Český lid,Vol. 12, No. 6 (1903), pp. 288-297

Český lid,Vol. 12, No. 6 (1903), pp. 288-297

Český lid,Vol. 12, No. 6 (1903), pp. 288-297
288
:
C. Zíbrt
Vám dávám včel s Pánem Bohem,a kdo se to ode mně přeje,tak mu to
'
takyveřidte!«« - »A anis mně neodpověděl,jakés měl očestec!?« »»Decki jsem se hodinopekl!«« - »Ach jaké te ses krásnéa přecésbél
tak zohavenéa hlavo mèl's tak pokločenó!«- a pohladivšijej, ucítila
mraznýchlad na ruce své, jehož nezbavila se po celý den. Sen zmizel
na dobro. František,
nepřišeljiž nikdyvíce.
jak dodala mně udivenému,
II.
Rudolfa
Mandragory
Píše Dr. ČeněkZibrt. (S 1 vyobraz.).
číslo »VolnýchSměrů«,věnovanémistrovi
HanušoviSchwaiSlavnostní
grovi,seznámiloveřejnostčeskou se zajímavoumalboujeho. Pod
šibenicí příšerněse šklebí pidímužíci,pekelné zjevy a jiná sběř duchů
na čaroděje,jenž honí psa, kterýse snažívytrhnouti
ze země rostoucího
mužíka. Mistrpojmenovalmalbu: Dobývánímandragory*)
Pověrao vykopávánímaniragory,
mužíka,udržujesh po celý středověk s představami,jak zázračné účiny působí tajemnýkořen byliny,
v němž fantasiespatřovalapostavu,podobu těla lidského Viz podrobnosti v dějináchpověrystředověkéod Meyeraa Schindlera.Šejdíři uměli
odstranitiz kořenůněkterých
rostlinzbytečnévýrůstky,tak že opravdu
»mužík« nabyl jaké také podůbkys tělem lidským(hlava, ruce,nohy),
a prodávalije za pravé »mandragory«.
že mandragora
Kolovalypověstiza středověku,
bují a kvetev noci
štědrovečerní.Vyrůstáprý pod šibenicí z výtoku nevinnéhooběšence.
ze země. Dělo
S hroznýmnebezpečímbylo spojeno vytrženímandragory
se to se složitýmiobřady,s děsnýmzaklínáním.Mužíkprýtropilstrašný
ze země Leckterýodskřek,že si troufáčlověk smělecjej vytrhnouti
vážlivec protopykal smělosthrůzou,ba i smrtíto zaplatil. Aby se zabránilopohromě,zacpali si uši voskem,brávaličernéhopsa před výchoza ocas, lákali,
dem sluncea pokřižovalirostlinu,uvázali mu mandragoru
honili, troubilina roh, aby utíkal a tím »mužíka« násilím ze země
vyrval. Mandragorahrůzoua křikempsa umořila,ale byla ze země vytrženaa v moc lidskoudána.**)
Středověkénávodypoučují obšírně,jak dlužno vytaženoumandragoru opatrněnésti domů a omýtičervenýmvínem,pak se má koupati,
uložitiv rakvičce,ve skřínce.
ozdobíti košilkoubílou hedvábnou,
ošetřovati,
i roZa to prýpřinášízdar, požehnáníve všem. blahobythospodářství
dině, dává moc nad počasím,prodlužuježivot majiteli.Kdo položil peníz
k mandragoře,
nalezl tam ráno peníze dva atd.
ve Vídní. Volné
Mandragory.
Aquarela,majitelH. O. Miethke
*) Dobývání
p; K. Březina
SměryIV. Praha 1900,str.57. Laskavěmneupozornil
undGebräucheaus BöhmenundMähren.
Aberglauben
**) Srov.Grohmann,
Prag,1864,str.88.
This content downloaded from 131.94.16.10 on Mon, 06 Apr 2015 20:54:26 UTC
All use subject to JSTOR Terms and Conditions
RudolfaII.
Mandragory
289
Ustálil se také právníobyčej, že po smrtimajitele mandragory
připadl kořen kouzelnýsynovi nejmladšímua když tento zemřel bezdětek,měl teprveprávo na mužíkasyn nejstarší.
