docMasarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta Makroekonomie
download 
Stížnost Transkript
Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta Makroekonomie
Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta Makroekonomie I Distanční studijní opora Kamil Fuchs Brno 2006 Tento projekt byl realizován za finančnı́ podpory Evropské unie v rámci programu SOCRATES — Grundtvig. Za obsah produktu odpovı́dá výlučně autor, produkt nereprezentuje názory Evropské komise a Evropská komise neodpovı́dá za použitı́ informacı́, jež jsou obsahem produktu. This project was realized with financial support of European Union in terms of program SOCRATES — Grundtvig. Author is exclusively responsible for content of product, product does not represent opinions of European Union and European Commission is not responsible for any uses of informations, which are content of product Makroekonomie I Vydala Masarykova univerzita Ekonomicko–správnı́ fakulta Vydánı́ prvnı́ Brno, 2006 c Kamil Fuchs, 2006 ISBN 80-210-3959-0 Identifikace modulu Znak KEMAKR Název Makroekonomie I Určenı́ Pro výuku všech studijnı́ch oborů v kombinované a distančnı́ formě studia na Ekonomicko-správnı́ fakultě MU – 2. semestr Garant/autor Doc. PhDr. Kamil Fuchs, CSc. Cı́l Vymezenı́ cı́le V předmětu makroekonomie I si osvojı́te ucelený výklad základnı́ch poznatků teorie makroekonomie. Zvládnutı́ výkladu předpokládá pochopenı́ všech zavedených kategoriı́ a směřuje ke schopnosti vnı́mat ekonomické jevy ve vzájemných souvislostech. Předmět je druhou částı́ završujı́cı́ výklad základnı́ho kurzu ekonomie. Obohacuje poznatky z mikroekonomie o vnı́mánı́ souvislostı́ makroekonomického prostředı́, které ovlivňuje jednánı́ mikroekonomických subjektů. Porozuměnı́ mikroekonomických motivů jednánı́ naopak umožňuje lépe chápat zdroje makroekonomických jevů. Obohacuje poznatky o interpretaci jevů, které majı́ výlučně makroekonomickou dimenzi. Dovednosti a znalosti zı́skané po studiu textu Zvládnutı́ učebnı́ho textu Vám umožnı́ popisovat i vysvětlovat hospodářské jevy pomocı́ adekvátnı́ho pojmového aparátu. U jednotlivých jevů a procesů nejen porozumět jejich obsahu, ale předevšı́m se nedopouštět jednostrannostı́ při vyslovovánı́ hodnotı́cı́ch soudů. Efektem by měla být Vaše schopnost rozpoznávat a identifikovat krátkodobé a dlouhodobé účinky jednotlivých faktorů působı́cı́ch na makroekonomické prostředı́. Na základě zvládnutı́ studia uvedených tématických okruhů by se rovněž měla výrazně projevit vyššı́ vypovı́dacı́ schopnost informacı́ o hospodářském vývoji (minulém, současném i budoucı́m) publikovaných v odborném tisku. Časový plán Časová náročnost Počet Hodin / opakovánı́ opakovánı́ Účast na soustředěnı́ 3 4 Přı́prava na soustředěnı́ 3 6 Přı́prava na průběžný test 4 20 Vypracovánı́ POTu 1 2 Přı́prava na závěrečný test 1 40 Celková pracovnı́ zátěž (studijnı́ čas) Forma zátěže Celkem 12 18 80 2 40 152 Harmonogram 1. týden semestru 2.–3. týden 4.–5. týden 6. týden 7.–8. týden 9.–10. týden 11.–12. týden 13. týden samostudium (1.–. kapitola) samostudium (3.–4. kapitola) samostudium ( 5.–6. kapitola) opakovánı́ a vypracovánı́ POTu č. 1 samostudium (7.–8. kapitola) samostudium (9.–10. kapitola) samostudium (11.–12. kapitola) opakovánı́ a vypracovánı́ POTu č. 2 Způsob studia Studijnı́ pomůcky Doporučená literatura: Fuchs, K., Tuleja, P.: Základy ekonomie. Praha, Ekopress 2003. ISBN 80-86119-74-2 Fuchs, K., Tuleja, P.: Základy ekonomie. Průvodce a cvičebnice k učebnici . Praha, Ekopress 2004. ISBN 80-86119-88-2 Návod práce se studijnı́m textem Pochopenı́ a osvojenı́ učebnı́ho textu vytvářı́ dostatečné předpoklady pro úspěšné absolvovánı́ závěrečné pı́semné zkoušky. Je však žádoucı́, aby se studium každé dalšı́ kapitoly opı́ralo o zvládnutı́ předchozı́ho textu. K orientačnı́mu ověřenı́ dosažené úrovně zvládnutı́ látky mohou posloužit závěrečné části jednotlivých kapitol, nebo podrobněji rozvedené ověřenı́ poznatků ve výše uváděném Stručném průvodci a cvičebnici. Vypracovánı́ POTu č. 1 (str. 104) by mělo následovat poté, když byly uspokojivým způsobem odpovězeny otázky. K průběžnému ověřovánı́ zvládnutı́ studia budou k dispozici kontrolnı́ testy, které budou zpřı́stupněny podle následujı́cı́ho harmonogramu: kontrolnı́ kontrolnı́ kontrolnı́ kontrolnı́ kontrolnı́ test test test test test č. č. č. č. 1 2 3 4 obsahová náplň testu kapitoly 1.–3. kapitoly 4.–6. kapitoly 7.–10. kapitoly 11.–12. Adresa zadánı́ kontrolnı́ch testů: econ.muni.cz rychlé odkazy: CDCV Studium On-Line autorizovaný vstup KEMAKR Makroekonomie I cvičenı́, úlohy, POTy umı́stěnı́ ve studiu on-line 4.–5. týden semestru 7.–8. týden semestru 10.–11. týden semestru 13.–14. týden semestru Obsah Obsah Stručný obsah Kapitola 1 Měřenı́ výkonu ekonomiky – makroekonomické výstupy V kapitole je zaveden makroekonomický pohledu na hospodářstvı́ a způsob měřenı́ výkonu, umožňujı́cı́ odpovědı́ na otázky: jak funguje ekonomika a zda využı́vá výrobnı́ch možnostı́. Na základě osvojenı́ základnı́ch souvislostı́ makroekonomického přı́stupu jsou vysvětleny vztahy mezi naměřenými makroekonomickými agregáty. U jednotlivých způsobů vyjádřenı́ výkonu jde rovněž o presentaci přednostı́ jednotlivých vyjádřenı́ a omezenı́ provázejı́cı́ měřenı́. Kapitola 2 Ekonomická rovnováha Na základě vysvětlenı́ agregátnı́ poptávky a agregátnı́ nabı́dky je vysvětlen pojem rovnováha ekonomiky. Důraz je položen na zvládnutı́ interpretace agregátnı́ nabı́dky v krátkém a dlouhém obdobı́ a vlivů způsobujı́cı́ch jejı́ měnı́cı́ se cenovou elasticitu. Výklad klade důraz na pochopenı́ toho, proč jsou možné alternativnı́ přı́stupy k interpretaci rovnováhy ekonomiky a zejména předpokladů, ze kterých vycházı́ konstrukce klasického a keynesiánského modelu. Zvláštnı́ pozornost je věnována důsledkům rozdı́lných přı́stupů k otázkám pružnosti cen. Závěrečná subkapitola vysvětluje základnı́ souvislosti modelu multiplikátoru, který byl teoretickým východiskem pro přı́stup hospodářské politiky státu k tržnı́mu systému. Kapitola 3 Ekonomický růst a hospodářské cykly Popsána jsou základnı́ souvislosti nutné k pochopenı́ ekonomického růstu jako základnı́ charakteristiku ekonomiky sledované v čase. Pouze růstová ekonomika vytvářı́ podmı́nky pro naplněnı́ očekávánı́ spotřebitelů a společnosti. Pozornost je věnována tomu, že růstu může být dosaženo pomocı́ širšı́ škály zdrojů a jednotlivé způsoby se lišı́ kvalitou. Proto je zdůrazněn význam hlavnı́ch růstových faktorů. V kapitole je rovněž vysvětleno, proč je prosazovánı́ ekonomického růstu doprovázeno cyklickými oscilacemi skutečného produktu ekonomiky. Výklad umožňuje osvojenı́ si základnı́ch přı́stupů k interpretaci přı́čin a mechanismu cyklické oscilace ekonomiky. Kapitola 4 Penı́ze a poptávka po penězı́ch Výklad peněz a předevšı́m přı́stup ekonomie k mı́stu a významu peněz v ekonomice představuje jeden ze stěžejnı́ch makroekonomických problémů. Výklad umožňuje pochopenı́ toho, že existujı́ důvody, proč ekonomie chápe penı́ze v širšı́m smyslu než je obvyklé v běžném životě. Vymezenı́m charakteru soudobých peněz a zvládnutı́m teorie poptávky po penězı́ch jsou vytvořeny předpoklady pro následnou analýzu trhu peněz. kapitola umožňuje v základnı́ch souvislostech pochopit význam množstvı́ peněz v ekonomice, vztah mezi množstvı́m peněz, velikostı́ produkce a cenovou hladinou ekonomiky. Umožnı́ rovněž pochopit přı́mé důsledky změn množstvı́ peněz na cenovou hladinu. Kapitola 5 Bankovnı́ soustava a nabı́dka peněz Kapitola je věnována popisu a vysvětlenı́ způsobu, jak se v ekonomice utvářı́ množstvı́ peněz. Proto je jejı́m těžištěm nabı́dka peněz, kterou v ekonomice zabezpečuje bankovnı́ soustava a za kterou nese odpovědnost centrálnı́ banka. Proto je úvod věnován funkcı́m bankovnı́ soustavy. Je popsán mechanismus tvorby nabı́dky peněz, ale předevšı́m je ukázán mechanismus multiplikace depozitnı́ch peněz, který omezuje možnosti přı́sné kontroly množstvı́ peněz v ekonomice. Výklad směřuje ke zdůrazněnı́, které segmenty tvorby nabı́dky peněz jsou pod kontrolou centrálnı́ch bank a které subjekty svým chovánı́m ovlivňujı́ rozměr skutečně fungujı́cı́ peněžnı́ masy ekonomiky. Kapitola 6 Inflace Kapitola vysvětluje základnı́ poznatky vztahujı́cı́ se jednomu z nejsledovanějšı́ch ekonomických jevů – inflaci. Je vysvětlen nejen jev samotný, ale také základnı́ způsoby jeho měřenı́. zdůrazněny jsou nejen různé způsoby měřenı́, ale také proč jsou použı́vány, tedy jejich přednosti a omezenı́. Pozornost je věnována i zdrojům inflace a tendencı́m rozvoje. Zvláštnı́ pozornost je rovněž věnována otázkám, jak se inflace promı́tá do chovánı́ jednotlivých subjektů ekonomiky a jaké důsledky má pro jejich chovánı́. Z makroekonomického hlediska je položen důraz na důsledky inflace pro alokaci zdrojů a efektivnost fungovánı́ ekonomiky, ale také na důsledky znehodnocovánı́ peněz pro domácnosti. Kapitola 7 Makroekonomická politika státu V úvodnı́ části kapitoly jsou vysvětleny základnı́ souvislosti, které ovlivňovaly koncipovánı́ novodobé makroekonomické politiky státu v prvnı́ polovině 20. stoletı́ a očekávánı́, která s nı́ byla spojovaná. Nastı́něn je vývoj pojetı́ cı́lů stabilizačnı́ hospodářské politiky v kontextu s vývojem typů hospodářské politiky. Výklad směřuje ke zdůrazněnı́ a vytvořenı́ předpokladů pro pochopenı́ kvalitativnı́ proměny chápánı́ role státu v hospodářstvı́ poté, kdy se projevila krize keynesiánského přı́stupu. Zdůrazněna je vazba mezi znovuobnovenı́m důvěry v autoregulačnı́ mechanismy tržnı́ho systému a vývojem hospodářské politiky na přelomu stoletı́. Kapitola 8 Fiskálnı́ politika Výklad fiskálnı́ politiky vycházı́ z pochopenı́ významu státnı́ho rozpočtu jako nástroje, kterého stát využı́vá k ovlivňovánı́ hospodářských procesů. Je ukázáno které přı́jmové a výdajové položky a jakým způsobem působı́ na ekonomiku, ale také s tı́m spojené chovánı́ subjektů. Na tomto základě jsou vysvětleny účinky fiskálnı́ politiky, předevšı́m ve vztahu k výkonu a cenové hladině. Výklad se opı́rá o využı́vánı́ státnı́ch nákupů a změn ve zdaňovánı́ a důraz je kladen na rozlišovánı́ efektů užitı́ nástrojů podle toho, zda ekonomika využı́vá či nevyužı́vá výrobnı́ kapacity a zda se jedná o krátkodobé či dlouhodobé účinek. Kapitola 9 Monetárnı́ politika Cı́lem kapitoly je zvládnutı́ nástrojů monetárnı́ politiky, způsobů jejich užitı́ a možnost dosaženı́ deklarovaných cı́lů. Monetárnı́ politika se stala nezastupitelnou složkou stabilizačnı́ hospodářské politiky a postoj k nı́ prodělal výrazný posun, který byl naznačen v již v 19. kapitole. Předpokladem zodpovězenı́ základnı́ch otázek a souvislostı́ je osvojenı́ nástrojů monetárnı́ politiky a ujasněnı́ si jejich vlivu na peněžnı́m trhu. Následuje interpretace tradičnı́ keynesiánské transmise a posouzenı́ efektu dosažených cı́lů v konfrontacı́ s očekávánı́mi. Z kritického postoje monetarismu k monetárnı́ politice orientované na regulaci úrokových měr je odvozen soudobý postoj k monetárnı́ politice a jejı́m cı́lům. Obsah Kapitola 10 Důchodová politika státu Důchodová politika státu je součástı́ stabilizačnı́ politiky, ale v kapitole je vysvětlována ještě dalšı́ závažná souvislost. Obecně je způsob rozdělovánı́ okolnost ovlivňujı́cı́ stabilitu společenského a hospodářského systému. Proto je v úvodu tato souvislost zdůrazněna. Zároveň je tı́m nastolena otázka nerovnostı́ v rozdělovánı́. Obsah kapitoly umožňuje dospět k poznánı́, že samotné nerovnosti jsou objektivně založeny a samy o sobě by neměly být negativně interpretovány. kapitola zdůrazňuje i riziko druhé krajnosti, bagatelizaci sociálnı́ch problémů, pokud doprovázı́ rozdělovacı́ procesy. Kapitola 11 Mezinárodnı́ trh peněz V úvodnı́ části kapitoly je definován měnový kurz a způsoby odvozenı́ jeho rovnovážné úrovně. Je vysvětlena jak klasická“ koncepce odvozenı́ rovnovážného kurzu, tak alternativnı́ přı́stupy, k nimž ” je řazeno odvozenı́ kurzu na základě měnové parity či na základě parity kupnı́ sı́ly národnı́ch měn. Vymezeny jsou jednotlivé faktory ovlivňujı́cı́ výši měnového kurzu a popsány směry působenı́. Následuje klasifikace základnı́ch systémů měnového kurzu a je popsán mezinárodnı́ měnový systém, jeho varianty a vývoj od druhé poloviny 20. stoletı́. Kapitola 12 Mezinárodnı́ obchod a vnějšı́ obchodnı́ politika Od vymezenı́ základnı́ch přı́čin vzniku mezinárodnı́ho obchodu přecházı́ výklad k jeho vlivu na zvýšenı́ efektivnosti národnı́ch hospodářstvı́. Jsou definovány pojmy mezinárodnı́ obchod, absolutnı́ a komparativnı́ výhoda. Následuje výklad nástrojů vnějšı́ obchodnı́ a měnové politiky státu. Následně je popsán účet platebnı́ bilance a podrobněji rozebrány jeho jednotlivé podúčty. Pozornost je dále věnována rozdı́lným dopadům mezinárodnı́ho propojenı́ ekonomik v závislosti na úrovnı́ využitı́ zdrojů a délce posuzovaného obdobı́. Závěrečná část je věnována vymezenı́ a vývoji integračnı́ch procesů, s důrazem na integračnı́ procesy probı́hajı́cı́ v Evropě. Úplný obsah 1. Měřenı́ výkonu ekonomiky – makroekonomické výstupy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 1.1. Úvod do makroekonomie 16 1.2. Měřenı́ výkonu ekonomiky 18 1.3. Výdajová metoda vyjádřenı́ HDP 23 1.4. Důchodová metoda měřenı́ výkonu 26 2. Ekonomická rovnováha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29 2.1. Agregátnı́ nabı́dka 30 2.2. Agregátnı́ poptávka 33 2.3. Pojetı́ ekonomické rovnováhy 39 2.4. Utvářenı́ rovnováhy v klasickém modelu 40 2.5. Keynesiánský model rovnováhy 42 2.6. Určenı́ produktu modelem multiplikátoru 45 3. Ekonomický růst a hospodářské cykly . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51 3.1. Definice ekonomického růstu 52 3.2. Dynamika vývoje agregátnı́ nabı́dky a poptávky 55 3.3. Hospodářské cykly 57 3.4. Přı́činy cyklického kolı́sánı́ 61 3.5. Role investic v cyklickém kolı́sánı́ ekonomiky 61 4. Penı́ze a poptávka po penězı́ch . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65 4.1. Charakter a formy soudobých peněz 66 4.2. Poptávka po penězı́ch 70 4.3. Rovnice směny 73 5. Bankovnı́ soustava a nabı́dka peněz . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77 5.1. Bankovnı́ sektor ekonomiky 78 5.2. Bankovnı́ soustava 80 5.3. Tvorba depozitnı́ch peněz 81 5.4. Nabı́dka peněz a jejı́ kontrola 84 6. Inflace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89 6.1. Podstata inflace 90 6.2. Formy inflace 93 6.3. Přı́činy inflace 94 6.4. Důsledky inflace 97 6.5. Phillipsova křivka 100 7. Makroekonomická politika státu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 105 Obsah 7.1. Přı́činy státnı́ intervence do hospodářstvı́ 106 7.2. Cı́le a nástroje hospodářské politiky 108 7.3. Typy hospodářské politiky 110 8. Fiskálnı́ politika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 115 8.1. Státnı́ rozpočet 116 8.2. Nástroje a cı́le fiskálnı́ politiky 118 8.3. Expanzivnı́ a restriktivnı́ fiskálnı́ politika – dopady na sledované cı́le 121 8.4. Deficit státnı́ho rozpočtu 123 9. Monetárnı́ politika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 127 9.1. Nástroje centrálnı́ banky 128 9.2. Monetárnı́ cı́le 131 9.3. Monetárnı́ politika a cı́le hospodářské politiky 133 10. Důchodová politika státu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 139 10.1. Důchodová politika jako součást stabilizačnı́ politiky 140 10.2. Nerovnosti v důchodech domácnostı́ 141 10.3. Rozdělovánı́ a přerozdělovánı́ 143 11. Mezinárodnı́ trh peněz . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 147 11.1. Měnový kurz 148 11.2. Měnový kurz a jeho změna 152 Měnový kurz a cenová hladina 154 Měnový kurz a vývoj na trhu domácı́ch aktiv 155 Vývoj zahraničnı́ho obchodu a jeho vliv na měnový kurz 157 Měnový kurz a saldo platebnı́ bilance 157 11.3. Systém měnových kurzů 159 11.4. Mezinárodnı́ měnový systém 160 12. Mezinárodnı́ obchod a vnějšı́ obchodnı́ politika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 165 12.1. Mezinárodnı́ obchod a efektivnost hospodářstvı́ 166 12.2. Vnějšı́ obchodnı́ politika státu 169 12.3. Nástroje vnějšı́ obchodnı́ a měnové politiky 172 12.4. Ekonomická integrace 174 12.5. Stupně integrace a jejich realizace 176 Úvod Úvod Učebnı́ text vytvářı́ předpoklady pro osvojenı́ základnı́ch kategoriı́ a zákonitostı́ obecné ekonomické teorie, s důrazem na pochopenı́ hlavnı́ch souvislostı́ makroekonomické sféry národnı́ho hospodářstvı́. Po obsahové stránce je součástı́ základnı́ho kurzu ekonomie a navazuje na výklad mikroekonomie. navazuje bezprostředně na prvnı́ čtyři kapitoly reprezentujı́cı́ úvod do obecné ekonomie. Předevšı́m však, z pohledu makroekonomického klı́čové kapitoly věnované problematice koordinace národnı́ho hospodářstvı́ a působenı́ hospodářského mechanismu. Vysvětlenı́ základnı́ch teoretických souvislostı́ fingovánı́ ekonomiky jako celku pak obohacuje výklad mikroekonomie o pochopenı́ vlivu makroekonomického prostředı́ na jednánı́ jednotlivých ekonomických subjektů (např. pod vlivem cyklických oscilacı́, inflace, státnı́ intervence či vlivů z vnějšı́ho, mezinárodnı́ho prostředı́). Vzhledem k omezenému rozsahu textu a obsahu předchozı́ učebnı́ pomůcky, je vhodné doplnit zı́skané poznatky o základnı́ souvislosti vývoje hlavnı́ch směrů ekonomického myšlenı́ (neoklasicismu, keynesiánstvı́, monetarismu, přı́padně dalšı́ch přı́stupů). Jednotlivé kapitoly na sebe navazujı́ a současně tvořı́ čtyři provázané a navazujı́cı́ problémové okruhy. Prvnı́ je věnován problematice vyjádřenı́ výkonu ekonomiky, rovnováze ekonomiky a hospodářskému růstu (kap. 1.–3.). Druhý tématický celek představujı́ kapitoly 4.–6. věnované problematice peněz a inflace. Ve třetı́ části (kap. 7.–10.) je jsou vysvětlovány základnı́ souvislosti ovlivňujı́cı́ pojetı́ státnı́ intervence do hospodářstvı́ a jejı́ formy. Závěrečná část si všı́má základnı́ch způsobů a důsledků propojenı́ národnı́ ekonomiky s mezinárodnı́m hospodářským prostředı́m (kap. 11.–12.). Úvod do makroekonomie Měřenı́ výkonu ekonomiky Výdajová metoda vyjádřenı́ HDP Důchodová metoda měřenı́ výkonu 1 Měřenı́ výkonu ekonomiky – makroekonomické výstupy 1. Měřenı́ výkonu ekonomiky – makroekonomické výstupy Cı́l kapitoly Východiskem studia kapitoly musı́ být ujasněnı́ a osvojenı́ si logiky makroekonomického pohledu na hospodářstvı́. Změřenı́ výkonu ekonomiky otevı́rá prostor pro hledánı́ odpovědı́ na otázky, které jsou skutečně základnı́. Jak funguje ekonomika, využı́vá možnostı́, které jsou k dispozici? Co platı́ pro jejı́ výkon v čase, co platı́ při srovnávánı́ jejı́ho výkonu s vývojem v jiných zemı́ch. Na základě osvojenı́ si základnı́ch souvislostı́ makroekonomického přı́stupu nám půjde o zvládnutı́ způsobu vyjadřovánı́ výkonnosti ekonomiky a vztahů mezi naměřenými makroekonomickými agregáty. U jednotlivých způsobů vyjádřenı́ výkonu je nutno zvládnout nejen metodu, ale také přednosti jednotlivých vyjádřenı́ a omezenı́ provázejı́cı́ měřenı́. Časová zátěž 4 hodiny studium 1 hodina procvičenı́ 1.1 Úvod do makroekonomie Makroekonomie zkoumá chovánı́ ekonomiky jako celku. Ve vztahu k mikroekonomii nepředstavuje nadstavbu. Je projevem možnosti i nezbytnosti uplatněnı́ jiného přı́stupu ke zkoumánı́ hospodářstvı́ a jeho souvislostı́. Makroekonomický přı́stup prodělal v poslednı́m stoletı́ významný vývoj, ve kterém se charakter makroekonomie proměňuje. Zrod ekonomie jako vědy byl spojen s makroekonomickým charakterem učenı́ klasické politické ekonomie, která se orientovala na řešenı́ problému tvorby a zvyšovánı́ bohatstvı́ země, doplněné o problematiku rozdělovánı́ bohatstvı́ ve společnosti. Přelom 19. a 20. stoletı́ byl spjat s nadvládou neoklasické mikroekonomie, která zaujala pozici hlavnı́ho proudu. Tato pozice byla otřesena změnami ve struktuře trhů, které byly důsledkem prosazovánı́ technické revoluce umožňujı́cı́ a vyžadujı́cı́ urychlenı́ procesu koncentrace ve výrobách. Mikroekonomický charakter teorie nebyl rovněž adekvátnı́m rámcem pro řešenı́ makroekonomických souvislostı́, jejichž význam postupně narůstal (zejména pokračujı́cı́ a prohlubujı́cı́ se cyklické oscilace výkonnosti ekonomik, s tı́m souvisejı́cı́ růst sociálnı́ch problémů, na které stát reagoval rostoucı́ aktivitou v oblasti hospodářské, ale také např. proměny v oblasti peněžnı́ho oběhu v souvislosti s pokračujı́cı́ demonetizacı́ zlata). Makroekonomie, která se prosadila ve 30. letech 20. stoletı́ a jejı́mž teoretickým základem se stalo učenı́ J. M. Keynese, v zásadě abstrahovala od chovánı́ jednotlivých subjektů a soustředila se na zkoumánı́ souvislostı́ nepostižitelných mikroekonomickým přı́stupem. Současně umožňuje poznat souvislosti prostředı́ v němž se prosazujı́ mikroekonomické procesy. Mikroekonomie a makroekonomie se odlišujı́ přı́stupem ke zkoumánı́ hospodářstvı́ tı́m, které jeho souvislosti zkoumajı́. Jejich spojenı́m se naše poznánı́ hospodářských procesů a jejich souvislostı́ stává úplnějšı́. Dosavadnı́ vývoj ekonomické teorie mnohokrát prokázal, že nevyváženost 16 mikro a makro pohledu přinášı́ určité riziko, které zpravidla vyúst’uje v nutnost přehodnocenı́ ekonomické teorii a tuto nezbytnost výrazně urychlı́. Nenı́ náhodou, že makroekonomicky orientovaná klasická škola politické ekonomie byla vystřı́dána neoklasickou ekonomiı́ orientovanou přı́sně mikroekonomicky. Potřeba objasnit nové procesy provázejı́cı́ ekonomiku jako celek byla u zrodu keynesiánské makroekonomie, která absencı́ mikroekonomického teoretického základu vytvořila předpoklady svého zpochybněnı́. Od počátku 20. stoletı́ se postupně vykrystalizovaly okruhy, tvořı́cı́ teoretická jádra soudobé makroekonomie. Vstupnı́m problémem do makroekonomie je výkon ekonomiky a jeho měřenı́, s tı́m souvisı́ i otázka rovnováhy v národnı́m hospodářstvı́. Odtud se odvı́jı́ tři základnı́ okruhy problémů, na které makroekonomie podává odpověd’: výkonnost ekonomiky a zejména souvislosti a vlastnosti jejı́ho hospodářského růstu. úroveň zaměstnanosti v ekonomice a tedy vysvětlenı́ přı́čin vzniku nezaměstnanosti a jejı́ úrovně. pojetı́ inflace a vysvětlenı́ jejı́ho vzniku a dopadů na hospodářstvı́. Za těmito základnı́mi okruhy se skrývá řada dalšı́ch dı́lčı́ch otázek, se kterými se v dalšı́m textu seznámı́me. Nynı́ je předevšı́m nezbytné doplnit uvedený výčet o relativně samostatný čtvrtý okruh: makroekonomická politiky státu (vlády), do které jsou vkládány naděje, že pomocı́ vhodné preference cı́lů a volby nástrojů může ovlivnit takové jevy, jako jsou výkon, růst, zaměstnanost, inflace atd. Tedy naplněnı́ očekávánı́ stability hospodářských poměrů. Otázky, které zkoumá makroekonomie, představujı́ složité hospodářské jevy neexistujı́cı́ izolovaně vedle sebe, ale ve vzájemných, zpravidla mnohostranných souvislostech. Způsob jejich postiženı́ a objasněnı́ je závislý na předpokladech, ze kterých jsou teoretické výklady odvozovány. Na rozdı́l od mikroekonomie se v soudobé makroekonomii setkáváme s vyhraněnými alternativnı́mi výklady, často přı́sně kontroverznı́mi, a to jak v pojetı́ problému samého, tak interpretaci přı́čin jeho vzniku, ale zejména v přı́padných doporučenı́ch pro chovánı́ vlády a dopadů přijatých opatřenı́ na hospodářský vývoj. V přı́stupu k hospodářstvı́ a interpretaci jevů využijeme skutečnosti, že se jedná o tržnı́ ekonomiku. Standardnı́m nástrojem k postiženı́ tržnı́ch jevů a mechanismu fungovánı́ hospodářstvı́ je vztah mezi nabı́dkou, poptávkou a cenou. Základem makroekonomického přı́stupu je tedy postiženı́ rozměru celkového výstupu ekonomiky a jeho cenové úrovně. Tı́m je vytvořen základnı́ rámec, ve kterém budeme vyjadřovat ekonomiku jako celek. Vztah mezi množstvı́m výstupu a cenou je v tržnı́m prostředı́ vyjádřitelný pomocı́ nabı́dkové a poptávkové křivky, které vyjadřujı́ základnı́ makroekonomické souvislosti. Celková (agregátnı́) nabı́dka se utvářı́ agregacı́ dı́lčı́ch nabı́dek a vyjadřuje stejnou souvislost, jako každá jiná nabı́dka. Ochotu vyrábět a nabı́zet určité množstvı́ výstupu při dané cenové hladině. Obecně platı́ (z důvodů, 17 1. Měřenı́ výkonu ekonomiky – makroekonomické výstupy které jsme popsali v mikroekonomii), že s rostoucı́ cenovou hladinou (P ) roste množstvı́, které jsou výrobci ochotni vytvářet a nabı́zet. Tvar křivky agregátnı́ nabı́dky (AS) můžeme považovat – alespoň pro nynı́ uváděné souvislosti – za shodný s běžně užı́vaným tvarem nabı́dkové křivky, tedy křivka rostoucı́ zleva doprava. Obdobně se agregacı́ dı́lčı́ch poptávek utvářı́ celková (agregátnı́) poptávka. Je závislá na cenové úrovni a na důchodech, které majı́ subjekty k dispozici. Vyjadřuje celkové výdaje všech subjektů, celkové zamýšlené nákupy. I v tomto přı́padě platı́, že nižšı́ cenová hladina je doprovázena ochotou nakupovat vyššı́ množstvı́. Křivka agregátnı́ poptávky (AD) je klesajı́cı́. Pokud obě křivky naneseme do jediného grafu, pak existuje právě jeden bod, ve kterém se protı́najı́. Průsečı́k určuje rovnovážné množstvı́ produkce a rovnovážnou cenovou hladinu, tı́m je graficky vyjádřen stav rovnováhy ekonomiky. K základnı́m problémům teorie makroekonomie patřı́ posouzenı́ toho, jaký je vztah mezi výstupem odpovı́dajı́cı́m rovnovážnému bodu a tou úrovnı́ výstupu, která odpovı́dá optimálnı́mu využitı́ disponibilnı́ch zdrojů ekonomiky. Obrázek 1.1: Agregátnı́ nabı́dka a agregátnı́ poptávka P AS pE E AD 0 1.2 qE výkon ekonomiky (Q) Měřenı́ výkonu ekonomiky Jednı́m ze základnı́ch předpokladů umožňujı́cı́ch popis i analýzu na makroekonomické úrovni je postiženı́ výkonu ekonomiky jako celku. Výkon národnı́ho hospodářstvı́ je založen na využı́vánı́ výrobnı́ch faktorů. Jejich disponibilnı́ množstvı́, kvalita a dostupná úroveň technologiı́, vymezujı́ hranici výrobnı́ch možnostı́, tzn. maximálnı́ch dosažitelných výkonů ekonomiky za daných podmı́nek. Vlastnı́kům výrobnı́ch faktorů náležı́ podı́l na vytvořeném důchodu, který je oceněnı́m služby přı́slušného výrobnı́ho faktoru. 18 Chceme-li vyjádřit výkon ekonomiky je základnı́ otázkou, jak různorodý výkon ekonomiky změřit. Řešenı́ otázky existuje, i když nenı́ bezproblémové. Postiženı́ výkonu předevšı́m předpokládá vymezenı́ časového obdobı́, za které budeme měřit, protože užı́vánı́ výrobnı́ch faktorů je nepřetržitý proces probı́hajı́cı́ v čase. Nezbytné je rovněž zvolenı́ správného způsobu měřenı́. Obrázek 1.2: Reálné a peněžnı́ toky v jednoduchém dvousektorovém modelu ekonomiky Domácnosti Firmy platby (ceny výrobků, služeb, výrobnı́ch faktorů) fyzický tok: výrobky, služby, výrobnı́ faktory Vyjdeme-li z vymezenı́, že existujı́ dva typy tržnı́ch subjektů tj. firmy (využı́vajı́ výrobnı́ faktory a produkujı́ statky a služby) a domácnosti (vystupujı́cı́ jako kupujı́cı́ na trhu statků a služeb a prodávajı́cı́ na trhu výrobnı́ch faktorů), pak vědomě prostředı́ ekonomiky zjednodušujeme. Neuvažujeme aktivitu státu, který od těchto subjektů zı́skává prostředky pomocı́ danı́, ani to, že nakupuje výrobky a služby, přı́padně platı́ transferové platby. Neuvažujeme ani nezbytně existujı́cı́ propojenı́ ekonomiky se zahraničı́m, které rovněž ovlivnı́ námi analyzované pohyby. Neuvažujeme ani finančnı́ trh, na který směřujı́ úspory domácnostı́, přı́padně firem a který poskytuje investičnı́ zdroje firmám. Ilustraci provedeme ve zjednodušeném dvousektorovém modelu (viz obrázek 1.2). Obrázek naznačuje, že za uvedených předpokladů můžeme zachytit dva základnı́ druhy toků mezi firmami a domácnostmi. Prvnı́ označujeme jako reálný, má věcnou (fyzickou) podobu a je představován tokem statků a služeb (od firem k domácnostem) a tokem výrobnı́ch faktorů (od domácnostı́ k firmám). Druhý tok má opačný směr a je tvořen platbami za statky a služby a také za služby poskytnuté výrobnı́mi faktory. Je to tedy peněžnı́ tok. Výstup ekonomiky je současně veličinou tokovou, tzn. je určen absolutnı́m rozměrem v čase. Na rozdı́l od veličin stavových, které jsou vyjádřeny pouze absolutnı́m rozměrem). Základnı́ způsob vyjádřenı́ výkonu, který budeme v dalšı́m výkladu použı́vat spočı́vá ve změřenı́ toku výrobků a služeb. Budeme-li měřit tento tok výstupů směřujı́cı́ch na trh finálnı́ produkce, zı́skáme veličinu označovanou jako produkt. Pokud využijeme druhé možnosti, která se nám nabı́zı́, a to měřenı́ pomocı́ přı́jmů, které pobı́rajı́ domácnosti za služby výrobnı́ch faktorů, pak veličinu změřenou tı́mto způsobem budeme nazývat důchod. Veličiny, které zı́skáme jsou identické, pokud částka, kterou platı́ kupujı́cı́ na trhu finálnı́ produkce a stává se přı́jmem prodávajı́cı́ho, se rozkládá na důchody vlastnı́ků výrobnı́ch faktorů. 19 1. Měřenı́ výkonu ekonomiky – makroekonomické výstupy Základnı́ veličinou použı́vanou k měřenı́ výkonnosti ekonomiky je hrubý (národnı́ nebo domácı́) produkt (HNP, HDP). Obě veličiny sloužı́ k měřenı́ výkonnosti, ale je mezi nimi rozdı́l (a to i kvantitativnı́), způsobený stupněm mezinárodnı́ho propojenı́ ekonomik. Národnı́ produkt (NP) sloužı́ k měřenı́ výkonu (výstupu) výrobnı́ch faktorů podle jejich národnı́ přı́slušnosti, bez ohledu na region, ve kterém výrobnı́ faktory působı́. Domácı́ produkt (DP) vyjadřuje rozměr výstupu (finálnı́ produkce) vytvořeného za určité obdobı́ výrobnı́mi faktory na územı́ státu, bez ohledu na národnı́ přı́slušnosti užı́vaných výrobnı́ch faktorů. To znamená, že např. zisky americké firmy působı́cı́ v SRN jsou součástı́ ukazatelů HNP U SA a HDP SRN , ale nezapočı́távajı́ se do HDP U SA ani do HNP SRN . Obecně platı́, že se do země vracı́ důchody z národnı́ch výrobnı́ch faktorů použı́vaných v zahraničı́ a naopak, jsou-li v ekonomice země využı́vány zahraničnı́ výrobnı́ faktory, potom jim náležejı́cı́ důchody zemi opouštějı́. Rozdı́l mezi oběma veličinami se označuje jako čistý přı́jem z majetku v zahraničı́. Produkt je jako tržnı́ hodnota finálnı́ produkce dosažené za jeden rok. Tzn., že statky a služby zahrnované do hrubého produktu majı́ podobu finálnı́ch (konečných) výrobků. Současně se jedná o peněžnı́ oceněnı́, tedy peněžnı́ vyjádřenı́ hodnoty celkové produkce. Domácı́ produkt (DP ) má svůj fyzický objem, který představujı́ různorodé statky počitatelné v různých jednotkách. Všechny se však směňujı́ a v tržnı́ch transakcı́ch zı́skávajı́ jednotný peněžnı́ rozměr, který jim vtiskujı́ jejich tržnı́ ceny. Z definice rovněž plyne, že při peněžnı́m vyjadřovánı́ rozměru DP je nutno dbát na to, aby byly vyloučeny: tzv. čistě peněžnı́ transakce, které jsou nedı́lnou součástı́ tržnı́ho prostředı́ ekonomiky. Jedná se o transakce nesouvisejı́cı́ s konečnou produkcı́. Např. hodnota objemu obchodů s cennými papı́ry nenı́ součástı́ DP. do DP nevstupujı́ směnné transakce existujı́cı́ho majetku, např. peněžnı́ transakce spojené s převody nemovitostı́ atd. Ze stejných důvodů (nejedná se o finálnı́ produkci daného roku) Při měřenı́ DP je třeba věnovat zvláštnı́ pozornost meziproduktům. Podniky se neorientujı́ výlučně na výrobu finálnı́ch produktů konečné spotřeby a některé takovou produkci nevyrábı́ vůbec. Produkce těchto firem se v našem koloběhu mezi domácnostmi a firmami neobjevuje. Meziprodukty kolujı́ uvnitř sektoru, který představujı́ firmy, nebot’ meziprodukty rozumı́me dodávky mezi podniky, které vstupujı́ do výrobnı́ spotřeby v daném roce. Produkce firem určená jiným firmám a v daném roce také výrobně spotřebovaná, je běžným tržnı́m jevem. Z těchto důvodů nemůžeme při vyjadřovánı́ DP sečı́tat běžnou tržnı́ produkci. Meziprodukty jsou vyjádřeny až v tržnı́ hodnotě finálnı́ produkce. V opačném přı́padě by vı́cenásobné započı́távánı́ 20 znamenalo neopodstatněné nadhodnocovánı́ rozměru DP , tedy skutečného výkonu ekonomiky. Je možné zvolit i jiný postup umožňujı́cı́ měřenı́ skutečného výkonu a to tak, že v navazujı́cı́ch výrobách odečteme od hodnoty produkce hodnotu meziproduktu. Veličina tı́mto způsobem vyjádřená je tvořena součtem hodnot přidaných zpracovánı́m na jednotlivých stupnı́ch. Postup je možno ilustrovat na zjednodušeném přı́kladu výroby a distribuce piva: produkčnı́ činnost mzda za sběr chmele výroba piva náklady na dopravu tržnı́ cena 1/2 l piva meziprodukt 0 3 9 x přidaná hodnota 3 6 3 12 cena 3 9 12 x Jako v přı́padě jiných cenových vyjádřenı́ i v přı́padě DP musı́me rozlišit mezi nominálnı́m a reálným rozměrem. Jestliže je DP vyjádřen v tržnı́ch cenách, zı́skáme veličinu nominálnı́ DP. Jeho velikost závisı́ jak na změnách objemu prodaných výrobků a služeb, tak také na změnách cen. Protože nominálnı́ HDP je tržnı́ hodnotou celkové produkce finálnı́ch výrobků vytvořených v dané ekonomice vyjádřenou v běžných cenách, může růst (např. v meziročnı́m srovnánı́) jako prostý důsledek vzestupu tržnı́ch cen. A to i tehdy, když fyzický objem produkce stagnuje nebo dokonce klesá. Uvedená souvislost může platit i opačně. Vzestup fyzického objemu produkce může být utlumen cenovým poklesem (i když tento jev je v modernı́ch ekonomikách neobvyklý). Abychom odstranili zkreslenı́ vyvolané pohyby cenových hladin, zavádı́me vyjádřenı́ v podobě reálného HDP. I v přı́padě této reálné veličiny (stejně jako např. u mzdy) je smyslem sladěnı́ cenového (hodnotového) vyjádřenı́ s reálným obsahem. Dosaženı́ vyjádřenı́, ve kterém se rozměr HDP měnı́ pouze pod vlivem změny velikosti objemu finálnı́ produkce výrobků a služeb. Převod z nominálnı́ho na reálný rozměr se uskutečňuje přepočtem na hladinu stálých cen, kdy ceny určitého roku se zvolı́ za základ, ve kterém je oceňována i produkce následujı́cı́ch či předchozı́ch let (a to bez ohledu na pohyb cenových hladin). Vztah mezi nominálnı́m a reálným produktem, včetně vývojové tendence ilustrujı́ v následujı́cı́ tabulce data z ČR. V současnosti jsou u nás brány jako ceny stálé ceny roku 2000. Údaje v tabulce jsou v mld Kč. Tabulka 1.1: Hrubý domácı́ produkt České republiky v letech 1993–2001 (v mld. CZK, s. c. = 1995) ukazatel 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 HDP R 1275 1304 1381 1440 1429 1414 1421 1467 1515 HDP N 1020 1183 1381 1567 1680 1839 1902 1985 2158 Graficky ilustruje vzájemný vztah následujı́cı́ obrázek. Obrázek naznačuje, proč pomocı́ reálného HDP můžeme přesněji vyjadřovat 21 1. Měřenı́ výkonu ekonomiky – makroekonomické výstupy Obrázek 1.3: Hrubý domácı́ produkt České republiky v letech 1993–2001 2200 2000 hrubý domácí produkt 1800 1600 1400 1200 1000 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 rok reálný HDP nominální HDP změny výkonnosti ekonomiky. Ale ani tento ukazatel nenı́ ideálnı́m nástrojem. Chápeme-li jako cı́l měřenı́ postižený výkonu výrobnı́ch faktorů, kterými společnost disponuje, vidı́me, že nezachycuje všechna užitı́. Nepostihuje užitı́ všech vstupů, které se skutečným výkonem ekonomiky (užitı́m veškerých výrobnı́ch faktorů) souvisı́ a ovlivňujı́ jeho výši. Výstup kterých výrobnı́ch faktorů nenı́ postižen? V domácı́m produktu nenı́ zachyceno: netržnı́ statky. Statky a služby představujı́cı́ produkci pro domácnost a v domácnosti vytvářené (vařenı́, opravy, atd.). Americké statistiky odhadujı́, že podı́l této netržnı́ produkce by v konci 80-tých let znamenal zvýšenı́ HNP v USA o jednu třetinu. Nejedná se tedy o zanedbatelnou složku skutečného výkonu, ale vzhledem k netržnı́mu charakteru do ukazatele nevstupuje. hodnota volného času. Oceněnı́ volného času je problémem ještě složitějšı́m. Při sledovánı́ výkonnosti v časové řadě nenı́ zachycena skutečnost, že docházı́ ke zkracovánı́ pracovnı́ doby. Z původnı́ch cca 60 hodin na počátku stoletı́ na dnešnı́ch přibližně 40 hodin. Ale i v současnosti existujı́ rozdı́ly mezi zeměmi, které mohou vyvolávat významná zkreslenı́ v mezinárodnı́ch komparacı́ch. škody na životnı́m prostředı́. Produkce škodlivin má negativnı́ hodnotu a ve skutečnosti výkon ekonomiky snižuje. Škody na životnı́m prostředı́ musı́ být kompenzovány následnými výdaji, které znamenajı́, že část dosaženého výstupu nenı́ užı́vány společnostı́, ale je obětována na zmı́rněnı́ negativnı́ch dopadů hospodářské činnosti na člověka a rekultivaci jeho životnı́ho prostředı́. Škody na životnı́m prostředı́ by se měly od HDP odečı́tat. podzemnı́ (stı́nová, černá) ekonomika. Představuje sektor, jehož výkon neprocházı́ oficiálnı́m“ trhem. Může jı́t např. o produkci, která ” 22 se prodává nelegálně (drogy). Mnohdy je v pozadı́ i snaha o daňový únik. Odhady rozsahu tohoto sektoru se různı́ v různých zemı́ch a různých obdobı́ch, pohybujı́ se však až na úrovni jedné čtvrtiny oficiálnı́ho výkonu. kvalita zbožı́ a služeb. Vývoj, přı́padně mezinárodnı́ srovnánı́ této nezanedbatelné stránky produkce, nenı́ v ukazateli HDP zachycen. Mnohdy docházı́ i k tomu, že cenový vývoj vykazuje opačný směr pohybu než kvalita produkce. Pokud se v ekonomické teorii realizujı́ snahy o překlenutı́ výše uvedených nedostatků, je použı́ván agregát čistý ekonomický blahobyt, zohledňujı́cı́ uvedené skutečnosti. Poznámka 1.1. Server businessweek.com zveřejnil v roce 2001 následujı́cı́ odhady podı́lu černé ekonomiky na hrubém domácı́m produktu vybraných evropských zemı́ a Euro zóny jako celku: země Itálie Německo Francie Španělsko Euro zóna podı́l na HDP 23 % 15 % 11 % 17 % 14 % Zdroj: http://www.businessweek.com/magazine/content/01 38/b3749145.htm 1.3 Výdajová metoda vyjádřenı́ HDP Jestliže je HDP definován jako tržnı́ hodnota finálnı́ produkce, je zřejmé, že jeho realizace na trhu je podmı́něna výdaji těch, kteřı́ HDP nakupujı́. Budeme-li sledovat do kterých sektorů HDP směřuje, musı́me nynı́, na rozdı́l od předchozı́ho zjednodušeného modelu, zdůraznit, že vedle domácnosti nakupujı́ i firmy, stát a část produkce směřuje do zahraničı́. Budeme-li měřit HDP pomocı́ výdajů spojených s jeho realizacı́, je vyjádřitelný součtem následujı́cı́ch položek: C IB G EN – – – – výdaje domácnostı́ na spotřebu soukromé hrubé domácı́ investice státnı́ nákupy výrobků a služeb čistý export Hrubý domácı́ produkt vyjádřený touto metodou je možno zapsat: HDP = C + IB + G + EN . Podı́vejme se blı́že na jednotlivé položky. Výdaje domácnostı́ na spotřebu Představujı́ osobnı́ výdaje na spotřebu, které můžeme vnitřně rozdělit na tři hlavnı́ skupiny: 23 1. Měřenı́ výkonu ekonomiky – makroekonomické výstupy výdaje na dlouhodobou spotřebu, tedy nákupy typu bytové zařı́zenı́, automobily, atd. výdaje na krátkodobou spotřebu, kam patřı́ nákupy potravin, oděvů, benzı́nu aj. výdaje na služby, které představujı́ nemateriálnı́ položky spotřeby domácnostı́. Např. placenı́ nájemného, plynu, elektřiny, vody. Ale také platby za služby lékařů, nemocnic, bank, advokátů aj. Vyjdeme-li ze statistických údajů, pak podı́l těchto složek byl např. v USA na počátku 90. let následujı́cı́: 53 % výdaje spojené s úhradou služeb, včetně bydlenı́, 33 % výdaje na krátkodobou spotřebu, 14 % výdaje na zbožı́ dlouhodobé spotřeby. Celkově se výdaje na osobnı́ spotřebu dosahovaly úrovně 66 % HNP. Výdaje domácnostı́ na spotřebu v České republice dosahovaly v letech 1993–2001 výše: Tabulka 1.2: Výdaje domácnostı́ na spotřebu v České republice v letech 1993– 2001 (v mld. CZK, stálé ceny = 1995) ukazatel 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 spotřeba 620 654 692 747 765 751 766 783 814 domác. % z HDP 48,6 50,2 50,1 51,9 53,5 53,1 53,9 53,4 53,7 Údaj z USA potvrzuje dominantnı́ postavenı́ spotřebitele ve vyspělé tržnı́ ekonomice. Dvě třetiny hodnoty tržnı́ produkce jsou bezprostředně spjaty s rozhodnutı́m spotřebitelů o mı́ře výdajů na spotřebu. Změny rozhodnutı́ se bezprostředně projevujı́ v oscilaci této nejvýznamnějšı́ složky celkových výdajů a tedy i poptávky. Tendence růstu výdajů na spotřebu v ČR může být chápána jako postupné utvářenı́ standardnı́ho tržnı́ho prostředı́. Soukromé hrubé domácı́ investice Jsou předevšı́m tvořeny investičnı́mi nákupy firem. Zahrnujı́ výdaje na suroviny, na obnovu a rozšı́řenı́ kapitálových statků. Mezi investičnı́ výdaje jsou v tržnı́ch ekonomikách započı́távány i výdaje spojené s výstavbou rodinných domků. Nákupy investičnı́ho charakteru uskutečňované státem do této položky nezahrnujeme. Hrubé investice tvořı́ jak výdaje spojené s obnovou (investice restitučnı́ IR ), tak výdaje znamenajı́cı́ rozšı́řenı́, tedy tvorbu dodatečných kapitálových statků (investice čisté IN ). Při analýze výdajů je užı́váno užšı́ pojetı́ pojmu investice, než je obvyklé v hospodářské praxi. V tomto smyslu nenı́ investicı́ např. nákup akciı́, nebot’ se nejedná o výdej spojený s nákupem finálnı́ produkce. Hrubé domácı́ investice tvořily v letech 1993–2001 přibližně 33,1 % HDP v ČR. 24 Tabulka 1.3: Hrubé domácı́ investice v České republice v letech 1993–2001 (v mld. CZK, stálé ceny r. 1995) ukazatel 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 hrubé 324 384 470 511 494 481 467 511 557 investice % z HDP 25,4 29,5 34,0 35,4 34,6 34,0 32,9 34,8 36,8 Státnı́ nákupy výrobků a služeb Zahrnujı́ výdaje státu na nákup finálnı́ produkce. To znamená, že vylučujeme ty výdaje státu, které majı́ charakter transferovaných plateb. Tyto platby mohou ve výdej sloužı́cı́ k nákupu finálnı́ produkce přeměnit jejich přı́jemci. Státnı́ nákupy výrobků a služeb dosahovaly v letech 1993–2001 průměrné úrovně 19,5 % českého HDP. Tabulka 1.4: Státnı́ nákupy výrobků a služeb v České republice v letech 1993–2001 (v mld. CZK, stálé ceny r. 1995) ukazatel 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 spotřeba 287 287 275 285 272 260 266 264 265 vlády % z HDP 22,5 22,0 19,9 19,8 19,1 18,4 18,7 18,0 17,5 Čistý export Pokud sečteme údaje C + IB + G uváděné pro českou ekonomiku, dosáhneme v letech 1993–2001 průměrné hodnoty 105,3 % HDP. Je to způsobeno čtvrtou složkou dotvářejı́cı́ celkovou strukturu výdajů, čistým exportem. To co bylo v ekonomice dané země vyprodukováno se odlišuje od toho co je výše uvedenými třemi druhy výdajů nakoupeno ze dvou důvodů: část produkce země je vyvážena do zahraničı́ nebo je nakupována cizinci. část toho co domácı́ subjekty nakupujı́ je produkce zahraničnı́. Čistý export je rozdı́l mezi exportem a importem. Tedy, musı́me přičı́st platby za export výrobků a služeb v ekonomice vytvořených (ale realizovaných v zahraničı́), na druhé straně odečı́st domácı́ výdaje za služby a výrobky ze zahraničı́ dovezené. Hodnota čistého exportu může být tedy i záporná, což je právě přı́pad USA v uváděném roce 1987. Vývoj salda zahraničnı́ho obchodu ČR ilustruje následujı́cı́ tabulka: Čistý produkt Jak již bylo uvedeno, do hodnoty HDP vstupujı́ hrubé investice. Jestliže použijeme pouze investice čisté (IN ), zı́skáme veličinu čistý domácı́ nebo národnı́ produkt (NDP či NNP), které jsou dány součty: N DP = C + IN + G + EN 25 1. Měřenı́ výkonu ekonomiky – makroekonomické výstupy Tabulka 1.5: Zahraničnı́ obchod v České republice v letech 1993–2001 (v mld. CZK, stálé ceny r. 1995) ukazatel export import čistý export 1993 1994 1995 1996 625 635 741 802 580 665 806 914 45 −30 1997 1998 1999 2000 875 963 1021 1195 988 1053 1110 1298 −66 −112 −113 −90 2001 1343 1475 −89 −103 −133 nebo: N DP = HDP − IR . Čistý produkt představuje dokonalejšı́ vyjádřenı́ výkonu. Obnovovacı́ investice sloužı́ k nahrazenı́ znehodnoceného kapitálu, k němuž při užı́vánı́ zdrojů docházı́. Proto také můžeme čistý produkt zı́skat, pokud od hrubého produktu toto znehodnocenı́ kapitálu odečteme. 1.4 Důchodová metoda měřenı́ výkonu Užitı́ důchodové metody znamená, že budeme měřit výkon ekonomiky pomocı́ přı́jmů domácnostı́, které pobı́rajı́ za služby výrobnı́ch faktorů v jejich vlastnictvı́. Domácnosti jsou vlastnı́ky všech výrobnı́ch faktorů a součtem jim náležejı́cı́ch důchodů zı́skáme veličinu nazývanou národnı́ důchod (NI ). Jaké důchody náležı́ vlastnı́kům výrobnı́ch faktorů? Jsou to: mzdy před zdaněnı́m (hrubé mzdy), tzn. důchod, který má charakter odměny za práci (užijeme-li údajů uváděných pro rok 1987 v USA, dosahovaly výše přibližně 60 % HNP) renty, důchody vlastnı́kům půdy. Jedná se o nejméně významnou položku co do rozměru. Nedosahuje ani úrovně 1 % HNP. zisky korporacı́. I v tomto přı́padě musı́me kalkulovat hrubé zisky (tedy před zdaněnı́m). Dosahovaly v roce 1987 v USA úrovně 6,7 % HNP. čistý úrok. Je rozdı́l mezi úroky, které domácnosti zı́skávajı́ a úroky, které platı́ jiným subjektům. Rozměr čistých úroků je asi 7,5 % HNP. důchody v podobě přı́jmů ze samozaměstnánı́. Jsou to důchody za užı́vánı́ výrobnı́ch faktorů mimo korporace. Tedy např. zisky firem individuálnı́ch vlastnı́ků, důchody samostatně podnikajı́cı́ch osob. Tyto formy důchodů dosahujı́ úrovně asi 7,3 % HNP. Součtem uvedených důchodů vyjádřený národnı́ důchod dosahuje úrovně přibližně 82 % HNP. Jaké jsou přı́činy? Model ekonomiky, je složitějšı́. Vystupujı́ v něm dalšı́ dva sektory, tj. stát a zahraničı́ a důležitou funkci plnı́ finančnı́ trh. Rozdı́l mezi produktem a důchodem je způsoben předevšı́m dvěma okolnostmi. 1. znehodnocenı́ kapitálu – v ukazateli HDP jsme vycházeli z hrubých 26 investic.V tržnı́ch cenách je znehodnocenı́ započı́táno. To je obsaženo v cenách výrobků a služeb, ale jemu odpovı́dajı́cı́ peněžnı́ prostředky jsou určeny k obnovenı́ hodnoty spotřebovaného kapitálu a nevystupujı́ ve formě důchodu. 