Příběh pátý - Freya Hodovní síní dvorce se nese hlahol a ryk. Údery

Příběh pátý - Freya Hodovní síní dvorce se nese hlahol a ryk. Údery

Příběh pátý - Freya
Hodovní síní dvorce se nese hlahol a ryk. Údery pěstí do stolů, dupot desítek nohou. Hlasitý smích.
To Magnusovi muži vypráví o poslední výpravě. Navzájem se překřikují, doplňují. Oslava šťastného
návratu. V čele stolu sedí sám Magnus.
Magnus Vůdce. Magnus Rudý vous. Magnus Zuřivec. Magnus Hrozivý. Magnus Pirát. Má tolik
přídomků. Jeho jméno vzbuzuje strach v řadách protivníků. Muži jeho dvorce ho ctí a následují
bezvýhradně ve jménu Thora kladiva kamkoliv přikáže. Věří mu. Nikdy nerozhodl špatně. Bohatý
dvorec. Hojnost jídla, pití i žen. Co chybí, to si vezmou. Silou. S Magnusem v čele.
Magnus se hrdě rozhlíží hodovní síní. V obřím krbu za zády šlehají vysoké plameny. Na okraji,
stranou přímého žáru, se točí několik tučných prasat. Na stole už čekají placky, chleba, uzené rybí
maso, džbány plné medoviny, vína i domácího piva. Ženské se radostně popelí u ohniště. Vytáhly ze
zásob kameninové džbány se zavařeným ovocem. Vzácnost jen pro výjimečné příležitosti. Dnes
nastala. Bachratá loď plná zboží naplnila sklad v jeskyni až po okraj. Stará Gudrun, Magnusova matka,
žárlivé střeží poklady v jeskyni. Truhličky se zlaťáky, látky, sudy s vínem, šperky, koření ….. vše se hodí
na směnu s ostatními dvorci.
Gudrun se potěšeně usmívá na svého syna. Je tak krásný. Je plný síly. Vysoký jak obr. Pevné svaly
po celém těle. Rudé vlasy spadající až k pasu. Husté vousy spletené do copánků. Pět dcer porodila
svému manželovi. Ve chvíli, kdy se oba vzdali myšlenky na syna, stal se zázrak. U Thorova kladiva!
Porod ji skoro zabil. Desetilibrový cvalík se zrzavým chmýřím. Jak rychle vyrostl v muže. Otec Ivar ho
učil od mala umění vůdce a válečníka. Po jeho smrti se stal náčelníkem kmene. Dobrým náčelníkem.
Gudrun je právem pyšná. Když povstane s mečem v ruce, medvědí kožešinou na zádech, rohatou
přilbicí na hlavě a zahřmí svým silným hlasem ….. nepřátelé v hrůze utíkají. Nikdo si nedovolí
napadnout jejich dvorec. Nikdo. Jako za časů Ivara, jejího manžela. Zemřel s mečem v ruce. Smrt
v boji. Smrt hodná Vikinga. Smrt do oslavných písní na dlouhé zimní večery. Myslela, že s jeho tělem
na hořící pohřební lodi odplouvá navždy i její radost ze života. Mýlila se. Magnus se stal její radostí.
Ze zamyšlení ji vytrhne hlas Eriky. Je čas na jídlo. Maso upečené tak akorát. Ženské zachycují
voňavou a mastnou šťávu do misek. Lars se ujímá porcování. Ingela a Latta odnáší dřevěné vály ke
stolům. Muži posílení pitím se vrhají na pochoutky. Však jim vyhládlo. Linus jednou rukou svírá kus
masa a druhou si přitahuje na klín Ingelu. Dívka se směje a neprotestuje. Líbí se jí ten kolohnát. Jeho
pevná paže kolem jejich boků je víc než slibný náznak. I Sigurd si přitahuje na klín dívčí tělo. Hjalmar
se rozhlíží, kam se poděla Latta. Muži s plnými žaludky jídla a pití přemýšlí o další potěše. Stig
vytáhne housle a doprovází bujarý zpět. Místo bubnů duní údery tvrdých pěstí o dubový stůl.
