V tomto čísle naleznete: Zajímavost: Mona Lisa, Hlavní téma

V tomto čísle naleznete: Zajímavost: Mona Lisa, Hlavní téma: Mytologie Evenků a
šamanismus, Reportáž: Con na vrbě; Bitva o Vlčí máky, Recenze: Folklór na Zeměploše;
Válka o dárky, Povídka: Azurová planeta II – Část třetí; Přízračné divadlo, Magic: the
Gathering: Rise of Eldrazi; Gruul, Deskové hry: Blue Moon, Vyřešené záhady: UFO
nadvakrát, Historie: Český přemyslovský stát – Část druhá, Mytologie: Americké mytologie
– Část první; Nadpřirozené bytosti Japonska – Část čtvrtá, Rozhovor: Rozhovor s Pavlínou
Brzákovou; Rozhovor s Janem Pechancem
Úvodník
2
Úvodník................................................................................2
Zajímavost – Mona Lisa…………………………………...3
Hlavní téma – Mytologie Evenků a šamanismus..................4
Reportáž – Con na vrbě……………………………………7
Reportáž –Bitva o vlčí máky………………………………8
Literatura – Folklór na Zeměploše; Válka o dárky..…….…9
Povídková část:
Azurová planeta II – Část třetí (Stanislav Cepník st.)..…..10
Přízračné divadlo (Jakub Cepník)….................…………..14
Milí čtenáři!
Baví mě psát povídky, ale nějak mi na to nezbývá
čas. Loni na jaře jsem se tedy rozhodl, že tomu učiním
přítrž, a pustil jsem se do psaní Wotanova bratrstva,
povídky na pokračování, se kterou se počínaje 6.
číslem setkáváte na stránkách Camelotu.
Podle očekávání mě to donutilo, abych se každý
měsíc ke psaní dokopal, leč se do mého snažení
promítl zlozvyk odkládat vše na poslední chvíli. Skoro
vždy to nakonec dopadlo tak, že jsem Wotanovo
bratrstvo dopisoval v noci pár dní, ne-li hodin, před
vydáním čísla.
Zpětně mám z Wotanova bratrstva protichůdné
dojmy. Na jednu stranu jsem přesvědčen, že bych ho
byl schopen napsat lépe (především po stylistické
stránce), nicméně mám zároveň radost, že jsem vůbec
něco napsal, že to má hlavu a patu a že jsem tomu
dokázal vymyslet pořádný závěr a celé to nějak
uzavřít.
s
Inu, můžete to posoudit sami. V tomto čísle na
straně 14 najdete finální část Wotanova bratrstva.
Budu velmi rád, když mi sdělíte, jak se Vám líbila
(buď na redakčním fóru, nebo formou e-mailu).
Kromě toho si jako vždy dovolím říci pár slov ke
článkům. Toto číslo je svým obsahem tak trochu
zvláštní. Přichystali jsme pro vás hned dvě reportáže,
dva články o „Magicách“, dva rozhovory…
Naopak byste zde marně hledali pokračování
rubriky „Šílené teorie“ a román na pokračování
„Splněné sny“. V obou případech mi je zkrátka
redaktoři nedodali, takže veškeré stížnosti prosím
směřujte na ně.
Hlavní téma se tentokrát věnuje šamanství a
evencké mytologii (jak jsme minule slibovali). Je to
vskutku zajímavé téma, které byste neměli vynechat.
Snad vás také potěší tematický rozhovor se
spisovatelkou Pavlínou Brzákovou.
Ještě bych chtěl upozornit na první díl seriálu o
amerických mytologiích a na rozhovor s Janem
Pechancem, šéfredaktorem Sardenu.
Hluboký čtenářský zážitek a klidný zbytek
školního roku Vám přeje
Jakub Cepník
[email protected]
Magic: the Gathering – Rise of Eldrazi….……………….16
Magic: the Gathering – Gruul………...….……………….17
Deskové hry – Blue Moon..….…………...........................18
Vyřešené záhady – UFO nadvakrát……………..………..19
Historie – Český přemyslovský stát – Část druhá………..19
Mytologie – Americké mytologie – Část první………..…21
Mytologie – Nadpřirozené bytosti Japonska – Část čtvrtá.23
Rozhovor – Rozhovor s Pavlínou Brzákovou…………..24
Rozhovor – Rozhovor s Janem Pechancem…..…………..25
Letem světem…
 Sarden, první český internetový deník o fantastice,
oslavil před několika dny jubilejní desáté narozeniny.
K této příležitosti připravil zcela novou grafickou
podobu, která již nespadá pod server Lidových novin.
Více na www.sarden.cz. Zájemcům též doporučujeme
rozhovor se šéfredaktorem Janem Pechancem na straně
25.
 Českou republiku navštívil ve dnech 26. 5. – 7.6.
sibiřský šaman Ooržak Dugar-Sjurjun Očur-oolovič.
Doporučujeme
podívat
se
na
stránky
www.samanskajurta.cz, kde najdete rozhovor s tímto
šamanem a videozáznam z obřadu svěcení stromů.
 Dne 17. 6. vyšla na Sardenu kontroverzní recenze
Metoděje Novotného, se kterou jste se mohli setkat
v minulém čísle Camelotu.
Příští číslo vychází v pondělí 30. srpna 2010.
Foto a zajímavost měsíce
3
Jezerní slať na Šumavě
Mona Lisa
Jiří Šika
(Tento článek pochází ze stránek www.tajemstvi.mysteria.cz a je v Camelotu zveřejněn se svolením autora.)
Slavný obraz Leonarda da Vinci "Mona Lisa" je všeobecně znám jako portrét manželky Franceska de Giocondo,
bohatého florentského kupce. Jistí znalci však tvrdí, že se pod jejím záhadným úsměvem skrývá nejedno překvapení.
Proč je například tato zvláštní malba tak okouzlující? Dr. Leopold Bellak, profesor psychologie z newyorské univerzity,
analyzoval její obličej pomocí systému zón, levá a pravá strana byly zkoumány samostatně, právě tak horní i dolní polovina.
Bellak dospěl k závěru, že její plné tváře vypovídají o smyslném založení a její nevelká brada naznačuje nedostatek sebekontrolyšlo tedy o koketní ženu se sklonem k flirtu, která přivábila oči kdekterého vitálního muže v okolí? Možná ne. jak uvádí Tim
Walker v jedinečném pohledu na záhady kolem Mony Lisy (Daily Mail 21. října 1993). Americká počítačová grafička Lillian
Schwartzová a odborný lékař z Maudsleyské nemocnice Dr. Digby Quested se domnívají, že její tvář náleží jiné osobě-že jde ve
skutečnosti o autoportrét Leonarda da Vinci, malovaný podle odrazu v zrcadle! I když je známo, že Leonardo se hodně zabýval
portrétováním podle zrcadla, pojetí Mony Lisy jako transvestity je stále dost šokující, to nejhorší však teprve přijde. Obraz byl z
Louvru roku 1911 ukraden, a když se znovu našel, prověřovalo se rentgenovými paprsky, zda jde o původní originál. Pravost byla
potvrzena, ale rentgen také zjistil, že Mona Lisa měla dříve vousy, později byly přemalovány. Je-li však Mona Lisa pozměněný
Leonardův portrét, pak byl Leonardo ještě pozoruhodnější muž, než jsme se dosud domnívali. Dr. Kenneth Keal, primář
Ashfordské nemocnice v hrabství Middelesex, o obrazu soudí, že živý úsměv, mladistvé vzezření, překypující tělesné tvary i šat
splývající na klín svědčí o tom, že zpodobená osoba je v pokročilém stádiu těhotenství! Ponecháme-li těhotenství stranou,
portrétovaná žena (nebo muž?), zkrátka model, se netěšil nejlepšímu zdraví. Podle názoru kalifornského lékařského specialisty dr.
Kedara Ardoura je fascinující úsměv Mony Lisy ve skutečnosti následek určitého typu ochrnutí tváře, zvaného Bellova paralýza,
což vysvětluje jeho nesouměrný tvar. Podle marylandského dentisty dr. Josepha Borkowského tento efekt podporuje i skutečnost,
že Mona Lisa přišla o přední zuby, což způsobuje, že rty poklesávají v koutcích. Ale než se nám úplně rozplyne tajuplná atmosféra
spojená s Monou Lisou, buďme vděčni, že portrét vůbec vznikl. Japonský kardiolog dr. Hauro Nakamura, který si všiml žluté
pigmentace v koutku levého oka, tvrdí, že osoba, která pózovala portrétu, měla vysokou hladinu cholesterolu a každou chvíli
mohla být stižena infarktem. Příliš mnoho chorob vzhledem k tomu, jak zdravou stravu měli za starých časů!
Hlavní téma
4
Mytologie Evenků a šamanismus
Stanislav Cepník st.
Mytologie Evenků
jejich pohádky a příběhy
Tento článek zahájím předmluvou Pavlíny
Brzákové ke knize Cesta medvěda.
Ze všeho nejkrásnější je v sibiřské tajze
podzim. Bledé sluneční světlo rozechvívá
bělostnou
lišejníkovou
krajku
na
stromech, mech postupně nabývá všech
pomyslných barevných odstínů a suché
modřínové větvičky se při dotycích jen
sypou... Větve však dlouho holé
nezůstanou! Mráz je do rána ozdobí
bělostnou jinovatkou, zatímco pod kořeny
stromů vykouzlí ledová zrcátka. „Krajina a počasí se nemají chválit,“
říkají Tunguzové. „To si jen člověk uvykl
dávat všemu přívlastky.“ A přesto, i tito
„divoši“ ve slabých chvilkách šibalsky
přiznávají, že právě podzim je v tajze
nejkrásnější!
Babí léto prodlužuje noci neuvěřitelně
rychle! Ze stanu mizí dýmoviště, jediná
ochrana proti věčně hladovým komárům,
a již od časného rána tu v samém středu
obydlí vesele plápolá oheň. A jen co se
smrákne a rodina zasedne k sille, tučnému
vývaru ze sobího masa, rozproudí se
debata o tom, co kdo za celý den uviděl,
uslyšel anebo zažil. V tu chvíli přijde řada
na příběhy a na pohádku. Ta však nesmí
být příliš dlouhá, aby posluchače
neunavila.
Říká se, že „v tajze je básníkem každej...“
(P.B. září 2001)
S evenckou mytologií, evenckými
pohádkami a zajímavými příběhy nás ve
zkratce seznamuje etnoložka Pavlína
Brzáková s využitím textů V. Voronova a
J. A. Kurejské. Současně nás v několika
knihách seznamuje s minulostí a zejména
současností Evenků (Tunguzů), jejichž
svět poznala za svých pobytů mezi nimi.
Ve svém doslovu k Cestě medvěda uvádí,
že i když se Evenků výrazně dotkla
civilizace, stále v nich žijí tradiční
představy o světě, stále mají rádi vyprávění
o životě lesních lidí, o duchách,
zbloudilých duších, zapovězených místech,
pohádky o zvířatech.
Běžný svět je vnímán prostřednictvím
znamení, která přicházejí ve snech, ve
skutečnosti pak prostřednictvím „náhod“,
přírodu vnímají jako živou bytost, která má
svou duši.
Evenkové v roce 1900 (Foto: www.wikipedia.org)
Nejvýznamnější místo v mytologii Evenků
zaujímají příběhy o medvědech. Je to
zřejmě proto, že medvěda považují za
svého prapředka. Mluví o něm jako o otci,
tatíčkovi či strýci. Vztah k němu je i dnes
zvláštní. Pokud se Evenk utká v boji s
medvědem, je to boj „muže proti muži“ v
čestném zápasu. Uloví-li ho, musí nejprve
promluvit s jeho duchem. Tam, kde k
souboji došlo, musí zanechat jeho hlavu a
přední tlapy. Jeho kožešinu si nesmí
ponechat, nesmí ji ani prodat. Může ji
jenom darovat, pokud nechce, aby ho
potkalo neštěstí. Odmítají „nečestné“
praktiky, které používají při lovu medvědů
cizí přivandrovalci.
●●●
V mýtech o stvoření světa a lidí vystupuje
dobrý duch Cheveki – stvořitel země, lidí a
některých zvířat. Proti němu stojí jeho
bratr Chargí – zlý duch, stvořitel vlka,
hmyzu atd.
Tam, kde se projevilo pravoslaví, místo
Chevekiho vystupuje Kristus, místo
Chargího Satan. Další varianta je na
Sachalinu. Tam Chevekiho (Krista)
zastupuje Buga, Chargího (Satana)
Buninka.
Vznik Země
Kdysi bylo země málo. Převládala voda.
Člověk byl smutný. Země mu nestačila k
životu a k pasení sobů. Pomohl mamut
Cheli. Svými rohy-kly vyzvedl ze dna tolik
země, že jí bylo dost pro všechny lidi, pro
všechny časy.
Cheveki a Chargí
Kdysi žili jen dva bratři: Cheveki (dobrý
duch) a Chargí (zlý duch). Mladší z nich,
Cheveki, žil v Horním světě, starší, Chargí,
v Dolním světě. Setkávali se v Prostředním
světě. Tam tvořili. Všechno, co na Zemi
dělali, bylo z písku,vody a kamení.
Cheveki vytvářel jen to, co bylo prospěšné,
Chargí naopak škodil.
Vytvořili hory, řeky, jezera, lesy, potom
ryby, ptáky, zvířata a hmyz.
Cheveki udělal z hlíny lidi. Zavřel je do
jakési boudy na kůlech, aby vyschli, potom
je chtěl oživit. Protože odcházel, zamkl
boudu na zámek, klíč dal psovi a přikázal
mu, aby dovnitř nikoho nepouštěl, že tam
určitě přijde jeho bratr Chargí. Potom
odešel do Horního světa. Oba ►
Hlavní téma
5
bratří zatím tvořili dál. Chargí stvořil
hmyz, Cheveki ptáky a žáby, aby ho
hubili.
Chargímu brzy došly nápady. Chtěl se
podívat, co dělá jeho bratr. Ten doma
nebyl, kůlnu hlídal pes a nechtěl Chargího
pustit dovnitř. Když mu ale Chargí slíbil
huňatý kožich, psi byli tenkrát ještě holí,
pes povolil. Chargí nahlédl do kůlny a
rozhněval se, že mu bratr o lidech nic
neřekl. Dýchl na ně, pak na ně plivl, dal
psovi kožich a odešel.
Když se Cheveki vrátil, zjistil, co se stalo.
Viděl, že jeho lidi se zkazili a začali hnít.
Okamžitě je oživil a nechal jim vybrat
místo, kde by chtěli žít.
Žili v tajze, v horách, na březích řek a
jezer. Stali se z nich lovci, rybáři, ženili
se, vdávali se, rodili děti. Byli však od
Chargího poplivaní, proto začali stárnout
a umírat.
Pes, který to zavinil, musel teď za trest
lidem sloužit.
Mýtus o Kristovi
Oděv a nástroje sibiřského šamana (Foto: www.wikipedia.org)
je s malými obměnami podobný právě
uvedenému mýtu, je však kratší.
na Lunu. Když se šíp do Luny zapíchl,
začali k ní po provazu šplhat. Provaz se
však pod jejich tíhou přetrhl. Když padali,
vzkřikl každý z nich jiným jazykem a ten
O vzniku světa a lidí
už jim zůstal. Tak vznikli Evenkové,
Na počátku byla pouze voda a žili jen Jakuti, Rusové, Češi, Němci a spousta
Buga a Buninka. Moudřejší Buga poslal na dalších národů.
vodu oheň. Ten ji z velké části vypařil a
vznikla země. Potom Buga udělal světlo a
Proč medvěd v zimě spí
oddělil je od tmy. Když sestoupil na Zem,
setkal se tam s Buninkou, který mu začal Když Cheveki osidloval Zemi, udělal
tvrdit, že zemi stvořil on. Došlo k hádce, nejdřív ryby, potom zvířata a ptáky. První
při
níž
Buninka
zničil
Bugovi zvířata byla bezocasá, žila družně a
dvanáctistrunné housle, jeho oblíbený navzájem si neubližovala. Chevekimu se
nástroj.
ale příliš nelíbila, proto udělal ocasy a
Buga stanovil, že je třeba vypěstovat na rozdal jim je. Když však měla ocasy,
dně jezera borovici. Komu se to nepodaří, začala si zvířata závidět a zabíjet se.
prohrál. Prohrál Buninka, ale nechtěl to Medvěd byl nejkrutější. Protože dostal
přiznat. Proto mu Buga proměnil lebku v malý ocásek, začal ze závisti po celý rok
železnou. Buninka prosil za odpuštění, zabíjet všechna dlouhoocasá zvířata.
Buga si za to vymínil, že mu Buninka Zděšená zvířátka prosila Chevekiho, aby je
nebude překážet, až on bude dělat člověka. medvěda zbavil. Ten to ale nemohl udělat,
Buninka slib dodržel a vrátil se do Dolního protože medvěda přivedl na svět Chargí.
světa.
Zařídil to proto tak, že medvěd po celou
Buga pak vzal na východě železo, na jihu zimu spí a probouzí se, až když dozrávají
oheň, na západě vodu, na severu zemi a nejrůznější bobule, houby, jahody, sladké
proměnil je v srdce, šlachy, kosti a krev - a kořínky. Medvěd se jimi nasytí a už tolik
z nich vytvořil člověka, který od té doby nezabíjí.
žije na Zemi.
Tak Cheveki odvrátil od zvířat velké
neštěstí.
Jak vznikly různé národy
●●●
Kdysi žili lidé pospolu a hovořili jedním
jazykem. Pak je napadlo, že by se měli od
sebe nějak odlišit. Domluvili se, že poprosí
Lunu, která žije vysoko a daleko, aby jim
pomohla.
