Dobro a zlo_PS_2014

Transkript

Dobro a zlo_PS_2014

DOBRO A ZLO
Etika a ekonomie dobra. Esejistické fragmenty o posvátnu,
lidskosti, slušnosti a charakteru, svobodě a odpovědnosti.
„ ...a Bůh nechává proudit dějiny jako
mnohobarevný tok dobra a zla...“
Tomáš Halík, Noc zpovědníka
Petr Sládeček, 2014
„Tázání je zbožností myšlení.“
Martin Heidegger
1
Tento kompilační esej vznikl jako učební opora pro prezentaci –
přednášku na Vyšší odborné škole publicistiky v Praze. Text, který máte
před sebou, je tedy pouze podkladem, jenž postrádá nezbytnou
interpretaci chybějících kontextů, spojenou s diskusí. Tak je zapotřebí
esej chápat, nikoli jako samonosný, autoritativní text, obsahující nějaká
nesporná tvrzení.
Přes tento zjevný limit jsem se rozhodl text samostatně publikovat na
své webové stránce, neb některé myšlenky v něm obsažené by mohly
inspirovat jiné lidi, kteří o věčném a obtížném tématu rozlišování dobra
a zla svým vlastním, odlišným způsobem uvažují.
2
3
Pro studenty
„…mějte trpělivost se vším, co ve vašem srdci ještě není
vyřešené.
Zkuste si zamilovat otázky samy o sobě, oblíbit si
zamčené pokoje a knihy v cizích jazycích.
Odpovědi nehledejte. Dnes vám je nikdo nedá, protože
jste si je neprožili. Jde o to, všechno si prožít.
Dnes si hlavně musíte prožít otázku. Potom snad
jednoho vzdáleného dne postupně zjistíte – a možná si
to ani nebudete uvědomovat –, že prožíváte odpověď.“
Rainer Maria Rilke, Dopisy mladému básníkovi, 1903
4
Obsah
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
10.
11.
12.
13.
14.
15.
Dobro a zlo v pohádkách…………………………...........6
V dospělosti moudrost, je-li dostupná, znamená
rozlišování dobrého (lepšího) a zlého (horšího)....7
Než začneme s rozlišováním………………………………...9
Máme se vůbec o rozlišování pokoušet? …………..…12
Pět problémů s rozlišováním dobra a zla …………..17
Dobro a zlo v křesťanství…………………………………… .26
Pohled do Bible…………………………………………………….33
Podivuhodný paradox…………………………………………..42
Neviditelní svatí ……………………………...….…………….52
Existuje lidské zlo a dobro?……………………...………..54
Nikdo se dobrý nerodí………………………………………….78
Osm vzájemně propojených problémů s lidským
zlem.………………………………………………............... 94
Dobro je proto zaprvé…………………..………………....128
Sedm doporučení do života ………...………..........136
Závěrem o zlu a dobru………………………………………..152
5
DOBRO A ZLO
známe od dětství, z pohádek
Vzpomeňte si někdy na ně,
pomáhají…
6
V dospělosti, moudrost, je-li vůbec
dostupná, možná znamená jisté
(mravní, morální) hodnocení:
rozlišování
DOBRÉHO
(LEPŠÍHO)
ZLÉHO
(HORŠÍHO)
7
Jenže, rozlišování…
„So, so you think you can tell
Heaven from Hell,
Blue sky from pain.
Can you tell a green field
From a cold steel rail?
A smile from a veil?
Do you think you can tell?“
Pink Floyd, Wish You Were Here, 1975
8
Jak otázce rozlišování dobra a zla
vlastně rozumíme?
Jde o otázku řekněme antropologickou (psychologickou,
sociologickou) a etickou, jež se týká člověka a jeho chování,
jednání a soužití – ve společnosti?
Nebo se jedná o otázku řekněme filosofickou, metafyzickou,
kdy dobré či zlé můžeme vztahovat na povahu přírody, popř.
život jako takový, nebo dokonce na podstatu vesmírných sil?
Nebo jde o otázku náboženskou, kdy se musíme ptát po Bohu,
popř. po něčem, co je (narozdíl od ideje Boha) vlastní všem
náboženstvím, tedy po - posvátnu?
„Posvátno (…´společná předsíň všech náboženství´…) se pozvolna vyvíjí, proměňuje, etizuje.“
Rudolf Otto, Posvátno, 1922
9
Než se začneme o rozlišování
dobrého a zlého pokoušet…
vezměme prosím v potaz nezměrný čas vesmírný,
nezměrný čas pozemský, nezměrný čas vývoje života
na zemi, tisíciletý vývoj civilizační…
… a člověka jako tělesného, biologického tvora, jako
vyvíjející se, proměňující se dějinnou bytost, jako nikoli
osamoceného jedince, ale jako společenskou a mravní
osobu.
10
Vývoj života na zemi, vývoj
přírody, člověka…
Přežití Adaptace Potřeby Agrese
Sexualita Kompetice Symbióza Učení
Predace Péče o děti Hra Spolupráce
Mýtus Jazyk Náboženství Zemědělství
Civilizace Obchod Filosofie Věda
Instituce Mrav
Právo
Kultura
Láska
Svoboda
…
11
Máme se my lidé vůbec zabývat
rozlišováním dobra a zla?
„Rozeznávat, jakým duchem se co nese.“
1. Korintským 12, 10, Jan 4, 1
„Kéž bys tedy dal svému služebníkovi srdce vnímavé,
aby mohl soudit tvůj lid a rozlišovat mezi dobrem a zlem.“
1. Královská 3,9 – Šalomounova
první modlitba poté, co se ujal vlády
12
περας
Máme se zabývat rozlišováním?
Možná - musíme…
„Tvoříš jen potud, pokud dáváš látce tvar;
tvořit je rozčleňovat a pořád a pořád
vytvářet konečné a pevné meze v látce,
jež je nekonečná a pustá. Odděluj, odděluj!
Jinak se tvůj svět rozvalí v beztvarou
látku, na níž ještě nespočinula milost Boží.
Odděluj, odděluj, odděluj! Nikdy
nepřestane platit a děsit tento přísný
zákon, zákon dne prvního…“
Karel Čapek, Život a dílo skladatele Foltýna,1939
13
rozlišováním? Možná - musíme…
„Tak jako v geometrii křivku definujeme
ve vztahu k přímce a v aritmetice sudé číslo
ozřejmujeme lichým, tak i v lidském jednání
ten, kdo nevidí sprostotu zla, postrádá
podložku k pochopení krásy ctnosti.“
Philip Sidney, Obrana básnictví, 1579
14
rozlišováním? Možná - musíme…
Jenže:
Viz mýtus o stromu poznání Dobrého a Zlého:
Poznání nese důsledky, jež člověk musí unést.
15
Můžeme se my lidé vůbec zabývat
rozlišováním? Možná musíme…
ale velice, velice opatrně.
„Nesuďte, abyste nebyli souzeni.“
Matouš 7, 1, Lukáš 6, 37
„Ten, kdo si myslí, že ví, ještě neví,
co je vědění.“
nápis na stropě pracovny
Michela de Montaigne
16
αρρητον
První problém rozlišování dobra
a zla: nevýslovné…
O problému takřka nelze hovořit, je nesmírně složitý, nevýslovný,
nevyslovitelný.
„Tao co se dá povědět už není to Tao,
jméno co se dá jmenovat, už není to jméno
[…]
nahlédneme do jeho tajemství,
když o ně nestojíme a zahlédneme jenom vnějšek,
když se po něm pídíme.“
Lao-c´, Tao te ťing, 1. kapitola, překlad Oldřich Král
Dobro a Zlo jsou a zůstávají… TAJEMSTVÍM.
Tajemství je třeba… RESPEKTOVAT.
17
Přesto se můžeme ptát…
Tak třeba: původ dobra a zla?
1.
2.
3.
4.
Dobro a zlo jsou rovnocenné síly (dualistické
soustavy, manicheismus).
Existuje pouze dobro, zlo je iluze
(monistické systémy, buddhismus,
bráhmanismus aj. východní náboženství).
Existuje dobro, ale i svoboda ho odmítnout,
a tak vytvořit zlo (tak chápou původ zla Židé
i křesťané).
Zlo a dobro jsou lidské, relativní,
neobjektivní pojmy (takto usuzuje většina
myslitelů novověké filosofie).
Jiljí V. Příkaský, Učebnice základů etiky, 2000
Druhý problém rozlišování
dobra a zla: ambivalence…
Dobro a zlo jsou tedy dnes považovány
za velice relativní, lidské pojmy.
Jde navíc o absolutní abstrakta.
Ambivalence:
Co je jedněmi považováno za zlo,
za krajní, inverzní mez dualistického
spektra, vidí jiní např. jako přirozenou
sebezáchovnou strategii, sloužící k přežití.
Příležitost:
I věci pociťované jako zlé nás mohou posilovat
a zlepšovat, a díky nim lze věci dobré lépe vidět,
oceňovat a vážit si jich.
19
Svět však není dobro-zlý,
není černobílý
Je barevný !
20
Kdybychom se přesto rozlišovat
pokusili, pak třeba…?
Dobrem bychom mohli zkusit nazývat bytí, jsoucno, život,
růst, rozkvět sil, blaženost, smysl, svobodu, kulturu, ctnost,
cit, řád, omezení, odpovědnost, ohled, úctu a úžas, pravdu,
zdraví, vzdělání, úspěch, humor a dobrou náladu, toleranci,
péči, něhu, lásku, přejícnost, mírnost, šlechetnost, jemnost,
lidskost…
Zlem se můžeme dnes pokusit nazývat třeba nicotu, smrt,
zánik, prázdnotu, utrpení, nesmysl, přinucení, divošství,
neřest, bezcitnost, chaos, bezmeznost, neodpovědnost,
bezohlednost, povýšenost, lež, nemoc, ignoranci, bezmoc,
úzkost a strach, nepřejícnost, ničení, krutost, nenávist,
závist, zuřivost, surovost, nelidskost…
Anebo má snad zlem být veškerý antagonismus, tedy to, co
nám v životě překáží, klade odpor, vadí, čeho se obáváme?
Co když mají věci zlé v řádu
života a světa své místo?
Mnoho cenných zkušeností, z nichž čerpáme ponaučení a podněty pro
vlastní zlepšení (tedy mnoho dobrého) paradoxně získáváme v životě v
situacích, jež můžeme bezprostředně vnímat jako nepříjemné, frustrující,
někdy dokonce mezní, traumatizující, zlé...
Bylo by krásné, kdyby se člověk mohl obejít bez zlých zážitků, což se
ovšem jeví jako nereálné. K lidskému životu patří chvíle všednodenní,
sváteční - i krizové. Lidé se prostě dopouštějí omylů, dělají chyby, někdy
mnoho chyb,velikých chyb, opakovaných velikých chyb,- a ty pak přinášejí
do života konkrétní dopady a důsledky, utrpení a bolest.
Někdo pak mluví o náhodě, někdo o nepřízni osudu, málokdo, ale přec
někdo, připouští vlastní podíl, vlastní zavinění. Tomu, kdo to dokáže, se
pochopené a přiznané chyby a omyly stanou podnětem k vlastnímu růstu,
k vykročení lepším směrem, cennou investicí do šťastnější budoucnosti.
Třetí problém rozlišování dobra
a zla: nebezpečná slova…
Dějiny lidských snah po rozlišování
dobra a zla jsou plné děsivé krutosti,
naprosté ignorance, podlé manipulace,
strašlivých omylů, hrůzy a strachu, mučení…
23
Čtvrtý problém rozlišování
dobra a zla: omylné svědomí…
„Cesta do pekel je dlážděna
dobrými úmysly.“
staré přísloví
„Musíme počítat s tím, že mnohé, co dnes
hodnotíme jako nelidské zločiny, bylo
v dějinách praktikováno lidmi, kteří byli
přesvědčeni, že konají dobro podle
nejlepšího vědomí a svědomí.“
Arno Arzenbacher, Úvod do etiky, 1992
24
Pátý problém rozlišování dobra
a zla: proměnlivá oblast
Řekněme, že otázky dobra a zla budeme chápat jako morální či etické.
Tradice zkoumání mravu, morálky a etiky nám při rozlišování dává
mnohá cenná a použitelná měřítka (mj. zlaté pravidlo, etiku ctností,
přirozený mravní zákon, utilitarismus, kategorický imperativ, teorii
spravedlnosti, příběhy zajímavých lidí).
Tradice nám velmi pomáhá, ale ne vždy, objevují se stále nové etické
problémy a dilemata.
Díky tradici však dnes můžeme vědět, že při rozhodování se pro nějaké
jednání bychom se měli pokoušet o posouzení předmětu, úmyslu,
situace, okolností i (ne)předvídatelných výsledků či důsledků.
Kdo však podrobuje svá rozhodování takto náročné morální kontrole?
25
Křesťanství
(a příběh, který vypráví)
26
Unde malum? Odkud zlo?
