zde - BRC

Zpravodaj BESKYDSKÉHO REHABILITAČNÍHO CENTRA
5 / 2013, ročník V.
Časopis ČELADENSKÁ FONTÁNA je vydáván pro zaměstnance, klienty a partnery Beskydského
rehabilitačního centra v Čeladné. Cílem Fontány je přinášet informace všem, kteří se chtějí dozvědět
více o tom, jak zde, na úpatí Ondřejníku, pomáháme těm, kteří potřebují upevnit zdraví. Je to
jednoduché: díky zdejším mimořádně příznivým klimatickým podmínkám a vysoké úrovni
rehabilitační péče je BRC vyhledávaným zdravotnickým zařízením s výbornou pověstí. Za
neopakovatelnou a dnes velmi vzácnou atmosférou rodinného prostředí k nám jezdí pacienti z celé
republiky. Tímto zveme i vás. Všechna vydání Čeladenské fontány najdete také na www.brc.cz.
Těmito slovy pozdraví mnohokrát za den naše kolegyně v ústředně klienty, kteří telefonují do
BRC na číslo 558 616 211. Jejich hlas tedy velmi často rozhoduje o tom, jaký první dojem si
volající vytvoří - vlastně tak trochu o nás všech. Podávání informací všeho druhu a přepojování
telefonních hovorů není ale zdaleka jedinou pracovní povinností Markéty Havlové a Danuše
Strnadlové, které se v ústředně střídají nejčastěji. Více se o jejich práci dočtete na straně 4 až 6.
JJE
ED
DN
NO
OD
DU
UC
CH
HÁ
ÁK
KR
RÁ
ÁS
SA
A
ZVÍTĚZILA
V moři vlčích máků (vpravo, autorka
Stanislava Slováková) a Zlaté dřevo (dole,
autor Břetislav Olšer), to jsou vítězné
snímky prvního kola fotosoutěže LÁZEŇSKÁ
STOPA 2013. Tuto soutěž organizujeme už
třetím rokem pro amatérské fotografy pacienty, klienty, hosty a zaměstnance BRC.
Každé kolo trvá 6 měsíců a soutěžící v něm
mohou přihlásit libovolných deset snímků,
které pořídili v letošním roce v Čeladné
nebo v blízkém okolí rehabilitačního centra.
Do prvního kola 2013 nám sedm soutěžících
poslalo celkem 50 fotografií - jednu hezčí,
než druhou. Podívejte se i na další „úlovky“
ostatních autorů. Více na str. 7.
Během letošního léta absolvuje v BRC
odbornou praxi celkem 12 studentů a
studentek z několika vysokých škol. Více
o tom, jak jejich stáže probíhají, se
dočtete v článku na str. 10.
1
ROZHOVOR SE TŘEMI ŽENAMI,
KTERÝM SE NECHCE STÁRNOUT
Petr Andrle
Podle statistik se občané
v našich zemích v polovině
18. století dožívali v průměru
25 až 28 let. O století později
to bylo 30 let, na počátku
20. století se lidé dožívali
průměrného věku 40 let a na
jeho konci byl průměrný věk
73 let. Statistiky jsou
pochopitelně ovlivňovány
dětskou a kojeneckou
úmrtností, takže snad ještě
pár jiných čísel. V roce 1910
bylo v našich zemích pouze 9%
lidí, kteří překročili šedesátku.
V roce 1995 u nás žilo již asi 20% šedesátníků. Proto se počátkem 20. století obecně
soudilo, že stáří začíná padesátkou, maximálně šedesátkou. Lidem, kteří překročili
uvedenou hranici, se nedávalo moc šancí na plnohodnotný život.
S vědomím výše uvedených statistik sedím v jednom z pokojů léčebného domu MUDr. Jana Maye
v Beskydském rehabilitačním centru v Čeladné a společnost mi dělají tři klientky centra. Paní Marie
Brázdová z Frýdku-Místku, Emilie Masopustová z Nové Vsi a Pavlína Kovalová z Frýdku-Místku.
Dohromady je jim 276 let. Každá má tedy více než 90 let. Je to náhoda, že se potkaly ve stejnou dobu
ve stejném pokoji, nicméně náhoda zajímavá. Zajímavá natolik, že jsem se vypravil ony dámy
vyzpovídat.
Nejstarší je Marie Brázdová (vpravo). Ročník
1920. Pro zavření vysokých škol za Protektorátu
nedostudovala tělovýchovu a po válce se již ke
studiu nevrátila. Pracovala převážně jako účetní
v družstvech. Měla dvě děti, dnes se těší ze čtyř
vnoučat a pěti pravnoučat. Dívá se na televizi, ráda
čte, luští křížovky. Počítače jí nejsou cizí, pamatuje
ještě jejich předchůdce, děrnoštítkové stroje. Mobil
používá. Nejdále byla v evropských zemích
(Bulharsko, Rakousko, Švýcarsko, Maďarsko).
V BRC je spokojena, chválí si hlavně jídlo. Pokud
jde o nesplněná přání, nemá žádné. Dobu, kterou
prožíváme, hodnotí prostředně.
To dvaadevadesátiletá Emilie Masopustová (na
protější straně uprostřed) je kategoričtější. O současné době zcela nepokrytě prohlašuje, že
„stojí za Zdrávas královno...“ Má část rodiny v Maďarsku a ještě by se za svého života ráda osobně
přesvědčila, jak žijí a jak se jim daří. V BRC je velice spokojena se vším, ráda čte, mobil nepoužívá,
v zahraničí byla v Sovětském svazu na Krymu a v Maďarsku na Balatonu. Celý život pracovala v JZD,
nebo v Normě Frýdlant, také jako školnice. Má tři děti, tři vnuky a nespočetně pravnoučat.