Vylezli na vysokou horu, vzali dlouhý
provaz, přivázali ho k šípu a ten vystřelili
Evencké pohádky o zvířatech připomínají
evropské bajky. Vystupují v nich medvědi,
sobi, lišky, zajíci, rosomáci, veverkypoletuchy, ale i méně známá zvířata, jako
je kobar nebo burunduk. Chovají se jako
lidé, stejně jako v evropských bajkách a
některých pohádkách. Lesní lidé totiž
pokládají zvířata za své mladší bratry a
sestry.
V jiných vyprávěních se setkáváme s
lidojedy (Čingity). Podle některých teorií
mají tato vyprávění reálný základ.
●●●
Těmito několika ukázkami končím
stručnou informaci o evencké mytologii,
ale nemohu si odpustit uvést na závěr
několik moudrých myšlenek z učení
sibiřského šamana Ogeho (z knihy P. B.
Dva světy):
Aby žil člověk na zemi, potřebuje nebe Ugu
Buga.
Když vyjdeš na svět z těla matky, tvá
hvězda ti dá světlo.
Pronikne ti do srdce a do smrti je s tebou.
Přirosteš k nebi Ugu Buga, dlouhou
osudovou nití.
Osud je dílem boha Cheveki, má v rukou
naše životy.
Jsme jako brouci. Jsme smetí na Zemi,
spojeni s celým vesmírem.
Naši předci byli labutě, medvědi, ryby a
stromy.
Pro všechny proto platí stejné zákony.
☼☼☼☼
Evenkové (Tunguzové)
patří do tunguzsko-mandžuzké
altajských jazyků.
větve
Tady si uděláme krátkou jazykovědnou
odbočku, abychom byli v obraze. ►
Hlavní téma
6
Jazyky celého světa dělíme podle původu
do dvaceti osmi skupin:
1. skupinu tvoří jazyky indoevropské (k té
patří i slovanské jazyky)
2. skupinou jsou jazyky uralské; jejich
první skupinu tvoří ugrofinské jazyky
(tam najdeme mimo jiné i maďarštinu a
finštinu)
3. skupinu představují jazyky altajské, k
nimž
patří
mj.
jazyky
mandžuzkotunguzské (evenkština neboli
tunguzština, evenština neboli lamutština,
mandžuzština, nanajština aj.)
atd. až 28. skupina
●●●
Evenkové kočovali se sobími stády ještě
na počátku 20. století na obrovském
území rozkládajícím se od Jeniseje až po
Ochotské moře. Mýty, které přebírali od
svých předků, ovlivňovaly způsob jejich
života - a ještě dnes se s nimi, stejně jako
Sibiřský (ketský) šaman (Foto: www.wikipedia.org)
s pohádkami o zvířatech, vyprávěními o
lidojedech atd., můžeme setkat u lidí, kteří
žijí nadále v prostředí tajgy a tundry a Šamanismus zřejmě existuje od pravěku. Článek, který jste si přečetli, má pouze
udržují si svůj tradiční způsob života (už je Je to technika extáze, vychází z mýtických, informativní charakter, nepostihuje celou
magických a náboženských představ. Je podstatu šamanismu.
jich ale velmi málo).
známý ve většině světových kultur. Není to Pro zasvěcené seznámení s šamanismem
Počátkem 20. let 20. století se tu začali však náboženství.
doporučuji zejména velmi zajímavé a čtivé
pozvolna usazovat Rusové, postupně se Šaman je (s drobnějšími odchylkami v knihy P. Brzákové Dva světy a Dědeček
začali přes různost jazyků s Evenky sžívat, různých oblastech) chápán jako kouzelník, Oge, pokud jde o americký kontinent
sbližovaly se i kultury, pak (zjednodušeně) věštec, léčitel...
(Mexiko), najdete poučení v Castanedově
asi po pěti letech došlo k expanzi K jeho základním schopnostem patří knize Učení dona Juana (ale to je zcela jiný
bolševismu, k likvidaci kočovného schopnost komunikovat s duchy a bohy typ šamanismu).
způsobu
života,
ke
kolektivnímu (dobrými i zlými), uvést se do transu, mít
hospodaření, „rozkulačování”. Zaniká vize, opustit tělo a vydat se do jinýc světů, V moderním a postmoderním světě vzniká
společnost
založená
na
rodovém proměňovat se ve zvířata, léčit nemoci neošamanismus.
příbuzenství. Stařešinové a šamani končili způsobené zlým duchem nebo únikem
●●●
ve vězeních (z nich se už nikdy nevrátili) duše, musí umět vyčistit obydlí od zlých sil
Stoupající zájem o uctívání duchovních sil
atd. Určitým pozitivním prvkem uprostřed atd.
převažující negace bylo zavedení sociální Má k tomu šamanský oděv a další přírody zřejmě souvisí s vědomím nutnosti
ekologického zacházení s planetou, touha
dávky.
pomůcky, zejména buben, popř. jiné
po návratu k přírodě a je i reakcí na
hudební nástroje, v některých oblastech i
●●●
přetechnizovaný svět.
masky. Ve většině společností není
To všechno by vyžadovalo rozsáhlou jediným prostředníkem ve styku s Věda se přibližuje k náboženství, hledá
nový uspokojivý výklad světa.
kapitolu o vytváření správních celků, nadpřirozeným světem.
administrativních center, řešení jazykové Šaman buď své šamaství zdědí, nebo je k Někteří hledající jsou přitahováni k
otázky atd. atd., ale tím už se zabývat němu určen volbou bohů či duchů. K ruce místům, která nesou znaky původnosti a
nabízejí mimořádné zážitky. I to, domnívá
nemůžeme.
mívá ochranné duchy, ti si ho vyvolili, a
se P. Brzáková, vede některé „duchovní
Přece jen si ale musíme všimnout jednoho pomocné duchy, ti jsou mu podřízeni.
turisty” k sibiřskému šamanismu (opět
závažného fenoménu - šamanismu.
Šamanismus
dnes
prožívá
určitou zjednodušeno).
renesanci. Nejznámější je sibiřský, který se
☼☼☼☼
●●●
sovětské vládě nepodařilo zlikvidovat ani
tvrdými zásahy, a severoamerický, Nakonec ještě uvádím ukázku z posledních
Šamanismus
přestože indiánské praktiky v této oblasti dvou kapitol Dvou světů P. Brzákové:
Slovo šaman pochází z evenckého šamán. byly až do 70. let 20. století protizákonné. Kukryče, ústřední postava knihy, bloudí po
Do evropských jazyků se dostalo přes V současnosti existují i šamanské školy a šamanských centrech, hledá pravdu a
ruštinu. Nejčastěji bývá vykládáno z kurzy, a to nejen v sibiřské oblasti. Dvě odpověď na to, jak žít. V závěru knihy se
pálijského samana ve významu potulného sdružení věnující se šamanismu vznikla i u vrací do Ortaa-Sargol, které už jednou
buddhistického mnicha. Někdy je slovo nás.
předtím navštívil. ►
považováno za evencké ve významu
●●●
„vědoucí”.
Hlavní téma, Reportáž
„Ortaa-Sargol. Obrazy na skalách,
stvrzené časem. Šamani s rozvětvenými
korunami představ. Nic se nezměnilo pořád tu byli. Strážci snového světa,
ochránci poselství věků. Mlčenliví, bez očí,
bez uší, vědoucí. Dotkl se chladivého
kamene a čekal, že se postavy pohnou. Ale
nestalo se. Zázraky se dějí samy... Už už si
myslel, že má tu moc je probudit. Ucukl
zklamáním. Ta síla byla jinde. Nebyla jeho,
byla ničí... Bylo ji nutné přivolat. To však
neuměl.
Poznal, co znamenají slova. Nic. Poznání
se ukrývalo za nimi. V mlčení, v tichu. Znal
hlučné ticho před bouří, kdy vzduch
napětím jen řičel. Znal ticho lehké jako
pavučina, v němž spala smrt. Znal ticho
naplněné láskou, znal ticho světelné a
světlo v tichu. Něco mu bránilo. Viděl
světlo, ale nemohl dál. Bylo to něco v
něm...
Had!
Málem by zapomněl. Nechal se objímat
stepí a usnul v té bezbřehosti. Měl v sobě
společníka. Šel v těle s ním, stočený do
klubka a bdící. Had čekal. Stačila trocha
strachu, obavy z bloudění a posedlosti - a
mohl růst. Narůstal do velkých rozměrů.
Živil se špatnými myšlenkami, nedůvěrou,
nevírou. Ničil všechno dobré a krásné.
7
Nechtěl mít v útrobách zeleného hada. Tak dálky, opojily ho výšky. Sluneční kotouč se
rád by se ho zbavil. Vzpomněl si na výjev přiblížil a paprsky mu zahřály duši. V ten
ze stěny v Adyg eeren. Má hledat orla?”
nádherný okamžik pocítil dobro ve světě a
nekonečnou radost. Procitlo v něm vědomí
Bloudí ve skalách, hledá... Had ho chce nádhery a velkoleposti stvoření. Prařeka
zahubit. Pak poznává, že je sám šupinatým pod ním se proměnila v řeku zalitou
hadem. Přemýšlí o svém životě. Byl tak sluncem a vlnky se jako zlaté rybky
špatný, že si zasloužil tento trest? Začíná zablyštěly. Rozpřáhl domnělé ruce a spatřil
se modlit... Pak se něco stalo. Orel ho křídla. Podíval se na své domnělé nohy a
pevně držel ve svých pařátech a někam ho uviděl pařáty. Svíraly pevně hada, který se
nesl. Bude to konec?
svíjel a v očích měl strach. Sevřel ho proto
ještě pevněji a vzrostla radost z té nádhery
„A pak ho napadlo: Proč prožívá děs, když kolem. Tohle byl lepší způsob probuzení!
nenastal? Zatím se vznáší nad Prařekou a . . . Pod sebou uviděl nekonečné lesy,
může se ještě dívat. Proč se trápí něčím, co drobné říčky, vesnice a města. Lidský svět.
ještě zdaleka není? Co když svou Tak rád by se vrátil na zem a žil obyčejným
budoucnost vytváří svými představami? životem.
Vždyť tenhle svět vůbec nezná, stejně jako . . . Začínal rozumět Ogeho zápiskům.
neznal ten, v němž donedávna žil. Kdo ví, Pohledy hada a orla byly tak rozdílné!
proč tohle všechno nastalo. Možná se Stařec psal o životě v lese, o dobrotě, o
příliš zabýval hadem, až se v hada nakonec štěstí. Život mohl být přece tak krásný...
proměnil. Viděl jen zlo, špatnosti a tíseň. Tak je to tedy! Nestačí vidět hady v
Co když jsou světy upředené z představ? A lidských tělech a naslouchat příčinám
co když stejně, jako se stal hadem, se může utrpení. Musí zakoušet orlí let, aby se
stát i orlem?
naučil vítězit a aby poznal radost. Takové
Byla to zvláštní myšlenka. Vidět svět z bylo poselství šamanů z Ortaa-Sargol.
mocné ptačí výšky. Zažívat lehkost a sílu. Stane se znovu obyčejným člověkem.
Začal si s tou představou pohrávat, až se jí A tak se stalo.” ■
chytil. Pevně ji uchopil ve své mysli, držel
jí a už se jí nepouštěl. Zavanuly k němu
Knihy:




Pavlína Brzáková, Vitalij Voronov: Cesta medvěda, nakl. Lidové noviny 2002
Pavlína Brzáková: Dva světy, nakl. Eminent 2008
Příručný slovník naučný II. díl G-L, nakl. ČSAV Praha 1963, 1. vydání
Příručný slovník naučný IV. díl S-Ž, nakl. Academia - NČSAV Praha 1967, 1. vydání
Weby:
 Wikipedie, otevřená encyklopedie
Con na vrbě
Metoděj Novotný
V pátek na Dušana jsem se vydal do
smíchovské knihovny na Con na vrbě a
musím říct, že předčil mé očekávání.
V hlavě jsem měl nabiflovaný rozvrh
přednášek a časový pořad, ale nakonec
bylo všechno úplně jinak, takže mi to bylo
na nic. Con uvedl Leonard Medek
přednáškou o knize Dobrodruh. Říkal, jak
vznikla, a předčítal z chystaného 3. dílu.
Vše zakončil výkladem o tom, jak vznikla
takové spojení jako hloupý Honza, přidal
spoustu již zaniklých spojitostí jako Franta
opilec a tak dál. V této fázi se někdo vzadu
(mám podezření na Jakuba Kočího)
neudržel a zvolal „Karel!“ a tím byla tato
část ukončena.
Pak nastoupil Michal Bronec, všem jistě
známý majitel, ředitel a vše ostatní Strak
na vrbě. Chtěl hovořit o tom, proč vybral
pro překlad Amberu Honzu Kantůrka,
který přesně v tuhle chvíli dorazil a chtěl
se ujmout slova, což se mu nepovedlo, a
Michal Bronec začal číst ukázku z prvního
dílu Amberu. Poté se vrátil Leonard
Medek a tentokrát k sobě pozval Františku
Vrbenskou. Hovořili spolu o Modrém
Býku II, který se připravuje již sedmým
rokem a pořád tu není. Tato debata se
postupně stočila k nadávání americkým
spisovatelům a jejich bestsellerům a býk
byl vypuštěn, ale bylo to zajímavé
(obzvláště ty Američani).
Nakonec se tam na pódium nenápadně
vyšplhal Jakub D. (že by Drak?) Kočí, sedl
si Medkovi na klín a snažil se hovořit.
Leonard ho však setřásl se slovy, že už
jednou dneska říkal, že nerad sedá mužům
na klín (ano, opravdu to již jednou
zmiňoval, ale Jakub Kočí tam ještě nebyl a
tak nebyl varován), vzal si židli a šel si
sednout na kraj. Jakub Kočí v sobě nalezl
zálibu házet věci do publika, a tak na nás
hodil jedenkrát Vítr v piniích, což byla
kniha, o které se mělo hovořit, a pak se o
ní také hovořilo. Padaly otázky ohledně
druhého dílu a samozřejmě také
podotázky, kolik tentokrát zemře postav,
jak zemřou a tak podobně. Poté se ještě
jednou ujal slova Leonard Medek a přečetl
jednu ze svých básní, které mu vyšly ve
Strakách. Bylo to téma „mobil“ a i přesto,
že byla ve slovenštině, skoro celé jsem jí
rozuměl, a když mi přeložili i poslední
slovo, tak jsem se i zasmál. ►
Reportáž
A nyní přistupme k fázi křtu. Prvním
křtěným byla karetní hra hobiti od
Killmana. Rozdělal se jeden balíček a v tu
chvíli se na pódium vrhnul i Jakub Kočí,
popadl půl balíčku a s fanatickým
výrazem v očích navrhoval, aby se křest
odehrál tak, že se balíček hodí do pódia.
Bylo mu to dovoleno a spolu s Killmanem
hodili balíček na naše hlavy. Ukořistil
jsem si tři karty a musím uznat, že bych si
tu hru rád zahrál. (Všude byly obrázky
jídla a pití, mělo to být o životě hobitů.)
Křtiny pokračovaly výstupem Michala
Bronce, který se rozhodl pokřtít
pokračovatele
Drakobijců
Žoldnéře
Fantazie, a rozhodl se to udělat opravdu
ve velkém. Všichni jsme udělali čelem
vzad a uzřeli jsme pár tančící tango (že by
ten podnázev Žoldnéřů Tango s upírem?)
a i když nejsem nadšencem do tance,
musím uznat, že to mělo styl. Poté jsme
udělali opět čelem vzad, čímž jsme se
dostali do výchozí polohy) a Michal
vyzval přítomné autory Žoldnéřů, aby
přišli na stupínek (byla to asi ¼
přítomných). „Cedím na tom vlastní krev,“
prohlásil Michal, řízl se nožem a pokřtil
novou edici vlastní krví (celkově jsem na
tomto conu viděl až nebezpečně velké
8
množství nožů, například Leonard Medek Změnami v programu měl Míla asi 5 minut
u sebe měl tři). Následoval křest Kadetů a moc se toho nestihlo, protože selhala
technika, ale dozvěděli jsme se, o čem
bude druhý díl Černého Hvozdu (začíná to
vyrabováním
Kozího
hrádku,
víc
neprozradím). Jako předposlední přišel Jan
Pohunek a četl ze své připravované knihy
Temní ilumináti. Má se to nést vtipněji než
minulý díl a moc jsem se u toho nasmál.
Až to vyjde, vřele doporučuji.
Jako poslední přišel Martin Darion
Antonín a povyprávěl o své nové knize
Daemonica. Pointa zní moc vtipně (trilogie
se jmenuje Hovězí v žaludku, udělejte si
podle toho obrázek). V budoucnu se prý
chystá na nové Křivé ostří a, pozor, na
pokračování knihy Zelená, už aby to bylo.
Poté přišel slibovaný neutuchající a
oslavný potlesk a vyhlášení soutěže o
knížky. Nechal jsem si podepsat asi deset
kilo knížek, co jsem si přivezl, a jel jsem
domů, jelikož na posezení v krčmě ještě
nesmím. Veškerá má očekávání byla
předčena, moc jsem si to užil a příští
Fantazie, tentokrát z placatky vyžádané ročník mi nesmí uniknout.
z publika. Údajně v ní byl nějaký Omluva čtenáři – Foťák se zapomněl
maďarský alkohol. Tím skončila velice doma, fotky tudíž nejsou. ■
impozantní část křtění a pokračoval Míla
Linc.
Bitva o Vlčí máky
Jan Holan
Vlčí máky jsou takzvanou dřevárnou.
Laicky řečeno, to jsou jakési bitvy
"naživo". Při dřevárně se zkrátka sejde
větší množství lidí v kostýmech, s
replikami historických zbraní, jež jsou
zabezpečené tak, aby nikoho nezranily. A
všichni
se pak navzájem
mlátí.
Bitva o Vlčí máky je unikátní tím, že nejde
o bitvu elfích, skřetích a kdovíjakých ještě
království – jde o bitvu mravenců. V bitvě
se střetly dvě aliance: Aliance Otrokářské
armády s konfederací proti alianci Trpaslic
a federace. My s kamarády jsme bojovali
za slávu Otrokářů a gladiátorské armády.
