Ten dělá to a ten zas tohle - Základní škola, Příbram II, Jiráskovy

Ten dělá to a ten zas tohle - Základní škola, Příbram II, Jiráskovy

17. číslo, 9. ročník, 2013/14
www.zsjs.cz
Obsah:
Úvodník str. 2
Ten dělá to a ten zas
tohle str. 3
Škola str. 11
Anglické listy str. 14
Vánoce str. 16
Recenze str. 19
Sport str. 20
Zábava str. 22
Občasník Základní školy, Příbram II, Jiráskovy sady 273
Úvodník
Slovo
šéfredaktora
Milí čtenáři!
Vážení čtenáři.
Máme nový školní rok, tentokrát
2013/2014, tudíž i nové číslo školního
časopisu. Logicky se číslo vydání
zvyšuje, takže vás těmito slovy vítám
mezi stránkami čísla 17. Shodneme se,
že každý neděláme stejnou věc. Jeden
kreslí, druhý píše, třetí leží doma na
gauči a čtvrtý nedělá ani jednou z toho.
Zkrátka: „Ten dělá to a ten zas tohle“.
A právě to je téma tohoto čísla. Když
jsem přišel na redakční radu po náboru,
(pozdě, jak je u mě zvykem) zarazil
jsem se hned ve dveřích. Nemohl
jsem pochopit fakt, jak mohl počet
redaktorů z jedné sešlosti na druhou,
vzrůst o cca 14 lidí! Myslel jsem si:
„Podle mě nás tam za pár dní bude zase
tolik, kolik předtím“. Ale nebylo. Nově
příchozím členům bych chtěl tímto
poděkovat za účast, práci a snahu.
Také nebyl špatný nápad spojit s tímto
časopisem citát, který nějak souvisí s
psaním nebo čímkoliv jiným v této
kategorii. Po delší úvaze jsme vybrali:
„Ten dělá to a ten zas tohle a všichni
dohromady uděláme dobré Školní
noviny.“. Doufám, že se Vám výsledný
produkt naší práce bude líbit a že
zde najdete, co vás zajímá. S přáním
příjemného počtení za každé situace,
šéfredaktor školních novin,
Marek Červenka,
V září jsme začali hledat nové redaktory do Školních novin a stala se věc velmi
neobvyklá, přišlo jich opravdu mnoho a všichni měli velkou chuť do práce. Jejich
texty a obrázky najdete na dalších stránkách ŠN. Už se moc těším na jaro, až
budeme společně připravovat další noviny.
Fotografii jsme se udělali tentokrát společnou, ale nejsou tam všichni členové RR,
protože byli nemocní nebo zapomněli přijít na focení.
Příště se nám to snad podaří lépe.
Jaroslava Fousová
Redakční rada Školních novin
Členové RR
Kateřina Podrázská, E. Davidová, A. Davidová, K. Lundáková, J. Kudrna, I. Kudrnová, K.
Poláková, N. Petrovicová, V. Bošková, Míša Kratochvílová, Michaela Bučilová, Markéta Hošková,
Helena Hejduková, Jan Šíma, Patrik Plavec, Martin Polák, Michal Novák, Monika Hovorková,
Petra Mrkáčková, Kateřina Řehořová, Lukáš Jandus, Marek Červenka
Foto šéfredaktora - Martin Polák, foto RR - Marek Lukáš
2
Ten dělá to a ten zas tohle
Pád z koně
„Dojely jsme na takovou dlouhou louku, a jelikož je Ketty vůdce
stáda, strašně moc chtěla předjet Cornyho, který jel jako první. “
Povím vám příběh o tom, jak jsem já, moje
sestra Nikola a naše trenérka Dominika
spadly z koně.
Šli jsme jako obvykle já, Nikola a táta
na koně. Když jsme přijeli ke koním,
tak jsme si je vyvedli z ohrady, vyčistili a
osedlali. Já jsem si vzala Ketty a Nikola
Dennyho. Mezi tím než jsme to udělali,
přijela Dominika. Dominika si vzala
Cornyho a udělala to samé co my.
Když jsme byly všechny tři připraveny,
oznámily jsme to tátovi a vyjely. Dojely
jsme na takovou dlouhou louku, a jelikož
je Ketty vůdce stáda, strašně moc chtěla
předjet Cornyho, který jel jako první.
Vždy když začala cválat, tak jsem jí přitáhla
udidlo, aby zpomalila. Jenomže jsem ji
musela přitahovat pořád a měla jsem udidlo
špatně chycené, Ketty se mi stále točila
dokola. Když jí to přestalo bavit, otočila se
zpátky a začala cválat. Běžela čím dál tím
rychleji a já jsem ji nemohla zastavit, až u
rozoraného pole začala zpomalovat. Já jsem
neudržela balanc, chytila se jí za krk a spadla
(ještě že na nohy). Když jsem se podívala
za sebe, tak ke mně běžel Denny, akorát
bez Nikoly. Když ke mně došla Nikola i
Dominika, tak jsem se jich ptala, jestli se
jim něco stalo. Řekly mi, že když jsem začala
běžet zpátky, tak se Corny lekl, Dominika
spadla a Corny ji kopl do hlavy. Naštěstí se
jí nic nestalo. Pak se lekl i Denny a Nikola
také spadla, ale na zadek. Nasedly jsme na
koně a pokračovaly jinou cestou dál. Zbytek
cesty byl bez problémů.
Aneta Urbánková, VI. A
Jízda na koni
Jízda na koni je pro mě uvolnění,
odpočinek od školy a jiných starostí. A
protože máme koně, který je ustájený
v nedaleké vsi od Příbrami ještě s jinými
koňmi, jezdím za ním se sestrou. Náš
kůň se jmenuje Danny a měl by být
kříženec araba s huculem. Rodiče nám ho
koupili skoro před pěti lety na můj svátek.
Jeli jsme pro něj až ke Strakonicím, ale
vůbec nám to nevadilo, protože jsme se
těšili, až si ho odvezeme
domů. Většinou mě sestra trénuje nebo
jedeme na vyjížďku do lesa. Na Dannym jezdí spíše sestra Kristýna. Skoro vždy,
když tam přijedu, začnu s osedláním koně a pak teprve vyrazíme na vyjížďku.
Skoro pokaždé, když tam jsem, mám jiného koně, ale všichni jsou šikovní a nikdy
mě zatím žádný neshodil :D. Jezdím na nich už od mala, ale bohužel nepravidelně.
Ráda bych to změnila a jezdila na nich častěji. 
Veronika Fialová, VIII. A
Foto na str. 3: V. Fialová, A. Urbánková
3
Ten dělá to a ten zas tohle
Až budu velký.. Až budu velká..
Až budu velký, chtěl bych být
programátorem, protože se zajímám
o počítače a všechno kolem nich, baví
mě to. Rozebírám starý počítač a dávám
ho zase dohromady. Starám se o svůj
počítač.
Tomáš Fiala
Až já budu velká, tak bych se chtěla stát
psychoterapeutkou. Ráda bych mluvila
s lidmi, kteří potřebují pomoct a nejsou
na tom nejlíp. Myslím si, že takovým
člověkem by měl být někdo, kdo se už
sám s nějakými problémy potýkal a kdo
má předpoklady k tomu, aby vycítil, když
něco není v pořádku. Řešení problémů
druhých lidí je jediné, co já umím, ale s
těmi svými nic nedělám.
Až budu dospělý a vystuduju vysokou
školu, chtěl bych vyvíjet nové
technologie v oblasti počítačových
nebo mobilních technologií. Myslím si,
že by mě to bavilo, protože technický
pokrok postupuje stále dopředu a
pořád existuje něco, co se dá vyvíjet dál
a dál k úplné dokonalosti. Jenže to, co
je dokonalé dnes, za deset let bude v
propadlišti dějin.
Jiří Pinkava
Až budu velkej kluk, chtěl bych být
hasičem, protože mě tato práce moc láká
a je plná adrenalinu. Rád bych pomáhal
lidem a užíval si své povolání. Vím, že je
to trochu nebezpečné, ale to mi nevadí
Václav Nechyba
Laura Babjaková
Až já budu velká, bude ze mě herečka.