Povéra o mandragořenení pouhousmyšlenkoustředověkou. Přechází vlastnějako dědictvíze starověku,jak nasvědčují hojné zprávy
u klassickýchspisovatelů.1) Pověrečnýnázor ve středověkutoliko se
Mandragory Rudolfa II. KreslilZdeněkLaštovka.
zdokonalila takořkabyl vpravenv celou soustavupověrečnouse zvláštními obřady.
officinalis«
Bylina»Mandragora
(»mužík«, »strýček«,Alraunpflanze),
má dlouhý,silně chloupkyporostlýkořen,pravidelnězakončenýdvěma
výběžky,bílé květya žlutavé plody. Listy i kúra mají nahořklouchuť.
u. Sage des Mittelalters,
') Joh.GeorgGrässe,BeiträgezurLiteratur
Dresden,
oderMandragora
0.
1850,str.45-86 : VomGalgenmännlein
; Dr. Edmund
von Lippmann,
Uebereinennaturwissenschaftlichen
Aberglauben,
Halle,
a citátyz nich vybíráme.
1894,8", str.5 a d. Studiítěchtopoužíváme
Lid.XII.
19
Oetký
This content downloaded from 131.94.16.10 on Mon, 06 Apr 2015 20:54:26 UTC
All use subject to JSTOR Terms and Conditions
290
C. Zíbrt
:
zapáchají vůní omamujícía bylina vůbec působí narkoticky,
obsahujíc
a hvoscyaminem
v sobě látky,příbuznés atropinem
(s rulíkema blínem).
a druhybotanickénejde.1) Sobotkauvádí názvy: Mužík
O podrobnosti
též
(Mandragora), mužíček,cicmužíček,strýček,pokřín,pol. pokrzyk,rus.
Adamovagolova,něm. aíraun. Podotýkáprávemdále Sobotka, že v lidovém podání u nás nemůže to býti mandragorapravá, kteráž roste
pouze v jižní Evropě,jako v Řecku, ve Španělích,Itálii a j. Náš lid,
přijav pověru od národů klassickýcha ze západní Evropya nenalézaje
vyhledal si jiný-kořen k tomu způsobilý,zejména kořen
mandragory,
posedu nebo rulíku.Srv. o posedu dále str.304.
Již ve starověkusrovnávalidvojitýkořens lidskoupostavou.Lippmannuvádí podrobnédokladyz jednotlivých
spisovatelůřeckýcha římských.Pythagorasdotýkáse podobytohotokořenes člověkemv pojmenování byliny.2) Slavný-lékař Hippokrates(460 - 356 před Kr.) zná
léčivoušťávu rostliny,zvláště v nemocižlučové, ale varuje před nemírnýmužíváním,že prý způsobí zběsilost. Aristoteles(384 - 322 př. Kr.)
zmiňujese o mandragoře,že přivodíspánek. Jeho žák Theofrast(372
až 285 před Kr.) zná již návod, jak se vykouzlítlustýkořenze země.
Mečemvyryjíse v zemi kolembylinytři kruhy,pak se skáče okolo a
mluvíse lichotivě,pak se vytrhne.Tu se již patrněvyskytujezárodek
středověképověry. Theofrastchválí hojivé účinykořene; varuje zároveň
před nadužíváním,větší dávka působí spánek, ba nemírnádávka usmrcuje.3) Úsloví Demosthenovo»pod mandragorouspáti« znamenápravidelně zemříti. Patrno odtud,jak byly vědomostio mandragořeznáma
a jak všude kolovaly,když úsloví odtud vzniklo. Tvrdíse, že i zmínky
u Hornera(OdysseaX. 302.) o kořeniprotikouzelnémunápoji čarodějnice
Circe, jenž nesnadno dá se vykopati,souvisí s pověstmio mandragoře.
Vedle řeckýchspisovatelůzmiňují se o mandragořetaké spisy
latinské. Columella(35- 65 po Kr.) jmenuje mandragoru»plantasemihominis«,naznačujetímtonázvem,že se kořenpodobá člověku4.)Plinius
(23 - 79 po Kr.) rozeznávádva druhy,mužíčkaa žínku. Šťáva z byliny
prý tiší bolesti,uspává, větší dávka však omamuje,otravuje. Kdo vyko&)
pává kořen, obrátíse obličejemk západu a mečemnakreslítři kruhy.
Dioskoridesroku77. nebo 78. po Kr. líčí podobnějako Plinius mandragoru a její účinky. Šťávu prý dávají lékaři do vína při užívání. Kromè
jinéhoužívá prý se šťávyjako nápoje lásky.6) Rovněž Galenosr. 131 až
a jeho významv národních
') PrimusSobotka,Rostlinstvo
písnícha pov Praze,1879,str.330- 331; Wittstein,
věráchslovanských,
HandwörterbuchderPharmakognosie
des Pflanzenreiches,
Breslau,1882,str.82. Srv.
und Bräuchedes Volkesin Oesterreich,
Th. Yernaleken,
Mythen
Wien,
1859,str.258.
a) áv&Q(ü7Z0fi0oq)
r¡.