Každá ze stran měla svou speciální
schopnost (dýkou se ubírá za 2, po zabití
někoho si vyléčíte 1 život atd.) a také svou
speciální
jednotku
(naši
ultimátní
jednotkou byly otrokářky: když někoho
zabily, musel jim sloužit). Dále bylo ve hře
velké množství CP, z nichž každé mělo
nějakou tu vlastní unikátní schopnost např. kudlanka byla neviditelná a mohla
zabít na jednu ránu kohokoliv.
Účast byla docela hojná, i když se bohužel
množství
přihlášených
nedostavilo.
Maximální počet hráčů byl 200,
přihlášených bylo 187 a přišlo 158 lidí
(většinu nejspíše odradilo deštivé počasí,
jež ovšem přetrvávalo jen chvíli, a tak nám
na bitvu nakonec svítilo slunce). Přesto
ovšem bylo na místě srazu problém najít
místo, kde bych se "utábořil". Byli zde lidi
různého pohlaví, věku i vyznání. Zkrátka
bylo vidět, že LARP může zabavit každého
bez rozdílu. Velká byla také pestrost
kostýmů a zbraní. Já sám jsem měl na sobě
pouze hnědý varkoč a tykadla z drátu (byl
za ně bonus k životům). Ozbrojený jsem
byl dvěma šedesátkama (60cm dlouhé
meče). Také se zde však daly najít
kroužkové košile, přilbice a pár jedinců
mělo dokonce i nějakou část zbroje z plátů
(jedno z pravidel říká, že účastník nesmí
vypadat jako rytíř s tykadly). Mezi
výzbrojí se daly (krom mečů) najít třeba i
kusy, řemdihy, luky či kladiva. Díky dobře
odvedené práci organizátorů bylo rychle
vyřešeno schvalování zbraní, a tak nic
nebránilo tomu, abychom začali bojovat
pro slávu naší královny. Předtím byla ještě
svedena zkušební bitva, jež pro nás
dopadla fiaskem.
a za ně kupovali různé předměty. Díky
neustálým úkolům jsme ani neměli chvíli
klidu na odpočinek. Kupříkladu jsme se
dozvěděli, že spojená vojska Trpaslic a
Federace
hodlají
dobýt
město
Konfederace. To jsme si přece jen tak
nemohli nechat líbit, a tak jsme vpadli
Trpaslicím do zad. Každý úkol měl ovšem
svůj vlastní příběh. Bylo nám třeba řečeno,
že nad krajinou letěl obrovský pták, a když
přelétal, upadlo mu obrovské množství
čokoládových tyčinek! A v tyčinkách je
hodně cukru a ten mravenci prostě musí
mít!
Dalším úkolem bylo třeba stěhování
našeho města přímo doprostřed herního
území (bláznivý nápad naší královny), ale
karavana byla přepadena a následně pobita.
Celou hru hodnotím velmi kladně, jako
jediné mínus bych označil menší
nedorozumění ze strany organizátorů, které
sice mohlo mít vliv na celkový výsledek,
ale zábavu nám to rozhodně nezkazilo.
Pokud byste chtěli začít s LARPem a
nevíte jak na to, je tato bitva pro vás
výborná příležitost. Pokud vás tato
Hra jako celek byla skvělá. Systém byl reportáž zaujala, podívejte se na
skvěle promyšlený, byla zde spousta www.vlcimaky.xf.cz. ■
schopností a dokonce jsme sbírali suroviny
Knižní recenze
9
Literatura
Folklór Zeměplochy
Terry
Pratchett,
Simpson
Jacqueline
(Recenze byla vytvořena ve spolupráci
s Topzine.cz)
Za svou kariéru Terry Pratchett spojil síly
s fyziky i biology (viz Věda na
Zeměploše), ale tentokrát se rozhodl
nepsat o paralelních vesmírech ani o
ničem podobném a vrátil se ke starým
dobrým zvykům. Nejsou to zvyky Země,
samozřejmě, jsou to zvyky Zeměplochy.
Ale jelikož je Zeměplocha zrcadlem
světů, téměř všechny zvyky Země
prosákly i na svět, balancující na zádech
čtyř elefantů, na Zeměplochu.
Zvyky tam nejsou tak docela stejné jako u
nás (že by se cestou pokřiveným
prostorem taky trochu pokřivily?), a tak se
tato kniha snaží uvést na pravou míru
některé nesrovnalosti. Na Zemi se dříve
věšela podkova nad dveře jako ochrana
proti elfům. Na Zeměploše je tato tradice
v prakticky stejná, s tím rozdílem, že když
ji nepověsíte, opravdu přijde elf a sebere
vám dítě. Připadá vám to povědomé?
Ano, to je největší vada této knihy. Žádné
nové informace, pouze shrnutí všeho, co
již napsáno bylo. Velmi často najdete
přímo citace z předešlých knih. Zpravidla
byla každá kapitola rozdělena na citaci,
zeměplošské vysvětlení a hledání a
vysvětlování našeho protějšku.
Začněme ale od Adama. První kapitola je
o Bozích, Démonech a Věcech. Přestože
je na Zeměploše přes tři tisíce hlavních
bohů, v knize je jich uvedeno jen pár
nejdůležitějších. Potom jsou rozpitvány a po
malých částech skládány různé rasy, od
trpaslíků, trollů, Nac Mac Fíglů (hurá?) až
po kapitolu Další důležité rasy, kde byli na
jednu hromadu hozeni upíři, vlkodlaci,
golemové, bánší a igorové.. Celá hromada
byla, bohužel, velice zkrácena a zestručněna.
Obzvláště igorů mi bylo líto.
Následuje kapitola Netvoři (Kolik je na
Zemi fénixů najednou? A kolik na
Zeměploše? Hádejte!), popis zemí Lancre a
Křídy a jejich čarodějek (ty z Křídy jsou ale
méně zajímavé, nemyslíte?). Pokračujeme
kapitolou Hrdinové (která je víceméně o
Cohenovi) a pak se konečně dostáváme ke
kapitole Tradice, legendy a pravda, kde
autoři zmiňují i Česko v, musím přiznat, mě
naprosto neznámé spojitosti s pověstí o
krysaři z Hameln (podle jedné verze děti
skončily v Olomouci). Zvyky pokračují až
téměř do konce a ze známých a čistě
praktických důvodů je na konec všeho
postaven Smrť.
Co mi zde vyloženě vadilo, byli mágové.
Kam zmizeli? Co zmínka o hudbě kamenů,
chcete-li Rocku? Anebo hrdá a suchá Klač,
ta snad nemá své tradice a rituály? Zkrátka
není v lidských silách (ani v páně
Prattchetově) nacpat celou Zeměplochu do
jediné knihy. Já osobně bych v tom rád viděl
novou edici o čtyřech, pěti dílech. Ale
kombinace pratchettovský styl, Kantůrkův
překlad a ilustrace Paula Kidbyho se prostě
nemůže nelíbit. Každý, kdo se považuje za
Plochaře, by do této knihy měl minimálně
nahlédnout. Ještě mi ale řekněte, proč každá
prattchetovka skončí dříve, než bych chtěl.
Verdikt – Není možné srovnávat s žádnou,
dosud napsanou, Zeměplochou. Naprosto
informativní, dějová linka chybí.
Hodnocení: 75% (dost dobré)
Stručné info: Autor: Terry Pratchett a
Jacqueline Simpson, Překlad: Jan Kantůrek,
Obálka
a
ilustrace:
Paul
Kidby,
Nakladatelství: Talpress, Datum vydání: 30.
4. 2010
Metoděj Novotný
Válka o dárky
Orson Scott Card
Orsonu Scottu Cardovi se zastesklo po
Enderovi a Bitevní škole, a proto dal jeho
fanouškům vánoční dárek v podobě
krátkého sci-fi románu o Enderu Wigginovi
z dob jeho výcviku. Hlavní hrdina nyní není
Ender, ale jeho vrstevník Zeck Morgan.
Zeckův otec je kněz, který ve svých
kázáních mluví pouze o míru a pokoji. Proto
bylo pro našeho hrdinu těžké, když mši
přerušili lidé z Bitevní školy a odvezli ho
do vesmíru, aby se tam učil bojovat. Byl
pro to vybrán kvůli své fenomenální
paměti, díky které umí zpaměti
převyprávět každou otcovu mši. Ale když
ho do Bitevní školy dopravili, zalitovali
toho, neboť s nikým moc nekomunikoval.
Své úkoly při vyučování sice plnil, ale
když cvičili bitvu, jen mířil na cíle bez
výstřelu. Nejvíc učitele ale na Zeckovi
štvalo, jak pořád prosazoval své
náboženství, i když na Bitevní škole
všechna naboženství a věci i praktiky
s ním spojené byly zakázány.
Válka o dárky je kniha, která by měla
oslovit Cardovy a Enderovy příznivce, i
když nemá takovou náplň jako jeho
ostatní knihy. Je znát, že ji napsal zkušený
a dobrý autor, který ji ale spíš myslel jako
malý dárek pro své příznivce, než jako
další mistrovský kousek. Válka o dárky se
vyznačuje velmi svižným dějem. Ale je
škoda, že Card do knihy nezahrnul i
popisy scén a prostředí, které zde chyběly.
Rozhodně pokud přemýšlíte o přečtení
příběhu, neváhejte a nebojte se, že to bude
jen ztráta času, Card je prostě klasika a
žádná z jeho knih by neměla chybět v
čtenářském deníku každého správného
scifisty.
Hodnocení: 65% (střední nadprůměr)
Stručné info: Autor: Orson Scott Card,
Překlad: Petr Kotrle, Obálka: John Harris,
Nakladatelství: Wolf Publishing, Rok
vydání: 2009
Tomáš Křivohlavý
Povídka
10
Azurová planeta II – Část třetí
Stanislav Cepník st.
Prvořadé akce
Když si naši příchozí krátce
odpočinuli a popovídali se starousedlíky
(na dlouhé řeči nebyl čas), konala se
porada o další činnosti.
I k druhé expedici se přidali Bronzané,
teď už ne pouze jako pozorovatelé. Přivolali
ze své planety několik různě velkých
korábů, ty vezly kromě jiného řadu nástrojů
a asi tři vznášedla, lepší, než měli Azuřané.
Po dohodě s Azuřany přivezli také několik
svých vlastních odborníků. I je zajímalo, co
způsobilo katastrofu na Zelené planetě, ne
ze zvědavosti, ale proto, aby se nic
podobného neopakovalo u nich nebo na
dalších obydlených planetách, s nimiž
udržovali přátelské styky. Všichni pak chtěli
posoudit možnost postupného obnovování
života na zničené planetě.
Bylo nutné zčásti omladit stálé
osazenstvo kaňonu a ulehčit mu. Obyvatel
tam přibylo nejen přirozeným přírůstkem,
který byl větší než přirozený úbytek, ale
především přírůstkem shora, tj. těch, kteří
se stačili téměř zázrakem zachránit.
Většina zachráněných, ale i někteří
původní obyvatelé kaňonu chtěli přesídlit
na Azurovou planetu. Všem nebylo
Vzájemně se dohodli na vytvoření
možné v první vlně vyhovět. Musel být
jakési unie pro důkladné prozkoumání
proveden výběr. Naštěstí proběhl rozumně
vesmíru.
O
Pozemšťanech
zatím
a ti, na které se tentokrát nedostalo, se
neuvažovali. Ti totiž byli ve svém vývoji o
necítili poškozeni.
hodně pozadu a spoustu věcí by mohli třeba
Menší koráb, tudíž nejmobilnější, neúmyslně pokazit či zkomplikovat. Počítali
zůstal na Zelené planetě pro tamní s nimi ale do budoucna.
potřeby, zejména pro první průzkum
●●●
povrchu a pro stanovení míst, kde budou
opěrné body pro práci badatelů, kteří
Nadšení obyvatelé kaňonu začali s
přiletí s další expedicí. Až se budou výzkumy u někdejšího centrálního letiště,
koráby po vysazení nové expedice vracet, kde měl koráb svůj domovský přístav,
odvezou další zájemce na Azurovou budovat provizorní obydlí a pracovnu pro
planetu.
badatele, aby byl koráb uvolněn pro
výzkum. Zatím převážel materiál a
Za opěrný bod pro první průzkumné
budovatele základny.
práce bylo zvolenobývalé meziplanetární
letiště u trosek bývalého hlavního města.
Za dva měsíce byli s prací hotovi.
Tam také, ještě před odletem obou Budova byla malá, ale dobře obyvatelná,
velkých korábů s přesídlenci, přistál malý měla nejlepší vybavení, jaké bylo v kaňonu
koráb, určený pro potřeby těch, kteří k dispozici. Zatím tam byli dva výzkumníci
zůstali v kaňonu. Bylo to spojeno s a technik, k nim přibyli ještě dva
určitým rizikem, ale vše dopadlo dobře. dobrovolníci s univerzálními znalostmi a
Poté první přesídlenci odletěli a na Zelené dovednostmi.
planetě začala zajímavá, ale náročná
Nejprve bylo nutné prohlédnout si
práce.
planetu, pořídit aspoň provizorní orientační
Azuřané nechtěli opustit natrvalo mapku, spíše nákres, aby průzkum mohl
svou bývalou planetu, už proto ne, že v začít. Na výzkum poletí vždy pouze tři
kaňonu měli celkem neporušenou a osoby, dvě zůstanou na základně.
fungujícií oporu pro své výzkumy. Nebyli Pochopitelně se budou střídat. Pro průzkum
tak naivní, že by byli v této době si planetu rozdělili na několik pásem.
uvažovali o jejím brzkém opětném Mapovali zejména oblasti zeleně, vodní
osídlení. Věděli, že pokud to bude vůbec nádrže a vodní toky a pahorky, které
někdy možné, bude to záležitost skrývaly zničená města a zároveň byly
bůhvíkolikáté generace. Teď šlo hlavně o pohřebištěm jejich obyvatel. To bylo velice
důkladné zmapování současného stavu depresivní, ale museli se s tím vypořádat.
planety. Doufali, že aspoň hornaté části
Koráb
křižoval
nad
planetou.
nebudou zcela zničeny. Především ale
Porovnávat mapu se skutečností bylo
chtěli zjistit, co se vlastně stalo, co bylo
zbytečné. Patrná byla pohoří, jezera a vodní
příčinou téměř totální zkázy planety.
toky, pahorky na místě někdejších měst,
jinak byly všude holé pláně s občasnými
zelenými ostrůvky, jak planeta začínala
Nečekané objevy
pozvolna regenerovat.
Čtvrtý
den
přinesl
nečekané
překvapení. Tam, kde kdysi stávaly
laboratoře, byl obrovský kráter zatopený
vodou. Měl v průměru – odhadem – téměř
deset kilometrů, jeho okraje byly
vyvýšené, doslova trčely nad okolní
pevninou. Vypadal jako nějaká obrovská
bizarní mísa. V jeho širokém okolí ale
nebylo ani stopy po zeleni.
Pilot zastavil let korábu. Všichni se
dívali dolů s vytřeštěnýma očima. Tady
stávaly jejich laboratoře, tady pracovali
jejich nejlepší odborníci, pilot korábu tu
měl svého otce a strýce. Chvíli se nemohli
vzpamatovat. Když byli opět schopni
racionálně uvažovat, uvědomili si, že tady
zřejmě leží klíč k objasnění katastrofy.
Tady začala, to je nepochybné. Těžší ale
bude najít příčinu. A bylo to opravdu o
hodně těžší, než si představovali, přestože
měli k dispozici bohatou archivní
dokumentaci, pečlivě opatrovanou v
kaňonu. Ofotografovali kráter, zakreslili
do mapy a odletěli zpátky na základnu.
Víc se v tuto chvíli dělat nedalo. Jiné
práce však bylo nad hlavu.
●●●
Zatím se badatelé zaměřili na
nejbližší okolí provizorní základny, jen
tam, kam se mohli dostat pěšky. I když
několika sondami zjistili, že i pod velmi
tvrdou skořápkou, která připomínala
jakousi glazuru, je pevný povrch, použít
miniaturní dvoumístné letadélko, které
měli k dispozici, si přece jenom netroufli.
Nejbližší zelený ostrůvek, o kterém
věděli, byl vzdálen od základny asi tři
hodiny svižné chůze. Měl tvar poněkud
nepravidelného oválu o rozloze asi deseti
čtverečních kilometrů. Když k němu
dorazili, byli příjemně překvapeni. Bujelo
na něm několik druhů keřů; některé
dosahovaly až dvoumetrové výšky, v
husté trávě svítily tu a tam drobné žluté a
bílé kvítky. Pronikavě voněly. Keře byly
podobné těm, jaké před katastrofou rostly
na Zelené planetě, ale trochu se přece
jenom lišily. Při bližším zkoumání se
ukázalo, že jsou to modifikace těch
původních.
Stáli, hltali očima tu svěží zeleň,
nasávali příjemnou vůni. Turon sebou
náhle škubl, vytřeštil oči a ukázal pod
nejbližší keř. „Koukejte! A buďte zticha,
ať to nevyplašíte!“ – Z mlází se ►
Povídka
vynořila podlouhlá žlutohnědá hlavička s
krásnýma vypouklýma očima. Chvíli se
dívala na skupinku, ale nejevila strach.
Pak se pomalu vysunulo lesklé hnědé
tělíčko, asi deset centimetrů dlouhé.
Nikdo ani nedutal. Po chvíli se zvířátko
beze spěchu obrátilo a ztratilo se v mlází.
11
drala na povrch. To bylo pro postupnou zjistila příčinu záhuby svých druhů.
obnovu života někdy v budoucnosti Potom by tu byli bývali ti druzí cizinci až
nezbytné. K této skupině se ještě vrátíme.
po zničení Zelené planety. V každém
případě měl ale někdo (a možná ještě má)
Největší pozornost se upínala ke
o Zelenou planetu zájem.
skupině, která se vydala ke kráteru, aby se
pokusila zjistit, co se vlastně stalo, zda
Jaké měl záměry? Mohlo jít o pokus
zkáza
opravdu
začala
tam,
jak cizí vyspělé civilizace navázat kontakt se
„Nebojí se. Zřejmě ještě nikdy předpokládali.