Křesťanství: Omne ens est bonum.
Všechno stvoření je dobré.
Zlo nemá vlastní ontologickou podstatu.
Ale: Je zde Pád, nedodržení smlouvy, roztržka,
vzpoura, odpadnutí od Boha.
Zlo Pádu je prvotním selháním, ale také
příležitostí ke zlepšení, k růstu, ke zpevnění,
zušlechtění duše. (Sv. Irenej, 140 - 202)
Zlo je důsledkem Pádu, je nedostatkem dobra
a kontrastem k dobru. (Sv. Augustin, 354 - 430)
Bůh je učitelem, lékařem a přítelem člověka,
chce dopouštět, aby se zlo dálo, a to je dobré.
(Sv. Tomáš Akvinský, 1225 - 1274)
Prvotní hřích? Ale co nezaviněné
utrpení současníků? Mučení dětí?
Jak se s takovými zly snese představa dokonalého,
všemohoucího a dobrého Boha?
Jaké je ospravedlnění zla?
Čí je odpovědnost? Čí vina?
A může vůbec člověk vinit či hájit Boha?
Záhada, přesahující lidské chápání.
Mysterium iniquitatis…
Theodicea.
Je tento svět „nejlepším ze všech možných
světů“(Leibniz, 1710)?
Má odpověď: ano, je v každé době vždy nejlepším ze všech možných, jakkoli zní slavné Leibnizovo tvrzení
(stejně slavně ironizované Voltairem v Candidovi) podivně, troufale, paradoxně atp. Pohlédneme-li však do
historie bez příkras a iluzí, uvidíme, že všechny starší společnosti (a život v nich) byly prostě horší než dnes.
K lepším, harmonickým (?) zítřkům ještě čeká člověka (lidstvo) velmi daleká cesta.
Viz známá puzzle, platná v každé době:
Jak dobrou lidskou povahu dovolí společnost?
A jak dobrou společnost umožňuje lidská povaha?
Malum morale
aneb je na vině člověk?
„Pokolení za pokolením se do sebe lidé navzájem
pouštějí s nebývalou krutostí: znásilňují, týrají
a zanedbávají své děti, bijí své ženy, dopouštějí se
anonymních krutých zločinů, válečného plenění,
genocidy, rasismu. A pokolení za pokolením také
zlo nabývá stále přijatelnějších, obyčejnějších
forem. Tyto interpersonální krutosti, občas
sadistické, jindy banální, páchají lidé s vědomým
úmyslem ničit, ale i bez něj. Zlo prostupuje vším.
A třebaže všudypřítomné, je všude popíráno.
Pachatelé a přihlížející ho v jakémsi tajném
srozumění společně halí do pláště tajemství.“
Sue Grandová, Ozvěny zla, 2006
Malum morale
aneb je na vině člověk?
Člověk je „homo duplex“, žijící v iluzi o sobě
samém. O svém sklonu ke zlému nechce
slyšet, jeho srdce je zatvrzelé…
„…quanti ponderis sit peccatum…“ Anselm z Canterbury, Cur Deus Homo, 1098
Homo duplex, možná…
Ale…
[…] Z nových poznatků vědců se člověk vynořuje jako
rozpolcený tvor, v jehož nejhlubších základech je trochu
překvapivě zakódována schopnost cítit bolest druhých
- a pomáhat.
Respekt 52/53, 2009
Musíme si pomáhat…
Při pokusu o náboženský výklad
dobra a zla pohleďme na chvíli
do nejvydávanější knihy světa,
do
(výklad Písma mi věru nepřísluší, tedy jen něco málo
laických čtenářských postřehů s trochou hermeneutiky
a s proslulým učením Cassianovým /360-430/ o čtverém
smyslu Písma: smyslu přímém, alegorickém, morálním
a anagogickém)
Temné pasáže v Bibli:
protibožský princip
Satan, Ďábel, padlý anděl, sok, nepřítel, odpůrce,
pomlouvač, osočovatel, ten, který rozděluje
•Satan, drak, had, ďábel, svůdce celé země (Gn 3, 1-5, Zj 12, 9, 20, 2)
•Veliký drak, Leviathan, červený drak (Iz 27, Zj 12, 7-9)
•Třpytivá hvězda, Jitřenka (Iz 14,12, Zj 2, 28)
•Vládce, kníže světa, vůdce démonů (Jan 12, 31, 14, 30, 16,11, Mt 4, 211, Mt 9, 34, 12, 24, 12, 27, 25, 41)
•Žalobník našich bratří před Bohem (Zj 12, 10, 14, 12)
•Protivník lidí (1 Pa 21, 1, Jb 1, 6, Za 3, 1-2)
•Duch sváru (Sd 9, 23)
•Pokušitel (Mt 4, 1-11, Lk 4, 1-14)
•Ten, co ovládá tento věk tmy (Ef 6, 12)
•Zlý, co se bude vydávat za Boha (2 Te 2, 3 -12)
El, Hospodin, Adónáj, Elohím, Izraelský, Svatý, Nejvyšší, JHVH, YHWH, Jahve, Pán, Otec…
•Stvořitel nebe a země (Gen 1, 1)
•Všemohoucí (1 Moj, 17, 1)
•Ustanovitel smlouvy (2 Moj, 20)
•Zápasící (Gn 32, 29)
•Živý (1 Kr 17, 1)
•Král (Sd 8, 23, 1 S, 8, Ž 93, 2)
•Hněvivý (Iz 5, 25, Zj 14, 19 - 20, Je 7, 20)
•Žárlivý (Ez 5, 13)
•Opilý (Ž 78)
•Mstitel (Jr 46, 10, Iz 34, 6)
•Trestající (Iz 26, 20-21)
•Ten, jehož tvář nemůže člověk spatřit, aniž zemře (Ex 33, 20)
•A na trůnu cosi jako člověk… oheň, šířící záři… cosi
jako duha… tak vypadala ta záře dokola (Ez 1, 26 - 27)
•Ochránce spravedlivých (Ez 9, 4, Ž 91 ,1 - 11, Ž 101, 6)
•Slitovný a milostivý, shovívavý, milosrdný, věrný
(Ex 34, 6, Ž 103, 13)
•Skála, věrný a bez podlosti, spravedlivý a přímý (Dt 32, 4-5)
•Jako matka, těšící své děti (Iz 66, 13)
•Ten, který z rozmaru lidské syny nepokoří ani nezarmoutí (Pl 3, 33)
•Hlas tichý, jemný (1 Kr 19, 12)
•Přítel (Jan 15, 15)
•Ten, který lituje a trápí se ve svém srdci (Gn 6, 6)
•Ten, který si zvolil tmu za svůj úkryt (Ž 18, 12)
•Ten, který přebývá v nepřístupném světle (1 Tim, 6, 16)
•Skrýš a štít (Ž 119, 114)
•Štít věrných (1 Moj 15,1, Ž 3, 4)
•Ten, který je s námi (Mt 1, 23)
•Ten, který ukazuje cestu (Ž 119, 102)
•Ten, v jehož blízkosti je dobře (Ž 73, 28)
•Zdroj živých vod (Jer 2, 13)
•Slovo (J 1, 1)
•Láska (1 J 4, 16)
•Duch (J 4,2 4), jako vítr, vane, kam chce (J 3, 8)
A Bůh?
Temné pasáže v Bibli:
trpící spravedlivý, Jób
„Všechno, co (Jób) má, ať je ve tvé (Satanově)
moci.“ (Jób 1,12)
„On (Bůh) skoncuje s bezúhonným jako se
svévolníkem. A když bičem náhle usmrcuje, ze
zoufalství nevinných si činí posměch. Země byla
vydána v moc svévolníka a on přikrývá tvář jejich
soudců. Když ne on, kdo tedy ?“
(Jób 9, 24)
Inspirace: Voltaire, Renan, Flaubert, Ionesco, Beckett,
Wiesel, C. G. Jung (Odpověď na Jóba, zejména části I, II,
III, výbor z díla sv. IV)
Podivný Bůh…?
Stvořitel je nepravý, tyranský Bůh,
je za zlo ve světě odpovědný. Vězní
člověka. Kdo objeví božskou jiskru
ve své duši, pochopí-pozná skryté
souvislosti a smysl světa a osvobodí se…
(volně podle Kurta Rudolpha, Gnóze, 2005)
Podivný Bůh…?
Trpící, bezmocný Bůh?
(Hans Jonas)
… strašlivě zraňovaný lidskými nectnostmi?
Skrytý Bůh?
(Iz 45, 15, Akvinský, Luther, Pascal)
Zešílel?
(Elie Wiesel)
Mlčící Bůh?
(Ž 28,1, 35, 22, 83, 2, Iz 64, 11, Jób 30, 20, Jean-Paul Sartre)
Už všechno řekl?
(Sv. Jan od Kříže)
Je mrtev?
(Friedrich Nietzsche)
Zemřel v Osvětimi?
(Theodor Adorno)
Skála atheismu…?
"Řekni mi přímo, vyzývám tě, abys mi odpověděl: představ si, že ty sám stavíš budovu lidského
osudu, abys dal lidem nakonec štěstí, abys jim dal nakonec mír a pokoj, ale k tomu je
nevyhnutelně nutné umučit jednoho jediného drobounkého tvorečka, právě to dítě, které se bilo
pěstičkami do prsou, a ta budova musí být založena právě na jeho nepomstěných slzách - svolil
bys být za takových podmínek stavitelem?"
Ivan bratru Aljošovi: F. M. Dostojevskij, Bratři Karamazovi, 1879
„Existují zkušenosti zla, které žádná teorie nemůže vysvětlit moralizací či pedagogizací, ani je
integrovat pomocí teorie řádu: zkušenost nezaviněného utrpení a nespravedlivého utrpení…
Kdo toto stvoření chtěl takové, že v něm jsou i ´děti mučeny´?“
Albert Camus, Mor, 1947, in Gross - Kuschel, Bůh a zlo
„I had no intention to write atheistically, but I own that I cannot see as plainly as others do, and as
I should wish to do, evidence of design and beneficence on all sides of us. There seems to me too
much misery in the world. I cannot persuade myself that a beneficent and omnipotent God would
have designedly created… that a cat should play with mice. On the other hand, I cannot anyhow
be contented to view this wonderful universe, and especially the nature of man, and to conclude
that everything is the result of brute force. I am inclined to look at everything as resulting from
designed laws, with the details, whether good or bad, left to the working out of what we may
call chance.“
Charles Darwin, Letter to Asa Gray, 22 May 1860
39
„Já vytvářím světlo a tvořím tmu, působím pokoj
a tvořím zlo, já Hospodin konám všechny tyto věci.“
Izajáš 45, 7
Anthropodicea…?
“…každý z nás, živých tvorů, je boží
loutka, sestrojená buď jako hračka bohů,
nebo jakoby k nějakému vážnému účelu;
to totiž nedovedeme poznat…”
Platón, Zákony, 644 d
„God made man because He loves stories.“
Elie Wiesel, The Gates of the Forrest, 1966
… a neuveď nás v pokušení
Mt 6, 13
fthonos theón?
„…ne, že bych neuznával Boha, Aljošo, jenom
mu co nejuctivěji vracím vstupenku.“
F. M. Dostojevskij, Bratři Karamazovi
40
Křesťanský Bůh je Láska. Jsou však i jiné
tradice či představy. A co když Bůh není jen
láska, dobrota, blahosklonnost, přízeň světu…
mát Jahveh
thambos
mysterium tremendum
epekeina
kádoš
hagios
majestas
dies irae
sebastos
deinos
orgé
lenta ira deorum est
41
Podivuhodný paradox
mezi dobrým a zlým (lepším a horším) svobodně volíme…
Lidé mají svobodu dobro nevidět,
nechápat, nerozpoznat, přehlédnout,
odmítnout, vzbouřit se proti němu…
Podivuhodný paradox
• Kdo kope jámu, padne do ní. (Přísloví 26, 27)
• Svévolníka polapí jeho zločiny, bude spoután provazy
svého hříchu. (Přísloví 5, 22)
• Budou jíst plody své cesty. (Přísloví 2, 31)
• Nevzrušuj se kvůli zlovolníkům. (Žalm 37)
• Bůh trestá hřích hříchem. (Pavel, Ř 1, 18)
…aneb Boží mlýny melou pomalu, ale jistě.
*
A co by všelikým úvahám o Bohu
nejspíše řekl absolutně JINÝ,
zcela oddělený
… Bůh?
„Mé úmysly nejsou úmysly vaše
a vaše cesty nejsou cesty moje.“
Izajáš 55, 8
44
Pozoruhudný systém „rozlišování duchů“
vyvinul zakladatel jezuitského řádu a mystik
IGNÁC Z LOYOLY(1491 – 1556).
Ignác učil, že v lidském srdci sídlí dobrý a mírný Bůh, zdroj milosti a klidné, trvalé
inspirace. Na lidské smysly však rafinovaně útočí zákeřný Ďábel (Duch klamu), který
dobré dílo rozvrací, vše dobré naruby převrací. Ignác věděl, že v lidských duších se
střídají stavy útěchy a neútěchy, a proto bychom se jednak neměli ztotožňovat
s naší okamžitou náladou, jednak bychom ve stavech neútěchy (nepohody) neměli
činit žádná závažná rozhodnutí.
Podle Ignáce je lidská přirozenost sama o sobě dobrá, ale také porušená, povrchní,
roztěkaná. Proto často nevyslyší poctivé Boží volání a nechá se podvést Duchem
klamu.
Duchem klamu je lidská duše hýčkána ve svých slabých, porušených stránkách,
nebo naopak napadána, ničena a odlidšťována pseudoduchovními nároky. Božím
duchem je respektována, ale proměňována, prozařována, v čase útěchy je s ním
v plném doplnění.
45
Rozlišování duchů,
discretio spirituum
BOŽÍ VOLÁNÍ