Nikdo si nevšimne, že Magnus odchází. Nikomu nechybí v rozjařeném veselí. Jen Gudrun ho sleduje
pohledem jak kráčí k vysoké kamenné věži. Povzdechne si. Zase sám. Nevadí. Pošle mu později Astrid
s talířem jídla. Třeba i na zahřátí na lůžku z kožešin. Je mladá a krásná. Mohl by jí věnovat víc
pozornosti než ostatním. Mohl by konečně zplodit syna.
Ještě někdo se dívá. Zvědavě. Pozorně. Hodnotí postavu. Chůzi. Do červánkových očí se vkrádá
mlsná touha. Vyzkouší ho? Proč ne! Freya, dcera boha Njőrda . Bohyně vášně a slasti. Pohádala se
s bratrem a teď si hledá něco na rozptýlení. Prohání se večerní oblohou se svým kočičím spřežením.
Obrovitý Viking se jí líbí. Nasměruje svůj kočár k věži.
Magnus se opírá ve svém pokoji o bytelný stůl. Prohlíží si mapy ukořistěné z kupecké lodě. U
Thorova kladiva! Kam všude hvězdy lidi zavedou! Nerozumí všemu na mapách, ale líbí se mu je
prohlížet. Prohlížet a snít. Snít o výpravách do zemí za mořem. Usmívá se. Čest a sláva dobyvatelům.
Ani nepostřehne, že vítr rozrazí okenice. Večerní chlad mu nevadí, ale vítr rozhazuje mapy na stole.
Chce je zachytit ………. ale co to ……… má znamenat?! ………. ten vítr se s ním přetahuje? Moc vína.
Moc piva. Moc dobrého jídla. Moc všeho dobrého mu kalí rozum. Je to snad smích, co slyší?
Magnusi. Magnusi hlupáku. Slepý Magnusi. Kdo má tu drzost! Ruka už sahá po meči. Vítr mu shodí
rozverně ze zad kožešinu.Točí se nad ní do vírku. Chvěje se před očima. Třepotavé mámení.
Magnus zprudka poklepe hlavou. Chce vytřepat z očí mihotání světla a barev. Marně. Pevně se
zapře nohama o zem. Pevně sevře meč v ruce. Mámení začíná získávat tvar a pevnost. Vikinga jen tak
něco nepřekvapí, ale teď zírá oněmělým úžasem. Před ním stojí žena. Úžasná. Nádherná. Obličej ve
tvaru srdce, oči jak noční obloha prozářená hvězdami, obočí perutě orla, rudá a smyslná ústa s koutky
do úsměvu, tenkou košilku napínají úchvatná prsa, rozevlátá čerň vlasů spadá na široké a slibné boky,
zadeček lákající k sevření silnou mužskou rukou …..
….. u Thorova kladiva ….. kdo jsi?!
Freya ….. ten hlas, ten jemný hlas plný příslibů ….
….. já jsem …..
Vím, kdo jsi. Magnusi. Magnusi Zuřivče. Magnusi Rudý vouse. Magnusi Hrozivý. A co takhle Magnusi
milovníku?
Freya se usmívá. Obtáčí se kolem muže před sebou. Dotýká se jeho svalů. Lehce přejede jazykem
jeho rty. Přitiskne prsa k jeho hrudníku. Rukama mu jede po zádech krouživým pohybem. Pomalu jimi
míří dopředu na pevné břicho. Po kloubech prstů sjede až k podbřišku.
Magnus začíná pociťovat vzrušení. Ví, co je bohyně Freya zač. Vzrušení už nejde skrýt. A ví, že ona
to ví. Musí cítit ten tlak na svém těle. Potvora. Usmívá se skoro škodolibě. Teď ji ukážu, kdo je pánem
v domě. Kdo je pánem v Magnusově posteli! Jako by četla jeho myšlenku. Tělo se rozevlaje zpět do
větru.