Zelenou planetou, nebo to mohlo
nepřišlo do styku s bytostmi, jako jsme
signalizovat velmi vážné nebezpečí.
my,“ pronesl Fromek. „To je určitě nějaký
V první řadě bylo třeba hlídat
Kráter
druh noráka krátkonohého,“ ozval se
vesmírný prostor kolem Zelené planety.
biolog Lomaz. „Ten žije v hlubokých
K tomu se vydala nejpočetnější a
To pomohli zabezpečit obyvatelé kaňonu.
norách, nebo skalních trhlinách. Proto asi nejlépe vybavená skupina. Než koráb přistál,
Pak bylo nutné vyžádat si z Azurové
přežil. Jsem zvědavý, co se nám ještě několikrát pomalu přeletěl nad kráterem a
planety co nejrychleji dokonalé přístroje a
ukáže.“ Protentokrát to ale bylo všechno. jeho okolím, na několika místech zastavil a
několik malých hlídkových korábů a věřit,
Obešli zelenou oázu, zjistili, že bude jen jeho posádka s pomocí nejmodernějších
že žádný cizinec se nechce pokusit
těžko prostupná, ale při dobré vůli a troše přístrojů zkoumala terén z ptačí perspektivy,
Zelenou planetu obsadit.
námahy to půjde.
téměř metr po metru.
●●●
Poté se vrátili na základnu, aby se
Pokud si prohlédnete mapu Zelené
přichystali na další průzkum zeleného planety před katastrofou, všimnete si, že se
Výzkum u kráteru pokračoval.
ostrůvku. Postupně objevovali další asi patnáct kilometrů od laboratoře rozkládá Přístroje zjistily, že v jeho blízkosti tryská
„domácí“ rostliny, našli i několik druhů jezero. To teď bylo poměrně blízko u do veliké výšky silný proud zatím
drobného hmyzu, živočichy už ale žádné. kráteru. Bylo menší, změnilo tvar, kolem neidentifikovatelné energie, která je
To ovšem neznamenalo, že by tam něho „vyrostly“ na několika místech nízké schopna zničit všechno, co jí přijde do
nemohli být.
bizarní skalní útvary. Na jeho břehu byly v cesty. Bylo víc než štěstí, že se do tohoto
jednom místě roztroušeny úlomky jakéhosi proudu nedostal náš koráb, když mapoval
●●●
kovového předmětu nebo tělesa, z vody okolí kráteru.
Konečně přiletěla další expedice z kousek od břehu vyčnívaly části nějaké
Přibyla další záhada a další náročné
Azurové planety. Přivezla nejrůznější nejspíš kovové konstrukce.
objasňování.
odborníky
(včetně
geofyziků
a
To bylo šokující – a zároveň i varující.
katrografů), techniky – celkem asi třicet
Koráb přistál asi půl kilometru od jezera.
osob, spoustu přístrojů, materiálu atd.
Přírodovědné výzkumy
Jeho velitel přivolal ze základny oba
Vznikly tři skupiny s různými úkoly – potápěče, kteří byli prozřetelně zařazeni do
Přírodovědci se rozdělili na tři
a výzkumné práce se rozjely naplno.
expedice. Zatím posádka opatrně sbírala skupiny. Už jich bylo víc a měli dokonalé
roztroušené úlomky. Byly kovové, o jaký přístroje, kromě toho malé lehké letounky,
Jedna skupina se pokusila dostat pod
kov jde, nebylo jasné. Takový nikdo neznal. které jim umožňovaly rychle překonávat
povrch tam, kde byla nejhustěji osídlená
poměrně značné vzdálenosti a vidět terén
část hlavního města. Všude byla jen
Potápěči zjistili, že jde o trosky
shora.
zpečená hmota, někde větší, někde menší vesmírného korábu neobvyklé konstrukce,
Dvě skupinky se zaměřily na zelené
celky, tu a tam popel. Po někdejších který se z neznámých důvodů zřítil do
oázy, které se úspěšně zvětšovaly a
domech ani památky. Sebehlubší sondy jezera. Dostali se i do zbytků zcela
vracely planetě pozvolna život. Výsledky
nepřinesly žádné výsledky, ani tam, kde zdemolované kabiny, v níž byly hromádky
výzkumu byly prakticky totožné: stejné,
měly budovy několik podzemních pater. nějaké rozmačkané hmoty, zcela určitě
nebo zmutované druhy rostlin, jaké byly
Hledači čekali, že aspoň tady budou zbytky posádky.
na Zelené planetě běžné před katastrofou,
nějaké stopy po obyvatelích, ale nikde nic.
Naši hledači byli velmi zneklidněni. jen některé druhy vymizely (zatím, nebo
Všechno bylo dokonale spáleno a
Bylo jisté, že planetu navštívili obyvatelé natrvalo?), tu a tam už mezi keři začínaly
roztaveno, všechno splynulo.
cizí, Zeleňanům naprosto neznámé planety, růst i stromy. Pokud jde o živočichy,
Těžko lze popsat depresi těch, po a našli tady smrt. Dostali se k Zelené planetě občas se objevil náš známý norák a hmyz,
jejichž příbuzných a známých nezbylo náhodou, nebo o ní už věděli a jejich jinak nic.
vůbec nic, ani nejmenší památka. Snad to návštěva byla záměrná?
Třetí skupina se vydala na úpatí
tak bylo lepší.
strmého pohoří. Kolem něho byla stejná
Ti, co se vydali na obhlídku širšího
vegetace jako na ostrůvcích zeleně, ale
Výkopy byly zasypány, na místech okolí jezera, teď holé pustiny, objevili stopy
když přírodovědci pronikli do uzavřených
měst byly později vztyčeny masivní po přistání a odletu cizího vesmírného
údolí (bylo jich uvnitř pohoří asi pět),
žulové sloupy s jmény měst a počty tělesa. To sice nemuselo, ale mohlo to
nechtěli věřit vlastním očím. Kromě
zahynulých.
znamenat velkou hrozbu. Možností tu bylo
rostlin, které se vyskytovaly „venku“, tu
víc. Buď cizinec přistál a při odletu
Druhá skupina se zaměřila na oblasti,
rostlo i několik zcela nových, jaké se na
ztroskotal, to ale nebylo pravděpodobné,
kde se začal pomalu objevovat nový život,
této planetě nikdy nevyskytovaly.
nebyl by unikl pozornosti Zeleňanů z
to bylo tam, kde byla větší jezera. Ta se
laboratoří, anebo to byla druhá výprava,
Za zmínku stojí jedna příhoda:
sice zmenšila, ale nezmizela. Nezmizely
která přiletěla, aby zjistila, co se stalo se Namon zapomněl na opatrnost a rozhrnul
ani vodní toky (řeky, kanály), jen byly
zmizelým korábem. Jednou z možností je, že holýma rukama větve hustého keře, aby
překryty jakousi tvrdou skořápkou, která
se spokojila se zjištěním skutečnosti, nebo lépe viděl na trsy květin, které rostly na
už se místy začínala prolamovat a voda se
se ještě vrátí, aby prozkoumala trosky a paloučku za ním. Vypadalo to, jako by ►
Povídka
dostal zásah silným elektrickým proudem.
Škubl sebou, na chvíli zkameněl, pak se
zkácel na zem. Byl v bezvědomí. Dýchal
trhaně a s velkými obtížemi. Jeho
spolupracovníci si natáhli rukavice,
odtáhli ho opatrně od keře a začali s
oživováním. Teprve po půlhodině začal
Namon reagovat. Otevřel oči, začal něco
blábolit, ale nebylo mu rozumět, hýbat se
však nemohl. Museli ho okamžitě
dopravit na základnu, ale to byl problém.
Na to jejich dopravní prostředek nestačil,
proto musel co nejdříve přiletět jeden z
malých korábů. (Vše dobře dopadlo.
Namon se po dvou měsících zcela
uzdravil.)
12
našimi známými, byli však vyšší, měli jiný
tvar hlavy, delší končetiny atd. – Původně
přiletěli pro své druhy, když se jim přestali
hlásit. Ke své velké lítosti už našli jen trosky
korábu a z dvanáctičlenné posádky jen
rozmačkané zbytky pilotů.
Byli z Horské planety, proto jim
budeme říkat Hořané. I oni hledali život na
jiných planetách, zkoumali možnosti života
na těch neobydlených, pokud tam našli pro
něj příznivé podmínky, zejména vodu.
Výprava Hořanů, která na Zelené planetě
ztroskotala, byla v pořadí už druhá. Letěla k
Zelené planetě navázat kontakty a bez
jakéhokoliv zlého úmyslu přinesla zkázu jí i
sobě.
Práce skupinky pro tento den
Po tomto sdělení začalo Azuřanům
skončila. Bylo jasné, že další výzkum
svítat. Šokovalo je, že jejich druhové přešli
musí být prováděn nejen v rukavicích, ale
bez většího povšimnutí první, byť krátký
pro jistotu v ochranných oděvech.
přelet cizího korábu. Jejich hlídky i přístroje
Další překvapení: ve dvou údolích totiž zaznamenávaly všechno, co se dělo ve
žila zvěř, asi čtyři druhy, na Zelené vesmíru v jejich blízkosti (odlety i přílety
planetě neznámé. Nikdo nevěděl, zda je korábů, roje meteoritů atd.). Toto všechno
tato zvěř nebepečná. Proto si naši badatelé pak bylo ukládáno do archivu v kaňonu.
nechali poslat ze základny elektricky
Azuřané se okamžitě vydali do kaňonu
nabité tyče, jejichž dotek by případně
a promítli si záznamy. Skutečně. Přístroje
útočící zvěř ochromil. Zvěř ale byla
zachytily nedlouho, snad půl roku před
plachá, a jak se později ukázalo, nebyla
katastrofou, krátký přelet cizího tělesa, ale
ani nebezpečná.
bylo ve značné výši, rychle zmizelo, a proto
Předposlední
překvapení:
v ho nikdo blíže nezkoumal. Domnívali se, že
posledním údolí, nejrozsáhlejším, byla to mohl být nějaký meteorit. Pak nebylo v
půda zkypřena a zčásti oseta, zčásti záznamech delší dobu nic mimořádného,
osázena.
zato poslední hlášení bylo velmi vzrušené.
Udávalo, že laboratoře hlásí ve své oblasti
Tady už přestávala legrace. Někdo z
přítomnost neznámého tělesa, v němž byl
cizí planety tu provádí pokusy. A vyvstaly
identifikován cizí koráb. Rychle klesal,
obavy stejné, jaké měla expedice
vysílal jakési silné paprsky dalekého dosahu,
zkoumající kráter a jeho okolí. Jen nebylo
které ohledávaly terén. Pracovníci laboratoří
jasné, zda cizinci vědí o kaňonu. To by
i pozorovatelny se rychle stahovali do
mohlo být zlé.
podzemního krytu. Tady záznam, který byl
ještě odeslán do archivu v kaňonu, končí.
Noví známí. Záhada zkázy Zelené Dál už nic.
planety objasněna
Cizí koráb měl vážnou poruchu.
Veškeré výzkumné práce byly Vysadil mu hlavní motor, to bylo vážné.
zastaveny, všichni se stáhli do kaňonu a Ohlásil závadu na svou planetu s tím, že se
jeho okolí, nahoře zůstaly jen hlídky. Z pokusí na nejisto přistát na Zelené planetě.
Bronzové i Azurové planety byly V té době byl ještě částečně ovladatelný.
přivolány posily pro obranu, kdyby došlo Když ale sestoupil do její atmosféry, byl
ke střetnutí s neznámými. Ještě však než zachycen paprsky, které měly chránit oblast
dorazily, přilétaly k Zelené planetě dva laboratoří. Poté následoval nekontrolovaný
cizí koráby. V blízkosti planety značně pád. Zřítil se přímo na obrovskou zásobárnu
zvolnily let, téměř stály, a dávaly najevo, a rozvodnu energií, tím byla aktivizována
že nechtějí útočit. To však mohl být jen celá její síť, která se táhla po celé planetě, a
zastírající manévr.
vyvolal řetězec výbuchů, které zasáhly i
hlubinné zdroje energie (těch bylo na
Co dělat? Nakonec jim bylo povoleno
planetě několik). Výsledek znáte.
přistát.
Jistě vás napadne několik otázek. Jaký
Po nekonečně složitém dorozumívání
smysl měly zásobárny energie, když nebylo
s cizinci vyšlo najevo, že jsou ze stejné
těžké ji kdykoliv vyrobit nebo načerpat z
galaxie jako Bronzané (o těch také
bohatých podzemních zdrojů? Proč byly
věděli), ale z opačného konce. – Jejich
všechny tyto zdroje propojeny?
vzezření nebudeme nijak podrobně
popisovat. Některé rysy měli společné s
Zeleňané budovali velkou odpalovací
rampu a stavěli vesmírné rakety velmi
dalekého doletu. Měli totiž v úmyslu
vyslat postupně několik sond do sousední
galaxie. Motory musely být velmi silné,
aby dovezly sondy na určité místo. Proto
ty zásobníky. A proč jejich propojení?
Kvůli jedině možnému způsobu, jak
rychle nakumulovat na rampě množství
energie potřebné k vystřelení rakety.
Domnívali se, že je bezpečnější propojit
několik menších zásobníků, z nichž by
bylo možno rychle dopravit energii, než
vybudovat jeden mamutí. Pochopitelně, že
se pokusili zabezpečit transportní kanály
snadno odstranitelnými překážkami, aby
se v případě poruchy nebo nehody
nemohlo nic stát. V tomto ohledu se
bohužel mýlili. Celý systém byl doslova
sebevražedný.
Konec výzkumu a další plány
Naše výzkumné skupiny skončily pro
nejbližší dobu svou práci a začaly balit.
Určitě se brzy vrátí k výzkumným
plochám v horské oblasti a spolu s těmi,
kdo je založili (byla to jedna z dalších
výprav Hořanů), budou v práci
pokračovat.
Pozitivní bylo to, že se na Zelenou
planetu pozvolna vrací život. Bude to trvat
řadu generací, než ji bude možné plně
osídlit (za předpokladu, že se nepřihodí
nic mimořádného). Nastálo osídlený
zůstane kaňon, planeta bude zatím sloužit
pro výzkum nejen Azuřanům, ale i
Bronzanům, Hořanům a popřípadě i
Pozemšťanům.
A protože se ukázalo, že zájem o
výzkum vesmíru je pro všechny naše
planety totožný, rozhodli se jejich
představitelé vytvořit unii a pracovat
společně. ■
FIKTIVNÍ ROZHOVOR S AUTOREM AZUROVÉ PLANETY
V krátkém rozhovoru po ukončení první
části Azurové planety jsi uvedl, že
z úkolu, abys vymyslel povídku k trochu
zvláštní kresbě jezdce na koni, ses dostal
až tam, kam ses dostal. Co tě ale
inspirovalo k pokračování?
Vlastně samotný děj. Vždycky jsem se
dostal k místu, které mě provokovalo
k tomu, abych ho objasnil, abych šel dál.
Tak to pokračuje doposud a rozrůstá se to
natolik, že už musím velmi pečlivě
vybírat, co zpracuju a co zavrhnu. Teď už
mám jasno v tom, o čem chci ještě
vyprávět, pokud o to bude redakce stát. ►
Povídka
13
Zároveň si uvědomuji zpětnou vazbu
k naší planetě a občas (spíš zřídka, nechci
příliš mentorovat) ji aspoň v náznaku
připomínám. Teprve to dává vyprávění
smysl.
klidu a setrvat v něm tak dlouho, jak je
třeba k vykonání určité operace, byť je to
v nesrovnatelně nižších rychlostech (mám
na mysli vrtulníky). Navíc nejde o
realistickou povídku.
Jak je to s technikou, s fyzikálními
zákony atd. v tvém příběhu?
Pokud jde o technické a fyzikální
„nesmysly“, už několikrát jsem během
vyprávění uvedl, že neuvěřitelná rychlost
umožňující
překonávání
obrovských
vzdáleností v neskutečně krátké době,
dovednost čerpání energie z vesmíru,
schopnost přejít z maximálně rychlého
pohybu do klidu a setrvat v něm po dobu
nutnou k odstranění nějaké poruchy není
sice zcela v souladu s fyzikálními zákony,
jaké působí na naší planetě, ale pokud jde
o poslední případ, i naše pozemská
vznášedla přece dovedou přejít z letu do
Jaké máš zázemí, pokud jde o sci-fi
literaturu?
Nepatrné, a pokud jde o současnou sci-fi,
pak vlastně nulové, i když ji ani
v nejmenším nezavrhuji. V raném mládí
jsem četl Verna (ale neznám vůbec našeho
Trosku), později spolu se synem, který se o
tehdejší sci-fi zajímal, například H. G.
Wellse (ze starších), První lidé na Měsíci,
Bradburyho, Clarca, Lema, Jefremova a asi
dvě či tři antologie sci-fi příběhů (na názvy
si už nevzpomenu), ale to už je zhruba
třicet a více let.
Pokud jde o televizní seriály, viděl jsem asi
dva či tři díly Star Treku, a to ještě ne vždy
Mapa Azurové planety
před katastrofou
Mapa Azurové planety
po katastrofě
úplné.
Obdivoval jsem se fantazii autorů, ale
pokud si vzpomínám, ani oni většinou
neakceptovali všechny naše fyzikální
zákony. Myslím si však, že o to v této
oblasti ani tolik nejde.
Jaké máš další plány s Azurovou
planetou?
Mám už zcela jasnou představu o tom, co
bude dál; bude tam i trochu nezbytné
historie, předtím však dojde k naprosto
nečekanému zlomu, ale víc už prozrazovat
nebudu.