2. nepřı́mé daně – část plateb za užitı́ výrobnı́ch faktorů jejich vlastnı́ci nedostanou, nebot’ jejich přı́jemci nejsou domácnosti, ale stát. Nepřı́mé daně jsou obsaženy v cenách, stávajı́ se proto organickou součástı́ agregátu HDP, ale je to část tržby, která se odvádı́ jako důchod státu. Musı́me tedy tuto položku od HDP odečı́st. Provedeme-li tuto dvojı́ korekci, jsou veličiny HDP i NI shodné. Je však rozdı́l mezi veličinou národnı́ důchod a důchodem, kterým skutečně domácnosti mohou disponovat. Národnı́ důchod je součtem plateb za užitı́ výrobnı́ch faktorů bez ohledu na to, jestli je skutečně domácnosti zı́skávajı́. Proto se v ekonomii zavádı́ veličina osobnı́ důchod. Osobnı́ důchod (PI) vyjadřuje celkové přı́jmy, které domácnosti skutečně zı́skávajı́. Do výše osobnı́ho důchodu se promı́tá skutečnost, že: jsou odváděny daně ze zisků korporacı́, část zisků korporacı́ nenı́ rozdělována, jsou odváděny platby do fondů sociálnı́ho pojištěnı́. Tyto položky úroveň osobnı́ho důchodu snižujı́. Dalšı́ rozdı́l souvisı́ s čistými úrokovými platbami mezi sektory (s výjimkou domácnostı́). Současně se však platı́, že do důchodů domácnostı́ se promı́tajı́ transferové platby, které domácnosti zı́skávajı́ a které (jak je výše uvedeno) nejsou součástı́ národnı́ho důchodu. Navı́c i osobnı́ důchod podléhá zdaněnı́. Proto zavádı́me veličinu disponibilnı́ důchod (disponibilnı́ osobnı́ důchod) domácnostı́ (DI ). Podle způsobu užitı́ jej dělı́me na: výdaje na osobnı́ spotřebu (C) úspory (S) tedy : DI = C + S. Shrnutı́ kapitoly V kapitole je vysvětlen alternativnı́ přı́stup k měřenı́ výkonu ekonomiky a zdůrazněna závislost způsobu měřenı́ na účelu, který měřenı́m sledujeme. Ten je vyjádřen otázkou, na kterou má být dána odpověd’. Základnı́m nástrojem měřenı́ výkonu je produkt – makroekonomický agregát, který měřı́me metodou oceněnı́ finálnı́ tržnı́ produkce v daném roce. Produkt se odlišuje: domácı́ – měřı́me výstup na územı́ státu národnı́ – měřı́me výstup výrobnı́ch faktorů, které jsou ve vlastnictvı́ subjektů se státnı́ přı́slušnostı́ 27 1. Měřenı́ výkonu ekonomiky – makroekonomické výstupy nominálnı́ – změřen v běžných tržnı́ch cenách a podléhajı́cı́ zkreslenı́ v důsledku pohybu tržnı́ch cen reálný – k jehož měřenı́ se využı́vajı́ tzv. stálé ceny, a proto lépe vyjadřuje skutečné změny ve velikosti fyzického výstupu. Žádný ze způsobů měřenı́ nemá absolutnı́ vypovı́dacı́ schopnost a nenı́ ideálnı́. Všechny z uvedených způsobů postihujı́ pouze ty způsoby užitı́ zdrojů, které poskytujı́ tržnı́ produkci. S využitı́m studijnı́ pomůcky: Fuchs, K., Tuleja, P.: Stručný průvodce a cvičebnice. Základy ekonomie ověřte úroveň zvládnutı́ a) základnı́ch pojmů kapitoly (viz subkap. 13.2) b) základnı́ch poznatků řešenı́m testových otázek (viz subkap. 13.5) Otázky k zamyšlenı́ 1. Znázorněte graficky základnı́ vztahy (toky) ve dvousektorovém modelu 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 28 ekonomiky. V čem spočı́vá problém měřenı́ výkonu tržnı́ ekonomiky? Výkon můžeme vyjádřit agregátem důchod, který je tvořen součtem těchto důchodů vlastnı́ků výrobnı́ch faktorů: Proč při vyjádřenı́ produktu zohledňujeme různé aspekty? Pokuste se vyjádřit přednost jednotlivých způsobů vyjádřenı́ nebo kontext ve kterém způsob upřednostnı́me. Jak se postupuje při měřenı́ výkonu ekonomiky pomocı́ tzv. přidané hodnoty? Kdy platı́, že reálný produkt je vyššı́ než nominálnı́ Proč má reálný produkt vyššı́ vypovı́dacı́ schopnost než produkt nominálnı́? Proč je čistý export součástı́ celkových výdajů (složkou agregátnı́ poptávky)? Jaký je vztah mezi znehodnocenı́m kapitálu a restitučnı́mi investicemi? Proč je při měřenı́ hodnota důchodu menšı́ než hodnota produktu? Co platı́ pro užitı́ disponibilnı́ho důchodu? Ovlivňuje stát výši disponibilnı́ho důchodu, pokud ano čı́m? Agregátnı́ nabı́dka Agregátnı́ poptávka Pojetı́ ekonomické rovnováhy Utvářenı́ rovnováhy v klasickém modelu Keynesiánský model rovnováhy Určenı́ produktu modelem multiplikátoru 2 Ekonomická rovnováha 2. Ekonomická rovnováha Cı́l kapitoly Pomocı́ zavedenı́ agregátnı́ poptávky a agregátnı́ nabı́dky budete schopni vysvětlit, co vyjadřuje a čı́m je charakteristická rovnováha ekonomiky. Předpokladem je zvládnutı́ interpretace agregátnı́ nabı́dky v krátkém a dlouhém obdobı́ a vlivů způsobujı́cı́ch jejı́ měnı́cı́ se elasticitu. Z hlediska porozuměnı́ soudobé ekonomii je důležité ujasněnı́ si otázky, proč jsou možné alternativnı́ přı́stupy k interpretaci rovnováhy ekonomiky a zejména k předpokladům, o které se konstrukce klasického a keynesiánského modelu opı́rajı́. Neméně důležité je pochopit význam předpokladu cenové pružnosti na trzı́ch a jeho logických vyústěnı́. V závěrečné části kapitoly zvládnete základnı́ souvislosti modelu multiplikátoru, který byl teoretickým východiskem pro přı́stup hospodářské politiky státu k tržnı́mu systému. Časová zátěž 4 hodiny studium 1 hodina procvičenı́ 2.1 Agregátnı́ nabı́dka Agregátnı́ nabı́dka (AS) sloužı́ k ilustraci výkonu ekonomiky, sloužı́ k vyjádřenı́ rozsahu celkového domácı́ho produktu, tedy tržnı́ho výkonu firem. Firmy produkci vyrábějı́ a prodávajı́ v podmı́nkách tržnı́ch a křivka agregátnı́ nabı́dky tuto skutečnost odrážı́ a ilustruje. Jejı́ tvar vyjadřuje, že firmy jsou ochotny vyrábět a nabı́zet určité množstvı́ produkce v závislosti na cenové hladině. Křivka zobrazuje závislost mezi produktem a cenovou hladinou. Poznámka 2.1. Cenovou hladinou rozumı́me všeobecnou úroveň cen. Měřı́me ji pomocı́ cenových indexů (blı́že v pojednánı́ o inflaci). Jestliže dojde k růstu cenové hladiny, znamená to, že subjekty ekonomiky musı́ na uskutečněnı́ týchž nákupů vydávat většı́ množstvı́ peněz. Křivka AS je rostoucı́ a v předchozı́ kapitole jsme uvedli, že jejı́ tvar je výsledkem agregace jednotlivých tržnı́ch nabı́dek. Pokud jde o jejı́ sklon, dostáváme se k jedné z otázek, při jejichž řešenı́ se názory ekonomů a škol mohou odlišovat a odlišujı́. Většina ekonomů zastává stanovisko, že z hlediska dlouhého časového obdobı́ je křivka AS vertikálnı́, v kratšı́m časovém obdobı́ je rostoucı́ zleva doprava. Argumentace tohoto tvrzenı́ se opı́rá o vztah mezi cenovou úrovnı́, využı́vánı́m výrobnı́ch kapacit firmami a vývojem nákladů. V přı́padě AS krátkého obdobı́ – zejména za situace, kdy produkt má nı́zkou úroveň, je křivka považována za velmi málo strmou, tedy cenově velmi pružnou. Ve tvaru se odrážı́ závislost mezi produktem a cenami, prosazujı́cı́ se v časovém horizontu 1–2 let. V tomto obdobı́ jsou firmy ochotny zvýšit úroveň svého výstupu jako reakci na rostoucı́ cenovou hladinu. Platı́: 30 zvyšuje-li se úroveň agregátnı́ poptávky pak jsou firmy ochotny zvyšovat výstup, pokud mohou současně zvyšovat i ceny. Rostoucı́ tvar krátkodobé agregátnı́ nabı́dky může být v ekonomické literatuře argumentován různým způsobem. V makroekonomii poslednı́ch desetiletı́ se prosazovaly tři základnı́ interpretace. a) Soudobá ekonomie vycházejı́cı́ z neoklasických východisek (monetarismus a nová klasická makroekonomie) opı́rajı́ interpretaci o teorii mylného chápánı́. Základem je zdůrazněnı́, že změny cenové hladiny mohou vést tržnı́ subjekty k mylnému chápánı́ procesů na trhu. Např. výrobce si rostoucı́ cenovou hladinu vyložı́ jako růst jeho relativnı́ch cen (rostou ceny jeho produkce vzhledem k ostatnı́m cenám), a proto zvyšuje výrobu. Obdobně může být chápán pracujı́cı́mi růst nominálnı́ch mezd, jako růst mezd reálných a zvýšı́ se množstvı́ vynakládané práce, roste výkon. Omyl je však v čase rozpoznatelný a z hlediska dlouhodobého změna cenové hladiny nepůsobı́ na výkon. b) Keynesovská teorie strnulých mezd vycházı́ z práce Keynese, který stejně jako jeho pokračovatelé argumentoval tı́m, že nominálnı́ mzdy jsou strnulé a přizpůsobujı́ se velmi pomalu. Jedná se o důsledek sjednaných smluv mezi zaměstnavateli a zaměstnanci na obdobı́ zpravidla 2 let. Pružnost směrem dolů je silně omezena vžitými společenskými normami. přitom mzdy představujı́ jednu z klı́čových nákladových položek. Za uvedených podmı́nek, nastane-li změna cenové hladiny, měnı́ se reálná mzda (W/P ). Při poklesu cenové hladiny je reálná mzda vyššı́, než byla firma ochotna platit, rostou reálné náklady firmy a firma reaguje omezovánı́m najı́mánı́ práce a snižuje se rozsah produkce. c) Nová keynesovská teorie strnulých cen zdůrazňuje, že nejen mzdy, ale i ceny řady jiných statků a služeb se pouze pomalu přizpůsobujı́ a jsou stejně jako mzdy strnulé. Jestliže firmy nesnı́žı́ ceny při poklesu cenové hladiny a vyčkávajı́ (nejsou např. ochotny nést náklady spojené s přeceňovánı́m) projevı́ se to snı́ženı́m tržeb a následným omezovánı́m výroby a zaměstnanosti. Společné všem výkladům je, že změna produktu je vyvolána tı́m, že cenová hladina se odchýlila od očekávané cenové hladiny. Když lidé svá očekávánı́ přizpůsobı́, produkt se vracı́ ke svému optimálnı́mu rozměru. Kde je přı́čina tohoto chovánı́? Pro potřeby našeho dalšı́ho výkladu, vyjdeme z toho, že: Z hlediska krátkého obdobı́ se některé náklady chovajı́ fixně, a proto je výhodné prodávat dodatečný výstup za vyššı́ cenu. Pokud chápeme, od čeho se odvı́jı́ možnost růstu nabı́zeného množstvı́ v krátkodobém pohledu, můžeme snadno odvodit i tvar křivky AS v dlouhém obdobı́. Jakmile pozbudou smluvně sjednané ceny platnosti, nastane proces jejich přizpůsobenı́ novým cenovým relacı́m. Tı́m je založen vzestup cen nákladů, 31 2. Ekonomická rovnováha které vyvolá tendenci produktu k návratu na výchozı́ úroveň. Firmy nemohou dlouhodobě využı́vat výhod fixnı́ch nákladů a křivka AS se stává vertikálou. Proto se při analýze ekonomiky setkáváme v grafických vyjádřenı́ch se zobrazenı́m dvou křivek AS – krátkodobé (SAS) a dlouhodobé (LAS), která je vertikálnı́. Co vyjadřuje vertikála? V delšı́m časovém obdobı́ je výkon ekonomiky nepružný. Existuje výkon, který je za daných podmı́nek (množstvı́ a kvalita výrobnı́ch faktorů, úroveň použitelných technologiı́) dlouhodobě udržitelný, ale dlouhodobě nepřekročitelný. Takový výkon se označuje potenciálnı́ produkt. Potenciálnı́ produkt, tj. maximálnı́ udržitelný výkon. Výkon odpovı́dajı́cı́ potenciálnı́mu produktu odpovı́dá optimálnı́mu využitı́ disponibilnı́ch zdrojů a proto bývá označován i jako výkon při plném využitı́ zdrojů (při plné zaměstnanosti, přı́padně se hovořı́ o úrovni produktu odpovı́dajı́cı́ přirozené mı́ře nezaměstnanosti). Od potenciálnı́ho produktu budeme odlišovat skutečný produkt. Je to veličina, kterou zı́skáme peněžnı́m oceněnı́m tržnı́ produkce. Tedy produktu, který ekonomika skutečně dosáhla. Je-li potenciálnı́ HDP v ekonomii definován jako hrubý domácı́ produkt vytvořený v podmı́nkách plného využitı́ výrobnı́ch zdrojů (včetně pracovnı́ch), nenı́ možné interpretovat potenciálnı́ produkt jako produkt maximálnı́. Nejedná se o nejvyššı́ možný výstup, nebot’ ani neodpovı́dá nejvyššı́mu možnému využitı́ zdrojů. Je to úroveň výkonu dlouhodobě udržitelná. Krátkodobě se může skutečný produkt pohybovat na úrovni vyššı́ než je úroveň potenciálnı́ho produktu. Vztah mezi potenciálnı́m produktem a agregátnı́ nabı́dkou je možno ilustrovat následujı́cı́m obrázkem. Obrázek 2.1: Agregátnı́ nabı́dka a potenciálnı́ produkt P LAS p∗ 0 32 SAS E q∗ výstup (Q) q ∗ představuje úroveň potenciálnı́ho produktu. LAS a SAS jsou dlouhodobá a krátkodobá křivka agregátnı́ nabı́dky. Křivka AS vyjadřuje závislost výstupu na cenové hladině. Jestliže dojde k posunu potenciálnı́ho produktu směrem doprava, posouvá se tı́mto směrem i agregátnı́ nabı́dka – ekonomika si osvojila schopnost produkovat vyššı́ výstup, došlo k posunu hranice výrobnı́ch možnostı́. Křivka AS je vždy vyjádřenı́m vztahu mezi cenami vstupů a cenami, za které je výrobce ochoten vyrábět a prodávat. Jestliže se zvýšı́ náklady, je krátkodobá křivka AS posouvána směrem doleva nahoru. Pokud krátkodobá křivka AS přesáhne úroveň potenciálnı́ho produktu, ztrácı́ svoji pružnost, která se u nı́ projevuje, pokud výkon ekonomiky zaostává za potenciálnı́m produktem. Je to způsobeno tı́m, že potenciálnı́ produkt představuje v ekonomice rozhranı́. Ceny a mzdy se v ekonomice dosahujı́cı́ výstupu pod úrovnı́ potenciálnı́ho produktu chovajı́ poměrně nepružně. Při překročenı́ potenciálnı́ho produktu se stávajı́ pružnými a výrazně rostou. 2.2 Agregátnı́ poptávka V návaznosti na předchozı́ kapitolu, ve které jsme definovali agregátnı́ poptávku, ji budeme chápat jako celkové množstvı́ produktu, které při dané cenové hladině bude v ekonomice nakoupeno. Vı́me, že vzniká agregovánı́m všech tržnı́ch poptávek. Je pro ni typický klesajı́cı́ tvar. Vyjadřuje tedy, co všechno by jednotlivé subjekty tržnı́ ekonomiky (domácnosti, firmy, vláda, cizinci ) nakupovaly při různých cenových hladinách. Jejı́ strukturu můžeme vyjádřit již zavedeným zápisem: AD = C + I + G + EN . Vysvětlit klesajı́cı́ tvar křivky je možné objasněnı́m vlivu změny cenové hladiny na jednotlivé segmenty AD, přičemž státnı́ nákupy (G) můžeme považovat za konstantnı́. Dojde-li k poklesu cenové hladiny, pak pro dopad na spotřebnı́ výdaje (C) platı́, že náš důchod (resp. množstvı́ peněz, kterými disponujeme) zůstává nominálně stejný, ale jeho reálná hodnota se zvyšuje. Za totéž množstvı́ peněz jsme schopni nakoupit většı́ množstvı́ statků a služeb. Chovánı́ spotřebitele, který se za těchto podmı́nek cı́tı́ být bohatšı́m, je popisováno tzv. Pigouovým efektem, spotřebitelé vı́ce utrácejı́, rostou výdaje na spotřebu. Obdobně je možno, podle J. M. Keynese, ilustrovat dopad na investičnı́ výdaje, nebot’, čı́m je cenová hladina nižšı́, tı́m menšı́ množstvı́ peněz je domácnost nucena držet k nákupu statků a služeb. Jsou vytvářeny dodatečné úspory a domácnost je může půjčovat. Může je rovněž využı́t k nákupu cenných papı́rů. Rostoucı́ poptávka po cenných papı́rech vyvolá růst jejich tržnı́ ceny a důsledkem bude pokles úrokové mı́ry. Pokles úrokové mı́ry je impulsem stimulujı́cı́m investičnı́ výdaje firem, tı́m roste poptávané množstvı́ 33 2. Ekonomická rovnováha statků a služeb. Tento jev bývá v literatuře označován jako Keynesův efekt úrokových měr. Poznámka 2.2. Jestliže pokles cenové hladiny vyvolá následně pokles úrokových měr, budou domácı́ investoři usilovat rovněž o dosaženı́ vyššı́ch zisků investovánı́m do zahraničnı́ch přı́ležitostı́. Bude-li klesat výnosnost domácı́ch obligacı́, budou se jich investoři zbavovat a nakupovat cizı́ (zahraničnı́) obligace. Tı́m se bude na devizovém trhu zvyšovat nabı́dka domácı́ měny a důsledkem bude jejı́ znehodnocenı́. Důsledkem bude zdraženı́ zahraničnı́ch výrobků na domácı́m trhu a naopak růst jejich konkurenceschopnosti (zlevněnı́) na zahraničnı́m trhu. Čistý vývoz rovněž vzroste. Změna kteréhokoliv ze segmentů agregátnı́ poptávky tak vyvolává tlak na posun (pokles či růst) agregátnı́ poptávky, který se projevuje obvyklým posunem křivky. Z uvedeného můžeme vyvodit jeden závěr, který zaujı́má významné mı́sto ve sporech soudobé makroekonomie. Růst agregátnı́ poptávky hraje z hlediska krátkodobého určitou roli při ovlivněnı́ výše produktu. Je-li výkon pod úrovnı́ potenciálnı́ho produktu, mohou mı́t změny výdajů vliv na růst produktu, tzn. výkonu ekonomiky a s nı́m souvisejı́cı́ veličiny. Z hlediska dlouhého obdobı́ vidı́me, že tento vliv je potlačen. Ekonomika si udržuje výkonnost na úrovni potenciálnı́ho produktu, který lze ilustrovat dlouhodobou křivkou AS tj. vertikálou. Můžeme konstatovat, že produkt je v krátkém obdobı́ ovlivněn změnami agregátnı́ poptávky, v dlouhém obdobı́ je determinován potenciálnı́m produktem. V dlouhém obdobı́ ovlivňuje agregátnı́ poptávka předevšı́m růst cen. Jestliže AD můžeme znázornit křivkou klesajı́cı́, vzniká otázka, jak strmá je křivka AD. Za problémem strmosti se skrývá odpověd’ na otázku, jaký je vliv změn cen na produkt (makroekonomický výstup). Zvyšujı́cı́ se strmost křivky AD znamená snižovánı́ vlivu změny cen na změny úrovně poptávaného množstvı́ výstupu. Křivka AD vyjadřuje, jaké množstvı́ HDP je v daném obdobı́ nakupováno, v závislosti na cenách. AD závisı́ jak na výši důchodu, tak na cenové hladině. Dynamika AD však závisı́ i na dalšı́ch faktorech, mezi nimiž majı́ hlavnı́ význam úvěrové podmı́nky a státnı́ hospodářská politika. Nezanedbatelný je i vliv očekávánı́ budoucı́ho vývoje. V souvislosti s měřenı́m produktu jsme již zdůraznili, že důležitou roli na poptávkové straně ekonomiky hrajı́ spotřeba a investice. Za jinak nezměněných podmı́nek – ceteris paribus – se jejich změna projevuje v přı́slušné změně AD, a tedy i dopadech na úroveň výstupu, zaměstnanosti a cenovou hladinu. Všimněme si tedy, na kterých faktorech jsou tyto dvě veličiny závislé. Navážeme na definovánı́ veličiny výdaje na spotřebu z předchozı́ kapitoly a spotřebou domácnostı́ budeme rozumět výdaje na finálnı́ statky a služby, jejichž užitı́m se uspokojujı́ potřeby. Prostředky, které nebyly vydány na spotřebu pak nazýváme úspory. 34 Výdaje na spotřebu hrajı́ klı́čovou roli na straně AD (zpravidla vı́ce než 60 %). Pokud bychom zkoumali podrobněji jejich vnitřnı́ strukturu a souvislosti, zjistili bychom, že sice s rostoucı́m důchodem rostou výdaje, nicméně dynamika změn je pochopitelně u jednotlivých skupin statků rozdı́lná. Pokud jde např. o potraviny, umožňuje vyššı́ důchod nakupovat vı́ce, ale současně docházı́ ke změnám, např. tı́m, že: spotřebitelé nakupujı́ kvalitnějšı́ mı́sto méně kvalitnı́ch spotřebitele majı́ hranice (meze) tohoto druhu spotřeby, docházı́ k nasycovánı́. Obecně platı́, že s rostoucı́m důchodem klesá podı́l výdajů na potraviny na celkových výdajı́ch. Dosaženı́ určité důchodové hranice umožňuje luxusnı́ nákupy a zřetelně se prosazuje tendence k tomu, že výdaje s nimi spojené rostou rychleji než důchod. Nejluxusnějšı́ statek v tomto smyslu představujı́ úspory. Uvedená souvislost bylo v ekonomii formulováno již pruským statistikem Ernstem Engelem (19. stoletı́), a typy chovánı́ tomu odpovı́dajı́cı́ jsou označovány jako Engelovy zákony,ve kterých je podı́l důchodů vydávaný národem za potraviny chápán jako index blahobytu národa, přičemž platı́: čı́m nižšı́ je podı́l výdajů na potraviny na celkovém důchodu, tı́m vyššı́ je blahobyt národa. Úspory představujı́ tu část důchodu, která se nespotřebovává. Studie o chovánı́ úspor ukazujı́, že bohatı́ spořı́ vı́ce než chudı́, z nichž někteřı́ nemohou vůbec spořit. Pokud subjekt má k dispozici nějaké jměnı́, ze kterého může čerpat, nebo může-li si vypůjčit, pak vykazuje záporný sklon k úsporám, tzn. spotřebovává vı́ce než kolik vydělá. Rozpouštı́ úspory. Vztah mezi disponibilnı́m důchodem, spotřebou a úsporami je v makroekonomii důležitý a ovlivňuje celkové ekonomické klima. Abychom tento vliv mohli postihnout, zavedeme si funkce, pomocı́ nichž budeme vztah mezi úrovnı́ důchodu a úrovnı́ spotřeby či úspor popisovat. Spotřebnı́ funkce zobrazuje vztah mezi úrovnı́ spotřebnı́ch výdajů a úrovnı́ disponibilnı́ho důchodu domácnostı́. Graficky je vyjádřena obrázkem 2.2, v němž osa kvadrantu představuje množinu bodů, pro které platı́, že výdaje na spotřebu se přesně rovnajı́ důchodu. Spotřebnı́ funkce nám ukazuje, zda výdaje C jsou většı́ nebo menšı́ než důchod. Jestliže se sobě rovnajı́, průsečı́k spotřebnı́ funkce a této osy je bodem vyrovnánı́, tzn. průměrná domácnost ani nespořı́, ani nerozpouštı́ úspory. Ležı́-li spotřebnı́ funkce nad osou, domácnosti vykazujı́ záporné úspory. Ležı́-li pod osou, docházı́ ke vzniku kladných úspor. Výše úspor se měřı́ (u kladných i záporných) jako svislá vzdálenost mezi spotřebnı́ funkcı́ a osou kvadrantu. Obdobně je v grafu zachycena i úsporová funkce. Samotný vznik úspor je již zobrazen v podobě zaostávánı́ výdajů za úrovnı́ důchodu. Tam kde výše 35 2. Ekonomická rovnováha Obrázek 2.2: Spotřebnı́ a úsporová funkce C, S C E(Y =C) S C0 45◦ 0 Y(S=0) důchod (Y ) důchodu odpovı́dá bodu vyrovnánı́, má úsporová funkce hodnotu nula a s vyššı́m důchodem roste. V této souvislosti si můžeme připomenout již zavedené veličiny meznı́ch sklonů k úsporám a meznı́ho sklonu ke spotřebě, které se sklonem obou křivek souvisı́ a sklon křivky spotřeby a úspor charakterizujı́. Poznámka 2.3. V mikroekonomie jsme je definovali jako poměry přı́růstku výdajů na spotřebu (resp. přı́růstku úspor) k přı́růstku důchodu. Sklon spotřebnı́ funkce měřı́me změnou spotřeby (resp. výdajů na spotřebu) připadajı́cı́ na jednotkovou změnu důchodu, což je právě meznı́ sklon ke spotřebě (mpc). Obdobně platı́, že meznı́m sklonem k úsporám (mps) je vyjádřen sklon úsporové funkce. Spotřebnı́ výdaje závisı́ na působenı́ několika činitelů a k jejich analýze je možno přistupovat v různém kontextu. Předevšı́m se jedná o identifikaci důchodu (pojetı́, šı́ře), od něhož se výdaje na spotřebu odvı́jı́: disponibilnı́ důchod, tuto závislost nám mohou ilustrovat čı́sla libovolné statistiky vztahujı́cı́ se k ekonomice dosahujı́cı́ ekonomického růstu. permanentnı́ důchod, vyjadřujı́cı́ dlouhodobý důchodový trend. Při zkoumánı́ výdajů nevystačı́me pouze s běžným důchodem. Empirická data potvrzujı́, že spotřebnı́ výdaje domácnostı́ jsou závislé nejen na běžném důchodu v daném roce, ale odrážı́ se v nich i důchody minulé, stejně jako očekávané důchody budoucı́. Spotřebitel volı́ úroveň spotřeby, a tedy výši výdajů na spotřebu, v závislosti na svých dlouhodobých důchodových vyhlı́dkách. Důchod vnı́maný jako dlouhodobý trend představuje veličinu stabilnějšı́. V koncepci permanentnı́ho důchodu je zdůrazněno, že reakce spotřebitelů na důchodové impulsy nenı́ 36 vždy stejná. Je-li změna (růst) důchodu hodnocena jako relativně stálá, pak spotřebitelé zvyšujı́ spotřebu úměrně růstu důchodu. Jedna-li se o změnu dočasnou, pak meznı́ sklon ke spotřebě dosahuje pouze nı́zkých hodnot. bohatstvı́ je faktorem ovlivňujı́cı́m výdaje na spotřebu. Budeme-li uvažovat dva subjekty se stejným důchodem, z nichž jeden bude mı́t možnost navı́c disponovat významnou částkou uloženou v bance, pak tento spotřebitel vykazuje sklon vydávat vı́ce. Projevuje se efekt bohatstvı́ a jeho jednánı́ nenı́ možno klasifikovat jako neuvážené či rizikové. ostatnı́ vlivy představujı́ skupinu dalšı́ch faktorů ovlivňujı́cı́ch výdaje nebo tvorbu úspor. Jejich vliv budeme v dalšı́m textu také zohledňovat. Jedná se např. o úroveň sociálnı́ho zabezpečenı́, jehož rozvoj se projevuje zpravidla snižovánı́m osobnı́ch úspor. Obdobný vliv mohou mı́t i měnı́cı́ se mı́ra zdaněnı́ nebo skutečnost, že reálné výnosy z úspor se snižujı́ v důsledku rostoucı́ inflace. Podrobněji se některými souvislostmi budeme zabývat v kapitolách věnovaných hospodářské politice státu. Spotřebnı́ funkci budeme vyjadřovat způsobem, který můžeme považovat za jejı́ základnı́ tvar, nebot’ vyjadřuje závislost spotřebnı́ch výdajů na důchodu: C = mpc · Y, dC . kde: mpc – meznı́ sklon ke spotřebě, tedy dY Toto vyjádřenı́ však nezachycuje existenci tzv. autonomnı́ch výdajů na spotřebu, které označı́me C0 . Autonomnı́ výdaje představujı́ onu část celkových výdajů na spotřebu, která nenı́ závislá na velikosti důchodu. Pak můžeme spotřebnı́ funkci zapsat ve tvaru: C = C0 + mpc · Y. Rovnice vyjadřuje, že celková spotřeba je sumou autonomnı́ a indukované spotřeby. Výdaje na spotřebu mohou růst, jestliže: vzroste autonomnı́ spotřeba C0 vzroste disponibilnı́ důchod vzroste meznı́ sklon ke spotřebě mpc. Pokud budeme analyzovat spotřebnı́ funkcı́, musı́me rozlišovat: mezi růstem spotřeby vyvolaným růstem důchodu – jedná se o pohyb po křivce a růstem celé spotřebnı́ funkce v důsledku růstu autonomnı́ spotřeby. V tomto přı́padě se projevuje posun křivky směrem vzhůru. Co může tuto změnu vyvolat? • skutečný či očekávaný růst bohatstvı́ • očekávánı́ vyššı́ho budoucı́ho důchodu • pokles cenové hladiny • očekávaný růst inflace 37 2. Ekonomická rovnováha • pokles úrokových sazeb • snı́ženı́ danı́. Změna úrovně výdajů na spotřebu ovlivňuje velikost agregátnı́ poptávky a tı́m i rovnováhu ekonomiky. Obdobně bychom mohli vyjádřit úsporovou funkci, pokud využijeme skutečnosti, že důchod se rozkládá na výdaje na spotřebu a úspory: S = Y − C = Y − (C0 + mpc · Y ) = −C0 + (1 − mpc) · Y, resp. S = −C0 + mps · Y. Druhou složkou ovlivňujı́cı́ úroveň AD a jejı́ změny jsou soukromé investice. Investice majı́ v makroekonomii dvě základnı́ funkce. To je dáno tı́m, že: jednak jsou součástı́ agregátnı́ poptávky a jejich prudké či významné výkyvy mohou AD ovlivnit. Tı́m je dán i jejich dopad na úroveň produktu a zaměstnanost v ekonomice. jak jsme zdůraznili již v základech mikroekonomie, investice majı́ vliv na akumulaci kapitálu, jsou zdrojem růstu potenciálnı́ho produktu, v dlouhém obdobı́ podporujı́ ekonomický růst. Uvedené časové hledisko je nutno zohledňovat při analýze dopadů změn investic. Platı́ totiž, že investice: krátkodobě stimulujı́ poptávku a tı́m produkt dlouhodobě stimulujı́ růst produktu a potenciálnı́ho produktu. Položı́me-li si otázku, kdy firma investuje, tzn. financuje tvorbu dodatečných kapitálových statků? Odpovı́me, jestliže očekává, že vytvořenı́ nové kapacity přinese zisk. Tzn., přı́jmy vznikajı́cı́ jako efekt investice budou vyššı́ než výdaje, tedy investičnı́ náklady. V pozadı́ investičnı́ aktivity jsou tři základnı́ faktory: přı́jmy náklady očekávánı́. Přı́jmy – investice přinášejı́ firmě dodatečný přı́jem pouze tehdy, jestliže může dı́ky nı́ prodat vı́ce. Významným faktorem ovlivňujı́cı́m investičnı́ činnost je tedy celková úroveň produktu. Pokud nejsou kapacity využı́vány, nepocit’ujı́ firmy potřebu budovat nové kapacity. Úroveň investic je nı́zká. Investice závisı́ na přı́jmech, které budou generovány stavem celkové hospodářské aktivity. Náklady jsou v přı́padě investic poněkud složitějšı́ veličinou, než u jiných komodit. Souvisı́ to mimo jiné s tı́m, že investičnı́ statky jsou využı́vány několik let, majı́ dlouhou životnost. Významné je to, že firmy investujı́ vypůjčené prostředky, a proto důležitou roli sehrávajı́ náklady vypůjčenı́, tzn. úroveň investic je ovlivňována úrokovou mı́rou. 38 Očekávánı́ – investice jsou náklady vynaložené do budoucna, závisı́ na tom, jak podnikatelské subjekty hodnotı́ souvislosti budoucı́ho vývoje. Očekávajı́li vzestup či pokles ekonomiky, jejı́ stabilitu či nestabilitu. Závažné je, že v budoucnu se může projevit i vliv okolnosti, kterou nebylo možno při současných daných informacı́ch předpokládat. S očekávánı́mi je spojena nejistota a jistá mı́ra neurčitosti, která může výrazně ovlivnit ochotu či neochotu investovat. 2.3 Pojetı́ ekonomické rovnováhy Ekonomická rovnováha a jejı́ interpretace, zaujı́majı́ v makroekonomické teorii klı́čové mı́sto. Způsob, jakým je rovnováha řešena předurčuje i řešenı́ řady navazujı́cı́ch otázek, např. obecně vztahu státu k hospodářstvı́ a předevšı́m role státu v procesu utvářenı́ rovnováhy hospodářstvı́. I v přı́padě makroekonomické rovnováhy se bude rovnováhou rozumět nastolenı́ takových proporcı́, které nesignalizujı́ potřebu změny. Základnı́ rovnovážnou proporcı́ je tedy rovnost (vyrovnánı́) AD a AS. Problém rovnováhy ekonomiky je však mnohem širšı́ než ilustruje model ASAD. Rovnováha modelu ASAD předpokládá a zahrnuje rovnováhu na: trhu statků a služeb trhu práce a ostatnı́ch výrobnı́ch faktorů trhu peněz a kapitálu, tedy na finančnı́m trhu, na němž se střetává nabı́dka zdrojů (úspory) s poptávkou po zdrojı́ch (investice). Platı́, že nerovnováha na kterémkoliv z těchto trhů vyvolá tendence ke změně na ostatnı́ch trzı́ch. Rozdı́lná řešenı́, k nimž se ekonomické směry dopracovávajı́ jsou důsledkem odlišných výchozı́ch předpokladů, které se vztahujı́ ke dvěma základnı́m problémům: 1. Cenová pružnost na trzı́ch statků, služeb a výrobnı́ch faktorů. Tedy otázka, zda-li a jak rychle reagujı́ ceny na těchto trzı́ch na změny proporcı́ mezi nabı́dkou a poptávkou (na uvedených trzı́ch). S tı́m souvisı́ i otázka rychlosti obnovovánı́ rovnováhy těchto trhů. 2. Mechanismus utvářenı́ rovnováhy na finančnı́ch trzı́ch, tedy mechanismus přeměny úspor v investice. V této souvislosti se jedná i o problém, jaké dopady má rovnováha či nerovnováha finančnı́ho trhu na celkovou rovnováhu ekonomiky. V modernı́ ekonomii jsou užı́vána dvě paralelnı́, vzájemně kontroverznı́ řešenı́ těchto otázek. Rozlišuje se mezi tzv. klasickým modelem a modelem keynesiánským. Odlišné výchozı́ předpoklady obou modelů předznamenaly i odlišné závěry. Historicky staršı́ je klasický model, který je v současnosti užı́ván jako základnı́ přı́stup a pojetı́ makroekonomiky v teoretických koncepcı́ch soudobého konzervativnı́ proudu ekonomie, navazujı́cı́ho úzce na tradice neoklasické a liberálnı́ ekonomie. 39 2. Ekonomická rovnováha Klasický model vycházı́ z předpokladu pružných cen na trzı́ch finálnı́ produkce i na trzı́ch výrobnı́ch faktorů. Pro finančnı́ trh předpokládá, že investice i úspory se vyvı́jı́ pod vlivem úrokové mı́ry a jejı́ změny jsou dostatečným impulsem k obnovenı́ rovnováhy finančnı́ch trhů. Keynesiánský model vycházı́ z předpokladu omezené pružnosti (resp. nepružnosti) cen na trzı́ch finálnı́ produkce i na trzı́ch výrobnı́ch faktorů. Hlavnı́mi argumenty uvedeného předpokladu jsou: nepružnost mezd směrem dolů projevujı́cı́ se na trhu práce, který v ekonomice propojuje trh finálnı́ produkce s trhem ostatnı́ch výrobnı́ch faktorů. Umožňuje tak přı́mý a intenzivnı́ přenos impulsů z jedné tržnı́ úrovně do druhé. Znepružněnı́ trhu práce je interpretováno jako zdroj znepružněnı́ vnitřnı́ho mechanismu ekonomiky. cenová stabilita, která je jednı́m z projevů nedokonalosti konkurence, je důsledkem tržnı́ strategie firem s dominujı́cı́m postavenı́m v oligopolnı́ch tržnı́ch strukturách. k těmto argumentům bývá přiřazováno i zdůrazněnı́ existence cen, které podléhajı́ státnı́ regulaci. Významnou okolnostı́ je, že v keynesiánské ekonomii nenı́ odvozován vývoj úspor a investic výlučně z vývoje úrokové mı́ry. Citlivost investic na úrokovou mı́ru je snı́žená a úspory jsou funkcı́ důchodu. Proto úroková mı́ra nenı́ faktorem schopným zabezpečovat automaticky obnovu rovnováhy finančnı́ho trhu. 2.4 Utvářenı́ rovnováhy v klasickém modelu Klasický model fungovánı́ ekonomiky a utvářenı́ jejı́ rovnováhy vysvětluje ekonomiku jako vnitřně stabilnı́ systém vykazujı́cı́ schopnost pružného obnovenı́ rovnováhy, pokud z nı́ byla ekonomika vychýlena. V této interpretaci zaujı́má významné postavenı́ předpoklad vztahujı́cı́ se ke kapitálovému trhu, na kterém je úroková mı́ra veličinou ovlivňujı́cı́ nejen investice, ale také tvorbu úspor. Rostoucı́ úroková mı́ra stimuluje domácnosti k tvorbě úspor, což znamená rychlejšı́ tvorbu investičnı́ch zdrojů. Plně závislé na úrokové mı́ře jsou i investice, které vyjadřujı́ poptávku po zdrojı́ch. Úrok je nákladem investic a změna úrokové mı́ry ovlivňuje náklady investic, tedy ochotu investovat. Mezi úrokovou mı́rou (cenou) a rozsahem investičnı́ch výdajů platı́ nepřı́moúměrný vztah. Vzájemná závislost mezi úsporami a investicemi a mechanismus fungovánı́ kapitálového trhu ilustruje následujı́cı́ obrázek. Pružnost změn úrokové mı́ry (i) zabezpečı́ vyrovnánı́ úspor a investic. Převaha poptávky po investicı́ch znamená, že záměr investovat přesahuje možnosti použitelných zdrojů (úspor). Výsledkem bude rostoucı́ úroková mı́ra, která bude podněcovat tvorbu úspor domácnosti a současně bude působit na omezovánı́ investičnı́ch výdajů. Růst objemu úspor doprovázený snižovánı́m ob- 40 Obrázek 2.3: Kapitálový trh v klasickém modelu i S I E i∗ I. i1 S<I III. 0 qI qI = q S II. qS I, S jemu investic obnovuje v klasickém modelu automaticky rovnováhu trhu kapitálu. Přı́padný růst či pokles investičnı́ch výdajů musı́ být za těchto podmı́nek doprovázen poklesem či růstem výdajů na spotřebu. Celkový objem poptávky se neměnı́. Disponibilnı́ důchod domácnosti se dělı́ na výdaje na spotřebu (C) a úspory (S). Změna podı́lu úspor na disponibilnı́m důchodu je doprovázena opačnou změnou výdajů na spotřebu. Ale automatická přeměna úspor v investice uchovává celkovou hladinu výdajů na stejné úrovni, nebot’ celkové výdaje jsou tvořeny výdaji na spotřebu a investičnı́mi výdaji (od státnı́ nákupů, stejně jako od vnějšı́ch toků ekonomiky abstrahujeme). Jestliže kapitálový trh je schopen permanentně obnovovat rovnováhu, pak nevysı́lá směrem k reálnému tržnı́mu sektoru nerovnovážné podněty. Mechanismus utvářenı́ rovnováhy na trzı́ch finálnı́ produkce a výrobnı́ch faktorů je vysvětlován rovněž na předpokladu pružných cen, které umožňujı́, aby ekonomika plně využı́vala výrobnı́ch faktorů. Rovnováha se v klasickém modelu utvářı́ na úrovni potenciálnı́ho produktu. Mechanismus jejı́ho obnovovánı́ je ilustrován obrázkem 2.4. Bod E0 je bodem rovnováhy odpovı́dajı́cı́mu průsečı́ku křivek AD0 a AS, jemuž odpovı́dá výkon na úrovni potenciálnı́ho produktu. Jestliže dojde k omezenı́ úrovně agregátnı́ poptávky (znázorněno křivkou AD1 ), utvořı́ se rovnováha v bodě E1 (průsečı́k AS a AD1 ). Vznik rovnováhy je doprovázen cenovým poklesem (na svislé ose) a snı́ženým využı́vánı́m výrobnı́ch faktorů (výkon je pod úrovnı́ potenciálnı́ho produktu). Pokles výkonu je doprovázen omezovánı́m zaměstnanosti, které zvyšuje konkurenci na trhu práce, tlak na mzdy a snı́ženı́ ceny práce. Obdobně se projevı́ důsledky rostoucı́ konkurence na trzı́ch ostatnı́ch výrobnı́ch faktorů. Snı́ženı́ cen výrobnı́ch faktorů umožňuje, aby v sı́lı́cı́m konkurenčnı́m prostředı́ došlo 41 2. Ekonomická rovnováha Obrázek 2.4: Utvářenı́ rovnováhy v klasickém modelu P AS 1. p0 p1 p2 0 2. E0 I. II. E1 AD2 E2 AD1 q1 q ∗ = q0 = q2 AD0 výstup (Q) k poklesu cen finálnı́ produkce. V důsledku toho je poptávka ochotna nakoupit většı́ množstvı́ a ekonomika reaguje změnou rovnovážné polohy. Rovnováha se obnovı́ za situace, která je na obrázku zobrazena bodem E2 , vyjadřuje návrat k výkonu na úrovni potenciálnı́ho produktu, nebot’ cenové poklesy umožnily, aby se obnovil původnı́ vyššı́ výstup, který je nynı́ realizovatelný při nižšı́ cenové hladině. Snı́ženı́ cen výrobnı́ch faktorů znovu stimuluje ekonomiku k plnému využitı́ výrobnı́ch zdrojů. Výstup ekonomiky (skutečný produkt) se vracı́ na úroveň potenciálnı́ho produktu. Pokles cen finálnı́ produkce obnovil úroveň reálné mzdy. Ke změně došlo pouze v úrovni nominálnı́ho produktu. Obdobnou úvahu je možno aplikovat i na opačný přı́pad, kdy je ekonomika vychýlena z rovnováhy zvýšenı́m úrovně agregátnı́ poptávky (projevı́ se posunem křivky AD doprava nahoru na úroveň AD2 ). Tomu odpovı́dajı́, ve srovnánı́ se situacı́ uvažovanou výše, cenový vzestup finálnı́ produkce, který motivuje k rozšı́řenı́ výroby. Docházı́ k růstu poptávky po výrobnı́ch faktorech, rostou jejich ceny. Tı́m je vyvolán růst cen finálnı́ produkce a návrat rovnováhy na úroveň potenciálnı́ho produktu (průsečı́k potenciálnı́ho produktu s onou vyššı́ hladinou agregátnı́ poptávky). V klasickém modelu je zdůrazněn závěr, že cenový mechanismus zareaguje na podnět v podobě změny úrovně agregátnı́ poptávky tak, že navrátı́ skutečný výkon ekonomiky na úroveň potenciálnı́ho produktu. Důsledkem poptávkového impulsu je změna cenové hladiny, reálný rozměr výkonu zůstává zachován. Uvedená výtka představuje hlavnı́ argument i důvod kritiky keynesiánské hospodářské politiky vedené z pozic, jejichž základem je klasický model rovnováhy. Jak uvidı́me, ta byla orientována na stimulaci poptávky, jako prostředku dosaženı́ vyššı́ho výkonu. 42 2.5 Keynesiánský model rovnováhy Keynesiánský model je založen na odlišných předpokladech. Předevšı́m se zřı́ká automatické přeměny úspor v investice. Disponibilnı́ důchod se rozkládá na spotřebu a úspory: DI = C + S. Vztah mezi úsporami a důchodem je zprostředkován spotřebnı́ funkcı́, která sice vyjadřuje vztah přı́mé úměry mezi důchodem a výdaji na spotřebu, ale dynamika vývoje je rozdı́lná. Od určité úrovně důchodu zaostává tempo růstu výdajů na spotřebu za tempem růstu důchodu. Zaostávánı́ se projevuje tvorbou úspor, nebot’ část důchodu, která nenı́ vydána na spotřebu, je uspořena. Uvedenou souvislost jsme graficky vyjádřili na obrázku 2.2. Pomalejšı́ růst výdajů na spotřebu je vyvolán působenı́m sklonu k úsporám, jehož vliv se od určité úrovně důchodu prosazuje. Protože platı́, že: dY = dC + dS, platı́ pro meznı́ sklony: mpc + mps = 1. Tzn., že součet meznı́ho sklonu ke spotřebě a meznı́ho sklonu k úsporám se rovná jedné. Přitom v keynesiánském modelu závisı́ tvorba úspor na úrovni důchodu, nikoliv na úrokové mı́ře. Obrázek 2.5: Kapitálový trh v keynesiánském modelu i S I1 I0 1. E1 i1 I. i0 0 E0 qE0 = qE1 I, S Pokud jde o investice, jejich závislost na úrokové mı́ře keynesiánský model připouštı́. Investice jsou odvozovány od sklonu k investovánı́, který je ovlivňován přı́mo úměrně kalkulovaným výnosem z investic (meznı́ efektivitou kapitálu) a nepřı́mo úměrně úrokovou mı́rou. Dalšı́m faktorem jsou očekávánı́ 43 2. Ekonomická rovnováha budoucı́ho vývoje. Celkově je však reakce investic méně citlivá na úrokovou mı́ru, než předpokládá klasický model. Úspory (S) nejsou závislé na úrokové mı́ře, a proto jsou znázorněny vertikálou. Rovnováha (E) se utvářı́ jako průsečı́k investic a úspor. Při snı́žené citlivosti investic na změny úrokové mı́ry a tvaru úspor (nezávislosti úspor na úrokové mı́ře), mohou vzniknout podmı́nky, kdy ani minimálnı́ úroková mı́ra nemusı́ zabezpečit rovnováhu na kapitálovém trhu. Docházı́ k narušenı́ mechanismu přeměny úspor v investice. Trh nenastoluje rovnováhu a nerovnováha kapitálového trhu se přenášı́ i na ostatnı́ trhy prostřednictvı́m tzv. investičnı́ho multiplikátoru (k). Výchozı́ tezı́ keynesiánského pojetı́ rovnováhy je tvrzenı́ o zaostávánı́ poptávky za nabı́dkou. Od kterého se odvı́jı́ schéma návaznosti: Nedostatečná AD působı́ na omezenı́ úrovně výstupu. V důsledku toho výkon zaostává za úrovnı́ potenciálnı́ho produktu. V ekonomice docházı́ k nevyužı́vánı́ výrobnı́ch kapacit a vzniká vysoká nezaměstnanost. Přı́činami uvedené nedokonalosti systému jsou: zaostávánı́ výdajů na spotřebu (C) za růstem důchodu poruchy v mechanismu přeměny úspor v investice závislost investic i na jiných veličinách, než je úroková mı́ra, předevšı́m na očekávánı́ch budoucı́ho vývoje, která jsou provázena nejistotou a rizikem. Vzhledem k tomu, že model pracuje s ekonomikou pod úrovnı́ potenciálnı́ho produktu, je křivka AS vnı́mána jako velmi pružná. Jak ilustruje obrázek 2.6, právě tato okolnost vede k interpretaci, že stimulacı́ poptávky je možno dosáhnout úrovně výkonu blı́zké potenciálnı́mu produktu, přičemž uvedený vzestup výkonu je významnějšı́ než změna cenové hladiny, která stimulaci poptávky doprovázı́. Na rozdı́l od klasického modelu je v keynesiánském vnı́mána ekonomika jako soustava, která nenı́ vnitřně stabilnı́. Soustava s tendencı́ k nevyužı́vánı́ výrobnı́ch faktorů, obnovujı́cı́ rovnováhu pod úrovnı́ potenciálnı́ho produktu. Základnı́ souvislosti keynesiánského modelu se v poválečném obdobı́ realizovaly prostřednictvı́m tzv. neokeynesiánského kompromisu, který rozlišoval na nabı́dkové straně ekonomiky: keynesiánské pole – vlevo od úrovně potenciálnı́ho produktu, v němž si krátkodobá křivka AS uchovává vysokou pružnost (založenou na krátkodobé cenové nepružnosti) klasické pole – nabı́zené množstvı́ je za hranicı́ potenciálnı́ho produktu, nabı́dková křivka je velmi blı́zká vertikále. Poznámka 2.4. Jak ilustrujı́ předchozı́ obrázky, je tento tvar krátkodobé křivky AS soudobou makroekonomiı́ akceptován. 44 Obrázek 2.6: Keynesiánský model – rovnovážný produkt P AS 1. E1 p1 p0 I. E0 AD1 AD0 q0 0 2.6 q1 q ∗ výstup (Q) Určenı́ produktu modelem multiplikátoru Model multiplikátoru patřı́ k výchozı́m nástrojům neokeynesiánské makroekonomie a sehrál významnou roli ve vývoji ekonomie a hospodářské politiky v 50. letech 20. stoletı́. S jeho užitı́m souvisı́ řada zjednodušujı́cı́ch až jednostranných vazeb, které posloužily ke zdůvodňovánı́ forem státnı́ intervence v procesech stabilizačnı́ politiky států. Multiplikátor vyjadřuje běžnou skutečnost, která se v hospodářstvı́ projevuje. Pokud je ekonomika zasažena původnı́m impulsem, projevuje se jeho účinek opakovaně se snižujı́cı́ se intenzitou. výsledkem je dosaženı́ kumulativnı́ch účinků. V návaznosti na předchozı́ subkapitoly si zavedeme prvnı́ z multiplikátorů, tzv. jednoduchý multiplikátor resp. investičnı́ multiplikátor, který udává, jak se přı́růstek (pokles) soukromých investic projevı́ v přı́růstku (poklesu) domácı́ho produktu. Investičnı́ multiplikátor je koeficient, který udává, o kolik se změnı́ důchod, jestliže se změnı́ investičnı́ výdaje o jednotku. Investičnı́ multiplikátor popisuje důchodotvorný účinek investic. Rovnici multiplikátoru můžeme zapsat v podobě: dY = k · dI. Na výši důchodu bezprostředně závisı́ úroveň poptávky, a proto kolı́sánı́ investičnı́ aktivity vyvolává kolı́sánı́ v agregátnı́ poptávce. Vzhledem k tomu, že platı́: Y = C + I, můžeme investičnı́ multiplikátor vyjádřit následovně: k= dY dY 1 1 = = = , dI dY − dC 1 − mpc mps 45 2. Ekonomická rovnováha kde: mpc – meznı́ sklon ke spotřebě mps – meznı́ sklon k úsporám Multiplikačnı́ efekt investic je závislý na hodnotách těchto meznı́ch sklonů. Bude-li mpc = 0,5, znamená to, že z každé dodatečné koruny dajı́ domácnosti 50 haléřů na spotřebnı́ výdaje a 50 haléřů uspořı́. Potom výchozı́ investice o rozsahu 100 Kč vyvolá následujı́cı́ přı́růstek důchodu, který bude vyššı́. Nebot’ investice o výši 100 představuje tržbu, důchod ve výši 100 a ten se v závislosti na sklonu ke spotřebě a sklonu k úsporám rozkládá na dodatečné výdaje na spotřebu a dodatečné investice. Dodatečné výdaje na spotřebu zvyšujı́ úroveň celkových výdajů a tı́m vytvářı́ podmı́nky pro růst produktu. Celý proces tvorby dodatečných poptávkových impulsů (dC) ilustruje následujı́cı́ tabulka: Tabulka 2.1: Proces tvorby dodatečných poptávkových impulsů dY dC dS 1 100,00 50,00 50,00 2 50,00 25,00 25,00 3 25,00 12,50 12,50 4 12,50 6,25 6,25 5 6,25 3,13 3,13 6 3,13 1,56 1,56 .. .. .. .. . . . . n 200,00 100,00 100,00 Původnı́ch 100 jednotek investic se přeměnilo ve 200 jednotek dodatečného důchodu. Model multiplikátoru využı́vá spotřebnı́ a úsporovou funkci. Pro zjednodušenı́ budeme předpokládat, že důchod se rozkládá právě na C a S a nebudeme uvažovat přerozdělovacı́ procesy (např. daně) nebo jiné složky důchodu, které vyvolávajı́ rozdı́l mezi důchodem vytvořeným a užitým (např. nerozdělované zisky). Hrubý domácı́ produkt bude veličinou identickou s disponibilnı́m důchodem. Za těchto předpokladů představuje libovolný bod spotřebnı́ funkce (viz obrázek 2.2) zamýšlenou spotřebu při dané úrovni důchodu. Obdobně platı́ pro úsporovou funkci, že jejı́ libovolný bod vyjadřuje zamýšlenou úroveň úspor při dané výši důchodu. Vrátı́me-li se k předchozı́mu výkladu, vı́me, že úspory a investice jsou závislé na odlišných faktorech. Úspory závisı́ na výši důchodu, ale investice jsou odvozovány od ochoty investovat, která je závislá na úrokové mı́ře, ale také na očekávánı́ch jejı́ho vývoje, na očekávánı́ vývoje produktu v budoucnu, dále ji ovlivňujı́ opatřenı́ hospodářské politiky (daně), atd. Od těchto vlivů jsou odvozeny investičnı́ přı́ležitosti. Skutečnost, že investice nezávisı́ na důchodu, můžeme zobrazit přı́mkou rovnoběžnou s osou důchodu (produktu). Na následujı́cı́m 46 obrázku je doplněna i úsporová funkce. Obrázek 2.7: Určenı́ rovnovážného produktu pomocı́ úspor a investic S, I S I0 0 E(S=I) q(S=I) HDP −C0 Úspory a investice majı́ jeden společný bod E(S=I) , kterému odpovı́dá velikost produktu q(S=I) . Produkt q(S=I) je rovnovážným produktem ekonomiky a bod E je bodem rovnováhy (určeným pomocı́ úspor a investic). V bodě E docházı́ k vyrovnánı́ zamýšlených úspor domácnostı́ a zamýšlených (plánovaných) investic firem. Všimněme si, že pokud by se skutečné úspory a investice od sebe odchýlily, musı́ dojı́t k přizpůsobenı́ produktu této odchylce, což znamená, že jeho výše bude pod nebo naopak nad úrovnı́ rovnovážného produktu. Bude-li dosaženo libovolného produktu qv > q(S=I), pak platı́, že úspory jsou vyššı́ než investice. Domácnosti tvořı́ úspory na úkor výdajů na spotřebu (S > I). Omezenı́ výdajů na spotřebu povede k nerealizovatelnosti části produkce a růstu investic do zásob. Firmy se budou snažit o omezenı́ těchto investic a proto budou usilovat o snı́ženı́ výstupu. Výstup bude klesat a přibližovat se úrovni Q, kde se zastavı́. Bude-li naopak dosaženo produktu qn < q(S=I), pak úspory budou pod úrovnı́ zamýšlených investic. Vysoké výdaje na spotřebu (na úkor tvorby úspor) vytvářejı́ silný tlak na poptávkové straně, který přesahuje možnosti výstupu. Firmy budou usilovat o růst produktu a rostoucı́ důchod bude stimulovat růst úspor. Pohyb se zastavı́ v bodě E(S=I), ve kterém nepůsobı́ podněty ke změně. Určenı́ produktu pomocı́ úspor a investic je jednı́m z možných způsobů, který je ve shodě s funkcı́ finančnı́ho trhu, jako podmı́nky utvářenı́ rovnováhy. Výklad rovnovážné úrovně produktu v modelu multiplikátoru se opı́rá o určenı́ produktu pomocı́ výdajů na spotřebu a investic. Uvedený výklad je založen na využitı́ spotřebnı́ funkce, jejı́ž úroveň je navýšena o zamýšlené investice na úroveň (C + I) pro každou hodnotu důchodu. Osa kvadrantu představuje množinu bodů splňujı́cı́ch podmı́nku, že celková hodnota výdajů C + I se rovná celkové výši produktu. To znamená, že ekonomika se nalézá 47 2. Ekonomická rovnováha v rovnováze v bodě, ve kterém křivka C + I (celková zamýšlená úroveň soukromých výdajů) protı́ná osu kvadrantu. Tento bod označı́me v následujı́cı́m obrázku E. Obrázek 2.8: Určenı́ rovnováhy a rovnovážného produktu pomocı́ celkových výdajů C, I C +I AD < AS CM + IM E CL + IL AD > AS A0 45◦ 0 qL q∗ qM HDP Pokud by ekonomika dosahovala jiného výkonu, byl by vyvolán přizpůsobovacı́ mechanismus obnovujı́cı́ rovnováhu na úrovni výstupu q ∗ . Kdyby byl výkon např. na úrovni qL , znamenalo by to, že křivka celkových výdajů je nad rovnovážnou úrovnı́ výdajů (ležı́cı́ na ose kvadrantu). Jsou-li výdaje nad rovnovážnou úrovnı́, je nakupováno vyššı́ množstvı́, než výrobci produkujı́. Neuspokojená poptávka bude stimulovat růst rozsahu produktu. Pokud by bylo dosahováno produktu za úrovnı́ q ∗ (např. qM ), bylo by pro stav ekonomiky charakteristické zaostávánı́ celkových výdajů za úrovnı́ výstupu (produktu). Nerealizovatelná produkce by znamenala investovánı́ do zásob a již dřı́ve zmı́něný důsledek v podobě omezovánı́ výkonu. Model multiplikátoru je propojenı́m výše uvedeného určenı́ rovnovážného produktu pomocı́ celkových výdajů C + I s multiplikátorem. Byl využit keynesiánskou makroekonomiı́ při sledovánı́ multiplikačnı́ho účinku dodatečných investic (proto bývá označován jako investičnı́ multiplikátor). Pokud do rovnice multiplikátoru dosadı́me různé hodnoty meznı́ch sklonů zjistı́me, že čı́m většı́ jsou dodatečné výdaje na spotřebu (dC), tı́m většı́ je multiplikátor a čı́m vyššı́ bude podı́l dodatečných úspor (dS), tı́m nižšı́ bude hodnota multiplikátoru. Na velikosti multiplikátoru je závislý přı́růstek produktu. Je-li meznı́ sklon k úsporám mps = 0,4, pak multiplikátor má hodnotu 2,5. To znamená, že každá dodatečná jednotka investic se projevı́ v růstu produktu dodatečnými 2,5 jednotkami. Model multiplikátoru je nutno doplnit ještě o srovnánı́ rovnovážné úrovně 48 produktu s potenciálnı́m produktem. Keynesiánská ekonomie vycházela, jak jsme uvedli v předchozı́ subkapitole, z předpokladu o zaostávánı́ skutečného produktu za úrovnı́ potenciálnı́ho produktu (resp. produktu při plném využitı́ zdrojů). prostřednictvı́m modelu multiplikátoru byla přı́činy spojována s nedostatečnou úrovnı́ celkových výdajů (zaostávánı́m poptávky). Model byl využit pro argumentaci aktivnı́ státnı́ intervence na podporu úrovně poptávky. Shrnutı́ kapitoly Otázka, zda je ekonomika schopna utvářet rovnováhu na úrovni plného využitı́ zdrojů pomocı́ autoregulačnı́ch sil, je klı́čovým makroekonomickým problémem, jehož řešenı́ předurčuje odpovědi na dalšı́ otázky. Východiskem vysvětlenı́ je rozlišenı́ krátkodobé (cenově elastické) a dlouhodobé (cenově neelastické) agregátnı́ nabı́dky. Odlišnost přı́stupů je založena na postoji k jedné z klı́čových podmı́nek fungovánı́ mechanismu autoregulace – pružnosti cen na jednotlivých trzı́ch v ekonomice. Liberálně orientované ekonomické teorie zdůrazňujı́, že cenová pružnost patřı́ k základnı́m vlastnostem i soudobých trhů a musı́ se v čase prosadit. Keynesiánský přı́stup se opı́rá o krátkodobou nedostatečnou pružnost a od nı́ odvozuje poruchy utvářenı́ rovnováhy. S využitı́m studijnı́ pomůcky: Fuchs, K., Tuleja, P.: Stručný průvodce a cvičebnice. Základy ekonomie ověřte úroveň zvládnutı́ a) základnı́ch pojmů kapitoly (viz subkap. 