Elie Wiesel – Noc

Elie Wiesel – Noc
Autor (a hlavní hrdina knížky) pocházel z městečka Sighet v Transylvánii. V roce 1941 mu
bylo 12 let a setkal se s mužem – šames (=sluha v synagoze) Moše – se kterým často
rozmlouval. Moše mu říkal, že „každá otázka obsahuje sílu, která je větší než síla
odpovědi…“ Opravdový rozhovor je prý tehdy, kdy člověk se ptá a Bůh odpovídá. Moše mu
vyprávěl o světle a tajemstvích kabaly (kabala je druh židovské mystiky. Znamená to, že
kabalista se zcela oddává službě Bohu, studiu a naplňování Božích přikázání Tóry = prvních
pět knih hebrejské bible. Svoje dojmy, techniky a praktiky kabalisté od středověku zapisovali,
původně byly veškeré meditační a mystické praktiky předávány a vykládány ústně a byly
přístupné jen úzkému okruhu soustřeďujícímu se kolem učitele a žáků).
Moše byl jednoho dne s ostatními cizími Židy odvezen (v haličských lesích kopali jámy,
potom začalo gestapo zajatce střílet, on byl raněn do nohy a mysleli, že je mrtev), zázrakem se
vrátil do města, už nevyprávěl o Bohu, o kabale, jen o tom, čeho byl svědkem. Chtěl lidi
varovat, ale nikdo mu nevěřil. To se stalo v roce 1942.
Jaro 1944 – hrdina přemlouvá otce, aby emigrovali do Palestiny. Otec nechce, je starý, nechce
začínat v cizině od nuly.
Němci jsou v Budapešti, pak v Sighetu, zpočátku se chovají slušně. Potom přichází osmidenní
svátek Pesach („Svátek nekvašených chlebů“, oslavuje vyjití Židů z otroctví ve starověkém
Egyptě.) – sedmý den se věci daly do pohybu, bylo pozatýkáno představenstvo židovské obce,
Židé nesmí opustit svá bydliště pod hrozbou smrti, musí nosit žlutou hvězdu. Ve městě
vznikla dvě ghetta. Noc před svátkem Šavuot (připomíná den, kdy Hospodin daroval
Mojžíšovi Tóru na hoře Sinaj) se dozvěděli, že budou deportováni, ghetto je určeno
k likvidaci.
Začínají rychlé přípravy k odjezdu, v jednu hodinu odjezd – nádraží, dobytčí vagóny,…
Košice – odevzdat zbytky zlata, stříbra, hodinky. „Otevřely se nám oči – příliš pozdě.“
Osvětim. Birkenau. Popis prvních chvil v táboře - přečtu ukázky – hrdina si občas říká, že je
to určitě jen sen.
Při příjezdu do Osvětimi byli ihned rozděleni na muže a ženy, oholeni a posláni do sprch. Elie
byl přidělen ke svému otci, ale matku a nejmladší sestru Ciporu již nikdy nespatřil. Všude
kolem létal popel ze spalovacích pecí a byl cítit mrtvolný pach. Mnozí ještě stále nechápali,
co se děje a jaké hrůzy je čekají. Po rozdělení na mužskou a ženskou část následovala selekce
na silné a slabé. Silní jedinci vykonávali nucené práce, slabí byli většinou ihned posláni do
plynu, nebo zastřeleni u zdi. Jídlo dostávali třikrát denně, ráno to bylo půllitru kávy nebo
bylinkového čaje, k obědu to byla polévka z plesnivé řepy nebo brambor a k večeři jedli
kousek chleba. Spali na dřevěných lavicích v tzv. blocích. Každé ráno byl vyhlášen tzv. apel,
kdy se všichni shromáždili před noclehárnami, aby byl zjištěn počet vězňů a opět probíhala
selekce. Lidé, kteří zemřeli přes noc, byli naházeni do vozíku a vyklopeni do obrovských
společných hrobů.
Později byli vyhnáni na tzv. pochody smrti. V Buchenwaldu otec dostal úplavici, umírá leden 1945. Hrdina zůstal v Buchenwaldu do 11. 4. 1945. Tři dny po osvobození
Buchenwaldu onemocněl – otrava potravinami, strávil dva týdny mezi životem a smrtí.
Závěr knížky: „Jednoho dne jsem sebral síly a vstal. Chtěl jsem se na sebe podívat do zrcadla,
jež viselo na protější zdi. Od odchodu z ghetta jsem se neviděl. Ze zrcadla na mě hleděla tvář
mrtvoly. Jejího pohledu ve svých očích jsem se nezbavil dodnes.“
Zobrazení podobných témat:
Světová literatura
Ota Pavel – Smrt krásných srnců
Arnošt Lustig – Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou
Ladislav Fuks – Spalovač mrtvol
Ladislav Fuks – Pan Theodor Mundstock
William Styron – Sofiina volba
Thomas Kennealy – Schindlerův seznam
Autorovi byla v roce 1986 udělena Nobelova cena míru za dlouholetou aktivitu v boji na
obranu lidských práv a za uměleckou tvorbu.
Vysvětlit vztah otec X syn!!!