byl Pradjumna
ukraden z mateřského domu, jak vyrostl a jak sem přišel se svou ţenou Májávatí, která byla v
předešlém ţivotě ţenou Amorovou a jmenovala se Rati. Kdyţ se všichni dozvěděli o Pradjumnově
záhadném zmizení a o tom, jak byl nalezen, byli velice překvapeni, ţe dostali zpátky svého mrtvého
syna, kdyţ jeho návrat byl jiţ beznadějný. Jakmile porozuměli, ţe před nimi stojí Pradjumna, přivítali
ho s velkým potěšením. Jeden po druhém, všichni rodinní členové - Dévakí, Vasudéva, Šrí Kršna, Šrí
Balaráma, Rukminí a všechny ţeny - objali Pradjumnu i jeho ţenu Májávatí. Zpráva o Pradjumnově
návratu se rozletěla po Dvárace a všichni překvapení obyvatelé se dostavili s touhou vidět ztraceného
Pradjumnu. ,,Mrtvý syn se vrátil zpátky,`` říkali, ,,co můţe více potěšit?``
Šríla Šukadéva Gósvámí vysvětlil, ţe ze začátku všechny Pradjumnovy vlastní i nevlastní matky ho
omylem povaţovaly za Kršnu a styděly se, neboť byly zasaţeny touhou po milostné lásce. Vysvětluje se
to tak, ţe Pradjumna vypadal stejně jako Kršna a ţe je ve skutečnosti samotný Amor. Není třeba se
pozastavovat nad tím, ţe si ho Pradjumnovy matky a ostatní ţeny takto spletly. Z tohoto popisu je
zřejmé, ţe Pradjumnovy tělesné rysy byly tak podobné Kršnovým, ţe dokonce i jeho vlastní matka si ho
spletla s Kršnou.
55) Příběh o drahokamu Sjamantaka
V kraji patřícímu ke Dvárace ţil král Satrádţit. Byl velkým oddaným boha slunce, od něhoţ dostal za
odměnu drahokam nazvaný Sjamantaka, kvůli kterému vyvstalo nedorozumění mezi králem
Satrádţitem a jaduovskou dynastií. Později byla celá záleţitost vyřízena, kdyţ Satrádţit dobrovolně
daroval svou dceru Satjabhámu společně s drahokamem Kršnovi. Kršna se neoţenil jen se
Satjabhámou, ale také s Dţámbavatí, Dţámbavánovou dcerou, díky drahému kamenu Sjamantaka. Obě
svatby se konaly před Pradjumnovým příchodem popsaným v předešlé kapitole. Jak král Satrádţit
urazil Jaduovce a jak později přišel k rozumu a nabídl svou dceru a drahokam Kršnovi, je popsáno
následovně.
Král Satrádţit byl velkým oddaným boha slunce a vyvinul k němu velmi přátelský vztah. Bůh slunce z
něho měl radost a daroval mu neobyčejný drahokam Sjamantaka. Satradţit vypadal skoro jako samotný
bůh slunce, kdyţ nosil tento drahokam v medailonku na krku. S drahokamem na krku vstoupil do
Dváraky a lidé si mysleli, ţe bůh slunce přišel do města, aby navštívil Kršnu. Věděli, ţe Kršna je
Nejvyšší Osobnost Boţství a ţe Ho proto někdy navštěvovali polobozi. Všichni obyvatelé, kromě
Kršny, tedy povaţovali Satrádţita za samotného boha slunce, kdyţ navštívil Dváraku. Krále Satrádţita
znali, ale nikdo ho nemohl poznat, vzhledem k oslňující záři, která vycházela z drahokamu.
Někteří vlivní obyvatelé Dváraky hned odešli za Kršnou, aby Ho zpravili o tom, ţe Ho přijel navštívit
bůh slunce, povaţujíce mylně Satrádţita za boha slunce. Kršna hrál právě šachy. Jeden z urozených
občanů řekl: ,,Můj milý Pane Narájano, jsi Nejvyšší Osobnost Boţství. Ve své úplné expanzi jako
Nárájana, neboli Višnu, drţíš v rukou různé znaky - lasturu, disk, kyj a lotosový květ. Jsi ve skutečnosti
majitelem všeho, ale navzdory tomu, ţe jsi Nejvyšší Osobnost Boţství, Nárájana, sestoupil jsi do
Vrndávany, abys jednal jako dítě matky Jašódy, která se Tě občas pokoušela svázat provazy, a jsi proto
znám pod jménem Dámódara.``
Obyvatelé Dváraky přijímali Kršnu jako Nejvyšší Osobnost Boţství, Nárájanu, coţ později potvrdil
velký májávádský filozofický vůdce Šankaráčárja. Tím, ţe přijal Pána jako neosobního, nezamítl Jeho
osobní podobu. Vše, co má v hmotném světě tvar, je podmíněno stvoření, ale protoţe Nejvyšší
Osobnost Boţství, Nárájana, nemá hmotnou podobu, která by byla takto omezena, Šankaráčárja řekl, ţe
Bůh je neosobní, aby přesvědčil hloupé lidi, kteří povaţují Kršnu za obyčejnou lidskou bytost. Tato
neosobnost znamená, ţe Kršna není osoba v hmotném slova smyslu. Je transcendentální osoba bez
hmotného těla.
Obyvatelé Dváraky oslovili Kršnu nejen jménem Dámódara, ale také Góvinda, coţ naznačuje, ţe
Kršna má velmi rád krávy a telátka, a aby poukázali na svůj důvěrný vztah ke Kršnovi, oslovili Ho
jménem Jadunandana, protoţe se narodil jako Vasudévův syn v jaduovské dynastii. Obyvatelé Dváraky
věděli, ţe oslovují Kršnu, nejvyššího pána celého vesmíru. Oslovovali Kršnu různými způsoby a byli
hrdi na to, ţe jsou obyvateli Dváraky, jelikoţ mohou vidět Kršnu denně.
Kdyţ Satrádţit naštívil Dváraku, obyvatelé byli velice pyšní, neboť se zamysleli nad tím, jak polobozi
chodí navštěvovat Kršnu, ačkoliv ţil v Dvárace jako obyčejná lidská bytost. Řekli Kršnovi o příchodu
boha slunce, jehoţ tělo velice zářilo. Obyvatelé Dváraky potvrdili, ţe příchod boha slunce do Dváraky
nebyl ničím zvláštním, protoţe lidé z celého vesmíru, kteří hledali Nejvyšší Osobnost Boţství, věděli,
ţe se zjevil v rodině Jaduovců a ţil ve Dvárace jako jeden z rodinných členů. Při této příleţitosti
ukázali, jakou z toho měli radost. Kdyţ všudepřítomný Kršna, Osobnost Boţství, vyslechl zprávu svých
občanů, pouze se usmál. Obyvatelé Dváraky Ho potěšili a Kršna je proto poučil, ţe osoba, kterou
popsali jako boha slunce, byl ve skutečnosti král Satrádţit, který navštívil Dváraku, aby se pochlubil
svým bohatstvím v podobě cenného kamene, jenţ dostal od boha slunce.
Satrádţit však Kršnu nenavštívil - byl příliš zaměstnán myšlenkami na drahokam Sjamantaka. Umístil
jej do chrámu, aby ho uctívali bráhmani, které najal za tímto účelem. Toto je příklad hloupého člověka,
který uctívá hmotné věci. V Bhagavadgítě se říká, ţe méně inteligentní lidé uctívají polobohy, kteří byli
stvořeni v tomto vesmíru, aby okamţitě získali výsledky za své plodonosné činnosti. Slovo materialista
označuje toho, kdo se stará o uspokojování smyslů v hmotném světě. Ačkoliv Kršna později poţádal
krále Satrádţita o drahokam, nedostal ho. Satrádţit jej raději umístil v chrámu, aby tam byl uctíván.
Kdo by takový kámen neuctíval? Drahokam Sjamantaka měl takovou moc, ţe denně produkoval velké
mnoţství zlata. Zlato se váţí v jednotce nazvané
Podle védských norem se jedna
rovná přibliţně sedmi kilogramům a jeden
se rovná třinácti kilogramům. Drahokam
produkoval kolem sedmdesáti sedmi kilogramů zlata denně. Z védských písem se kromě toho můţeme
dozvědět, ţe v části světa, kde byl tento drahokam uctíván, nemohl nastat nejen hladomor, ale také se
tam nemohlo přihodit nic nepříjemného, jako mor nebo nemoci.
Šrí Kršna chtěl poučit svět, ţe to nejlepší ze všeho by mělo být darováno vládnoucí osobě státu. Král
Ugraséna vládl mnoha dynastiím a byl také Kršnovým dědem. Kršna tedy poţádal Satrádţita, aby
daroval drahokam Sjamantaka králi Ugrasénovi. Kršna ţádal, aby to nejlepší bylo darováno králi, ale ze
Satrádţita se stal velký materialista následkem toho, ţe uctíval polobohy. Místo aby vyhověl Kršnově
prosbě, povaţoval za moudřejší uctívat drahokam, aby získal 77 kg zlata denně. Materialisté, kteří
mohou získat takové mnoţství zlata, se nezajímají o uvědomování si Kršny. Kršna jim proto někdy
prokáţe zvláštní milost - odebere jim nashromáţděné hmotné bohatství a učiní z nich velké oddané.
Satrádţit však odmítl poslechnout Kršnův příkaz a drahokam nevydal.
Po této události se chtěl Satrádţitův mladší bratr pochlubit bohatstvím své rodiny. Vzal drahokam,
pověsil si jej na krk a na koni odjel do lesa, aby se pyšnil svým hmotným bohatstvím. Kdyţ se
Satrádţitův bratr Praséna projíţděl lesem sem a tam, zaútočil na něho velký lev, zabil ho i s koněm, na
kterém jel, a drahokam odnesl do své jeskyně. Jakmile se o tom dozvědel gorilí král Dţámbaván, zabil
lva v jeskyni a drahokam mu odebral. Dţámbaván byl velkým oddaným Pána jiţ od dob Šrí
Rámačandry, a proto drahokam nepovaţoval za něco příliš potřebného a dal jej svému synovi na hraní.
Satrádţit se však velmi rozzlobil, kdyţ se jeho mladší bratr Praséna nevracel z lesa s drahokamem.
Nevěděl, ţe lev zabil jeho bratra a ţe Dţámbaván zabil lva. Myslel si, ţe Kršna pravděpodobně odebral
drahokam Prasénovi násilím a zabil ho, jelikoţ drahokam chtěl a jinak ho nedostal. Z toho vznikla
zvěst, kterou Satrádţit roznesl po celé Dvárace.
Zvěst, ţe Kršna zabil Prasénu a vzal mu drahokam, se roznesla jako divoký oheň. Kršnovi se nelíbilo,
ţe je takto haněn a rozhodl se jet do lesa a drahokam Sjamantaka najít. Kršna se vydal hledat Prasénu,
Satrádţitova bratra, s několika obyvateli z Dváraky. Posléze ho našli mrtvého a zjistili, ţe ho zabil lev.
Zanedlouho našli také lva, kterého zabil Dţámbaván, jemuţ se obvykle říká Rkša. Zjistili, ţe Rkša zabil
lva rukou, aniţ by pouţil nějaké zbraně. Poté Kršna a obyvatelé Dváraky objevili v lese velký tunel, o
kterém se tvrdilo, ţe vede k Rkšovu domu. Kršna věděl, ţe obyvatelé Dváraky budou mít strach
vstoupit do tunelu, a proto je poţádal, aby počkali venku. Sám vstoupil do tmavého tunelu, aby
vyhledal Rkšu, Dţámbavána. V tunelu viděl, ţe drahý kámen, známý pod jménem Sjamantaka, dostal
Rkšův syn jako hračku. Chtěl drahokam dítěti vzít a stoupl si před ně. Kdyţ chůva, která se starala o
Rkšovo dítě, před sebou uviděla Kršnu, dostala strach. Z obavy, ţe jim odebere drahokam Sjamantaka,
začala hlasitě křičet.
Jakmile Dţambaván uslyšel chůvu naříkat, zlostně přiběhl. Dţámbaván byl ve skutečnosti velkým
oddaným Šrí Kršny, ale protoţe se zlobil, nerozeznal svého pána a povaţoval Ho za obyčejného
člověka. To nám přinese na mysl výrok z Bhagavadgíty, kde Pán radí Ardţunovi, aby se zbavil hněvu,
lačnosti a chtíče, chce-li se povznést na duchovní úroveň. Chtíč, hněv a chamtivost existují v srdci
současně a brání v postupu na duchovní cestě.
Dţámbaván vyzval Kršnu na souboj, nepoznávaje svého pána. Následoval urputný zápas mezi Kršnou
a Dţámbavánem, ve kterém bojovali jako dva supi. Kdykoliv se někde objeví mršina, supi se o kořist
zuřivě porvou. Kršna a Dţámbaván začali nejdříve bojovat se zbraněmi, pak s kameny, pak s velkými
stromy, pak rukama, aţ nakonec do sebe tloukli pěstmi, jejichţ údery připomínaly údery blesku. Kaţdý
z nich očekával, ţe zvítězí nad svým soupeřem, ale boj trval bez přestání několik dní, ve dne v noci.
Takto bojovali dvacet osm dní.
Dţámbavána bolely všechny klouby, a přestoţe byl v té době nejsilnějším tvorem, síla ho prakticky
opustila, neboť byl neustále vystaven úderům Kršnových pěstí. Unavený Dţámbaván zalitý potem se
velice divil. Kdo byl jeho soupeř, který ho tak oslabil? Dţámbaván si uvědomoval svou nadlidskou sílu,
ale kdyţ začal pociťovat únavu následkem Kršnových úderů, pochopil, ţe Kršna nemohl být nikdo jiný,
neţ jeho úctyhodný Pán, Nejvyšší Osobnost Boţství. Tato událost má zvláštní význam pro oddané.
Dţámbaván ze začátku nepoznal Kršnu, protoţe jeho vize byla zakryta hmotným poutem. Lpěl na svém
synovi a velmi cenném drahokamu, který nechtěl ponechat Kršnovi. Kdyţ Kršnu poprvé uviděl, zuřil,
neboť si myslel, ţe Kršna přišel sebrat drahokam. Takové je hmotné postavení - můţeme být jakkoliv
silní, ale to nám nepomůţe, abychom poznali Kršnu.
Kršna se chtěl ze zábavy věnovat zdánlivému boji se svým oddaným. Jak jsme jiţ poznali ze stránek
Šrímad Bhágavatamu, Nejvyšší Osobnost Boţství má všechny vlastnosti a instinkty lidí. Někdy si z
rozmaru přeje soupeřit, aby ukázal svou tělesnou sílu, a kdyţ po tom touţí, zvolí jednoho ze svých
oddaných, který Ho tímto způsobem potěší. Kršna zatouţil po potěšení ze souboje se Dţámbavánem.
Dţámbaván byl ze srdce oddaný, ale nepoznal Kršnu. Kdyţ Mu však slouţil svou tělesnou silou, potěšil
Kršnu zápasem, a okamţitě pochopil, ţe jeho soupeř není nikdo jiný neţ Nejvyšší Pán samotný. Z toho
vyplývá, ţe vykonáváním sluţby porozuměl, kdo je Kršna, neboť Kršnu také někdy potěší zápolení.
Dţámbaván proto řekl Pánu: ,,Můj milý Pane, nyní rozumím, kdo jsi. Jsi Nejvyšší Osobnosti Boţství,
Šrí Višnu, zdroj síly, bohatství, slávy, krásy, moudrosti a odříkání všech.`` Tento Dţámbavánův výrok
je potvrzen ve Védántasútře, kde Nejvyšší Pán prohlašuje, ţe je zdrojem všeho. Dţámbaván označil Šrí
Kršnu jako Nejvyšší Osobnost, Šrí Višnua: ,,Můj milý Pane, jsi stvořitelem stvořitelů vesmírných
záleţitostí.`` Tento výrok je velmi poučný pro obyčejného člověka, kterého překvapují činnosti osoby s
neobyčejným mozkem. Obyčejného člověka udivují vynálezy velkého vědce, ale Dţámbavánův výrok
potvrzuje, ţe ačkoliv vědec můţe stvořit mnoho úţas-ných věcí, je to Kršna, kdo stvořil vědce. Kršna
není tvůrcem jen jednoho vědce, ale milionů a trilionů vědců po celém vesmíru. Dţámbaván dále řekl:
,,Nejsi pouze tvůrcem tvůrců, ale jsi také tvůrcem hmotných prvků, kterými tak zvaní tvůrci
manipulují.`` Vědci vyuţívají fyzických prvků nebo hmotných přírodních zákonů, aby vykonali něco
úţasného, ale ve skutečnosti jsou i tyto zákony a prvky Kršnovým výtvorem. To je pravé vědecké
chápání. Méně inteligentní lidé se nesnaţí pochopit, kdo stvořil mozek vědce a pouze se spokojují s
pohledem na úţasný výtvor nebo vědcův vynález.
Dţámbaván pokračoval: ,,Můj milý Pane, časový faktor, který kombinuje všechny fyzické prvky, je
také Tvým zástupcem. Jsi nejvyšší časový faktor, ve kterém veškeré stvoření vzniká, je udrţováno a
nakonec zaniká. Kromě fyzických prvků a časového faktoru jsou osoby, které ovládají hmotné prvky,
Tvými nedílnými součástmi. Ţivá bytost není nezávislým tvůrcem. Studiem všech faktorů ze správného
hlediska lze poznat, ţe jsi nejvyšší vládce a Pán všeho. Můj milý Pane, mohu proto rozumět, ţe jsi
stejný Nejvyšší Pán, kterého uctívám jako Šrí Rámačandru. Můj Pán Rámačandra chtěl postavit most
přes oceán a osobně jsem viděl, jak se oceán bouřil, kdyţ na něj Pán pouze pohlédl. Kdyţ byl oceán
rozbouřen, ţivé bytosti jako velryby, aligátoři a ryba
zneklidněly. (Ryba
ţijící v oceánu můţe spolknout velké vodní ţivočichy jako velryby jedním hltem.)
Rámačandra takto donutil oceán, aby Mu uvolnil cestu a dovolil překročit na ostrov známý jako Lanká
(nyní Cejlon). Dodnes všichni znají stavbu mostu přes oceán z mysu Komorin na Cejlon. Po postavení
mostu bylo zapáleno Rávanovo království. V souboji s Rávanou jsi rozsekal na kusy všechny jeho údy
svými ostrými šípy a jeho hlava padla na zem. Nyní rozumím, ţe nejsi nikdo jiný neţ můj Pán
Rámačandra. Nikdo jiný není tak neobyčejně silný, nikdo mě nedokáţe porazit.``
Šrí Kršnu potěšily Dţámbavánovy modlitby a výroky, a aby zmírnil jeho bolest, začal ho hladit po
celém těle svými lotosovými dlaněmi. Dţámbaván se okamţitě zbavil únavy z urputného boje. Šrí
Kršna ho potom oslovil jako krále, neboť Dţámbaván a ne lev byl skutečným králem lesa, protoţe zabil
lva pouhou rukou beze zbraně. Kršna vysvětlil Dţámbavánovi, ţe přišel poţádat o drahokam
Sjamantaka, neboť Ho hloupí lidé pomlouvali, ţe drahokam ukradl. Kršna mu vysvětlil, ţe sem přišel
poţádat o drahokam, aby se vyhnul pomluvám. Dţámbaván porozuměl celé situaci, a aby potěšil Pána,
okamţitě Mu daroval nejen drahokam, ale také svou dceru Dţámbavatí, která byla ve věku na vdávání.
Kršna obdrţel Dţámbavatí a drahokam Sjamantaka v jeskyni. Zápas mezi Kršnou a Dţámbavánem
trval dvacet osm dní a obyvatelé Dváraky čekali před vstupem do jeskyně dvanáct dní. Poté si mysleli,
ţe se něco neţádoucího muselo přihodit. Nemohli vědět s určitostí, co se vlastně stalo, a s lítostí a
znavení se vrátili do Dváraky.
Všichni členové Kršnovy rodiny, zejména Jeho matka Dévakí, Jeho otec Vasudéva a Jeho ţena
Rukminí, společně s ostatními přáteli, příbuznými a obyvateli paláce se velice rmoutili, kdyţ se všichni
vrátili domů bez Kršny. Z přirozené náklonnosti ke Kršnovi začali Satrádţitovi spílat, neboť zavinil
Kršnovo zmizení. Odešli uctívat bohyni Čandrabhágu a modlili se za Kršnův návrat. Občané Dváraky
uspokojili bohyni svými modlitbami a ta jim okamţitě udělila poţehnání. V tom okamţiku před ně
předstoupil Kršna se svou novou ţenou Dţámbavatí a všichni obyvatelé Dváraky a Kršnovi příbuzní se
radovali. Obyvatelé Dváraky měli takovou radost, jako by vstal z mrtvých drahý příbuzný. Došli k
závěru, ţe Kršna se kvůli zápasu musel podrobit velkým strastem, a proto skoro úplně ztratili naději na
Jeho návrat. Kdyţ však viděli, ţe se Kršna vrátil dokonce s novou manţelkou, okamţitě to začali
oslavovat.
Král Ugraséna pak svolal všechny významné krále a vůdce. Také pozval Satrádţita a Kršna vysvětlil
před celým shromáţděním, jak od Dţambavána získal drahokam. Kršna chtěl vrátit cenný kámen králi
Satrádţitovi, který se styděl, ţe Kršnu zbytečně hanil. Vzal drahokam do ruky a se sklopenou hlavou
mlčel. Beze slov opustil shromáţdění králů a vůdců a vrátil se s drahokamem domů. Pak začal
přemýšlet, jak by se očistil za to, ţe pomlouval Kršnu. Uvědomil si, ţe Kršnu hanlivě očernil a ţe musí
najít způsob, jak Kršnu znovu potěšit.
Král Satrádţit se chtěl zbavit úzkosti, kterou si pošetile způsobil jen proto, ţe lpěl na hmotné věci drahokamu Sjamantaka. Velice ho trápil přestupek, kterého se dopustil vůči Kršnovi a chtěl to upřímně
napravit. Kršna mu zevnitř poskytl inteligenci a Satrádţit se rozhodl, ţe Kršnovi daruje jak drahokam,
tak svou krásnou dceru Satjabhámu. Nemohl urovnat celou situaci ţádným jiným způsobem, a proto
uspořádal svatební obřad pro Kršnu a svou dceru. Daroval Nejvyšší Osobnosti Boţství jak drahokam,
tak svou dceru. Satjabhámá byla velice krásná a Satrádţit čekal dlouho na vhodného zetě, přestoţe se o
její ruku ucházelo mnoho princů. Kršnovou milostí se rozhodl, ţe daruje svou dceru Jemu.
Satrádţit Šrí Kršnu potěšil a Kršna mu řekl, ţe drahokam Sjamantaka nepotřebuje: ,,Bude lepší, kdyţ
zůstane v chrámu jako doposud a všichni z toho budeme mít uţitek. Jelikoţ drahokam zůstane ve
Dvárace, nevznikne zde hladomor nebo jiné kalamity následkem moru, nadměrného vedra nebo zimy.``
56) Satrádžitova a Šatadhanvova smrt
Poté, co Akrúra navštívil Hastinápuru a vyprávěl Kršnovi o postavení Pánduovců, přihodily se nové
věci. Pánduovci byli přestěhováni do domu, který byl zhotoven ze šelaku a byl později zapálen. Všichni
se domnívali, ţe zahynuli společně se svou matkou Kuntí. Tato zpráva byla také zaslána Kršnovi a
Balarámovi, kteří se po vzájemné domluvě rozhodli odjet do Hastinápury, aby projevili soucit svým
příbuzným. Kršna a Balaráma zajisté věděli, ţe Pánduovci v ničícím ohni nezahynuli, ale navzdory
tomu chtěli odjet do Hastinápury, aby se zúčastnili smutečních obřadů. Po příjezdu do Hastinápury
nejdříve navštívili Bhíšmadévu, protoţe byl vůdcem kuruovské dynastie. Pak navštívili Krpáčárju,
Viduru, Gándhárí a Drónu. Ostatním členům kuruovské dynastie to nebylo líto, protoţe chtěli, aby
Pánduovci a jejich matka zemřeli. Někteří rodinní členové, vedeni Bhíšmou, se však opravdu rmoutili
nad sledem událostí a Kršna a Balaráma vyjádřili stejný zármutek, aniţ by prozradili, jak se věci
skutečně mají.
Kdyţ Kršna a Balaráma odjeli z Dváraky, došlo tam ke spiknutí proti Satrádţitovi. Konspirátoři,
hlavně Šatadhanvá, který patřil mezi ty, kdo se chtěli oţenit se Satjabhámou, Satrádţitovou krásnou
dcerou, chtěli ukrást drahokam Sjamantaka. Satrádţit slíbil, ţe svou dceru daruje různým uchazečům,
ale později své rozhodnutí změnil a daroval svou dceru Kršnovi i s drahokamem. Satrádţit se ve
skutečnosti nechtěl rozloučit s drahokamem a Kršna, znaje jeho mentalitu, přijal pouze jeho dceru a
drahokam mu vrátil. Satrádţit byl spokojen, kdyţ dostal drahokam zpět a neustále jej nosil při sobě. V
Kršnově a Balarámově nepřítomnosti se však několik muţů, včetně Akrúry a Krtavarmy, kteří byli
oddanými Kršny, spiklo a chtěli drahokam Satrádţitovi odebrat. Akrúra a Krtavarma se přidali ke
spiklencům, protoţe chtěli, aby drahokam dostal Kršna. Věděli, ţe Kršna drahokam chtěl a ţe Satrádţit
jej Kršnovi řádně neodevzdal. Ostatní se přidali ze zklamání nad tím, ţe nezískali Satjabháminu ruku.
Někteří naváděli Šatadhanvu, aby Satrádţita zabil a drahokam mu vzal.
Můţeme se zeptat, proč se tak velký oddaný jako Akrúra přidal ke spiklencům, a proč se k nim také
přidal Krtavarmá, který byl rovněţ velkým oddaným Pána. Velké autority, jako Dţíva Gósvámí to
vysvělují tak, ţe ačkoliv byl Akrúra velkým odaným, obyvatelé Vrndávany ho prokleli, protoţe jim
odvezl Kršnu z jejich společnosti. Jelikoţ Akrúra zranil jejich city, byl nucen se zúčastnit spiknutí
hříšných lidí. Také Krtavarmá byl oddaný, ale znečistil se následkem důvěrného styku s Kansou a přidal
se ke spiknutí.
Šatadhanvá vstoupil jednu noc do Satrádţitova domu, naveden všemi spiklenci, a ve spánku Satrádţita
zabil. Šatadhanvá byl hříšný člověk ohavného charakteru, a jelikoţ mu bylo určeno, ţe vzhledem ke
svým hříšným činnostem nebude ţít dlouho, rozhodl se, ţe Satrádţita zabije, aţ bude doma spát. Při
vstupu do Satrádţitova domu všechny ţeny hlasitě naříkaly, ale Šatadhanvá Satrádţita bez váhání
nemilosrdně zavraţdil navzdory jejich nářku, jako řezník, který podřeţe zvíře na jatkách. Jelikoţ Kršna
nebyl doma, Jeho ţena Satjabhámá byla v tu noc v domě svého otce a hlasitě naříkala: ,,Můj milý otče!
Můj milý otče! Jak nemilosrdně tě zavraţdili!`` Satrádţitovo mrtvé tělo nebylo okamţitě spáleno,
protoţe Satjabhámá chtěla odjet za Kršnou do Hastinápury. Bylo uchováno v nádrţi s olejem, aby ho
Kršna mohl po návratu vidět a podniknout akci proti Šatadhanvovi. Satjabhámá se okamţitě rozjela do
Hastinápury a zpravila Kršnu o hrůzné smrti svého otce.
Jakmile se Kršna dozvěděl od Satjabhámy o smrti svého tchána, začal naříkat jako obyčejný člověk.
Jeho zármutek se můţe zdát divný. Šrí Kršna nemá nic společného s akcemi a reakcemi hmotného
světa, ale protoţe hrál roli lidské bytosti, vyjádřil plný soucit nad zármutkem své ţeny a Jeho oči se
naplnily slzami, kdyţ se dozvěděl o smrti svého tchána. Kršna zanaříkal: ,,Ó, jaké neštěstí nás
postihlo!`` Potom se Kršna a Balaráma společně se Satjabhámou vrátili do Dváraky a začali plánovat,
jak zabijí Šatadhanvu a jak mu odeberou drahokam. Šatadhanvá byl velký zločinec, ale přesto se velmi
obával Kršnovy moci a dostal nesmírný strach, kdyţ Kršna dorazil do města.
Pochopil, ţe ho Kršna chce zabít a okamţitě utekl hledat ochranu u Krtavarmy, ale Krtavarmá řekl:
,,Nikdy nebudu schopen odporovat Kršnovi a Balarámovi, protoţe nejsou obyčejní lidé. Jsou Nejvyšší
Osobnost Boţství. Kdo se můţe vyhnout smrti, kdyţ se prohřešil proti Balarámovi a Kršnovi? Nikdo se
nemůţe zachránit před Jejich hněvem.`` Krtavarmá dále řekl, ţe ani Kansa se nezachránil před
Kršnovým hněvem, třebaţe byl mocný a podporovalo ho mnoho démonů, nemluvě o Dţarásandhovi,
kterého Kršna porazil osmnáctkrát a který se pokaţdé musel vrátit z bitvy hluboce zklamán.
Šatadhanvá odešel za Akrúrou a úpěnlivě prosil o pomoc, kdyţ ho Krtavarmá odmítl. Akrúra však
odpověděl podobně: ,,Jak Balaráma, tak Kršna jsou Nejvyšší Osobnost Boţství a nikdo, kdo zná Jejich
neomezenou sílu, se neodváţí proti Nim postavit nebo s Nimi bojovat.`` Dále poučil Šatadhanvu:
,,Kršna a Balaráma jsou tak mocní, ţe pouhou vůlí tvoří, udrţují a ničí celé vesmírné stvoření.
Naneštěstí lidé, zmateni iluzorní energií, nerozumějí Kršnově síle, ačkoliv ovládá celý vesmírný
projev.`` Jako příklad uvedl událost, kdy Kršna ve věku sedmi let zvedl kopec Góvardhana a po dobu
sedmi dnů ho nepřetrţitě drţel nad hlavou jako dítě, které nese malý deštník. Akrúra stručně poučil
Šatadhanvu, ţe by měl vţdy prokazovat úctu Kršnovi, Nadduši veškerého výtvoru a původní příčině
všech příčin. Šatadhanvá se rozhodl, ţe předá Akrúrovi drahokam Sjamantaka, kdyţ i Akrúra odmítl
pomoci. Pak uprchl z města na koni, který dokázal překonat velkou rychlostí vzdálenost aţ 700
kilometrů najednou.
Kdyţ Kršna a Balaráma zjistili, ţe Šatadhanvá utekl z města, skočili do svého vozu ozdobeného
zástavou s Garudou a jali se ho pronásledovat. Zvláště Kršna měl na Šatadhanvu zlost a chtěl ho zabít,
protoţe zabil Satrádţita, nadřízenou osobu. Satrádţit byl Kršnovým tchánem a šástry přikazují, ţe ten,
kdo se postaví proti nadřízené osobě, neboli
musí být potrestán podle toho, jak
závaţného přestupku se dopustil. Jelikoţ Šatadhanvá zabil Jeho tchána, Kršna byl odhodlán ho zabít
jakýmkoliv způsobem.
Šatadhanvův kůň se unavil a zahynul blízko jedné zahrady v Mithile. Šatadhanvá nemohl koni pomoci
a rychle se rozběhl. Kršna a Balaráma také seskočili ze svého vozu a následovali ho pěšky, aby se vůči
němu zachovali čestně. Zatímco Šatadhanvá a Kršna utíkali, Kršna pouţil svého disku a usekl mu
hlavu. Kršna prohledal mrtvému Šatadhanvovi šaty, ale drahokam Sjamantaka nemohl najít. Vrátil se k
Balarámovi a řekl: ,,Zabili jsme ho zbytečně, protoţe s sebou drahokam nemá.`` Šrí Balaráma navrhl:
,,Moţná, ţe jej ve Dvárace přechovává někdo jiný. Bude lepší, kdyţ se vrátíš a zjistíš to.`` Šrí Balaráma
vyjádřil touhu, ţe by rád zůstal několik dní v Mithile, protoţe se dobře znal s tamějším králem. Kršna se
vrátil do Dváraky a Balaráma vstoupil do Mithily.
Král Mithily se velice zaradoval a přivítal Balarámu s velkou úctou a přívětivostí, kdyţ Ho uviděl ve
svém městě. Předal Mu mnoho cenných darů, aby Ho potěšil. Šrí Balaráma ţil ve městě několik let jako
ctihodný host krále mithilského, Dţanaky Mahárádţi. Durjódhana, nejstarší Dhrtaráštrův syn, vyuţil
Balarámova pobytu a naučil se od Něho umění bojovat s kyjem.
Po Šatadhanvově smrti se Kršna vrátil do Dváraky, a aby potěšil svou ţenu Satjabhámu, řekl jí, ţe
Šatadhanvá, vrah jejího otce, je mrtev. Zároveň jí řekl, ţe drahokam u něho nenašel. Kršna pak
společně se Satjabhámou vykonal podle náboţenských zásad obřad na uctění zesnulého tchána a otce.
Obřadu se zúčastnili všichni příbuzní a přátelé.
Akrúra a Krtavarmá byli nejhlavnější spiklenci proti Satrádţitovi a podnítili Šatadhanvu, aby
Satrádţita zabil. Kdyţ se však doslechli o Šatadhanvově smrti Kršnovou rukou a Jeho návratu do
Dváraky, oba okamţitě Dváraku opustili. Obyvatelé Dváraky cítili, ţe jim následkem Akrúrova
odchodu z města hrozí nebezpečí moru a přírodních katastrof. Byla to svým způsobem pověra, neboť
dokud byl Šrí Kršna přítomen, nemohl vzniknout mor, hlad ani přírodní katastrofy. V Akrúrově
nepřítomnosti však zjevně ve Dvárace k nějakým rozruchům došlo. Jednou v provincii Káší v oblasti
Váránasí nastalo velké sucho a skoro vůbec nepršelo. Král z Káší v té době provdal na radu astrologa
svou dceru Gándiní za Akrúrova otce Švaphalku. Po svatbě královy dcery se Švaphalkou skutečně
začalo v celém kraji dostatečně pršet. Vzhledem k Švaphalkovým nadpřirozeným silám povaţovali lidé
jeho syna Akrúru za stejně mocného a mysleli si, ţe tam, kde on nebo jeho otec přebývali, nemohly
nastat přírodní katastrofy, mor či sucho. Království se povaţuje za šťastné, jestliţe tam není mor, hlad
či nadměrné vedro nebo zima, a kde jsou lidé šťastní jak duševně, tak duchovně i fyzicky. Jakmile
vznikly nějaké nepokoje, lidé si mysleli, ţe je to vzhledem k tomu, ţe ve městě nebyla přítomna štěstí
přinášející osoba. Začalo se proslýchat, ţe Akrúrova nepřítomnost způsobila nějaké nepříjemnosti. Po
Akrúrově odchodu také někteří starší členové z města pozorovali nepříznivá znamení vzhledem k tomu,
ţe tam nebyl drahokam Sjamantaka. Kdyţ se Šrí Kršna doslechl tyto pověsti, rozhodl se předvolat
Akrúru z království Káší. Akrúra byl Kršnův strýc. Kdyţ se vrátil do Dváraky, Kršna ho nejdříve
přivítal jako nadřízenou osobu. Kršna je Nadduše všech a ví o všem, co se děje v jejich srdcích. Věděl
vše o Akrúrově spiknutí se Šatadhanvou.
S úsměvem promluvil k Akrúrovi, oslovuje ho jako největšího z velkorysých lidí: ,,Můj milý strýci, je
Mi známo, ţe ti Šatadhanvá předal drahokam Sjamantaka. Nikdo si nyní neklade nárok na tento
drahokam, protoţe král Satrádţit nemá muţského potomka. Jeho dcera Satjabhámá po kameni netouţí,
avšak její syn, který se má narodit, by jako Satrádţitův vnuk měl být legálním uchazečem o drahokam
podle platných dědických zákonů.`` Šrí Kršna naznačil, ţe Satjabhámá jiţ byla v jiném stavu a ţe její
syn bude uplatňovat nárok na drahokam a určitě mu jej odejme.
Kršna pokračoval: ,,Tento drahokam je tak mocný, ţe ţádný obyčejný člověk ho není schopný
přechovávat. Vím, ţe jednáš velice zboţně a nemám nic proti tomu, aby drahokam zůstal u tebe. Potíţ
je v tom, ţe Můj starší bratr Balaráma Mi nevěří, ţe drahokam máš. Chtěl bych tě proto poţádat, ó
dobrosrdečný, abys drahokam ukázal Mým příbuzným, aby se uklidnili a přestali si všímat různých
zvěstí. Nemůţeš popřít, ţe máš drahokam u sebe, protoţe víme, ţe jsi zbohatl a konáš obřady na oltáři z
ryzího zlata.`` Vlastnosti drahokamu byly známy: tam, kde byl přechováván, vytvořil skoro osmdesát
kilogramů ryzího zlata denně. Akrúra dostával zlato v tomto mnoţství a štědře je rozdával při obětních
obřadech. Šrí Kršna uvedl Akrúrovo štědré rozdávaní zlata jako důkaz, ţe vlastnil drahokam
Sjamantaka.
Kdyţ Šrí Kršna přátelskými a vlídnými slovy sdělil Akrúrovi pravdu, Akrúra porozuměl, ţe před
Kršnou nemůţe nic zůstat utajeno. Přinesl cenný drahokam, který byl překrytý látkou, ale přesto zářil
jako slunce, a předal jej Kršnovi. Šrí Kršna vzal drahokam do ruky, ukázal jej všem svým příbuzným a
přátelům a pak jej vrátil Akrúrovi v jejich přítomnosti, aby se mohli spolehnout, ţe kámen opravdu
zůstane s Akrúrou ve Dvárace.
Příběh o drahokamu Sjamantaka je velmi význačný. Ve Šrímad Bhágavatamu se říká, ţe kaţdý, kdo
tento příběh slyší, vypráví či pouze pamatuje, zbaví se jakékoliv uráţky na cti a reakcí za všechny
hříšné činnosti a tak dosáhne nejvyššího klidu.
57) Jak se Kršna oženil s pěti královnami
Proslýchalo se, ţe bratři Pánduovci zahynuli společně se svou matkou Kuntí při poţáru v šelakovém
domě, kde ţili podle Dhrtaráštrova plánu. Kdyţ se však objevili na Draupadíném svatebním obřadě,
rozšířila se druhá zpráva, tentokrát pravdivá, ţe Pánduovci a jejich matka nezemřeli. Pánduovci se
vrátili do svého hlavního města Hastinápury a lidé je viděli tváří v tvář. Kdyţ se tato nová zpráva
donesla ke Kršnovi a Balarámovi, Kršna je chtěl vidět osobně a rozhodl se odjet do Hastinápury.
Kršna nyní navštívil Hastinápuru jako královský vladař v doprovodu svého vojenského velitele
Jujudhány a mnoha dalších vojáků. Nikdo Ho ve skutečnosti nepozval, ale z náklonnosti ke svým
velkým oddaným navštívil Pánduovce. Jeho návštěva nebyla ohlášena, a hned jak Ho Panduovci
uviděli, vstali ze svých sedátek. Kršnovi se říká Mukunda, protoţe stykem s Kršnou nebo tím, ţe na
Něho člověk neustále myslí, se zbaví okamţitě nejen všech hmotných úzkostí, ale je také poţehnán
duchovní blaţeností.
