Korely (rod Nymphicus)

Malí a střední AUSTRALŠTÍ PAPOUŠCI
Jörg Asmus & Werner Lantermann
Korely
(rod Nymphicus)
Rod korel zahrnuje jeden jediný druh,
jehož taxonomické zařazení je již po
léta sporné. Díky svému štíhlému
tělu a dlouhému kónickému ocasu
byly korely v minulosti považovány
za papoušky ploskoocasé. Kvůli jejich chocholce, chování a také vývoji
mláďat v hnízdě však dnes přetrvává
názor, že mají blíže k čeledi kakaduovitých (Cacatuidae), podčeleď korely (Nymphicinae). Toto stanovisko
podporuje i žluté prachové peří, které
je typickým znakem papoušků kakadu.
Korela chocholatá
(Nymphicus hollandicus)
(Kerr, 1792)
Také korely existují v různých barevných
mutacích
Stav ve volné přírodě a ochrana
druhu
Podobně jako andulky vlnkované
jsou i korely chocholaté velmi rozšířenými papoušky. V důsledku extrémních klimatických změn byly sice
na některých místech zaznamenány
jisté ztráty, jednalo se však pouze
o přechodnou záležitost.
Osidlují nově založené a zavlažované pastviny, které dříve jako místo
výskytu nepřicházely v úvahu.
Ve všech australských státech je
tento druh chráněn zákonem. Vtrhnou-li ovšem na obilná pole, jejichž
úrodu se chystají zdecimovat, udělují
úřady bez problému povolení k odstřelu. IUCN korely řadí do kategorie
málo dotčených – LC.
166
Znaky, velikost, váha
Přírodně zbarvené korely chocholaté
jsou šedé a mají bílé střední a velké vnější loketní krovky. Čelo, přední
strana lebky, obličej a hrdlo jsou zářivě žluté, skvrna na uších je oranžově červená. Zašpičatělá chocholka
je tvořena šedými, bíle lemovanými
pírky. Zobák je šedý, duhovka tmavě hnědá, nohy šedé. Samice jsou
celkově bledší, zejména v oblasti
hlavy, pírka na chocholce jsou jemně lemována bledě žlutým okrajem.
Peří v zadní partii zad, spodní i vrchní ocasní pera a pírka na stehnech
jsou lemována žlutavě bílou. Mláďata se podobají samicím. Mladí samci
se však již vyznačují intenzivnějším
zbarvením v obličeji a také výrazněji
vybarvenou ušní skvrnou.
Velikost: asi 32 cm
Váha: 73 až 102 g (samečci)
78 až 100 g (samičky)
Bez poddruhů.
Přirozená oblast výskytu, biotop, potrava
Korely jsou rozšířeny po celé centrální části australského kontinentu, zejména pak
v otevřených oblastech s příležitostným výskytem stromů (často eukalyptů), nejčastěji v blízkosti vodních toků či sezónních zdrojů vody. Narazit na ně můžeme
také na zemědělských půdách, pastvinách, stejně jako v zahradách a parcích.
V některých regionech se natolik sžily s civilizací, že se živí téměř výhradně obilím
z hospodářsky využívaných ploch. Jejich strava jinak sestává ze semen travin,
keřů a stromů, plodů, bobulí a domníváme se, že i z hmyzu a larev. Ale jak už
jsme zmínili, vyskytují-li se na zemědělsky využívaných plochách, je hlavní složkou
potravy obilí, hlavně pšenice a čirok. Abychom zjistili, čemu dávají korely přednost,
bylo provedeno několik průzkumů. Na různých místech byly zaznamenány různé
výsledky. V Novém Jižním Walesu bylo prokázáno 29 druhů rostlin coby potravní
složka, z nichž pouze pět korely požívaly ve významném množství.
Sociální organizace a rozmnožování
Korely chocholaté se vyskytují výhradně v hejnech o velikosti 50 a více kusů. Jen
zřídka narazíme na pár. V rámci těchto skupin drží ptáci při sobě a ani po skončení
hnízdění se od sebe páry neoddělují. Korely jsou mezi papoušky nomády. Za nepříznivých klimatických podmínek se stěhují do přívětivějších oblastí. Stále znovu
tak osidlují nová území. Období hnízdění závisí na podnebí a dostatku potravy.
V různých podnebných pásech tudíž hnízdí v jiných měsících. Hnízdní dutiny si
staví v kmenech nebo větvích většinou odumřelých eukalyptů. Sousední hnízdo je
jen velice zřídka blíže než 200 metrů. Dřív než dojde k samotné kopulaci a snůšce,
cupitá sameček okolo samičky s lehce nadzvednutými křídly a vydává melodické
zvuky. Na vejcích sedí samec i samice,
a sice cca 21 dní. Mláďata vylétávají po
33 až 35 dnech. Ve stáří šesti měsíců
se u samců vyvíjí zářivé zbarvení hlavy.
O něco později dochází ke kompletnímu
přepeření, při němž přichází o pruhovaná ocasní pera.
Všeobecná doporučení k chovu
První dovoz, ani první úspěšný odchov
korel chocholatých prameny neuvádí.
Roku 1845 se však již v Evropě prokazatelně vyskytovaly a kolem roku 1850
se pravděpodobně zdařil první odchov
v Německu. Od té doby korely dominují ve voliérách či klecích milovníků
papoušků, v nichž jsou zastoupeny ve
skutečně hojném počtu. V průběhu chovu bylo šlechtěním vytvořeno mnoho
variant odlišujících se velikostí, vahou
i stavbou těla. Rozličné barevné muta-
Samci korel mají intenzivněji vyvinuté
zbarvení hlavy
167