Září - Časopis Život v Kristu

Transkript

Září - Časopis Život v Kristu
Časopis Apoštolské církve
DUCHOVNÍ
SOUSTŘEDĚNÍ
Dlouhé Stráně
3. – 10. 7. 2010
Ročník 22
Navštivte nás na www.apostolskacirkev.cz
Číslo 9 / 2010
Dopis Pavlovi Dolejšímu
v Olomouci 25. 8. 2010
Omlouvám se Ti, Pavle, za tento nevyžádaný dopis. Dnes ráno jsem se dozvěděl, že jsi včera v nemocnici zemřel. Večer
mne ti, kteří k Tobě měli blízko, požádali
o těchto pár řádek.
Nepřál sis pohřeb, určitě tedy ani „nekrolog“ v církevním časopise. Co s tím?
Dovol alespoň pár slov od přítele.
Když jsem Evě před čtrnácti dny volal,
zda vás můžeme navštívit, dozvěděl jsem
se, že jsi na tom špatně. Přesto jsme to
zkusili.
Až na místě jsem viděl, kolik vás oba
naše návštěva stojí sil. Jsem vám moc
vděčný za tu hodinku (nebo víc?), kterou
jsme s vámi mohli strávit.
Jsem rád, že vás Bůh na tento čas připravil a mohl jsem vidět, že se ve vašem
životě nic nezměnilo: Stále jste mysleli na
druhé, na službu Bohu…
Naše návštěva vás určitě vyčerpala, ale
já na ni nikdy nezapomenu, stejně jako na
ty předchozí. Jste mi velikým povzbuzením. I Danka na vás často vzpomíná a je
vděčná za vaši pomoc její službě.
Bylo to k vám trochu daleko, jinak bychom jezdili častěji. Nevím, Pavle, zda se
Eva přestěhuje a bude nám blíž. Tvoji novou adresu známe, takže určitě trefíme, až
si nás Bůh zavolá. Do té doby na Tebe budeme s vděčností vzpomínat a číst si knihy, které jste pro nás a další s Evou napsali.
Zrovna dnes u nás doma byla na návštěvě naše nová širší rodina. (Víš, že jsme
provdali dceru?) Mají děvče, které rádo čte,
takže jsme spolu procházeli moji knihovnu. Tak jsem jí vybral komínek tří knih.
Víš, která byla nahoře? Přece vaše „Každý
má svůj Everest“.
Když jsem se loučil před lety v Praze na
Ekumenické radě církví, nakoupil jsem
jich víc jako dárek. Opravdu nic lepšího
neznám…
Mohl bych ještě psát dlouho, ale Ty nejsi na dlouhé řeči. Tak Ti alespoň poděkuji
za tu krásnou procházku kolem vody (jak
jsme u vás byli s Dankou naposledy), za
ostatní knihy, které nejmenuji, ale moc se
nám a našim dětem líbily. Za Tvůj poslední příběh, který jsi mi vyprávěl – nikdy ho
nezapomenu.
Možná bude někomu scházet zmínka
o sboru v Čáslavi, který jste s Evou vybudovali, o vaší další práci ve Veselí. Ale,
komu jste sloužili, ten toto ví.
Těším se Pavle brzy na shledání.
Aleš Navrátil
2
Úvodník
3
Jak mít vyslyšené modlitby
Duchovní soustředění 2010
4
5
7
8
9
Moc synovství
Byl jsem na Dlouhých Stráních
Svědectví
Sobotní uzdravení
Očima slovenských sourozenců
Izrael
11
Dům modlitby
pro všechny národy v Jeruzalémě >>>
Studijní materiál
13-16 Co ve Studijní Bibli nenajdete
(Skutky Apoštolské, Římanům)
Ze života církve
19
Kristfest >>>
Aktuálně
20
20
21
Osnovy sexuální výchovy
k promiskuitě
Rodinný stůl jako oltář Bohu
Vyjít z údolí stínů
O
B
S
A
H
11
Čtenáři píší
22
22
23
24
Věnujme čas svým dětem
To, co vidíme, není vždy takové,
jak si myslíme
Poslední hodina
Bůh chce, abychom se milovali
Svědectví
25
Svedectvo od stola
Stvoření vs. evoluce 1
26-28 Proč vůbec řešit střet zastánců
stvoření a evoluce?
Život v Kristu - časopis Apoštolské církve
Šéfredaktor: Martin Moldan
Redakce: Mgr. Pavel Slepička, Petr Skřičil, MUDr. Aleš Navrátil
Sazba a grafická úprava: Ing. Jindřich Novák
Strany 26-28 sestavil Mgr. Pavel Slepička
Příspěvky a připomínky prosím zasílejte na adresu redakce:
Život v Kristu, U Podjezdu 12, 772 00 Olomouc
tel.: 585 150 455, e-mail: [email protected]
Uzávěrka vždy 1. den předcházejícího měsíce,
respektive poslední pracovní den předtím.
Veškeré objednávky vyřizuje nakladatelství
Křesťanský život, 735 43 Albrechtice 504
tel. & fax: 558 761 571, 558 761 572, e-mail: [email protected]
Ročně 11 čísel, cena jednoho čísla 25,- Kč,
pro předplatitele 22,- Kč, poštovné podle tarifů,
pro hromadný odběr slevy podle počtu výtisků.
Podávání novinových zásilek povoleno Oblastní správou pošt v Ostravě
č. j. 2725/92-P/1 ze dne 1. 12. 1992
Jak objednat časopis
Stačí libovolným způsobem napsat objednávku na adresu:
Nakladatelství Křesťanský život, 735 43 Albrechtice 504.
S prvním číslem časopisu obdržíte složenku, kterou použijete
k zaplacení buď určitého období, např. do konce roku, nebo budete platit
zvlášť každé jednotlivé číslo.
Veškeré objednávky časopisu pro Slovenskou republiku
Pavel Vimpel, mobil: 0905-831 356
19
Jednou se Ježíš na nějakém skrytém místě modlil;
když přestal, řekl mu jeden z jeho učedníků:
„Pane, nauč nás modlit se,
jako tomu učil své učedníky i Jan.“
Jak mít vyslyšené modlitby
Jednou se Ježíš na nějakém skrytém místě modlil; když přestal, řekl mu jeden z jeho
učedníků: „Pane, nauč nás modlit se, jako
tomu učil své učedníky i Jan.“ (L 11,1)
D
razí čtenáři Života v Kristu,
prázdniny jsou za námi a léto je
u konce. Pro ty mladší to znamená začátek školního roku, pro lidi v zaměstnání změna životního rytmu; skončil čas dovolených a odpočinku, život se
vrací do starých kolejí. Pro mne osobně
byly letní měsíce časem, kdy jsem se více
modlil a hledal před Pánem nové nasměrování pro svůj život i pro službu.
Všichni čelíme ve svém životě různým
výzvám, z nichž některé jsou těžké, jiné
vyžadují odvážná rozhodnutí. Takové situace nás, křesťany, vedou k intenzivnější modlitbě a hledání Boží vůle. S tím
jsou spojeny i různé otázky – například
„Vyslyší Bůh každou modlitbu?“ anebo
„Jak poznám, že ke mně mluví?“. Pokusím
se v tomto Úvodníku zamyslet právě nad
tím, jak má vypadat modlitba, jež pronikne až k Božímu sluchu.
Bratr David Wilkerson jednou vyprávěl
příběh o tom, jak za ním kdysi přišla jedna žena a prosila jej za modlitbu. „Bratře, mohl by ses prosím modlit za mého
syna? Má problémy s drogami.“ David
se na ní podíval a slovem poznání skrze
Ducha svatého jí řekl: „Nebudu se za něj
modlit, když ty sama se za něj nemodlíš.
Trávíš hodiny u televize a modlitební život je ti vzdálený!“
Tento příběh ukazuje na několik věcí:
za prvé konstatuje, že lidé mají problémy.
Téměř každý člověk čelí nějakým problémům, na něž sám nestačí. Potřebuje Boží
pomoc. Za druhé (pokud příběh chápeme jako symbolický), lidé mají problémy se modlit a raději vyhledávají pomoc
u druhých. A do třetice, jsou lidé, muži
i ženy s pověstí Božích služebníků, jež
doslova přitahují druhé. Stál jsem jako
organizátor u řady konferencí s různými zahraničními řečníky a vím, kolik lidí
se snažilo někde v zákulisí je „odchytit“
nebo jim alespoň zaslat dopis s žádostí
o přímluvu.
Je to přirozená lidská reakce, nicméně říkám si, zda by nebylo lepší naučit
se modlit tak, abych nemusel vzhlížet
k některým lidem, jakoby oni měli v nebi
nějakou protekci. Není nic špatného na
tom, když své modlitební potřeby sdílíme s druhými, ale je nezodpovědné, když
je „házíme“ na druhé a sami se nemodlíme. „Pane, nauč nás modlit se“ – těmito slovy začala služba několika původně
bezvýznamných mužů. Vše, co je veliké,
začíná v modlitbě. Pojďme společně přemýšlet o důležitých principech úspěšné
modlitby.
V Bibli nalezneme dva verše, které jsou
ve zdánlivém protikladu:
Neustále se modlete. (1Te 5,17 B21)
Při modlitbě pak nemluvte naprázdno
jako pohané; oni si myslí, že budou vyslyšeni
pro množství svých slov. (Mt 6,7)
V prvním verši jsme vybízeni k ustavičné modlitbě. V druhém verši jsme varováni před množstvím slov a mnohomluvností. Jak se v tom vyznat? Máme
dva rozličné způsoby, jak k textu přistupovat. Mohli bychom říci, že Pán Ježíš je vyšší autorita než apoštol Pavel
a proto má pravdu On. Pavlovy názory
nejsou pro nás závazné. Ač to zní podivně, někteří „křesťané“ tímto způsobem
uvažují.
Podíváme-li se na celou záležitost
prakticky, pak si musíme přiznat, že není
zcela jednoduché modlit se dlouho (řádově hodiny) a vyvarovat se prázdných
slov. Člověk se těžko vyvaruje toho, aby
se po chvíli nezačal opakovat. Tak to je,
všichni s tím máme zkušenosti. Nicméně
Boží slovo je inspirované Duchem svatým a platí – ať z úst Pána Ježíše či z pera
apoštola Pavla.
Klíčem k rozřešení celé záležitosti je
otázka, jak se modlíme. Ne ve smyslu jak
dlouho, ale spíše jakým způsobem. Postoj našeho srdce vyjadřuje rozdíl mezi
ustavičnou modlitbou, kterou měl na
mysli Pavel, a mnohomluvností, o které hovořil Pán Ježíš. V Bibli je dostatek
příkladů toho, jak má vypadat modlitba,
v níž je zaangažováno celé srdce. Naproti tomu mnohomluvnost krásně ilustrují
tzv. Tibetské modlitební mlýnky, jež jsou
běžně k vidění v této himalájské zemi.
Jsou to válce popsané modlitbami, které stojí v blízkosti cest a kolemjdoucí je
rukou roztočí. Pokud se válec točí, modlitba je vysílána, „božstvo“ je spokojeno.
Nic to nestojí, jen zajistit, aby se válce
stále točily.
Zcela jinak chápe modlitbu Bible. Není
zde prostor, abychom se detailněji zabývali jednotlivými příklady, ale alespoň jeden za všechny:
Pozdravuje vás Epafras, váš krajan, služebník Krista Ježíše, který o vás stále zápasí
modlitbami, abyste stáli pevně a věrně plnili
Boží vůli. Mohu dosvědčit, že pro vás i pro
Laodikejské a Hierapolské vynakládá mnoho
námahy. (Ko 4,12–13)
Tento verš jen potvrzuje vše, co bylo
již napsáno. Jistý muž Epafras se stále
modlí. Jeho modlitby však nejsou „točením mlýnku“, nýbrž zápasem. Čteme zde,
že vynakládá mnoho námahy. Modlitba je
tedy zápas, námaha. A kde je zápas, tam
je i práce. Zdá se mi obtížné podrobně
popsat tento fenomén, ale je možné jej
objevit a zakusit. Člověk, který se učí na
modlitbě zápasit, záhy zjistí, že jen tak
lehce nemůže odříkat modlitební seznam
o dvaceti bodech. Zakusí zcela jinou bolest, než jsou otlačená kolena. Je to práce duše, silné rozhodnutí vůle modlit
se až do vyslyšení,
je to skutečný zápas. Zpravidla není
mnoho témat, za
které jsme schopni
takto bojovat, zato
však vidíme výsledky. Uznávám, že ne
každý je povolán
k takovému způsobu modlitby, ale
každý se může alespoň něco naučit. Lidé, kteří léta ustavičně bojují s hříchem, jsou těmi, kteří se
nenaučili nikdy modlit.
Církev i dnes potřebuje muže a ženy
jako byl Epafras. Život a růst církve je
otázkou jejího modlitebního nasazení.
Proměna životů a vysvobození ze závislostí hříchu, to vše je otázkou modliteb.
Ovšem v tom tkví nebezpečí – mnoho
křesťanských slov opakovaných po způsobu pohanů. Prázdná slova a mnohomluvnost. Zkusme se někdy zaposlouchat
do vlastních slov při modlitbě. A pak někdy zkusme říci: „Budu se modlit, dokud
se to nezmění“. Jděte na místo, kde budete zaručeně sami a neustaňte v modlitbách, dokud vám Bůh neodpoví. Ať již
se modlíte za někoho blízkého, za svůj
sbor či za nějaký osobní problém, učte
se bojovat.
Jak poznám, že je dobojováno? V srdci
se rozhostí pokoj (Fp 4,7). Výsledky modlitby nemusíte vidět hned, ale ten pokoj
je zárukou, že Bůh modlitbu přijal. Držme ten pokoj a děkujme Pánu tak dlouho,
dokud neuvidíme výsledky!
Pane, nauč nás modlit se!
Martin Moldan,
biskup AC
Úvodník
Ročník 22, září 2010
3
Duchovní soustředění 2010
ŽIVOT V KRISTU
4
Moc synovství
Rudolf Bubik
K
dyž v devadesátých letech přijel do
České republiky dalajláma, dostal
otázku, jestli je i v křesťanství moc
srovnatelná s tou, kterou mají východní
náboženství. Dalajláma odpověděl: „Ano,
v křesťanství je taky moc, ale křesťané ji
nepoužívají.“
Zamysleme se i my nad touto otázkou.
… (zvěstování) evangelia o jeho Synu, ktepocházel z rodu Davidova, ale Durý tělem pochá
chem svatým byl ve svém
zmrtvýchvstání uveden do
moci Božího Syna, evangelia
o Ježíši Kristu, našem Pánu.
(Ř 1,3–4)
Ježíš Kristus byl uveden
do moci synovství. V Janově evangeliu 1,12 čteme: Těm pak, kteří ho přijali
a věří v jeho jméno, dal moc
stát se Božími dětmi.
O moci synovství čteme dvakrát. Nejdřív je
dána Ježíši Kristu a pak těm, kteří věří
v jeho jméno. Ve třináctém verši pokračujeme: Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé,
jako děti pozemských otců, nýbrž se narodili
z Boha. Tady Bible znovu hovoří o moci
synovství. To znamená, že v Božím synovství máme zakódovanou určitou moc.
A proč ji není vidět? Často v kázáních dávám otázku, jak dlouho je na zemi elektřina. Neptám se ovšem, kdy byla objevena, ale jak dlouho je na zemi. Odpověď
je: Od stvoření. Zeměkoule byla stvořena i s elektřinou, jen lidé neznali fyzikální zákon o elektřině. Naši rodiče řezali
pilou nebo nosili vodu ručně, a přitom
tu byla elektřina. Podobně je tu moc synovství, a přesto mnohdy žijeme jakoby
bez ní. Jak je možné, že se neprojevuje?
V čem je chyba? Proč církev v této zemi
není církví plnou moci, plnou Ducha svatého? Začneme u moci synovství.
Proč je napsáno: Ti se nenarodili, jako
se rodí lidé, nýbrž se narodili z Boha?
Proč je použit v Novém zákoně výraz
„narodit se“? Starý zákon v knize Genesis 2,17 hovoří: Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho
pojedl, propadneš smrti. A my víme, že se
to stalo. Adam vzal plod tohoto stromu
a zemřel. Fyzicky sice žil dále, ale něco
zemřelo.
Je třeba, aby se to, co zemřelo v Adamovi, mohlo skrze Boží moc znovu narodit. Ale teď se chci věnovat tomu, jak to
vypadá. V tomto bodě totiž vidím velké
neporozumění, vidím velké chyby v naší
zemi.
Nejdříve se podíváme do Starého zákona, kde Bůh prorokovi Ezechielovi
namaloval plán, jak bude znovuzrození
vypadat. A právě díky tomu, co hovoří
Ezechiel, máme dnes možnost zkontrolovat jako v zrcadle, jak to vypadá s námi.
Proč ta moc není v našem životě vidět?
Proč se neprojevuje v manželství? Proč
se hovoří o rozvodech? Proč máme nejrůznější problémy? Proč máme problémy
v rodině a s dětmi? Jak je to možné? Někde je chyba. A teď budeme každý u sebe
hledat, kde tato chyba je.
Ezechiel hovoří o tomto plánu takto:
Vezmu vás z pronárodů, shromáždím vás
ze všech zemí a přivedu vás do vaší země.
(Ez 36,24) A jak bude vypadat ten proces,
vidíme v dalších verších:
První bod: Pokropím vás čistou vodou
a budete očištěni; očistím vás ode všech vašich nečistot a ode všech vašich hnusných model. (Ez 36,25)
Druhý bod: A dám vám nové srdce a do
nitra vám vložím nového ducha. Odstraním
z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z masa. (Ez 36,26)
Třetí bod: Vložím vám do nitra svého ducha; učiním, že se budete řídit mými nařízeními, zachovávat moje řády a jednat podle
nich. (Ez 36,27)
Čtvrtý bod: Pak budete sídlit v zemi, kterou jsem dal vašim otcům, budete mým lidem
a já vám budu Bohem. (Ez 36,28)
Především, celé dnešní kázání vám
chci předat jako ten, který ví, o čem mluví. Nekážu dnes nic, co by se opíralo o jakoukoli literaturu, co by se opíralo o jakékoli slavné muže, hovořím o tom, s čím
jsem se setkal a co v praxi prožívám. Chci
vám ukázat na to, co je reálné. Prosím vás
o jedno: Přestaňte mě brát jako nějakého supermana. Jsem stejný člověk jako
vy. Vím, že jsem některé pohoršil tím,
že se někdy odmítám za lidi modlit. Ani
dnes nevím, zda se budu po kázání modlit nebo odejdu, záleží na tom, zda na to
budu mít sílu. Jsou tu pastoři, kteří se
za vás budou modlit, a jsou to lidé duchovní a kvalitní. Nedomnívej se, že mou
modlitbou získáš víc. Vzpomínám si, že
mi kdysi jeden pastor nadšeně sděloval,
že v jeho sboru je jeden služebník, který
má trojí požehnání od samotného Claudia Freidzona. Jsem rád, že mohu nazývat
lidi jako Bonnke, Yongi Cho, Freidzon
a jiné svými osobními přáteli, a přesto
vám řeknu, že to jsou stejní lidé jako my.
Mají boje, mají zápasy.
Teď půjdeme do Nového zákona. Nejdřív budu hovořit o takzvaných nedělních křesťanech. Pán Ježíš nám všem,
kolik nás tady je, dal úkol, abychom mu
činili učedníky. V Čechách se spíš snažíme získávat pro Ježíše Krista sympatizanty. Po všechny následující dny vám budu
říkat, jaký je mezi tím rozdíl.
Abyste pochopili, jak vypadá nedělní
křesťan, nejdříve přečtu z Bible o jednom takovém. Mezi farizeji byl člověk jménem Nikodém, člen židovské rady. Ten přišel
k Ježíšovi v noci a řekl mu: „Mistře, víme,
že jsi učitel, který přišel od Boha. Neboť nikdo nemůže činit ta znamení, která činíš ty,
není-li Bůh s ním.“ (J 3,1–2) Kolik lidí mi
už řeklo: „Já vím.“ „Já vím, že Bůh je…, já
vím…, já vím…“ Bůh na mně pracuje různými způsoby, a tak mi při jedné příležitosti skrze několik snů ukázal takového
sympatizanta. V tom snu jsem najednou
nejdřív viděl sám sebe v oblečení, v jakém kdysi malovali poutníka od Bunyana.
Šel jsem s holí, unaven cestou a ta cesta
končila. Co dál? Na konci cesty stála budova, taková chata pro stavební dělníky.
Vešel jsem do ní a byl tam někdo, kdo
rozděloval úkoly a práci. Když už všem
dal práci, zeptal jsem se, co mám dělat
já. On se na mě mile podíval a řekl: „Ty
už nic. Došel jsi vítězně do konce, teď si
Ročník 22, září 2010
Byl jsem na Dlouhých Stráních
J
edeš letos s rodinou na Dlouhé Stráně? Tak nějak se mě týden před pobytem zeptal jeden nejmenovaný bratr.
Na Duchovním soustředění jsme byli
loni. Velmi se nám tam líbilo, prožili
jsme tam velmi zajímavé a „nadpřirozené“ okamžiky, nicméně letos jsme o tomto pobytu ani moc nepřemýšleli. Znáte
to, sešlo se více výdajů najednou, a tak
jednoduše řečeno, jsme na to neměli. Říkám: „No rád bych jel, ale letos mi to nevyjde, zkrátka nemůžu“. Bratr však „sáhl
do kapsy“ a já měl najednou v ruce celkem tučný obnos peněz s komentářem:
„Na Dlouhé Stráně můžeš.“. S rozpaky
jsem poděkoval a odešel. Informoval
jsem ženu a začal jsem počítat, 2 dospělí + 1 dítě, 7 x ubytování + plná penze
+ benzín na cestu rovná se. A dobral jsem
se k sumě, kterou jsem z Boží milosti obdržel. Samozřejmě mě napadlo, že bych
měl z toho odevzdat desátek ve sboru,
ale toto jsem momentálně neřešil.
Po příjezdu na místo jsme se šli zaregistrovat a zjistili jsme, že platíme méně, než
jsem počítal, pravděpodobně, že nám byl
přidělen pokoj bez balkonu, který nebyl
v ceníku. Asi po dvou dnech, na večerním
shromáždění mi to „docvaklo“. Ty peníze, o které jsem zaplatil méně, než jsem
vypočítal, se rovnaly přesně desátku ze
získaného obnosu. Hmm, Pán ví o všem.
Vždyť má spočítané dokonce i naše vlasy
na hlavě (Mt 10,30). Abych řekl pravdu,
v ten moment mě to ani moc nepřekvapilo, při pohledu na ty desítky lidí, pokřtěných Duchem svatým, kteří vyšli dopředu vydat svědectví, mi bylo jasné, že
„Kristus se stará o svou církev, tak jak my
pečujeme o své tělo, které přece nemáme v nenávisti“ – (parafrázovaný Ef 5,29).
Ano, byl to požehnaný týden. Po tělesné i duchovní stránce. Sluníčko hřálo,
možná víc, než je v tomto období obvyklé. Ze zpráv na internetu jsem se dozvídal
o desítkách teplotních rekordů, nicméně
v horách je přeci jen snesitelněji. Navíc,
vzhledem k tomu, že nám ještě před pár
týdny meteorologové předpovídali chladné
léto vzhledem k islandské sopce, se to dalo
„snést“ No, mezi námi, neberte ty zprávy
meteorologů zas až tak vážně, před touto,
poměrně „tuhou“ zimou zas strašili globálním oteplováním, raději si přečtěte Gn 8,22.
Program byl nabitý stejně jako loni.
Ráno v 7:25 venku na hřišti modlitby a po
snídani v 9:15 dvouhodinové skupinky.
Brněnští pořadatelé namíchali účastníky
do skupinek po asi 10 – 15 lidech tak, že
se málokdy stávalo, že by se na skupin-
ce sešli lidé ze stejného sboru, teda samozřejmě kromě partnerů, ti jsou přece
jedno tělo a byli spolu. Zajímavé bylo, že
i když jsme na naší skupince měli úplně
jiné lidi, teda bratry a sestry, než minulý
rok, tak mi připadalo (i mé manželce), že
máme úplně stejné osazenstvo, co se týče
povahy a temperamentu. I když jsme se
většinou, neznali, po 20 minutách jsme
byli všichni už „staří známí“. Mohli jsme
se sdílet se svými osobními svědectvími,
být povzbuzeni svědectvím jiných, vidět, jak řeší podobné situace někdo jiný,
a také jsme měli možnost rozebírat „slovo“ z předchozího večera a samozřejmě
chválit Pána. Tím, že každý měl mnoho
co říci druhým (viděli jsme se poprvé),
dvě hodiny utekly jak voda a bylo opravdu
nutné sledovat čas, protože bylo nezbytné si vyzvednout ratolesti, které měly po
dobu skupinek svůj „program“. Jeho kvalita byla nejspíš vynikající, neboť náš sedmiletý syn nechtěl zameškat ani jedno setkání.
Program pokračoval samozřejmě i po
obědě. Od 13:15 do 18:15 bylo pět „modlitebních stráží“ pro všechny (tedy děti
měly zase jedno „svoje“), kde jsme se
mohli modlit a přimlouvat za všemožné
potřeby. Vybrat si mohl každý, a to buď
podle času, nebo podle vedoucího, který
dané setkání vedl.
Hlavním bodem dne však bylo večerní shromáždění, ve velkém sále v suterénu hotelu, hned vedle restaurace. Už
od 19:00 se sálem začaly ozývat chvály
vedené různými skupinami sestavenými
z „chváličů“ mnoha sborů. Velký ohlas,
samozřejmě mimo jiné, měli slovenští
chváliči z Martina, kteří nás svým temperamentem a samozřejmě „pomazáním“
nenechali na pochybách, že Pán přebývá
„všade tam, kde sú ludia zídený, v méně
Ježiš, v láske sjednotený“. Po sedm večerů
jsme pak měli možnost poslouchat kázání od našich biskupů. A to jak první tři
večery od Martina Moldana, biskupa AC,
tak následující čtyři večery od emeritního biskupa Rudolfa Bubika. Do pozdního večera pak pokračovaly modlitby vzešlé většinou z výzev na kázáních.
Co ještě dodat? Na každém kroku bylo
patrné Boží jednání. Lidé vydávali svědectví o mnoha zázracích a hlavně o křtu v Duchu svatém nebo novém naplnění Duchem.
Věřím, že všichni (asi 400 účastníků) byli
„naplnění mocí“ na další cestu životem.
Mimochodem. Příští rok, dá-li Pán, jsou
zase Dlouhé Stráně. Neměli byste zájem?
Vřele doporučuji.
Ing. Jindřich Novák, AC KC Český Těšín
Duchovní soustředění 2010
sedni a odpočiň.“ Vešla za mnou i Maňka
a říká: „Rudku, já jsem tak unavená, mě
tak bolí nohy.“ Říkám jí: „Maňko, sedni si.
Došli jsme a zvítězili.“ Po ní přišel muž,
takový pravý bavorský turista. Klobouček
se sojčím pírkem, hůlčička, podkasané
nohavice… S ním přišla celá skupina po-dobných turistů a posadili se. Najednou
se dveře kanceláře znovu otevřely a vyšel
tentýž člověk se dvěma dekrety, ze kte-rých přečetl naše jména, a z kanceláře se
ozval hlas: „Strava a ubytování zajištěno.““
Ten turista říká: „A co my?“ Muž s dekre-ty řekl: „Já vás neznám. Kdo jste, odkud
jste přišli?“ Jejich jména v seznamu ne-byla.
Víte, jaký typ křesťanů to je? Co dělá
turista? Hůlčička, fotoaparát a hodnotí:
to se mi líbí, to má úroveň a tohle je kýč.
To pochválí, to odsoudí, to shodí – a sám
neudělá nic.
Jeden takový turista se plavil na lodi,
která narazila na útes. Lodníci pumpova-li ze všech sil, aby vyčerpali vodu z pod-palubí. Kapitán požádal cestující, aby
s pumpováním pomohli, protože lodníci
jsou na pokraji sil. Tento turista odmítl
se slovy, že si zaplatil za cestu a ne za dři-nu u ruční pumpy. A jak dopadl? Utopil
se spolu se všemi ostatními.
Takový křesťan-turista přijde do sboru,
zhodnotí, jak pastor kázal a chválící sku-pina hrála a zpívala, ale to je všechno, co
mu shromáždění dalo. Jiný zas přechází
z jednoho sboru do druhého a hledá ten
„dokonalý“ – ovšem podle svých představ.
Nejlíp ví, jak má takový sbor nebo křes-ťan vypadat.
I Nikodém věděl – a věděl toho hodně.
Ale Pán Ježíš s ním začal hovořit a uváděl
ho do svého tajemství. „Amen, amen, pra-vím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže
spatřit království Boží.“ Nikodém mu řekl:
„Jak se může člověk narodit, když už je sta-rý? Nemůže přece vstoupit do těla své matky
a podruhé se narodit.“ (J 3,3–4)
Ukázalo se, že Nikodém vůbec nevěděl,
o čem je řeč. Pán Ježíš zdůraznil, že člo-věk nemůže uvidět Boží království, po-kud se znovu nenarodí, ne však tělesně.
Prvním krokem ke skutečnému znovu-zrození je pokání. Pamatuji si na jednu
starší sestru z žukovského sboru, která
po dobrých třiceti letech svého křesťan-ského života vydala svědectví, že právě
prožila znovuzrození. Až po této době
pochopila, že číst Písmo, modlit se, vidět