3) Historiaplantarum
6, 2; 9, 8. De causisplantarum,
6, 2, 4.
*) De re rustica,
10, 19.
lib. XXV.cap. 94.
6) Historianaturalis,
8) Materiamedica,lib.IV. cap. 76; lib. V. cap. 81.
This content downloaded from 131.94.16.10 on Mon, 06 Apr 2015 20:54:26 UTC
All use subject to JSTOR Terms and Conditions
RudolfaII.
Mandragory
291
204 po Kr.) vypravujeo účinkumandragorové
stavy,víno mandragorové
prý se dováží každý rok z Krétydo Říma.
Aelian asi r. 125 po Kr. obšírnězaznamenávápověsti o hojivé
kteráprý kvetev noci zářivými
bylině»kynospastos«(od psa vytržené),
kdo ji v noci zahlédne,jen si naznačí,kde
kvítky. Nesmí se utrhnouti,
roste.Běda, kdo by se ji dotekl,hned zemře. Ráno přivedesi mladého,
vyhladovělého
psa, přivážebylinuk němu a láká psa kusemmasa. Pes
hltavě se žene za masem, tahá kořen a scepení ihned, jak se objeví
kořenna povrchuzemě.1) Stejně popisuje čarovnoubylinua její vytržení
Diodorosz Tarsu,dodávaje,že světélkakvětův nociprchajípředčlověkem.
Flavius Josephus(r. 37- 93) tvrdí, že mandragorazáří v noci
ohnivě a podává návod, jak smrtonosným
účinemjejím pes zahynea
člověk se zmocníkořene,kterýpak jemu získává pokladů,udělí nezranitelnost,uměnízaklínatipočasí atd.2) Viz staročeský
překladtohotomísta
v dalším.
Theofrastův
výklado působení mandragoryv lásce, v manželství
potvrzujese dalšími doklady. Hesychius (asi r. 550) uvádí Afroditu,
V řeckémpřekladubiblez doby
bohynilásky,ve spojenís mandragorou.3)
PtolemaeaFiladelfa(r. 285-247 před Kr.) nahrazujese název rostliny
»dudaïm« (Genesis30, 14), kterouRuben našel na poli, přineslji matce
své Lii, řeckýmnázvem »mandragora«
4) Rovněž spisovatelébyzantští
Theofanes(asi r. 818) a Kedrenos (asi r. 1050) vypravujío kouzelné
moci mandragory,
vytaženéod psa ze země.
Z literatury
řecké a byzantsképřecházejípověsti a pověryo mandragoře do zkazek východních.Zná je starý perský spisovatelknihy
lékárnické
Ali-el-Herevi
(asi r. 980) a známýAvicenna(980-1037). Letokřížové
pisci
výpravyprvní(1096 - 9) na př. Jacobusde Vitriacopřinášejí pověstido Evropy,kdež se potvrzujíuvedenými
zprávamiz latinských
spisovatelů.Někteříučenci (Plateariusasi 1150, Petrus de Crescentiis
r. 1235- 1320) posmívalise pověřes mandragorou.Jinív pracíchpřírodovědeckých
popisujíbylinumandragoru,
neuvádějícevůbecpověrečných
se
stručně
Bellovacensis
nebo
pověstí,
jen
jich dotýkajíce,jako Vincentius
(f 1260), Thomasdi Cantiprato(f 1260), AlbertusMagnus(1193- 1280),
Conradv. Megenberg
r. 1349.5) V tradicilidové šířila se přes to pověra
o mandragoře
všude a přešla i do léčení lidového,zejménapozději,kdy
zdraví« pověstnéškolysalernitanské.
Pověra
byla přibránado »regimentu
čítalo mezi důkazy
vzrůstalatak, že se kopání a užívání mandragory
o čarování,o spolkus duchy,se satanášem.Již ve XIV. stoletízakazoval
měl se spáliti,zničiti.Přes
se v Paříži6) obchods kořenemmandragory,
to však mezi důvody,proč r. 1431 byla Panna Orleanskáodsouzenaa
') Historiaanimal.XIV. cap. 27.