Foto nahoře: Po rehabilitační procházce před léčebným domem Dr. Maye přijde vhod odpočinek ve stínu.
Zleva:Marie Brázdová, Emilie Masopustová a Pavlína Kovalová. Dohromady je jim 276 let.
2
Pavlína Kovalová (vpravo) vystudovala pedagogické
gymnázium a celý život pracovala v mateřské škole. To jí tak
trochu vyrovnávalo skutečnost, že sama vlastní děti neměla. Je jí
devadesát jedna let a celý život žije ve Frýdku-Místku. Současná
doba ji příliš nevzrušuje, avšak radit, co by se mělo dělat, by si
netroufla. V rehabilitačním centru je velice spokojena. Mobil
nemá, cestovala nejdále do Německa a do Maďarska. Má zálibu
v luštění křížovek.
Všechny tři se cítí zdravotně i psychicky dobře, i když
pochopitelně nejsou v BRC zbytečně. V jejich případě jde o
rehabilitaci po zlomenině krčku následkem pádu a po operaci. A
tak mě po skončení návštěvy nejdříve napadlo, že bych měl tento článek nazvat „Nebojte se
devadesátky“. Avšak bylo by to špatně. Obavy z devadesátky či z jiných výší věku vyvolávají pouze
naše předsudky. Mé společnice jich byly prosty.
Jinak musím říci, že to bylo setkání velice
příjemné. Já poděkoval, že mi odpovídaly, ony
poděkovaly, že jsem se ptal a že jsem přišel. A tak
jsem si znovu ověřil to, co ví lidstvo již odpradávna.
Vše souvisí s naším očekáváním. Jestliže stáří
bázlivě očekáváme, setkáme se s ním velice brzy.
Tyto tři ženy, které jsem navštívil, přijely do
Beskydského rehabilitačního centra v Čeladné na
rehabilitační pobyt. Tedy na takový pobyt, který
jim pomůže překonat nějaké fyzické obtíže a
umožní jim dál žít spokojeně a dle možností plně.
Náš mozek není limitován věkem. Mozek je pouze
limitován našimi obavami, naším strachem z
nového a nepoznaného. Znamená to tedy, že
musíme hledat vše pozitivní a velice cílevědomě se bránit zkresleným představám o tom, co je stáří.
Tyto tři dámy usoudily, pochopitelně po poradě se svými lékaři, že bude dobře, když si, jak se říká,
„na stará kolena“ trochu zacvičí. A vůbec jsem nenabyl dojmu, že by si myslely, že to je zbytečné,
nebo snad dokonce naposled. Nechce se jim stárnout.
Foto: Individuální rehabilitace se po zlomeninách krčku u pacientů v seniorském věku zaměřuje především na nácvik
samostatné chůze
3
PŘEDSTAVUJEME
Těmito slovy pozdraví mnohokrát za den naše kolegyně v ústředně klienty, kteří telefonují do BRC
na číslo 558 616 211. Jejich hlas a jednání tedy velmi často rozhoduje o tom, jaký první dojem si
volající vytvoří - vlastně tak trochu o nás všech. Podávání informací všeho druhu a přepojování
telefonních hovorů není ale zdaleka jedinou pracovní povinností Markéty Havlové a Danuše
Strnadlové, které se v ústředně střídají. Víte, jak jejich práce souvisí s prací nás všech?
Jak začíná váš „normální“ pracovní den?
První věc, kterou po příchodu do práce musíme udělat, je přesměrovat telefonní linku 211 zpět do ústředny,
protože mimo naši pracovní dobu jdou všechny hovory přímo na linku 206 na oddělení R2 v léčebném domě
Dr. Storcha. Pak zapneme svůj počítač, ze kterého máme přístup do sítě a k programu, kde je databáze
pacientů - tu využíváme především, když odpovídáme po telefonu na různé dotazy. Dále zkontrolujeme chod
počítače, ze kterého běží 24 hodin denně vysílání naší
televize Ondřejka. Známe přesný postup, jak počítač a
případně další související zařízení restartovat a znovu
uvést do provozu. K přerušení televizního vysílání
může například dojít při výpadku dodávky elektřiny
přes noc, kdy v ústředně nikdo není. Další povinností
je zkontrolovat funkčnost tísňového volání z vily
Mátma, kde probíhá terapie tmou. Pokud zjistíme, že
hlasový komentář k jednotlivým tlačítkům tísňového
volání z vily nefunguje, musíme ho ihned obnovit.
Co děláte během dne?
Během celého dne se kromě telefonů věnujeme také
průběžně vyřizování e-mailů, které přijdou na adresu
Danuše STRNADLOVÁ
[email protected]. Na dotazy různého druhu odpovídáme
nastoupila do ústředny v bývalé nemocnici
samy, další poštu, jako jsou obchodní a jiné nabídky,
v Čeladné v roce 1995, v roce 2000 přešla
nebo vzkazy klientů přeposíláme na adresy
jako zaměstnanec do BRC. Bydlí v Kunčicích
zaměstnanců, do jejichž kompetence daná záležitost
pod Ondřejníkem. Vždy si přála pracovat ve
spadá. Někdy není snadné o tom rozhodnout,
zdravotnictví. Má ráda přírodu a cestování.