Sen, který si sním už od malinka, se mi
jistě vyplní. Nebudu mít nějaké velké
role, jen takové menší, ale budu mít
pocit, že jsem si splnila svůj sen. Možná
je to nemožné, ale za pokus to stojí
Denisa Petáková
Jako dospělý bych chtěl být učitelem
dějepisu, jelikož mě baví a zajímá
historie. Zároveň bych chtěl být učitelem
zeměpisu či matematiky, zeměpisu protože se dokážu orientovat na mapě,
matematiky – jelikož mě baví a podle mě
mi i jde. Učitelem chci být, protože mám
dobrý pocit z toho, že jsem někoho něco
naučil.
Robert Deml
4
Když jsem chodila do mateřské školy,
snila jsem o tom, že jednou ze mě
bude baletka. V první třídě jsem chtěla
být astronautkou. V pté jsem opět
změnila názor a řekla jsem si, že chci být
módní návrhářkou. A nyní? Rozhodně
nepřemýšlím o tom, že bych se někdy
podívala do vesmíru. Přála bych si
nějakým způsobem pomáhat naší
planetě, konkrétně přírodě.
Aneta Špínová
Až budu dospělá, chci dělat manažerku
v automobilovém průmyslu, protože
mě zajímají auta a tahle práce je dobře
placená. Manažer musí umět plánovat,
organizovat, dělat důležitá rozhodnutí,
řídit nějakou skupinu lidí a to všechno
Ten dělá to a ten zas tohle
Až budu velký.. Až budu velká..
perfektně anglicky, protože angličtina
je nejrozšířenější jazyk po celém světě.
Chtěla bych cestovat do různých zemí. S
mojí rodinou budu bydlet ve Vietnamu
nebo se přestěhujeme do Francie. Ale
můj největší sen je být herečkou nebo
modelkou.
roznáším jídlo a nápoje. Když jedu na
prázdniny ke strejdovi, který vlastní
hospodu, pomáhám mu a moc mě to
baví. I když jsem něco rozbila, tak strejda
se nezlobil a řekl: „Neva, stává se.“ Takže
bych chtěla být číšnicí. Ano, je to asi
náročné povolání, ale baví mě.
Nguyen Thau Nhi
Anežka Kudaková
Až budu velká, chtěla bych být kadeřnicí.
Už od mala mě baví práce s vlasy a lidmi.
Vždycky mě bavilo dělat ostatním účesy
nebo jejich vlasy barvit. Moje rodina mé
rozhodnutí podporuje. Největší radost
má ale moje babička, která je ráda, že
chci jít v jejích stopách.
Tereza Vágaiová
dělám ráda. Manažer se také musí
zamýšlet nad daným úkolem a najít co
nejvíce možných řešení. Myslím si, že
právě proto by mě mohla tahle práce
bavit. Ráda řeším i ty nejtěžší úkoly, o
kterých by si někdo mohl myslet, že
vůbec nejdou řešit. A při této práci budu
hodně cestovat a poznávat cizí krajiny
Zuzana Rábiková
Až já budu velký, chtěl bych být strojním
inženýrem, protože mám rád techniku,
počítače a další věci okolo toho. Podle
mě je inženýr skvělé povolání, které
je žádané a dobře placené. Abych
se ovšem stal inženýrem, musím
vystudovat poměrně těžké školy –
Střední průmyslovou školu v Příbrami a
poté vysokou školu ČVUT v Praze nebo
v Brně.
Vojta Slepička
Co bych chtěla dělat, až budu velká? To
sama ještě nevím. Mám spoustu nápadů,
chtěla bych být letuškou, právničkou,
soudkyní, policistkou nebo servírkou.
Nejvíc mě to táhne k servírce, strašně ráda
Až budu velká, chtěla bych být
právničkou nebo advokátkou. Myslím
si, že kdyby se něco řešilo u soudu
a já někoho zastupovala, nic bych si
nenechala líbit. Po základní škole chci
jít na obchodní akademii a pak si moc
přeju studovat vysokou školu.
Sandra Polanská
Až budu velká, chtě bych pracovat jako
bytová designérka. Vybrala jsem si toto
povolání, protože velmi ráda maluju a
navrhuji interiéry domečků. K této práci
musím být kreativní a hlavně mít talent,
jelikož na školu bytového designéra se
dělají talentové zkoušky. Nejraději bych
pracovala například v Anglii.
Alžběta Chocholová
Až budu dospělá, chtěla bych být
chytřejší, vyšší a krásnější. Budu
studovat vysokou školu a potom budu
pracovat jako sekretářka. Budu umět
5
Ten dělá to a ten zas tohle
Až budu velký.. Až budu velká..
Spisovatelkou bych chtěla být, protože
velmi ráda čtu knihy a ráda bych si
nějakou hezkou knihu, kterou jednou
napíšu, přečetla.
Zpěvačkou bych chtěla být, protože
bych byla oblíbená, teda kdybych dobře
zpívala.
Herečkou bych chtěla být, protože bych
se skoro denně setkávala se známými
osobnostmi.
Až budu dospělá, chtěla bych být
veterinářkou, protože miluji zvířata a
ráda se i o ně starám.
Moderátorkou bych chtěla být, protože
moderátorky se novinky dozví jako
první.
Žokejkou bych chtěla být, protože miluji
koně a obdivuji Josefa Váňu st.Trenérkou
koní, psů a koček bych chtěla být,
protože doma mám pejska jménem
Chary a toho jsem si dobře vycvičila a
poslouchá na slovo.
Dáša Kozohorská, VI. A
Až budu dospělý, chtěl bych být
policistou, protože se mi líbí adrenalin
a zbraně. Chci také pomáhat a chránit.
A je to fakt bezva. Můj strejda byl taky
policista, hlídal vězně a vyprávěl mi to.
Když jsem byl malej, tak mě to strašně
zajímalo.
Soudkyní bych chtěla být, protože se
dokážu velmi dobře rozhodnout.
Majitelkou nějaké megafirmy bych
chtěla být, protože můj taťka má
docela velkou firmu a má se dobře a já
se mám dobře taky.
6
Kdybych se rozhodla v průběhu dalších
let, že doktorkou být nechci, ráda bych
stále pracovala s dětmi, ráda bych se
stala instruktorkou tenisu. Tenis hraju
od svých pěti let a velmi mě baví.
Ráda bych ukázala dětem i dospělým,
že tenis je velmi zajímavý a zábavný
sport, při kterém se člověk uvolní a
dá se s ním začít v jakémkoliv věku.
Myslím si, že vše je možné a že mohu
jedno z těchto povolání dělat. Ale kdo ví,
třeba se v průběhu dalších let rozhodnu
pro úplně něco jiného. Doufám, že si
vyberu dobře, až budu velká.
Anna Davidová, VI. A
Právničkou bych chtěla být, protože jsou
z toho dobré peníze a protože se dokážu
přít o právo své i ostatních.
Vrátnou bych chtěla být, protože je
to velmi klidná a pohodová práce,
protože vrátná pouze zvedá telefony,
zapisuje SPZ aut a občas obejde firmu,
jestli se nic neděje a někde nekrade.
bude dřina, ale o to víc mě to pohání
kupředu.
Nebo bych chtěl být také prodavač,
protože je to docela dobrá práce a mě by
bavila. Když jsem s mamkou v práci, tak
jí strašně moc pomáhám, ona pracuje v
obuvi a to mě baví.
Líbilo by se mi dělat doktorku. Nejradši
bych pracovala s dětmi, ale nechtěla
bych dělat chirurgyni, to pro mě není.
Doktorkou bych chtěla být, protože ráda
pomáhám lidem. Vím, že je to pořádně
těžké zaměstnání a stát se doktorkou
Nebo bych chtěl pracovat v ZOO, protože
je tam hezky a já mám rád zvířata.