s sebou nese sílu k rozhodnutí, k uskutečnění dalšího kroku (často jen tohoto) a setrvání
neznásilňuje, zve, vede tiše a jemně, zdravě burcuje, je trpělivé, vytrvalé
má ohled na okolnosti, vede krok za krokem, projasňuje, nedělá zmatené kroky
je čisté, jasné, konkrétní, nezmatené, průzračné, je v něm obsažena jistota o původci
nutně odpovídá nejhlubší touze mého srdce (nemusí ovšem odpovídat mým povrchním
citům a přáním)
navazuje (často ovšem proměňujícím, přesahujícím způsobem) na moji přirozenost a
okolnosti mého života
přichází „doporučeně“, do vlastních rukou; jakékoli vnější rady mohou být přinejlepším
jakousi vnější mozaikou soustředěnou a prověřovanou mým nejosobnějším
vnímáním a rozhodováním
46
discretio spirituum
DUCH KLAMU

odvádí od služby a zaměřuje na vlastní problémy
vede ke spolehnutí se na své vlastní názory
staví před oči cíl cesty a naši neschopnost jej dosáhnout s našimi současnými silami
přehání nároky, aniž by zároveň přišla síla k jejich splnění, chce po nás zdánlivě „větší“
dobro na úkor našich povinností
převléká se za „anděla světla“ a imituje Boží volání; s tím je však často spojen falešný
obraz náročného, nemilosrdného boha, jenž člověka zbavuje osobní svobody
rozhodování a při neuposlechnutí vyhrožuje bolestnými důsledky; jindy naopak boha
dobráckého, kterému je vše jedno a nic po nás vlastně nechce
vede po skocích, honí člověka z kouta do kouta, je netrpělivý, tvrdý
mate nás, zamlžuje, překrucuje Boží volání, přichází později s pochybnostmi, zveličuje
potíže, bez příčiny zneklidňuje svědomí, našeptává, láká, klame, zastírá
vede k extrémům (pýcha – malomyslnost, veliká horlivost – malátná lenost)
snaží se o utajení svého našeptávání
napadá nejčastěji naše nejslabší místo
začne po „našem“ (vnuká zdánlivě dobré či indiferentní motivy) a skončí „po jeho“
47
discretio spirituum
VAROVNÉ PŘÍZNAKY BLÍZKOSTI DUCHA KLAMU
Nedůvěra, nenávist, křečovitost, egoismus, izolace, perfekcionismus, úzkost, nepokoj,
ochromující smutek, narušení vztahů, spory o maličkosti, agrese, strach, tlak,
sklíčenost, beznaděj, zmatek, zastírání, distance, bezmocnost, malomyslnost, pýcha,
vášnivá kritičnost, zúžení pohledu, zablokování, nutkavé stavy, pocity všemohoucnosti,
bezvýchodné pocity viny.
Ignác z Loyoly, Norbert Baumert, in Povolání a věrnost, 1994
48
Lidský svět… „…a věrnost, stud, spravedlnost a pravda prchly kams
na Olymp z širého světa.“
Marcus Aurelius, Hovory k sobě, 180
„Sicut lilium inter spinas. Jako lilie mezi trním.“
Pís 2, 2; heslo De Illustre Liewe Vrouwe Broederschap, 1318
„… celý člověk v tomto údolí jako ve vyhnanství
mezi divokou zvěří.“
Ignác z Loyoly, Duchovní cvičení, 1548
„…jako průjezd zapečetěného vlaku cizí zemí,
taková je cesta církve ve světě.“
Dietrich Bonhoeffer, Na cestě k svobodě, posmrtně 1951
„ Můj úsměv je můj plášť, který přikrývá nesmírné
množství bolestí.“
Matka Tereza, in Maria di Lorenzo: Matka Tereza, zář lásky, 2005
49
Lidský svět… Jsem unaven a za smrt prosím Boha jen nevidět už, jak je bita ctnost,
a vynášena nicka přeubohá,
a křivdou rozšlapána nevinnost,
a odívána zlatem nemohoucnost,
a v trhu prodávána dívčí čest,
a pokálena bezúhonná vroucnost,
a utloukáno to, co silné jest,
a umění jak panáčkuje vládě,
a doktor Blbec káže geniům,
a lumpové se posmívají pravdě,
a Dobro babě Zlu jak smejčí dům tím světem unaven, tak rád bych zhas!
Leč tebe zůstavit mu napospas?
Shakespeare, Sonet 66, překlad Erich A. Saudek
50
Lidský svět… ☺
„Věřím, že fantazie je silnější než vědění.
Že mýty mají větší moc než historie.
Že sny jsou mocnější než skutečnost.
Že naděje vždy zvítězí nad zkušeností.
Že smích je jediným lékem na zármutek.
A věřím, že láska je silnější než smrt.“
Robert Fulghum
51
Neviditelní svatí…☺
„Pro mě je vždy důležité vidět i množství
neviditelných svatých, kteří kolem nás žijí,
prosté lidi, jaké jsem poznal především
v dětství, staré dobré sedláky, mírné dobrotivé
matky, které svůj život rozdávaly dětem, rodině,
církvi a také ostatním ve vesnickém společenství.
Nemusí na tom být vůbec nic heroického,
může to být úplně prosté, pokorné…
Joseph Ratzinger, Bůh a svět. Víra a život v naší době.
Rozhovor s Peterem Seewaldem, 2000
52
Lidský svět
…
(pokr.)
…a pak samozřejmě existuje
i to vzrušující…„
Joseph Ratzinger, Bůh a svět
53
Existuje lidské ZLO?
Má odpověď - ano.
Kde?
Možná… všude.
Každý člověk má potenci ke zlu…
54
Existuje bytostné, radikální
lidské ZLO?
αρρητον
Nevíme… Možná ano.
„…Zlo není pouze nedostatek dobra,
ale výslovné a rozhodné jeho popření.“
Karl Rahner, Herbert Vorgrimler,
Teologický slovník, 1996
„Jedinou civilizovanou odpovědí na Osvětim
je – mlčení.“
Theodor Adorno
55
αρρητον
uβρις
„Zlo je úmyslné chování (nebo snaha k takovému chování přimět jiné), které
ponižuje, odlidšťuje, poškozuje, ničí nebo zabíjí jiné lidi.“
Philip G. Zimbardo, Moc a zlo, 2005
„Zloba je zaměření lidského rozumu a vůle, jež vyhledává zlo nejen z lidské slabosti
(nevědomosti, zaslepení, slabosti vůle), ale spíše pro zlo samo – s rozmyslem,
rozhodně, zákeřně, nemilosrdně, s opovrhováním Bohem.“
Karl Rahner, Herbert Vorgrimler, Teologický slovník, 1996
„…zlo, to jistě není nějaký chlupatý čert s kopýtkem. Zlo je velice inteligentní.
Tajemství zla je zrovna tak neproniknutelné jako tajemství Boha.“
Dominik Duka, Bůh miluje humor, rozhovor s Alenou Plavcovou, 22. 4. 2011, LN
„Zlo je erozí empatie. Empatie je schopnost vcítit se do psychického stavu druhých,
vnímat, jak na ně působí naše jednání, a tomu je pak přizpůsobovat… Krutost je
výsledkem nízké, laskavost vysoké empatie… Nulový stav empatie je stav naprosté
necitlivosti.“
Simon Baron-Cohen,Věda zla: nová teorie lidské krutosti, 2014
56
„Genocida existovala od úsvitu historických časů neméně než v naší době.“ Tím vyvstává nová
otázka. Jak to, že nelidskost může být tak banální, a přitom vždy znovu překvapuje? Zatímco
bychom ji měli téměř vždy očekávat, skutečnost je taková, že ji nikdy nečekáme.
…
…není nic nelidštějšího než ponižovat, mučit a zabíjet lidi, jejichž existence nemá s tou naší
nic společného a o nichž víme jen to, že nikdy nemohli žádným způsobem nijak přispět k
čemukoli, co se kdy stalo nám. K jejich trýznění a likvidování tedy nemůže vést nic jiného než
nepotlačitelné pokušení dát průchod absolutní moci, kterou jsme nad nimi získali.
…
Nesmyslnost zločinu je tedy způsobena jeho bezdůvodností. Právě jeho nesmyslnost způsobuje,
že je nelidský. Jiná podmínka není, jediným důvodem takového zla je to, že je zlem. Jeden
český vězeň z Treblinky vzpomíná na ukrutnosti, které litevští bachaři páchali bezdůvodně, jen
z nudy: „Byli to skuteční sadisté, stříleli naslepo skrz okna vagónů, když lidé žádali o vodu nebo
chtěli, aby jim dovolili jít na záchod. Dělali to jako sport, smáli se přitom, žertovali a
uzavírali sázky.“
Gitta Sereny, Into the Darkness, in Nicolas Grimaldi, Nelidskost, Academia 2013
57
αρρητον
uβρις
Osamělý Breivik je ztělesněné zlo a uspěl, říká šéfka norské tajné
policie, Novinky. cz, 29.7. 2011
„On je naprosté zlo, on využívá nás a využívá vás, zejména média, aby šířila dál
jeho hlas,“ tvrdí Kristiansenová. Podle ní dosáhl svého hlavního cíle, jímž byl
„zájem světového tisku“. „Ten nyní má,“ dodala.
Dnes Anders Behring Breivik, odsouzený za vraždu 77 lidí k maximálními trestu 21 let odnětí svobody,
prohlubuje své teoretické znalosti distančním studiem politologických věd na Univerzitě v Oslo…
58
αρρητον
uβρις
Žena šla vstříc vrahovi, aby odvrátila pozornost
od dětí, Novinky. cz, 29.7.2011
„…Bratři byli na Utoyi spolu. Jakmile zaslechl střelbu, Chalíd
nařídil bratrovi, ať utíká. Sám přežil jen díky náhodě. Při útěku
uklouzl a pak předstíral, že nežije. „Spadl jsem mezi mrtvé. Ležel
tam i Ismail. Do konce života nezapomenu na střelce. Viděl jsem
mu zblízka do tváře. Podíval se mým směrem:
Na rtech mu hrál pobavený, pohrdavý úsměv.“
59
αρρητον
Sir James Wilson Vincent "Jimmy" Savile, OBE, KCSG, LLD, FRCR
Mimochodem: profesor anglické literatury a dvorní překladatel Shakespearův Martin Hilský si
u Shakespearových antihrdinů-padouchů všímá společného rysu: mistrovské schopnosti přetvářky,
imitace, umění klamu, vytváření zdání, předstírání ctností – a jistého histriónství. Shakespearovi
padouši však vždy převracejí hodnoty a proměňují všechny lidi kolem sebe – vždy k horšímu.
Více ve videopřednášce Geneze zla: Shakespearovi padouši na FF UK 21.3. 2012
http://www.youtube.com/watch?v=sLMPutrtrZM
60
Existuje lidské DOBRO?
Má odpověď - ano.
Kde?
Možná… všude.
Každý člověk má potenci k dobru…
61
αρρητον
Existuje bytostné lidské DOBRO?
Nevíme… Možná ano.
62
αρρητον
Kde je?
63
αγαθον
64
αγαθον
65
αρρητον
Prý se někdy skrývá, mlčí…
66
αρρητον
Proč?
Snad kvůli…
špatným lidem.
67
αρρητον
Kolik je na světě špatných lidí?
Možná důležitá otázka. Většina lidí je dobrá, a pak jsou výjimky –
zločinci, psychopaté a tak, říká dnes jakési obecné veřejné
mínění.
Co si ovšem mysleli např. Biás z Priény, Hérakleitos, Platón, mnozí
stoikové, mnozí konzervativci?
Špatných lidí je mnoho.
„V člověku zůstávají semena ušlechtilosti a důstojnosti, je v něm sklon i náklonnost k pravému a správnému, přičemž u většiny
je silnější sklon k opaku.“
Erasmus Rotterdamský, in Friedrich Heer: Evropské duchovní dějiny, 2000
68
αρετη
Proč je podle nich špatných lidí mnoho?
Prostá a přímá odpověď, i když zjednodušená:
Být špatným je LEHKÉ.
Být dobrým je TĚŽKÉ.
69
απειρον
ακρασια
Kdo není dobrý, ani o tom neví…
Hrubý člověk, často:
„neužívá přesvědčování rozumovými důvody a dožaduje se všeho
a na každém násilím s divokostí jako zvíře a žije v nevědomosti
[…] a beze smyslu pro míru, rytmus a půvab“.
Platón, Ústava, III, 411 d-e
70
απειρον
ακρασια
Kdo není dobrý, ani o tom neví...
„V evropské historii si až dosud dav nikdy nemyslel, že má názor na věc. Měl domněnky, tradice,
zkušenosti, přísloví, ale nepokládal se za vlastníka teoretických mínění o tom, čím věci jsou, nebo mají
být. Zato dnes má tzv. průměrný člověk ty nejrozhodnější názory na všechno, co se ve světě děje a díti
má. Proto také ztratil schopnost naslouchat. Nač ještě naslouchat, když má v sobě vše potřebné? Už není
jeho věcí, aby poslouchal, ale aby soudil, vynášel názory a rozhodoval. Neexistuje jediná veřejná otázka,
do níž by při své slepotě a hluchotě nezasahoval a nevnucoval své tzv. myšlenky.“
[…]
„Zkoumáme-li psychologické nastrojení tohoto nového typu davového člověka vzhledem k účinkům na
veřejný život, zjistíme následující: 1. vrozený základní dojem, že život je snadný, vším oplývající, bez
tragických omezení; každý průměrný jednotlivec má tedy v sobě pocit vlády a triumfu, který 2. ho
podněcuje, aby se utvrzoval v tom, čím je, a pokládal své mravní a rozumové jměníčko za dobré a
úplné.“
[…]
„Bytost, která se teď vyskytuje všude a všude vnucuje své vnitřní barbarství, je vskutku rozmazleným
děckem lidských dějin.“
[…]
„Dav drtí vše, co je jiné, výborné, kvalifikované a vybrané.“
[…]
„Dnešní davový člověk je přesvědčen, že má veškerá práva, ale žádné povinnosti.“
[…]
„Psychologii moderního člověka charakterizují dva základní rysy: volná expanze jeho životních přání,
a tedy celé jeho osobnosti, a naprostý nevděk ke všemu, co umožnilo snadnost jeho života.“
José Ortega y Gasset, Vzpoura davů, 1930
71
Kdo není dobrý, ani o tom neví...
αρετη
Lidé jsou přečasto mistry – výmluv.
Opravdová „péče o duši“:
„Vztahem ke světu je totiž paradoxně právě sama