vyslyšené modlitby ještě nemusí zname-nat znovuzrození. Až když se jí dostalo
vysvětlení, že skutečné pokání není jen
pouhá lítost nad skutky, mohla prožít
znovuzrození.
Rád uvádím příklad skutečného poká-ní. Francouzský král rozhodl, že na po-čest návštěvy pruského císaře udělí mi--
5
Duchovní soustředění 2010
ŽIVOT V KRISTU
6
lost jednomu z galejníků. Vyslechli osudy
mnoha z nich, kteří byli – podle svých
slov – odsouzeni nevinně. Jen jeden přiznal, že je právem potrestán za své činy
a milost si nezaslouží. Už to, že nemusel zemřít, považoval za milost pro sebe.
A právě tento člověk dostal šanci na nový
život – znovu se narodil.
Lítost, kdy člověk obviňuje kdekoho,
že může za jeho problémy, však opravdové pokání není.
Písmo ukazuje velké nebezpečí, jež
nám hrozí. Je to místo z Ezechiele, kde je
řečeno: Pokropím vás čistou vodou. To znamená, že člověka se dotkne Boží slovo
a naučí se žít jako křesťan. Přijme slovník
a chování ostatních lidí ze sboru, ale to
ještě není znovuzrození.
Pán Ježíš hovoří u Marka 4,5–6: Jiné
(zrno) padlo na skalnatou půdu, kde nemělo dost země, a hned vzešlo, protože nebylo
hluboko v zemi. Ale když vyšlo slunce, spálilo je; a protože nemělo kořen, uschlo. Připomeňme si v této souvislosti, že Ezechiel
hovoří o první transplantaci srdce, když
říká Bůh: Odstraním z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z masa. (Ez 36,26)
Dokud se tak nestane, zrno Božího slova
naráží na kámen v lidském srdci. Mnozí
lidé zakoušejí velké citové prožitky, mohou přijmout mnohé věci. Zaseté Boží
slovo rychle vzejde. Haleluja. Ale pozor.
Zůstaneš-li u toho, co jsi dostal, nepečuješ-li o to, přijde čas, kdy ne bouře, ne
mráz, ale slunce, to životodárné slunce,
je zničí.
Mnozí lidé prožijí na evangelizací Boží
dotek, povstanou na výzvu, prožijí obrácení, mohou vydávat svědectví, naučí se,
jak žít, chovat se, modlit se – ale pak přijdou zkoušky a takový člověk končí. V devadesátých letech se mnoho lidí nadchlo
pro Boží slovo – ale kde jsou dnes?
Jakub píše: A proto odstraňte veškerou
špínu a přemíru špatnosti a v tichosti při-
jměte zaseté slovo, které má moc spasit vaše
duše. (Jk 1,21)
Když prožijeme první krok a přijmeme
Boží slovo, dovede nás do určitých bojů,
do určitých zápasů, protože najednou
uvidíme, že něco nehraje. Jsme omyti
krví Beránka, jsme čistí, vidíme, co všechno je špinavé a nevíme si s tím rady. To je
začátek procesu.
Výstižný příklad člověka obráceného
bez pokání bychom našli ve Skutcích 8,9,
kde je řeč o Šimonovi ze Samaří. Byl to
černokněžník, znal moc, lidé ho obdivovali – a pak přišlo evangelium. Viděl moc
Božího slova, přijal je a čekal, až ji bude
moci uplatnit. Boží slovo u něj prudce
vzešlo. Později přišli apoštolové, modlili se, Duch svatý sestupoval a činil velké věci. A v té chvíli se projevilo Šimonovo kamenné srdce. Uviděl moc, která
byla silnější, než měl do té doby, a on po
ní zatoužil. Zatoužil po ní natolik, že byl
připraven za ni platit, jen aby ji měl pro
sebe, aby s její pomocí získal převahu
nad ostatními.
A teď půjdeme k dalšímu bodu: Znovuzrozený křesťan, nové srdce. Jan 3,5 píše:
Ježíš odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě,
nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže
vejít do království Božího.“ Už se tu neříká,
že nemůže vidět, ale že nemůže vejít. A to
je podstatný rozdíl. Na nádraží si můžete
prohlížet moderní vlaky, ale pokud nevejdete dovnitř, brzdy zasyčí, dveře se zavřou, vlak jede a vy zůstanete na místě.
Takový je rozdíl mezi „vidět“ a „vejít“.
Když nás Boží slovo usvědčuje, že naše
srdce ještě není v pořádku a zůstává kamenným, a my v pokání padneme před
Bohem, dostaneme nové srdce, ve kterém může Boží slovo růst.
Marek 4,7 dále uvádí, co se děje s Božím slovem: Jiné (zrno) zase padlo do trní;
trní vzrostlo, udusilo je, a zrno nevydalo úrodu. Pán Ježíš to vysvětluje takto: U jiných
je zaseto do trní: Ti slyší slovo… (už ne jen
vyslechnou, ale slyší) … ale časné starosti,
vábivost majetku a chtivost ostatních věcí
vnikají do nitra a dusí slovo, takže zůstane
bez úrody. (Mk 4,18–19) Některé překlady
říkají: nedozraje, je nezralé, nepoužitelné.
Jak to vypadá? Člověk přijme znovuzrození, jeho srdce je už masité, ale najednou musí začít řešit problémy. Přicházejí starosti v rodině, s dětmi, financemi
– a člověk se v nich ztrácí.
Znovuzrozený křesťan:
Vždyť jste se znovu narodili, nikoli z pomíjitelného semene, nýbrž z nepomíjitelného,
skrze živé a věčné slovo Boží. (1P 1,23)
A tak už nejsi otrok, nýbrž syn, a když syn,
tedy z moci Boží i dědic. (Ga 4,7)
Znovu jste se narodili a začínáte být
syny. Ale tady se najednou dostaneme
k tomu, co předevčírem říkal bratr biskup. Přiznám se vám upřímně, že jsem
byl tím kázáním velmi příjemně překvapen. Já bych to tak výstižně neuměl říct.
Jenže když jsem na druhý den slyšel dotazy, které dostal, docela mi běhal mráz
po zádech. Víte, on je velmi kultivovaný, a tak taky odpovídal. Já jsem z kraje
horníků, pracoval jsem na šachtě, a tak
si teď dovolím na všechny ty otázky odpovědět jednou větou: Máš-li problémy
s poslušností, upřímně prosím tě, necpi
se do nebe! Vždyť tam hned z kraje je
trůn. Viděl ho Izajáš i Jan. A kde je trůn,
tam je kázeň, tam je poslušnost. Chceš-li
mít skutečnou svobodu, kdy tě nebude
nic omezovat, pak ti ze srdce doporučím
ohnivé jezero. Tam můžeš celou věčnost
svobodně řvát bolestí a skřípat zuby. Ale
chceš-li nebe, pak si odmysli všechny
otázky o poslušnosti. Proč? Protože Bible hovoří: a všechno, cokoli děláte, i v poslušnosti, dělejte ne lidem, ale Bohu. Toto je
pravdivé a skutečné znovuzrození.
Podíváme se na Skutky 9,3–6: Na cestě,
když už byl blízko Damašku, zazářilo kolem
Ročník 22, září 2010
Svědectví
z Duchovního soustředění v Dlouhých Stráních
Z
dravím všechny bratry a sestry. Ráda da malých dopoledních skupinek, kde se
bych se s Vámi podělila o svědectví, rozebírá vždy kázání z předchozího večekteré jsem si přivezla z duchovního ra. Po skupince je čas na oběd. Po obědě
přichází to nejklíčovější z celého duchovsoustředění.
Než jsme vyjeli s manželem na toto ního soustředění, a to jsou Bloky modlisoustředění, procházeli jsem dosti těž- teb. Těchto bloků je celkem pět po 55 mikým obdobím. Řešili jsme před Bohem nutách. Můžeš si vybrat, kdy se připojíš,
náš vzájemný vztah a celkově jsme ztrá- nebo můžeš být na všech. Je to obrovské
celi lásku jeden k druhému. Věděli jsme požehnání, Pán zde osvobozuje, rozvazuje, povzbuzuje, vysílá do služby, napomívšak, že Pán chce, abychom jeli.
Byl to nádherný týden, ve kterém Bůh ná a uzdravuje. Každý blok vede někdo
opravdu konal. Nejenže jsme s manže- z autorit naší církve. Prožili jsme zde
lem v našem společném manželství moh- nádherné chvíle ve společných modlitli začít nanovo díky milosti našeho Pána, bách. Večer je pak společné shromážděale také byl pokřtěn Duchem svatým je- ní. Dovolte mi vzpomenout předposledden náš kamarád, který se za námi na ní večer, kde bratr Rudek Bubik mluvil
toto soustředění přijel podívat. Pán nám o Duchu Svatém a poté vyzval všechny,
v mnohém otevřel oči, vytrhl nás opět ze kdo mají žízeň, aby přišli k vodám a zalží toho zlého a znovu nám ukázal, co dál darmo pili vodu života. Přítomnost Duchce dělat s námi jako s rodinou, kam cha svatého byla tak silná, že se lidé začanás chce vést a jak chce rozšířit naši služ- li tlačit dopředu. Mnozí zpívali v jazycích,
jiní se třásli a padali pod jeho mocí. Pán
bu, která se začíná rozbíhat v Bílovci.
Atmosféra v Jeseníkách byla úžasná, vanul svým Duchem svatým a opět nás
Duch svatý vanul a spousta lidí byla po- napojil a pozdvihl.
Takové je mé svědectví z Dlouhých
křtěna a začala se modlit v jazycích. Lidé
byli uzdravování a mládež měla opravdo- Strání. Mám obrovskou radost, že Ježíš
vý hlad po Božích věcech. Přijeli také bra- jednal jak v mém osobním životě, tak
tři ze Slovenska v počtu asi 30 osob. Dva v životě jiných a také v celé své církvi skrvečery nám posloužili nádhernými chvá- ze modlitbu a přímluvu. Chci Tě povzbulami plnými pomazání a moci. Také oni dit, abys příště jel také. A i když nejsi typ
byli potěšeni a vysláni do nových dní na pro jednorázové akce, tato je zcela jistě
připravena od Pána pro naši církev v naší
Slovensko.
A jak to na tomto soustředění probíhá? zemi. Věřím, že když se církev z naší země
Ráno se vždy setkáváme venku na hřišti schází na jednom místě, aby se společně
vedle hotelu, kde chválíme Pána a zahaju- modlila a posilovala, Bůh jedná. Jedná
jeme den modlitbou a díkuvzdáním. Poté tím, že nás vystrojuje do posledních časů,
se všichni odeberou na snídani, kdo nejí, ale také tím, že díky našim společným
ten jde dále chválit Pána. Po snídani modlitbám může být spousta věcí změzačínají skupinky, kde Pán individuálně něna a vyslyšena.
Izajáš 55,1 Vzhůru! Všichni, kdo žízníte,
mluví ke každému z nás. Čas na skupince
je pro mne vždy největším požehnáním. pojďte k vodám, i ten, kdo peníze nemá.
Zde můžeš poznat nové lidi, otevřít své Pojďte, kupujte a jezte, pojďte a kupujsrdce, potěšit a povzbudit ostatní, být te bez peněz a bez placení víno a mléko!
Věrka Adamusová, AC Havířov
také potěšen a povzbuzen a to je výho-
Duchovní soustředění 2010
něho náhle světlo z nebe. Padl na zem a uslyšel hlas: „Saule, Saule, proč mne pronásleduješ?“ Saul řekl: „Kdo jsi, Pane?“ On odpověděl: „Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ.
Vstaň, jdi do města a tam se dovíš, co máš
dělat.“ My někdy letmo přečteme nějaký
úsek Písma, aniž si dáme práci promyslet,
o čem je řeč. Víte, kdo byl Saul? Špičkový
rabín, už v mládí členem synedria, chlap,
kterému to pálilo. Vystudoval u nohou
Gamalielových. Zastaví ho Boží moc. No
dobře. „Kdo jsi, Pane?“ „Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ.“ Všimněme si několika bodů. Saul neřekl: „Dobře, Pane,
sedněme si tady na příkop a vysvětlíš mi
něco.“ Co mu řekl Pán Ježíš? „Jdi do Damašku.“ „Tak počkej, Pane, a tam v té synagoze jsou nějací špičkoví rabíni? Jsou
tam nějací doktoři? Pokud to tam znám,
nic moc, Pane.“ A co říká Ježíš: „Já tam
mám církev.“ „Církev? Tam těch několik
chlapů, kteří sotva umí číst a psát? Pane,
a nepopletl sis to?“ „Saule, já tam mám
církev a ta ti řekne, co máš dělat.“ Ježíš
Kristus od Saula chtěl poslušnost bez
„ale“. Saul poslechl, šel do Damašku a čekal, koho za ním Pán Ježíš pošle.
Aby bylo možné udělat z rabína Saula
apoštola Pavla, tři roky s ním na poušti
pracoval Duch svatý. Bůh ti vymění kamenné srdce za masité, neboť z lidského
srdce pocházejí zlé myšlenky, pomluvy
atd. Ale když už ho budeš mít, pak začíná
tvrdá práce. Bůh začne na člověku pracovat, aby předělal jeho myšlení a chápání.
Vím, o čem mluvím. I v mém životě to
Bohu léta trvalo.
A pak půjdeme ke třetímu bodu: Duchem svatým naplněný křesťan. Do nitra
vám vložím nového Ducha. Co se narodilo
z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch.
(J 3,6)
Toto pak jsou ti, u nichž je zaseto do dobré
země: Ti slyší slovo, přijímají je a nesou úrodu třicetinásobnou i šedesátinásobnou i stonásobnou. (Mk 4,20)
Bůh dá nové srdce, nového Ducha
a tady zase množství křesťanů ustrne.
Když se podíváme do Písma, o křtu v Duchu svatém jako první hovoří Jan Křtitel,
když říká, že Ježíš Kristus bude křtít Duchem a ohněm. Jako druhý o tom hovoří
sám Pán Ježíš, když ve Skutcích 1,8 říká:
…ale přijmete moc (poprvé je použito slovo moc) Ducha svatého, který na vás přijde,
a budete mi svědky v Jeruzalémě (přeloženo do češtiny v rodině), v celém Judsku,
(přeloženo do češtiny v celém sboru),
v Samaří (v okolí), a pak až do nejzazšího
konce světa.
Přijmete moc Ducha svatého a budete svědky. Mnozí budeme tvrdit, jak
veliká to byla moc, když se nás tenkrát
Bůh dotkl. Někdy bychom potřebovali
tu odvážnou sestru, která v jednom sbo-
O křtu v Duchu svatém hovořím dnes
ru v Americe v modlitbě řekla na adresu
bratra, který příliš často chodil dopředu okrajově, protože v příštích dnech se mu
na výzvu: „Pane Ježíši, prosím tě, nic mu budu hodně věnovat. Dále Bible píše:
nedávej, vždyť on je děravý. Z něho tvé Když nastal den letnic, byli všichni shromážpožehnání hned vyteče.“ A jak to vypa- děni na jednom místě. Náhle se strhl hukot
dá s námi? Máme jenom to „Tam jsem z nebe, jako když se žene prudký vichr, a naprožil… ó, to bylo tak mocné, když se mě plnil celý dům, kde byli. (Sk 2,1–2) Od chvíten bratr dotkl… a když jsem byl na té le, kdy mi Duch svatý zjevil, o čem mám
a oné konferenci…“ A je to mocné i dnes? kázat, jsem se velmi modlil, aby toto souMoc, kterou přijmeme, nemáme pro vy- středění bylo místem, kde sestoupí Duch
právění o velkých zážitcích. Mohou být, svatý. Byl jsem toho několikrát svědkem
ale jako průvodní jev. To hlavní je: Bude- a mé srdce po tom velmi touží. Ještě
o tom budu mluvit v dalších dnech. Co
te mi svědky.
7
Duchovní soustředění 2010
ŽIVOT V KRISTU
8
Sobotní
uzdravení
V
bylo výsledkem toho, že Duch svatý sestoupil? Výsledkem bylo to, co čteme ve
Skutcích 2,12–14: Žasli a v rozpacích říkali
jeden druhému: „Co to má znamenat?“ Ale
jiní říkali s posměškem: „Jsou opilí!“ Tu vystoupil Petr spolu s jedenácti, pozvedl hlas
a oslovil je. Lidi, jak tu sedíme, týká se to
i nás. Nejzranitelnější jsme, když nás začnou zesměšňovat. Toho se všichni bojí.
Jen nebýt zesměšněn, posmíván. A lidé
byli udiveni, ale posměvači zabrali. Jaká
byla odpověď těch, kteří to prožili? Petr
se postavil a začal hovořit. Jestli se nás
tu Bůh skutečně dotkne, nebude důležité,
zda se to místo zatřese nebo ne, ale to, co
to s námi udělá, až se vrátíme domů, do
normálních dnů.
Teď se dostávám k čtvrtému bodu
Ezechiele: V moci Ducha svatého žijící křesťan. Ezechiel: Pak budete sídlit
v zemi.
Pán Ježíš říká Nikodémovi: Vítr vane,
kam chce, jeho zvuk slyšíš, ale nevíš, odkud
přichází a kam směřuje. Tak je to s každým,
kdo se narodil z Ducha. (J 3,8) Křesťan, narozený z Ducha, začne žít a chodit s Bohem v praktickém životě. Bůh má právo
kdykoli mě zastavit, přesměrovat, mluvit
a já tam nevkládám žádné ale. Řeknu vám
jeden osobní příklad z posledních dnů.
Když se mě lidé ptají, jak se cítím, odpověděl bych: Velmi dobře. Velmi mlád. Až
na to, že mé tělo mi každé ráno dokazuje,
že to není pravda. Co kdysi bylo hračkou,
dnes je problémem. Kdysi jsem tvrdíval,
že noc je na cestování a den na práci, že
škoda tratit čas tím, že budu přes den
cestovat. Dnes už to dávno není pravda.
Letos na Letnice mě pozvali na celosvětové modlitby, které se konaly v Praze. Vyžádal jsem si čas na modlitbu, volal jsem k Bohu, radil jsem se s bratrem
biskupem a oba mi doporučili tam jet.
Z programu modliteb jsem se dozvěděl,
že se budu modlit čtyři minuty, dvakrát
po dvou minutách. A proto mám jet do
Prahy? „Otče, a ty tam nemáš jiné? Přece tam je tolik velikánů. Vždyť to je přece jedno, kdo se bude modlit.“ A On mi
říká: „To není jedno. Já tam potřebuji
tebe.“ „Otče, ty víš, jak jsem slabý.“ Odpověď zněla: „Já ti pomohu.“ Ještě v autě
jsem se ptal: „Pane, opravdu to děláš pro
čtyři minuty?“ A On mi říká: „Ale já tě
tam potřebuji. Když mi vydáš svá ústa na
ty čtyři minuty, já si z toho už něco udělám, neboj se.“
Bůh věděl, co dělá. V Betlémské kapli
všechno běželo podle programu, modlil
jsem se a po modlitbě jsme odjeli domů.
Nevím, kdy naposled jsem prožíval tak velikou Boží blízkost jako toho dne v autě
na zpáteční cestě. Bůh mi dal velmi jasně
najevo, že si cení to, že jsem jel pro ty čtyři minuty. Vítr vane, kde chce.
Nemusím vědět proč. Nemusím znát
Boží záměry. Potřebuji jenom poslechnout, říci: „Ano, Otče.“ Chodit s Duchem
svatým znamená mít stálý kontakt s ním,
znamená mít stálé spojení. Na rozdíl od
nás má pokrytou celou zeměkouli. Před
jeho signálem se neskryješ. Jen měj svůj
mobil stále zapnutý.
Pak budete sídlit v zemi. Jak vypadá
země zaslíbená? Země, kterou přicházíš obsadit, není totiž jako země egyptská, z níž jste
vyšli, kterou jsi oséval semenem a zavlažoval
šlapáním čerpadla jako zelinářskou zahradu.
Země, do níž táhnete a kterou máte obsadit,
je země hor a plání. Pije vodu z nebeského
deště. Je to země, o niž Hospodin, tvůj Bůh,
pečuje. Oči Hospodina, tvého Boha, jsou na
ni neustále upřeny, od začátku roku až do
konce. (Dt 11,10–12) Život, do kterého tě
chce Bůh uvést, život, do kterého tě vede,
má sice hory a údolí, budeš prožívat různé boje a zápasy, ale je to země, nad kterou bdí Hospodin, tvůj Bůh. Jsem mu
vděčný, že můj Bůh je na trůnu, a proto
má vše pod kontrolou.
sobotu 3. července jsme jeli
celá rodina na týdenní duchovní soustředění Apoštolské církve na Dlouhých Stráních v Jeseníkách.
Dopoledne před odjezdem bylo nepříjemné vedro, a přesto naše Eliška řekla, že je jí zima. Dostala teplotu. Bojovala jsem, jestli vůbec máme odjet,
ale cítila jsem, že to je útok od zlého,
abychom tam nejeli, protože nám tam
Pán chce požehnat. Tak jsme vyrazili.
Díky Bohu za klimatizaci v autě! Elišce bylo i tak zle, při příjezdu na hotel
měla 39°C. To nám ta dovolená teda
pěkně začíná! Tom s Honzíčkem šli
jezdit na čtyřkolkách a já jsem musela zůstat na pokoji s nemocným dítětem. Co když bude mít horečky celý
týden? Už to tak víckrát bylo! To bych
nešla na žádné kázání, bude tu sloužit
tři večery biskup církve Martin Moldan a čtyři večery emeritní biskup Rudek Bubik... Já jsem se tak těšila na
duchovní občerstvení... Tolik úsilí mě
stálo vše sbalit... Tolik peněz jsme zaplatili...
„Musíme se Elinko modlit a prosit
Pána Ježíše, ať tě uzdraví. Víš co, nejdřív ti přečtu z Bible o uzdraveních.
Dnes je sobota. Přečtu ti o uzdraveních v sobotu.“ Obě nás ta myšlenka
nadchla. V Lukášově evangeliu jsem
našla rovnou tři příběhy o uzdravení v sobotu – uzdravení „suché“ ruky
(L 6,6), uzdravení 18 let sehnuté ženy
(L 13,10) a uzdravení člověka stiženého vodnatelností (L 14,1). Pak jsem jí
ještě četla o vzkříšení dcerušky Jairovy a uzdravení slepého u Jericha. Naplnila nás víra a modlily jsme se, aby
Pán Ježíš uzdravil i dcerušku Salamonovu. 
Večer před spaním jsem přijala
ve víře verš: „Bohu pak chvála, který
vždycky dává nám vítězství v Kristu.“
(2K 2,14 kralický překlad). Opravdu
mě naplnila víra v naplnění tohoto
slova. Vnímala jsem Boží moc, když
jsem ten verš nad Eliškou promlouvala. Říkala jsem to pořád dokola, až
usnula. Druhý den se probudila úplně
bez teploty! Mohla jít na besídku, odpoledne si hrát na čerstvém vzduchu
a celý týden se radovat s dalšími malými křesťánky. 
Pán Ježíš je živý a mocný a vykonal
další UZDRAVENÍ V SOBOTU!
Jemu buď sláva!
Veronika Salamonová, AC Olomouc
Jednou v zimě jsme byli v Hustopečích.
Nenávidím sníh, i když je jen na obrázku,
a hlavně když mám cestovat. Dálnice byla
tehdy neuklizená, mokrý sníh, hrozně to
klouzalo. A já mám jet domů z Hustopečí. Vjeli jsme na dálnici a bylo zle. Třicet,
čtyřicet maximum a auto jezdilo, kudy
chtělo a ne kudy chtěl řidič. Modlil jsem
se: „Pane, proč? Copak to nemohlo počkat několik hodin, než bych dojel v suchu domů?“ Ale On mi chtěl něco ukázat
a řekl mi: „A já ti teď ukážu, co dokážu.
Podívej se na hodiny. Domů dojedete bez
jediného problému, až na tu poslední zatáčku na Červenkách, a průměrnou rychlost budete mít sto kilometrů za hodinu.“
A my jeli sotva třicet a teď tomu uvěř.
A tam jsem pochopil, kým On je. Za chvíli se sníh ztratil a my jsme se rozjeli. Když
jsem doma sečetl průměrnou rychlost,
byla něco přes 101 km za hodinu. A jen
v jedné zatáčce nám trochu sklouzlo
kolo na štěrku. Bůh nepotřebuje, aby anděl hlídal každou zatáčku, On ví předem.
Hospodin je můj Bůh. A On bdí nad
touto zemí. On bdí nad životem. Je to
však život, kde jsou hory a údolí. Občas
procházíš údolím stínu smrti, kde ďábel
útočí, ale ty víš, že On je s tebou. Takový
je život v zaslíbené zemi.
V listu Židům se píše: Tak má Boží lid
pravý sobotní odpočinek teprve před sebou.
Neboť kdo vejde do Božího odpočinutí, odpočine od svého díla (Žd 4,9–10) Tady není
řeč o nebi, ale už o této zemi. My máme
vejít do nové země a žít v ní v odpočinutí
od své práce. To znamená: Já mu sloužím,
mému tělu se to ne vždy líbí, ale On mě
chce uvést do odpočinutí, abych odpočinul v něm.
A na závěr bych chtěl ještě přečíst několik slov z listu Židům: A tak usilujme,
abychom vešli do toho odpočinutí a nikdo pro
neposlušnost nepadl jako ti na poušti. Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než jakýkoli
dvousečný meč; (Žd 4,11–12) A Petr hovoří
v 1P 2,9: Vy však jste ‚rod vyvolený, královské
kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu‘,…
Haleluja, amen, to je úžasné.
Proč to udělal? …abyste hlásali mocné
skutky toho, kdo vás povolal ze tmy do svého
podivuhodného světla. Cílem není, aby ses
vyžíval na různých konferencích a prožíval já nevím, co všechno, ale abys hlásal
mocné skutky toho, který tě poslal. A jak
k nim se dostaneš? Začni žít v té zaslíbené zemi a On tě začne vést. A On vesměs
učí tím způsobem, jako mě, když jsem jel
z Hustopečí.
všech vašich hnusných model. (Ez 36,25) Přijal jsi Ježíše Krista jako svého Spasitele?
Je už tvé jméno zapsáno v Knize života?
Druhý bod:
A dám vám nové srdce a do nitra vám
vložím nového ducha. Odstraním z vašeho
těla srdce kamenné a dám vám srdce z masa.
(Ez 36,26) Zjistíš, že Bůh má moc změnit
tvé myšlení a tvůj charakter.
Třetí bod:
Vložím vám do nitra svého ducha; učiním, že se budete řídit mými nařízeními,
zachovávat moje řády a jednat podle nich.
(Ez 36,27)
Budeš žít v moci jeho Ducha svatého,
tato moc se bude projevovat a ty půjdeš
od vítězství k vítězství.
A poslední, čtvrtý bod:
Pak budete sídlit v zemi, kterou jsem dal
vašim otcům, budete mým lidem a já vám
budu Bohem. (Ez 36,28)
(upraveno a kráceno)
Zvukové záznamy všech kázání z letošního Duchovního soustředění na Dlouhých stráních je možné stáhnout z webových stránek brněnského sboru Apoštolské
církve na adrese: http://www.ac-brno.org/
Očima slovenských sourozenců
Z
a poslednú dobu sa v mojom živo- v našom zbore v Martine spontánne rozte začalo meniť veľa okolností. Síce biehajú mládežnícke modlitby a ľudia sa
všetko to boli zmeny dlho očaká- pýtajú čo môžu robiť. Keď sme sa začali
vané a veci, na ktoré ma Pán dopredu rozprávať o tom, že sa potrebujeme spoupozornil, že sa stanú, predsa však do- lu viac modliť a zistili sme, že všetci tústatočne náročné na zachovanie si správ- žime po tom istom – aby tie rieky mohli
neho postoja. Jednoducho povedané, prúdiť, a aby sme ten oheň v nás neuhabojovala som o prežitie – aj fyzické a ná- sili, prvá reakcia viacerých bola: „A to len
sledne aj duchovné. Vedela som, že sa jedenkrát za týždeň?“ Nuž, neviem, do
dostávam blízko ku kresťanskej vlažnosti čoho to prerastie, ale začiatok je dobrý!
a vôbec som s tým nebola spokojná. Keď
(Aj teraz, keď píšem tieto riadky, sedím na
som sa dozvedela o duchovnom sústre- sekretariáte riaditeľa jednej strednej školy,
dení a tom, že sa tam chystajú niektorí okolo mňa lietajú triesky, na stole mám (vraj
z mojich blízkych, bolo to 14. 5., čiže deň svoju) výplatnú pásku a v mysli tri obrovské
pred posledným termínom prihlásenia. otázniky o prežitie, jeden človek podáva reNeváhala som, nič som nepotrebovala zignáciu, druhý, ktorý už dlhé roky nevie pre
viac ako sa týždeň „duchovne sústrediť“, mňa nájsť vhodné meno, nastupuje na jeho
a to i napriek tomu, že som nemala vyba- miesto – a to bude môj nový šéf. Ovzdušie je
venú dovolenku a mala len 14 € na účte, napäté tak, že by sa dala vyrábať elektrina,
a aj to požičaných. Urobila som krok vie- a do toho vrieska nejaký popový spevák z ráry, a môžem povedať, že sa oplatilo! Nie dia.. A ja mám pokoj vo svojom vnútri, raje možné zhrnúť celý týždeň do pár viet, dosť zo spasenia a v hlave mi znejú zasľúbekaždá chvíľka bola nabitá prítomnosťou nia do najbližších dní. Snažím sa rátať Božie