2) De belloIudaicoVII. 6, 25.
ÎTiç.
3) /¿avóoayoo
fiavâoayçov.
4) jufjlct
V. cap. 48; IV. cap. 28.
5) Von den Kräutern,
IV. 224.
6) Ducange,Glossarium
19*
This content downloaded from 131.94.16.10 on Mon, 06 Apr 2015 20:54:26 UTC
All use subject to JSTOR Terms and Conditions
292
Č. Zíbrt:
a jesle r. 1578 honosíse učený
upálena,uvádí se čarovánís mandragorou
do plamenů.1)
jesuita Del Rio odvahou,že hodil mandragoru
V XVI. a XVII. století vyrojilase zvláštníliteratura(hlavněv Německu),kde se pojednávalose stanoviskanáboženského,
přírodovědeckého
v učenýchi neučených
i právnickéhoo mandragoře
spisecha dissertacích
doktorských.2)
Učení přírodovědcia vykladateléklassické literatury:Manardus
r. 1462 - 1536, Mathiolusve svém herbáři,též po česku vydaném,
MarcellusVergilius,Brasavoli (1545), Amatus Lusitanus (1554), Bock
(1498- 1554), Fuchs (1501- 1566), Tabernaemontanus
(1588) a jiní doPodvodnícivyřezávaliz kořenů vhodkazovali podvodys mandragorou.
ných lidské postavy,chloupkydomnělénarostlytím,že se kořenobsypal
semínkydrobnétrávya uložil do vlhkéhopísku. Pověra však dále se
skladebrozmanitých,
na př.Machiavellinapsal
udržovalai byla předmětem
veselohru»La mandragola«,z kterépotomčerpal Lafontaine.3)
Slovo mandragora
znají jakožto název rostlinyslovníkystaročeské.
Jsou to však jen kusé a málomluvnézáznamy.Z nichzvláštnípozornosti
jen zasluhujev rukopisnémslovníkuVodňanském»Gortex:mužíkšibeniční«.
V památkách staročeskýchhledáme raději obšírnějšíchdokladův
o mandragoře.
Jdemena radu nejdříveke Štítnému.Kárá pověrečnépoa výslovněse zmiňuje o dobýváníkořene pod šibenicí.
souvěké
boňky
Praví doslovně: »Ti, ješto pósobie čáry,ti vědie, kak se s šeřednúvěcí
obierají: když kakés pod šibenicíkořenieryjí; když čehos viselcómuřezují; když žáby, strýčkyneb kořeniekřtie.«4)Nejmenujetu přímomanund Sage des Mittelalters;
Dresden,1850,
') Grasse,Beiträgezur Literatur
str.4S.; Lippmann,
8.
oder ausführlicher
Berichtvon denAlrunGalgenmännlein
2) Simplicissimi
III. 809-46); J.ThoLeipzig,1684,8° (Schriften
gen oderGeldmännlein,
masius,De mandragora,
Lipsiae,1655,4°; Schmidel,De mandragora,
pomis,Groning.
1659,4°;
Lipsiae, 1655,4°; Deusing,De mandragorae
de Dudaim,Witteb.1660,4' ; Reiss,Mandragora
an
Liebetanz,
Disputatio
ducerepossit,Altonaviae,
ad Venerem
1666,4°; Grossgebaur,
promovendam
derAllraunDe mandragora
Racheiis,Weimar,1692,4°; Beschreibung
wurzelunddes Fahrenkrautes,
Com170', 4°; Ant.Bertoloiii,
Cosmopoli,
de mandragoris,
mentatio
Bononiae,1735,fol; O. Rudbeck,DudaimRuamahiles,sed
fructus
fuisseautflores
mandragorae
benis,quos neutiquam
fragavel morarubi Idaei spinosi.Upsaliae,1735,4°; Georg.Chr.Roth,
Germanorum
De imagunculis
magicis,quos Allrunosvocant,comment
Halae
Helmestadii,
1737,4°; J S. Schmid,Comm.de alrunis
Germanorum,
wohermansogenannte
AlrauBericht,
Magd.,1737,4°; Fr. Frommschmidt,
s. 1.,1768,16°.
nigenoderGoldmännlein
bekomme,
o mandragoře:
3) Viz záznamy
Tharsander,
pověry
Schauplatzungereimten
Meinungen,
244,306ad.;
Leipzig,1737,1.560 ad.; Mannling,
Curiositäten,
V.
Zauberbibliothek
str.
VI.
277
B.