sebevztažnost, péče o svůj řád, péče o svůj tvar.“
Zdeněk Kratochvíl, Filosofie živé přírody, 1994
72
Společenské vědy dnes odmítají o člověku takto
zjednodušedně „dobrozle“ uvažovat –
a dobře ☺ dělají.
Soustředí se spíše na jinou, zřejmě opravdu klíčovou
otázku:
Ve kterých situacích, a za jakých podmínek,
se projevuje, či může projevit, lidský sklon k dobru?
A ve kterých sklon ke zlu?
73
Moc sociální situace…
Zlo je cosi, čeho jsme za určitých okolností schopni všichni.
V některých mocně působících prostředích může být lidská přirozenost
dramaticky přeměněna a z dobrých lidí se náhle stávají pachatelé zla…
Dobré lidi lze ke špatnému chování přimět, zlákat nebo je do něj zasvětit.
Násilné chování se běžně vyskytuje u humánních jedinců za situace
• deindividualizace
• vytvoření obrazu nepřítele
• pocitu morální vyvázanosti
• tzv. syndromu skupinového myšlení
• slepé konformity vůči autoritě, vyhovění
• zasvěcení do privilegované skupiny
In Zimbardo, Luciferův efekt, Jak se z dobrých lidí stávají lidé zlí, 2014
To vše za složité společenské reality, jež je realitou různosti zájmů, obtížného soužití
individuálních svobod, neodstranitelných společenských konfliktů. Například mezigeneračních…
74
„auctoritas“
Jó, vy dospělí
… (někteří)
75
απειρον
ακρασια
uβρις
Jó, vy mladí
… (někteří)
"Nechci žádnou intelektuální výchovu.
Vědění kazí mladé muže.
Hrubě aktivní, dominantní, brutální mládež
- taková má být.“
Adolf Hitler,
in Philip Zimbardo, Moc a zlo
76
απειρον
ακρασια
uβρις
if….
If…., režie Lindsay Anderson,
1968
„Je pokolení, které zlořečí svému otci a své matce
nežehná, pokolení, které se pokládá za čisté, ale
není umyto od své špíny, pokolení, jež zvysoka hledí
a přezíravě zvedá víčka, pokolení, jehož zuby jsou
meče a jehož špičáky jsou dýky…“
Přísloví 30, 11-14
Pán much (film podle románu
Williama Goldinga),1963,
režie Peter Brook
„Za velitele dám jim chlapce, vládnout jim budou
výrostkové. V lidu bude popohánět jeden druhého,
druh druha, chlapec zaútočí na starého, bezectný
na váženého.“
Izajáš 3, 4-5
77
„…Ztráta autority se rovná
zborcení základu světa.“
απειρον
ακρασια
uβρις
auctoritas
Hannah Arendtová, Krize kultury, 1961
„…první, kdo zaplatí krvavou daň
vzteklému dravci, je krotitel.“
Boethius, Útěcha z filosofie, 524
„…je tu řeč o HRANICI..., tj. hranici jako
základu kultury, respektive o hranici jako
základní kulturní představě.“
Miroslav Petříček, Myšlení obrazem, 2009
„Všechny společenské systémy, jež působí ve
velkém měřítku, vlastně závisejí na tom, jaké
vzorce sociálních interakcí se uplatňují
v našem každodenním životě.“
Anthony Giddens, Sociologie, 1999
78
αρετη
Co tedy více o lidském
… DOBRU?
Především:
Nikdo se dobrý nerodí.
Virtus sudore paratur.
Ctnosti se nabývá usilovnou prací.
„Strom silný jako náruč
vyrůstá z nepatrného výhonku
Věž vysoká devět pater
vzniká z hrstí nakupené hlíny
Cesta dlouhá tisíce mil
začíná stopou první kročeje.“
Lao-c´, Tao te ťing, 64. kapitola, překlad Berta Krebsová
79
Některá dobra se nám jeví malá
jen proto, že je nedokážeme
ocenit…
Zkoušejme to tedy, vnímejme, všímejme si - dobrých věcí.
80
αρετη
A kdo bývá… dobrý?
„Jen pokora je s to vidět a rozumět. Skrze ni
začíná proudit milost a nádherné květy ctnosti.“
Anděla z Foligna, Instrukce, 1300
81
αρετη
Možná ten, kdo usiluje, stará se, tvoří…
82
αρετη
Možná ten, kdo pomáhá…
83
Možná ten, kdo dokáže dělat lidem
pěknou radost…
84
A kdo může být také… dobrý?
Možná ten, kdo se dokáže změnit…
„Kvůli Vám bych chtěl být lepší.“
Řekl pan Melvin Udall paní Carol Connellyové…
85
περας
αρετη
A kdo JE dobrý?
No přece - VČELY ☺ !
„Snad všude a ve všech dobách byly včely
pokládány za čisté, panenské, nadpřirozené,
božské bytosti. Jejich světelná, nebeská podstata
poukazuje k duši, duchu, rozumu. Sběr, řád,
zákon obce (včelího společenství) a rozumnost
projevující se v moudrém rozvrhu času (skloubení
odpočinku a činnosti), v racionální dělbě práce,
účelné souhře činností, rafinované spolupráci.
Včely jsou vzorem prozíravosti, kterou projevují
horlivou přípravou zásob na zimu, důmyslnou
režií rojení a následným vyhledáváním a
budováním nového příbytku. … To vše činilo
odedávna ze včel prototyp pozemské
´logofanie´(projevu Logu v přírodě) skrze
účelnost, rozumnost a mravnost.“
Zdeněk Neubauer, O vosku a včelách
(in O přírodě a přirozenosti věcí, 1998)
86
87
… DOBRU?
αγαθον
αρετη
περας
„Dobro je milé a přívětivé a plné něhy a je zde pro
každého, kdo je chce.“
Plótinos (204 –270), Enneady V 5, 12, 33, in Pierre Hadot,
Plótinos čili prostota pohledu, 1993
„Dobro má povahu omezení.
Nelze být opravdu dobrý bez rozumnosti…“
Aristotelés, Etika Níkomachova 1106b
88
… DOBRU?
Člověk prostě musí vyrůst.
Lidé se lepšími přece jen,
snad, pomalu, způsobem
„vpřed-vzad-vpřed“ - stávají.
89
απειρον
ακρασια
Co tedy více o lidském… ZLU?
„Dobro má povahu omezení. Nelze být opravdu dobrý bez
rozumnosti.
Život bídný zkažený a strastný je
neomezený.“
Aristotelés, Etika Níkomachova 1106b
90
αρρητον
Co tedy více o… lidském ZLU?
„Zlo je člověkova ztráta sama sebe při tragickém
pokusu uniknout břemenu lidskosti.
Stupně špatnosti jsou zároveň stupně regrese.
Největším zlem jsou ony orientace, jež jsou
nejvíce zaměřeny proti životu: láska ke smrti
(nekrofilie), incestuálně symbolická snaha
vrátit se zpět do lůna, do země do
anorganického, narcistické sebeobětování,
jež z člověka dělá nepřítele života.“
Erich Fromm, Lidské srdce, 1964
91
αρρητον
Co tedy více o… lidském
ZLU? Snad ještě…
Rysy tváře skrývají mnohá tajemství.
Čínské umění siang-mien, čtení z tváře,
je starší než tři tisíce let…
Pohlédněte do tváří na přebalu knihy:
Irma Grese, 1945
tváří tvrdých, nemilosrdných, bezcitných,
věrně sloužících Ideji, tváří nelidských,
strašlivých.
Někdy…
„Svět patří těm, co necítí…“
Fernando Pessoa, Kniha neklidu - druhá,
posmrtně 1982
92
„… zajisté nic jiného není, po čem lidé touží, než
dobro.“ Platón , Symposion 205 e
Jedna věc je ovšem toužit, druhá uskutečňovat… Buď jak buď, dobro stejně nakonec vítězí… ☺
„Dobro jest statek bez pána: podle toho, jak kdo bude nebo nebude o ně státi, bude ho
míti více nebo méně. Odpovědnost má volitel; bůh není odpovědný.“
Platón, Ústava 617 e
„Dobro je pojem značně obecný a neurčitý, mnoho se s ním nepořídí. Naproti tomu pojem
zla má ´šťávu´ bohaté obraznosti a citové ozvučnosti. Dobro – nic proti němu! – je sice
svrchovaně žádoucí, ale jaksi nezajímavé, protože nesporné, zatímco zlo je spor sám, je to
palčivá otázka, osten provokující zápas v žitém světě i vnitřní svár v lidské duši.“
Pavel Říčan, Dobro, zlo a psychoterapie,
in Koťa, J. (ed.) : Dobro, zlo a řeč v psychoterapii, 2009
„Vercors v Nepřirozených zvířatech píše, že dobro v konfliktu se zlem nemá šanci. Zlo je
daleko systematičtější, tvrdší, bezohlednější. Nakonec ale dobro vítězí, protože ve zlu je
zabudován agresivní mechanismus, jeho nositelé se vyvražďují navzájem.“
93
Ivo Možný, rozhovor Jsem zvědavý, jak to tady dopadne, Reflex 47/ 2004, s. 88
Svět však není dobro-zlý,
není černobílý
Je barevný !
94
απειρον
ακρασια
První problém s lidským zlem:
malum diffusivum sui
„Každé zlo lze v zárodku
snadno potlačit.“
Cicero, Filipiky, 44 BC
A pak už ne, či jen za cenu
velkých obětí…
95
Malum diffusivum sui… aneb jak
(podobně) v Německu zvítězil nacismus
Pět stadií šikany
První stadium: zrod ostrakismu
Jde o mírné, převážně psychické formy násilí, kdy se okrajový člen necítí dobře – je neoblíbený a není uznáván.
Ostatní ho více či méně odmítají, nebaví se s ním, pomlouvají ho, pořádají proti němu intriky, dělají na
jeho účet „drobné“ legrácky.
Druhé stadium: fyzická agrese a přitvrzování manipulace
Ve skupině stoupá napětí a ostrakizovaní žáci slouží jako ventil. Manipulace přitvrzuje a objevují se první příznaky agrese.
Třetí stadium: klíčový moment - vytvoření jádra
Vytváří se skupina agresorů „úderné jádro“. Ta začíná spolupracovat a přechází do stádia systematického a stupňujícího
se násilí vůči oběti. Klíčový moment přehoupnutí šikany ze stadia mírného do pokročilého může zastavit pouze
zformovaná silná pozitivní podskupina.
Čtvrté stadium: většina přijímá normy agresorů
Ve skupině se nedokázal prosadit vliv silné pozitivní podskupiny a činnost jádra agresorů bez odporu pokračuje. Normy
agresorů jsou přijaty většinou a stanou se nepsaným zákonem. I mírní a ukáznění žáci se začnou chovat krutě a aktivně se
zapojují do týrání oběti.
Páté stadium: totalita neboli dokonalá šikana
Agresoři ztrácejí poslední zbytky zábran a smysl pro realitu. Nutkání k násilnostem a uspokojení z výsledku jsou ideologií
skupiny. Zbytky lidskosti jsou vytěsněny a oběti jsou ochotny udělat cokoli. Brutalita je považována za normální a ve
skupině chybí soucit s obětí i pocit viny.
Michael Kolář, 2001, in Moderní vyučování 8/ 2006, s. 11-12
96
Druhý problém s lidským zlem:
pasivita, či dokonce souhlas
většiny s negativním (s)vůdcem
Robert Gellately: Kdo podporoval Hitlera, 2001
Studie mezinárodně uznávaného historika přináší odpověď na
otázku, do jaké míry věděli řadoví němečtí občané o zvůli
nacistického režimu.
Autor vyvrací po léta opakovaný mýtus, že německá veřejnost
o dění ve státě vlivem účinné propagandy tušila jen velmi
málo, a dochází k překvapivému závěru, že nacisté jednali
se souhlasem tehdejší společnosti. (z přebalu knihy)
Souhlasíte, či nesouhlasíte se Stefanem Zweigem, že „lidstvo, které vždy znovu podléhá sugestivním osobnostem, se nikdy nepodřídilo
mužům trpělivým a spravedlivým, nýbrž vždy jen velkým monomanům, kteří měli dost troufalosti vyhlásit svou pravdu za jedině možnou
a svou vůli za jediný zákon, … že dějiny nemají příliš v lásce muže umírněné, zprostředkovatele a smiřovatele, reprezentanty lidskosti, ale
jejich oblíbenci jsou naopak nezkrotní vášnivci, divocí dobrodruzi ducha a činu“?
97
Co se nedokazuje, protože se to cítí…
Proč se Sebastian Haffner… stal od samého počátku nesmiřitelným odpůrcem nacismu, když všichni
ostatní, pokud se k němu rovnou nepřidali, nebyli tak docela proti? … Proti prvním nacistickým
nepokojům, proti zvěstem, které popularizovaly jeho hlavní hesla, proti tak neustále omílaným
tématům vaterlandu, germánské čistoty, nižších ras nebo degenerované kultury, nepotřeboval
Sebastian Haffner hledat žádné faktické argumenty, ani proti nim stavět žádná fakta. Stačil tón,
hlas, vzhled, chůze, postoje a chování většiny nacistů. K tomu, aby mu nebyli po chuti, přispívala
jejich estetická nekompatibilita, tak téměř fyziologická alergie. Pokud jde o vkus, nepotřeboval
totiž nijak mudrovat, odpuzovaly ho nabubřelé pózy těch křiklounů, exhibicionismus jejich
uniforem, hlučnost jejich přehlídek, kategorická arogance jejich řečí. Avšak zpupnost a hrubost
jejich chování, absence taktu a bezohlednost ho navíc urážely fyzicky. Nacisté mu prostě byli
odporní. „To celé mi smrdělo.“ Proto mu všechny debaty o tom, co v nacismu může být přijatelné a
co nepřijatelné, co oprávněné a co neomluvitelné, připadaly nejen zbytečné, ale téměř obscénní.
Není o čem diskutovat nebo argumentovat, protože se to cítí. Ke zhnusení stačilo vidět to bujení
podlosti. A podlost, ta se nedokazuje, ta se cítí.
Nicolas Grimaldi, Nelidskost, Academia 2013
98
Třetí problém s lidským zlem:
střed, střed, střed…
„Každá civilizace vrhá svůj stín v podobě
podezřelého dvojníka zavrhujícího její cíle,
znevažujícího její úspěchy a osnujícího její zánik.