14.2) b) základnı́ch poznatků řešenı́m testových otázek (viz subkap. 14.5) Otázky k zamyšlenı́ 1. Definujte potenciálnı́ produkt: 2. Čı́m je vysvětlován tvar krátkodobé agregátnı́ nabı́dky? 3. Proč je odlišná elasticita krátkodobé agregátnı́ nabı́dky při výkonu pod 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. a za úrovnı́ potenciálnı́ho produktu? Kdy nastává a co vyjadřuje tzv. Piguův efekt? Čı́m je vyvolán a jak se projevuje v ekonomice tzv. Keynesův efekt úrokových měr? Proč je předpoklad pružnosti cen významný pro výklad utvářenı́ rovnováhy? Proč je v modelu multiplikátoru osa kvadrantu množinou rovnovážných bodů ekonomiky? Popište, jak probı́há proces multiplikace v čase. Vyjádřete, co je obsahem Engelova zákona: Uved’te, na čem závisı́ růst výdajů na spotřebu: 49 2. Ekonomická rovnováha 50 Definice ekonomického růstu Dynamika vývoje agregátnı́ nabı́dky a poptávky Hospodářské cykly Přı́činy cyklického kolı́sánı́ Role investic v cyklickém kolı́sánı́ ekonomiky 3 Ekonomický růst a hospodářské cykly 3. Ekonomický růst a hospodářské cykly Cı́l kapitoly V kapitole se seznámı́te s interpretacı́ ekonomického růstu, který je základnı́ a nezbytnou charakteristikou ekonomiky sledované v čase. Pouze růstová ekonomika může vytvářet podmı́nky pro naplněnı́ očekávánı́ spotřebitelů a společnosti. Růstu může být dosaženo pomocı́ širšı́ škály zdrojů a jednotlivé způsoby nejsou stejně kvalitnı́. Proto je nutno si ujasnit význam hlavnı́ch růstových faktorů a dbát na obsahové odlišenı́ procesu, který je popisován jako ekonomický růst a procesu, který je založen na možnosti zvyšovat výkon vyššı́ úrovnı́ využı́vánı́ výrobnı́ch kapacit. Z hlediska růstových souvislostı́ je významné ujasněnı́ si, proč je prosazovánı́ ekonomického růstu doprovázeno cyklickými oscilacemi skutečného produktu. Časová zátěž 4 hodiny studium 1 hodina procvičenı́ 3.1 Definice ekonomického růstu Společnost vykazuje tendenci k růstu potřeb a proto požaduje, aby se výkon ekonomiky zvyšoval. Růst výkonnosti je považován za neoddělitelnou vlastnost hospodářstvı́, je jednı́m z klı́čových kriteriı́ sloužı́cı́ch k posuzovánı́ hospodářského vývoje země. Proto se otázka výkonnosti stala jednou ze základnı́ch otázek řešených na makroekonomické úrovni. Prvnı́ ucelenějšı́ soustava ekonomických názorů – merkantilismus, pojednávala o růstu peněžnı́ formy bohatstvı́. Přelomové dı́lo A. Smitha bylo Pojednánı́m o podstatě a původu bohatstvı́ národů. Dı́lo se pochopitelně zabývalo otázkami dosaženı́ vzestupu výkonu. Pokusme se postihnout základnı́ souvislosti ekonomického růstu, který vyjadřuje, že se potenciálnı́ produkt zvyšuje. Toto vymezenı́ ekonomického růstu budeme považovat za základnı́. Přitom je nutno si uvědomit, že označenı́m růst mohou být pojmenovány procesy, které jsou: sice shodné tı́m, že se zvyšuje výkon ale současně odlišné, nebot’ platı́: • zvýšenı́ výstupu může být dosaženo v rámci stávajı́cı́ch kapacit, tzn. vyššı́ mı́rou využitı́ kapacit. Jedná se o posun po křivce AS, přičemž produkčnı́ možnosti ekonomiky zůstaly zachovány. • vzestup výkonu může být založen na růstu potenciálnı́ho produktu, křivka AS se posouvá doprava a ekonomika si osvojuje schopnost produkovat vyššı́ výkon. Růst výkonu ekonomiky můžeme vyjádřit několika základnı́mi způsoby. Nejjednoduššı́m je srovnánı́ makroekonomických výstupů v po sobě následujı́cı́ch obdobı́ch. O růstu hovořı́me tehdy, jestliže HDP v roce t + 1 dosahuje vyššı́ úrovně než v roce t. Musı́ tedy platit vztah : HDPt+1 − HDPt = ΔHDP > 0. 52 Je-li rozdı́l vyššı́ než nula, vyjadřuje skutečnost, že se výkon ekonomiky zvýšil, zda nastal ekonomický růst neurčı́me. Uvedený způsob nenı́ běžně užı́ván, nebot’ konstatuje pouze výši přı́padného přı́růstku výkonu, nikoliv způsob, jakým bylo výsledku dosaženo. Ekonomický růst znamená změnu veličin v čase (jedná se o tokové veličiny). Při jeho vyjadřovánı́ předpokládáme užitı́ reálných rozměrů veličin, nikoliv vyjádřenı́ pouze nominálnı́ho (z důvodů, o nichž jsme se podrobněji zmı́nili při výkladu měřenı́ výkonu nominálnı́m a reálným produktem, tedy vyloučenı́ cenového zkreslenı́). Pokud posuzujeme hospodářský růst, musı́me vzı́t v úvahu i skutečnost, že samotná dynamika nemusı́ mı́t dostatečnou vypovı́dacı́ schopnost, např. provádı́me-li mezinárodnı́ srovnánı́. Při posuzovánı́ vývojových tendencı́ ekonomiky v přı́padném mezinárodnı́m srovnávánı́ se nabı́zı́ dvě základnı́ roviny, umožňujı́cı́ postiženı́ jak tendencı́ vývoje ekonomiky, tak také vývoj postavenı́ země ve srovnánı́ s jinými zeměmi. Ekonomický růst ovlivňuje jak ekonomickou sı́lu země, tak jejı́ ekonomickou úroveň. Každý z těchto ukazatelů vyjadřuje jinou rovinu srovnánı́. Ekonomická úroveň vyjadřuje účinnost využı́vánı́ disponibilnı́ch zdrojů měřenou pomocı́ úrovně výstupu na jednoho obyvatele. Ekonomickou sı́lu vyjadřujeme pomocı́ absolutnı́ velikosti finálnı́ho produktu. Věrohodnějšı́m ekonomickým ukazatelem je ekonomická úroveň. Mezinárodnı́ srovnánı́ ukazujı́, že mnohé země, stojı́cı́ v popředı́ podle ukazatele ekonomické sı́ly (např. bývalý SSSR v 80. letech na 3. mı́stě) se podle ukazatele ekonomické úrovně v popředı́ neobjevujı́ (cca 30. mı́sto SSSR v téže době). Je to pochopitelné, nebot’ na ukazatel ekonomické sı́ly má přı́mý vliv rozměr ekonomiky a množstvı́ použı́vaných zdrojů. Musı́me však upozornit, že určitých zkreslenı́ se nevyvarujeme ani u ukazatele ekonomická úroveň, kde čelné mı́sto Kuvajtu (před válkou v Perském zálivu a popřednı́ postavenı́ řady jiných vývozců ropy) ilustruje možnost, ale naznačuje i možné přı́činy zkreslenı́. Běžným způsobem vyjádřenı́ ekonomického růstu je použı́vánı́ ukazatele označovaného jako tempo růstu (GHDP ). HDPt − HDPt−1 GHDP = · 100. HDPt−1 Uvedené tempo růstu ekonomiky je tempem, kterým roste reálný HDP. Jednı́m z dalšı́ch přı́stupů k vyjádřenı́ růstu výkonu je tzv. koeficient růstu, který je konstruován jako poměr: HDPt gHDP = HDPt−1 Podrobněji a výstižněji popsat ekonomický růst znamená předevšı́m identifikovat zdroje, o které se vzestup výkonu opı́rá. Tı́m, je umožněno postih- 53 3. Ekonomický růst a hospodářské cykly nout skutečnou kvalitu ekonomického růstu. Vyjdeme-li z poznatků o hranici výrobnı́ch možnostı́ ekonomiky a jejı́m posouvánı́, pak platı́, že křivka výrobnı́ch možnostı́ je odvozena od množstvı́ a kvality výrobnı́ch faktorů a závisı́ na kvalitě technologiı́. Jejı́ posun vyjadřuje, že nastala změna alespoň v jedné z uvedených výchozı́ch souvislostı́. Odtud je možno odvodit, že hospodářský růst se může opı́rat o rozšiřovánı́ množstvı́ použı́vaných výrobnı́ch faktorů (kvantitativnı́ resp. extenzivnı́ zdroje). Zvětšuje-li se množstvı́ vstupů, je výsledkem vyššı́ úroveň výstupu. Neměnı́-li se ostatnı́ podmı́nky, je rostoucı́ množstvı́ použı́vaných výrobnı́ch faktorů doprovázeno růstem potenciálnı́ho produktu i skutečného produktu. Vývoj ekonomických struktur prokazuje, že touto cestou nenı́ možno dosahovat dlouhodobého vzestupu. Bariéra omezenosti zdrojů orientuje vyspělé ekonomiky k řešenı́m, při kterých je vzestup výkonu založen na růstu efektivnosti využı́vánı́ zdrojů. Růst se realizuje trvalým tlakem na hledánı́ způsobů zvyšovánı́ produktivity výrobnı́ch faktorů. Zaváděnı́ nových technologiı́ se stává východiskem snižovánı́ materiálové a energetické náročnosti výkonu. V této souvislosti bývá v ekonomické terminologii užı́váno rozlišenı́ na extenzivnı́ a intenzivnı́ faktory růstu, kde extenzivnı́ jsou spjaty se zapojovánı́m dodatečných výrobnı́ch faktorů, zatı́mco intenzivnı́ jsou ty, které představujı́ zvyšovánı́ účinnostı́ (produktivity) výrobnı́ch faktorů. V praxi je hospodářský vzestup zpravidla založen na kombinaci obou možnostı́, tzn. jak na zapojovánı́ dodatečných výrobnı́ch faktorů, tak na zvyšovánı́ jejich účinnosti. Pokud se tedy hovořı́ o extenzivnı́m či intenzivnı́m růstu, znamená to, že rozhodujı́cı́ podı́l na dosaženı́ přı́růstku výkonu ekonomiky měly tzv. extenzivnı́ či intenzivnı́ faktory. Zkoumánı́ ekonomického rozvoje si vynutilo dynamizaci ekonomické teorie, jejı́mž výsledkem bylo rozpracovánı́ teoriı́ ekonomického růstu. Poznámka 3.1. Ekonomický rozvoj je širšı́ pojem než ekonomický růst. Zatı́mco růst se omezuje na vztah zdrojů a výkonu, součástı́ rozvoje jsou dalšı́ aspekty, jako technologické a strukturálnı́ změny, ale také zvyšovánı́ životnı́ úrovně obyvatelstva, atd. Teorie růstu Jejich ústřednı́m problémem se stalo hledánı́ způsobů jak zabezpečit stálý, rovnoměrný růst produktu na jednoho obyvatele. Rozpracovány byly postupně tyto dı́lčı́ otázky: identifikace jednotlivých faktorů růstu a jejich vlivu na tempo růstu podmı́nky uchovánı́ makroekonomických proporcı́ zabezpečujı́cı́ch stabilitu růstu analýza mechanismu vyvolávajı́cı́ho odchylky od stálého růstu analýza mechanismu vyvolávajı́cı́ho odchylky od stálého růstu doporučenı́ státu, jaká opatřenı́ vytvořı́ podmı́nky pro stálý růst. Zatı́mco keynesiánské modely (R. Harrod, E. Domar) vycházely z analýzy vlivu kapitálu (investic) a jejich účinnosti na růst důchodu, postkeynesiánské růstové modely (N. Kaldor, J. Robinsonová) kladly navı́c důraz na rozdělovánı́ jako proces vytvářejı́cı́ předpoklady růstu. Neoklasické růstové modely využily aparátu produkčnı́ funkce, který umožnil analyzovat i vliv ostatnı́ch 54 výrobnı́ch faktorů (včetně technického pokroku) a možnosti jejich vzájemné substituce. 3.2 Dynamika vývoje agregátnı́ nabı́dky a poptávky Ekonomický růst vyjadřuje zvyšovánı́ rozměru potenciálnı́ho produktu. Pochopitelně jednou ze základnı́ch rovin zkoumánı́ je analýzou zdrojů zvyšovánı́ produktu. Tı́m se ovšem růstová problematika nevyčerpává. Neméně závažným problémem a ve své podstatě mnohem složitějšı́m, je otázka proporcionality ekonomického růstu. Proporcionalitu růstu můžeme analyzovat v různých rovinách a kontextech, např. proporce vývoje zdrojů a výstupů, vzájemné proporce zdrojů, proporce jednotlivých složek na straně výstupu. Z pohledu makroekonomického můžeme za základnı́ rovinou zkoumánı́ považovat proporci mezi nabı́dkou a poptávkou v podmı́nkách růstu potencionálnı́ho produktu. Skutečnost, že se vzájemně mohou odlišovat tempa růstu potencionálnı́ho produktu, agregátnı́ nabı́dky a agregátnı́ poptávky, má přı́mé dopady na utvářenı́ rovnováhy. Tı́m je ovlivňována cenová hladina ekonomiky i výkonnost ekonomiky v následujı́cı́m obdobı́. Uchovánı́ stability cen v podmı́nkách růstu předpokládá, že růst výkonu (potencionálnı́ produkt se posouvá doprava) je doprovázen posunem křivek AS i AD doprava, a to ve stejné mı́ře. Tuto souvislost ilustruje obrázek 3.1. Obrázek 3.1: Ekonomický růst v podmı́nkách cenové stability P AS1 1. p1 = p 2 2. E1 AS2 E2 AD2 AD1 0 q1 q2 výstup (Q) Zobrazenou situaci nenı́ možno vyloučit a jejı́ dosaženı́ je žádoucı́, ale nenı́ to průvodnı́ jev ekonomického růstu. Rozdı́lná dynamika vývoje je hospodářskou realitou. Všimněme si, jaké jsou dopady odlišné dynamiky vývoje AS a AD. Pokud docházı́ k zaostávánı́ tempa růstu AD za vývojem AS, jsou tı́m vy- 55 3. Ekonomický růst a hospodářské cykly volány důsledky, které jsou ilustrovány na obrázku 3.2. Jestliže Y je výchozı́ úroveň výstupu, odpovı́dajı́cı́ potenciálnı́mu produktu a původnı́ rovnováze E (průsečı́k AS a AD). Je-li růst doprovázen vzestupem nabı́dky na úroveň AS2 a vzestupem poptávky, který je vyjádřen křivkou AD2 , utvořı́ se rovnováha v jejich průsečı́ku E2 . Vzhledem k tomu, že posun agregátnı́ poptávky je menšı́ než je posun agregátnı́ nabı́dky, je rovnováha utvořena na úrovni výkonu Y2 . Tedy při nižšı́ cenové hladině, ale také při nižšı́m výkonu, než odpovı́dá potenciálnı́mu produktu. Docházı́ k zaostávánı́ skutečného výkonu za potenciálnı́m produktem, které je vyjádřeno rozdı́lem mezi Y3 a Y2 . Potenciálnı́ výkon by vyjádřila vertikála v bodě Y3 . Pokud budeme tutéž souvislost (pokles cenové hladiny a skutečný výkon pod úrovnı́ potenciálnı́ho produktu) ilustrovat za předpokladu, že nedocházı́ k růstu potenciálnı́ho produktu, musı́ dojı́t nutně k poklesu AD. Hospodářský proces splňujı́cı́ uvedenou podmı́nku bývá označován jako klasická recese. Pokud by růst byl provázen opačnou situacı́, vyššı́ dynamika vývoje poptávky ve srovnánı́ s nabı́dkou, pak by důsledky zaostávánı́ nabı́dky za poptávkou byly totožné s vývojem, který bývá označován jako slumpflace. Předpokládejme, že se velikost agregátnı́ poptávky nezměnı́, ale dojde k poklesu úrovně agregátnı́ nabı́dky. (viz obrázek 3.4). Pokles AS je ilustrován posunem křivky AS doleva. Důsledkem je změna rovnováhy z původnı́ polohy E0 do polohy E1 . Původnı́ rovnost potenciálnı́ho a skutečného výkonu při rovnováze v bodě E0 , je vystřı́dána obnovenı́m rovnováhy mezi AS1 a AD při výkonu Y1 , který je nižšı́. Skutečný produkt zaostává za úrovnı́ potenciálnı́ho produktu (je nižšı́). Současně je rovnováha utvořena při vyššı́ cenové úrovni P2 . Slumpflace je vývoj charakteristický omezovánı́m výkonu a růstem cenové hladiny. Obrázek 3.2: Zaostávánı́ tempa růstu AD za tempem růstu AS P AS1 1. p1 p2 AS2 2. E1 E2 AD2 AD1 0 Y1 Y2 Y3 výstup (Y ) Poznámka 3.2. V ekonomické literatuře se často použı́vá jako synonyma pojmu stagflace, který 56 Obrázek 3.3: Klasická recese P AS 1. p1 p2 E1 I. E2 AD2 II. 0 Y2 Y1 AD1 výstup (Y ) ovšem mnozı́ autoři vztahujı́ k situaci, kdy výkon ekonomiky stagnuje, ale docházı́ k růstu cenové hladiny. Pokud je dynamika vývoje agregátnı́ poptávky a agregátnı́ nabı́dky odlišná, projevuje se to rovněž ve vztahu mezi potenciálnı́m a skutečným produktem, skutečný produkt se od potenciálnı́ho odchyluje. V našich přı́padech jsme uvažovali pouze situace, kde výchozı́ stav byl charakteristický ideálnı́ rovnostı́ agregátnı́ poptávky s agregátnı́ nabı́dkou na úrovni potenciálnı́ho produktu a došlo k zaostávánı́ nabı́dky či poptávky. Výsledkem bylo snı́ženı́ skutečného produktu pod úroveň potenciálnı́ho produktu. Obdobně bychom mohli rozšı́řit úvahy i do prostoru vpravo od potenciálnı́ho produktu, tedy situace, kdy skutečný produkt je nad úrovnı́ potenciálnı́ho produktu. 3.3 Hospodářské cykly Teorie hospodářského cyklu se zabývá kolı́sánı́m skutečného produktu kolem úrovně potenciálnı́ho produktu, jehož vývoj vyjadřuje růstovou tendenci ekonomiky. Předmětem zkoumánı́ jsou předevšı́m otázky: průběh cyklu přı́činy cyklického kolı́sánı́ možnosti omezenı́ cyklických výkyvů. Potenciálnı́ produkt vykazuje tendenci k růstu, má rostoucı́ trend. Ekonomika by se tı́mto trendem vyvı́jela, kdyby procesy zdokonalovánı́ probı́haly v situaci plného využı́vánı́ zdrojů. Skutečný výkon kolem dlouhodobého trendu osciluje. Rozdı́l mezi skutečným produktem a potenciálnı́m produktem se označuje jako mezera výstupu (GAP). 57 3. Ekonomický růst a hospodářské cykly Obrázek 3.4: Slumpflace P AS2 AS1 1. E2 p2 p1 E1 I. AD II. 0 Y2 Y1 výstup (Y ) V průběhu cyklu rozlišujeme dvě základnı́ vývojové tendence. Cyklus představuje střı́dánı́ obdobı́ růstu skutečného produktu s obdobı́m pokles skutečného produktu a těmto pohybům odpovı́dajı́cı́ body zvratu, označované jako vrchol a sedlo. Odtud se odvozujı́ fáze cyklu. Všeobecně platı́, že v okolı́ vrcholu je hospodářská aktivita vysoká, ve srovnánı́ s úrovnı́ dlouhodobého růstového trendu. Sedlo představuje nejnižšı́ úroveň hospodářské aktivity. V cyklickém pohybu ekonomiky můžeme rozlišit dvě fáze. Kontrakce je fáze, v nı́ž docházı́ k poklesu skutečného produktu. Jedná se nejen o pokles výkonu ekonomiky, ale také výnosů. Tı́m je současně ovlivňován i pokles poptávky po investicı́ch. Dynamika poklesu může vykazovat rozdı́lné charakteristiky, které bývajı́ označovány jinými pojmy. Pokud délka poklesu překročı́ horizont šesti měsı́ců, bývá vývoj charakterizován jako recese. Poklesy zvláště výrazné jsou označovány pojmem deprese. Poznámka 3.3. Uvedené pojmoslovı́ nenı́ užı́váno zcela jednotně. Někdy se v literatuře pojmem recese označuje fáze poklesu (chápáno jako obdobı́ klesajı́cı́ch přı́jmů a rostoucı́ nezaměstnanosti). Deprese je označenı́m pro hlubokou recesi. Expanze je fázı́ cyklu vyznačujı́cı́ se vzestupem úrovně skutečného produktu. O expanzi hovořı́me zpravidla tehdy, jestliže v průběhu vzestupu dosáhne ekonomika vyššı́ho výkonu, než byla jejı́ úroveň před kontrakcı́. V průběhu expanze je možné rozlišit dvě obdobı́. V prvnı́m se ekonomika ve skutečnosti navracı́ na úroveň, kterou již dosahovala a pro označenı́ této části vzestupu se někdy použı́vajı́ pojmy obnova, zotavenı́, oživenı́. Těchto pojmů se užı́vá předevšı́m tehdy, je-li vzestup obnoven po výrazném poklesu, tedy expanze navazuje na recesi či depresi. Pro tu část vzestupné fáze, která se vyznačuje vyššı́m skutečným produktem než je úroveň potenciálnı́ho výstupu mohou být použita označenı́ boom, přı́padně konjunktura či rozmach. 58 Obrázek 3.5: Průběh hospodářského cyklu vrchol skutečný výkon výstup trend GAP vrchol expanze vrchol vrchol GAP expan se rece ze e reces expanze sedlo sedlo sedlo 0 čas Při charakteristice cyklického pohybu se běžně užı́vá i pojmu krize, který vždy vyjadřuje situaci, kdy klesá skutečný produkt. Dalšı́m z pojmů běžně užı́vaných je stagnace, pomocı́ nı́ž se zpravidla označuje obdobı́, kdy výkon neroste ani neklesá. Body zvratu mezi kontrakcı́ a expanzı́ se označujı́ jako: vrchol, který vyjadřuje maximálnı́ úroveň skutečného produktu. Jedná se tedy o vrchol expanse, po kterém má následný vývoj podobu kontrakce. dno je naopak nejnižšı́ úrovnı́ výkonu zvršujı́cı́ kontrakci. Po jeho dosaženı́ se ekonomika obracı́ na vzestupnou dráhu (zotavenı́) a skutečný výkon se začı́ná přibližovat k úrovni potenciálnı́ho produktu. Cyklické oscilace patřı́ ke dlouhodobě sledovaným jevům. Vykazujı́ určité pravidelnosti v podobě střı́dánı́ obdobı́ vzestupu a poklesu. Jednı́m hospodářským cyklem rozumı́me pohyb, který ekonomika vykoná, mezi opuštěnı́m sedla (počátek vzestupu) a návratem zpět do sedla. Časový úsek, za který je uvedený pohyb vykonán se označuje jako perioda. Ekonomická teorie odlišuje cyklické pohyby s různou periodou a podle délky odlišuje tři typy cyklů, u nichž je perioda vázána na působenı́ odlišných faktorů. Za základnı́ typ, co do významu i teoretické propracovanosti, je možno označit tzv. Juglarovy cykly. Jedná se o střednědobé cykly s přibližně osmi až desetiletou periodou. Průběh tohoto cyklu je spojován s vývojem investic do strojů a zařı́zenı́. Tomuto cyklu budeme v dalšı́m výkladu věnovat pozornost. Od střednědobého cyklu se odlišuje cyklus krátkodobý s periodou přibližně třı́letou (36–40 měsı́ců). Hovořı́me o tzv. Kitchinových cyklech. Tento typ oscilace je odvozován z výkyvů v zásobách. Dlouhodobé cykly jsou označovány jako Kondratěvovy vlny, resp. Kuznetsovy cykly a jejich perioda je několik 59 3. Ekonomický růst a hospodářské cykly Obrázek 3.6: Cyklický pohyb ekonomiky ČR v obdobı́ od 1. čtvrtletı́ 1994 do 2. čtvrtletı́ 2002 7,00 6,00 5,00 4,00 2,00 1,00 2q:02 1q:02 4q:01 3q:01 2q:01 1q:01 4q:00 3q:00 2q:00 1q:00 4q:99 3q:99 2q:99 1q:99 4q:98 3q:98 2q:98 1q:98 4q:97 3q:97 2q:97 1q:97 4q:96 3q:96 2q:96 1q:96 4q:95 3q:95 2q:95 0,00 -1,00 1q:95 tempo růstu HDP (v %) 3,00 -2,00 -3,00 -4,00 -5,00 čtvrtletí :rok tempo růstu HDP desetiletı́ (54–60 let) jsou spojovány předevšı́m se zásadnı́mi změnami ve vývoji technologiı́. V analýze cyklů se nejvı́ce sporů vede právě o těchto dlouhodobých vlnách, a to předevšı́m o otázkách přı́čin dlouhodobých vln. Průběh cyklu znamená nejen měnı́cı́ se úroveň výstupu která je důsledkem různé mı́ry využı́vánı́ stávajı́cı́ch zdrojů. Průběh cyklu má závažné dopady i do oblasti trhu práce a sociálnı́ch podmı́nek ve společnosti. Vysoká mezera výstupu v obdobı́ch recese je provázena výrazným vzestupem mı́ry nezaměstnanosti, tlaky na omezovánı́ výroby, poklesy ziskovosti atd. Spojitost mezi výkyvy ekonomiky a nezaměstnanostı́ popisuje tzv. Okunův zákon (Arthur Okun se zabýval studiem vzájemné vazby mezi výkyvy reálného produktu a výkyvy v mı́ře nezaměstnanosti v podmı́nkách americké ekonomiky). Souvislost je možno vyjádřit rovnicı́: 1 Δu = − · (ΔHDPR − 3 %), 2 kde: Δu – procentnı́ změna mı́ry nezaměstnanosti ΔHDPR – procentnı́ změna reálného hrubého domácı́ho produktu Tedy: pokud reálný HDP roste o 3 %, nedojde ke změně mı́ry nezaměstnanosti. Pokud by ekonomika rostla rychlejšı́m tempem, např. 5 %, potom by došlo k poklesu mı́ry nezaměstnanosti o 1 %. Je mnoho dalšı́ch souvislostı́, které stimulovaly snahu rozpoznat souvislosti cyklu, odhalenı́ přı́čin cyklických oscilacı́ ekonomiky, přı́padně nalezenı́ nástrojů sloužı́cı́ch k omezovánı́ negativnı́ch dopadů recesı́. Následujı́cı́ obrázek nám ilustruje, proč v prvnı́ch desetiletı́ch 20. stoletı́ význam této analýzy prudce vzrostl. 60 3.4 Přı́činy cyklického kolı́sánı́ Existuje řada koncepcı́ a pokusů vysvětlenı́ přı́čin cyklického kolı́sánı́ výkonu ekonomiky. Naprostá většina využı́vá při identifikaci přı́čin vztahu mezi agregátnı́ nabı́dkou a poptávko a analyzuje faktory, které mohou vyvolat jejich výkyv. Tyto přı́činy je možno klasifikovat podle různých hledisek. Pokud nás zajı́má chovánı́ hospodářského systému jako celku a mechanismus jeho fungovánı́, je účelné provést rozlišenı́ podle toho, jsou-li výkyvy odvozovány od přı́čin endogennı́ch či exogennı́ch. Mezi exogennı́mi přı́činami bývajı́ zdůrazňovány a vyskytujı́ se nejčastěji následujı́cı́: výkyvy v možnostech využı́vánı́ inovacı́, které jsou do značné mı́ry způsobeny nerovnoměrnostı́, s nı́ž jsou vynálezy nabı́zeny, politické přı́činy. Např. spojovánı́ hospodářských cyklů s volebnı́mi cykly, politické krize a jejich vliv na hospodářstvı́, války, aj. k této skupině přı́čin se zařazujı́ i nedostatečná informovanost tržnı́ch subjektů a předevšı́m hospodářská politika vlády. Mnohé z výkladů se opı́rajı́ o kombinaci endogennı́ch a exogennı́ch vlivů. Přes všechny odlišnosti výkladu se většina ekonomů shoduje v přisuzovánı́ mimořádného významu investičnı́ aktivitě, s jejı́mž kolı́sánı́m souvisı́ i kolı́sánı́ na straně výstupu. Nestabilita investičnı́ch výdajů odvozovaná od změn provázejı́cı́ch očekávánı́ vývoje budoucı́ch výnosů, doprovázená působenı́m mechanismů umocňujı́cı́ch efekty těchto impulsů, tvořı́ jádro koncepce vysvětlujı́cı́ cyklické oscilace. Tento výklad byl rozpracován na půdě keynesiánské ekonomie vyvozujı́cı́ cyklus od vnitřnı́ch přı́čin ovlivňujı́cı́ch vývoj poptávky, která se proměňuje v hlavnı́ přı́činou nestability. 3.5 Role investic v cyklickém kolı́sánı́ ekonomiky Při objasňovánı́ střednědobého cyklu sehrávajı́ rozhodujı́cı́ roli investice. Od jejich kolı́sánı́ jsou odvozovány i hospodářské cykly. Jednotlivé interpretace se odlišujı́ v přı́činách vyvolávajı́cı́ch kolı́sánı́ investic, což je umožněno tı́m, že rozhodnutı́ investovat je rozhodnutı́ subjektu, má silnou psychologickou dimenzi a je závislé na řadě faktorů, včetně faktorů jednoznačně mimoekonomických. Soustřed’me se proto na objasněnı́ základnı́ch souvislostı́, postihujı́cı́ch vazbu mezi investicemi a skutečným produktem. O vzájemných vazbách pojednává jednak teorie multiplikátoru, jednak teorie investičnı́ho akcelerátoru. Investičnı́ multiplikátor jsme si zavedli jako koeficient vyjadřujı́cı́ důchodotvorný účinek investic, pomocı́ rovnice: ΔY = k · ΔI, 61 3. Ekonomický růst a hospodářské cykly kde Y je přı́růstek důchodu vyvolaný vynaloženı́m investic I. Podle multiplikačnı́ho principu je výsledkem každé investice zvýšenı́ produktu (důchodu). Vztah důchodu a investic má však i zpětnou vazbu, kterou popisuje princip akcelerátoru. ten zdůrazňuje, že zásoba kapitálu společnosti je závislá předevšı́m na důchodu. přı́růstky zásoby kapitálu tj. čisté investice se vynakládajı́ tehdy, jestliže roste výstup. Jestliže je růst produktu zastaven. Tedy, i když se výkon ustálı́ na vysoké úrovni, může být omezena investičnı́ aktivita. Z pohledu akceleračnı́ho principu se investice dělı́ na dvě skupiny: autonomnı́ investice představujı́ tu část investičnı́ch výdajů, které nezávisı́ na důchodu. Jejich vynakládánı́ je podmı́něno jinými okolnostmi, jako např. technický pokrok a konkurenčnı́ poměry v odvětvı́, ochota investovat, rozvoj oblasti, tempo růstu obyvatelstva aj. indukované (vyvolané) investice jsou tou částı́ celkových investičnı́ch výdajů, která bezprostředně závisı́ na realizovaném důchodu. Jestliže je označı́me Iv , pak můžeme akceleračnı́ princip zapsat: Iv = a · Y, kde je Y přı́růstek důchodu, a je akceleračnı́ koeficient, který vyjadřuje vztah mezi přı́růstkem důchodu a vyvolanými investicemi. Vznik indukovaných investic předpokládá, že bude dosaženo přı́růstku důchodu. Jestliže se velikost důchodu neměnı́, je jejich hodnota nulová. Pokud důchod klesá, docházı́ ke snižovánı́ investic (akcelerátor působı́ v opačném směru). Pomocı́ principu akcelerátoru a multiplikátoru můžeme vysvětlit i cyklické kolı́sánı́ skutečného produktu kolem úrovně potenciálnı́ho produktu. V těchto dvou souvislostech je obsažena tendence jeho vychylovánı́. Vynaložená investice má podle multiplikátoru důchodotvorný účinek, projevı́ se tedy přı́růstkem důchodu. Ten však podle principu akcelerace vyvolává nutně dodatečné (indukované) investice. Tedy růst produktu stimuluje dodatečné investice podmiňujı́cı́ jeho dalšı́ růst. Tento vývoj narážı́ po určité době na existujı́cı́ bariéru, kterou je právě potenciálnı́ produkt, jehož úroveň může být překročena, ale ne dlouhodobě udržena. Ochromenı́ tempa růstu znamená prosazovánı́ vzájemné vazby multiplikátoru a akcelerátoru v opačném směru a pokles skutečného produktu. Spodnı́ hranicı́ poklesu investic jsou obnovovacı́ investice, jejichž bariéra znovu obracı́ tendenci. Zastavenı́ poklesu investic umožnı́, aby se začal prosazovat vzestup produktu. Hospodářské cykly nevyjadřujı́ souvislosti pouze úzce technicko-ekonomické. Oscilace se bezprostředně promı́tá do všech trhů, včetně trhu práce a má tedy přı́mý vliv na vývoj zaměstnanosti, tedy mı́ru nezaměstnanosti. Vzájemnou souvislost vývoje hospodářského cyklu a nezaměstnanosti můžeme ilustrovat srovnánı́m následujı́cı́ho obrázek 3.7 s obrázkem 3.6. 62 Obrázek 3.7: Cyklické oscilace a úroveň nezaměstnanosti v obdobı́ od 1. čtvrtletı́ 1994 do 2. čtvrtletı́ 2002 7,00 6,00 5,00 4,00 2,00 1,00 2q:02 1q:02 4q:01 3q:01 2q:01 1q:01 4q:00 3q:00 2q:00 1q:00 4q:99 3q:99 2q:99 1q:99 4q:98 3q:98 2q:98 1q:98 4q:97 3q:97 2q:97 1q:97 4q:96 3q:96 2q:96 1q:96 4q:95 3q:95 2q:95 0,00 -1,00 1q:95 tempo růstu HDP (v %) 3,00 -2,00 -3,00 -4,00 -5,00 čtvrtletí :rok tempo růstu HDP Shrnutı́ kapitoly Ekonomický růst je proces, ve kterém si ekonomika, dı́ky zvyšovánı́ potenciálnı́ho produktu, osvojuje schopnost produkovat vyššı́ výstup. Dosahovat vyššı́ho výstupu je při plném využitı́ zdrojů možné pouze změnami na vstupech (množstvı́ a kvalita výrobnı́ch faktorů a způsoby jejich využı́vánı́ – technologie). Proto musı́me odlišovat extenzivnı́ a intenzivnı́ ekonomický růst. Růst výkonu je zpravidla provázen tendencı́ k vzestupu cenové hladiny v ekonomice. Růstový trend potenciálnı́ho produktu se prosazuje prostřednictvı́m oscilacı́ skutečného produktu. S využitı́m studijnı́ pomůcky: Fuchs, K., Tuleja, P.: Stručný průvodce a cvičebnice. Základy ekonomie ověřte úroveň zvládnutı́ a) základnı́ch pojmů kapitoly (viz subkap. 15.2) b) základnı́ch poznatků řešenı́m testových otázek (viz subkap. 15.5) Otázky k zamyšlenı́ 1. Proč potenciálnı́ produkt vykazuje růstový trend? 2. Vysvětlete jak souvisı́ ekonomický růst s hranicı́ výrobnı́ch možnostı́: 3. Které souvislosti nutı́ ekonomickou teorii klást důraz na zkoumánı́ cyk4. 5. 6. 7. lických pohybů skutečného produktu? Proč skutečný produkt procházı́ nejen vzestupnou, ale i sestupnou fázı́? Proč je ekonomický růst provázen vzestupem cenové hladiny? Za jakých podmı́nek by byl ekonomický růst doprovázen uchovánı́m původnı́ cenové hladiny? Jaký postoj k ekonomice zaujı́máme, jestliže vycházı́me z koncepce endogennı́ch přı́čin? 63 3. Ekonomický růst a hospodářské cykly 8. Co to znamená v přı́stupu k ekonomice a problematice hospodářských cyklů, jestliže vycházı́me z koncepce exogennı́ch přı́čin? 9. Jak se podle periody cyklu rozlišujı́ kolı́sánı́ výkonu ekonomiky? 10. Vysvětlete souvislost mezi investičnı́m multiplikátorem a principem akcelerace? 11. Popište body obratu v cyklických oscilacı́ch skutečného produktu, jsouli cykly vysvětlovány pomocı́ investic. 64 Charakter a formy soudobých peněz Poptávka po penězı́ch Rovnice směny 4 Penı́ze a poptávka po penězı́ch 4. Penı́ze a poptávka po penězı́ch Cı́l kapitoly V kapitole si osvojı́te základy přı́stupu ekonomie k penězům. Půjde rovněž o pochopenı́ důvodů, proč ekonomie zpravidla chápe penı́ze v širšı́m smyslu, než je obvyklé v běžném životě. Vymezenı́m charakteru soudobých peněz a zvládnutı́m teorie poptávky po penězı́ch budou vytvořeny předpoklady pro následnou analýzu trhu peněz. V kapitole je nezbytné pochopit v základnı́ch souvislostech význam množstvı́ peněz v ekonomice, tzn. předevšı́m vztah mezi množstvı́m peněz, velikostı́ produkce a cenovou hladinou ekonomiky. Na tomto základě si uvědomit existenci přı́mých důsledků změn množstvı́ peněz na cenovou hladinu. Časová zátěž 4 hodiny studium 1 hodina procvičenı́ 4.1 Charakter a formy soudobých peněz Penı́ze zaujı́majı́ výsadnı́ postavenı́ v hospodářstvı́ i v ekonomické teorii, stejně jako v životě každého člověka, a to i těch, kteřı́ si jejich vliv nepřipouštějı́. Přes význam, který penı́ze majı́, je v ekonomii provázı́ řada nedostatečně rozpracovaných otázek, týkajı́cı́ch se dokonce i vymezenı́ peněz. Ekonomická teorie rozumı́ penězi to, co je všeobecně uznáváno jako prostředek placenı́ za výrobky a služby při směně. Penězi se rozumı́ soubor aktiv, jež lidé použı́vajı́ k placenı́, tj. k nákupu zbožı́ a služeb od ostatnı́ch subjektů. Vznik peněz je vázán na rozvoj směny a penı́ze se objevujı́ až na určitém stupni vývoje směny. Počátečnı́ vývoj peněz je spojen s komoditnı́ formou, kde kupnı́ sı́la peněz se opı́rala o jejich vnitřnı́ hodnotu. Do dominujı́cı́ho postavenı́ komoditnı́ch peněz se ve vývoji prosadilo zlato. Pokud penı́ze neměly vnitřnı́ hodnotu, musely mı́t nucený oběh, tzn. byly za penı́ze prohlášeny vládnı́m rozhodnutı́m vlády či jiného státnı́ho orgánu. Komoditnı́ penı́ze byly postupně nahrazovány. Od 17. stoletı́ začal narůstat vliv papı́rových peněz, které v oběhu nahrazovaly drahý kov, fungovaly souběžně s nı́m a byly s nı́m úzce svázány. Těmito papı́rovými penězi byly bankovky. Postupný přechod k papı́rovým penězům byl podložen poznánı́m, že v oběhu může být zlato zastoupeno. Bankovka však měla těsnou vazbu na zlato. Vyvinula se z dlužnı́ch úpisů bank (směnek znějı́cı́ch na bankéře). Právo emitovat bankovky měly původně komerčnı́ banky a bankovky byly po předloženı́ v bance za zlato směnitelné. Tento peněžnı́ systém bývá označován jako zlatý standard. Procházel vývojem, ve kterém bylo charakteristické, že se postupně omezoval podı́l transakcı́, v nichž se drahý kov přı́mo účastnil (v podobě zlatých mincı́). Současně se měnilo (snižovalo) procento povinného zlatého krytı́ bankovek. Nicméně směnitelnost byla zachována. Pokud je vedle směnitelnosti bankovek zachován volný pohyb zlata přes hranice 66 země a volná ražba zlatých mincı́, hovořı́me o čistém zlatém standardu, standardu zlaté mince. Tento systém existoval do 1. světové války a v jeho rámci fungovala i druhá základnı́ forma papı́rových peněz – státovky. Byly to papı́rové penı́ze emitované státem a sloužily ke krytı́ potřeb státu. Na rozdı́l od bankovek nebyly kryty zlatem a měly nucený oběh (stanovena povinnost je přijı́mat). Po 1. světové válce procházı́ zlatý standard modifikacemi, které majı́ dvě základnı́ formy: standard zlatého slitku, ve kterém je uchována možnost přı́mé směnitelnosti bankovek za zlato. To je však uchováváno jako měnový kov ve slitcı́ch (cihly, pruty), a proto směna předpokládá složenı́ takového množstvı́ bankovek, které by odpovı́dalo hodnotě slitku (zpravidla vı́c než 10 kg zlata). standard zlaté devizy (byl i v ČSR) umožňoval nepřı́mou směnitelnost domácı́ měny prostřednictvı́m povinnostı́ státnı́ banky vyměnit domácı́ měnu za měnu, která byla přı́mo směnitelná za zlato. S uvedeným vývojem souvisı́ i nový jev, dělenı́ měn na měny hlavnı́ a vedlejšı́. V těchto systémech již zlato fakticky nefungovalo jako oběživo, neúčastnilo se tržnı́ch transakcı́ a postupně byla narušována přı́má vazba peněžnı́ch prostředků na zlato (probı́há proces demonetizace zlata). Mezi hlavnı́ přı́činy procesu je možno zařadit: v souvislosti s rozvojem výrob se kovový peněžnı́ systém stal nepraktickým (velká hmotnost) a navı́c se začal projevovat nedostatek peněžnı́ho kovu praxe dlouhodobě prokazovala, že drahý kov může být zastoupen v oběhu. Současně platilo, že zlato bylo rozděleno mezi zeměmi nerovnoměrně. Se vzdalovánı́m papı́rových peněz od zlatého obsahu, začaly papı́rové penı́ze klást nové požadavky na regulaci oběhu státem. Právo emitovat bankovky přešlo na jedinou, centrálnı́ banku. Vývoj tržnı́ch hospodářstvı́ je provázen prudkým tempem růstu úvěrových transakcı́ a bezhotovostnı́ch forem placenı́. Proces demonetizace zlata byl fakticky završen počátkem 70. let, zrušenı́m směnitelnosti amerického dolaru za zlato v srpnu 1971. Současné penı́ze tedy nejsou kryty zlatem, majı́ nucený oběh. Jsou přijı́mány v tržnı́ch transakcı́ch, protože jsou zákonem předepsaným platidlem. Soudobé penı́ze ve třech základnı́ch formách. Jsou to: mince, které, představujı́ oběžné prostředky předevšı́m nı́zkých nominálnı́ch hodnot. bankovky jsou emitovány výlučně centrálnı́ bankou, od které je zı́skávajı́ komerčnı́ banky prostřednictvı́m operacı́, o nichž pojednáme v dalšı́m výkladu. Mince a bankovky tvořı́ tzv. hotovost (hotovostnı́ penı́ze). 67 4. Penı́ze a poptávka po penězı́ch depozitnı́ penı́ze (bankovnı́ penı́ze) jsou považovány za charakteristickou formu, v nı́ž soudobé penı́ze existujı́. Je to forma kvantitativně jednoznačně převažujı́cı́. Jsou to bezhotovostnı́ penı́ze vedené na účtech bank a jejich pohyb v podobě převodů z účtů na účty snižuje náklady oběhu a zejména požadavek na rozsah hotovostnı́ch prostředků. Depozita netvořı́ homogennı́ celek pokud jde o jejich pohotovost k platebnı́m operacı́m. Majı́ různou úroveň likvidity: a) prvnı́ skupinu, vysoce likvidnı́, tvořı́ tzv. depozita na požádánı́. Jsou to vklady v bankách, které je možno v každém okamžiku čerpat a použı́t. Může se jednat o výběr hotovosti, jinou běžnou formu jsou šeky, představujı́cı́ pohledávku splatnou na požádánı́. Mohou být užity i jiné nástroje pomocı́ nichž se uskutečňujı́ převody. b) významnou složkou depozit jsou termı́novaná depozita, vklady s určitou výpovědnı́ lhůtou. Představujı́ aktiva s nižšı́ mı́rou likvidity a je pro ně použı́váno označenı́ near – money ( skoropenı́ze“). ” Pod tı́mto označenı́m vystupujı́ i některé druhy cenných papı́rů, u nichž je průkazná vysoká likvidita. Samy o sobě nemohou být použity jako penı́ze k placenı́, ale mohou být v likvidnı́ prostředky snadno přeměněny (at’ hotovost či depozita). Předpokladem je schopnost jejich vlastnı́ka tyto cenné papı́ry nechat proplatit nebo odprodat na trhu cenných papı́rů (např. vysoce likvidnı́ jsou státnı́ cenné papı́ry). Tı́mto jsme se dotkli jedné z citlivých rovin, kterou je vymezenı́ peněz. Původně jednoduché a zdánlivě jednoznačné vymezenı́, že penı́ze jsou to, co je všeobecně použı́váno při placenı́ za zbožı́ a služby, je základem tzv. užšı́ho pojetı́ peněz. V tomto užšı́m smyslu jsou penı́ze chápány jako hotovost a vklady na požádánı́ (šekovatelné vklady, vklady na viděnou, tj. na požádánı́). Do kalkulacı́ a rozhodovánı́ subjektů však vstupujı́ i aktiva s nižšı́ úrovnı́ likvidity, která však jsou jako peněžnı́ prostředky chápána. Proto se nutně projevuje jejich vlivy na ekonomické rozhodovánı́ a tedy i průběh hospodářských dějů. Jednou z nejsložitějšı́ch makroekonomických otázek se tak stává vymezenı́ rozměru peněžnı́ zásoby (peněz, které skutečně v ekonomice fungujı́ a ovlivňujı́ chovánı́ tržnı́ch subjektů) a jejı́ho vlivu na vývoj hospodářstvı́. Výrazem rozlišenı́ forem peněz i šı́ře jejich pojetı́ jsou tzv. peněžnı́ agregáty, jejichž vymezenı́ se dı́lčı́m způsobem v jednotlivých zemı́ch odlišuje, ale v zásadě má následujı́cı́ podobu: agregát M0 je tvořen oběživem (mince a papı́rové penı́ze v oběhu, tj. včetně prostředků v pokladnách bank). Tedy část oběživa je držena veřejnostı́, zbytek oběživa držı́ banky jako část svých rezerv. agregát M1 představuje oběživo a bankovnı́ depozita na požádánı́ (šekovatelné účty). Pro ostatnı́ složky širšı́ch měnových agregátů se použı́vá označenı́ quasipenı́ze. agregát M2 obsahuje M 1 a termı́novaná depozita do určité výše (tzv. 68 malá termı́novaná depozita. Např. v USA do výše 100 000 USD. Běžně je užı́váno omezenı́ časové, např. termı́nované vklady do 2 let). agregát M3 je oproti M 2 rozšı́řen o tzv. velká termı́novaná depozita. Přechodem k agregátům vyššı́m by došlo k rozšı́řenı́ o likvidnı́ aktiva v podobě některých druhů cenných papı́rů. Všeobecně je na základě statistických dat uznáváno, že tempa růstu prvnı́ch třı́ agregátů vykazujı́ poměrně vysoký sklon ke shodnému pohybu, nicméně růst nenı́ zcela totožný. I když agregáty vykazujı́ růstovou tendenci, byl např. v roce 1970 poměr M 3:M 1 v USA 3:1, ale v Anglii byla hodnota téhož poměru 2:1. V roce 1988 však činil poměr týchž agregátů v USA již 4,9:1. Pro ilustraci můžeme uvést údaje o vývoji M 1 a M 2 v ČR podle ČNB (viz obrázek 4.1). Obrázek 4.1: Vývoj peněžnı́ch agregátů v ČR (v mld. CZK) 1600 1400 1200 peněžní agregát 1000 800 600 400 200 0 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 rok M1 M2 Do agregátu M 2 započı́tává ČNB i vklady v cizı́ měně. Tabulka 4.1: Peněžnı́ zásoba České republiky v letech 1993–2001 (v mld. CZK) ukazatel 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 M1 323 372 425 447 419 404 448 498 584 oběživo 60 84 104 119 119 127 158 172 180 vklady na viděnou 263 288 321 328 300 277 290 326 403 vklady termı́nované 291 378 490 545 623 673 653 645 742 depozitnı́ směnky · · · · · 27 91 114 113 vklady v cizı́ měně 57 61 88 86 136 138 145 156 157 Pramen: ČNB Je patrné, že peněžnı́ zásoba vykazuje tendenci k růstu a současně docházı́ ke změnám uvnitř struktury. Statistická data o vývoji peněžnı́ zásoby v ČR měřené agregátem M 2 jsou v tabulce 4.2 69 4. Penı́ze a poptávka po penězı́ch Tabulka 4.2: Složenı́ agregátu M 2 České republiky v letech 1993–2001 (v %) ukazatel 1993 1994 1995 1996 1997 oběživo 8,9 10,4 10,4 11,0 10,1 vklady na viděnou 39,2 35,5 32,0 30,4 25,4 vklady termı́nované 43,4 46,6 48,9 50,6 52,9 depozitnı́ směnky · · · · · vklady v cizı́ měně 8,5 7,5 8,7 7,9 11,6 Pramen: ČNB 1998 10,2 22,3 54,2 2,1 11,1 1999 11,8 21,7 48,8 6,8 10,9 2000 12,2 23,1 45,7 8,1 11,0 2001 11,3 25,3 46,5 7,1 9,9 I když se šı́ře pojetı́ peněz může při řešenı́ jednotlivých otázek lišit, budeme s penězi vždy spojovat tři základnı́ funkce, které penı́ze v tržnı́ ekonomice plnı́ a s nimiž je spojován jejich význam. Těmito funkcemi jsou: a) Transakčnı́ prostředek, prostředek směny je základnı́ funkcı́, jejı́ž bezprostřednı́m efektem je snı́ženı́ transakčnı́ch nákladů směny. Se zdokonalovánı́m peněžnı́ch a platebnı́ch soustav se tyto náklady dále snižujı́. b) Zúčtovacı́ jednotka (měřı́tko hodnoty). Penı́ze se použı́vajı́ k oceňovánı́ zbožı́ a služeb peněžnı́mi jednotkami. Rozdı́lné výkony ekonomiky se stávajı́ peněžnı́m vyjádřenı́m srovnatelné, což vytvářı́ předpoklady měřitelnosti produkce a jejı́ evidence. c) Uchovatel hodnoty je funkce, jejı́ž význam nemusı́ být bezprostředně sledován. Vyjadřuje schopnost peněz uchovávat kupnı́ sı́lu do budoucna. Na tom, jak úspěšně tuto funkci plnı́, závisı́ kvalita měny. Oslabenı́ funkce uchovatele hodnot se zpravidla projevı́ ve zřetězenı́ poruch peněžnı́ho sektoru s dopady na reálnou ekonomiku. Jak uvidı́me, narušenı́ schopnost plnit funkci uchovatele hodnot může být stimulováno jak ze sektoru peněžnı́ho, tak z fungovánı́ reálného sektoru. Významné je, že narušenı́ funkce uchovatele se bezprostředně projevuje v chovánı́ subjektů. Nastává útěk od peněz “, preference okamžitých výdajů před ” odloženými nákupy a úsporami. To se nutně projevuje růstem rozměru poptávky a poruchy trhu jsou prohlubovány. Svůj vliv sehrává i skutečnost, že penı́ze nejsou jediným prostředkem plnı́cı́m funkci uchovatele hodnot a mnohé statky jsou schopny plnit tuto funkci lépe (nemovitosti, půda, umělecké předměty aj.). Právě z těchto důvodů se stabilizace měny stala jednı́m z cı́lů, které stát sleduje v hospodářstvı́. Tato potřeba vystoupila do popředı́ v souvislosti s procesem demonetizace zlata, které je svými vlastnostmi schopno funkci uchovatele plnit a plnilo ji i jako peněžnı́ kov. Poznámka 4.1. Statky schopné uchovávat hodnotu považujeme za aktiva. Proto v modernı́ ekonomii jsou penı́ze chápány jako jedna z forem aktiv a v tomto kontextu je také poptávka po penězı́ch zkoumána jako součást širšı́ poptávky po aktivech. 