321.
str.
; Hauber,Bibliotheca
Horst,
magiaeuniv.,Norimmagica,Stück30, 356 str.;De Porta,Amphiteatrum
str.358; Hormayr,
bergae,1714,877 str.; Praetorius,
Weltbeschreibung,
v Opavě,ve Slezsku).
1839,str 348 (pověsto rybáři
Taschenbuch,
věcechkřesťan4) Erben: Tomáše ze Štítného
Knížkyšesterýo obecných
ských.Praha1852,str.9.
This content downloaded from 131.94.16.10 on Mon, 06 Apr 2015 20:54:26 UTC
All use subject to JSTOR Terms and Conditions
RudolfaII.
Mandragory
293
dragoru,ale znal totojméno,vykládajebiblické»dudaim« (srv.nahoře).
V souvislostitexlovéuvažuje: »A když chtěl Racheli, dána jemu Lia
prve, a potomRachel; neb prvé slušie pracovativ dobrýchskutcích,a
Znapotomz toho má přijílik duchovniehoživota utěšenív náboženství.
menajž viece, že ta krasšiepotomna nájmie dala svého muže oné nekrasšíza jedno ovoce krásnéhlédati,a ješto dobřevonie,ale jiesti nenie
chutné,a to slulo mandragora:jako by písmo taký příklad chtělodáti,
že nôkdypro dobrýpříklad,aby byl jinýmjako vóně dobrá, člověkmá
své libé úlěchypřenechativ tom pokojnémnáboženství
. . .c1)
rozrozhovořil
o
Hus
v
se
Jan
náboženském
Obšírněji
mandragoře
jímání: »Mandragory
vydaly sú vóni svú v branách našich. Mandragora
jest kořen lékařský,a má podobenstvie
jako tělo člověčie. Ovoce neb
jablka jeho jsú velmi rozkošnévuoně, ku podobenstvíjsú jako jablko
plané. Ten kořenjest lékařskýk mnohýmvěcem. Ty mandragory
daly
sú vóni v branáchnašich. Bránycierkvesvaté jsú apoštolé a jich náměstkové
; neb žádný do města cierkvesvaté nevejde, jedné skrze ně
bude vodú křtusvatéhoobnovena v jich bude naučenípotvrzen.O těch
branáchpraviešeDavid, řka: MilujeťhospodinbránySiónskénade všechna
stanovištěJakubovy.Vuoně mandragorznamenáctnosti.Protožv branách
cierkvesvaté mandragory
vydaly sú vóni svú, když apoštolé neb jich
náměstkovépověstdobréhodomněnieneb dobréhoživotua vónidobrých
ctnostídaleko a široce na všechnystranyrozlévalisú: jako byla vóně
MarieMagdaleny,kteráž podnes a až do dne súdného po všem světě
vonětibude. Protoži zuove choť chotisvého,aby sstúpildo vinice své,
že již jméno jeho dalece a široce skrze apoštoly a jich věrnénáměstky
zvěstovánojest, a skrzekázánie jich hlas, jako die David, po všemsvětě
slyšenjest.«-)
Východnípověsto tom,jak se mandragora
dobýváa jaké má kouzlo,
dočetli se naši předkovév polovici XVI. slol. v českém vydáníFlavia
Josefao válce židovské,kdež český textupraventakto: »V oudolí pak,
kterýmžměslo od stranypůlnočníjest ohraženo,nějaké místoBaaras
slove, kdežtokořentéhožjména roste,kterýžjest barvounápodobný
plamenu,podvečerpak jakožto hvězda blíštícíse. Když k němupřicházejí
a je vytrhnouti
chtějí, nesnadnéjest, a tak dlouho utíká, aniž se prve
nezastaví,leč jestli žebykdo krvotokna něj vylil.Nýbržtakétehdy,
jestli
žeby se ho kdo dotekl,smrtmu jistá nastane,léčby tenkořennesl zavěšený na ruce. Brávají jej také jinýmzpůsobem,jenž jest takový:Všecken
jej okolo vokopávají,tak že velmi málo kořenev zemi zanechají, potom
k němu psa přiváží,když on chce běžeti za tím, od kteréhopřivázán
jest, snadně kořenvytrhne.Pes pak hned umře,jakoby byl vydán za
toho, kterýžkořenten má vzíti,neb nic potomjej beroucíse nestrachují.
Skrze takovápak nebezpečenství,
pro jedinúvěc ho dosahují.Nebokteráž
slovú ďábelstvínešlechetných
lidí, duchové do živých vstupující,a ty
') Erben,Tamtéž,str.127.