…
Výskyt středostavovských hodnot
je typickým projevem vyzrálé a civilizované
společnosti.
…
Střední vrstva je tvůrcem a opatrovníkem západní
civilizace.“
Paul Johnson, Nepřátelé společnosti, 1977
99
nelidskost
pýcha „originality“ narkomanie mediální nereality
inteligentní
sociopaté
100
rafinované ovládání
nabubřelé všeléky slepá víra
nihilismus bezdomoví
divošská spontaneita
naprostá permisivita a benevolence
Milujeme Kajínka!
mesianismus neschopnost úcty
úspěšní ofenzívní deprivanti
všeprostupující korupce
tvrdost, krutost
útok na tradici
prolamování tabu
touha po dokonalosti
bezcitné násilí
naprostá duševní a duchovní prázdnota
náboženský fanatismus
kriminalita
dominance ničivých emocí
Eric Voegelin, Kouzlo extrému. Revolta proti
rozumu a skutečnosti, 2000
„Kouzlo (Zauber), které bojuje na naší
straně, Venušino oko, které fascinuje
a oslepuje dokonce i naše protivníky, je
kouzlo extrému (Die Magie des Extrems),
svůdnost, jíž působí vše krajní.“
záludná lstivost
naprostá bezohlednost
vulgárnost
puerilismus
Charles Manson
for President!
maligní nuda
militantní ignorance
bájivá lhavost
obscénnost
nevyvinuté svědomí
hysterie, histriónství
zpupná povýšenost
atrofie jemnosti, citovosti
stockholmský
syndrom
narcismus
manipulativní nátlak
etická dezorientace
falešná a honosná forma
„bombardování“ láskou
chladní psychopaté
bláhové snění
svůdná krása bez obsahu
masová lhostejnost
mafiánství
… „Sympathy for the Devil“
uβρις
ακρασια
křiklounský tón
surovost, hrubost
vědomé ničení vyšších hodnot
zhoubné sekty a kulty
destrukce racionality
znalosti bez charakteru
περας
Čtvrtý problém s lidským zlem:
Všichni jsme
dobrozláci a zlodobráci…
απειρον
101
Opravdu všichni?
Ano, opravdu.
„ …člověk není stvořen, aby miloval jedinou věc.
Že je schopen - je to dobré či záhubné, bratříčku ? - milovat rozpornou
věc. Velehory i blátivá návsí, samotu nočního ohně i pralesní řev pivnic.
Ticho jezerních břehů i pouťový ryk orchestrionu. Neochvějnou věrnost
jedné ženě i nejbezuzdnější nemravnost, zpustlost, rytí tlamou v blátě.
Nepoddajnost dubu, který zemře v bouři, i ohebnost rákosu, který se před
nezvládnutelným vichrem na čas skloní. Čistotu pouště i svinská zákoutí
smetišť, evangelijní chudobu i peněz nepočítaně. Arktidu i teplé moře,
hadry i nádheru, nezřízené hodování i tvaroh s chlebem po zbytek života.
Všechno nosíš v sobě, bratříčku!“
Miloslav Nevrlý, Karpatské hry, 1981
102
Opravdu všichni?
Ano, opravdu.
„Odvrácenou tvář má se zárukou i ten,
o kom to známo není.“
Jan Špáta, Okamžiky radosti, 2003
103
αρετη
Ještě jednou: Všichni?
Ano, všichni. Ale…
„V některých duších jsou modré hvězdy,
v listoví času povadlé dnění,
a čisté kouty, ve kterých přežil
starý šum touhy a snění.
A v jiných duších ovoce s červy.
Přízraky vášní, truchlivé scény.
Ozvěny hlasu, jenž, popálený
jako proud šera z daleka letí.“
Federico García Lorca, V některých duších, překlad Miloslav Uličný
104
αρετη
αρρητον
Někteří lidé
v mezních situacích…
„V zimě roku 1942 bylo město Leningrad obleženo a obklíčeno
nacistickými tanky. Po 900 hrůzných dnů vzdorovali jeho obyvatelé
dělostřelecké palbě a bombardování; nejhorší ze všeho byl však hlad.
Do chvíle, než byla blokáda prolomena, zemřelo hlady více než 600 000
mužů, žen a dětí. Ti, co přežili, jedli piliny, krysy, trávu - cokoli.
V leningradském Vavilovově ústavu, výzkumném středisku pro botaniku
a zemědělství, zůstalo jedenatřicet vědců, aby strážili unikátní sbírku
rostlin a semen, pečlivě sesbíraných pod vedením legendárního biologa, genetika a šlechtitele Nikolaje
Ivanoviče Vavilova na všech místech světa, kde měly své kolébky. Vavilovovi kolegové - on sám byl uvězněn
stalinisty za „sabotáž zemědělství“ - se více než expanze nacistického Německa nebo šíření stalinských gulagů
obávali expanze průmyslové civilizace do těch oblastí přírody, kde se vyskytují unikátní genetické zdroje, na
nichž závisí světové zásoby potravin a genetická rozmanitost. Protože i tyto oblasti byly vlastně v obležení,
představovaly exempláře řady druhů v tomto ústavu jediné spojení mezi minulostí a budoucností. I v průběhu
bombardování Leningradu však Vavilovovi kolegové statečně vysazovali nové generace těchto plodin, aby
oživili svůj genetický materiál. A když se hladové krysy naučily shazovat kovové bedýnky se semeny z polic,
aby se dostaly k jejich obsahu, postavili vědci hlídky a střídali se na stráži svých genetických pokladů.
Čtrnáct vědců v prosinci raději zemřelo hlady, obklopeno jedlými semeny a sáčky brambor a rýže, než by
snědli své vzácné exempláře. Dr. Dmitrij S. Ivanov, odborník na rýži, měl kolem sebe celé pytle, když jej
našli mrtvého u pracovního stolu. Krátce před smrtí údajně řekl: „Když je celý svět ve válečných
plamenech, uchováme tuto sbírku pro budoucnost celého světa.“
In Al Gore, Země na misce vah, 2000
105
Pátý problém s lidským zlem:
„Zlo je kolektivní a anonymní.“
Hans Jonas, Princip odpovědnosti, 1979
„Úroda je špatná a krávy ani nedonosí telata. Nikdo si už s nikým nerozumí. Jako by vesnici někdo
uřknul. Provedl to ten kulhavec, to je jasné. Přišel jednoho krásného dne, nikdo neví odkud, a usadil
se, jako by tu byl doma. Troufl si dokonce oženit se s nejbohatší dědičkou ze vsi a mít s ní dvě děti.
Prý se tam u nich dějí pěkné věci! … Jednoho dne toho měli chlapi ze vsi už dost: popadli vidle a…“
René Girard, Obětní beránek, 1985
„Koho vám z těch dvou mám propustit? Oni volali: Barabáše!
Pilát jim řekl: Co tedy mám učinit s Ježíšem zvaným Mesiáš?
Všichni volali: Ukřižovat! Namítl jim: Čeho se vlastně dopustil?
Ale oni ještě víc křičeli: Ukřižovat!“
Matouš 27, 21-23
106
„Banalita zla.“
Hannah Arendtová,
Eichmann v Jeruzalémě, 1963
„Potíž s Eichmannem je právě v tom, že mnozí byli jako on, že většina z nich nebyla ani
perverzní, ani sadistická, že byli a stále jsou strašně a děsivě normální. Z hlediska našich
právních institucí a našich standardů morálního usuzování byla tato normalita mnohem
děsivější než všechna zvěrstva dohromady, neboť znamenala…, že tento nový typ zločince…
páchá své zločiny za okolností, při kterých je pro něj téměř nemožné si uvědomit nebo cítit,
že se chová nesprávně. (in Arendtová)
„Nejnebezpečnější jsou obyčejní lidé… není žádná nelidská ukrutnost, jíž by nebyli schopni.“
Nicolas Grimaldi, Nelidskost, 2013
„Kdyby byl systém vyhlazovacích táborů zřízen ve Spojených státech, jak jsme ho viděli
v nacistickém Německu, bylo by možné najít dostatek personálu pro tyto tábory v každém
středně velkém americkém městě.“
Stanley Milgram v televizním rozhovoru v roce 1979,
in Zimbardo, Luciferův efekt, Jak se z dobrých lidí stávají lidé zlí, 2014
107
αρρητον
Štěstí většiny… a obětní beránci
„Zlo, jehož se snaží člověk zbavit, může být přeneseno na jiného člověka,na zvíře
nebo věc… Podobnými prostředky se však zbavovalo nejrůznějších zel, jež je
sužují, i celé společenství. Takové snahy zbavit naráz lidi nahromaděného soužení,
nebyly nikterak vzácné nebo výjimečné. Naopak, dělalo se to v mnoha zemích,
nejprve příležitostně a potom stále více periodicky a každoročně.“
James George Frazer, Zlatá ratolest, 1906-1915
Za všechny kumulující se viny, prohřešky, chyby, problémy musí nutně jednou za
čas někdo, za nás všechny spokojené, kteří sobě žádné špatné skutky nepřičítáme,
ZAPLATIT.
Kdo za nás zaplatí? No přece obětní beránek, vyvolený proklatec, ten, který k nám
nepatří, jiný, cizí, odlišný, někdy - ten nejlepší…
108
αρρητον
Charakter…
„Sebastian Haffner si klade otázku: co způsobuje určitý typ člověčenství nebo druh
lidství? Odpověď je docela prostá. K rozlišení dvou druhů stačí jeden dva tropismy
nebo pár samovolných reflexů: například, že nic není tak nízkého, aby k tomu jedni
nebyli ochotni, nebo že panuje tak bouřlivé nadšení nebo davy tak jásají, že se z něj
druzí ihned vyčlení. Z toho plyne, že jedna část lidstva ´má charakter´ a ta druhá
nikoli, jak říká Haffner. ´Jediné, co zbývá vysvětlit, je totální nepřítomnost toho,
čemu se u národa i jednotlivce říká charakter: pevné, zvnějšku neotřesitelné
jádro, ušlechtilá tvrdost, nejvnitřnější rezerva hrdosti, přesvědčení, sebedůvěry
a důstojnosti, kterou lze v hodině zkoušky mobilizovat.´ Když se toto jádro rozbije,
rozdrobí nebo shnije, člověk zcela přirozeně sklouzne do nelidskosti. Dokud je
jádro nedotčené, zůstane každý vůči tomu, co se děje druhým, stejně citlivý, jako by
měl sám sdílet jejich osud.“
Nicolas Grimaldi, Nelidskost, 2013
109
Šestý problém s lidským zlem:
„Knihy slouží jakýmkoli pánům.“
režisér Ermanno Olmi, z filmu Sto hřebů (Centochiodi, 2007)
Usáma bin Ládin
PhDr. et MUDr. Josef Mengele
110
„Mezi veliteli vraždících jednotek byla řada vzdělaných nacistických hodnostářů,
intelektuálů, právníků… např. Otto Ohlendorf byl ověnčen několika univerzitními
tituly, Ernst Biberstein, jeden z velitelů Einsatzgruppe C, byl zase teolog
a evangelický pastor…“
http://www.druhavalkasvetova.euweb.cz/holokaust.htm
„Dear Teacher,
I am a survivor of a concentration camp. My eyes saw what no man
should witness:
Gas chambers built by learned engineers. Children poisoned by
educated physicians. Infants killed by trained nurses. Women and
babies shot and burned by high school and college graduates.
So I am suspicious of education.
My request is: Help your students become human. Your efforts must
never produce learned monsters, skilled psychopaths, educated
Eichmanns.
Reading, writing, arithmetic are important only if they serve to make
our children better people.“ *
Headmaster of one American school who survived the Holocaust, quoted in Teacher
and Child (1972) by American teacher and psychologist Haim Ginott.
111
Sedmý problém s lidským
zlem: Utopie… aneb místo, jež by
mělo být, ale nikde není
„Utopii, ten neskromný cíl par excellence,
musíme za všech okolností pustit z hlavy, a to
ještě víc z toho důvodu, že již úsilí o ni vede
ke katastrofě, než proto, že nemůže
existovat tak dlouho, aby se vyplatila…
Neboť pravda ideálu, pokud ji má, vysvětluje
dokonce každý stav bez něho jako lidsky
nedůstojný: a v uložené věcnosti není dobré
přistupovat s nenávistí k tomu, s čím je třeba
žít, s pohrdáním vůči tomu, co je pokud
možno třeba vylepšit, s nevírou v hodnotu
toho, k čemu condition humaine činí člověka
ve svých mezích přesto způsobilým.“
Hans Jonas, Princip odpovědnosti, 1979
112
περας
Utopie…
i při nejlepších úmyslech jsou - totalitní.
„Z toho důvodu bych měl odložit své zdravice k nové svobodě
Francie až na dobu, kdy se mi dostane poučení o tom, jak se
doplňuje s vládou, s veřejnou mocí, s kázní a poslušností armády,
se skutečným výběrem spravedlivě rozložených daní, s morálkou
a náboženstvím, s nedotknutelností vlastnictví, s mírem a řádem,
s občanským a společenským chováním. Toto všechno jsou (svým
způsobem) také dobré věci. Svoboda bez nich není prospěšná a je
nepravděpodobné, že dlouho vydrží.“
Edmund Burke, Úvahy o revoluci ve Francii , 1790
„Pomyslíme-li na větu velkého Thomase Hobbese, podle kterého
začíná válka všech proti všem tam, kde občané ve strachu před
svými spoluobčany zamykají vstupní vrata a v domě truhly, kde
tedy mohou svůj soukromý životní prostor definovat jen jako silně
opevněnou hranici, pak víme, že o zrušení politických, sociálních
a bezpečnostně-technických hranic vůbec nemůže být řeč.“
Konrad Paul Liessmann, Hodnota člověka, 2010
„Utopie je takový obraz společnosti, který vychází z kritiky daných