Pánduovci s Kršnovým příchodem oţili, jako by se probudili z bezvědomí nebo vstali z mrtvých. Kdyţ
člověk leţí v bezvědomí, jeho smysly a různé části těla jsou nečinné, ale kdyţ opět nabude vědomí,
jeho smysly začnou vnímat. Podobně Pánduovci po setkání s Kršnou jako by znovu nabyli vědomí a
oţivli. Šrí Kršna je jednoho po druhém objal; dotekem Nejvyšší Osobnosti Boţství se okamţitě zbavili
všech hmotných znečištění a usmívali se v duchovní blaţenosti. Pohled na Kršnův obličej zaručoval
transcendentální spokojenost všem. Šrí Kršna hrál úlohu obyčejné lidské bytosti, přestoţe je Nejvyšší
Osobnost Boţství, a proto se okamţitě dotkl Judhišthirových a Bhímových nohou, jelikoţ byli Jeho
starší bratranci. Ardţuna objal Kršnu jako přítel stejného věku, zatímco dva mladší bratři, Nakula a
Sahadéva, se dotkli Kršnových lotosových nohou, aby Mu prokázali úctu. Po výměně pozdravů podle
společenských zásad nabídli Kršnovi zvláštní místo k sezení. Kdyţ pohodlně seděl, nově provdaná,
mladá a velice krásná Draupadí předstoupila před Kršnu s přirozeným ţenským půvabem, aby Ho
uctivě pozdravila. Jádavové, kteří doprovázeli Kršnu do Hastinápury, byli také uctivě přijati. Zvláště
Sátjakovi neboli Jujudhánovi nabídli pěkné sedátko. Kdyţ se všichni hosté usadili, bratři zaujali místo
vedle Kršny.
Po setkání s pěti bratry odešel Šrí Kršna osobně navštívit Šrímatí Kuntídéví, matku Pánduovců, která
byla Jeho tetou. Kršna se dotkl jejích nohou na projev úcty. Slzy se nahrnuly do jejích očí a s velkou
láskou objala Kršnu. Pak se Ho zeptala, jak se daří jejím rodinným členům z otcovy strany - jejímu
bratrovi Vasudévovi, jeho ţeně a ostatním příbuzným. Kršna se také zeptal své tety na blaho rodiny
Pándavů. Kuntídéví byla spřízněna s Kršnou rodinným svazkem, ale věděla, ţe je Nejvyšší Osobnost
Boţství. Pamatovala si na minulé nepříjemnosti svého ţivota, a jak byla společně se svými syny
Kršnovou milostí zachráněna. Věděla velice dobře, ţe bez Jeho milosti by se nezachránili před
poţárem, který zaloţili Dhrtaráštra a jeho synové. Zalknutým hlasem začala vyprávět příběh svého
ţivota.
Šrímatí Kuntí řekla: ,,Můj milý Kršno, vzpomínám si na den, kdy jsi poslal mého bratra Akrúru, aby o
nás získal zprávy. Znamená to, ţe na nás neustále myslíš. Kdyţ jsi poslal Akrúru, pochopila jsem, ţe se
štěstí na nás začalo usmívat a ţe není moţné, abychom se dostali do nebezpečné situace. Od té doby
jsem přesvědčena, ţe jsme vţdy chráněni. Naší rodinní členové, Kuruovci, nám mohou připravit mnoho
nebezpečných situací, ale jsem si jista, ţe na nás myslíš a vţdy nás ochráníš. Oddaní, kteří na Tebe
jednoduše myslí, se vţdy vyhnou jakýmkoliv hmotným nebezpečím, o nás samotných ani nemluvím,
neboť na nás myslíš osobně. Můj milý Kršno, nelze mluvit o neštěstí, protoţe Tvou milostí se nám vţdy
daří dobře. Lidé by si však neměli myslet, ţe jsi někomu příznivě nakloněný a zaujatý vůči někomu
jinému, protoţe jsi nám udělil zvláštní poţehnání. Nečiníš takové rozdíly. Nikdo není Tvůj oblíbenec a
nikdo není Tvým nepřítelem. Jako Nejvyšší Osobnost Boţství jsi stejný vůči všem a všichni mohou
vyuţít Tvé ochrany. Skutečností je, ţe ačkoliv jsi nestranný, přikláníš se na stranu oddaných, kteří na
Tebe neustále myslí. Oddaní jsou k Tobě poutáni poutem lásky, a proto na Tebe nemohou zapomenout
ani na okamţik. Jsi přítomen v srdci všech, ale protoţe oddaní na Tebe neustále vzpomínají, jednáš
podle toho. Přestoţe se matka úzkostlivě stará o všechny svoje děti, stará se zvláště o to, které na ní
plně závisí. Jsem si jistá, můj milý Kršno, ţe vţdy vytvoříš příznivou situaci pro své ryzí oddané,
jelikoţ jsi v srdci všech.``
Král Judhišthira pak také velebil Kršnu jako Nejvyšší Osobnost a přítele všech, ale protoţe Kršna
věnoval zvláštní pozornost Pánduovcům, král Judhišthira řekl: ,,Můj milý Kršno, nevíme, jaké zboţné
činy jsme vykonali v našich minulých ţivotech, ţe jsi k nám tak laskavý a dobrotivý. Víme velmi dobře,
ţe velcí mystici, kteří jsou neustále pohrouţeni v meditaci, aby k Tobě dospěli, zjistí, ţe není lehké
získat takovou milost a ani na sebe nemohou upoutat Tvou osobní pozornost. Nevím, proč jsi k nám tak
laskavý. Nejsme jogíni, spíše naopak, lpíme na hmotných nečistotách. Máme rodiny a zajímáme se o
politiku a světové dění. Nevím, proč jsi k nám tak laskavý.``
Na ţádost krále Judhišthiry Kršna svolil, ţe zůstane v Hastinápuře čtyři měsíce během období dešťů.
Čtyři deštivé měsíce se nazývají Čaturmásja. Během tohoto období se kazatalé a bráhmani, kteří
obvykle cestují z místa na místo, zdrţují na jednom místě a ţijí podle přísných usměrňovacích zásad.
Kršna je nad všemi usměrňovacími zásadami, ale z náklonnosti k Pánduovcům svolil, ţe v Hastinápuře
zůstane. Obyvatelé Hastinápury vyuţili Kršnova pobytu a všichni dostali příleţitost Ho občas vidět a
při pohledu na Kršnu tváří v tvář se pohrouţili do transcendentální blaţenosti.
Jednoho dne, kdyţ byl Kršna s Pánduovci, připravoval se s Ardţunou na lov do lese. Oba se posadili
do vozu, na kterém byla vlajka s Hanumánem. Ardţunův zvláštní vůz nese vţdy znak s Hanumánem, a
proto se jmenuje Kapidhvadţa. (
znamená Hanumán a
znamená zástava.) Takto vjel
Ardţuna do lesa se svým lukem a spolehlivými šípy. Oblékl se do zvláštního ochranného šatu, neboť se
chystal cvičit v zabíjení mnoha nepřátel. Úmyslně vstoupil do části lesa, kde ţilo mnoho tygrů, jelenů a
dalších zvířat. Kršna nešel s Ardţunou, aby se cvičil v zabíjení zvířat, protoţe se nemusí učit ničemu je soběstačný - ale doprovázel Ardţunu, aby viděl, jak se cvičí, protoţe v buducnosti bude muset zabíjet
mnoho protivníků. Po vstupu do lesa zabil Ardţuna mnoho tygrů, medvědů, bizonů, nosoroţců, jelenů,
zajíců, dikobrazů a jiných zvířat, jako například
, které zasáhl svými šípy. Některá mrtvá
zvířata, jeţ byla vhodná k obětím, zanesli sluţebníci králi Judhišthirovi. Ostatní dravá zvěř, jako tygři a
nosoroţci, byli zabiti, aby nerušili klid v lese. Jelikoţ tam ţilo mnoho světců a svatých lidí, povinností
kšatrije bylo udrţovat v lese klid.
Ardţuna se lovem unavil a dostal ţízeň. Proto odešel společně s Kršnou k Jamuně. Kdyţ oba Kršnové,
Kršna a Ardţuna, (Ardţuna se také někdy nazývá Kršna, stejně jako Draupadí), došli k Jamuně, umyli
si ruce, nohy a ústa a napili se čisté vody z Jamuny. Při odpočinku zahlédli krásnou dívku ve věku na
vdávání, která šla po břehu řeky. Kršna poţádal svého přítele Ardţunu, aby za ní zašel a zeptal se jí,
kdo je. Ardţuna okamţitě vyhověl Kršnově ţádosti a vydal se za půvabnou dívkou. Dívka měla
přitaţlivé tělo, pěkné, zářivé zuby a vesele se usmívala. Ardţuna se zeptal: ,,Moje milá dívko, se svými
pevnými ňadry vypadáš tak krásně - mohu se tě zeptat, kdo jsi? Překvapuje nás, ţe se zde potuluješ
samotná. Proč jsi sem přišla? Můţeme se jenom domnívat, ţe hledáš vhodného muţe. Jestli chceš,
můţeš nám prozradit své úmysly? Pokusím se tě uspokojit.``
Krásná dívka, zosobněná řeka Jamuná, odpověděla: ,,Pane, jsem dcerou boha slunce a nyní provádím
pokání a odříkání, abych získala Šrí Višnua za manţela. Myslím, ţe je Nejvyšší Osoba a jedině On se
můţe stát mým manţelem. Sděluji ti svou touhu, protoţe jsi to chtěl vědět.``
Dívka pokračovala: ,,Můj milý pane, vím, ţe jsi hrdinný Ardţuna. Dále mohu říci, ţe za svého muţe
nepřijmu nikoho jiného neţ Šrí Višnua, protoţe On jediný je ochráncem všech ţivých bytostí a dárcem
vysvobození všem podmíněným duším. Budu ti vděčná, kdyţ se budeš modlit k Višnuovi, aby byl se
mnou spokojen.`` Jamuná věděla velmi dobře, ţe Ardţuna byl velkým oddaným Šrí Kršny a ţe Kršna
nikdy nezamítne jeho ţádost, kdyţ se bude modlit. Obrátit se přímo na Kršnu můţe být někdy marné,
ale obrátit se na Kršnu prostřednictvím Jeho oddaného zajišťuje určitě úspěch. Dále řekla Ardţunovi:
,,Jmenuji se Kálindí a ţiji ve vodách Jamuny. Můj otec byl velice laskavý a postavil pro mne pod vodou
zvláštní dům. Sloţila jsem přísahu, ţe zůstanu ve vodě tak dlouho, dokud nenajdu Šrí Kršnu.`` Ardţuna
sdělil Kršnovi Kálindin vzkaz, ačkoliv Kršna jako Nadduše v srdcích všech věděl všechno. Kršna
okamţitě přijal Kálindí bez dalšího vyptávání a vybídl ji, aby se posadila do Jeho vozu. Pak se všichni
rozjeli navštívit krále Judhišthiru.
Král Judhišthira poţádal Kršnu, aby mu pomohl postavit vhodný dům, který měl vyprojektovat velký
architekt nebeských planet Višvakarmá. Kršna ho okamţitě předvolal a poţádal ho, aby postavil
překrásné město podle touhy krále Judhišthiry. Kdyţ bylo město postaveno, Mahárádţa Judhišthira
poţádal Kršnu, aby s nimi zůstal ještě několik dní a potěšil je svou společností. Šrí Kršna pozvání
Mahárádţi Judhišthiry přijal a zůstal ve městě ještě několik dní.
Kršna se mezitím také bavil tím, ţe obětoval les Khándava, který patřil králi Indrovi. Kršna ho chtěl
darovat Agnimu, bohu ohně. V khándavském lese rostlo mnoho druhů léčivých rostlin a Agni je chtěl
sníst, aby získal novou sílu. Agni se však nedotkl khándavského lesa přímo, ale poţádal o pomoc
Kršnu. Věděl, ţe Kršnu potěšil, kdyţ Mu předtím daroval disk Sudaršana. Kršna se stal Ardţunovým
vozatajem, a aby uspokojili Agniho, odjeli do khándavského lesa. Kdyţ Agni snědl les Khándava, byl
velice spokojen. Tentokrát daroval zvláštní luk známý jako Gándíva, čtyři bílé koně, jeden vůz a
nepřekonatelný toulec se dvěma zvláštními šípy, které měly takovou moc, ţe je ţádný válečník nemohl
překonat, a které byly povaţovány za talisman. Kdyţ Agni hltal les Khándava, byl tam démon jménem
Maja, kterého Ardţuna zachránil před ničícím ohněm. Tak se dřívější démon stal velkým přítelem
Ardţuny, a aby ho potěšil, postavil pěknou sněmovnu v městě vybudovaném Višvakarmou. V této
budově byla taková záhadná místa, ţe Durjódhana se spletl a povaţoval vodu za pevnou zem a zem za
vodu při návštěvě tohoto domu. Durjódhana bohatství Pánduovcům záviděl a stal se jejich zarputilým
nepřítelem.
Po několika dnech poţádal Kršna krále Judhišthiru, aby se mohl vrátit do Dváraky. S jeho svolením se
vrátil do své země, doprovázen Sátjakim, vůdcem Jaduů, kteří s Ním ţili v Hastinápuře. Kálindí se také
vrátila s Kršnou do Dváraky. Po návratu poţádal Kršna mnoho učených astrologů, aby zjistili vhodnou
dobu pro svatbu s Kálindí a pak se s ní s velkou slávou oţenil. Příbuzní novomanţelů se velice radovali
z této velké svatby.
Králové z Avantípury (nyní Udţdţain) se jmenovali Vinda a Anuvinda. Oba podléhali Durjódhánovi a
měli jednu sestru, která se jmenovala Mitravindá. Mitravindá byla velmi vzdělaná a elegantní dívka a
byla dcerou jedné z Kršnových tet. Měla si vybrat manţela ze shromáţděných princů, ale velice touţila
pojmout Kršnu za muţe. Kršna se také zúčastnil obřadu, při kterém si Mitravindá měla zvolit svého
manţela, a násilím ji unesl před zraky všech přítomných princů, kteří nedokázali Kršnovi odporovat a
zůstali tam, dívajíce se jeden na druhého.
Po této události se Kršna oţenil s dcerou krále z Kóšaly. Král kóšalské provincie se jmenoval
Nagnadţit. Byl velmi zboţný a dodrţoval védské rituální obřady. Jeho nejkrásnější dcera se jmenovala
Satjá. Někdy se jí říkalo Nágnadţití, protoţe byla dcerou krále Nagnadţita. Král Nagnadţit chtěl dát
ruku své dcery kterémukoliv princi, který dokáţe porazit sedm velmi silných a svalnatých býků, jeţ
choval. Ţádný z princů je nedokázal porazit, a proto se nikdo nemohl ucházet o Satjinou ruku. Býci byli
velice silní a prince nemohli ani cítit. Mnoho princů navštívilo království, aby zkrotili býky, ale vţdy
byli sami poraţeni. Tato zpráva se roznesla po celé zemi, a kdyţ se Kršna doslechl, ţe Satjinou ruku
mohl získat jen ten, kdo porazí sedm býků, připravil se na cestu do kóšalského království. S mnoha
vojáky se přiblíţil k části země, známé jako Ajódhjá, konaje pravidelnou státní návštěvu.
Kdyţ se král z Kóšaly dozvěděl, ţe Kršna přišel poţádat o ruku jeho dcery, velice ho to potěšilo. S
velku slávou a úctou přivítal Kršnu do svého království. Kdyţ se k němu Kršna přiblíţil, nabídl Mu
kromě místa na sezení na uvítanou i jiné věci. Všechno vypadalo pěkně. Kršna se také králi uctivě
poklonil, neboť ho povaţoval za svého budoucího tchána.
Jakmile Satjá, dcera krále Nagnadţita, porozuměla, ţe samotný Kršna přišel, aby se s ní oţenil, velice
se zaradovala, ţe manţel Bohyně štěstí ji laskavě přijal. Dlouho se radovala z myšlenky, ţe se vdá za
Kršnu a dodrţovala zásady pokání, aby získala manţela, po kterém touţila. Uvaţovala: ,,Jestliţe jsem
vykonala nějaké zboţné činnosti, jak nejlépe jsem mohla, a jestliţe jsem upřímně touţila pojmout
Kršnu za muţe, pak můţe být Kršna se mnou spokojen a splní mou dávnou touhu.`` V duchu se ke
Kršnovi začala modlit, uvaţujíc: ,,Nevím, jak mohu potěšit Nejvyšší Osobnost Boţství. Je vládce a Pán
všech. I Bohyně štěstí, Jejíţ místo je vedle Nejvyšší Osobnosti Boţství, Šrí Šiva, Šrí Brahmá a mnoho
dalších polobohů se vţdy Pánu uctivě klaní. Pán také někdy sestoupí na Zemi v různých inkarnacích,
aby splnil touhy svých oddaných. Je tak ušlechtilý a vznešený, ţe nevím, jak Ho uspokojit.`` Satjá si
myslela, ţe oddaný můţe potěšit Nejvyššího Pána jen tehdy, dostane-li Pánovu bezpříčinnou milost,
jinak Ho nelze potěšit. Šrí Čaitanja se modlil stejným způsobem v Šikšáštace: ,,Můj Pane, jsem Tvým
věčným sluţebníkem. Z nějakého důvodu jsem poklesl do hmotného světa. Vyzvedneš-li mě a umístíš
jako atom v prachu svých lotosových nohou, prokáţeš velkou milost svému věčnému sluţebníkovi.``
Pána těší pouze skromný postoj v duchu oddané sluţby. Čím více slouţíme Pánu pod vedením
duchovního učitele, tím více pokročíme na cestě k Pánu. Nemůţeme od Něho vymáhat ţádnou milost
za sluţbu, kterou mu prokáţeme. Pán naši sluţbu můţe a nemusí přijmout, ale jediný způsob, jak Ho
potěšíme, je oddanou sluţbou a ničím jiným.
Král Nagnadţit byl zboţný král, a jelikoţ Kršna navštívil jeho palác, uctíval Kršnu jak nejlépe uměl a
mohl. Představil se Mu takto: ,,Můj milý Pane, vlastníš celé vesmírné stvoření a jsi Nárájana, místo
spočinku všech ţivých bytostí. Jsi soběstačný a spokojený se svým bohatstvím, jak Ti tedy mohu něco
obětovat? Jak Tě mohu obětí potěšit? Není to moţné, protoţe jsem obyčejná ţivá bytost. Ve skutečnosti
nejsem schopný Ti jakkoliv slouţit.``
Kršna je Nadduše všech ţivých bytostí a rozuměl, na co Satjá, dcera krále Nagnadţita, myslela. Také
Ho velice potěšilo, jak Ho král zdvořile uctil, a jak mu nabídl místo k sezení, osvěţení a ubytování.
Ocenil, ţe jak dívka, tak i její otec si Ho přáli mít za blízkého příbuzného. Usmál se a hlasitě řekl: ,,Můj
milý králi Nagnadţite, víte dobře, ţe pravý princ nikdy nepoţádá nikoho o nic, i kdyţ má vysoké
postavení. Učení stoupenci Véd úmyslně přikázali kšatrijům, ţe takové ţádosti nesmí dělat. Jestliţe
však kšatrija poruší tuto zásadu, učenci jeho jednání odsoudí. Navzdory této přísné zásadě vás prosím o
ruku vaší krásné dcery, abych stanovil základ v našem vztahu, jako projev díků za to, ţe jste Mě tak
velkolepě přijal. Moţná, ţe vás také potěší, ţe naší rodinnou tradicí je nedarovat nic odměnou za přijetí
dcery. Nemůţeme zaplatit cenu, kterou za ni ţádáte.`` Kršna chtěl jinými slovy obdrţet Satju, aniţ by
musel zápasit se sedmi býky.
Král Nagnadţit po vyslechnutí Kršnova výroku odpověděl: ,,Můj milý Pane, jsi zdroj veškeré
blaţenosti, veškerého bohatství a všech vlastností. Bohyně štěstí, Lakšmídţí, vţdy spočívá na Tvé
hrudi. Kdo by za těchto okolností mohl být lepším muţem pro moji dceru? Oba jsme se modlili, aby se
naskytla tato příleţitost. Jsi vůdcem jaduovské dynastie. Víš, ţe jsem slíbil, ţe se má dcera provdá za
vhodného nápadníka, jenţ projde vítězně zkouškou, kterou jsem určil, jen abych zjistil chrabrost a
zdatnost mého nastávajícího zetě. Ty, Šrí Kršno, jsi největší ze všech hrdinů. Jsem si jist, ţe býky
zdoláš bez jakýchkoliv potíţí. Ţádný princ je doposud nepřemohl. Kaţdému, kdo se pokusil je zkrotit,
jednoduše přelámali údy.``
Král Nagnadţit dále prosil: ,,Kršno, jestliţe býky zkrotíš, pak budeš nepochybně zvolen za manţela, po
kterém moje dcera Satjá touţí.`` Kdyţ Kršna vyslechl jeho rozhodnutí, pochopil, ţe král nechce porušit
svůj slib. Utáhl si opasek a připravil se na souboj s býky, aby splnil jeho přání. Rozdělil se na sedm
Kršnů a kaţdý z Nich uchopil jednoho býka za nos a zkrotil ho jako hračku.
Kršnovo rozdělení se na sedm podob je velmi význačné. Satjá, dcera krále Nagnadţita, věděla, ţe
Kršna měl jiţ jiné manţelky, ale přesto lpěla na Kršnovi. Kršna se rozdělil na sedm, aby ji povzbudil.
Kršna je jeden, ale má nekonečně mnoho podob a expanzí. Oţenil se s mnoha tisíci ţenami, ale to
neznamená, ţe kdyţ byl s jednou manţelkou, ostatní postrádaly Jeho společnost. Kršna byl přítomen u
kaţdé z nich prostřednictvím svých expanzí.
Kršna zkrotil býky, tak ţe je drţel za krouţek v nose. Býci zeslábli a jejich pýcha byla zlomena. Jméno
a sláva, kterou získali, zmizely. Kdyţ Kršna drţel býky, silně trhl, jako kdyţ dítě trhne dřevěným
býčkem. Krále Nagnadţita velmi překvapila Kršnova síla a okamţitě Mu s potěšením přivedl svou
dceru Satju a předal Mu ji. Šrí Kršna pojal Satju za ţenu. Pak následovala velká svatba. Královny krále
Nagnadţita se také radovaly, protoţe jejich dcera Satjá dostala Kršnu za manţela. Jelikoţ král a
královny z toho měli velkou radost, po celém městě se konaly oslavy na uctění svatby. Všude se
rozléhaly zvuky lastur a kotlů, hudba a písně. Učení bráhmani ţehnali novomanţelům. Všichni
obyvatelé se z radosti oblékli do barevných oděvů a ozdobili se klenoty.
Král Nagnadţit měl takovou radost, ţe své dceři a svému zeti daroval následující věno: Nejdříve jim
dal 10 000 krav a 3 000 pěkně oblečených sluţebnic, které byly bohatě ozdobené. Tento zvyk, darovat
někomu věno, v Indii stále existuje, zvláště mezi kšatrijskými králi. Také kdyţ se kšatrijský princ ţení,
následuje nevěstu nejméně tucet sluţebnic přibliţně stejného věku. Poté, co král daroval krávy a
sluţebnice, obohatil věno přidáním 9 000 slonů a stokrát více povozů neţ slonů. Znamená to, ţe
daroval 900 000 vozů. Pak daroval stokrát více koní neţ vozů, tedy 90 000 000 koní, a stokrát více
otroků neţ koní. Královští princové se dobře starali o takové otroky a sluţebné, jakoby byli jejich
vlastní děti nebo rodinní členové. Po předání věna poţádal král z kóšalské provincie svou dceru a
slavného zetě, aby se posadili do vozu a dovolil, aby odjeli do svého domu, chráněni skupinou dobře
ozbrojených bojovníků. Jeho srdce se naplnilo náklonností k nim, kdyţ se rozjeli domů.
Před Kršnovou svatbou se Satjou došlo k mnoha utkáním s býky krále Nagnadţita. Mnoho princů z
jaduovské dynastie a i jiní se pokusili získat Satjinu ruku. Jakmile se zklamaní princové z jiných
dynastií dozvěděli, ţe Kršna úspěšně získal Satjinu ruku zkrocením býků, začali Mu závidět. Všichni
zklamaní a poraţení princové Ho obklíčili a zaútočili na Jeho skupinu, kdyţ se vracel do Dváraky.
Jejich šípy připomínaly dešťové přívaly. Ardţuna, Kršnův nejlepší přítel, přijal výzvu a sám snadno
odrazil jejich útok, aby potěšil svého druha Kršnu u příleţitosti Jeho svatby. Okamţitě se chopil svého
luku Gándívy a odehnal všechny prince. Tak jako lev odeţene menší zvířata pouhým zařváním,
Ardţuna odehnal všechny prince, aniţ by jediného zabil. Potom vjel vůdce jaduovské dynastie Šrí
Kršna se svou novou ţenou a velkým věnem do Dváraky, kde ţili velmi pokojně.
Jedna z Kršnových tet, sestra Jeho otce, se jmenovala Šrutakírti a ţila v kékajské provincii. Byla vdaná
a měla dceru Bhadru. Bhadrá se také chtěla provdat za Kršnu a její bratr ji bez okolků předal Kršnovi a
Kršna ji přijal za svou ţenu. Potom se oţenil s dcerou krále z madraské provincie. Jmenovala se
Lakšmaná a měla všechny dobré vlastnosti. Kršna ji unesl stejným způsobem, jakým Garuda ukradl
nádobu s nektarem z rukou démonů. Unesl ji před zraky mnoha princů, kteří se zúčastnili její
svajanvary. Svajanvara je obřad, při kterém si nevěsta zvolí budoucího manţela z mnoha přítomných
princů.
Popis Kršnových svateb s pěti dívkami z této kapitoly nestačí. Kršna měl kromě nich mnoho tisíc
manţelek, které přijal po zabití démona Bhaumásury. Bhaumásura drţel v zajetí všechny tyto dívky a
Kršna je vysvobodil a oţenil se s nimi.
58) Osvobození démona Bhaumásury
Ve Šrímad Bhágavatamu Šukadéva Gósvámí vyprávěl králi Paríkšitovi příběh o Bhaumásurovi, který z
různých paláců mnoha králů unesl a zajal šestnáct tisíc princezen, a jak ho Kršna, Nejvyšší Pán
nádherné povahy, zabil. Démoni obvykle vţdy stojí proti polobohům. Démon Bhaumásura byl velice
mocný a násilím se zmocnil baldachýnu z trůnu boha Varuny. Ukradl také náušnice Aditi, matce
polobohů. Dobil část nebeské hory Méru a zabral část území, známého jako Maniparvata. Král
nebeských planet Indra si přišel do Dváraky Kršnovi stěţovat na Bhaumásuru.
Kršna vyslechl stíţnost krále nebes Indry a doprovázen svou ţenou Satjabhámou okamţitě vyrazil do
Bhaumásurova sídla. Oba nasedli na Garudova záda, který s nimi odletěl do Prágdţjótišapury,
Bhaumásurova hlavního města. Dostat se do města Prágdţjótišapury nebylo zrovna nejsnadnější,
protoţe bylo velice dobře opevněno. Především zde byly čtyři pevnosti chránící čtyři strany města,
které bylo ze všech stran obklopeno silnou armádou. Další překáţkou byl vodní příkop kolem města a
celé město bylo navíc obehnáno elektrickými dráty. Dále zde bylo opevnění
, coţ je druh
plynu. Pak následovala síť z ostnatého drátu, kterou postavil démon Mura. Město bylo dobře opevněno
dokonce i z hlediska dnešního vědeckého pokroku.
Kdyţ Kršna dorazil, údery svého kyje rozbil pevnost na kusy a neustálými přívaly svých šípů rozmetal
vojenskou sílu sem a tam. Svou oslavovanou Sudaršanačakrou prorazil elektrické zátarasy, zničil vodní
příkop a plynovou zábranu a rozsekal na kusy elektrickou síť, kterou zhotovil démon Mura. Zvukem
své lastury zlomil srdce velkých bojovníků a zničil také válečné zbraně. Podobně prorazil zdi kolem
města svým nepřemoţitelným kyjem.
Zvuk Jeho lastury zněl jako hromobití v době zániku vesmíru. Démon Mura uslyšel zvuk lastury,
procitl ze spánku a osobně vyšel ven, aby se podíval, co se děje. Měl pět hlav a jiţ dlouho ţil ve vodě.
Démon Mura zářil jako slunce na konci světa a zuřil jako ţhnoucí oheň. Zář jeho těla byla tak oslňující,
ţe bylo obtíţné se na něho dívat otevřenýma očima. Kdyţ vyšel ven, nejprve vzal svůj trojzubec a
rozběhl se k Nejvyšší Osobnosti Boţství. Útok démona Mury se podobal útoku velkého hada
napadajícího Garudu. Jeho hněv byl hrozivý a vypadal, jako by chtěl zhltnout tři světy. Nejdříve napadl
Kršnova nositele Garudu točením svého trojzubce a svými pěti tlamami vydával zvuky jako řvoucí lev.
Řev se rozléhal ovzduším, roznesl se po celém světě a do vnějšího prostoru, nahoru i dolů, do deseti
směrů a duněl po celém vesmíru.
Šrí Kršna viděl, jak se Murův trojzubec blíţí ke Garudovi. Zvláštním pohybem ruky okamţitě vzal dva
šípy, vystřelil je na trojzubec a rozsekal je na kusy. Současně mnoha šípy zasáhl ústa démona Mury.
Kdyţ démon Mura viděl, ţe ho Kršna, Nejvyšší Osobnost Boţství, odrazil, zuřivě začal bít Pána kyjem.
Neţ Ho však zasáhl, Kršna svým kyjem rozbil Murův kyj na kusy. Démon, který přišel o svou zbraň, se
rozhodl napadnout Kršnu svými silnými pěstmi, ale Kršna pomocí své Sudaršanačakry usekl démonovi
všech pět hlav. Démon spadl do vody jako vrcholek hory, který spadne do oceánu po zasáhu Indrovým
bleskem.
Démon Mura měl sedm synů jménem Támra, Antarikša, Šravana, Vibhávasu, Vasu, Nabhasván a
Aruna. Všichni byli domýšliví a chtěli pomstít smrt svého otce a zlostně se připravili do boje proti
Kršnovi. Vyzbrojili se a jmenovali démona Píthu svým vojevůdcem. Na Bhaumásurův příkaz všichni
společně Kršnu napadli.
Kdyţ předstoupili před Kršnu, zaútočili na Něho mnoha druhy zbraní - meči, kyji, kopími, šípy a
trojzubci. Nevěděli však, ţe síla Nejvyšší Osobnosti Boţství je neomezená a nepřemoţitelná. Kršna
svými šípy rozsekal zbraně Bhaumásurových muţů na kusy. Pak vystřelil ze svých zbraní a
Bhaumásurův velitel Pítha spolu se svými pomocníky padl, jejich vojenský oděv byl rozsekán a jejich
hlavy, nohy a ruce byly odervány. Všechny poslal k pánu smrti, Jamarádţovi.
Bhaumásura byl také znám jako Narakásura, neboť byl synem zosobněné Země. Kdyţ viděl, ţe všichni
jeho vojáci, velitelé a bojovníci byli zabiti na bojišti zásahy zbraní Nejvyšší Osobnosti Boţství, velice
se na Pána rozzuřil. Vyšel z města s velkým počtem slonů, kteří se narodili a vyrostli na mořském
břehu. Všichni byli notně omámení. Vyšli ven a uviděli Kršnu s Jeho ţenou krásně, umístěného ve
vnějším prostoru jako tmavý mrak u slunce, lesknoucí se světlem elektřiny. Démon Bhaumásura
okamţitě vystřelil ze zbraně nazvané Šataghní, kterou mohl zabít tisíce bojovníků jedním zásahem.
Rovněţ všichni jeho společníci vystřelili najednou ze svých zbraní na Nejvyšší Osobnost Boţství.
Kršna začal odráţet útok vystřelováním opeřených šípů. Výsledkem bitvy bylo, ţe Bhaumásurovi vojáci
a velitelé padali na zem, jejich ruce, nohy a hlavy byly odděleny od trupů a všichni jejich koně a sloni
padli s nimi. Rovněţ všechny Bhaumásurovy zbraně byly rozsekány na kusy Pánovými šípy.
Pán bojoval na Garudových zádech, který Mu také pomáhal a bil koně a slony svými křídly a drásal
jim hlavy svými pařáty a ostrým zobákem. Sloni cítili velkou bolest z Garudových útoků a utekli z
bojiště. Na bojišti zůstal samotný Bhaumásura a utkal se s Kršnou. Viděl, ţe Garuda rozehnal jeho
vojáky a slony a zlostně zaútočil na Garudu silou rovnající se síle blesku. Garuda nebyl naštěstí
obyčejný pták a cítil údery, které mu Bhaumásura zasadil, jako slon cítí údery květinovou girlandou.
Bhaumásura zjistil, ţe ţádný z jeho úskoků na Kršnu nepůsobí, a uvědomil si, ţe všechny pokusy zabít
Kršnu byly zmařeny. Přesto se naposledy pokusil - vzal trojzubec a zaútočil na Něho. Kršna byl tak
pohotový, ţe dříve, neţ se Bhaumásura stačil dotknout svého trojzubce, usekl mu ostrou
Sudaršanačakrou hlavu. Jeho hlava ozářena náušnicemi a přilbou padla na bojiště. Démonovi příbuzní
zoufali v zármutku, kdyţ Kršna zabil Bhaumásuru a zboţní lidé opěvovali Pánovy hrdinské činnosti.
Obyvatelé nebeských planet vyuţili této příleţitosti a shazovali na Pána květy.
Tehdy se před Pánem objevila zosobněná Země a uvítala Ho girlandou z drahokamů
. Také vrátila zářící Aditiny náušnice vykládané drahokamy a zlatem. Vrátila téţ
Varunův slunečník spolu s dalším cenným drahokamem, kterým Kršnu obdarovala. Potom se
zosobněná Země začala modlit ke Kršnovi, Nejvyšší Osobnosti a pánu světa, kterého neustále uctívají
vznešení polobozi. S poklonou padla na zem a ve velké extázi oddanosti řekla.
,,S hlubokou úctou se klaním Pánu, který má vţdy čtyři symboly - lasturu, disk, lotos a kyj, a který je
Pánem všech polobohů. Přijmi, prosím, mé uctivé poklony. Můj drahý Pane, jsi Nadduše, a abys
uspokojil touhy svých oddaných, sestupuješ na Zemi ve svých různých transcendentálních inkarnacích,
které odpovídají zboţným tuţbám oddaných. Přijmi laskavě mé uctivé poklony.
Můj drahý Pane, z Tvého pupku vyrůstá lotosový květ a neustále Tě zdobí girlanda lotosových květů.
Tvé oči jsou protaţeny jako okvětní lístky lotosového květu, a proto těší zraky ostatních. Tvé lotosové
nohy jsou tak měkké a jemné, ţe je Tvoji ryzí oddaní neustále uctívají a uspokojují svá lotosu podobná
srdce. Opět se Ti uctivě klaním.
Vlastníš všechnu zboţnost, slávu, majetek, poznání a odříkání a jsi útočištěm všech pěti vznešených
vlastností. Ačkoliv jsi všepronikající, objevil ses jako Vasudévův syn. Přijmi proto, prosím, mé uctivé
poklony. Jsi původní Nejvyšší Osobnost Boţství a nejvyšší příčina všech příčin. Pouze Ty jsi oceánem
veškerého poznání. Dovol, abych se Ti hluboce poklonila. Jsi nezrozený, a přesto jsi otcem celého
kosmického výtvoru. Jsi úkrytem i zdrojem všech druhů energií. Způsobuješ projevené zjevení tohoto
světa a jsi jak příčina, tak následek vesmírného projevu. Přijmi proto, prosím, mé uctivé poklony.
Můj drahý Pane, také tři bozi - Brahma, Višnu a Šiva - závisí na Tobě. Je-li třeba stvořit vesmír,
vytvoříš své zjevení vášně, Brahmu, a kdyţ chceš vesmír udrţovat, expanduješ se jako Pán Višnu, zdroj
všeho dobra. Podobně se zjevíš jako Šiva, pán nevědomosti, abys zničil celé stvoření. Zachováváš si
své transcendentální postavení, přestoţe vytváříš tři kvality hmotné přírody. Do tří kvalit přírody se
nikdy nezapleteš jako obyčejné ţivé bytosti.
Ve skutečnosti jsi, můj Pane, hmotná příroda, jsi otcem vesmíru a jsi věčný čas, který způsobil
kombinaci přírody a hmotného stvořitele. Přesto jsi vţdy transcendentální všem hmotným činnostem.
Můj drahý Pane, ó Nejvyšší Osobnosti Boţství, vím, ţe země, oheň, vzduch, obloha, pět smyslových
objektů, mysl, smysly a jejich boţstva, sobectví a také celá hmotná energie - všechno ţivé i neţivé v
tomto světě jevů - spočívá na Tobě. Jelikoţ všechno vytváříš, nic se od Tebe nedá oddělit. Jelikoţ jsi
transcendentálně situován, nic hmotného se nedá ztotoţnit s Tvou osobností, a proto je všechno
současně s Tebou totoţné a odlišné. Filozofové, kteří se snaţí od Tebe všecho oddělit, se jistě ve svých
názorech zmýlili.
Můj drahý Pane, dovol, abych Ti řekla, ţe tento chlapec, jménem Bhagadatta, je synem mého syna
Bhaumásury. Velice ho ovlivnily různé okolnosti způsobené smrtí jeho otce a velice ho to zmátlo,
neboť se bojí současné situace. Přivedla jsem ho, aby se odevzdal Tvým lotosovým nohám. Prosím Tě,
abys přijal tohoto chlapce a poţehnal mu svýma lotosovýma nohama. Přivedla jsem ho, aby se mohl
vysvobodit ze všech hříšných činností svého otce.``
Kdyţ Kršna uslyšel modlitby matky Země, okamţitě ji ujistil o ochraně před vším nebezpečím.
Bhagadattovi řekl: ,,Neboj se.`` Pak vešel do Bhaumásurova bohatě vybaveného paláce. V
Bhaumásurově paláci Kršna uviděl 16 100 mladých princezen, které byly uneseny a zde vězněny. Kdyţ
princezny uviděly vstoupit do paláce Nejvyšší Osobnost Boţství, Kršnu, okamţitě je okouzlila Pánova
krása a modlily se o Jeho bezpříčinnou milost. V mysli se bez zdráhání rozhodly přijmout Kršnu za
svého manţela. Kaţdá z nich se začala modlit k Prozřetelnosti, aby se Kršna stal jejím manţelem.
Upřímně a váţně nabídly s ryzí oddaností své srdce lotosovým nohám Kršny. Kršna, jako Nadduše v
srdcích všech, mohl porozumět jejich neposkvrněné touze a souhlasil, ţe je přijme za své manţelky.
Nechal pro ně přinést pěkné šaty a klenoty a kaţdá byla na nosítkách odnesena do města Dváraky.
Kršna také shromáţdil neomezené bohatství, včetně vozů, koní, drahokamů a pokladů. Z paláce také
poslal do Dváraky padesát bílých slonů, kteří všichni měli čtyři kly.
Po této události vešli Kršna a Satjabháma do Amarávatí, hlavního města nebeských planet, a okamţitě
vstoupili do paláce krále Indry a jeho ţeny Sačídéví, která je přivítala. Kršna pak věnoval Indrovi
Aditiny náušnice.
Při návratu z Indrova hlavního města, si Satjabhámá vzpomněla na Kršnův slib, ţe jí dá rostlinu, která
nese paridţátové květy. Vyuţila příleţitosti, ţe byla v nebeském království, utrhla rostlinu páridţáta a
přechovala ji na Garudových zádech. Nárada jednou daroval páridţátový květ Kršnově starší ţeně Šrí
Rukminídéví. Satjabháma se kvůli tomu začala cítit méněcenná a také chtěla květ od Kršny obdrţet.