Chci se pokusit získat ze svých blízkých
redaktorů Camelotu
spolupracovníky
aspoň pro některé další části pokračování.
■
Ilustrace: Adam Cepník
Povídka
14
Přízračné divadlo
Dvanáctá (a závěrečná) část povídky Wotanovo bratrstvo
Jakub Cepník
Když Staroměstský orloj odbil jedenáctou
hodinu dopoledne, vynechalo mi jednou
srdce. Společně s Finneanem jsem
vyskočil zpoza rohu Melantrichovy ulice.
Oba jsme začali z plna hrdla řvát. Finnean
sevřel pistoli a s neomylnou přesností
prostřelil okénko ve věži Staroměstské
radnice. Právě byla zahájena loupež, na
které možná závisel osud celého světa.
Očekávaný efekt se dostavil okamžitě.
Z radnice se vyřítila parta chlapů
s černými brýlemi a začala pálit naším
směrem. V tu chvíli jsme však už byli v
Hlavsově ulici. Běželi jsme nadlidským
tempem. Zastavili jsme se až na začátku
Vejvodovy. Wotanovi služebníci nás ale
nepronásledovali. Nebyli tak hloupí, aby
vkročili do sevření domů a nechali se
postřílet našimi muži. S tím se počítalo,
nevadí.
Méně příjemné bylo, když se ukázalo, že
nám nadběhli. Když se nečekaně vynořili
z vedlejšího průchodu, začal jsem se bát o
svůj život. Zahvízdaly náboje z pistolí.
Finnean
mě
v poslední
chvíli
duchapřítomně strhl k zemi. Ani nemusel
dávat znamení našim kolegům – palba
nepřátel
byla
dostatečně
hlasitá.
V několika sekundách se na scéně objevil
Kasowski s trojicí druidů a uvrhl
Wotanovy služebníky do zločineckého
pekla.
„Myslím, že upoutat na sebe pozornost se
nám doopravdy povedlo,“ dostal ze sebe
celý zadýchaný Finnean.
Kasowski jen přikývl a rozběhl se směrem
k Vltavě.
Nepřátelé na sebe nenechali dlouho čekat.
Ze všech stran se ozýval dusot nohou. My
jsme podle plánu utíkali za Kasowskim.
Po několika minutách se nám zdálo, že
jsme pronásledovatele setřásli. Schovali
jsme se do dveří jakéhosi domu. „Máme
štěstí, že na nás neposlali to monstrum.
Tedy, alespoň zatím,“ usmíval se
Kasowski.
☼☼☼
Po nekonečně dlouhém čekání vše stále
nasvědčovalo tomu, že se situace uklidnila
a že se venku nic neděje. Kasowski tedy
vytáhl z kapsy vysílačku. Nastala chvíle
napětí: přežila naše druhá skupina?
Když se z vysílačky ozval Vrabcův hlas,
všem nám spadl kámen ze srdce. „Vše jde
podle plánu, náčelníku. Ukořistili jsme
kameny a vypadá to, že si nás nikdo
nevšiml,“ hlásil Vrabec polohlasem. „Jo, a
vysvobodili jsme jednoho zajatce,“ dodal
po chvíli. „Tvrdí, že zná pana Nedomu. tedy s sebou potřebné věci, Methodie.
Jmenuje se Jakub Švec.“
Uděláte si s Matějem a s panem Nedomou
menší výlet na Šumavu.
☼☼☼
☼☼☼
Byla to pro mě nejlepší zpráva za celý můj
život. Jakub, můj nejlepší kamarád, žije! „Ti zkurvysyni jedou za náma!“ sálal
Sice jsem nechápal, jak je to možné, ale na z Vrabce vztek. Ručička tachometru se
tom – koneckonců – nezáleželo.
pohybovala v závratných číslech.
Zanedlouho se ozvalo trojí zaklepání na Hned za Prahou jsme si všimli, že nás
dveře a Kasowski dovnitř vpustil čtveřici kdosi pronásleduje, a nemuseli jsme
lidí. Byl to Vrabec, profesor Pittner, dvakrát hádat, kdo by to mohl být. Měli
doktorka Tobiasová a Jakub, který vypadal jsme naštěstí slušný náskok a Vrabec byl
velmi vyčerpaně. Zatímco jsme my odlákali excelentní řidič.
pozornost, jim se podařilo ukořistit ze Po necelé hodině cesty zatočil dolů
Staroměstské radnice tři magické kameny.
k penzionu „U Parádů“ a vzápětí zabrzdil.
Naše vítání by trvalo třeba celý den, ale byli „Já zůstanu tady a pokusím se je zdržet.
jsme zvědaví na Jakubovo vyprávění.
Vy běžte ke svatyni!“ zavelel.
„Nebylo to nic příjemného,“ zahájil své „To nejde! Zabijí vás!“ oponoval jsem.
povídání Jakub. „Když mě unesli „Běžte už, kurva! Musíte zachránit svět,
z autobusového nádraží Na Knížecí, byl tak se vyserte na takovýhle kraviny!“
mezi těma hajzlama i Petr. Dojeli jsme zahulákal.
přímo do Frantol. Já jsem je sice odmítal Naposledy jsem se za ním otočil. Jako
dovést ke svatyni, ale přinutili mě k tomu bych tuto situaci už někdy dříve prožil.
silou. Ve svatyni se pak pohádali s Petrem a V jeho tváři byl nesmírně ustaraný výraz.
nakonec ho rituálně zabili jako oběť Svíral v ruce pistoli a čekal na Wotanovo
Wotanovi.“ „Mysleli jsme si, že zavraždili bratrstvo. Byl připraven jít vstříc svému
tebe,“ žasl jsem.
osudu. Obětovat svůj život pro tento
Jakub pokračoval: „Pak odlítli s tím talířem. nesmyslný svět. Přesně takhle jsem si
Nejmíň dva měsíce jsem byl zavřenej v ňáký představoval hrdinu.
díře. Dávali mi minimum jídla a pití, mlátili
☼☼☼
mě. Bylo to k zešílení. No, a potom mě
odvezli sem na radnici.“
Magický okamžik. Deja vú. Vše jako by
Poté jsme ve vší stručnosti vylíčili, co se se na chvíli zpomalilo. Běželi jsme
dělo v poslední době s námi. Měl jsem s profesorem bok po boku lesem, který
trochu obavy, že nám to Jakub neuvěří, ale jako by nás vítal. Jako by na nás čekal.
on byl evidentně v takovém psychickém Naše chodidla v pravidelném rytmu
stavu, že by uvěřil všemu. Když jsem líčil, dopadala na širokou cestu u kraje lesa, za
jak nás v Norsku opustil Rusanov, Jakub mi chvíli již jen na lesní půdu pokrytou
skočil do řeči: „Tak už tomu začínám vrstvou jehličí a šišek.
rozumět! Vyslechl jsem totiž jeden hovor Začalo pršet. Cítil jsem, jak je půda kolem
mých věznitelů. Říkali si, že se jim povedlo mě nasáklá vláhou a energií, a najednou
sejmout jejich největší nepřátele. Ti jim prej jsem měl i já pocit, že se ve mně probouzí
utíkali přes celý Norsko v ňákym džípu, ale jakási obrovská starodávná síla. Cítil
nakonec je mí věznitelé sejmuli.“
jsem, že se má každým okamžikem
Tak takhle to tedy je! Rusanov nám vlastně naplnit již dávno předurčený osud.
zachránil život. Kdyby se nám nepokusil Doběhli jsme k zčernalému poklopu
utéct, zřejmě bychom s ním společně obklopenému širokým kruhem pahýlů
zahynuli…
ohořelých stromů. Bude ještě dlouho trvat,
„Takže, co teď? Jak se dají zničit ty zasraný než čas zahladí vzpomínky na události
kameny?“ řekl dosti netrpělivě Kasowski.
loňského podzimu…
Profesor bleskově zareagoval: „Myslím, že Bez jediného slova otevřel profesor vchod
bude nutné zničit je v šumavské svatyni. Pan do svatyně a vytáhl z batohu provazový
Nedoma říkal, že je tam na stěně nakreslené žebřík.
naše známé monstrum. To by odpovídalo. Celou tuto přízračnou scénu na zlomek
V kronikách řádu bylo řečeno, že je to jakýsi sekundy ozářil blesk následovaný o chvíli
oltář a že jedině ten slouží ke zničení později zaduněním hromu.
kamenů.“
Slezli jsme dolů. ►
„Dobře. Čekal jsem sice, že to bude
☼☼☼
jednodušší, ale za pokus to stojí. Vezmi si
Povídka
Od mé poslední návštěvy se toho
v šumavské svatyni příliš nezměnilo.
Přibyly jen policejní pásky a identifikační
čísla na podlaze. Kusy Petrova těla byly
naopak pryč.
Když jsem pohlédl na vysokého kostlivce
s dvěma řadami zubů, padla na mě úzkost.
Vešli jsme do přilehlé jeskyně, kde byl
ještě nedávno ukryt létající talíř. Zamířili
jsme neomylně ke kresbě monstra na
stěně jeskyně – k oltáři. Profesor se chvíli
přehraboval v batohu a vzápětí z něj
vytáhl tři magické kameny. Vyskládal je
před oltář do tvaru trojúhelníku.
Pak vyndal z batohu obyčejné kladivo.
Bude to fungovat? strachoval jsem se.
Profesor se rozmáchl a udeřil.
Když stanuli ve svatyni a rozhlédli se kolem
sebe, stal jsem se svědkem vyostřené slovní
přestřelky. Nebylo jí ovšem rozumět.
Náhle jeden chlap popadl Petra a podřízl mu
hrdlo. Petr zachrčel a já jsem měl pocit, jako
by se na mě přes časovou bariéru podíval.
Pak vydechl naposledy.
Následovala odporná scéna, od které jsem
musel odvrátit zrak. Chlapi sekali Petrovo
tělo a za hlasitého řevu rozhazovali jeho
kusy kolem.
Poté nabrali většinu šperků do obrovských
pytlů a přesunuli se do jeskyně k oltáři.
Sebrali tam magický kámen a po chvilce
úsilí se jim podařilo dostat dovnitř létajícího
talíře. Vznesli se kousek nad zem, načež se
otevřel poklop ve stropě. Oni však
pochopitelně neuměli s talířem příliš
☼☼☼
manipulovat, a tak zavadili při odletu o
Kámen se rozpadl na dvě poloviny.
nějaký strom a způsobili menší výbuch.
V ten okamžik jsem ucítil vítr. Ano, vítr. Talíř to vydržel, ale několik okolních stromů
Tady, v podzemí.
začalo hořet.
Vprostřed jeskyně se náhle objevil jakýsi Poklop se za nimi opět zavřel.
světelný trychtýř. Začal se pozvolna
BLIK! Vír času se roztáčel stále rychleji.
roztáčet a za chvíli již rotoval vysokým
Všechno bylo zpátky – šperky, kámen i
tempem.
létající talíř.
Na mysli mi z nějakého důvodu vyvstala
Náhle jsme spatřili, jak kdosi seshora svítí
dvě slova: „vír času“.
silnou svítilnou na dno svatyně. Kužel světla
BLIK! Zaregistroval jsem pohyb ve se pomalu posouval směrem k nám. Přejel
vedlejší místnosti. Když jsem tam se vší nás však bez povšimnutí a zastavil se až u
obezřetností
nahlédl,
spatřil
jsem lehátka s kostrou. Zaslechl jsme tlumený
průsvitné postavy policistů, jak vylepují zvuk hovoru, ale stejně jako v předchozích
pásky a odklízejí kusy Petrova těla. „Co tu výjevech, ani tentokrát mu nebylo rozumět.
děláte?“ zeptal jsem se jich zoufale. Oni Byl jsem napjatý, co bude následovat, necítil
však bez povšimnutí pokračovali ve své jsem ovšem sebemenší strach.
práci. Zpočátku jsem úplně nechápal, co Netrvalo dlouho a neznámý z poklopu
se děje, ale brzy jsem si uvědomil, že spustil lano. Slezl po něm jakýsi muž. Byl
zřejmě nahlížím do minulosti. Bylo to průsvitný, stejně jako osoby, které jsme
fascinující.
viděli před chvílí. Byl to Jakub, můj nejlepší
kamarád. Hned za ním jsem se spustil já.
BLIK. Průsvitné postavy na okamžik
Prohlíželi jsme svatyni, povídali jsme si,
zmizely, za chvíli však nastal další výjev.
žasli jsme nad létajícím talířem a nakonec
S profesorem jsme pozorovali, jak se do
jsme svatyni opět opustili.
svatyně spouští policejní komando a celou
ji důkladně prohledává. Za chvíli jeden BLIK! Další výjev. Létající talíř zmizel.
policista přivedl seshora další osobu – byl Spatřili jsme několik vojáků v nacistických
jsem to já. Mé tehdejší já křičelo a uniformách. Prohlíželi svatyni, vše si fotili a
plakalo, protože si myslelo, že kusy těla obkreslovali. Další lidé, zřejmě trestanci,
patří Jakubovi. Zvuk byl ovšem tlumený a montovali automatické dveře a poklop ve
měl jsem pocit, jako by k nám doléhal stropě.
z obrovské dálky, nebo dokonce z jiného Část výjevu byla zřejmě vypuštěna. Náhle
vesmíru.
totiž byly dveře i poklop hotové. Poklop se
otevřel a dovnitř s hukotem vlétl diskoplán
BLIK! Policisté zmizeli, stejně tak zbytky
Haunebu. Vystoupil z něj nějaký Němec.
Petrova těla. V jeskyni se opět objevil
Vojáci si mezi sebou povídali, trestanci
létající talíř a na podlaze svatyně šperky.
mezitím někam zmizeli.
Vraceli jsme se stále hlouběji do
minulosti.
BLIK! Všechny předměty zmizely, zůstala
Do jeskyně se postupně slanilo devět jen jeskyně a prázdná místnost. Náhle se ze
průsvitných chlapů. Byli mi povědomí. To tmy v zadní části jeskyně - musel tam být
oni mě totiž před několika měsícemi nějaký další vchod - vynořil ponurý průvod.
přepadli na autobusovém nádraží.
Vpředu kráčeli čtyři mladí muži. Byli
Vlekli s sebou i Petra a Jakuba.
vousatí, rituálně pomalovaní a nesli lehátko
15
se zemřelým velmožem. Ten byl
mimořádně vysoký, měl na obou rukou
sedm prstů, byl zahalen v pohřebním
rubáši a obličej mu zakrývala posmrtná
maska.
Dále kráčely v zástupu mladé ženy.
Všechny byly krásné, měly na sobě
mnoho náhrdelníků a šperků. Plakaly.
Za nimi byli další muži a za nimi další
ženy. Průvod uzavíral starý šaman.
Dlouhé vousy měl obarvené na zeleno a
spletené do mnoha copů. Celý jeho obličej
byl pokrytý ornamenty. Když průvod
pomalu dokráčel do prázdné místnosti a
muži položili na zem lehátko s velmožem,
šaman cosi zakřičel a začal tančit. V
šílené extázi pak zabíjel a porcoval
přítomné soukmenovce.
Stáli jsme s profesorem v němém úžasu.
Dva diváci nahlíželi oknem času na
události z dávných dob. Byla to děsivá
scéna - trnul jsem hrůzou a začal se mi
zvedat žaludek. Litoval jsem mrtvých
osob, ačkoli jsem je neznal.
Když šaman ukončil tanec smrti, celý
zkrvavený si klekl ke stěně jeskyně.
Naškrábal na stěnu bizarní obraz monstra
s chapadly a uložil před tento obraz
kámen, který vytáhl ze záhybu oděvu.
BLIK! Světelný kužel zmizel a my jsme
stáli v prázdné jeskyni. Po svatyni ani
stopy. Vyhráli jsme!
Byl jsem dojatý. Podali jsme si
s profesorem ruku a pogratulovali jsme si,
že jsme to nakonec vše dobře zvládli.
„Zřejmě jsme právě zachránili svět. Ještě
ale není dokonáno. Musíme rychle zjistit,
jak to dopadlo s Vrabcem,“ řekl jsem.
Dostat se z jeskyně na povrch nebyl žádný
problém. Na místě poklopu ve stropě byl
velký otvor. Profesor měl s sebou
provazový žebřík, takže jsme se vzápětí
ocitli venku.
Něco tady ovšem nehrálo. Les vypadal
úplně jinak než předtím. Přesněji řečeno,
vypadal jako neprostupný prales. Byly zde
úplně jiné stromy. Na mysl se mi drala
jedna dosti nepříjemná myšlenka.
Šli jsme směrem k autu, ale nepoznávali
jsme nic kolem sebe. Všechno bylo nějaké
divné.
Náhle jsem si všiml, že se k nám kdosi
mezi stromy blíží. A z druhé strany jde
někdo další!
„Pane
Nedomo,“
řekl
profesor
s naprostým
klidem,
zatímco
nás
obstoupila
skupina
pomalovaných
vousatých divochů, „nerad bych vám kazil
náladu, ale obávám se, že nám tenhle
experiment úplně nevyšel.“
KONEC ■
Magic: the Gathering
16
Rise of Eldrazi
Adam Cepník
Dne 23. dubna 2010 byla oficiálně vydána
poslední edice Zendikar bloku – Rise of
the Eldrazi. A spolu s ní se objevilo
mnoho zajímavostí.
Aby se tato edice mohla samostatně
draftovat (draft je turnaj, kde hráči rozbalí
určitý počet boosterů, které potom kolují,
a účastníci si tak sestavují balík, se kterým
potom na turnaji hrají, můžou si vzít
libovolný počet basic landů), vyšly v ní
znovu basic landy (full-artové už bohužel
nejsou). Celkový počet karet v edici je
248. Na to, že to není hlavní edice bloku,
to není málo.
Jak již vyplývá z názvu, jde tu o vzestup
něčeho, co se jmenuje Eldrazi. Co to je?