Ducha Svätého, stáli sme v prúdoch živej dobrodenia, nezabudnúť ani na jedno z nich,
vody, zdieľali obecenstvo Tela Kristovho, a ísť ďalej, hlbšie, a bližšie k Trónu. O všetko
boli vyučovaní služobníkmi pomazaný- ostatné sa On až doposiaľ vždy staral. Jemi k tomu, aby viedli Jeho ľud, boli sme žiš Kristus je tá Cesta, cesta z tohto sveta do
okopávaní, orezávaní, prihnojovaní a po- sveta budúceho.. týmto sa moja zmluva zalievaní, a preto musím vytiahnuť len to čala, a dnes som zase o jednu zákrutu bližšie
najdôležitejšie. Boh počul moju modlit- k cieľu.)
bu, a Duch Svätý odpovedal na môj smäd.
Slávka
Aj skrze prorockú službu emeritného biskupa R. Bubika a pastora P. Bubika mi
mojom živote nastalo obdobie,
Pán pripomenul Jeho zmluvu, konkrétne
kedy som zrazu nevedel ako ďaveci, ktoré som Bohu sľúbila, a tiež zalej. Nebolo to preto, že by neboli
sľúbenia, ktoré mi dal On. Boh od svojej možnosti, ale práve naopak, naskytli sa
zmluvy neodstupuje! A i keď sa v niekto- mi viaceré alternatívy a ja som sa neverých oblastiach akoby 6 rokov nič nedia- del rozhodnúť ako ďalej, resp. som sa bál
lo, On nezabudol ani na jedno zo svojich urobiť ďalší krok. Posledné obdobie bolo
zasľúbení a veci sa začali meniť. Pán nie- ťažšie aj vďaka množstvu ďalších okollen povoláva, ale aj uschopňuje.
ností, ktoré na mňa silno vplývali. JedPredsa však asi to najpovzbudzujúcej- nou z nich bola možnosť ísť študovať na
Na závěr se podívejme ještě jednou na šie je, že všetci, ktorí sme tam boli, sme biblickú školu.
Boží plán.
prežili nové povolanie a zmocnenie do
V októbri tohto roku tomu budú tri
První bod:
služby. Uhlíky sa dávajú dokopy a začí- roky, čo u nás v zbore kázal emeritný bisPokropím vás čistou vodou a budete očiště- na horieť oheň. Jedným z konkrétnych kup Rudko Bubik a ja som prijal povolani; očistím vás ode všech vašich nečistot a ode výsledkov je, že po návrate domov sa nie do služby. Tento rok som sa rozhodol,
Duchovní soustředění 2010
Ročník 22, září 2010
V
9
Duchovní soustředění 2010
ŽIVOT V KRISTU
10
že chcem ísť študovať na biblickú školu
v Kanade. Posielal som množstvo dokumentov a potrebných informácií a už
chýbalo len urobiť skúšku z angličtiny.
Moja túžba ísť bola silná, no nevedel som
celkom jasne, či to je aj vôľa Pánova. Preto som prosil o Jeho vedenie a vedel som,
že On mi môže dvere kedykoľvek zavrieť,
čo sa aj stalo, pretože skúšku som neurobil. Ďalšou alternatívou bola biblická
škola v Kolíne, (bola to alternatíva, nie
zadné dvierka ). Na duchovné sústredenie som išiel s očakávaním, že dostanem odpoveď.
Hneď na začiatku pobytu, na jedných
poobedňajších modlitbách, brat Rudko vnímal, že v miestnosti je niekto, kto
chce slúžiť Bohu, ale nevie, ako ďalej a už
nevládze. Srdce sa mi rozbúchalo, pretože som vedel, že je to o mne. No jedna
sestra bola rýchlejšia a predbehla ma a ja
som ostal stáť a potom som sa už neodvážil, pretože ma zastavila myšlienka,
ako to všetko bratovi Rudkovi vysvetlím,
keď sa bude pýtať: „Jaká je tvá prosba?“
Takže som premárnil svoju príležitosť.
Ďalšie dni som sa s tým nevedel zmieriť.
Videl som okolo seba ľudí, ktorých Boh
menil, šťastné tváre, zodpovedané otázky, a každý deň niekto hovoril o biblickej škole. Tak v stredu alebo vo štvrtok
(neviem presne), som dal hanbu stranou
a vyskočil som, keď dal brat Rudko Bubik
na svojich modlitbách výzvu a vysvetlil
som mu, o čo ide. Čakal som, že bude
mať pre mňa nejaké prorocké slovo, alebo že mu Pán niečo zjaví, no on na mňa
položil ruky a pomodlil sa a nič viac nenasledovalo. No v tej modlitbe povedal:
„Pane, Ty ho voláš do služby, do které se
mu taaaak velmi nechce.“ A ja som bol
zmätený, pretože v mojom srdci je veľká
túžba po službe. Potom neskôr za mnou
pribehli aj niektorí z nášho zboru, že sa
tešia na moje svedectvo. (Oni mali moju
otázku zodpovedanú skôr ako ja ). No
ja som si v duchu hovoril, že nemám čo
povedať, veď neprežívam nič zvláštne.
Zlom nastal vo štvrtok večer, keď brat
R.B. kázal o Duchu Svätom a dal výzvu.
Ja som túžil po novom naplnení. Vyšiel
som dopredu, jeden brat sa za mňa pomodlil a ja som zasa nič zvláštne neprežil. Keď som sa vrátil na miesto, tak som
v tichosti rozmýšľal. Keď som videl ako
Duch Svätý pracuje, ako sú ľudia krstený v Duchu Svätom a prežívajú nádherné chvíle, v duchu som si hovoril, že ja
som niečo také neprežil. Moje obrátenie
nebolo veľmi emotívne a krst v Duchu
Svätom taktiež prebehol bez nejakých extrémnych prejavov.
No zrazu som vnímal, ako mi Pán
hovorí, že pocity ma nezmenia, že jedine On ma zmení a že sa mám spolu te-
šiť so svojimi bratmi a sestrami, ktorým som, že sa začnem hneď modliť v nových
sa teraz menia životy. Zahanbil som sa jazykoch – nič neprišlo. Stačilo však iba
a uvedomil som si, že som vyšiel dopre- zostať trpezlivým a veriť. Nasledujúci vedu, lebo som chcel mať viac prežitok ako čer, tj. v piatok, som si na vlastné prekvaodpoveď. Zrazu som vedel aj odpoveď na penie všimol, že už sa nemodlím mne
svoju otázku. Potreboval som byť k sebe známou rečou. Boh je suverénny. Je oriúprimný a prehodnotiť, že to, do čoho sa ginálny. Jeho vôľa je zvrchovaná. Nedikmi najmenej chce, je zostať a slúžiť na tujme Bohu čo, kedy a ako. Dôverujme
Slovensku – aj bez biblickej školy. Celý mu.
týždeň som vlastne bojoval s Bohom,
D.K.
lebo niekde hlboko som vnímal, že Jeho
odpoveď je NIE, ale snažil som sa Mu vy„Vzhůru! Všichni, kdo žízníte, pojďte k vosvetliť, že ako to môže byť zlé, keď každý dám, i ten, kdo peníze nemá. Pojďte, kupujte
na duchovnom sústredení hovorí, aké je a jezte, pojďte a kupujte bez peněz a bez pladobré ísť na biblickú školu. Bolo pre mňa cení víno a mléko!“ (Iz 55,1)
ťažké si to priznať, ale Pán mi dal odpoveď. Skrze jednoduchú modlitbu mi Pán
ž niekoľko mesiacov som túžil byť
potvrdil, čo som niekde hlboko vo vnútri
pokrstený Duchom Svätým. Tevnímal, no nechcel som si to priznať.
raz si myslím, (keďže ma Pán zaĎakujem Bohu za to, že je tak trpezlivý chránil iba nedávno), že prekážkou mojej
a že mi ukázal, čo je Jeho vôľa. Verím, že viere boli myšlienky typu: „ešte je skoro“,
mi dá silu ju naplniť a aj keď nebudem „nie si dosť hodný“, „nie si dosť svätý“.
na biblickej škole, budem v škole Ducha Na sústredenie som išiel s nádejou, že
Svätého.
sa priblížim k Bohu, ale On moje očaĽudo Grega zo Slovenska kávania prekonal. Vo štvrtok podvečer
bolo kázané slovo akoby úplne pre mňa.
„...Proste a bude vám dáno; hledejte a naouto cestou chcem poďakovať Bohu leznete; tlučte a bude vám otevřeno...“
za to, čo vykonal počas uplynulého a „...čím spíše dá Ducha svatého těm, kdo
„Duchovního soustředění“. Nešiel ho prosí.“ (Lukáš 11,9–13) Aj keď som posom naň ktovieako radostne a odhodla- znal tieto verše, v ten večer ma zasiahli
ne (vlastne som bol celkom znechutený ako nikdy predtým a všetky pochybnosti
zo života bez moci...), ale jasne som ve- boli v okamihu preč. Pri výzve k modlitdel, že nechcem, aby toto bola iba ďal- bám som vedel, že stačí, aby som si po
šia konferencia, ktorá sa napokon zmení tento dar prišiel. Vpredu sa za mňa modv dovolenku. Počas celého týždňa ma Pán lili pastor s manželkou a neprestali, až
postupne učil, volal k sebe a premieňal kým mi nepomohli prekonať všetky moje
ma, až napokon vo štvrtok, po mnohých predstavy o tom, ako má taký krst prerokoch od môjho znovuzrodenia, ma po- biehať (typu: „niekto mi klepne kladivom
krstil svojím Svätým Duchom. Chcel by po hlave a budem vedieť, že toto je ono“),
som všetkých čitateľov povzbudiť: áno, a kým som neprehovoril aspoň niekoľko
Boh naozaj počuje a skutočne odpove- slov v nových jazykoch. Vtedy som si uvedá na volanie úprimného srdca. Nie vždy domil, že som dostal to, o čo som protak, ako by sme si to predstavovali, ale sil, že som klopal a bolo mi otvorené a že
naše predstavy sú v Jeho diele bezpred- Duch Svätý naozaj bude vyliaty na každé
metné. Čakal som zvláštny pocit pri krste telo – aj na to moje.
R.H.
Duchom Svätým, ale nič neprišlo. Čakal
U
T
Ročník 22, září 2010
Dům modlitby pro všechny
národy v Jeruzalémě
k pronajmutí, a tak si ho pastor pronajal.
Už přes dvacet let v něm sídlí organizace
Domu modlitby, zatímco všechny ostatní
křesťanské organizace, které vznikly asi
před dvaceti a více lety včetně křesťanské
Seminář Aleny Krausové
ambasády, se už několikrát stěhovaly. My
dům nemůžeme koupit, protože z hledissem misionářkou v Jeruzalémském „pochody kolem Jericha“, kdy přijížděli ka Arabů se na arabské půdě nedá koupit
domě modlitby pro všechny národy, do Moskvy z USA a západní Evropy pro- žádný majetek, můžeme si ho jenom prokterý se nachází na Olivové hoře ve roci a přímluvci a konali tam na Rudém najmout. Oni by prodej domu ve východvýchodní části Jeruzaléma obývané mus- náměstí a kolem Kremlu duchovní boj za ním Jeruzalému považovali za zradu a to
se trestá smrtí podle práva šaríja. Právě
limy. Takže žijeme v muslimské komuni- pád železné opony.
tě, nedaleko místa, kde Pán Ježíš vystouDům modlitby, jehož jsem součástí, je po mém příchodu na Olivovou horu se
pil na nebesa. Duchovním cílem a vizí organizací, ale současně i mesiánskou taková tragická událost stala. Jeden Arab
jeruzalémského Domu pro všechny ná- církví smíření a komunitou, kde nás žije prodal svůj dům s několika byty ortodoxrody je příprava cesty pro druhý příchod průměrně mezi 20 až 40 lidmi. Jsou mezi ním židům. Do týdne ho chytli muslimoPána Ježíše Krista prostřednictvím modliteb, duchovní stráže, duchovního boje,
uctívání, vyvyšování Božího jména, půstů a všeho, co nám Boží Duch svěřil jako
strategii pro to, abychom duchovně stáli za církví v jednotlivých národech. Jako
strážci na hradbách trávíme denně hodiny na stráži v modlitbách a v uctívání, naslouchání Božímu hlasu. To, co duchovně uvidíme, co nám Bůh zjevuje a vkládá
do srdce, předáváme dál církvím.
Návrat Židů
Jeruzalém je ohnisko, kde dochází
k nejsilnějšímu duchovnímu střetu, protože Izrael jako Boží vyvolený národ je
středem Božího zájmu a zároveň místem
tří náboženství, křesťanství, judaismu
a islámu. Mocnosti, které stojí za falešným náboženstvím islámu se tam střetávají s Božím duchem a s Božími plány,
které souvisí s místem Izraele v Božím
plánu spasení a s jeho použitelností jako
národa pro závěrečnou dobu, ve které žijeme. Věřím, že jako Kristova církev rozpoznáváte, a Duch svatý to dává na vědomí po celém světě, že žijeme v poslední
době. Naplňují se znamení poslední doby,
tak jak nám je Pán Ježíš řekl, a některá
z těchto znamení se týkají právě Izraele.
Jedním z nich je to, že Bůh slíbil, že na
konci věku bude izraelský národ, který
byl po dva tisíce let rozptýlený ve světě,
shromažďovat do své země. Což i dělá,
říká se tomu hebrejsky alija – to znamená návrat. Skutečně jsme svědky toho, že
od konce 19. a potom zejména v průběhu 20. století došlo k mohutnému pohybu Židů z různých koutů světa, nejvíce to
bylo ve 20. století z rusky mluvících národů z oblastí bývalého Sovětského svazu,
protože Bůh pohnul komunistickým systémem a nechal ho padnout. Z prorockého hlediska se to jeví tak, že Pán Bůh
to udělal proto, aby vyvedl svůj židovský
lid, aby mu umožnil návrat do zaslíbené
země, protože komunistický systém Židům emigraci nedovoloval. Vím o tom,
že než se to stalo, konaly se mnohé tzv.
Izrael
J
vé v Jordánsku, kde se chtěl ukrýt, mučili
ho, jak mi osobně vyprávěla jedna moje
známá, a pak ho zabili. Byl to otec mnoha dětí.
Náš vedoucí pastor jednou vyprávěl,
jak se majitel „našeho“ domu jednoho
Historie
Náš pastor založil Dům modlitby před dne rozhodl, že by dům rád použil znovíce než dvaceti lety. Přišel do Jeruzalé- vu pro rodinné účely. Chtěl dům vrátit
ma sám, z Božího povolání na slovo, aby a upozornil na to vedoucího. Celý Dům
stál na hradbách Jeruzaléma jako strážce. modlitby se modlil a majitel prožil ve
Nejdřív si myslel, že Dům modlitby založí snu Boží navštívení. Přestože je to musněkde v západním Jeruzalémě, v židovské lim, věděl, že to byl Bůh, kdo mu řekl, že
oblasti, ale při jedné procházce na Oli- dům bude sloužit Božím účelům. Majivovou horu mu přišli do cesty lidé, kteří tel přišel k vedoucímu a řekl mu: „Budeš
mu řekli: „Tenhle dům je k pronajmutí.“ tady dál, protože já vím od Boha, že mu
A on prožil od Boha, že to je to místo. to má patřit.“ Takže doteď jsme na OlivoDům byl původně postaven pro nějakou vé hoře. Vlastně je to taková předsunutá
velmi bohatou arabskou vládní rodinu bojová pozice, protože žijeme mezi musz Jordánska. Po rozpadu rodiny byl dům limy a všude kolem nás je velice hustá
námi svobodní i ženatí, někdy i rodiny
s dětmi, a žijeme přímo v domě modlitby
nebo v pronajatých bytech vzdálených do
pěti minut, takže jsme všichni pohromadě.
11
Izrael
ŽIVOT V KRISTU
12
duchovní temnota. Je to i psychicky ná- někdo stojí před Bohem v nějaké oblasročné, protože pětkrát denně se z mešit ti. A současně se dějí nepřetržité chvály
ozývají hlasy muezzinů. Ze začátku mi to a uctívání. To zásadně proměňuje dupřipadalo trošku takové orientální a za- chovní atmosféru. Duchovní atmosféra
jímavé, ale čím déle jsem stála ve stráži, je vyčištěná, a pak se začnou dít Boží věci.
tím více jsem si začínala uvědomovat, jak Nebe se spojí se zemí, Bůh mluví a jedná.
je to duchovně velmi nepříjemné, proto- Je to rozdíl oproti běžnému křesťanskéže tím se vlastně vyhlašuje do duchovní- mu životu. Nevím, jak to v církvi vypadá
ho ovzduší ta lež, že Alláh je jediný Bůh s modlitebním životem celkově, ale když
a Mohamed je jeho prorok, a pořád je to vezmu podle vlastního sboru, tak je
tím celé ovzduší prosycené. To je součást to nedostatečné. Když se ale modlitební
stráž odehrává nepřetržitě, Bůh má příleatmosféry, ve které stojíme na stráži.
žitost mluvit. Má příležitost zjevovat věci
skryté, které při běžném životě, kdy ne24 hodinová modlitební stráž
Hlavním cílem a prioritou naší služby máme dostatečné nasazení k tomu, abyje držet 24hodinovou stráž, která má vzor chom intenzivně a vytrvale hledali Boží
ve stráži moravských bratří. Moravští tvář, nemáme šanci slyšet a přijímat.
V domě modlitby také přijímáme urbratři poté, co v Herrnhutu činili pokání
a byl na ně vylit Duch svatý, byli pokřtěni čitou duchovní strategii pro modlitby
Duchem svatým a založili duchovní stráž. za národy. Stojíme ve stráži pravidelně.
Byla to stráž chvály, uctívání a modliteb Když to spočítáte za několik let, jsou to
a trvala 120 let. Z této stráže pak vzešla už stovky, tisíce hodin. V naší vizi je celý
první protestantská misie, která zasáhla svět rozdělený do dvanácti úseků podvšechny kontinenty světa. Je to duchov- le dvanácti směrů, do kterých bylo před
ně-historický předpoklad v tom smyslu, 2000 lety vyneseno dvanácti apoštoly
že se opět bude dít to, co už Duch svatý evangelium. To jsou směry, kudy skutečtu a tam v historii dělal. Souvisí to s Bo- ně vyšli, je to historicky doloženo. Takžím zaslíbením, že v poslední době zno- že stojíme ve dvanácti branách, my tomu
vu vybuduje Davidův stánek. David usta- říkáme brány, ale můžeme si to předstanovil nepřetržitou duchovní stráž, která vit jako duchovní cesty ve směrech k náuctívala Boha Izraele a trvale připomína- rodům, kudy bylo vyneseno evangelium.
Jeruzalém je uprostřed jako hlavní měsla jeho vládu.
Smyslem duchovní stráže je totiž trvale to z hlediska dějin spásy národů, hlavní
vyhlašovat do duchovního ovzduší Boží město světa z duchovního hlediska. Kažjméno, Boží kralování, vítězství Pána Je- dé dvě hodiny se stráž střídá a minimálně
žíše Krista, bez přestání uctívat, chvá- tam musíme stát dva. Často máme také
lit a vyvyšovat Boží jméno. Spolu s tím hosty, tehdy je stráž početnější. Prakticjdou ruku v ruce nepřetržité modlitby ky ji držíme 24 hodin denně a je hlavní
Božího lidu. Víte, že když si oddělíte ně- prioritou Domu modlitby pro všechny
jaký čas pro Pána, a třeba do toho vstou- národy.
Z Boží milosti a z Božího povolápíte i s půstem a máte takové duchovní
osobní soustředění, nějak se to odrazí na ní jsme tam shromážděni lidé z mnoha
vašem duchovním životě, něco se stane. koutů země, ze všech možných kontinenMožná prožijete průlom v nějaké oblas- tů a národů, mluví se tam řadou jazyků.
ti, kde jste při běžném nasazení nemoh- Hlavním dorozumívacím jazykem je anli zvítězit. A teď si takové duchovní na- gličtina a ruština, ale jednotlivé skupisazení představte 24 hodin denně bez ny, jako třeba Indové, Číňané, Afričané
přestávky desítky let. Nastavení, kdy je se mezi sebou občas dorozumívají svýtrvale někdo na modlitbě, kdy ustavičně mi jazyky. Každé dvě hodiny se strážco-
vé vystřídají v jednotlivých branách, za
24 hodin takto pokrýváme celý svět modlitbami a vzýváním Božího jména nad
jednotlivými národy. Není to tak, že bychom měli nějaký seznam a za dvě hodiny odmodlili všechny ty národy. Tak to
nefunguje. Koncepce stráží je taková, že
první hodinu hledáme Boží tvář, čteme
Slovo, chválíme, uctíváme, zpíváme, jsou
to takové prorocké chvály. Pokud možno
máme v každé bráně živé chvály. Pokud
je nemáme, pouštíme CD s chválami, přidáváme se ke chvalám na CD a přibližujeme se k Pánu.
Brány nesou názvy podle buďto ještě dodnes dochovaných jeruzalémských
bran, jako Nová brána, Lví brána, Damašská brána, Zlatá brána, která je uzavřená,
a další, anebo jsou to jednotlivé směry
ven z Jeruzaléma do jednotlivých národů a kontinentů, které jsou pojmenovány
třeba podle sídlišť nebo ulic, které vedou
z Jeruzaléma ven tím směrem.
Modlitební konvokace
Druhou prioritou Domu modlitby je
modlitební konvokace – svolání národů.
Mobilizujeme znovuzrozené křesťany
z celého světa, ze všech kontinentů, ze
všech národů, aby se jednou za rok na
čtrnáct dní shromáždili na určené místo
do Jeruzaléma na takové duchovní soustředění. Konvokace je jedinečná v tom,
že se jednou za rok sejdou duchovní zástupci jednotlivých národů a kontinentů nebo skupiny přímluvců a stojí v přímluvách a v duchovním boji za národy
a za Izrael. Proč se přimlouváme kromě
Izraele i za ostatní národy? Protože podmínkou spasení Izraele, jak se dočteme
ve slově Božím v 11. kapitole listu Římanům, je, že nejprve musí vejít plný počet
pohanů a potom bude spasen celý Izrael.
S námi, křesťany z pohanských národů,
Bůh jedná individuálně nebo ve skupinách, ale s Izraelem vždy jednal v historii a bude jednat i v závěru historie jako
s celým národem.
Pokračování na str. 17
Co ve Studijní bibli nenajdete
Zamyšlení a komentáře doplňující Studijní bibli s výkladovými poznámkami.
SKUTKY APOŠTOLSKÉ
Sk 5,1 ANANIÁŠ A SAFIRA.
Takové drobné provinění a takový trest?
Funguje to i dnes v církvi? To bych už měl
být asi taky mrtvý, protože jsem se určitě už
taky tak nějak podobně provinil.
Mnohé věci jsou napsány v Bibli pro
naše poučení. Pro nás je to banální přestupek, ale před Bohem strašná věc. Jednou
jsem položil svému nebeskému Otci otázku, proč je mu rebelie tak strašně odporná. A On mi odpověděl: „Podívej se kolem
sebe. Kolik bolestí, problémů je ať mezi lidmi nebo zvířaty, proč? Kvůli rebelii. Proto
ji nestrpím.“ Uvědomme si, že hřích proti
Duchu svatému je hříchem nejtěžším, neodpustitelným. A Petr tam říká: „Lhali jste
Duchu svatému.“ Kdyby na to křesťané více
dávali pozor. Z druhé strany, kdyby Bůh jednal dneska tak, jako tam, bylo by v našich
sborech hodně pohřbů. Lidé si někdy neuvědomují, co dělají, ale někdy důsledky bývají těžké a člověk si ani neuvědomuje proč.
Současně to byl učebnicový příklad. Bůh
je shovívavý, ale ne do nekonečna. A proto bychom měli být na tyto věci, které se
zejména díky francouzské revoluci tolik
rozbujely, daleko víc bdělí. Nedávno jsem
četl jeden článek, který mě dost zaujal. Je
z Japonska. Ďábel vždy a ve všem kopíruje Boha. A právě jedna odnož konfucianismu má učení, hodně v Japonsku rozšířené,
že rovni si mohou být jen přátelé. A jinak
v životě rovnost neexistuje, ať je to na kterékoli úrovni. Ve firmě, v rodině, ve společnosti i v duchovní oblasti. Neexistuje. Když
se člověk nad tím zamyslí, vidíme, že ďábel svými líbivými řečmi o svobodě se snaží
systém autorit křesťanům ukrást, ale mezi
svými lidmi ho naopak tvrdě prosazuje.
I zde se ten zlý snaží naplňovat to, co řekl,
jak píše Bible: „Budu jako Bůh.“ Čili je to
silný systém. Ale křesťané se ho vzdali. Takže proto je třeba na to dávat pozor. R.B.
Sk 5,29 BOHA JE TŘEBA POSLOUCHAT,
NE LIDI.
Kdy neposlouchat lidi ale Boha?
Jen tenkrát, když mi k tomu Bůh dá přímo příkaz. Tak jako Pán Ježíš řekl apoštolům: „Jděte, zvěstujte evangelium všemu
stvoření.“ To byl jasný příkaz. A proto oni
řekli: „My víc musíme poslouchat Boha.“
Ale všímejme si, že Pán Ježíš učedníky nikdy
neposílal proti Římanům a proti vládnoucí
moci, ale současně jim taky řekl: „Na stolci
Vítáme vaše komentáře, pro listopadové číslo zpracováváme listy Galatským, Efezským, Filipským, Koloským
a Tesalonickým.
Na adresu [email protected]
nám můžete do 10. října posílat mailem
buď svoje jednotlivé postřehy, nebo
s námi navázat pravidelnou spolupráci
širšího rozsahu.
Mojžíšově usedli farizeové.“ Je zajímavé, že
neřekl saduceové. „Cokoli vám řeknou, čiňte, ale na jejich život pozor.“ Čili tady nám
jasně ukazuje, že jsou tu systémy. Když za
mnou jezdili faráři a začali u mě hovořit
negativně o biskupech a papežovi, zastavil
jsem je a řekl jsem jim: „Já mohu, ale vy nesmíte. Vy tvrdíte, že vás tam Bůh postavil,
a v tom případě musíte papeže a biskupy
přijímat.“ To je zásada, kterou si musíme
uvědomit. R.B.
Sk 8,13 TU UVĚŘIL I SÁM ŠIMON.
Čteme zde, že tento čaroděj Šimon se
dal pokřtít, byl stále s Filipem a nevycházel
z úžasu. To, že ve skutečnosti Šimon vůbec
neučinil pokání, ale pouze obdivoval moc,
kterou viděl, poznáváme o několik veršů
dále, kde čteme, že si Šimon chtěl koupit
Ducha svatého za peníze. Vidíme tedy, že
Filip nepoznal, že Šimon neučinil pokání
a pokřtil ho. Nijak tímto nechci snižovat
požehnanou Filipovu službu, chci zde jen
ukázat na určitý princip. Ve Sk 21,8 je Filip dle překladu KMS nazván evangelistou
(EP kazatel evangelia). A jeho služba v Samaří svědčí o tom, že tuto služebnost skutečně zastával. Vidíme, že Filip určité dary
měl, ale jiné potřebné dary neměl, a k tomu,
aby se církev v Samaří zdravě rozvíjela dál,
bylo potřeba dalších služebností, uvedených v Ef 4,11. Vidíme, že teprve apoštol
Petr odhalil tento nedostatek Filipovy služby a rozpoznal Šimonovu neupřímnost. Vidíme, že aby dílo nebylo ohroženo následující činností Šimona, evangelista Filip
potřeboval práci předat apoštolům. Díky
Bohu, byl Filip natolik pokorný, že to udělal. Nenadouval se slovy: „Podívejte se, kolik
zázraků se stalo a kolik lidí se obrátilo, to je
mé dílo, já vás sem nepustím.“
Tak i dnes si evangelisté potřebují uvědomit, že i když jejich služba může být požehnaná podobně jako Filipova, stejně tak
jim ale určité podstatné věci scházejí, podobně jako Filipovi. Proč? Protože Bůh se
rozhodl, že církev není sbor supermanů,
ale tělo údů vzájemně se podpírajících (viz
Ef 4,16). Kéž by se tedy evangelisté nestavěli do role apoštolů a vedoucích církve,
kéž by dokázali přijmout autoritu apoštolů
a předat nově obrácené pastýřům a učitelům, podobně jako to udělal Filip. Kéž by si
evangelisté dokázali uvědomit, že potřebují církev k tomu, aby jim dílo neshořelo.
Církev potřebuje evangelisty a má jim
dát prostor ke službě a evangelisté potřebují
b církev, mají sloužit pod autoritou apoštolů
a mají umět včas předávat nově obráš
cené
pastýřům a učitelům. red.
c