Kršna znal ţenskou soutěţivou povahu svých manţelek a usmál se. Okamţitě se Satjabhámy zeptal:
,,Proč ţádáš jen o jeden květ? Rád ti dám celý strom páridţátových květů.``
Kršna vzal ve skutečnosti svou ţenu Satjabhámu s sebou úmyslně, aby si mohla rostlinu utrhnout
vlastní rukou. Obyvatele nebeských planet včetně Indry to však velice podráţdilo. Satjabhámá utrhla
bez dovolení rostlinu páridţáta, která na Zemi neroste. Indra spolu s ostatními polobohy se kvůli
odnášené rostlině postavili Kršnovi a Satjabhámě na odpor, ale Kršna chtěl potěšit svou oblíbenou
manţelku Satjabhámu; byl odhodlaný a zatvrzelý, a tak došlo k bitvě mezi polobohy a Kršnou. Kršna,
jako obvykle, zvítězil a vítězně přinesl rostlinu páridţáta, kterou si vybrala Jeho ţena, na Zem do
Dváraky. Potom rostlinu zasadil v zahradě, v Satjabhámině paláci. Tento podivuhodný strom
Satjabhámin skleník velice okrášlil. S rostlinou páridţáta na Zemi také sestoupila její vůně a nebeské
labutě se stěhovaly na Zemi a vyhledávaly její vůni a med.
Velký mudrc Šukadéva Gósvámí chování krále Indry příliš neoceňoval. Kršna ze své bezpříčinné
milosti přišel do nebeského království Amarávatí, aby předal králi Indrovi náušnice jeho matky, které
Bhaumásura ukradl a Indra je velice rád přijal. Kdyţ však Kršna bral z nebeských planet květinu, Indra
Ho vyzval k boji. To bylo z Indrovy strany sobecké. Modlil se a skláněl hlavu k lotosovým nohám
Kršny, ale jakmile to splnilo svůj účel, náhle se změnil. To je způsob, jakým jednají materialisté.
Materialisty vţdy zajímá jejich vlastní prospěch. Za tímto účelem prokazují jakoukoliv úctu komukoliv,
ale jakmile jejich osobní zájmy skončí, nejsou jiţ více přáteli. Sobeckou povahu je moţné nalézt nejen
mezi bohatými lidmi na této planetě, ale mají ji dokonce i osobnosti jako Indra a jiní polobozi. Příliš
velké bohatství udělá z člověka sobce. Sobec není připraven se zapojit do uvědomování si Kršny a velcí
oddaní jako Šukadéva Gósvámí ho zavrhují. Příliš velké světské vlastnictví je překáţkou v pokroku v
uvědomování si Kršny.
Po Indrově poráţce připravil Kršna svatbu se 16 100 dívkami, které přivedl z Bhaumásurova drţení.
Expandoval se na 16 100 podob a v různých palácích se s nimi současně oţenil v jednom příznivém
okamţiku. Pevně tak stanovil pravdu, ţe On a nikdo jiný je Nejvyšší Osobnost Boţství. Pro Kršnu,
Nejvyšší Osobnost Boţství, není nic nemoţné. Je všemocný, všudepřítomný a věčný a na této zábavě
tedy není nic úţasného. Všechny paláce více neţ 16 000 Kršnových královen byly plné pěkných zahrad,
nábytku a jiného příslušenství, které nemá na tomto světě obdoby. Tento příběh ze Šrímad
Bhágavatamu není nijak zveličen. Kršnovy královny byly všechny expanze Bohyně štěstí Lakšmídţí.
Kršna s nimi ţil v různých palácích a choval se k nim přesně tak, jak se chová obyčejný muţ ke své
ţeně.
Měli bychom mít stále na paměti, ţe Kršna, Nejvyšší Osobnost Boţství, vystupoval přesně jako lidská
bytost; ačkoliv ukázal svou neobyčejnou vlastnost tím, ţe se současně oţenil s více neţ šestnácti tisíci
ţenami ve více neţ šestnácti tisících palácích, choval se k nim jako obyčejný muţ a přísně dodrţoval
vztah mezi manţelem a manţelkou, který přísluší obyčejnému domovu. Je proto velice obtíţné
porozumět povaze Nejvyššího Brahma, Osobnosti Boţství. Ani polobozi jako Brahmá nejsou schopni
proniknout do transcendentálních zábav Pána. Kršnovy manţelky byly obdařeny takovým štěstím, ţe
dostaly Nejvyšší Osobnost Boţství za manţela, ačkoliv osobnost jejich manţela nebyla známá ani
polobohům jako Brahmá.
Při svých manţelských záleţitostech se Kršna a Jeho královny usmívali, hovořili spolu, objímali se a
podobně a jejich manţelský vztah se nepřetrţitě vyvíjel. Takto se Kršna a královny těšili z
transcendentálního štěstí, kdyţ ţili jako manţelé. Kaţdá královna měla tisíce sluţebnic, které ji
obsluhovaly, ale všechny královny přesto Kršnovi osobně slouţily. Kaţdá z nich obvykle Kršnu osobně
uvítala, vešel-li do paláce. Nabídly Mu pěkné lehátko a přinesly různé předměty, kterých se pouţívá k
uctívání. Vodou z Gangy Mu omývaly Jeho lotosové nohy, obětovaly Mu arakový oříšek a masírovaly
Mu lotosové nohy. Takto Ho zbavily únavy, kdyţ se vrátil domů. Pěkně ho ovívaly, nabídly Mu voňavý
čistý květinový olej, ozdobily Ho květinovými girlandami, upravily Mu vlasy, poţádaly Ho, aby si lehl
a odpočinul, osobně Ho koupaly a dávaly Mu výtečná jídla. Kaţdá královna to dělala sama a nečekala
na sluţebnice. Kršna se svými královnami ukázal na Zemi ideální ţivot hospodáře.
59) Kršnův rozhovor s Rukminí
Jednou Kršna, Nejvyšší Osobnost Boţství, dárce veškerého poznání všem ţivým bytostem, Brahmou
počínaje a bezvýznamným mravencem konče, seděl v Rukminíně loţnici. Rukminí slouţila Pánu spolu
se svými pomocnicemi a sluţebnicemi. Kršna seděl na její posteli a sluţebnice Ho ovívaly čámarami
(ovívadlo proti mouchám z jačího ohonu).
Kršnovo jednání s Rukminí jako dokonalý manţel je dokonalým projevem nejvyšší dokonalosti
Osobnosti Boţství. Mnoho filozofů předkládá pojetí Absolutní Pravdy, ve kterém Bůh nemůţe dělat to
či ono. Popírají inkarnaci Boha neboli Nejvyšší Absolutní Pravdu v lidské podobě. Skutečnost je však
jiná: Bůh nemůţe být podmíněn našim nedokonalým smyslovým vjemům. Bůh je všemocná
všudepřítomná Osobnost Boţství, a přeje-li si, můţe nejen stvořit, udrţovat a zničit celé vesmírné
projevení, ale můţe také sestoupit jako obyčejná lidská bytost a vykonat své nejvyšší poslání. V
Bhagavadgítě stojí, ţe sestoupí, kdykoliv vyvstanou nesrovnalosti při vykonávání lidských povinností.
Ţádný vnější vliv Ho nenutí, aby se zjevil, ale sestoupí prostřednictvím své vnitřní energie, aby znovu
stanovil úroveň lidských činností a současně zničil prvky rušící pokrok lidské civilizace. V souladu s
touto zásadou transcendentálních zábav Nejvyšší Osobnosti Boţství sestupuje ve své věčné podobě
jako Šrí Kršna v dynastii Jádavů.
Rukminin palác byl nádherně upravený. Na stropě viselo mnoho baldachýnů, jejichţ krajky zdobily
perlové girlandy a celé sídlo bylo ozářeno cennými drahokamy. Bylo tam mnoho sadů, kde rostly květy
a
, které se povaţují za nejvoňavější květy v Indii. Těchto rostlin tam rostlo
mnoho a jejich rozkvétající květy zvyšovaly krásu paláce. Roje bzučících včel, které nalákala vůně
květů, se shromaţďovaly kolem stromů. V noci příjemné měsíční světlo zářilo okny skrze síť větví.
Byly zde stromy páridţáta obalené květy a jemný vánek přenášel vůni květů kolem. V paláci hořely
vonné tyčinky a voňavý kouř se linul ţaluziemi oken. V pokoji byly matrace s potahy připomínající
mléčnou pěnu; loţní prádlo bylo také měkké a bílé jako mléčná pěna. Kršna tam seděl velice pohodlně
a těšil se ze sluţby, kterou Mu prokazovala Rukminídţí za pomoci svých sluţebnic.
Rukminí také chtěla nadšeně slouţit svému manţelovi, Nejvyšší Osobnosti Boţství. Chtěla slouţit
Pánu osobně a vzala čámaru z ruky sluţebnice a ovívala Pána. Drţák čámary byl ze zlata, byl zdobený a
osazený drahokamy, a kdyţ ho Rukminí vzala, zkrásněl ještě více, protoţe měla na všech prstech
prsteny s drahokamy. Její nohy zdobily drahokamy a zvonky, které jemně cinkaly mezi záhyby jejího
sárí. Její vzedmutá ňadra byla potřena kunkumou a šafránem a její krása se zvětšila načervenalým
odrazem prosvítajícím od jejích přikrytých ňader. Kulaté boky měla ozdobené krajkovou šňůrou a na
hrudi měla pověšený jasně zářící medailón. Protoţe byla zaměstnána v Pánově sluţbě - i přesto, ţe byla
dost stará, aby měla dospělé syny - nemělo její krásné tělo ve všech třech světech obdoby. Vezmeme-li
v úvahu její krásný obličej, zdálo se, ţe kadeřavé vlasy na její hlavě, krásné náušnice na uších,
usměvavá ústa a zlatý náhrdelník společně vysílají proudy nektaru. Je jasně dokázáno, ţe Rukminí není
nikdo jiný, neţ původní Bohyně štěstí, která je neustále zaměstnána sluţbou lotosovým nohám
Nárájány.
Velké autority přijímají zábavy Kršny a Rukminí ve Dvárace jako projevení zábav Nárájany a Lakšmí,
jeţ jsou velice vznešené. Zábavy Rádhy a Kršny ve Vrndávaně jsou jednoduché a prosté a liší se od
uhlazených městských zábav ve Dvárace. Rukmininé rysy jsou neobyčejně jasné a Kršna byl s jejím
chováním velice spokojen.
Kršna poznal, ţe kdyţ Nárada Muni nabídl Rukminí páridţátový květ, Satjabháma jí začala závidět a
okamţitě Kršnu ţádala o podobný květ. Neuklidnila se, dokud jí Kršna neslíbil celý strom. Kršna
opravdu tento slib splnil a snesl strom z nebeského království na Zemi. Po této události očekával, ţe
Rukminí bude také něco vyţadovat, jelikoţ Satjabhámá dostala celý páridţátový strom. Rukminí se
však o příhodě ani nezmínila, neboť byla váţná a spokojená se svou sluţbou. Kršna ji chtěl vidět trochu
nazlobenou a chtěl vidět její krásný obličej v nazlobené náladě. Ačkoliv měl více neţ 16 100 manţelek,
choval se ke kaţdé s rodinnou náklonností. Mezi sebou a svou ţenou vytvořil určitou situaci, ve které
Ho manţelka kritizovala v láskyplném škádlení, a Kršna z toho měl radost. V tomto případě, jelikoţ
Kršna nemohl najít na Rukminí ţádnou chybu, neboť byla úţasná a vţdy zaměstnaná v Jeho sluţbě,
začal k ní s úsměvem a s velkou láskou promlouvat. Rukminí byla dcera krále Bhíšmaky, mocného
vladaře. Kršna ji neoslovil jako Rukminí, ale jako princeznu. ,,Má drahá princezno, je to velice
překvapivé. Mnoho velkých osobností v královském stavu se s tebou chtělo oţenit. Přestoţe všichni
nebyli králové, vlastnili majetek i bohatství královského rodu, měli velice dobré chování, byli vzdělaní,
slavní mezi králi, krásní tělem i osobními vlastnostmi, velkorysí, silní a vyspělí v kaţdém ohledu. Byli
vhodní po všech stránkách navíc ani tvůj otec, ani bratr proti svatbě nic nenamítali. Naopak dali své
slovo, ţe se provdáš za Šišupálu a se svatbou souhlasili. Šišupála byl velký král a byl tak chtivý a
zblázněný do tvé krásy, ţe kdyby se s tebou oţenil, myslím, ţe by s tebou stále zůstával jako věrný
sluha.
Ve srovnání se Šišupálou a jeho osobními vlastnostmi nejsem nic a ty to můţeš poznat. Udivuje Mě, ţe
jsi svatbu se Šišupálou odmítla a přijala jsi Mě, jenţ jsem ve srovnání s ním méněcenný. Myslím, ţe
jsem zcela nevhodný být tvým manţelem, protoţe jsi tak krásná, klidná, váţná a vznešená. Mohu se tě
zeptat na důvod, proč sis Mě vzala? Ovšemţe, nyní tě mohu oslovit jako svou krásnou ţenu, ale přesto
ti mohu říci o Mém skutečném postavení - jsem niţší neţ všichni princové, kteří se s tebou chtěli oţenit.
Nejprve bys měla vědět, ţe jsem se tak bál Dţarásandhy, ţe jsem se neodváţil ţít na pevnině, a
postavil jsem sídlo ve vodě v moři. Neprozrazuji toto tajemství jiným, ale měla bys vědět, ţe nejsem
velký hrdina. Jsem zbabělec a bojím se ho. Přesto však nejsem v bezpečí, protoţe všichni velcí králové
z pevniny jsou ke Mně nepřátelští. Osobně jsem vytvořil nepřátelské cítění, neboť jsem s nimi různými
způsoby bojoval. Další chyba je, ţe ačkoli jsem vládcem Dváraky, nemám na ni bezprostřední právo.
Získal jsem království zabitím Kansy, strýce z matčiny strany, ale království připadlo Mému dědu a Já
je ve skutečnosti nevlastním. Kromě toho nemám vytyčený ţádný ţivotní cíl. Lidé Mi příliš nerozumějí.
Jaký je konečný cíl Mého ţivota? Velice dobře vědí, ţe jsem byl pasáčkem ve Vrndávaně. Lidé
očekávali, ţe budu následovat ve šlépějích svého nevlastního otce Nandy Mahárádţi a budu věrný
Šrímatí Rádhárání a všem Jejím přítelkyním ve Vrndávaně. Já jsem je však náhle opustil. Chtěl jsem se
stát slavným králem, ale doposud se Mi to nepodařilo. Ani jsem nezískal ţádné království, ani se ze
mne nestal slavný král. Lidé jsou zmateni pokud jde o Můj konečný ţivotní cíl, nevědí, zda jsem
pasáček nebo princ, jsem-li synem Nandy Mahárádţi nebo Vasudévy. Lidé o Mně říkají, ţe jsem tulák,
protoţe nemám vytyčený ţivotní cíl. Udivuje Mě proto, ţe sis vybrala tuláka za manţela.
Kromě toho nejsem příliš vytříbený ani ve společenské etiketě. Člověk by se měl spokojit s jednou
ţenou, ale vidíš, ţe jsem se oţenil mnohokrát a mám více neţ šestnáct tisíc manţelek. Jako dobrý
manţel je všechny nemohu potěšit a nechovám se k nim zrovna nejlépe. Vím, ţe si to velice dobře
uvědomuješ. Někdy přivedu Mé ţeny do situace, která není příliš příznivá. V dětství jsem byl vychován
na vesnici, a proto nejsem obeznámen s etiketou městského ţivota. Nevím, jak potěšit manţelku
pěknými slovy a chováním. Z praktické skutečnosti je vidět, ţe kaţdá ţena, která Mě následovala nebo
která ke Mně byla přitahována, nakonec zůstala zbytek ţivota opuštěna v nářku. Ve Vrndávaně ke Mně
byly přitahovány gópíe; nyní jsem je opustil a ţijí v neustálém nářku z odloučení. Slyšel jsem od
Akrúry a Uddhavy, ţe od doby, kdy jsem opustil Vrndávanu, všichni pastevci, gópíe, Rádhárání a můj
nevlastní otec Nanda Mahárádţa kvůli Mně neustále pláčí. Nadobro jsem opustil Vrndávanu a nyní
jsem s královnami z Dváraky, ale nechovám se hezky k ţádné z vás. Můţeš snadno poznat, ţe nemám
pevný charakter a ţe nejsem příliš spolehlivý manţel. Je-li ke Mně někdo přitahován, dostane se mu
pouze ţivota strádání.
Moje milá princezno, věz také, ţe jsem neustále bez peněz. Hned po narození jsem byl bez prostředků
přenesen do domu Nandy Mahárádţi a byl jsem vychován jako pasáček. Můj pěstoun měl mnoho set
tisíc krav, ale Já jsem nevlastnil ani jednu. Byly Mi pouze svěřeny, abych o ně pečoval a pásl je, nebyl
jsem však jejich majitelem. Zde Mi také nic nepatří, neboť jsem stále bez peněz. Není nad čím naříkat,
jsem na mizině - neměl jsem nic v minulosti, proč bych měl tedy naříkat, ţe nemám nic v současnosti?
Můţeš si rovněţ všimnout, ţe Moji oddaní nejsou příliš bohatí. Jsou chudí ve světských záleţitostech.
Velcí boháči vlastnící světský majetek nemají zájem o oddanost ke Mně, neboli o uvědomování si
Kršny. Kdyţ naopak člověk přijde na mizinu - nuceně či okolnostmi - můţe se o Mne zajímat,
naskytne-li se mu příleţitost. Lidé pyšní na své bohatství nevyuţijí příleţitosti a nemyslí na Mě, ani
kdyţ se mohou stýkat s Mými oddanými. Chudší lidé se o Mne trochu zajímají, ale boháči ne. Myslím,
ţe nebylo příliš inteligentní, ţe sis vyvolila Mne. Zdá se, ţe jsi moudrá, vychována svým otcem a
bratrem, ale nakonec jsi udělala velkou chybu při volbě ţivotního partnera.
To však nevadí, lepší pozdě, neţ nikdy. Máš volnost si vybrat vhodného manţela, který se ti ve všech
ohledech vyrovná bohatstvím, rodinnou tradicí, majetkem, krásou a vzděláním. Všechny chyby, kterých
ses dopustila, budou zapomenuty. Nyní si můţeš vytýčit ţivotní cestu. Člověk obvykle nevytváří
manţelské vztahy s někým, jehoţ postavení je vyšší či niţší. Má drahá dcero krále Vidarbhy, myslím,
ţes před svatbou příliš moudře neuvaţovala. Tvůj výběr byl špatný, neboť sis za manţela vybrala Mě.
Mylně ses doslechla, ţe mám velice vznešenou povahu, ačkoli jsem ve skutečnosti nebyl nic jiného neţ
ţebrák. Aniţ bys Mě i Mé skutečné postavení znala, vybrala sis Mě za manţela pouze proto, ţes o Mně
slyšela. To jsi neudělala příliš dobře. Radím ti tedy, aby sis, lépe pozdě neţ vůbec, vybrala jednoho z
velkých kšatrijských princů, přijala ho za svého ţivotního druha a Mě opustila.``
Kršna navrhoval Rukminí, aby se s Ním rozvedla v době, kdy jiţ měla několik dospělých dětí. Celý
Kršnův návrh vypadal jako něco zcela neočekávaného, protoţe podle védské kultury odloučení manţelů
rozvodem nepřipadá v úvahu. Rukminí měla mnoho ţenatých synů a v pokročilém věku si nemohla
vybrat nového manţela. Rukminí připadaly všechny Kršnovy návrhy šílené a překvapilo ji, ţe Kršna
mohl takto muvit. Rukminí byla jednoduchá a její úzkost rostla při myšlenkách, ţe by se měla od Kršny
odloučit.
Kršna pokračoval: ,,Musíš se konec konců připravit na příští ţivot. Radím ti proto, aby sis vybrala
někoho, kdo ti můţe pomoci jak v tomto, tak v příštím ţivotě, neboť nejsem schopna ti pomoci. Má
drahá krásná princezno, víš, ţe všichni šlechtici, včetně Šišupály, Šálvy, Dţarásandhy, Dantavakry a
dokonce i tvého staršího bratra Rukmího, jsou Moji nepřátelé a nemají Mě vůbec rádi. Z celého srdce
Mě nenávidí. Všichni princové jsou velice pyšní na své světské vlastnictví a nevěnují nejmenší
pozornost nikomu, kdo k nim přijde. Svolil jsem, ţe tě unesu, jak sis přála, abych je poučil, ale ve
skutečnosti tě ani nemám rád, přestoţe jsi Mě dokonce milovala i před svatbou.
Jak jsem jiţ vysvětlil, rodinný ţivot a láska mezi manţelem a manţelkou, děti, domov a bohatství Mě
příliš nezajímají. Moji oddaní se nestarají o tyto světské věci a Já jsem podobný. Ve skutečnosti se
zajímám o seberealizaci. To Mi přináší potěšení a ne rodinný ţivot.`` Kršna to dořekl a znenadání
skončil.
Velká autorita Šukadéva Gósvámí poznamenal, ţe Kršna byl s Rukminí téměř neustále a Rukminí byla
trochu pyšná, ţe se jí dostalo takového štěstí a ţe ji Kršna ani na okamţik neopustil. Kršna však nemá
rád, je-li kterýkoliv Jeho oddaný pyšný. Jakmile se to stane, nějakým úskokem jeho pýchu zlomí. V
tomto případě také Kršna řekl mnoho věcí, které Rukminí nerada poslouchala. Mohla z toho jen
vyvodit, ţe ačkoliv byla pyšná na své postavení, Kršna ji mohl kdykoliv opustit.
Rukminí si byla vědoma, ţe její manţel není obyčejná lidská bytost. On byl Nejvyšší Osobností
Boţství, pánem třech světů. Způsob Jeho řeči jí naháněl strach z odloučení od Pána, protoţe od Kršny
nikdy taková slova neslyšela. Byla zmatena ze strachu z odloučení a srdce se jí začalo chvět.
Neodpověděla na jediné Kršnovo slovo a začala úzkostlivě naříkat, jako by se topila v oceánu
zármutku. Prsty na noze potichu rýpala do země, která zčervenala odrazem jejích červených nehtů.
Růţové slzy z očí se jí smíchaly s černým líčidlem na očních víčkách a stékaly dolů, smývajíce
kunkumu a šafrán z jejích ňader. Zalknuta velkou úzkostí a neschopna promluvit slovo, zůstala stát se
sklopenou hlavou jako sloup. Z nesmírného strachu a nářku přišla o rozum, zeslábla a tak zhubla, ţe se
prověsily její náramky. Čámara, kterou Kršnovi slouţila, jí vypadla z ruky. Mozek a paměť se jí
zakalily a ztratila vědomí. Krásně učesané vlasy se jí rozcuchaly a spadla na zem jako banánovník
podťatý vichřicí.
Kršna okamţitě poznal, ţe Rukminí nepovaţovala Jeho slova za ţert. Brala je velice váţně a z
nesmírné úzkosti z bezprostředního odloučení od Něho upadla do tohoto stavu. Kršna je přirozeně
velice nakloněn svým oddaným, a kdyţ uviděl její stav, Jeho srdce okamţitě změklo. Hned k ní začal
být milostivý. Vztah mezi Kršnou a Rukminí byl jako mezi Nárájanou a Lakšmí, a proto se před ní
objevil ve svém čtyřrukém projevení Nárájany. Slezl z postele, zvedl ji za ruce, poloţil jí chladivé ruce
na tvář a hladil ji po rozcuchaných vlasech. Kršna osušil rukou její vlhká ňadra. Poznal opravdovost její
lásky k Němu a obejmul ji.
Nejvyšší Pán je odborníkem v tom, jak předloţit věci rozumně, aby tomu kaţdý porozuměl a snaţil se
vzít zpět všechno, co řekl předtím. Je jediným úkrytem pro své oddané a ví velice dobře, jak uspokojit
své čisté oddané. Kršna porozuměl, ţe Rukminí nemohla pochopit prohlášení, které ţertem pronesl, a
aby ji vyvedl ze zmatku, začal znovu mluvit.
,,Má drahá dcero krále Vidarabhy, Moje milá Rukminí, prosím, nevykládej si to špatně. Nebuď ke Mně
takhle nevlídná. Vím, ţe jsi ke Mně upřímně a váţně připoutána, jsi Moje věčná společnice. Slova,
která se tě tak dotkla, nejsou pravdivá. Chtěl jsem tě trochu pozlobit a očekával jsem, ţe na Má
ţertovná slova odvetně odpovíš. Naneštěstí jsi je vzala váţně. Velice Mě to mrzí. Očekával jsem, ţe tvé
červené rty se budou třást hněvem, kdyţ uslyšíš Mé prohlášení, a ţe Mě pohaníš mnoha způsoby. Ó
dokonalosti lásky, nikdy jsem nečekal, ţe tvůj stav bude takový. Očekával jsem, ţe na Mne na oplátku
upřeš své mrkající oči a ţe budu moci shlédnout tvůj krásný obličej ve zlostné náladě.
Má krásná ţeno, víš, ţe jsme jako hospodáři stále zaměstnáni mnoha domácími záleţitostmi a touţíme
po okamţiku, kdy si budeme moci vyměnit několik ţertovných slov. To je náš konečný zisk v ţivotě
hospodáře. Ţenatí lidé ve skutečnosti pracují velice těţce ve dne v noci, ale všechna únava z celodenní
práce se sníţí, jakmile se manţel a manţelka setkají a mnoha způsoby si uţívají ţivota.`` Kršna se chtěl
ukázat jako obyčejný hospodář, kterého těší vzájemná ţertovná slova se svou manţelkou. Proto opět
ţádal Rukminí, aby nebrala Jeho slova příliš váţně.
Kdyţ Kršna sladkými slovy Rukminí uklidnil, pochopila, ţe to, co předtím řekl, nebylo míněno váţně,
ale řekl to, aby se potěšili vzájemnými ţerty. Kršnova slova ji proto uklidnila. Postupně se zbavila
strachu z odloučení a začala se Mu dívat s úsměvem a velice šťastně do tváře. Řekla: ,,Můj drahý Pane
s lotosovýma očima, Tvé prohlášení, ţe nejsme vhodná dvojice, je zcela správné. Nemohu se dostat na
Tvou úroveň, protoţe jsi oceánem všech vlastností, neomezená Nejvyšší Osobnost Boţství. Jak bych Ti
mohla být vhodným protějškem? Není moţné se s Tebou srovnávat, protoţe jsi pán veškeré velikosti,
vládce tří kvalit a cíl uctívání velkých polobohů jako Brahmá a Šiva. Pokud se týká mě, jsem výtvorem
tří kvalit hmotné přírody, které brzdí postupný pokrok oddané sluţby. Kdy a kde bych se mohla stát
Tvým vhodným partnerem? Můj drahý manţeli, správně jsi řekl, ţe ses ukryl v moři z obavy před králi,
ale kdo jsou tito králové hmotného světa? Nemyslím, ţe tak zvané královské rody vládnou hmotnému
světu. Panovníky hmotného světa jsou tři kvality hmotné přírody, které jsou skutečnými vládci.
Nacházíš se v srdci kaţdého, kde zůstáváš zcela mimo dotek tří kvalit hmotné přírody, o tom není
pochyb.
Říkáš, ţe stále setrváváš v nepřátelství se světskými králi, ale kdo jsou ti králové? Myslím, ţe světští
králové jsou smysly. Jsou nejhrozivější a ovládají kaţdého. Jistěţe zachováváš nepřátelství vůči
hmotným smyslům. Nikdy nejsi ovládán smysly, spíše jsi vládcem smyslů, Hršíkéša. Můj drahý Pane,
řekls, ţe jsi zbaven veškeré královské moci a to je také pravda. Jsi nejen zbaven nadvlády nad hmotným
světem, ale dokonce i Tvoji sluţebníci, kteří mají nějaké pouto k Tvým lotosovým nohám, nevládnou
hmotnému světu, protoţe povaţují hmotné postavení za nejtemnější oblast, která brání pokroku
duchovního osvícení. Tvoji sluţebníci nemají rádi hmotnou nadvládu, a coţ teprve Ty? Můj drahý
Pane, Tvé prohlášení, ţe nejednáš jako obyčejný člověk s určitým ţivotním zájmem, je také naprosto v
pořádku. Dokonce i Tvoji velcí oddaní a sluţebníci, známí jako velcí světci a zboţné osobnosti,
zůstávají v takovém postavení, ţe nikdo nemůţe ani tušit, jaký je jejich ţivotní cíl. Lidská společnost je
povaţuje za šílené a cynické. Jejich ţivotní cíl zůstane pro obyčejné lidi záhadou; nejniţší z lidí
nemohou rozpoznat ani Tebe ani Tvé sluţebníky. Znečištěná lidská bytost si nemůţe dokonce ani
představit Tvoje radovánky, ani zábavy Tvých oddaných. Ó neomezený, zůstanou-li činnosti a snahy
Tvých oddaných záhadou pro obyčejné lidi, jak mohou pochopit Tvé pohnutky a snahy? Všechny druhy
energií jsou zaměstnány ve Tvé sluţbě, ale přesto spočívají na Tobě.
Uvedl ses jako chuďas, ale chudý nejsi. Kromě Tebe nic jiného neexistuje, a proto nemáš zapotřebí nic
vlastnit - Ty samotný jsi všechno. Na rozdíl od ostatních nemáš zapotřebí získávat něco z vnějšku. S
Tebou se všechny rozpory urovnávají, protoţe jsi absolutní. Nic nevlastníš, ale nikdo není bohatší neţ
Ty. V hmotném světě nemůţe být nikdo bohatý, aniţ by něco vlastnil. Jelikoţ jsi absolutní, můţeš
urovnat i protiklad, ţe nic nevlastníš a současně jsi nejbohatší. Ve Védách stojí, ţe ačkoliv nemáš
hmotné ruce a nohy, přijímáš od oddaných všechno, co Ti bylo obětováno s oddaností. Nemáš hmotné
oči a uši, ale přesto můţeš vidět a slyšet všechno všude. Nevlastníš nic, a přesto Tě uctívají a prosí o
milost velcí polobozi, kteří přijímají modlitby a uctívání od druhých. Jak se můţeš řadit mezi chudé?
Můj drahý Pane, také jsi uvedl, ţe bohatší část lidské společnosti Tě neuctívá. I to je správné, protoţe
lidé pyšní na své hmotné vlastnictví přemýšlejí, jak pouţít své vlastnictví k uspokojování smyslů. Kdyţ
se chuďas stane boháčem, plánuje smyslový poţitek, neboť neví, jak pouţít těţce vydělané peníze. Pod
vlivem vnější energie si myslí, ţe peníze jsou určeny k smyslovému poţitku a zanedbá transcendentální
sluţbu. Můj drahý Pane, řekl jsi, ţe lidé, kteří nic nevlastní, Ti jsou velice drazí. Tvůj oddaný chce
vlastnit pouze Tebe a vzdává se všeho. Vím, ţe velký světec Nárada Muni, který nevlastní ţádný
hmotný majetek, Ti je stále velice drahý a takové osoby se nestarají o nic jiného neţ o Tebe.
Můj drahý Pane, řekl jsi, ţe sňatek mezi lidmi stejného společenského postavení, krásy, bohatství, síly,
vlivu a odříkání můţe být vhodný. Takové ţivotní postavení je však moţné pouze Tvou milostí. Jsi
nejvyšší dokonalý zdroj všech vznešených vlastností. Jakékoliv vznešené postavení, které člověk můţe
mít, získal od Tebe. Tak to vystihuje Védánta-sútra - jsi nejvyšší
zdroj, ze kterého všechno emanuje, zdroj veškeré radosti. Lidé obdařeni poznáním touţí dosáhnout
pouze Tebe a ničeho jiného. Vzdávají se všeho, aby získali Tvou přízeň - dokonce i transcendentální
realizace brahma. Jsi nejvyšší konečný cíl ţivota. Jsi zdroj všech zájmů ţivých bytostí. Ti, kdo jsou
skutečně dobře motivováni, touţí pouze po Tobě, a aby dosáhli úspěchu, vzdávají se všeho. Zaslouţí si
proto se s Tebou stýkat. Ve společnosti sluţebníků a obsluhovaných, kde uvědomování si Kršny je
základem, není nikdo podmíněn utrpením a radostem jako v hmotné společnosti, která je udrţována v
činnosti na základě sexuální přitaţlivosti. Kaţdý muţ či ţena by se měli snaţit zapojit do Tvé
společnosti sluţebníků a obsluhovaných. Jsi Nejvyšší Osobnost Boţství - nikdo Tě nepřekoná, ani
nikdo nedosáhne stejné úrovně jako Ty. Dokonalý společenský systém je ten, ve kterém zůstáváš ve
středu, jsi obsluhovaný jako Nejvyšší a všichni ostatní jsou zaměstnáni jako Tvoji sluţebníci. V této
dokonale uspořádané společnosti můţe kaţdý zůstat šťastný a blaţený.
Můj drahý Pane, řekl jsi, ţe pouze ţebráci opěvují Tvou slávu a to je také úplná pravda. Kdo však jsou
tito ţebráci? Jsou to vznešení oddaní, osvobozené osobnosti a lidé v ţivotním stádiu odříkání. Jsou
všichni velké duše a oddaní, kteří se nezaměstnávají ničím jiným, neţ opěvováním Tebe. Tyto velké
duše odpustí dokonce i největším hříšníkům. Tito tzv. ţebráci se věnují duchovnímu pokroku v ţivotě a
tolerují všechny nepřízně hmotného světa. Můj drahý manţeli, nemysli si, ţe jsem Tě přijala za muţe z
nezkušenosti. Vlastně následuji velké duše. Následovala jsem příklad těchto velkých ţebráků a
rozhodla se odevzdat svůj ţivot Tvým lotosovým nohám.
Řekl jsi, ţe jsi bez peněz, a to je pravda, protoţe se zcela vydáváš velkým duším a oddaným. Věděla
jsem to velice dobře a odmítla jsem tak velké osobnosti jako Brahmu a krále Indru. Můj Pane, mocný
čas jedná pouze podle Tvých příkazů. Čas je tak velký a mocný, ţe v okamţiku můţe způsobit zkázu
kdekoliv ve vesmíru. Nemyslím si, ţe by Dţarásandha, Šišupála a jiní princové, kteří se se mnou chtěli
oţenit, byli důleţitější neţ obyčejný hmyz.
Všemocný synu Vasudévy, Tvé prohlášení, ţe ses uchýlil do moře ze strachu před velkými princi,
moţná odpovídá skutečnosti, ale mé zkušenosti s Tebou tomu odporují. Jasně jsem viděla, jak jsi mě
neohroţeně unesl v přítomnosti všech princů. Při mém svatebním obřadu jsi pouhým brnknutím na
tětivu svého luku snadno odstranil protivníky a laskavě mi poskytl ochranu u svých lotosových nohou.
Stále si ţivě pamatuji, ţes mě unesl stejným způsobem, jakým lev unáší část ulovené kořisti, odháněje
všechna malá zvířata pouhým mrknutím oka.
Můj drahý Pane s lotosovýma očima, nemohu pochopit Tvé tvrzení, ţe ţeny a ostatní lidé, kteří se
odevzdali Tvým lotosovým nohám, stráví svůj ţivot v zármutku. Ze světové historie vím, ţe králové
Anga, Prthu, Bharata, Jajáti a Gaja byli všichni velcí vládci světa a nikdo nesoupeřil s jejich vznešeným
postavením. Vzdali se však svého vznešeného postavení a odebrali se do lesa provádět pokání a
odříkání, aby dosáhli přízně Tvých lotosových nohou. Kdyţ dobrovolně přijali toto postavení a přijali
Tvé lotosové nohy jako všechno na světě, znamená to, ţe bědovali a rmoutili se?
Můj drahý Pane, poradil jsi mi, ţe si stále ještě mohu vybrat někoho jiného z královského stavu a
opustit Tě. Můj drahý Pane, jsem si naprosto jista, ţe jsi zdrojem všech dobrých vlastností. Velké
zboţné osobnosti jako Nárada Muni neustále opěvují Tvé transcendentální vlastnosti. Odevzdá-li se
někdo jednoduše těmto zboţným osobnostem, okamţitě se osvobodí od veškerého hmotného znečištění.
Jakmile se dostane do přímého styku s Tvou sluţbou, Bohyně štěstí svolí a udělí mu všechna svá
poţehnání. Která z ţen, jeţ jednou uslyšela o Tvé slávě z autoritativních zdrojů a nějakým způsobem
okusila lahodnou chuť Tvých lotosových nohou, můţe být tak pošetilá, aby souhlasila a provdala se za
někoho z hmotného světa, kdo se neustále bojí smrti, nemoci, stáří a znovuzrození? Nepřijala jsem Tvé
lotosové nohy bez rozmyslu, ale po zralém a důkladném uváţení. Můj drahý Pane, jsi vládcem tří světů.
Můţeš splnit všechna přání svých oddaných v tomto světě i v příštím, neboť jsi Nejvyšší Duše všech.
Vybrala jsem si Tě proto za svého manţela, povaţujíc Tě za jedinou vhodnou osobu. Můţeš mě
vrhnout do jakéhokoliv ţivotního druhu podle reakcí za mé plodné činnosti a ani v nejmenším mě to
neznepokojuje. Mou jedinou touhou je, abych byla neustále upjata k Tvým lotosovým nohám, protoţe
můţeš osvobodit své oddané z iluzorního hmotného bytí a vţdy jsi připraven se jim odevzdat.
Můj milý Pane, radil jsi mi, abych si vybrala jednoho z vládců jako je Šišupála, Dţarásandha nebo
Dantavakra, ale jaké je jejich postavení na světě? Neustále těţce pracují, aby uţivili rodinu, jako býci,
kteří dřou dnem i nocí u lisu na olej. Lze je přirovnat k oslům, taţným zvířatům. Jsou terčem neustáleho
výsměchu jako psi a jsou lakomí jako kočky. Prodali se jako otroci svým ţenám. Ţena, kterou
nepotkalo štěstí a nikdy neslyšela o Tvé slávě, můţe přijmout takového muţe za manţela, ale ţena,
která se o Tobě dozvěděla - ţe jsi vychvalován nejen v tomto světě, ale i v síních velkých polobohů
jako Brahmá a Šiva - nepřijme za svého manţela nikoho jiného neţ Tebe. Muţ v tomto hmotném světě
je pouze mrtvé tělo. Navenek je ţivá bytost pokryta tímto tělem, coţ není nic jiného neţ pytel z kůţe
ozdobený bradkou, knírkem, chlupy na těle, nehty na prstech a vlasy na hlavě. Uvnitř tohoto
ozdobeného pytle jsou svazky svalů, svazky kostí, nádrţe krve vţdy smíchané s výkaly, močí, hlenem,
ţlučí a zkaţeným vzduchem, tedy látkami, ve kterých sídlí různé druhy hmyzu a bakterií. Hloupá ţena
přijme mrtvé tělo za svého manţela a nepochopitelně ho miluje jako svého drahého druha. Je to moţné
pouze proto, ţe taková ţena nikdy neokusila věčně blaţenou příchuť Tvých lotosových nohou.
Můj drahý manţeli s lotosovýma očima, jsi spokojený sám v sobě. Nestaráš se, zdali jsem pěkná či
kvalifikovaná; vůbec Tě to nezajímá. Tvá nepřipoutanost ke mně není proto nic podivuhodného, je
docela přirozená. Nemůţeš být připoutaný k ţádné ţeně, ať je jakkoliv vznešená a krásná. Ať jsi ke
mně připoután či ne, přeji si, aby má oddanost a pozornost byla neustále u Tvých lotosových nohou.
Hmotná kvalita vášně je také Tvým stvořením, a kdyţ na mne vášnivě pohlédneš, přijmu to jako
největší ţivotní poţehnání. Touţím pouze po takových příznivých okamţicích.``
Poté, co Kršna vyslechl Rukminí a její vysvětlení kaţdého slova, kterého pouţil, aby probudil její
hněvivou lásku k Němu, řekl: ,,Má drahá cudná manţelko, Moje milá královno, očekával jsem od tebe
takové vysvětlení a pouze za tímto účelem jsem řekl všechna ţertovná slova, aby ti ušlo, oč se vlastně
jedná. Nyní jsem dosáhl svého. Úţasné vysvětlení kaţdého Mého slova je naprosto pravdivé a schvaluji
je. Ó nejkrásnější Rukminí, jsi Má nejdraţší manţelka. Velice Mě těší, ţe jsem poznal, jak Mě miluješ.