Eldrazi jsou takové... ehm... větší
bezbarvé potvůrky,
které to se
Zendikarem nemyslí moc dobře. No
větší... to je slabé slovo! Ten nejsilnější
má útok i obranu patnáct, nejslabší je 7/7
(nepočítám-li Eldrazi Drone a Eldrazi
Spawn). A ještě k tomu mají všichni
annihilator (například annihilator 3 říká,
že jakmile tato bytost podnikne útok, ten,
na koho útočí, musí obětovat tři
permanenty)!
Teď si určitě říkáte, jak musí být drazí, ale
není tomu tak. Pravda, někteří nejsou
nejlevnější, ale najde se i několik
commonek a uncommonek, které stojí jen
pár kaček. A i tak nejsou nijak špatní.
Nicméně teď se vrátíme k samotné edici.
Většinu slávy sice asi sklidili Eldrazi, ale
je tu ještě mnoho zajímavých karet a nové
schopnosti, které nesmíte přehlédnout!
Začnu jednou z
A nakonec bych málem zapomněl na
velmi
planeswalkery! Ano, v Rise of the
důležitých
Eldrazi se objevili hned dva. Zaprvé se
novinek, které
nám vrátil starý dobrý Sarkhan Vol, nyní
nám tato edice
už Sarkhan the Mad. A zadruhé je to
přinesla. Jsou
bílý planeswalker Gideon Jura.
to level upy.
Nejpopulárnějšími kartami této edice se
To jsou bytosti,
stali nejen oba planeswalkerové, ale i
kterým můžete
Kargan Dragonlord, zelená obdoba karty
za
určitý
Gifts Ungiven – Realms Uncharted, bílý
poplatek
level up Student of Warfare, zelený
zvyšovat level
elementál Vengevine, Momentous Fall,
a
tím
je
Deathless Angel, Eldrazi Kozilek,
zdokonalovat.
Butcher of Truth a ještě mnoho dalších
Například
karet. Takže když budete otevírat
Beastbreaker of Bala Ged. Začíná jako booster, máte celkem slušnou šanci na
obyčejná 2/2, ale jakmile dosáhne levelu 4 dražší kartu (tím myslím dražší než cca
nebo více, je to už 6/6 trample.
100 Kč). Například já jsem otevřel
Momentous Fall, Consuming Vapors a v
Dále se v Rise of Eldrazi objevila schopnost
posledním boosteru Drana, Kalastria
rebound. To znamená, že jakmile ono koulo
Bloodchief. Celkem tedy karty v hodnotě
zahrajete z ruky, vyřaďte jej ze hry. Na
asi 300 Kč. Slušné, že?
začátku vašeho dalšího upkeepu můžete ono
kouzlo zahrát bez placení mana costi. No, musím uznat, že se edice Rise of the
Jelikož ho ale už nehrajete z ruky, znovu Eldrazi vskutku povedla a Wizardi se
rebound nemůžete využít.
vůbec nemají za co stydět. Určitě stojí za
Rise of the Eldrazi přivedlo na svět sérii to alespoň si tuto edici prohlédnout na
umbra enchantmetů. Například Drake internetu, pro tento účel poslouží
Umbra dá očarované bytosti +3/+3 a flying. magiccards.info, též vřele doporučuji
Spider Umbra zase dává +1/+1 a reach přečíst si rozbor edice Rise of the Eldrazi
(reach znamená, že ona bytost může na www.hraj.cz.
blokovat bytosti s flyingem). A ještě k tomu Jen tak dál, Wizardi! ■
mají všechny tyto „umbry“ schopnost totem
armor. Ta způsobí to, že ve chvíli, kdy je Obrázky: www.magiccards.info
očarovaná bytost zničena, se z ní místo toho
odstraní veškeré zranění a zničen je jen onen
enchantment.
Magic: the Gathering
17
Gruul
Adam Cepník
Červeno-zelená guilda Gruul pochází z
edice Guildpact. Je zaměřena na silné
bytosti se schopností bloodthirst (to
znamená, že když soupeř utrpěl tohle kolo
nějaké zranění, tato bytost vstoupí do hry
s tolika +1/+1 counterami, kolik je u
bloodthirstu napsáno – např. Bloodthirst
2) – a nějaká ta damageová kouzla a
ničení též Gruulu neuškodí.
V armádě Gruulu se objeví nejen lidé, ale
i kentauři, bestie, viashinové, přerostlí
červi, goblini a ještě další havěť.
Mezi významnější karty Gruulu patří
například
Burning-Tree
Shaman,
Borborygmos, Giant Solifuge, Skarrgan
Firebird, Ulasht, the Hate Seed, Rumbling
Slum, případně i Scab-Clan Mauler, což je
v Gruulu téměř nezbytná karta, a
samozřejmě Gruul Guildmage. Některé z
nich vám zde představím.
Gruulští borci
Burning-Tree Shaman
Tento 3/4 kentaurský šaman za jednu
červenou, jednu zelenou a jednu
libovolnou manu říká, že jakmile hráč
zahraje schopnost, která není manovou
schopností, Burning-Tree Shaman tomu
hráči udělí 1 zranění. Slušné, že?
Rumbling Slum
tah nekompromisně jedno zranění do všech Jako obvykle vám nakonec předložím
hráčů.
decklist . . .
Giant Solifuge
9x Mountain
9x Forest
Tento 4/1 insect za dvě zeleno-červené
2x Gruul Turf
hybridní many (tj. cena, kterou lze zaplatit
2x Gruul Signet
jak červenou, tak zelenou manou) a dvě
libovolné má trample, haste a nemůže být
1x Borborygmos
zacílován kouzly ani abilitami. Proto je
1x Rumbling Slum
skoro jisté, že do soupeře alespoň něco
1x Giant Solifuge
projde, a mana cost je celkem přijatelná.
1x Ulasht, the Hate Seed
1x Petrified Wood-Kin
Skarrgan Firebird
1x Skarrgan Firebird
Tento 3/3, bloodthirst 3 a flying fénix stojí 1x Burning-Tree Shaman
čtyři libovolné a dvě červené many. Za tři 2x Gruul Guildmage
červené many si ho můžete vrátit ze hřbitova 4x Scab-Clan Mauler
do ruky, ale jen když soupeř v tom tahu 2x Savage Twister
utrpěl nějaké zranění. To se hodí ve chvíli, 1x Rabble Rouser
kdy Skarrgan Firebird při vašem 1x Gruul Scrapper
hromadném útoku zemřel, ale soupeř 2x Feral Animist
zároveň ztratil nějaké životy.
2x Fencer's Magemark
2x Beastmaster's Magemark
Gruul Guildmage
2x Bloodscale Prowler
1x Ghor-Clan Savage
Stejně jako všichni ostatní guildmágové má
2x Gristleback
Gruul Guildmage sílu a obranou dva. Mana
2x Skarrgan Pit-Skulk
cost tvoří dvě zeleno-červené hybridní
2x Skarrgan Skybreaker
many.
1x Wreak Havoc
Za tři libovolné many, jednu červenou a
1x Wild Cantor
obětování jednoho landu udělí dvě zranění
1x Tin Street Hooligan
do cílového hráče. Za tři libovolné a jednu
2x Wildsize
zelenou přidá libovolné bytosti +2/+2 do
1x Streetbreaker Wurm ■
konce tahu.
Tento 5/5 elemental za dvě zelené, jednu
červenou a jednu libovolnou udělí každý Decklist
Obrázky: www.magiccards.info
Deskové hry
18
Blue Moon
Jakub Dobal
(Tento článek pochází ze stránek Frodovy deskové hry – www.deskovehry.blogspot.com – a je v Camelotu zveřejněn se svolením
autora)
Počet hráčů: 2
Doporučený věk: od 12 let
Délka hry: 30 minut
Autor: Reiner Knizia
Rok
vydání:
2004.
Výrobce: KOSMOS, Fantasy Flight
Games
Obvyklá cena: cca 600 Kč, rozšíření cca
300 Kč
Ocenění: Toy Innovation 2004 na
Norimberském veletrhu
Herní systém: karetní hra, fantasy souboj
Čeština: bez českých pravidel, karty
obsahují cizojazyčné texty - podle vydání v
němčině nebo angličtině, pravidla v češtině
jsou k dispozici ke stažení
Blue Moon je karetní hra Reinera Knizii
pro dva hráče. Autor pro ni vytvořil příběh
s celým fantastickým světem plným
různých národů a postav. Vtáhne vás do
hry, stačí si jen vybrat svůj národ, který
povedete v bitvě o uvolněný trůn. Starý
král zemřel, bůh Blue Moon opustil Zemi,
a ta byla uvržena do chaosu. Město Blue
Moon je v troskách a jeho národy vedou
válku. Pro usmíření boha a urychlení jeho
návratu bojují o přízeň tří draků, kteří
stráží posvátné krystaly a čekají na nového
vládce. Kdo si je nakloní, získá trůn a bude
moci znovu nastolit řád a mír.
V základní hře máte k dispozici dva
balíčky/sety národů Blue Moon: Vulca a
Hoax, hrací desku pro umisťování karet a
tři draky. Každý hráč si zvolí jeden národ.
Pokud máte i některý z rozšiřujících
balíčků, můžete si vybírat i z nich. Každý
obsahuje přesně 30 karet a kartu vůdce. To
je vaše armáda, se kterou vytáhnete do
bitvy proti soupeři. Každá bitva se skládá
ze série samostatných soubojů.
je mohou hrát v
příslušné fázi svého
tahu a jen na příslušné
místo na hrací desce.
Základním typem karty
je postava (Character),
tu musí hráč zahrát
vždy, mnohdy je to
jediná jeho vyložená
karta. Další karty jsou
podpůrné.
Booster
podporuje
vždy
konkrétní
postavu.
Karta Support se pak
vykládá do vlastního
prostoru. Obě podpory
ovlivňují aktuální sílu
hráče. Všechny karty
pak mohou obsahovat
speciální text, který
ovlivní
či
změní
základní pravidla.
Důležité je před začátkem hry balíček
pečlivě zamíchat. Je také dobré znát karty
v obou balíčcích a v průběhu hry sledovat,
které již byly zahrány. Blue Moon je
především taktická hra. Přestože se na
první pohled může zdát, že zahráváte jen
karty, které vám postupně přicházejí, vždy
máte možnost volby. Musíte odhadovat
soupeře, abyste vybrali tu momentálně
nejlepší kartu. Převahu získá ten, kdo
dokáže využít silné stránky svých karet a
eliminuje včas ty soupeřovy. Náhoda
spočívá v tom, jaké karty si lížete. Můžete
však ovlivnit, kolik karet si líznete. Také
víte, jaké karty potřebujete a které můžete
očekávat. Hra je postavena tak, že náhoda
je její přirozenou součástí. Kdo hraje
"dobře", dokáže náhodu zcela eliminovat.
Například zahrajete kartu, díky níž můžete
odhodit dvě karty ze soupeřovy ruky, a tím
zmenšíte možnosti jeho volby.
v případě nejasností během hry nebo po
první hře. Hra má spád i nečekané zvraty.
Někdy má hra vítěze rychle, jindy se
bojuje do poslední karty. Jedna partie trvá
15 až 30 minut. Většinou tedy nezůstane
jen u jedné bitvy. Můžete hrát více her za
sebou a přitom pokaždé vyměnit balíček,
se kterým budete hrát.
Ke hře existují rozšíření v podobě dalších
ucelených balíčků národů. Ve světě Blue
Moon je jich celkem osm. Kromě toho
vyšly i další se speciálními kartami, které
se mohou připojit ke kterémukoliv z nich
(Emissaries and Inquisitors). Všechny
samostatné balíčky jsou vyvážené a
nepotřebují žádné úpravy. Pokročilá
pravidla však umožňují i konstrukci
vlastního balíčku. Rozšíření hru zpestřují a
rozvíjí, protože přinášejí do hry nové
prvky. Blue Moon nepatří mezi sběratelské
karetní hry, nekupujete jednotlivé karty a
nesestavujete vlastní originální set pro hru.
Karty mají nádhernou grafiku. Každý set Základní sada je zcela plnohodnotná. Koho
ilustroval jiný grafik, takže má svou hra zaujme, určitě se poohlédne i po
svébytnou a charakteristickou atmosféru.
rozšíření.
Grafické
ztvárnění
také
vystihuje
specifické vlastnosti jednotlivých národů. Blue Moon vyšlo nejprve v anglické verzi,
Hoaxové jsou myslitelé a vynálezci, německá následovala. Texty na kartách
Vulcové naopak mágové.
nejsou nijak složité, stačí tedy základní
Základem hry je klasické přebíjení. Kdo
nemůže zvýšit ani dorovnat sílu soupeře v
aktuálně hraném elementu (země nebo
oheň), musí se ze souboje stáhnout. Vítěz
souboje si nakloní jednoho či více draků.
Bitvu pak vyhraje ten, kdo si nakloní
všechny draky a měl by získat přízeň
dalšího. Hra také končí, když jednomu
hráči dojdou karty v lízacím balíčku, pak o
vítězství rozhoduje, na čí straně je alespoň
znalost jazyka. ■
nějaký drak.
Pravidla nejsou nijak složitá. Začít můžete
hned po seznámení se základními pravidly.
Balíček obsahuje různé druhy karet, hráči Na speciální pravidla se můžete podívat až
Vyřešené záhady, Historie
19
UFO nadvakrát
Jakub Cepník
V druhém dílu rubriky Vyřešené záhady vás seznámím hned se dvěma případy UFO. První
z nich patří k těm nejslavnějším, zatímco druhý je jen jedním z tisíců podvodů. Oba ovšem
vyvolají úsměv na tváři.
Britský Roswell
Vypráví se, že 26. prosince 1980 se u
vesnice Rendleshamu, v blízkosti města
Ipswitch na východě Anglie, odehrál
jeden z nejslavnějších případů v historii
UFO.
Svědci tam pozorovali, jak v lese přistál
jakýsi objekt, který prý svítil „jako
vánoční stromeček“. Po nějaké době opět
odletěl a zanechal po sobě v terénu stopy.
Případ prý „prosákl“ na veřejnost až o
necelé tři roky později, poté, co se ho
vláda marně snažila utajit.
Jak to ovšem bylo s „britským
Roswellem“ doopravdy? Loni v září
prohlásil jistý řidič Peter Turtill, rodák
z Ipswitchu, že má v případu prsty on.
Tehdy před devětadvaceti lety prý půjčil
svému kamarádovi nákladní vozidlo. To
se ovšem porouchalo a zůstalo stát
v rendleshamském lese nedaleko vojenské
základny. Turtill nestačil věřit svým očím,
když zjistil, že je plné kradených hnojiv.
Proto se s kamarádem rozhodli náklaďák
spálit, aby zlikvidovali důkazy trestné
činnosti. Odtáhli ho ze silnice do lesa a
zapálili. Hnojiva společně s hliníkovým
rámem auta vytvořila zvláštní barevné
plameny. Jako by to ovšem nestačilo, hořící
náklaďák zpozorovali vojáci z nedaleké
základny. Naše dvojice se tedy jala táhnout
vozidlo z lesa zpět na silnici. Turtill dnes po
letech připouští, že to muselo vypadat
vskutku velkolepě – asi jako kosmická loď.
Zlí jazykové se však ptají: Proč toto Turtill
tajil téměř třicet let? Odpověď je možná
triviální (jak nadhodil jeden pozorný čtenář
KPUFO.CZ) – vypršení promlčecí lhůty. :-)
objasnit. Před několika lety jim kdosi
poslal
poměrně hezkou
fotografii
létajícího talíře. Dodal k ní i poutavou
historku o jejím původu.
Členové projektu Záře však přišli při
bližším průzkumu fotografie na to, že má
zrnitou
strukturu,
která
odpovídá
řádkování televizní obrazovky. Pak už
stačilo zjistit, v jaký den a čas fotografie
vznikla, a podívat se do televizního
programu. Ukázalo se, že dávali film
Četník a mimozemšťané.
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY:
 Mimozemšťané existují!, 10. –
UFO z televize
11. dvojčíslo, str.4
Projekt Záře je skupina lidí pod vedením
 Rozhovor s Vladimírem Šiškou,
pana Vladimíra Šišky, která shromažďuje
10. – 11. dvojčíslo, str. 26
informace o případech UFO a jíž se v drtivé
většině případů daří vysvětlit je.
Nyní vás seznámím s jedním z mnoha
kuriózních případů, který se jim povedlo
Knihy:
 J. Lenková, I. Mackerle, V. Šiška, J. Zeman: Velká kniha otázek a záhad, Regia Praha 2002
Web:

www.dailymail.co.uk/sciencetech/article-1211350/
Přednášky:
 přednáška „UFO v ČR“ Vladimíra Šišky v rámci výstavy „Jsou mezi námi?“ v obchodním centru Chodov
14. června 2009
Český přemyslovský stát – Část druhá
Anna C.
Přes všechna krveprolití a dějinné zvraty
probíhající
od
počátku
historicky
doložené doby do konce 12. století země
sílila a rozvíjela se. V 13. století dochází
k dalšímu
růstu.
Kvete
zejména
zemědělství, rozvíjejí se řemesla, jsou
zakládána nová města, a to města
královská (např. České Budějovice,
Kouřim, Kolín, Žatec, Písek, Brno,
Olomouc, Znojmo aj.). Zvláštním druhem
královských měst byla města horní –
Kutná Hora a Jihlava, a města věnná –
např. Mělník, Chrudim, Jaroměř, Hradec
Králové aj. Vznikala také města
poddanská – Český Krumlov, Jindřichův
Hradec, Mladá Boleslav… nebo města
biskupská – např. Český Brod, Pelhřimov a
Rokycany. Města získávají právo opevňovat
se.
vlastnictví (podle starého práva ji
dostávali jen do smrti – tzv. odúmrť).