„Když jsem nastoupila, byla jsem
výhodou je samozřejmě naše praxe a zkušenosti a také
šťastná, že mohu pomáhat lidem.
znalost práce ostatních kolegů a kolegyň. Po třetí
Měla jsem invalidní důchod a tato
hodině odpoledne zajišťujeme zápis údajů do
práce mi pomohla zpátky do života.
databáze u těch pacientů, kteří mají ještě ten den
Pro mě je kontakt s pacienty léčbou,
přijet sanitkou přímo z nemocnice. Tak mají sestřičky
jsem vděčná za to, že zde mohu stále
jejich data ještě před přijetím pacienta ošetřujícím
pracovat i v částečném invalidním
lékařem. Přes den se o totéž starají naše kolegyně
důchodu. Tato práce dává mému
v příjmové kanceláři.
životu smysl.“
Jaké jsou vaše další povinnosti?
Zodpovídáme za aktuálnost údajů ve vnitřním telefonním seznamu a v havarijním traumatologickém plánu,
kde jsou uvedena jména, adresy a telefony všech zaměstnanců. Dále se staráme o to, aby byl aktuální
měsíční harmonogram služeb lékařů a „hotovostí“ údržbářů. Případnou změnu lékaře voláme na 6 míst,
změnu hotovosti na 8. Odpoledne přebíráme poštovní balíky, případně vyřídíme převzetí a platbu dobírky, po
domluvě s tím, kdo zásilku objednal. Máme také na starosti kontrolu provozu dalekohledu, který je umístěn
na rozhledně nad naší kanceláří. Z dalekohledu a z telefonního automatu před ústřednou se staráme o výběr
peněz a odevzdáváme je s další hotovostí v pokladně. Samy si uklízíme kancelář a přilehlé prostory.
Kdo v ústředně pracuje a jak se střídáte?
V ústředně slouží vždy jedna z nás dvou. Pracovní doba je každý den od sedmi ráno do sedmi večer, střídáme
se v krátkých (středa, čtvrtek) a v dlouhých týdnech (pondělí, úterý, pátek, sobota, neděle). V době naší
4
dovolené nás zastupuje bývalá kolegyně Eva Pavlisková, která je již v důchodu. Naším přímým nadřízeným je
technický náměstek Luboš Machálka, vedoucí ústředny Lenka Hanouskouvá je nyní na mateřské dovolené.
Co vám zabere nejvíc času?
Velkou část pracovní doby strávíme vyřizováním různých telefonních hovorů. Obsluhujeme najednou čtyři
přístroje - nejčastěji využíváme ústřední, kontaktní telefon s možností přepojování, ten má číslo, které je
uvedeno v našich propagačních materiálech (558 616 211). Dále máme k dispozici vnitřní linku (211), mobilní
infolinku (739 204 784 - číslo uvedené na našich webových stránkách) a fax (558 616 213). Není výjimkou, že
někdy zvoní všechny čtyři telefony najednou a my se musíme rychle rozhodnout, jaké záležitosti dát v tu
chvíli přednost. Faxem často přicházejí z nemocnic schválené kopie žádostí o léčbu nebo překladové zprávy.
Kdo na kontaktní čísla do BRC volá?
Volají většinou pacienti, kteří chtějí vědět, zda už k nám přišla jejich žádost o léčbu, případně do kterého
léčebného domu a kdy budou nastupovat. Ptají se, jak se k nám dostanou a také na ceny a výši doplatků.
Často přepojujeme pacienty k objednání do naší rehabilitační ambulance. Telefonuje také personál
nemocnic, buď lékaři, nebo sestry z oddělení. Pravidelně nám z krevního centra ve Frýdku-Místku hlásí
hodnoty krevní srážlivosti (INR) a další výsledky testů.
Ty zapisujeme do zvláštního sešitu a hned potom
předáváme dál na příslušné oddělení. Někdy je to
jedno číslo, jindy zapisujeme hodnot více. Výsledky
přiveze krevní kurýr až druhý den. Časté dotazy se
také týkají terapie tmou, v tom případě předáme
volajícímu přímo kontakt na Dr. Urbiše.
Jaké hovory přepojujete směrem „ven“?
Odchozí hovory vytáčíme a přepojujeme podle toho,
co kdo ze zaměstnanců právě potřebuje vyřídit.
Staniční sestry mají přímé linky, stejně tak
zaměstnanci správního úseku, většina ostatních
hovorů „ven“ jde přes nás. Je to například přivolání
Markéta HAVLOVÁ
rychlé záchranné služby, vyřizování přepravy pacientů
nastoupila do ústředny v BRC v roce 2007.
sanitkou k jinému vyšetření v okolních zdravotnických
Bydlí
v Čeladné. Ráda komunikuje, celý
zařízeních, nebo odvoz domů po ukončení léčby, když
život pracuje s lidmi. Ve volném čase jezdí
pacient není mobilní. Dále objednávky z obchodu,
ráda na kole. „Když si někdo vzpomene
nebo různé vzkazy našim řidičům v terénu. Všechny
večer na klíče, přijdu sem i v pyžamu,
odchozí hovory zapisujeme a evidují se zároveň
bydlím pár kroků odtud. Mám tuhle
automaticky v našem počítači. To umožňuje spojit
práci opravdu ráda.“
zaměstnancům nebo pacientům také jejich naléhavé
soukromé hovory, které si potom u nás zaplatí podle těchto údajů.
Kolik telefonních hovorů vyřídíte průměrně za den?
Nejvíc zvoní telefony od rána do jedné hodiny odpoledne. Při klidnějším provozu jich za tuto dobu vyřídíme
60 až 80. Když je mimořádně náročný den, může být hovorů za celou směnu až 200. A to nenadsazujeme,
zkusily jsme si to několik dní počítat, protože nás to také zajímalo.