Přijmi, prosím, Mé ujištění, ţe ať uţ jsou tvé tuţby jakékoliv a ať jiţ ode Mne očekáváš cokoliv, jsem
připraven ti neustále slouţit. Skutečností také je, ţe Moji oddaní, Moji nejdraţší přátelé a sluţebníci
jsou vţdy prosti hmotného znečištění, i kdyţ ode Mne takové osvobození neţádají. Moji oddaní nikdy o
nic neprosí, kromě toho, aby Mi mohli slouţit. A dokonce i kdyţ Mě o něco ţádají, není to nic
hmotného, jelikoţ na Mně zcela závisí. Taková přání a touhy se stanou zdrojem osvobození z hmotného
světa, místo aby způsobily hmotnou připoutanost.
Má drahá cudná ţeno, na základě přísné cudnosti jsem vyzkoušel tvou lásku ke Mně a zkouškou jsi
prošla nanejvýš úspěšně. Úmyslně jsem tě rozrušil mnoha nevhodnými slovy a překvapilo Mě, ţe jsi
neztratila ani trochu své oddanosti. Moje milá ţeno, uděluji všechna poţehnání aţ k úrovni osvobození
z hmotného světa. Pouze Já mohu zastavit pokračování hmotného bytí a povolat člověka zpátky domů,
zpátky k Bohu. Člověk, jehoţ oddanost je smíšená, Mě uctívá kvůli nějakému hmotnému prospěchu,
aby se udrţel ve světě hmotného štěstí, jeţ vrcholí v radosti ze sexuálního ţivota. Kdo se věnuje
přísnému pokání a odříkání, aby dosáhl hmotného štěstí, je jistě oklamán Mou vnější energií. Lidé, kteří
Mi oddaně slouţí pouze kvůli hmotnému zisku a smyslovému poţitku, jsou velice hloupí, neboť hmotné
štěstí zakládající se na pohlavním ţivotě je dostupné i v nejohavnějších ţivotních druzích, jako jsou
prasata a psi. Nikdo by se neměl pokoušet obracet se na Mne kvůli potěšení, které je dostupné i pro
toho, kdo je vrţen do pekelných ţivotních podmínek. Pro lidi, kteří hledají pouhé hmotné štěstí a ne
Mě, je proto lepší zůstat v těchto pekelných podmínkách.``
Hmotné znečištění je tak silné, ţe kaţdý pracuje velice těţce ve dne v noci pro hmotné štěstí.
Náboţenství, pokání, odříkání, lidumilnost, dobročinnost, politika, věda - všechno se vystavuje na odiv
se zájmem získat nějaký hmotný prospěch. Materialističtí lidé většinou uctívají různé polobohy, aby
získali okamţitý hmotný zisk a na základě hmotných sklonů se někdy začnou věnovat oddané sluţbě
Pánu. Někdy se však stane, ţe kdyţ člověk upřímně slouţí Pánu a má zároveň hmotná přání, Pán velice
laskavě odstraní zdroje hmotného štěstí. Oddaný se pak úplně zaměstná v čisté oddané sluţbě,
nenacházeje ţádnou oporu v hmotném štěstí.
Kršna pokračoval: ,,Má drahá, nejlepší královno, jasně vidím, ţe nemáš ţádné hmotné touhy a tvým
jediným záměrem je Mi slouţit; jiţ dlouho jsi Mi vzorně slouţila. Ryzí oddaná sluţba můţe oddanému
přinést nejen osvobození z hmotného světa, ale můţe ho také povýšit do světa duchovního a věčně ho
tak zaměstnat v Mé sluţbě. Lidé příliš upjatí k hmotnému štěstí takovou sluţbu prokazovat nemohou.
Ţeny s poskvrněným srdcem plným hmotných tuţeb vymýšlejí různé prostředky k uspokojování smyslů,
zatímco se navenek ukazují jako velké oddané.
Moje milá ctihodná ţeno, ačkoliv mám tisíce manţelek, nemyslím si, ţe by Mě některá z nich milovala
více neţ ty. Praktickým důkazem tvého výsadního postavení je, ţe jsi Mě před svatbou nikdy neviděla,
pouze jsi o Mně slyšela z třetí ruky, a přesto byla tvá víra ve Mne tak pevná, ţe dokonce i v přítomnosti
mnoha kvalifikovaných, bohatých a krásných muţů královského postavení sis nevybrala za manţela
ţádného z nich, ale trvala jsi na tom, ţe si vezmeš Mě. Odmítla jsi všechny přítomné krále a zdvořile jsi
Mi poslala důvěrný dopis s návrhem, abych tě unesl. Zatímco jsem tě unášel, tvůj starší bratr Rukmí
násilím protestoval a bojoval se Mnou. V bitvě jsem ho nemilosrdně porazil a zohyzdil jeho tělo. Při
Aniruddhově svatbě, kdyţ jsme hráli šachy, došlo k další potyčce s tvým bratrem Rukmím v podobě
slovní hádky a nakonec ho Můj starší bratr Balaráma zabil. Překvapilo Mě, ţe jsi ani slovem
neprotestovala proti této události. Trpěla jsi všechny následky, aniţ bys řekla slovo, neboť ses velice
bála, ţe bys mohla být ode Mne odloučena. Touto velkou mlčenlivostí sis Mě, Moje milá ţeno, získala
navţdy. Jsem věčně podřízen tvým příkazům. Poslala jsi za Mnou svého posla, abych tě unesl, a kdyţ
jsi viděla, ţe jsem se trochu zpozdil, celý svět se ti jevil prázdný. Tehdy jsi došla k závěru, ţe není
vhodné, aby se tvého krásného těla dotkl někdo jiný, a jelikoţ sis myslela, ţe nepřijedu, rozhodla ses
spáchat sebevraţdu a okamţitě s tělem skoncovat. Moje milá Rukminí, taková velká a vznešená láska
ke Mně zůstane navţdy v Mé duši. Pokud se týká Mě, není v Mé moci odměnit se ti za tvou ryzí
oddanost ke Mně.``
Kršna, Nejvyšší Osobnost Boţství, se jistě nemusí stát manţelem, synem nebo otcem, neboť Mu
všechno patří a kaţdý je pod Jeho nadvládou. Ke svému uspokojení nevyţaduje ničí pomoc. On je
, soběstačný, můţe sám získat veškerou radost bez ničí pomoci. Kdyţ však sestoupí, aby
hrál roli lidské bytosti, hraje naprosto dokonale roli buď manţela, syna, přítele nebo nepřítele. Kdyţ
vystupoval jako dokonalý manţel královen, zvláště Rukminídţí, uţíval si zcela dokonalé manţelské
lásky.
Podle védské kultury je mnohoţenství dovoleno, ale s ţádnou z ţen se nesmí špatně zacházet. Muţ se
tedy můţe oţenit s mnoha ţenami, pouze je-li schopen je všechny stejně uspokojit jako ideální
hospodář, jinak to není dovoleno. Šrí Kršna je učitelem světa a třebaţe nemusí mít manţelku,
expandoval se do tolika podob, kolik měl ţen. Ţil s nimi jako ideální hospodář a dodrţoval usměrňující
zásady, pravidla a nařízení v souladu s védskými příkazy, společenskými zákony a zvyky. Pro kaţdou
ze svých 16 108 manţelek současně vydrţoval různé paláce, různá zařízení i různé podmínky. Tak se
Pán, třebaţe je jeden, projevil jako 16 108 ideálních hospodářů.
60) Popis Kršnovy rodiny
Kršna měl 16 108 manţelek a s kaţdou měl deset synů, kteří se vyrovnali svému otci v síle, kráse,
moudrosti, slávě, bohatství a odříkání. ,,Jaký otec, takový syn.`` Všech 16 108 Kršnových ţen byly
královny, a kdyţ kaţdá viděla, ţe Kršna je stále v jejím paláci a neopouští domov, povaţovala Kršnu za
manţela pod pantoflem, který je k ní velice připoután. Kaţdá si myslela, ţe Kršna je velice poslušný
manţel, ale ţádná ve skutečnosti Kršnu nepřitahovala. Kaţdá si myslela, ţe je jedinou Kršnovou
manţelkou, která Mu je velice drahá, ale Kršna, jakoţto
soběstačný, nebyl přátelský ani
nepřátelský k ţádné z nich. Byl stejný ke všem ţenám a choval se k nim jako dokonalý manţel, jen aby
je potěšil. Ve skutečnosti nepotřeboval ani jednu manţelku. Jelikoţ byly ţeny, nemohly pochopit
Kršnovo vznešené postavení ani pravdu o Něm.
Všechny Kršnovy manţelky byly mimořádně krásné a kaţdou z nich přitahovaly Kršnovy oči, jeţ byly
jako okvětní lístky lotosu, Jeho nádherný obličej, dlouhé paţe, široké uši, příjemný úsměv, veselá řeč a
sladká slova. Obvykle se oblékaly velice přitaţlivě s touhou připoutat Kršnu svým ţenským půvabem.
Projevovaly svou ţenskost úsměvy a pohyby obočí a tak vystřelovaly ostré šípy manţelské lásky, jen
aby probudily Kršnovu touhu po nich. Přesto nemohly vzrušit Kršnovu mysl nebo Jeho sexuální touhy.
To znamená, ţe Kršna nikdy neměl pohlavní styk se ţádnou ze svých mnoha manţelek, kromě styku za
účelem početí dětí.
Královnám z Dváraky se dostalo takové štěstí, ţe získaly Kršnu za manţela i osobního druha, ačkoliv
je nedosaţitelný pro vznešené polobohy jako Brahmá. Kršna a Jeho královny zůstali spolu jako manţel
a manţelka a Kršna se k nim choval jako ideální manţel takovým způsobem, ţe transcendentální
blaţenost jejich vzájemných úsměvů, mluvy a sdruţování vzrůstala kaţdým okamţikem. Kaţdá z
manţelek měla stovky a tisíce sluţebnic, a přesto, kdyţ Kršna vešel do paláců svých tisíců ţen, kaţdá z
nich obvykle Kršnu osobně přivítala, usadila Ho do pěkného křesla, uctila Ho vším, co poţadoval,
osobně umyla Jeho lotosové nohy, nabídla Mu arakový oříšek, masírovala Mu nohy, aby Ho zbavila
únavy, příjemně Ho ovívala, nabídla Mu vonné santálové masti, oleje a voňavky, na krk Mu pověsila
girlandu, učesala Ho, uloţila Ho do postele a pomáhala Mu při koupeli. Tak slouţily Kršnovi všechny
královny při všem a zvláště, kdyţ jedl. Neustále byly zaměstnány ve sluţbě Pánu.
S kaţdou ze svých 16 108 manţelek měl Kršna deset synů. Zde jsou jména synů prvních osmi
královen. S Rukminí měl Kršna deset synů: Pradjumnu, Čárudéšnu, Sudéšnu, Čárudéhu, Sučáru,
Čáruguptu, Bhadračáru, Čáručandru, Vičáru a Čáru. Dobrými vlastnostmi se podobali svému boţskému
otci Šrí Kršnovi. Podobně Satjabhámá měla deset synům, kteří se jmenovali Bhánu, Subhánu,
Svarbhánu, Prabhánu, Bhánumán, Čandrabhánu, Brhadbhánu, Atibhánu, Šríbhánu a Pratibhánu. Další
královna, Dţámbavatí, měla deset synů počínaje Sámbou. Jejich jména byla: Sámba, Sumitra, Purudţit,
Šatadţit, Sahasradţit, Vidţaja, Čitrakétu, Vasumán, Dravida a Kratu. Kršna byl zvláště nakloněn synům
Dţámbavatí. Se svou manţelkou Satjou, dcerou krále Nagnadţita, měl Kršna deset synů: Víru, Čandru,
Ašvasénu, Čitragu, Végavána, Vršu, Ámu, Šanku, Vasu a Kunti. Z nich byl Kunti velice mocný. Jeho
synové s Kálindí se jmenovali: Šruta, Kavi, Vrša, Víra, Subáhu, Bhadra, Šánti, Darša, Púrnamása a
nejmladší Sómaka. Se svou další ţenou Lakšmanou, dcerou krále madraské provincie, zplodil Kršna
syny, kteří se jmenovali Praghóša, Gátraván, Sinha, Bala, Prabala, Úrdhvaga, Mahášakti, Saha, Ódţa a
Aparádţita. S další ţenou Mitravindou měl těchto deset synů: Vrku, Haršu, Anilu, Grdhru, Vardhanu,
Annádu, Mahánsu, Pávanu, Vahniho a Kšudhiho. Další manţelka Bhadra měla deset synů, kteří se
jmenovali: Sangrámadţit, Brhatséna, Šúra, Praharana, Aridţit, Dţaja, Subhadra, Váma, Áju a Satjaka.
Kromě těchto osmi hlavních královen měl Kršna dalších 16 100 manţelek a s kaţdou měl deset synů.
Pradjumna, nejstarší syn Rukminí, byl od samého počátku svého ţivota ţenatý s Májávatí a potom se
oţenil s Rukmavatí, dcerou Rukmího, strýce z matčiny strany. Pradjumna měl s Rukmavatí syna
Aniruddhu. Kršnova rodina - Kršna a Jeho manţelky spolu s jejich syny, vnuky a dokonce i pravnuky čítala necelou miliardu rodinných členů.
Rukmí, starší bratr Kršnovy první manţelky Rukminí, byl pokořen a poníţen v boji s Kršnou, ale na
ţádost Rukminí byl ušetřen. Od té doby byl Rukmí ke Kršnovi velice nevraţivý a vţdy nepřátelský.
Přesto se jeho dcera provdala za Kršnova syna a jeho vnučka se provdala za Kršnova vnuka Aniruddhu.
Mahárádţovi Paríkšitovi se to zdálo trochu divné, kdyţ poslouchal Šukadévu Gósvámího. ,,Překvapilo
mě, ţe Rukmí a Kršna, kteří byli k sobě tak nepřátelští, se mohli opět spojit svatbou mezi svými
potomky.`` Mahárádţu Paríkšita tato záhadná událost zajímala, a proto se ptal Šukadévy Gósvámího.
Jelikoţ Šukadéva Gósvámí byl skutečný jogín, nic nebylo skryto síle jeho chápaní. Dokonalý jogín jako
Šukadéva Gósvámí můţe vidět minulost, přítomnost i budoucnost ve všech podrobnostech. Takovým
jogínům či mystikům nemůţe zůstat nic utajeno. Šukadéva Gósvámí vysvětlil otázku Mahárádţi
Paríkšita takto:
Pradjumna, nejstarší syn Rukminí a Kršny, byl samotný bůh lásky. Byl tak krásný a přitaţlivý, ţe
Rukmího dcera Rukmavatí si nemohla během své svajanvary vybrat ţádného jiného manţela neţ
Pradjumnu. Při obřadu proto ověnčila Pradjumnu girlandou v přítomnosti všech ostatních princů.
Pradjumna zvítězil v bitvě mezi princi a Rukmí byl proto zavázán dát svou krásnou dceru jemu.
Ačkoliv srdce Rukmího vţdy hořelo nepřátelstvím vůči Kršnovi, neboť ho Kršna při únosu jeho sestry
Rukminí poníţil, souhlasil se svatbou, kdyţ si jeho dcera vybrala Pradjumnu za manţela, jen aby potěšil
Rukminí. Pradjumna se tak stal jeho zetěm. Kromě dříve jmenovaných deseti synů měla Rukminí ještě
jednu krásnou dcerku s velkýma očima, která se vdala za Krtavarmova syna Bálího.
Třebaţe byl Rukmí skutečným Kršnovým nepřítelem, byl velice nakloněn své sestře Rukminí a chtěl ji
při kaţdé příleţitosti potěšit. Kdyţ se ţenil Rukminin vnuk Aniruddha, Rukmí mu nabídl svou vnučku
Róčanu. Takovou svatbu mezi blízkými příbuznými védská kultura příliš nepodporuje, ale Rukmí, aby
potěšil Rukminí, dal svou dceru a vnučku synovi a vnukovi Šrí Kršny. Kdyţ skončilo jednání týkající se
svatby Aniruddhy s Róčanou, Aniruddha doprovázen velkým svatebním průvodem. opustil Dváraku.
Putovali aţ do Bhódţakaty, kterou Rukmí obsadil, kdyţ Kršna unesl jeho sestru. Svatební shromáţdění
vedl děd, tedy Šrí Kršna, doprovázen Balarámou a Kršnovou první manţelkou Rukminí, synem
Pradjumnou, synem Dţámbavatí, Sámbou, a mnoha dalšími příbuznými a rodinnými členy. Přijeli do
města Bhódţakaty a svatební obřad proběhl v klidu.
Král Kalinga byl přítel Rukmího a špatně mu poradil, aby hrál s Balarámou šachy a porazil Ho v sázce.
Sázet a hrát šachy nebylo mezi kšatrijskými králi neobvyklé. Vyzval-li někdo přítele ke hře za
šachovnicí, nemohl nabídku odmítnout. Šrí Balarámadţí nebyl nejlepší šachista a král Kalinga to věděl.
Rukmí dostal radu, aby vyzval Balarámu ke hře a pomstil se členům Kršnovy rodiny. Balaráma se
velice rád zúčastňoval sportovních soutěţí, přestoţe nebyl šachovým odborníkem. Přijmul Rukmího
výzvu a posadil se ke hře. Sázely se zlaté mince a Balaráma poprvé vsadil sto mincí, potom tisíc a pak
deset tisíc. Balaráma pokaţdé prohrál a Rukmí zvítězil.
Balarámova prohra umoţnila králi Kalingovi kritizovat Kršnu a Balarámu. Král Kalinga mluvil
ţertovně a úmyslně se na Balarámu zubil. Jelikoţ Balaráma prohrával, trochu Mu vadily sarkastické
vtipy a znervózněl. Rukmí opět vyzval Balarámu a vsadil sto tisíc zlatých mincí, ale tentokrát Balaráma
naštěstí vyhrál. Rukmí však z prohnanosti začal tvrdit, ţe Balaráma prohrál a ţe vyhrál on. Balarámadţí
se za tu leţ na Rukmího velice rozzlobil. Jeho rozlícení bylo náhlé a tak velké, ţe vypadalo jako příliv
za úplňku. Balarámovy oči jsou přirozeně červené, a kdyţ ho zachvátil hněv, zčervenaly ještě více.
Tentokrát vyzval ke hře On a vsadil sto miliónů mincí.
Balaráma podle šachových pravidel opět vyhrál, ale Rukmí znovu prohnaně tvrdil, ţe vyhrál. Rukmí se
obrátil na přítomné panovníky a zvláště jmenoval krále Kalingu. Během sporu se ze vzduchu ozval hlas
a oznámil, ţe Balaráma se vší ctí skutečně hru vyhrál, ţe byl nyní zneuctěn a ţe Rukmího prohlášení
bylo naprosto falešné.
I přes boţský hlas trval Rukmí na tom, ţe Balaráma prohrál. Následkem jeho zatvrzelosti se zdálo, ţe
se blíţí jeho smrt. Vlivem špatných rad svého přítele zpychl a nepřikládal věštbě velký význam. Začal
Balarámadţího kritizovat: ,,Můj drahý Balarámadţí, Vy dva bratři, jste pouzí pasáčci. Umíte velice
dobře pást krávy, ale jak můţete hrát šachy nebo střílet šípy na bojišti? Tato umění ovládají dobře
pouze lidé královského postavení.`` Balaráma slyšel Rukmího provokující řeči a hlasitý smích všech
přítomných králů a zlobil se jako ţhavý uhlík. Okamţitě vzal do ruky svůj kyj a bez dalších řečí uhodil
Rukmího po hlavě. Po jediném úderu Rukmí okamţitě padl na zem a zemřel. Balaráma tak zabil
Rukmího v příznivém okamţiku Aniruddhovy svatby.
Tyto věci nejsou v kšatrijské společnosti neobvyklé. Král Kalinga odtud utekl ze strachu, ţe by i on
mohl být napaden. Nedokázal se vzdálit ani několik kroků a Balarámadţí ho okamţitě dostihl, a protoţe
král ukazoval zuby, kdyţ kritizoval Balarámu a Kršnu, Balaráma mu je všechny vyrazil svým kyjem.
Balaráma chytil i ostatní krále podporující krále Kalingu a Rukmího a bil je kyjem, lámaje jim ruce a
nohy. Nestavěli se mu na odpor, ale povaţovali za moudré utéct pryč z této krvavé scény.
Během sporu mezi Balarámou a Rukmím neřekl Kršna ani slovo, neboť věděl, ţe kdyţ podpoří
Balarámu, Rukminí bude nešťastná, a kdyţ odsoudí Rukmího smrt, zarmoutí Balarámu. O smrti svého
švagra Rukmího na svatbě svého vnuka Kršna nic neřekl, aby nenarušil svůj blízký vztah ani s
Balarámou, ani s Rukminí. Potom se ţenich s nevěstou obřadně posadili na vůz a odjeli do Dváraky,
doprovázeni ţenichovým průvodem. Ţenichův průvod vţdy ochraňoval Kršna, hubitel démona Madhua.
Tak opustili Rukmího království, Bhódţakatu, a šťastně se rozjeli k Dvárace.
61) Setkání Uši a Aniruddhy
Setkání Uši a Aniruddhy, které zapříčinilo velkou bitvu mezi Kršnou a Šivou, je velice záhadné a
zajímavé. Mahárádţa Paríkšit chtěl vyslechnout celý příběh a Šukadéva Gósvámí vyprávěl. ,,Můj milý
králi, jistě jsi slyšel o králi Balim. Byl velkým oddaným, který daroval všechno, co měl - konkrétně celý
svět - Šrí Vámanadévovi, inkarnaci Višnua v podobě bráhmana trpaslíka. Král Bali měl sto synů a
nejstarší z nich se jmenoval Bánásura.``
Tento velký hrdina Bánásura, syn Mahárádţi Baliho, byl velký Šivův oddaný a byl vţdy připraven
prokazovat Šivovi sluţbu. Svou oddaností získal ve společnosti dobré postavení a dostávalo se mu
všude cti. Byl velice inteligentní a také štědrý a jeho činnosti jsou chvályhodné, protoţe nikdy neporušil
svůj slib či dané slovo; co slíbil, důsledně dodrţel. V těch dobách vládl městu Šónitápura. Šivovou
milostí měl Bánásura tisíc rukou a byl tak mocný, ţe dokonce i polobozi, jako král Indra, mu slouţili
jako nejposlušnější sluţebníci.
Kdysi, kdyţ Šiva tančil slavným způsobem nazvaným
za coţ je znám jako
Natarádţa, Bánásura mu pomohl v tanci rytmickým bubnováním svýma tisíci rukama. Šiva je dobře
znám jako Ašutóša (,,velice snadno potěšitelný``) a je také velmi pozorný ke svým oddaným. Je velký
ochránce lidí, kteří se k němu uchýlili a pán všech ţivých bytostí v hmotném světě. Bánásura ho potěšil
a Šiva řekl: ,,Cokoliv si přeješ, můţeš ode mě získat, neboť jsi mě velice potěšil.`` Bánásura odpověděl:
,,Můj drahý pane, chceš-li, můţeš, prosím, zůstat v mém městě a pouze mě chránit před mými
nepřáteli.``
Jednou přišel Bánásura vzdát úctu Šivovi. Svou helmou zářící jako slunce se dotkl Šivových
lotosových nohou. Zatímco Bánásura vzdával své hluboké poklony, řekl: ,,Můj drahý pane, kaţdý, kdo
nedosáhl vytouţeného cíle, to bude moci učinit, uchýlí-li se k tvým lotosovým nohám, které jsou jako
stromy přání, od nichţ můţe člověk získat, cokoliv si přeje. Můj drahý pane, dal jsi mi tisíc paţí, ale
nevím, co s nimi dělat. Prosím, promiň mi, ale zdá se, ţe je nemohu pouţít náleţitě v boji. Kromě tebe,
původního otce hmotného světa, nemohu najít nikoho schopného, kdo by se mnou bojoval. Někdy cítím
velké nutkání vyuţít svých paţí a hledám vhodného bojovníka. Naneštěstí všichni uprchnou, znajíce
mou neobyčejnou sílu. Rozmrzelý, ţe jsem nenašel příleţitost bojovat, uspokojím svrbění mých rukou
bušením do hor. Tímto způsobem jsem roztříštil mnoho hor na kusy.``
Šiva poznal, ţe jeho poţehnání přineslo Bánásurovi nesnáze a oslovil ho: ,,Ty darebáku! Prahneš po
boji, ale jelikoţ nemáš s kým bojovat, jsi zklamaný. Ačkoliv si myslíš, ţe kromě mne neexistuje nikdo,
kdo by se ti mohl postavit na odpor, říkám ti, ţe nakonec najdeš někoho, kdo je toho schopen. Tvé dny
budou sečteny, tvůj prapor vítězství jiţ nebude déle vlát a tvé drzosti bude konec!``
Bánásura, velice pyšný na svou moc, Šivu vyslechl a vzrušilo ho, ţe potká někoho, kdo ho dokáţe
rozsekat na kusy. S velkou radostí se vrátil domů a čekal na den, kdy přijde vhodný bojovník a zdolá
jeho sílu. Byl to hloupý démon. Zdá se, ţe hloupé démonské lidské bytosti, jeţ jsou zdolány hmotným
bohatstvím, je chtějí předvést a tito hloupí lidé cítí spokojenost, kdyţ je bohatství vyčerpáno. Vypadá
to, ţe nevědí, jak nakládat s energií k správným účelům, nevědomi si výhody uvědomování si Kršny.
Ve skutečnosti existují dva druhy lidí - jedni si jsou vědomi Kršny, a druzí ne. Lidé nevědomí si Kršny
jsou obecně oddáni polobohům, zatímco lidé vědomí si Kršny jsou oddáni Nejvyšší Osobnosti Boţství
a pouţívají všechno ve sluţbě Kršnovi. Lidé, kteří si nejsou vědomi Kršny, pouţívají všechno k
uspokojování smyslů a Bánásura je dokonalým příkladem takového člověka. Velice touţil pouţít svou
neobyčejnou schopnost bojovat pro své uspokojení. Nenacházeje ţádného protivníka, mlátil svýma
rukama do hor a tříštil je na kusy. Naproti tomu Ardţuna rovněţ vlastnil neobyčejné bojové schopnosti,
ale uţíval je pouze ve sluţbě Kršnovi.
Bánásura měl velice krásnou dceru, která se jmenovala Ušá. Kdyţ dospěla věku na vdávání, spala
pohromadě s mnoha přítelkyněmi a jedné noci snila o Aniruddhovi, ačkoliv ho ve skutečnosti nikdy
neviděla a ani o něm neslyšela, jak byl po jejím boku a těšil se s ní z manţelského vztahu. Probudila se
ze sna a hlasitě zvolala: ,,Můj milovaný, kde jsi?`` Trochu se styděla, kdyţ se takto prozradila před
svými přítelkyněmi. Jedna z jejích přítelkyní, Čitralékhá, byla dcerou Bánásurova vrchního ministra.
Čitralékhá a Ušá byly důvěrné přítelkyně; Čitralékhá se ze zvědavosti zeptala: ,,Má drahá krásná
princezno, nejsi vdaná za ţádného hocha a doposud jsi ţádné chlapce neviděla. Divím se proto, ţe takto
voláš. Koho hledáš? Kdo je tvým vhodným partnerem?``
Ušá na otázku odpověděla: ,,Moje milá přítelkyně, ve snu jsem viděla mladého muţe, který byl
nesmírně krásný. Měl snědou pleť, jeho oči byly jako okvětní lístky lotosu a byl oblečen do ţlutých
šatů. Měl dlouhé paţe a jeho tělesné rysy byly tak příjemné, ţe přitahoval všechny mladé dívky. S
pýchou mohu říci, ţe tento krásný mladík mě líbal a ţe jsem velice vychutnávala nektar jeho polibků. S
lítostí však musím říci, ţe hned potom zmizel a já jsem se ocitla ve víru zklamání. Má drahá přítelkyně,
velice touţím nalézt tohoto překrásného mladíka, vytouţeného pána mého srdce.``
Na její slova Čitralékhá okamţitě odpověděla: ,,Chápu tvůj zármutek a ujišťuji tě, ţe je-li tento chlapec
někde ve třech světech - vyšší, střední nebo niţší hvězdné soustavě - musím ho nalézt pro tvou
spokojenosti. Můţeš-li ho poznat podle svého snu, přinesu mír tvé mysli. Nyní nakreslím nějaké
obrázky na ukázku, a jakmile najdeš podobu svého vytouţeného manţela, oznam mi to. Nezáleţí na
tom, kde se je. Znám umění, jak ho sem přivést. Jakmile ho poznáš, okamţitě to zařídím.``
Čitralékhá začala malovat mnoho obrázků polobohů obývajících vyšší planetární systémy, pak obrázky
gandharvů, siddhů, čáranů, pannagů, daitjů, vidjádharů a jakšasů a také mnoho lidských bytostí.
(Prohlášení Šrímad Bhágavatamu a jiných védských písem nezvratně dokazují, ţe na kaţdé planetě jsou
různé ţivé bytosti. Je proto hloupé prohlašovat, ţe neexistují jiné ţivé bytosti neţ ty, které jsou na
Zemi.) Čitralékhá namalovala mnoho obrázků. Z lidských bytostí nakreslila členy vršniovské dynastie
včetně Vasudévy, Kršnova otce, Šúrasény, Kršnova děda, Šrí Balarámadţího, Šrí Kršny a mnoha
dalších. Kdyţ Ušá uviděla Pradjumnův obrázek, trochu se zastyděla, a kdyţ uviděla obrázek
Aniruddhy, začala se tak stydět, ţe okamţitě sklopila hlavu a usmívala se, neboť našla muţe, kterého
hledala. Na obrázku poznala muţe, který se zmocnil jejího srdce.
Čitralékhá byla velká mystická joginí. Jakmile Ušá poznala muţe na obrázku, ačkoliv ho ţádná z nich
nikdy neviděla a ani neznaly jeho jméno, Čitralékhá okamţitě poznala, ţe je to obrázek Aniruddhy,
Kršnova vnuka. Té samé noci cestovala vzduchem a brzy se dostala do města Dváraky, které Kršna
dobře ochraňoval. Vešla do paláce a našla spícího Aniruddhu na velice drahocenné posteli v loţnici.
Čitralékhá svou mystickou silou okamţitě přenesla spícího Aniruddhu do města Šónitapury a Ušá
mohla spatřit svého vytouţeného manţela. Ušá okamţitě zazářila štěstím a s velkým uspokojením se
začala těšit z Aniruddhovy společnosti.
Palác, ve kterém Ušá a Čitralékhá ţily, byl opevněn tak, ţe ţádný muţ nemohl proniknout či vidět
dovnitř. Ušá a Aniruddha ţili společně v paláci a kaţdým dnem jejich láska rostla a rostla. Ušá těšila
Aniruddhu svými drahocennými šaty, květinami, girlandami, voňavkami a vonnými tyčinkami. Na jeho
nočním stolku byly ostatní věci - lahodné nápoje jako mléko a šerbet, dobré jídlo na kousání či
spolknutí. Nade všechno ho však potěšila sladkými slovy a laskavou sluţbou. Ušá uctívala Aniruddhu,
jako by byl Nejvyšší Osobnost Boţství. Svou vznešenou sluţbou způsobila, ţe Aniruddha zapomněl na
všechno ostatní a svou pozornost a lásku upoutal pouze k ní. V tomto ovzduší lásky a sluţby si
Aniruddha ani nevzpomněl, kolik dní je mimo svůj skutečný domov.
Časem byly na Uše vidět tělesná znamení, podle kterých se dalo poznat, ţe se stýká s nějakým muţem.
Příznaky byly tak jasné, ţe její jednání se nedalo před nikým zakrýt. V Aniruddhově společnosti byla
Ušá vţdy veselá a neznala hranice své spokojenosti. Domovník a hlídači paláce mohli snadno vytušit,
ţe se stýká s muţem, a aniţ by čekali, jak se to dále vyvine, informovali svého pána Bánásuru. Ve
védské kultuře se styk svobodné dívky s muţem povaţuje za největší neštěstí pro rodinu a správce
paláce obezřetně informoval svého pána, ţe se na Uše projevují znaky naznačující tuto nešťastnou
situaci. Sluţebníci řekli svému pánovi, ţe hlídání domu nezanedbali a ţe dnem i nocí střeţí, aby tam
ţádný mladík nevnikl. Byli tak důslední, ţe muţi nemohli dokonce ani vidět, co se vevnitř děje, a tak je
překvapilo její poskvrnění. Jelikoţ nemohli na nic přijít, předloţili celou záleţitost svému pánovi.
Bánásura byl otřesen, kdyţ poznal, ţe jeho dcera Ušá jiţ není panna. Těţce to zasáhlo jeho srdce a bez
prodlení se vydal k paláci, kde Ušá ţila. Spatřil Ušu a Aniruddhu, jak spolu sedí a hovoří. Ušá a
Aniruddha spolu vypadali velice šťastně - Aniruddha byl synem Pradjumny, který je samotným bohem
lásky. Bánásura viděl svou dceru a Aniruddhu jako vhodnou dvojici, ale vzhledem k rodinné pověsti se
mu toto spojení ani trochu nelíbilo. Bánásura nemohl poznat, kdo chlapec ve skutečnosti je. Ocenil, ţe
Ušá si nemohla vybrat nikoho krásnějšího ve všech třech světech. Aniruddhova pleť byla zářivá a
snědá. Měl na sobě ţluté šaty a jeho oči připomínaly okvětní lístky lotosu. Jeho paţe byly velice dlouhé
a měl krásné, kadeřavé namodralé vlasy. Jeho náušnice, zářící oslňujícími paprsky, a jeho kouzelný
úsměv na rtech byly jistě úchvatné, ale Bánásura se přesto velice hněval.
Aniruddha si hrál s Ušou, kdyţ ho Bánásura spatřil. Aniruddha byl krásně oblečen a Ušá ho věnčila
nádhernými květinami. Načervenalý kunkumový prášek, který mají ţeny na ňadrech, byl otřen místy na
girlandě, coţ naznačovalo, ţe ho Ušá objímala. Bánásura se divil, ţe dokonce i v jeho přítomnosti
Aniruddha klidně sedí s Ušou. Aniruddha věděl, ţe jeho případného tchána to ani trochu netěšilo a ţe v
paláci shromáţdil mnoho vojáků, aby ho napadl.
Nenacházeje jiné zbraně, Aniruddha uchopil ţeleznou tyč a postavil se před Bánásuru a jeho vojáky. S
jistotou zaujal postavení naznačující, ţe ţeleznou tyčí srazí na zem všechny, kdo na něho zaútočí.
Bánásura a jeho vojáci viděli, ţe chlapec před nimi stojí se svou nepřemoţitelnou tyčí jako pán smrti.
Na Bánásurův příkaz ho vojáci ze všech stran napadli, aby ho zajali a uvěznili. Kdyţ se opováţili před
něho předstoupit, Aniruddha je zasáhl tyčí, lámaje jim hlavy, nohy, ruce a stehna; jeden po druhém
padali k zemi. Zabil jednoho po druhém, tak jako vůdce hejna jestřábů zabije štěkající psy, a tímto
způsobem mohl uniknout z paláce.
Bánásura znal různé druhy umění boje a Šivovou milostí věděl, jak uvěznit nepřítele pomocí hadí
smyčky (
) a chytil Aniruddhu, kdyţ vycházel z paláce. Uši se zmocnil zármutek a
zmatek, kdyţ se dozvěděla, ţe její otec Aniruddhu uvěznil. Slzy jí kanuly z očí a neschopna se ovládat
začala hlasitě naříkat.
62) Kršnův boj s Bánásurou
Kdyţ uplynuly čtyři měsíce období dešťů a Aniruddha se stále nevracel domů, všichni členové
jaduovské dynastie se velice znepokojili. Nemohli pochopit, jak se chlapec mohl ztratit. Jednoho dne
přišel naštěstí velký mudrc Nárada a informoval rodinu o Aniruddhově zmizení z paláce. Vyprávěl, jak
byl Aniruddha přenesen do města Šónitapury, hlavního města Bánásurovy říše, a jak ho Bánásura zajal,
i kdyţ Aniruddha porazil jeho vojáky. Zpráva byla podrobná a celý příběh vyšel najevo. Členové
jaduovské dynastie, kteří všichni chovali ke Kršnovi velkou náklonnost, se připravili napadnout město
Šónitapuru. Prakticky všichni vůdci rodu včetně Pradjumny, Sátjakiho, Gady, Sámby, Sárany, Nandy,
Upanandy a Bhadry, se spojili a sestavili osmnáct vojenských jednotek (
) do šiků. Pak
všichni odešli do Šónitápury a obklopili ji vojáky, slony, koni a vozy.
Bánásura slyšel, ţe vojáci jaduovské dynastie napadli celé město a boří různé zdi, brány a blízké
zahrady. Rozzuřil se a okamţitě nařídil svým stejně udatným vojákům, aby se s nimi střetli. Šiva byl k
Bánásurovi tak milostivý, ţe osobně sestoupil jako vrchní vojenský velitel. Doprovázeli ho jeho hrdinští
synové Kárttikéja a Ganapati. Nandíšvara, Šrí Šiva, seděl na svém oblíbeném býku a vedl bitvu proti
Kršnovi a Balarámovi. Můţeme si jen představit, jak lítý to byl boj - Šiva se svými udatnými syny na
jedné straně a Kršna, Nejvyšší Osobnost Boţství, a Jeho starší bratr Balarámadţí na straně druhé. Byl
to tak nelítostný boj, ţe ti, kdo bitvu viděli, ztrnuli údivem a vlasy se jim zjeţily na hlavě. Šiva bojoval
s Kršnou, Pradjumna s Kárttikéjou a Balaráma s Bánásurovým vrchním velitelem Kumbhándou,
kterému pomáhal Kúpakarna. Kršnův syn Sámba bojoval s Bánásurovým synem a Bánásura bojoval se
Sátjakim, vrchním velitelem jaduovské dynastie. Takto probíhal boj.
Zpráva o bitvě se roznesla po celém vesmíru. Všichni polobozi z vyšších hvězdných soustav, jako
Brahmá spolu s velkými mudrci a zboţnými osobami, siddhové, čáranové a gandharvové touţili
shlédnout souboj mezi Šivou a Kršnou a jejich pomocníky a vznášeli se ve svých letadlech nad
bojištěm. Šivovi se říká
, jelikoţ mu pomáhají různí mocní duchové a obyvatelé
pekla - bhútové, prétové, pramathové, guhjakové, dákiníové, pišáčové, kúšmándové, vétálové,
vinájakové a brahmarákšasové. (Ze všech duchů jsou brahmarákšasové nejmocnější. Bráhmani
přemístění do pozice duchů se stanou brahmarákšasové.)
Kršna, Nejvyšší Osobnost Boţství, lehce odehnal všechny duchy z bojiště šípy svého slavného luku,
který se nazývá Šárngadhanu. Šiva pak začal vystřelovat ze všech svých vybraných zbraní proti
Osobnosti Boţství. Kršna je bez potíţí odrazil zbraněmi s opačnými účinky. Odrazil brahmástru
podobnou atomové bombě jinou brahmástrou a vzdušnou zbraň zneškodnil horskou zbraní. Kdyţ Šiva
vyslal nějakou zbraň, aby způsobil drsnou vichřici na bojišti, Kršna přišel s právě protichůdným ţivlem
- horskou zbraní, která vichřici na místě zastavila. Kdyţ Šiva vystřelil ze zbraně, jejíţ účinky měly
podobu ničícího ohně, Kršna je zneškodnil proudy deště.
Šiva nakonec vystřelil ze své zbraně, která se nazývá
a Kršna ji okamţitě
zneškodnil zbraní, nazývající se
Bojování s Kršnou začalo Šivu dráţdit.
Kršna vyuţil příleţitosti a vystřelil ze zbraně, která způsobuje zívání. Kdyţ vystřelil, protivníci začali
být unavení, přestali bojovat a začali zívat. Také Šiva zmalátněl, odmítl více bojovat a zíval. Kršna
mohl nyní obrátit své útoky určené Šivovi na Bánásuru a zabil Bánásurovu osobní stráţ mečem a
kyjem. Mezitím Kršnův syn Pradjumna bojoval nelítostně s Kárttikéjou, vrchním velitelem polobohů.