Sakra, ženská!!
Chceš mě? Chceš mě, Magnusi divoký? Nejdříve se ale musíš umýt. Jsi cítit jak to maso dole na rožni,
když ještě běhalo v chlívku.
Magnus si k sobě přičichne. Co to povídá, ženská jedna. Ale je to Bohyně. Má právo na rozmařilost.
Freya se opět zhmotní.
Pojď se mnou.
Natáhne k muži svou ruku. A Magnus jde. Věří jí. Zastaví se před oknem. V tu chvíli vejde do
místnosti Astrid. Sotva unese tác plný jídla a pití. Zastaví se v údivu. Před oknem stojí Magnus. S cizí
ženou. Položí tác na stůl a něco zakoktá. Freya jí nechává poznat svou červánkovou sílu. Astrid padá
v mdlobě, taktak stihne Magnus zachytit její tělo před pádem na zem.
Polož ji na postel. My ji potřebovat nebudeme.
Jemným dechem upevní Astridin spánek. Uchopí Magnuse za ruku a vede ho oknem ven.
U Thorova kladiva!!!
Ten výkřik se nese vzduchem do dáli. Magnus, ovinut větrným tělem, se vznáší nad dvorcem. Zatočí
se kolem věže. Pomalu krouží kolem skalisek na pobřeží. Neuvěřitelné. Pohled na zem očima orlů.
Pohled na zem očima Bohů. Magnus je uchvácen. Pod ním ubíhá moře. Rozbíjí své vlny o pobřeží a
vrací se zpět. Nekonečný souboj vody a skal. Magnus se nemůže nabažit toho pohledu. Let nad
pobřežím je to nejkrásnější, co kdy zažil. Je nadšený jak malé dítě. Freya se usmívá. Ach, ti lidé …..
Pomalu se přibližují ke skalám. Dosednou před vchodem do jeskyně. Freya vezme Magnuse za ruku
a vede ho dovnitř. Svou silou rozsvítí pochodně kolem dokola. Uprostřed jeskyně je jezírko, ze
kterého stoupá pára. Malým potůčkem proudí voda dál do podzemí. Magnus se udiveně podívá na
Freyu. Není to tak daleko, proč o tomhle místě jeho lidé nic neví? Cvrnkne ho rozverně nosu.
Moje malé tajemství. Tak pojď. Svlékni se.
Magnus slastně vydechne. Nádhera. Teplá voda tak akorát. Ponoří se i s hlavou. I nahá Freya
vstoupí do jezírka. Kolem jejich těl se míchají a proplétají vlasy. Rudé s černými. Desítky pochodní
ozařují prostor a ohřívají vzduch. Freya si nalije do dlaní jakousi esenci. Vzduchem se nese vůně
květin. Natírá mužovo tělo. Důkladně. Kousek po kousku. Nevynechá nic. Magnus má hlavu opřenou
o kraj jezírka. Se zavřenýma očima vychutnává teplou vodu, vůni ve vzduchu, ženské ruce na svém
těle. Takové laskání nepoznal. Ženy ve dvorci ho rády vítají ve svých ložnicích. Přinášejí mu potěchu,
to ano, bere si a dává rozkoš. Ale tohle mu dosud žádná nedala. Tohle ne.
Freya se k němu přitiskne. Cítí její stehna na svých. Jeho vzrušení je tak silné, že větší být nemůže.
Pomaličku na něho nasedne. Jeho mužství utopené v jejím těle. Žhavá jeskyňka. Pohybuje boky sem
a tam. Nejdříve pomalu, pomaličku. Pak, vedena jeho vzdechy, zrychlí tempo. I jí se ta jízda líbí.
Divoká kobylka cválající nekonečnou krajinou. Vnímá silné mužské ruce na svých bedrech. Pomáhají
jejímu tělu přirážet větší a větší silou. Tvrdě a brutálně. Bez polibků. Beze slov. Jen a jen silný chtíč.