Sk 8,14 POSLALI K NIM PETRA A JANA.
Neměli by se za křest Duchem svatým
modlit
jen apoštolové?
m
Toto je jedno z problematických míst,
k
které
jakoby nahrávaly katolické verzi, že
vkládat
v
ruce může jen biskup, ale z druhé
sstrany najdeme i místa, která hovoří jinak.
Ale zároveň jsem tvrdě proti, aby se modA
lil kde kdo. Takže tady je třeba hlídat vyváženost. Ne každý. A proto já osobně budu
tvrdit: Nedovolím, aby na mě vkládal ruce
kdekdo. A hlavně jsou-li to cizinci, které neznám. Tady je třeba být velmi opatrný. Ale
ohledně křtu v Duchu svatém se přikláním
k tomu, že by to měli být lidé, za nimiž stojí
ovoce života, lidé, kteří skutečně mají pomazání. Ale přímo apoštolové, tam pak dojde k hádanici, kdo je tím apoštolem a kdo
ne. R.B.
Sk 13,2 ODDĚLTE MI BARNABÁŠE
A SAULA K DÍLU, K NĚMUŽ JSEM JE POVOLAL.
Jde o povolání do apoštolského úřadu?
I toto může být pravdou. Protože někde
se to stát muselo. Ale ta práce s Pavlem trvala čtrnáct let. Už jsem několikrát řekl, že
přeprogramovat rabína na apoštola nebylo jednoduché. On musel být nejen tři roky
v Arábii, ale i v třetím nebi, aby šlo to staré
myšlení vyměnit. To není tak jednoduché.
A proto bychom si měli uvědomovat i tyto
věci. Když se mě ptají, jaké služebnosti vnímám u sebe, vnímám dvě: prorockou a apoštolskou. Ale u té apoštolské to nejspíš bylo
až v Argentině, když se mi Pán Ježíš ukázal.
Ukázal mi své rány, a pak mi řekl: „Pas mé
ovce.“ R.B.
Studijní materiál
Ročník 22, září 2010
Sk 15,29 ZDRŽUJTE SE VŠEHO, CO
BYLO OBĚTOVÁNO MODLÁM, TAKÉ
KRVE, PAK MASA ZVÍŘAT, KTERÁ NEBYLA ZBAVENA KRVE…
Jak to platí dnes pro nás? Mohu jít do vegetariánské restaurace, když tuším, že jídlo
pochází z farmy Buddhistů?
Mám rád játra, ale trošku krve z nich za
syrova vždycky vypláchnu – tam to prostě
nejde zbavit krve 100%, nesmím to jíst?
K otázce masa z farmy Buddhistů se řídím tím, co je napsáno v Písmu: Mějte
v ohavnosti i šat poskvrněný hříchem. Čili
pokud mám podezření, jdu od toho.
Zadruhé vegetariánství. Já toho masa až
tak moc nesním, někdy mi lidé říkají: „Když
jíš maso, tak máš v žaludku zdechlinu.“ Já
jsem jim odpověděl: „Když jsi vegetarián,
tak máš v žaludku hnůj.“ Nebudeme rozebírat, co kdo má v žaludku. Zůstanu u Písma. Bůh dal Noemu příkazem: „A jako zeleninu i maso jíst budeš.“ Že bych já až
tolik masa snědl, v porovnání s množstvím,
o kterém čtu ve Starém zákoně, to ne. Například když Abraham nachystal jídlo pro
své tři hosty, měli chleba z třiceti šesti kilo
mouky a jednoho býčka. Takový mladý býček váží sto padesát až dvě stě kilo, znám
to, protože jsem ho z krávy vytahoval, takže zhruba vím, co to znamená. Abych na
posezení snědl to, co třeba nabídl Samuel
Saulovi, celou kýtu i s tím, co je na ní, tak
to asi sotva. Já ani ne z králíka, natož z mladého býčka. S vegetariánstvím ale nechci
mít nic společného a to proto, že je to proti
tomuto Božímu rozkazu. Ale budu jíst přiměřeně.
Další věcí jsou játra. Nejen játry, ale veškerým masem procházela krev. Nechoďme
do extrémů. Když jsme měli jakoukoli zabíjačku, řešili jsme to tak, že krev se vypustila
do kanálu a hotovo. Pak se maso propralo
vodou a tím to končilo. A krvavá jelita jsem
13
ŽIVOT V KRISTU
Studijní materiál
tím pádem odmítl nejen jíst, ale i vyrábět.
Maximálně jsme dělali zabíjačku nekrvavou. R.B.
Sk 15,37–40 ROZDĚLENÍ KVŮLI JANU
MARKOVI.
Jak může vzniknout taková neshoda,
když jsou oba vedení jedním Duchem? Rozdělení v církvi je špatným svědectvím – podle lásky přece poznají křesťany.
Toto místo nám ukazuje, že ani tito lidé
nebyli svatí s kolečkem nad hlavou. Rozumím tomu tak, že oba dva byli vedeni Duchem, jenže každý měl jinou prioritu a nejspíš i jiné pomazání. Pavel jako apoštol
viděl něco jiného a Duch svatý ho vedl do
jiné věci. Všimněme si, že během cesty se
k Pavlovi připojili Timoteus, Lukáš, a další. Čili Bůh potřeboval Pavla bez Barnabáše.
První otázka: Modlili se oba dva, když Pavel
řekl Barnabášovi, ať jdou na druhou misijní
cestu? Měl mu to Pavel říct? Anebo to byla
síla zvyku? Barnabáš věděl, co byla jeho
služba. On vychoval Pavla, on mu pomohl,
ale přišel moment na první cestě, kdy najednou vidíme ne Barnabáš a Pavel, ale Pavel a Barnabáš. Barnabáš ustoupil a dále se
věnuje výchově a vychovává Marka. Marek
byl v Božím plánu. Pavel si ho později pochvaluje, ale Bible nám ukazuje: Nedělejme
z takových věcí vědu. I apoštolům se to stalo. Oba vedeni Duchem, v obou případech
jim Bůh požehnal, a pohádali se. Ale stávat
by se to nemělo, to je jasné. R.B.
Sk 16,16–18 SVĚDECTVÍ VĚŠTKYNĚ PAVEL ODMÍTAL.
Máme taky ve službě odmítat pomoc každého, kdo není s námi, i když dělá dobrou
práci? I v osobním životě – to bych nemohl
ani do autoservisu…
Podívejme se na příklad v běžném životě. Máme doma žumpu. Každopádně do
žumpy nejdu nabírat močůvku hrníčkem.
Z hrníčku piju, ale měl jsem nádobu, kterou jsem nabíral obsah žumpy a zrovna tak
kýbl, do kterého jsem pak močůvku lil. Nikdy bych v něm nenesl čistou pitnou vodu.
Takže chci-li pitnou pramenitou vodu, což
je Boží slovo, tak pozor, v čem to nesu. Ale
pokud potřebuji močůvkou zalít rajčata
a zeleninu, no tak si vezmu přiměřenou nádobu. Totéž platí i tady.
Ovšem dnes mám na to téma věštkyně
ve Filipech ještě jeden, trošku jiný výklad.
Při psaní knih jsem se nedávno setkal s názorem jednoho z apoštolských otců, který
píše: „Duch svatý pracoval ve Starém zákoně na prorocích, Mojžíšovi atd., pracoval
s Židy. Ale tentýž Duch pracoval i na řeckých filosofech.“ A on píše: „A už tam připravoval filosofy a představoval jim Boha
Otce, Syna i Ducha svatého a teď v církvi
se tyto dva směry sjednotily.“ A já jsem najednou ustrnul, když jsem právě toto místo
četl. To je poprvé, kdy apoštol Pavel vstoupil na území Řecka. A tento duch řeckých
filosofů ho vítá ústy téhle věštkyně. Není
náhodou v těch slovech věštkyně totéž, co
napsal tento výše citovaný církevní otec
později? Čili ten duch chtěl Pavlovi říct:
„Vítej doma, my dva jsme jedno.“ Ve Starém zákoně, když chtěli Židé stavět chrám,
přišli Samařané a řekli: „Vítejte doma, my
14
taky budeme stavět.“ Židé řekli: „Ne.“, a Pa- ani modlitbou, ani ničím jiným. Je to ohavvel tady stejně tak. Ti za to pořádně dostali né. Je něco jiného dům plný démonů. Poa Pavel za to pořádně dostal. Toto si vždy kud jsem ho koupil, tak se tam budu modpotřebujeme uvědomit v širším kontextu. lit a vymítat. Ale něco jiného jsou amulety
Proto tyto věci nikdy nemohu přijmout.
a různé předměty. Protože ti lidé v Efezu
A teď uvedu příklad velmi kontroverzní. spálili jenom ty knihy (viz Sk 19,19). Ale už
Vím, že mnozí s tím budou mít problém. nepálili sebe a oděvy. R.B.
Zjevení Mohamedovi, Whiteové a katolíkům, kterým se zjevuje Marie, třeba řekněSk 20,9–12 MRTVÝ EUTYCHOS.
me Fatimská. Jaký je mezi tím rozdíl? ŽádMůžeme na Bohu vymodlit změnu údělu
ný. Ve všech třech případech to nebyl Duch – zemřel, ale my to nechceme?
svatý. Pak je třeba uvědomit si, jaký duch
U vzkříšení mrtvých platí totéž, co
to byl. R.B.
u uzdravení: Musím mít potvrzení od Boha.
Pán Ježíš dle toho, co čtu, vzkřísil jen tři
Sk 19,12 UZDRAVOVÁNÍ A ŠÁTKY.
mrtvé. Ale to neznamená, že kolem něj těch
Máme v dnešní církvi také používat „po- mrtvých nebyla pěkná řádka. Jednou jeden
svátné předměty“? Fungovalo to trvale kazatel, a s tím jsem mohl souhlasit, řekl,
nebo jen 1x? A naopak, zasvěcené či pro- že když byl Pán Ježíš u Lazarova hrobu, tak
kleté předměty, máme je spálit, nebo stačí musel hodně nahlas říct jméno toho, kdo
očistit modlitbou?
má vstát: „Lazare, vstaň.“ Jinak by vstali
Otázka první: To byl výjimečný případ, všichni, kteří leželi v těch hrobech. Čili On
který můžeme výjimečně použít, ale jsou volal jen jednoho. Proto i my si musíme uvěto jednohubky. Stejně jako takový papíro- domit, že Bůh jedná jednou tak, jindy jinak.
vý kapesník. Ten už nevypereš. To znamená,
Podobně tomu bylo i v případě s Pavlem
že když Pavel nemohl dojít osobně, poslal Motykou. Já jsem mu předtím ve shromážtyto věci, byly jednou použité a tím to skon- dění řekl: „Ještě tě čeká jedna operace a ta
čilo. Pamatujme, že žádný předmět není bude natolik těžká, že se přiblížíš až k brásvatý ani posvátný. Totéž platí i pro vkládá- ně smrti, ale do ní nevstoupíš.“ On to řekl
ní rukou a dotýkání se svatých lidí. To není primáři, a lékař mu pak řekl: „No ale my
běžné. Ani u Pána Ježíše to nebylo běžné. jsme vás už prakticky vytrhávali z toho druPán Ježíš jednou řekl: „Vyšla ze mě moc.“ To hého břehu.“ Čili Bůh předem řekl: „Až poznamená, že to nebylo běžné. Odmítl jsem tud.“ A proto ti lékaři měli úspěch. R.B.
jít k papežovi podat mu ruku, abych tím
získal nějakou „svatost“. A na ekumenické
Sk 28 PAVEL A HAD NA MALTĚ.
radě mi jeden blízký bratr řekl: „Jó, to když
My jsme také neustále pod takovou
jsem se vrátil, tak mi jeden člověk řekl: ‚Tak ochranou, nebo jen na misii, kam nás Pán
tu ruku po podání papežovi bych si nejmíň posílá? Jak je to s modlitbami za cestu aupůl roku nemyl, aby ta svatost tam zůstala.‘“ tem?
Já jsem takovou svatost odmítl.
Já osobně se modlím vždy před cestou
Druhá věc je, co udělat s předměty zne- autem, a Pavel Zvířecí jako řidič to už teď
svěcenými. Už jsem mluvil o močůvce. Ten i vyžaduje. Osobně bych toto bral jako
kýbl jsem nevymyl čistou vodou, abych ochranu tam, kde mě On pošle. Ovšem, pov něm pak mohl nosit pitnou vodu. U nás kud si myslím, že půjdu do zoo mezi hady,
na Slezsku bylo jedno pořekadlo, kterému pak bude lepší si hned napsat závěť. Prototeď už lidé moc nerozumí: „V hrnci, ve kte- že tak to nefunguje. R.B.
rém vaříš kyselé zelí, už nikdy neuvaříš mléko.“ Taková byla praxe. Zkrátka to kyselé
O VÝZNAMU LISTU ŘÍMANŮM
zelí natolik proniklo tím smaltem, že mléList Římanům je možná pro běžného
ko se v tom okamžitě srazilo. Čili si potře- čtenáře těžší, protože nejde o čtení na jedbujeme uvědomit, že Bůh o určitých věcech no posezení, při kterém bychom hned vijasně říká, že jsou nepoužitelné. A proto děli smysl všeho a nemuseli si klást žádné
vše, co bylo vědomě zasvěceno, je nepouži- otázky. Jde o list, který posloužil k obrácení
telné. Proto je nepoužitelná voda, která se mnohých Božích mužů. Jako příklad nám
protřepává u homeopatie. Je to normální mohou posloužit tři.
voda, ale tím protřepáváním to je zasvěcePrvním z nich je rétor a filosof z konce
no a proto nepoužitelné. A totéž platí pro 4. století Augustin, který při svém hledání
mnohé další věci.
Boha a přemítání o Bohu prožil zlomovou
Uvedu konkrétní příklad nepoužitelnos- situaci ve chvíli, kdy při procházce v zahrati: Naši první studnu nám našel proutkař. dě uslyšel hlas volající: „Vezmi a čti.“ Výzvu
Táta nevěděl, co to je. Byl věřící, ale ne vše- vztáhl na Písmo. Po ruce měl svitek listu
mu rozuměl. Proutkař našel vodu, my jsme Římanům, jenž mu posloužil k ujištění při
vykopali studnu, voda tam byla. Jenže život jeho hledání Boha. Jeho život a známost
běžel dál, a já jsem zjistil, že kdykoli jsme Božích skutků ovlivňují církev dodnes.
Další takovou osobou byl Martin Luther.
měli duchovní akci, včetně rodinných rekreací, byli jsme bez vody. Přitom jinak tam Přednášel Bibli na wittenberské univerzitě
bylo pět šest metrů vody. Dokonce voda a při svých přípravách dlouho zápasil s texpřetékala vrchem. Ale jakmile přišla du- tem z Ř 1,17. Nerozuměl té spravedlnosti
chovní akce, démon vodu nedal. Jediným z víry. Při opětovném čtení a modlitbách
řešením bylo obnovit starou studnu a z ní jej Bůh oslovil a on porozuměl. Zažil sám
přitáhnout vodu domů. Takže tak je tomu toto ospravedlnění a byl posléze připraven
s tou použitelností. Proto prosazuji názor: k dílu reformy církve.
Dalším z nich je John Wesley, který své
Vše zničit. Boží slovo říká: Nevneseš do svého domu ohavnou modlu; propadl bys klatbě obrácení prožil při poslechu úvodu k listu
jako ona. (Dt 7,26). Takže to nejde očistit Římanům od Martina Luthera.
Jak tedy vnímat list Římanům? „Tato epištola jest v pravdě hlavní částka Nového
zákona a nejčistější evangelium. Kteréž netoliko hodno jest, aby je člověk křesťan netoliko slovo od slova zpaměti znal. Nýbrž
denně se jím jako vezdejším chlebem duše
obíral. Nikdy totiž nemůže být dosti mnoho a dosti dobře přečteno nebo rozjímáno
a čím více se koná, tím vzácnějším se stává
a lépe chutná.“ (Martin Luther, úvod Předmluvy k listu Římanům) M.K.
Ř 1,19–20 CO LZE O BOHU POZNAT, JE
JIM ZŘEJMÉ; BŮH JIM TO ZJEVIL.
Tyto verše popisují zjevení Boha. Je dostačující pro život s ním? Jestliže ne, jakou
roli má toto zjevení? Dá se říci, že se jedná
o poznání Boha, které je přístupné každému člověku, aniž by se setkal s evangeliem
o Ježíši Kristu. Vede k porozumění, že Bůh
je, ale neříká, jaký je. Toto všeobecné zjevení vede k rozhodnutí, zda Boha budu hledat, nebo ne. Důsledky tohoto rozhodnutí
vidíme v dalších verších a kapitolách. M.K.
Ř 1,2–4 JAKÝ MÁ VÝZNAM, ŽE JE ZDE
Ř 1,23 SLÁVU NESMRTELNÉHO BOHA
JEŽÍŠ NAZVÁN POTOMKEM Z DAVIDOVA SEMENE? NENÍ TO V ROZPORU SE VYMĚNILI ZA POUHÉ OBRAZY SMRTELNÉHO ČLOVĚKA, PTÁKŮ, ZVĚŘE I PLAZÁVĚREM TOHOTO VERŠE?
Zcela určitě není. Synovství Davidovo je ZŮ. (B21)
Citovaný verš lze přeložit i následovně:
odkaz na lidství Mesiáše. Nazvání Synem
Božím pak odkazem ke Kristovu Božství. „A zaměnili slávu neporušitelného (nezkoZde se tedy jedná o základní důkaz Ježí- rumpovatelného) Boha za (v) podobu obšova lidství a Božství (použito na koncilu razu smrtelného (porušitelného, zkorumv Chalcedonu 451). Ježíš je člověk, prošel povaného) člověka a ptáků a čtvernožců
pokušeními, zná problémy a rozumí nám a hadů.“ Takový doslovný překlad není sice
a je Bůh, a proto to má jeho oběť trvalou jednoduchý pro čtení, dává však proniknout do hloubky rozsahu zkázy, kterou připlatnost. M.K.
náší nesklonění se před živým Bohem. ČloŘ 1,9 BŮH, JEMUŽ SLOUŽÍM SVÝM věk je tvor stvořený k uctívání. Neuctívá-li
Boha, ctí někoho či něco jiného. M.K.
DUCHEM.
Sloužím lze přeložit „konám BohoslužŘ 1,25 VYMĚNILI BOŽÍ PRAVDU ZA
bu“, uctívám (CSP má v poznámce). Pro
apoštola je jeho služba lidem vyjádřením LEŽ A KLANĚJÍ SE A SLOUŽÍ TVORSTVU
vztahu se svým Spasitelem a Pánem. Služba MÍSTO STVOŘITELI.
Tato Pavlova slova se velmi výrazně naneslouží jen mně samotnému a lidem, ale
službou lidem vyvyšuji i Boha samotného. plňují v dnešní době. Lze tedy říci, že je to
Službu lidem konám ne jen jim, ale Bohu Pavlova prorocká předpověď dnešního hu(Ko 3,23). Je to jednak povolání ke zodpo- manismu. Lidé poznali Boha, ale odmítli
vědnosti – Bohu přece náleží to nejlepší, ho – a místo toho se začali klanět a sloua zároveň platí, že ocenění služby je nutno žit člověku. Naše „euro-atlantická“ civilizace (zahrnující Evropu a Severní Ameriku)
hledat u toho, komu se slouží. M.K.
má křesťanské kořeny, Bible je zde všeobecŘ 1,19–27 POZNALI BOHA, ALE NE- ně známou knihou, lidé se nemohou vymlouvat, že jim je Bible nedostupná nebo
VZDALI MU ČEST JAKO BOHU…
Jak se tento úsek Písma naplňuje prak- že je zakázaná. Přesto však je humanismus
ticky dnes? Darwinismus, homosexua- – uctívání člověka a odmítání Boha – právě
na tomto území stále více na vzestupu.
lita...
Povšimněme si, že poznání Boha a jeho
Už jsem mnohokrát hovořil, že jsou to
teorie z pekla. A nemám k tomu co dodat. následné odmítnutí je příčinou výskytu
Je proto potřebné, abychom si na to dáva- mnoha zvráceností a špatných vlastností
li veliký pozor. Já to čtu tak, jak to tam je mezi lidmi, homosexualitu nevyjímaje – viz
napsáno: …a Bůh je vydal (verš 26). Čili Dar- verše 26–32. Tyto verše začínají slovem proto
winova teorie napadá Boha v jeho podsta- – tudíž předchozí verše 21–25 ukazují, proč se
tě. My si musíme uvědomit, že Boha nejde lidem toto děje. Rozhlédneme-li se kolem
pochopit. Nejde pochopit stvoření. Nejde sebe, vidíme, že právě ve vyspělých zemích
pochopit mnoho věcí, protože On je jiný. vzrůstá výskyt špatností. Například hnutí
Vždyť vezměte si jenom takovou věc, jako homosexuálů má nejpevnější pozice právě
je mobil. Normální pevná linka, to je tele- v těch nejvyspělejších zemích, a Bible nám
fon. Ale tohle není telefon. Máme fotoapa- zde vysvětluje, proč tomu tak je. Bůh milurát, ale tohle není fotoaparát. To není ani je všechny lidi včetně homosexuálů a chce
kalkulačka, co to je za „zvíře“? Čili tech- je vysvobodit z jejich zvrácených žádostí.
nika jde kupředu. A jestli člověk tohle vy- Otázkou je, zda oni jsou ochotni přiznat
myslel a zvládl, co teprve dokáže vymyslet svou vinu a přijít k Bohu s pokáním, aneBůh? Proto vás prosím, nepoměřujme ho bo zda ze své zvrácené žádosti budou vinit
lidskými schopnostmi. Veškeré poměřo- Boha a zatvrzovat svá srdce víc a víc. red.
vání je vedle. Proto je vedle Darwin, proto
jsou vedle i ti další. Včetně těch, kteří tvrŘ 2,1 SOUD A POSUZOVÁNÍ.
dí, že Bůh tvořil delším postupným proceJak je to dle Bible se soudem a posuzosem. Já věřím, že vše stvořil za sedm dnů. váním?
Pouze upozorňuji: Pozor na ty první čtyři
Především si vysvětleme pojem soud.
dny. Byly to dny, ale nevím, jak byly dlouhé, Soud znamená, že někoho odsoudím. A já
protože ještě nebylo slunce a měsíc, které skutečně nemám právo říct: „Toho už Bůh
byly stvořeny, aby měřily čas. Ale byly to zavrhl.“ To nechám na Bohu. Z druhé stradny, protože stojí psáno, že byly ohraniče- ny je soud i ta všeobjímající láska: „Bůh neny večerem a jitrem. Takže toto je potřebné může nikoho vhodit do pekla.“ To je soud,
si uvědomit. R.B.
já nemám právo takto mluvit. Já vždy budu
říkat: „Tohle a tohle řekl Bůh, že potrestá
peklem.“ A je na něm, zda On tomu člověku před smrtí dá nebo nedá milost. Proto já
nemohu tvrdit o nikom, že je v pekle. To by
byl soud. Ale současně budu tvrdit, že Bible
říká: „Nenarodí-li se znovu, nevejde.“ Mohu
citovat, co Bůh říká ve svém slově. Proto katolík, tak dlouho, jak dlouho se modlí k Marii, nevejde. To říci mohu, protože Boží slovo říká: Kdyby se někdo uchyloval k duchům
zemřelých a k vědmám, aby s nimi smilnil, proti takovému se obrátím a vyobcuji jej ze společenství jeho lidu (Lv 20,6). Takže já mohu citovat Boží slovo, a ten zbytek nechávám na
Bohu. Čili já mám rozsuzovat, ale nemám
soudit. R.B.
Ř 2,6–10 BOŽÍ SOUD.
Někdy je Bůh nevěřícími představován
jako svéhlavý soudce. Apoštol však při
svém líčení Božího soudu představuje v našem oddíle čtyři zásady, podle nichž se Boží
soud odehrává. Je podle skutků (v. 6), podle
pravdy (v. 8), platí pro všechny (v. 9) a jedná se o nestranný soud (v. 11). Bůh soudí
na základě svého charakteru. Mé soudy odráží můj charakter. Při čtení těchto veršů
si vždy kladu otázku, jaké jsou mé soudní
zásady. M.K.
Studijní materiál
Ročník 22, září 2010
Ř 3,1–2 CO MÁ TEDY ŽID NAVÍC?
Možná se ptáte, na co potřebuje společenství Ješuových učedníků v Brazílii svitek Tóry? Svitek Tóry je ručním opisem pěti
Mojžíšových knih. Písaři jej přepisují se
stejnou úzkostlivou péči, s jakou Židé opisují Boží slovo již více než 3 000 let. Jen
díky této nesmírně úzkostlivé péči při přepisování Božího Slova máme dnes k dispozici jeho věrnou kopii. Svitek je spolehlivý a důvěryhodný – písaři přepisovali knihy
ručně, písmenko po písmenku, slovo od
slova, větu po větě. Pavel o tom hovoří ve
velmi zajímavém kontextu v listu Římanům
3,1–2, kde říká: „Co má tedy Žid navíc? Nebo
jaký je užitek obřízky? Veliký v každém
ohledu. Předně ten, že Židům byly svěřeny
Boží výroky.“ Pavel píše, že jim „byly svěřeny Boží výroky“. Říká, že Boží slovo bylo
dáno Židům a že je to významná výhoda.
A pro Židy je hlavní a nejdůležitější součástí Božího slova Tóra (Pět knih Mojžíšových).
Pokud společenství nemá Tóru, nemůže být
považováno za židovské společenství a pokud místo, kde se setkávají k bohoslužbám,
nemá Tóru, nemůže být považováno za
místo konání židovských bohoslužeb. Teď
si můžete říct: „Dobře, ale nejsou snad tito
lidé křesťany? Proč chtějí, aby bylo místo
jejich setkání považováno za místo konání
židovských bohoslužeb?“ Věří v Ješuu jako
Mesiáše a Božího Syna, byli pokřtěni na
odpuštění hříchů, modlí se ve jménu Ješuy Mesiáše, přijímají Večeři Páně na památku Pánovy oběti a návratu, tak co ještě potřebují? Skutečně nepotřebují nic víc než
tyto věci – ke svému spasení – ale pocházejí
z židovského prostředí a chtějí se se svým
prostředím ztotožnit jako Židé. Chtějí být
dobrým svědectvím pro Židy ve svém městě, a proto se chtějí ztotožnit s židovskou
komunitou a chtějí vyjádřit svou víru v Ješuu stejným způsobem, jako to činila církev v prvním století v Jeruzalémě. Z tohoto
15
ŽIVOT V KRISTU
Studijní materiál
důvodu je vlastnictví svitku Tóry téměř nezbytné (Josef Šulam – mesiánský Žid – myslím, že lze stěží najít zajímavější komentář
k těmto veršům) M.K.
Ř 4 ZÁKON A MILOST.
To je další peklem zneužívaná doktrína.
Zákon v každé oblasti hovoří: „Musíš.“ Milost znamená: „Můžeš.“ Jaký je v tom rozdíl? Já manželku miluji a proto nemusím
myslet na jiné ani se po nich dívat. Protože
ji miluji a nejsem pod zákonem. Pod zákonem to vypadá: „No, šel bych za jinou, ale
nesmím.“ To je pod zákonem. Ale já nemusím, já jsem svobodný. A tak je tomu v každé jedné věci.
K tomu, že Starý zákon přikazoval a Nový
nás vysvobodil: Ano, ale na základě toho, že
miluji Boha. A protože ho miluji, určité věci
nebudu dělat. Často jsem vzpomínal v kázáních polystyrén. Nikde, v žádné příručce o manželství není napsáno: Doma netři
o sebe polystyrénem. Ale Maňka to nesnáší,
a proto to dělat nebudu. Protože ji miluji.
Čili v tom je milost, že já určité věci nedělám ne proto, že je to zakázané, ale proto, že
Bůh to nesnáší. Protože mu je z toho těžko.
On mě miluje, On toho pro mě tolik udělal
a já mu přece nebudu dělat věci, které mu
jsou nepříjemné, které mu smrdí. Takže to
je rozdíl mezi zákonem a milostí. Že jsem
vytržen ze zákona, to znamená: už nemusím.
Ale to neznamená, že všechno mohu. R.B.
Ř 4,18–21 VÍRA PROTI NADĚJI.
Těchto několik veršů shrnuje Abrahamův životní boj. Držel se Božího zaslíbení,
které přijal (Gn 12:1-3) a jež mu Bůh potvrdil (Gn 15 a 17). Uctíval Boha, sloužil mu
a dával desátky. Žil zaslíbení. My jsme voláni k témuž. Je výzvou, zda přijmu skutečnost, že stojí zato poslouchat Ježíše Krista
a očekávat na jeho příchod, i když kol mne
nepravost vládne a vítězí. Abrahamovou
pomocí bylo, že vzdal slávu Bohu. Jak to
vypadalo? Myslím, že slávu Bohu vzdal tehdy, když poslechl Boží zjevení. S námi by to
mělo být stejně. M.K.
Ř 6,13 NEVYDÁVEJTE. VYDÁVEJTE.
Celá šestá kapitola je návodem pro spravedlivý život. Pavel shrnuje a aplikuje pravdy, k nimž dospěl svou argumentací v předchozích kapitolách. Vede nás k tomu, co
dělat a co nedělat. Nejedná se o jednorázové rozhodnutí. Podle slovesných tvarů, které apoštol v tomto verši používá, jde o stále se opakující proces. Je na mně, komu se
každý den vydám. Mohu se podřídit hříchu
nebo Ježíši Kristu. M.K.
Ř 6,16 …STÁVÁTE SE SLUŽEBNÍKY
TOHO, KOHO POSLOUCHÁTE.
Jak si můžeme být jisti, že není nějaká
třetí cesta? Duchovní „neutrální zóna“?
Už Pán Ježíš řekl, že nejde sloužit dvěma Pánům. Takže Pavel jen cituje Pána Ježíše, že buď sloužíš jednomu nebo druhému.
Ale vždy si musím uvědomit, že to je se závazkem. To znamená, že když jsem jednou
byl pokřtěn, zavázal jsem se Bohu, a proto každé porušení toho závazku je hříchem.
A na to musím dávat pozor. Čili buď budu
žít hříchu anebo Bohu. A protože jsem se
16
rozhodl žít Bohu, poslouchám ho a vnímám,
že mě Bůh miluje a chce pro mě všechno
dobré. R.B.
Ř 7,5; 7,15; 7,20 PAVLŮV BOJ S HŘÍCHEM.
Tedy, když už nejsme pod mocí hříchu,
už by vášně neměly působit, ale stále působí – kde je chyba? Jak to, že ve mně přebývá
hřích, když tam má být Duch? Proč to nejde