Kárttikéja byl zraněn a silně krvácel. V tomto stavu opustil bojiště a bez dalšího boje na své pávovi
odjel. Balaráma podobně rozdrtil Bánásurova vrchního velitele Kumbhándu údery svého kyje.
Kúpakarna byl také raněn a spolu s vrchním velitelem Kumbhándou padl na bojišti. Bez vedení se
Bánásurovi vojáci rozprchli.
Bánásurův hněv vzrostl, kdyţ viděl, ţe jeho vojáci a velitelé byli poraţeni. Povaţoval za moudré ustat
v boji se Sátjakim, Kršnovým vrchním velitelem, a místo toho napadl Šrí Kršnu. Nyní měl moţnost
pouţít svých tisíci rukou a zaútočit na Kršnu, přičemţ střílel současně z pěti set luků dva tisíce šípů.
Takový hloupý člověk nemůţe změřit Kršnovu sílu. Kršna bez potíţí okamţitě přesekl všechny
Bánásurovy luky ve dví, a aby ho zastavil v dalším postupu, povalil na zem koně zapřaţené do jeho
vozu a vůz se roztříštil na kusy. Potom Kršna zadul na svou lasturu Páňčadţanju.
Bánásura uctíval bohyni Kótaru a jejich vztah byl jako vztah matky a syna. Matku Kótaru znepokojilo,
ţe Bánásurův ţivot byl v nebezpečí a nahá s rozevlátými vlasy se objevila před Kršnou. Kršna se
nechtěl dívat na nahou ţenu, a aby se tomu vyhnul, odvrátil tvář. Bánásura vyuţil příleţitosti a opustil
bojiště před dalším Kršnovým útokem. Všechny tětivy jeho luků byly přetrţené, neměl ani vůz, ani
vozataje a tak mu nezbývalo, neţ se vrátit do města. Ztratil v bitvě všechno.
Všichni Šivovi společníci, strašidla, bhútové, prétové a kšatrijové byli nepříjemně týráni Kršnovými
šípy a opustili bojiště. Šiva se uchýlil ke své poslední moţnosti. Vystřelil ze své největší smrtonosné
zbraně Šivadţvary, která ničí nesmírným teplem. Říká se, ţe na konci stvoření začne slunce praţit
dvanáctkrát více neţ obvykle. Tato dvanáctinásobná teplota se nazývá Šivadţvara. Kdyţ byla
zosobněná Šivadţvara vystřelena, měla tři hlavy a tři nohy, a jak se blíţila ke Kršnovi, zdálo se, ţe spálí
všechno na popel. Byla tak mocná, ţe to vypadalo, jako by všude hořel oheň. Kršna pozoroval, ţe se
blíţí zvláště k Němu.
Podobně jako Šivadţvara existuje také zbraň Nárájánadţvara, která způsobuje nesmírnou zimu. Je-li
příliš teplo, je moţné to nějakým způsobem snášet, ale je-li nesmírná zima, je se vším konec. To ve
skutečnosti zaţívá člověk v okamţiku smrti. V okamţiku smrti tělesná teplota nejdříve stoupne na 41,5
stupňů a pak celé tělo okamţitě vychladne a je studené jako led. Ţhnoucí teplo Šivadţvary můţe
zneškodnit pouze jediná zbraň - Nárájánadţvara.
Šrí Kršna byl nucen vypustit Nárájanadţvaru, kdyţ viděl, ţe Šiva vypustil Šivadţvaru. Kršna je
původní Nárájana a vládce zbraně Nárájanadţvara. Kdyţ byla Nárájanadţvara vystřelena, nastala velká
bitva mezi těmito dvěma zbraněmi. Kdyţ je nesmírné teplo zneškodněno krajní zimou, teplota se
přirozeně sniţuje a k tomu došlo v boji mezi Šivadţvarou a Nárájanadţvarou. Teplota Šivadţvary
postupně klesala, Šivadţvara začala volat Šivu o pomoc, ale v přítomnosti Nárájanadţvary jí Šiva nebyl
schopen pomoci. Neschopna získat pomoc od Šivy pochopila, ţe nemá jinou moţnost úniku, neţ
odevzdat se Nárájanovi. Šiva, největší z polobohů, jí nemohl pomoci o niţších polobozích ani nemluvě.
Proto se Šivadţvara nakonec odevzdala Kršnovi - poklonila se Mu a modlila se k Němu, aby Ho
potěšila a poskytl jí ochranu.
Na této bitvě mezi nejmocnějšími zbraněmi Šivy a Kršny je vidět, ţe kdyţ Kršna někoho ochraňuje,
nikdo ho nemůţe zabít. Kdyţ však Kršna někoho nechrání, není mu pomoci. Šivovi se říká Mahádéva,
největší ze všech polobohů, ačkoliv je někdy Brahmá povaţován za největšího poloboha, protoţe můţe
tvořit, zatímco Šiva můţe Brahmovo stvoření zničit. Jak Brahmá, tak Šiva však mohou jednat pouze v
mezích svých schopností. Brahmá můţe tvořit, Šiva můţe ničit, ale ţádný z nich není schopen udrţovat.
Višnu však můţe nejen udrţovat, ale také tvořit a ničit. Stvoření ve skutečnosti není projeveno
Brahmou, protoţe Višnu stvořil samotného Brahmu. Šiva byl stvořen, narodil se Brahmovi. Šivadţvara
tak porozuměla, ţe kromě Kršny neboli Nárájány jí nikdo nepomůţe. Proto se správně odevzdala
Kršnovi a se sepjatýma rukama se k Němu modlila následovně.
,,Můj milý Pane, hluboce se Ti klaním, neboť máš neomezené energie. Nikdo nemůţe překonat Tvé
energie a jsi Pánem všech. Lidé obvykle povaţují Šivu za nejmocnější osobnost v hmotném světě,
avšak Šiva není všemocný, všemocný jsi Ty. Taková je skutečnost. Jsi původní vědomí a poznání. Bez
poznání nebo vědomí nemůţe být nic mocné. Hmotné věci mohou být velice mocné, ale bez styku s
poznáním nebo vědomím nemohou jednat. Hmotný stroj můţe být podivuhodný a ohromný, ale je
naprosto nepouţitelný bez styku s vědomou bytostí a poznáním. Můj Pane, jsi úplné poznání a ve Tvé
osobnosti neexistuje ani stopa po hmotném znečištění. Šiva můţe být mocný polobůh, díky své zvláštní
moci zničit celé stvoření, podobně i Brahmá můţe být velice mocný, protoţe můţe stvořit celý vesmír,
ale ani Brahmá, ani Šiva nejsou ve skutečnosti původní příčinou vesmírného stvoření. Jsi Absolutní
Pravda, Nejvyšší Brahma a původní příčina. Původní příčina kosmického projevu není neosobní záře
brahma. Neosobní záře brahma spočívá na Tvé osobnosti. V Bhagavadgítě se potvrzuje, ţe příčinou
neosobní záře brahma je Kršna. Záře brahma připomíná sluneční záři, která vyzařuje ze slunce.
Neosobní brahma není tedy původní příčinou. Původní příčinou všeho je nejvyšší věčná podoba Kršny.
Všechny hmotné akce a reakce probíhají v neosobním brahma, ale v osobním Brahma, ve věčné podobě
Kršny, neexistuje ani akce, ani reakce. Můj Pane, Tvé tělo je proto naprosto klidné, zcela blaţené a
prosté všeho hmotného znečištění.
V hmotném těle probíhají akce a reakce tří kvalit hmotné přírody. Čas je nad všemi ostatními prvky, je
nejdůleţitější, protoţe hmotný projev je ovlivněn působením času. Tak vznikne přírodní stvoření a
jakmile se projeví, objeví se činnosti přinášející plody. Výsledkem těchto plodných činností získá ţivá
bytost svou podobu. Dostane určitou povahu zabalenou v jemném těle a hrubém těle, ztvárněnou
ţivotním dechem, egem, deseti smyslovými orgány, myslí a pěti hrubými prvky. Ze všeho pak vznikne
druh těla, jenţ se stane původem neboli příčinou různých ostatních těl, která duše jedno po druhém
získává při převtělování. Všechny tyto projevy jsou činy Tvé hmotné energie. Jsi příčinou vnější
energie, neovlivněn akcemi a reakcemi různých prvků, a pro-toţe jsi transcendentální nátlakům hmotné
energie, jsi nejvyšší klid. Jsi poslední slovo ve svobodě od hmotného znečištění. Odevzdávám se proto
Tvým lotosovým nohám, zavrhujíc všechny ostatní úkryty.
Můj drahý Pane, Tvé zjevení jako syn Vasudévy v roli lidské bytosti je jedna ze zábav Tvé úplné
svobody. Objevuješ se ve svých mnoha inkarnacích, abys poţehnal oddaným a zabil neoddané.
Všechny inkarnace sestupují, aby splnily Tvůj slib z Bhagavadgíty, ţe se zjevíš, jakmile je narušen
systém ţivotního pokroku. Je-li narušen pořádek nesprávnými zásadami, zjevíš se, můj drahý Pane,
svou vnitřní energií. Tvým hlavním zaměstnáním je chránit a pomáhat polobohům a duchovně
tíhnoucím osobám a udrţovat na úrovni hmotné zákony a pořádek. Současně s udrţováním zákonů a
pořádku je na místě Tvé násilí vůči ničemům a démonům. Není to poprvé, co sestupuješ, a měli bychom
vědět, ţes to udělal jiţ mnohokrát předtím.
Můj milý Pane, musím přiznat, ţe jsem byla velice potrestána vypuštěním Tvé Nárájanadţvary, jeţ
velice ochlazuje a je současně velice nebezpečná a pro nás pro všechny nesnesitelná. Můj drahý Pane,
pokud člověk zapomíná na uvědomování si Kršny, odnášen vlivem hmotných tuţeb a nevědom si
konečné ochrany Tvých lotosových nohou, musí přijímat hmotná těla a bude velice rozrušen třemi
nepříjemnými podmínkami hmotné přírody. Protoţe se Ti neodevzdá, jeho utrpení pokračuje.``
Kršna vyslechl Šivadţvaru a odpověděl: ,,Ó trojhlavá, tvá řeč Mě potěšila. Buď si jista, ţe od
Nárájanadţvary jiţ nezakusíš ţádné utrpení. Nejen ty budeš zbavena strachu z Nárájanadţvary, ale
kaţdý, kdo si v budoucnu pouze připomene bitvu mezi Šivadţvarou a Nárájanadţvarou, se také zbaví
veškerého strachu.`` Šivadţvara vyslechla Nejvyššího Pána, hluboce se poklonila Jeho lotosovým
nohám a odešla.
Mezitím se Bánásura zotavil z poráţky a s novou silou se vrátil do boje. Kršna seděl na svém voze a
Bánásura se před Ním objevil s různými zbraněmi ve svých tisíci rukách. Vzteklý Bánásura vystřelil na
Kršnu ze všech svých zbraní. Kdyţ Kršna viděl, ţe Bánásurovy střely na Něho nezadrţitelně letí jako
proudy deště, vzal svůj ostrý disk Sudaršanu a postupně začal usekávat démonovi ruce, jako kdyţ
zahradník ustřihuje větvičky stromu ostrými nůţkami. Kdyţ Šiva viděl, ţe jeho oddaný Bánásura
nemůţe být zachráněn dokonce ani v jeho přítomnosti, přišel k rozumu, osobně předstoupil před Kršnu
a začal Ho uklidňovat následujícími modlitbami.
Šiva řekl: ,,Můj drahý Pane, jsi ctihodný cíl védských hymen. Ten, kdo Tě nezná, povaţuje neosobní
brahmadţjóti za konečnou Nejvyšší Absolutní Pravdu, aniţ by věděl, ţe existuješ mimo svou duchovní
záři ve svém věčném sídle. Můj milý Pane, proto se nazýváš Parambrahma. V Bhagavadgítě jsi označen
slovy
Zboţní lidé, kteří zcela očistili svá srdce od všeho hmotného znečištění,
mohou realizovat Tvou transcendentální podobu, ačkoliv jsi všepronikající jako obloha, neovlivněn
ţádnou hmotnou věcí. Mohou Tě poznat pouze oddaní a nikdo jiný. Impersonalisté pojímají Tvou
nejvyšší existenci tak, ţe obloha je jako Tvé břicho, oheň jsou Tvá ústa a voda je Tvé símě. Nebeské
planety jsou Tvá hlava, všechny směry jsou Tvé uši, planeta Urví jsou Tvé lotosové nohy, měsíc je Tvá
mysl a slunce je Tvé oko. Pokud jde o mne, jednám jako Tvé ego. Oceán je Tvé břicho a král nebes
Indra představuje Tvé paţe. Stromy a rostliny jsou chlupy na Tvém těle, mraky jsou vlasy na Tvé hlavě
a Brahmá je Tvá inteligence. Všichni velcí předci, známí jako Pradţápatiové, jsou Tvými symbolickými
představiteli. Náboţenství je Tvé srdce. Neosobní rys Tvého nejvyššího těla se pojímá tímto způsobem,
ale nakonec jsi Nejvyšší Osoba. Neosobní rys Tvého nejvyššího těla je pouze malá expanze Tvé
energie. Podobáš se původnímu ohni a Tvé expanze jsou teplo a světlo.``
Šiva pokračoval: ,,Můj drahý Pane, ačkoliv se projevuješ všeobecně, různé části vesmíru jsou různé
části Tvého těla a díky své nepochopitelné moci můţeš být současně lokalizovaný i všeobecný. V
Brahma-sanhitě také můţeme nalézt, ţe ačkoliv stále zůstáváš ve svém sídle, Gólóce Vrndávaně, jsi
přítomen všude. Jak stojí v Bhagavadgítě, zjevil ses, abys chránil oddané, coţ přináší štěstí celému
vesmíru. Všichni polobozi řídí různé záleţitosti vesmíru pouze Tvou milostí. Sedm vyšších hvězdných
soustav je udrţováno pouze Tvou milostí. Na konci stvoření všechny Tvé projevené energie, ať uţ v
podobě polobohů, lidských bytostí či niţších zvířat do Tebe vstoupí a všechny bezprostřední i vzdálené
příčiny vesmírného projevu v Tobě spočívají bez rozlišujících rysů bytí. Je vlastně nemoţné rozlišovat
mezi Tebou a ostatními věcmi na stejné úrovni s Tebou nebo Tobě podřízené. Jsi současně příčina
vesmírného projevu a taktéţ jeho součást. Jsi Nejvyšší Celek, nemající obdoby. V jevovém výtvoru
existují tři stavy: vědomí, částečné vědomí ve spánku a bezvědomí. Ty jsi však, Pane, transcendentální
všem těmto různým stavům bytí. Existuješ proto ve čtvrtém rozměru a Tvé zjevení a zmizení nezávisí
na ničem jiném neţ na Tobě. Jsi nejvyšší příčina všeho, ale nemáš ţádnou příčinu. Pouze Ty sám
způsobuješ své zjevení a zmizení. Abys ukázal svých šest vznešených vlastností a dal najevo své
transcendentální vlastnosti, zjevil ses svým osobním projevením, můj Pane, i přes své transcendentální
postavení, v různých inkarnacích jako ryba, ţelva, kanec, Nrsinha, Kéšava a jiných. Pomocí svých
oddělených projevení ses zjevil jako různé ţivé bytosti. Svou vnitřní energií ses zjevil jako různé
Višnuovy inkarnace a pomocí své vnější energie ses zjevil jako jevový svět.
Je-li někdy zataţená obloha, obyčejnému člověku se zdá, ţe slunce je zakryto. Faktem však je, ţe
slunce nemůţe být nikdy zakryto, i kdyţ je celá obloha zamračená, jelikoţ sluneční paprsky vytvářejí
mraky. Méně inteligentní člověk podobně prohlašuje, ţe Bůh neexistuje, ale jsou-li viditelná různá
projevení různých ţivých bytostí a jejich činností, osvícení lidé vidí Tvou přítomnost v kaţdém atomu a
prostřednictvím Tvé vnější a okrajové energie. Tvé neomezeně mocné činnosti znají pouze
nejosvícenější oddaní, ale ti, kteří jsou zmateni vlivem Tvé vnější energie, se ztotoţňují s hmotným
světem a vytvoří pouto ke společnosti, přátelství a lásce. Přijímají tak trojí utrpení hmotného bytí a
podléhají dualitám bolesti a radosti, někdy tonou v oceánu připoutanosti a jindy jsou z něho odtaţeni.
Můj drahý Pane, pouze Tvou milostí můţe ţivá bytost obdrţet lidskou ţivotní podobu, která umoţňuje
vyproštění se z bolestných podmínek hmotného bytí. Ten, kdo vlastní lidské tělo, ale neovládá své
smysly, je odnášen vlnami smyslového poţitku. Nemůţe se pak odevzdat Tvým lotosovým nohám a
oddaně Ti slouţit. Jeho ţivot je velice nešťastný a kaţdý, kdo ţije v temnotě, se jistě podvádí a klame i
ostatní. Lidská společnost bez uvědomování si Kršny je společností podvodníků a podvedených.
Můj Pane, jsi skutečně nejdraţší Nadduše všech ţivých bytostí a nejvyšší vládce všeho. Lidská bytost,
která je neustále omámena iluzí, se bojí smrti. Člověk připoutaný k smyslovému poţitku dobrovolně
přijímá strastiplné hmotné bytí a putuje za přeludem smyslové radosti. Takový člověk je jistě
nejhloupější, neboť pije jed a nektar nechává stranou. Můj drahý Pane, všichni polobozi, včetně mne a
Brahmy, stejně jako velké zboţné osoby a světci, kteří očistili svá srdce od hmotného ulpívání, se Tvou
milostí z celého srdce odevzdali Tvým lotosovým nohám. Všichni jsme se Ti odevzdali, protoţe jsme
Tě přijali za Nejvyššího Pána a nejdraţší duši nás všech. Jsi původní příčina kosmického výtvoru, jsi
nejvyšším udrţovatelem a jsi také příčinou jeho zániku. Jsi stejný ke všem, nejmírumilovnější nejvyšší
přítel kaţdé ţivé bytosti. Jsi nejvyšší úctyhodný objekt kaţdého z nás. Můj milý Pane, dovol nám,
abychom Ti mohli láskyplně slouţit a tak se mohli vysvobodit z hmotného zapletení.
Nakonec bych Ti, můj Pane, chtěl říci, ţe Bánásura je mi velice drahý. Prokázal mi cennou sluţbu, a
proto ho chci vidět šťastného. Potěšil mě a zaručil jsem mu bezpečí. Modlím se k Tobě, můj Pane, aby
Tě potěšil právě tak, jako Tě potěšili předci krále Prahlády a Baliho Mahárádţi.``
Kršna vyslechl Šivovu modlitbu, oslovil ho jako pána a řekl: ,,Můj drahý Šivo, přijímám Tvá
prohlášení a také splním Tvé přání, týkající se Bánásury. Vím, ţe Bánásura je syn Baliho Mahárádţi, a
proto ho nemohu zabít, neboť jsem to slíbil. Poţehnal jsem králi Prahládovi, ţe nikdy nezabiji démony,
kteří se zjeví v jeho rodině. Aniţ bych Bánásuru zabil, usekl jsem mu jednoduše jeho ruce, abych ho
zbavil jeho falešné pýchy. Velké mnoţství vojáků, které vydrţoval, se stalo břemenem Země a zabil
jsem je, abych utrpení zmenšil. Nyní mu zbývají čtyři paţe a zůstane nesmrtelný, neovlivněn hmotnými
bolestmi a radostmi. Vím, ţe je jedním z tvých hlavních oddaných. Můţeš zůstat klidný, ode dneška se
nemusí ničeho bát.``
Kdyţ Kršna Bánásurovi poţehnal, Bánásura předstoupil před Pána a při pokloně se dotkl hlavou země.
Okamţitě zařídil, aby Aniruddha společně s jeho dcerou Ušou přijeli pěkným kočářem a představil je
Šrí Kršnovi. Kršna se pak postaral o Aniruddhu a Ušu, kteří hmotně velice zbohatli, neboť dostali
Šivovo poţehnání. Poté se Kršna vrátil s jednou divizí do Dváraky. Všichni lidé ve Dvárace vyzdobili
kaţdé zákoutí ve městě vlajkami, věnci a girlandami, kdyţ dostali zprávu, ţe se Kršna s velkou
nádherou vrací spolu s Aniruddhou a Ušou. Všechny důleţité cesty a křiţovatky byly pečlivě vyčištěny
a postříkány vodou smíchanou se santálovou pastou. Santál voněl všude. Všichni obyvatelé se sešli, aby
přivítali Kršnu s veškerou nádherou a jásotem a mohutná vibrace lastur, bubnů a rohů vítala Pána. Šrí
Kršna, Nejvyšší Osobnost Boţství, tak vešel do hlavního města Dváraky.
Šukadéva Gósvámí ujistil Mahárádţu Paríkšita, ţe příběh o bitvě mezi Šivou a Kršnou není vůbec
nepříznivý, jak je tomu v případě obyčejných bitev. Právě naopak - kdyţ člověk ráno vzpomíná na
bitvu mezi Kršnou a Šivou a raduje se z Kršnova vítězství, nikdy nezakusí poráţku ve svém ţivotním
zápase.
Příběh o Bánásurově boji s Kršnou a o tom, jak byl později zachráněn Šivovou milostí, potvrzuje
prohlášení z Bhagavadgíty, ţe ti, kdo uctívají polobohy, nemohou dosáhnout ţádného poţehnání, dokud
to neschválí Nejvyšší Pán, Kršna. V tomto příběhu shledáváme, ţe ačkoliv byl Bánásura velkým
Šivovým oddaným, Šiva ho nebyl schopen zachránit, kdyţ měl zahynout Kršnovou rukou. Šiva však
prosil Kršnu, aby zachránil jeho oddaného, a Pán s tím souhlasil. Takové je Kršnovo postavení. Přesná
slova uţitá v této souvislosti v Bhagavadgítě jsou
coţ znamená,
ţe bez schválení Nejvyššího Pána nemůţe ţádný polobůh udělit poţehnání svému oddanému.
63) Příběh o králi Nrgovi
Jednou se Kršnovi rodinní příslušníci, Sámba, Pradjumna, Čárubhánu, Gada a všichni králové
jaduovské dynastie, odebrali na dlouhý piknik do lesa nedaleko Dváraky. Během návštěvy v lese dostali
ţízeň a snaţili se zjistit, kde by mohli najít vodu. Kdyţ přišli ke studni, ţádnou vodu nenašli, ale místo
vody tam byla podivuhodná ţivá bytost. Byla to velká ještěrka a všichni se divili při pohledu na toto
zvláštní zvíře. Poznali, ţe ještěrka byla v pasti a ţe vlastním úsilím nemohla uniknout. Ze soucitu se ji
snaţili dostat ze studny, ale naneštěstí ji nemohli vytáhnout, i kdyţ se o to pokoušeli mnoha způsoby.
Po návratu domů vyprávěli všechno Kršnovi. Kršna je přítelem všech ţivých bytostí. Kdyţ vyslechl
naléhání svých synů, osobně odešel ke studni a snadno dostal velkou ještěrku ven tak, ţe natáhl levou
ruku. Jakmile se Kršnova ruka dotkla ještěrky, její dřívější podoba okamţitě zmizela a objevil se krásný
polobůh, obyvatel nebeských planet. Jeho pleť se leskla jako tekoucí zlato, měl pěkné šaty a na krku mu
visely drahé klenoty.
Pro Kršnu nebylo tajemstvím, proč musel polobůh přijmout ještěrčí tělo, ale aby se to dozvěděli i
ostatní, zeptal se: ,,Šťastný obyvateli nebeských planet, vidím, ţe tvoje tělo je krásné a zářící. Kdo jsi?
Soudíme, ţe jsi jedním z nejlepších polobohů nebeských planet. Přeji ti mnoho štěstí. Myslím, ţe
nepatříš do tohoto postavení. Muselo to být jistě následkem tvých činů v minulosti, ţes byl uvrţen do
těla ještěrky. Přesto bych rád slyšel, jak ses do této situace dostal. Myslíš-li si, ţe tajemství můţeš
prozradit, prosím, řekni nám, kdo jsi.``
Ještěrka byl ve skutečnosti král Nrga, a kdyţ se ho Kršna, Nejvyšší Osobnost Boţství, tázal, okamţitě
se Mu poklonil, dotýkaje se země helmou, která zářila jako slunce. Nejprve se hluboce poklonil
Nejvyššímu Pánu a pak řekl: ,,Můj drahý Pane, jsem syn krále Ikšvákua a jsem král Nrga. Slyšel-li jsi
někdy o lidech štědře dávajících milodary, jsem si jist, ţes slyšel i mé jméno. Můj Pane, jsi svědek. Jsi
si vědom kaţdého kousku práce, kterou ţivé bytosti vykonají v minulosti, současnosti i budoucnosti.
Nic nemůţe být skryto Tvému věčnému vědomí. Přesto jsi mi nařídil, abych vyprávěl svůj příběh, a tak
ho dopodrobna povím.``
Král Nrga začal vyprávět příběh o své degradaci způsobené činnostmi
. Měl sklon k
rozdávání milodarů a rozdal tolik krav, ţe jejich počet se rovnal mnoţství prachu na zemi, hvězdám na
obloze či dešťovým kapkám. Podle védských obřadů má člověk tíhnoucí dávat milodary obdarovávat
bráhmany kravami. Z výpovědi krále Nrgy je zřejmé, ţe tuto zásadu dodrţoval velice svědomitě.
Následkem drobné nesrovnalosti se však musel narodit jako ještěrka. V Bhagavadgítě Pán proto
doporučuje, ţe ten, kdo tíhne dávat milodary a touţí ze svých milodarů získat prospěch, by měl své
dary nabídnout Kršnovi k Jeho potěšení. Dávat milodary znamená vykonávat zboţné činnosti, kterými
můţe být člověk povznesen do vyšších hvězdných soustav, avšak povýšení na nebeské planety
nezaručuje, ţe nikdy nepoklesne dolů. Příklad krále Nrgy spíše dokazuje, ţe plodné činnosti, byť velice
zboţné, nám nemohou přinést věčný blaţený ţivot. V Bhagavadgítě se potvrzuje, ţe výsledky činů, ať
uţ zboţných či bezboţných, člověka jistě poutají, dokud neprovádí jadţňu ve prospěch Nejvyšší
Osobnosti Boţství.
Král Nrga řekl, ţe krávy, které rozdával, nebyly obyčejné. Kaţdá byla velice mladá a narodilo se jí
pouze jedno tele. Dojily hodně mléka, byly klidné a zdravé. Všechny krávy koupil za ctnostně získané
peníze. Navíc měly pozlacené rohy, postříbřená kopyta a byly pokryty náhrdelníky a hedvábnými,
perlami pošitými přehozy. Říkal, ţe krávy nedával nevhodným lidem, ale rozdával je prvotřídním
bráhmanům, kterým také daroval pěkné šaty a klenoty. Bráhmani byli vysoce kvalifikovaní, nikdo z
nich nebyl bohatý a jejich rodinní členové měli vţdy nouzi o ţivotní potřeby. Skutečný bráhman nikdy
nehromadí peníze k přepychovému ţivotu jako kšatrijové a vaišjové, ale vţdy se udrţuje v chudobě,
vědom si toho, ţe peníze táhnou mysl k materialistickému způsobu ţivota. Pravý bráhman slibuje takto
ţít a všichni tito bráhmani byly věrni tomuto vznešenému slibu. Znali velice dobře védské poznání.
Prováděli poţadovaná pokání a odříkání, byli velkomyslní a jejich úroveň odpovídala kvalifikovaným
bráhmanům. Byli stejně přátelští ke všem. Navíc byli mladí a zcela schopní jednat jako kvalifikovaní
bráhmani. Kromě krav dostali také půdu, zlato, domy, koně a slony. Svobodní dostávali ţeny,
sluţebnice, zrní, stříbro, náčiní, šaty, drahokamy, domácí potřeby, vozy atd. Dobročinnost byla řádně
prováděna jako oběť podle védských rituálů. Král rovněţ prohlásil, ţe nejen obdarovával bráhmany, ale
vykonával také ostatní zboţné činnosti jako hloubení studní, sázení stromů podél cest a zřizování
rybníků při větších cestách.
Král pokračoval: ,,Navzdory tomu všemu se jednou nešťastnou náhodou kráva jednoho bráhmana
vrátila mezi mé krávy. Nevěděl jsem to a znovu jsem ji daroval dalšímu bráhmanovi. Kdyţ ji tento
bráhman odvedl, její dřívější pán ji prohlašoval za svou:, Tuto krávu jsem dříve dostal já, proč ji tedy
odvádíš pryč? Oba bráhmani se přeli a hádali. Nakonec přišli za mnou a obvinili mě, ţe jsem si vzal
zpět krávu, kterou jsem jiţ před tím daroval.`` Dát něco někomu a pak si to vzít zpět se povaţuje za
velký hřích, zvláště jedná-li se o bráhmany. Kdyţ oba bráhmani přišli ke králi se stejnou stíţností, byl
jednoduše zmaten, jak k tomu došlo. Potom kaţdému s velkou pokorou nabídl 100 000 krav za krávu,
která mezi nimi způsobila svár. Modlil se k nim, ţe je jejich sluţebníkem a ţe došlo k nějaké chybě.
Aby to napravil, modlil se, aby k němu byli laskaví a přijali jeho nabídku k výměně za krávu. Král na
bráhmany vroucně naléhal, aby si nezpůsobil pád do pekla kvůli této chybě. Bráhmanův majetek se
nazývá
a podle Manuova zákoníku na něj nemůţe sáhnout ani vláda. Oba bráhmani
však trvali na svém, ţe kráva je jejich a nemůţe být za ţádných okolností odňata. Ani jeden z nich
nesouhlasil s výměnou za 100 000 krav. Bráhmani nesouhlasili s královým návrhem, rozzlobeně odešli
a mysleli si, ţe jejich práva byla porušena.
Kdyţ nadešel čas a král opouštěl své tělo, byl zavolán před Jamarádţu, vládce smrti, který se ho zeptal,
zdali chce nejdříve uţívat výsledky svých zboţných činností, nebo trpět za své bezboţné činnosti.
Jamarádţa také naznačil, ţe král nepozná meze svého poţitku, jelikoţ vykonal tolik zboţných činností a
rozdal tolik milodarů. Jeho hmotné štěstí bude prakticky bez konce. I přes tuto poznámku byl král
zmaten a rozhodl se nejdříve trpět za své bezboţné činnosti a pak přijmout výsledky zboţných činností.
Jamarádţa ho proto okamţitě proměnil v ještěrku.
Král Nrga ţil jako ještěrka ve studni velice dlouhou dobu. Řekl Kršnovi: ,,I přesto, ţe jsem byl uvrţen
do těchto nízkých ţivotních podmínek, myslel jsem jednoduše na Tebe, můj drahý Pane, a svou paměť
jsem nikdy neztratil.`` Z výroku krále Nrgy je patrno, ţe lidé, kteří dodrţují zásady plodných činností a
získají nějaký hmotný prospěch, nejsou příliš inteligentní. Vládce smrti Jamarádţa dal králi Nrgovi
moţnost výběru a král Nrga mohl nejdříve přijmout výsledky svých zboţných činností. Místo toho si
myslel, ţe bude lepší, kdyţ nejdříve obdrţí následky za své bezboţné činnosti a pak bude nerušeně
uţívat výsledky svých zboţných činností. Přesto však jeho uvědomování si Kršny nebylo vyvinuto.
Člověk vědomý si Kršny vyvíjí lásku k Bohu, Kršnovi, a ne lásku ke zboţným nebo bezboţným
činnostem, a proto nepodléhá výsledkům těchto činů. Jak stojí v Brahma-sanhitě: Kršnovou milostí
oddaný nebude podmíněn výsledkům plodných činností.
Tak či onak, následkem svých zboţných činností zatouţil král Nrga spatřit Pána a pokračoval: ,,Můj
drahý Pane, velmi jsem touţil, abych Tě mohl jednoho dne spatřit. Myslím si, ţe můj sklon provádět
rituály a dělat dobročinnosti společně s velkou touhou Tě spatřit mi umoţnily si pamatovat, kdo jsem
byl v předešlém ţivotě, dokonce i kdyţ jsem se stal ještěrkou. (Člověk, který si pamatuje svůj minulý
ţivot, se nazývá
) Můj milý Pane, jsi Nadduše sídlící v srdcích všech. Mnoho velkých
mystických jogínů Tě můţe vidět prostřednictvím Véd a Upanišad. Neustále o Tobě meditují ve svých
srdcích, aby dosáhli vznešeného postavení a byli Ti kvalitativně rovni. Ačkoliv Tě tyto vznešené
osobnosti mohou neustále vidět ve svých srdcích, nemohou Tě vidět tváří v tvář. Jsem proto velice
překvapen, ţe Tě mohu vidět osobně. Vím, ţe jsem byl zaměstnán mnoha činnostmi zvláště jako král.
Přestoţe jsem byl zaplaven přepychem a bohatstvím a byl jsem velmi podmíněn radostem a strastem
hmotného bytí, dostalo se mi takového štěstí, ţe Tě osobně vidím. Pokud vím, pouze člověk, který byl
osvobozen z hmotného bytí, Tě takto můţe vidět.``
Kdyţ si král Nrga nejdříve vybral obdrţet výsledky svých bezboţných činností, dostal ještěrčí tělo za
chybu ve svých zboţných činnostech, a tak nemohl být přímo převeden na vyšší ţivotní úroveň jako
velký polobůh. Při svých zboţných činnostech však myslel na Kršnu a tak byl rychle osvobozen z těla
ještěrky a obdrţel tělo poloboha. Uctíváním Nejvyššího Pána získají ti, kdo touţí po hmotném
bohatství, těla mocných polobohů. Tito polobozi mohou někdy vidět Nejvyšší Osobnost Boţství tváří v
tvář, ale stále nejsou způsobilí vstoupit do duchovního království, na vaikunthské planety. Zůstanou-li
však oddanými Pána, vstoupí na vaikunthské planety při další příleţitosti.
Kdyţ král Nrga získal tělo poloboha, všechno si pamatoval a řekl: ,,Můj Pane, jsi Nejvyšší Pán a
uctívají Tě všichni polobozi. Nejsi jedna z ţivých bytostí. Jsi Nejvyšší Osoba, Purušóttama. Jsi zdrojem
štěstí všech ţivých bytostí, a proto jsi znám jak Góvinda. Jsi Pánem ţivých bytostí, které přijaly hmotná
těla i těch, které hmotná těla ještě nepřijaly. (Mezi ţivými bytostmi, které nepřijaly hmotná těla, jsou ty,
které pobývají v hmotném světě jako zlí duchové, nebo ţijí v atmosféře duchů. Ty, které ţijí v
duchovním království, na Vaikunthalókách, mají těla, která se neskládají z hmotných prvků.) Ty, můj
Pane, jsi neomylný. Jsi Nejvyšší, nejčistší ze všech ţivých bytostí. Ţiješ v srdci kaţdého. Jsi úkrytem
všech ţivých bytostí, Nárájana. Sídlíš v srdcích všech ţivých bytostí a jsi tudíţ nejvyšším vládcem
smyslových činností, a proto se nazýváš Hršíkéša.
Můj drahý Nejvyšší Pane Kršno, jelikoţ jsi mi dal tělo poloboha, budu muset odejít na nějakou
nebeskou planetu - vyuţívám této příleţitosti a prosím Tě o milost a poţehnání, abych nikdy
nezapomněl na Tvé lotosové nohy bez ohledu na to, do které ţivotní podoby či planety budu přemístěn.
Jsi všepronikající a všudepřítomný jako příčina a následek. Jsi příčina všech příčin a Tvá moc je
neomezená. Jsi Absolutní Pravda, Nejvyšší Osobnost Boţství a Nejvyšší Brahma. Znovu a znovu se Ti
hluboce klaním. Můj drahý Pane, Tvé tělo je plné transcendentální blaţenosti a poznání a jsi věčný. Jsi
pán všech mystických sil, a proto jsi znám jak Jógéšvara. Přijmi mě, prosím, jako bezvýznamný prach u
svých lotosových nohou.``
Neţ král Nrga vstoupil na nebeské planety, uctivě obešel Pána, dotkl se helmou Pánových lotosových
nohou a poklonil se Mu. Před sebou uviděl letadlo z nebeských planet a dostal Pánovo povolení
nasednout. Po odchodu krále Nrgy ocenil Kršna královu oddanost bráhmanům, jeho dobročinné sklony
a provádění védských rituálů. Nemůţe-li se člověk stát oddaným Pána přímo, doporučuje se, aby
dodrţoval védské ţivotní zásady. To mu umoţní, ţe jednoho dne spatří Pána povýšením se přímo do
duchovního království nebo nepřímo na nebeské planety, kde má naději se dostat na duchovní planety.
Tehdy byl Kršna přítomen mezi příbuznými, kteří byli příslušníky třídy kšatrijů. Prostřednictvím
příkladného charakteru krále Nrgy je chtěl poučit a řekl: ,,Dokonce i kdyţ kšatrijský král můţe být
mocný jako oheň, nemůţe si přisvojit majetek bráhmanů a pouţít ho pro své účely. Je-li tomu tak, jak si
mohou obyčejní králové, kteří si o sobě mylně myslí, ţe jsou nejmocnější bytosti v hmotném světě,
přisvojovat majetek bráhmanů? Myslím si, ţe pít jed není tak nebezpečné, jako vzít bráhmanovi
majetek. Na obyčejný jed existuje léčba -člověk můţe být zbaven jeho účinků - pije-li však jed
odebrání bráhmanova majetku, na tuto chybu neexistuje lék. Dokonalým příkladem je král Nrga. Byl
velice mocný a zboţný, ale následkem malé chyby, kdyţ si nevědomě přivlastnil krávu jednoho
bráhmana, byl odsouzen k hrůznému ţivotu ještěrky. Obyčejný jed ovlivní pouze toho, kdo ho vypil,
běţný oheň se dá uhasit vodou, ale oheň
zaţehnutý duchovní energií bráhmana můţe spálit
na prach celou rodinu člověka, který bráhmana popudil. (Bráhmani dříve nezaţíhali obětní oheň
zápalkami či nějakým jiným vnějším ohněm, ale mocnými mantrami nazývající se
) Kdyţ se
někdo jen dotkne bráhmanova majetku, postihne ho úpadek po tři generace. Je-li však bráhmanovi
vlastnictví odňato násilím, rodinu toho, kdo to udělal, zasáhne úpadek deset generací do minulosti a
deset generací do budoucnosti. Stane-li se však z někoho vaišnava, neboli oddaný Pána, deset generací
před jeho narozením a deset generací po jeho narození bude osvobozeno.``
Kršna pokračoval: ,,Jestliţe je nějaký hloupý král pyšný na své bohatství, prestiţ a sílu a chce
odejmout bráhmanovi majetek, měl by vědět, ţe nastoupil cestu do pekla - tentokrát neví, jak bude
muset trpět za toto nemoudré jednání. Odcizí-li někdo majetek velkorysého bráhmana, na němţ závisí
velká rodina, je poslán do pekla známého jako Kumbhípáka. Nejen on je poslán do pekla, ale také jeho
rodinní členové musí přijmout tyto nepříjemné ţivotní podmínky. Kdyţ člověk vezme majetek, který
byl darován bráhmanovi nebo který bráhman daroval, je odsouzen ţít alespoň šedesát tisíc let bídně
jako hmyz ve výkalech. Proto vám, zde přítomní chlapci a příbuzní, radím, abyste ani nedopatřením
nevzali majetek bráhmana a tím způsobili úpadek celé rodině. Dokonce i kdyţ si někdo jen přeje
vlastnit bráhmanův majetek, nemluvě o tom, ţe se pokusí se ho silou zmocnit, zkrátí si délku ţivota.