Vladimír Cimrman, VI. A
Ten dělá to a ten zas tohle
Fichtl cup
Závody na motorkách
Začalo to asi minulý rok, kdy můj táta
a bratr, vášniví blázni do motorek, na
internetu narazili na závody motorek Jawa
50, neboli na Fichtl cup. Můj táta je sběratel
Jaw proto ho ty závody velice zaujali. První
závod se konal v Tetíně. Nikdo z nás netušil
jak by to mohlo vypadat, protože tam nikdo
předtím takhle nebyl. Závodníků tam bylo
celkem dost. Jelikož to byl první závod
nikomu tu nešlo o to aby zvítězili, přesto se
o to oba stažili, ale jejich šance byly nulové.
Myslím že první závod nedopadl nejhůře
byl to den plný krásných pádu ale taky den
se spousty legrace. Další závody byly stejně
skvělé jako tenhle, proto jsem neodolala
a začala jsem se taky učit na Fichtlu. Můj
první závod se konal v Adamově, celkem
jsem si věřila ale moje umístění taky nebylo
nejslavnější, ale bavilo nás to. Postupně se
do toho přidávala celá rodina začala se mnou
jezdit moje sestřenice Pavlína, její mamka a
taky spoustu známých od táty. Jezdili jsme
rychlostí závody ale taky vytrvalostní kde
jsme jeli 3 nebo 4 hodiny vkuse. Byla nás
spousta. V mém týmu jsme byli já a moje
sestřenice. Závod byl celkem unavující ale
i přesto jsme měli stále úsměv na tváři. A
taky se nám naše snažení i celkem vyplatilo.
Skončili jsme třetí to znamenalo diplom a
medajle . Obě plně věříme, že spolu jednou
vyhrajeme pohár, zatím jsme vyhráli jenom
náš rodinný , který si postupně předáváme.
Tereza Dohnalíková, VIII.A
Baví mě vše, co má
motor a kola
Od malička se mi líbí spíše to, co má
motor. Jako malá jsem chtěla být
„automekanikem“ po tátovi. Vždycky jsem
se dívala, jak táta opravuje auta, a snažila
se mu nějak pomoct, třeba mu jen podávat
nářadí. Asi v sedmi letech mi rodiče
koupili malou motorku. Ráda jsem na ní
jezdila, jenže jsem z ní za pár let vyrostla,
takže jsme museli jít o level výš. Táta se k
narozeninám obdaroval velkou čtyřkolkou,
kterou jsem si okamžitě oblíbila. Jízda na ní
mě doteď moc baví. Dále jsem fanouškem
rally. Strašně moc bych si přála, projet se
závodním autem. Je to můj velký sen. 
Monika Hovorková, VIII. A
7
Ten dělá to a ten zas tohle
Exkurze do Pb tisku
Dne 16. října 2013 navštívila naše
třída firmu Pb tisk. Ta sídlí na kraji
našeho města, v průmyslové zóně za
tzv. „Balonkou.“
Po půlhodinové pěší túře nás ve firmě
přivítaly dvě průvodkyně a stručně nás
seznámily s historií tohoto podniku a s
jeho činností.
Společnost Pb tisk byla založena v roce
1990 a je zaměřena hlavně na tisk knížek
nejen pro Českou republiku, ale i pro
zahraniční zákazníky. Pracuje v ní 150
zaměstnanců, kteří ročně vyrobí kolem
3000 knižních titulů.
Dozvěděli jsme se, že existují čtyři druhy
vazeb knih – nejslabší V1 pro výrobu
různých letáků, vazbou V2 se vyrábějí
sešity, V4 je lepená a V8 šitá s tzv.
„kapitálkou“.
Yachting
Na lodi jsem jezdila už od mala, ale jen
rekreačně. Až v pozdějších letech jsem
začala i závodit na velkých lodích. Časem
jsem zjistila, že mě to opravdu baví a že se
tím chci více zabývat. Tak jsem začala jezdit
na menší lodi s názvem – Optimist.
Je to menší loď, na které se člověk učí úplné
základy, ale zároveň i závodí. Můj první
závod jsem jela na soustředění. Protože
jsem dojela druhá v mladších žákyních,
rozhodla jsem se jezdit nadále a bojovat o
medaile.
Michaela Bučilová, VII. C
8
Viděli jsme spoustu strojů, které
pracovaly velmi rychle a bez chyby. Se
zájmem jsme sledovali, jak jeden stroj
natiskl na velký arch několik stránek
knihy najednou, poté se takto natištěný
arch dal do dalšího stroje, který „sám“
tento arch rozřezal na jednotlivé stránky
a následně je složil podle toho, jak mají
jít za sebou. Pak už je zbývalo jenom
slepit nebo sešít.
Tiskaři nám řekli, že člověk musí být při
práci pozorný a všímavý. Jedna malá
chyba a je třeba i 1000 stránek zničených
a musí se vyhodit.
Zajímavá byla rovněž informace
o jednotlivých částech knihy. Paní
průvodkyně nám řekla, že kniha má
dvě části – hlavní část – textovou,
jejíž úprava se nazývá typografie, a
příslušenství knihy, které je tvořeno
deskami, přebalem,
předmluvou, tiráží atd.
předsádkami,
Bylo velmi zajímavé sledovat různé
procesy, jak se vyrábí kniha, kterou
potom dostaneme třeba jako dárek k
Vánocům, narozeninám nebo si ji jen tak
koupíme sami. Exkurze, kterou pro nás
v rámci projektu Poznej řemesla, poznej
praxi zajistila Krajská hospodářská
komora, se nám všem líbila. Dozvěděli
jsme se mnoho nových a zajímavých
informací, které mhou být pro nás
užitečné. Řada z nás by se sem ráda
vrátila třeba za pár let jako brigádníci.
Žáci VII.B
Ten dělá to a ten zas tohle
Maskérka svým nalíčením pomáhá hercům zahrát dobré představení.
Divadlo Antonína Dvořáka
Ve čtvrtek 17. 10. se vydala 6. A prozkoumat zákulisí Divadla Antonína
Dvořáka v Příbrami. Moc se nám tam
líbilo, všímali jsme si hlavně toho, co
tam lidé dělají.
zala bych to a ani by mě to nebavilo.
Povolání, která se nám v Divadle
A. Dvořáka v Příbrami líbila
Já bych v divadle pracovat vůbec
nechtěla, raději bych se jen dívala a
hodnotila jim to.
Mně se líbila v divadle všechna povolání. Některá bych asi zvládla, ale některá
ne.
Kdybych dělala švadlenu, nebavilo by
mě pořád ty nepřesně ušité kostýmy
přešívat.
Být v provazišti a tahat za lana by mě
také nebavilo. Bála bych se, že zatáhnu
za špatné lano.
Až budu mít práci, tak jinou než v divadle. Práce v divadle mi přijde zajímavá
a náročná. Proto obdivuji lidi, kteří tam
pracují, a přeji jim, aby se jim práce
dařila.
Aneta Urbánková VI. A
Ivana Kudrnová, VI. A
Výtvarnice
Nejvíce se mi líbilo povolání výtvarnice
Edity. Edita vytváří kulisy a také na ně
maluje. Hodně na ni obdivuji, že každý
její obrázek je jako natištěný. Když
se nějaká barva režisérovi nelíbí, tak
to musí znovu přebarvit. Vždy udělá
kulisu ve zmenšené podobě a potom to
teprve udělá ve velkém. Má docela malé
pracoviště na tak velké kulisy, proto v
létě pracuje před divadlem. Na každé
představení dělá vždy nové kulisy. Je
to velmi těžká práce a určitě na to musí
mít Edita velmi pevné nervy.
Ema Davidová, VI. A
Kulisáci
Povolání, které mě nejvíc oslovilo, byli
kulisáci. Pracují ve velké výšce a to se
mi líbí. Mají velkou zodpovědnost za
technické provedení, a kdyby selhali,
mohli by tím zkazit celé představení.
Všichni jsme se byli podívat na jejich
pracovišti v prvním patře, byla to pěkná
výška a nad námi byla ještě dvě patra.
Do prvního patra jsme šli po schodech a
do těch ostatních se lezlo po žebřících,
ale tam nás nepustili, protože to je moc
nebezpečné. Všude visely silné a dlouhé
provazy, které držely kulisy a opony.