Na co se vás lidé nejvíc ptají přímo v kanceláři?
Kromě telefonů a mailů podáváme informace také přes „okénko“ v kanceláři ústředny. Pacienti, kteří přijeli
sami, se většinou ptají, kde najdou konkrétní léčebný dům. Často jim také zjišťujeme různá dopravní spojení.
Rekreační návštěvníci zase chtějí vědět, kde je bazén, kam zajít na procházku, nebo jaké jiné možnosti jsou
v okolí. Časté dotazy jsou na pramen v parku, na turistickou známku a jedna z nejčastějších otázek je na
bankomat. Škoda, že v těch bankovních domech, s nimiž naše vedení o umístění bankomatu jednalo, nebrali
v úvahu, kolik lidí se na to ptá.
Co když se někde vyskytne porucha?
Když máme nahlášeno přerušení dodávky vody nebo elektřiny do areálu, musíme to také dát vědět na
všechna oddělení a na další úseky. K nám do ústředny se z jednotlivých úseků a budov hlásí různé poruchy,
závady, nefunkční telefony, přerušení internetu nebo další mimořádné události. A my se musíme postarat o
předání hlášení příslušným pracovníkům dál tak, aby se závady odstranily co nejdříve. Všechny požadavky a
5
události evidujeme písemně. Mimo pracovní dobu vedoucích vydáváme také v případě potřeby klíče, které
jsou uložené zde, dalším zaměstnancům, vždy vše evidujeme písemně. Například klíče od skladu potravin
vydáme, jen když nejdříve získáme souhlas vedoucí restaurace. Podobně sledujeme „pohyb“ stroje na čištění
koberců, vždy víme, které oddělení a kam si ho vypůjčilo. Máme také speciální sešit na předávání
mimořádných vzkazů kolegyni, která nastupuje další den. Spíš knihu připomíná další sešit, kde máme zapsaná
všechna důležitá telefonní čísla a množství dalších kontaktů a aktualizací. Bez něj bychom byly jako „bez
ruky“, už přesně víme, na kterou stránku se podívat. Stejně máme asi stovku nejdůležitějších čísel v hlavě.
Kdybyste mohly něco změnit, co by to bylo?
Určitě předávání informací a jejich „tok“. Abychom se přesně a rychle dozvěděly od ostatních vše, co se týká
našich povinností. Ne vždy dostaneme hned informace o tom, že došlo k nějaké změně - například
v personálním obsazení, v provozních podmínkách, v cenách. Chceme proto poprosit všechny naše kolegyně
a kolegy, aby na to víc mysleli. Abychom vždy mohly lidem podat správné a úplné informace.
Za rozhovor poděkovala Andrea Adamová
Návštěvníci areálu rehabilitačního centra i naši pacienti si již
zvykli, že v Galerii Lara v přízemí apartmánového domu se střídají
zajímavá a různorodá výtvarná díla. To je patrné z pochvalných
zápisů, které přibývají v návštěvní knize umístěné přímo v galerii.
Jsme rádi, že také sami regionální výtvarníci a fotografové si k nám
nacházejí cestu a mají zájem o uspořádání svých autorských výstav
v prostorách galerie. Termíny výstav v roce 2014 se tedy utěšeně
plní dalšími a novými jmény. Jsme za to rádi, protože se tak
postupně rozšiřuje povědomí nejen o naší galerii, ale také a
hlavně o naší práci, léčebných možnostech a dalších službách.
Vernisáže a výstavy totiž přivádějí do našeho areálu návštěvníky,
kteří by se sem možná jinak nepodívali a jsou často velice
příjemně překvapeni a dokonce zaskočeni tím, do jak pěkného
prostředí se dostali a jaké možnosti zde jsou, například také pro
odpočinek a relaxaci. Už jsem uvažovala o tom, že bychom do
pozvánek na vernisáž měli přidávat doporučení „plavky s sebou“,
protože často hosty vernisáže láká pohled do vedlejšího wellness
bazénu. Po každé vernisáži také zmizí spousta našich informačních
materiálů, které jsou stále volně k dispozici v recepci. A to je
rozhodně dobře.
Jaké výstavy tedy proběhly letos v létě a co chystáme dále?
Během května a června u nás vystavovala svoje meditační obrazy
ostravská malířka Sylva Česlarová (na horním snímku vpravo).
Vernisáž její výstavy POUTNÍCI ČASEM přilákala další výtvarníky,
například Emila Materu (tamtéž uprostřed), který si hned zamluvil
termín na příští rok. Koncem června pak navázali výstavou
fotografií na různá témata členové fotoklubu Art-Collegium z
Frýdku-Místku (prostřední snímek, foto Gabriela Pachová). Tento
klub sdružuje přes dvacet aktivních členů a historii má dlouhou
několik desítek let. I na vernisáži bylo poznat, že členové se navzájem dobře znají a jsou spolu rádi. 9. srpna
měla vernisáž výstavy KRAJKOVINY výtvarnice Danuše Markovová (na spodním snímku s PhDr. Karlem
Bogarem, který její výstavu uváděl). Její díla budeme vystavovat až do 19. září.
Poté bude následovat výstava obrazů Věry Šťastné se zatím pracovním názvem BAREVNÉ POHLAZENÍ, od 1.
listopadu se mohou návštěvníci těšit na přírodní fotografie Petra Pazdírka z Ostravy. A zaměření vánoční
výstavy? To si zatím necháme jako překvapení. Vánoční výstava bude zahájena 13. prosince 2013. (aa)
6
JEDNODUCHÁ KRÁSA ZVÍTĚZILA
30. června 2013 skončilo první kolo fotosoutěže
LÁZEŇSKÁ STOPA 2013. Laická porota, složená
ze zaměstnanců rehabilitačního centra, vybírala
vítěze anonymně z celkem 50 fotografií od sedmi
autorů.