Jeho nepřátelé ho porazí a po sesazení z královského trůnu se z něho stane had trápící všechny ostatní
ţivé bytosti, aţ opustí své tělo. Moji drazí chlapci a příbuzní, radím vám, abyste neopláceli bráhmanovi,
i kdyţ se na vás rozhněvá, spílá vám nebo vás poníţí. Naopak byste se měli usmívat, tolerovat ho a
vzdávat mu úctu. Dobře víte, ţe Já sám se třikrát denně velmi uctivě klaním bráhmanům. Měli byste
proto následovat Mé pokyny a příklad. Neodpustím nikomu, kdo je nedodrţuje a potrestám ho. Měli
byste se poučit z příkladu krále Nrgy, ţe dokonce i ten, kdo nevědomky odejme bráhmanovi majetek,
bude uvrţen do bídných ţivotních podmínek.``
Kršna, který je vţdy zaměstnán očišťováním podmíněných ţivých bytostí, dal pokyny nejen členům své
rodiny a obyvatelům Dváraky, ale všem příslušníkům lidské společnosti. Poté se Pán vrátil do svého
paláce.
64) Balarámova návštěva Vrndávany
Balaráma velice touţil spatřit svého otce a matku, Mahárádţu Nandu a Jašódu. S nadšením se proto
vypravil na voze do Vrndávany. Obyvatelé Vrndávany jiţ velmi dlouho touţili spatřit Kršnu a
Balarámu. Všichni pastevci a gópíe vyrostli, ale přesto Balarámu při příjezdu objali, kdyţ se vrátil do
Vrndávany, a Balaráma jim objetí oplácel. Potom předstoupil před Nandu Mahárádţu a matku Jašódu a
hluboce se jim poklonil. Jašódá a Nanda Mahárádţa Mu na oplátku poţehnali. Oslovili Ho
Dţagadíšvara, Pán vesmíru, který udrţuje všechny. Bylo to z toho důvodu, ţe Kršna i Balaráma udrţují
všechny ţivé bytosti, a přesto se Nanda a Jašódá kvůli Jejich nepřítomnosti dostali do takových nesnází.
S tímto pocitem objali Balarámu, posadili si Ho do klína a začali usedavě plakat, smáčeje Balarámu
slzami. Balaráma se pak poklonil starším pastevcům a přijal poklony mladších. Balaráma si s nimi
podle jejich různých vztahů a věků vyměňoval pocity přátelství. Potřásl si rukou s vrstevníky a přáteli a
s hlasitým smíchem kaţdého objal.
Balaráma se posadil, kdyţ Ho pastevci, chlapci, gópíe, král Nanda a Jašódá přivítali. Cítil se spokojen
a oni Ho obklopili. Balaráma se jich nejdříve zeptal, jak se jim daří. Potom Mu kladli různé otázky,
neboť Ho dlouho neviděli. Obyvatelé Vrndávany obětovali Kršnovi všechno, uchváceni lotosovýma
očima Pána. Protoţe velice touţili milovat Kršnu, nikdy netouţili po ničem takovém, jako povýšení na
nebeské planety nebo splynutí se září brahma a splynout s Absolutní Pravdou. Nelákalo je ani uţívat si
bohatého ţivota, ale byli spokojeni s jednoduchým ţivotem na vesnici jako pastevci. Neustále byli
ponořeni v myšlenkách na Kršnu a netouţili po ţádném osobním prospěchu. Milovali Ho tak, ţe se jim
v Jeho nepřítomnosti chvěl hlas, kdyţ se začali ptát Balarámadţího.
Nejdříve se tázali Nanda Mahárádţa a Jašódámájí: ,,Můj drahý Balarámo, mají se naši přátelé jako
Vasudéva a ostatní dobře? Ty a Kršna jste nyní dospělí ţenatí muţi s dětmi. Vzpomenete si ve štěstí
rodinného ţivota na svého ubohého otce Nandu Mahárádţu a matku Jašódu déví? Zpráva, ţe byl zabit
nejhříšnější král Kansa a ţe naši suţovaní přátelé, jako Vasudéva a ostatní jsou nyní svobodní, je velice
dobrá. Také rádi slyšíme, ţe jsi s Kršnou porazil Dţarásandhu a Kálajavanu, který je nyní mrtev, a ţe
nyní ţijete v opevněném sídle Dvárace.
Kdyţ přišly gópíe, Balaráma se na ně podíval láskyplnýma očima. Přešťastné gópíe, které velice trápila
Kršnova a Balarámova nepřítomností, se ptaly, daří-li se oběma bratrům dobře. Zvláště se ptaly, zdali si
Kršna uţívá ţivota, obklopen osvícenými ţenami Dváraky Purí. ,,Vzpomene si občas na svého otce
Nandu a svou matku Jašódu a ostatní přátele, ke kterým se tak důvěrně choval ve Vrndávaně? Plánuje
Kršna sem přijít, podívat se za svou matkou Jašódou. Pamatuje si nás gópíe, které tak ţalostně ztratily
Jeho společnost? Uprostřed vzdělaných ţen v Dvárace na nás Kršna mohl zapomenout, ale pokud jde o
nás, stále na Něho vzpomínáme, kdyţ sbíráme květiny a svazujeme je do girland. Pouze pláčeme, kdyţ
nepřichází. Kdyby jen přišel a přijal od nás girlandy, které jsme udělaly. Drahý Balarámo, potomku
Dašárhy, víš, ţe jsme pro Kršnovo přátelství nechali všeho. Dokonce i v největším utrpení nemůţe
člověk zanechat styku s rodinnými členy. Opustily jsme své otce, matky, sestry a příbuzné, aniţ bychom
se starali o naše odříkání, ačkoliv to je nemoţné pro ostatní. Pak se nás Kršna najednou vzdal a odešel
pryč. Přerušil naše důvěrné přátelství bez váţného uváţení a odešel do cizí země. Byl však tak
prohnaný a vychytralý, ţe si vymyslel velice pěkná slova. Řekl:, Mé drahé gópíe, prosím, nestrachujte
se. Sluţbu, kterou jste Mi prokázaly, nemohu splatit.
vr Jsme konec konců ţeny, jak Mu tedy můţeme nevěřit? Nyní jsme pochopily, ţe sladká slova nás
měla pouze oklamat.``
Další gópí zavrhovala Kršnovu nepřítomnost ve Vrndávaně slovy: ,,Můj milý Balarámadţí, jsme
samozřejmě vesnické dívky, Kršna nás tedy mohl podvést, ale co ţeny z Dváraky? Nemysli si, ţe jsou
tak hloupé jako my! Vesnické ţeny můţe Kršna podvést, ale ţeny v Dvárace jsou velice prozíravé a
inteligentní. Překvapilo by mě, kdyby se Kršnovi podařilo oklamat městské ţeny a ony uvěřily Jeho
slovům.``
Pak začala mluvit jiná gópí. ,,Můj drahý příteli,`` řekla, ,,Kršna velice dovedně uţívá slov. V tomto
umění s Ním nikdo nemůţe soupeřit. Dokáţe vytvořit tak malebná slova a mluvit tak sladce, ţe oklame
srdce kterékoliv ţeny. Kromě toho dokonale ovládá umění velice přitaţlivě se usmívat a ţeny po Něm
začnou šílet při pohledu na Jeho úsměv a bez váhání se Mu odevzdají.``
Další gópí to vyslechla a řekla: ,,Mé drahé přítelkyně, k čemu je dobré mluvit o Kršnovi? Hodláte-li
trávit čas rozhovorem, mluvme o něčem jiném neţ o Něm. Kdyţ krutý Kršna můţe být bez nás, proč
bychom nemohly být bez Něho? Kršna ovšem bez nás ţije velice šťastně, ale my bez Něho šťastně ţít
nemůţeme.``
Kdyţ takto gópíe mluvily, jejich city ke Kršnovi vzrůstaly a proţívaly Kršnův úsměv, Kršnova
láskyplná slova, Kršnovy přitaţlivé rysy, Kršnovy příznačné znaky a Kršnovo objímání. Silou jejich
extatických pocitů se zdálo, ţe Kršna tam byl osobně přítomen a tančil před nimi. Příjemné vzpomínání
na Kršnu způsobilo, ţe nemohly zadrţet slzy a začaly plakat.
Balaráma ovšem porozuměl extatickým pocitům gópíí, a proto je chtěl uklidnit. Uměl působit na druhé
a chovaje se ke gópíím velice uctivě, uspokojil je vyprávěním příběhů o Kršnovi. Balaráma zůstal ve
Vrndávaně dva měsíce - jmenovitě ve měsíci Čaitra (březen-duben) a Vaišákha (duben-květen), aby
potěšil gópíe. Dva měsíce zůstal s gópíemi a strávil s nimi kaţdou noc ve Vrndávanském lese, aby
uspokojil jejich touhy po milenecké lásce. Balaráma se během těchto měsíců těšil tanci rása s gópíemi.
Jelikoţ to bylo na jaře, od břehů Jamuny vál jemný vánek a přenášel vůni různých květin, zvláště
květiny
Měsíční světlo se rozlilo po celé obloze a zářilo všude. Břehy Jamuny vypadaly
velice jasně a příjemně a Balaráma se tam těšil ve společnosti gópíí.
Polobůh Varuna poslal svou dceru Váruní v podobě tekutého medu vytékajícího z dutin stromu. Celý
les voněl medem a sladká vůně tekutého medu Váruní Balarámadţího uchvátila. Balarámadţího a gópíe
chuť Váruní velice přitahovala a všichni ji společně pili. Zatímco gópíe pily tento přírodní nápoj,
opěvovaly slávu Šrí Balarámy. Balaráma se cítil šťastný, jako by Ho popíjení Váruní ománilo a blaţeně
koulel očima. Zdobily Ho dlouhé girlandy z lesních květů a v této transcendentální blaţenosti všechno
vypadalo jako velká radostná oslava. Balaráma se krásně usmíval a kapky potu zdobící Jeho tvář
vypadaly jako chladivá ranní rosa.
Kdyţ byl Balaráma v této šťastné náladě, touţil se těšit společnosti gópíí ve vodě Jamuny. Zavolal
proto Jamunu, aby přišla blíţe, ale Jamuná odmítla poslechnout Jeho příkaz, protoţe Ho povaţovala za
omámeného. Balarámadţí nelibě nesl, ţe Jamuná odmítla vykonat Jeho příkaz. Okamţitě chtěl rozrýt
zem poblíţ řeky svým pluhem. Balaráma má dvě zbraně - pluh a kyj, kterých pouţívá, je-li zapotřebí.
Tehdy chtěl přivést Jamunu násilím a vzal si na pomoc svůj pluh. Chtěl Jamunu potrestat, protoţe
poslušně nepřišla na Jeho příkaz. Oslovil Jamunu: ,,Bídná řeko! Nevšímáš si mého příkazu. Nyní tě
poučím! Nepřišla jsi ke Mně dobrovolně, pluhem tě donutím přijít. Rozdělím tě na stovky
roztroušených potoků!``
Jamuná se začala velice obávat Balarámovy síly, kdyţ byla takto ohroţena, a v osobní podobě
okamţitě přišla, padla k Jeho lotosovým nohám a modlila se: ,,Můj drahý Balarámo, jsi nejmocnější
osobnost a jsi potěšením všech. Naneštěstí jsem zapomněla na Tvé slavné vznešené postavení, ale nyní
jsem přišla k rozumu a pamatuji si, ţe drţíš všechny hvězdné soustavy na své hlavě pouhou svou
expanzí Šéši. Jsi udrţovatel celého vesmíru. Můj milý Balarámo, Nejvyšší Osobnosti Boţství, vlastníš v
plné míře šest vznešených vlastností. Jelikoţ jsem zapomněla, ţe jsi všemohoucí, nevykonala jsem Tvůj
příkaz a dopustila jsem se velkého prohřešku. Můj drahý Pane, věz však nyní, ţe jsem se odevzdala
Tobě, jeţ jsi velice nakloněn svým oddaným. Prosím Tě proto, promiň mi mé chyby a nestoudnost a
osvoboď mě svou bezpříčinnou milostí.``
Jamuná projevila svou podřízenost a Balaráma jí odpustil, a kdyţ přišla blíţ, Balaráma se chtěl radovat
z plavání v její vodě spolu s gópíemi stejným způsobem, jakým si slon uţívá s mnoha slonicemi. Po
dlouhé době, kdyţ se Balaráma radoval k plné spokojenosti, vyšel z vody a Bohyně štěstí Mu okamţitě
nabídla pěkné ţluté šaty a cenný náramek ze zlata. Po koupeli v Jamuně, oblečen do ţlutých šatů a
ozdoben zlatými ozdobami, vypadal velmi přitaţlivě. Barva Balarámovy pleti je bílá a náleţitě oblečen
vypadal právě jako bílý slon krále Indry na nebeských planetách. Řeka Jamuná má stále mnoho malých
ramen, neboť byla rozryta Balarámovým pluhem. Všechna ramena řeky Jamuny stále oslavují
všemohoucnost Šrí Balarámy.
Balaráma a gópíe se kaţdou noc společně radovali v transcendentálních zábavách po dobu dvou
měsíců a uběhlo to tak rychle, ţe všechny noci se zdály jako jedna jediná. V Balarámově přítomnosti
měly gópíe a obyvatelé Vrndávany takovou radost, jako za přítomnosti obou bratří Kršny a Balarámy.
65) Paundraka a král Káší
Příběh o králi Paundrakovi je velice zajímavý, protoţe vţdy existovalo mnoho hlupáků a darebáků,
kteří se povaţovali za Boha. Dokonce i v přítomnosti Nejvyšší Osobnosti Boţství, Kršny, existoval
takový hloupý člověk. Jmenoval se Paundraka a chtěl se prohlásit za Boha. Hloupý a nafoukaný
Paundraka, král provincie Karúša, poslal za Kršnou posla, kdyţ byl Balaráma ve Vrndávaně. Šrí Kršna
je přijímán jako Nejvyšší Osobnost Boţství, ale Paundraka Kršnu přímo napadl prostřednictvím posla,
který řekl, ţe Paundraka, nikoliv Kršna, je Vásudéva. V současné době existuje mnoho hloupých
následovníků takových darebáků. Podobně i v Paundrakově době mnoho hlupáků přijalo Paundraku za
Nejvyšší Osobnost Boţství. Paundraka si o sobě mylně myslel, ţe je Vásudéva, jelikoţ nemohl posoudit
své vlastní postavení. Posel vyhlásil před Kršnou, ţe Paundraka, Nejvyšší Osobnost Boţství, sestoupil
ze své bezpříčinné milosti na Zem, aby osvobodil souţené lidi.
Obklopen mnoha dalšími hlupáky, darebák Paundraka skutečně došel k závěru, ţe je Vásudéva,
Nejvyšší Osobnost Boţství. Takové závěry jsou jistě dětské. Děti si při hře občas mezi sebou někoho
zvolí za krále a vybrané dítě si myslí, ţe je král. Podobně mnoho hlupáků zvolí z nevědomosti dalšího
hlupáka za Boha a tento darebák se pak povaţuje za Boha, jakoby Bůh mohl být stvořen dětskou hrou
nebo volbami lidí. Pod tímto falešným dojmem si Paundraka o sobě myslel, ţe je Nejvyšší Pán, a poslal
svého posla do Dváraky, aby napadl Kršnovo postavení. Posel dorazil do Kršnovy sněmovny ve
Dvárace a vyřídil poselství, které mu dal jeho pán Paundraka. Vzkaz se skládal z následujících
prohlášení.
,,Jsem jediný Vásudéva, Nejvyšší Osobnost Boţství. Ţádný člověk se mnou nemůţe soupeřit. Sestoupil
jsem jako král Paundraka z neomezené bezpříčinné milosti k souţeným podmíněným duším. Nevhodně
jsi zaujal postavení Vásudévy bez oprávnění a neměl bys rozhlašovat tuto mylnou představu. Musíš se
vzdát svého postavení. Ó potomku jaduovské dynastie, prosím, odloţ všechny Vásudévovy symboly,
které jsi nemístně přijal, a aţ opustíš své postavení, přijď a odevzdej se mi. Jestliţe z hrubé
nestoudnosti nevezmeš na vědomí má slova, vyzývám Tě k boji. Vyzývám Tě na souboj, ve kterém
padne rozhodnutí.``
Jakmile všichni členové královského shromáţdění včetně krále Ugrasény vyslechli vzkaz, který
Paundraka poslal, velmi dlouho se hlasitě smáli. Kdyţ se Kršna pobavil hlasitým smíchem všech členů
shromáţdění, odpověděl poslovi: ,,Ó Paundrakův posle, můţeš předat vzkaz svému pánovi, ţe je
hloupý darebák. Otevřeně o něm říkám, ţe je darebák a odmítám vyplnit jeho pokyny. Nikdy neodloţím
Vásudévovy symboly, zvláště svůj disk. Diskem zabiji nejen Paundraku, ale také všechny jeho
stoupence. Zničím Paundraku a jeho hloupé společníky, kteří pouze vytvořili společnost podvodníků a
podvedených. Ó ničemný králi, s ostudou si budeš muset zakrýt tvář, a kdyţ ti diskem odseknu hlavu od
těla, slétnou se k ní masoţraví ptáci jako supi, sokoli a orli. Místo, aby ses stal Mým útočištěm, jak jsi
vyţadoval, budeš vydán na milost těmto nízkým ptákům. Tvé tělo pak bude hozeno psům, kteří je s
radostí seţerou.``
Posel donesl Kršnova slova svému pánovi Paundrakovi, který trpělivě vyslechl všechny uráţky. Kršna
bez dalšího otálení okamţitě vyrazil na svém voze, aby potrestal ničemného Paundraku. Protoţe
karušský král ţil v té době se svým přítelem králem Káším, Kršna obklíčil celé jeho město.
Král Paundraka byl velký bojovník a jakmile se doslechl o Kršnově útoku, vyjel z města se dvěma
vojenskými divizemi
. Král Káší byl Paundrakův přítel a vyjel se třemi
Kdyţ oba králové přijeli před Kršnu, Kršna poprvé uviděl Paundraku tváří v tvář.
Viděl, ţe Paundraka se ozdobil symboly - lasturou, diskem, lotosem a kyjem. Nesl luk Šárnga a na
hrudi měl znamení Šrívatsa. Krk měl ozdobený falešným drahokamem Kaustubha a nosil květinovou
girlandu, dokonale napodobuje Šrí Vásudévu. Byl oblečen do ţlutých hedvábných šatů a na vlajce jeho
vozu byl znak Garudy, přesná napodobenina Kršnova znaku. Na hlavě měl drahocennou přílbu a jeho
náušnice připomínající mečouny se zářivě blýskaly. Vcelku byl však jeho oblek a vzezření jasná
imitace. Kaţdý mohl poznat, ţe vypadal jako nějaký herec hrající roli Vásudévy ve falešných šatech.
Kdyţ Kršna uviděl Paundrakovu napodobeninu své postavy a šatů, nemohl zadrţet smích a smál se s
velkým uspokojením.
Vojáci na straně krále Paundraky začali střílet na Kršnu ze svých zbraní. Různé druhy trojzubců, kyje,
tyče, kopí, meče, dýky a šípy ve vlnách přilétaly na Kršnu a Kršna je odráţel. Neničil jen zbraně, ale
také vojáky a Paundrakovy společníky, jako při zničení vesmíru ničící oheň pálí všechno na prach.
Kršna svými zbraněmi rozmetal protivníkovy slony, vozy, koně a pěší vojsko. Po celém bojišti se válela
těla zvířat a vozy. Byli zde padlí koně, sloni, lidé, oslové a velbloudi. Zpustošené bojiště vypadalo jako
místo Šivova tance v době zničení světa, ale válečníkům na Kršnově straně dodal pohled na Kršnu
mnoho odvahy a bojovali s velkou silou.
Tehdy řekl Kršna Paundrakovi: ,,Paundrako, ţádal jsi Mě, abych odloţil Vásudévovy symboly, zvláště
Můj disk. Nyní ti ho dám. Buď opatrný! Napodobil jsi Mě a falešně ses prohlásil za Vásudévu. Kromě
tebe proto neexistuje většího hlupáka.`` Z Kršnova prohlášení je jasné, ţe jakýkoliv darebák, který se
prohlásí za Boha, je největší hlupák v celé lidské společnosti. Kršna pokračoval: ,,Nyní tě, Paundrako,
donutím skončit s tvým falešným vystupováním. Chtěl jsi, abych se ti odevzdal. Nyní k tomu máš
příleţitost. Budeme bojovat a budu-li poraţen a zvítězíš-li, zajisté se ti odevzdám.`` Kdyţ takto
Paundraku tvrdě pokáral, šípem roztříštil Paundrakův vůz na kusy. S pomocí svého disku usekl
Paundrakovi hlavu od těla, jako Indra oholí vrcholky hor svým bleskem. Podobně zabil krále Kášího
svými šípy. Kršna to úmyslně zařídil tak, aby Kášího hlava byla vhozena do jeho města a jeho příbuzní
a členové rodiny ji mohli vidět. Kršna to udělal jako větrná smršť odnášející okvětní lístky lotosu sem a
tam. Kršna zabil na bojišti Paundraku a jeho přítele Kášírádţu a pak se vrátil do svého hlavního města
Dváraky.
Kdyţ se vrátil do Dváraky, všichni Siddhové z nebeských planet opěvovali slávu Pána. Pokud se týká
Paundraky, ten nějakým způsobem neustále myslel na Šrí Vásudévu, tím, ţe se nepravě oblékal tímto
způsobem, a proto dosáhl jednoho z pěti druhů osvobození, které se nazývá
, a povýšil se
na vaikunthské planety, kde mají oddaní stejné tělesné rysy jako Višnu a v rukou drţí čtyři symboly.
Jeho meditace byla ve skutečnosti soustředěna na Višnuovu podobu, ale jelikoţ si o sobě myslel, ţe je
Višnu, dopustil se přestupku. Kdyţ ho však Kršna zabil, jeho přestupek byl smazán. Dostalo se mu
osvobození
a získal stejnou podobu jako Pán.
Kdyţ hlava krále Kášího proletěla městskou branou, udivení lidé se shromáţdili, aby se podívali na tu
podivuhodnou věc. Jakmile uviděli náušnice, porozuměli, ţe to je něčí hlava. Dohadovali se, čí hlava to
můţe být. Někteří si mysleli, ţe je to Kršnova hlava, protoţe Kršna byl Kášírádţův nepřítel a domnívali
se, ţe král Káší hodil Kršnovu hlavu do města, aby se mohli radovat, ţe byl zabit nepřítel. Nakonec
však zjistili, ţe hlava nepatří Kršnovi, ale samotnému Kášírádţovi. Kdyţ to vyšlo najevo, královny
krále Kášího okamţitě přišly a začaly naříkat nad smrtí svého manţela. ,,Náš drahý pane,`` plakaly, ,,po
tvé smrti se z nás staly mrtvoly.``
Král Káší měl syna, který se jmenoval Sudakšina, který po vykonání pohřebních obřadů sloţil slib, ţe
Kršnu zabije, jelikoţ Kršna byl nepřítelem jeho otce, a tímto způsobem splatí dluhy svému otci.
Doprovázen učeným knězem, který mu měl pomoci, začal uctívat Mahádévu, Šrí Šivu. Višvanátha
(Šiva) je pán Kášího království. Višvanáthův chrám stále existuje ve Váránasí a mnoho tisíc poutníků se
denně shromaţďuje v tomto chrámu. Šivu Sudakšinovo uctívání velice potěšilo a chtěl svému
oddanému udělit poţehnání. Sudakšina chtěl zabít Kršnu, a proto se modlil, aby získal zvláštní moc,
kterou by Ho zabil. Šiva poradil Sudakšinovi, aby za pomoci bráhmanů provedl rituály pro zabití
nepřítele. O tomto obřadu je také zmínka v některých tantrických spisech. Šiva řekl Sudakšinovi, ţe
jsou-li tyto černé rituály náleţitě vykonány, objeví se zlý duch jménem Dakšinágni, připraven vykonat
jakýkoliv příkaz. Měl však být vybídnut, aby zabil kohokoliv, kromě kvalifikovaného bráhmana. V
takovém případě ho doprovázejí Šivovi strašidelní společníci a Sudakšinova touha zabít svého nepřítele
se splní.
Sudakšina, kterého Šiva takto povzbudil, si byl jist, ţe bude schopen Kršnu zabít. Odhodlaně začal za
pomoci kněze provádět černé umění recitováním manter. Poté z ohně vyšel obrovský démon, jehoţ
vlasy, vousy a knír měly barvu rozţhavené mědi. Měl velkou a hrůznou postavu. Ohnivé uhlíky sršely z
jeho očních důlků, kdyţ vyšel z ohně. Velký ohnivý démon vypadal ještě hrůzněji, kdyţ pohyboval
obočím. Ukazoval dlouhé ostré zuby, vyplazoval dlouhý jazyk a olizoval si rty. Byl nahý a nesl velký
trojzubec, který zářil jako oheň. Objevil se z obětního ohně, stál a třímal ve své ruce trojzubec. Démon
se vydal k hlavnímu městu Dvárace s mnoha stovkami společníků z říše duchů, naveden Sudakšinou, a
zdálo se, ţe spálí celý vnější prostor na popel. Zemský povrch se třásl pod dopady jeho kroků. Kdyţ
vstoupil do Dváraky, všichni obyvatelé propadli panice jako zvířata při lesním poţáru.
V té době hrál Kršna šachy v královské sněmovně. Obyvatelé Dváraky za ním přišli a oslovili Ho:
,,Drahý Pane třech světů, hrůzný démon se chystá spálit celou Dváraku. Prosíme, zachraň nás.`` Všichni
obyvatelé Dváraky přišli za Kršnou a prosili Ho, aby je zachránil před tímto hrůzným démonem, který
se právě objevil ve Dvárace, a chtěl zničit celé město.
Kršna, který ochraňuje zvláště své oddané, viděl, ţe přítomnost velkého hrozného démona zneklidnila
všechny obyvatele Dváraky. S úsměvem je rychle ujistil: ,,Nebojte se. Poskytnu vám veškerou
ochranu.`` Kršna, Nejvyšší Osobnost Boţství, je všepronikající. Je v srdci všech a v podobě vesmírného
projevu je také vně. Mohl poznat, ţe hrůzného démona vytvořil Šiva, a aby ho zničil, vzal
Sudaršanačakru a nařídil jí, aby učinila nezbytné kroky. Sudaršanačakra zářila jako milión sluncí a její
teplo bylo mocné jako oheň vytvořený na konci vesmírného projevu. Svou září ozářila celý vesmír,
zemský povrch a také vnější prostor. Sudaršanačakra začala mrazit hrůzného démona, kterého stvořil
Šiva. Kršnova Sudaršanačakra tak zadrţela zrůdného démona a zabránila mu v jeho pokusu zničit celou
Dváraku.
Démon se vrátil zpět do Váránasí, Kášírádţova královstí, jelikoţ se mu nepodařilo zapálit Dváraku.
Následkem jeho návratu byli všichni kněţí, kteří radami pomáhali v černém umění manter, spolu se
Sudakšinou, který je takto zaměstnal, spáleni na popel ţhnoucí září hrozného démona. Černé umění
manter popsané v tantrických písmech říká, ţe jestliţe mantra nezabije nepřítele, pak zabije původního
stvořitele, protoţe někoho zabít musí. Sudakšina byl původce a kněţí mu pomáhali, a proto byli všichni
spáleni na popel. To jsou démonské způsoby: démoni něco vytvoří, aby zabili Boha, ale stejnou zbraní
jsou sami zabiti.
Sudaršanačakra následovala těsně za strašným démonem a také vešla do Váránasí. Město Váránasí
bylo po velmi dlouhou dobu velice bohaté. Dokonce i nyní je Váránasí bohaté a slavné a náleţí k
význačnějším indickým městům. Bylo zde mnoho velkých paláců, sněmoven, trţišť a ulic s velkými a
důleţitými památkami podél paláců a bran. Řečnické shromaţdiště se nacházelo na kaţdé křiţovatce. V
budovách byly uschovány pokladny, byly tam stáje pro slony a koně, vozovny, sýpky a haly, kde se
rozdávalo jídlo. Město Váránasí bylo plné hmotného bohatství po velice dlouhou dobu, ale jelikoţ král
Káší a jeho syn Sudakšina byli proti Kršnovi, Višnučakra Sudaršana (disk - zbraň Šrí Kršny) zničila
celé město tak, ţe spálila tato důleţitá místa. Útok měl větší ničící účinky neţ moderní bombardování.
Sudaršanačakra splnila svou povinnost a vrátila se zpátky do Dváraky ke svému Pánu, Šrí Kršnovi.
Příběh o zpustošení Váránasí Kršnovu zbraní Sudaršanačakrou je transcendentální a příznivý. Kaţdý,
kdo vypráví nebo naslouchá tomuto příběhu s vírou a pozorností, bude osvobozen od všech reakcí za
hříšné činnosti. To je ujištění Šukadévy Gósvámího, který vyprávěl příběh Mahárádţovi Paríkšitovi.
66) Gorila Dvivida
Šukadéva Gósvámí pokračoval ve vyprávění o transcendentálních zábavách a vlastnostech Šrí Kršny a
král Paríkšit, byl při poslechu více a více nadšený a chtěl poslouchat dál. Šukadéva Gósvámí pak
vyprávěl příběh o gorilím samci Dvividovi, kterého zabil Balaráma.
Dvivida se přátelil s Bhaumásurou neboli Narakásurou, kterého Kršna zabil v souvislosti s únosem
šestnácti tisíci princezen z celého světa. Dvivida byl ministr krále Sugrívy. Jeho bratr Mainda byl také
velice mocný gorilí král. Kdyţ se Dvivida doslechl, ţe Kršna zabil jeho přítele Bhaumásuru, měl v
úmyslu zpustošit celou zemi, aby se pomstil za Bhaumásurovou smrt. Nejdříve zapálil vesnice, města,
řemeslnická a hornická místa a sídla kupců, kteří se zabývali ochranou krav a zemědělstvím. Občas
vyrval ze země velkou horu a rozbil ji na kusy. Tímto způsobem vytvořil po celé zemi velký zmatek,
zvláště v provincii Kathwar. Město Dváraka leţelo v kathwarské oblasti, a protoţe Kršna ţil v tomto
městě, Dvivida si je vybral za cíl svých výtrţností.
Dvivida byl mocný jako deset tisíc slonů. Občas zašel k moři a svýma mocnýma rukama vodu tak
rozbouřil, ţe zatopil města a vesnice na pobřeţí. Často chodil do pousteven zboţných osob a světců a
dělal tam velké výtrţnosti, kdyţ ničil krásné zahrady a ovocné sady. Nejenţe působil tyto škody, ale
občas se vymočil a vykálel na posvátná obětní místa. Takto znesvětil celé ovzduší. Unášel také muţe i
ţeny z jejich sídel a nosil je do jeskyní v horách, jejichţ vchody zatarasil obrovskými balvany, jako
hmyz
, který chytá a odnáší mnoho much a jiný hmyz a ţivé je vězní v dírách stromů.
Dvivida soustavně porušoval zákony a pořádek země. Nejen to, ale také někdy zneuctil ţeny z mnoha
aristokratických rodin, kdyţ je násilím unesl.
Zatímco tropil po celé zemi tyto výtrţnosti, zaslechl občas sladkou hudbu z hory Raivataky a tak se
vydal do této oblasti. Zde uviděl Balarámu uprostřed mnoha krásných mladých dívek, jak se při zpěvu a
tanci těší z jejich společnosti. Okouzlily ho krásné rysy Balarámova těla, ozdobeného girlandou z
lotosových květů. Podobně i všechny přítomné mladé dívky v pěkných šatech a ověnčené girlandami
vypadaly velice krásně. Zdálo se, ţe Balaráma byl úplně omámený medem Váruní a koulel očima
jakoby v opilosti. Balaráma vypadal jako sloní král mezi mnoha slonicemi.
Dvivida se uměl šplhat po stromech a skákal z jedné větve na druhou. Občas větev zlomil a vytvářel
typický zvuk - ,,Kila, kila!`` - coţ Balarámu z příjemné atmosféry vyrušilo. Dvivida si občas stoupl před
ţeny a napodoboval všechno moţné. Ţeny mají ve zvyku se všemu smát, a kdyţ před ně přišel, nebraly
ho váţně a jen se mu smály. Dvivida byl však tak neurvalý, ţe dokonce i v Balarámově přítomnosti
začal ţenám ukazovat dolní část těla a někdy před ně předstoupil a cenil zuby, přičemţ hýbal obočím.
Byl k ţenám neuctivý dokonce i v Balarámově přítomnosti. Balarámovo jméno neznamená, ţe je jen
velice mocný, ale ţe také s potěšením ukazuje svou neobyčejnou sílu. Uchopil kámen a hodil ho po
Dvividovi, který se však kameni šikovně vyhnul a vytrhl Balarámovi z ruky hliněnou nádobu, ve které
měl Váruní, aby Ho urazil. Dvivida, omámený svou omezenou mocí, začal strhávat všechny drahocenné
šaty, které měli Balaráma a jeho mladé společnice na sobě. Byl tak nafoukaný, ţe si myslel, ţe ho
Balaráma nemůţe nijak potrestat a neustále Balarámadţího a Jeho druţky uráţel.
Balaráma se velice rozzlobil, kdyţ osobně viděl, jaké výtrţnosti Dvivida dokáţe napáchat a kdyţ se
dozvěděl, ţe jiţ vykonal mnoho hanebných činů po celé zemi. Rychle vzal do ruky kyj a rozhodl se ho
zabít. Dvivida poznal, ţe se ho Balaráma chystá napadnout, a aby odrazil jeho útok, okamţitě vytrhl
velký dub a s velkou silou praštil Balarámu po hlavě. Balaráma však strom zachytil a zůstal klidný jako
velká hora. Na oplátku vzal svůj kyj jménem Sunanda a začal jím Dvividu mlátit a těţce ho poranil na
hlavě. Z Dvividovy hlavy se valily mocné proudy krve, které ho však zkrášlily, jako proudy tekutého
manganu vytékající z velké hory. Údery Balarámova kyje ho ani v nejmenším nevzrušily. Právě naopak,
okamţitě vytrhl další dub, a kdyţ odstranil všechny jeho listy, začal jím mlátit Balarámu po hlavě, ale
Balaráma svým kyjem strom znovu rozsekal. Nyní Dvivida zuřil. Popadl další strom a začal bít
Balarámu po těle. Balaráma opět rozsekal strom na kusy a boj pokračoval. Dvivida pak přinesl velký
strom, aby Balarámu udeřil, ale Balaráma ho údery svého kyje opět rozkouskoval. Dvivida popadl další
strom z druhé strany a stejným způsobem znovu Balarámu napadl. Následkem nepřetrţitého boje zůstal
les holý. Kdyţ nebyly dostupné další stromy, Dvivida vyuţil kopců a začal po Balarámovi házet velké
kameny. Balaráma byl v soutěţivé náladě a začal tříštit velké kameny na malé kamínky. Dvivida nyní
nemohl pouţít ani stromů, ani kamenů. Stoupl si před Balarámu a mával svými silnými pěstmi. Silně
udeřil Balarámu do hrudi. To Balarámu velice rozzlobilo. Dvivida Ho napadl holýma rukama a
Balaráma tudíţ nemohl údery odráţet svými zbraněmi - kyjem či pluhem. Pouhou pěstí tloukl Dvividu
do klíční kosti. Tyto údery se staly Dvividovi osudné - hned zvracel krev a v bezvědomí padl na zem.
Kdyţ spadl, zdálo se, ţe se zatřásly všechny hory a lesy.
Po této hrůzné události shazovali všichni siddhové, velcí světci a zboţné osoby z vyššího hvězdného
systému květiny na Šrí Balarámu a různými zvuky oslavovali Jeho svrchovanost. Všichni začali volat:
,,Sláva Balarámovi! Hluboce se klaníme Tvým lotosovým nohám. Zabitím démona Dvividy jsi započal
příznivé období světa.`` Z vnějšího prostoru bylo slyšet vítězné zvuky. Poté, co Balaráma zabil Dvividu
a byl uctíván sprškami květů a oslavnými zpěvy na počest vítězství, vrátil se do svého hlavního města
Dváraky.
67) Sámbova svatba
Durjódhana, Dhrtaráštrův syn, měl dceru na vdávání, která se jmenovala Lakšmaná. Náleţela do
kuruovské dynastie a měla všechny dobré vlastnosti. Mnoho princů se s ní chtělo oţenit a v takovém
případě se pořádá obřad svajanvara, aby si dívka mohla vybrat manţela podle vlastního uváţení. Kdyţ
si Lakšmaná při obřadu vybírala svého manţela, objevil se Sámba. Byl to syn Kršny a Dţámbavatí,
jedné z předních Kršnových manţelek. Jmenoval se Sámba, protoţe byl velice mazlivé dítě a stále byl v
blízkosti své matky. Sámba je někdo, kdo je maminčin mazlíček.
znamená ,,matka`` a
znamená ,,s``. Dostal toto zvláštní jméno, protoţe vţdy zůstával se svou matkou. Ze stejného důvodu
byl znám jako Dţámbavatísuta. Jak bylo dříve vysvětleno, Kršnovi syni měli stejné vlastnosti jako
jejich velký otec, Šrí Kršna. Sámba chtěl Durjódhanovu dceru, Lakšmanu, ačkoliv ona se za něho
provdat nechtěla. Sámba ji proto násilně unesl ze shromáţdění.
Jelikoţ ji unesl násilím, všichni členové kuruovské dynastie jako Dhrtaráštra, Bhíšma, Vidura,
Udţdţain a Ardţuna povaţovali za uráţku rodinné tradice, ţe chlapec Sámba mohl unést jejich dceru.
Všichni věděli, ţe Lakšmaná si ho nechtěla vybrat za manţela a ţe neměla moţnost si vybrat svého
manţela; místo toho ji tento chlapec násilně unesl. Rozhodli se proto, ţe musí být potrestán.
Jednohlasně prohlásili, ţe je velice nezodpovědný a ţe poskvrnil rodinnou čest Kuruovců. Po poradě se
staršími členy kuruovské dynastie se dohodli, ţe chlapce nezabijí, ale pouze uvězní. Došli k závěru, ţe
dívka se nemůţe vdát s ţádným jiným chlapcem neţ se Sámbou, jelikoţ se jí jiţ dotkl. (Podle védského
systému se dívka nemůţe provdat nebo být dána jinému chlapci, měla-li jiţ styk s nějakým chlapcem.
Nikdo by se ani neoţenil s dívkou, která jiţ byla s jiným chlapcem.) Starší členové rodu, jako Bhíšma,
chtěli Sámbu uvěznit. Všichni členové kuruovské dynastie a zvláště velcí bojovníci se spojili, aby ho
poučili a Karna byl velitelem v této malé bitvě.
Zatímco Kuruovci plánovali, jak Sámbu uvěznit, došli po poradě k závěru, ţe aţ ho uvězní, členové
jaduovské dynastie se na ně budou velice zlobit. Bylo docela moţné, ţe Jaduovci přijmou výzvu a
budou s nimi bojovat. Uvaţovali také: ,,Přijdou-li s námi bojovat, co zmohou? Členové jaduovské
dynastie se nevyrovnají členům kuruovské dynastie, protoţe králové kuruovské dynastie vládnou světu,
zatímco králové jaduovské dynastie pouze vládnou na svých pozemcích.`` Kuruovci přemýšleli:
,,Vyzvou-li nás k bitvě, protoţe jsme uvěznili jejich syna, dáme jim takové ponaučení, ţe budou
automaticky podmaněni nátlakem, jako jsou smysly podmaněny jógovou mystickou metodou,
nazývající se
(Mechanickým systémem mystické jógy jsou usměrněny vzdušné
proudy v těle a smysly jsou podrobeny a ovládány, aby nebyly zaměstnány ničím jiným neţ meditací o
Višnuovi.)
Pět velkých bojovníků (
) - Karna, Šala, Bhurišravá, Jadţňakétu a Durjódhana, dívčin
otec - se pokusilo pod vedením velkého bojovníka Bhíšmadévy chlapce Sámbu zajmout, poté, co
obdrţeli souhlas od starších členů kuruovské dynastie jako Bhíšma a Dhrtaráštra. Hodnosti bojovníků
se rozlišují podle bojové schopnosti na
a
můţe bojovat sám proti mnoha tisícům muţů. Všichni se spojili, aby Sámbu zajali. Sámba byl také
ale byl sám a musel bojovat s pěti stejnými bojovníky. Přesto ho nezastrašilo, kdyţ
uviděl přijíţdět velké bojovníky kuruovské dynastie, aby ho zajali.