Tohle povolání se mi líbilo ze všeho
nejvíce.
Herec
Foto: J. Fous
Někoho nalíčit bych možná dokázala,
ale udělat z třicetiletého pána sedmdesátiletého? To už ne.
Kdybych byla herečkou, při každém
vystoupení bych měla hrozně velkou
trému.
Ještě když jsem chodila do školy v Pičíně, měli jsme vždy před Vánoci besídku.
Mívala jsem velkou trému, ale pokaždé
jsem to zvládla.
Výtvarnici bych dělat nechtěla, nedoká-
Maskérka
V divadle se mi nejvíce líbila místnost
s parukami, malovánky a jinými potřebami k líčení herců. Proto se mi zalíbilo
povolání maskérky.
Než vystoupí herci před diváky, jdou
nejdříve do maskérny. Tam je musí
nalíčit, aby na jevišti dobře vypadali a
aby dobře vynikl jejich výraz tváře při
představení.
Nejdříve jim napudrují obličej, zvýrazní
oči, tváře a pusu. Pak jim dají třeba paruku, vousy nebo knírek. Potom teprve
může herec vystoupit na jeviště.
Herec musí umět zřetelně mluvit a mít
dobrou paměť, aby si zapamatoval scénář. Musí mít samozřejmě talent, protože bez toho by jeho výkon nebyl dobrý.
Také si v některých představeních užije
mnoho zábavy. Protože dostává různé
role, musí umět měnit svoji „tvář“. Jeho
role může být vážná nebo veselá, herec
může hrát komedii nebo tragédii, také
pohádky pro děti. Pohádky má divadlo
v Příbrami vždy velmi milé a hezké.
Herec je taky takový malý cestovatel,
protože se souborem hostují v různých
městech České republiky.
Povolání herec znamená rozdávat lidem
zábavu, radost a poučení.
Jan Kudrna VI. A
9
Ten dělá to a ten zas tohle
Streetd
a
nce
Na stre
etdance
js
chodit
tento ro em začala
k
. Trénin
jednou
k máme
tý
OXYGE dně ve středu
NU.
v
Každý t
ýd
sestavu en cvičíme jin
o
. Cvičite
lka nám u
podiu p
na
ře
my opa dcvičuje kroky
kujeme
a
se
dokola,
abycho stavu pořád
m
Na kon
ci hodin ji uměli.
y
zatleská
s
me, jde i všichni
me se p
potom
řevléct
domů.
a
Jak lehké je být hasičem
Od začátku školního roku jsem začala chodit
do hasičů. Přijali mě mezi sebe docela dobře.
Z prvního setkání mi nebylo dobře, bála
jsem se nepoznáného, ale jak se později
ukázalo, úplně zbytečně. Hned po dvou
trénincích mě čekala soutěž, ve které jsme
se umístili nečekaně dobře, ale to jen díky
spolupráci a také dobré náladě, která všude
panuje. Za dva měsíce jsem se naučila už
mnoho věcí jako třeba, jak správně uběhnout
štafetu, přeskok přes bariéru a nějakou tu
teorii o hasičích. Nedávno mě táta poprosil,
abych smotala hadici. Udělala jsem to úplně
špatně, ale teď bych mu mohla radit já. Nikdy
nebudu litovat, že jsem se k hasičům SDH
Suchodol přidala. Teď vidíte, jak lehké je
stát se hasičem. A přitom zažijete i spousty
legrace.
Kristýna
Lundák
ová VI. A
Valentýna Zítková
Básničky IV.A
Houby rostou v lese
Šlo do lesa
V lese
(Vojtěch Mígl, Jiří Nosek)
(Ondřej Bodnár)
(Jiří Hrubant, Tomáš Plátěnka, Ondra Bučil)
Houby rostou v lese,
Šlo do lesa dvacet hub
V lese roste prďola,
když prší, prší,
a byl tam v hejnu taky kluk.
jmenuje se Houbola.
houbaři je sbírají a jí a jí.
Natrhal je, posbíral,
Proto jí tak říkáme,
Udělaj si polívčičku houbovou
snědl vše a řekl Ňam.
protože ji líbáme.
a pak ji spolu sežerou!
Najednou se země slehla
Uděláme smaženici,
od těch velkých, hezkých hub
cítíme ji ve vesnici.
Je tam slyšet Dupi, dup!
Jedna, dvě
(Ane Mari Teifertová, Nikola Říhová,
Veronika Lojínová , Karolína Vaňousová)
Jedna, dvě, houba jde, nese pytel s červy,
houby se radujou, že budou péct nervy.
Nepekly, nepekly, houby skáčou na pánvi,
Pekly, pekly a houby se snědly!
Kluk tam sedí, pláče, vzlyká,
Já jsem moc hloupý kluk!, říká.
Houbový ráj
(Eliška Křivánková, Jitka Schusterová)
Dvě houby si povídají,
celý den si chichotají
Jakou mají sukničku
a nahoře čepičku?
„Já mám sukničku zelenou,
ona zase červenou,
veselé barvy nás neminou!“
10
Škola
První školní akce čtvrťáků
Žáci čtvrtého ročníku naší základní školy již v prvních dnech nového školního
roku 2013/2014 zamířili na výstavu loutek v rožmitálském Podbrdském muzeu.
Prohlédli si spoustu krásných známých
loutek z pohádek a večerníčků, poznali
i způsoby vodění loutek, sami vytvářeli
papírové loutky a také si mohli zkusit
zahrát v perníkové chaloupce prstové
divadélko. Děti si rovněž vyzkoušely,
jaké to je být loutkou. Každý se totiž
upnul do postroje a kamarád ho pomocí provázku mohl vést. Velice přínosný
byl i dokument o Františku Braunovi,
který byl pravou rukou Jiřího Trnky.
Jana Jeníková
Cizinka v cizí
škole
Když jsem ještě chodila do školy na
Slovensku, nikdy mě nenapadlo, že
bych někdy chodila na jinou školu
a už vůbec ne v jiném státě. No a
přece teď chodím sem na Jiráskovy
sady.
Tato škola se mi hrozně líbí, budova
školy je starší, ale má svoje kouzlo.
Prostředí kolem školy je překrásné,
je tady hodně stromů a zeleně, teď
na podzim to je ještě hezčí. Padá listí
ze stromů a pestré podzimní barvy
jsou všude okolo.
Tady v Příbrami je hodně základních
škol, ale Jiráskovy sady jsou jiné v
tom, že sem chodí hodně cizinců,
proto jsem moc nepřemýšlela nad
jinými školami. Prostředí na slovenské škole bylo taky hezké, ale po
osmi letech se mi už přestávalo líbit,
kdežto tady mám možnost poznat
něco jiného. Učitelé v Jiráskových
sadech jsou podle mě v pohodě,
zatím si na některé z nich jenom
zvykám, ale na hodinách se vždy
naučím něco nové. Na Slovensku
byli učitelé taky skvělí, hodně mě
naučili.
Tady v České republice mám víc
možností vybrat si střední školu a
myslím si, že v Jiráskových sadech
mě na výběr střední školy dobře
připraví.
Zuzana Rábiková, IX. B
Foto: J. Jeníková
Česká a vietnamská škola
Mezi českou a vietnamskou kulturou
existuje mnoho rozdílů. Hlavní rozdíl
je, že Česká republika je rozvinutý stát
a Vietnamská socialistická republika se
teprve rozvijí.
Začnu mluvit o škole, to se dá porovnat.
Ve Vietnamu musí každý student nosit
uniformu a vhodnou obuv. Známkuje
se od jedničky do desítky, kde desítka
je nejlepší známka. Známky si zapisují
třídní učitelé do žákovských knížek,
nechají si je u sebe a rozdávají až na
třídních schůzkách. Do jedné třídy
chodí minimálně třicet žáků. V ročníku
mají třídy rozdělený na A, B a dokonce
i C, D, E, F. Vietnamští žáci nemají
tělocvičnu, proto když prší nebo je
zima, tak necvičí vůbec. Dokonce při
velkém mrazu, to znamená tak kolem
9 stupňů, mohou zůstat doma. Většinou
jezdí do školy na kole. V některých
školách nemají jídelny, proto žáci chodí
jíst domů. Vietnamský školský systém
má s tím českým hodně věcí podobných.