Původní naturální forma dávek přechází
postupně v peněžní. Vzrůstající potřeba
peněz vede k rozvoji hornictví –
I počet vesnic ve 13. století podstatně
v Čechách jsou bohaté stříbrné žíly,
vzrůstá díky vnější kolonizaci (hlavně
hlavně v Jihlavě a Kutné Hoře.
německé). Důvody: domácí síly nestačily na
další získávání zemědělské půdy vzhledem V řadě panovníků, za jejichž vlády
ke stoupajícím potřebám společnosti. dochází k vnitřnímu i zahraničnímu
Němečtí kolonisté zúrodňují zalesněné upevnění českého státu, zaujímá první
oblasti a zakládají nové vesnice. Noví místo Přemysl Otakar I. (+ 1230). Jméno
osadníci dostávají určitou lhůtu („lhótu“), po Otakar si připsal k svému původnímu
kterou nemusí odvádět poddanské dávky. jménu podle německé módy. Jako první
Feudálové postupně dospívají k poznatku, že získal v r. 1198 dědičně královský titul. ►
je výhodnější poskytovat půdu do dědičného
Historie
Roku 1212 byl akt potvrzen Zlatou bulou
sicilskou, což znamenalo možnost dalšího
upevňování české samostatnosti a
nezávislosti. Tím, že se zbavil první ženy
Adléty, aby se mohl oženit s Konstancií,
dcerou uherského krále, připravil o
nástupnictví syna Vratislava a ten s ním
pak válčil.
Z řady dětí pocházejících z jeho druhého
manželství jsou nejznámější Anežka a
Václav. Anežka byla již v osmi letech
zasnoubena s příštím císařem, avšak ze
zasnoubení sešlo, stejně jako z druhého,
kdy si měla vzít anglického krále
Jindřicha III. Princezna se rozhodla pro
řeholní život, v r. 1233 přivádí do Prahy
ženskou odnož minoritů – řád klarisek,
zakládá Anežský klášter a také špitální řád
křižovníků s červenou hvězdou. Byla
vlastně zakladatelkou první sociální sítě u
nás, věnovala svůj život péči o nemocné a
chudé. V tom ji velmi podporoval její
bratr Václav I., a jelikož měli mezi sebou
hezký sourozenecký vztah, Anežka
ovlivňovala
zároveň
i
politiku.
(Připomeňme si, že v roce 1989 byla
prohlášena za svatou, přestože dosud
nebyl nalezen její hrob.)
Za vlády Václava I. probíhala německá
kolonizace českých zemí. Za svého života
musel řešit několik konfliktů, účastnit se
řady válečných střetnutí i společné obrany
proti vpádu Mongolů, jejichž mračna
zaplavila celou střední Evropu, ale
nakonec zmizela, aniž by jejich vpád
znamenal příliš katastrofální následky.
Po Václavu I. přichází Přemysl Otakar II.,
jeden z našich největších panovníků,
označovaný za krále „železného a
zlatého“, což asi mělo symbolizovat jeho
válečnické úspěchy (symbol těžkooděnců
v pancířích), případně jeho vládnutí
železnou rukou, a výraz „zlatý“
vyjadřoval jeho ohromné bohatství
související s rozvojem těžby drahých
kovů. Vládl 25 let. Na počátku své vlády
se zúčastnil křižácké výpravy proti
pohanským Prusům a doufal v císařskou
korunu, ale marně. Postavili se proti němu
papež, feudálové i česká šlechta a byl
dosazen Rudolf Habsburský, daleko méně
významný.
Přemysl
panoval
nad
mohutnými
državami,
jeho
říše
představovala
mohutnou
velmoc,
zásluhou jeho výbojů dosáhla obrovské
rozlohy.
Získal
alpská
vévodství
(rakouské, štýrské, korutanské), takže říše
20
sahala v podstatě od Krkonoš
k Jaderskému moři. Právě
obavy z jeho přílišné moci
byly důvodem, že se nestal
císařem.
Pod rukama Přemysla Otakara
II., neobyčejně schopného a
zdatného panovníka, vzniká
skutečná feudální velmoc,
centralizovaná
monarchie.
Rudolfa Habsburského nechce
uznat, a to má za následek
tragické střetnutí roku 1278,
v němž bojoval velmi udatně,
ale byl poražen a zabit –
pochopitelně, jak už to bývá,
zradou spojenců i české
šlechty. Habsburk vsadil na
rozklad českého vojska uvnitř.
Po smrti Přemysla Otakara II.
nastávají boje o moc. Vládu si
dělí císař Rudolf a poručník
Přemysl Otakar II. (Obrázek: www.wikipedia.org)
nezletilého Václava II. Ota
Braniborský. Jeho poručnictví
Za jeho nástupce Václava III. se nepřátelé
však představuje zkázu. Nastává velmi
množí. Mladistvý král zamířil proti
svízelné období plenění, násilí, loupeží a
Polsku, ale roku 1306 byl Olomouci
vůbec všeobecných útrap znásobených ještě
dosud neznámou osobou zavražděn. Tím
neúrodou a hladomorem (viz Smetanovu
vymírá rod Přemyslovců po meči.
operu Braniboři v Čechách nebo píseň Zle,
matičko, zle, Braniboři zde). Kralevici Historikové všech pozdějších dob
Václavovi bylo 7 let a byl vězněn v Praze, uvažovali o motivu vraždy v Olomouci.
na Bezdězu a v cizině. Jeho matka Kunhuta Motiv mohla mít spousta lidí: Albrecht
uprchla a sblížila se se Závišem Habsburský, Vladislav Lokýtek – zájemce
z Falkenštějna, který se jako příslušník o polský trůn, možná i Jindřich
vlivného rodu Vítkovců podílel na zradě Korutanský, který byl po Václavově smrti
Přemysla Otakara II. Stal se Kunhutiným krátce vynesen na trůn, možná sehrála
manželem a Václav se s ním nejprve velmi úlohu osobní zášť . . . Novodobí
sblížil, ale později, hlavně pod vlivem své historikové soudí, že šlo o spiknutí
ženy Guty Habsburské, Rudolfovy dcery, se českého panstva.
přiklání na stranu habsburskou. Po matčině
Potom nastalo období sporů o trůn a trvalo
smrti na Záviše zanevřel a roku 1290 ho
do roku 1310, kdy nastupuje rod
jako představitele odbojných Vítkovců
Lucemburků.
nechává před hradem Hlubokou popravit.
Vláda posledních Přemyslovců byla
Václav II. byl panovník schopný a vzdělaný.
dobou
úspěšnou,
vyznačovala
se
Vybudoval mocnou monarchii, jeden
ekonomickou prosperitou, přinesla slávu
z nejlepších států tehdejší Evropy. Úspěšně
Kutné Hory, delší období míru a rozvoje
pokračovala těžba stříbra, zlepšovala se
gotického umění a stavitelství. ■
česká mince. Václav provedl mincovní
reformu: namísto dosavadních lehkých Doporučujeme k přečtení:
brakteátů byly zavedeny pražské groše -totéž, co v 1. dílu, navíc ještě:
- František
Křelina:
Dcera
s pevně stanoveným obsahem stříbra. To vše
Královská
budí závist Albrechta Habsburského. Roku
- František Neužil: Zlomená Pečeť
1304 vtrhl do Čech, ale musel utéci. Václav
- Ludmila Vaňková: Žebrák se
sbírá síly k protiútoku, avšak r. 1305 náhle
stříbrnou holí (doba Václava II.)
umírá. Zůstávají po něm tři královské
koruny – česká, polská a uherská, ale
zároveň i velké dluhy.
Knihy:
 Příruční slovník naučný III. díl, ČSAV 1966
 Čsl. Vlastivěda díl II. - Dějiny svazek I., Orbis Praha 1963
 Toulky českou minulostí II. díl, Práce 1985, autor: P.Hora
Mytologie
21
Americké mytologie – Část první
Osídlení Severní Ameriky a inuitská mytologie
Stanislav Cepník st.
(Některé
pasáže
byly
převzaty
z Wikipedie, otevřené encyklopedie.)
Je nesporné, že první lidé přešli do
Ameriky v době ledové z Asie na Aljašku
přes Beringův průliv. Ten je dnes hluboký
45 metrů a je velice nepřívětivý. Teplota
vzduchu nevystoupí po většinu roku nad
bod mrazu, teplota vody nikdy nepřesáhne
9 °C. Rozdíl mezi přílivem a odlivem je
nepatrný. Že není průliv trvale
zablokován polárním ledem, za to vděčí
stálému severnímu proudění z Tichého
oceánu. Na nejužším místě měří jen 85
kilometrů, uprostřed leží dva bezútěšné
ostrůvky. Pro Eskymáky není žádným
problémem přeplout ho.
Lidé, kteří před více než 10 000 lety táhli
za velkými savci ze Sibiře na Aljašku,
přešli na druhou stranu – stejně jako
Eskymácká rodina na snímku z roku 1917 (Foto: George R. King)
zvířata – po souši. Nemohli vědět, že
mnohem později, až roztají ledovce a
moře stoupne, bude úžina zaplavena. Život kmenových společenství se až do nepřízní počasí. Narušenou rovnováhu
Nevěděli ani, že přišli do zcela nového příchodu Evropanů nikdy nevyznačoval mezi člověkem a přírodou může obnovit
roztříštěnou existencí. Světový názor šaman. Ten navštěvuje duchovní svět a
světa bohatého na lovnou zvěř.
zahrnoval všechny stránky života. Při léčí.
Na nový kontinent nepronikli ve velkých vysvětlování světa hrál mýtus životně
skupinách, nešlo o stěhování národů, jaké důležitou roli, udržoval harmonickou Ze společného prapůvodu arktických
známe z Asie a Evropy. Je téměř jisté, že rovnováhu v životě kmenů, často byl národů a extrémního životního prostředí
paralely,
v mytologii,
byli
z rodu
Homo
sapiens
a prosáklý posvátnými obřady a oslavami, vyplývají
pravděpodobné,
že
patřili jeho vypravěči měli v kmeni zvláštní náboženství, kultuře…
k mongoloidnímu plemenu. Žili v malých postavení.
Tyto národy o sobě věděly dávno před
tlupách a neustále následovali velké
příchodem Evropanů, měly mezi sebou
Příchod Evropanů rozvrátil a téměř zcela
savce, kteří jim poskytovali potravu.
nejrůznější kontakty (obchod, trhy i
zlikvidoval tradiční kmenový systém,
Došlo
i
k vzájemnému
Je ale sporné, kdy přišli a jaké kulturní zmizely některé kmeny, jejich tradice, války).
dědictví s sebou přinesli. Podle některých kultura, jazyk. I přesto se kmeny snaží ovlivňování kultur.
archeologů přišel člověk do Nového světa, vracet k některým starým způsobům, pokud Podle arktických národů je ve všem na
Ameriky, teprve krátce před rokem 10 000 jim to změněná situace dovolí. Mnoho mýtů světě životní síla, některé národy
př. n. l., jiní se domnívají, že to bylo bylo nenávratně ztraceno, ale mnoho (Čukčové) věří v nejvyšší bytost, tvůrce
mnohem dřív, snad už před 30 000 nebo příběhů – předávaných z generace na života. Životní síla proudí stejnou měrou
dokonce před 40 000 lety. Tím se ale generaci – přece jenom přežilo. Poprvé byly mezi lidmi a zvířaty a oživuje je. Inuité ji
zabývat nebudeme.
zapsány až v 19. století.
nazývají „inua“. Mluví i o „sila“, vládci
Podíváme-li se na původní osídlení
Severní Ameriky a přilehlých oblastí,
vidíme, že Aleuti, vlastním jménem
Unangani, původní obyvatelé Aleutských
ostrovů (mezi Aljaškou a Kamčatkou), a
Eskymáci obývají nejsevernější arktické
části a ostrovy, části Grónska, kam se asi
ve třetím století našeho letopočtu
přestěhovali ze Sibiře, a ruské pobřeží
Beringovy úžiny (Aleuti a Eskymáci patří
do XXI. skupiny aleutsko-eskymáckých
jazyků).
●●●
Přes někdy značné rozdíly v životním stylu i
v jiných oblastech mají arktické národy
společný zvláštní vztah k arktickému
životnímu prostředí. To zajišťuje jejich
fyzické přežití a poskytuje duchovní základ,
na němž je vybudována jejich kultura a
rozvinut specifický životní styl. To všechno
– jak už jsme dříve naznačili – se odráží
v mytologii.
nad živly i vesmírem. Zahrnuje všechny
individuální síly a mocnosti přírody.
Než aspoň letmo nahlédneme do
nesmírného bohatství velkého množství
odlišných indiánských kmenů, zastavíme
se na okamžik u jejich severnějších
sousedů – Eskymáků. Je tu řada styčných
bodů,
nebo
aspoň
podobností
s indiánskými kmeny, některé prvky se i
prolínají, ale tím se budeme zabývat
Duchovní síly působí naprosto ve všem (v
v dalších pokračováních.
lidech, zvířatech, přírodě…). Je třeba usmířit
si i duši zabitých zvířat (nejrůznější rituály). Za Inuity se označují Eskymáci z Kanady
Její urážka může probudit zlé duchy a ti pak a Grónska, na Sibiři a jižní Aljašce se
škodí nemocemi, neštěstími, hladem, nazývají Jupikové (Juité), v Grónsku ►
Mytologie
22
Kalaallité. Jejich předkové pocházejí
ze Sibiře, z poloostrova Čukotka.
Eskymácký šaman (Foto: Frank G. Carpenter)
Žijí v pro nás nepředstavitelně
krutých podmínkách – po devět
měsíců z každého roku v třeskuté
zimě (v únoru je tam průměrná
teplota –35 °C). Nejprve žili v Asii
na březích Beringova moře. Pak se
začali stěhovat na východ (za
sluncem?). Dostali se až do Grónska,
časem se začali vracet. Jejich cesty na
západ a na východ byly snad
blouděním za sluncem a jeho teplem.
To v oné oblasti stejně nenašli a
nakonec zůstali tam, kde jsou.
Nebudeme popisovat jejich bydlení,
způsob obživy, ani velmi důležitý
rodinný život, jejich slavnosti,
jakkoliv je to velice zajímavé.
Jejich charakteristickými znaky jsou
rovné černé vlasy, žlutá až světle
hnědá pleť, mongoloidní rysy a malý
vzrůst. Částečně žijí polokočovným
způsobem života, v létě pod stany
z kůže, v zimě v iglú, popřípadě
v obydlích ze dřeva a drnů. K přežití
v arktických oblastech mají kajak,
olejovou lampu, iglú atd. Jejich
přirozenou potravou je maso.
Oděv si vyráběli z kožešin, nástroje
z kostí a kamene. Často obchodovali
s dýmkami. Vyráběli je z velrybích kostí i může mnohé zařídit (utěšovat, léčit, trestat,
ovlivnit lov atd.). Dominantním prvkem jsou
jiných materiálů.
bytosti, které zosobňují drsné síly přírody a
Dnes žijí v domech s elektřinou a dalšími které trestají ty, kteří se nechtějí sklonit před
modernějšími věcmi. Dostali se však do zvyky a moudrostí předků.
problematické
sociální
situace.
Důsledkem je zánik kulturních tradic, ale V mýtu o stvoření světa vystupuje liška.
také alkoholismus, negramotnost a Chce ponechat vládu tmy, ale zabrání jí
nezaměstnanost. V současné době se v tom zajíc, někdy havran.
Kanada snaží zvýšit jejich životní úroveň. Duch Pingu může lidem škodit, pokud ho
Občas se u nich vyskytuje polyandrie dost nectí, ale ve skutečnosti je to pouze
neutrální, neurčitý kdosi, ani dobrý, ani zlý.
(mnohomužství).
Paní Sedna, bohyně moře, je velitelkou
●●●
všech mořských zvířat. Je-li rozezlená
Důležitou roli v jejich životě hraje víra. lidskými hříchy, které se jí v podobě špíny
Jejich náboženství obsažené v mýtech je u usazují ve vlasech, může tuleně a mrože
nich živé i dnes. Věří v šamana, moudrého zahnat od pobřeží. Její ruce s osekanými
rodinného kouzelníka, který všechno ví a
Knihy:







Web:

prsty připomínají tulení ploutve. Žije
prý s tuleni v hlubinách a je uctívána
zejména rybáři. Po Sedně byla
pojmenována
jedna
z planetek
sluneční soustavy.
Matka
Karibu,
bohyně,
obhospodařuje sobí stáda. Často se
hněvá a potřebuje usmíření od
člověka i od šamana.
Nanuk (v inuitštině polární medvěd)
je pán medvědů a rozhoduje o tom,
zda lovci zachovávají všechna tabu a
zda si zaslouží úspěch při lovu
medvědů.
Takkeitsertok je bůh země, popřípadě
i zvěře a lovu, proto je vzýván
v loveckém období.
Wentshukumishiteu je vodní démon,
velmi nebezpečný. Je to především
ochránce mláďat (zvlášť vydřích)
před lovci.
●●●
Víra je nejhezčí prvek v životě
Eskymáků.
●●●
Toto letmé nahlédnutí ukončíme
pohledem arktických národů na
reinkarnaci. Mýty o jménech a
znovuzrození člověka se vyskytují
v celé Arktidě. Každá bytost má osobní
duši, volnou duši (tj. dech) a duši jména.
Na Sibiři, na Aljašce, v Kanadě a Grónsku
věří, že lidskou duší je i jméno. Tato duše
opouští tělo po smrti člověka a je tak
dlouho bez domova, dokud není vyzvána,
aby se nastěhovala do duše novorozence.
Dědic jména zdědí dobré vlastnosti
zemřelého.