Sám se jim postavil na odpor. Uchopil svůj pěkný luk, zaujímaje postoj neústupného lva proti jiným
zvířatům. Karna velel a vyzval Sámbu: ,,Proč utíkáš? Jen tu zůstaň, my tě naučíme!`` Je-li kšatrija
vyzván jiným kšatrijou k boji, nemůţe odejít - musí bojovat. Jakmile Sámba přijal výzvu a postavil se
na odpor, byl zavalen deštěm šípů vystřelených všemi velkými bojovníky. Lev se nikdy nebojí, dotírajíli na něho vlci a šakalové. Podobně Sámba, slavný syn jaduovské dynastie, byl jako Kršnův syn
obdařen mnoha nepochopitelnými energiemi. Velmi se rozzlobil na válečníky kuruovské dynastie za
nesprávné pouţívání šípů proti němu. Bojoval s nimi velmi šikovně. Nejdříve vystřelil pět šípů, jimiţ
srazil všech pět vozatajů. Kaţdého koně zabil dalšími čtyřmi šípy. Pak zabil vozataje, kaţdého jedním
šípem. Poté vystřelil šíp po Karnovi a taktéţ po ostatních pěti slavných bojovnících. Kdyţ Sámba sám
tak obratně bojoval s pěti velkými bojovníky, všichni oceňovali chlapcovu nepochopitelnou moc.
Dokonce i v boji upřímně uznali, ţe chlapec Sámba je úţasný. Boj však byl veden v bojovém duchu, a
tak ačkoliv to bylo nepatřičné, donutili Sámbu sestoupit z vozu, který byl nyní rozbitý na kusy. Čtyři z
pěti bojovníků zabili čtyři Sámbovy koně a jeden přestřelil tětivu Sámbova luku, takţe s nimi nemohl
dále bojovat. S velkými potíţemi a po tvrdém boji zničili Sámbův vůz a mohli ho zajmout. Válečníci
kuruovské dynastie dosáhli velkého vítězství a vzali mu svou dceru Lakšmanu. S velkou slávou pak
vjeli do města Hastinápury.
Velký mudrc Nárada okamţitě donesl Jaduovcům zprávu, ţe Sámba byl uvězněn a řekl jim celý příběh.
Jaduovci se velice rozzlobili, ţe byl Sámba zajat a ţe to provedlo tak nečestně pět bojovníků. Se
svolením vůdce jaduovské dynastie krále Ugrasény se připravili napadnout hlavní město kuruovské
dynastie.
Balaráma velice dobře věděl, ţe v Kalijuze jsou lidé připraveni proti sobě bojovat při sebemenším
popudu, ale nelíbilo se mu, ţe by mezi sebou měly bojovat dva velké rody - kuruovská dynastie a
jaduovská dynastie - přestoţe byli ovlivněni Kalijugou. ,,Místo boje,`` usuzoval moudře, ,,se tam půjdu
podívat a zjistím, zdali je moţné bitvě předejít vzájemnou dohodou.`` Myslel si, ţe kdyby přiměl
kuruovskou dynastii, aby propustili Sámbu s jeho ţenou Lakšmanou, mohlo by být boji zabráněno.
Okamţitě dal připravit pěkný vůz na cestu do Hastinápury. Doprovázeli Ho učení kněţí, bráhmani a
někteří ze starších členů jaduovské dynastie. Byl si jistý, ţe členové kuruovské dynastie dají souhlas k
této svatbě a vyhnou se boji. Kdyţ jel na svém voze do Hastinápury, doprovázen učenými bráhmany a
staršími členy jaduovské dynastie, vypadal jako zářící měsíc na čisté obloze mezi třpytícími se
hvězdami. Kdyţ Balaráma dojel k Hastinápuře, nevstoupil dovnitř, ale zůstal v táboře za městem v
zahradním domku. Pak poţádal Uddhavu, aby navštívil vůdce kuruovské dynastie a zeptal se jich, zda
chtějí bojovat s jaduovskou dynastií nebo chtějí uzavřít dohodu. Uddhava šel za vůdci kuruovské
dynastie a setkal se se všemi důleţitými členy, včetně Bhíšmadévy, Dhrtaráštry, Drónáčárji, Baliho,
Durjódhany a Báhlíky. Vzdal jim náleţitou úctu a řekl, ţe Balaráma čeká v zahradě za městskou
branou.
Vůdci kuruovské dynastie, zvláště Dhrtaráštra a Durjódhana, měli velkou radost, protoţe velice dobře
věděli, ţe Balaráma je veliký příznivec jejich rodiny. Kdyţ se novinu doslechli, jejich radost neznala
mezí a okamţitě Uddhavu přivítali. Připravili různé dary, aby Balarámu náleţitě přivítali a vydali se za
Ním za městskou bránu. Podle svého příslušného postavení Balarámu přivítali a darovali Mu pěkné
krávy a
(souprava předmětů jako
voda, sladkosti z medu, másla apod., květiny a
girlandy navoněné mastí). Všichni znali Balarámovo vznešené postavení Nejvyšší Osobnosti Boţství, a
proto se s velkou úctou poklonili. Na uvítanou se jeden druhého zeptal, jak se daří a po těchto
formalitách přednesl Balaráma trpělivě a silným hlasem následující slova k jejich úvaze: ,,Moji drazí
přátelé, nyní k vám přicházím jako posel s nařízením všemocného krále Ugrasény. Vyslechněte je,
prosím, pozorně a snaţte se je vykonat, aniţ byste ztratili jediný okamţik. Král Ugraséna velice dobře
ví, ţe vy, bojovníci kuruovské dynastie, jste nesprávně bojovali se zboţným Sámbou, který byl sám, a
ţe jste ho s velkými obtíţemi a nepoctivou taktikou uvěznili. Všichni jsme tu zprávu slyšeli a příliš nás
to neznepokojilo, protoţe mezi námi vládne velmi důvěrný svazek. Myslím, ţe bychom neměli narušit
naše dobré vztahy. Měli bychom udrţet naše přátelství bez zbytečných bojů. Proto prosím, abyste
okamţitě propustili Sámbu a předvedli ho přede Mne i s jeho ţenou Lakšmanou.``
Kdyţ Balaráma mluvil panovačným tónem, plným hrdinského důrazu, svrchovanosti a rytířství,
vůdcům kuruovské dynastie se to ani trochu nelíbilo. Všechny to popudilo a s velkým hněvem
odpověděli: ,,Jen se podívejme! Tato slova jsou velice udivující a docela se hodí do věku Kali. Jak
jinak by Balaráma mohl mluvit tak uráţlivě? Balarámova mluva a tón jsou jednoduše uráţlivé a vlivem
tohoto věku se zdá, ţe boty patřící na nohy se chtějí dostat na vrchol hlavy, kde se nosí helma. S
Jaduovci nás pojí sňatek a kvůli tomu dostali moţnost ţít s námi, jíst s námi a spát s námi a nyní těchto
výhod vyuţívají. Dokud jsme jim nedali část našeho království, neměli prakticky ţádné postavení a
nyní se snaţí nám rozkazovat. Dovolili jsme jim uţívat královské znaky jako čámaru, vějíř, lasturu, bílý
deštník, korunu, královský trůn, sedadlo, postel a všechno patřící královskému stavu. Neměli by
pouţívat královského příslušenství v naší přítomnosti, ale kvůli rodinným vztahům jsme jim nebránili.
Nyní mají tu drzost nám rozkazovat. Jejich drzost však zašla příliš daleko! Nemůţeme jim dovolit v
tom pokračovat, ani jim nedovolíme uţívat královských znaků. Bude lepší odnést všechno pryč, neboť
je nevhodné krmit hada mlékem, protoţe tento milostivý čin jenom zesílí jeho jed. Jaduovci se nyní
pokoušejí vyrazit proti těm, kteří jim dávali pěkně najíst. Naše dary a milostivé chování jim zaručily
blahobyt, a přesto jsou tak nestydatí, ţe se nám snaţí rozkazovat. Jak politováníhodné jsou tyto činy!
Nikdo na světě si nemůţe ničeho uţívat, kdyţ jim to nedovolí členové kuruovské dynastie jako Bhíšma,
Drónáčárja a Ardţuna. Tak jako se jehně nemůţe radovat ze ţivota v přítomnosti lva, nepřejeme-li si,
nemohou dokonce ani nebeští polobozi v čele s králem Indrou najít poţitek ze ţivota, a o obyčejných
lidských bytostech ani nemluvě!`` Členové kuruovské dynastie byli ve skutečnosti velice pyšní na své
bohatství, království, šlechtický stav, rodinnou tradici, velké válečníky, rodinné členy a velkou
rozlehlou říši. Nedodrţovali ani běţné formality civilizované společnosti a v Balarámově přítomnosti
pronesli slova uráţející jaduovskou dynastii. S nezdvořilými řečmi se vrátili do Hastinápury.
Bylo jasně vidět, ţe Balaráma hoří hněvem a ţe přemýšlí o kruté odplatě, ačkoliv trpělivě poslouchal
jejich uráţlivá slova a pouze pozoroval jejich nepřístojné chování. Na Jeho těle se objevily známky
takového rozrušení, ţe bylo těţké se na Něho podívat. Hlasitě se zasmál a řekl: ,,Pravda je, ţe kdyţ
člověk příliš zpyšní následkem svého bohatství, krásy, rodiny a hmotného pokroku, nechce jiţ více ţít
mírumilovně a stane se agresívní vůči druhým. Takovému člověku nemá význam dobře radit, aby se
choval zdvořile a ţil mírumilovně. Spíše bychom měli hledat způsob, jak ho potrestat.`` Kvůli
hmotnému bohatství se z člověka stane zvíře. Poučovat zvíře mírným způsobem je zbytečné a jediná
moţnost je
Jediný prostředek, kterým lze udrţet zvířata
poslušná, je hůl. ,,Jen se podívejte, jak jsou členové kuruovské dynastie drzí! Chtěl jsem spor urovnat
mírnou cestou i navzdory hněvu všech ostatních členů jaduovské dynastie, včetně samotného Kršny.
Připravovali se napadnout celé království kuruovské dynastie, ale uklidnil jsem je a vynaloţil jsem úsilí,
abych urovnal celou záleţitost bez boje. Tito darebáci se přesto chovají takhle! Je jasné, ţe nechtějí
mírové řešení, protoţe jsou ve skutečnosti váleční buřiči. Pyšně Mě několikrát urazili tím, ţe mluvili
nepěkně o jaduovské dynastii.
Dokonce i král nebes Indra poslouchá rozkazy jaduovské dynastie a vy povaţujete krále Ugrasénu,
vůdce Bhódţů, Vršniů, Andhaků a Jádavů za vůdce malého šiku bojovníků! Vaše závěry jsou úţasné!
Neberete na vědomí krále Ugrasénu, jehoţ příkazy poslouchá dokonce i král Indra. Uvědomte si
vznešené postavení jaduovské dynastie. Násilím se zmocnili jak sněmovny, tak nebeského stromu
páridţáta, a přesto si myslíte, ţe vám nemohou rozkazovat? Nemyslíte, ţe Šrí Kršna, Nejvyšší Osobnost
Boţství, můţe usednout na vznešený královský trůn a rozkazovat všem? Tak dobře! Uvaţujete-li tímto
způsobem, zaslouţíte si řádné ponaučení. Povaţujete za moudré, aby královské znaky jako čámara,
vějíř, bílý slunečník, královský trůn a ostatní královské příslušenství Jaduovci nepouţívali? Znamená to,
ţe Šrí Kršna, Pán celého stvoření a manţel Bohyně štěstí, nemůţe pouţívat tohoto královského
příslušenství? Prach z Kršnových lotosových nohou uctívají všichni velcí polobozi. Voda z Gangy
zaplavuje celý svět, a jelikoţ emanuje z Jeho lotosových nohou, její břehy se proměnily ve velká poutní
místa. Hlavní boţstva všech planet Mu slouţí v Jeho sluţbě a povaţují se za nejšťastnější, získají-li
prach z Kršnových lotosových nohou na své helmy. Velcí polobozi jako Brahmá, Šiva, dokonce
Bohyně štěstí i Já jsme pouze úplné části Jeho duchovní totoţnosti, a přesto si myslíte, ţe není
způsobilý uţívat královských znaků nebo dokonce sedět na královském trůně? Běda, je
politováníhodné, ţe nás, členy jaduovské dynastie, tito darebáci přirovnávají k botám a sebe k přílbám.
Nyní je jasné, ţe vůdci kuruovské dynastie se pomátli ze svého světského majetku a bohatství. Všechna
jejich prohlášení byla plná bláznivých nabídek. Okamţitě bych je měl přimět k zodpovědnosti a přivést
k rozumu. Nezakročím-li proti nim, zachovám se nesprávně. Ještě dnes smaţu z povrchu světa
jakékoliv stopy po kuruovské dynastii. Okamţitě s nimi skoncuji!`` Kdyţ takto Balaráma mluvil, byl tak
divoký, ţe vypadal, jako by mohl spálit celé vesmírné stvoření na prach. Pevně se postavil a pluhem
začal rýt zemi, odděluje celé město od země, a pak táhnul město k tekoucím vodám řeky Gangy. V
Hastinápuře to vyvolalo veliké otřesy, jako kdyby došlo k zemětřesení a zdálo se, ţe celé město
zanikne.
Kdyţ všichni členové kuruovské dynastie viděli, ţe jejich město můţe kaţdým okamţikem spadnout do
Gangy, a kdyţ slyšeli občany křičet strachem, okamţitě přišli k rozumu a poznali, co se děje. Aniţ by
čekali o vteřinu déle, přivedli svou dceru Lakšmanu. Přivedli také Sámbu, který se ji pokusil násilím
unést, a vedli ho před sebou, s Lakšmanou za jeho zády. Všichni členové kuruovské dynastie se objevili
před Pánem Balarámou se sepjatýma rukama a prosili Nejvyšší Osobnost Boţství za prominutí. Nyní
rozumně řekli: ,,Ó Pane Balarámo, oceáne všech radostí, udrţuješ a podporuješ celý vesmír. Naneštěstí
si nejsme vědomi Tvých nepochopitelných sil. Drahý Pane, povaţuj nás, prosím, za nejhloupější. Naše
inteligence je zmatena a není v pořádku. Přišli jsme za Tebou, abychom Tě poprosili o prominutí.
Prosíme, promiň nám. Jsi původní stvořitel, udrţovatel a ničitel celého vesmírného projevu a Tvé
postavení je vţdy transcendentální. Ó všemocný Pane, velcí světci o Tobě mluví. Jsi původní loutkář a
všechno na světě je jako Tvá hračka. Ó neomezený, udrţuješ všechno a jako při dětské hře drţíš
všechny hvězdné soustavy na své hlavě. Celý vesmírný výtvor uzavřeš v sobě, kdyţ nastane čas zničení.
Tehdy nezůstane nic kromě Tebe, kdyţ leţíš v Oceánu příčin jako Mahávišnu. Náš drahý Pane, zjevil
ses na Zemi v transcendentálním těle, jen abys udrţel vesmírnou situaci. Jsi mimo hněv, závist a
nepřátelství. Všechno, co děláš, dokonce i kdyţ to má podobu trestu, je příznivé pro celou hmotnou
existenci. Hluboce se Ti klaníme, protoţe jsi nepomíjející Nejvyšší Osobnost Boţství, oceán všeho
bohatství a energií. Ó stvořiteli nesčetných vesmírů, dovol nám, abychom před Tebou padli a hluboce
se Ti poklonili. Zcela se Ti odevzdáváme. Prosíme Tě, buď k nám milostivý a ochraňuj nás.`` Kdyţ se
význační členové kuruovské dynastie, počínaje pradědem Bhíšmadévou a konče Ardţunou a
Durjódhanou, uctivě modlili k Nejvyšší Osobnosti Boţství, Šrí Balarámovi, hned se obměkčil a ujistil
je, ţe není důvod se strachovat a ţe se nemají čeho bát.
Převáţná část kšatrijských králů svedla před svatbou nějaký boj. Starší členové kuruovské dynastie byli
potěšeni, kdyţ Sámba násilím unesl Lakšmanu, neboť viděli, ţe byl pro ni ve skutečnosti vhodným
manţelem. Bojovali s ním, aby viděli jeho sílu a bez ohledu na pravidla boje ho zajali. Kdyţ se
Jaduovci rozhodli Sámbu vysvobodit z kuruovského vězení, Balaráma přišel osobně záleţitosti urovnat
a jako mocný kšatrija jim nařídil, aby Sámbu okamţitě propustili. Kuruovce zdánlivě urazil Balarámův
rozkaz a tak chtěli zkusit Balarámovu sílu. Chtěli Ho jednoduše vidět vyjevit svou nepochopitelnou
sílu. S velkým potěšením pak odevzdali svou dceru Sámbovi a celá záleţitost se urovnala. Durjódhana
byl své dceři Lakšmaně velice nakloněn a provdal ji s velkou slávou. Věnem dostala 1 200 slonů,
všichni byli alespoň 60 let staří, 10 000 pěkných koní, 6 000 vozů zářících jako sluneční paprsky a 1
000 sluţebnic se zlatými klenoty. Balaráma, nejvýznačnější člen jaduovské dynastie, byl ţenichův
stráţce a s velkou radostí věno přijal. Balaráma byl velice spokojen s velkolepým přijetím ze strany
Kuruovců a doprovázen novomanţeli, odjel do svého hlavního města Dváraky.
Balaráma přijel vítězoslavně do Dváraky, kde se setkal s mnoha občany, kteří byli všichni Jeho oddaní
a přátelé. Kdyţ se všichni shromáţdili, Balaráma vyprávěl celý příběh o svatbě a velice je udivilo, jak
Balaráma otřásl celou Hastinápurou. Šukadéva Gósvámí potvrdil, ţe Hastinápura je nyní známá jako
Nové Dillí a řeka protékající městem se nazývá Jamuná, ačkoliv dnes je známá jako Ganga. Autority
jako Dţíva Gósvámí také potvrzují, ţe Ganga a Jamuna jsou stejné řeky tekoucí různými směry. Část
Gangy, která protéká Hastinápurou do Vrndávany se nazývá Jamuná, protoţe byla posvěcena
transcendentálními zábavami Šrí Kršny. Část Hastinápury, leţící u Jamuny, bývá v období dešťů
zaplavena a kaţdému to připomene, jak chtěl Balaráma svrhnout město do Gangy.
68) Jak velký světec Nárada navštívil různé domovy Šrí Kršny
Kdyţ se velký mudrc Nárada doslechl, ţe se Kršna oţenil se šestnácti tisíci manţelkami, poté, co zabil
démona Narakásuru, občas nazývaného Bhaumásura, udivilo ho, ţe se Kršna expandoval na šestnáct
tisíc podob, oţenil se a ţil s těmito ţenami současně v různých palácích. Nárada byl zvědavý, jak si
Kršna zařídil svůj rodinný ţivot s tolika ţenami a s touhou shlédnout tyto zábavy se vydal do různých
Kršnových domovů. Kdyţ Nárada přijel do Dváraky, uviděl zahrady a parky plné rozmanitých květů
různých barev a stromy v sadech přetíţené různým ovocem. Nádherní ptáci tam cvrlikali a pávi
příjemně křičeli. Byly tam nádrţe a rybníky plné modrých a červených lotosových květů a některá místa
byla zaplněna mnoha druhy lilií. Jezera byla plná ladných labutí a jeřábů, jejichţ hlasy se rozléhaly
všude. Ve městě bylo 900 000 velkých paláců z prvotřídního mramoru, se stříbrnými branami a dveřmi.
Sloupy domů a paláců byly posázené drahokamy jako čintámani, safír a smaragd a podlaha vydávala
nádhernou záři. Velké cesty, uličky, ulice, křiţovatky a trţiště byly všechny nádherně ozdobeny. Celé
město bylo plné obytných domů, sněmoven a chrámů a všechny měly různou architektonickou krásu.
To všechno činilo z Dváraky zářící město. Velké cesty, uličky, ulice a také prahy kaţdého sídelního
domu byly velice čisté. Po stranách cest rostly keře a rozsáhlé stromy, které zastiňovaly cestu tak, aby
sluneční paprsky nesuţovaly chodce.
V tomto krásném městě Dvárace měl Kršna, Nejvyšší Osobnost Boţství, mnoho sídel. Velcí králové a
princové z celého světa tyto paláce navštěvovali, jen aby Ho uctili. Architektonické plány narýsoval
Višvakarmá, boţský stavitel, a při stavbách paláců projevil všechno své nadání a důmyslnost. Sídelních
míst bylo více neţ šestnáct tisíc a v kaţdém bydlela jedna Kršnova královna. Velký světec Nárada vešel
do jednoho z domů a viděl, ţe sloupy byly z korálů a stropy byly osázené drahokamy. Zdi i klenba mezi
pilíři zářily ozdobami různých druhů safírů. Višvakarmá v paláci udělal mnoho baldachýnů ozdobených
navlečenými perlami. Křesla a ostatní nábytek byly ze slonoviny osázené zlatem a diamanty a lampy z
drahokamů rozptylovaly tmu v paláci. Hořelo tam tolik vonných tyčinek a pryskyřic, ţe vonný kouř
vycházel okny. Kouř oklamal pávy sedící na schodech, kteří si jej spletli s mrakem a začali radostně
tančit. Všechny sluţebnice byly ozdobeny zlatými náhrdelníky, náramky a měly pěkná sárí. Bylo tam
také mnoho pěkně oblečených sluţebníků v pláštích a turbanech, s náušnicemi z drahokamů. Všichni
byli velice krásní a věnovali se různým domácím povinnostem.
Nárada viděl sedět Kršnu s Rukminídéví, paní jednoho paláce, která drţela čámaru. Dokonce i kdyţ
zde bylo mnoho tisíc sluţebnic stejně krásných a kvalifikovaných a stejného věku, Rukminídéví osobně
ovívala Šrí Kršnu. Kršna je Nejvyšší Osobnost Boţství a uctívá Ho dokonce i Nárada, avšak Kršna se
okamţitě zvedl z Rukminíny postele a povstáním prokázal Náradovi úctu. jakmile uviděl Náradu
vstupovat do paláce. Kršna je učitel celého světa, a aby poučil kaţdého, jak uctít zboţné osobnosti jako
Nárada Muni, poklonil se a korunou se dotkl země. Kršna se nejen poklonil, ale také se dotkl
Náradových nohou a se sepjatýma rukama ho poţádal, aby se posadil na Jeho ţidli. Šrí Kršna je
Nejvyšší Osobnost Boţství a uctívají Ho všichni oddaní. Je nejuctívanějším duchovním učitelem všech.
Voda z Gangy, emanující z Jeho nohou, posvěcuje tři světy. Uctívají Ho všichni kvalifikovaní
bráhmani, a proto se nazývá
.
označuje toho, kdo v plné míře vlastní následující bráhmanské vlastnosti:
pravdomluvnost, sebevládu, čistotu, schopnost ovládat smysly, jednoduchost, plné poznání praktickým
jednáním a zaměstnání v oddané sluţbě. Kršna osobně vlastní všechny tyto vlastnosti a je uctíván
osobami, které také mají tyto vlastnosti. Kršna má tisíce a milióny jmen - a všechny dostal za své transcendentální vlastnosti.
Kršna se ve Dvárace bavil a ţil jako dokonalá lidská bytost. Kdyţ umyl mudrci Náradovi nohy a vodou
si pokropil hlavu, Nárada nenamítal, dobře si vědom, ţe Kršna tak učinil, aby všechny poučil, jak ctít
zboţné osobnosti. Kršna, Nejvyšší Osobnost Boţství, původní Nárájana a věčný přítel všech ţivých
bytostí, uctíval mudrce Náradu podle védských usměrňovacích zásad. Vítaje ho sladkými slovy, plnými
nektaru, oslovil Kršna Náradu jako ,,bhagavána``, coţ je ten, kdo je soběstačný a vlastní veškeré
poznání, odříkání, sílu, slávu, krásu a podobné vznešené vlastnosti. Dále se Nárady zeptal: ,,Jak ti mohu
poslouţit?``
Nárada odpověděl: ,,Můj drahý Pane, ţe se takto chováš, není udivující, neboť jsi Nejvyšší Osobnost
Boţství a pán všech ţivých bytostí. Jsi nejvyšší přítel všech ţivých bytostí, ale současně trestáš
darebáky a závistivé. Vím, ţe jsi sestoupil na Zemi kvůli náleţitému udrţování celého vesmíru. Nic
jiného Tě nenutilo se zjevit. Zjevuješ se a mizíš pouze podle svého přání. Mám velké štěstí, ţe jsem
nyní mohl vidět Tvé lotosové nohy. Kaţdý, kdo vyvinul pouto k Tvým lotosovým nohám, bude povýšen
do nejvyššího postavení nestrannosti a kvality hmotné přírody ho neznečistí. Můj Pane, jsi neomezený.
Tvé vznešené vlastnosti nemají mezí. Velcí polobozi jako Brahmá a Šiva Tě neustále nosí ve svých
srdcích a meditují o Tobě. Podmíněné duše, poslané do temné studny hmotného bytí, se mohou dostat z
tohoto zajetí pouze, přijmou-li Tvé lotosové nohy. Jsi jediným útočištěm všech podmíněných duší. Můj
drahý Pane, velice laskavě jsi mě poţádal, co pro mne můţeš udělat. Mou odpovědí je prostá ţádost,
abych nikdy nezapomněl na Tvé lotosové nohy. Nestarám se, kde se budu nacházet, ale modlím se,
abych mohl neustále myslet na Tvé lotosové nohy.``
Poţehnání, o které Nárada Pána poţádal, je ideální modlitba čistých oddaných. Čistý oddaný Pána
nikdy nepoţádá o ţádný druh hmotného či duchovního poţehnání, jeho jedinou modlitbou je, aby nikdy
a v ţádných ţivotních podmínkách nezapomněl na Pánovy lotosové nohy. Čistý oddaný se nestará, zdali
bude poslán do nebe či do pekla, je spokojen kdekoliv, jestliţe můţe neustále myslet na lotosové nohy
Pána. Šrí Čaitanja také učil stejný způsob modlitby ve své Šikšáštace, kde jasně říká, ţe jediné, co chce,
je oddaná sluţba zrození za zrozením. Čistý oddaný si ani nepřeje zastavit opakovaná rození a smrti.
Čistému oddanému nevadí, bude-li se muset znovu narodit v různých ţivotních druzích. Jeho jediné
přání je, aby nezapomněl na Pánovy lotosové nohy v ţádných ţivotních podmínkách.
Kdyţ Nárada odešel z Rukminína paláce, chtěl vidět činnost Kršnovy vnitřní energie, jógamáji, a tak
vstoupil do paláce další královny. Zde viděl Kršnu, jak hraje šachy spolu se svou drahou ţenou a
Uddhavou. Pán okamţitě vstal a nabídl Náradovi Munimu své osobní sedadlo. Pak ho znovu uctíval
stejným způsobem, jak to dělal v Rukminíně paláci. Kdyţ Náradu náleţitě uctil, jednal, jako by
nevěděl, co se přihodilo v prvním paláci a řekl mu: ,,Můj drahý mudrci, kdyţ sem přijdeš, jsi celistvý
sám v sobě. Třebaţe jsme hospodáři a máme neustále nouzi, nevyţaduješ ničí pomoc, protoţe jsi
soběstačný. Jaké přivítání ti můţeme nabídnout za daných okolností a co bychom ti mohli dát? Naší
povinností je ti nabídnout všechno, jelikoţ jsi bráhman. Prosím, nařiď Mi podle libosti. Co pro tebe
mohu udělat?``
Náradadţí ví všechno o zábavách Pána a bez dalších rozhovorů v tichosti odešel z paláce s velikým
údivem nad Pánovými činnostmi. Pak šel do dalšího paláce. Tentokrát Nárada uviděl Kršnu jako
starostlivého otce, který se mazlí se svými malými dětmi. Odsud odešel do jiného paláce, kde uviděl
Kršnu, jak se připravuje ke koupeli. Tímto způsobem světec Nárada prošel kaţdý z šestnácti tisíců
paláců Kršnových královen a v kaţdém viděl Kršnu dělat něco jiného.
V jednom paláci obětoval Kršna do ohně a prováděl védské obřady, jak je předepsáno hospodářům. V
jiném paláci uviděl Kršnu dělat oběť
, která je pro hospodáře povinná. Tato jadţňa
je také známá jako
Všichni, a hlavně hospodáři, se vědomě či nevědomě dopouštejí
pěti druhů hříšných činností. Pijeme-li vodu ze dţbánu, zabijeme mnoho mikrobů, kteří v ní jsou. Kdyţ
pouţíváme mlýn, či jíme jídlo, zabíjíme mnoho bacilů. Utíráme-li podlahu, či zapalujeme oheň,
zabíjíme mnoho mikrobů, a kdyţ chodíme po ulici, zabíjíme mnoho mravenců a jiného hmyzu. Ať tedy
děláme cokoliv, zabíjíme vědomě či nevědomě. Kaţdý hospodář musí provádět oběť
,
aby se vysvobodil od reakcí za hříšné činy.
V jednom paláci viděl Nárada, jak Kršna hostí bráhmany po provedení rituálních jadţní. Na jiném
místě Kršna tiše recitoval Gájatrí mantru a jinde se cvičil v boji mečem a štítem. V některých palácích
viděl Kršnu jezdit na koních, slonech nebo vozech. Někde jinde Ho našel leţet na posteli a odpočívat a
jinde Ho našel sedět na ţidli, zatímco Ho Jeho oddaní vychvalovali. V jiných palácích Ho nalezl, jak se
radí s ministry jako Uddhavou o důleţitých záleţitostech. V jednom paláci Ho našel obklopeného
mnoha mladými nevěstkami, jak si uţívá v bazénu. V dalším paláci Kršna rozdával pěkně ozdobené
krávy bráhmanům a v dalším naslouchal příběhům z Purán neboli starých příběhů jako je Mahábhárata,
coţ jsou doplňková písma pro šíření védského poznání prostým lidem popisem důleţitých událostí z
historie vesmíru. Někde viděl Kršnu uţívat si společnosti své manţelky ţertovnými slovy. Někde jinde
Ho našel zaneprázdněného se svou ţenou v náboţenských rituálních povinnostech. Jelikoţ je pro
hospodáře nezbytné zvětšovat své peněţní prostředky pro různé výdaje, našel někde Kršnu
zaměstnaného v záleţitostech ekonomického rozvoje. Jinde Ho viděl, jak si uţívá rodinného ţivota
podle usměrňujících zásad šáster.
V jednom paláci Kršna seděl v meditaci, jako by soustřeďoval mysl na Nejvyššího Pána, který je mimo
hmotné vesmíry. Meditací se podle doporučení autorizovaných písem rozumí soustředění mysli na
Nejvyšší Osobnost Boţství, Višnua. Kršna je původní Višnu, ale protoţe hrál roli lidské bytosti, učil
nás svým osobním chováním, co přesně znamená meditace. Někde viděl Nárada Kršnu, jak uspokojuje
starší nadřízené dodáváním věcí, které potřebují. Jinde Kršna diskutoval o válčení a jinde uzavíral mír s
nepřáteli. Jinde se bavil se svým bratrem Balarámou, co je nejvyšší blahodárná činnost pro celou
lidskou společnost. Nárada viděl Kršnu, jak průběţně zařizuje svatby pro své dcery a syny s vhodnými
nevěstami a ţenichy a svatební obřady se konaly s velkou slávou. Na jednom místě se loučil se svými
dcerami a na jiném vítal snachu. Lidé z celého města se divili, kdyţ uviděli takovou slávu a obřady.
Někde viděl Pána provádět různé typy obětí pro uspokojení polobohů, kteří jsou Jeho pouhými
kvalitativními expanzemi. Někde Kršna vykonával dobročinné skutky - zařizoval kopání hlubokých
studní pro zásobu vody, výstavbu hotelů a zahrad pro neznámé hosty a zakládal velké kláštery a chrámy
pro zboţné osoby. To jsou některé povinnosti předepsané ve Védách, které by hospodáři měli provádět
k vyplnění svých hmotných tuţeb. Někde našel Kršnu jako kšatrijského krále v lese na lovu zvěře,
jedoucího na velice pěkných koních
. Podle védských pravidel má kšatrija dovoleno zabíjet
určitá zvířata za jistých okolností - buď pro udrţení klidu v lesích nebo pro obětování zvířete v obětním
ohni. Kšatrijům je dovoleno, aby se cvičili v zabíjení, neboť musí nemilosrdně zabíjet nepřátele, aby
udrţeli ve společnosti mír. Při jedné příleţitosti viděl velký mudrc Nárada Šrí Kršnu, Nejvyšší
Osobnost Boţství a pána všech mystických sil, jednat jako zvěda v převlečení, aby poznal pohnutky
různých obyvatel města a paláců.
Světec Nárada viděl všechny činnosti Pána, jenţ je Nadduší všech ţivých bytostí, ale který hrál roli
obyčejné ţivé bytosti, aby projevil činnosti své vnitřní energie. Usmíval se pro sebe a oslovil Pána
následovně: ,,Můj drahý Pane, vládče všech mystických sil, cíli meditace velkých mystiků, rozsah
Tvých mystických sil je jistě nepochopitelný dokonce i pro mystiky jako Brahmá a Šiva. Jelikoţ jsem
byl Tvou milostí vţdy zaměstnán transcendentální láskyplnou sluţbou Tvým lotosovým nohám, velice
laskavě jsi mi vyjevil jednání své vnitřní energie. Můj drahý Pane, všichni by Tě měli uctívat. Polobozi
a vládnoucí boţstva všech čtrnácti planetárních systémů si zcela uvědomují Tvou transcendentální
slávu. Nyní mi, prosím, poţehnej, abych mohl cestovat po všech vesmírech a opěvovat Tvé
transcendentální činnosti.``
Kršna, Nejvyšší Osobnost Boţství, odpověděl Náradovi následovně: ,,Můj drahý Nárado, světče mezi
polobohy, víš, ţe jsem nejvyšší rádce a ţe dokonale dodrţuji všechny náboţenské zásady. Také se
nejvíce starám, aby tyto zásady byly dodrţovány. Osobně se drţím náboţenských zásad, abych učil celý
svět, jak jednat. Můj drahý synu, přeji si, aby tě projevy Mé vnitřní energie nezmátly.``
Kršna, Nejvyšší Osobnost Boţství, se věnoval takzvaným domácím záleţitostem, aby učil lidi, jak
člověk můţe posvětit svůj ţivot, třebaţe lpí na hmotné existenci. Člověk lpící na rodinném ţivotě musí
ve skutečnosti pokračovat v hmotném bytí, ale Pán byl k hospodářům velice laskavý a ukázal cestu, jak
mohou posvětit obyčejný rodinný ţivot. Jelikoţ Kršna je středem všech činností, ţivot hospodáře
vědomého si Kršny je transcendentální védským příkazům a je automaticky posvěcen.
Nárada tak viděl jediného Kršnu ţít v šestnácti tisících palácích svými úplnými expanzemi. Díky Jeho
nepochopitelné energii byl Kršna viděn v paláci kaţdé královny. Kršna má neomezenou moc a Náradův
údiv neměl mezí, kdyţ znovu a znovu pohlíţel na projevy Kršnovy vnitřní energie. Kršna svým
osobním příkladem ukázal, jako by byl velice připoután ke čtyřem zásadám civilizovaného ţivota - k
náboţenství, ekonomickému rozvoji, smyslovému poţitku a spasení. Tyto čtyři principy hmotného bytí
jsou nezbytné pro duchovní pokrok lidské společnosti a i kdyţ Kršna nemusel, jednal jako hospodář,
aby lidé ve vlastním zájmu mohli následovat Jeho příkladu. Kršna uspokojil Náradu ve všech směrech.
Náradu velice potěšilo, kdyţ shlédl Pánovy činnosti ve Dvárace a odešel.
Při popisování činností Pána ve Dvárace vysvětlil Šukadéva Gósvámí králi Paríkšitovi jak Kršna,
Nejvyšší Osobnost Boţství, sestoupil do hmotného vesmíru působením své vnitřní energie a osobně
ukázal zásady, které nás mohou dovést k dosaţení nejvyššího ţivotního cíle, budeme-li je dodrţovat.
Všechny královny ve Dvárace, kterých bylo více neţ šestnáct tisíc, zaměstnaly své ţenské půvaby v
transcendentální sluţbě Pánu usmíváním se a slouţením. Pána těšilo se k nim chovat jako dokonalý
manţel, uţívající si ţivota hospodáře. Měli bychom však dobře vědět, ţe takové zábavy nemůţe
provádět nikdo jiný neţ Šrí Kršna, původní příčina stvoření, udrţování a ničení celého kosmického
projevu. Pro kaţdého, kdo pozorně naslouchá příběhům o Pánových zábavách ve Dvárace nebo
podporuje kazatale hnutí pro uvědomování si Kršny, bude jistě velice snadné projít cestou osvobození a
okusit nektar lotosových nohou Šrí Kršny. Tak se zaměstná v Kršnově oddané sluţbě.
69) Kršnovy denní činnosti
Védské mantry nás poučují, ţe Nejvyšší Osobnost Boţství nemusí dělat nic:
Nemusí-li však Nejvyšší Pán nic dělat, jak můţeme mluvit o Jeho
činnostech? Z předchozí kapitoly jasně vyplývá, ţe nikdo nemůţe jednat takovým způsobem jako Šrí
Kršna. Měli bychom se jasně zmínit o následující skutečnosti: činnosti Pána bychom měli následovat,
ale nelze je napodobovat. Je například moţné následovat Kršnův ideální ţivot hospodáře, ale pokud by
chtěl někdo Kršnu napodobit tím, ţe by se expandoval do mnoha podob, nebude to moţné. Měli
bychom mít proto vţdy na paměti, ţe ačkoliv Šrí Kršna hraje roli lidské bytosti, zachovává si zároveň
své postavení Nejvyšší Osobnosti Boţství. Můţeme následovat Kršnu, kdyţ jednal se svými ţenami
jako obyčejná lidská bytost, ale Jeho jednání s více neţ šestnácti tisíci manţelkami napodobovat nelze.
Závěr tedy je, ţe musíme následovat ve stopách Šrí Kršny, jak vyjevil ve svých denních činnostech,
abychom se stali ideálními hospodáři, a nemůţeme Ho napodobovat v ţádném údobí našeho ţivota.
Šrí Kršna trávil noc po boku kaţdé ze svých šestnácti tisíc ţen, ale vstával velmi časně - tři hodiny před
východem slunce. V přírodě je to zařízeno tak, ţe dobu
ohlašuje kohoutí
kokrhání. Není zapotřebí budíků. Jakmile ráno začnou kohouti kokrhat, znamená to, ţe je čas vstávat.
Kršna vstal z postele, kdyţ zaslechl tento zvuk, ale Jeho časné vstávání se příliš nelíbilo Jeho ţenám.
Kršnovy manţelky na Něm tak lpěly, ţe zůstaly dál v posteli a objímaly Ho, a jakmile kohouti
zakokrhali, bylo jim to velmi líto a hned kokrhání zatracovaly.
V zahradách, které tvořily součást kaţdého paláce, kvetly páridţátové stromy, které nejsou umělé. Jak
víme, Kršna je přinesl z nebeských planet a vysadil je v kaţdém ze svých paláců. Časně z rána nesl
jemný vánek vůni páridţátových květů a Kršna ji ucítil, hned jak vstal z postele. Včely, povzbuzeny
vůní, spustily šumivý bzukot a také ptáci začali sladce zpívat. Vše dohromady znělo jako chór
profesionálních přednášečů, zabraných do modliteb ke Kršnovi. Ačkoliv Šrímatí Rukminídéví, první
Kršnova manţelka, věděla, ţe bráhmamuhúrta je nejpříhodnější dobou celého dne, pociťovala s
příchodem této hodiny silnou nechuť, protoţe nebyla příliš ráda, ţe ji Kršna nechal samotnou v posteli.