100% při obrácení a pokání vyřešit – to by
bylo svědectví!
Chyba je v jedné věci. Že nás Bůh nestvořil na baterky. My potřebujeme být zapojeni v elektrické síti, být spojeni s Bohem.
A proto: Ty jsi při svém obrácení rozsvítil
světlo. A ta elektřina tu předtím nebyla?
Byla. Ale byla přerušena. Bylo to třeba spojit. Proto ďábel především hledá cestu, jak
mi spojení s Bohem narušit. A pak mám
problémy. Pak mám tmu. Díky Bohu za to,
že On je ochotný spojení kdykoli opravit.
Ale vždy je to skrze pokání. Naším úkolem
má být chodit ve světle. Ne v šeru ani ve
tmě. Čili žijme v této výsadě. To nám bylo
dáno. A právě kontrola je, že spojení vždy
svítí. Je-li tma, tak to žádným filosofem neoddiskutuji, žádnou diskuzí, že tma je jenom relativní pojem a že ona je ve skutečnosti světlo. Někteří křesťané shánějí různé
typy brýlí pro noční vidění. Nedoporučuji.
Protože já mám být světlem, a ne abych se
ve tmě orientoval. Já to nepotřebuji. Nepotřebuji psychology, filosofii a věci jiné. Toto
si musím uvědomit.
Pavel tady hovoří o svých problémech.
Protože jsem to prožil, vím, o čem mluví.
Jako mladý chlapec po obrácení, jsem se
ve svých třinácti letech dostal do tohoto
problému. Vím, co to je. Já jsem věděl, že
už nejsem dobrý. Já jsem věděl, že hřeším.
Já jsem se večer pod peřinou na internátě
modlil a plakal, že ráno už budu jiný, ale
ráno jsem byl stejný. Já jsem se musel vrátit a nechat si opravit vedení. To se často
může lidem stát. Ale opravit to nejde žádným jiným způsobem. Současně jsem se po
svém obrácení dopustil těžké chyby. Nikomu jsem o tom neřekl. A v Bibli je napsáno: „Uvěříš-li v srdci a ústy vydáš svědectví.“ Další chybou bylo, že jsem se nenechal
pokřtít. To jsou některé základní chyby dle
Písma, no a pak se dostaví problém. Takže
Pavel píše: „A bylo zle.“ Ovšem Pavel tady
nejspíš popisuje svůj stav ještě před svým
obrácením, ještě před Damaškem, kdy jako
rabín řešil tento problém. R.B.
Ř 8,13 ŽIJETE-LI PODLE SVÉ VŮLE,
SPĚJETE K SMRTI.
V čem spočívá jistota spasení?
Jistota spasení je v tom: Zůstávejte ve
mně a já ve vás. To si musím hlídat. Nikde
není řečeno, že když mi světlo pohasne,
že už je konec a navždy tma. Ale je řečeno: Rychle si to oprav. Nezůstávej v té tmě.
Protože kdo chodí ve tmě, rychle zakopne
a může se zranit. Chození ve tmě ti může
způsobit pád a ztracení všeho.
Příklad žití podle své vůle: „Bratře, ale já
to vidím tak.“ Taktéž mně řekl kdysi jeden
bratr: „No ale bratře Rudku, já tě musím
hlídat, jestli to, co říkáš, je pravdivé.“ Říkám: „A ty jsi normou? Ty se skutečně nikdy
nespleteš?“ Toto jsou právě některá taková
chození podle svého já. R.B.
Ř 9,16 NEZÁLEŽÍ NA TOM, KDO CHCE,
ANI NA TOM, KDO SE NAMÁHÁ.
Otázka determinismu. Je už všechno
předurčeno?
Tato otázka je zneužívána. Bůh mi to zeširoka vysvětlil, takže dneska se s tím netrápím. Jsou dvě věci pro naše lidské smýšlení
obtížně pochopitelné. Zaprvé termín, běžně užívaný humanisty: Smrt nevinného dítěte. Je dítě někdy nevinné? My nevíme, kdy
dítě přijde poprvé k hříchu. Ale v Bibli čtu,
že Jákob úskočně jednal už v lůně matky.
Takže pozor na tu nevinnost. Protože Bible mi to ukazuje trošku jinak. Člověk není
hříšníkem proto, že poprvé zhřešil, on poprvé zhřešil proto, že se narodil jako hříšník, že byl počat jako hříšník. Takže nikdy
ne nevinné. I proto mi Bůh na otázku: „Jak
budeš teda Otče soudit ty nevinné děti?“,
odpověděl takto: „Já nikoho nebudu soudit
za to, co udělal, ale za to, kým je.“
Současně mi poukázal na druhou obtížně pochopitelnou věc: Člověk má absolutní
svobodu, a přitom On mi řekl: „To dítě už
přede mnou ten život prožilo, a já vím, že
je nepoužitelné.“ Čili On už dopředu vidí,
na čem se dá pracovat a na čem se pracovat
nedá. Čili není tomu tak, že by Bůh něco
předurčil. Bůh mi v souvislosti s tím položil otázku: „Já ten svět řídím, nebo usměrňuji jeho pád?“ Je jasné, že jsem řekl: „Řídíš.“
A měl jsem odpovězeno. Pokud On svět řídí,
tak musí přesně vědět, kdy se mu Hitler narodí. On nemůže tápat: „A co když se náhodou obrátí?“ On ví, že Hitler toho není
schopen. Proto taky najdeme v Novém zákoně: „Ti, kteří toho byli hodni.“ To znamená: „U kterých byla naděje, že to zvládnou.“
My si musíme uvědomit, že jenom Bůh dokáže dát člověku absolutní svobodu, nenaprogramovat ho, ale pak na něm makat.
Ale ten člověk se musí svobodně rozhodnout žít pro něj. Já mohu dělat kotrmelce,
mohu mít přešlapy, ale vždy znovu je otázka, zda jsem ochotný rychle se na tu křižovatku vrátit a postupovat dál za Bohem.
Ano, On jako Otec mě vychovává. Můj táta
mi to řekl tak: Nejdřív tě napomene, pak si
klepneš kladívkem po prstě, On tě klepne,
no a pak si zlomíš nohu. Však jednou se zastavíš. A to dělá jenom proto, že nás miluje.
A když ani to nepomůže, pak tě už nechá být.
Ale nikdy to není tak, že On předurčil. R.B.
Ř 13,1 KAŽDÝ AŤ SE PODŘIZUJE VLÁDNÍ MOCI.
Jak je to s poslušností vůči dobrým
a zlým autoritám?
Kdy neposlechnout? Když ta autorita mi
dává příkaz v rozporu s Bohem. Tam řeknu
ne, ale bez ducha vzpoury. Měl jsem takový
návod, jak to dělat. I já jsem začínal pod autoritami. Když ti bratři měli takový, takový,
takový názor, modlil jsem se: „Otče, změň
mě nebo je.“ A buď mi dal jiný pohled, anebo po roku, dvou změnili názor oni. Ale nikdy ne v duchu rebelie. R.B.
Na tvorbě výkladových poznámek se podíleli: emeritní biskup Rudolf Bubik – R.B.,
Martin Kop – M.K., redakce – red.
Ročník 22, září 2010
Sjednocení Jeruzaléma
Dalším z důležitých znamení poslední
doby je rok 1967, kdy po šestidenní válce došlo ke znovusjednocení Jeruzaléma.
Jeruzalém byl od založení státu Izrael
rozdělený, protože Židům se nepodařilo
ve válce o nezávislost dobýt celé město,
takže polovina patřila pod jordánskou
správu. Hranice byla rozdělena ostnatými dráty a Židé po čtyřicet let neměli
přístup na své nejsvatější místo ke Zdi
nářků. V šestidenní válce Egypt, Sýrie
a Jordánsko vystoupily ve vojenské alianci a chystaly se přepadnout zemi. Izrael však zaútočil preventivně a tyto znepřátelené země porazil. Hned v prvních
dnech války se mu podařilo zničit asi tři
čtvrtiny veškerého letectva a kromě celéVolný den v Ramat Rachel
ho Sinajského poloostrova a oblasti Judeje a Samaří dobyl a anektoval – připojil
východní Jeruzalém. Vláda Izraele pozdě- že jsme přijali evangelium z rukou Židů, když to nepřijímáš, tak chci vidět, s čím
ji vyhlásila Jeruzalém za jednotné neděli- přijali jsme ho od Ježíše a od židovských ty se postavíš před našeho Boha. My větelné věčné hlavní město Izraele. Několik apoštolů. Od nich bylo před dvěma tisí- říme ve vašeho Boha, ale s čím ty se před
ambasád se přestěhovalo do Jeruzalé- ci lety evangelium vyneseno do pohan- něj postavíš? Já mám odpuštěno skrze
ma, ale většina jich zůstala v Tel Avivu. ských národů. Součástí vize Domu mod- krev Pána Ježíše Krista, my se ho nikdy
Křesťané se v té době rozhodli, že když litby a apoštolsko-prorockého hnutí je nevzdáme, protože je to Boží Syn, naose oficiální vlády států bojí uznat Jeruza- vrátit evangelium zpět Židům, zpět do pak: vy poznáte, že Ježíš je váš Mesiáš, že
lém jako hlavní město Izraele, že oni za- Jeruzaléma. Proto se také křesťanští zá- to je ten, na kterého čekáte. Vy to ještě
loží v Jeruzalémě křesťanskou ambasádu. stupci jednotlivých národů shromažďu- nevíte, ale vy to poznáte a budete plakat
Tím budou reprezentovat křesťanský svět jí jednou za rok do Jeruzaléma. Jednak, a naříkat, protože jste ho probodli.“ Ale
pod vládou Ježíše Krista, pro který je Je- aby tam před těmi padlými nebeskými bylo to všechno v takovém velmi přátelruzalém hlavním městem Izraele. Založili mocnostmi reprezentovali celosvětovou ském duchu, on se neurazil, prosil mě,
křesťanskou službu Křesťanská ambasá- jednotu Kristova těla, což má obrovskou abych studovala nějaké jejich věci z Talda, která pořádá každý rok v Jeruzalémě sílu a moc, a také, aby se evangelium do mudu, nějakých 12 zákonů Noeho, které
zase něco trošku jiného. My máme mod- Izraele touto cestou vracelo. Abychom se jsou pro pohany. A já jsem říkala: „Doblitební konvokaci, oni jsou časově hned jako křesťané z pohanů skrze svoje mod- ře, já se na to podívám, jestli to najdu na
po nás a pořádají oslavy Svátku stánků, litby a svoji osobní účast postavili do me- internetu, a na oplátku já tě zase prosím,
kdy se lidé z různých národů celého světa zery mezi Boha Izraele a Izrael jako vy- abys studoval 53. kapitolu proroka Izajárovněž sjíždějí do Jeruzaléma, aby slavili volený národ. Protože Izrael dnes nezná še, aby sis tam odpověděl na otázky, kdo
Pána Ježíše Krista jako svého Mesiáše je tím trpícím služebníkem, kdo je ten,
spolu se Židy jejich svátek.
a je hodně sekulární a odpadlý od Boha. o kterém se tam píše.“ Protože je histoAni ta věřící část Izraele ve své velké vět- ricky doloženo, že řada rabínů uvěřila na
Křesťané a Židé
My máme konvokaci těsně před nimi, šině nezná Pána Ježíše Krista jako Me- základě opravdu hloubkového poctivého
kde se modlíme za probuzení v náro- siáše. Ortodoxní Židé vlastně očekávají studia jak Písma svatého, tak Talmudu
dech, aby se doplnil počet pohanů, aby Mesiášův první příchod. My křesťané už tomu, co je tam o Pánu Ježíši napsáno.
bylo evangelium zvěstováno ve všech očekáváme jeho druhý příchod a oni ješ- Duch svatý jim to při tom poctivém studiu zjevil a oni takhle přišli ke zjevení, že
národech, protože proroci z apoštolsko- tě nevědí, že to je ten jejich Mesiáš.
Během minulého Svátku stánků jsem Ježíš je ten Mesiáš.
prorockého celosvětového hnutí rozpoznávají, že stojíme v poslední době před se bavila s jedním ortodoxním Židem,
Povolání do služby
příchodem Pána Ježíše Krista, že stojí- který mi řekl: „Ježíš nemůže být Boží Syn,
V roce 2001 jsem po pětiletých modlitme v závěru dějin, kdy se završuje obdo- protože Bůh je jenom jeden.“ To je pro
bí pohanů. Technika už nám umožňuje Židy bez diskuzí, protože oni nechápou, bách a spoření po malých částkách dostavelmi rychlé šíření evangelia a zbývá jen že to je stále jeden Bůh ve třech osobách. la šanci. Hlídala jsem v Jeruzalémě děti
málo etnických skupin či národů, které A pokračoval: „Jestliže vy říkáte, že věříte jedné křesťanské rodiny. Během prvního
ještě neslyšely evangelium. Jakmile to v Boha Izraele, tak my víme, jak to s vámi půlroku jsem neměla jinou možnost kobude doplněno, tak se vlastně uzavře ob- dopadne. Vy se časem vzdáte Ježíše a při- munikace s lidmi než na ulicích, neměla
dobí, které Pán Bůh vyměřil v historii pro dáte se k nám, vrostete do judaismu.“ Ale jsem tam žádné přátele, takže jsem vešketo, aby do Božího království vešly pohan- já na to: „Kdepak, my se Pána Ježíše Kris- rý volný čas trávila na soukromých modské národy, a pak nastane čas pro spase- ta nikdy nevzdáme, protože zaprvé je to litebních procházkách Jeruzalémem. Tím
ní Izraele. A to je, věřím, jeden z Božích Boží Syn, zadruhé prolil za nás svoji krev mě Pán Bůh už vlastně uváděl do modlidůvodů, proč je v Jeruzalémě Dům mod- a zatřetí nás vykoupil z hříchu. Chci vi- teb za Izrael a za muslimské národy. Běliteb. Věřím, že v tom je Boží záměr. My, dět, jak ty se vykoupíš ze svých hříchů. hem prvního roku zkušebního pobytu,
křesťané z pohanů, jsme dlužníci, proto- Pro mě tekla Boží krev, pro tebe taky, ale který jsem si vyprosila po třinácti letech
Izrael
Pokračování ze str. 12
17
Izrael
ŽIVOT V KRISTU
18
služby na plný úvazek v církvi a později
i v Křesťanské misijní společnosti, jsem
prožila povolání ke službě národu Izraele. Povolání jsem prožila velmi silně. Pán
Bůh vložil do mého srdce Boží oheň, obtížil mě svým břemenem za Izrael. V tu
chvíli jsem věděla, že už nikdy nenajdu
nic silnějšího, nic závažnějšího, nic, co by
mému životu dávalo hlubší smysl.
Myslím si, že Bůh silně jedná v srdcích
misionářů, když je povolává do služby
v jiném národě. Pro misionáře to znamená, že ztrácí všechno, dává na oltář svůj
jazyk, svoji zemi, všechna svoje přátelství,
svoji církev, děti, domov, zajištěnost, a to
žádný člověk neobětuje dobrovolně. To
nevychází z lidské přirozenosti, nikdo
není schopen to vše opustit a vyjít, to
může udělat jenom moc Ducha svatého.
Kdysi jsem kdesi četla, že nějaký kazatel
řekl: „Bože, dej mi Skotsko, nebo zemřu.“
A přesně tohle jsem prožila: „Bože, dej
mi službu Izraeli do konce mého života,
anebo si mě odtud vezmi, potom už tady
nemám co dělat.“ Přitom jsem měla svůj
život v podstatě velmi bezpečně zajištěný, měla jsem zaměstnání, které mě dobře uživilo, byt, ve svém sboru Maranatha
Praha v Apoštolské církvi jsem byla velmi šťastná, cítila jsem se tam velmi dobře.
Takže to nebyl únik z něčeho nesnesitelného, ani touha po dobrodružství, prostě Bůh mi vložil do srdce takovou svoji zvláštní pečeť pro tento národ. Použil
si k tomu samozřejmě mnoho věcí, které
jsem tam prožívala. Rok 2001 byl rokem
palestinského ozbrojeného odporu, kdy
byli do Izraele na různá místa cílevědomě vysíláni sebevražední útočníci, každý
týden tam vybuchovaly bomby. Navštívila jsem také muzeum holocaustu a poprvé v životě hlouběji viděla a prožila, co to
znamená být Židem. Tyto a jiné skutečnosti si Bůh použil k tomu, aby mě pro svůj
národ povolal a aby mě do Izraele ve svůj
čas znovu přivedl. On mi i předem řekl,
že mě přivede za čtyři roky zpět natrvalo
a ukázal mi i službu, ve které budu stát,
takže jsem potom už jen dělala kroky víry.
Jedna věc je, když máte něco zjeveného, je to prostě ve vás, a druhá věc je,
když potom Bůh skrze okolnosti skládá
věci dohromady jako puzzle. Pak vidíte,
že skutečně Duch svatý potvrzuje, že to
zjevení bylo od Boha a že do toho můžete ve víře vstoupit. To se mi potom stalo o čtyři roky později, kdy jsem přijela
do Jeruzaléma na celosvětovou modlitební konferenci, na kterou mě Pán Bůh
povolal. Odebírala jsem časopis Strážci.
Nemá to nic společného s jehovisty, jedná se o službu strážců na hradbách Jeruzaléma. Dvanáct let jsem tento časopis
dostávala a každý rok tam psali o této
modlitební konferenci. Zúčastnila jsem
se řady konferencí ještě v době komunis- základě osobního rozhovoru a řekli mi,
mu a i potom i organizačně v postkomu- že když budu mít první z těch tří tisíc
nistické době v rámci Křesťanské misijní dolarů, můžu nastoupit do služby. Ten
společnosti, takže jsem měla konferen- jsem měla do měsíce, poté, co jsem procí dost. Netoužila jsem po žádné další, dala jeden obraz. Do dalšího měsíce přia proto, když ve mně Duch svatý začal šly zbývající dva tisíce a byla jsem zajištěpo čtyřech letech probouzet touhu jet na na na půl roku.
Každý misionář se musí spolehnout na
tuto modlitební konferenci, byla jsem si
jistá, že Bůh otevírá cestu a že mě oprav- Boha, že jestliže je tam z Božího povodu volá. Dokonce nadpřirozeně doplnil lání, pak Bůh také pokryje jeho finančmoje finanční zabezpečení, aniž bych ko- ní potřeby. A já musím říct, že moje víra
v Boha od té doby nesmírně vzrostla, promukoliv něco řekla.
Takže jsem jela. Na konferenci mi Pán tože Pán Bůh opravdu udělal ten zázrak,
řekl, abych tam už zůstala, že mě tam po- nejenže pokryl první půlrok, ale pečuje
třebuje, abych se nevracela zpět. Pomazá- o moji službu doposud. Pro mě je finanční, které tam na mě sestoupilo, bylo tak ní zajištění mé služby jedním z ujištění,
silné, že jsem věděla, že to je Bůh, kdo že skutečně jde o Boží povolání. Stojí za
ke mně mluví. Měla jsem v tom napros- mnou dvě misijní společnosti, Nehemia
tou jistotu i vzhledem k tomu, že mi už a Nadace Křesťanské misijní společnosdříve řekl, že mě tam za čtyři roky po- ti, a potom moji osobní přímluvci a přávolá znovu natrvalo. A skutečně to po- telé. Mám s Pánem takovou úmluvu, že
tvrdil. To byl pro mě obrovský skok víry, pokud vyschne zdroj peněz z české církprotože jsem v té době studovala teolo- ve, jako misionář v Izraeli končím, že to
gický seminář jako přípravu na svoji bu- budu vnímat jako znamení, že On to dodoucí misii pro Izrael, protože jsem měla pustil a že se mám vrátit zpátky. Ale věpřed sebou ještě rok studia. Ale Bůh si řím, že mám toto povolání na doživotí,
mě tam prostě oddělil. Můj pastor, kte- proto si myslím, že to nevyschne.
Jeden každý z nás z Domu modlitby
rý znal moji vizi a moje modlitby, mi to
potvrdil, a tak jsem tam zůstala. Pro nás, tam stojíme z Božího povolání. Duchovnové misionáře modlitby, byla pro přije- ní i lidské podmínky jsou natolik nesnadtí do služby podmínka, že musíme svoje né, že lidé, kteří tam nepřijdou z Božího
potřeby uhradit půl roku dopředu. Prv- povolání, většinou nevydrží a utečou po
ní platba je půl roku dopředu, aby or- několika týdnech nebo měsících. Stalo se
ganizace měla jistotu, že nás tam bude nám to vícekrát, prostě ti lidé tam přišli
mít z čeho uživit, protože to je nevýdě- z nějakých romantických důvodů a pak
lečná organizace. Tak jsem se modlila z toho vycouvali. Proto říkám s jistotou,
a do dvou měsíců jsem ty tři tisíce dolarů že tam stojíme z Božího povolání, jinak
měla. Dala jsem na oltář Pánu, co bylo bychom nemohli obstát.
V současné době je dost obtížná situace
z mé strany možné, a Bůh začal jednat
neuvěřitelným způsobem. Prvních šest s vízy pro dobrovolníky. Vyšel persekuční
týdnů jsem přebývala v domě přátel, kde zákon, který dovoluje tento druh pobytu
jsem při svém předchozím pobytu hlída- pouze na dva roky namísto původních
la děti, a pak jsem nastoupila do Domu pěti. To otřáslo mnohými křesťanskýmodlitby. Musím říct, že jsem byla přijata mi organizacemi do základů. Důvodem
během dvou dnů po vyplnění papírů, což je strach ortodoxních Židů z nezákonběžně není standardem. Většinou proces né křesťanské misie. Proto se modlíme
přijímání trvá od několika měsíců do půl za průlom a za možnost obdržení dlouroku nebo i rok. Ale já jsem byla přijata hodobých víz jiného druhu. Pokud vás
během dvou dnů, bylo to rozhodnuto na k tomu Pán povede, modlete se s námi.
Kristfest
V
e dnech 11.–17. července proběhl
prý 14. ročník festivalu Kristfest,
akce určené převážně pro mládež,
konané tentokrát ve středisku Immanuel
– Dlouhý u Ždírce nad Doubravou.
Proč prý? Přemýšlím, jestli je lépe mluvit o 14. či o 1. ročníku. Po dvou letech
pauzy se zúčastnilo více lidí, kteří na
festivalu byli poprvé. Skalní
příznivci minulých ročníků
přijeli v minimálním počtu.
Tomu také odpovídá počet
návštěvníků, kterých bylo 140,
s misijními týmy z USA a dalšími hosty pak 170. Ať už budeme mluvit o 1. či 14. ročníku, důležitější otázkou
je, zda s námi pobýval „Duch Kristfestu“,
lépe řečeno Duch Boží tak, jak jsme byli
zvyklí. Z ankety jsme se dozvěděli, že 49%
účastníků obnovilo své rozhodnutí pro
Krista, 36% mělo silnou osobní zkušenost s Duchem svatým, 9% bylo uzdraveno a 9% přijalo křest Duchem. Přestože
byl festival prezentován především mezi
křesťany, přijeli i ti, kteří ještě s Kristem
nežijí, a šest z nich se rozhodlo mu svůj
život vydat.
Hlavním řečníkem byl Jackie Holgate,
pastor – indián z kmene Navajo, který velice horlivě kázal o vydání celého našeho života Kristu. Zajímavostí byl hudební tým, který vedl Jeremy Perigo a Dave
Patton se svými ženami, kteří s našimi 14
českými hudebníky připravovali chvály
v průběhu týdne. Prvními dny nás provázela kapela Deep Inside. Po celý týden probíhala řada workshopů a seminářů s dalšími hosty nejen z Čech. Zmíním alespoň
dva misijní týmy z New Yorku a Denveru,
které vedly English camp a polskou skupinu Teatr Pantomimy „Dar“, která vedla noční představení. Na několikametrových chůdách proběhlo představení boje
dobra se zlem. Druhý
den jsme se ocitli ve
světě pantomimického představení, v jehož průběhu byli zapojeni i samotní diváci, a byla to asi ta
nejhumornější část festivalu.
Ve čtvrtek a pátek proběhla Talent
show v několika oblastech – hudební výkony, art kategorie, drama a tanec. Zde
nejvíce překvapil Tomáš Řehák alias Uli
Puli, který všem přítomným ukázal, kdo je
tady řečnický talent a bavič. Vítězové kategorií dostali cenu Velkého Kvída. Čtvrtek večer proběhl ve znamení koncertů
skupiny R.E.J, jazzového uskupení Jeremy
Periga a rapové show v podání K-4 z Brna.
Andreas&Jasmine Nebdal z Jesus Revolution cvičili evangelizační tým na páteční misijní výjezd Impact Hlinsko. To
byla další z novinek Kristestu, abychom
o křesťanských tématech nejenom mlu-
vili, ale také činili. V pátek se 110 lidí naskládalo do autobusů a vyjelo do nedalekého městečka sdílet víru, kterou jsme
v předchozích dnech budovali. Modlili
jsme se na ulicích za potřeby lidí, koncertovali, tancovali, dělali ankety o víře
a pro děti proběhlo představení Kidsquest drug free ve spolupráci s místní
církví.
Celým festivalem nás provázel maskot
Kvído v nadživotní velikosti, který každodenně komentoval všechno dění i svůj
vlastní duchovní posun, který byl od začátku velice nejistý. 
Speciální dík patří Radku Hejretovi
a prezentacím projektu ICEJ, který s sebou přivedl dva zajímavé hosty. Nejvíce zaujala paní Kottová, přeživší pamětnice koncentračního tábora v Terezíně
a Osvětimi, jejíž silné příběhy o „lázních
Terezín“ a dalších se dotkly všech přítomných.
Naším cílem bylo motivovat lidi k vydanému životu v Kristu, naučit se v několikadenních workshopech něco nového, čím mohu obohatit svůj domácí sbor
a sblížit naše mládežníky z různých koutů Čech, Moravy i Slezska.
Mám naději, že se nám cílů podařilo
dosáhnout a že nový tým, který festival připravoval, udělal svou práci dobře.
Společně se těšíme na další (15. či 2.? )
ročník.
Za organizační tým Martin Penc
Foto a další na www.kristfest.cz
Ze života církve
Ročník 22, září 2010
19
ŽIVOT V KRISTU
Osnovy sexuální výchovy
k promiskuitě
Aktuálně
aneb Pojď za mnou a nech mrtvé,
ať pochovávají své mrtvé
U
rčitě jsem nebyl jediný, kdo doSlovy pojď za mnou mi Bůh ukazustal výzvu podpořit petici proti je směr kudy a kam jít, abych mohl mít
navrhovaným osnovám pro sexu- zachovaný pokoj. Z předešlé informace
ální výchovu na škole. Z těchto osnov je pokoj rozhodně nedýchá. Jinými slovy:
patrné, jak odborníci uvažují. Stručně ře- Připrav se na to, že takových informací
čeno, mládeži hrozí, že se nakazí pohlav- a věcí bude přibývat! A pokoj, který nám
ními nemocemi, mnoho z dětí prožívá Bůh dává, vyplývá z následování Ježíše
výčitky svědomí, děti jsou dezorientova- a z jeho moci.
né z partnerských vztahů, mají poraněné
Toto slovo je v Bibli v osmé kapitonitro, roste počet sebevražd z nezvládnu- le Matoušova evangelia a Ježíš v těchtých vztahů… Řešení, které nám odborní- to místech přikazuje učedníkům, aby se
ci vnucují, lze ovšem charakterizovat asi přeplavili na druhou stranu jezera. Pojď
takto: Když dospělí stejně žijí v bahně, je a následuj mne – na loď říká i učedníkovi,
nejlepší děti do bahna strčit co nejdříve který chtěl pochovat svého otce. Násletaké. A nedělat jim iluze o morálce a čis- duje situace s náhlou bouří a spícím Ježítotě života.
šem v lodi. Učedníci svými schopnostmi
Mé myšlenky pokračovaly dále a mohu zvládnout bouři nedokáží a budí Ježíše,
vám říci, že jsem za chvíli sám sebe při- až když si jsou jistí, že umírají. Ježíšovi
stihl, jak vnitřně zuřím. Šel jsem se pro- stačí jediné slovo a je klid.
to modlit. Když jsem se ptal Boha na ceNejbezpečnější místo na světě je v těslou záležitost, přišla mi odpověď: „Pojď né blízkosti Ježíše, být v lodi, ve které je
za mnou a nech mrtvé, ať pochovávají Ježíš. Onen učedník se mohl zúčastnit
své mrtvé“.
pohřbu a vyrazit za hodinu v jiné lodi. Je
Ano, skutečně lidé v bahně své děti ovšem otázkou, zda by se jeho loď nepouvrtávají do bahna, pohřbívají je zaživa.
topila dříve, než Ježíš zklidnil celé jezero!