Dále se v mýtech vypráví, že jsou tu duše,
které bloudí okolo, a zemřelí se díky duši
jména stávají strážnými duchy svých
potomků. ■
Příruční slovník naučný I (A – F), NČSAV Praha 1962, 1. vydání
Příruční slovník naučný II (G – L), NČSAV Praha 1963, 1. vydání
P. Hořejš, V. Šolc: Nejstarší Američané, SNDK Praha 1968, 1. vydání
C. W. Ceram: První Američan, překlad: J. Stach, Odeon Praha 1977, 1. vydání
kolektiv autorů: Mytologie, přeložil D. Zbavitel, Fortuna Print Praha 2006
Vl. Hulpach: Co vyprávěl kalumet, SNDK Praha 1966, zde 1. vydání
kolektiv autorů: Mytologie (Bohové, hrdinové, mýty), editor A. Cotterell, přeložil Vl. Čadský, Slovart,
s. r. o., Praha 2007
Wikipedie, otevřená encyklopedie
Mytologie
23
Nadpřirozené bytosti Japonska – Část čtvrtá
Jan Holan
Kicune (někdy také Kitsune)
Kicune znamená v japonštině „liška“, z čehož
již vyplývá její nejčastější podoba. Toto
nadpřirozené stvoření ale také často využívá
svoji schopnost přeměny či převtělení do
člověka.
Oplývá
velkou
moudrostí,
dlouhověkostí a magickými schopnostmi. V
podobě
člověka
je
Kicune
téměř
nevystopovatelná, pouze psi ji dokážou vycítit.
Pokud se Kicune nachází v liščí podobě, je až
na pár rozdílů podobná normální lišce.
Také má větší množství ocasů, maximálně
však devět. Zajímavostí je, že ve vyprávění se
nejčastěji objevují Kicune s lichým počtem
ocasů. Po získání devátého ocasu se Kicune
stává kjúbi no kitune (liška s devíti ocasy) a
krom toho, že její srst získá bílou či zlatou
barvu, získá také schopnost slyšet a vidět
cokoliv na světě. Počet ocasů tedy symbolizuje
stáří Kicune a tím pádem i její moc.
Kupříkladu v momentě, kdy Kicune začne stý
rok svého života, zvládne už proměnu na
člověka.
Tak jednoduché to ale není. Aby se Kicune
mohla proměnit na člověka, potřebuje k tomu
také lidskou lebku či zelený list. Většinou se
Kicune převtělí do překrásné mladé dívky, ale
výjimkou nejsou ani stařeny.
Kicune je srovnatelně populární jako Tanuki.
Stejně jako se ve středověku věřilo, že skoro
každý mnich je Tanuki, tak se také věřilo, že
skoro každá osamělá dívka je Kicune.
Kicune se dělí na dvě základní skupiny. První
z nich jsou Zenko (japonsky dobrá liška), jsou
mírumilovné, laskavé a ochotné pomoci. Jsou
také spojovány s bohem Inarim, jemuž slouží
jako poslové. Druhou nejpočetnější skupinou
jsou Jako (japonsky divoká liška), jež jsou
lstivé a nepřející.
Skupin je ale daleko více a různé tradice dělí
Kicune jinak, z čehož vyplývá, že Kicune
nebyly vždy mírumilovné. "V Japonsku to byla
vždy hodná stvoření, až legendy přinesené z
Číny a Indie z nich udělaly stvůry," je názor
Kiyoshi Nozakiho, jednoho z japonských
folkloristů. Někdy se třeba stávalo, že si
Kicune už předem vyhlédla mladou dívku a tu
pak posedla prostřednictvím nehtů. Takovýmto
dívkám se říká Kitsunetsuki. Příznakem
ovládnutí Kicune bylo nechutenství, letargie,
vystoupení lícních kostí či tiky v očích. Podle
starých Japonců byl jediným způsobem
zbavení se Kicune pořádný výprask. Avšak ani
poté neměla dívka pokoj, musela se s celou
rodinou odstěhovat a známka Kitsunetsuki ji
již provázela až do smrti. Podle současných
odborníků si takto kdysi lidé vysvětlovali
různé duševní choroby. Dodnes vlastně ani
není jasné, jak vznikly legendy o Kicune,
každopádně první z nich nejspíše pocházejí z
období kolem 4. století př. n. l.
Socha Kicune (Foto: www.wikipedia.org)
Liška a Tanuki
Před dávnými časy potkala liška Tanukiho.
„Tanuki, napadlo mě, že když přijde na
přeměňování, jsme my dva nejlepší na světě. Kdo
z nás je ovšem v umění přeměny číslo jedna? Ty,
či má vznešenost?“ Tanuki neodpověděl, pouze
ukázal prstem na svou hruď. „Co tím myslíš? Zdá
se ti snad, že jsi v umění přeměny nejlepší?“
„Přesně tak!“ řekl Tanuki. A tak se dohodli, že
uspořádají soutěž v přeměně.
Jakmile bylo rozhodnuto, liška neztrácela čas.
„Pokud nepředčím toho nafoukaného Tanukiho,“
pomyslela si liška, „bude to ostuda pro všechny
lišky.“ Právě v této chvíli si liška všimla
pamětního kamene stojícího vedle silnice.
Dostala nápad a přeměnila se v sošku Jizo-sama.
Netrvalo dlouho a za ohybem cesty se objevil
Tanuki. Avšak co bůh nechtěl, tenhle Tanuki měl
zrovna zvláštní zvyk – jakmile uviděl sochu Jizosama, dostal hlad a hned snědl všechno jídlo, co
měl u sebe. Ani tento den nebyl výjimkou. „Já
mám hlad. Myslím, že si dám něco k obědu.“
Tanuki sundal batůžek, co měl na zádech, a
vyndal z něho rýžové kuličky. Jednu položil před
Jizo-sama jako oběť a sklonil hlavu. „Nechť je
liška poražena v naší měnící soutěži.“ Ale když
zvedl hlavu a otevřel oči, byl překvapen. Rýžová
kulička, již nabídl Jizo-sama, tam už nebyla! To
bylo podezřelé! Když tak o tom přemýšlel,
napadlo ho, zda by teď neměl učinit nabídku. A
tak opatrně položil další kuličku před sochu Jizosama. Sklonil hlavu a začal se modlit. „Namu
Amida Butsu. Namu Amida Butsu.“ Poté zvedl
svou hlavu. Cože? Rýžová kulička tam už
nebyla! „To přece není v pořádku!“ Tanuki
položil před Jizo-sama ještě jednu kuličku,
rychle řekl „Namu Amida“ a zvedl hlavu dříve,
než jí vůbec spustil dolů. To, co uviděl, byl
Jizo-sama s polonedojedenou rýžovou
kuličkou v jedné ruce. „Hej!“ zařval Tanuki a
chytil Jizo-sama za ruku. Jakmile se jí dotkl,
přeměnila se Kitsune do své obvyklé podoby.
„Co to znamená, Kitsune?“ zeptal se Tanuki.
„Teď je řada na tobě,“ odpověděla liška.
Tanuki se na chvíli zamyslel a vzal si zpátky
to, co zbylo z jeho rýžové kuličky. „Zítra v
poledne se proměním v pána z hradu a budu
tudy procházet, tak dávej pozor,“ řekl a odešel.
A tak liška čekala na další den plna očekávání,
co si na ní Tanuki připraví. Nakonec spatřila
čelo průvodu, jenž se pomalu blížil. Napřed šli
muži, kteří odháněli ostatní lidi a křičeli: „Na
zem! Skloňte hlavy!“ Poté okolo přešla dlouhá
řada samurajů a za nimi nosítka, v nichž byl
pán hradu. Liška, plná úžasu, se
bezmyšlenkovitě prodrala až k nosítkum, stále
ve své liščí podobě. Ale ukázalo se, že průvod
nebyl přeměněný Tanuki. Ten průvod byl
skutečný! V tu chvíli přiběhl jeden samuraj s
tyčí v ruce a způsobil lišce vážná zranění. A
tak nebylo nikdy rozhodnuto, kdo je vlastně
mistrem umění přeměny!
- Stará Japonská pověst (volně přeloženo
z Kitsune.org) ■
Zdroj:
www.nimwen.blog.cz,
www.wikipedia.org, www.kitsune.org
Mytologie
24
Rozhovor s Pavlínou Brzákovou
Stanislav Cepník st.
Etnoložka a spisovatelka Pavlína Brzáková
se zabývá Evenky (Tunguzy) z oblasti
centrální Sibiře od roku 1991. V roce 1996
získala za knihu sibiřských pohádek a
příběhů Goromomo Goroló cenu Josefa
Hlávky. Evenckou mytologii přibližuje
v knize Cesta medvěda. Z dalších děl
připomeňme aspoň příběh tunguzského
šamana Dědeček Ogge a román Dva světy,
který nás poutavým způsobem seznamuje
s šamanstvím, s působením šamanských
center – a prostřednictvím hlavního hrdiny
nás vede k poznání, že opravdovost a
moudrost může člověk objevit jen v sobě
samém.
Rozhodně stojí za čtení a za zamyšlení.
Co u vás vzbudilo zájem o Sibiř, její
původní národy a jejich mytologii?
Už v dětství jsem měla ráda sibiřské
pohádky, tenkrát se mi dostala do ruky
knížka Dcera Slunce, která obsahuje
pohádky
z různých
míst
Sibiře.
Fascinovaly mě v ní proměny lidských a
božských bytostí ve zvířata, v nebeská
tělesa nebo ve věci jako třeba v kapesní
nožík. Později – na gymnáziu – jsem se
věnovala četbě a sběru deníků českých
legionářů, kteří bojovali v době první
světové války a občanské války v Rusku
na ruském území a setkávali se
s nejrůznějšími sibiřskými národy. Když
jsem pak shodou okolností začala studovat
etnografii na Filosofické fakultě UK,
původní zájem vykrystalizoval v konečné
povolání, jemuž se snažím zůstávat věrná
navzdory tomu, že jako etnografka či
etnoložka profesně nepracuji. Věnuji se mu
v podobě psaní svých knih.
Jak se díváte na šamanismus, jaký k
němu máte osobní vztah?
Snažím se vyhýbat termínu „šamanismus“,
zní pro mě jako mocenský nástroj, ne jako
svoboda, kterou pro mě představuje.
Nahrazuji jej tudíž slovem šamanství, které
je pro mě v prvé řadě neviditelným
uměním a vírou v duchovní síly přírody.
Z tohoto základu pak vyvěrá přirozený
vztah ke všemu, co mě obklopuje a co
zároveň vytváří i mé tělo, duši a mysl.
V devadesátých
letech,
kdy
jsem
objevovala přírodní svět sibiřských národů
a snažila se jej s nimi aktivně sdílet během
svých
etnologických
výzkumů,
vypěstovala jsem si intimní vztah k lesu,
bažinám, řekám a horám, ke krajině vůbec.
Nevím, jestli je tohle „šamanismus“ –
nejsou to žádné magické operace na
získání zdraví, lásky a
prosperity, kvůli nimž
lidé chodí za šamanem.
Je to spíš nějaká
potřeba,
která
je
v každodenním životě
zapomenutá, stlačená
pod běžnými starostmi
o přežití, ale podle
mého názoru je to
přirozená nutnost, jež
dělá
člověka
Člověkem.
Zdá se, že zájem o
šamanismus poněkud
vzrůstá. Myslíte si, že
může být pozitivním
přínosem pro dnešního člověka? Pokud
ano, v čem ho vidíte?
Je to už takové klišé, ale přesto si je
neodpustím: odklonili jsme se od přírody a
tudíž od přirozenosti. Žijeme v umělém
světě vytvářeném názory médií a politiků,
kteří se starají především o vlastní
prosperitu, ne o prosperitu naší země.
Návrat k přírodě, k vlastní přirozenosti –
ať už třeba v podobě zájmu o šamanství –
nás může vnitřně posílit, může upevnit naši
integritu a pomoci nám najít svou identitu
a místo ve světě. Tato cesta odhaluje
viditelné božství kolem nás – Přírodu.
Co soudíte o jiných u nás vydávaných
autorech, kteří se zabývají podobnou
tematikou a problematikou, i když
zřejmě z jiného zorného úhlu a asi i s
jinými cíli (Garcia Marquez, Carlos
Castaneda . . . )?
Mám ráda magický realizmus Garcii
Marqueze, ačkoliv, přiznávám, že jsem
všechny jeho dostupné knihy zdaleka
nečetla. Když jsem cestovala a bádala,
potřebovala jsem číst vědecké knihy o
lokalitách, které mě zajímaly, a do tajgy
jsem si pak s sebou knihy vzít nemohla.
Pak přišla jiná kapitola mého života –
pečování o děti, kdy na čtení už nezbývá
tolik času. Protože v Marquezovi nacházím
hodně sebe, natolik je mi blízký, raději
ochutnávám z jiných šálků, které mají
naprosto jiný obsah – jako například knihy
Carlose Castanedy nebo teď Cesta šamana
od antropologa Michaela Harnera, či kniha
V šamanské zóně od saamského novináře a
šamana Ailo Gaupa, která prozatím vyšla v
angličtině. První tři díly Castanedova
setkávání se s Donem Juanem jsem
doslova hltala, další knihy jsem už nečetla
s takovou náruživostí, spíš z jakéhosi
pocitu povinnosti, a ke konci jsem mu
náhle přestala věřit. Příběh mi přijde uměle
natahovaný, zdá se mi, že v závěru
převážil komerční záměr nad skutečnou
potřebou vyjádřit se. Nezáleží mi na tom,
z čeho je Castaneda podezříván, že si to
celé vymyslel. Na jeho psaní pohlížím jako
na literaturu a také ze své zkušenosti vím,
že se velmi často právě ty nejvymyšlenější
záležitosti a vize mohou o pár let později
proměnit ve skutečnost nebo potvrdit zcela
jinou cestou. Pro mě jsou to knihy odvahy
a dobrodružství blízkého druhu jako
legendární mayovky. A svým způsobem
reflektují současný zájem lidí z civilizace o
domorodé mimoevropské kultury.
V nedávné době vydalo nakladatelství Práh
knihu německého etnologa Geseka vön
Lüpkeho s názvem Poselství šamanů.
Knihu tvoří rozhovory s nejrůznějšími
šamany z celého světa. Doporučuji ji všem,
kteří mají zájem o tradiční kultury, neboť
tito šamani, kteří cestují po světě, dokáží
pro nás srozumitelnými slovy přiblížit své
duchovní tradice. Při čtení této knížky
bychom ovšem také měli vzít v potaz, že
tito „protagonisté“ dlouhodobě pobývají
v civilizovaných zemích, kde vedou
semináře, a jsou díky tomu také svým
způsobem již kulturně „narušeni“. To
ovšem nikterak nesnižuje úlohu těchto
šamanů ve společnostech. ■
Pokud Vás rozhovor zaujal, navštivte
stránky
www.samanskajurta.cz,
kde
najdete podrobnější informace o sibiřských
šamanech.
Foto: Míra Janek
Mytologie
25
Rozhovor s Janem Pechancem
Jakub Cepník
Jak ses dostal k šéfredaktorování
Sardenu?
Nedá se říci, že zrovna jako slepý
k houslím. Léta jsem se snažil vést server
www.scifiworld.cz a během let jsem si
vytvořil vazby na další fantastická
periodika. Jedním z nich byla i sci-fi
rubrika Neviditelného psa Sarden, kterou
vedl Petr Holan alias Pagi. Po pěti letech
Pagi cítil, že je potřeba předat vedení
Sardenu nové krvi a já byl poctěn touto
nabídkou, která se prostě nedala
odmítnout.
Práce šéfredaktora je – jak vím
z vlastní zkušenosti – velmi časově
náročná. Pro Sarden jako pro deník to
platí dvojnásob. Stíháš vůbec ještě něco
jiného?
Je to těžké, zvlášť když člověk musí
chodit do zaměstnání. Naštěstí se Sarden
stal deníkem, který svými články vytváří
desítky lidí ve svém volném čase.
„Šéfredaktor“ pak musí „jenom“ myslet
na detaily, plánovat vydání, rozkládat
články v čase, komunikovat nejenom
s redakcí, ale i s nakladateli, autory,
čtenáři. Pokud člověk dělá nějakou
činnost srdcem a bezmezně jí věří, pak na
sebe přebírá ohromnou zodpovědnost.
V takových případech je těžké stíhat další
aktivity bez toho, aby utrpěl Sarden.
setká s pochopením redakce, a pochvalná
zmínka čtenářů za dobře odvedenou práci
je tou nejlepší odměnou. Nezbytnou
otravou
celého
organismu
je
administrativa a formátování textů
k vydání. Na druhou stranu je tato činnost
ustáleným stereotypem, který se může
dělat i ve chvílích, kdy s vámi váš mozek
odmítá komunikovat.
Proč název Sarden?
Tento název vymyslel sám Ondřej Neff ve
své trilogii Milénium, kde představuje
název nepříliš pěkného města. Naštěstí
dobře zní a snad se za těch deset let
podařilo vymazat negativní románové
vyznění a zapsat Sarden jako deník o
fantastice do myslí i srdcí našich čtenářů.
Mohl bys prozradit, jaké novinky či
překvapení chystáš do budoucna?
Určitě bych mohl, ale neudělám to, neboť
Omezovat pak svůj spánek je nezbytné, ale by to nebylo překvapení. Nehledě na to,
nedoporučuji to, protože se může stát, že to že dlouhodobě se teď prioritou stane
rozjetí
„nezávislého“
Sardenu
na
váš organismus nesnese.
www.sarden.cz, kde mohou čtenáři volně
Co tě na šéfredaktorování baví a co je diskutovat a vytvořit si svůj malý kousek
naopak nesmírná otrava?
fantastického vesmíru.
V poslední době si tolik zábavy neužiji,
nicméně miluji tvůrčí proces, když sednete To je vše, děkujeme za rozhovor! ■
ke klávesnici počítače a začnete proměňovat
nějaký nápad v hotový text nebo spřádat
nový projekt. Miluji, když se moje snaha
Camelot: květen – červen 2010 vychází 22. 6. 2010, Tento magazín lze ZDARMA stáhnout na jeho oficiálních stránkách –
www.camelot.czweb.org, je však zakázáno rozšiřovat jakýkoliv materiál z tohoto magazínu bez svolení redakce!