4.2 Poptávka po penězı́ch Poptávka po penězı́ch je vstupnı́m problémem peněžnı́ teorie. Penı́ze jsou 70 poptávány jako každé jiné zbožı́, přičemž poptávka po penězı́ch podléhá na trhu obdobným vlivům, jako každá jiná tržnı́ poptávka. Přesto s jejı́ interpretacı́ mohou vznikat určité problémy, kterým se pokusı́me předejı́t zdůrazněnı́m souvislostı́ sice zřejmých, nicméně často neakceptovaných. penı́ze poptáváme proto, abychom je drželi. Přejeme si držet určité množstvı́ hotovostnı́ch peněz (tzv. peněžnı́ zůstatky, které jsou tvořeny oběživem a vklady na viděnou). Důvodem je skutečnost, že mohou nastat situace, kdy můžeme využı́t toho, že penı́ze jsou nejlikvidnějšı́ formou aktiv. každá peněžnı́ jednotka je v drženı́ některého subjektu. Nabı́zené množstvı́ peněz se musı́ rovnat tomu množstvı́, které subjekty skutečně držı́. nabı́zené množstvı́ peněz se nemusı́ rovnat množstvı́ poptávanému. Subjekty mohou držet v daném okamžiku většı́ či menšı́ množstvı́ peněz, než si přejı́ držet. poptávka po penězı́ch vyjadřuje množstvı́, které při dané ceně jsou subjekty ochotny – tzn. přejı́ si – držet. Vzhledem k tomu, že penı́ze plnı́ různé funkce, existujı́ i různé motivy jejich držby, tedy i různé motivy poptávky po penězı́ch. Držba peněz je v ekonomické teorii vysvětlována pomocı́ teorie preference likvidity, která zdůrazňuje nutnost disponovat peněžnı́mi prostředky, likvidnı́mi aktivy použitelnými jako prostředek směny. Držba peněz je spojena s náklady držby, těmi je obětovaný úrok nebo zisk, o který přicházı́me tı́m, že penı́ze držı́me, mı́sto abychom je vložili do aktiv či investic. Penı́ze jsou užitečné, ale kdyby bylo bohatstvı́ drženo v jiné než peněžnı́ formě (akcie, obligace, úročené účty), přinášelo by vyššı́ výnos. Vedle skutečnosti, že penı́ze ve srovnánı́ s jinými aktivy nenesou úrok vůbec nebo jen úrok malý, je alternativnı́m nákladem držby peněz i skutečnost, že v inflačnı́m prostředı́ ztrácejı́ svoji kupnı́ sı́lu. Jaké motivy vedou lidi k upřednostněnı́ držby peněz? Podle teorie preference likvidity rozlišujeme tři motivy držby: transakčnı́ motiv vyplývá z časového nesouladu mezi přı́jmy důchodů či tržeb a jejich vydávánı́m. Možnost nakupovat představuje hlavnı́ motiv, pro který lidé obětujı́ úrok. Transakčnı́ poptávka po penězı́ch je závislá na důchodu. S rostoucı́m důchodem roste hodnota kupovaných statků, roste transakčnı́ poptávka po penězı́ch. opatrnostnı́ motiv vyjadřujı́cı́ snahu ekonomického subjektu vyhnout se riziku, přı́padně zabezpečit se před nejistou budoucnostı́. Projevuje se snahou vytvářet peněžnı́ zásobu umožňujı́cı́ překonat nepřı́znivé vlivy (např. ztráta zaměstnánı́, nemoc, realizačnı́ potı́že firmy aj.) K opatrnostnı́mu motivu můžeme přiřadit i držbu peněz motivovanou snahou využı́t přı́ležitost výhodné koupě. I tento motiv působı́ na transakčnı́ složku poptávky. spekulačnı́ motiv, který souvisı́ s funkcı́ peněz jako uchovatele hodnot. Lidé držı́ penı́ze jako jednu s forem aktiv. Když rostou výnosy 71 4. Penı́ze a poptávka po penězı́ch z jiných aktiv ve srovnánı́ s úrokovými sazbami z peněz, lidé i firmy majı́ tendenci omezit držbu peněz. Uvedený motiv se projevuje i ve snaze zı́skat dodatečný majetek cestou výhodných nákupů a prodejů. Motiv spekulace se prosazuje v transakcı́ch s cennými papı́ry i majetkovými aktivy. V souladu s výše uvedenými motivy můžeme rozlišit mezi transakčnı́ a majetkovou složkou poptávky po penězı́ch. Ta vedle závislosti na velikosti důchodu vykazuje i citlivost na úrokovou mı́ru, od nı́ž jsou odvozovány náklady držby peněz. Pokud budeme uvažovat penı́ze jako formu aktiva, platı́, že představujı́ vysoce likvidnı́ formu aktiv a mohou sloužit na nákup jiných aktiv. Jaká bude konkrétnı́ struktura (portfolio) aktiv, závisı́ na řadě různých faktorů, např.: výnosnost jednotlivých aktiv riziko jejich držby stupeň likvidity ale také např. očekávánı́ změn cenových relacı́ ostatnı́ch aktiv. Obrázek 4.2: Poptávka po penězı́ch citlivá na změnu úrokové mı́ry i iE E DM 0 ME M Celková poptávka po penězı́ch (DM ) vykazuje vysokou citlivost na úrokovou mı́ru, přičemž závislost je nepřı́mo úměrná. Můžeme ji tedy znázornit způsobem vyjádřeným na obrázku 4.2. S růstem úrokové sazby poptávané množstvı́ peněz klesá. Tvar poptávky vyjadřuje funkčnı́ závislost mezi poptávaným množstvı́m peněz a úrokovou mı́rou. Ke změnám poptávky po penězı́ch může dojı́t, i když se hladina úrokové mı́ry nezměnı́. Původnı́ poptávka se může změnit (vzroste či poklesne) a změna bude doprovázena posunem křivky DM doprava (v přı́padě růstu poptávky) či doleva (pokles). Tyto posuny mohou být stimulovány dvěma vlivy. 72 Růst poptávky po penězı́ch je vyvolán růstem reálného HDP nebo růstem cenové hladiny. Pokles poptávky po penězı́ch je stimulován poklesem uvedených veličin. Poznámka 4.2. Vedle těchto faktorů může působit i řada dalšı́ch, jako např.: změny v oblasti platebnı́ho styku. Finančnı́ inovace mohou např. urychlit, pak poptávka po penězı́ch poklesne. růst počtu samostatných podnikových subjektů v ekonomice. 4.3 Rovnice směny V výkladu o rovnováze ekonomiky a funkcı́ch peněz je patrné, že v ekonomice existuje úzký vztah mezi množstvı́m peněz, výkonem ekonomiky a cenovou hladinou. Vztah výkonu a množstvı́ peněz je popisován pomocı́ rovnice směny, která vyjadřuje vyrovnávánı́ toku výrobků a služeb s peněžnı́m tokem, určeným na jejich nákupy. Rovnici můžeme zapsat ve tvaru: P · Y = M · V, kde P je hladina cen, Y je dosažený HDP, M je množstvı́ peněz v oběhu a V je rychlost obratu peněžnı́ jednotky. Rychlost udává kolik koupı́ a prodejů zprostředkuje peněžnı́ jednotka za sledované obdobı́. Z rovnice je zřejmé, že rychlost určı́me, pokud vydělı́me nominálnı́ produkt (P.Y) množstvı́m peněz, které se v ekonomice pohybuje. Jestliže je např. 500 000 hodnota tržnı́ produkce realizované v průběhu roku, přičemž transakce byly zprostředkovány množstvı́m peněžnı́ch prostředků v rozsahu 25 000 Kč, pak rychlost obratu je 20, což znamená, že se každá koruna zúčastnila v průměru 20 transakcı́. Rovnice směny (v našem přı́padě se jedná o tzv. transakčnı́ variantu, jejı́mž autorem je Irving Fisher) je využı́vána k ilustraci závislostı́ mezi cenovou hladinou, reálným produktem a množstvı́m peněz. Platı́, že cenová hladina je závislá: přı́mo úměrně na množstvı́ peněz a rychlosti jejich obratu nepřı́mo úměrně na objemu dosaženého produktu. Rovnice směny byla rozpracována na půdě neoklasické ekonomie. Vzhledem k tomu, že v klasickém modelu je výkon dán (AS je vertikálou) a Fisher předpokládal, že rychlost V je konstantnı́, vyjadřovala rovnice, že cenová úroveň je přı́mo úměrná peněžnı́ zásobě v ekonomice. Tı́m byla povýšena na klasickou kvantitativnı́ teorii peněz. Z rovnice směny je zřejmé, že ekonomika vyžaduje právě určité množstvı́ peněz. Protože se rychlost obratu peněžnı́ch jednotek výrazně neměnı́ a výkon kolı́sá, musı́ fungovat mechanismus, který zabezpečuje, aby rozsah peněžnı́ch prostředků byl dostatečný a nebyl přebytek peněz v oběhu. M= P ·Y . V 73 4. Penı́ze a poptávka po penězı́ch Množstvı́ peněz je přı́mo úměrně závislé na rozměru nominálnı́ho produktu a nepřı́mo úměrně na rychlosti obratu peněžnı́ jednotky. Vzájemná vztah s produktem, tedy reálným výkonem ekonomiky a jeho tržnı́m oceněnı́m, zvýrazňuje nezbytnost regulace množstvı́ oběživa. Přı́padná změna rychlosti peněz vede ke změně poptávaného množstvı́ peněz. Které faktory ovlivňujı́ rychlost obratu V ? Předevšı́m je to úroková mı́ra, se kterou jsou spjaty alternativnı́ náklady držby peněz. Jestliže např. roste úroková sazba z aktiv, které jsou blı́zkými substituty peněz, pak subjekty zpravidla chtějı́ držet méně peněz (za jinak nezměněných podmı́nek) a rychlost jejich obratu poroste. Tedy: ↑ i =⇒↑ V & ↓ i =⇒↓ V. Významným faktorem je způsob vyplácenı́ mezd a platů. Jestliže dojde ke zkrácenı́ intervalu, ve kterém subjekty pobı́rajı́ důchody, projevı́ se to tı́m, že držı́ v průměru méně peněz. Výsledkem bude růst rychlosti obratu peněžnı́ jednotky. Konečně mezi významné faktory je nutno zařadit i očekávanou inflaci (očekávaný vzestup cenové hladiny). Pokud subjekty očekávajı́ růst inflace, očekávajı́ růst nákladů držby peněz, nebot’ je očekávaný pokles kupnı́ sı́ly peněz. Proto budou omezovat množstvı́ peněz držených ve formě peněžnı́ch zůstatků. Opět platı́, že očekávánı́ inflace vyvolá tlak na růst rychlosti obratu. Shrnutı́ kapitoly Penı́ze jsou univerzálnı́m transakčnı́m prostředkem, který procházı́ vývojem v závislosti na vývoji hospodářstvı́ a rozvoji směny. Soudobé penı́ze jsou svým charakterem depozitnı́, úvěrové penı́ze. Ekonomická teorie k nim přistupuje jako k jedné z forem aktiv. Lidé penı́ze poptávajı́ (ochota držet penı́ze) předevšı́m z transakčnı́ch důvodů a poptávka po penězı́ch je citlivá na úrokovou mı́ru, které představuje náklady držby peněz. Poptávka se vyvı́jı́ v závislosti na důchodu a cenové hladině. Proto změny množstvı́ peněz, pokud neodpovı́dajı́ změnám ve výkonu se projevujı́ ve změně cenové hladiny. S využitı́m studijnı́ pomůcky: Fuchs, K., Tuleja, P.: Stručný průvodce a cvičebnice. Základy ekonomie ověřte úroveň zvládnutı́ a) základnı́ch pojmů kapitoly (viz subkap. 16.2) b) základnı́ch poznatků řešenı́m testových otázek (viz subkap. 16.5) Otázky k zamyšlenı́ 1. V ekonomii se penězi rozumı́: 2. Proč se prosadil drahý kov jako univerzálnı́ transakčnı́ prostředek? 3. V čem spočı́val rozdı́l mezi bankovkami a státovkami? 4. Proč se rozlišujı́ peněžnı́ agregáty a jak se dá charakterizovat vztah mezi nimi? 5. Se kterými agregáty pracuje ČNB? (viz www.cnb.cz) 74 6. Proč jsou penı́ze formou aktiv? 7. Proč je poptávka po penězı́ch citlivá na úrokovou mı́ru? 8. Jak ovlivňuje poptávku po penězı́ch změna důchodu? 9. Proč vzestup cenové hladiny zvyšuje poptávku po penězı́ch? 10. Vysvětlete, jak mohou změny v platebnı́m styku ovlivnit poptávku po penězı́ch? 11. Na čem je závislá rychlost obratu peněz? 75 4. Penı́ze a poptávka po penězı́ch 76 Bankovnı́ sektor ekonomiky Bankovnı́ soustava Tvorba depozitnı́ch peněz Nabı́dka peněz a jejı́ kontrola 5 Bankovnı́ soustava a nabı́dka peněz 5. Bankovnı́ soustava a nabı́dka peněz Cı́l kapitoly V návaznosti na pochopenı́ významu peněz v ekonomice a naznačenı́ základnı́ch souvislostı́ spojených s množstvı́m peněz, si v této kapitole osvojı́té vysvětlenı́ způsobu, jak se množstvı́ peněz v ekonomice utvářı́. Proto je jejı́m těžištěm nabı́dka peněz, kterou v ekonomice zabezpečuje bankovnı́ soustava a za kterou nese odpovědnost centrálnı́ banka. V tomto kontextu je úvod věnován právě funkcı́m bankovnı́ soustavy. Popsán je mechanismus tvorby nabı́dky peněz, kde vstupnı́m problémem je jak otázka kdo a jaké penı́ze emituje, ale předevšı́m je ukázán mechanismus multiplikace depozitnı́ch peněz, který omezuje možnosti přı́sné kontroly množstvı́ peněz. Cı́lem je tedy uvědomit si, které segmenty tvorby nabı́dky peněz jsou pod kontrolou centrálnı́ch bank a které subjekty a jakým chovánı́m způsobujı́, jaký je rozměr skutečně fungujı́cı́ peněžnı́ masy v ekonomice. Časová zátěž 4 hodiny studium 1 hodina procvičenı́ 5.1 Bankovnı́ sektor ekonomiky Rozvoj bank a bankovnı́ soustavy je těsně spjat s existencı́ a funkcı́ finančnı́ho trhu. Základnı́ funkcı́ finančnı́ch trhů je zprostředkovánı́ přesunu prostředků od těch, kteřı́ je spořı́ (výdaje dosahujı́ nižšı́ úrovně než jakou má důchod, který pobı́rajı́) ve prospěch subjektů schopných vydávat vı́ce prostředků, než jim umožňuje jejich přı́jem. Ti, kteřı́ spořı́, se stávajı́ věřiteli dlužnı́ků, (subjekty, které si vypůjčily). Obrázek 5.1: Úvěrové vztahy na finančnı́ch trzı́ch Finanční zprostředkovatelé Přímé financování Věřitelé Dlužníci Na straně věřitelů i dlužnı́ků stojı́ domácnosti, firmy, vláda a nebudeme-li uvažovat uzavřenou ekonomiku, pak i zahraničnı́ subjekty. Motivy výpůjčky mohou být různé, ale uskutečňujı́ se dvěma způsoby, které označujeme jako přı́mé a nepřı́mé financovánı́. 78 Přı́mé financovánı́ znamená, že si dlužnı́ci vypůjčı́ od věřitelů přı́mo na finančnı́ch trzı́ch. Výpůjčka se uskutečňuje prodejem cenného papı́ru, který představuje závazek ze strany dlužnı́ka a opravňuje věřitele podı́let se na budoucı́m důchodu dlužnı́ka. Přı́mé financovánı́ je sice běžnou metodou, ale zdaleka ne univerzálnı́ a dostatečně efektivnı́. Nemůže zabezpečit přesun všech prostředků, které mohou být efektivně využity, ani zabezpečit jejich přesun ve prospěch těch, kteřı́ jsou schopni prostředky využı́t nejefektivněji. Zatı́mco známá firma může této formy využı́vat poměrně snadno, pro jiné podnikatelské subjekty nemusı́ být tento postup zdrojem nezbytných investičnı́ch prostředků. Potřeba mobilizace dočasně volných (uspořených) prostředků a jejich usměrňovánı́ ve prospěch těch, kteřı́ jsou schopni je využı́t nejefektivněji, si vyžádala vznik specializovaných zprostředkovatelů, prostřednictvı́m nichž se realizuje nepřı́mé financovánı́. Nepřı́mé financovánı́ se uskutečňuje jako přesun fondů od věřitelů k dlužnı́kům prostřednictvı́m služeb finančnı́ch zprostředkovatelů. Tı́m jsou vytvořeny předpoklady pro vyššı́ efektivnost využitı́ zdrojů a tedy i výkonnosti ekonomiky jako celku. Odtud je odvozena funkce finančnı́ch trhů v tržnı́ ekonomice a také role finančnı́ch zprostředkovatelů, mezi nimiž zaujı́majı́ banky ústřednı́ postavenı́. Banka je firmou specializovanou na obchodovánı́ s kapitálem v peněžnı́ (likvidnı́) formě. Banka na jedné straně přijı́má vklady (pasivnı́ operace) a poskytuje úvěry (aktivnı́ operace). Jako specializovaná zprostředkovatelská instituce poskytuje i dalšı́ služby spojené se zabezpečenı́m pohybu kapitálu (vedenı́ účtů, správa cenných papı́rů aj. služby), tzv. zprostředkovatelské operace. Cı́lem banky, jako soukromé firmy, je dosaženı́ zisku. Tento cı́l je realizován v rámci širšı́ palety cı́lů, kam patřı́ dále: solventnost (schopnosti plnit vlastnı́ platebnı́ závazky) a likvidita (schopnost banky vyplácet vklady na požádánı́). Protože sledované cı́le jsou rozporné, předpokládá jejich realizace důsledné řı́zenı́ bankovnı́ch aktivit a pasiv. Přitom je činnost bank provázena řadou dalšı́ch specifických podmı́nek, odlišujı́cı́ch je od postavenı́ jiných firem. Uved’me alespoň dvě okolnosti významně působı́cı́ na bankovnı́ aktivitu: Činnost soukromých bank podléhá poměrně přı́sné regulaci ze strany centrálnı́ banky. Vlastnı́ kapitál banky je vzhledem k rozměru kapitálu, kterým banka disponuje, poměrně malý (méně než 10 % a u komerčnı́ch bank výrazně méně). Poznámka 5.1. Vlastnı́ zdroje bank, které zahrnujı́ vedle základnı́ho jměnı́ i rezervy, dále rezervnı́ a kapitálové fondy představovaly k 30. 9. 1997 přibližně 9 % z celkové bilančnı́ sumy bank působı́cı́ch na českém bankovnı́m trhu. 79 5. Bankovnı́ soustava a nabı́dka peněz Zdrojem zisku bank je rozdı́l mezi přı́jmy z úvěrů, které banka poskytla a úroky, které musı́ banka vyplácet na vklady, které přijala (budeme-li abstrahovat od zprostředkovatelských operacı́). Proto se banka snažı́ proměňovat vklady v poskytované úvěry. To znamená, že jsou to právě banky, které v tržnı́ ekonomice představujı́ institucionalizovanou podobu nabı́dky peněz. 5.2 Bankovnı́ soustava Bankovnı́ soustava prodělala vývoj, který odrážı́ rozvoj tržnı́ho hospodářstvı́ a rozvı́jejı́cı́ch se požadavků kladených na banky. I když jsou bankovnı́ soustavy odlišné v jednotlivých zemı́ch, základnı́ organizačnı́ schéma je jednotné. Bankovnı́ soustava je tvořena dvěma základnı́mi stupni: 1. centrálnı́ banka 2. sı́t’ komerčnı́ch bank. Centrálnı́ banka představuje státnı́ bankovnı́ instituci. Ve většině zemı́ ji představuje jediná instituce (Bank of England, Bundesbank). V USA je reprezentována soustavou Federálnı́ho rezervnı́ho systému (Fed), jehož organizace vycházı́ z rozdělenı́ územı́ na 12 oblastı́, přičemž v každé z nich funguje Federálnı́ rezervnı́ banka. Zvláštnostı́ je i to, že tyto banky majı́ podobu akciových společnostı́, jejichž vlastnı́ky jsou komerčnı́ banky. Jejich vlastnická práva jsou však omezena, nebot’ činnost Federálnı́ho rezervnı́ho systému je řı́zena sedmičlennou Radou guvernérů. Většina zisku je odváděna Ministerstvu financı́ USA. I když centrálnı́ banku zřizuje stát a banka zabezpečuje prováděnı́ finančnı́ch operacı́ vlády a jak uvidı́me, podı́lı́ se na zabezpečovánı́ monetárnı́ přı́padně fiskálnı́ politiky vlády, neznamená to jejı́ bezprostřednı́ podřı́zenost vládě. Vzájemný vztah obou institucı́ je upraven různě, např. od povinnosti koordinovat svoji činnost s vládnı́ politikou (např. u Bank of England) až po nezávislost na vládnı́ politice (např. USA). Poslánı́m centrálnı́ banky je předevšı́m: emisnı́ funkce, centrálnı́ banka jako jediná má pravomoc emitovat hotovostnı́ penı́ze uskutečňovánı́ dozoru nad komerčnı́mi bankami, s cı́lem zabezpečit stabilitu a důvěryhodnost bankovnı́ho systému, ochranu klientů bank prováděnı́ měnové politiky působı́ jako banka pro ostatnı́ komerčnı́ banky, kterým mimo jiné poskytuje úvěry vykonává funkci banky státu, pro který vede účty a provádı́ určité operace, spravuje státnı́ dluh vykonává správu devizových rezerv a ovlivňuje devizový kurz reprezentuje bankovnı́ soustavu a stát vůči zahraničı́ v oblasti mezinárodnı́ch měnových vztahů a organizacı́. 80 Při výkonu uvedených funkcı́ sleduje cı́le, mezi nimiž je jednoznačně prioritnı́ udrženı́ kvality měny. S nástroji, které využı́vá se blı́že seznámı́me při výkladu monetárnı́ politiky. Komerčnı́ banky provádı́ operace, které jsme uvedli v předchozı́ subkapitole. Jejich činnost je výrazně ovlivňována působenı́m centrálnı́ banky a jejı́mi opatřenı́mi směřujı́cı́mi: k stabilizaci celé bankovnı́ soustavy k ovlivněnı́ jejich úvěrových možnostı́. Jestliže centrálnı́ banka vtiskuje bankovnı́ soustavě jejı́ základnı́ rámec, pak je nutno konstatovat, že komerčnı́ banky jsou skutečně základnı́ složkou celé bankovnı́ soustavy a tvořı́ jejı́ obsah. S rozvojem tržnı́ho hospodářstvı́ se zvyšujı́ a rozvı́jejı́ požadavky kladené na jeho peněžnı́ a úvěrový systém. Tyto důvody vedly nejen k rozvoji bankovnictvı́, ale také ke specializaci mezi bankami. Hlavnı́mi klienty komerčnı́ch bank jsou průmyslové a obchodnı́ firmy. Klienty jsou i domácnosti, jiné peněžnı́ ústavy a ostatnı́ instituce. Z hlediska rozsahu a druhu prováděných operacı́ můžeme komerčnı́ banky rozdělit na: universálnı́ (provádějı́ všechny základnı́ operace) specializované (provádı́ omezenou skupinu operacı́). Rostoucı́ nároky na rozsah úvěru a časovou náročnost, zejména v souvislosti s přechodem k realizaci technického pokroku konce 19. stoletı́, si vynutily vznik specializovaných investičnı́ch bank. Specializované investičnı́ banky jsou dnes významnou složkou bankovnı́ soustavy vyspělých tržnı́ch ekonomik. Tradičnı́m prvkem bankovnı́ soustavy jsou hypotečnı́ banky specializované na dlouhodobé půjčky zajištěné nemovitým majetkem. Po roce 1970 se v standardnı́ komerčnı́ banku vyvinuly i spořitelny, původně orientované na přı́jem vkladů drobných spořitelů. V procesu transformace české ekonomiky vznikly vedle převažujı́cı́ch univerzálnı́ch bank i banky specializované, např. Konsolidačnı́ banka (státnı́ peněžnı́ ústav) a Českomoravská záručnı́ a rozvojová banka. 5.3 Tvorba depozitnı́ch peněz Tvorba depozitnı́ch peněz představuje specifický produkt bankovnı́ činnosti, který má bezprostřednı́ a přı́mé dopady nejen na peněžnı́ trh, ale také na reálný výkon ekonomiky. Mechanismus tvorby depozit vycházı́ z poznánı́, že banka může bankovnı́mi vklady disponovat (což je konec konců důvod, proč vklady přijı́má). Mechanismus tvorby depozit naznačuje v čem spočı́vá složitost problému dosaženı́ a udrženı́ potřebného množstvı́ peněz v ekonomice. Možnost disponovat vklady je ovlivňována jednı́m ze základnı́ch nástrojů, které použı́vá centrálnı́ banka k regulaci bankovnı́ soustavy a nabı́dky peněz. Jedná se o stanovenı́ tzv. mı́ry povinných minimálnı́ch rezerv. Rezervy jsou částı́ aktiv banky, jsou drženy ve formě trezorové hotovosti nebo ve formě 81 5. Bankovnı́ soustava a nabı́dka peněz vkladů v centrálnı́ bance. Stanovenı́ mı́ra povinných rezerv je v kompetenci centrálnı́ banky a jsou nástrojem umožňujı́cı́m kontrolovat nabı́dku peněz. Stanovujı́ se procentuálně z vkladů a představuje částku, se kterou komerčnı́ banky nemohou volně disponovat. Povinné minimálnı́ rezervy jsou vázány na účtu u centrálnı́ banky, komerčnı́ banka s nimi nemůže disponovat. Zbývajı́cı́ část vkladů může být nabı́dnuta ve formě úvěru klientům. Vzhledem k tomu, že obdobně postupujı́ všechny komerčnı́ banky, způsobuje každý vklad řetězovou reakci na účtech dalšı́ch bank. Ilustrujme si tento proces pomocı́ zjednodušeného přı́kladu, kdy část vkladu odpovı́dajı́cı́ mı́ře povinných minimálnı́ch rezerv bude skutečně v rezervách, ale zbývajı́cı́ část vkladu banka úspěšně realizuje jako úvěr. K ilustraci využijeme redukovanou bankovnı́ bilanci, ve které budou na straně aktiv rezervy a úvěry, na straně pası́v vklady. Pomocı́ pası́v zı́skává banka prostředky. Tvořı́ je depozita na požádánı́, ostatnı́ depozita, úvěry od centrálnı́ banky přı́padně jiných bank a vlastnı́ kapitál banky. Aktiva představujı́ užitı́ prostředků, jimiž banka disponuje. Patřı́ sem již uvedené povinné rezervy, úvěry, ale i držba cenných papı́rů přinášejı́cı́ důchod, přı́padně vklady u jiných bank. Platı́: celková aktiva = celková pasiva + vlastnı́ kapitál Ve zjednodušené formě můžeme rozvahu zapsat následovně: Aktiva rezervy půjčky (úvěry) – celkem Pasiva 50 460 – 510 depozita úvěry od CEB vlastnı́ kapitál celkem 500 1 9 510 Vzhledem k tomu, že za vklady platı́ banka úroky (výše závisı́ na formě depozit) a rezervy jsou prostředky, které se nezhodnocujı́, musı́ banka usilovat o efektivnı́ umı́stěnı́ rozdı́lu mezi depozity a rezervami. Od této snahy se odvı́jı́ mechanismus tvorby depozitnı́ch peněz. Vyjděme ze situace, kdy v určité bance (označı́me ji jako banku 1. stadia) je připsán vklad ve výši 1 000,- peněžnı́ch jednotek. Je-li stanovena mı́ra rezerv na úrovni 10 %, pak v bankovnı́ rozvaze sledované banky budou zachyceny následujı́cı́ pohyby: Banka 1. stadia Aktiva rezervy půjčky (úvěry) celkem Pasiva 100 900 1 000 depozita – celkem 1 000 – 1 000 Banka usiluje o umı́stěnı́ 900,- jednotek v podobě úvěrů. Úvěry poskytnuté 82 bankou 1. stadia proměnı́ ten, kdo je čerpal, ve výdaje, což znamená v tržby jiného subjektu. Úvěrované prostředky se objevı́ v podobě depozit v dalšı́ bance, tzn. v bance 2. stadia. Znovu následuje dělenı́ na přı́růstek rezerv a prostředky, které banka půjčı́. Banka 2. stadia Aktiva rezervy půjčky (úvěry) celkem Pasiva 90 810 900 depozita – celkem 900 – 900 Pokračuje proces přeměny úvěrových prostředků ve výdaje a tedy i tržby, které se objevı́ ve formě depozit u banky 3. stadia atd. Probı́há proces označovaný jako multiplikovaná expanze depozit, (resp. generovánı́ vkladů, kreace depozit), což můžeme souhrnně zapsat následujı́cı́ tabulkou: Tabulka 5.1: Multiplikovaná expanze depozit přı́růstek banka úvěry rezervy depozit 1. stadia 1 000 900 100 2. stadia 900 810 90 3. stadia 810 729 81 .. .. .. .. . . . . celkem 10 000 9 000 1 000 Označı́me-li ΔD přı́růstek depozitnı́ch peněz, ΔR přı́růstek rezerv v bankovnı́m systému a r je mı́ra povinných rezerv, pak platı́: ΔD = 1 · ΔR. r Výraz 1/r je označován jako prostý multiplikátor depozit (v našem přı́padě má hodnotu 10, což znamená, že každá jednotka přı́růstku rezerv je doprovázena desetinásobným přı́růstkem depozit). Z vymezenı́ vzájemného vztahu rezerv a depozit je zřejmé, že rozhodujı́cı́ roli hraje výše mı́ry rezerv, jejı́ž stanovovánı́ je jednı́m z nástrojů, pomocı́ nichž centrálnı́ banka ovlivňuje celkovou nabı́dku peněz. V bankovnı́ praxi neprobı́há proces tvorby depozitnı́ch peněz v tak ideálnı́ podobě, jak bylo naznačeno, tzn. jako plynulá přeměna celého rozdı́lu depozit a rezerv v úvěry a jejich návrat na depozita. Proces je narušován tı́m, že banky držı́ vyššı́ než povinně minimálnı́ rezervy, ale působı́ i skutečnost, že ne všechny peněžnı́ prostředky (tržby) se vracı́ do banky. Změny v tvorbě depozitnı́ch peněz ovlivňujı́ vývoj nabı́dky peněz, což se projevuje i na peněžnı́m trhu. Celkový objem rezerv depozitnı́ch institucı́ (bank) a oběživo mimo bankovnı́ sektor tvořı́ monetárnı́ bázi (B). Přitom rezervy bank se skládajı́ 83 5. Bankovnı́ soustava a nabı́dka peněz z bankovek a mincı́ držených bankami a vklady bank u centrálnı́ banky. V peněžnı́ teorii je monetárnı́ báze často označována termı́nem mocné penı́ze, nebot’ změna jejı́ho rozsahu vyvolává následně změnu peněžnı́ zásoby, která představuje v ekonomice nabı́dku peněz. Monetárnı́ báze procházı́ multiplikacı́ a v závislosti na úrovni peněžnı́ho multiplikátoru se utvářı́ peněžnı́ zásoba ekonomiky. Ve srovnánı́ s výše uvedeným prostým multiplikátorem depozit, který zachycuje vliv mı́ry povinných minimálnı́ch rezerv na multiplikaci depozit, působı́ na peněžnı́ multiplikátor dalšı́ významné vlivy provázejı́cı́ chovánı́ tržnı́ch subjektů: chovánı́ vkladatelů (mohou ovlivňovat proporci mezi vklady a hotovostı́, a tı́m i výši prostředků, které mohou být multiplikovány ) chovánı́ bank, které rozhodujı́ zejména o existenci a rozsahu přebytečných rezerv chovánı́ centrálnı́ banky v souvislosti s úpravami mı́ry povinných rezerv pro vklady či jednotlivé druhy vkladů. Pro termı́novaná depozita je zpravidla stanovovány jiná mı́ry povinných rezerv. Uvedené faktory jsou významné v konstrukci peněžnı́ho multiplikátoru (m), na jehož výši závisı́, jak intenzivně se promı́tne změna monetárnı́ báze (B) do změny peněžnı́ zásoby (M ). Tedy: M = m · B. 5.4 Nabı́dka peněz a jejı́ kontrola Nabı́dka peněz bývá často charakterizována jako množstvı́ peněz, které má ekonomika k dispozici. Vyjadřuje funkčnı́ závislost mezi nabı́zeným množstvı́m peněz a jejich cenou tj. úrokovou mı́rou. Tento vztah je možno charakterizovat jako přı́mou úměru, nicméně citlivost na změny úrokových měr je v přı́padě nabı́dky peněz malá. Ekonomické teorie proto vnı́má nabı́dku jako zcela necitlivou na změny úrokových sazeb. Pokud budeme instituce přijı́majı́cı́ vklady označovat jednotně jako banky, pak můžeme řı́ct, že se nabı́dka peněz skládá předevšı́m z vkladů u bank. Nabı́dka peněz reprezentovaná peněžnı́ masou, je tvořena dvěma složkami: oběživem (O) a vklady (D). M = O + D. Poptávkou veřejnosti po hotovosti je ovlivněna složka O, poptávka po vkladech působı́ na složku D. Poměr oběživa ke vkladům je ovlivňován náklady a obtı́žnostı́ přı́stupu k hotovostnı́m prostředkům (např. dostupnost bankomatů snižuje drženı́ hotovosti). S pomocı́ výše uvedeného vymezenı́ poptávky a nabı́dky peněz můžeme zavést pojem rovnováha peněžnı́ho trhu. Z tvaru a trendu křivek ilustrujı́cı́ch nabı́dku peněz a poptávku po penězı́ch je možno odvodit, že stavu rovnováhy odpovı́dá právě určité množstvı́ peněz (ME ) a úroková mı́ra (iE ). 84 Obrázek 5.2: Rovnováha peněžnı́ho trhu i SM iE E DM 0 ME M Změna nabı́dky peněz či poptávky po penězı́ch, ale také změna úrokové mı́ry povedou (za jinak nezměněných podmı́nek) ke změně rovnováhy, resp. vychýlenı́ z rovnováhy. Vzhledem k tomu, že centrálnı́ banka může svými nástroji ovlivňovat nabı́zené množstvı́ peněz i úrokovou mı́ru, jsou nabı́dka peněz a úroková mı́ra nástroji, pomocı́ nichž se centrálnı́ banka snažı́ ovlivňovat utvářenı́ rovnováhy na peněžnı́m trhu a tı́m naplňovat záměry hospodářské politiky státu. Při ovlivňovánı́ nabı́dky peněz má centrálnı́ banka pod kontrolou monetárnı́ bázi, kontrola peněžnı́ zásoby v ekonomice je oslabena skutečnostı́, že banky jsou nuceny držet vyššı́ rezervy, než odpovı́dá mı́ře povinných minimálnı́ch rezerv. Současně platı́, že oběživo mimo bankovnı́ sektor neovlivňuje multiplikaci. Pokud tyto okolnosti zohlednı́me, je možno odvodit peněžnı́ multiplikátor následovně: Vyjdeme ze zavedeného vztahu mezi bázı́ a peněžnı́ zásobou: M = m · B, zásoba vzniká multiplikacı́ báze, která je součtem hotovosti (bankovky a mince) a rezerv bank (vkladů u CEB): B = H + R. Přitom báze je tvořena složkou nevypůjčenou, ale také úvěry od CEB (centrálnı́ banky), tedy: B = Bn + U CB. K odvozenı́ multiplikátoru vyjdeme z předpokladů: H VT Poměry: kH = a kT = jsou konstantnı́ VB VB R = Rp + Rd (rezervy povinné a dobrovolné) 85 5. Bankovnı́ soustava a nabı́dka peněz Již jsme odvodili a platı́: R = r · D, přičemž označme: rV B je mı́ra PMR pro běžné vklady rV T je mı́ra PMR pro termı́nované vklady Můžeme psát: ΔR = (rV B · ΔV B) + (rT · ΔV T ), a proto: B = H + R p + Rd , pak můžeme psát: ΔB = ΔH + (rV B · ΔV B) + (rT · ΔV T ) + (rD · ΔV B), VT =⇒ V T = kT · V B, VB ΔH = kH · ΔV B H za předpokladu, že kH = VB kT = ΔB = (kH + rV B + rt · kT + rd ) · ΔV B, nebo-li: 1 · ΔB, kH + rV B + rt · kT + rd což je tzv. rozvinutý depozitnı́ multiplikátor. Pokud vyjdeme z peněžnı́ nabı́dky chápané agregátem M 1, tzn.: ΔV B = M 1 = H + V B. Protože platı́: H = kH · V B, H = kH · V B M 1 = kH · V B + V B = (1 + kH ) · V B ΔM 1 . 1 + kH Dosadı́me z rozvinutého depozitnı́ho multiplikátoru: ΔV B = ΔM 1 = 1 + kH · ΔB. kH + rV B + rt · kT + rd Shrnutı́ kapitoly Bankovnı́ soustava vznikla a rozvı́jela se z potřeby přemı́st’ovat dočasně volné peněžnı́ prostředky (úspory) od těch, kteřı́ je tvořı́, k těm, kteřı́ jsou schopni 86 je užı́vat v ekonomické aktivitě a zhodnocovat je. V modernı́m tržnı́m hospodářstvı́ representuje bankovnı́ soustava stranu nabı́dky peněz v ekonomice. Nabı́dka se odvı́jı́ od emisnı́ funkce centrálnı́ banky (emituje hotovostnı́ penı́ze) a rozvı́jı́ se dále emisnı́ činnostı́ komerčnı́ch bank (emitujı́ depozitnı́ penı́ze). Tı́m docházı́ k multiplikaci monetárnı́ báze, od které se odvı́jı́ rozměr peněžnı́ masy v ekonomice. Tu může centrálnı́ banka částečně svými nástroji ovlivnit (např. povinné minimálnı́ rezervy), ale multiplikace je závislá i na chovánı́ komerčnı́ch bank (rozsah dobrovolných rezerv či chovánı́ vkladatelů (rozhodnutı́ o poměru hotovosti a vkladů a typu vkladu). S využitı́m studijnı́ pomůcky: Fuchs, K., Tuleja, P.: Stručný průvodce a cvičebnice. Základy ekonomie ověřte úroveň zvládnutı́ a) základnı́ch pojmů kapitoly (viz subkap. 17.2) b) základnı́ch poznatků řešenı́m testových otázek (viz subkap. 17.5) Otázky k zamyšlenı́ 1. Vysvětlete funkci bankovnı́ soustavy v tržnı́ ekonomice: 2. Co je přı́mé financovánı́? 3. Je-li původnı́ vklad 500 Kč a mı́ra povinných rezerv je 10 %, odvod’te 4. 5. 6. 7. 8. přı́růstek depozit v bance 3. stádia: Co je emisnı́ funkce centrálnı́ banky? Čı́m může ovlivnit multiplikaci báze vkladatel: Definujte peněžnı́ masu a jejı́ strukturu: Vysvětlete rovnici vyjadřujı́cı́ vztah mezi přı́růstkem depozit a přı́růstkem rezerv? Co se označuje jako monetárnı́ báze? 87 5. Bankovnı́ soustava a nabı́dka peněz 88 Podstata inflace Formy inflace Přı́činy inflace Důsledky inflace Phillipsova křivka 6 Inflace 6. Inflace Cı́l kapitoly V kapitole si osvojı́te základnı́ poznatky vztahujı́cı́ se k jednomu z nejsledovanějšı́ch ekonomických jevů, inflaci. Půjde předevšı́m o pochopenı́ jevu samotného, ale také základnı́ch způsobů měřenı́ inflace. V této souvislosti je nutno ujasnit si nejen různé způsoby měřenı́, ale také proč jsou použı́vány, tedy jejich přednosti a omezenı́. Pozornost bude věnována i zdrojům inflace a tendencı́m rozvoje. Zvláštnı́ pozornost je nutno věnovat otázkám, jak se inflace promı́tá do chovánı́ jednotlivých subjektů ekonomiky a jaké důsledky pro jejich chovánı́ má. Z makroekonomického hlediska půjde předevšı́m o důsledky inflace pro alokaci zdrojů a efektivnost fungovánı́ ekonomiky. Časová zátěž 4 hodiny studium 1 hodina procvičenı́ 6.1 Podstata inflace Inflace je makroekonomickým jevem, který si dlouhodobě vynucuje zvýšenou pozornost ekonomické teorie, současně je předmětem zájmu každého jednotlivého subjektu, nebot’ inflace je všeobecně spojována s růstem tržnı́ch cen, který způsobuje snižovánı́m koupěschopnosti peněz. Proto se při jejı́m výkladu nejdřı́ve zaměřme právě na problém cenových vzestupů. Tržnı́ ceny zaznamenávajı́ v průběhu sledovaného obdobı́ změny, ale jejich pohyb nemusı́ být a zpravidla nenı́ u různých zbožı́ stejný. Jestliže se ceny potravin ve sledovaném obdobı́ pravděpodobně zvýšı́, je neméně pravděpodobné, že např. počı́tač můžeme nakoupit na konci sledovaného obdobı́ za cenu nižšı́, než na počátku. Z makroekonomického hlediska je důležité, co změny cen jednotlivých výrobků vyjadřujı́ ve svém souhrnu. Pro celkovou úroveň cen výrobků a služeb, které se v hospodářstvı́ prodávajı́ a nakupujı́, zavádı́me označenı́ cenová hladina. Pomocı́ jejı́ho měřenı́ zjišt’ujeme, zda jsou vzestupy jedněch cen kompenzovány cenovými poklesy u jiných zbožı́, nebo cenová úroveň vykazuje vzestup, přı́padně pokles. Inflace je spojována s růstem cenové hladiny. Pokles inflace je označován jako dezinflace. Pokud většina cen v ekonomice opakovaně klesá, hovořı́me o deflaci. Přesnějšı́ vymezenı́ těchto pojmů vyžaduje odpovědět na otázky, jak se měřı́ cenová hladina a jak se cenové hladiny porovnávajı́. Poznámka 6.1. Pro klasifikaci inflace je významné i to, jaký je vztah mezi růstem cenové hladiny, dosahovanou úrovnı́ výkonu ekonomiky vzhledem k potenciálnı́mu produktu a změnou výkonu ekonomiky. K měřenı́ cenové hladiny se použı́vajı́ cenové indexy, což jsou vážené průměry cen vybraných zbožı́ a služeb. Cenové indexy poměřujı́ úroveň cen vy- 90 braného koše výrobků a služeb. Jednı́m z nejrozšı́řenějšı́ch je index spotřebitelských cen (CP I), použı́vaný k zachycenı́ dopadů změn cenové hladiny na domácnosti a jejich životnı́ náklady. Má-li být schopen tyto informace poskytovat, musı́ být konstruován tak, aby postihoval ten okruh výrobků a služeb, který je rozhodujı́cı́ z hlediska výdajů domácnostı́. Musı́ zahrnovat typické výdaje domácnostı́. Reprezentativnı́ spotřebitelský koš zahrnoval při aktualizaci v roce 2001 celkem 775 položek. Do spotřebnı́ho koše je zařazeno: potravinářské zbožı́ (potraviny, nápoje, tabák), nepotravinářské zbožı́ (odı́vánı́, nábytek, potřeby pro domácnost, drogistické a drobné zbožı́, zbožı́ pro dopravu a volný čas, zbožı́ pro osobnı́ péči aj.) služby (opravárenské, z oblasti bydlenı́, provozu domácnosti, zdravotnictvı́, sociálnı́ péče, dopravy, volného času, vzdělávánı́, stravovánı́ a ubytovánı́, osobnı́ péče a služby finančnı́). Základem konstrukce je tedy výběr reprezentativnı́ho koše výrobků a služeb, který se ocenı́ tržnı́mi cenami produkce a to jak cenami výchozı́ho roku, tak v cenách sledovaného roku. Budeme-li označovat hornı́m indexem množstvı́ jednotlivých druhů statků v základnı́m obdobı́ a dolnı́m indexem druh statku (q0i ) a jejich ceny v témže obdobı́ pi0 , pak náklady na pořı́zenı́ spotřebnı́ho koše v základnı́m obdobı́ činı́: pi0 · q0i . Poznámka 6.2. V součtu je každý druh statku zastoupen přı́slušným počtem jednotek, kterým vstupuje do reprezentativnı́ho spotřebitelského koše. Náklady na pořı́zenı́ téhož spotřebnı́ho koše v roce t můžeme zapsat: pit · q0i . Index spotřebitelských cen je konstruován jako poměr nákladů na pořı́zenı́ reprezentativnı́ho spotřebitelského koše v čase t k nákladům na pořı́zenı́ v základnı́m obdobı́. Tedy: i i p ·q CP I = it 0i · 100. p0 · q0 Zvolı́me-li pro ilustraci velmi zjednodušený přı́klad, kdy výdaje domácnostı́ se soustředı́ na dva druhy zbožı́: pizza (v roce t v množstvı́ 12 ks po 10 korunách) a cola (12 ks také po 10 korunách). Koš roku t budeme považovat za výchozı́ (tzn. reprezentativnı́). Jestliže v roce (t + 1) došlo k změnám cen a pizza stojı́ 12 korun, zatı́mco u coly klesla cena na 9 korun, pak pro CP I platı́: CP I = 144 + 108 12 · 12 + 12 · 9 · 100 = · 100 = 105 %. 12 · 10 + 12 · 10 120 + 120 91 6. Inflace Za sledované obdobı́ došlo k pětiprocentnı́mu vzestupu cenové hladiny. Jestliže o rok později (t+2) by dosahoval ukazatel CP I hodnoty 109 % oproti roku t, můžeme procentuálnı́ změnu mezi roky (t+1) a (t+2) vyjádřit následovně: r= CP It+2 − CP It+1 · 100, CP It+1 kde: r – mı́ra inflace, která vyjadřuje mı́ru změny cenové hladiny. V našem přı́padě tedy platı́, že r = 3,81 %. Mı́rou inflace je procentnı́ přı́růstek indexů spotřebitelských cen. Informace o dosažené mı́ře inflace jsou využı́vány např. pro účely valorizace mezd, důchodů a sociálnı́ch přı́jmů. V neposlednı́ řadě jsou tyto informace využı́vány také v souvislosti s nájemnı́mi či jinými smlouvami, v nichž je zakotvena revize původně dohodnutého finančnı́ho plněnı́ v závislosti na vývoji inflace. S použı́vánı́m indexu spotřebitelských cen souvisı́ některé problémy : jeho věrohodnost závisı́ na adekvátnosti výběru spotřebnı́ho koše co do druhů zbožı́ a služeb i co do vah přiznaných jednotlivým druhům, je-li využı́ván k hodnocenı́ vývoje životnı́ch nákladů“, pak je nutno ” respektovat v hodnocenı́ch skutečnost, že indexem se měřı́ posun cenové hladiny. A pokud bychom nakupovali tentýž koš, pak při 10 % růstu CPI by se naše životnı́ náklady zvýšily o 10 %. Jinými slovy museli bychom vydat o 10 % vyššı́ výdaje, abychom se neměli hůře, než v předchozı́m roce. Ve skutečnosti se však v důsledku změn cen (nerostou-li proporcionálně ceny ve spotřebnı́m koši) měnı́ i struktura výdajů, se kterou výchozı́ koš nemusı́ plně korespondovat. Skutečné výdaje se tedy mohou odlišit. Změna relativnı́ch cen statků (jedno zbožı́ se stává levnějšı́ ve srovnánı́ s jiným a naopak) je pro tržnı́ prostředı́ charakteristická a je významným motivem změn ve výdajı́ch. Ale dokonce i tehdy, budeme-li nakupovat identický koš jako v předchozı́m obdobı́, mohou změny relativnı́ch cen preferovat právě náš nakupovaný soubor a dopad inflace zmı́rnı́. index spotřebitelských cen je omezen na tu část tržnı́ produkce, která je zařazena do reprezentativnı́ho koše. Neodrážı́ úplnou cenovou hladinu ekonomiky. Pro správnou interpretaci každého cenového indexu je nutno si vždy uvědomit, ke kterému obdobı́ je počı́tán. Při vyjadřovánı́ mı́ry inflace pomocı́ indexu spotřebitelských cen jsou často uváděna různá čı́sla, která, i když rozdı́lná, jsou správná. Podmı́nkou je přesné věcné, prostorové a časové vymezenı́. To znamená uvést jednoznačně obdobı́, za které je mı́ra inflace uváděna a dále základ, k němuž se vymezené obdobı́ porovnává. Nejčastěji jsou použı́vány nı́že uvedené mı́ry inflace: mı́ra inflace vyjádřená přı́růstkem průměrného ročnı́ho indexu spotřebitelských cen, mı́ra inflace vyjádřená přı́růstkem indexu spotřebitelských cen ke stejnému měsı́ci předchozı́ho roku, 92 mı́ra inflace vyjádřená přı́růstkem indexu spotřebitelských cen k předchozı́mu měsı́ci, mı́ra inflace vyjádřená přı́růstkem indexu spotřebitelských cen k základnı́mi obdobı́ (např. rok 2000 = 100). ČSÚ sleduje a publikuje celou řadu dalšı́ch cenových indexů, z nichž jsou veřejnostı́ nejvı́ce využı́vány: indexy indexy indexy indexy cen cen cen cen stavebnı́ch pracı́ a stavebnı́ch objektů průmyslových výrobců zemědělských výrobců tržnı́ch služeb v produkčnı́ sféře Pokud chceme dosáhnout co nejpřesnějšı́ho vyjádřenı́ změny cenové hladiny, můžeme využı́t cenový index, který se označuje jako implicitnı́ cenový deflátor (deflátor HDP). Tento ukazatel se vyjadřuje pomocı́ nominálnı́ho a reálného HDP následovně: HDPN · 100, IP D = HDPR kde: HDPN – nominálnı́ HDP HDPR – reálný HDP Nominálnı́ i reálný HDP se vyjádřı́ způsobem, který jsme zavedli v 1. kapitole, tedy výstup ekonomiky (HDP) se ocenı́ v cenách daného roku, tj. v běžných cenách (pt ). Tutéž finálnı́ produkci ocenı́me cenami roku, který je brán jako výchozı́ tzn. ve stálých cenách (p0 ). i i p ·q IP D = it ti · 100. p0 · qt Z výše uvedeného můžeme nynı́ doplnit výklad 1. kapitoly o vztah mezi reálným a nominálnı́m HDP, jak je zprostředkován pomocı́ implicitnı́ho cenového deflátoru. HDPN HDPR = · 100. IP D V makroekonomii je zpravidla užı́ván implicitnı́ cenový deflátor HDP jako ukazatel pohybu cenové hladiny právě proto, že postihuje skutečně pohyby cen veškeré finálnı́ produkce. Inflacı́ projevujı́cı́ se růst cenové hladiny. V tomto smyslu bude inflace vždy peněžnı́m jevem. To neznamená, že jejı́ přı́činy vznikajı́ pouze v peněžnı́ oblasti ekonomiky. 6.2 Formy inflace Předevšı́m je třeba upozornit, že inflace je přece jen složitějšı́m jevem, než by výše uvedené vymezenı́ (byt’ je všeobecně užı́váno) nasvědčovalo. Zvláště pak možné tvrzenı́, nedocházı́-li k cenovému vzestupu (růstu cenové hladiny), inflace neexistuje. Na nebezpečı́ tohoto zjednodušenı́ reaguje ekonomická teorie rozlišovánı́m na inflaci: 93 6. Inflace zjevnou (otevřenou) potlačovanou (blokovanou) Rozlišenı́ je nutné, nebot’ v kompetenci státnı́ch orgánů je přijı́mánı́ opatřenı́, jimiž je možno zabránit vzestupu cenové hladiny. O otevřené inflaci hovořı́me tehdy, jestliže skutečně docházı́ k růstu cenové hladiny. V přı́padě, že je vzestup cenové hladiny zablokován, ale přı́činy inflace zůstaly uchovány, hovořı́me o inflaci potlačené. I tato se navenek projevuje, ale jinými formami. K nejčastějšı́m patřı́ růst vynucených úspor (nenı́ za co umı́stit výdaje), existence nedostatkového zbožı́, černý trh atd. Pokud ovšem působı́ přı́činy i nadále, je možné obnovit rovnováhu mezi nabı́dkou a poptávkou jen změnou cen, čı́mž se potlačená forma změnı́ ve formu otevřenou. Pokud nenı́ inflace zachycena cenovým indexem, označuje se jako skrytá. Jiným kritériem, které sloužı́ k odlišenı́ forem, je hledisko kvantitativnı́. Z tohoto pohledu můžeme rozlišit: mı́rnou inflaci. Často bývá označována jako plı́živá. Je pro ni charakteristické, že tempo růstu cenové hladiny nepřekračuje tempo růstu výkonu. Roste nejen nominálnı́, ale i reálný produkt. pádivou inflaci. Vyznačuje se rychlejšı́m růstem cenové hladiny oproti růstu výkonu ekonomiky. Důsledkem je klesajı́cı́ kupnı́ sı́la peněz, což se projevuje v chovánı́ ekonomických subjektů. Roste snaha zkracovat držbu peněz na minimum, inflace se stává součástı́ kalkulacı́ při uzavı́ránı́ obchodnı́ch kontraktů. Tı́m docházı́ k promı́tnutı́ inflačnı́ch tendencı́ do chovánı́ subjektů. hyperinflaci. Je považována za extrémnı́ přı́pad. Cenová spirála se rozvı́jı́ nezávisle na tempu růstu výroby. Penı́ze jsou znehodnoceny, přestávajı́ plnit svoje funkce (nejsou uchovatelem hodnoty a ze směnných transakcı́ jsou vytlačeny přı́mou směnou). I když se jedná o jev extrémnı́, je sledovatelný i v současnosti, či nedávné minulosti, např. v r. 1985 byla mı́ra inflace v Bolı́vii 11 749 %, což znamenalo, že to, co bylo možno koupit za půl dolaru počátkem roku, stálo na jeho konci 5 000. Jiným kvantitativnı́m kritériem je rozlišenı́ podle procent, které dosahuje mı́ra inflace. Za mı́rnou se považuje ta, kdy mı́ra je nižšı́ než 10 %. Hyperinflace se pohybuje řádově v tisı́cı́ch a pádivá inflace v desı́tkách, přı́padně stovkách procent. Vlastnostı́, která inflačnı́ prostředı́ ekonomiky doprovázı́ a zároveň mu vtiskuje dalšı́ charakteristiku, je inflačnı́ očekávánı́. Jestliže se inflace v ekonomice projevı́, pak jejı́ existence se stává faktorem vstupujı́cı́m do rozhodovánı́ subjektů, prostřednictvı́m jejichž tržnı́ho chovánı́ je opakovaně vnášena do ekonomiky, i když přı́činy jejı́ho vzniku pominuly. Jestliže se do rozhodovánı́ subjektů prosadı́ inflačnı́ očekávánı́, pak se setrvačně v ekonomice udržuje i v následném obdobı́. 6.3 Přı́činy inflace Vzhledem k tomu, že spojujeme inflaci s vzestupem cenové hladiny, můžeme 94 snadno z předchozı́ho výkladu odvodit mechanismus, kterým může být cenový vzestup vyvolán, stejným způsobem lze odvodit odkud mohou působit podněty vzestupu. Podnět vzestupu cenové hladiny může přicházet jak ze strany poptávky, tak ze strany nabı́dky, a proto rozlišujeme inflaci taženou poptávkovou stranou nebo nabı́dkovou stranou ekonomiky. Poptávková inflace Vyjdeme-li z předpokladu, že ekonomika je ve stavu rovnováhy na úrovni potenciálnı́ho produktu, pak inflace tažená poptávkou předpokládá vzestup agregátnı́ poptávky, který vyvolá posun rovnovážného bodu za úroveň potenciálnı́ho produktu. Tı́m se rozevı́rá tzv. inflačnı́ mezera, jako rozdı́l mezi skutečným produktem a potenciálnı́m produktem. Nový rovnovážný bod ležı́ na křivce agregátnı́ nabı́dky a odpovı́dá mu nejen vyššı́ výkon, ale také vyššı́ cenová hladina. Situace, kdy skutečný produkt je vyššı́ než produkt potenciálnı́ nenı́ dlouhodobě udržitelná. Celkové výdaje poptávajı́ většı́ produkt než ekonomika může dlouhodobě nabı́dnout a řešenı́m (reakcı́ ekonomiky) je růst cenové hladiny, tedy inflace. Uvedený inflačnı́ proces probı́há vždy, pokud růst agregátnı́ poptávky nenı́ doprovázen růstem potenciálnı́ho produktu. Přitom agregátnı́ poptávka je tvořena součtem výdajů na spotřebu, výdajů na investice, státnı́ch nákupů a čistého exportu. Každá z těchto složek může vyvolávat inflačnı́ tlaky. Významnou složkou výdajů na spotřebu jsou mzdy. Jestliže růst mezd (nominálnı́) předstihuje růst výkonnosti ekonomiky, tedy růst mezd probı́há rychleji než roste produktivnost výroby, působı́ mzdy inflačně. (Samozřejmě za výše uvedeného předpokladu, kdy skutečný produkt je na úrovni potenciálnı́ho produktu). Pokud jde o investičnı́ výdaje, uvedli jsme již v předchozı́ch kapitolách jejich závislost na multiplikátoru a akceleračnı́m principu. Jejich vývoj je silně ovlivňován i změnami v očekávánı́ch. Urychlený růst investičnı́ch výdajů tak může být přı́činou inflace. Stát může svými výdaji tyto inflačnı́ tlaky dále stimulovat. Předevšı́m však hospodářská politika může stimulovat tempo růstu výdajů na spotřebu i investičnı́ch výdajů. (At’ už jde o deficitnı́ rozpočtovou politiku, daňovou politiku či politiku levného úvěru). Graficky můžeme poptávkovou inflaci zobrazit následujı́cı́m obrázku 6.1. Poptávková inflace se může projevit, pokud se rozměr skutečného produktu blı́žı́ úrovni potenciálnı́ho produktu. Nenı́-li za této situace růst agregátnı́ poptávky doprovázen odpovı́dajı́cı́m růstem potenciálnı́ho produktu, inflace je poptávkovou stranou vyvolána. Pokud výkon ekonomiky je pod úrovnı́ potenciálnı́ho produktu, pak rostoucı́ agregátnı́ poptávka stimuluje přibližovánı́ skutečného produktu k produktu potenciálnı́mu a doprovodný vzestup cenové hladiny se za inflaci nepovažuje. 