Lidstvo si ve své pýše zadělává na stále větší problémy, ničí sebe a v zárodku i následující generaci. Způsobuje to
a způsobí nárůst nepokoje, vzedme to
vlny nacionalismu, svévole, sobectví,
sebe prosazování, hnané větrem strachu
o přežití, důsledkem bude zároveň apatie,
útěk k drogám, k nihilismu, násilí a nevázanosti. Narostou zlé emoce, nevraživost a obviňování. Ježíš říká, že to bude,
a vede nás na loď k němu. Nenechme se
strhnout okolnostmi, i v dobré snaze pomoci se můžeme opozdit a nebýt v těsné
blízkosti Ježíše. Myslím tím princip, že
člověku v jámě nepomůže, když za ním
skočíme. Jedinou možností je přimknout
se k Ježíši na jeho lodi. Ježíš má moc to
rozbouřené moře uklidnit. Ale učedníci
přes všechny své schopnosti nezvládli
sami nic (a místo námořnických schopností si můžeme doplnit schopnosti teologické, psychologické, vlivné, výřečné…).
Rozbouřené jezero bude a bouře přijde
náhle. Osobně vidím naději v tom, že Ježíš po vzbuzení dále ležel v lodi a ještě ležící se ptá učedníků: Proč se bojíte, malověrní? Ježíš celou dobu ví o všem. Myslím,
že určitě bude mít radost z toho, když jej
vzbudíme dříve, než půjde o holý život,
a nebudeme spoléhat sami na sebe.
Otakar Novák, AC Lysá nad Labem
diaspora Planá nad Lužnicí
Rodinný stůl jako oltář Bohu
P
o mnoho generací se křesťanské me již přes 46 let, co trvá naše manželství,
rodiny shromaždovaly kolem ro- až do dneška. Během té doby se ukázadinného stolu k společným boho- lo a stále ukazuje, že to přináší do našeslužbám. Někdy se tomu také říkalo ro- ho domova sjednocení, dobrou pohodu,
dinný oltář. Tento oltář měl svou vážnost klid a bezpečí. Jen Bůh ví, jak moc to poa byl důležitou částí každodenního živo- třebujeme v těchto dnech velké nestabita rodiny. Otec, coby hlava rodiny, přeče- lity. Ke čtení většinou používáme knihu
tl část z Písma a modlil se. V mnoha pří- nazvanou „Daily light“, která obsahuje
padech také vyzval ostatní členy rodiny, ranní a večerní čtení na dané téma z růzaby se přidali v modlitbách za sebe, své ných Biblických knih. Kvůli ranním pomilované a také za zemi a národ. Mno- vinnostem a tlaku na vstávání čtu nahlas
hé rodiny tímto způsobem povzbuzovaly ranní zamyšlení ke konci snídaně a mod- andělé Boží nad námi bdí a vysvobozují
jednotlivé členy domácnosti k osobnímu lím se za celou rodinu. Večer, když skon- nás z útoků nepřítele. Kromě modliteb
modlitebnímu životu a k návštěvě boho- číme s jídlem a všichni ještě sedí u stolu, za náš národ žádáme také ostatní členy
služeb uprostřed týdne. Tento zvyk po- čtu večerní část. Pak následují otázky. Ná- rodiny, aby se modlili i za jiné národy.
cházející zvláště z Ameriky můžeme najít sledně se každý z nás pomodlí. Často se Nikdy bychom neměli podceňovat moc,
stává, že se u stolu lidé zapojují do mod- která je v modlitbách sjednocené rodii v jiných zemích.
S nástupem televize, a dnes spíše po- liteb více, než na některých modlitebních ny. Je to místo, kde jsou naše modlitby,
čítačů, byl tento rodinný oltář odstraněn. setkáních v církvi. Na závěr každý podě- díky tomuto sjednocení, velmi silné. Tím
V mnoha křesťanských rodinách již tento kuje matce za její úsilí při vaření úžas- svazujeme skutky satanovy, ale také rozzvyk ve skutečnosti neexistuje. Není se ného jídla. Takové poděkování cítí matka vazujeme pouta, která mohou jednotlivpak co divit, že se křesťanské rodiny roz- (žena) jako výraz vděčnosti a požehnání ci nebo i národy mít. Modlící se rodina
může výrazně zasáhnout národy světa od
padají a nemohou být více považovány za svou mateřskou péči o rodinu.
Tento ponížený volal a Hospodin svého rodinného stolu. Nedávno jsem se
za bezpečný základ západní společnosti,
jak to kdysi bývávalo. Já i moje manžel- slyšel, ve všem soužení byl jeho spása. dozvěděl, že v Číně je 25 milionů vysoka jsme vyrostli v rodinách, kde se Bible (Žalm 34,7) Rodinný oltář ukazuje naši koškolských studentů (jen v Bejingu jich
četla spolu s modlitbami obvykle na kon- bázeň a důvěru k našemu Pánu. Celou je milion), ze kterých budou povstávat
ci večeře. My v tomto zvyku pokračuje- noc můžeme odpočívat s vědomím, že noví vůdcové národa. Jedna křesťanská
20
skupina hrála v auditoriu, které bylo naplněno k prasknutí. Když studenti zjistili, že se zpívá o Ježíši Kristu, obklopili
je zástupem a s opravdovou touhou se
o něm chtěli dozvědět více. Jak úžasné!
Když jsem ještě jako malý chlapec vyrůstal na Novém Zélandu, navštěvoval jsem
modlitební setkání, zaměřená na prolomení duchovních mocností v Číně. Jedno z největších probuzení mezi sedláky
a farmáři se událo právě zde v Číně, ale
nyní také mládež a studenti mají hlad po
poznání Ježíše. Věřím, že společné rodinné modlitby hrají velkou roli v obrovském probuzení v Číně. Můžeme také povzbuzovat naše domácnosti k modlitbám
za omezení moci Islámu. Uvědomuješ si,
jak silný potenciál má tvoje rodina, když
se modlí? Neustále opakuji rodičům: „Pokud neučíš rodinu se modlit, pak je neučíš tu nejdůležitější věc, kterou můžeš
učinit.“
1 Královská 18,30: Tu řekl Elijáš všemu lidu: „Přistupte ke mně!“ Všechen lid
k němu přistoupil a on opravil pobořený
Hospodinův oltář. Jako Eliáš i my musíme opravit oltář, který byl již pobořen.
Abraham, otec víry a vzor Božího otcovství, vybudoval několik oltářů. Kamkoliv
přišel, postavil oltář, před kterým volal
k Bohu. Izák a Jákob, jeho potomci, také
budovali oltáře. Udělali bychom jenom
dobře, kdybychom jednali stejně. Pak bychom dostali to samé uznání, které obdržel Abraham v Genesis 18,17–19: Tu
Hospodin řekl: „Mám Abrahamovi zamlčet,
co hodlám učinit? Abraham se jistě stane velikým a zdatným národem a budou v něm
požehnány všechny pronárody země. Důvěrně jsem se s ním sblížil, aby přikazoval svým
synům a všem, kteří přijdou po něm: »Dbejte
na Hospodinovu cestu a jednejte podle spravedlnosti a práva, ať Hospodin Abrahamovi
splní, co mu přislíbil«.“ Nikde nečteme, že
by Lot stavěl oltáře, dokonce i když bydlel vedle Sodomy a Gomory. Pokud by je
stavěl a volal k Bohu tak, jak to činil jeho
strýc, nemusel být jeho konec tak zničující. Takto trpěl a ztratil vše. Abrahamovo
stavění oltářů má pozitivní vliv na svět až
do dnešní doby. Je zřejmé, že Bůh se stává
důvěrným přítelem všem, kdo mají „volání k Bohu“ jako životní styl (Jakub 2,23).
Před časem jsem si četl o skotské církvi
během reformace. V roce 1647 vydala pro
své farníky Rukověť pro rodinné uctívání.
Zde dokonce nabádali služebníky a vedoucí starší, aby úzkostlivě dbali na to,
aby každá rodina praktikovala rodinné
uctívání. Pokud by kterákoliv rodina zanedbávala tuto povinnost, hlava rodiny
byla v soukromí napomenuta. Pokud by
toto zanedbávání pokračovalo, byl napravován veřejně před celým shromážděním.
Pokud se situace ani po této nápravě ne-
změnila, byl tento muž vyloučen od večeře Páně. Dovedeme si tuto situaci představit dnes? Když můj bratr před mnoha
lety letěl do Soulu v Jižní Koreji, všiml si,
že města byla osvětlena tisíci rozsvícenými kříži na střechách domů. Tyto rozsvícené kříže ukazovaly, ve kterých domech
se scházejí domácí skupinky. Jednou,
když jsem se modlil, uviděl jsem ve svém
duchu světla jako plamínky ohně, které
svítí ve tmě v jednotlivých domech napříč národy. Pán mi dal výklad, že tam,
kde svítí toto světlo, jsou rodiny, které se
denně scházejí ke společným modlitbám.
Nikdy, nikdy nepodceňujte moc rodinného oltáře. Je to mocné, jako království nebeské. Neboť nebeské království není nic
jiného než povzbuzování maličkých, aby
přišli k němu. V Lukáši 18,16 Ježíš řekl:
„Nechte děti přicházet ke mně a nebraňte jim,
neboť takovým patří království Boží.“ Rodinný oltář je místo, kde vedeš své děti
k Pánu. Není žádné vzdělání, které by se
dalo s tímto srovnávat.
Zde jsou některé kroky, které vedou
k budování rodinného oltáře:
• Začni nyní, neodkládej to.
• Sežeň si vhodnou knihu pro denní čtení
Písma vzhledem k věku svých dětí, nebo
vyber místa z Písma pro denní čtení.
• Manžel by se měl chopit iniciativy
v ustanovení, ale i ve vedení tohoto
rodinného oltáře. Pokud není možné,
•
•
•
•
•
aby to manžel učinil, pak může žena
dělat svou část.
Povzbuzuj každého k modlitbě. Ujisti
se, že se každý modlí a že je také slyšen
a ostatní mohou říci Amen. Uč své děti,
aby své modlitby nemumlaly.
Modli se s vášní. Pamatuj, že vroucí
modlitba spravedlivého hodně zmůže.
Zpívejte písně chval.
Zachovávejte svůj rodinný oltář, i když
máte návštěvy.
Pokud vynecháte některý večer, snažte
se rychle vrátit zpět.
Odkazy, kde Patriarchové stavěli oltáře:
• Abraham – Genesis 12,7–8; 13,4; 13,18;
15,9; 22,13
• Izák – Genesis 26,25
• Jákob – Genesis 28,18; 31,54; 33,20;
35,1–7; 35,14
Aktuálně
Ročník 22, září 2010
COLIN CAMPBELL, převzato z časopisu
Above Rubies, přeložil Karel Fridrich
Colin se svou manželkou Nancy slouží
již mnoho let manželským párům a povzbuzují je k biblickému pohledu na rodinu. Bratr Colin motivuje muže, aby byli
skutečnými „patriarchy“ svých rodin, tak
jak to říká Písmo.
Manželé Colin a Nancy Campbellovi
budou sloužit 15–17. 10. 2010 v Hustopečích na konferenci pro muže: Kde jsou
skuteční Boží mužové?
Vydavatelství Petr Kopecký, Lysá nad Labem, nabízí
sborům, skupinám zájemců i jednotlivcům AUDIOKNIHU
Listy M. Jana Husa
Čte Jiří Hanák
Celkem 70 Husových dopisů je rozděleno do
3. částí - z Prahy, vyhnanství a Kostnice. Doplněny
jsou krácenou přednáškou Josefa Pekaře O době
husitské a řečí T. G. Masaryka přednesenou v Ženevě 6. července 1915. Šestihodinová nahrávka je
k dispozici na CD ve formátu mp3.
NYNÍ I K POSLECHU!
Cena: 200,- Kč ( při odběru od 3 ks sleva 10 %, od 5 ks sleva 15 %)
+ poštovné a balné 60,- Kč/zásilka.
Objednávky – tel.: 325 637 259, 608 974 985; e-mail: [email protected]
Vyjít z údolí stínů
Porozumění depresi - Ostrava 25. 9. 2010
Jednodenní konference se koná v budově
Armády spásy, kde se schází sbor Apoštolské církve na ulici Ostrava-Přívoz, Palackého 25. Konference je pro všechny, kdo jsou
zapojeni do služby Bodu obratu, nebo ty,
kteří slouží pastorační službou lidem ve
sborech, a samozřejmě také těm, kteří procházejí různou formou deprese nebo smutku. Společným tématem je právě porozumění depresi a také jak rozvinout efektivní
službu lidem s problémy (závislosti, rozpad
vztahů, emocionální nestabilita, spoluzávislost, deprese,...) v místním sboru. Prosím
tedy každého z vás, abyste informace o konferenci předali ve vašich sborech.
Více informací o službě Bodu obratu
můžete nalézt zde: http://www.bullet-in.cz/
clanky/bodobratu.html
Těšíme se na setkání s Vámi
Petr Král a tým Bodu obratu
21
ŽIVOT V KRISTU
Věnujme čas svým dětem
Čtenáři píší
K
22
dyž se tak dívám po našich sborech, vidím, že se pastoři snaží,
aby děti byly s rodiči na sborovém shromáždění co nejdéle, tj. alespoň
na chvály a pak následně na nedělní škole. Z výrazu a projevu většiny těchto dětí
je však zřejmé, že je chvály a to, co se
děje následně ve shromáždění, nezajímá
a pouze čekají, aby mohly ze shromáždění odejít na besídku.
Jeden z mých bývalých zaměstnanců
má čtyři děti. Tři starší jsou již obrácení
křesťané a (jak znám Zdenka a jeho rodinu) to čtvrté, nejmladší je bude brzy
následovat. Na shromáždění chválí Pána
a jsou přítomni na kázání Božího Slova,
protože je to zajímá a chtějí ho slyšet.
Hovořil jsem s ním několikrát právě
na téma vedení dětí v křesťanské rodině
a dostal jsem od něho vždy stejnou odpověď. On se i přes náročnou práci svým
dětem doma věnuje a dává jim to nejdůležitější, to je svůj vlastní čas. Uvědomuje si, a podle toho se také chová, že děti,
které má, jsou Božím darem a jeho povinností je vést je tak, aby rostly k Boží
Slávě. Čte doma s dětmi pravidelně Boží
Slovo, modlí se, žehná jim a místo televizních pořadů mají doma desítky videokazet s křesťanskou tematikou.
Jeho děti nechodí ven na sídliště mezi
ostatní děti, ale kamarádí se buď s jinými dětmi z křesťanských rodin, nebo jsou
s rodiči.
Jeho děti nemají vzory ve zpěvácích,
umělcích nebo sportovcích, ale ve svých
rodičích. S těmi jsou každý den, a jsou
pro ně příkladem, který respektují. Vidí
na nich, že to, co učí a říkají, také žijí. Nedělá jim pak žádný problém přijmout jejich životní styl, tj. následování Pána Ježíše. Tak, jak žijí jejich rodiče, chtějí žít
i ony a žádný posměch nebo urážky ve
škole je od tohoto rozhodnutí neoddělí.
Bratři a sestry, žádná nedělní škola nepřivede děti ke Kristu. Mohou to udělat
pouze jejich rodiče tím, jak žijí, a jak své
děti vedou v lásce a poslušnosti k Bohu
a jeho Slovu.
Mnozí členové našich sborů věnují
svůj volný čas službě a následování Pana
Ježíše a to je dobré, ale to není všechno.
Ano, žijeme v posledních dnech a nikdo
z nás neví, co bude zítra. Pokud zítra přijde Pán Ježíš, víme, co bude s námi. Víme
však, co bude s našimi dětmi? S dětmi,
které mnohdy nejsou schopny poznat,
co je dobré a co zlé? S dětmi, které znají
naše životy a váhají, protože nemají důvod nás následovat?
Věnujme čas svým dětem, které nám
Bůh svěřil. Ani ten nejdražší dárek ne-
může nahradit čas, který s nimi strávíme. Kdo z nás může říci, že se pravidelně
modlí se svým životním partnerem? Kdo
z nás může říci, že v jeho rodině společně a pravidelně čte Boží Slovo? Kdo z nás
může říci, že se s dětmi večer či ráno pravidelně modlí a žehná jim jejich životy?
Zastavme se a zamysleme se nad tímto
slovem, které nás nemá urazit, ale probudit a povzbudit, a pokud se nás osobně dotýká, vezměme jej vážně. Proměňme svou rodinu tak, aby se naplnilo Boží
Slovo, které říká, že Boží království je
mezi námi, v našich rodinách.
Václav Myška,
AC Prostějov, stanice Olomouc
To, co vidíme, není vždy
takové, jak si myslíme
B
ylo krásné slunečné ráno. Šla jsem
na shromáždění jako každou neděli. Do sboru přišli dva mladí
lidé, které jsem tam ještě nikdy neviděla.
Šla jsem je přivítat a seznámit se s nimi.
Vypadali moc přátelsky a taky se zajímali o Boží věci. Šli jsme stranou a vyprávěla jsem jim
o Boží lásce a o tom, co
pro mě udělal. Měla jsem
radost, že poslouchají. Po
chvíli vytáhli nějakou hodně zvláštní a starodávnou
knihu. Vůbec jsem tomu
nerozuměla, ale ta kniha
mě děsila. Na chvilku jsem
někde odběhla, když jsem
se vrátila, byli k nepoznání,
jejich tváře a oči se změnily.
Došlo mi, že jsou zapleteni do okultismu
a nejen trochu. Už nevypadali jako lidé,
ale jako obludy. Nebyli to oni, ale někdo
je ovládal.
V tom jsem se probudila. Když jsem
otevřela oči, musela jsem se vzpamatovat nejen z děsivého snu, ale také z toho,
že nejsem doma, ale nacházím se daleko
v Krkonoších v Jánských lázních. Bylo
časně ráno, proto jsem to využila k tomu,
abych se mohla modlit a uvažovat nad
tím, co ten sen znamenal.
Minulé lázně v Klimkovicích jsem
měla možnost mluvit se spoustou lidí na
téma „Bůh a okultismus“, ale nebyla jsem
tam sama, byly jsme dvě. Spolu s Bájou
to bylo mnohem snadnější. Modlili jsme
se spolu, studovali spoustu křesťanské
literatury na tohle téma a taky jsme se
navzájem povzbuzovali. Teď o tři roky
později v Jánských lázních jsem se bála
zamotat se do toho sama.
Myslím, že tím snem mi chtěl Bůh naznačit situaci, ve které jsem se právě nacházela. Lidé vypadají přátelsky, ale ve
skutečnosti nemají daleko k tomu, aby
byli ovládáni ďáblem.
Tento sen mě nakopl! Věděla jsem, že
musím mluvit o pravdě, kterou jako jediný člověk tady znám. Protože od prv-
ní chvíle, když jsem tady přijela, jsem si
všimla, že lidé okolo mě se hodně zajímají o okultismus a dívají se často po večerech na brutální horory nebo čtou horory, ve kterých je přesný návod, jak se
spojit s duchy. Nejen to, ale taky si mnohem více zahrávají a provádějí spiritistické seance, vyvolávání a věštění. Smlouvy
s ďáblem podepisují vlastní
krví. Není to legrace, zvlášť
když se do toho zapletou
takhle mladí. Došlo mi, že
nemají daleko k hodně velkým problémům s démony.
Teď jsem to viděla jako vážnou věc, proti které budu
muset bránit nejen sebe, ale
i ostatním v tom pomoci.
Dobře jsem věděla, že sama bych to nikdy nezvládla, proto jsem prosila Pána
o pomoc, moudrost a ochranu před silou zla. Vyslyšel mě a byla jsem překvapena jak rychle.
Ten den odpoledne jsem byla venku
a jedna holka jménem Tereza řekla něco
ve spojení s hororem, hned mě to trklo
a pustili jsme se do debaty. Vysvětlovala jsem jí některé věci ohledně okultismu
a taky jsem ji varovala, ať si dává pozor,
že je to nebezpečné. Ptala se mě, odkud
toho tolik vím. Řekla jsem jí, že jsem křesťanka a znám pár lidí, kteří s tímto měli
hrozné zkušenosti. Měla spoustu otázek.
Potom se mi svěřila, že i ona něco zažívá. Pronásleduje ji jedna zvláštní osoba,
zahalená do černého pláště od hlavy až
k patě, která se najednou objeví z ničeho
nic, pak zase zmizí, ať je kdekoliv, vždy ta
osoba přesně ví, kde se právě nachází. Říkala, že jí opravdu nahání hrůzu. Všechno to začalo po jedné zvláštní vyvolávací
seanci, kterou vedla právě Terka. Nabídla
jsem jí, že se s ní mohu modlit a prosit
Boha, aby to přestalo,že jedině On jí dokáže pomoci. Byla moc ráda a ptala se mě
na plno dalších otázek, co se týče Boha.
Večer jsme se modlili, taky jsem jí dala
Bibli NG (NG = Nová Generace). Ten ve-
čer to bylo poprvé, co jsem ji viděla se
smát.
Při našich debatách s Terkou se k nám
přidaly i další holky, které to zajímalo.
Ptaly se a zajímaly. Nikdy předtím neslyšely o Bohu, o jeho lásce, o oběti. Řekly
mi, že už od začátku jsem se jim zdála
jiná. Taková vyrovnaná a šťastná. I ony
po tomhle toužily. Mluvila jsem o záchraně, radosti a spokojenosti, kterou mi
poskytl jen Bůh.
Kamil je asi sedmnáctiletý kluk, který byl se mnou na oddělení. Když jsem
šla kolem jeho pokoje, prosil mě, jestli
by mohl se mnou o něčem mluvit. Řekl
mi, že slyšel, že jsem křesťanka a chtěl by
mě požádat o modlitbu za jeho kamaráda Martina, který měl nehodu na motorce a právě umíral v nemocnici. Souhlasila
jsem a řekla jsem mu, že Bůh slyší i jeho,
že i on se může modlit. Sedla jsem si,
sklonila hlavu a děkovala Pánu za to, že ví
přesně, co Martin prožívá a prosila jsem
ho o uzdravení a aby mohl být zase v pořádku jako dřív. Když jsem řekla amen
a zvedla hlavu, Kamil měl ještě zavřené
oči a prosebný výraz na tváři, ani nemusel říkat, že věří v pomoc, která přijde.
Při jedné debatě mi zase jiná holka
Míša řekla, že mluvím jen o tom, jak se
o mě Bůh stará, chrání mě a slyší, když
volám o pomoc a že to stejné můžou
mít i oni. Řekla, že přesto její jednu jedinou prosbu, kterou vyslovila, nesplnil.
Taky proto se zajímá o duchovní svět
a démony. Byla zahořklá vůči Bohu. Protože jako malá dívenka byla s dědou na
horách a na vrcholku se dědeček skácel
k zemi a na zástavu srdce zemřel. Ptala
se, proč ji nevyslyšel. Nebylo lehké na tohle odpovědět. Řekla jsem, že Bůh některé prosby prostě nesplní, protože on vidí
do budoucna a rozumí věcem více než
my, i když se tomu někdy nechceme přizpůsobit. Taky jsem řekla, že nechci, aby
to vyznělo nějak špatně, ale možná pro
dědečka bylo lepší odejít a poslední co
mohl vidět, tak krásnou přírodu a dýchat
svěží vzduch a vidět krásnou maličkou
vnučku, než zemřít třeba v noci v nemocnici sám.
Pája je patnáctiletá, moc milá holka,
které jsem taky dala Bibli NG. Často za
mnou chodila a prosila mě, abych jí četla
příběhy a vykládala, co to znamená pro
náš život. Večer jsme se scházely a četly
si, modlily se a byly šťastné, protože Pán
byl blízko.
Kdybych to chtěla všechno shrnout,
tak už ani nevím, kolik bylo těch duchovních debat, ale Boží slovo slyšela spousta
mladých lidí. Bible NG jsem dávala těm,
kteří se zajímali opravdu hlouběji o křesťanství. Chodili za mnou a vykládali mi
příběhy, kterési četli a byli nadšení. NG
Biblí jsem rozdala celkem devět. S Terkou jsem se modlila modlitbu spasení
a za celou tu dobu jsem na ní mohla vidět změnu. Dokonce přečetla skoro celý
Nový zákon za tu dobu, co tam byla. Slíbila, že hned jak přijede domů, tak navštíví sbor v Brně.
Kamil byl velice vděčný, protože Pán
vyslyšel jeho modlitbu. Jeho kamarád po
nehodě se probral a vyvázl jen s párem
zlomených žeber a taky říkal, že má velkou naději, že zase bude normálně chodit.
Co se týče Míši a její nepochopení
vůči Bohu, tak sama přiznala, že mám asi
pravdu; a že nikdy nad tím neuvažovala
jako já. Šlo vidět, jak nad tím vážně přemýšlí.
A moje největší svědectví je o Páje.
Po pár duchovních večerech mě prosila, abych jí vysvětlila, jak se má modlit modlitbu spasení. Přesto, že se moc
styděla, nakonec svolila s tím, že bude
po mě opakovat. Když jsme se domodlily, všimla jsem si, jak zářila, usmívala se
a něco s Bohem prožila, něco, co nezažila nikdy dřív. Byla nadšená křesťanka.
O pokoj se dělila ještě se dvěma holkama,
které nechápaly, co se s ní děje. Často si
četla v pokoji Bibli nahlas, tím donutila
i je, aby poslouchaly. Taky se modlila nahlas. I ony dvě za mnou přišly a říkaly, že
na tom Bohu opravdu něco je. Viděly ji
změněnou a chtěly to taky. Jeden zapálený člověk, dokáže zapálit mnohé další,
hlavní je mít ten oheň! Pája nedokázala o Bohu mlčet ani před svou rodinou.
Když k ní přijeli v sobotu na návštěvu,
hned jim všechno řekla a strašně prosila mamku, aby jí dovolila jít se mnou do
sboru. Nějakým zázrakem svolila a podepsala jí papír, aby mohla opustit lázně
s tím, že za ni zodpovídá pastor, kterého
ani neznala. Tohle jsem nechápala. Musel to být Boží zásah. Překvapilo mě to,
protože jsem jí sice nabízela, že může jít
se mnou, ale nevěřila jsem, že ji rodiče
pustí. Prostě zázrak! Pastor pro nás přijel a jeli jsme do sboru. Na shromáždění
se jí moc líbilo, s lidmi se hned dala do
řeči, chvály nikdy předtím neslyšela, ale
i přesto zpívala. Pája je z Ústí nad Labem,
proto jsem jí už dala kontakty na sbor,
o které moc prosila. Dokonce její mamka
slíbila, že poprvé se určitě půjde podívat
spolu s ní a vypadala moc zvědavě.
V neděle jsem tedy navštěvovala maličký sboreček v Trutnově. Jsou tam moc
příjemní lidé. Brali mě jako bych tam
patřila odjakživa. Dokonce se nějakým
způsobem dozvěděli o tom, že mám narozeniny. S ostatními oslavenci se za mě
modlili a žehnali mi. Taky mi dali dárek
a kytici. Tulipány mě moc potěšily a i pro
holky v lázních to bylo hezké svědectví
o tom, že církev je jako rodina. A i když
se téměř neznáme, projevujeme si bratrskou lásku. Pastor se mě taky ptal na situaci v lázních, tak mi nabídl, že se budou
rádi modlit za to, aby si mě Bůh mohl
použít, aby byla zjevena Boží moc.
Vím o lidech také z našeho sboru, kteří
se za mě modlili, proto bych jim strašně
moc chtěla poděkovat. Jsem vděčná, že
jste na mě mysleli. Bez vaší podpory by se
tohle nikdy nestalo. Můžu říct, že celou
tu dobu jsem cítila, že za mnou stojí vaše
prosby. Děkuju! Mělo to velký smysl.
Než jsem odjela, tak jsem Lázně viděla
jako léčebný pobyt, ale Bůh je viděl jako
jednoznačnou misii. Díky Pánu!!!
Iveta Folvarčná, AC Karviná
Sborové noviny 7-8/2010
Čtenáři píší
Ročník 22, září 2010
Poslední hodina
Drazí je tu poslední hodina – z překladu
NBK (1J 2,18)
C
htěl bych se s vámi krátce zamyslet nad částí verše, který je napsaný v 1. listě Janově 2,18.
Ježíš udělal něco úžasného – přišel na
tuto zem, protože ho poslal jeho Otec.
A my máme taky udělat něco úžasného
a to, že máme jít, když nás Ježíš posílá.
Když jsem byl v dubnu na impulzu
v Kolíně, mluvilo se tam o kázání evangelia. Jacob Bock říkal, (věřím, že je to pravda), že kázání evangelia není dar jen pro
některé křesťany. Ježíš nás vysílá všechny. V Písmu je napsáno, že máme novou
identitu, že máme občanství v nebi a že
jsme vojáci Ježíše Krista. A nám, kteří
jsme se stali křesťany, Bůh teď říká: „Tam
venku jsou ztracené duše, které miluji