Letní prázdniny trvají až tři měsíce, od
června do konce srpna. Ale do školy
chodí děti i v sobotu. Nemají tam školu v
přírodě a na výlety moc nejezdí. To by se
asi českým žákům nelíbilo.
České školy jsou odlišné od
vietnamských, protože mají dokonalé
vybavení, materiály k učení, a jsou hodně
praktičtější. Tady se cizí žáci učí rádi.
Samozřejmě že se musíme učit český
jazyk a to nám trvá tak dva až tři roky.
Nhi, IX. B
11
Škola
Když rodiče chodí do školy
Projekt Když rodiče chodí zase do školy
pokračuje na naší škole již devátým
rokem. Hlavním letošním tématem je
architektura našeho města a poznávání
jeho okolí. První setkání bylo nazváno
Po žluté značce kolem Příbrami,
další proběhlo formou výtvarného
odpoledne v Galerii Františka Drtikola.
Po zhlédnutí výstavy děti a jejich rodiče
za doprovodu klavíru vytvářeli vlastní
výtvarná díla.
A. Černohorská a J. Schneiderová
Kamilka Koksteinová
Foto: A. Černohorská
Mraveniště v písku
8. 10.2013 v úterý jsme cestovali vlakem na
exkurzi do Písku. Navštívili jsme interaktivní
výstavu o mravencích v galerii Sladovna.
V 1. patře Sladovny jsme se převlékli za
mravence. Oblékli jsme si křidélka, zadečky
a tykadélka. Před námi stál obrovský model
mraveniště. Byl sestaven z kartónu, polystyrénu a dřeva. Pohybovali jsme se v něm jako
mravenci.Objevili jsme různé komůrky. V
jedné byla zásobárna, v jiné mravenčí kukly.
Chvíli jsme bloudili, až dřevěnými prolézačkami jsme se dostali k mravenčí královně.
Velkou lžící jsme lovili vajíčka a vhodili je do
trychtýře. Rourkou se vykutálela vajíčka ven
a my jsme je přenášeli a ukládali do pláství.
Prolézali jsme mraveništěm a přenášeli kukly
i vajíčka společnými silami sem tam. Bylo to
velmi zábavné a veselé.
12
Potom nám paní lektorka ukázala průřez
opravdovým mraveništěm se živými mravenci. Mravenci v něm stejně jako my přenášeli komůrkami a chodbičkami svá vajíčka.
Druhou polovinu exkurze jsme strávili v
horním patře. Tam jsme se dozvěděli další
zajímavosti o mravencích, čím jsou užiteční,
proč je máme chránit, jak velké množství jich žije pohromadě, že je více druhů
mravenců… Vyposlechli jsme si písničku
o mravencích, na počítači vyzkoušeli hry,
namalovali obrázky a foukacími fixaci je
vybarvili.
Výstava se nám moc líbila.
Po výstavě nás pan učitel Ryšlavý provedl po
městě Písku. Zastavili jsme se u tří zajímavostí.
Nejdříve jsme se zastavili u domů, kde byly
zazděny dělové koule (dům U dvou koulí,
dům U zlaté koule ).
Druhá zastávka byla na náměstí u kostela.
Vedle něj stála kamenná studna a v ní byly
vystaveny archeologické vykopávky. Než
studna byly starší o 3 000 let.
Další zajímavostí bylo, že na hodinách kostela velká ručička hodin ukazovala hodiny a
malá minuty.
Do třetice jsme přešli kamenný most, který
je nejstarším mostem u nás a druhý nejstarší
v Evropě.
Plni zážitků a nových poznatků jsme se vrátili do Příbramě. Exkurze se nám moc líbila.
Adam Hájek, Michal Lobodáš, Kateřina
Podrázská, Ondřej Sláma, Amálie Vacková,
Nicol Vesecká, IV. B
Škola
Gala soutěž
Celá tato soutěž nebo lépe
řečeno přehlídka začínala ve tři
hodiny odpoledne. Když jsme se s
kamarádkou usadili v hledišti naší auly
mezi mnoha seniory, kteří se přišli
podívat na představení, bylo nám
trochu trapně. Soutěží nás provázel
elegantní moderátor.
Jako první nás svým uměním a
kouzlem omámil soubor základní
umělecké školy z Volgogradu. Ti zpívali
ruské lidové písně a přidali k tomu i
jednu českou, kterou se přiznám vůbec
neznám. Soubor vedla jejich dirigentka
a učitelka, jež takto s dětmi pracuje již
dlouhých patnáct let. Obdivuhodné
je, že každý rok pracuje s jinými dětmi,
tzn. že toto nádherné vystoupení cvičili
od září a moc se jim povedlo.
Po tomto vystoupení nastoupila
na pódium mladá dívka, jež tančila
orientální tanec z jihu Mongolska.
Choreografkou tohoto úchvatného
čísla je Daniela Kuzněcovová. Myslím
si, že diváky velmi zaujalo a líbilo se
jim, neboť je zvedlo ze židlí.
Baletní soubor pocházející z malého
městečka nedaleko Volgogradu.
Způsobem jakým toto číslo předvedli
je příkladný pro jakékoli tanečníky,
neboť byl ladný a procítěný.
Po přestávce, kdy jsme hodnotili,
jaké představení se nám nejvíce
líbilo, nastoupil taneční soubor ze
Sibiře s názvem Šušu podle kmene
dávných Šušuů. Jejich představení se
mi moc nelíbilo, možná to bylo tím,
že jsem ho moc nepochopil, protože
to prý měl být nelehký život jednoho
sedláka, což jsem nepostřehl. Folklórní
soubor opět z Volgogradské školy a
to překvapivě folklórní základní školy,
jejichž vystoupení bylo zlatým hřebem
odpoledne. Musím konstatovat, že
od té chvíle se mi začaly líbit ruské
lidové písně i ruský jazyk, jenž je velmi
podobný tomu našemu.
Toto bylo velmi pěkně strávené
odpoledne a již teď se nemohu dočkat
dalšího ročníku této krásné soutěže.
Jan Šíma, VIII. B
13
ANGLICKÉ LISTY
MY IDEAL JOB
When I was a little girl I always
followed my sister’s dreams because
she was my idol.
We were together all the time and
I never thought about it would be
any different so I just thought that
we would be together forever. That
was ridiculous... But now, when she
has moved with her boyfriend and
has started to live her own life, my
eyes are opened.
I have no steps which I can follow.
I realize that there were not always
things, my sister wished, I liked as
well.
When I look back, at the times when
I was a small girl, I was wondering
how interesting job was to be a
seller. I really liked a cash box full
of money and work with people. (I
actually did not know that money
in the cash box does not belong to
the seller)
But then I wanted to be a
stewardess. I think it was because of
my best friend – she wanted to be a
stewardess.
Later I wanted to be a painter.
I really believed that one day I could
My father is a really good painter,
be a writer.
he painted a lot of portraits,
landscapes and abstract things and
But after all, I lost my enthusiasm
he taught me a lot of techniques of
for everything what I was doing.
painting – so I thought that I was
Now looking for a high school and
talented
I have no idea what would become
of me. I just wish I could find my
I do not remember what happened
but I think that someone told me
that I was not a good painter so I
just stopped with it. I’ve never had
high self-confidence.
dreams again. I guess that my
destiny will decide and take me to a
place where I should be.
So... no... I have no idea what an
ideal job is…
Laura Babjaková, IX.B
And after that I was amazed by
being a singer.
I have always loved singing! I
wished to be the winner of a talent
show and I could be a popular
singer! But... I never noticed
someone supporting my dreams so
I immured in myself for a long time
and I started to write. I was writing
all the time!