95 6. Inflace Obrázek 6.1: Inflace tažená poptávkou P AS 1. E2 p2 p1 E1 I. AD2 AD1 II. 0 Y ∗ = Y1 Y2 výstup (Y ) Inflace tažená nabı́dkou Na rozdı́l od poptávkové inflace, může být nabı́dková inflace vyvolána i za situace, kdy skutečný produkt nedosahuje úrovně potenciálnı́ho produktu. Jejı́ průběh můžeme ilustrovat obrázkem 6.2. Obrázek 6.2: Inflace nabı́dková P AS2 AS1 1. E2 p2 p1 E1 I. AD II. 0 Y2 Y ∗ = Y1 výstup (Y ) Jak napovı́dá název, jedná se o přı́pad, kdy v pozadı́ cenového vzestupu je nabı́dka. Vzhledem ke tvaru nabı́dkové křivky se tedy jedná o omezenı́ nabı́dky a protože přı́činou tohoto omezenı́ je zpravidla růst nákladů, hovořı́me často o inflaci tažené náklady. Růst nákladů představuje hlavnı́ přı́činu nabı́dkové inflace. V poválečném obdobı́ jsou často přı́činou růstu nákladů tlaky na zvyšovánı́ mezd. V 70. 96 letech to bylo opakované přeceněnı́ surovinových zdrojů. Roli hraje i postupné vyčerpávánı́ zdrojů, které nutı́ využı́vat zdroje méně kvalitnı́ či hůře dostupné. Do nákladové hladiny se jako faktor jejı́ho zvýšenı́ prosazuje i existence monopolnı́ch výhod. Produkce monopolů, která vstupuje jako meziprodukt do dalšı́ výroby, zvyšuje hladinu nákladů a tedy i cen. Růst cen vstupů může být významně ovlivněn i mimoekonomickými (např. politickými) vlivy. 6.4 Důsledky inflace ČNB, obdobně jako většina centrálnı́ch bank, se soustřed’uje předevšı́m na stabilitu spotřebitelských cen. V praxi se zpravidla stabilitou cen rozumı́ nikoli absolutnı́ neměnnost cen, nýbrž jejich mı́rný růst. Růst cen odpovı́dajı́cı́ cenové stabilitě by měl zahrnovat statistické vychýlenı́ směrem nahoru, k němuž docházı́ při měřenı́ růstu těchto cen, a měl by také dát dostatečný prostor pro drobné změny cenových relacı́, k nimž v každé ekonomice s efektivnı́m cenovým systémem neustále docházı́. ČNB odhaduje, že v současnosti stabilitě spotřebitelských cen v české ekonomice dlouhodobě odpovı́dá čistá inflace na úrovni kolem 2 %. Z této představy vycházı́ cı́lové pásmo v celkové inflaci pro obdobı́ leden 2002 – prosinec 2005 vyhlášené v dubnu 2001. Čistá inflace je vypočı́távána Českým statistickým úřadem jako přı́růstek cen v neregulované části spotřebnı́ho koše očištěný o vliv nepřı́mých danı́, přı́padně rušenı́ dotacı́. V současné době použı́vaný spotřebnı́ koš byl sestaven na základě výběrového šetřenı́ výdajů domácnostı́ v roce 1999 a tvořı́ jej 775 položek, z toho neregulované ceny vcházejı́cı́ do výpočtu čisté inflace tvořı́ 658 položek a regulované ceny (kam pro jednoduššı́ vyjadřovánı́ zařazujeme i poplatky) zbylých 117 položek. Poměr celkových vah neregulovaných cen a regulovaných cen ve spotřebnı́m koši činı́ zhruba 82:18. Při výpočtu čisté inflace Český statisticky úřad v současnosti vylučuje tyto regulované ceny: regulované ceny regulované nájemné vodné odvoz odpadů stočné elektřina zemnı́ plyn propan butan tepelná energie pro domácnost léky a výkony ve zdravotnictvı́ parkovné dálničnı́ známka poplatek za technickou kontrolu osob. auta stálá váha v % 1,9772 0,8202 0,3029 0,2446 3,3181 1,9570 0,0527 3,3381 1,0107 0,0457 0,0937 0,1302 97 6. Inflace osobnı́ železničnı́ doprava městská hromadná doprava autobusová doprava taxislužba kombinovaná osobnı́ doprava poštovnı́ služby telefonnı́ poplatky – pevné linky poplatek za rozhlas poplatek za televizi poplatek v mateřské škole poplatek za přijı́macı́ řı́zenı́ na VŠ školné na vysoké škole ubytovánı́ v internátě ubytovánı́ v domově důchodců poštovnı́ poukázka typu A poplatek při podánı́ žádosti o rozvod vydánı́ stavebnı́ho povolenı́ sepsánı́ závěti poplatek ze psa 0,2138 0,0999 0,5265 0,0109 0,5117 0,0806 1,8878 0,1957 0,4362 0,0812 0,0115 0,0182 0,0567 0,4040 0,0295 0,0096 0,0242 0,0478 0,0305 Dlouhodobé empirické zkušenosti z vývoje ve světové ekonomice potvrzujı́, že vysoká a nestabilnı́ inflace má negativnı́ důsledky pro dynamiku hospodářského růstu. Vyššı́ inflace znehodnocuje přı́jmy a úspory, znamená vyššı́ nominálnı́ úrokové sazby a zpravidla i vyššı́ proměnlivost inflace, což výrazně zvyšuje jejı́ náklady. Je to dáno tı́m, že vyššı́ inflace zvyšuje nejistotu o budoucı́ch relativnı́ch cenách i o cenové hladině, a tak domácı́ i zahraničnı́ finančnı́ trhy vyžadujı́ vyššı́ rizikovou prémii jako kompenzaci za zvýšenou nejistotu. Při dlouhodobě vyššı́ inflaci docházı́ obvykle při rozhodovánı́ ekonomických subjektů k zafixovánı́ inflačnı́ch očekávánı́. V důsledku vyššı́ proměnlivosti inflace se investoři orientujı́ předevšı́m na krátkodobé finančnı́ investice (spekulačnı́ aktivity) a na zajišt’ovánı́ se proti inflaci. Menšı́ pozornost je věnována investičnı́m projektům v reálné ekonomice, nebot’ horizont jejich návratnosti je dlouhodobějšı́. Nepředvı́daná inflace způsobuje některé dalšı́ ekonomické distorze, které v delšı́m časovém horizontu snižujı́ dlouhodobý růstový potenciál ekonomiky. Docházı́ předevšı́m k tomu, že inflace: redistribuuje důchod od věřitelů k dlužnı́kům způsobuje deformace daňového systému představuje skryté zatı́ženı́ všech, kdo spořı́ a nejsou s to zabezpečit kupnı́ sı́lu svých přı́jmů a úspor. nevýhodou vysoké inflace jsou též vysoké úrokové sazby, které stimulujı́ přı́liv krátkodobého rizikového kapitálu, který mı́vá řadu nepřı́znivých přı́mých i nepřı́mých dopadů. Problematické je předevšı́m to, že při inflaci zpravidla nedocházı́ k proporcionálnı́ změně cen všech statků, služeb a faktorů. V důsledku toho se měnı́ relativnı́ ceny, a proto: 98 • jsou vyvolány přerozdělovacı́ procesy u důchodů a bohatstvı́ mezi jednotlivými skupinami a subjekty tržnı́ ekonomiky • mohou být vyvolány deformace při alokaci vstupů i ve výstupech ekonomiky. Tı́m může být ovlivněna úroveň produktu ekonomiky. Uvedené důsledky se prosazujı́ s různou intenzitou v závislosti na stupni inflace i stavu, při kterém je ekonomika inflačnı́m tlakem zasažena. S přerozdělovacı́m efektem souvisı́ sociálnı́ důsledky inflace. Inflace negativně postihuje všechny přı́jemce fixnı́ch důchodů, nebot’ stabilnı́ nominálnı́ výše důchodu je růstem cenové hladiny znehodnocována, kupnı́ sı́la důchodu klesá. Pokud jde o mzdy a platy, pak v podmı́nkách mı́rné inflace jejich vývoj udržuje zpravidla krok s růstem cenové hladiny. Jejich reálná úroveň zůstává zachována. V podmı́nkách pádivé inflace zaostávajı́ tyto důchody za inflacı́ a jejich kupnı́ sı́la se snižuje. Obdobně jsou vyvolány přerozdělovacı́ efekty u úvěrových vztahů. Zde působı́ jako nástroj přerozdělovánı́ rozdı́l mezi úrokovou mı́rou a mı́rou inflace. Jestliže roste mı́ra inflace, docházı́ k přerozdělovánı́ ve prospěch dlužnı́ka. Je-li mı́ra inflace vyššı́ než nominálnı́ úroková mı́ra, docházı́ k poklesu hodnoty vkladů a půjček. Inflaci a jejı́ vývoj zahrnujı́ subjekty do svých očekávánı́, anticipujı́ inflaci. Inflace je postupně kalkulovánı́m vnášena do tržnı́ úrokové mı́ry. V rostoucı́ nominálnı́ úrokové sazbě je obsažena mı́ra inflace a reálná úroková mı́ra. Ta vykazuje schopnost přizpůsobovánı́ mı́ře inflace. Otázkou však zůstává, do jaké mı́ry se očekávánı́ shodujı́ se skutečným vývojem. Jestliže je mı́ra inflace vyššı́ než anticipovaná (inflačnı́ šok), docházı́ k přerozdělenı́ bohatstvı́ od věřitelů ve prospěch dlužnı́ků. Na druhé straně, pokud je anticipace vyššı́ než by odpovı́dalo možnému inflačnı́mu vývoji, stává se anticipace přı́činou vyššı́ setrvačné inflace. Vztah inflace, výkonu a zaměstnanosti patřı́ k problémům, na něž nenı́ v makroekonomii jednotný pohled. Část ekonomů zastává názor, že mı́rná inflace stimuluje agregátnı́ poptávku a tı́m stimuluje i výkonnost ekonomiky a zaměstnanost. Zatı́mco v keynesiánské ekonomii převažuje jednoznačně zdůrazněnı́ tohoto pozitivnı́ho momentu, v monetaristické ekonomii je efekt směrem ke stimulaci výkonnost zpochybněn. Využijeme-li již uvedeného klasického a keynesiánského modelu rovnováhy, pochopı́me souvislost keynesiánské argumentace i stanovisko ekonomů vycházejı́cı́ch z klasického modelu, kteřı́ zdůrazňujı́, že v delšı́m obdobı́ neexistuje vztah mezi inflacı́ a produktem. Dopady inflace jsou závislé na tom, zda je svým charakterem vyrovnaná či nevyrovnaná. Inflace je vyrovnaná, pokud neměnı́ relativnı́ ceny. Nevyrovnaná inflace způsobuje výše uvedené efekty. Svoji roli hraje i okolnost, zda je inflace anticipovaná či neanticipovaná. Pokud by inflace byla vyrovnaná a anticipovaná, pak by s nı́ nebyly spojovány žádné negativnı́ dopady na výkonnost a efektivnost ekonomiky. 99 6. Inflace Protože se inflace projevuje ve změnách cen, je nutno zdůraznit jejı́ negativnı́ dopad na kvalitu cenové informace. Inflace znehodnocuje cenové informace, což má vliv na fungovánı́ tržnı́ho mechanismu a jeho efektivitu. Při posuzovánı́ dopadů inflace je nezbytné zdůraznit i vliv tempa. Pokud mı́ra inflace dosahuje úrovně pádivé inflace, jsou jejı́ dopady na ekonomiku jednoznačně negativnı́. Pádivá inflace destimuluje činnost ekonomických subjektů, prohlubuje nerovnováhu. Z hlediska narušovánı́ rovnováhy jsou nezanedbatelné i dopady na vnějšı́ hospodářské vztahy včetně měnových kursů (viz závěrečná kapitola). Rostoucı́ mı́ra inflace oslabuje postavenı́ peněz v ekonomice a může vyvolat útěk od peněz“. Penı́ze jsou vytlačovány z tržnı́ch transakcı́ (přı́má výměna) ” a ve funkci uchovatele hodnot jsou upřednostněna aktiva, jejichž cenový vzestup je garancı́ alespoň uchovánı́ majetku. Rostoucı́ zájem o nemovitosti stimuluje vzestup jejich cen ještě výraznějšı́m tempem, než je tempo růstu cenové hladiny. 6.5 Phillipsova křivka Vztah mezi inflacı́ a nezaměstnanostı́ je v makroekonomii popisován pomocı́ Phillipsovy křivky, která byla na přelomu padesátých a šedesátých let zavedena jako nástroj využı́vaný k interpretaci vztahu inflace a sledovaných hospodářských cı́lů. Na základě analýzy údajů o nezaměstnanosti a nominálnı́ch mzdách, které měl k dispozici za obdobı́ vı́ce než sto let, formuloval A. W. Phillips asymetrický vztah obou veličin. Na základě Phillipsovy interpretace byl odvozen vztah mezi inflacı́ (mı́rou inflace) a nezaměstnanostı́ (mı́rou nezaměstnanosti), zobrazený křivkou. Tato křivka bývá označována jako raná. Jedná se o verzi, která vyjadřovala tzv. substitučnı́ teorii inflace. Vytvářela přesvědčenı́, že země (vláda) může uskutečňovat volbu mezi nezaměstnanostı́ a inflacı́ a může si koupit“ nižšı́ úroveň nezaměstnanosti za cenu, kterou bude ” vyššı́ mı́ra inflace a naopak. Přitom se předpokládalo, že tento vztah platı́ jak pro krátké, tak pro dlouhé obdobı́. Koncem 60. let byla substitučnı́ verze poprvé zpochybněna a výrazné pohyby cenových hladin počátkem 70. let potvrdily, že substitučnı́ vztah mezi inflacı́ a nezaměstnanostı́ vykazuje stabilitu jen tehdy, pokud se neměnı́ mı́ra setrvačné inflace. Jestliže dojde ke změně, projevı́ se posunem křivky. Proto je dnes v analýze křivky důsledně odlišován charakter změn v krátkém a dlouhém obdobı́. Vertikála představuje dlouhodobou křivku na úrovni přirozené mı́ry nezaměstnanosti (u∗ ). Krátkodobá křivka s indexem SP C1 se vztahuje k výchozı́mu obdobı́. V bodě A je úroveň nezaměstnanosti v rozsahu přirozené mı́ry. Dojde-li v ekonomice k růstu produktu, snižuje se mı́ra nezaměstnanosti a roste konkurence na straně poptávky na trhu práce. Důsledkem je mzdový vzestup ve srovnánı́ s předchozı́m obdobı́m. Ekonomika se posouvá po krátkodobé křivce směrem k bodu B. Vzestup mezd a cen se promı́tne do 100 Obrázek 6.3: Původnı́ Phillipsova křivka změna nominálnı́ mzdy PC 0 1 2 3 4 5 6 7 8 mı́ra nezaměstnanosti očekávánı́ firem i zaměstnanců, kteřı́ nynı́ očekávajı́ vyššı́ inflaci. Roste setrvačná inflace. Ekonomika se posouvá přı́ dané úrovni nezaměstnanosti a výkonu do bodu C, krátkodobá křivka se posunula. Nová křivka vyjadřuje, že při každé úrovni nezaměstnanosti je vyššı́ mı́ra inflace, nebot’ vzrostla očekávaná mı́ra inflace. Faktory působı́cı́ na výkon přesahujı́cı́ úroveň potenciálnı́ho produktu včetně ochoty pracovat, omezı́ v následném obdobı́ výkon a mı́ra nezaměstnanosti se vrátı́ na úroveň přirozené mı́ry (vzroste). Ekonomika se posune po křivce do bodu D. Mı́ra inflace je vyššı́ než byla ve výchozı́m stavu. Ekonomika je v rovnováze, reálný výkon i nezaměstnanost se ustálily na výchozı́ úrovni, ale nominálnı́ veličiny (ceny a nominálnı́ produkt) vzrostly. Krátkodobá Phillipsova křivka vycházı́ z předpokladu, že se neměnı́ očekávaná mı́ra inflace. Jestliže se zvýšı́ očekávaná mı́ra inflace, tržnı́ subjekty je promı́tnou do svých tržnı́ch transakcı́, dojde k posunu křivky směrem nahoru. Bude-li nezaměstnanost vyššı́ než odpovı́dá přirozené mı́ře, bude inflace vykazovat tendenci k poklesu. Stabilizovat se bude pouze v přı́padě, kdy je vyrovnána nabı́dka s poptávkou na trhu práce. Pouze přirozená mı́ra nezaměstnanosti vytvářı́ prostředı́ pro stabilnı́ mı́ru inflace (různých rozměrů). Proto musı́ být dlouhodobá Phillipsova křivka znázorněna vertikálou. Shrnutı́ kapitoly Inflace je provázena vzestupem cenové hladiny a ten vyvolává znehodnocenı́ peněz, kterými subjekty disponujı́. Vzestup cenové hladiny se měřı́ pomocı́ cenových indexů, které jsou založeny na oceňovánı́ zvoleného souboru zbožı́ cenami dvou různých obdobı́. Indexy se odlišujı́ jednak tı́m jak široký je zvolený soubor, tı́m je ovlivněna přesnost měřenı́ 101 6. Inflace Obrázek 6.4: Krátkodobá a dlouhodobá Phillipsova křivka mı́ra inflace LP C 1. C πC IV. D III. πD πB B II. A πA I. SP C2 SP C1 V. 0 u1 u∗ mı́ra nezaměstnanosti že majı́ odlišnou informačnı́ schopnost v závislosti na tom, pro které subjekty je daný soubor významný. Velmi důležitá je dynamika změny cenové hladiny. Pokud docházı́ k tomu, e se penı́ze významně znehodnocujı́, může nastat útěk od peněz“, který bude ” vyvolávat dodatečný tlak na vzestup cenové hladiny, v důsledku zahlcovánı́ oběhu penězi. Dopady inflace mohou být méně negativnı́, je-li anticipovaná a vyrovnaná. Vzniká předpoklad pro omezenı́ negativnı́ho vlivu i na fixnı́ důchody. V modernı́ ekonomii byl zpochybněn substitučnı́ vztah mezi inflacı́ a nezaměstnanostı́, popisovaný tzv. ranou Phillipsovou křivkou. Vertikálnı́ dlouhodobá křivka se opı́rá o hypotézu přirozené mı́ry nezaměstnanosti. S využitı́m studijnı́ pomůcky: Fuchs, K., Tuleja, P.: Stručný průvodce a cvičebnice. Základy ekonomie ověřte úroveň zvládnutı́ a) základnı́ch pojmů kapitoly (viz subkap. 18.2) b) základnı́ch poznatků řešenı́m testových otázek (viz subkap. 18.5) Otázky k zamyšlenı́ 1. Proč je možno pomocı́ tzv. cenových indexů měřit změnu cenové hla2. 3. 4. 5. 6. 7. 102 diny? Kdy a proč je upřednostňován cenový index CP I? V čem spočı́vá přednost indexu IP D? V čem spočı́vá rozdı́l mezi otevřenou a potlačenou inflacı́? Proč se odlišuje mı́rná a pádivá inflace? V čem spočı́vá a kdy se projevuje inflačnı́ riziko spojené s růstem mezd Proč nenı́ každý vzestup cenové hladiny považován za inflaci 8. Proč se odlišuje inflace vyrovnaná a nevyrovnaná 9. Proč je odlišný tvar Phillipsovy křivky krátkodobé a dlouhodobé 10. Za jakých podmı́nek jsou potlačeny přerozdělovacı́ efekty inflace 103 6. Inflace Zadánı́ POTu č. 1 K vypracovánı́ přistupte až poté, kdy jste si látku procvičili pomocı́ domácı́ch úkolů a kontrolnı́ch testů. Zadánı́ obsahově koresponduje se zadánı́mi zkoušhkového testu. Doba zpracovánı́ by neměla přesáhnout 30 minut. Informace o odevzdánı́ POTu jsou v každém semestru aktualizovány, najdete je na adrese: econ.muni.cz rychlé odkazy: CDCV Studium On-Line autorizovaný vstup KEMAKR Makroekonomie I cvičenı́, úlohy, POTy I. Rozhodněte zda je pravdivé tvrzenı́: a) Rozdı́l mezi produktem a důchodem tvořı́ přı́mé daně b) Disponibilnı́ důchod se dělı́ na výdaje na spotřebu a investice c) Odlišné předpoklady klasického a keynesiánského modelu se týkajı́ toho, že ekonomika nemůže produkovat vı́ce než je potenciálnı́ produkt d) Permanentnı́ důchod je ta část důchodu, kterou vydáváme na potraviny e) Země A má vyššı́ ekonomickou úroveň než země B, pokud platı́ v B se produkuje vı́ce potravin f) Pokud se pokles ekonomiky zastavil a započal vzestup výkonu ekonomiky, může být situace popsána pomocı́ pojmu slumpflace g) Poptávka po penězı́ch je nulová, majı́-li subjekty dost peněz h) Rovnice směny vyjadřuje poměr, ve kterém se zbožı́ směňuje i) Centrálnı́ banka sleduje jako cı́l solventnost j) Přı́mé financovánı́ znamená, že firma využı́vá bankovnı́ch úvěrů II. Graficky znázorněte: a) Rovnováhu ekonomiky v krátkém obdobı́, pokud ekonomika nevyužı́vá optimálně výrobnı́ kapacity. Poté v grafu vyznačte bod dlouhodobé rovnováhy podle klasického modelu. b) Pomocı́ funkce úspor a investic zakreslete skutečnost, že dosažený produkt ekonomiky je vyššı́ než rovnovážný. c) Zapište multiplikaci depozit, která je vyvolána dodatečnou investicı́ ve výši 100 Kč, jestliže platı́ že mpc = 2/3 a mı́ra povinných rezerv je 5 %. V ilustraci popište přesně prvnı́ tři kroky. d) Zapište multiplikaci dodatečného státnı́ho nákupu ve výši 100 Kč, jestliže platı́ že mpc = 2/3 a mı́ra povinných rezerv je 5 %. V ilustraci popište přesně prvnı́ tři kroky. 104 Přı́činy státnı́ intervence do hospodářstvı́ Cı́le a nástroje hospodářské politiky Typy hospodářské politiky 7 Makroekonomická politika státu 7. Makroekonomická politika státu Cı́l kapitoly Kapitola je vstupnı́ k problematice forem a cı́lů státnı́ intervence do hospodářstvı́, a proto půjde předevšı́m o pochopenı́ základnı́ch souvislostı́, které ovlivňovaly koncipovánı́ novodobé makroekonomické politiky státu v prvnı́ polovině 20. stoletı́ a očekávánı́ s nı́ spojovaná. V kapitole si ujasnı́te pojetı́ cı́lů stabilizačnı́ hospodářské politiky v kontextu s vývojem typů hospodářské politiky. Hlavnı́m poznatkovým přı́nosem by mělo být pochopenı́ kvalitativnı́ proměny chápánı́ role státu v hospodářstvı́, v souvislosti s krizı́ keynesiánského přı́stupu k hospodářské politice státu a zejména v kontextu znovuobnovovánı́ důvěry v autoregulačnı́ mechanismy tržnı́ho systému Časová zátěž 4 hodiny studium 1 hodina procvičenı́ 7.1 Přı́činy státnı́ intervence do hospodářstvı́ V dalšı́m výkladu budeme zohledňovat skutečnost, že jednı́m ze subjektů modernı́ch tržnı́ch ekonomik je stát, který svým chovánı́m ovlivňuje podmı́nky fungovánı́ ekonomiky jako celku, stejně jako rozhodovacı́ procesy a jednánı́ jednotlivých ekonomických subjektů. Otázky souvisejı́cı́ se státnı́ intervencı́ do hospodářstvı́ patřı́ k těm, na které jednotlivé teoretické proudy ekonomie nemajı́ jednotný názor a zaujı́majı́ často silně kontroverznı́ pozice. Přehodnocovánı́ role státu v hospodářstvı́ se začalo intenzivně rozpracovávat v 60. letech 20. stoletı́, kdy se v monetaristické ekonomii začalo pracovat s tezı́ o přirozené mı́ře nezaměstnanosti. V následujı́cı́ch letech byl položen důraz na analýzu důsledků, které byly vyvolávány užı́vánı́m nástrojů a forem státnı́ hospodářské politiky, jejı́ž východiska se formovala v průběhu 30. let našeho stoletı́ a rozvı́jela se v 50. a 60. letech. Počátkem 20. stoletı́ se vývoj hospodářských poměrů a ekonomické teorie dostal do situace, jejı́mž výsledkem byl zrod nové makroekonomie obsahujı́cı́ teoretické zdůvodněnı́ nové role státu v hospodářstvı́. Charakter nové teorie byl do značné mı́ry předurčen některými novými jevy v hospodářstvı́, ale také problémy, které ekonomie již delšı́ dobu registrovala. Před ekonomickou teoriı́ vyvstala nutnost: přehodnocenı́ předpokladu dokonalé konkurence. Výsledkem bylo rozpracovánı́ problému rovnováhy firmy na nedokonale konkurenčnı́ch trzı́ch. Poznatky, které potvrzovaly, že i nedokonale konkurenčnı́ trhy směřujı́ k utvářenı́ rovnovah, ale současně v komparaci s efektivnostı́ dokonale konkurenčnı́ho trhu bylo zdůrazněno, že modernı́ trhy ztrácı́ výrobnı́ a alokačnı́ efektivnost. vysvětlenı́ cyklických oscilacı́ ekonomiky a jejich přı́čin. Problém hospodářských cyklů poutal již několik desetiletı́ pozornost a postupně se prosadilo jejich vnı́mánı́ jako neoddělitelné a zákonité součásti fungovánı́ modernı́ tržnı́ ekonomiky. 106 vyhodnocenı́ tendencı́ vývoje hospodářských cyklů. Závěr, který byl presentacı́ tendence cyklických pohybů ekonomiky sehrál zvláště významnou roli při vymezovánı́ funkce státu v hospodářstvı́. Poznatek o postupně se zkracujı́cı́ periodě hospodářského cyklu a rostoucı́ amplitudě výkyvů byl vnı́mán jako narůstajı́cı́ labilita tržnı́ho hospodářstvı́, se všemi negativnı́mi důsledky. svoji roli sehrála i dalšı́ významná okolnost. Vývoj ekonomik v 19. stoletı́ byl provázen nejen nebývalým hospodářským rozvojem, ale také celou řadou závažných sociálnı́ch důsledků. Ekonomické myšlenı́ se postupně ztotožnilo s ideou státu, který bude dbát na to, aby byly zmı́rňovány sociálnı́ tvrdosti. Formovala se představa rostoucı́ role státu v přerozdělovacı́ch procesech. významnou otázkou se stala stabilita a nestabilita modernı́ho tržnı́ho hospodářstvı́. V postoji ekonomické teorie se projevila interpretace poznatku teoriı́ nedokonalé konkurence. Došlo k propojenı́ vývojové tendence hospodářského cyklu s neefektivnostı́ nedokonale konkurenčnı́ch trhů. Rostoucı́ labilita byla odvozována a vysvětlována klesajı́cı́ účinnostı́ tržnı́ koordinace. Proces přehodnocovánı́ v ekonomické teorii probı́hal v podmı́nkách, kdy se převážná část teorie odkláněla od liberálnı́ch tradic pojetı́ role státu v ekonomice a přikláněla se k názoru, že trhy nejsou schopny v nových podmı́nkách zabezpečit rovnováhu a stabilitu systému. Odtud byl postupně odvı́jen požadavek na stát (vládu), aby intervencı́ do hospodářstvı́ zabezpečovala potřebnou efektivnost a stabilitu systému. Tyto požadavky byly doplněny důrazem na spravedlnost v rozdělovacı́ch procesech, tzn. řešenı́m nepřiměřených sociálnı́ch tvrdostı́, které tržnı́ systém může produkovat a které se právě v cyklických poklesech vyostřovaly. Uvedené souvislosti rozšı́řily tradičnı́ chápánı́ nutnosti státnı́ intervence odvozované z existence externalit a veřejných statků, přičemž vztah státu a ekonomiky posunuly do roviny nutnosti státnı́ intervence jako nezbytného předpokladu fungovánı́ tržnı́ho prostředı́. Proto se hospodářská politika začala ve 30. letech teoreticky rozpracovávat i prakticky uskutečňovat jako politika stabilizačnı́. V jejı́m rámci stát vstupuje do hospodářstvı́ a sleduje vlastnı́ cı́le, odlišujı́cı́ se od cı́lů ostatnı́ch tržnı́ch subjektů. K jejich dosaženı́ použı́vá širokou škálu nástrojů a postupů. Analýza cı́lů, které sleduje stát v hospodářstvı́ a nástrojů použı́vaných k dosaženı́ stanovených cı́lů je předmětem zkoumánı́ hospodářské politiky. V našem výkladu se nebudeme věnovat komplexnı́mu výkladu systému hospodářské politiky, která má svůj vlastnı́ předmět zkoumánı́. Hospodářskou politiku státu musı́me zahrnout do výkladů základnı́ch makroekonomických otázek, protože představuje způsob, kterým stát nejen vstupuje do hospodářských procesů, ale jeho intervenčnı́ zásahy ovlivňujı́: ekonomické procesy a jejich průběh prostředı́, ve kterém docházı́ k rozhodovánı́ tržnı́ch subjektů očekávánı́ tržnı́ch subjektů, nebot’ státnı́ zásahy a jejich důsledky se 107 7. Makroekonomická politika státu stávajı́ součástı́ očekávánı́, tzn. působı́ na tržnı́ mechanismus a jeho prosazovánı́. Hospodářskou politikou státu budeme rozumět souhrn cı́lů, nástrojů, rozhodovacı́ch procesů a konkrétnı́ch opatřenı́ státu. Systém, který se opı́rá o výsledky a doporučenı́ ekonomické teorie, který je však rozpracováván v konkrétnı́ch společenských a politických podmı́nkách. Proto musı́ akceptovat základnı́ principy a normy politického systému země. Sledované hospodářské cı́le musı́ být kompatibilnı́ se soustavou ostatnı́ch sledovaných cı́lů v oblasti politiky. Proto praktická doporučenı́ hospodářské politiky nejsou tak přı́močará jako jejı́ jednotlivé teoretické koncepce a zejména ne jako doporučenı́ ekonomické teorie, která nenı́ vázána politickou zodpovědnostı́. Hospodářská politika státu má své nositele a těmi jsou státnı́ instituce, předevšı́m parlament, vláda a centrálnı́ banka. Významnými subjekty jsou ministerstva, vládnı́ úřady a jiné instituce státu. Vliv na hospodářskou politiku a jejı́ orientaci mohou vyvı́jet i různé zájmové skupiny, které s výše uvedenými institucemi spolupracujı́ a jsou v kontaktu. Jak uvidı́me v závěrečných kapitolách, za významný faktor je nutno považovat i vlivy subjektů vystupujı́cı́ch v mezinárodnı́ch hospodářských vztazı́ch. Stát vystupuje prostřednictvı́m svých institucı́ jako reprezentant ekonomiky vůči vnějšı́mu prostředı́, zastupuje zájmy národnı́ ekonomiky v různých mezinárodnı́ch organizacı́ch. Členstvı́ v nich patřı́ k významným vlivům ovlivňujı́cı́m systém hospodářské politiky státu. Mezinárodnı́ organizace majı́ vliv na hospodářskou politiku a obdobně je nutno zdůraznit i vliv nadnárodnı́ch subjektů na národnı́ ekonomiku a hospodářskou politiku. 7.2 Cı́le a nástroje hospodářské politiky Z výše uvedeného výčtu požadavků kladených na hospodářskou politiku a analýzy jejı́ho vývoje, je možno odvodit, že vlády sledujı́ hospodářské cı́le v následujı́cı́ch oblastech: 1. stability hospodářstvı́ 2. dosaženı́ hospodářského růstu 3. adaptaci národnı́ ekonomiky na měnı́cı́ se podmı́nky vývoje, po stránce technické, strukturálnı́, a to i v mezinárodnı́m měřı́tku 4. sociálnı́. Při analýze vlivů hospodářské politiky na hospodářstvı́ zvolı́me jako základnı́ přı́stup stabilizačnı́ politiku, která nutně zahrnuje všechny ostatnı́ souvislosti v nezbytném rozsahu a jejı́ž pojetı́ cı́lů s uvedenými oblastmi bezprostředně souvisı́. Přitom budeme nejdřı́ve uvažovat přı́pad uzavřené ekonomiky, tzn. budeme abstrahovat od vnějšı́ho propojenı́ hospodářstvı́. Stabilizačnı́ politika byla rozvı́jena jako důsledek poznánı́, že společnost nenı́ schopna dlouhodobě udržet podmı́nky, ve kterých by byla hospodářská 108 prosperita založena na nı́zké inflaci, vysoké úrovni zaměstnanosti a růstové dynamice. Tomu odpovı́dal i vějı́ř cı́lů, které byly sledovány: plná zaměstnanost hospodářský růst cenová stabilita vnějšı́ rovnováha ekonomiky (sledovaná přes vyrovnanou platebnı́ bilanci). V poválečném obdobı́ prošla stabilizačnı́ politika vývojem, který je poznamenán redukcı́ šı́ře cı́lů. Snaha o naplňovánı́ uvedeného vějı́ře signalizovala vzájemnou konfliktnost cı́lů. Asymetrii pojetı́ vztahu inflace a zaměstnanosti jsme již ilustrovali na Phillipsově křivce. Pro ilustraci konfliktnosti můžeme využı́t následujı́cı́ obrázek 7.1, na kterém je ilustrován vývoj tzv. magického čtyřúhelnı́ku cı́lů stabilizačnı́ politiky v České republiky. Obrázek 7.1: Vztah cı́lů stabilizačnı́ politiky v České republice Česko 1993 – 2001 q 1,82 u b 8,63 p 5,68 −3,50 Kde g je průměrné tempo růstu reálného HDP, u průměrná ročnı́ mı́ra nezaměstnanosti, p ročnı́ mı́ra inflace, b je průměrný podı́l salda běžného účtu platebnı́ bilance na nominálnı́m HDP (vše vyjádřeno procentně). Úspěšnost hospodářské politiky je v tomto pojetı́ měřitelná plochou čtyřúhelnı́ku. Rostoucı́ ostrost úhlu signalizuje rostoucı́ úspěšnost v jednotlivé oblasti. Přehodnocenı́ cı́lů, ke kterému došlo v 70. letech bylo doprovázeno i přehodnocenı́m účinnosti nástrojů použı́vaných k dosaženı́ sledovaných cı́lů. Od 70. let je vějı́ř zredukován na dva základnı́ cı́le stabilizačnı́ politiky: cenová stabilita zaměstnanost přičemž kvalita prvnı́ho z cı́lů má jednoznačnou prioritu. Za redukcı́ cı́lů je skryt hluboký přerod, který se odehrál v ekonomické teorii v souvislosti s oslabenı́m pozic tradičnı́ho poválečného keynesiánského 109 7. Makroekonomická politika státu přı́stupu a tomu odpovı́dajı́cı́ho modelového vnı́mánı́ ekonomiky, směrem k posı́lenı́ pozic teoretických koncepcı́ opı́rajı́cı́ch se o klasický model fungovánı́ ekonomiky a obnovovánı́ rovnováhy. Tı́m jsou ovlivněny i proporce a význam, který je přiznáván jednotlivým nástrojům a jejich skupinám. Všeobecně je uznávána možnost ovlivněnı́ hospodářského vývoje pomocı́ nástrojů, které vymezujı́ politiku: fiskálnı́ (rozpočtovou) monetárnı́ (peněžnı́) důchodovou vnějšı́ obchodnı́ a měnovou. Jejich analýze budeme věnovat jednotlivé následujı́cı́ kapitoly. Pro správné pochopenı́ cı́lů a nástrojů jednotlivých politik je nutno respektovat, že pokud nejsou rovnováha platebnı́ bilance a hospodářský růst formulovány jako specifické cı́le, jsou v postavenı́ nezbytných prostředků ovlivňujı́cı́ch prioritnı́ cı́le hospodářské politiky. Zaměstnanost jako cı́l je ovlivňována prostřednictvı́m výkonu, a obecně platı́, že rostoucı́ výkon je provázen vyššı́ alokacı́ výrobnı́ho faktoru práce, tedy snižovánı́m mı́ry nezaměstnanosti. Váha tohoto cı́le bude principiálně odlišná v koncepcı́ch opı́rajı́cı́ch se o předpoklad možnosti existence tzv. nedobrovolné nezaměstnanosti a koncepcı́ch předpokládajı́cı́ch, že ekonomika udržuje výkonnost na úrovnı́ potenciálnı́ho produktu, tedy na úrovni přirozené mı́ry nezaměstnanosti. Důsledkem je nejen preference určitých nástrojů, ale předevšı́m celkový kontext v němž jsou státnı́ zásahy do hospodářstvı́ posuzovány. V prvnı́m přı́padě se jedná o přı́stup, v němž státnı́ intervence vytvářı́ nutný rámec pro dosaženı́ optima, ve druhém přı́padě se ekonomika chápe jako soustava, která se nalézá blı́zko optima a zásahy představujı́ vměšovánı́ do vnitřnı́ch samoregulujı́ch sil s rizikem vyvolánı́ asynchronizace. 7.3 Typy hospodářské politiky Vzhledem ke skutečnosti, že jednotlivé typy se utvářely na základě přehodnocovánı́ předchozı́ch přı́stupů, je vhodné nastı́nit jejich vývoj v časová posloupnosti. Keynesiánský typ hospodářské politiky Vycházı́ přı́mo z makroekonomie J. M. Keynese. Je založen na interpretaci vztahu mezi nezaměstnanostı́ a agregátnı́ poptávkou, ve kterém platı́, že úroveň nezaměstnanosti je závislá na důchodu (výstupu), jehož rozměr je závislý na úrovni agregátnı́ poptávky. Vysoká nezaměstnanost je důsledkem toho, že výkon zaostává za rovnovážným výkonem a přı́činou je nedostatečný rozměr poptávky (viz model multiplikátoru). Protože analýza poptávky 110 vyústila v tvrzenı́, že vlivem sklonů ke spotřebě, úsporám a investicı́m je tendence k zaostávánı́ poptávky od hospodářstvı́ neoddělitelná, vyvinul se Keynesův systém doporučenı́ hospodářské politice v systém jednostranně orientovaný na stimulaci poptávky. A to jak tržnı́ch subjektů (výdaje na spotřebu domácnostı́, investice firem) tak státu (státnı́ nákupy výrobků a služeb). Právě doplňovánı́ soukromých výdajů státnı́mi sehrávalo v počátečnı́ fázi klı́čovou roli, a proto byly upřednostněny nástroje fiskálnı́ politiky. Poznámka 7.1. Zdůrazněnı́ fiskálnı́ch nástrojů bylo u samotného Keynese důsledkem hledánı́ východiska z tehdejšı́ho hlubokého propadu výkonu a přesvědčenı́, že za dané situace monetárnı́ nástroje nebudou dostatečně účinné. Samotný závěr neměl pro Keynese obecnou platnost. Schematicky můžeme pojetı́ znázornit následovně: Obrázek 7.2: Fiskálnı́ politika Fiskálnı́ politika Celkové výdaje Zaměstnanost Neokeynesiánský typ hospodářské politiky Vyvinul se z Keynesova pojetı́ a v zásadě si uchovává jako hlavnı́ cı́l politiku zaměstnanosti. Klı́čové postavenı́ v celém systému si udržela fiskálnı́ politika orientovaná na ovlivněnı́ celkových výdajů. Současně se pod vlivem teoretické kritiky i reálného cenového vývoje zvýrazňuje pozice cenové stability jako cı́le. Tı́m zaujala monetárnı́ politika postavenı́ paralelnı́ho typu hospodářské politiky, který původnı́ soustavu doplňuje. Charakteristickým znakem uplatňovánı́ monetárnı́ politiky však bylo uchovánı́ jejı́ho rámcového podřı́zenı́ fiskálnı́ politice. Projevovalo se v jejı́ orientaci na úrokovou mı́ru jako veličinu nepřı́moúměrně ovlivňujı́cı́ ochotu investovat, tedy úroveň agregátnı́ poptávky. Realizace vazby (transmise): ↑ SM =⇒↓ i =⇒↑ I =⇒↑ AD =⇒↑ HDP =⇒↓ nezaměstnanosti vedla k jednostrannému preferovánı́ přı́stupu, který se stal jednı́m z hlavnı́ch faktorů podceněnı́ inflačnı́ hrozby. Ta přerostla v průběhu 60. let v chronické inflačnı́ tlaky, jejichž základem a jednou z hlavnı́ch přı́čin bylo podřı́zenı́ nabı́dky peněz úrokové mı́ře, ceně peněžnı́ho trhu. Nabı́dka peněz byla předevšı́m nástrojem ovlivněnı́ výše úrokové mı́ry. Schematicky můžeme zobrazit následovně: Konzervativnı́ typ hospodářské politiky Tento typ je konstruován na východiscı́ch a souvislostech klasického modelu, který vnı́má ekonomiku jako vnitřně stabilnı́, tzn. s výkonem 111 7. Makroekonomická politika státu Obrázek 7.3: Neokeynesiánská fiskálnı́ a monetárnı́ politika Fiskálnı́ politika Celkové výdaje Zaměstnanost Monetárnı́ politika Celkové výdaje na úrovni potenciálnı́ho produktu či v jeho blı́zkosti a se schopnostı́ obnovovat rovnováhu na úrovni optimálnı́ho výstupu. Rozhodně odmı́tá formy státnı́ch zásahů do mechanismu trhu a tržnı́ cenu považuje za základnı́ informaci umožňujı́cı́ tržnı́m subjektům přijı́mat racionálnı́ očekávánı́ i rozhodnutı́. Aby ceny mohly uvedenou funkci naplňovat, musı́ být vytvořeno prostředı́ pro stabilitu cenové hladiny. Inflace znehodnocujı́cı́ penı́ze je procesem destabilizujı́cı́m, tržnı́ subjekty pozbývajı́ stabilnı́ měřı́tko posuzovánı́ výsledků své činnosti, systém může být vychylován z rovnováhy. Funkcı́ státu se v tomto pojetı́ stává vytvořenı́ optimálnı́ch podmı́nek pro prosazovánı́ tržnı́ho mechanismu. Základem je stanovenı́ jednoznačných a dlouhodobých pravidel, dohlı́ženı́ na jejich respektovánı́. Přı́mé státnı́ zásahy jsou chápány jako vlivy narušujı́cı́ tržnı́ samoregulaci a omezujı́cı́ schopnost tržnı́ch subjektů se adaptovat na měnı́cı́ se podmı́nky. Základnı́m prostředkem vytvářenı́ prostředı́ cenové stability je stabilita růstu nabı́dky peněz. Ta tvořı́ těžiště celého systému monetárnı́ politiky, která má dominujı́cı́ a výsadnı́ postavenı́ v celkové koncepci hospodářské politiky. Schematicky můžeme naznačit následovně: Obrázek 7.4: Monetárnı́ politika orientovaná na cenovou stabilitu Monetárnı́ politika Peněžnı́ masa Cenová stabilita Shrnutı́ kapitoly Růst státnı́ intervence a nová makroekonomická politika státu byly vyvolány několika souběžně působı́cı́mi vlivy. Vedle dlouhodobého vlivu sociálnı́ch otázek narůstala pozornost věnovaná problematice hospodářských cyklů, které byly interpretovány jako narůstajı́cı́ labilita systému. Proto se nový přı́stup koncipoval předevšı́m jako stabilizačnı́ politika státu, sledujı́cı́ jako cı́l stabilitu výkonu a hospodářského růstu. Postupně se prosazoval i cı́l cenová sta- 112 bilita. Vývoj makroekonomické hospodářské politiky je možno popsat přes tři základnı́ etapy: keynesiánskou – orientovanou na celkové výdaje a zaměstnanost užitı́m fiskálnı́ch nástrojů neokeynesiánskou – doplňujı́cı́ přı́stup o monetárnı́ politiku, která však byla užı́vána přednostně k ovlivněnı́ celkových výdajů konzervativnı́ typ – zpochybňujı́cı́ účinnost fiskálnı́ch nástrojů a upřednostňujı́cı́ monetárnı́ politiku orientovanou na regulaci peněžnı́ masy s cı́lem stabilizovat cenovou hladinu. S využitı́m studijnı́ pomůcky: Fuchs, K., Tuleja, P.: Stručný průvodce a cvičebnice. Základy ekonomie ověřte úroveň zvládnutı́ a) základnı́ch pojmů kapitoly (viz subkap. 19.2) b) základnı́ch poznatků řešenı́m testových otázek (viz subkap. 19.5) Otázky k zamyšlenı́ 1. Které okolnosti vyvolaly rostoucı́ roli státu v hospodářstvı́? 2. Které souvislosti cyklického pohybu ekonomik ovlivnily pojetı́ hospo3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. dářské politiky v polovině 20. stoletı́? Proč došlo k rostoucı́ roli státu v přerozdělovacı́ch procesech? Co se označuje jako transmisnı́ mechanismus v hospodářské politice? Proč se zavedlo označenı́ magický čtyřúhelných cı́lů? Jak se promı́tlo do pojetı́ cı́lů hospodářské politiky rozlišenı́ mezi krátkodobou a dlouhodobou Phillipsovou křivkou? Pokud ekonomická teorie nahlı́žı́ na ekonomiku jako soustavu vnitřně stabilnı́, jak je tı́m ovlivněn přı́stup k formulovánı́ cı́lů hospodářské politiky? Popište schéma tzv. keynesiánské hospodářské politiky? Čı́m se (schematicky) odlišuje tzv. neokeynesiánské typ hospodářské politiky od tradičnı́ho keynesiánského pojetı́? V čem spočı́vá základnı́ odlišnost přı́stupu konzervativnı́ ekonomii k pojetı́ role a funkce státu v hospodářstvı́? 113 7. Makroekonomická politika státu 114 Státnı́ rozpočet Nástroje a cı́le fiskálnı́ politiky Expanzivnı́ a restriktivnı́ fiskálnı́ politika – dopady na sledované cı́le Deficit státnı́ho rozpočtu 8 Fiskálnı́ politika 8. Fiskálnı́ politika Cı́l kapitoly Východiskem ke zvládnutı́ kapitoly je pochopenı́ a ujasněnı́ si významu státnı́ho rozpočtu jako prostředku, kterého může být státem využito k ovlivňovánı́ hospodářských poměrů. Nejdřı́ve vymezı́me, které přı́jmové a výdajové položky a jakým způsobem působı́ na ekonomiku a chovánı́ subjektů a to Vám umožnı́ pochopit účinky fiskálnı́ politiky předevšı́m ve vztahu k výkonu a cenové hladině. Výsledkem by mělo být pochopenı́, proč je nutno věnovat pozornost kvalitě dopadu nástroje, který byl použit, Tzn. schopnost rozlišovat účinky podle toho, zda ekonomika využı́vá či nevyužı́vá výrobnı́ kapacity a zda se jedná o krátkodobé či dlouhodobé efekty. Časová zátěž 4 hodiny studium 1 hodina procvičenı́ 8.1 Státnı́ rozpočet Základnı́m nástrojem pro uplatňovánı́ systému fiskálnı́ politiky je státnı́ rozpočet, jehož přı́jmová a výdajová stránka jsou užı́vány k dosaženı́ cı́lů stabilizačnı́ politiky, tj. úrovně zaměstnanosti, přı́padně cenové stability. Jejı́ uplatněnı́ se opı́rá o vývoj, který prodělal státnı́ rozpočet v průběhu 20. stoletı́. Státnı́ rozpočet je centralizovaným peněžnı́m fondem, představuje ústřednı́ prvek systému veřejných financı́, kterým procházı́ vı́ce než třetina (až polovina) celkového HDP. Podle subjektů státnı́ho sektoru jsou veřejné finance tvořeny: státnı́m rozpočtem rozpočty orgánů mı́stnı́ správy speciálnı́mi fondy, jako např. fondy sociálnı́ho zabezpečenı́. Těmto fondům je společné, že jsou vytvářeny k zabezpečenı́ vymezených účelů a jen v souladu s nimi mohou disponovat prostředky. finance státnı́ch podniků. Státnı́ rozpočet má přı́jmovou a výdajovou stránku. Obě jsou v systému fiskálnı́ politiky využı́vány k realizaci stanovených cı́lů. Rozhodujı́cı́ složkou přı́jmové stránky státnı́ho rozpočtu jsou daně. Z pohledu obecné ekonomie se daněmi rozumı́ povinné platby, které jednotlivé subjekty odvádı́ do státnı́ho rozpočtu v předem stanovených lhůtách a výšı́ch. Daňové přı́jmy jsou doplňovány dalšı́mi položkami, jako přı́jmy z poskytovaných veřejných služeb, přı́jmy státnı́ch podniků aj. Daně existujı́ v různých formách a mohou být posuzovány podle různých kritériı́. Z hlediska peněžnı́ch toků, které představuje placenı́ a vybı́ránı́ danı́, je dělı́me na přı́mé a nepřı́mé. Přı́mé daně jsou stanovovány v závislosti na výši důchodu nebo majetku. Hlavnı́mi přı́mými daněmi jsou: 116 individuálnı́ důchodová daň, kterou platı́ fyzické osoby daň z důchodu společnostı́, kterou odvádı́ právnické osoby. K přı́mým danı́m dále patřı́ daň z majetku, dědická daň, darovacı́ daň atd. Nepřı́mé daně se obvykle definujı́ jako daně uvalené na statky či služby. Jednotlivce postihujı́ nepřı́mo. Charakteristickou nepřı́mou danı́ v evropských tržnı́ch ekonomikách je: daň z přidané hodnoty. Tato daň má charakter spotřebnı́ daně. Je vybı́rána na každém jednotlivém stupni zpracovánı́ a vztahuje se pouze na tzv. přidanou hodnotu zpracovánı́m (od prodejnı́ ceny výstupu se odečı́tá cena materiálových vstupů) daň z obratu, která je placena z každé tržnı́ transakce v závislosti na výši ceny a sazbě, je dalšı́ možnou formou nepřı́mé daně Mezi tradičnı́ nepřı́mé daně patřı́ také: fiskálnı́ monopolnı́ daně, které se uvalujı́ na vybrané druhy zbožı́, např. tabákové výrobky, alkohol, benzı́n aj. Jedná se o daně stanovené selektivně a svým charakterem je danı́ spotřebnı́. cla (někdy se cla a poplatky zahrnujı́ mezi nedaňové přı́jmy) Charakter daňové platby majı́ také platby sociálnı́ho pojištěnı́ (starobnı́ pojištěnı́, nemocenské pojištěnı́, pojištěnı́ pro přı́pad nezaměstnanosti aj.). Na výdajové stránce státnı́ho rozpočtu dominujı́ dvě výdajové položky, a to: transfery výdaje na nákup výrobků a služeb. Transfery resp. transferové platby, představujı́ jednostranné výdaje ze státnı́ho rozpočtu směřujı́cı́ k jiným subjektům. Např. výplaty starobnı́ch důchodů, invalidnı́ch důchodů, podpory v nezaměstnanosti či některé jiné druhy podpor. Sloužı́ k přerozdělovánı́ důchodů ve společnosti. Zdroje pro transferové platby vytvářejı́ daňové přı́jmy. Rozdı́l mezi daněmi a transferovými platbami je označován jako čisté daně. Státnı́ nákupy výrobků a služeb jsou vynakládány na tržnı́ transakce. Zdrojem těchto výdajů jsou čisté daně, pokud jejich rozsah nenı́ dostatečný, mohou být výdaje kryty půjčkou, přı́padně emisı́ dodatečných peněžnı́ch prostředků. Pokud přı́jmy státnı́ho rozpočtu nedosahujı́ úrovně výdajů, vzniká deficit státnı́ho rozpočtu. Ke krytı́ deficitu stát vypůjčuje prostředky, a to dvojı́m základnı́m způsobem: prodejem státnı́ch cenných papı́rů prostřednictvı́m trhu s cennými papı́ry, na kterém se držiteli státnı́ch cenných papı́rů (tzn. věřiteli státu) mohou stát různé subjekty (domácnosti, firmy podnikatelského sektoru i jiné státnı́ instituce). Věřiteli mohou být i zahraničnı́ subjekty. vypůjčenı́m od jiného státnı́ho orgánu, aniž by státnı́ cenné papı́ry byly předmětem tržnı́ transakce. 117 8. Fiskálnı́ politika Podle vztahu mezi přı́jmovou a výdajovou stránkou státnı́ho rozpočtu rozlišujeme rozpočet vyrovnaný, schodkový (docházı́ ke vzniku deficitu) či přebytkový (přı́jmy jsou vyššı́ než výdaje). Pokud docházı́ k opakovanému deficitu státnı́ho rozpočtu, vzniká státnı́ dluh. 8.2 Nástroje a cı́le fiskálnı́ politiky K ovlivňovánı́ vývoje hospodářstvı́ je v systému fiskálnı́ politiky využı́vána přı́jmová i výdajová stránka rozpočtu. Ovlivňovánı́ se může uskutečňovat: automaticky na základě předem stanovených pravidel, nebo má podobu zásahu, opı́rajı́cı́ho se o jednorázové rozhodnutı́ přı́slušného státnı́ho orgánu. Proto se v systému fiskálnı́ politiky odlišujı́: opatřenı́ záměrná (diskrétnı́), založená na jednorázovém rozhodnutı́. Mezi opatřenı́ tohoto typu můžeme zařadit schválenı́ struktury přı́jmů a výdajů na daný rok, rozhodnutı́ o změně ve struktuře výdajů ze státnı́ho rozpočet, změnu daňové sazby, přesuny mezi položkami státnı́ho rozpočtu atd. Cı́le záměrných opatřenı́ jsou spojeny s důsledky, které uskutečněná změna vyvolá na straně agregátnı́ nabı́dky a poptávky. V konečném důsledku se projevı́ efekty v úrovni výstupu ekonomiky, úrovni zaměstnanosti a inflace. vestavěné stabilizátory představujı́ taková opatřenı́, pro která je charakteristické, že po zavedenı́ do ekonomiky působı́ automaticky. Většina stabilizátorů byla konstruována a zaváděna v obdobı́ důsledné orientace fiskálnı́ politiky na poptávkovou stranu, a proto je zpravidla orientována směrem ke stabilizaci poptávky (tı́m i stabilizaci výkonu na úrovni blı́zké potenciálnı́mu produktu). Tzn. očekával se od nich zřetelný proticyklický efekt. Velmi rozšı́řené stabilizátory jsou např.: • progresivnı́ zdaněnı́ přı́jmů • pojištěnı́ pro přı́pad nezaměstnanosti • státnı́ nákupy zemědělské produkce, ale také • výkup zemědělských přebytků • subvencovánı́ cen v zemědělstvı́, aj. Způsob jejich působenı́ můžeme ilustrovat na progresivnı́ důchodové dani. Jejı́ uplatněnı́ znamená, že v obdobı́ expanze ekonomiky, pro které je typický růst důchodů, jsou důchody zdaňovány vyššı́ sazbou. Naopak, pokud v recesi klesajı́ přı́jmy domácnostı́ i firem, přesouvajı́ se do nižšı́ho zdaňovacı́ho pásma. Ve svém důsledku to znamená, že v expanzi, rostoucı́ daňové zatı́ženı́ snižuje poptávku (zpomaluje jejı́ růst), naopak ve fázi recese působı́ snı́žené daňové zatı́ženı́ proti poklesu poptávky. Celkově je očekáván stabilizačnı́ efekt, jehož základem je omezenı́ výkyvů v poptávce a tı́m i výkyvů skutečného produktu. Základnı́mi nástroji fiskálnı́ politiky jsou: na přı́jmové straně státnı́ho rozpočtu čisté daně na výdajové straně výdaje na nákup výrobků a služeb. 