stejně jako vás. Vás vysílám k tomu, abyste šli a řekli jim o mně. Je to vaše občanská povinnost, kterou jako občané nebeského království máte.“
Jak je možné, že jeden jediný člověk
jménem Pavel mohl vykonat tak mnoho?
Je to tím, že byl poslušný příkazu Pána
Ježíše. Když Ježíš odcházel do nebe, řekl
učedníkům: „Jděte do celého světa a kažte
evangelium všemu stvoření.“ (Mk 16,15) –
Ježíš tento příkaz nedával tehdy, když
měl dobrou náladu. Byla to jeho poslední slova tady na zemi. Sám Bůh je hnán
láskou ke ztraceným lidem, kterým hrozí,
že budou navěky bez Krista. Kristovým
povolávacím rozkazem byla Golgota. V J
10,16 je napsané: „Mám ještě jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést. Uslyší můj hlas a bude jedno stádo, jeden pastýř. Ježíš sám říká, že On musí ty
23
Čtenáři píší
ŽIVOT V KRISTU
ovce přivést, že mu není jedno, že někdo
bude žít bez něj. My máme být Kristem,
kterého Bůh posílá za ztracenými říct jim
poselství evangelia.
Náš Pán nezemřel proto, aby vznikla nová pracovní místa, nezemřel proto,
abychom měli zajímavou činnost nebo
náplň ve svém životě, nešel na tuto zem
kvůli tomu, aby si vyzkoušel, jaké to je
být člověkem. Ježíš přišel s jedním záměrem: Aby lidé byli s Bohem v nebi. Nařizuje nám, abychom kázali evangelium
všemu stvoření. Je úžasná milost, že tady
můžeme být, že jsme mohli poznat Pána
Ježíše, ale to by se nestalo, kdyby nám
o něm někdo neřekl.
V Kristově škole jsem četl tento příběh:
Jeden ateista jménem Ingersoll byl ve
své době trnem v oku církevních hodnostářů. Při jedné příležitosti si v jistém
městě pronajal halu a odjel tam kázat své
učení ateismu. Když jeho vlak dorazil na
místo, místní duchovní mu přišli vstříc
na nádraží. Ti kazatelé Ingersolla požádali, aby zase odjel. Nechtěli, aby jeho satanské učení slyšely děti. Ingersoll se jich zeptal: „A proč ne, pánové? Já aspoň věřím
tomu, co kážu, zatímco u vás tomu tak
není.“ Kazatele šokovalo, že ateista je obviňuje z toho, že nevěří evangeliu, které
kážou. Vyzvali ho, aby jim řekl, jak se odvažuje učinit takovéto obvinění a co tím
myslí. Ingersollova odpověď byla prostá.
Řekl jim: „Kdybych já věřil tomu, že existuje ohnivé jezero zvané peklo a že lidé, kteří v Ježíše nevěří, tam stráví věčnost, pak
bych vyšel do ulic, chopil se každého člověka a nepustil ho, dokud bych ho nevaroval před přicházejícím hněvem.“ Jak jsme
na tom my? Věříme evangeliu? Jestli ano,
tak honem pro to něco dělejme, protože:
• Je poslední hodina pro někoho, kdo je
krůček od věčného zatracení.
• Je poslední příležitost pro mnohé na
různých místech.
• Je poslední možnost poslechnout Pánovo přikázání, když řekl: „Jděte do celého světa…“
• Je poslední hodina před Ježíšovým návratem.
Shrnutí: Zapojme se více do Božího
díla o záchranu ztracených. Bojujme více
na modlitbách za své přátele a rodiny.
Bůh je blízko a nastala poslední hodina.
Satan nespí a ví, že času nemá moc, a tak
si říká: teď nebo nikdy. Buďme jako Pavel. Žijme každý den, jako by byl poslední.
Nechovejme se lhostejně k tomuto světu. Vzpomeňme si na slova Ježíše, když
říkal: Tak jako mě Otec poslal, tak já posílám vás.
Lukáš Červenka, AC Hodonín
24
Bůh chce,
abychom se milovali
T
oto svědectví píši ve chvíli, kdy mé
srdce přetéká radostí po dlouhotrvajícím stínu, který mě pronásledoval.
Jsem vděčná Bohu za jeho milost, zájem,
lásku a za to, že vyslýchá modlitby, když
člověk k němu s upřímným srdcem volá
a prosí o pomoc. Vždy mě udivuje, jak
nesmírně zvláštním a originálním způsobem jedná s každým z nás. Tak tedy to
svědectví.
V Lovčicích bydlíme v dvojdomku již
24. rok. Sousedí s námi paní, která je taková trochu zvláštní, podle mého vnímání, tedy já jsem ji tak vždycky přijímala.
Náš vztah byl zdvořilý, ale
odtažitý, především z mé
strany, neměla jsem si s ní
o čem povídat, prostě jsem
se k ní celé roky nedokázala víc přiblížit a víc jí porozumět. I když jsme si vyšly vždy vstříc, přesto jsem
si uvědomovala, že můj
vztah k ní není takový, jaký
by měl být.
A když jsem někdy onemocněla, tak moje první
otázka byla: „Pane, co mi
chceš dát poznat?“ a dostávala jsem mimo jiné slovo:
„Nemáš v pořádku svůj vztah se sousedkou,“ a tak jsem se vždy znovu rozhodla
ten vztah zlepšit a modlila jsem se za to,
abych se k ní dokázala více přiblížit, ale
většinou se časem i tato snaha vytratila.
Vloni jsme mohli dům, ve kterém bydlíme, koupit, a tehdy začaly velké útoky,
nebudu rozepisovat spory, které jsme řešily. Vše vyvrcholilo tehdy, když jsem se
v jedné situaci už neudržela a řekla věci,
které jsem roky měla v sobě. Problém byl
ale hlavně v tom, že jsem jednala v afektu a měla srdce plné zloby. Sousedka se
naštvala a přestala se mnou mluvit, vlastně celá její rodina se mnou nemluvila. Já
jsem se jí na to hned omluvila, ale nebyla
v tom pokora a upřímné srdce. Ze začátku jsem si říkala: „Když chce být uražená,
ať je, řekla jsem jí pravdu, prostě ji nebyla schopna přijmout.“
Ale nebylo mi to příjemné a postupem
času mě její totální ignorace a odmítání
trápilo víc a víc. Poznala jsem hned, že
moje jednání se Bohu vůbec nelíbí, a tak
jsem se modlila, vyznávala, přijímala odpuštění a prosila o pokoj do srdce, který
jsem úplně ztratila hned, když jsem viděla sousedku na zahradě nebo ji potkala venku. Trvalo to téměř rok a byla to
muka.
V modlitbách mi Bůh ukazoval všechno to, co jsem neviděla, nebo nechtěla
vidět, jaký byl ve skutečnosti můj vztah
k ní, protože je jiná. I když jsem tiše celé
roky ustupovala v různých konfliktech,
ta zloba ve mně zůstávala. Bůh mi ukázal ty moje nahromaděné křivdy a viděla
jsem také svůj postoj určité povýšenosti,
nezájmu, kritiky a posuzování, ale především totální absenci lásky.
Začala jsem Bohu děkovat za to, co
se stalo, že dopustil tu situaci, že jsem
skutečně potřebovala tuhle lekci a hlavně dát ze srdce pryč všechno, co tam nepatří. Modlila jsem se za
naše sblížení a usmíření
a během toho roku mi Bůh
dal jiný pohled na ni, ale
především skutečný zájem
a lásku, která nehledá prospěch, není sobecká, nepočítá křivdy, nedívá se na
chyby druhého a nedá se
vydráždit.
Tenhle týden, když jsem
se zase modlila za náš vztah
a prosila Pána, ať připraví
situaci, abych mohla za ní
zajít (celou dobu odmítala
jakýkoliv rozhovor), přišla
mi myšlenka, jestli nemá teď někdy svátek, že bych poslala SMS s přáním všeho
dobrého. Když jsem večer sedla k počítači, viděla jsem nápis „Dnes má svátek T…“.
Řekla jsem si: „Bože, to je asi znamení“,
a s nemalou obavou v srdci jsem jí poslala přání. Nedělo se nic, když jsme se
viděly, opět mě ignorovala a já jsem také
nic neříkala.
Za tři dny na to jsem měla nesmírnou
touhu s ní mluvit a omluvit se znovu
a moc jsem si přála, abychom se mohly
smířit. Bůh dal tu příležitost, abychom
se setkaly. Sousedka přijala mou omluvu a nabídku být přátelé s tím, že náš
vztah může být lepší než předcházející
roky. A tak dnes, když se potkáme, mám
radost z toho, že si můžeme popovídat,
a v mém srdci je vděčnost a láska.
Bůh dobře ví, co a proč v našich životech dopouští, je to ten nejlepší učitel
a zároveň starostlivý tatínek, chce pro
nás všechny to nejlepší, tedy i pro naše
sousedy. A tak na závěr bych chtěla přidat verš z Bible: Efezským 4,32 „Buďte
k sobě navzájem laskaví, milosrdní a odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám.“
Marie Kavanová, AC Vyškov
Apolletin 6/2010
Svedectvo od stola
N
arodil som sa a vyrastal v katolíckej rodine. Rodičia, hlavne mama
ma viedli ku viere v Boha. V pätnástich rokoch, som odišiel študovať do
Bratislavy na konzervatórium – odbor herectvo.
Ešte pred maturitou som prijal hosťovanie v Martinskom divadle a v osemnástich rokoch, po ukončení školy, som
sa stal kmeňovým zamestnancom tohto súboru (DSNP Martin). Hral som
mnoho druhov postáv rôznych žánrov,
veľkých aj malých. Neskôr
sa k tomu pridala aj práca
v TV a rozhlase. Práce bolo
veľa a z ľudského pohľadu
sa mi darilo.
Keď som mal dvadsať
dva rokov, som podstúpil
nenáročnú operáciu, ktorá
úspešne prebehla. Po zákroku som dostával antibiotiká
vo forme injekcií. To, čo tu
teraz budem písať, nebolo
žiadne videnie, nazval by
som to skorej poznanie skutočnosti. Deň pred plánovaným prepustením z nemocnice prišla zdravotná sestra a pichla mi
injekciu, ktorá sa aplikuje do svalstva, tak
nešťastne, že sa mi časť dávky dostala do
žily. V okamihu mi to prešlo celým telom
a ja som cítil tlak na srdci. Neviem presne, čo sa vtedy so mnou dialo z lekárskeho hľadiska, ale ja som cítil, že zomieram. Zrazu som vnímal, že moja duša zo
mňa odchádza a vedľa mojej postele bola
úzka čierna jama, do ktorej odchádzala,
a vedel som, že nie je odtiaľ návratu a že
je to naveky. Hore predo mnou bola biela
stena a za ňou bol Boh, ktorý ale nejavil
o mňa žiadny záujem, ani sa na mňa nepozeral. Začal som sa modliť všetky modlitby, ktoré som sa od malička modlil, ale
Boh vôbec nereagoval. Akoby ani nepočul. To ma veľmi predesilo a vtedy som
v srdci zavolal: „Bože, daj mi ešte jednu
šancu, ja som tak mladý človek! Sľubujem, že budem čítať Sväté Písmo!“ Zrazu
prechádzal okolo doktor, a keď videl môj
stav, pribehol s malou žltou injekciou
a aplikoval mi ju. Z najhoršieho som bol
von, ale depresie som mal ešte niekoľko
mesiacov. Na túto skúsenosť som nikdy
nezabudol. Stále mi to pripomínalo, že
všetka moja snaha o dobrý život, moja
viera, moje náboženstvo mi v hodine
konca neprospeli k tomu, aby som večnosť strávil s Bohom. Naopak som vedel,
že som išiel na opačnú stranu na veky
a tretie miesto neexistuje (až neskôr som
sa o tom dočítal aj v Biblii).
Po niekoľkých týždňoch som sa vrátil
do divadla a pri mnohej práci som odkladal môj sľub Bohu. V dvadsiatich štyroch rokoch som bol pozvaný na hosťovanie do divadla Nová Scéna v Bratislave,
do muzikálového predstavenia Kráľ Dávid, kde som stvárňoval jednu z piatich
hlavných postáv – Absaloma. Na tomto
predstavení spolupracovala jedna znovuzrodená žena (Iveta), ktorá nás učila
spievať a neskôr predstavenie dirigovala. Jedného dňa nás pozvala aj s režisé-
rom a jednou speváčkou na večeru, čo
som s radosťou prijal, lebo som videl, že
táto jednoduchá žena má v sebe akési
bohatstvo, väčšie, ako všetci slávny ľudia
v predstavení. Pred večerou nás skromne poprosila, či by za jedlo mohla poďakovať Bohu. Ja, ako kresťan, som nemal
nič proti, a tak som sa prežehnal a očakával nejakú klasickú „modlitbičku“. Nič
také nenastalo. Otvorila ústa a v úprimnej modlitbe ďakovala vlastnými slovami
Bohu, a dokonca v modlitbe spomenula
aj moje meno. Bol to pre mňa šok, ale nič
krajšieho som dovtedy nepočul. Krátko
nato prišla nečakane návšteva – Ivetina
mama a dve sestry. Po večery sa spontánne rozbehol rozhovor o Bohu a hlavne
o Ježišovi. Moji dvaja kolegovia sa plynulo zapojili do debaty, až som sa čudoval,
koľko toho vedeli z písma. Ja som nevedel nič, ale aj keby som čosi vedel, rozprávať som nemohol, lebo mi zovrelo hrdlo a chcelo sa mi plakať. Zrazu mi bolo
jasné, že títo piati ľudia predo mnou sa
modlia k Bohu, ktorý stvoril nebo aj zem
– k tomu jedinému pravému Bohu – Otče
a On skutočne ich Otcom JE! Vedel som
zrazu aj to, že ja sa síce modlím k Bohu
Otče, ale On v skutočnosti môj Otec NIE
JE! Vtedy som si spomenul na nemocnicu a vedel som, že tá stena ktorá ma oddeľovala od Boha je môj vlastný hriech.
Problém nebol na Božej strane, ale na
mojej. Len som nevedel, čo s tým mám
robiť. Keď som večer prišiel domov, kľakol som na kolená a začal som k Bohu
hovoriť: „Bože ja viem, že nie si môj Otec,
ale som ochotný čokoľvek opustiť a čokoľvek, čo mi povieš urobiť, len aby som
raz mohol povedať, že si môj Otec a ja
Tvoj syn. Pane ja už nemôžem za Tebou
ísť, už musím utekať, lebo Tvoj príchod je
blízko.“ Na druhý deň som vyhľadal Ivetu
a opýtal som sa jej, ako sa robí skutočné
pokánie, lebo som vedel, že hriechy, ktoré som v spovedelnici vyznával, nemám
pred Bohom odpustené. Povedala mi zopár slov, pozvala ma na ďalšiu návštevu,
a keď som jej povedal, čo som prežil, hovorí: „Andriš, je veľmi potrebné, aby si robil pokánie, aby ti Boh odpustil,
ale nielen to, musíš zmeniť spôsob života a toto
sám nedokážeš. Musíš prijať nový život a ten prináša
len JEŽIŠ. On zbúra aj ten
múr medzi Otcom a tebou. On ťa miluje! Chceš
ho urobiť Pánom svojho
života?“
„Áno.“
Modlili sme sa a ja som
prijal Pána Ježiša a Jeho
nový život.
Odchádzal som domov autom do Martina a čudoval som sa tej radosti, ktorú
som mal kdesi vo vnútri napriek tomu,
že som vedel, že moje nové rozhodnutie
zarmúti moju priateľku (neskôr manželku – vďaka Bohu), ktorú som naozaj ľúbil,
a ešte zopár ľudí. Dnes viem, že to rozhodnutie tešilo Boha a aj celé nebo, a tak
sa s tou radosťou so mnou podelil.
Toto svedectvo píšem kvôli tomu, že
sme vďaka Bohu na duchovnom sústredení na Dlouhých Stráňach sedeli za jedným stolom s manželmi Navrátilovými
a pri našich rozhovoroch sme hovorili
aj o našich začiatkoch s Pánom Ježišom.
Danka hovorí: „...napíš to.“ A Aleš „...na
ústach dvoch svedkoch to stojí“ . A tak
plním sľub.
Na záver len toľko. Keď som spoznal
Boha, nebol som v žiadnych problémoch ani závislostiach či na pokraji života. Mal som dostatok peňazí, úspech
v práci, uznanie od ľudí, priateľku, ktorú
som ľúbil, dobrých rodičov aj súrodencov, teda šťastný život. Keď som ale zažil
duchovnú realitu, poznal som, že ak nemám Ježiša, nemám nič. Dnes už v divadle nepracujem, slávu a uznanie ľudí nemám a veľa vecí som dobrovoľne opustil
a vzdal som sa ich – tak, ako som to Bohu
sľúbil. Nikdy toho ale neľutujem, lebo
mám to, po čom som vždy túžil. Otca
v nebi. Haleluja!
Andrej Štermenský, AC Martin
Svědectví
Ročník 22, září 2010
25
1. díl
PROČ VŮBEC ŘEŠIT STŘET ZASTÁNCŮ STVOŘENÍ A EVOLUCE?
ky, motivovat ke změně zaběhnutého myšlení. Hlavním smyslem
Každý den se setkáváme ve svém okolí s názory a moderními
však zůstává přivedení hledajícího člověka ke Kristu, k čemuž
trendy, které protiřečí Bibli. Naše společnost se odklonila od svého
nám všem obrázkové stránky mohou napomáhat. Samotné argukřesťanského základu a důsledky jsou více než patrné. Je mnohem
menty, byť by byly jakkoliv doložitelné, nemohou změnit srdce
jednodušší „žít naplno a nezávisle“, než se nad životem zodpověd- člověka ani dát nový život. Ježíš řekl svým učedníkům (tj. i nám
ně zamyslet a ptát se po pravdě.
dnes): „Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření.“
Jednou ze základních lidských otázek však zůstává otázka po pů- (Mk 16,15) To je naše práce, neměli bychom mlčky přihlížet. Pán
vodu. „Odkud pochází všechno to, co nás obklopuje?“ nebo „Od- dává rozhovory a vede nás k různým lidem. Měli bychom být prokud pochází člověk?“ Lidé na takovéto otázky hledají spolehlivé
to připraveni vysvětlit lidem, proč věříme Písmu navzdory mediálodpovědi již od nepaměti. Každý si dříve či později potřebuje najít
ní kampani, která se zdá být tak věrohodná. Argumenty i svědectví
„tu svou odpověď“ a je to svým způsobem přirozené. Kromě vědců, našeho života jsou důležité, neměli bychom zapomínat, že vedekteří hledání pravdivých odpovědí věnují celý žime lidi ke Kristu, který má moc dát život. Nemá
vot (a těch, kterým je okolní svět zcela lhostejný),
smysl navršit horu důkazů „o naší pravdě“, „bít
„Evoluce je nedokázaná a ne- lidi Biblí po hlavě“ a nedovést je k Prameni.
jsou tu běžní lidé, kteří jen věří vědeckým závěrům
a sami se do výzkumu nepouštějí. Více či měně kri- dokazatelná, věříme jí proto, že
Kdyby bylo možné zachránit člověka před zahyticky přejímají argumenty vědy (ať už té, která za- jediná druhá možnost je speci- nutím pomocí důkazů či filosofováním, nebylo by
stává evoluční pojetí, nebo té, která stojí na Bib- elní stvoření, a to je nemysli- zapotřebí Boží moci skrze Ducha svatého. Proto
telné.“
li) a považují je za pravdivé, věrohodné či alespoň
nás Písmo vybízí: „Ne mocí ani silou, nýbrž mým du(sir Arthur KEITH)
uspokojující.
chem, praví Hospodin zástupů.“ (Za 4,6) Právě Boží
Lidé a jejich plány se sice mění, ale Bůh i jeho
moc, která dokáže proměňovat lidské životy, je
Slovo zůstávají platné stále. Zatímco lidem běžně
tím největším důkazem pravdivosti Bible i evanvyhovuje nevázanost postavená na evolučním základě, Boží lid má
gelia. Toho není žádná teorie ani vědecký názor schopen.
být solí země (brání rozkladu) a světlem (zahání tmu). Proto nás
Oba vědecké proudy (evolucionismus i kreacionismus) jsou sice
Pán neshromažďuje v odlehlých klášterech, ale dává nám běžná
názorově vnitřně členité, oba mají svá liberální a fundamentální
zaměstnání, sousedy i přátele ve světě. Budeme-li jen opatrně při- křídla či radikální i umírněné představitele. To však neznamená,
hlížet, nejen že rozklad společnosti bude nerušeně probíhat dál
že nezáleží na tom, co budeme přijímat za pravdu. To, v co doua lidé budou tápat ve tmě, ale mineme i Boží záměfáme (i když doposud nemáme 100 % odpovědí),
ry s námi. Bůh nás jistě nechce všechny vést cestou
zásadním způsobem formuje náš život.
„Když přijde na původ života
doktorátů z přírodních věd k nesmiřitelnému boji
Bezduché následování toho nebo onoho směru
na Zemi, jsou zde jen dvě možproti evoluci, ale ani druhý extrém nezájmu a pasinení hodno myslícího člověka. I laik si v dnešní
nosti: stvoření nebo spontánní
vity nebude jeho vůlí.
době může utvořit svůj vlastní názor z pouhého
plození (evoluce). Není žádná
Ve školách je dětem předkládána evoluční teorie
pozorování přírody či z běžně dostupných faktů
třetí možnost. Spontánní plojako jediný pravý a vědou doložený pohled na poa zaujmout stanoviska podložená zdravým rozuzení bylo popřeno před 100 lety,
čátek vesmíru, formování života na Zemi a původ
mem i ověřitelnými argumenty. Slepá víra vede
ale to nás vede jen k jednomu
člověka. Křesťané mlčí. Dokumentární filmy i odk fanatismu, nikoli k poznání pravdy, zvláště když
dalšímu závěru: nadpřirozeborná literatura nás přesvědčuje svými důkazy, že
se na poli vědy ještě „bojuje“.
né stvoření. My to nemůžeme
všechno vzniklo samo od sebe a evolučním vývoNejednou se mi také stalo, že se mě lidé ohpřijmout z filozofických důvodů
jem dospělo až do dnešní podoby. Křesťané mlčí.
nivě ptali na dinosaury, UFO, zkamenělé trilobi(osobní důvody); a tak volíme
Proč? Nemá snad Bible co říci?
ty či zuby z pračlověka, ale v jejich srdcích byla
víru v nemožné: že život poMožná slýcháváte, podobně jako já, názory laiků,
mnohem víc aktuální bolavá místa z odmítnutí
vstal spontánně náhodou.“
kterým je problematika evoluce a stvoření vzdálev dětství, neodpuštění či zklamání životem. Záhy
(George WALD)
ná: „Když tomu věří většina moderních lidí, musí to
se ukázalo, že touží více po Boží lásce a plném
být přece aspoň částečně pravda, navíc ty vědecké výživotě, než po rozumových argumentech o zkazkumy evoluci potvrzují, tak co.“ Křesťané pořád mlčí.
menělinách a tajemstvích vesmíru, které tvořily
Občas sice probleskne protinázor obhajující biblické stvoření, ale
jen takovou povrchní slupku. Nebojme se mluvit s lidmi o nich
ani sami křesťané tomu nijak zvlášť nevěnují pozornost. Prý je to
samotných, nebojme se na ně pohlížet očima Pána Ježíše, který
moc odborné, prý bychom si před odborníky stejně udělali svými
nezůstává dlouho na povrchu a jde rovnou k podstatě. Mnohdy
názory ostudu…
za povrchní otázkou zůstává hluboká potřeba, kterou může Boží
„Strach z nich ať vás neděsí ani nezviklá a Pán, Kristus, budiž svatý
Duch nejen zjevit, ale též naplnit.
ve vašich srdcích. Buďte vždy připraveni dát odpověď každému, kdo by
Tématika stvoření vs. evoluce je značně rozsáhlá, v češtině je
vás vyslýchal o naději, kterou máte, ale čiňte to s tichostí a s uctivostí.“ dostupných několik desítek výborných studií i knih snadno pří(1P 3,14–16)
stupných laické veřejnosti, leccos se najde v časopisech a na interToto místo z Písma budiž naším mottem během čtení této obráz- netu. Literatury různé úrovně ve světových jazycích je nepřeberné
kové rubriky, která se postupně bude zabývat jednotlivými zákoutí- množství. Rádi bychom vám formou ukázkových citátů a doporumi střetu zastánců evoluční teorie s biblickým učením. Seznámíme
čení zjednodušili hledání a výběr toho pravého zdroje pro případse s hlavními pilíři evolučního pohledu na původ přírody i člověka, né doplnění informací.
budeme se zabývat vztahem Bible a vědy, podíváme se, co k tématu
Pokud vás tématika stvoření vs. evoluce oslovuje a měli byste
hovoří přímo Bible.
chuť přispět svým postřehem, zkušeností či odborným vzděláním,
Smyslem příspěvků nemá být pouhé vršení argumentů pro
jste vřele vítáni. Napište na mail redakce: [email protected],
a proti, ani si nemyslím, že bychom se přečtením pár článků stali
domluvíme si aktuální téma i další podrobnosti.
odborníky. Dílčím cílem je rozšířit si obzory, položit si nové otázPavel Slepička
26
Bible říká: „Na počátku stvořil
Bůh…“ naproti tomu zastánci moderní vědecké kosmologické teorie
(o původu a raném vývoji vesmíru)
předpokládají tzv. Velký třesk, který podle současných fyzikálních
modelů proběhl asi před 13,7 miliardami lety. Pokud vesmír a náš
svět stvořil Bůh, pak je to On –
Stvořitel, který dává „pravidla hry“,
jemu se také zodpovídáme. Máli pravdu kosmologická teorie, je
morálka jen lidským výmyslem.
Po Velkém třesku
se prý vesmír začal rozpínat...
Od Velkého třesku je podle evoluční teorie zahájen postupný vývoj naší galaxie, Sluneční soustavy, Země a života
na ní, jak znázorňuje vývojová spirála. Evoluce mluví o materiální rovině, přesto lidé vnímají vnitřní prázdnotu. Bible
mluví o Stvořiteli, který dal člověku ducha, aby s ním mohl
mít osobní vztah a naplnil jeho život.
Svého času lidé věřili, že Země je plochá deska a pokud by
Ne všechno, co je věda, musí být zároveň pravdivé.
jim někdo vysvětloval, že je kulatá, jedni by si ťukali na čelo „Střezte se lživých proroků, kteří k vám přicházejí v rouchu ova jiní by jistě logicky oponovali, že ti na spodní části koule by čím, ale uvnitř jsou draví vlci. Po jejich ovoci je poznáte. Což
padali do vesmíru… Věda je lidský nástroj k hledání odpovědí, sklízejí z trní hrozny nebo z bodláčí fíky? Tak každý dobrý
jednou pomáhá, jindy může dávat klamné naděje nebo nedo- strom dává dobré ovoce, ale špatný strom dává špatné ovoce.“
konalé odpovědi.
(Mt 7,15-17)
Bůh není proti vědě, jen ji staví na biblický základ. Podobně ani moderní křesťanství nelpí na tmářských ideologiích,
ale zapojuje se do vědeckého výzkumu.
„Vždyť to, co lze o Bohu poznat, je jim (lidem) přístupné, Bůh
jim to přece odhalil. Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho
díle, takže nemají výmluvu. Poznali Boha, ale nevzdali mu čest
jako Bohu ani mu nebyli vděčni, nýbrž jejich myšlení je zavedlo
do marnosti a jejich scestná mysl se ocitla ve tmě. Tvrdí, že jsou
moudří, ale upadli v bláznovství: zaměnili slávu nepomíjitelného Boha za zobrazení podoby pomíjitelného člověka, ano i ptáků
a čtvernožců a plazů. Proto je Bůh nechal na pospas nečistým vášním jejich srdcí, takže zneuctívají svá vlastní těla; vyměnili Boží
pravdu za lež a klanějí se a slouží tvorstvu místo Stvořiteli - on
budiž veleben na věky! Amen“. (Ř 1,19-25)
Každý člověk má právo
volby životního směru.
Karikatura nesmiřitelného boje zastánců evoluční teorie a stvoření pochází z knížky Genesis a úpadek národů od Kena Hama, která vyzývá
k návratu k biblické knize Genesis. Bible již po celá tisíciletí nabízí věrohodné odpovědi na otázky po původu a smyslu lidského života. Seriozní
věda pravdivost Bible dokládá důkazy. Bůh za slovy Bible stojí a působí
svou mocí v životech těch, kdo jsou rozhodnuti mu důvěřovat. Na životech takových lidí jsou potom vidět trvalé výsledky.
Myslitel.