poměrů, a navrhuje k nim nerealistickou alternativu.“
Karl Mannheim, Ideologie a utopie, 1929
113
Osmý problém s lidským zlem:
problémem může být i…
Příliš mnoho „Dobra“.
„Vyzvěte Hitlera a Mussoliniho,
aby si z vašeho území vzali,
co chtějí.“
Mahátma Gándhí, z dopisu
britským poslancům za
2. světové války
114
Je člověku možno být
ve světě zcela dobrý?
„Posse non peccare, non posse non peccare, non posse peccare.“
„Moci nehřešit, nemoci nehřešit, nemoci hřešit.“ (Sv. Augustin)
Ne, není.
„Státi se mužem dobrým je
doopravdy těžké, avšak je to možno
alespoň na nějaký čas; ale stát se
a vytrvávat v tomto stavu […] není
možné a není v silách člověka.“
Platón, Prótagorás, 344 c
Ne, není.
„Nežijeme ve vzduchoprázdnu etických
ideálů, neuskutečňujeme sterilní a
tyranské principy či hodnoty, ale žijeme
své životy […]
Jsme od narození vázáni na lidi, věci,
instituce, žijeme uprostřed dějinného bytí
[…]
Praktické jednání člověka ve světě se
nemůže vyhnout konfliktům svědomí
a životním kompromisům.“
Dietrich Bonhoeffer, Etika, posmrtně 1982
115
Mission impossible…
„Dobrý je takový čin, který dokážeme
konat s pozorností i záměrem upřeným
k čistému, nemožnému dobru, a přitom
nezahalíme žádnou lží ani žádoucnost
ani nemožnost čistého dobra.“
Simone Weilová, Dobro, mez a rovnováha, 1996
116
Proto mnozí, co vládli, věděli, že:
Závazek bez meče nefunguje.
„Srdce, něžnost, soucit, láska: to je pro trpící
duše. Ale pro skupiny uvnitř lidské společnosti,
pro státy a jejich vztahy platí úplně jiná pravidla.
To nás učí samotná historie: nedůvěra, bdělost,
síla, válka. Ti, kdo to nepochopí, podlehnou kruté
nadvládě jiných.“
Max Gallo parafrázuje generála Charlese De Gaulla
v biografii L´Appel Du Destin, 1998
117
Yes, we can….
„I often ask students why they think one person
ever attacks another person. I get all kind of
responses… they are all wrong.
There is only one reason anybody ever attacks
anybody else – whether it is on the street,
in a bar or across the conference room table:
Because they think they can. Period.
It´s just that simple. Their belief that they think
they can gives them all the permission they need
to start their attack.“
Richard J. Machowitz, former United States
Navy SEAL. Unleash The Warrior Within, 2002
118
Někdy, možná, dokonce…
„Zlo zlepšuje.“
Rudolf Steiner, Duchovní výklad ke Goethově Faustu,
1910 - 1916
“Být opravdovým přítelem znamená odporovat.“
[…]
„Bez protikladů není vývoje. Přitažlivost a Odpuzování,
Rozum a Energie, Láska a Nenávist jsou pro bytí člověka
nezbytné. Z těchto protikladů pramení to, čemu věřící říkají
Dobro a Zlo. Dobro je pasivita, jež se podřizuje Rozumu.
Zlo je aktivita pramenící z Energie.“
William Blake, Snoubení Nebe a Pekla, 1790
119
Totiž, co když… ?
Markýz de Sade: „Zlo je kořenem metafyzického zdraví člověka.“
Václav Bělohradský, Markýz de Sade a krize metafyziky, Sešity pro
literaturu a diskusi, 29/1969, in Jiří Vaněk, Principy obecné, ekonomické
a informační etiky, Eurolex Bohemia 2005
„Bez jedu a zloby není života… to nejkrutější a nejzlobnější je
jedinou příčinou pohyblivosti a života.“
Paracelsus, in Friedrich Heer, Evropské duchovní dějiny, Vyšehrad 2000
Ubi virus, ibi virtus. Kde je jed, je i ctnost (léčivá síla). Paradox
známý již ve starověku, že nejlepší léky vznikají z těch
nejsilnějších jedů.
απειρον
120
Proto, možná?
„Svoboda zla může být větším dobrem než vynucené dobro.“
Nikolaj Berďajev, Tvorčestvo i objektivacija, 1941
„Zastav zlo, zastavíš dobro.“
Richard Swinburne, The Problem of Evil, 1975
„Hrůzným paradoxem působení inkvizice byl fakt, že zapálené
a často upřímné úsilí o vymýcení zla vedlo k páchání zla
v rozsahu, v jakém jej svět dosud nepoznal.“
Philip Zimbardo, Luciferův efekt, Jak se z dobrých lidí
stávají lidé zlí, 2007
„Nejhroznějším zlem, s nímž se setkáváme, je nepochybně
vůle učinit konec moci zla.“
Bernard Bro, Moc zla, 2014
απειρον
121
περας
Proto, možná?
„Bylo-li by zabráněno všemu zlu, z vesmíru by se vytratila mnohá dobra.“
Tomáš Akvinský, Theologická suma, 1266–1273,
cit. podle Sedláček, T.: Ekonomie dobra a zla, 2006
απειρον
122
περας
Proto, možná?
„Vyšší hlídá vysokého a nad nimi jsou ještě vyšší.“
Kazatel 5, 7
„Král sedí na soudném stolci a očima převívá vše, co je zlé.“
Přísloví 20, 8
123
Hřeším, tedy jsem… ☺ ☺ ☺
„Každá část celku kypěla neřestí,
avšak celek sám se topil ve štěstí.
…
Jako jídlo nechutná, nemáme-li hlad
Tak samotná ctnost ztrácí svůj klad.
Chceme-li na zemi mít Zlatý věk
Nemůže jen ctnostný být člověk.“
Bernard Mandeville, Bajka o včelách, 1714, přel. Tomáš Sedláček
124
Společenská dobra nemají nutně stejnou podstatu jako dobra
individuální.
O spravedlnosti, etice, dobru ad. nemůžeme hovořit jen na
úrovni jednotlivce – proto zde ostatně máme vědy
společenské.
Bez společenských dober není dober individuálních.
Ve společenské oblasti existují čtyři nesporné cíle,
jež mohou být interpretovány jako regulativní ideje:
•
•
•
•
MÍR
BLAHOBYT
SVOBODA
SPRAVEDLNOST
Hans Albert, Traktát o racionální praxi, 1978,
in Arno Arzenbacher, Úvod do etiky
125
Dnes také víme, že jsme absolutně závislí na
životním prostředí a na přírodních systémech,
které jsme nevytvořili, a které nejsme
schopni obnovit
„Zkoumejme každou otázku z hlediska toho,
co je eticky a ekologicky správné, stejně jako
toho, co je ekonomicky výnosné. Určitá věc je
správná, když směřuje k zachování integrity,
stability a krásy biotického společenství
všeho života.“
„The Blue Marble“,
Apollo 17, 1972
Aldo Leopold, Obrázky z chatrče, 1949
126
Přečtěte si tuhle knížku, možná pak uvidíte
jinak, co je opravdu důležité…
Třeba přijdete na myšlenku, že:
„Vlastní dobro není možno nalézti bez
ohledu na HOSPODÁŘSTVÍ a na ZŘÍZENÍ
OBCE.“
Aristotelés, Etika Níkomachova 1142 a 9
DOBRO je proto zaprvé: jídlo a pití
„Počátek a kořen všeho dobra je slast žaludku;
I moudrost a vyšší projevy života na ní závisí.“
Epikúros, in Diogenes Laertios,
Život a učení filosofa Epikura, 1952
128
DOBRO je určitě také: svoboda,
spravedlnost a právo – a instituce, jež je zajišťují
Legum servi sumus ut liberi esse possimus.
Jsme podrobeni zákonům, abychom mohli být
svobodní.
Cicero
Otázka zní: je svoboda protikladem řádu, anebo
pevnější řád umožňuje více svobody?
Douglass North
Jde mi o svobodu negativní (nikdo a nic mě
neomezuje), anebo pozitivní (jsem svým
pánem)?
Isaiah Berlin
Otázka: Platí, či neplatí, že užitek ze svobody
každého jedince je vždy vcelku větší, než škody
z jejího zneužití?
129
DOBRO je určitě také: policie
„…Zatímco ustavičnou tendencí starého Adama je bouřit se
proti něčemu tak univerzálnímu a automatickému jako je
civilizace, hlásat úchylku a vzpouru, romantika policejních
zásahů nás neustále upozorňuje na to, že právě civilizace je
tou nejsenzačnější úchylkou a nejromantičtější vzpourou.
Bdělé hlídky, které střeží výspy společnosti, nám připomínají, že žijeme
v ozbrojeném táboře a válčíme s chaotickým světem a že zločinci, synové chaosu,
nejsou ničím jiným než zrádci uvnitř našich bran.
Když se v takovém románu octne detektiv sám uprostřed zlodějské tlupy a vzdoruje
jejich pěstím a nožům s více méně pošetilou neohrožeností, pak si rozhodně musíme
uvědomit, že originální básnickou postavou
je právě tento představitel společenské
spravedlnosti, kdežto lupiči a zákeřníci jsou
jen hloupí kosmičtí staromilci, kteří by se
chtěli spokojit s pradávnou konvencí opic
a vlků. Romantika policie je proto plně
romantikou člověka. Vychází z faktu, že
morálka je nejtemnějším a nejtroufalejším
spiknutím. A ukazuje, že celý ten bezhlučný
a nenápadný bezpečnostní aparát, který nás
ovládá a chrání, je jen úspěšným potulným
rytířstvím.“
Gilbert Keith Chesterton, Obrana detektivek, 1901 130
DOBRO je určitě také: politika
- a instituce, jež ji zajišťují
„Politika je spíše vzácněji se vyskytující způsob,
jak se vyrovnat se skutečností společenských
konfliktů.“
Petr Pithart, Obrana politiky, 2005
131
DOBRO je určitě také: domov
„Jediné radosti, které vzdorují ohni,
jsou radosti domova.“
Jean Paul, in Dietrich Bonhoeffer, Na cestě svobodě,1951
132
DOBRO je určitě také: zdraví
„Zdravý člověk má mnoho přání,
nemocný jen jedno.“
Indické přísloví
133
DOBRO je také: volný čas
„Dobro je volný čas.“
Amartya Sen
134
DOBRO je určitě také: rozkvět
Štěstí, které snad každý hledá, je složitým, často mylně chápaným i prožívaným cílem, zdrojem
mnoha zbytečných problémů, nespokojenosti, frustrací. Možná, že jde vlastně o chybný cíl.
Raději než na štěstí se soustřeďme na rozkvět, snažme se prožívat zajímavý, bohatý, kreativní
život, ve společenství blízkých, při smysluplné pracovní činnosti, s motivujícími a realistickými cíli
stále před sebou…
Tak radí zakladatel Centra pozitivní psychologie na americké Pensylvánské univerzitě Martin
Seligman, významný psycholog a terapeut, jenž věnoval podstatnou část svého profesního života
studiu nejrozšířenější civilizační choroby současnosti, deprese. Je mj. autorem slavného
psychologického konceptu learned helplessness, naučené bezmocnosti.
Seligmanova PERMA:
• P znamená pozitivní emoce pramenící z příjemných prožitků
• E jako engagement neboli soustředěné a radostné úsilí
• R jsou relationships neboli citové vazby na blízké lidi, o které je správně
pečováno
• M je meaning neboli každý potřebuje být součástí něčeho, v čem vidí vyšší smysl
• A je accomplishment, tedy i ke spokojenosti je třeba výkon, jenž vede k úspěchu
Martin Seligman, Flourish, 2011
Více např. v článku Karolíny Vránkové „Recept na štěstí“, Respekt 2/2013, s. 67 – 69 Martin Seligman a jeho PERMA zde
http://www.youtube.com/watch?v=weVPtrXMMx8,
popř. v dalších článcích na téma lidského štěstí, např. zde
ona.idnes.cz/jak-byt-stastny-0i5-/zdravi.aspx?c=A140214_104340_zdravi_pet
135
περας
DOBRO je určitě také: tvořivost
My lidé se stále pokoušíme zlepšovat své životní
podmínky.
Proč? Protože co nezlepšujeme, to chátrá. A protože
člověk už od pravěku tvořit musí i chce, je to jeho
úděl i přirozenost, základní životní podmínka i potřeba.
„Lidské bytosti jsou mnohem více než jen ústa žádající
potravu; jsou to výkonné a vynalézavé mysli, které
tvůrčím způsobem nalézají řešení lidských problémů,
jež jsou nakonec lepší než původní stav.“
Julian L. Simon, Největší bohatství, CDK 2006
απειρον
136
CO JEŠTĚ JE… DOBRO?
Také: luxus, umění, nejvyšší kvalita
„Již dlouhou dobu nejlepší myslitelé kladou důraz na
univerzální, antropologický charakter přepychu.
´I ten poslední žebrák má vždy nějakou zbytečnost navíc!
Omezte přirozenost na přirozené potřeby a z člověka se
stane zvíře´, napsal už Shakespeare. Jestliže se
prostřednictvím luxusu vyjadřuje lidskost člověka,
je ve hře celý člověk, člověk ve své velikosti a malosti,
ušlechtilosti a ubohosti.
Luxus je sen, je tím, co zkrášluje život, dokonalost
vytvořená lidským duchem.“
Gilles Lipovetsky Věčný přepych, 2003
137
CO JEŠTĚ JE… DOBRO?
Také: obyčejné věci a obyčejný život
138
Doporučení I
„Všechno zkoumejte, dobrého se držte.“
1. Tesalonickým 5, 21
139
αρετη
Doporučení II
Operibus credite et non verbis.
Věřte činům, ne slovům.
Po jejich ovoci poznáte je.
Matouš 7, 15 - 20
Je jisté že my všichni, ano, úplně všichni, máme na hlavě nějaká ta „másla“. Ale někteří
lidé… ať už o sobě vykládají cokoli, z jejich působení, v jejich okolí, prostě nevzniká nic nebo
jen velice málo důkladného, poctivého, trvalého, krásného, v jejich životních bilancích vysoce