Jedna fotografie byla zajímavější, než druhá, a proto
byla nakonec udělena první místa dvě: za snímek
V moři vlčích máků získala prvenství Stanislava
Slováková a se snímkem Zlaté dřevo zvítězil Břetislav
Olšer. Jejich vítězné snímky si můžete prohlédnout na
první straně. Shodou okolností jsou oba autoři naši
pacienti, naší soutěže se zúčastnili opakovaně a není
to také jejich první umístění na „medailových
pozicích“. O to víc si vážíme jejich účasti, ale hlavně
tvořivosti. Snímky na druhém a třetím místě najdete zde, včetně fotografie, která získala zvláštní cenu
poroty. Autoři na prvních třech místech již obdrželi jako poděkování drobné dárky. Poděkování ale
samozřejmě
patří
všem
účastníkům
soutěže, jejichž jména
uvádíme níže.
2. místo:
Marie Carbolová
- Zvědavý kozel
(vpravo)
3. místo:
Břetislav Olšer
- Mraky
(uprostřed)
L
LÁ
ÁZ
ZE
EŇ
ŇSSK
KÁ
Á SST
TO
OP
PA
A 220
01133 -- V
VÍÍT
TĚ
ĚZ
ZO
OV
VÉ
É 11.. K
KO
OL
LA
A
Zvláštní cena
poroty:
Ing. Pavla Dudysová
- Obrázek
(vlevo)
Fotosoutěž LÁZEŇSKÁ STOPA 2013 organizujeme už
třetím rokem pro amatérské fotografy - pacienty,
klienty, hosty a zaměstnance BRC. Každé kolo trvá 6
měsíců a soutěžící v něm mohou přihlásit
libovolných deset snímků, které pořídili v letošním
roce v Čeladné ÚČASTNÍCI SOUTĚŽE
nebo v blízkém
Marie Carbolová
okolí
Ing. Pavla Dudysová
rehabilitačního
Drahomíra Němcová
centra. 2. kolo
Břetislav Olšer
potrvá až do 31.
Pavla Olšerová
prosince 2013,
Stanislava Slováková
fotografie
lze
Bohumil Vícha
zasílat na adresu [email protected]. Soutěžní podmínky jsou uvedeny na
www.brc.cz a na http://www.youtube.com/rehabilitacnicentrum.
(aa)
7
JOSEF KALUS
UČITEL A BÁSNÍK
ČELADENSKÝ
aneb 111 let od lázní Skalka
k Beskydskému rehabilitačnímu centru 1902 - 2013 (3)
Petr Andrle
Na pozvání zakladatele a majitele lázní Skalka MUDr. Jana Maye,
scházeli se v Čeladné v prvních letech minulého století novináři, malíři,
hudebníci, spisovatelé a básníci čeští, moravští i slezští. Nikdy mezi
nimi nechyběl čeladenský učitel a básník Josef Kalus. Patří neodmyslitelně k dějinám Čeladné,
zrovna tak patří i k našim tradicím lázeňským, které jsou i díky němu velice bohaté.
Doktor Jan May je všechny zval především proto, aby mu pomohli propagovat toto krásné místo
v údolí mezi Ondřejníkem a Předními horami, tvořenými Lysou, Smrkem, Kněhyní, Stolovou, Noříčí
a Radhoštěm. Všem společně jim pak šlo o rozvíjení turistického ruchu ve smyslu záměrů Klubu
českých turistů či Pohorské jednoty Radhošť. A také o rozvoj společenského života, jehož střediskem
se počátkem století lázně Skalka nesporně staly. Moravští
malíři Alois Jaroněk a Bohumír Jaroněk měli dokonce v areálu
lázní uvolněnu místnost pro malířský ateliér. Ve své knize
Vzpomínek II to uvádí právě Josef Kalus. A pro nás velice
aktuální je jím citovaná věta malíře a grafika Bohumíra
Jaroňka: „Zavolej sem třeba padesát malířů - krajinářů a
všichni budou míti dosti motivů a každý odlišných a jiných a
tolik, aby z nich poříditi mohli celou výstavu“.
Sám Kalus v citovaných již Vzpomínkách o svém přátelství
s malíři Jaroňkovými píše toto: „Tehdy jsem se s oběma bratry
seznámil a hned jsme navzájem přilnuli k sobě a pobratřili se
na celý život. Měl jsem k nim na Skalku jen malou půlhodinku
a po vyučování byl jsem hned u nich“. Z čehož jednoznačně
vyplývá, že Josef Kalus byl v lázních Skalka velice častým
hostem.
Když jsme letos 1. května uspořádali již třetí Májový pochod na
Skalku, který již tradičně zajišťuje Okrašlovací spolek
Rozhledna spolu s vedením BRC, přivedl pan ředitel MUDr.
Milan Bajgar mezi účastníky pochodu vnuka básníkova Josefa
Kaluse (*1932, vpravo jako chlapec s dědečkem) i s jeho
ženou. Po dědečkovi jeho vnuk zdědil nejen křestní jméno, ale také věnování v souborném vydání
Kalusových „Valašských pohádek“.
Kytku pohádek Ti nese
zkušený Tvůj děd
jež natrhal v poli, v lese
za svých mladých let.