Podobné dokumenty

květen 2013 - Farnost Újezd u Valašských Klobouk

květen 2013 - Farnost Újezd u Valašských Klobouk prezident flagrantním způsobem poučil moderátora pořadu pana Punčocháře, že Šalamoun, kterého p. Punčochář považoval za proroka, prorokem nebyl, ale posledním králem jednotného izraelského královst...

Více

Říjen - Časopis Život v Kristu

Říjen - Časopis Život v Kristu Redakce: Mgr. Pavel Slepička, Petr Skřičil, MUDr. Aleš Navrátil Sazba a grafická úprava: Ing. Jindřich Novák Strany 26-28 sestavil Mgr. Pavel Slepička Příspěvky a připomínky prosím zasílejte na adr...

Více

DMS KOSTNIDREN na číslo 87777 - Nadace pro transplantace

DMS KOSTNIDREN na číslo 87777 - Nadace pro transplantace Že by ale souhlasil s pracovní neschopností, o tom nemohla být řeč. „To přece nešlo, vždyť jsme točili Čertovu nevěstu,“ vysvětluje. Lékaři naštěstí vzali svého pacienta s humorem. Jezdil dál na ko...

Více

Dave Hunt- Obrana viry

Dave Hunt- Obrana viry Lukáš nám říká, během posledních 40 dnů, které Ježíš strávil se svými apoštoly po vzkříšení, „mnoha důkazy prokázal, že je naživu“ (Skutky 1:3). Je jasné, že Ježíš nepovažoval za dostatečné se jen ...

Více