I was trying to put my writing
highest I could. I was also writing
for one website and the readers
loved my stories! I just fell in love
with my fans and that was the time
CROSSWORD
VOCABULARY:
ridiculous - směšný
wonder - přemýšlet
stewardess - letuška
self-confidence - sebevědomí
immure - uvěznit
enthusiasm - nadšení
destiny - osud
seller - prodavač
stewardess - letuška
painter - malíř
singer - zpěvak
E
O
N
M
C
I
R
P
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
A … has to care about animals and fields.
If some people feel badly or if they are ill a … can help them.
Do you like sports? Yes? So you are …
If you like mountains, you can be …
A doctor for animals is …
If you like counting and money, you can be …
A person who works at school with pupils and student is …
A person who helps people with their problems is …
ANSWER KEY: 1, farmer/ 2, doctor/ 3, sportsman/ 4, climber/ 5, vet/ 6, economist/ 7, teacher/ 8, psychologist
14
Martin Polák, VIII.A
ANGLICKÉ LISTY
JOBS POPULAR
IN THE USA
If you think that the most popular
job in the USA is playing sport on a
professional level or any other job
than the one I am writing about your
thoughts are wrong. The most popular
job is a soldier. The fact that the US
Army has 1 082 000 members (it’s 10%
of population of the Czech Republic)
is quite scary. Even small kids in
American schools are prepared if the
USA were under attack. The biggest, the
most famous and the most favourite
military school is United States Military
Academy West Point. Complex of this
academy is 65 square kilometres big.
It had very important and famous
students, like Dwight D. Eisenhower,
Ulysses S. Grant, Douglas MacArthur or
George S. Patton. US Army’s motto is:
‘This we’ll defend’ and it’s colours are
black and gold. It has 14 regular combat
divisions and 9 special operation forces
divisions. Most famous divisions are
Green Berets, Rangers, Night Stalkers
and Delta Force. Headquarters of those
divisions aren’t only in the USA. 2nd
Infantry Division’s headquarters are in
South Korea, 173rd Airborne Brigade
Combat Team’s are in Italy and 2nd
Cavalry Regiment’s are in Germany.
POPULAR BRITISH
JOBS
Match:
Journalist or reporter - takes care of
the household and is paid for serving
members of the family.
Doctor - helps a doctor.
Nurse - works in a hospital or has his
office. It helps people with diseases.
Taxi driver - works for a newspaper, but
also monitors and observes celebrity
Servant - providing services in the sale
of tours abroad.
Staff travel agencies - transports
people across the UK. He drives in
classic black taxi
Zdroj: Práce v Anglii.cz
Michal Novák, VIII. A
UNPOPULAR BRITISH
JOBS
These five jobs are the most unpopular
in the UK. The employees do not get a
lot of money for their work. The most
unpopular job is a dustman. Per hour,
he gets £1- £3, and it is very little. The
second unpopular job is a repairman.
He gets £4-£6 per hour. The third
unpopular job is a bus driver. He gets
£6- £8 per hour. The best of
the unpopular jobs are a mason and
a gardener. Both have similar pay.
Per hour at work, they get £8- £10.
Nevertheless, this amount of money is
very little because of the financial level
of the UK. Therefore everyone in the UK
wants to reach university education.
But somebody must do these jobs!
Match:
Dustman - flowers, scissors, trees,
shovel and wheelbarrow
Mason - bus, passages, city
Gardener - dust bin, big car, orange
vest
Repairman - brick, spoon, grout, house
Bus driver - screwdriver, pliers,
cleaning
FIND THE WORDS IN THE CROSSWORD
D
U
W
C
J
U
L
Y
S
O
E
F
I
K
J
E
E
R
C
O
X
F
G
L
R
E
W
T
Y
N
T
L
V
P
I
V
O
U
D
R
A
O
Q
N
B
R
V
Z
N
R
P
H
I
S
K
L
T
T
Z
V
Q
E
A
X
C
E
E
N
J
D
Y
G
T
R
U
M
L
A
C
R
Jan Šíma, VIII.B
15
Vánoce
Vánoce a vánoční tradice
„...a oči se jim rozzáří, když vidí pod stromečkem dárky.“
Jan a Ivana Kudrnovi, VI.A
Historie
Tradice
Vánoce patří mezi nejvýznamnější
křesťanské svátky. Jejich název vznikl z
německého názvu Weihnachten neboli
“svaté noci”. A staré německé slovo si naši
předci počeštili.
Co nosí štěstí? Třeba šupina z kapra. Když
si schováte šupinu z štědrovečerního kapra,
tak vám prý přinese hodně peněz. Stejně
tak si můžete dát pod talíř minci.
Původně se jednalo o svátky pohanské,
které souvisely se zimním slunovratem.
Mezi 20. až 23. prosincem, kdy dochází k
prodlužování dne, věřili pohané v opětovné
zrození boha Slunce. Pohané slavili období
slunovratu nočním bděním, půstem a
různými obřady, které měly zajistit bohatou
úrodu. Tyto pohanské svátky však byly
postupně vytlačeny církevními oslavami
narození Ježíše Krista. Některé tradice
a zvyky se zachovaly a staly se součástí
vánočních zvyků mnoha rodin. Patří
sem například dávání mince pod talíř,
rozkrajování jablíček nebo schovávání
šupin z kapra do peněženky.
V českých zemích se narození Krista začalo
slavit až v 19. století. Chudí si vzájemně
dávali malé dárky, třeba jablíčka nebo
ořechy. Ti bohatší si dávali samozřejmě
dárky dražší. Po staletí však platí, že ten
nejhezčí dárek je vlastnoručně vyrobený,
protože znamená lásku, úctu a touhu
potěšit své blízké.
16
Ten, kdo se vydrží postit až do štědrovečerní
večeře, tak s první hvězdou na nebi uvidí
i zlaté prasátko. Prasátko je vánočním
symbolem, který znamená štěstí.
K tradicím českých Vánoc neodmyslitelně
patří koledy. Původně je děti zpívaly, když
chodily koledovat. Nyní si je o Vánocích
často lidé zpívají, aby si vytvořili příjemnou
vánoční atmosféru. Naše nejhezčí koledy
jsou například Tichá noc, Pásli ovce valaši,
Jak si krásné neviňátko, My Tři králové.
svíčka zhasnula, znamenalo by to smůlu
nebo nemoc.
Známou tradicí je lití olova. To se pomalu
vlévá do vody a olovo tak vytváří různé tvary.
Lidé z nich potom vyčtou svojí budoucnost
podle toho, co jim tvar připomíná.
Vánočních zvyků a tradic je mnoho, ale
nejdůležitější je, že jsou to svátky klidu a
míru, že se lidé spolu setkávají, dávají si
dárky a jsou na sebe hodní. Všechny děti
čekají, až zazvoní zvoneček, rozběhnou se
do pokoje, kde svítí stromeček se světýlky
a prskavkami, a oči se jim rozzáří, když vidí
pod stromečkem dárky.
K vánočním tradicím samozřejmě patří
i štědrovečerní jídlo, rybí polévka a kapr
s bramborovým salátem. Během dne se
jí například kroupový kuba s česnekem,
vánočka, štrůdl nebo čočka. Pije se bílá
káva, čaj, pivo, víno nebo pálenka.
K hezkým vánočním zvykům patří
rozkrajování jablíček. Pokud v něm najdete
hvězdičku, znamená to štěstí, pokud křížek,
znamená to neštěstí nebo nemoc.
Ze skořápek z vlašských ořechů se vyrábějí
lodičky se svíčkou, které se posílají po
vodě. Když se lodičky drží pohromadě,
znamená to, že členové rodiny zůstanou
sobě nablízku. Když se lodička vzdálí, tak
se někdo z rodiny odstěhuje daleko. Kdyby
Kristýna Podrázská
Vánoce
Jednoduché vánoční recepty pana učitele Lišky
Horká čokoláda
Masarykovo cukroví
Suroviny: 150 g čokolády s obsahem
kakaa nad 60 %, 250 ml mléka, 1
zarovnanou lžičku solamylu.
Suroviny: 300g hladké mouky, 200g
másla nebo Hery, 170g vlašských
a lískových oříšků,100g cukru, 1
polévková lžíce kakaa, 1 žloutek, lžíce
rumu, moučkový cukr na obalení.