Oba chtějí dosáhnout rozkoš nejvyšší. Nevnímají nic kolem. Společný výkřik se odráží od stěn jeskyně.
Teprve teď otevře Magnus oči. Teprve teď líbá dívčí ústa. Drží ji pevně v náručí. Tiskne ji k sobě. Stisk
stehen kolem beder. Rozkoš v nich pomalu odeznívá.
Freya se zvedne a bere Magnuse za ruku. Nechce se mu z teplé vody ven, ale poslechne. Další
překvapení. Vedle jezírka je lože vystlané kožešinami. Kousek od něho žhne plamen ohniště. Vedle
lože je stolek s jídlem. Tác, který přinesla Astrid do jeho pokoje. Magnus se usmívá. Skutečně malé
tajemství. Jí a pije s očima upřenýma na Freyu. Ta leží na v kožešinách. Beze studu nabízí své tělo jeho
pohledům. Je krásná a necudná. Ví to o sobě. Je ráda necudná. Je ráda nemravná. Nikdo se na ni
nemůže zlobit. Je Bohyně vášně a slasti. Dostala to do vínku.
Vezme džbánek s vínem a pomaličku z něho odlije mezi svá ňadra. Rudé krůpěje si najdou cestičku
na bříško a dolů, až mezi černou čupřinku. Hvězdné oči lákají zjistit, kam dál mizí kapky vína. Magnus
se nenechá pobízet. Postaví se a dopřeje Bohyni pohled na své tělo ve svitu pochodní. Je skutečně
krásný. Je impozantní. Přilehne k ní a jemně slíbává kapičky vína. Pomaličku. Nespěchá. Než dojde
přes bříško je opět vzrušen a podle chvění těla pozná, že i dívka v jeho náručí. Potlačí svou touhu.
Jazykem pokračuje dál, až k horké skulince. Krouživým pohybem přivádí Freyu k extázi. A ona obtočí
svá stehna kolem jeho ramen. Rukama pevně svírá jeho hlavu a přitlačuje k svému tělu. Nechce, aby
přestal. To ani nemá Magnus v úmyslu. Nepřestává, dokud neslyší výkřiky ukojení. Dokud nepovolí
stisk dívčina těla. Pak ji prudce obrátí a vnikne do ní zezadu. Jak hřebec do kobylky na letní pastvině.
Je tak vzrušen, že trvá jen pár chvil a i on se zhroutí do kožešin.
Leží na zádech. Přitáhne si Freyno tělo k sobě. Možná na chvíli zavřel oči. Možná i usnul. Ale jemné
laskání ho probere. Milují se znovu. Pomalu a něžně. S polibky a doteky. Dávají si navzájem požitek
ze svých těl. Jemné vyvrcholení.
Pak vstanou a beze slov se oblékají. Magnus se nedívá cestou domů dolů. Nesleduje zemi v ranním
svítání. Dívá se do hvězdných očí. Utápí se v nich. Tak krátká cesta. Najednou je zpátky ve věžním
pokoji. Na lůžku oddechuje spící Astrid. Freya je pryč. Místo ní jen prolamované světlo. Mihotání
stínů. Vánek, který míří z okna ven.
Hej, děvče. Uvidím tě ještě někdy?
Možná.
Magnus se usmívá. Uvidí se ještě, tím si je jist. Líbilo se jí to. Stejně jako jemu. Pozná, kdy přijde. Až
se červánky rozprostřou oblohou. Pak ji uvidí. Pak se spolu budou milovat ve svitu pochodní v koupeli
teplého pramene.
Ulehne na lůžko. Přitáhne si k sobě Astridino tělo. Chudák holka. Ještě si bude muset chvíli počkat.
Projeví ji přízeň přede všemi a tím ji upokojí. A matku taky. Myslí jen na vnoučata. Ženské. Mohutně
si zívne. U Thorova kladiva! Teď je unaven. Teď chce jen v klidu spát. Za chvíli se nese pokojem
mohutné chrápání………….