118 Jejich využı́vánı́m se snažı́ vláda dosáhnout sledovaných cı́lů v oblasti stabilizačnı́ politiky, tzn. požadovanou úroveň zaměstnanosti a cenové stability. Na uvedené cı́le nepůsobı́ nástroje přı́mo. Jejich dopad je zprostředkován přes změny agregátnı́ poptávky a agregátnı́ nabı́dky, které tvořı́ převodový mechanismus (bezprostřednı́ cı́le). Základnı́ vazby systému můžeme graficky vyjádřit následovně: Obrázek 8.1: Fiskálnı́ politika – základnı́ vazby systému Zaměstnanost Čisté daně AD AS Výdaje za statky a služby Cenová stabilita Chceme-li zkoumat efekty fiskálnı́ politiky, musı́me si nejdřı́ve ujasnit změny, které vyvolávajı́ nástroje na poptávkové a nabı́dkové straně ekonomiky. Charakterizujme jednotlivé situace: Dopady změn nástrojů na agregátnı́ poptávku: růst státnı́ch výdajů na nákup výrobků a služeb. Státnı́ nákupy jsou součástı́ agregátnı́ poptávky. Za jinak nezměněných okolnostı́ (ceteris paribus) se růst této výdajové položky nutně projevı́ růstem AD. V modelu multiplikátoru jsme se seznámili s multiplikacı́ efektu dodatečné jednotky investic na poptávkové straně. Shodná souvislost platı́ i pro dodatečné jednotky státnı́ch nákupů, které zvyšujı́ AD ve většı́m (multiplikovaném) rozsahu. Projevuje se multiplikačnı́ efekt státnı́ch výdajů. Multiplikátor státnı́ch výdajů udává, o kolik se zvýšı́ produkt, jestliže státnı́ nákupy vzrostou o jednotku. Má stejný tvar jako investičnı́ multiplikátor, tedy: k2 = 1 . 1 − mpc Je-li mpc = 2/3, pak hodnota multiplikátoru je 3. Každá koruna dodatečných státnı́ch výdajů přinášı́ trojnásobný efekt na straně výstupu. pokles státnı́ch nákupů výrobků a služeb, se projevı́ opačně, tzn. působı́ na pokles AD a v důsledku toho je snižován i výkon. Pokud budeme sledovat dopad změn danı́, rozlišı́me rovněž odlišný efekt růstu a poklesu daňového zatı́ženı́: pokles čistých danı́ představuje změnu, která se projevı́ růstem AD. Méně zdaněné subjekty majı́ k dispozicı́ většı́ množstvı́ prostředků. 119 8. Fiskálnı́ politika Pokles zdaněnı́ se projevuje růstem disponibilnı́ho důchodu. Vı́me však, že pro přı́růstek důchodu platı́: dY = dC + dS, tedy pouze část z dodatečné důchodu se projevı́ na poptávkové straně jako dodatečné výdaje na spotřebu. Úsporami nenı́ AD ovlivněna. U prostředků, které do AD vstupujı́ (C), se prosazuje již zavedeným způsobem multiplikačnı́ efekt. růst čistých danı́ znamená snı́ženı́ disponibilnı́ho důchodu a pokles AD. Pokud srovnáme intenzitu prosazovánı́ důsledků změn čistých danı́ a státnı́ch nákupů, musı́me konstatovat, že pokud dojde k tomu, že částka, o kterou se zvýšı́ státnı́ nákupy je shodná s částkou o kterou vzrostou disponibilnı́ důchody v souvislosti s poklesem čistých danı́, pak multiplikačnı́ účinek státnı́ch nákupů je vyššı́ než u čistých danı́. Státnı́ nákupy majı́ vyššı́ účinnost vzhledem k poptávce. Budeme-li uvažovat výdaje jako celek, je multiplikátor závislý na mı́ře zdaněnı́. V tomto přı́padě se jedná o tzv. výdajový multiplikátor, který má tvar: 1 k2 = 1 − mpc(1 − t) kde: t – mı́ra zdaněnı́. Z dosavadnı́ho výkladu orientovaného na dopady nástrojů na poptávkovou stranu ekonomiky nám vycházı́ vyššı́ účinnost fiskálnı́ politiky orientované na státnı́ nákupy. Tento závěr musı́me korigovat, jakmile začneme zohledňovat dopady nástrojů na nabı́dkovou stranu ekonomiky a konkrétnı́ situaci ve výkonu (vztah skutečného a potenciálnı́ho produktu). Státnı́ nákupy jsou složkou výlučně poptávkovou a na AS nemajı́ přı́mý vliv. Snı́ženı́ danı́ se na straně AS projevuje. Snižovánı́ danı́ stimuluje hospodářskou aktivitu (souvislost popisuje např. Lafferova křivka). Růst hospodářské aktivity je doprovázen růstem AS (posunem doprava). Změna danı́ – daňová reforma – může mı́t a má dopad jak na poptávkovou, tak na nabı́dkovou stranu ekonomiky. S jakou intenzitou se projevı́ změna na jedné či druhé straně závisı́ na řadě okolnostı́. Posun AS se projevı́ růstem produktu i potenciálnı́ho produktu. Proporce, ve které se uskutečnı́ posuny AS a AD bude určujı́cı́ pro důsledky na cenovou hladinu ekonomiky. Problém můžeme ilustrovat následujı́cı́m obrázkem, na kterém je výchozı́ stav popsán pomocı́ křivek AS a AD. Daňová reforma, která vyvolá posun na AS1 a AD1 představuje velmi úspěšnou reformu, jejı́mž efektem je růst výkonu ekonomiky při stabilnı́ cenové hladině. Pokud by však ekonomika reagovala na snı́ženı́ daňového zatı́ženı́ posunem AD na AD2 , byl by zaznamenán nejen růst výkonu, ale také vzestup cenové hladiny. Vyhodnotit kvalitu reformy je možno jedině při posouzenı́ 120 důsledků ze změn plynoucı́ch. Efekt je tı́m spornějšı́, čı́m zřetelnějšı́ a výraznějšı́ bude posun cenové hladiny v porovnánı́ se změnou výkonu. Je možno si představit i zcela neúspěšnou reformu, jejı́ž odezva na straně výkonu bude zanedbatelná, zatı́mco cenový vzestup zřejmý. Pozor: Při posuzovanı́ dopadů daňové reformy je nutno zohlednit i skutečnost, že dopad dodatečných prostředků (uvolněné pro subjekty snı́ženı́m zdaněnı́) se promı́tne na poptávkovou stranu bezprostředně, zatı́mco na nabı́dkové straně s časovým zpožděnı́m. Tzn., že dodatečné výstupy vstupujı́ do ekonomiky s vyššı́ cenovou hladinou. Obrázek 8.2: Dopad daňové reformy P AS0 3. 2. 1. AS1 E2 p0 = p 1 E0 E1 AD2 AD1 AD0 0 Y0 Y1 Y2 Y 8.3 Expanzivnı́ a restriktivnı́ fiskálnı́ politika – dopady na sledované cı́le Viděli jsme, že pomocı́ nástrojů je ovlivňován výstup i cenová hladina ekonomiky. Podle toho, jaký je dopad nástroje na produkt, rozlišujeme expanzivnı́ a restriktivnı́ fiskálnı́ politiku. Expanzivnı́ politika sleduje stimulaci růstu výkonu ekonomiky. Uvedený účinek prokazuje růst státnı́ch nákupů i pokles zdaněnı́. Expanzivnı́ účinek je však závislý na tom, který nástroj se použije a v jaké situaci se ekonomika nacházı́, je-li nástroj použit. Růst státnı́ch nákupů zvyšuje vždy agregátnı́ poptávku. Efekt ve výkonnosti a dopad na cenovou hladinu je závislý na tom, jak ekonomika využı́vá zdrojů. Následujı́cı́ obrázky ilustrujı́ dopady na ekonomiku s plně využitými zdroji (výstup na AS se přibližuje vertikále – obrázek 8.3) a na ekonomiku fungujı́cı́ s nevyužitými výrobnı́mi kapacitami (obrázek 8.4). Ve druhém přı́padě se projevuje tendence předevšı́m k růstu výkonu a tedy snižovánı́ nezaměstnanosti. 121 8. Fiskálnı́ politika Obrázek 8.3: Expanzivnı́ fiskálnı́ při plném využitı́ zdrojů P AS 1. p2 E2 E1 I. p1 AD2 AD1 II. 0 Y ∗ = Y1 Y2 Y Pokud je výkon pod úrovnı́ potenciálnı́ho produktu, vyvolává expanze založená na státnı́ch nákupech předevšı́m růst výkonu. Je-li výkon ekonomiky na úrovni potenciálnı́ho produktu, je expanzı́ stimulován předevšı́m růst cenové hladiny. Uvedený závěr nemusı́ platit v přı́padě, že je expanzivnı́ politika založena na snı́ženı́ zdaněnı́, které může vyvolat posun křivky AS doprava (viz obrázek 8.2). Uvedené závěry jsou platné tehdy, pokud sledujeme účinky z hlediska krátkodobého. Dlouhodobé účinky jsou ovlivněny vertikálnı́m tvarem dlouhodobé křivky AS. Pokud bychom k ilustraci situace využili následujı́cı́ obrázek, je zřejmé, že se jedná o přı́pad, s nı́mž jsme se seznámili při výkladu klasického modelu. Návrat výkonu ekonomiky na úroveň potenciálnı́ho produktu je doprovázen tzv. efektem vytěsněnı́, kdy rostoucı́ státnı́ výdaje snižujı́ úroveň soukromých investic, nebot’ stimulace poptávky sice krátkodobě vyvolala vzestup produktu, ale ten se na peněžnı́m trhu projevı́ růstem transakčnı́ poptávky po penězı́ch a růstem úrokové mı́ry. Rostoucı́ úroková mı́ra odrazuje od uskutečněnı́ zamýšlených investic. Jestliže růst státnı́ch výdajů vyvolá reakci trhu peněz, která se projevı́ růstem úrokové mı́ry, je tı́m ovlivněna ochota investovat a fiskálnı́ politika vyvolává tlak na snižovánı́ investic. To nás opravňuje vyslovit závěr, že: Je-li expanzivnı́ fiskálnı́ politika doprovázena úplným efektem vytěsněnı́, pak z dlouhodobého hlediska: neměnı́ úroveň produktu a zaměstnanosti vyvolává však růst cenové hladiny. 122 Obrázek 8.4: Expanzivnı́ fiskálnı́ politika při neúplném využitı́ zdrojů P AS 1. E2 p2 p1 I. E1 AD1 II. 0 Y1 Y2 Y ∗ AD2 Y Restriktivnı́ fiskálnı́ politika je orientována opačným směrem. Jejı́mi nástroji je omezovánı́ státnı́ch nákupů a zvyšovánı́ daňového zatı́ženı́. Proto pro jejı́ účinky platı́, že z krátkodobého hlediska: snižovánı́m úrovně reálného produktu a zaměstnanosti poklesem cenové hladiny, výrazným na a za úrovnı́ potenciálnı́ho produktu (za předpokladu, že se AS neměnı́) dojde-li k poklesu AS, může být pokles produktu doprovázen i vzestupem cenové hladiny, pokud AS zaznamenala výraznějšı́ posun než AD. Z dlouhodobého hlediska: je základnı́m projevem pokles cenové hladiny pokles reálné i nominálnı́ úrokové mı́ry protože vytvářı́ prostor pro růst soukromých investic, mohou tyto na poptávkové straně plně nahradit snı́ženı́ státnı́ch výdajů na nákup výrobků a služeb. V tomto přı́padě se úroveň reálného produktu a zaměstnanosti neměnı́. 8.4 Deficit státnı́ho rozpočtu Státnı́ rozpočet zachycuje přı́jmy, výdaje a jejich vztah v daném obdobı́. Z hlediska vztahu může být vyrovnaný vztah mezi přı́jmy a výdaji, nebo kladné či záporné saldo. Pokud výdaje převyšujı́ přı́jmy, docházı́ ke vzniku deficitu. Podle způsobu vzniku je rozlišován deficit cyklický a strukturálnı́. Ta část deficitu rozpočtu, která je výsledkem diskrétnı́ch opatřenı́, se označuje jako strukturálnı́ deficit, část odrážejı́cı́ vývoj přebytku výdajů nad přı́jmy v průběhu hospodářského cyklu je označována jako cyklický deficit. Strukturálnı́ deficit ukazuje vztah přı́jmů a výdajů za předpokladu, že by ekonomika fungovala na úrovni potenciálnı́ho produktu. 123 8. Fiskálnı́ politika Cyklický deficit zachycuje dopad hospodářského cyklu, tzn. měřı́ změny v přı́jmech, výdajı́ch a jejich vztahu, které vznikajı́ v důsledku toho, že se ekonomika pohybuje nad nebo pod úrovnı́ potenciálnı́ho produktu. Vestavěné stabilizátory majı́ být konstruovány tak, aby v obdobı́ vzestupu vytvářely přebytek na straně přı́jmů, v obdobı́ recese je s jejich fungovánı́m spojen vznik deficitu. V tomto přı́padě se jedná o tzv. cyklický deficit, který je důsledkem automatického přizpůsobovánı́ ekonomiky na cyklický pohyb (např. automatické přesouvánı́ důchodů do nižšı́ho pásma zdaněnı́ v důsledku poklesu úrovně důchodu). Z dlouhodobého hlediska docházı́ ke kompenzaci cyklických deficitů rozpočtovými přebytky v obdobı́ expanze, rozpočet je vyrovnaný. Obrázek 8.5: Strukturálnı́ a cyklický deficit RGB EGB RGB EGB,1 BDS 1. BDC 0 R1 Y1 R2 EGB,0 E1 Y∗ Y kde: RGB jsou přı́jmy státnı́ho rozpočtu, EGB jsou výdaje, s indexem 1 jsou zobrazeny výdaje vyššı́ než rovnovážné. BDC je deficit cyklický, BDS je deficit strukturálnı́. Strukturálnı́ deficit může být (zpravidla je) vyvolán uplatňovánı́m expanzivnı́ fiskálnı́ politiky, kdy výdaje přesahujı́ přı́jmovou stránku rozpočtu. V tomto přı́padě se projevı́ odlišné účinky na ekonomiku. Strukturálnı́ deficit zakládá možnost dlouhodobě nevyrovnaného rozpočtu a jeho dopady na ekonomiku jsou negativnı́, nebot’ stát je nucen pokrýt přebytečné výdaje. Jak bylo uvedeno v úvodnı́ subkapitole, jsou dva způsoby zı́skánı́ potřebných prostředků (oba s negativnı́m dopadem): Pokud si vláda vypůjčı́ na finančnı́ch trzı́ch, vystupuje jako konkurent soukromých investorů v poptávce po volných peněžnı́ch zdrojı́ch. Omezuje dostupnost prostředků pro soukromé investory, zdražuje úvěrové zdroje a vytěsňuje soukromé investice z ekonomiky Pokud si vláda nevypůjčuje a financovánı́ přebytku výdajů se uskutečňuje na základě emise dodatečných peněz centrálnı́ bankou, zvyšuje se, z hlediska peněžnı́ho oběhu neodůvodněně, množstvı́ peněz 124 v ekonomice. Důsledkem dodatečné emise je inflace. Uvedený postup je označován jako monetizace deficitu a jeho hrozba je jednı́m z hlavnı́ch důvodů posilovánı́ nezávislosti centrálnı́ banky na vládě a státnı́ch orgánech. Shrnutı́ kapitoly Fiskálnı́ politika využı́vá státnı́ho rozpočtu k ovlivněnı́ ekonomického prostředı́. Využı́vá k tomu jak přı́jmovou tak výdajovou stranu. Nástroje fiskálnı́ politiky se mohou dělit podle toho, zda působı́ automaticky po zavedenı́ do hospodářstvı́ (vestavěné stabilizátory), nebo představujı́ opatřenı́ jednorázové (diskrétnı́ opatřenı́). Základnı́mi nástroji jsou státnı́ nákupy výrobků a služeb a daně. Státnı́ nákupy jsou přı́mou součástı́ agregátnı́ poptávky a nepůsobı́ přı́mo na nabı́dkovou stranu. Daně ovlivňujı́ množstvı́ disponibilnı́ch prostředků subjektů na poptávkové i nabı́dkové straně. Účinek na poptávkovou stranu je bezprostřednı́, nabı́dkový efekt se projevuje se zpožděnı́m. Účinnost obou nástrojů je odlišná a musı́me ji posuzovat s ohledem na to: zda ekonomika využı́vá nebo nevyužı́vá výrobnı́ kapacity zda sledujeme krátkodobý nebo dlouhodobý efekt. Deficit státnı́ho rozpočtu znamená, že výdaje jsou vyššı́ než přı́jmy. Zdrojem může být nedostatečný výkon, tj. pod úrovnı́ potenciálnı́ho produktu (cyklický deficit), nebo skutečnost, že výdaje jsou nastaveny na vyššı́, než rovnovážnou úroveň. S využitı́m studijnı́ pomůcky: Fuchs, K., Tuleja, P.: Stručný průvodce a cvičebnice. Základy ekonomie ověřte úroveň zvládnutı́ a) základnı́ch pojmů kapitoly (viz subkap. 20.2) b) základnı́ch poznatků řešenı́m testových otázek (viz subkap. 20.5) Otázky k zamyšlenı́ 1. Proč může být využit státnı́ rozpočet k ovlivněnı́ výkonu ekonomiky? 2. Čı́m se odlišujı́ diskrétnı́ opatřenı́ a vestavěné stabilizátory? 3. Proč docházı́ ke vzniku deficitu státnı́ho rozpočtu? 4. Odkud může zı́skávat stát prostředky pro deficitnı́ financovánı́ státnı́ho 5. 6. 7. 8. rozpočtu? Ilustrujte proticyklický účinek progresivnı́ho zdaněnı́? Graficky znázorněte a komentujte čı́m se odlišuje dopad změny zdaněnı́ od dopadu změny rozsahu státnı́ch nákupů?. Porovnejte účinnost jednotlivých nástrojů na poptávkovou stranu ekonomiky. Proč keynesiánský přı́stup upřednostnil státnı́ nákupy při stimulaci AD? 125 8. Fiskálnı́ politika 9. Proč je strukturálnı́ deficit považován za závažou souvislost a problém ekonomiky? 10. Znázorněte graficky deficit státnı́ho rozpočtu, u kterého můžete identifikovat jeho cyklickou i strukturálnı́ složku. 126 Nástroje centrálnı́ banky Monetárnı́ cı́le Monetárnı́ politika a cı́le hospodářské politiky 9 Monetárnı́ politika 9. Monetárnı́ politika Cı́l kapitoly Monetárnı́ politika se stala nezastupitelnou složkou stabilizačnı́ hospodářské politiky a postoj k nı́ prodělal výrazný posun, který byl naznačen již v 7 kapitole. Předpokladem zodpovězenı́ základnı́ch otázek a souvislostı́ je, že si osvojı́te nástroje monetárnı́ politiky a ujasnı́te jejich vlivu na peněžnı́ trh. Na tomto základě postupně zvládnete tradičnı́ schéma keynesiánské monetárnı́ politiky. Důležitým krokem bude zı́skánı́ schopnosti posoudit efekty použitých nástrojů v konfrontacı́ s očekávánı́mi. K pochopenı́ soudobého postoje k monetárnı́ politice a interpretaci jejı́ role, je nutno zvládnout kritický postoj monetarismu k orientaci monetárnı́ politiky na regulaci úrokových měr. Tı́m bude obsahově završeno schéma konzervativnı́ hospodářské politiky ze 7 kapitoly. Časová zátěž 4 hodiny studium 1 hodina procvičenı́ 9.1 Nástroje centrálnı́ banky Jednı́m z předpokladů účinnosti hospodářské politiky je jednota sledovaných cı́lů. Proto je i monetárnı́ politika v rámci stabilizačnı́ politiky orientována k dosaženı́ týchž stabilizačnı́ch cı́lů. Je však uskutečňována pomocı́ jiné soustavy nástrojů v jiném sektoru ekonomiky a to se projevuje ve sledovaných prioritách. Uskutečňovánı́ monetárnı́ politiky je jednou ze základnı́ch funkcı́ centrálnı́ banky, která odpovı́dá za realizaci peněžnı́ a úvěrové politiky státu. V širšı́m slova smyslu je monetárnı́ politika orientována na: kontrolu množstvı́ peněz v ekonomice na ovlivňovánı́ (regulaci) výše úrokových měr na regulaci podmı́nek poskytovánı́ úvěru. V tomto pojetı́ je orientována na ovlivňovánı́ podmı́nek peněžnı́ho sektoru ekonomiky, přes který působı́ na jejı́ reálný sektor a na dosahovánı́ cı́lů hospodářské politiky. K uskutečňovánı́ monetárnı́ politiky je nutno vytvořit nezbytné předpoklady, zejména: bankovnı́ soustava musı́ být dvoustupňová a v jejı́m čele musı́ být centrálnı́ emisnı́ banka, která vytvářı́ institucionálnı́ předpoklad pro vstupovánı́ státu do peněžnı́ho sektoru a jeho ovlivňovánı́. Přitom centrálnı́ banka jako státnı́ banka má jediná právo emitovat bankovky v ekonomice musı́ existovat rozvinutý peněžnı́ oběh a peněžnı́ trh nezbytný je rozvinutý úvěrový systém a kapitálový trh. Jsou-li předpoklady splněny, může být monetárnı́ politika účinně uskutečňována. V poslednı́ch desetiletı́ch se orientuje k dosaženı́ cı́le, kterým je stabilita a kvalita měny (tzn. uchovánı́ koupěschopnosti). Proto bývá často označována jako předevšı́m protiinflačnı́. 128 Je-li dosažena požadovaná kvalita měny, rozšiřuje se okruh bezprostředně sledovaných cı́lů s těsnějšı́ vazbou na podporu sledovaných cı́lů v reálném sektoru, zejména oživenı́ či růst a zaměstnanost. K dosaženı́ sledovaných cı́lů je využı́vána poměrně široká skupina nástrojů, pomocı́ nichž centrálnı́ banka ovlivňuje chovánı́ a činnost komerčnı́ch bank. Tyto nástroje můžeme dělit na: přı́mé (administrativnı́) nepřı́mé (tržnı́). Přı́mé nástroje představujı́ převážně selektivnı́, adresné a administrativnı́ zásahy centrálnı́ banky. Jejich cı́lem je ovlivněnı́ úvěrových možnostı́ komerčnı́ch bank a jejich likvidity. U většiny je jejich užı́vánı́ méně časté než užı́vánı́ nepřı́mých nástrojů. pravidla likvidity stanovujı́ závaznou strukturu aktiv a pası́v komerčnı́ch bank a závazné vazby mezi nimi. Jsou-li stanovena obecně pro komerčnı́ banky, majı́ charakter spı́še nepřı́mého nástroje. Přı́kladem může být povinnost udržovat určitý stanovený poměr vlastnı́ho kapitálu a celkových aktiv nebo stanovenı́ minimálnı́ho podı́lu střednědobých a dlouhodobých vkladů na střednědobých a dlouhodobých úvěrech. Podobnými opatřenı́mi je ovlivněna nabı́dka peněz (včetně jejı́ časové struktury). úvěrové kontingenty představujı́ nejtvrdšı́ nástroj. Je-li stanovena maximálnı́ výše úvěru, který může čerpat komerčnı́ banka od banky centrálnı́, hovořı́me o relativnı́m úvěrovém kontingentu. Absolutnı́m úvěrovým kontingentem je komerčnı́ bance stanovena maximálnı́ výše úvěru, který může poskytovat. povinné vklady představujı́ stanovenı́ povinnosti otevřı́t běžný účet, ukládat vklady a provádět určité zúčtovacı́ operace výhradně prostřednictvı́m centrálnı́ banky. Dopad na nabı́dku peněz je závislý na rozsahu uplatněnı́ tohoto opatřenı́, které bývá nejčastěji použı́váno vůči státnı́m orgánům. doporučenı́, výzvy a dohody představujı́ účinný nástroj, opı́rajı́cı́ se o strukturu bankovnı́ soustavy a postavenı́ centrálnı́ banky v nı́. Doporučenı́ je vyjádřenı́m přánı́ centrálnı́ banky. Nemá zpravidla pı́semnou podobu, stejně jako výzva, která je vnı́mána jako naléhavějšı́ vyslovenı́ požadavku. Dohoda bývá uzavı́rána v pı́semné formě a po podpisu je právně závazná. Uvedená opatřenı́ se nemusı́ dotýkat přı́mo otázek ovlivňujı́cı́ch nabı́dku peněz. Nepřı́mé nástroje jsou charakteristické plošným působenı́m, představujı́ vytvořenı́ stejných podmı́nek pro jednotlivé komerčnı́ banky. Povinné minimálnı́ rezervy, které jsme již zavedli v souvislosti s procesem multiplikace depozit. Výše rezerv představuje částku, určenou pomocı́ ukazatele mı́ry povinných rezerv, která je stanovována zpravidla diferencovaně pro vklady na viděnou a termı́nované vklady, přičemž platı́, čı́m jsou vklady likvidnějšı́, tı́m vyššı́ procentnı́ sazba 129 9. Monetárnı́ politika mı́ry povinných rezerv. V průběhu roku 1995 byla v ČR mı́ra 12 % na vklady na viděnou a 3 % z termı́novaných vkladů. Koncem roku došlo ke sjednocenı́ mı́ra na úrovni 8,5 %. V srpnu 1997 zvýšeny na 11,5 % z primárnı́ch vkladů bank. V únoru 2003 byla stanovena ve výši 2,00 %. Mı́ra povinných rezerv působı́ nepřı́moúměrně na nabı́dku peněz v ekonomice. Operace na volném trhu představujı́ nákup či prodej státnı́ch cenných papı́rů. Centrálnı́ banka uskutečňuje obchod s komerčnı́ bankou, která může zastupovat klienta nebankovnı́ sféry. Pokud centrálnı́ banka nakupuje cenné papı́ry, dává do oběhu penı́ze a naopak. Tı́m ovlivňuje nabı́dku peněz v ekonomice. Emise a prodej státnı́ch cenných papı́rů jsou spojeny s centralizacı́ prostředků, které jsou užı́vány na výdajové straně státnı́ho rozpočtu, tzn. s uskutečňovánı́m fiskálnı́ politiky. Operace však majı́ vliv i na úrokovou mı́ru. Pokud centrálnı́ banka prodává státnı́ cenné papı́ry, zı́skává za ně část volných peněžnı́ch zdrojů. To vede k vyostřovánı́ konkurence na straně poptávky po penězı́ch a úroková mı́ra roste. Poznámka 9.1. Cı́lem operacı́ na volném trhu je usměrňovat vývoj úrokových sazeb v ekonomice, ovlivňovat likviditu peněžnı́ho trhu a dávat veřejnosti signál o postoji měnové politiky ČNB. Operace na volném trhu jsou většinou prováděny ve formě repo operacı́ (na základě dohod o zajištěnı́ peněžité pohledávky převodem dlužných cenných papı́rů). Hlavnı́ měnový nástroj má podobu repo operacı́ prováděných formou tendrů. Při repo operacı́ch ČNB přijı́má od bank přebytečnou likviditu a bankám předává jako kolaterál dohodnuté cenné papı́ry. Obě strany se zároveň zavazujı́, že po uplynutı́ doby splatnosti proběhne reverznı́ transakce, v nı́ž ČNB jako dlužnı́k vrátı́ věřitelské bance zapůjčenou jistinu zvýšenou o dohodnutý úrok a věřitelská banka vrátı́ ČNB poskytnutý kolaterál. Základnı́ doba trvánı́ těchto operacı́ je stanovena na 14 dnı́, avšak v závislosti na predikci vývoje likvidity bankovnı́ho sektoru jsou čas od času prováděny i repo operace s dobou splatnosti kratšı́ než 14 dnı́. Vzhledem k systémovému přebytku likvidity v bankovnı́m sektoru sloužı́ v současné době repo tendry pouze k odčerpávánı́ likvidity. ČNB provádı́ repo tendry s tzv. variabilnı́ sazbou. To znamená, že vyhlášená repo sazba sloužı́ jako maximálnı́ limitnı́ sazba, za kterou mohou být banky v repo tendru uspokojovány. Nabı́dky bank jsou vypořádány podle americké aukčnı́ procedury, tj. ČNB přijme přednostně nabı́dky požadujı́cı́ nejnižšı́ úrokovou sazbu, a to až do výše predikovaného přebytku likvidity na daný den. V přı́padě, že objem objednaný bankami přesáhne predikovaný přebytek likvidity, ČNB nabı́dky za nejvyššı́ sazby bud’ zcela odmı́tne nebo proporcionálně zkrátı́. Repo tendr je obvykle vyhlašován každý pracovnı́ den, kolem 9:30 hod. Banky majı́ možnost ve stanovené době předávat své objednávky, t.j. objem a požadovanou úrokovou sazbu. Minimálnı́ akceptovatelný objem je 300 mil. Kč a dále celé násobky 100 mil. Kč. V únoru 2003 byla 2T Repo sazba stanovena ve výši 2,50 %. Zdroj: www.cnb.cz Diskontnı́ sazba představuje nástroj, jehož užitı́ je založeno na emisnı́ funkci centrálnı́ banky. Komerčnı́ banky majı́ možnost zı́skat dodatečné peněžnı́ prostředky formou úvěru. Diskontnı́ sazba je úrokovou sazbou, kterou vyhlašuje centrálnı́ banka a snažı́ se jejı́ regulacı́ ovlivňo- 130 vat poptávku komerčnı́ch bank po úvěrech. Od růstu diskontnı́ sazby se očekává omezenı́ poptávky po úvěrech a tı́m i omezenı́ úvěrových zdrojů komerčnı́ch bank. Pokles diskontnı́ sazby působı́ opačným směrem. Diskontnı́ sazba v únoru 2003 dosahovala výše 1,50 %. Reeskont směnek a lombardnı́ úvěr představujı́ dva doplňkové nástroje a s tı́m spojené operace. Komerčnı́ banky odkupujı́ (eskontujı́) směnky od subjektů ekonomiky. Pokud tyto směnky odprodajı́ centrálnı́ bance (reeskont), zvyšuje centrálnı́ banka likviditu a úvěrovou kapacitu komerčnı́ch bank. Lombardnı́ úvěr je úvěrem poskytnutým komerčnı́m bankám proti zástavě cenných papı́rů. Poskytnutı́m je zvýšena nabı́dka peněz. V únoru 2003 stanovena ve výši 3,50 %. Konverze měny a swapové obchody předpokládajı́ směnitelnou měnu. Konverse jsou nákupy či prodeje zahraničnı́ch měn za měnu domácı́. Tı́m je ovlivněna nabı́dka domácı́ měny (nabı́dka peněz v ekonomice). Swapy jsou obchody, při nichž centrálnı́ banka nakupuje nebo prodává zahraničnı́ měnu za měnu domácı́ s tı́m, že je současně dohodnut budoucı́ termı́n pro uskutečněnı́ zpětné operace. V tomto přı́padě je dopad na nabı́dku peněz časově omezen. Intervence na devizových trzı́ch se týkajı́ politiky devizového kurzu a souvislosti zohlednı́me až v závěrečné kapitole. Obrázek 9.1: Nástroje a cı́le monetárnı́ politiky Operace na volném trhu Diskontnı́ politika Povinné minimálnı́ rezervy 9.2 Zaměstnanost Množstvı́ peněz Úroková mı́ra Cenová stabilita Monetárnı́ cı́le S uvedených nástrojů a souvislostı́ vyplývá, že centrálnı́ banka může svými tržnı́mi nástroji ovlivňovat dva základnı́ rozměry peněžnı́ho trhu. Předevšı́m cenu trhu – úrokovou mı́ru a nabı́zené množstvı́ peněz. Oba dva bezprostřednı́ cı́le monetárnı́ oblasti spolu úzce souvisı́. Podle toho, jak užité nástroje ovlivňujı́ nabı́dku peněz, rozlišujeme monetárnı́ politiku: expanzivnı́, orientovanou na zvětšenı́ nabı́dky peněz restriktivnı́, směřujı́cı́ k omezenı́ nabı́dky peněz. 131 9. Monetárnı́ politika Expanzivnı́ či restriktivnı́ opatřenı́ centrálnı́ banky vyvolávajı́ na peněžnı́m trhu snadno čitelné změny v rovnováze. Obrázek 9.2: Změna rovnováhy v podmı́nkách expanzivnı́ a restriktivnı́ politiky národnı́ banky i SM,1 SM,0 SM,2 1. i1 i0 i2 E1 E0 II. 2. E2 IV. DM I. 0 III. M1 M0 M2 M Naše ilustrace vycházı́ z předpokladu, že poptávka po penězı́ch je dána. Expanze (zvětšenı́ nabı́dky peněz) či restrikce (snı́ženı́ nabı́dky peněz) uplatněná centrálnı́ bankou vyvolává změnu rovnováhy na peněžnı́m trhu. Přičemž platı́: ↑ SM =⇒↓ i & ↓ SM =⇒↓ i Jestliže připustı́me, že ke změnám může docházet i na straně poptávky po penězı́ch, pak jsou tı́m vyvolány sı́ly, které mohou působit ve směru původnı́ změny nebo působit opačným směrem proti. Změna poptávky (obr. 9.3) posouvá rovnovážný bod z původnı́ polohy E0 do bodů E1 a E2 , kterým odpovı́dá nejen jiný rozsah množstvı́ peněz, ale také nová úroveň úrokové mı́ry. Centrálnı́ banka má pod kontrolou nabı́dku peněz. Vývoj poptávky po penězı́ch je závislý na změnách v chovánı́ tržnı́ch subjektů poptávajı́cı́ch penı́ze, tzn. na vývoji činitelů ovlivňujı́cı́ch jejich poptávku po penězı́ch. Vrátı́me-li se k obrázku 9.3, změna poptávky způsobuje změny na peněžnı́m trhu, které znamenajı́ změnu podmı́nek pro ekonomické subjekty. Centrálnı́ banka při registraci těchto změn nebo při očekávánı́, že nastanou, stojı́ před volbou, jak se zachovat. Situace bývá označována jako dilema centrálnı́ banky, kdy banka musı́ rozhodnout: zda ponechá volný průběh důsledkům změny na straně poptávky po penězı́ch, tzn. souvislostem naznačeným obrázek 9.3. zda bude intervenovat na peněžnı́m trhu pomocı́ restriktivnı́ch či expanzivnı́ch opatřenı́. V tomto přı́padě se musı́ rozhodnout ve prospěch čeho bude opatřenı́ uskutečněno. Centrálnı́ banka nemůže 132 Obrázek 9.3: Důsledky změny poptávky po penězı́ch i SM E2 i2 E0 IV. i0 II. i1 E1 DM,2 2. 1. DM,0 DM,1 I. 0 III. M1 M0 M2 M svým opatřenı́m situaci vrátit do původnı́ho stavu (před změnou poptávky po penězı́ch), nemůže současně užı́t restriktivnı́ i expanzivnı́ krok, vztah množstvı́ peněz a úrokové mı́ry je nepřı́moúměrný. Pro ilustraci zvolme situaci, kdy na peněžnı́m trhu vzroste poptávka po penězı́ch. Důsledkem je tlak na vzestup úrokové mı́ry i množstvı́ peněz. Rovnovážný bod se posouvá po křivce nabı́dky směrem doprava nahoru. Pokud uvedené změny nejsou v rozporu s cı́li, které banka sleduje, ponechá jim volný průběh. Bude-li vyvolaný efekt hodnocen jako negativnı́, může centrálnı́ banka svými nástroji působit proti vznikajı́cı́ tendenci. Následujı́cı́ obrázky naznačujı́, jak změnou na straně nabı́dky peněz může být eliminován růst úrokové mı́ry (viz obrázek 9.4) nebo růst množstvı́ peněz (viz obrázek 9.5). V prvnı́m přı́padě se jedná o expanzi, ve druhém o restrikci. Pokud oba obrázky srovnáme, je zřejmé, že centrálnı́ banka může intervenovat ve prospěch stability úrokové mı́ry nebo množstvı́ peněz v oběhu. Pouze k jednomu z těchto bezprostřednı́ch cı́lů může směřovat užitı́ nástrojů monetárnı́ politiky. Poznámka 9.2. Uvedené závěry se vztahujı́ k situacı́m, které jsou na obrázcı́ch zachyceny, tzn. nabı́dka peněz vykazuje jistou citlivost na úrokovou mı́ru. Pokud by tato podmı́nka nebyla splněna a nabı́dka byla vertikálnı́, pak by změny poptávky působily pouze jako faktor ovlivňujı́cı́ úrokovou mı́ru. 9.3 Monetárnı́ politika a cı́le hospodářské politiky Základnı́mi cı́ly sledovanými hospodářskou politikou státu je úroveň zaměstnanosti a cenová stabilita, které jsou výslednicı́ vztahu mezi agregátnı́ poptávkou a agregátnı́ nabı́dkou. Tradičnı́ keynesiánské schéma monetárnı́ politiky se opı́ralo o vztah mezi 133 9. Monetárnı́ politika Obrázek 9.4: Expanzivnı́ zásah proti růstu úrokové mı́ry i SM,1 SM,2 2. 1. i1 = i2 E2 E1 DM,2 DM,1 I. 0 M1 M2 M nabı́dkou peněz a úrokovou mı́rou, jako veličinou ovlivňujı́cı́ agregátnı́ poptávku. Změny poptávky jsou doprovázeny změnami v cenové hladině a výkonnosti ekonomiky. Základnı́ schéma (transmisnı́ mechanismus keynesiánské monetárnı́ politiky) je možno zapsat v podobě: ΔSM =⇒ Δi =⇒ Δzamýšlených investic =⇒ =⇒ ΔAD =⇒ zaměstnanost a cenová stabilita V návaznosti na předchozı́ výklad klasického a keynesiánského modelu rovnováhy hospodářstvı́ je zřejmé, že předpokládané efekty jsou závislé na způsobu interpretace nabı́dkové strany ekonomiky. Vyjdeme-li z tradičnı́ho tvaru křivka AS jako křivky ztrácejı́cı́ pružnost na úrovni a za úrovnı́ potenciálnı́ho produktu, bude dopad na sledované cı́le závislý na tom, které části křivky náležı́ skutečný výkon. V každém přı́padě je kvalita cı́lů závislá jak na agregátnı́ poptávce, tak na agregátnı́ nabı́dce. Z výše uvedeného vyplývá, že při posuzovánı́ účinků monetárnı́ politiky budeme muset rozlišovat, zda se jedná o: plné či neúplné využitı́ výrobnı́ch kapacit účinky krátkodobé či dlouhodobé Nutnost respektovánı́ uvedených vlivů ilustrujme na přı́kladu expanzivnı́ monetárnı́ politiky, Expanzivnı́ monetárnı́ politika: ↑ SM =⇒↓ i =⇒↑ I =⇒↑ AD =⇒↑ HDP za situace, kdy nejsou využı́vány výrobnı́ kapacity. Účinek je možno ilustrovat shodně jako na obrázku 8.4, tzn. růst výkonu doprovázený částečným vzestupem cen. Pokud by však byla nabı́dka peněz zvýšena v ekonomice na úrovni 134 Obrázek 9.5: Restriktivnı́ opatřenı́ zamezujı́cı́ růstu množstvı́ peněz i SM,2 1. i2 I. i1 E2 SM,1 2. E1 DM,2 DM,1 0 M1 = M 2 M potenciálnı́ho produktu (viz. obrázek 8.3), došlo by předevšı́m k cenovému vzestupu, který by byl doprovázen částečným vzrůstem výkonu ekonomiky. Budeme-li uvažovat krátkodobý časový horizont, platı́: monetárnı́ expanze se projevı́ v ekonomice nedostatečně využı́vajı́cı́ zdroje předevšı́m růstem výkonu (snižovánı́m mı́ry nezaměstnanosti) a mı́rným vzestupem cenové hladiny. Při úplném využitı́ zdrojů se jako účinek monetárnı́ expanze projevı́ výrazný cenový vzestup doprovázený částečným růstem produktu. Keynesiánské koncept monetárnı́ politiky vycházı́ z předpokladu, že se projevı́ efekt likvidity, tzn.: ↑ SM =⇒↓ i. Výklad byl podroben kritice z pozice monetarismu M. Friedmana. Ten klade důraz na to, že účinek monetárnı́ expanze se jednak plně nevyčerpá uvedenými efekty, jednak nemusı́ nastat. Zdůrazňuje, že růst nabı́dky peněz vyvolává v ekonomice i efekty opačné, které působı́ na růst úrokové mı́ry. (resp. na růst DM a tedy na růst úrokové mı́ry). Růst reálného produktu je doprovázen cenovým vzestupem, který vyvolává urychlený růst nominálnı́ho produktu. Rostoucı́ nominálnı́ produkt zvyšuje poptávku po penězı́ch, která na peněžnı́m trhu vyvolává následný vzestup úrokové mı́ry, působı́cı́ proti původnı́mu poklesu. Tzv. důchodový efekt (rostoucı́ důchod zvyšuje DM ). Růst agregátnı́ poptávky vyvolává růst cenové hladiny a tento vzestup způsobuje rovněž růst poptávky po penězı́ch. Jejı́m důsledkem je tlak na vzestup úrokové mı́ry. Tzv. efekt cenové hladiny (rostoucı́ cenová hladina zvyšuje DM ). Dalšı́m vlivem jsou inflačnı́ očekávánı́, která jsou růstem nabı́dky peněz povzbuzena a ve svém důsledku působı́ rovněž proti poklesu 135 9. Monetárnı́ politika úrokové mı́ry. Tzv. efekt očekávané inflace – očekávánı́ budoucı́ho znehodnocovánı́ peněz vede k nákupu zbožı́ dlouhodobé spotřeby již nynı́, proto roste DM . Přejdeme-li ke sledovánı́ účinků monetárnı́ expanze v dlouhém obdobı́, musı́me uvažovat změny při vertikálnı́ podobě agregátnı́ nabı́dky. Následujı́cı́ obrázek 9.6 zachycuje posun krátkodobé rovnováhy za úroveň potenciálnı́ho produktu (tzn. krátkodobý efekt monetárnı́ expanze). V pokračujı́cı́m časovém obdobı́ dojde k růstu cen výrobnı́ch faktorů, který se zastavı́ až vzestup cen výrobnı́ch faktorů dosáhne úrovně shodné se vzestupem cen, který byl vyvolán zvýšenou nabı́dkou peněz. Dlouhodobý účinek expanzivnı́ politiky se přenese pouze do cenového vzestupu. Vývoj na trzı́ch výrobnı́ch faktorů je poznamenán tı́m, že rostoucı́ ceny vyvolávajı́ tlak na vzestup poptávky po penězı́ch, která působı́ na vzestup úrokové mı́ry a tı́m snižuje investičnı́ výdaje. Obrázek 9.6: Dlouhodobý efekt expanzivnı́ monetárnı́ politiky P AS2 AS1 1. p3 p2 E3 E2 III. II. p1 2. E1 AD2 I. AD1 IV. 0 Y ∗ = Y3 Y2 Y Z dlouhodobého hlediska působı́ expanzivnı́ monetárnı́ politika na cenovou hladinu a vyvolává růst rovnovážné cenové hladiny. Úroveň produktu a zaměstnanosti neovlivňuje. Měnı́ se pouze nominálnı́ rozměry veličin, reálné, včetně úrokové mı́ry, zůstávajı́ nezměněny. V přı́padě restriktivnı́ch opatřenı́ působı́ naznačený mechanismus opačným směrem, což znamená, že krátkodobě vyvolává snı́ženı́ úrovně produktu a zvyšuje mı́ru nezaměstnanosti (pokud ekonomika nepracuje s plným využitı́m výrobnı́ch kapacit). Jsou-li výrobnı́ kapacity plně využı́vány, projevı́ se restrikce předevšı́m v poklesu cenové hladiny. Dlouhodobě neměnı́ úroveň reálného produktu a zaměstnanosti, která se pohybuje na úrovni přirozené mı́ry, ale snižuje rovnovážnou úroveň cen, jejı́ž 136 pokles odpovı́dá poklesu množstvı́ peněz v ekonomice. Od poloviny 70. let se prosazuje vliv monetaristické verze monetárnı́ politiky, která vycházı́ se stejných institucionálnı́ch základů. Základnı́ odlišnost souvisı́ se zdůrazněnı́m významu peněz pro určenı́ nominálnı́ho produktu. Monetaristé vycházı́ z předpokladu, že rychlost obratu peněz je veličinou relativně stabilnı́ a tudı́ž se změny v peněžnı́ mase M promı́tnou proporcionálně přı́mo do nominálnı́ho produktu. Ve schématu monetárnı́ politiky hrajı́ významnou roli výchozı́ předpoklady, že: nominálnı́ HDP je veličinou závislou na vývoji nabı́dky peněz ceny a mzdy jsou relativně pružné (viz předpoklad klasického modelu) soukromý sektor je stabilnı́ (tomu odpovı́dá stabilita výkonu, který může být rozkolı́sán pouze nežádoucı́mi změnami na straně nabı́dky peněz, nebot’ poptávka po penězı́ch vykazuje vysokou stabilitu). Odtud je odvozeno specificky monetaristické doporučenı́ pro realizaci monetárnı́ politiky. Předevšı́m, jak bylo výše zmı́něno, přı́stup zpochybňuje smysluplnost orientace na ovlivňovánı́ úrokových měr a zdůrazňuje význam množstvı́ peněz, jako základnı́ho předpokladu uchovánı́ stabilnı́ cenové hladiny. Z pojetı́ poptávky po penězı́ch - jako jedné z forem aktiv – je odvozena jejı́ stabilita, a proto nestabilita (nerovnováha) peněžnı́ho trhu může být způsobena neadekvátnı́ monetárnı́ politikou, tj. neočekávanou změnou množstvı́ peněz. Výklad mechanismu, jı́mž se přenášejı́ impulsy ze změn nabı́dky peněz do výkonnosti a cenové hladiny, využı́vá i v monetaristické verzi strany agregátnı́ poptávky. Rozdı́l je v tom, že monetaristé považujı́ změny v AD za odraz předevšı́m (či dokonce výlučně) změn v nabı́dce peněz. Stabilnı́ nabı́dka peněz vytvářı́ základ stability agregátnı́ poptávky. Současně předpokládajı́, že AS je velmi strmá a proto jsou změny v nabı́dce peněz proměněny pouze (předevšı́m) v impulsy změn cenové hladiny. Shrnutı́ kapitoly Monetárnı́ politika je uskutečňována centrálnı́ bankou a jejı́m předpokladem je dvoustupňové bankovnictvı́ využı́vajı́cı́ rozvinutého peněžnı́ho a kapitálového trhu. centrálnı́ banka využı́vá možnost ovlivňovat množstvı́ peněz v ekonomice a tı́m působit na stabilitu cenové hladiny a nepřı́mo na výši úrokové mı́ry. K jejı́mu ovlivněnı́ může využı́t i nepřı́mých nástrojů (diskontnı́ sazba, lombardnı́ sazba aj.). Výchozı́ keynesiánský typ monetárnı́ politiky vycházel z předpokladu, že změna nabı́dky peněz vyvolá změnu úrokové mı́ry, která ovlivnı́ rozsah investic a tedy i rozměr agregátnı́ poptávky. Monetaristická kritika zdůrazňovala omezenou účinnost kroků směřujı́cı́ch k ovlivněnı́ úrokové mı́ry, zejména z hlediska dlouhodobého. Proto preferuje regulaci peněžnı́ masy s cı́lem stabilizovat cenovou hladinu. 137 9. Monetárnı́ politika S využitı́m studijnı́ pomůcky: Fuchs, K., Tuleja, P.: Stručný průvodce a cvičebnice. Základy ekonomie ověřte úroveň zvládnutı́ a) základnı́ch pojmů kapitoly (viz subkap. 21.2) b) základnı́ch poznatků řešenı́m testových otázek (viz subkap. 21.5) Otázky k zamyšlenı́ 1. Nástroje monetárnı́ politiky dělı́me na: 2. Uved’te, čı́m se lišı́ důsledek expanzivnı́ a restriktivnı́ politiky na pe3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 138 něžnı́m trhu: Znázorněte situaci, kdy banka reaguje na klesajı́cı́ poptávku po penězı́ch s cı́lem udržet množstvı́ peněz v oběhu: Jaký je vztah mezi nástroji a národohospodářskými cı́li podle keynesiánců? Jaký je vztah mezi nástroji a národohospodářskými cı́li podle monetaristů? V čem spočı́vá tzv. dilema centrálnı́ banky? Z čeho vycházı́ předpoklad, že růst nabı́dky peněz vyvolá tzv. efekt likvidity? Proč se nemusı́ tento efekt prosadit podle monetaristů? Čı́m se dá vysvětlit, že efekt očekávané inflace působı́ na vzestup úrokové mı́ry? Popište krátkodobý efekt monetárnı́ expanze. Charakterizujte podmı́nky v ekonomice, pokud se centrálnı́ banka rozhodla uskutečnit restrikci Důchodová politika jako součást stabilizačnı́ politiky Nerovnosti v důchodech domácnostı́ Rozdělovánı́ a přerozdělovánı́ 10 Důchodová politika státu 10. Důchodová politika státu Cı́l kapitoly V kapitole je vedle stabilizačnı́ho obsahu důchodové politiky zdůrazněno, že způsob rozdělovánı́ je okolnost ovlivňujı́cı́ stabilitu společenského a hospodářského systému. Na základě studia kapitoly dospějete nejen k pochopenı́ výše uvedeného vztahu, ale rovněž si ujasnı́te základnı́ souvislosti týkajı́cı́ se nerovnostı́ v rozdělovánı́. Předevšı́m, že samotné nerovnosti jsou objektivně založeny a samy o sobě by neměly být negativně interpretovány. To však nemůže vést k bagatelizovánı́ situace, kdy nerovnosti znemožňujı́ určité části společnosti důstojné podmı́nky života, a to předevšı́m tehdy, jedná-li se o nezaviněné postavenı́. Časová zátěž 4 hodiny studium 1 hodina procvičenı́ 10.1 tiky Důchodová politika jako součást stabilizačnı́ poli- V rámci stabilizačnı́ politiky vlád se ve všech zemı́ch uplatňuje soustava opatřenı́ tvořı́cı́ základ důchodové politiky. Ta vycházı́ ze všeobecně akceptovaného poznatku, že způsob rozdělenı́ důchodu předurčuje jeho následné užitı́, a to je významným faktorem ovlivňujı́cı́m stabilitu hospodářstvı́. Jednotlivé přı́stupy se lišı́ v tom, jakou váhu má důchodová politika mı́t, jakou soustavou nástrojů má být uskutečňována a jak majı́ být vymezeny jejı́ cı́le. Otázky, které jsou předmětem zkoumánı́ se vztahujı́ ke dvěma okruhům problémů: vztah mezd a stability hospodářstvı́ nerovnosti v důchodech V prvnı́m přı́padě se jedná předevšı́m o snahu omezovat nebezpečı́ vzniku či stupňovánı́ inflace tlačené mzdami. Vedle možnostı́ protiinflačnı́ho působenı́, které nabı́zı́ systém monetárnı́ politiky, se nezřı́dka využı́vá přı́mého působenı́ důchodovou politikou. Přitom se v praxi prosazujı́ tři možné formy, každá je doprovázena určitými významnými nedostatky či riziky: zmrazenı́ mezd, které znamená zákaz prováděnı́ mzdových úprav a je krajnı́m nástrojem v boji s inflacı́. Zpravidla je stanovováno na určitou omezenou dobu. Protože se užı́vá v obdobı́ charakteristickém vysokou četnostı́ a dynamikou mzdových úprav, může konzervovat na stanovenou dobu i nežádoucı́ deformace, které mohly vzniknout mezi jednotlivými skupinami mezd a důchodů. statutárnı́ limity představujı́ jisté uvolněnı́ prostředı́ a zahrnujı́ nı́zké stropy mzdových úprav, přičemž je přı́sně stanoven i počet těchto úprav. Stanovujı́ se limity, o které je možno zvýšit stávajı́cı́ mzdovou úroveň. Limity se stanovujı́ procentuálně nebo absolutně. Zpravidla při jejich stanovenı́ docházı́ k tomu, že jsou vnı́mány jako směrný 140 nárůst mezd a pracovnı́ci je vnı́majı́ jako přiznaný nárok na zvýšenı́ mzdy v uvedeném rozsahu, čı́mž se mohou dostat do rozporu s cı́lem, který je jejich zavedenı́m sledován. dobrovolné limity, které majı́ obvykle podobu stanovenı́ maximálnı́ přı́pustnou úroveň mzdové úpravy, ale nejsou stanoveny zákonnou normou. Proto také nejsou zpravidla subjekty dodržovány a majı́ spı́še charakter doporučenı́. Jejich respektovánı́ je charakteristické pro veřejný sektor ekonomiky, čı́mž může docházet ke vzniku nežádoucı́ch disproporcı́ v úrovni důchodů. Posoudı́me-li vývoj důchodů ve vztahu k výkonnosti ekonomiky, pak nemajı́li být rostoucı́ důchody stimulátorem inflace, musı́ být jejich růst doprovázen proporcionálnı́m vzestupem výkonu ekonomiky v požadované struktuře výstupu. Dynamika mzdového vývoje ve vztahu k růstu výkonnosti ekonomiky patřı́ k jedné z nejvýznamnějšı́ch a nejsledovanějšı́ch proporcı́ národnı́ho hospodářstvı́. 10.2 Nerovnosti v důchodech domácnostı́ Důchody domácnostı́ jsou odvozovány předevšı́m z trhu výrobnı́ch faktorů, na kterém vzniká domácnostem nárok na důchod za poskytnutı́ služby výrobnı́ho faktoru. Rozdělenı́ důchodu společnosti na zisk, úrok, rentu a mzdu je podle teorie meznı́ produktivity závislé na poměru meznı́ch produktivit jednotlivých výrobnı́ch faktorů. V přı́padě rovnováhy na všech trzı́ch je určeno meznı́m produktem. Samotná skutečnost, že jednotlivé domácnosti disponujı́ různým vlastnictvı́m výrobnı́ch faktorů, vede nutně ke vzniku nerovnostı́ v důchodech domácnostı́. Skutečné rozdělovánı́ je ovlivňováno působenı́m mnoha faktorů, mezi nimiž můžeme rozlišit faktory: tržnı́ – jejichž jednoznačně dominujı́cı́ postavenı́ preferujı́ ekonomové vycházejı́cı́ z klasického modelu. Podle jejich názoru by důchod měl být plně determinován tržnı́m mechanismem se všemi doprovodnými důsledky. Takové rozdělenı́ vytvářı́ tlak na efektivnı́ fungovánı́ trhů. Uvědomujı́ si, že uvedený mechanismus rozdělovánı́ může vyprodukovat nepřiměřené tvrdosti a jejich kompenzaci v určité výši (nezbytný důchod) připouštějı́. netržnı́ – kam musı́me zařadit zejména efektivnost, kvalitu zdroje, kvalifikaci pracovnı́ka, vrozené nebo zı́skané schopnosti, věk atd. Některé z těchto vlivů je možno ovlivňovat, jiné jsou vzhledem k možnostem domácnostı́ dané. V rozdělovacı́ch procesech působı́ široká škála faktorů vyvolávajı́cı́ch nerovnosti v důchodech domácnostı́. Vzhledem k tomu, že důchody domácnostı́ majı́ různé zdroje, dělı́me je na pracovnı́ a nepracovnı́ (jiné) důchody. Při posuzovánı́ vzniku nerovnostı́ v rozdělovánı́, jejich rozměru a důsledků je 141 10. Důchodová politika státu nutno zdůraznit, že obecně nemůže být problém rozdělovánı́ spojován se skutečnostı́, že tyto rozdı́ly existujı́. Pokud se nerovnostmi zabýváme, půjde nám předevšı́m o nerovnosti pracovnı́ch důchodů. I v tomto přı́padě musı́me zdůraznit, že jejich existence je nejen opodstatněná, ale žádoucı́, pokud odrážı́ efektivitu vynakládánı́ práce. Za problém vyžadujı́cı́ zohledněnı́ je obecně nutno vnı́mat skutečnost, když rozdělenı́ vyprodukuje nepřiměřenou tvrdost (ohrozı́ životnı́ standard) přestože se přı́jemce důchodu přičinil obvyklým způsobem. Zcela jednoznačného zohledněnı́ si zasloužı́ i situace, kdy tržnı́ prostředı́ neumožňuje vynakládánı́ práce a zı́skánı́ nároku na pracovnı́ důchod. Nerovnosti v důchodech domácnostı́ se zobrazujı́ pomocı́ tzv. Lorenzovy křivky a měřı́ pomocı́ důchodového Giniho koeficientu. Lorenzova křivka je konstruována tak, že vyjadřuje vztah mezi procentnı́m vyjádřenı́m domácnostı́ a procentnı́m vyjádřenı́m důchodu. Na vodorovné ose jsou domácnosti jako přı́jemci důchodů, na svislé ose jsou přijaté důchody. Domácnosti jsou seřazeny od nejnižšı́ch důchodových přı́jmů k nejvyššı́m. Každý bod křivky udává jak se přı́slušné procento domácnostı́ podı́lı́ na celkovém důchodu. Pokud by důchody byly rozdělený rovnoměrně mezi domácnosti, byla by grafickým zobrazenı́m úsečka svı́rajı́cı́ s osami úhel 45◦ . Je označována jako ideálnı́ Lorenzova křivka (ideálnı́ křivka je označena a). Opačnou situaci, tzn. absolutnı́ nerovnost v rozdělovánı́ by ilustrovala křivka tvořená vodorovnou osou a kolmicı́ vztyčenou v jejı́m koncovém bodě. Vyjadřovala by situaci, kdy jsou veškeré důchody přisvojeny jednou domácnostı́ (resp. úzkou skupinou). Skutečná Lorenzova křivka ležı́ mezi těmito krajnı́mi hranicemi. Na následujı́cı́m obrázku je označena b. Obrázek 10.1: Lorenzova křivka % celkového důchodu a b 0 % domácnostı́ Giniho koeficient se určuje pomocı́ ploch pod skutečnou a ideálnı́ Lorenzovou křivkou. Pokud obsah plochy pod skutečnou křivkou označı́me B a obsah 142 plochy pod ideálnı́ křivkou A, pak (A − B) odpovı́dá ploše vytečkovaného obrazce. Giniho koeficient je poměr: G= A−B . A G ležı́ v intervalu (0, 1). Maximálnı́ hodnoty 1 by koeficient nabyl v podmı́nkách absolutnı́ nerovnosti rozdělovánı́ (B = 0). Naopak minimálnı́ hodnot 0 odpovı́dá situaci absolutně rovnostářského rozdělovánı́ mezi domácnosti, kdy skutečná a ideálnı́ křivka by splynuly. Obrázek 10.2: Lorenzova křivka pro Českou republiku v roce 2001 100,0% kumulované procento čistých příjmů 80,0% 60,0% přímka absolutní rovnosti příjmů 40,0% Lorenzova křivka pro Českou republiku (rok 2001) 20,0% 0,0% 0,0% 10,0% 20,0% 30,0% 40,0% 50,0% 60,0% 70,0% 80,0% 90,0% 100,0% kumulované procento domácností Změna hodnoty koeficientu signalizuje zmı́rňovánı́ či prohlubovánı́ nerovnosti v rozdělovánı́ důchodů, avšak ze změny koeficientu nelze vyvozovat závěry o spravedlivějšı́mu či méně spravedlivém rozdělovánı́ důchodů, nebo dokonce o měnı́cı́ch se životnı́ch podmı́nkách. Poznatek je nutno doplnit o analýzu přı́čin změn a vývoji reálného důchodu jednotlivých důchodových skupin domácnostı́. 