převažuje faleš, švindl, klam, bídné dílo, nezákonné jednání, rozvrácené vztahy, plané sliby,
nezaplacené účty, šikovně přenášené na druhé…
140
Doporučení III
Apriorní mravní vědomí, obecná mravní perspektiva:
Člověk by měl konat dobro a vyhýbat se zlému
a neměl by škodit druhým.
Tomáš Akvinský, De veritate, 16. a 17. otázka,
též articulus 94, 2 traktátu o zákoně, Summa I – II, 94, 2
Mimochodem, co dnes pro vás znamená ono staré - „vyhýbat se zlému“?
141
Přirozený mravní zákon
dle Tomáše Akvinského
Základní mravní zákon lex naturalis, mravní
svědomí, rozum sám. Řád rozumu by měl být
rozvíjen podle tří typů přirozených sklonů
a tří typů lidských dober, bona humana:
1.
2.
3.
Zachovat sám sebe (conservatio sui esse)
Zachovat druh (rodinu)
Žít ve společnosti
In Arno Arzenbacher, Úvod do etiky
Neboli, podle principu subsidiarity: člověk by se měl nejprve alespoň jakž
takž postarat sám o sebe, pak se starat o své nejbližší, za něž přijal osobní odpovědnost,
a pak třeba pomýšlet na obecná dobra, záchranu planety, spásu lidstva – a tak.
142
Doporučení IV
„Big Brother – […] svět bez intimity,
bez studu a bez úcty.“
Tomáš Halík, Big Brother a zvířecí farma,
MF Dnes 26.9. 2005
„Mravní vzestup či naopak úpadek a krizi je
možné chápat jako výraz toho, kam až dosáhla
či klesla představa lidské důstojnosti.“
Radim Bureš, Základy etiky, 1991
143
Nauka úcty k životu
První hodnotou je vždy život, život sám o sobě, bez přívlastků.
„Jsem život chtějící žít uprostřed života chtějícího žít… Etika tedy spočívá
v tom, že prožívám naléhavou potřebu mít ke každé životní vůli stejnou
úctu jako ke své vlastní…
Boj proti zlu, které je v člověku, nemáme vést tak, že bychom soudili
druhé, ale máme soudit sami sebe. Zápas se sebou samým a pravdivost
vůči sobě samému jsou prostředky, kterými působíme na druhé. Beze slova
je vtahujeme do boje za hlubokou duchovní sebezáchovu vyrůstající z úcty
k vlastnímu životu. Síla není halasná. Je prostě zde a působí. Pravá etika
začíná tam, kde se přestávají užívat slova.“
Albert Schweitzer, Filosofie kultury: Kultura a etika, Etika úcty k životu, 1923
144
Doporučení V
CHVÁLA OBŽIVY I KRÁSY
(dle Aristotela)
Mějte vždy alespoň o něco víc, než potřebujete.
Josef Sudek, Zátiší
(dle Platóna)
Pečujte o duši.
145
Všechno, co v životě opravdu za něco stojí, se získává pomalu,
postupně, ne právě lehce.
Co je získáváno dlouze a obtížně, o to více pak těší.
A déle vydrží…
Oblíbený výrok Platónův:
„Krásné věci jsou nesnadné.“
Platón, Hippiás Větší, 304 e, poslední věta
Není žádné jiné bezpečné cesty životem. V mnoha věcech
můžeme mít štěstí, získat je rychle a bez úsilí, ale…
Důležité věci si nelze ulehčit, nelze je ošidit, zkrátit, podvést
… bez následků.
Nebojte se toho, počítejte s tím. ☺
146
Doporučení VI
CHVÁLA RŮSTU, ZKUŠENOSTI, UČENÍ, JEDNÁNÍ…
„Všichni lidé od přirozenosti touží po vědění.“
Aristotelés, Metafyzika, první věta
„Žádný mentální stav nebo myšlenku nelze zažít víc než jednou.“
William James
„Tak, jak se od dob Libušiných nenarodily ve Vltavě dvě úplně
shodné vlny, nepodaří se Vám, abyste třeba i jen dvakrát
vyslovili s úplnou shodností jediné české slovo, jedinou českou
hlásku.“
Pavel Eisner, Chrám i tvrz, 1946
147
αρετη
Totus enim mundus est schola.
Školou je celý svět.
Své životy žijeme, jak umíme a můžeme. Často klopýtavě, nepohodlně, hrbolatě (Robert
Fulghum), s mnoha chybami a omyly.
Nevadí. Chybami se člověk učí…
Mladí lidé často chtějí rychle změnit celý svět, nevědouce, o jak neskromný cíl tu jde.
Nejsnazší cestou společenské přeměny se zdá být – revoluce! Revoluce je však – katastrofa.
„Neexistují šťastné revoluce.“ (Nikolaj Berďajev)
Svět nelze radikálně změnit. Lze ho - zlepšit. Trochu zlepšit. Jak hrdý, obtížný, poctivý cíl!
„…trochu lepší svět.“ (Robert Baden - Powell)
A nejjistější cestou, jak trochu zlepšit svět, je - zlepšit sám sebe.
„Strom silný jako náruč
vyrůstá z nepatrného výhonku
Věž vysoká devět pater
vzniká z hrstí nakupené hlíny
Cesta dlouhá tisíce mil
začíná stopou první kročeje.“
Lao-c´, Tao te ťing, 64. kapitola, překlad Berta Krebsová
148
Doporučení VII
„Život vždy z té lepší stránky ber…“ ☺
„Always Look on the Bright Side of Life“,
Eric Idle, Monty Python´s Life of Brian, 1979
A ještě také o dvou podobách štěstí, s inspirací od Daniela Kahnemana (Myšlení, rychlé a pomalé, 2012)
149
Štěstí prožitku, chvíle, okamžiku
film „Me And You And Everyone
We Know“
(2005, director Miranda July)
„If you really love me, then let's make
a vow... right here, together... right now. Okay? - Okay. All right.
Repeat after me:
I'm gonna be free. I'm gonna be free.
And I'm gonna be brave. I'm gonna be brave.
Good. And the next one is - I'm gonna live
each day as if it were my last. Oh, that's
good. You like that? Yeah. Say it. I'm gonna
live each day as if it were my last.
Fantastically. Fantastically. Courageously.
Courageously. With grace. With grace.“
http://www.youtube.com/watch?v=QeF9zvJSGd4
To můžete, NEMUSÍTE…
150
αρετη
Štěstí vzpomínky, paměti, života
„…jde přece o to žít život zde: mít v rodině pěkné
vztahy, vychovat děti, pracovat na něčem, co má
hodnotu, vítězit nad vlastní slabostí. Jen takový život
je podařený a požehnaný, či, s Aristotelem vyjádřeno,
dokonalý a šťastný (eudaimón, eudaimonikos) ve svém
celku; kdo ho má za sebou, je tudíž bez starostí o to,
co ho po smrti vlastně čeká.“
Jan Payne, Odkud zlo?
O nezkrotnosti čili slabosti lidské vůle, 2005
Postav dům, zasaď strom, vybuduj něco trvalého a užitečného, vytvoř něco krásného…
„Dát pojmu lidství v nás, ať už v čase našeho života, nebo za jeho horizontem, stopami svého
živoucího působení, jež po sobě zanecháváme, co nejvyšší možný obsah.“
(Wilhelm von Humboldt, Teorie vzdělání člověka, in Konrad Paul Liessmann, Teorie nevzdělanosti, 2008)
„Smysl života nenajdete pod kamenem, kam ho někdo jiný schoval. Smysl můžete dát životu
pouze sami, z vlastního nitra.“
(Robert Firestone, in Daniel Pink, Úplně nová mysl, 2008)
To můžete, NEMUSÍTE…
151
Závěrem o zlu a dobru:
152
„…K životu patří domov i cizota, dobro i zlo, zdraví i nemoc,
život a smrt. Ale mezi těmito protiklady se nenachází logický
protiklad, v němž oba členy protikladu mají stejnou platnost
a bytnou hodnotu. Tak to není. To až logika se svou silou
pronikající vším učinila z těchto protikladů stejně platné
členy. Život je silnější než smrt, dobro je silnější než zlo, zdraví
je silnější než nemoc a domov je silnější než cizota. Mezi
těmito protiklady je vztah s názvem privace. To objevil už
Platón a mnozí dnes o tomto vztahu nevědí. Jde o odnětí,
o privaci. Odejmeme-li člověku dobro, stává se zlým,
odejmeme-li člověku domov, nachází se v cizím, ztratí-li člověk
zdraví, pak teprve onemocní. Odejmeme-li něčemu život, pak
je zde smrt, jinak nikoli. Smrt je závislá na životu, zlo je závislé
na dobru, cizota je závislá na domově a nemoc je závislá na
zdraví – není tomu naopak. To je ten klíč k pochopení.“
Anna Hogenová, K problematice dobra,
in Koťa, J. (ed.) : Dobro, zlo a řeč v psychoterapii, 2009
153
„V porovnání s ničím je každé něco něčím báječným.“
Gilbert Keith Chesterton
154
Chartreská škola
„V těchto i v jiných představách o kosmické harmonii byly
řešeny i otázky kladené negativními aspekty skutečnosti.
I ošklivé věci se skrze proporci a kontrast skládají
v harmonii světa. Krása (a to je již společné přesvědčení
celé scholastiky) se rodí i z těchto kontrastů a i zrůdy mají
svůj důvod a důstojnost v harmonii tvorstva, i zlo se
uvnitř řádu stává dobrým, neboť dobro z něj vzniká
a vedle něho lépe vynikne.“
Alexander z Hales, Summa theologica II, in
Umberto Eco, Umění a krása ve středověké estetice, Argo 1998
155
A úplným závěrem, víte co?
Dobro a zlo…
nechám to koňovi, má větší hlavu.
A jdu si dát… něco dobrého… ☺
Děkuji za pozornost.
156
KONEC
… a epilog:
157
v bezpečném institucionálním rámci…
In varietate concordia
Jednota v rozmanitosti
In Vielfalt geein
United in diversity
Unis dans la diversité
Uniti nella diversità
Unidos en la diversidad
Förenade i mångfalden
Unidos na diversidade
Ενότητα στην πολυµορφία
Ühinenud mitmekesisuses
Forenet i mangfoldighed
Eenheid in verscheidenheid Zjednotení v rozmanitosti
UniŃi în diversitate
Единни в многообразието
Egység a sokféleségbe
Jedność w róŜnorodności
„Víc než radost nemůžeme z ničeho mít.“
Robert Spaemann, Základní mravní pojmy a postoje, 1986
απειρον
περας
159
Použitá literatura:
- ARISTOTELÉS. Etika Níkomachova. 2., rozš. vyd. Praha: P. Rezek, 1996. 493 s. ISBN 80-901796-7-3.
- BARON-COHEN, Simon. Věda zla: nová teorie lidské krutosti. Vyd. 1. Brno: Emitos, 2014. 249 s. ISBN 978-80-87171-37-0
- BENEDIKT XVI., papež. Bůh a svět: víra a život v naší době. Vyd. 1. Brno: Barrister & Principal, 2003. 313 s. Rozhovory. ISBN 80-85947-88-9.
- BERDJAJEV, Nikolaj Aleksandrovič. Nový středověk: úvaha o osudu Ruska a Evropy. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2004. 141 s. ISBN 80
86818-05-5.
- BERLIN, Isaiah a POKORNÝ, Martin. Čtyři eseje o svobodě. V českém jazyce vyd. 1. Praha: Prostor, 1999. 332 s. Střed; sv. 27. ISBN 80-7260004-4.
- BIBLE. Písmo svaté Starého a Nového zákona. Ekumenický překlad. 2. vyd. Praha, Londýn: Ekumenická rada církví ve spolupráci se
Spojenými biblickými společnostmi, 1984
- BOËTHIUS, Anitius Manlius Torquatus Severinus. Filosofie Utěšitelka = (De consolatione philosophiae). Praha: Bohuslav Hendrich,
1942. 173 - [III] s. Bibliotéka Henriada; Čís. 283-298.
- BONHOEFFER, Dietrich. Etika. 1. vyd. Praha: Kalich, 2007. 456 s. ISBN 978-80-7017-047-2.
- BONHOEFFER, Dietrich a RENČ, Václav. Na cestě k svobodě: listy z vězení. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 1991. 287 s. Cesty; sv. 1. ISBN 807021-081-8.
- BRO, Bernard. Moc zla. Vyd. 1. Praha: Krystal OP, 2014. 143 s. ISBN 978-80-87183-63-2
- BROWNING, Christopher R. Obyčejní muži: 101. záložní policejní prapor a "konečné řešení" v Polsku. Vyd. 1. Praha: Argo, 2002. 222 s., [8]
s. obr. příl. Historické myšlení. Totalitarismus a šoa; sv. 1. ISBN 80-7203-416-2
- CORBIN, Alain. Vesnice "kanibalů". Vyd. 1. Praha: Argo, 2011. 153 s. Každodenní život; sv. 48. ISBN 978-80-257-0416-5.
- ČAPEK, Karel. Život a dílo skladatele Foltýna. 11. vyd., ve Skvostech 1. vyd. Praha: SNKLU, 1964 [i.e. 1963]. 151, 3] s. Skvosty; sv. 37.
- DI LORENZO, Maria. Matka Tereza - zář lásky. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2005. 149 s., [8] s. obr. příl. Osudy; 19.
ISBN 80-7192-956-5.
- ECO, Umberto. Jméno růže. 2. vyd. Praha: Odeon, 1988. 502 s. Klub čtenářů; Sv. 567.
- ECO, Umberto. Umění a krása ve středověké estetice. Vyd. 1. Praha: Argo, 1998. 239 s. Historické myšlení; sv. 7. ISBN 80-7203-098-1.
- EISNER, Pavel, PÁTKOVÁ, Petra, ed. a PAPOUŠKOVÁ, Petra, ed. Chrám i tvrz. Vyd. 4. Praha: Pluto, 1997. 582 s. ISBN 80-902183-2-6.
- FRANKL, Viktor Emil. A přesto říci životu ano: psycholog prožívá koncentrační tábor. 3. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské
nakladatelství, 2006. 175 s. Osudy; 21. ISBN 80-7192-866-6.
- FRAZER, James George, Sir. Zlatá ratolest. 2. vyd. Praha: Mladá fronta, 1994. 632 s. ISBN 80-204-0488-0.
- FROMM, Erich. Lidské srdce: jeho nadání k dobru a zlu. Vyd. 1. Praha: Mladá fronta, 1969. 132 s. Ypsilon; sv. 7.
- GELLATELY, Robert. Kdo podporoval Hitlera: společenský souhlas a režimní nátlak v nacistickém Německu. V českém jazyce vyd. 1. Praha: Prostor,