V nádobě s dvojitým dnem rozehřejte
čokoládu na teplotu přibližně 50 °C.
Ve druhé nádobě přiveďte k varu
mléko a za stálého míchání jím zalijte
rozehřátou čokoládu.
Ořechy namočíme do teplé vody s
V malé trošce vody rozpusťte solamyl,
přidejte k čokoládě na zahuštění a
neustále přitom promíchávejte, dokud
se čokoláda a mléko nespojí do husté
směsi
Jakmile vás tato základní verze
začne trochu nudit, zkuste jí dodat
švih pálivými papričkami. Nejprve
do mléka přidejte jednu malou
sušenou čili papričku, přiveďte k varu
a odstavte. Až mléko zchladne na
teplotu kolem 50 °C, přes cedník ho
přilijte k rozehřáté čokoládě, jak je
uvedeno v předchozím postupu. Jindy
zase můžete zkusit drcenou vanilku
nebo kousek skořice.
rumem alespoň na tři hodiny. Můžeme
je nechat i přes noc. Smícháme
prosátou mouku, cukr a kakao. Dále
přidáme žloutek, změklé máslo
nakrájené na kousky a ořechy bez
vody. Uděláme tuhé těsto. Je nutné
ho pořádně propracovat. Z těsta
vytvarujeme čtyři válce o průměru
cca 2-3 cm, které zabalíme do fólie
a dáme ztuhnout na dvě hodiny do
lednice. Vychlazené válce krájíme na
půl centimetrová kolečka, která dáme
na pečící papír. Pečeme asi 15 minut
na 180°C. Teplé Masarykovo cukroví
můžeme obalit v moučkovém cukru.
Vánoční citrusový punč
Kapr v alobalu /4 porce/
Suroviny: 4 porce kapra, 8 žampionů,
4 plátky šunky, 4 lžíce másla, 1/4
hrnku červeného vína, 4 lžíce kečupu,
1 citron, 4 lžíce oleje, worcester, sůl,
pepř.
Osolené porce kapra položíme
na čtverce alobalu potřeného
olejem. Poklademe směsí na plátky
nakrájených a na polovině másla
osmažených žampionů a nakrájenou
šunkou. Opepříme, přidáme víno,
kečup a worcester. Na směs položíme
zbytek másla a porce kapra do alobalu
dobře zabalíme. Pečeme v horké
troubě asi 15 minut. Na talíři zdobíme
plátkem citronu.
Suroviny: 600 ml vody, 1/2 citronu, 1
pomeranč (bez 1 kolečka na ozdobu)
šťávy z 1/2 grepu, kousíček jablka,
tyčinka skořice, med podle chuti,
8 hřebíčků, 3 nové koření, 2 sáčky
šípkového čaje popř. rumový nealko
sirup.
Vodu s čajem, kořením, medem,
grepovou šťávou a kousky ovoce
přivede k varu. Provaříme asi pět
minut a podáváme ozdobené
kolečkem grepu, pomeranče a citronu
;) Podle chuti můžeme dolít rumovým
sirupem.
Recepty napsal Jan Liška
17
Vánoce
ROZHOVOR
Velký rozhovor o Vánocích
s panem ředitelem Milošem
Přibylem, Šárkou Trnovskou,
Hanou Konvalinkovou,
Ivanou Královou a Janem
Konvalinkou
1) Máte rád/a Vánoční svátky?
M.P.: Miluju je.
Š.T.: Mám ráda celou předvánoční
atmosféru, podmanivou vůni cukroví,
výzdobu, nakupování dárků, zdobení
stromečku, napětí dětí co je čeká
pod vánočním stromkem, následnou
radost, pohádky, moc ráda mám
svíčky, jejich plamen společně se
světýlky na stromečku ve mně
vyvolává pocit pohody a klidu.
H.K.: Ano, moc. Jsou to pro mne
nejhezčí svátky v roce.
I.K.: Ano, mám velmi ráda vánoční
svátky.
J.K.: Samozřejmě.
2) Pečete na Vánoce? Co?
M.P.: Já osobně ne, ale pomáhám.
Š.T.: Peču cukroví, nejraději slepované
linecké, se kterým mi pomáhá starší
dcera, která se vyžívá ve všech
možných tvarech, pravda ne vždy
k sobě pasují, ale zase má důvod je
sníst dříve, má strach že se ty ošklivé
nebudou líbit Ježíškovi a on jí pak
nedonese žádné dárky. Taky děláme
vanilkové rohlíčky, vosí hnízda,
kokosky, kakaové kuličky, plněné
trubičky a to je asi vše.
H.K.: Něco málo peču, většinou
klasiku: linecké, rohlíčky, pracny…
Spoléhám ale i na včasnou
objednávku u paní, která peče
moc dobré cukroví, a také na svou
maminku – ta má nejlepší cukroví.
I.K.: No, peču ale ne moc druhů.
Hlavně ořechy linecké a potom
nepečené cukroví: úly, kuličky…
J.K.: Čas od času ano, a to perníčky ve
tvaru soba.
3) Jaké tradice dodržujete doma o
Štědrém dni?
18
M.P.: Tradice …, stromek živý, dárky
samozřejmě raději dávám, než
přijímám.
Š.T.: Myslím, že snad jedinou tradici,
kterou dodržujeme, je, že uvidíme
zlaté prasátko.
H.K.: Je to spíš jen pár rodinných
tradic. Zdobím stromek v noci před
Štědrým dnem a kluci ráno „dělají
překvapené“, pak jen lehký oběd a
tradiční vycházka. Večer se scházíme
všichni u nás doma.
I.K.: Snažím se, dodržuju: peníze pod
talíř, kapra samozřejmě, půst ale na
Štědrý den nedržím.
J.K.: Tradice o štědrém dni…, že se
sejde celá rodina kolem stolu, ani
nikdo od stolu nesmí odejít, dokud
všichni nedojedí.
4) Jíte ke štědrovečerní večeři kapra
nebo dáte přednost řízkům?
M.P.: Kapr.
Š.T.: Štědrovečerní tabule obsahuje
rybí polévku, bramborový salát,
smaženého kapra a cukroví.
H.K.: K večeři máme bramborový salát
a kuřecí nebo vepřový řízek, jen starší
syn si rád dá kapra.
I.K.: Dělám oboje, ale kapr nesmí
chybět.
J.K.: Jako jediný z rodiny jím kapra.
5) Zavítáte o svátcích na nějaké
poutní místo?
M.P.: Většinou ne.
H.K.: Během Vánočních svátků
zajdeme na Svatou Horu a před
Silvestrem si vyšlápneme s přáteli na
Třemošnou.
I.K.: Dostanu se do kostela.
6) Jaký dárek byste rád/a našel/la
pod stromečkem?
M.P.: Nemám v tuto chvíli představu,
netoužím po ničem. Ale přeji všem
mým kolegům pevné zdraví.
Š.T.: Možná to bude znít jako klišé, ale
pro mě je nejdůležitější zdraví rodiny.
Sama nemám žádné konkrétní přání,
ale ráda se nechám překvapit.
H.K.: Tak to opravdu nevím, třeba
něco pěkného na sebe, nebo knihu.
I.K.: Já mám ráda všechny dárky, ale
ráda bych našla dárek, který darovat
nelze a to je zdraví.
J.K.: Pod stromečkem bych rád našel
nové gumy na auto.
Rozhovory s učiteli naší školy zajistili a
fotografii pořídili členové RR ŠN Jan Šíma,
Veronika Fialová a Kateřina Řehořová
Recenze
Nepolepšitelné děti ze sídla Ashton
Autorka této knihy je Maryrose Woodová.