10.3 Rozdělovánı́ a přerozdělovánı́ Rozdělenı́ důchodů mezi domácnosti, které je výsledkem fungovánı́ tržnı́ho mechanismu, a ve kterém pobı́rajı́ domácnosti důchody za služby poskytnuté výrobnı́mi faktory nazýváme prvotnı́m rozdělovánı́m. Výsledkem prvotnı́ho rozdělovánı́ jsou mzdy, úroky, zisky a renty. 143 10. Důchodová politika státu Důchody zı́skané v prvotnı́m rozdělovánı́ podléhajı́ druhotnému rozdělovánı́ (přerozdělovánı́). Základnı́m nástrojem přerozdělovánı́ je státnı́ rozpočet, ale k přerozdělovánı́ docházı́ i prostřednictvı́m rozpočtů nižšı́ch územnı́ch celků, a to jak prostřednictvı́m přı́jmové tak výdajové stránky. Vedle státnı́ho rozpočtu a rozpočtů nižšı́ch úrovnı́ podléhajı́ prvotnı́ důchody přerozdělovánı́ i prostřednictvı́m fondů (např. sociálnı́ho pojištěnı́). Výsledkem přerozdělovánı́ důchodů je jeho konečné rozdělenı́. Důchody domácnostı́ byly v procesu přerozdělovánı́ zvýšeny o tzv. transferové platby a snı́ženy o daně, dávky, poplatky aj. odvody do státnı́ho rozpočtu a dalšı́ch fondů. Pro konečné rozdělenı́ důchodů je typická menšı́ nerovnost ve srovnánı́ s prvotnı́m rozdělovánı́m, nebot’ důchody vyššı́ch přı́jmových skupin se v druhotném rozdělovánı́ snižujı́ o důchody nižšı́ch přı́jmových skupin majı́ tendenci se zvýšit. Tomu odpovı́dá přı́slušný posun Lorenzovy křivky, vyjadřujı́cı́ zmı́rněnı́ původnı́ nerovnosti rozdělovánı́. Přerozdělovacı́ procesy jsou významnou složkou sociálnı́ politiky státu, která je ve vyspělých tržnı́ch ekonomikách nezbytnou součástı́ hospodářské politiky. Sociálnı́ politikou se v obecné rovině rozumı́ souhrn opatřenı́ státu a ostatnı́ch institucı́, které směřujı́ ke zmı́rněnı́ nerovnostı́ mezi obyvatelstvem. Sociálnı́ politika spoluutvářı́ celkové ekonomické klima a ovlivňuje výkonnost ekonomiky prostřednictvı́m ovlivňovánı́ chovánı́ a činnosti jednotlivých subjektů, kterých se dotýká. Vedle dopadů na celkový chod ekonomiky směřujı́ sociálnı́ opatřenı́ předevšı́m k vytvářenı́ společenského klimatu hospodářských procesů, k utvářenı́ humánnı́ho prostředı́ ve společnosti. Mezi uvedenými směry uplatněnı́ mohou vznikat kontroverze, a proto mohou být dlouhodobě naplňovány jen na základě vhodných kompromisů a přizpůsobovánı́. Aktivnı́mi spolutvůrci a nositeli sociálnı́ politiky jsou i dalšı́, nestátnı́ instituce, jako např.: zaměstnanecké a odborové svazy, samosprávné orgány, svazy zaměstnavatelů, občanské iniciativy aj. Oblast sociálnı́ politiky se stala v poslednı́ch desetiletı́ch dalšı́ z rovin, ve kterých se vedou spory o cı́le, metody, rozsah. Je možno konstatovat, že: pod vlivem vývoje v šedesátých a počátku sedmdesátých let se v ekonomické teorii mnohem vı́ce zohledňuje opodstatněná kritika sociálnı́ch programů předchozı́ch desetiletı́, která upozorňuje na negativnı́ dopady předimenzovaného a plošného použı́vánı́ nástrojů sociálnı́ politiky. Zejména je poukazováno na nebezpečı́, že rozsáhlá starostlivost státu o jednotlivce vede k narušovánı́ individuálnı́ motivace, podlamuje zájem o práci a negativně působı́ na efektivnost hospodářstvı́. Vývoj se přiklonil ke zpřı́sněnı́ pravidel poskytovánı́ jednotlivých forem sociálnı́ch podpor. Tı́m byl v makroekonomii potlačen důraz, který kladl neokeynesiánský model hospodářské politiky na přerozdělovánı́ jako nástroj stabilizace agregátnı́ poptávky a tedy základ stabilizace a prosperity hospodářského systému. 144 Shrnutı́ kapitoly Problematika rozdělovánı́ je nedı́lnou součástı́ předmětu ekonomie. Na způsobu, kterým se rozdělovacı́ procesy uskutečnı́ závisı́ nejen úroveň spotřeby, ale i utvářenı́ podmı́nek pro dalšı́ rozvoj (např. tvorba úspor a jejich rozsah). Rozdělovacı́ procesy majı́ vliv na stabilitu hospodářstvı́ (předevšı́m dynamika vývoje mezd a dynamika vývoje výkonu ve vzájemném vztahu působı́ na vývoj cenové hladiny) i společenských poměrů. Historicky přitahuje pozornost otázka nerovnosti v rozdělovánı́. Nerovnost sama o sobě nemůže být považována za problém, který je nutno zohledňovat a řešit přerozdělovacı́mi procesy. Problémem se stávajı́ situace, kdy jsou rozdělovacı́ procesy provázeny nepřiměřenou sociálnı́ tvrdostı́. Způsoby řešenı́ však mohou být nositelem nových problémů tı́m, že mohou působit negativně na ekonomickou aktivitu subjektů. Toto riziko provázı́ předevšı́m plošná opatřenı́. S využitı́m studijnı́ pomůcky: Fuchs, K., Tuleja, P.: Stručný průvodce a cvičebnice. Základy ekonomie ověřte úroveň zvládnutı́ a) základnı́ch pojmů kapitoly (viz subkap. 22.2) b) základnı́ch poznatků řešenı́m testových otázek (viz subkap. 22.5) Otázky k zamyšlenı́ 1. Důchodová politika státu se orientuje na: 2. Rozdělovánı́ důchodů v ekonomice je závislé na působenı́ faktorů: 3. Vysvětlete okolnosti, smysl a důsledky použitı́ zmrazenı́ mezd v ekono4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. mice Co se sleduje pomocı́ statutárnı́ch a dobrovolných limitů? Čı́m jsou vyvolány nerovnosti v důchodech? Nakreslete Lorenzovu křivku a znázorněte změnu jejı́ho tvaru poté, kdy důchody byly zdaněny: Uved’te argument a vysvětlete, proč je možno považovat nerovnosti v důchodech za žádoucı́: Vysvětlete, kdy jsou nerovnosti nežádoucı́: Je-li G = 0, má Lorenzova křivka tvar: Uved’te rizika, která může způsobit plošný sociálnı́ program: 145 10. Důchodová politika státu 146 Měnový kurz Měnový kurz a jeho změna Systém měnových kurzů Mezinárodnı́ měnový systém 11 Mezinárodnı́ trh peněz 11. Mezinárodnı́ trh peněz Cı́l kapitoly V kapitole zı́skáte základnı́ znalosti o principech fungovánı́ mezinárodnı́ho trhu peněz, tj. trhu na němž se střetává nabı́dka národnı́ měny s poptávkou po této měně. Vedle schopnosti definovat pojem měnový kurz budete schopni popsat jak klasickou“ koncepci odvozenı́ rovnovážného kurzu, tak alter” nativnı́ přı́stupy, k nimž řadı́me odvozenı́ kurzu na základě měnové parity či na základě parity kupnı́ sı́ly národnı́ch měn. K důležitým poznatkům umožňujı́cı́m lépe rozumět změnám kurzu je schopnost identifikovat jednotlivé faktory ovlivňujı́cı́ výši měnového kurzu a popsat směr tohoto působenı́. Budete rovněž schopni popsat mezinárodnı́ měnový systém, jeho varianty a zejména základnı́ fáze jeho vývoje od poloviny 20. stoletı́. Časová zátěž 4 hodiny studium 1 hodina procvičenı́ 11.1 Měnový kurz Na počátku 21. stoletı́ je vývoj světového hospodářstvı́ silně ovlivněn procesem globalizace, v důsledku čehož docházı́ k dosti výraznému otevı́ránı́ národnı́ch ekonomik, které tak již nemůžeme chápat jako ekonomiky uzavřené, tj. plně soběstačné a od vnějšı́ho světa se izolujı́cı́ národnı́ hospodářstvı́, nýbrž jako ekonomiky otevřené, tj. jako národnı́ hospodářstvı́ poměrně výrazně zapojená do mezinárodnı́ho obchodu. Vzhledem k tomu, že mezinárodnı́ či také zahraničnı́ obchod můžeme definovat jako obchod se statky a službami probı́hajı́cı́ mezi jednotlivými národnı́mi ekonomikami, je zřejmé, že tento proces vyžaduje poměrně rozvinutý mezinárodnı́ měnový systém, jenž jednak umožňuje zprostředkovat platby mezi jednotlivými ekonomickými subjekty a současně vytvářı́ co možná nejpřı́znivějšı́ podmı́nky pro rozvoj mezinárodnı́ch obchodnı́ch vztahů. Mezinárodnı́ transakce jsou pak v současné době nejčastěji realizovány prostřednictvı́m národnı́ch měn, a to zejména těch, jež jsou ekonomické subjekty v jednotlivých zemı́ch ochotny uznat a současně také přijı́mat jako platebnı́ prostředek, tj. prostřednictvı́m tzv. volně směnitelných měn. Z výše řečeného je tedy zřejmé, že má-li být národnı́ měna využı́vána v mezinárodnı́ch transakcı́ch, pak je nezbytné, aby k této měně měly přı́stup jak domácı́, tak zahraničnı́ ekonomické subjekty, tj. aby existoval mezinárodnı́ trh peněz, jenž chápeme jako trh na němž se střetává nabı́dka národnı́ měny s poptávkou po této měně. Na tomto trhu jsou pak obchodovány jak hotovostnı́ peněžnı́mi prostředky, tzv. valuty, tak likvidnı́ bezhotovostnı́ platebnı́mi prostředky, jež označujeme pojmem devizy. Z hlediska institucionálnı́ho je pak tento trh představován jak specializovanými devizovými burzami, tak komerčnı́mi bankami realizujı́cı́mi devizové obchody. Měnový kurz (er) chápeme jako cenu peněžnı́ jednotky jedné země vyjádřenou v peněžnı́ch jednotkách jiné země, tj. jako poměr v němž se navzájem 148 směňujı́ dvě národnı́ měny. Z daného je tedy zřejmé, že kurz národnı́ měny můžeme vyjádřit bud’to jako určité množstvı́ domácı́ch peněžnı́ch jednotek, jež je nutno vynaložit na nákup jedné jednotky měny zahraničnı́ – v tomto přı́padě budeme hovořit o tzv. přı́mém kurzovnı́m záznamu: 1,000 C= = 30,817 CZK, kde: C= – euro CZK – česká koruna resp. = 30,817 CZK/C. nebo jako určité množstvı́ zahraničnı́ch peněžnı́ch jednotek, které je zapotřebı́ vynaložit na nákup jedné jednotky domácı́ měny – zde pak budeme hovořit o tzv. nepřı́mém kurzovnı́m záznamu: 0,032 C= = 1,000 CZK resp. = 0,032 C/CZK. Měnové kurzy české koruny a pěti vybraných zahraničnı́ch měn v roce 2002, a to jak v přı́mém, tak nepřı́mém kurzovnı́m záznamu zachycuje tabulka 11.1. Tabulka 11.1: Měnový kurz české koruny a vybraných zahraničnı́ch měn v roce 2002 (průměr) Měna euro (EUR) libra (GBP) jen (JPY) slov. koruna (SKK) dolar (USD) přı́mý kursový záznam 30,817 49,041 0,261 0,723 32,739 nepřı́mý kursový záznam 0,032 0,020 3,829 1,384 0,031 Vzhledem k tomu, že národnı́ měnu vstupujı́cı́ na mezinárodnı́ trh peněz považujeme za zbožı́, je zřejmé, že mechanismus utvářejı́cı́ jejı́ cenu – měnový kurz – bude v tomto přı́padě obdobný, jako u každého jiného statku, tj. rovnovážná cena bude vznikat na základě vzájemného střetu mezi poptávkou po dané měně a nabı́dkou této měny. Graficky je tato situace zachycena na obrázku 11.1. Předpokládejme, že se na českém peněžnı́m trhu pohybuje kurz eura na úrovni 50,00 českých korun za jedno euro. Jak je zřejmé z obrázku, tuto hodnotu měnového kurzu nemůžeme považovat za rovnovážnou, nebot’ při této ceně nabı́zené množstvı́ eura qS dosti výrazně překračuje poptávku po euru, která se nacházı́ na úrovni qD . Na českém peněžnı́m trhu tak vzniká převis nabı́dky eura nad poptávkou po euru (DEU R < SEU R ), což vyvolává tlak na pokles ceny této měnové jednotky. Mezinárodnı́ trh peněz nenı́ schopen tomuto tlaku dlouhodobě odolávat, takže nakonec dojde k postupnému poklesu I. Tento pokles povede jak ke snı́ženı́ nabı́dky měnového kurzu (viz posun ). 149 11. Mezinárodnı́ trh peněz II. eura (viz posun ), tak současně k zvýšenı́ poptávky po euru (viz posun III. ), v důsledku čehož bude docházet k postupnému sbližovánı́ poptávky po euru s nabı́dkou této měnové jednotky, a to až do okamžiku kdy bude na mezinárodnı́m peněžnı́m trhu dosaženo rovnováhy. V našem přı́padě je pak = rovnovážný měnový kurz (EE ) roven 30,82 CZK/C. Obrázek 11.1: Rovnovážný měnový kurz CZK/EU R SEU R A E0 = 50,00 B DEU R <SEU R I. EEU R EE = 30,82 DEU R II. III. 0 qD qE qS QEU R Utvářenı́ rovnovážného měnového kurzu (symbolický zápis): E0 = 50,00 CZK/C= ⇒ DEU R < SEU R ⇒ tlak na ↓ er ⇒↓ er = = (50,00 CZK/C= → 30,82 CZK/C) ⇒ EEU R [q = qE ; EE = 30,82 CZK/C] Rovnovážný kurz – alternativnı́ způsoby odvozenı́ Mimo již výše uvedenou koncepci, dle niž je rovnovážný kurz na mezinárodnı́m peněžnı́m trhu určen vzájemným střetávánı́m nabı́dky a poptávky po měně, existujı́ v ekonomické teorii, ještě dalšı́ přı́stupy k odvozenı́ rovnovážného měnového kurzu. Pojd’me se proto nynı́ těmto, možno řı́ci alternativnı́m koncepcı́m věnovat poněkud podrobněji. Jako prvnı́ budeme věnovat pozornost koncepci, v niž je měnový kurz odvozen na základě tzv. měnové parity, což je úředně stanovený poměr dvou národnı́ch měn. Kurz národnı́ měny je v tomto přı́padě nejčastěji určen centrálnı́ emisnı́ bankou, která přı́slušnou měnovou paritu stanovı́: bud’to na základě poměru váhových množstvı́ zlata, jež jednotlivé národnı́ měny obsahujı́. Např. zlatý obsah jednoho amerického dolaru odpovı́dal v roce 1973 0,736701 gramům ryzı́ho zlata. Československá státnı́ banka v tomto obdobı́ deklarovala zlatý obsah jedné československé koruny (CSK) na úrovni 0,123426 g ryzı́ho zlata. Z daného tedy plyne, že 1g ryzı́ho zlata byl v oběhu zastupován bud’to 1,36 U SD, nebo 8,10 CSK, z čehož můžeme určit měnovou paritu 150 těchto dvou národnı́ch měn pomocı́ následujı́cı́ho poměru: 1,36 U SD = 8,10 CSK, tedy: 1,00 U SD = 5,97 CSK. nebo přı́mým určenı́ měnové parity k vybrané národnı́ měně, popř. k určitému koši národnı́ch měn. Přı́mé určenı́ měnové parity na přı́kladě české koruny v letech 1991–1999 pak ilustruje následujı́cı́ tabulka: Tabulka 11.2: Přı́mé určenı́ měnové parity na přı́kladě české koruny v letech 1991–1999 Roky měny v koši 1991–1993 U SD DEM AT S CHF F RF 1993–1996 DEM (65 %) U SD (35 %) 1996–1998 DEM od 1999 C= kde: U SD – americký dolar DEM – německá marka AT S – rakouský šilink CHF – švýcarský frank F RF – francouzský frank Druhým alternativnı́m“ přı́stupem umožňujı́cı́m odvodit hodnotu rovnováž” ného měnového kurzu je koncepce založená na paritě kupnı́ sı́ly národnı́ch měn (dále také P P P , přičemž Parita (česky rovnost) je pojem z latiny a značı́ zásadu národnı́ rovnosti, dle niž se nečinı́ rozdı́l mezi občanem daného státu a cizı́m státnı́m přı́slušnı́kem, resp. mezi tuzemský a zahraničnı́m zbožı́m), což je poměr vyjadřujı́cı́ rovnost kupnı́ch sil dvou srovnávaných národnı́ch měn. Z výše uvedené definice je zřejmé, že hodnota takto stanoveného měnového kurz bude vycházet z rovnosti vnitřnı́ch kupnı́ch sil námi srovnávaných měn. V ekonomické teorii pak existujı́ dvě základnı́ verze teorie parity kupnı́ sı́ly, a to: verze absolutnı́, která vycházı́ z poměru mezi peněžnı́m vyjádřenı́m určitého množstvı́ zbožı́ a služeb v zemi A v měně této země ( pA i qi ) a peněžnı́m vyjádřenı́m téhož množstvı́ zbožı́ a služeb v měně země B ( pB i qi ), a to k určitému časovému okamžiku: n rt = i=1 n i=1 pA i qi , pB i qi kde: rt – rovnovážný měnový kurz pm i – cena zbožı́ či služby v zemi m qi – množstvı́ i-tého zbožı́ či služby Pokud by platilo, že např. v roce 2001 bylo možno ve Spojených státech amerických zakoupit určitý spotřebnı́ koš, tj. určitou kombinaci statků a služeb za 20.000 U SD a tentýž spotřebnı́ koš bylo možno v témže 151 11. Mezinárodnı́ trh peněz roce zakoupit i v České republice, a to za 291.420 CZK. Pak pro paritu kupnı́ sı́ly těchto dvou národnı́ch měn platı́: 20.000 U SD = 291.420 CZK z čehož plyne, že: 1,00 U SD = 14,57 CZK a v přı́mém kurzovém záznamu 14,571 CZK/U SD. verze komparativnı́, jenž je založena na předpokladu, že se změny v relativnı́ kupnı́ sı́le srovnávaných peněžnı́ch jednotek odrážejı́ také ve změnách jejich měnových kurzů. V této verzi teorie parity kupnı́ sı́ly je aktuálnı́ měnový kurz závislý na relativnı́ch změnách mezi pohybem cenové hladiny pro určitý spotřebnı́ koš v zemi A a v zemi B. Tato relativnı́ změna pak pouze koriguje již dřı́ve stanovený měnový kurz přı́slušné národnı́ měny. Hodnotu měnového kurzu tak určı́me pomocı́ následujı́cı́ rovnice: IP PA , rt = rt−1 · IP PB kde: Rt−1 – měnový kurz v předchozı́m obdobı́ IP PA – index změn kupnı́ sı́ly měny země A, tj. země v jejı́ž měně je kurz vyjádřen IP PB – index změn kupnı́ sı́ly měny země B Teorie parity kupnı́ sı́ly pak považuje takto stanovený kurz národnı́ měny za kurz přirozený, přičemž předpokládá, že nominálnı́ měnový kurz se od parity kupnı́ sı́ly měny může odchýlit pouze dočasně, nebot’ dlouhodobě se zde prosazuje tendence k, možno řı́ci, automatickému sbližovánı́ těchto dvou kurzů. Tento proces popisuje následujı́cı́ přı́klad: Přı́klad 11.1. Předpokládejme, že v roce 2000 dosáhla mı́ra inflace ve Spo- jených státech amerických úrovně 1,20 %. Dále předpokládejme, že v tomtéž roce byla mı́ra inflace v České republice 4,68 %. Porovnáme-li tyto dvě hodnoty, pak dospějeme k závěru, že v České republice rostla cenová hladina v průměru o 3,49 procentnı́ch bodů rychleji než v USA. Vyjdeme-li v tomto okamžiku z teorie parity kupnı́ sı́ly, pak musı́me dospět k závěru, že by v tomto obdobı́ mělo dojı́t k zhodnocenı́ amerického dolaru, a to o 3,49 %. Vyjdeme-li z přirozeného kurzu české koruny, pak je zřejmé, že česká koruna musela v roce 2001 oslabit, a to z původnı́ch 14,08 na konečných 14,57 CZK/USD. 11.2 Měnový kurz a jeho změna Změnı́-li se poptávané, popř. nabı́zené množstvı́ národnı́ měny na mezinárodnı́m trhu peněz, pak musı́ bezpodmı́nečně dojı́t také ke změně měnového kurzu této peněžnı́ jednotky. V přı́padě, že tato změna povede k růstu kurzu přı́slušné měny pak budeme hovořit o zhodnocenı́, nebo-li apreciaci národnı́ měny, v opačném přı́padě pak budeme hovořit o jejı́m znehodnocenı́, či-li o tzv. depreciaci. 152 Tabulka 11.3: Komparace parity kupnı́ sı́ly a měnového kurzu české koruny vůči americkému dolaru v letech 1993–2001 ukazatel PPP er ERDI 1993 9,5 29,2 3,1 1994 10,4 28,8 2,8 1995 10,8 26,5 2,5 1997 12,4 31,7 2,6 1996 11,7 27,1 2,3 1998 13,4 32,3 2,4 1999 13,5 34,6 2,6 2000 14,1 38,6 2,7 2001 14,6 38,0 2,6 ERDI – index odchylky měnového kurzu ERDI vypočteme jako podı́l mezi měnový kurzem a paritou kupnı́ sı́ly přı́slušné národnı́ měny, přičemž hodnota tohoto indexu vyjadřuje bud’to mı́ru podhodnocenı́ (ERDI > 1) či nadhodnocenı́ kurzu (ERDI < 1) měny námi analyzované země. Obrázek 11.2: Depreciace eura a apreciace české koruny CZK/EU R SEU R 1. A EE = 43,45 DEU R <SEU R II. EE = 30,82 EEU R EEU R DEU R DEU R I. III. 0 qD qE qS QEU R Pojd’me si nynı́ analyzovat situaci, kdy na českém trhu eura dojde k poklesu poptávky po této měně, přičemž dále předpokládejme, že pokles zájmu českých ekonomických subjektů o držbu eura nenı́ spojen s jeho relativně vysokou cenou. Jak je zřejmé z grafu 11.2, dojde-li v české ekonomice k poI. pak se křivka poptávky po euru posune klesu zájmu o euro (viz posun ), 1. směrem doleva (viz posun ), tj. z polohy DEU R do polohy DEU R . Vzhledem k tomu, že ekonomické subjekty nejsou schopny na tuto změnu okamžitě zareagovat, docházı́ na námi analyzovaném trhu peněz k převisu nabı́dky eura nad poptávkou po euru, v důsledku čehož roste tlak na pokles (depreciaci) měnového kurzu eura. Vyjdeme-li z předpokladu, že na českém trhu eura nebude nikdo intervenovat ve prospěch této peněžnı́ jednotky, pak mezinárodnı́ trh peněz nebude schopen tomuto tlaku dlouhodobě odolávat, v důsledku čehož dojde k depreciaci eura – kurz eura poklesne z 43,45 CZK/EU R na II. – a současně také k apreciaci konečných 30,82 CZK/EU R (viz posun ) české koruny – kurz CZK vzroste z 0,02 EU R/CZK na 0,03 EU R/CZK). Pokles ceny eura pak zvýšı́ zájem českých ekonomických subjektů o tuto III. Mezinápeněžnı́ jednotku, což vyvolá růst poptávky po euru (viz posun ). rodnı́ trh peněz tak opět dospěje do bodu rovnováhy, jenž je však v tomto 153 11. Mezinárodnı́ trh peněz přı́padě reprezentován novým rovnovážným bodem EEU R . K podobnému závěru pak dospějeme také v okamžiku, kdy na českém trhu eura vzroste nabı́dka této peněžnı́ jednotky. Z výše řečeného je zřejmé, že v reálně fungujı́cı́ ekonomice je měnový kurz dosti výrazně ovlivňován vývojem jak na nabı́dkové, tak na poptávkové straně přı́slušného mezinárodnı́ho trhu peněz. Vyjdeme-li z tohoto závěru, pak před námi vyvstává otázka jaké faktory tento vývoj ovlivňujı́. Odpověd’ na tuto otázku nalezneme v následujı́cı́ části této subkapitoly. 11.2.1 Měnový kurz a cenová hladina Jak vyplývá ze závěrů k nimž jsme dospěli v části věnované problematice parity kupnı́ sı́ly, je vývoj měnového kurzu poměrně výrazně ovlivňován relativnı́mi změnami mezi pohybem vnitřnı́ch cenových hladin v jednotlivých ekonomikách, tj. vývojem relativnı́ kupnı́ sı́ly přı́slušné měny. Tento závěr jsme pak demonstrovali na přı́kladu 11.0 z nějž vyplynulo, že v okamžiku, kdy v jedné z námi analyzovaných zemı́ poroste cenová hladina rychleji než v zemi druhé, dojde v této zemi k tzv. inflačnı́mu znehodnocenı́ jejı́ národnı́ měny. Pojd’me se nynı́ na tento problém podı́vat trochu podrobněji. Předpokládejme, že se opět pohybujeme na českém trhu eura, kde kurz této měny dosahoval v roce 2001 hodnoty 34,07 CZK/EU R. Dále předpokládejme, že cenová hladina v tomto roce v České republice vzrostla v průměru o 1,80, kdežto v zemı́ch Euro-zóny jako celku o 2,30 %. Vyjdeme-li z těchto údajů, pak je zřejmé, že v roce 2001 rostla v České republice cenová hladina v průměru o 0,5 procentnı́ch bodů pomaleji než tomu bylo v zemı́ch Eurozóny, což se následně odrazilo v růstu kupnı́ sı́ly české koruny a současně v poklesu kupnı́ sı́ly eura. Pro české ekonomické subjekty se tak zahraničnı́ zbožı́ stalo zbožı́m relativně dražšı́m, v důsledku čehož tyto subjekty začaly obracet svou pozornost k tuzemským statkům. Nižšı́ poptávka českých firem po zbožı́ a službách dovážených ze zemı́ Euro-zóny se pak musela projevit také na mezinárodnı́m trhu peněz, kde došlo k poklesu poptávky tuzemských ekonomických subjektů po euru. Jak již vı́me z předchozı́ho textu pokles poptávky po měně vede k posunu poptávkové křivky směrem doleva dolů, přičemž tento posun následně vyvolává převis nabı́dky zahraničnı́ měny nad poptávkou po této měně. Na mezinárodnı́m trhu peněz tak vzniká tlak na pokles ceny přı́slušné měnové jednotky, k čemuž také nakonec docházı́. Z daného tedy vyplývá, že v důsledku vyššı́ho tempa růstu cenové hladiny v zemı́ch euro-zóny došlo k depreciaci eura a současně také k apreciaci české koruny. Dle teorie parity kupnı́ sı́ly by se pak měnový kurz eura měl ustálit na nové rovnovážné úrovni 33,90 CZK/EU R. Inflačnı́ znehodnocenı́ eura: = ⇒↑ CP I EEU R [q = qE ; EE = 34,07 CZK/C] CR <↑ CP IE−12 ⇒↑ P PCZK & ↓ P PEU R ⇒↑ DCR & ↓ DEU −12 ⇒↓ DEU R ⇒ DEU R < SEU R (EE ) ⇒ = ⇒ tlak na ↓ er ⇒↓ er (34,07 CZK/C= → 33,90 CZK/C) ⇒ = ⇒ EEU R [q = qE ; EE = 33,90 CZK/C] 154 Vzhledem k tomu, že jsme v našem přı́kladu vyšly z reálných údajů, můžeme nynı́ porovnat skutečný výsledek, tj. skutečnou hodnotu kurzu eura, s hodnotou, které by tento kurz měl dosáhnout v okamžiku pokud by plně platila teorie parity kupnı́ sı́ly. Jak je z dostupných údajů zřejmé, došlo k apreciaci české koruny, avšak mı́ra zhodnocenı́ byla mnohem vyššı́ – česká koruna posı́lila vůči euru o plných 9,55 procentnı́ch bodů. Z daného je tedy zřejmé, že ve skutečnosti ovlivňuje pohyb cenové hladiny měnový kurz pouze částečně, a to zejména z těchto důvodů: jak již vı́me, v reálné ekonomice je mı́ra inflace měřena pomocı́ pohybu cen reprezentativnı́ho spotřebitelského koše, v němž jsou pak zahrnuty jak statky a služby, jež jsou předmětem mezinárodnı́ směny, tak zbožı́, které nelze na mezinárodnı́ trhu statků a služeb směnovat, a to zejména z důvodu vysokých dopravnı́ch nákladů. V tomto okamžiku je však nutno podotknout, že vliv na výši měnového kurzu mohou mı́t pouze ceny mezinárodně směňovaného zbožı́, nebot’ pouze změna poptávky, resp. nabı́dky tohoto typu statků a služeb může bezprostředně ovlivnit poptávku či nabı́dku jednotlivých národnı́ch měn na mezinárodnı́m trhu peněz. teorie parity kupnı́ sı́ly předpokládá, že všechny mezinárodně obchodovatelné statky a služby je možno označit jako homogennı́ zbožı́, což následně zaručuje shodnost bud’to absolutnı́ch nebo relativnı́ch cen daného zbožı́ (Ekonomická teorie zde hovořı́ o tzv. zákonu jedné ceny, jenž řı́ká, že cena mezinárodně obchodovatelného zbožı́ je v přı́padě, že existujı́ poměrně nı́zké dopravnı́ náklady ve všech ekonomikách zúčastňujı́cı́ch se mezinárodnı́ směny stejná). Také v tomto přı́padě však můžeme konstatovat, že předpoklad dokonalé standardizace, tj. určité identity zbožı́ platı́ pouze u určité části statků a služeb, jež jsou předmětem mezinárodnı́ho obchodu. Nelze předpokládat, že hodinky vyrobené v České republice a ve Švýcarsku budou absolutně shodné. Pokud bychom nebrali v potaz typ hodinového strojku, pak se dá předpokládat, že odlišnosti nalezneme minimálně ve způsobu provedenı́, tj. v designu či spolehlivosti těchto hodinek. mezinárodnı́ směnitelnost zbožı́ nenı́ omezena pouze prostřednictvı́m působenı́ trhu (viz výše zmiňované dopravnı́ náklady), ale také řadou administrativnı́ch opatřenı́, jež vytvářejı́ bariéry volného obchodu a k nimž řadı́me kvóty, cla, vývoznı́ subvence a dalšı́. Také tyto faktory vliv pohybů cenové hladiny na výši měnového kurzu. 11.2.2 Měnový kurz a vývoj na trhu domácı́ch aktiv Dalšı́m faktorem, jenž dosti výrazně ovlivňuje výši měnového kurzu je tzv. úrokový diferenciál, jehož hodnotu určı́me jako rozdı́l mezi domácı́ a zahraničnı́ reálnou úrokovou mı́rou. Obecně pak můžeme konstatovat, že ve světové ekonomice se pohybuje určitý objem finančnı́ch prostředků, jež se investoři“ ” snažı́ umı́stit do ekonomik, které se vyznačujı́ poměrně vysokým úrokovým diferenciálem, a to s cı́lem zı́skat co možná největšı́ profit plynoucı́ právě s rozdı́lnosti úrokových měr. Tyto finančnı́ prostředky jsou pak v ekonomické 155 11. Mezinárodnı́ trh peněz teorii, vzhledem k rychlosti s niž se přesouvajı́ z jedné země do druhé, označovány pojmem horké penı́ze“ (hot money). ” Vyjděme opět z předpokladu, že se pohybujeme na českém trhu eura, přičemž výchozı́ hodnota měnového kurzu této peněžnı́ jednotky opět odpovı́dá 34,07 CZK/EU R. Dále předpokládejme, že nominálnı́ úroková mı́ra dosahovala v roce 2001 v České republice výše 4,62 %, kdežto v zemı́ch Euro-zóny 3,30 %, a to při 4,10 procentnı́ inflaci v ČR a dvouprocentnı́ inflaci v Euro-zóně jako celku. Vyjdeme-li z těchto údajů, pak dospějeme k závěru, že výše reálné úrokové mı́ry odpovı́dala v tomto roce v Česku úrovni 0,50, kdežto v zemı́ch Euro-zóny 1,27 %, z čehož pak vyplývá, že česká ekonomika se v roce 2001 ve srovnánı́ s Euro-zónou vyznačovala záporným úrokovým diferenciálem, a to ve výši −0,77 %. Pro zahraničnı́ investory se tak mnohem atraktivnějšı́m stal trh finančnı́ch aktiv Euro-zóny, v důsledku čehož tyto subjekty začaly prodávat česká finančnı́ aktiva a současně zvyšovaly svou poptávku po finančnı́ch aktivech zemı́ Euro-zóny. Nižšı́ poptávka po českých finančnı́ch aktivech se pak projevila také v menšı́m zájmu zahraničnı́ch investorů o českou koruny, což vedlo k poklesu poptávky po této měně. Tyto negativnı́ tendence pak byly dále posı́leny rostoucı́ nabı́dkou české koruny, a to jak ze strany zahraničnı́ch investorů, tak ze strany domácı́ch ekonomických subjektů, které, podobně jako zahraničnı́ investory, vedla snaha přelı́t své horké penı́ze do oblasti nesoucı́ vyššı́ úrok. Tento vývoj vedl na českém trhu eura k posunu křivky poptávky po této peněžnı́ jednotce směrem doprava nahoru (viz posun 1. a současně k posunu křivky nabı́dky eura, a to doleva nahoru (viz posun ) 2. ). V důsledku tohoto posunu pak docházı́ na mezinárodnı́m trhu peněz k převisu poptávky po euru nad jeho nabı́dkou, což na tomto trhu následně I. vytvářı́ tlak na růst ceny přı́slušné peněžnı́ jednotky (viz posun ). Negativnı́ úrokový diferenciál tak vedl k apreciaci eura a současně k depreciaci české koruny. Nový rovnovážný měnový kurz se pak ustálil např. na hodnotě 59,27 CZK/EU R. Obrázek 11.3: Měnový kurz a trh aktiv CZK/EU R SEU R 1. SEU R 2. = 59,27 EE EEU R I. EE = 34,07 A 0 156 qS EEU R DEU >SEU R R qE = qE B DEU R DEU R qD QEU R Zhodnocenı́ eura a znehodnocenı́ české koruny v důsledku vývoje na českém trhu aktiv = ⇒ i EEU R [q = qE ; EE = 34,07 CZK/C] R;CR < iR;E−12 ↓ DCA,CR ⇒↓ DCZK & ↓ SEU R ⇒ DEU R > SEU R (EE ) ⇒ tlak na ↑ erEU R ⇒↑ erEU R ⇒ = ⇒ EEU R [q = qE ; EE = 59,27 CZK/C]. 11.2.3 Vývoj zahraničnı́ho obchodu a jeho vliv na měnový kurz Poslednı́m a možno také řı́ci nejdůležitějšı́m faktorem, jenž ovlivňuje výši měnového kurzu přı́slušné peněžnı́ jednotky je pak vývoj v oblasti zahraničnı́ho obchodu, tj. v oblasti obchodu se statky a službami, jenž probı́há mezi dvěma a vı́ce zeměmi. Vyjdeme-li z této definice mezinárodnı́ho obchodu, pak je zřejmé, že vývoj měnového kurzu bude poměrně výrazně ovlivňován jak poptávkou zahraničnı́ch ekonomických subjektů na domácı́m trhu statků a služeb, tak poptávkou domácı́ch ekonomických subjektů po zahraničnı́m zbožı́. Co nás k tomuto závěru vede? Odpověd’ na tuto otázku naleznete v následujı́cı́ části této subkapitoly. Tak jako v předchozı́ch přı́padech, také nynı́ předpokládejme, že v roce 2001 dosahoval kurz eura na českém trhu této měnové jednotky hodnoty 34,07 CZK/EU R. Dále předpokládejme, že poptávka německých ekonomických subjektů po českém zbožı́, měřeno hodnotou čistého exportu zbožı́ a služeb do Spolkové republiky Německo, dosáhla v tomto roce úrovně 27,933 mld. Kč, kdežto v roce následujı́cı́m, dı́ky mı́rnému poklesu tempa růstu HDP, jen 25,994 mld. korun. Z daného je tedy zřejmé, že v Německu poklesla poptávka ekonomických subjektů po českém zbožı́, a to o 1,939 mld. CZK, tj. o 6,94 procentnı́ch bodů. Otázkou tedy zůstává, jak se tento pokles projevil na kurzu EURa na českém trhu této peněžnı́ jednotky. Pokles poptávky po českém zbožı́ na německém trhu statků a služeb vedl na mezinárodnı́m trhu peněz k poklesu nabı́dky eura, a to v důsledku nižšı́ poptávky německých dovozců po české koruně. Tento pokles následně odrazil v posunu křivky nabı́dky eura směrem doleva nahoru, což vyvolalo převis poptávky po euru nad jeho nabı́dkou a tı́m pádem také tlak na apreciaci této peněžnı́ jednotky. Jak již vı́me, neregulovaný mezinárodnı́ trh peněz nenı́ schopen tomuto tlaku dlouhodobě odolávat, takže pokles zahraničnı́ poptávky vedl ve svém konečném důsledku k zhodnocenı́ eura a současně k znehodnocenı́ české koruny. Předpokládejme, že nový kurz se pak ustálil na úrovni 34,24 CZK za jedno euro. 11.2.4 Měnový kurz a saldo platebnı́ bilance Jak již vı́me z předchozı́ho textu na úroveň měnového kurzu majı́ poměrně výrazný vliv tři faktory: (1) mı́ra inflace, ovlivňujı́cı́ poptávku tuzemských i zahraničnı́ch ekonomických subjektů po domácı́ch i zahraničnı́ch statcı́ch a službách, (2) mezinárodnı́ obchod, tj. transakce zachycené na běžném účtu platebnı́ bilance, a 157 11. Mezinárodnı́ trh peněz (3) mezinárodnı́ pohyb kapitálu, tj. operace, jež jsou zaznamenány na finančnı́m účtu této bilance. Z daného je tedy zřejmé, že vývoj salda platebnı́ bilance bude mı́t dosti výrazný vliv na vývoj měnového kurzu přı́slušné peněžnı́ jednotky. Pojd’me pro nynı́ tento vliv analyzovat poněkud podrobněji. Vyjděme opět z předpokladu, že se pohybujeme na českém trhu eura, jehož kurz dosahoval v roce 2000 hodnoty 35,61 CZK/EU R, a to v situaci, kdy na běžném účtu platebnı́ bilance České republiky bylo dosaženo deficitu ve výši 2,48 mld. eur, kdežto finančnı́ a kapitálový účet se v tomto obdobı́ vyznačovaly souhrnným přebytkem 3,67 mld. eur, z čehož pak zcela jednoznačně vyplývá, že saldo platebnı́ bilance bylo v roce 2000 přebytkové, a to ve výši 1,19 mld. eur. Dále předpokládejme, že v roce 2001 vzrostl deficit běžného účtu platebnı́ bilance o 0,48 mld., tj. na 2,96 mld. eur, a současně také vzrostl přebytek na finančnı́ účtu, a to na 4,52 mld. eur. Na účtu platebnı́ bilance tak bylo v roce 2001 opět dosaženo přebytku, a to ve výši 1,55 mld. eur, což značı́ nárůst o 30,15 procentnı́ch bodů. Při důkladnějšı́ analýze těchto údajů dospějeme k závěru, že v roce 2001 rostla poptávka českých ekonomických subjektů po zahraničnı́m zbožı́ rychleji než poptávka zahraničnı́ch ekonomických subjektů po českém zbožı́, což se následně odrazilo na mezinárodnı́m trhu peněz, kde se projevoval tlak na zhodnocenı́ eura, a to jak z důvodu rostoucı́ poptávky po euru, tak z důvodu rostoucı́ nabı́dky CZK. Zcela opačný vliv na kurz eura pak měl vývoj na finančnı́m účtu platebnı́ bilance. Vyjdeme-li opět z dostupných údajů, pak dospějeme k závěru, že Česká republika zaznamenala v tomto obdobı́ poměrně výrazný přı́liv jak přı́mých, tak portfoliových investic, což se promı́tlo také na mezinárodnı́m trhu peněz, kde s růstem poptávky po česká koruně, rostla také nabı́dka eura. Na mezinárodnı́m trhu peněz se tak střetl tlak na zhodnocenı́ eura s tlakem na znehodnocenı́ této peněžnı́ jednotky, přičemž to zda dojde k apreciaci či depreciaci této měny záviselo na tom, zda pokles nabı́dky eura spojený s nižšı́ poptávkou zahraničnı́ch ekonomických subjektů po českém zbožı́ převážı́ nad růstem nabı́dky eura spojeným s většı́m zájmem zahraničnı́ch investorů o česká finančnı́ aktiva. Jak je zřejmé z dostupných údajů v roce 2001 převážil v České republice přı́liv finančnı́ch prostředků ze zahraničı́ nad jejich odlivem do zahraničı́, což se následně odrazilo jak v přebytkovém saldu platebnı́ bilance, tak v depreciaci eura vůči české koruně. Z daného tedy můžeme učinit následujı́cı́ závěr: bude-li saldo platebnı́ bilance přebytkové, pak bude docházet k zhodnocovánı́ (apreciaci) tuzemské měny a současně k znehodnocenı́ (depreciaci) měny zahraničnı́, kdežto v přı́padě deficitnı́ho salda platebnı́ bilance se bude prosazovat tendence k znehodnocovánı́ (depreciaci) tuzemské měny a k zhodnocovánı́ (apreciaci) měny zahraničnı́. Přebytek platebnı́ bilance a znehodnocenı́ eura: = ⇒ zhoršenı́ CA EEU R [q = qE ; EE = 35,61 CZK/C] CR & zlepšenı́ CFCR ⇒ ⇒↓ SEU R,CA ⇒ DEU R > SEU R (EE ) ⇒ tlak na ↑ er & ↑ SEU R,CF ⇒ ⇒ DEU R < SEU R (EE ) ⇒ tlak na ↓ er ⇒↓ SEU R,CA <↑ SEU R,CF ⇒↓ er = = (35,61 CZK/C= → 34,07 CZK/C) ⇒ EEU R [q = qE ; EE = 34,07 CZK/C] 158 11.3 Systém měnových kurzů Doposavad jsme hovořili o mezinárodnı́m trhu peněz jako o trhu na němž nedocházı́ k žádným významnějšı́ intervencı́m ze strany vlády, tj. vycházeli jsme z předpokladu, že výše měnového kurzu je na takto definovaném trhu ovlivněna pouze tlaky, které jsou vyvolány tzv. volnou hrou“ nabı́dky a ” poptávky po přı́slušné měně. Tento model však nelze uplatnit na všech devizových trzı́ch, což se následně odrážı́ také v ekonomické teorie, která tak rozlišuje mezi třemi základnı́mi systémy měnových kurzů: systémem plovoucı́ho měnového kurzu nebo-li čistým floatingem, tj. systémem v němž vláda, v tomto přı́padě zastoupená centrálnı́ emisnı́ bankou, neintervenuje na devizových trzı́ch ve prospěch přı́slušné národnı́ měny. Z daného je tedy zřejmé, že měnový kurz je v tomto přı́padě ovlivňován pouze působenı́m tržnı́ch sil, či-li vzájemným střetávánı́m se nabı́dky a poptávky po přı́slušné měně. systémem nečistého plovánı́ měnového kurzu, nebo-li řı́zeného floatingu, jenž se, na rozdı́l od čistého floatingu, vyznačuje jistou mı́rou intervencı́, které vládnı́ instituce realizujı́ na mezinárodnı́m trhu peněz. Pro tento systém je charakteristické, že centrálnı́ banka stanovuje určité fluktuačnı́ pásmo v němž se přı́slušná měna může zcela volně pohybovat. Pokud se však měnový kurz dlouhodoběji pohybuje na hranici bankou stanoveného pásma, je tato donucena intervenovat ve prospěch národnı́ měny, přičemž tyto intervence jsou nejčastěji spojeny s nákupem – v přı́padě tlaku na znehodnocenı́ měny – nebo prodejem – v přı́padě tlaku na zhodnocenı́ měny – přı́slušné peněžnı́ jednotky na devizových trzı́ch. Přı́kladem realizace tohoto systému je tzv. had v tunelu, nebo-li omezenı́ časové dráhy měnového kurzu intervalem povolených oscilacı́. Tato politika byla uplatňována v zemı́ch Evropského společenstvı́ (dále také ES) od dubna 1972 a měla umožnit vznik evropské měnové unie. Členské země ES v tomto přı́padě zavedly fluktuačnı́ pásmo, v jehož rámci bylo jednotlivým měnám umožněno odchýlit se od ústřednı́ho kurzu o ±1,125 %, čı́mž vznikl určitý tunel“ v němž se vývoj měnového ” kurzu podobal pohybu hada. Tento princip byl pak v březnu 1979 využit také při zaváděnı́ Evropského měnového systému. a systémem pevného (fixnı́ho) měnového kurzu v němž se centrálnı́ emisnı́ banka snažı́ minimalizovat rozdı́l mezi nominálnı́ a reálnou hodnotou měnového kurzu, a to prostřednictvı́m průběžných intervencı́ na devizových trzı́ch. Vzhledem k tomu, že v tomto systému je volný pohyb měnového kurzu dosti výrazně omezen, nehovořı́me zde při změně kurzu o apreciaci či depreciaci měny, ale o revalvaci, tj. o zhodnocenı́ měny, resp. devalvaci, tj. o znehodnocenı́ přı́slušné peněžnı́ jednotky. Přı́kladem využitı́ politiky fixnı́ch měnových kurzů v praxi je systém zlatého standardu, jenž byl ve světové ekonomice uplatňován na přelomu 19. a 20. stoletı́. V rámci tohoto systému byla hodnota přı́slušné národnı́ měny vymezena zákonem jako určité pevně stanovené množstvı́ zlata, což následně umožňovalo stabilizaci měnového 159 11. Mezinárodnı́ trh peněz kurz, který se tak mohl pohybovat jen v poměrně úzkém a předem určeném rozpětı́. 11.4 Mezinárodnı́ měnový systém Pod pojmem mezinárodnı́ měnový systém budem rozumět soustavu devizových trhů, jejı́mž prostřednictvı́m jsou jednak financovány kapitálové toky a platby v rámci mezinárodnı́ho obchodu a jednak determinovány měnové kurzy jednotlivých národnı́ch měn, přičemž platı́, že tento systém je v reálné ekonomice představován určitou soustavou pravidel a institucı́, jež majı́ zabezpečit jeho pokud možno bezproblémový chod. Z výše uvedené definice je pak zřejmé, že mezinárodnı́ měnový systém bude velmi výrazně ovlivňován jak změnami ve světovém hospodářstvı́, tak změnami v rámci vlastnı́ho peněžnı́ho systému, což se také odrážı́ v jeho historickém vývoji, jemuž budeme věnovat bližšı́ pozornost v následujı́cı́m textu. Počátky rozvoje fungujı́cı́ho mezinárodnı́ho měnové systému nalezneme v druhé polovině 19. stoletı́, tj. v obdobı́ v němž se formuje světová ekonomika a současně vzniká monometalický systém měnových vztahů založený na zlatých“ penězı́ch. Jak již vı́me z předchozı́ho textu, v tomto obdobı́ ” se v oblasti mezinárodnı́ch peněžnı́ch vztahů prosazuje systém zlatého standardu, a to ve třech různých variantách: standardu zlaté mince – tento systém se vyznačoval tı́m, že zlaté mince se skutečně nacházely v aktivnı́m oběhu, přičemž monetárnı́ autorita byla ze zákona povinována tyto mince nabı́zet k prodeji. Výhodou tohoto systému byla úplná směnitelnost bankovek za zlato, což společně s možnostı́ realizovat mezinárodnı́ platby bud’to v bankovkách nebo ve zlatě udržovalo rovnováhu měnového kurzu, a to jak vůči ostatnı́m národnı́m měnám, tak vůči jeho měnové paritě. Kurzy přı́slušných národnı́ch měn tak byly dlouhodobě stabilnı́, což se následně poměrně přı́znivě odráželo v mezinárodnı́ch peněžnı́ch i nepeněžnı́ch vztazı́ch. standardu zlatého slitku – v tomto systému byly zlaté mince staženy z aktivnı́ho oběhu, došlo k zrušenı́ jejich ražby a ustanovenı́ povinnosti bankám prodávat zlato v prutech. Využitı́m tohoto systému došlo k určitému omezenı́ směnitelnosti bankovek za zlato, a to zejména z důvodu poměrně výrazné kapitálové náročnosti, spojené s realizacı́ tohoto typu obchodu – jak již bylo naznačeno výše v tomto přı́padě nebylo možno koupit jednotlivé mince, ale pouze celé pruty zlata, přičemž jeden zlatý prut (slitek) vážil přibližně 12,4 kg. standard zlaté měny – hlavnı́m znakem tohoto systému bylo omezenı́ přı́mé směnitelnosti bankovek za zlato a zavedenı́ směnitelnosti nepřı́mé, a to prostřednictvı́m tzv. zlaté měny, jejı́ž roli v tomto obdobı́ plnil jednak americký dolar a jednak britská libra. Fungovánı́ tohoto systému bylo poměrně výrazně narušenou Velkou hospodářskou krizı́, která světovou ekonomiku zasáhla v letech 1929–1934 a jež, mimo jiné, vedla také k nastartovánı́ procesu demonetizace zlata na úrovni národnı́ch měn, čı́mž byla následně zpochybněna funkce tohoto cenného 160 kovu jako univerzálnı́ho peněžnı́ho prostředku. Definitivnı́ zánik systému zlatého standardu je pak spojován s vypuknutı́m 2. světové války. K obnově mezinárodnı́ho měnového systému tak docházı́ až po skončenı́ druhé světové války, a to na základě dohody, jež byla zformulována na konferenci Spojených národů, která se konala v roce 1944 v letovisku Bretton Woods ve státě New Hampshire, USA. Pokud bychom měli vyjmenovat základnı́ stavebnı́ kameny na nichž byl brettonwoodský měnový systém postaven, pak by jsme zde měli jmenovat zejména režim pevných měnových kurzů, přı́mou směnitelnost národnı́ch měn, rozvoj mnohostranného systému mezinárodnı́ch plateb a v neposlednı́ řadě také odstraňovánı́ měnových restrikcı́. Kurzy národnı́ch měn byly v tomto přı́padě odvozeny z tzv. systému pari měnových kurzů, v němž byl kurz přı́slušné národnı́ měny vyjádřen bud’to v jednotkách zlata nebo v jednotkách amerických dolarů. Členské země tohoto měnového systému pak byly nuceny udržovat pohyb svých národnı́ch měn v rozpětı́ ±1,000 % od pari hodnoty, která byla vyjádřena v amerických dolarech, jakožto jediné měně směnitelné v pevném kurzu za zlato. K výraznému narušenı́ fungovánı́ brettonwoodského měnového systému pak docházı́ na přelomu 60. a 70. let minulého stoletı́, kdy tlaky vyvolané nerovnováhami platebnı́ch bilancı́ členských zemı́ a rozdı́lným inflačnı́m znehodnocenı́m národnı́ch měn přinutily USA zrušit v roce 1971 směnitelnost amerického dolaru za zlato. Důsledkem tohoto kroku bylo podepsánı́ tzv. Smithsonovské dohody v prosinci roku 1971, na jejı́mž základě byl o deset procentnı́ch bodů devalvován americký dolar, došlo k aktualizaci měnových kurzů a stanovenı́ nového širšı́ fluktuačnı́ho pásma pro pohyb národnı́ch měn – národnı́ měny se v tomto přı́padě mohly odchýlit od pari hodnoty o ±2,250 procentnı́ch bodů. K faktickému zániku brettonwoodského měnového systému pak docházı́ v roce 1973, kdy v souvislosti s dalšı́ devalvacı́ amerického dolaru začaly členské země Evropského společenstvı́ uplatňovat vůči dolaru princip hada v tunelu. Určitým završenı́m rozpadu brettonwoodského měnového systému bylo přijetı́ tzv. Jamajské smlouvy v roce 1976 v městě Kingstown, jež omezila roli zlata v mezinárodnı́m měnovém systému, potvrdila režim plovoucı́ch měnových kurzů, umožnila prodej zlatých rezerv Mezinárodnı́ho měnového fondu (dále také MMF) ve prospěch těch rozvojových zemı́, které byly členy MMF a neposlednı́ řadě revidovala ohodnocenı́ a přı́padná užitı́ nadnárodnı́ peněžnı́ jednotky označené jako zvláštnı́ práva čerpánı́ (dále také SDR). Poznámka 11.2. Mezinárodnı́ měnový fond byl založen v prosinci roku 1945 na základě brettonwoodských dohod, přičemž jeho hlavnı́m poslánı́m je podporovat mezinárodnı́ peněžnı́ spolupráci, umožňovat vyvážený růst mezinárodnı́ho obchodu, přispı́vat ke stabilitě národnı́ch měn a v neposlednı́ řadě také napomáhat s odstraňovánı́m deficitů platebnı́ch bilancı́ jednotlivých členských zemı́. Fond svou činnost financuje z členských přı́spěvků, jež jednotlivé země hradı́ bud’to v SDR, nebo v jednotlivých národnı́ch měnách. K nejdůležitějšı́m funkcı́m, jež MMF plnı́ pak patřı́ poskytovánı́ půjček členským zemı́m a vyhodnocovánı́ jejich politik v oblasti měno- 161 11. Mezinárodnı́ trh peněz vého kurzu, a to z důvodu dosaženı́ soudržnosti hospodářských politik na světové úrovni. Zvláštnı́ práva čerpánı́ (SDR) jsou účetnı́mi penězi, jež nemajı́ jakékoli krytı́ a jež mohou členské země MMF využı́vat k vypořádánı́ svých dluhů. Nástin systému speciálnı́ch práv čerpánı́ byl vypracován v roce 1967, přičemž prvnı́ alokace SDR byla uskutečněna v roce 1970. Do roku 1973 byla hodnota zvláštnı́ch práv čerpánı́ stanovena na úrovni amerického dolaru. Po zániku brettonwoodského měnového systému a po zavedenı́ systému plovoucı́ch kurzů, byl však tento přı́stup opuštěn a hodnota této specifické peněžnı́ jednotky začala být stanována prostřednictvı́m váženého koše 16 národnı́ch měn. K dalšı́ významné revizi, pak docházı́ v roce 1981, kdy je snı́žen počet měn obsažených v měnovém koši, a to z původnı́ch šestnácti na pět měn, resp. současné čtyři měny, jimiž jsou americký dolar, britská libra, EURo, japonský jen. Určenı́ hodnoty SDR pak zachycuje následujı́cı́ tabulka: měna podı́l měny kurz vůči USD* americký dolar 0,4260 0,98060 britská libra 21,0000 0,00842 EURo 0,0984 1,53800 japonský jen 0,5770 1,00000 kurz USD v přı́mém kurzovém záznamu ekvivalent USD 0,417736 0,176961 0,151339 0,577000 1,323036 Pramen: Mezinárodnı́ měnový fond K jedněm z nejvýznamnějšı́m měnových systémů současnosti pak patřı́ Evropský měnový systém (dále také EMS), jenž byl oficiálně vytvořen v prosinci roku 1978 a zaveden všemi tehdejšı́mi členskými zeměmi Evropského společenstvı́ v březnu 1979, a to s cı́lem vytvořit oblast stability měnových kurzů. Současně se vznikem EMS byla zavedena také nová mezinárodnı́ peněžnı́ jednotka, která nesla označenı́ ECU (Evropská měnová jednotka) a jenž byla zkonstruována jako vážený koš národnı́ch měn jednotlivých členských zemı́ Evropského společenstvı́, které se v této souvislosti dohodly na intervalech, jež měly sloužit jako rámec pro možné odchylky měnové parity od střednı́ho kurzu této nové měny. V rámci Evropského měnového systému pak ECU plnila čtyři základnı́ funkce: tvořila základ a jakousi osu Evropského měnového systému, napomáhala zmı́rňovat či financovat deficity platebnı́ch bilancı́ členských zemı́, tvořila základ pro konstrukci ukazatele divergence, jehož prostřednictvı́m dostávaly centrálnı́ emisnı́ banky signály, na jejichž základě mohly intervenovat na devizových trzı́ch ve prospěch národnı́ měny dřı́ve, než tato dosáhla povolené hranice oscilace, a v neposlednı́ řadě také plnila roli peněžnı́ jednotky využı́vané při platbách, jež byly realizovány mezi jednotlivým centrálnı́mi emisnı́mi bankami členských zemı́ EMS. Od Evropského měnového systému a s nı́m spojeného principu hada v tunelu, pak byl již jen krůček ke vzniku Evropské hospodářské a měnové unie, v rámci jejı́ž třetı́ etapy pak vznikla také jednotná měna Evropské unie nesoucı́ název euro. 162 Shrnutı́ kapitoly Devizový kurz ovlivňuje efektivnost užı́vánı́ výrobnı́ch faktorů v podmı́nkách, kdy vstupy nebo výstup procházı́ transakcemi přes hranice země. Změna kurzu ovlivňuje konkurenceschopnost domácı́ produkce ve srovnánı́ s produkcı́ zahraničnı́ch subjektů. Měnı́ se rovněž konkurenceschopnost domácı́ch výrob opı́rajı́cı́ch se o domácı́ vstupy a vstupy dovážené. Vedle tržnı́ho kurzu má důležitou vypovı́dacı́ schopnost pro srovnánı́ národnı́ ekonomiky s vnějšı́m ekonomickým prostředı́m tzv. kurz parity kupnı́ sı́ly, který se odvozuje ze srovnánı́ množstvı́ národnı́ a cizı́ měny na pořı́zenı́ téhož koše statků na národnı́m a cizı́m trhu. V praxi je uplatňováno mnoho kurzových režimů. Z pohledu přı́stupů, které jsou upřednostňovány rozeznáváme tři základnı́: čistý floating, do kterého centrálnı́ banka neintervenuje řı́zený floating a pevný kurzový režim, které jsou doprovázeny devizovou intervencı́ centrálnı́ banky. Východiskem uspořádánı́ soudobých poměrů v mezinárodnı́ měnové soustavě se stal Breton-woodský systém, na kterém se rozvı́jela činnost MMF po 2. světové válce. S využitı́m studijnı́ pomůcky: Fuchs, K., Tuleja, P.: Stručný průvodce a cvičebnice. Základy ekonomie ověřte úroveň zvládnutı́ a) základnı́ch pojmů kapitoly (viz subkap. 