2003. 382 s., [24] s. obr. příl. Obzor; sv. 43. ISBN 80-7260-082-6.
- GIRARD, René. Obětní beránek. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 1997. 251 s. Mythologie. Studie; sv. 3. ISBN 80-7106-255-3.
- GORE, Al. Země na misce vah: ekologie a lidský duch. Vyd. 2. Praha: Argo, 2000. 374 s. ISBN 80-7203-310-7.
- GRAND, Sue. Ozvěny zla: klinický a sociálně-kulturní pohled. Vyd. 1. Praha: Triton, 2006. 207 s. Psyché; sv. č. 36. ISBN 80-7254-728-3. 160
- GRIMALDI, Nicolas. Nelidskost. Vyd. 1. Praha: Academia, 2013. 125 s. Galileo; sv. 56. ISBN 978-80-200-2258-5.
- GROß, Walter a KUSCHEL, Karl-Josef. Bůh a zlo. Vyd. 1. Praha: Vyšehrad, 2005. 212 s. Teologie. ISBN 80-7021-710-3.
- HADOT, Pierre. Plótinos, čili, Prostota pohledu. 1. vyd. Praha: ISE, 1993. 97 s. Oikúmené (OIKOYMENH). ISBN 80-85241-55-2.
- HAFFNER, Sebastian. Příběh jednoho Němce: vzpomínky na léta 1914-1933. V českém jazyce vyd. 1. Praha: Prostor, 2002. 229 s. Portréty; sv. 15.
ISBN 80-7260-067-2.
- HEER, Friedrich. Evropské duchovní dějiny. Vyd. 1. Praha: Vyšehrad, 2000. 768 s. ISBN 80-7021-333-7.
- CHESTERTON, G. K. a TOMSKÝ, Alexander, ed. Moudrost a vtip G.K. Chestertona: paradoxy, aforismy a postřehy. Kostelní Vydří:
Karmelitánské nakladatelství, 2006. 127 s. ISBN 80-7195-032-7.
- IGNÁC Z LOYOLY, svatý. Duchovní cvičení. 3., rev. vyd., (V nakl. Refugium 2.). Velehrad: Refugium Velehrad-Roma, 2005. 141 s.
Societas; 20. ISBN 80-86715-37-X.
- JOHNSON, Paul. Nepřátelé společnosti. Vyd. 1. Řevnice: Rozmluvy, ©1999. 242 s. ISBN 80-85336-33-2.
- JONAS, Hans. Princip odpovědnosti: pokus o etiku pro technologickou civilizaci. Vyd. 1. Praha: OIKOYMENH, 1997. 318 s. Oikúmené. ISBN 8086005-06-2.
- KAHNEMAN, Daniel. Myšlení: rychlé a pomalé. Vyd. 1. V Brně: Jan Melvil, 2012. 542 s. Pod povrchem. ISBN 978-80-87270-42-4.
- KOŤA, Jaroslav, ed. Dobro, zlo a řeč v psychoterapii: kolektivní monografie Pražské vysoké školy psychosociálních studií: Psychoterapie VII.
Vyd. 1. V Praze: Triton, 2009. 262 s. ISBN 978-80-7387-273-1.
- KOUKOLÍK, František a DRTILOVÁ, Jana. Vzpoura deprivantů: nestvůry, nástroje, obrana. Nové, přeprac. vyd. Praha: Galén, ©2006.
327 s. Makropulos. ISBN 80-7262-410-5.
- KRATOCHVÍL, Zdeněk, HORÁČEK, Ivan a SÁDLO, Jiří. Filosofie živé přírody. Praha: Herrmann, 1994. 222 s.
- KYNCL, Vojtěch. Bez výčitek. Genocida Čechů po atentátu na Reinharda Heydricha. Praha: Historický ústav, 2012. 415 s. Práce Historického
ústavu AV ČR = Opera Instituti Historici Pragae. Řada A, Monographia; sv. 40. ISBN 978-80-7286-197-2.
- LAOZI a LOMOVÁ, Olga, ed. Tao te ťing: o tao a ctnosti. Celkově 3. vyd., [V nakl. DharmaGaia] 2., opr. a dopl. vyd. Praha: DharmaGaia, 2003.
268 s. Prameny čínského myšlení; sv. 1. ISBN 80-86685-12-8.
- LEVI, Primo. Je-li toto člověk. Vyd. 1. Praha: Sefer, 1995. 205 s. Edice prózy; sv. 2. ISBN 80-85924-03-X.
- LIESSMANN, Konrad Paul. Hodnota člověka: filosoficko-politické eseje. 1. vyd. Praha [i.e. Břeclav]: Malovaný kraj, 2010. 141 s. Knihovna Ceny
Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97; sv. 12. ISBN 978-80-903759-7-0
- LIESSMANN, Konrad Paul. Teorie nevzdělanosti: omyly společnosti vědění. Vyd. 1. Praha: Academia, 2008. 125 s. XXI. století; sv. 4. ISBN 978-80200-1677-5
- LIFTON, Robert Jay. Nacističtí lékaři: medicínské zabíjení a psychologie genocidy. 1. vyd. v českém jazyce. Praha: BB/art, 2008. 636 s. ISBN 978-807381-452-6.
- LIPOVETSKY, Gilles. Věčný přepych. V českém jazyce vyd. 1. Praha: Prostor, 2005. 134 s. Střed; sv. 73. ISBN 80-7260-144-X.
- MARCUS AURELIUS, Antoninus, římský císař. Hovory k sobě. Vyd. tohoto překladu 8., v Mladé frontě 1. Praha: Mladá fronta, 1999, ©1969.
174 s. Klasická knihovna; sv. 10. ISBN 80-204-0799-5.
- NEUBAUER, Zdeněk. O Přírodě a přirozenosti věcí. 2., nezměn. vyd. Praha: Malvern, 2004. 143 s. ISBN 80-86702-05-7.
161
- NEVRLÝ, Miloslav. Karpatské hry. Vyd. 7., Ve Vestri 1. Liberec: Vestri, 2006. 152 s. ISBN 80-903029-5-5.
- ORTEGA Y GASSET, José a VÁŇA, Milan, ed. Vzpoura davů. Vyd. 1. Praha: Naše vojsko, 1993. 158 s. ISBN 80-206-0072-8.
- OTTO, Rudolf. Posvátno: iracionalita v ideji božství a její poměr k racionalitě. Vyd. 1. Praha: Vyšehrad, 1998. 157 s. ISBN 80-7021-260-8.
- PAYNE, Jan. Odkud zlo?: o nezkrotnosti čili slabosti lidské vůle. Vyd. 1. Praha: Triton, 2005. 319 s. ISBN 80-7254-500-0.
- PESSOA, Fernando a LIDMILOVÁ, Pavla, ed. Kniha neklidu - druhá. Vyd. 1. Praha: Český spisovatel, 1995. 155 s. Světová próza; sv. 1. ISBN
80-202-0587-X.
- PETŘÍČEK, Miroslav. Myšlení obrazem: průvodce současným filosofickým myšlením pro středně nepokročilé. Vyd. 1. Praha: Herrmann & synové,
2009. 201 s. ISBN 978-80-87054-18-5.
- PINK, Daniel H. Úplně nová mysl: proč budoucnost patří pravým hemisférám. Vyd. 1. Praha: Ideál, 2008. 269 s. Nepoznaný svět; sv. 4. ISBN 97880-86995-05-2.
- PLATÓN. Prótagoras. 4. vyd. Praha: OIKOYMENH, 2000. 82 s. Knihovna antické tradice; sv. 1. ISBN 80-86005-98-4.
- PLATÓN. Ústava. 4., opr. vyd. Praha: OIKOYMENH, 2005. 427 s. Platónovy dialogy; sv. 18. ISBN 80-7298-142-0.
- PLATÓN. Zákony. 2. vyd. Praha: OIKOYMENH, 1997. 383 s. Oikúmené. Platónovy spisy. ISBN 80-86005-31-3.
- PŘÍKASKÝ, Jiljí Vladimír. Učebnice základů etiky. Vyd. 1. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2000. 134 s. ISBN 80-7192-505-5.
- RAHNER, Karl a VORGRIMLER, Herbert. Teologický slovník. 1. vyd. Praha: Zvon, 1996. 426 s. ISBN 80-7113-088-5.
- RUDOLPH, Kurt. Gnóze: podstata a dějiny náboženského směru pozdní antiky. Vyd. 1. Praha: Vyšehrad, 2010. 450 s. Světová náboženství.
ISBN 978-80-7021-947-8.
- RYCHETNÍK, Luděk. Svobodný řád: úvod do umění si vládnout. Vyd. 1. Praha: Vyšehrad, 2012. 127 s. ISBN 978-80-7429-246-0.
- SEDLÁČEK, Tomáš. Ekonomie dobra a zla: po stopách lidského tázání od Gilgameše po finanční krizi. 1. vyd. Praha: 65. pole, 2009. 270 s. ISBN 978
80-903944-3-8.
- SCHWEITZER, Albert. Albert Schweitzer. Vyd. ve Vyšehradu 1. Praha: Vyšehrad, 1989. 308 s. ISBN 80-7021-010-9.
- SIMON, Julian Lincoln. Největší bohatství. 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2006. 666 s. ISBN 80-7325-082-9.
- SOKOL, Jan. Malá filosofie člověka a Slovník filosofických pojmů. 6. rozš. vyd., (Ve Vyšehradu 4.). Praha: Vyšehrad, 2010, 363 s. Moderní myšlení.
ISBN 978-807-4290-565.
- SPAEMANN, Robert. Základní mravní pojmy a postoje. Vyd. 1. Praha: Svoboda, 1995. 91 s. Filozofie a současnost. ISBN 80-205-0484-2.
- ŠPÁTA, Jan. Okamžiky radosti: [rozhovor Martina Štolla s Janem Špátou]. Vyd. 1. Praha: Malá Skála, 2002. 255 s. ISBN 80-902777-5-6.
- TAO. Texty staré Číny: [Antologie]. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1971. 139, [5] s. Klub přátel poezie. Zákl. řada; Sv. 3 (roč. 20).
- VANĚK, Jiří. Principy obecné, ekonomické a informační etiky. 1. vyd. Praha: Eurolex Bohemia, 2005. 246 s. Ekonomie. ISBN 80-86861-54-6.
- VOEGELIN, Erich a PALOUŠ, Martin, ed. Kouzlo extrému: revolta proti rozumu a skutečnosti: výbor z textů. Vyd. 1. Praha: Mladá fronta, 2000.
253 s. Souvislosti; sv. 21. ISBN 80-204-0787-1.
- WIESEL, Elie. Noc. 1. vyd. Praha: Sefer, 1999. 103 s. Edice prózy; sv. 6. ISBN 80-85924-20-X.
- ZIMBARDO, Philip G. Luciferův efekt: jak se z dobrých lidí stávají lidé zlí. Vyd. 1. Praha: Academia, 2014. 625 s. Společnost; sv. 3. ISBN 978-80200-2346-9.
- ZIMBARDO, Philip G., FIALA, Jiří, ed. a KLICPEROVÁ-BAKER, Martina, ed. Moc a zlo: sociálně psychologický pohled na svět. Břeclav:
Moraviapress, 2005. 199 s. Knihovna Ceny Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97; sv. 7. ISBN 80-86181-80-4.
162
Všechna zvýraznění citovaných nebo parafrázovaných textů provedl PS.
Obrázky, foto:
3, 87
6
7
8
9
10
14
15, 25
22
23
26
36
40
42
Mona Lisa, Leonardo da Vinci, 1503-1506, puzzle allVishal.com, Dat Rosa Mel Apibus, Johann
Theodor de Bry, 1598, Robert Fludd, Joachim Frizius Summum Bonum, 1629, wisdomportal.com
Edita Plicková, arara.cz
Pallas Athéna, Chrám Afaia v Aegině, mlahanas.de
Wish You Were Here, Storm Thogerson, 1975, pink floyd-web.ic.cz
Timeline History of the Universe, 29.media.tumblr.com
Kultura, t1.gstatic.com
Karel Čapek, karelcapek.cz
Michelangelo, Prvotní hřích a vyhnání z ráje, Sixtinská kaple, 1509, lib-arts.com
larvalsubjects.files.wordpress.com
Albrecht Dürer, Melancholie I, 1514, wikipedia.org
Masaccio, Vyhnání ze zahrady Eden, Kaple Brancacci, 1425
Job – Theodicy on Trial, agapegeek.files.wordpress.com
Rubens, Shromáždění olympských bohů_detail, 1602, hrad.cz
bewareofthegod.com
43
více na toto téma např. Plótinos, Enneady II 9, 13, 1, III 2,11,9, III 2,5,15, Boëthius, Filosofie utěšitelka, Bohuslav
Hendrich 1942, 4. kniha, s. 120-121, Pseudo-Dionýsios Areopagita, List VIII, 187 – 188/ 1097a, latinské výroky
Faber est suae quisque fortunae, Suum cuique, Fatum est series causarum, Qualis vita, finis ita
51
52
53
55
58
60
Robert Fulghum, wikipedia.org
Joseph Ratzinger, img468.imageshack.us
comparestonehengetours.com, www.barynya.com/barynya/Russian_folk_dance_Subboteya
Shoah, wikipedia.org
Janne Kristiansen, 2.2space.net
Jimmy Savile, foto Herald Sun, Lewis Whyld, The Telegraph, REX
163
66
67
76
77
81
82
83
84
86
92
95
105
106
110
111
113
114
117
124
128
129
131
132
133
137
138
143
153
155
159
prazdroj.cz, E.T. heart, loubegacalledhewantshisfedoraback.files.wordpress.com
Grünewald, Umučení sv. Antonína, Isenheimský oltář, 1515, wikipaintings.org
Angry kids, behealthybewellbeinspired.com
i.dailymail.co.uk
Millet, Klekání-Anděl Páně, 1857-1859, karelcapek.cz
Burne-Jones, Pelikán krmící svá mláďata, Brompton, 1880, victorianweb.org,
Hard Work, imgc.allpostersimages.com
Nadal-Federer, Australian Open 2009, i.telegraph.co.uk, Zdeněk Svěrák, img8.ceskatelevize.cz
Jiří Suchý, inforum.artforum.sk, Zdravotní klaun, i.idnes.cz
Africanized and European honey bee, www.ars.usda.gov
Irma Grese, foto bergenbelsen.co.uk
Hitler: The Rise of Evil, 2003, 100megspop3.com
Muž s igelitovou taškou na náměstí Nebeského klidu v Pekingu, 1989, img5ceskatelevize.cz
Hieronymus Bosch, Kristus nesoucí kříž, 1490, 29.media.tumblr.com
dn.se/images, osvetim-auschwitz.estranky.cz
viz tzv. „pedagogický erós“ Platónův, Symposion 210 c, „…vynalézat takové myšlenky, které by činily
mladé lidi lepšími.“
images.piccsy.com
Yoko Ono a John Lennon, theimproper.com
Abraham Bosse, Thomas Hobbes, Leviathan, 1651, wikipedia.org
Young People Partying, bar13.co.uk
Beverly Peanut Butter Ad, 1953, flickr.com, chléb, svet - potravin.cz
Carla Del Ponte, euobserver.com, Statue of Liberty, wirednewyork.com
Ivor Roberts-Jones, Winston Churchill statue, 1973, wikipedia.org, archiv ČTK
Labyrint světa a ráj srdce, bushka.cz
mediacaresolutions.com, taiwantrade.com.tw
Roger Federer, foto dailyrecord.co.uk, Jordi Savall, laphil.com, Sophie Karthäuser, emiclassics.com
inzahrada.cz, Alan Titchmarsh, telegraph.co.uk, babinet.cz, pardubickypernik.cz
vyvoleni3.com, mediaguru.cz
Anna Hogenová, phil.muni.cz
Labyrint v katedrále v Chartres, journeyofthesoul.co.uk
Some Like It Hot, 2.bp.blogspot.com, noirwhale.files.wordpress.com, autor
164

Dobro a zlo_PS_2014

Transkript

Podobné dokumenty

Arti zots

LINGUA E TRADUZIONE - LINGUA CECA III Prof.ssa Božena

Letiště květen 2016

Diagnostické a terapeutické přístupy

TRADUZIONE LETTERARIA - LINGUA CECA II LS Prof. Annalisa

Historie oboru

Simona Procházková Sopranistka Simona Procházková vystudovala