Tento příběh vypráví o třech dětech, které
vychovali vlci. Žijí na sídle Ashton se
svými nevlastními rodiči panem a paní
Ashtonovými. Nevědí si s dětmi rady a tak
si povolají na pomoc mladou absolventku
Akademie A. Swanburnové, Penelopu
Lumleyovou. V roli vychovatelky je poprvé
a tak je to pro ni zprvu obtížné. Později si ale na děti zvykne
a stejně tak i děti na ní. Musí je naučit všechny základní
věci. Po delší době se pan Ashton rozhodne pojmenovat děti
takto: Alexander, Kasiopea a Beowulf. A aby to nestačilo,
musí Penelopa děti připravit na vánoční ples. Jak to vše
dopadne, to se dozvíte v této knize.
Anna Davidová, VI. A
Kletba rodu Bardulfů
Tuto knihu napsal Gareth P. Josen.
V tomto příběhu se setká třináctiletá
Mariel se svou rodinou z máminy strany, se
kterou se nikdy předtím neviděla. Potkají
se na pohřbu její babičky, kterou též nikdy
neviděla. Musí se seznámit se všemi tetami,
strýci a bratranci a sestřenicemi. Všichni
bratranci a sestřenice jsou přibližně v jejím
věku až na Elvíru, které je 8 a Madlenku,
která je ještě miminko. Ostatní jsou: Fredy, Oberon, Gerald,
Lily a Amélie. Všech sedm (Madlenka se nepočítá) se k ní
chovají zvláštně a Mariel neví proč. U rodiny dohromady
stráví deset dní a s její mámou pobydou u každé rodiny dva
dny. Nejdřív bydlí u Oberona s Geraldem, další dva dny
stráví u Amélie, poté u Lily s Elvírou, potom u Fredyho
a nakonec u Madlenky s jejími rodiči. V průběhu pobytu
u Elvíry a Lily se dozví, že všechny děti jsou …. Tajemství
rodu Bardulfů se dozvíte v této knize.
Celé Česko čte dětem
Anna Davidová, VI. A
„Vypravování - ústní podání - je
nejstarší forma literatury. A v něčem
nepřekonatelná. Měl jsem to štěstí, že mi
rodiče pohádky vypravovali. Chytal jsem
je za slova, pokud se uchýlili. Také jsem se
o to snažil u vlastních dětí anebo předčítal.
Hlavně klasické pohádky - Němcová,
Erben. Pak i Odysseu. Děti to přijímaly
a vzpomínají. Jsou to nezapomenutelné a nenahraditelné
okamžiky. Zkuste to a poznáte znovu kouzlo dětství.“
Olbram Zoubek - český sochař
19
Sport
Podzimní výsledky
...dívky šestého ročníku zatím vyhrály vše, co se dalo..
Jan Jendruščák
V letošní školní sportovní lize obhajujeme páté místo z loňského školního roku.
První soutěže jsme zvládli dobře. Přísun
bodů zajišťují zatím nejvíce děvčata
v kategorii III, tzn. 6. a 7. ročník. Ta dokázala jako družstvo obsadit 2. místo v
okresním kole v přespolním běhu. Členka tohoto úspěšného týmu Bára Placatková tuto kategorii s přehledem vyhrála.
Na velmi pěkných místech se umístili
například i Tereza Bodnárová nebo Alex
Volosjanko.
Svou kvalitu ukázal i chlapecký fotbalový tým. Potřetí v řadě dokázal projít přes
okrskové kolo až do okresního finále.
Tam narazil na ty nejkvalitnější soupeře
a celkově skončil na 6. místě. Do velice
těžké (téměř nehratelné) skupiny byli
hoši nalosováni v Coca-cola cupu. Náš
značně nekompletní tým plný sedmáků
na své soupeře nestačil a se soutěží se
rozloučil již po prvním kole. Zkušenosti
však kluci využijí v příštích letech.
Do školní sportovní ligy je pro tento rok
prvně zařazen i florbal. A my jsme se
hned dočkali velkého úspěchu. Dívky
šestého ročníku zatím vyhrály vše co se
dalo a postoupily do okresního finále,
ke kterému cestovaly na Dobříš. Zde se
jim už tolik nedařilo a po velice těšných
výsledcích skončily nakonec na 4. místě
v okrese. K lepšímu výsledku chybělo
pár vteřin. Chlapeckým týmům ve všech
kategoriích postup těsně unikl. Je to veliká škoda, protože kluci ze sebe vydali
všechno a hráli jak nejlépe uměli.
V polovině listopadu se hrál také tradiční fotbalový turnaj „O pohár starosty
města“. Smíšená družstva žáků a žákyň
6. a 7. ročníků měří své síly ve sportovní
hale na plaveckém bazénu. Třetí ročník,
třetí vítěz. Předloni se radovala ZŠ Březové Hory, vloni ZŠ 28. října a letos ZŠ
pod Svatou Horou. Právě pozdější vítěz
turnaje nás zastavil v cestě za friumfem,
když nás vyřadil v semifinále až v penaltovém rozstřelu. V utkání o třetí místo
jsme však dokázali porazit ZŠ Březové
Hory a mohli tak z rukou starosty města
převzít medaile, věcné ceny a pohár za
celkově 3. místo.
V hodinách tělesné výchovy a sportovních her se nyní budeme připravovat
především na zimní a jarní turnaje v basketbalu. Držme našim žákům palce.
Florbalový tu
r
naj
Ve středu 6. 11
. se konal okrs
kový turnaj ve
Zúčastnily se
florbalu 7. ZŠ
ho čtyři týmy.
.
V našem tým
osm dívek z
u bylo celkem
6. A a 6. B. Za
ča
ly
jsme vyhrály
jsme dobře,
první zápas
5:1 nad ZŠ Šk
olní. Potom
svůj druhý zá
jsme čekali na
pas se ZŠ Brat
ří Čapků a te
poměrem 3:1.
n jsme vyhrál
Třetí zápas by
y
l nejdůležitějš
o tom, jestli
í, rozhodoval
postoupíme
do okresního
jsme jej a zv
ko
ítězily jsme na
d ZŠ Pod Svat la. Zvládly
Poslední zápa
ou Horou 2:0.
s proti ZŠ 28
. října už jeno
suverenitu. Sk
m potvrdil na
ončil 3:0 pro
ši
nás.
Okresní kolo
proběhlo ve
středu 13. 11
jsme skončily
. na Dobříši. Si
čtvrté, ale mys
ce
lím, že jsme hr
ály dobře.
Anna Davidov
á, VI. A
Foto: V. Spilková
20
Sport
Aerobic
Jednou o prázdninách se mě moje
kamarádka Bára zeptala, jestli bych
s ní nechtěla chodit na step aerobik.
Věděla jsem, že bych musela přestat
chodit na atletiku, ale nabídka mě
velice lákala.
Nakonec jsem se rozhodla pro
změnu a začátkem září jsem se ocitla
s dalšími devíti holkami v menší
zrcadlové místnosti. Začínala jsem jako
náhradnice a abych se přiznala, vůbec
mi to nešlo. Někdy jsem si říkala, že s
tím už přestanu. Naštěstí mě Barča dost
naučila a novou sezónu, která začínala
letním soustředěním, jsem byla již v
závodní sestavě. To soustředění bylo
moje první, sice jsem nečekala, že bude
tak náročné, ale spoustu jsem se tam
naučila a hlavně užila spoustu zábavy.
Na naše první závody této sezóny se
všichni už moc těší, ale já se bojím,
protože to budou moje první závody.
Je to super sport, sice je občas dost
náročný, ale mám už odtud spoustu
skvělých zážitků, o které bych nerada
přišla. Myslím, že je super, že jsem se
rozhodla právě pro aerobik!
Petra Mrkáčková, VIII. A
Bára Kudáková
21
Zábava
Vtipy
Ptá se maminka Pepíčka:
,,Proč krmíš slepice čokoládou?“
On odpoví: Aby mi snesly Kinder vajíčko.“
,,Pepíčku, vyjmenuj deset zvířat, která žijí v
Africe.“
,Jeden slon a devět žiraf…“
,,Mami, myslíš, že máš ráda číslo 5?“
,,Jak kde Šimonku, určitě ne v žákovské.“
,,Pepo, máte lžíci na boty?“
,,Ne my boty nejíme.“
čerpáno z: www. nejlepší vtipy.cz
Michaela Bučilová, VII.C
22
23