Jimi rád by prozářiti
dětství Tvoje chtěl
ustlati mu v samém kvítí
a všech zbavit zel.
Málokdo si při té příležitosti připomenul, že v létě roku 1925, kdy se tehdy již sedmdesátiletý básník
a učitel loučil s Čeladnou, protože odcházel do důchodu, zhlédl ještě jednou toto krásné údolí a
rozloučil se z výšky Ondřejníku pohledem na místa, o nichž kdysi napsal:
8
Jen proužek země, horské krajiny kus,
a na ní lpím jak na matčině prsu dítě.
(Jen proužek země, 1926)
V říjnu 1925 pan učitel Kalus z Čeladné odešel. Byl jmenován čestným
občanem Čeladné, když předtím mu k padesátinám tutéž poctu udělilo
jeho rodné město Frenštát pod Radhoštěm. K jeho sedmdesátým
narozeninám mu napsal pěkný verš i Petr Bezruč:
Sedmdesát podzimků
na skráň padne
mladistvému staříku
ve vsi ladné:
žij, valašský slavíku,
na Čeladné.
Málo platné, ze všech umělců, básníků i spisovatelů, nejlépe popsal krásy našeho údolí právě Josef
Kalus. Ve zmíněných již Vzpomínkách II nám zanechal odkaz, o který bychom nesporně měli
pečovat.
„Čeladenské údolí je jedním z nejkrásnějších koutů našeho Valašska, hlavně v červnu, když omládlé
jedle, smrky, borovice a modříny zvyšují barevnou pestrost zelených odstínů, jimiž krajina zrovna
hýří... K tomu přimysleme si louky sytě zelené, plny kopretin, jeřábníků a zvonečků, hrčivé
potůčky, půvabné lesíky a všechno to zarámované do překrásné obruby hor Smrku, Kněhyně,
Stolové Malé i Velké, Ondřejníka a Lysé hory...“
Zkuste to napsat lépe.
Vlevo: V dnešním Památníku Josefa Kaluse
v Prostřední Čeladné bývala škola, kde v letech
1889 až 1908 pracoval jako učitel. Za celou dobu
jeho působení v několika školách v Čeladné tak
prošly jeho rukama stovky místních dětí. Po
přesunu vyučování do nové školní budovy
v centru obce zde byla v roce 1977 založena Síň
tradic, která se zaměřila na odkaz Kalusovy
mnohostranné osobnosti a dala základ
pozdějšímu vzniku jeho památníku. V prostorách
budovy je umístěna stálá výstava o přírodě a
historii obce, o životě a díle Josefa Kaluse a
probíhají zde sezonní prodejní výstavy
současných umělců, řemeslníků a sběratelů. V památníku lze zakoupit mapy, pohledy, publikace, turistické
známky, suvenýry a drobné i větší dárky. Stálé expozice a sezonní výstavy jsou přístupné od 1. května do 30.
září. Provozní doba: květen, červen, září: soboty 12 - 18, neděle 9 -15, červenec, srpen: soboty 11 - 18, úterý
až pátek, neděle 9 - 16. Mimo provozní dobu je možné navštívit památník po
předchozí domluvě na tel. 739 219 838. Budova Památníku se nachází v
Prostřední Čeladné vlevo u silnice (u autobusové zastávky) na dohled od
léčebného domu Golf.
(Úvodní fotografie Josefa Kaluse na předchozí straně pochází z archivu Památníku Josefa Kaluse v
Čeladné. Děkujeme za její laskavé poskytnutí.)
KNIHY S BÁSNĚMI JOSEFA KALUSE, vzpomínky jeho syna
Jaromíra a poutavé vyprávění PhDr. Libora Knězka o životě a tvorbě
Josefa Kaluse „Z hor mě nikdo nevyláká...“ si můžete prohlédnout a
zakoupit v recepci Apartmánového domu Lara v areálu Rehabilitačního
centra v Čeladné. Tamtéž jsou v prodeji také publikace dalších autorů,
vztahující se tematicky k historii a současnosti BRC a sousedních obcí.
9
V BRC již několik let úspěšně probíhají odborné stáže vysokoškolských studentek a studentů z
fakult fyzioterapie a ergoterapie. Letos jsme první studentky zastihli při prohlídce bazénu v AD
Lara, kde probíhají skupinová cvičení. Jak je vidět z fotografie (vlevo), jejich bílá skupinka zaujala
jednu ze cvičících pacientek natolik, že si je připlavala prohlédnout zblízka: „Jako bílí andělé“,
okomentovala svůj první dojem a rozesmála
tak všechny přítomné.
Zájem o odborné stáže v BRC, který řadu let
v době prázdnin projevuje několik vysokých škol,
připravujících své studenty na práci v oborech
fyzioterapeut a ergoterapeut, je dán především
dobrou pověstí našeho rehabilitačního centra.
Tvoří ji v první řadě vysoká úroveň rehabilitační
péče, která vede školy a jejich studenty
k žádostem o umožnění odborné praxe v našem
léčebném zařízení. Letos nás o tuto spolupráci
požádali z Masarykovy univerzity v Brně - Fakulty
sportovních studií, Ostravské univerzity - Lékařské
fakulty, katedry rehabilitace a z Univerzity Palackého v Olomouci - Fakulty zdravotnických věd. Všechny tyto
vysoké školy poskytují vzdělání v tříletém bakalářském, nebo v pětiletém magisterském studijním programu.