S příchodem bráhmamuhúrty Kršna vţdy okamţitě vstal z postele, i přes nelibost Šrímatí Rukminídéví.
Dokonalý hospodář by se měl z chování Šrí Kršny poučit, jak vstávat časně zrána, ať se mu leţí v
posteli v objetí své ţeny sebelépe.
Poté, co Šrí Kršna vstal, umyl si ústa, ruce a nohy a hned se usadil k meditaci o sobě samém. To ovšem
neznamená, ţe bychom se také měli posadit a začít meditovat o nás samotných. Předmětem naší
meditace musí být Kršna, Rádhá a Kršna. To je skutečná meditace. Kršna je Kršna, a proto nás učí, ţe
doby bráhmamuhúrta je třeba vyuţít k meditaci o Rádě a Kršnovi. Kršna se při své meditaci cítil velmi
spokojen a také my zakusíme transcendentální radost a spokojenost, vyuţijeme-li doby bráhmamuhúrta
k meditaci o Rádě a Kršnovi a budeme-li přemýšlet o tom, jak Šrí Rukminídéví a Kršna jednali jako
ideální manţelé, aby učili celou lidskou společnost časně ráno vstát a ihned se věnovat uvědomování si
Kršny. Mezi meditací o věčných podobách Rádhy a Kršny a zpíváním Haré Kršna mahámantry není
rozdíl. Chce-li Kršna meditovat, nemá na vybranou, neţ meditovat o sobě. Předmětem meditace je
brahma, Paramátmá nebo Nejvyšší Osobnost Boţství, ale Kršna je všemi třemi zároveň - je Nejvyšší
Osobnost Boţství, Bhagaván, lokalizovaná Nadduše je Jeho plnou částečnou expanzí a všepronikající
záře brahma jsou paprsky vycházející z Jeho transcendentálního těla. Kršna je proto vţdy jeden a
rozlišování pro Něho neexistuje. To odlišuje obyčejnou ţivou bytost od Kršny. Pro obyčejnou ţivou
bytost existuje mnoho rozdílů: liší se od svého těla, liší se od ostatních ţivých bytostí. Člověk se liší od
jiných lidí a liší se také od zvířat. Dokonce jeho vlastní tělo se skládá z různých údů. Máme ruce a
nohy, ale naše ruce se liší od nohou. Ruka nemůţe jednat jako noha a právě tak nemůţe noha dělat
totéţ, co ruka. Oči nemohou slyšet jako uši a ani uši nejsou schopny vidět. Všechny tyto rozdíly se
podle védské terminologie nazývají
Taková tělesná omezení, nasledkem kterých nemůţe jedna část těla plnit funkci části druhé, pro
Nejvyšší Osobnost Boţství neexistují. Mezi Jeho tělem a Jím samotným není rozdíl. Kršna je úplně
duchovní, a proto ţádný hmotný rozdíl mezi Jeho tělem a Jeho duší neexistuje. Také se nijak neliší od
milionů svých inkarnací a plných expanzí. Baladéva je první Kršnova expanze a z Baladévy vycházejí
Sankaršana, Vásudéva, Pradjumna a Aniruddha. Ze Sankaršany vychází zase Nárájana a z Něho druhá
čtyřnásobná expanze Sankaršany, Vásudévy, Pradjumny a Aniruddhy. Podobně existuje nespočet
Kršnových expanzí, ale přesto jsou všechny jedna expanze. Kršna má mnoho inkarnací - Nrsinha
(inkarnace lva), Varáha (inkarnace kance), Matsya (inkarnace ryby) nebo Kúrma (inkarnace ţelvy) - ale
mezi Jeho původní podobou se dvěma rukama jako lidská bytost a inkarnacemi v podobě obrovských
zvířat není rozdíl. Právě tak se neliší ve svých funkcích jedna část Jeho těla od druhé. Jeho ruce mohou
jednat jako Jeho nohy, Jeho oči mohou jednat jako Jeho uši a Jeho nos můţe jednat jako kaţdá jiná část
Jeho těla. Čichá-li Kršna, jí nebo naslouchá, je to totéţ. My, omezené ţivé bytosti, jsme nuceny
pouţívat určité části těla pro určitý účel, ale pro Kršnu podobná omezení neplatí. V Brahma-sanhitě
stojí
Kršna můţe činnost jednoho údu
vykonat kterýmkoliv jiným údem. Budeme-li analyticky studovat Kršnu a Jeho osobnost, dojdeme k
závěru, ţe Kršna je dokonalý celek. Kdyţ proto Kršna medituje, medituje o sobě. Automeditace
obyčejných lidí, označovaná v sanskrtu jako
, je pouhé napodobování. Kršna můţe rozjímat
o sobě, protoţe je dokonalý celek, ale my Ho nemůţeme napodobovat a rozjímat o sobě. Naše tělo je
označení. Kršnovo tělo označení není. Kršnovo tělo je rovněţ Kršna. V Kršnovi neexistuje nic
cizorodého. Cokoliv se nalézá v Kršnovi, je také Kršna, a proto představuje nejvyšší, nezničitelné,
dokonalé bytí neboli Nejvyšší Pravdu.
Kršnovo bytí není relativní bytí. Všechno kromě Něho je relativní pravda, ale Kršna je Nejvyšší
Absolutní Pravda. Kršnovo bytí není závislé na ničem jiném neţ na Něm. Naše bytí je naproti tomu
relativní. Jsme např. schopni vidět jen tehdy, svítí-li slunce, měsíc nebo elektrické světlo. Proto je náš
zrak relativní, právě jako je relativní slunce, měsíc nebo elektrické světlo. Mluvíme o nich jako o
zdrojích světla pouze proto, ţe se nám jako takové jeví. Závislost a relativita v Kršnovi neexistují. Jeho
činnosti nezávisí na souhlasu někoho jiného a také není odkázán na něčí pomoc. Kršna existuje mimo
bytí v omezeném čase a prostoru, a protoţe je transcendentální času a prostoru, nemůţe Ho překrýt
iluzorní energie zvaná májá, jejíţ působnost je rovněţ omezena. Ve védské literatuře nalezneme, ţe
Nejvyšší Pán disponuje mnoha energiemi. Mezi Ním a Jeho energiemi není rozdíl, protoţe všechny
energie z Něho emanují. Určití filozofové zastávají názor, ţe kdyţ Kršna přichází, přijímá hmotné tělo.
I kdybychom věřili, ţe s příchodem do hmotného světa přijímá hmotné tělo, měli bychom dojít k
závěru, ţe jelikoţ se od Něho hmotná energie neliší, toto tělo nejedná hmotně. V Bhagavadgítě se říká,
ţe Kršna se zjevuje prostřednictvím své vnitřní energie nazvané
Kršnovi se říká Nejvyšší Brahma, neboť je příčinou stvoření, příčinou udrţování a příčinou zničení.
Brahmá, Višnu a Šiva jsou různé expanze těchto hmotných kvalit. Všechny hmotné kvality mohou
působit na podmíněné duše, zatímco Kršna nemá s působením akce a reakce nic společného, protoţe
všechny tyto kvality jsou s Ním současně sjednocené a zároveň se od Něho liší. Samotný Kršna je
, věčná podoba blaţenosti a poznání, a pro svoji nepředstavitelnou
velikost se také nazývá Nejvyšší Brahma. Medituje-li Kršna o brahma, Paramátmovi nebo
Bhagavánovi, rozjímá pouze sám o sobě a ne o něčem, co by existovalo mimo Něho. Obyčejná ţivá
bytost není schopná tuto meditaci napodobit.
Brzy ráno po meditaci se Kršna pravidelně umyl čistou posvěcenou vodou. Oblékl se do čistých šatů,
přes ramena si přehodil lehký přehoz, a poté se začal věnovat denním náboţenským úkonům. První z
Jeho mnoha náboţenských povinností bylo obětovat do ohně a v duchu zpívat Gájatrí mantru. Kršna
konal všechny náboţenské obřady, bez vyjímky, jako vzorný hospodář. Při východu slunce přednášel
zvláštní modlitby slunečnímu bohu. Védské spisy popisují boha slunce a ostatní polobohy jako různé
části Kršnova těla a povinností hospodáře je, aby prokazoval úctu polobohům, velkým mudrcům a
taktéţ předkům.
Jak se říká v Bhagavadgítě, Pán v hmotném světě nemusí vykonávat ţádnou povinnost, a přesto jedná
jako obyčejný člověk, který ţije vzorně v hmotném světě. Kršna tedy vzdával v souladu se zásadami
védských rituálů úctu polobohům. Usměrňující zásada, podle níţ jsou uctíváni polobozi a předkové, se
nazývá
, coţ znamená ,,potěšení``. Naši předci asi museli přijmout tělo na jiné planetě a
ať uţ se nacházejí kdekoliv, pocítí velikou radost dodrţením systému
. Povinností
hospodáře je, aby se staral o štěstí členů své rodiny a dodrţováním tohoto systému můţe obšťastnit také
své předky. Jako dokonalý a příkladný hospodář dodrţoval Šrí Kršna systém
a projevoval
hlubokou úctu starším, nadřízeným, členům své rodiny.
Jeho další povinností bylo darovat krávy bráhmánům. Šrí Kršna daroval pokaţdé aţ 13 084 krav.
Kaţdá z nich byla ozdobena hedvábnou pokrývkou a perlovým náhrdelníkem, měla pozlacené rohy a
postříbřená kopyta. Kaţdá z nich dávala hojně mléka, protoţe měla při sobě svoje prvorozené telátko.
Všechny krávy byly velmi krotké a pokojné. Bráhmanům byly dávány spolu s krávami také skvostné
hedvábné oděvy, kaţdý dostal jelení kůţi a dostatek sezamových semen. Kršna je všeobecně znám jako
, coţ znamená, ţe Jeho první povinností je poskytnout péči a
ochranu kravám a bráhmanům. Měl proto ve zvyku darovat bráhmanům spolu s kravami ozdoby a jiné
dary. Pak se s přáním všeho dobrého všem ţivým bytostem dotkl různých štěstí přinášejících předmětů,
jako mléka, medu, ghí (přepuštěné máslo), zlata, drahokamů a ohně. Ačkoliv je Pán přirozeně velice
krásný, coţ je dáno dokonalou stavbou Jeho transcendentálního těla, oblékl se do ţlutých šatů a na krk
si pověsil náhrdelník z drahokamů kaustubha. Měl také girlandu z vonných květů, tělo potřené mastí ze
santálového dřeva a ozdobil se různými ozdobami a nalíčil různými líčidly. Říká se, ţe klenoty získaly
na kráse, jakmile se objevily na transcendentálním těle Pána. Kdyţ se Šrí Kršna takto oblékl a upravil,
podíval se na mramorovou sochu krávy s telátkem a odebral se navštívit chrám Boha nebo některého z
polobohů, např. Šivy. Mnoho bráhmanů denně před snídaní přicházelo shlédnout Nejvyššího Pána.
Touţili Ho vidět a On je vítal.
Další Kršnovou povinností bylo potěšit všechny lidi patřící k různým kastám jak ve městě, tak v paláci.
Potěšil je tím, ţe jim splnil různá přání, a kdyţ je viděl šťastné, cítil se také velmi spokojen. Rozdával
květinové girlandy, betelové oříšky, santálovou mast a různé vonné krášlící přípravky, které Mu byly
obětovány. Nejdříve vţdy obdaroval bráhmany a starší rodinné členy, potom královny, ministry, a
pokud ještě něco zbylo, ponechal si to pro svou vlastní potřebu. Kdyţ Kršna postupně skončil všechny
denní povinnosti a úkony, přijel Jeho vozataj Dáruka na skvostném voze, předstoupil se sepjatýma
rukama před Pána na znamení, ţe vůz je připraven k jízdě. Potom Pán vyjel na svém voze, doprovázen
Uddhavou a Sátjakim, právě jako bůh slunce na ranní projíţďce, objevující se na horizontu se ţářivými
paprsky. V okamţiku, kdy opouštěl palác, se na Něho s ţenskými gesty dívaly všechny Jeho královny.
Kršna opětoval jejich pozdrav úsměvem, který spoutal jejich srdce tak, ţe cítily velké odloučení od
Pána.
Pán pak odjel do sněmovního paláce zvaného Sudharmá. Snad si vzpomeneme, ţe sněmovní palác
Sudharmá byl přenesen z nebeské planety a znovu postaven ve Dvárace. Zvláštností této budovy bylo,
ţe kaţdý, kdo tam vstoupil, se zbavil šesti druhů hmotných bolestí, jimiţ jsou hlad, ţízeň, bědování,
iluze, stáří a smrt. To jsou pouta hmotného bytí a dokud se člověk zdrţoval v paláci, nemělo na něho
šest hmotných pout vliv. Pán se rozloučil v kaţdém ze svých šestnácti tisíců paláců, vzal na sebe opět
jednu podobu a vstoupil v doprovodu ostatních členů jaduovské dynastie do sněmovny. Uvnitř obvykle
seděl na vyvýšeném královském trůnu a přítomní lidé mohli vidět oslňující transcendentální záři, která z
Něho vycházela. Uprostřed všech slavných hrdinů jaduovské dynastie připomínal Kršna úplněk na
obloze, obklopený velkým počtem hvězd. Ve sněmovním paláci byli šašci, tanečníci, hudebníci a
baletky, a jakmile Kršna usedl na trůn, začali předvádět svá umění, aby Ho obveselili a přispěli k Jeho
dobré náladě. První z dvorních šašků uměl mluvit tak, ţe se to všem líbilo a osvěţil jejich ranní náladu.
Herci předváděli své kousky a vedle nich vystavovaly baletky na obdiv své umělecké pohyby. Celou
podívanou doprovázely tóny mrdangy, víny, flétny, zvonky a dunění bubnu, nazvaného
.
Lahodný souzvuk všech těchto nástrojů příjemně doplňovalo troubení lastur. Profesionální zpěváci,
zvaní sútové a mágadhové, zpívali, zatímco jiní předváděli své taneční umění. Tímto způsobem
věnovali jako oddaní uctivé modlitby Nejvyšší Osobnosti Boţství. Někdy přednášeli přítomní učení
bráhmani védské hymny a vysvětlovali posluchačům jejich obsah podle svých nejlepších znalostí. Jindy
zase přednášeli někteří z nich historická líčení ze ţivota vynikajících panovníků. Pán, doprovázen
svými společníky, jim s velkým potěšením naslouchal.
Jednoho dne přišel k bráně sněmovního paláce neznámý muţ a s Kršnovým svolením předstoupil před
shromáţdění. Stráţci dostali pokyn, aby ho přivedli, a kdyţ se tak stalo, neznámý se Pánu hluboce
uklonil se sepjatýma rukama. Stalo se totiţ, ţe kdyţ se král Dţarásandha vypravil podrobit sousední
království, našlo se mnoho vládců, kteří se před Dţarásandhou nepoklonili a kvůli tomu Dţarásandha
všechny krále, kterých bylo na dvacet tisíc, zajmul a uvěznil. Muţ, kterého právě stráţe před Kršnu
předvedly, byl zmocněný posel všech uvězněných králů. Poté, co se náleţitě představil, začal
vysvětlovat současnou situaci.
,,Můj milý Pane, jsi věčná podoba transcendentálního štěstí a poznání. Proto se nacházíš mimo dosah
mentálních spekulací a slovních popisů kteréhokoliv materialisty tohoto světa. Nepatrnou část Tvé
vznešenosti mohou poznat ti, kdo se oddali Tvým lotosovým nohám, a jen díky Tvé milosti se osvobodí
od hmotných strastí. Můj milý Pane, pokud jde o mne, nejsem takovou oddanou duší. Stále se nacházím
pod vlivem dualit a iluze hmotného bytí, a proto nyní hledám útočiště u Tvých lotosových nohou, neboť
mám strach z koloběhu zrození a smrti. Můj milý Pane, myslím, ţe existuje mnoho ţivých bytostí jako
já, věčně zapletených do plodných činností a jejich reakcí. Takové duše se nikdy nesnaţí následovat
Tvé pokyny konáním oddané sluţby, třebaţe pouze tato sluţba přináší radost srdci a je tím
nejcennějším v ţivotě člověka. Naopak, takoví lidé se spíše stavějí proti cestě uvědomování si Kršny a
v zajetí iluzorní energie hmotného bytí putují třemi světy.
Můj milý Pane, kdo je schopen odhadnout dosah Tvé milosti a Tvé moci? Jsi vţdy přítomný jako
nepřemoţitelná síla věčného času, mařící naplnění nenasytných přání materialistů, kteří jsou znovu a
znovu zmateni a zklamáni. Proto se Ti uctivě klaním ve Tvé podobě věčného času. Milý Pane, jsi
vlastníkem všech světů a zjevil ses spolu se svou plnou expanzí, Šrí Balarámou. Říká se, ţe se zjevuješ
v této inkarnaci, abys ochránil oddané a vyhladil ničemy. Jak je potom moţné, ţe zlosynové jako
Dţarásandha nás mohli vystavit takovému strádání navzdory Tvé autoritě? Jsme z toho zmateni a
nevíme, jak je to moţné. Je moţné, ţe Dţarásandha byl zmocněn, aby nám způsobil takové potíţe kvůli
přečinům, kterých jsme se dopustili v minulosti, ale slyšeli jsme ze zjevených spisů, ţe kaţdý, kdo se
odevzdá Tvým lotosovým nohám, okamţitě unikne následkům svého hříšného ţivota. Proto jsem byl
vyslán, abych Ti jménem všech uvězněných panovníků sdělil, ţe u Tebe z celého srdce hledáme
útočiště a doufáme, ţe nás, Pane, vezmeš pod svou ochranu. Došli jsme teď ke skutečnému ţivotnímu
závěru. Naše královská postavení nebyla nic jiného, neţ odměna za naše zboţné činy z dřívějších
ţivotů, právě tak, jako je naše strastiplné uvěznění reakce za naše bezboţné skutky v minulosti. Nyní
jsme došli k poznání, ţe výsledky činů jak zboţných, tak bezboţných jsou pomíjivé a ţe nikdo nemůţe
být v tomto pomíjivém ţivotě šťastný. Hmotné tělo nám bylo dáno kvalitami hmotné přírody a kvůli
tomu jsme byli plni úzkosti. Ţít v hmotném světě znamená nosit mrtvé tělo. Následkem plodonosných
skutků jsme nyní odsouzeni nosit svá těla jako soumaři a vlivem podmíněného ţivota jsme zanechali
radostného ţivota s vědomím Kršny. Nyní vidíme, ţe jsme největší hlupáci. Pro svou nevědomost
vězíme zapleteni v síti hmotných reakcí. Odevzdali jsme se proto Tvým lotosovým nohám, jeţ jsou
schopny okamţitě vyhladit všechny následky plodných skutků a očistit nás od nánosu hmotných strastí
a radostí.
Milý Pane, nyní jsme se plně odevzdali Tvým lotosovým nohám, a proto nás můţeš vysvobodit ze sítě
následků plodných činů, která na nás v podobě Dţarásandhy dolehla. Milý Pane, jak víš, Dţarásandha
je silný jako deset tisíc slonů, takţe nás mohl zajmout stejně hravě, jako lev hypnotizující stádo ovcí.
Můj milý Pane, s Dţarásandhou jsi jiţ bojoval osmnáctkrát. Z toho jsi ho sedmnáctkrát porazil, protoţe
svojí mocí jeho mimořádně silné postavení daleko převyšuješ. Kdyţ jsi s ním však bojoval po
osmnácté, vyjevil jsi své lidské chování a zdálo se, ţe Tě porazil. Můj milý Pane, víme velmi dobře, ţe
Dţarásandha Tě nikdy nemůţe porazit, protoţe Tvoje síla, prostředky i svrchovanost jsou neomezené.
Nikdo se Ti nemůţe vyrovnat a nikdo Tě nepřekoná. Kdyţ se zdálo, ţe Tě v osmnácté bitvě porazil,
nebylo to nic jiného, neţ ukázka Tvého lidského chování. Bláznivý Dţarásandha naneštěstí nepochopil
Tvoji lest a jeho hmotná moc a věhlas mu od té doby stouply do hlavy. Zajmul a uvěznil zvláště nás,
věda, ţe jsme jako Tvoji oddaní podřízeni Tvé svrchovanosti.
Vylíčil jsem Ti, Pane, naši strašnou situaci a můţeš vše zváţit a rozhodnout, jak uznáš za vhodné. Jako
posel a zástupce všech uvězněných králů jsem Ti předloţil naši věc a přednesl naše modlitby. Všichni
králové si touţebně přejí Tě spatřit, aby se mohli osobně odevzdat Tvým lotosovým nohám. Můj milý
Pane, buď k nim milostivý a jednej v zájmu jejich dobré budoucnosti.``
Zatímco posel uvězněných králů vysvětloval celou záleţitost Pánu, dostavil se do sněmovny velký
mudrc Nárada. Nárada Muni je velký světec, a proto jeho vlasy září jako zlato. Při vstupu do
sněmovního paláce se zdálo, jako by shromáţdění osobně navštívil bůh slunce. Dokonce i mocní
polobozi, jako Brahmá nebo Šiva, uctívají Šrí Kršnu, ale jakmile Kršna uviděl, ţe přišel Nárada, bez
meškání se všemi ministry a tajemníky povstal, aby ho náleţitě přijal, a na znamení úcty se mu hluboce
uklonil. Světec Nárada se pohodlně usadil a Šrí Kršna ho uctil vším, jak si ţádá řádné přijetí svaté
osobnosti. Zatímco se Kršna snaţil Náradadţího uspokojit, oslovil ho sladkým a přirozeným hlasem.
,,Můj milý mudrci mezi polobohy, myslím, ţe momentálně vládne ve všech třech světech pořádek. Jsi
schopen cestovat bez obtíţí mezi vyššími, středními a niţšími hvězdnými soustavami tohoto vesmíru.
Obdaří-li nás štěstí a setkáme se s tebou, můţeme od tebe velice snadno získat informace o všem, co je
ve třech světech nového. V celém vesmírném stvoření Nejvyššího Pána není nic, co by mohlo zůstat
utajeno tvému vědění. Víš všechno, a proto bych se chtěl obrátit na tebe s otázkou. Daří se dobře
Pánduovcům? Co nyní zamýšlí král Judhišthira? Řekni mi, prosím, jaké jsou jejich současné plány.``
,,Můj milý Pane,`` odpověděl světec Nárada, ,,zmínil ses o vesmírném projevu, který stvořil Nejvyšší
Pán. Vím však, ţe jsi všepronikající stvořitel. Tvé energie jsou tak obsáhlé a nepochopitelné, ţe
dokonce ani mocné osobnosti, jako například Brahmá, pán tohoto vesmíru, nejsou schopny odhadnout
Tvoji nepochopitelnou moc. Můj milý Pane, jako Nadduše sídlíš svojí nepochopitelnou silou v srdci
kaţdé bytosti, právě tak, jako je oheň přítomný v kaţdém, ale nikdo ho nemůţe vidět přímo. V
podmíněném ţivotě podléhá kaţdá ţivá bytost třem kvalitám hmotné přírody, a proto svýma hmotnýma
očima není schopna vidět, ţe jsi přítomen všude. Tvojí milostí mi bylo nicméně mnohokrát umoţněno
pozorovat, jak působí Tvoje nezměřitelná moc. Kdyţ se mě tedy ptáš, jak se daří Pánduovcům, přestoţe
je Ti vše dobře známo, neudivuje mě Tvá otázka. Můj milý Pane, svými nepochopitelnými silami
stvoříš tento vesmírný projev, udrţuješ ho a opět zničíš. Tvoje nepochopitelná moc také způsobuje, ţe
se hmotný svět jeví jako skutečný, ačkoliv je jen stínové napodobení duchovního světa. Nikdo nemůţe
předvídat, co zamýšlíš učinit v budoucnu. Tvoje transcendentální postavení není nikdo schopen
pochopit. Pokud jde o mne, mohu Ti nanejvýš znovu a znovu prokazovat svoji hlubokou úctu. V
tělesném pojetí je kaţdý unášen hmotnými touhami a tak všichni vyvíjejí jedno hmotné tělo za druhým
v koloběhu rození a smrti. Lidé ponoření v tomto pojetí existence nevědí, jak se vymanit z vězení
hmotného těla. Ze své bezpříčiné milosti sestupuješ, můj Pane, abys zjevil své různé transcendentální
zábavy, jeţ jsou zářící a plné slávy. Nemohu jinak, neţ se Ti hluboce poklonit. Můj milý Pane, jsi
nejvyšší Parabrahma, a Tvoje zábavy v podobě obyčejného člověka jsou Tvá další schopnost, jako kdyţ
herec hraje na jevišti role odlišné od jeho vlastní totoţnosti. Ptáš se na své bratrance Pánduovce, jak se
jim daří, a proto Ti povím, o jejich úmyslech. Prosím, vyslechni mě. Nejdříve bych Tě chtěl zpravit o
tom, ţe král Judhišthira vlastní všechna hmotná bohatství, jeţ lze získat v nejvyšší hvězdné soustavě
Brahmalóce. Neexistuje bohatství, po němţ by ještě touţil, a přesto si přeje provést oběť zvanou
Rádţasúja, a to pouze proto, aby se mu dostalo Tvé společnosti a mohl Tě potěšit.``
Nárada řekl Kršnovi: ,,Král Judhišthira je tak bohatý, ţe dokonce i na Zemi vlastní všechna bohatství
Brahmalóky. Je plně spokojen a není mu zapotřebí ničeho více. Těší se hojnosti v kaţdém směru, ale
nyní chce uctívat Tebe, aby dosáhl Tvé bezpříčinné milosti a smím-li Tě prosit, přál bych si, abys mu
splnil jeho touhu. Můj milý Pane, této velké oběti krále Judhišthiry se zúčastní všichni polobozi a
všichni svatí králové světa.
Můj milý Pane, jsi Nejvyšší Brahma, Osobnost Boţství. Ten, kdo Ti začne oddaně slouţit
předepsaným způsobem - nasloucháním, zpíváním, vzpomínáním - se jistě očistí od všech
znečišťujících kvalit hmotné přírody, a coţ teprve ti, kteří Tě mají moţnost vidět tváří v tvář a dotýkat
se Tě. Můj milý Pane, jsi ztělesněním všeho příznivého. Tvoje transcendentální jméno a sláva jsou
známy po celém vesmíru, včetně vyšších, středních a niţších hvězdných soustav. Transcendentální
voda, jeţ omývá Tvoje nohy, je známá ve vyšší planetární soustavě jako Mandákiní, v niţším systému
jako Bhógavatí a na pozemských planetách jako Ganga. Tato posvátná transcendentální voda protéká
celým vesmírem a očišťuje všechno, s čím přijde do styku.``
Těsně před tím, neţ se velký světec Nárada Muni dostavil do sněmovny Sudharmy ve Dvárace,
uvaţoval Šrí Kršna se svými ministry a tajemníky, jak zaútočit na Dţarásandhovo království. Náradův
návrh, aby se Šrí Kršna odebral do Hastinápury a zúčastnil se velkého obřadu Rádţasúja Mahárádţi
Judhišthiry, se proto nesetkal s příliš velkým ohlasem. Kršna znal myšlenky svých společníků, neboť
ovládá i Brahmu, a aby je uspokojil, obrátil se s úsměvem na Uddhavu: ,,Můj milý Uddhavo, jsi stále
Můj přející důvěrný přítel. Chci se v této záleţitosti zařídit podle Tebe, uţ proto, ţe vím, ţe tvoje rada
je vţdy správná. Proto se tě ptám na tvůj názor. Co mám učinit? Důvěřuji ti a udělám, co mi poradíš.``
Uddhava si byl vědom toho, ţe Kršna zná všechno - minulost, přítomnost i budoucnost - ačkoliv jedná
jako obyčejný člověk. Přesto se však ujal slova, aby Kršnovi prokázal sluţbu, a protoţe se Kršnovi
zachtělo ptát se ho na radu.
70) Šrí Kršna v Indraprastě
Uddhava zváţil situaci a za přítomnosti světce Nárady Muniho a všech ostatních společníků Šrí Kršny
promluvil: ,,Můj milý Pane, ze všeho nejdříve bych chtěl říci, ţe velký mudrc Nárada Muni poţádal,
abys šel do Hastinápury a potěšil krále Judhišthiru, svého bratrance, který právě koná rozsáhlé přípravy,
nutné k provedení velké oběti, známé jako Rádţasúja. Myslím si, ţe by ses tam měl neprodleně odebrat
a pomoci králi v jeho odváţném předsevzetí. Třebaţe by bylo velmi vhodné, abys přijal pozvání
Nárady Muniho ze všeho nejdříve, je zároveň Tvojí povinností poskytnout ochranu odevzdaným duším.
Kdyţ celou situaci uváţíme, můţeme učinit oběma záměrům zadost. Pokud jsme nepodrobili panovníky
na celém světě, nikdo nemůţe oběť Rádţasúju provést. Jinými slovy, je třeba vzít v úvahu, ţe král
Judhišthira nemůţe vykonat tuto velkou oběť, dokud nepokoří bojechtivého krále Dţarásandhu. Oběť
Rádţasúju můţe provést totiţ jen ten, kdo podrobil všechny země. Chceme-li proto učinit oběma
poţadavkům zadost, musíme nejdříve zabít Dţarásandhu. Myslím si, ţe kdyţ se nám nějakým
způsobem podaří nad ním zvítězit, poslouţíme tím všem našim záměrům. Můţeme vysvobodit
uvězněné panovníky a s velkým potěšením pozorovat, jak se šíří Tvoje transcendentální sláva, neboť
vysvobodíš nevinné vladaře, které Dţarásandha uvěznil.
Král Dţarásandha však není obyčejný člověk. Ukázal se jako těţký protivník i pro velké bojovníky,
protoţe jeho tělesná síla se vyrovná síle deseti tisíců slonů. Pokud ho někdo dokáţe přemoci, pak jedině
Bhímaséna, jehoţ síla se také rovná síle deseti tisíců slonů. Bylo by nejlepší, kdyby s ním Bhímaséna
bojoval sám. Předešlo by se smrti mnoha bojovníků. Velmi těţko Dţarásandhu porazíme, postaví-li se
na odpor se svými vojenskými oddíly. Měli bychom proto pouţít taktiky, která je pro danou situaci
nejpříznivější. Víme, ţe Dţarásandha je velmi nakloněn bráhmanům. Je vůči nim skutečně velkorysý a
nikdy neodmítne, kdyţ ho nějaký bráhman o něco poţádá. Myslím proto, ţe Bhímaséna by se měl
převléknout za bráhmana a poţádat Dţarásandhu o nějaký milodar a pak s ním osobně zápasit.
Abychom si Bhímasénovo vítězství zajistili, mám za to, ţe bys ho měl doprovázet. Jsem si jist, ţe
Bhímaséna vyjde z boje vítězně, bude-li bojovat v Tvé přítomnosti, neboť Tvá přítomnost můţe učinit
nemoţné moţným. Jen díky Tvému vlivu je Brahmá schopen stvořit tento vesmír a Šiva ho zničit.
Ve skutečnosti jsi to Ty, kdo tvoří a ničí celý kosmický výtvor. Brahmá a Šiva jsou pouze příčiny
patrné z vnějšku. Tvoření i zkázu způsobuje ve skutečnosti neviditelný čas, Tvůj neosobní představitel.
Časový faktor ovládá všechno. Jestliţe Tvá neviditelná síla času dokáţe prostřednictvím Brahmy a Šivy
provést takové podivuhodné věci, proč by Tvoje osobní přítomnost nemohla pomoci Bhímasénovi
porazit Dţarásandhu? Můj milý Pane, aţ bude Dţarásandha mrtvý, královny uvězněných panovníků
budou opěvovat Tvoji slávu z radosti, ţe jsou Tvojí milostí jejich manţelé na svobodě, a budou se těšit
jako gópíe, kdyţ jsi je vysvobodil z rukou Šankhásury. Všichni velcí mudrci, král slonů Gadţéndra,
Bohyně štěstí Sítá, stejně jako Tvůj otec a Tvoje matka vyvázli díky Tvé milosti z nebezpečí. Zachránil
jsi i nás a my za to opěvujeme transcendentální slávu Tvých činů.
Myslím, ţe současně vyřešíme mnoho jiných problémů, kdyţ nejdříve zabijeme Dţarásandhu. Pokud
jde o slavnostní oběť Rádţasúju, připravovanou v Hastinápuře, ta se bude moci také vykonat - ať uţ v
důsledku zboţných činů uvězněných králů, nebo Dţarásandhových hříšných činů.
Můj milý Pane, zdá se mi, ţe bude dobře, kdyţ se osobně vydáš do Hastinápury porazit démonské
krále jako Dţarásandhu nebo Šišupálu, vysvobodíš ze zajetí zboţné panovníky a také vykonáš velkou
oběť Rádţasúju. Uváţime-li všechny okolnosti, myslím si, ţe bys měl okamţitě odjet do Hastinápury.``
Uddhavovu radu ocenili všichni přítomní a kaţdý se domníval, ţe Kršnova cesta bude všeobecně
prospěšná. Velký mudrc Nárada Muni, starší členové jaduovské dynastie a samotný Šrí Kršna, Nejvyšší
Osobnost Boţství, Uddhavovo stanovisko podpořili. Kršna pak poţádal o svolení svého otce Vasudévu
a děda Ugrasénu a pověřil své sluhy Dáruku a Dţaitru, aby ihned všechno připravili na cestu do
Hastinápury. Jakmile bylo vše přichystáno, Kršna se rozloučil především s Balarámou a Ugrasénou,
králem Jaduovců, a kdyţ vypravil královny spolu s dětmi a poslal předem všechna potřebná zavazadla,
nastoupil na svůj vůz, který nesl prapor se znakem Garudy.
Neţ se průvod rozjel, Šrí Kršna uctil velkého světce Náradu Muniho obětováním různých druhů
předmětů. Náradadţí chtěl padnout ke Kršnovým lotosovým nohám, ale protoţe Kršna hrál roli lidské
bytosti, poklonil se Mu jen v duchu, pojmul transcendentální podobu Pána ve svém srdci a opustil
vzduchem sněmovní palác. Nárada Muni necestuje nikdy po povrchu planet, ale pohybuje se ve
vzduchu. Po jeho odchodu se Šrí Kršna znovu obrátil na posla uvězněných panovníků a sdělil mu, ţe si
nemusí dělat starosti, neboť velice brzy zařídí, aby byl Dţarásandha, král Magadhy, zabit. Na
rozloučenou popřál všem uvězněným králům i jejich poslu všechno nejlepší. Kdyţ posel obdrţel Pánův
slib, vrátil se k uvězněným králům a řekl jim radostnou zprávu, ţe je Šrí Kršna brzy navštíví. Všechny
krále to nesmírně potěšilo a touţebně očekávali Kršnův příchod.
Kršnův vůz konečně vyrazil, doprovázen mnoha jinými vozy, slony, jezdci, pěším vojskem a vším
ostatním, co ke královskému průvodu náleţí. Zároveň se rozezvučely polnice, bubny, trubky, lastury,
rohy, kornety a jejich příznivý hlasitý zvuk se nesl na všechny strany. Šestnáct tisíc Kršnových královen
v čele s Bohyní štěstí Rukminídéví, ideální Kršnovou manţelkou, následovalo hned za Kršnou,
doprovázeny svými syny. Královny měly na sobě skvostné šaty, šperky, girlandy z vonných květů a tělo
měly pomazané mastí ze santálového dřeva. Seděly na nosítkách vyloţených hedvábím, ozdobených
vlajkami a zlatými prýmky, a následovaly svého vznešeného chotě, Šrí Kršnu. Jejich osobní stráţ tvořili
pěší bojovníci, ozbrojeni meči, štíty a oštěpy. Průvod uzavíraly ţeny a děti všech ostatních Kršnových
průvodců a následovalo také mnoho nevěstek. Mnoho nákladních zvířat jako býků, buvolů, mulů a oslů
neslo stany, lůţkoviny a koberce a ţeny seděly na nosítkách na zádech velbloudů. Pestrý průvod byl
plný vlajek, slunečníků, ovívadel, různých druhů zbraní, oděvů, klenotů, helmic a zbroje a volání lidí ho
doprovázelo. Průvod na slunci zářil a podobal se oceánu s vysokými vlnami a ţraloky.
Průvod se ubíral směrem k Hastinápuře (dnešní Nové Dillí) a postupně projel královstvím Ánarta
(provincie Gudţarat), Sauvíra (Surat), velkou radţasthánskou pouští, aţ ke Kurukšétře. Mezi těmito
zeměmi leţela pohoří, řeky, města, vesnice, pastviny a doly. V tomto sledu je průvod všechny postupně
projel. Na své cestě do Hastinápury přebrodil Šrí Kršna také dvě řeky - Dršvatí a Sarasvatí, potom
projel provinciemi Paňčála a Matsja, aţ konečně dojel do Hastinápury.
Setkání s Nejvyšší Osobností Boţství není nic všedního. Kdyţ se král Judhišthira dozvěděl, ţe Šrí
Kršna přijel do jeho hlavního města Hastinápury, měl takovou radost, ţe mu ve velké extázi vstaly
vlasy na hlavě a neprodleně vyjel z města, aby Pána náleţitě přivítal. Vyzval hudebníky, aby hráli na
různé nástroje a zpívali písně a učení bráhmani města začali hlasitě přednášet védské hymny. Šrí Kršna
je znám jako Hršíkéša, pán smyslů a král Judhišthira vykročil Kršnovi v ústrety, aby Ho přivítal právě
tak, jako se smysly setkají s ţivotním vědomím. Mahárádţa Judhišthira byl Kršnův starší bratranec.
Pociťoval k Němu přirozeně silnou náklonnost, a jakmile Ho uviděl, jeho srdce se naplnilo láskou a
dojetím. Uţ dlouho Kršnu neviděl, a proto se povaţoval za nejšťastnějšího člověka ve vesmíru, kdyţ
Ho konečně před sebou spatřil. Král začal znovu a znovu objímat Kršnu ve velkém dojetí.
Věčná podoba Šrí Kršny je věčným sídlem Bohyně štěstí. Jakmile král Judhišthira Kršnu objal, zbavil
se všech nečistot hmotné existence. Okamţitě pocítil transcendentální blaţenost a ponořil se do oceánu
štěstí. Do očí se mu nahrnuly slzy a jeho tělo se chvělo v extázi. Naprosto zapomněl, ţe ţije v hmotném
světě. Bhímaséna, druhý Pánduovec, pak s úsměvem Kršnu objal, mysle na Něho jako na svého
bratrance z matčiny strany, a tak se dostal do velké extáze. Také jeho přemohla taková extáze, ţe
zapomněl na hmotný ţivot. Potom Šrí Kršna objal ostatní tři Pánduovce - Ardţunu, Nakulu a Sahadévu.
Oči všech tří bratrů tonuly v slzách a Ardţuna objímal Kršnu znovu a znovu, protoţe byli důvěrní
přátelé. Po Kršnově objetí Mu oba nejmladší bratři padli k nohám, aby Mu projevili úctu. Pak projevil
Šrí Kršna úctu přítomným bráhmanům a starším členům kuruovské dynastie, jako Bhíšmovi, Drónovi a
Dhrtaráštrovi. Bylo zde také přítomno mnoho králů z různých provincií, jako Kuru, Srňdţaja a Kékaja.
Kršna se s nimi přivítal a navzájem si prokázali úctu. Přednášeči z povolání, jako sútové, mágadhové a
vandinové, doprovázeni bráhmany, přednášeli uctivě modlitby Pánu. Umělci a hudebníci, jako
gandharvové a také královští šašci hráli na bubny, kotle, lastury, víny, mrdangy a předváděli své taneční
umění, aby potěšili Pána. Tak vstoupil Šrí Kršna, Nejvyšší Osobnost Boţství, slavnostně do
Hastinápury, velkého města oplývajícího všemoţným bohatstvím. Kdyţ vešel do města, všichni lidé
mluvili o Jeho slávě a velebili Jeho transcendentální jméno, vlastnosti, podobu atd.
Hastinápurské cesty, ulice a uličky byly pokropeny voňavou vodou z chobotů opilých slonů. Na
různých místech města