24.2) b) základnı́ch poznatků řešenı́m testových otázek (viz subkap. 24.5) Otázky k zamyšlenı́ 1. Definujte pojem mezinárodnı́ trh peněz. 2. Vysvětlete rozdı́l mezi absolutnı́ a komparativnı́ verzı́ teorie parity 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. kupnı́ sı́ly. Popište zákon jedné ceny. Vyjmenujte základnı́ faktory ovlivňujı́cı́ úroveň měnového kurzu. Jaký je rozdı́l mezi čistým a řı́zeným floatingem Vysvětlete rozdı́l mezi přı́mým a nepřı́mým kurzovým záznamem na přı́kladu kurzu české koruny vůči euru: Definujte rozdı́l mezi odvozenı́m hodnoty rovnovážného měnového kurzu pomocı́ koncepce založené na • měnové paritě: • paritě kupnı́ sı́ly: Uved’te, jaký vliv na kurz české koruny bude mı́t rostoucı́ poptávka slovenských spotřebitelů po českém zbožı́: Uved’te, jaký je vzájemný vztah mezi saldem platebnı́ bilance a pohybem měnového kurzu přı́slušné národnı́ měny: Jaké funkce plnila ECU v rámci Evropského měnového systému? 163 11. Mezinárodnı́ trh peněz 164 Mezinárodnı́ obchod a efektivnost hospodářstvı́ Vnějšı́ obchodnı́ politika státu Nástroje vnějšı́ obchodnı́ a měnové politiky Ekonomická integrace Stupně integrace a jejich realizace 12 Mezinárodnı́ obchod a vnějšı́ obchodnı́ politika 12. Mezinárodnı́ obchod a vnějšı́ obchodnı́ politika Cı́l kapitoly V kapitole zı́skáte odpovědi nejen na přı́činy vzniku mezinárodnı́ho obchodu, ale také si ujasnı́te jeho vliv na efektivnost jednotlivých národnı́ch hospodářstvı́. Budete schopni definovat pojmy klı́čové pojmy mezinárodnı́ho obchodu, jako jsou absolutnı́ a komparativnı́ výhoda, ale pochopı́te soustavu vnějšı́ obchodnı́ a měnová politiky státu. a popsat nástroje, jež jsou v rámci této politiky použı́vány. Popsat účet platebnı́ bilance a podrobněji rozebrat jeho jednotlivé podúčty. Rozlišit mezi teorémem lokomotivy a efektem importované inflace. Definovat pojmy clo, kvóta, vývoznı́ prémie, licence či neviditelné překážky dovozu. Popsat integračnı́ procesy jak na mikro, tak makroekonomické úrovni. Určit jednotlivé stupně integrace a způsob jejich realizace. Nastı́nit integračnı́ procesy probı́hajı́cı́ v Evropě v druhé polovině 20. stoletı́. Časová zátěž 4 hodiny studium 1 hodina procvičenı́ 12.1 Mezinárodnı́ obchod a efektivnost hospodářstvı́ Jak jsme již uvedli v předchozı́ kapitole, na národnı́ hospodářstvı́ nelze v současné době nazı́rat jako na uzavřený ekonomický systém, ale jako na systém, jenž je dosti výrazně propojen se svým vnějšı́m okolı́m, a to jak hmotnými, tak finančnı́mi vazbami. Národnı́ ekonomiky tak musı́me chápat jako otevřený ekonomický systém v němž jsou spotřebovávány jak statky a služby, jež jsou v dané ekonomice vyprodukovány, tak statky a služby, které jsou finálnı́m produktem jiných ekonomických systémů. Navı́c je nutno konstatovat, že toto propojenı́ v sobě nezahrnuje pouze přesun zbožı́ či služeb z jedné země do druhé, ale že jeho součástı́ je také přesun vstupů mezi jednotlivými ekonomikami. Tato podoba národnı́ch ekonomik je pak výsledkem procesů jimiž tyto hospodářské systémy prošly v minulosti a v jejichž rámci byl vývoj těchto ekonomik ovlivňován jejich vnějšı́m ekonomickým prostředı́m a naopak. Mezinárodnı́m obchodem tak budeme rozumět směnné transakce uskutečňované přes hranice národnı́ch ekonomik. Vyjdeme-li z výše uvedeného, pak dospějeme k závěru, že mezinárodnı́ obchod představuje takovou formu činnosti, která mnohostranně rozvı́jı́ výrobnı́ i spotřebnı́ možnosti jednotlivých národnı́ch ekonomik, přičemž platı́, že zahraničnı́ obchod nemůžeme chápat pouze jako produkt vyspělosti těchto ekonomik, a to i v okamžiku, kdy platı́, že s rozvojem národnı́ho hospodářstvı́ se zvýrazňujı́ tendence k otevřenosti ekonomiky. O významu mezinárodnı́ho obchodu pak svědčı́ také skutečnost, že právě analýza obchodu jako zdroje bohatstvı́ vedla ke vzniku prvnı́ho uceleného ekonomického učenı́ – merkantilismu – a tı́m také ovlivnila vznik ekonomie jako samostatné vědnı́ disciplı́ny. 166 Otázkou tedy zůstává, jaké jsou přı́činy vzniku mezinárodnı́ho obchodu? Odpověd’ na tuto otázku nalezneme v následujı́cı́ch bodech: přı́rodnı́ a klimatické podmı́nky, které ovlivňujı́ výrobnı́ i spotřebnı́ možnosti společnosti. Zde máme na mysli jednak produkty, které se staly součástı́ našı́ spotřeby a jež nenı́ možno pěstovat v našich klimatických podmı́nkách (např. tropické ovoce, káva či čaj) a jednak surovinové zdroje, které se vyskytujı́ v omezeném množstvı́ a jejichž naleziště se nenacházejı́ na našem územı́ (např. bavlna, ropa či některé rudy). odlišné preference spotřebitelů v různých zemı́ch, což se může projevit např. ve specializaci tuzemských firem na výrobu statků, jež jsou určeny výlučně pro zahraničnı́ trhy, a to i přesto, že na domácı́m trhu tyto statky nenajdou uplatněnı́ (porcelánové misky k pitı́ čaje, chov hlemýžd’ů, mačety aj.). možnost realizovat tzv. absolutnı́ výhody, pro jejichž dosaženı́ je pak nezbytné, aby tuzemské firmy vyráběly daný produkt s nižšı́mi náklady, než je tomu v přı́padě firem zahraničnı́ch. Nižšı́ náklady pak mohou být spojeny zejména s levnějšı́ pracovnı́ sı́lou, levnějšı́mi surovinami, dokonalejšı́mi technologiemi, dokonalejšı́m technickým vybavenı́m, popř. s přı́znivými přı́rodnı́ a klimatické podmı́nky. konflikt mezi výrobou a spotřebou, což je skutečnost vyplývajı́cı́ z předpokladu, že žádná země nenı́ schopna v roli producenta statků a služeb uspokojit veškeré požadavky svých spotřebitelů, a to ani v přı́padě výrob, jež je schopna realizovat. Mezinárodnı́ obchod tak umožňuje výrobnı́ specializaci a současně podporuje širokou strukturu spotřeby. Efekt plynoucı́ z tohoto konfliktu je pak v podstatě dvojı́: růst výkonnosti ekonomiky na straně jedné a možnost dosáhnout přı́znivějšı́ struktury spotřeby u domácı́ch spotřebitelů na straně druhé. Určitým rizikovým faktorem tohoto procesu je pak možnost vzniku reálné závislosti dané národnı́ ekonomiky na svém okolı́. Na vývoji podmı́nek vnějšı́ho prostředı́ pak závisı́ domácı́ výrobně-spotřebnı́ cyklus, jenž může být narušován a destabilizován. klesajı́cı́ náklady velkovýroby, tj. úspory vznikajı́cı́ z možnosti optimalizovat rozměr výstupu vzhledem k nákladům, přičemž zde odpadá limitujı́cı́ faktor, jimž je velikost domácı́ho trhu. Jak jsme již uvedli výše, jednou z přı́čin vzniku mezinárodnı́ho obchodu je možnost realizovat v jeho rámci tzv. absolutnı́ výhodou, kterou chápeme jako schopnost země A vyrábět určitou komoditu efektivněji (nižšı́ náročnost na vstup u jednotky výstupu) než je tomu v přı́padě země B. Princip absolutnı́ch výhod pak můžeme osvětlit pomocı́ následujı́cı́ho přı́kladu. Uvažujeme dvě země A a B produkujı́cı́ tentýž základnı́ sortiment v podobě dvou výrobků x a y, přičemž na produkci každého z těchto výrobků využı́vajı́ obě země polovinu svých zdrojů. Vyjdeme-li z předpokladu, že výkonnost takto definovaných ekonomik můžeme vyjádřit pomocı́ údajů zachycených v následujı́cı́ tabulce 12.1. 167 12. Mezinárodnı́ obchod a vnějšı́ obchodnı́ politika Tabulka 12.1: Absolutnı́ výhody země x y A 3 2 B 2 4 A+B 5 6 pak dospějeme k závěru, že v přı́padě výrobku x dosahuje vyššı́ dennı́ produkce země A, kdežto v přı́padě výrobku y je vyššı́ produkčnı́ výkonnosti dosaženo v zemi B. Z výše řečeného je pak zřejmé, že země A vyrábı́ výrobek x s mnohem nižšı́mi náklady, než je tomu v přı́padě země B, která pak mnohem levněji produkuje výrobek y. Z tohoto důvodu se bude země A specializovat na výrobu statku x, kdežto země B bude produkovat pouze statek y. Specializace pak znamená využitı́ zdrojů, které se uvolnily ve výrobách, jež jednotlivé země opustily, z čehož tedy vyplývá, že v zemi A bude dennı́ produkce 6x, mı́sto původnı́ch 3x + 2y. V zemi B pak bude denně vyrobeno 8y, čı́mž se následně zvýšı́ celková výkonnost obou ekonomik. Efektem specializace je růst celkového produktu, nebot’ původnı́ výkon o rozsahu 5x + 6y je nahrazen výkonem 6x + 8y. Mezinárodnı́ směnou se může zvýšený specializovaný výkon proměnit ve vyššı́ úroveň spotřeby – efekt ve spotřebě. Jestliže např. země A dá do směny 3x (vyprodukované mı́sto původnı́ch 2y), může zı́skat až 4y (které jsou v zemi B vyprodukovány mı́sto původnı́ch 2x). Transakce tak přinášı́ prospěch oběma stranám, přičemž platı́, že u produktu, na jehož výrobu se jednotlivé země specializujı́, byla uchována dosavadnı́ úroveň spotřeby, kdežto u výrobků, jejichž produkce se přı́slušné země vzdaly má spotřeba tendenci růst. Konkrétnı́ směnný poměr bude ovlivněn ostatnı́mi tržnı́mi faktory. V tomto okamžiku je však nutno poznamenat, že v našem jednoduchém přı́kladu jsme abstrahovali od rostoucı́ch výnosů s rozsahu. Efektu z mezinárodnı́ směny je však možno dosáhnout i v přı́padech, kdy absolutnı́ výhoda je na straně jedné země ve všech směňovaných produktech. V tomto přı́padě pak hovořı́me o tzv. komparativnı́ch výhodách, jež umožňujı́ rozvoj mezinárodnı́ho obchodu mezi zeměmi s různou úrovnı́ vyspělosti, ale jsou také jednı́m z faktorů ovlivňujı́cı́ch přemı́st’ovánı́ výrob do zemı́ méně vyspělých. Problematiku komparativnı́ch výhod si budeme opět ilustrovat na jednoduchém přı́kladu. Uvažujeme situaci, kdy ve světovém hospodářstvı́ existuje jedna vyspělá ekonomika, v našem přı́padě ekonomika A, a tři ekonomiky, jež můžeme označit jako ekonomiky méně vyspělé, tj. B, C a D. Ve výchozı́ situaci pak všechny země produkujı́ výrobky x a y, a to v rozsahu uvedeném v následujı́cı́ tabulce 12.2. Sloupce označené x∗ a y ∗ vyjadřujı́ výkon ekonomik po specializaci. Země A má absolutnı́ výhodu u obou výrobků, přičemž úroveň těchto výhod je 168 Tabulka 12.2: Komparativnı́ výhody země x y x∗ A 8 6 16 B 2 3 0 C 2 3 0 D 2 3 0 celkem 14 15 16 y∗ 0 6 6 6 18 poněkud rozdı́lná. Vyjdeme-li z výše uvedené tabulky, pak dospějeme k závěru, že u výrobku x bude výkonnost země A dána poměrem 4/1, kdežto u výrobku y pouze poměrem 2/1. Opačná situace pak platı́ pro zbývajı́cı́ země, kde se jako výhodnějšı́ jevı́ výroba statku y, tj. statku při jehož výrobě se nižšı́ výkonnost těchto zemı́ projevuje v relativně menšı́m rozsahu. Zaměřı́-li se všechny námi analyzované země na produkci výrobků u nichž dosahujı́ komparativnı́ch výhod, pak budeme hovořit o tzv. specializaci ve výrobě, přičemž objemy vyráběné produkce budou odpovı́dat hodnotám x∗ a y ∗. Jak je z výše uvedeného přı́kladu zřejmé, docházı́ v tomto přı́padě k růstu výkonnosti zainteresovaných zemı́, kdy je původnı́ výkon v rozsahu 14x + 15y nahrazen novým výkonem, jehož rozsah je 16x + 18y. Většı́ výkon vytvářı́ materiálnı́ předpoklad pro dosaženı́ vyššı́ úrovně spotřeby, která je však závislá na tom, jak proběhnou mezinárodnı́ směnné transakce Vzájemný vztah mezi růstem výkonnosti ekonomiky a úrovnı́ spotřeby pak můžeme vyjádřit např. pomocı́ následujı́cı́ tabulky 12.3. Tabulka 12.3: Vztah mezi růstem výkonu ekonomiky a růstem celkové spotřeby celková produkt spotřeba export spotřeba A 16x 9 17 9x + 8,4y B 6y 3,2 2,8 2,33x + 3,2y C 6y 3,2 2,8 2,33x + 3,2y D 6y 3,2 2,8 2,33x + 3,2y V tomto okamžiku je však nutno poznamenat, že ani v tomto přı́padě jsme nebrali v úvahu vzájemný vztah mezi specializacı́ a vznikem úspor z rostoucı́ho rozsahu výrob. 12.2 Vnějšı́ obchodnı́ politika státu Mezinárodnı́ obchod je sférou, která je ovlivňována vnějšı́ obchodnı́ a měnovou politikou státu. Cı́le, které stát sleduje v této oblasti jsou organickou součástı́ systému hospodářské politiky a představujı́ dı́lčı́ kroky směřujı́cı́ k naplňovánı́ základnı́ch stabilizačnı́ch cı́lů hospodářské politiky. Nejkoncentrovanějšı́ výpovědı́ o úrovni mezinárodnı́ho propojenı́ ekonomiky je 169 12. Mezinárodnı́ obchod a vnějšı́ obchodnı́ politika platebnı́ bilance země, jejı́ž dlouhodobě vyrovnané saldo můžeme považovat za bezprostřednı́ cı́l stabilizačnı́ politiky orientované jak do měnové, tak do obchodnı́ politiky. Platebnı́ bilance udává přehled všech ekonomických transakcı́ mezi domácı́mi a zahraničnı́mi ekonomickými subjekty, přičemž tyto transakce můžeme roztřı́dit, a to na základě společných znaků jednotlivých položek, do několika základnı́ch skupin, jež tvořı́: zbožı́, služby, důchody, transfery, dlouhodobý kapitál, krátkodobý kapitál a devizové rezervy. Pohyby těchto položek se sledujı́ prostřednictvı́m jednotlivých účtů, mezi nimiž nejvýznamnějšı́ podı́l majı́: běžný účet, na němž je zachycen předevšı́m vývoz a dovoz výrobků a služeb (mezi služby zařazujeme předevšı́m dopravu, pojištěnı́, licence, patenty, přı́jmy a výdaje spojené s diplomatickým a vojenským zastoupenı́m v zahraničı́, cestovnı́ ruch, spoje atd.). Co do rozsahu se úroveň služeb pohybuje na 1/5 objemu exportu a importu zbožı́. Dále jsou zde zachyceny také transferové platby, tj. jednostranné platby, které nevedou ke vzniku zahraničnı́ch pohledávek či závazků (např. převody pracovnı́ch přı́jmů, dary, přı́spěvky mezinárodnı́m organizacı́m, hospodářská pomoc, zahraničnı́ penze atd.). kapitálový účet, na němž jsou zachyceny čisté přı́jmy z kapitálu (zisky, úroky, dividendy), což je rozdı́lová veličina mezi důchody plynoucı́mi z kapitálu umı́stěného v zahraničı́ a důchody vyplácenými zahraničnı́m ekonomickým subjektům, jež investovali svůj kapitál v domácı́ ekonomice. finančnı́ účet, který postihuje předevšı́m vývoz a dovoz kapitálu, a to jak krátkodobého, tak dlouhodobého. V dı́lčı́m členěnı́ pak zpravidla rozlišuje mezi pohyby státnı́ho a soukromého kapitálu, stejně jako mezi formami v nichž se pohyb uskutečňuje (např. přı́mé investice, vládnı́ úvěry, soukromé úvěry, aj.). Navı́c můžeme řı́ci, že bilance na finančnı́m účtu dosti výrazně ovlivňuje celkové bohatstvı́ země a jejı́ čistou úvěrovou (věřitelskou či dlužnickou) pozici. chyby a opomenutı́ tvořı́ dalšı́ položku platebnı́ bilance. Docházı́ k nim jednak tı́m, že všechny transakce nemusı́ být podchyceny, ale také v důsledku nejednotných informacı́ o mezinárodnı́ch transakcı́ch a operacı́ch. změna devizových rezerv (měnový účet), vzniká jako kumulativnı́ saldo předcházejı́cı́ch třı́ položek. Má opačné znaménko a představuje úřednı́ vyrovnánı́ znamenajı́cı́ změnu v devizových rezervách země. Jak jsme si ukázali v předchozı́ kapitole, stav salda platebnı́ bilance velice úzce souvisı́ s vývojem měnových kurzů. Vyjdeme-li z předpokladu, že salda platebnı́ bilance v zemi A i v zemi B jsou vyrovnaná, pak je zřejmé, že růst vývozu ze země A do země B, resp. omezenı́ vývozu ze země B do země A, povede ke vzniku aktivnı́ho salda platebnı́ bilance v zemi A a současně ke vzniku pasivnı́ho salda této bilance v zemi B. Dopady nevyrovnanosti salda platebnı́ bilance na měnové kurzy jednotlivých národnı́ch měn, pak závisı́ na tom, jaké jsou preference státu v oblasti politiky měnových kurzů. Uvedli jsme, že rozvoj mezinárodnı́ho obchodu přinášı́ národnı́ ekonomice 170 nejen efekty, ale zvyšuje i rizikovost plynoucı́ z rostoucı́ závislosti na vnějšı́m prostředı́. Navážeme-li na výklad rovnováhy, je zřejmé, že účinky plynoucı́ z mezinárodnı́ho obchodu jsou závislé i na situaci, ve které se národnı́ ekonomika nacházı́. Uvažujme opět dvě země A a B, jež plně nevyužı́vajı́ svých výrobnı́ch kapacit, majı́ vyrovnanou platebnı́ bilanci a současně rozvinutý vzájemný obchod. Jednotlivé země se pak vyznačujı́ určitou úrovnı́ sklonu k dovozu, tj. podı́lu dovozu na HDP, ovlivňujı́cı́ho úroveň agregátnı́ poptávky v dané zemi, nebot’ platby za dovážené zbožı́ a služby jsou součástı́ celkových výdajů. V tomto okamžiku je však nutno poznamenat, že tyto platby nevstupujı́ do domácı́ch výdajů, ba naopak představujı́ částku, která danou zemi opouštı́, z čehož pak vyplývá, že platby za dovážené zbožı́ a služby snižujı́ celkovou poptávku. Roste-li s reálným výkonem ekonomiky také sklon k dovozu, pak se v této ekonomice snižuje úroveň výdajového multiplikátoru, jenž v tomto přı́padě nabývá následujı́cı́ podoby: 1 k= , 1 − mpc(1 − t) + mpe kde: mpe – meznı́ sklon k dovozu Dojde-li v zemi A k růstu skutečného reálného produktu a to za předpokladu, že se neměnı́ sklon k dovozu, pak vzroste také objem statků a služeb, jež jsou do této země dováženy. Růst importu v zemi A pak povede jak ke změně salda na běžném účtu, tak ke změně salda platebnı́ bilance jako celku. Saldo platebnı́ bilance země A se tak stane pasivnı́m, kdežto saldo platebnı́ bilance země B se stane naopak aktivnı́m. Na zemi B tı́m pádem působı́ původnı́ vzestup výkonu země A jako určitý impuls, který vede k růstu jejı́ho celkového výkonu (vzrostly jejı́ exportnı́ možnosti). Tı́m je umožněno pokračovánı́ vzájemného ovlivňovánı́, nebot’ růst HDP v zemi B otevı́rá při daném sklonu k dovozu exportnı́ možnosti pro zemi A, a to se shodnými efekty jak v reálném sektoru, tak na straně platebnı́ch bilancı́. Popsaný mechanismus, kdy růst výkonu v zemi A vyvolal následný růst výkonu v zemi B a naopak, se označuje jako teorém lokomotivy. Jeho působenı́ pak vycházı́ z předpokladu, že země se nalézajı́ pod úrovnı́ potenciálnı́ch produktů. Dosáhnou-li však ekonomiky úrovně potenciálnı́ho výstupu, pak efekt lokomotivy přecházı́ v efekt importované inflace. Budeme-li v tomto okamžiku vycházet z předpokladu, že se námi analyzované země nacházejı́ na úrovni potenciálnı́ho produktu, pak dospějeme k závěru, že růst výkonu v zemi A zvýšı́ nejen cenovou hladinu v této zemi, ale také vývoz ze země B do země A, což povede k růstu čistého exportu v zemi B a tı́m pádem také k růstu jejı́ agregátnı́ poptávky, v důsledku čehož v zemi B vzroste cenová hladina. Původnı́ vzestup cenové hladiny v zemi A tak byl importován do země B. Podobně jako v přı́padě dovozu, také v přı́padě vývozu můžeme ve vztahu k domácı́mu produktu vysledovat určitý multiplikačnı́ efekt, jenž je v tomto 171 12. Mezinárodnı́ obchod a vnějšı́ obchodnı́ politika okamžiku spojen s multiplikátorem zahraničnı́ho obchodu, resp. s tzv. vývoznı́m multiplikátorem, který vyjadřuje částku o niž se zvýšı́ produkt, pokud se současně zvýšı́ objem exportu o jednu jednotku. Vývoz pak, na rozdı́l od dovozu, chápeme jako stimulant růstu agregátnı́ poptávky v zemi. 12.3 Nástroje vnějšı́ obchodnı́ a měnové politiky Liberalizace zahraničnı́ho obchodu je jednou z pečlivě sledovaných otázek, nebot’ jejı́ úroveň nenı́ v jednotlivých zemı́ch shodná. K charakteristickým znakům státnı́ hospodářské intervence patřı́ určitá mı́ra ochranářstvı́ (protekcionismu), jehož záměrem je ochrana domácı́ch producentů před silnějšı́mi zahraničnı́mi konkurenty a jejich produkcı́. Již z výše uvedeného je možno vyvodit, že s protekcionistickými praktikami se můžeme setkat předevšı́m v podmı́nkách zemı́ s nižšı́ výkonnostı́, zatı́mco země s vysokou úrovnı́ produktivity jsou zpravidla nositeli liberalizačnı́ch tendencı́. Při ovlivňovánı́ vnějšı́ch vztahů použı́vá stát různých nástrojů regulace, jimiž ovlivňuje toky výrobků, služeb a výrobnı́ch faktorů přes hranice země. I nástroje v oblasti vnějšı́ obchodnı́ a měnové politiky můžeme dělit podle charakteru na: nepřı́mé (tržnı́), kam můžeme řadit opatřenı́ monetárnı́ a fiskálnı́ politiky, pokud majı́ vliv na vývoj platebnı́ bilance, ale také intervence na devizových trzı́ch. přı́mé, svým charakterem administrativnı́ opatřenı́, mezi nimiž jsou nejrozšı́řenějšı́ dovoznı́ kvóty, cla a vývoznı́ subvence, neviditelné překážky dovozu. Základnı́ souvislosti vztahů mezi nástroji a konečnými cı́ly hospodářské politiky můžeme i u systému vnějšı́ obchodnı́ politiky naznačit jednoduchým schématem: Obrázek 12.1: Konečné cı́le vnějšı́ obchodnı́ a měnové politiky Intervence na devizových trzı́ch Kvóty cla Neviditelné překážky Cenová stabilita Platebnı́ bilance Měnové kurzy Zaměstnanost Přednı́ mı́sto mezi nástroji obchodnı́ politiky zaujı́majı́ cla a kvóty. 172 Clo je svým obsahem daň, kterou vybı́rá stát za dovoz do země nebo vývoz ze země. Zvýšenı́ celnı́ch sazeb omezuje celkový objem dovozu a tı́m i úroveň agregátnı́ nabı́dky na domácı́m trhu. Bezprostřednı́m efektem je vyššı́ cena a zvýhodněnı́ (změkčenı́) podmı́nek pro domácı́ producenty. Vedle dopadu na cenu docházı́ zpravidla i k ovlivněnı́ úroveň zaměstnanosti. Souvislosti si můžeme ilustrovat pomocı́ následujı́cı́ho obrázku, kde AD je poptávka na domácı́m trhu země a AS je nabı́dka na tomto trhu. Budeme-li abstrahovat od vnějšı́ch obchodnı́ch vztahů, utvořı́ se rovnováha v bodě E0 . Jestliže je na světovém trhu cena utvořena na úrovni Pw , která je nižšı́ než cena P0 , pak se při této cenové hladině utvořı́ na vnitřnı́m trhu rovnováha při realizovánı́ produkce Yw , která je vyššı́ než výchozı́ Y0 . Přitom rozdı́l Yw − Yd představuje dovoz a Yd je podı́l domácı́ produkce. Jestliže za této situace dojde k uplatněnı́ cla, zvýšı́ se cena. Jestliže vzestup ceny je ilustrován hladinou Pc , můžeme současně konstatovat, že poklesne objem realizované produkce i podı́l dovozu v nı́. Obrázek 12.2: Vliv cla na dovoz P AS p0 pc pw E0 I. dovoz 0 Yd Yc,1 Y0 AD II. Yc,2 Yw Y Kvóty stanovujı́ maximálnı́ objem určitého druhu výrobku, který je možno do země dovézt ve stanoveném obdobı́. Kvóta může být i nulová, což ve skutečnosti znamená zákaz dovozu. Opatřenı́m na podporu vývozu jsou vývoznı́ prémie (subvence). Zpravidla se poskytujı́ ve formě odečtu daně, kterou by zbožı́ bylo zatı́ženo při realizaci na domácı́m trhu. K regulaci pohybu zbožı́ přes hranice země se využı́vajı́ i dalšı́ nástroje. K běžně užı́vaným patřı́ vydávánı́ licencı́ opravňujı́cı́ch k dovozu či vývozu. Dále pak postupy vytvářejı́cı́ tzv. neviditelné překážky dovozu, kam patřı́ stanovovánı́ norem, předpisů a povinnostı́, které musı́ splňovat dovážená produkce. Pokud jsou stanoveny přı́sné normy, které zahraničnı́ producent nesplňuje, má opatřenı́ charakter blı́zký zákazu dovozu. 173 12. Mezinárodnı́ obchod a vnějšı́ obchodnı́ politika Rozvoj mezinárodnı́ho obchodu má dopad na formovánı́ vnitřnı́ch podmı́nek každé země a prohlubuje vzájemnou závislost národnı́ch ekonomik. Důsledky pro národnı́ ekonomiku jsou různorodé a často protikladné. Proto musı́ být vnějšı́ obchodnı́ a měnová politika země odvozována od cı́lů, které stát sleduje v národnı́m hospodářstvı́. Nezvratně pozitivnı́m rysem je umocňovánı́ výkonnosti ekonomiky i světového hospodářstvı́ jako celku. S prohlubujı́cı́ se vzájemnou závislostı́ zemı́ však roste váha faktorů, které působı́ na vnitřnı́ poměry destabilizačně. Propojenı́ ekonomik vytvářı́ širšı́ ekonomický prostor, v jehož rámci je nutno určité kroky stabilizačnı́ politiky vzájemně koordinovat. 12.4 Ekonomická integrace Koordinace ve světovém hospodářstvı́ a na světovém trhu je stejně nezbytná jako v rámci národnı́ho trhu a národnı́ho hospodářstvı́. Světové hospodářstvı́ je vnitřně výrazně diferencovanějšı́, než je tomu v podmı́nkách národnı́ch ekonomik, které prošly procesem postupného utvářenı́ jednotného národnı́ho ekonomického komplexu v prvnı́ch desetiletı́ch po průmyslové revoluci. Ukázali jsme, že mezinárodnı́ obchod je forma umožňujı́cı́ mezinárodnı́ spolupráci ekonomik různého stupně vyspělosti. Je základnı́ formou, ve které se projevuje tendence ekonomik k internacionalizaci a prostřednictvı́m nı́ž se také prosazuje. Hospodářský vývoj národohospodářských komplexů je poznamenán postupným formovánı́m a vyhrocovánı́m konfliktu mezi požadavky, které musı́ země splňovat jako výrobce a požadavky, které má jako spotřebitel. Země – výrobce je charakterizována prohlubujı́cı́ se specializacı́, o niž se opı́rá jejı́ postavenı́ v mezinárodnı́ dělbě práce. Požadavky na dosaženı́ požadované efektivnosti výroby soustřed’ujı́ pozornost na omezovánı́ okruhu výrobnı́ch činnostı́. Země – spotřebitel je charakteristická neustálým rozšiřovánı́m sortimentu potřeb a na něm závislém tlaku na rozšiřovánı́ požadavků na sortiment produkce. Právě tyto tendence jsou jednı́m ze základnı́ch stimulů rozvoje mezinárodnı́ho obchodu, ale současně ukazujı́, že mezinárodnı́ obchod nenı́ ideálnı́ a z hlediska stabilizace plně adekvátnı́ formou řešenı́ uvedeného konfliktu. Zejména proto, že: procesy specializace a začleňovánı́ země do mezinárodnı́ dělby práce vyžadujı́ určité časové garance, vytvářejı́cı́ prostor pro návratnost realizovaných a nákladných investic. prohlubujı́cı́ se specializace zakládá dlouhodobou závislost na vnějšı́m prostředı́, které vstupuje do reprodukčnı́ho cyklu národnı́ ekonomiky. mezinárodnı́ obchodnı́ transakce se sjednávajı́ zpravidla na kratšı́ časové horizonty, pokud nejsou jednorázové. Jejich garance jsou z hlediska 174 času silně omezené. požadavky hospodářského vývoje vyvolávajı́ trvalý tlak na přizpůsobovánı́ národnı́ch ekonomických struktur a na jejich vzájemnou doplnitelnost. Působenı́ těchto vlivů pocit’ujı́ jednotlivé ekonomiky s různou intenzitou, v závislosti na svém rozměru a stupni vyspělosti. Obecně platı́, že čı́m je ekonomika menšı́ a vyspělejšı́, tı́m naléhavěji pocit’uje nutnost prohloubenı́ forem spolupráce a jejich garancı́. Výchozı́ formou, která sloužı́ k realizaci uvedených požadavků je koordinace hospodářských politik jednotlivých zemı́. Při koordinaci je základem dohoda mezi jednotlivými zeměmi zahrnujı́cı́ podmı́nky vzájemného pohybu zbožı́, pracovnı́ch sil aj. Realizaci dohody zabezpečujı́ státnı́ orgány v domácı́ ekonomice, kde jejich kompetence nejsou společným závazkem nijak narušeny. Nejvyššı́ z dosavadnı́ch forem spolupráce představuje ekonomická integrace. Je to současně proces, ve kterém docházı́ k postupnému stı́ránı́ hranic národnı́ch ekonomik a tı́m i jejich identity. Samotný pojem integrace je v ekonomické teorii použı́ván v různých souvislostech a částečně i významech. Vždy však označuje proces spojovánı́ a sjednocovánı́ dřı́ve samostatných celků. Integračnı́ procesy probı́hajı́ a jsou zkoumány v rovině mikroekonomické i makroekonomické. Mikroekonomická integrace tvořı́ základ integračnı́ch procesů a uskutečňuje se na úrovni firem. Nabývá různých forem, např.: dohody o spolupráci a kooperaci společné projekty firem (v různých sférách podnikatelské činnosti) fúze, ale také všechny organizačnı́ formy umožňujı́cı́ realizovat monopolnı́ výhodu transnacionálnı́ korporace, firmy s nadnárodnı́ působnostı́, tedy firmy působı́cı́ ve vı́ce zemı́ch. V dalšı́m textu budeme věnovat pozornost integraci na makroekonomické úrovni, integračnı́m procesům probı́hajı́cı́m mezi národnı́mi ekonomikami. Pro tuto formu bývá často použı́váno označenı́ regionálnı́ ekonomická integrace. Můžeme ji definovat jako proces postupného sbližovánı́, přizpůsobovánı́ a propojovánı́ národnı́ch ekonomik, které se uskutečňuje v rámci určitého regionu a jehož výsledkem je utvářenı́ jednotného nadnárodnı́ho ekonomického komplexu. V ekonomické teorii i hospodářské praxi se prosazujı́ dva základnı́ přı́stupy k pojetı́ a realizaci mezinárodnı́ ekonomické integrace. Utvářenı́ nadnárodnı́ho ekonomického komplexu tak může být realizována bud’to na základě: funkcionalistického pojetı́, které přiznává dominantnı́ a určujı́cı́ roli trhu. Vycházı́ z předpokladu, že trh je schopen zabezpečit optimálnı́ alokaci zdrojů v nadnárodnı́m společném prostoru a svými regulačnı́mi účinky takový prostor i vytvářet. K zabezpečenı́ integračnı́ch procesů stačı́ odbouránı́ překážek volného pohybu výrobků, služeb a výrobnı́ch faktorů. 175 12. Mezinárodnı́ obchod a vnějšı́ obchodnı́ politika institucionálnı́ho pojetı́, které vycházı́ z předpokladu nedostatečně účinného prosazovánı́ integračnı́ch tendencı́ prostřednictvı́m regulačnı́ch účinků trhu. Zdůrazňuje nutnost usměrňovánı́ integračnı́ch tendencı́ působenı́m státnı́ch i nadstátnı́ch orgánů. 12.5 Stupně integrace a jejich realizace Integračnı́ procesy znamenajı́ propojovánı́ národnı́ch ekonomik a jejich trhů. Podle intenzity vzájemného propojenı́ rozlišujeme základnı́ stupně, představujı́cı́ kroky, jimiž se integračnı́ procesy rozvı́jı́. Jsou to: 1. Pásmo volného obchodu, které je výchozı́m stupněm (předstupněm) mezinárodnı́ ekonomické integrace. Je charakteristické odstraněnı́m cel, kvót a jiných překážek ve vzájemném obchodu zúčastněných zemı́. Navenek si jednotlivé země uchovávajı́ vlastnı́ celnı́ politiku. 2. Celnı́ unie zabezpečuje nejen podmı́nky pro volný pohyb mezi členskými zeměmi, ale také jednotnou celnı́ politiku vůči nečlenským zemı́m. Navı́c i dohodu o jednotné obchodnı́ politice. Poznámka 12.1. Tyto dva stupně můžeme jednoznačně zařadit k tzv. mezistátnı́ integraci, v jejı́mž rámci je stále ještě zachována plná suverenita státu. Přı́padný nadstátnı́ orgán plnı́ funkci koordinujı́cı́ a jeho rozhodnutı́ předpokládajı́ jednomyslný souhlas všech zúčastněných zemı́. 3. Společný trh znamená rozšı́řenı́ volného pohybu i pro výrobnı́ faktory práci a kapitál. 4. Hospodářská unie představuje skutečný přechod k nadstátnı́ formě integrace. Ve srovnánı́ se společným trhem docházı́ ke sjednocovánı́ jednotlivých stránek hospodářské politiky. Sjednocujı́ se širšı́ podmı́nky fungovánı́ ekonomik zúčastněných států a postupně se přesouvajı́ pravomoci na nadstátnı́ orgány, ve kterých se rozhoduje na základě většinového principu. 5. Úplná ekonomická integrace je vyústěnı́m integračnı́ch procesů. Přechod k nı́ předpokládá nejen realizaci jednotné hospodářské politiky v rámci nadnárodnı́ho regionu, ale také měnovou unii (jednotná pravidla řı́zenı́ peněžnı́ho oběhu, společná měna a centrálnı́ banka). Regionálnı́ integrace se v poválečném obdobı́ rozvı́jı́ nejintenzivněji v Evropě. Již v roce 1948 se utvořila celnı́ unie Benelux, jako prvnı́ mezistátnı́ forma ekonomické integrace. V roce 1952 se uskutečňuje nový projekt (na základě Pařı́žské dohody z roku 1951), do něhož jsou vedle Beneluxu zapojeny Francie, Itálie a SRN. Vzniklo Evropské sdruženı́ uhlı́ a oceli. Jak napovı́dá název, jsou integračnı́ kroky omezeny na uvedená odvětvı́ a v tomto přı́padě hovořı́me o tzv. sektorové integraci. V průběhu pěti let realizujı́ zúčastněné země přechod k regionálnı́ integraci zahrnujı́cı́ celé národnı́ ekonomiky. V roce 1957 jsou podepsány řı́mské smlouvy, na jejichž základě vzniká Evropské hospodářské společenstvı́ 176 (EHS), jež v prvnı́ fázi usilovalo o vytvořenı́ celnı́ unie, s perspektivou rozvoje hospodářské unie. Mimo rámec integrace EHS zůstalo odvětvı́ atomové energie, v němž se utvořilo speciálnı́ seskupenı́ Euroatom (Evropské společenstvı́ pro atomovou energii). Členskými zeměmi všech třı́ uskupenı́ byly tytéž země a v roce 1967 docházı́ ke sloučenı́ pod společným názvem Evropská společenstvı́ (ES). Vedle těchto integračnı́ch procesů se od roku 1960 rozvı́jela v Evropě integrace i v rámci tzv. Evropského sdruženı́ volného obchodu, jehož členy se vedle iniciátora, tj. Velké Británie, staly Dánsko, Norsko, Švédsko, Rakousko, Švýcarsko a Portugalsko. Programově bylo ESVO zaměřeno na vybudovánı́ pásma volného obchodu bez perspektivy dalšı́ch integračnı́ch kroků. Zůstalo na úrovni mezistátnı́ho uskupenı́, zatı́mco ES směřovalo od svého vzniku k nadstátnı́ formě. V roce 1973 opustila Velká Británie a Dánsko uskupenı́ ESVO a vstoupily do ES, jehož členem se stalo i Irsko. Naopak členskými zeměmi ESVO se staly Finsko a Island. V 80. letech se členskými zeměmi ES postupně staly Řecko (1981), Španělsko a Portugalsko (1986), čı́mž se počet členských zemı́ rozšı́řil na 12. Od počátku roku 1995 přibyly tři dalšı́ země, a to Švédsko, Rakousko a Finsko, čı́mž se počet rozšı́řil na 15. Rozšı́řenı́ se uskutečnilo již na půdě Evropské unie (EU), která se stala od 1. 11. 1993 nástupnickou organizacı́ ES. Významným meznı́kem vývoje se stala konference zahájená v Maastrichtu v roce 1991, kde v únoru 1992 byla podepsána Smlouva o EU, která vstoupila v platnost 1.1.1993.: přes jednotný evropský trh k hospodářské unii sbližovánı́ ES a ESVO s postupným vrůstánı́m ESVO do ES snahu završit do konce 90. let integračnı́ procesy přechodem k měnové unii. V březnu 1998 byl zahájen proces přistoupenı́ nových kandidátských zemı́, tedy Kypru, Malty a deseti zemı́ střednı́ a východnı́ Evropy. Počátkem května Evropská rada na svém zasedánı́ v Bruselu rozhodla, že 11 členských států (Belgie, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko a Španělsko) splňuje kritéria pro přijetı́ jednotné měny k 1. lednu 1999. Řecko se připojilo později. Mezi měnami, které budou později nahrazeny eurem, byly 31.12. 1998 stanoveny pevné a neodvolatelné směnné kurzy a 1. ledna 1999 vstoupila hospodářská a měnová unie do nové fáze, kdy měny 11 zemı́ EU byly nahrazeny eurem a jednotná měna byla uvedena na peněžnı́ trhy. Od této chvı́le začala za měnovou politiku EU, definovanou a prováděnou v eurech, odpovı́dat Evropská centrálnı́ banka (ECB) Obyvatelé eurozóny začali použı́vat mince a bankovky eura od 1.1.2002. Na svém zasedánı́ v Kodani souhlasila Evropská rada (13.12.2002) s tı́m, že deset kandidátských zemı́ (Česká republika, Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Mad’arsko, Malta, Polsko, Slovensko a Slovinsko) může přistoupit k EU 1. května 2004. 177 12. Mezinárodnı́ obchod a vnějšı́ obchodnı́ politika 16. dubna 2003 byly podepsány v Aténách smlouvy o přistoupenı́ s Českou republikou, Estonskem, Kyprem, Litvou, Lotyšskem, Mad’arskem, Maltou, Polskem, Slovenskem a Slovinskem. K přistoupenı́ došlo 1.5.2004. Shrnutı́ kapitoly Mezinárodnı́m obchodem se rozumı́ směnné transakce uskutečňované přes hranice země. Mezi přı́činami zaujı́má klı́čové postavenı́ konflikt mezi výrobou a spotřebou. Rozvoj mezinárodnı́ho obchodu je doprovázen prohlubovánı́m mezinárodnı́ dělby práce, která přinášı́ efekt ze specializace ve výrobě vytvářejı́cı́ předpoklady dosaženı́ efektu ve spotřebě. Platebnı́ bilance udává přehled všech ekonomických transakcı́ mezi domácı́mi a zahraničnı́mi ekonomickými subjekty. Vnějšı́ obchodnı́ politika použı́vá nástroje nepřı́mé (zejména z oblasti fiskálnı́ a monetárnı́) a přı́mé (cla, dovoznı́ kvóty, neviditelné překážky dovozů atd.), pomocı́ kterých se snažı́ prosazovat národohospodářské cı́le. Mezinárodnı́ obchod znamená rovněž vzájemnou závislost národnı́ch ekonomik a proto se obchodnı́mi vztahy mohou vnášet do národnı́ ekonomiky impulsy růstu či utlumovánı́ výkonu, stejně jako tlaky na vzestup cenové hladiny. Ekonomická integrace je procesem postupného sbližovánı́, přizpůsobovánı́ a propojovánı́ národnı́ch ekonomik, které se uskutečňuje v rámci určitého regionu a jehož výsledkem je utvářenı́ jednotného nadnárodnı́ho ekonomického komplexu. Integrace může mı́t různou intenzitu (stupně) a může být realizována různými způsoby (institucionálnı́ a funkcionálnı́ přı́stup k integrovánı́ národnı́ch ekonomik). 178 Shrnutı́ Shrnutı́ Studijnı́ pomůcka obsahuje výklad základnı́ teoretických poznatků makroekonomie v rozsahu tzv. základnı́ho kurzu ekonomie. po obsahové stránce navazuje na úvodnı́ čtyři kapitoly studijnı́ pomůcky Mikroekonomie I, jejı́ž znalost předpokládá. V prvnı́ části jsou v návaznosti vysvětlena vstupnı́ makroekonomická témata jako je výkon ekonomiky a způsoby jeho měřenı́. na základě zavedenı́ potenciálnı́ho produktu odpovı́dajı́cı́ho optimálnı́mu užı́vánı́ zdrojů v ekonomice, je vysvětlen přı́stup k rovnováze ekonomiky. Zdůrazněno je předevšı́m, proč v modernı́ ekonomii existujı́ alternativnı́ pohledy na schopnost ekonomiky plně užı́vat zdroje. Dosahovánı́ potenciálnı́ho produktu a jeho zvyšovánı́ se v ekonomice prosazuje prostřednictvı́m cyklických oscilacı́ skutečného produktu. Výklad peněz a jejich funkcı́ v ekonomice zdůrazňuje dvě zásadnı́ souvislosti. Předevšı́m skutečnost, že množstvı́ peněz v ekonomice lze ovlivňovat, ale nelze zabezpečit, aby v ekonomice bylo právě to množstvı́, které je potřebné k tomu, aby byla garantována stabilita kupnı́ sı́ly peněžnı́ jednotky. Druhou závažnou okolnostı́ jsou tendence k vzestupu cenové hladiny v rostoucı́ch tržnı́ch ekonomikách, proto jsou ve druhé části podrobněji rozebı́rány takové otázky jako je tvorba nabı́dky peněz a zdroje inflace. Třetı́ část studijnı́ pomůcky vysvětluje, proč stát do tržnı́ho hospodářstvı́ intervenuje a těžiště je ve stabilizačnı́m úsilı́ hospodářské politiky. Důraz je kladen na to, proč nenı́ postoj ekonomické teorie jednotný a jaké má důsledky pro postiženı́ účinnosti státnı́ho zásahu to, z jakého úhlu pohledu je zásah hodnocen (krátkodobý či dlouhodobý efekt) nebo jakého stupně využitı́ výrobnı́ch kapacit ekonomika dosahuje. Závěrečné kapitoly si všı́majı́ efektů, které vyvolává mezinárodnı́ propojenı́ ekonomiky a to prostřednictvı́m mezinárodnı́ho obchodu, mezinárodnı́ platebnı́ transakce a v integračnı́ch procesech. Rejstřı́k Rejstřı́k ,A, absolutnı́ výhoda, 167 agregátnı́ nabı́dka, 17, 30 krátkého obdobı́, 30 vertikálnı́, 30 agregátnı́ poptávka, 18 autonomnı́ výdaje na spotřebu, 37 ,B, banka centrálnı́, 80 komerčnı́, 81 bankovka, 66 ,C, cena běžná, 21 stálá, 21 cenová hladina, 30 centrálnı́ banka, 80 cyklus dlouhodobý, 59 krátkodobý, 59 střednědobý, 59 Evropská společenstvı́, 177 Evropské hospodářské společenstvı́, 177 expanze, 58 export čisý, 25 ,F, financovánı́ nepřı́mé, 78 přı́mé, 78 fiskálnı́ politika, 116 floating čistý, 159 řı́zený, 159 funkce peněz, 70 spotřebnı́, 35 Giniho koeficient, 142 ,H, hospodářská unie, 176 hospodářský cı́l, 108 hospodářský cyklus, 57 hrubý domácı́ produkt reálný, 21 hyperinflace, 94 ,Č, ,I, čistý ekonomický blahobyt, 23 inflace, 90 mı́rná, 94 nevyrovnaná, 99 pádivá, 94 poptávková, 95 potlačovaná, 94 skrytá, 94 tažená nabı́dkou, 96 vyrovnaná, 99 zjevná, 94 inflačnı́ mezera, 95 inflačnı́ očekávánı́, 94, 135 integrace ekonomická, 175 regionálnı́, 175 mikroekonomická, 175 intervence na devizových trzı́ch, 131 investice indukované, 62 vyvolané, 62 ,D, daně, 116 čisté, 117 nepřı́mé, 27, 117 přı́mé, 116 daňová reforma, 120 deficit cyklický, 123 státnı́ho rozpočtu, 117 strukturálnı́, 123 deprese, 58 dilema centrálnı́ banky, 132 diskontnı́ sazba, 130 disponibilnı́ důchod, 27 domácı́ produkt, 20 nominálnı́, 21 doporučenı́, 129 důchod, 19 disponibilnı́, 27 osobnı́, 27 permanentnı́, 36 důchodový efekt, 135 ,E, efekt cenové hladiny, 135 důchodový, 135 importované inflace, 171 likvidity, 135 specializace, 168 ve spotřebě, 168 vytěsněnı́, 122 ekonomická integrace, 175 ekonomická úroveň, 53 ekonomická sı́la, 53 ekonomický růst, 52 ekonomika otevřená, 148 uzavřená, 148 Engelovy zákony, 35 ,J, Jamajské smlouvy, 161 ,K, keynesiánské pole, 44 klasická recese, 56 klasické pole, 44 koeficient růstu, 53 komerčnı́ banka, 81 komparativnı́ výhoda, 168 konjunktura, 58 kontrakce, 58 konverze měny, 131 krize, 59 kurz měnový, 148 fixnı́, 159 pevný, 159 přirozený, 152 rovnovážný, 150 kvantitativnı́ teorie peněz, 73 ,L, likvidita, 79 limity dobrovolné, 141 statutárnı́, 140 Lorenzova křivka, 142 M , , magický čtyřúhelnı́k cı́lů, 109 makroekonomie, 16 mezera výstupu, 57 mezinárodnı́ měnový fond, 161 mezinárodnı́ měnový systém, 160 mezinárodnı́ obchod, 166 mezinárodnı́ trh peněz, 148 meziprodukt, 20 meznı́ sklon k úsporám, 36 ke spotřebě, 36 měnová parita, 150 měnový kurz, 148 měnový systém brettonwoodský, 161 evropský, 162 mı́ra povinných minimálnı́ch rezerv, 81 model ASAD, 39 keynesiánský, 40 klasický, 39 multiplikátoru, 45 monetárnı́ báze, 83 motivy držby, 71 multiplikátor depozit, 83 investičnı́, 45 státnı́ch výdajů, 119 výdajový, 120 N , , nabı́dka agregátnı́, 17, 30 náklady držby, 71 národnı́ produkt, 20 nepřı́mé nástroje, 129 diskontnı́ sazba, 130 intervence na devizových trzı́ch, 131 konverze měny, 131 operace na volném trhu, 130 povinné minimálnı́ rezervy, 129 reeskont směnek, 131 nerovnosti v důchodech, 141 nucený oběh, 66 ,O, oběživo, 83 obchod mezinárodnı́, 166 Okunův zákon, 60 operace na volném trhu, 130 osobnı́ důchod, 27 oživenı́, 58 ,P, parita kupnı́ sı́ly, 151 měnová, 150 peněžnı́ agregát, 68 peněžnı́ zásoba, 84 penı́ze, 66 bankovnı́, 68 depozitnı́, 68 hotovostnı́, 67 perioda, 59 permanentnı́ důchod, 36 Phillipsova křivka, 100 Pigouův efekt, 33 platebnı́ bilance, 170 pojetı́ funkcionalistické, 175 institucionálnı́, 176 politika expanzivnı́, 121 fiskálnı́, 116 monetárnı́, 128 restriktivnı́, 123 stabilizačnı́, 107 poptávka agregátnı́, 18 potenciálnı́ produkt, 32 povinné minimálnı́ rezervy, 129 povinné vklady, 129 pravidla likvidity, 129 princip akcelerátoru, 62 produkt, 19 čistý, 25 domácı́, 20 národnı́, 20 potenciálnı́, 32 prostý multiplikátor depozit, 83 protekcionismus, 172 přerozdělovánı́, 144 přı́čina endogennı́, 61 exogennı́, 61 přı́mé nástroje, 129 doporučenı́, 129 povinné vklady, 129 pravidla likvidity, 129 úvěrové kontigenty, 129 ,R, recese, 58 reeskont směnek, 131 reprezentativnı́ koš výrobků a služeb, 91 rezerva banky, 83 rovnice multiplikátoru, 45 směny, 73 rozdělovánı́ druhotné, 144 prvotnı́, 143 růst extenzivnı́, 54 intenzivnı́, 54 ,S, sedlo, 58 sklon k dovozu, 171 slumpflace, 56 solventnost, 79 společný trh, 176 spotřebnı́ funkce, 35 státnı́ rozpočet, 116 stagnace, 59 standard zlaté devizy, 67 zlaté mince, 67 zlatý, 66 stupně integrace, 176 systém pevného měnového kurzu, 159 Rejstřı́k ,T, tempo růstu, 53 teorém lokomotivy, 171 transakčnı́ prostředek, 70 transfer, 117 transmisnı́ mechanismus, 134 typ hospodářské politiky keynesiánský, 110 konzervativnı́, 111 neokeynesiánský, 111 ,U, uchovatel hodnoty, 70 , , Ú účet běžný, 170 finančnı́, 170 kapitálový, 170 úroveň likvidity, 68 úvěrové kontigenty, 129 ,V, vestavěný stabilizátor, 118 vrchol, 58 výdaje na nákup výrobků a služeb, 117 výhoda absolutnı́, 167 komparativnı́, 168 ,Z, zákon Okunův, 60 zlatý standard, 66 zmrazenı́ mezd, 140 znehodnocenı́, 26 zúčtovacı́ jednotka, 70 zvláštnı́ práva čerpánı́, 161 Literatura Literatura [1] Barro, R. J.: Macroeconomics. Third edition. Wiley 1990 [2] Bade, R., Parkin, M.: Macroeconomics. 2nd ed. New Jersey 1992 [3] Dornbusch, R., Fischer, S.: Makroekonomie. Praha, SPN 1994 [4] Felder, B., Homburg, S.: Makroekonomika a nová makroekonomika. Bratislava, Elita 1995 [5] Fuchs, K, Tuleja, P.: Základy ekonomie. Praha, Ekopress 2003 [6] Gonda, V.: Monetárna teória: J. M. Keynes versus M. Friedman. Bratislava, Elita 1995 [7] Hayek, F. A.: Právo, zákonodárstvı́ a svoboda. Praha, Academia, 1991 [8] Heyne, P.: Ekonomický styl myšlenı́. Praha, VŠE, 1991 [9] Mankiw, G. N.: Zásady ekonomie. Praha, Grada Publishing, 1999 [10] Miskhin, F.: Ekonomie peněz, bankovnictvı́ a finančnı́ch trhů. Praha, Economia 1991 – 1992 (přı́loha časopisu Finance a úvěr) [11] Salin, P.: Makroekonómia. Bratislava, Elita 1993 [12] Samuelson, P. A., Nordhaus, W. D.: Ekonomie. Praha, Svoboda 1991 [13] Seidman, L. S.: Macroeconomica. Orlando, HBJ 1987 Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta Centrum distančního a celoživotního vzdělávání Makroekonomie Distanční studijní opora Doc. PhDr. Kamil Fuchs, CSc. Vydala Masarykova univerzita v roce 2006 Technický redaktor: Martin Vlasák Metodická spolupráce: Mgr. Jiří Špalek, Ph.D. 1. vydání, 2006 náklad 620 výtisků AA – 17,54 VA – 17,69 186 stran Tisk: Tiskárna BonnyPress, Heinrichova 16, Brno 602 00 Pořadové číslo 4290/ESF–6/06–17/99 ISBN 80–210–3959–0 Tato publikace neprošla redakční ani jazykovou úpravou v redakci vydavatele.