Na stáž na konci svého prvního nebo druhého ročníku k nám nastoupilo najednou osm studentů a studentek:
Klára Mertová, Lea Šimečková a Jana Švecová z brněnské univerzity, Karolína Hanáková, Ing. Dana Krásná,
Matěj Kubica, Veronika Musilová a Bc. Pavlína Olšarová z Ostravy, další čtyři přijedou na praxi během léta.
Odborným garantem praxe stážistů je vedoucí rehabilitace Dobroslava Havránková, jako jejich školitelé byli
vybráni zaměstnanci s delší praxí v oboru rehabilitace: v LD Golf Mgr. Anna Biolková, v LD Polárka Bc. Jan
Neuwirth a Šárka Neuwirthová, DiS. V hlavním areálu to byly například Eva Švrčková, Jana Křepinská a
Svatava Syptáková. Na praxi pro ergoterapeutky se podílely Bc. Darina Tomicová a Bc. Romana Aujeská.
Podle programu odborné praxe, vypracovaného každou fakultou podle rozsahu dosud absolvovaného studia,
měli studentky a studenti možnost částečně se podílet na poskytování procedur a provádění dalších
léčebných postupů pod odborným dohledem svých školitelů. Byli přiděleni na různá pracoviště tak, aby jejich
praxe probíhala individuálně a mohli získat co nejvíce poznatků a znalostí, potřebných ke studiu teorie v
jejich oboru.
Léčebná rehabilitační péče a s ní spojená práce
fyzioterapeutek a ergoterapeutek je v BRC
nezastupitelná. O to víc si vážíme důvěry vysokých
škol a spolupráce, která se již po několik let
úspěšně rozvíjí. Sami studenti jsou ve všech
případech s úrovní praxe a s podmínkami, které jim
připravujeme, spokojeni. Pro nás je to navíc
možnost, jak stážisty více poznat a vytipovat si tak
možné budoucí spolupracovníky. Do dalších let jim
všem samozřejmě přejeme úspěšné studium a
věříme, že některé s nich potkáme za čas jako naše
nové kolegyně a kolegy. Dobroslava Havránková
Foto: Přidělení na jednotlivá pracoviště předcházela společná schůzka všech stážistů s vedoucí rehabilitace.
Po přivítání zhlédli film Splněný sen doktora Maye, který podává přehled o historii míst, kde dnes BRC
působí, a představuje naše současné služby a léčebné postupy. Studenti dále dostali informace o tom,
s jakými diagnózami se pacienti u nás léčí a za jakých podmínek revizní lékaři jejich léčebné pobyty
schvalují. Ze schůzky si také odnesli řadu propagačních materiálů a několik posledních čísel Čeladenské
fontány.
10
25. ŘÍJNA 2013 ZASADÍME V LÁZEŇSKÉM PARKU
STROM LIDUMIL
Každý veřejně známý strom byl v minulosti zasazen z nějakých důvodů. Někdy proto, aby vrhal
úlevný stín. Jindy proto, aby symbolizoval svobodu, vítězství, radost z narození či úctu k jedinci,
nebo ke skupině lidí. Příběh MUDr. Jana Maye, lékaře lidumila, k jehož poctě bude strom zasazen, je
úžasný a stále ještě málo známý.
Činnost Beskydského rehabilitačního centra v Čeladné je přímým pokračováním tradice, kterou v
roce 1902 na tomto místě založil MUDr. Jan May. Díky jeho iniciativě zde vznikly lázně Skalka,
sloužící ke zlepšení zdravotních poměrů
horníků sužovaných nemocemi z
povolání. MUDr. Jan May pracoval
mimo jiné jako lékař revírní bratrské
pokladny, později také jako zastupitel a
starosta Čertovy Lhotky, pozdějších
Mariánských Hor. Od počátku své
kariéry podporoval nemajetné studenty
na středních i vysokých školách,
organizoval výstavbu kostela, škol,
podporoval činnost spolků, na vše
přispíval
i
ze
svých
vlastních
prostředků. Sociálně slabší
léčil
zdarma. Již tehdy mu říkali „lékař
lidumil". V roce 1912 přešel do Prahy a
dodnes je na jeho domě v Mikulandské
ulici č. 10 od roku 1931 pamětní deska s
nápisem: Zde žil a pracoval MUDr. Jan May, lékař lidumil. Vděční pacienti. Deska kupodivu
přežila všechny režimy. Od roku 2000, kdy vzniklo Beskydské rehabilitační centrum, se toto zařízení
přihlásilo k odkazu MUDr. Jana Maye, jeho vnuk udělil souhlas s používáním jeho podoby v logu
BRC. Okrašlovací spolek Rozhledna zpracoval a vydal knihu Lékař lidumil o životě tohoto muže a
svým vznikem v roce 2010 se také přihlásil k tradici Okrašlovacího spolku pro Velké Kunčice,
Čeladnou a okolí, který v roce 1903 MUDr. Jan May založil a byl jeho prvním předsedou. Není
náhodou, že předsedou nynějšího Okrašlovacího spolku Rozhledna je ředitel BRC MUDr. Milan
Bajgar.
25. října 2013 bude v areálu BRC vysazen za účasti organizátorů projektu, místních škol z okolních
obcí, klientů BRC a dalších pozvaných hostí vysazen vzrostlý již strom, javor červený (Acer rubrum),
který ponese jméno LIDUMIL. 25. říjen je dnem narození MUDr. Jana Maye a dle keltského
kalendáře je k tomuto datu narození příslušný právě javor. První lopatičku prsti vhodí paní Jiřina
Mayová, manželka vnuka doktora Maye. A potom všichni přítomní. Následně budou instalovány
lavičky, provedena další úprava, instalovány informační tabule v okolních obcích, zřízena kniha
STROMU LIDUMIL a vydán drobný informační spisek o smyslu projektu. Naší snahou je vytvoření
zajímavého fyzického symbolu lidumilství, k němuž je možno nenásilně přidávat různé aktivity.
Strom LIDUMIL zatím nikde v naší zemi není.
Organizátoři této akce představují malý model potřebné spolupráce, vedoucí ke vzniku občanské
společnosti. Samosprávu reprezentuje Ostrava - Městská část Mariánské Hory a Hulváky (zde byl
MUDr. May starostou a známým filantropem) a obec Čeladná. Podnikatelský sektor prezentuje
Beskydské rehabilitační centrum v Čeladné a firma SECTRON, s.r.o. z Mariánských Hor. Oba
subjekty jsou významnými zaměstnavateli v regionu. Občanské aktivity prezentuje Okrašlovací
spolek Rozhledna se sídlem v Čeladné a občanské sdružení Vlastenecký poutník se sídlem tamtéž.
Vlastenecký poutník má dlouholeté a bohaté zkušenosti v oblasti péče o krajinu, propagace,
filantropie a v dalších činnostech. Z přiloženého snímku je patrno umístění stromu i jeho pozdější
podoba. Dodavatelem stromu bude ostravské Zahradnictví Korner.
PETR ANDRLE, místopředseda Okrašlovacího spolku Rozhledna
11
RODINA BRC SE PŘES LÉTO ROZROSTLA
Mnozí rodiče studentů středních a vysokých škol by jistě potvrdili, jak je v posledních letech obtížné sehnat
pro děti vhodnou letní brigádu. Práci, která bude odpovídat jejich schopnostem, nebo ještě lépe studijnímu
zaměření, nebude moc daleko od místa bydliště a výdělek bude přiměřený. V rehabilitačním centru
potřebujeme pomoc brigádníků zejména v letních měsících, nejobtížnější je sehnat odpovídající zástup za
zaměstnance v době dovolených od června do září. O zajištění odborné pomoci a o práci specializovaných
stážistů píšeme na jiném místě, stejně důležité jsou ale také pomocné práce v různých odděleních. Proto
vítáme a oceňujeme iniciativu našich zaměstnanců - rodičů, jejichž děti k nám jako brigádníci nastoupily letos
v létě. A není jich vůbec málo. V podstatě se dá říci, že každý jedenáctý zaměstnanec měl v BRC na brigádě
přes léto svého potomka. A kde všude nám studenti pomáhali? Rádi je uvádíme všechny jmenovitě.
DĚKUJEME ZA PRÁCI NAŠIM BRIGÁDNÍKŮM:
(Pozn.: Příjmení rodiče uvádíme současně jen tehdy, pokud se liší od příjmení jeho dítěte.)
Rehabilitace - Lázně: Michaela Schindlerová (Jana Křepinská), Magdaléna Strnadlová.
Lůžková oddělení: Vendula Hirmanová, Markéta Maroszová, Lucia Růžičková, Magda Šnajdrová,
Vendula Tymlová.
Údržba: Martin Adámek, Robin Lipka (Libor Kašpar), Jiří Mladěnka, Libor Pavlů, Richard Šnajdr.
Restaurace: Kamil Maralík, Iva Maralíková, Jakub Štefek, Pavla Štulcová, Petra Veličková.
AD Lara: Veronika Šigutová.
Správa - administrativa: Jarmila Česlarová.
Z DOPISŮ REDAKCI FONTÁNY
Soutěž je pro ty, kteří umí vnímat krásu kolem sebe...
napsala nám jedna z vítězek fotosoutěže: Váš mail mě moc potěšil! Zvláště, když jsem se našla mezi
oceněnými! Soutěž je určena pro lidi, kteří umí vnímat krásu kolem sebe a přitom v obyčejných věcech, které
jsou všude kolem nás! Někdo nevidí nic a jiný všechno! Děkuji za zorganizování takové milé soutěže.
S úctou Ing. Pavla Dudysová, Český Těšín
Tito zaměstnanci a kolegové slaví svá životní výročí v září:
Petra Andrýsková - lázně
Martina Blažková - R3
Ilona Galatíková - lázně
Sylva Káňová - kuchyně
Mgr. Monika Oprštěná - R3
Zdeňka Pavlicová - obchod
Michaela Tomšíková - R9
Miroslava Tyčová - kuchyně
Alice Vlčková - R9
Jarmila Krhutová - R7
Bc. Dagmar Kubinová - správa
Svatava Kulihová - R7
Věra Kurečková - R8
Miroslav Mažar - údržba
Alena Pavlásková - R7
Marie Pavlátová - příjmová kancelář
Šárka Preinerová - R9
MUDr. Marie Špačková
Eva Telváková - R2
Jana Ulčáková - lázně
Věra Závadová - lázně
v říjnu:
Anna Golová - R8
Jitka Kalášková - lázně
Čeladenská FONTÁNA.
Nepravidelný zpravodaj Beskydského rehabilitačního centra v Čeladné. Redakce: Mgr. Andrea Adamová.
Redakční rada: Dobroslava Havránková, Alena Jančurová, Věra Machálková.
Adresa redakce: Beskydské rehabilitační centrum, s.r.o., 739 12 Čeladná 42.
Grafická úprava: A. Adamová. Tisk ME® a René Daubner - APRO Bruntál.
Distribuce dle rozdělovníku, v PDF ke stažení na adrese www.brc.cz. Zájemcům zašleme každé vydání na e-mail.
Toto číslo vyšlo v srpnu 2013 v nákladu 700 výtisků.
12