2) Erben,MistraJanaHusi SebranéspisyčeskéIII., Praha,1868,91.
This content downloaded from 131.94.16.10 on Mon, 06 Apr 2015 20:54:26 UTC
All use subject to JSTOR Terms and Conditions
294
C.'Zíbrt:
mordující,kterýmžby spomoženonebylo,to brzo,by pak tolikopřistrčen
byl k nemocnému,zahání.«1)
Nejobšírnějivylíčenypověstia pověryi domněléúčiny mandragory
: »0 mandragoře.MandragoraSamec. Mandragora
v herbářiMathiolově
mas. MandragoraSamice. Mandragorafoemina.Dryáčnícia šejdíři, kteří
s hrubýmikrámypo světějezdí, prodávají jeden kořen,ta podobenství
a namlouvajílidi, kterakho těžcedostávají,
muže aneb ženy sformovaný,
že jej musejí pod šibenicís velikýmstrachema nebezpečenstvím
života
k
za
tomu
kořenu
sami
sobě
černého
provaz
přivázati,
vykopávati,psa
uši smolou aneb voskemzacpati, aby kvílenía křiku téhožkořeneneslyšeli,nebo jakž by jej uslyšeli,že by ihned tu na místězemřelia hrdla
nechali.Co jest to mediejiného,nežlicož o kapradíříkají,že kdož semeno
Takovýmbláznovstvím
jeho chce míli,musí smělýbýtia čertase zmocniti.
a obludamisluší lidi šáliti a marniti.A k tomujá teďjsem,volá na ryňku
a kořentakový
dryáčník,abychto dělal. Protožřemeslněsobě to vymyslili
draho prodávají,připisujícema divné moci,jakoby lidem,zvláštěočarovanýma okouzleným,štěstídával, neplodnéženy plodné činil, aby toho
mužíčkakaždou sobotuvínema vodou zmyli,do čisté rouchy obalili a
v tajnostichovali.Ale vědětimá dobrotivý
čtenář,že takovýkořenmandragoryaneb mužíčekjest pouhá báseň a kleveta,k oškrabáníprostýchlidí
o penízenastrojená.Nebo ti šejdířisami jej takku podobenství
mužeaneb
a vykrajujíz kořeníposedovéhoaneb kosatcového,
a totehdáž,
ženysformují
dokudžjest mladistvéa čerstvé.Kdež vlasy mitichtějí,tu vložízrnoječné
aneb prosné,potomzahrabíkořentak vykrájený
do písku,a nechajítamaž
se zrna zejmou a vlášenko z sebe vydají, což se obyčejněstáváve třech
nedělích.Naposledyzase jej vykopajía obřeží, a to vlášeníckopřirostlé
ostrýmnožemostrouží,a tak subtilnějej sformují,
aby se zdál mitivlasy
a chlupy na hlavě, na bradě i dole a tudy hloupé lidi oklamají. To
šibalstvooznámilmi sám jeden dryáčníkv Římě,kdyžjsem ho na íránskou nemochojil, ukázal mi některéz těch řezanýchkořenů,a pověděl,
že časem bohatýmlidem jeden za třicetdukátů prodával. Ač pak koli
nahoředotčené ceremoniea pověry,kteréž by měly zachoványbýtipři
vykopávánítoho kořene,vypsalponěkuddávno Flavius Josephusv knize
7. de bello Iudaico, v kapitole25., však tam nepíšeo kořenumandragory,ale o jiném kořenu,jménemBaaras, kterýžnám jest neznámý.Co
teď dále porozumíš.
by pak byla mandragora,
Pokoleníaneb pohlavía způsob.Mandragora
jest bylina,jejížtokořen
poněkudpodobnýjest člověku,však v dolejší půle pod pupkem,a zvláště
v nohách,jakož figuraukazuje. Pročež takéstarýphilosophus
Pythagoras,
nazval ten kořen antropomorphou,
to jest člověku podobný,ale však
v způsobusvém nic se nepřipodobňuje
nahořevypsanémukořenumužičkovému,o němž dryáčnícimnohovyvolávajía blenují. Dioscoridespokládá mandragorubýti dvojí, samce a samici. Samec má listyveliké
v městěProstějově1553,
') FlaviaJosefaO válcežidovskéknihysedmerý,
knihaVII. kap.25, 1. 159b.
This content downloaded from 131.94.16.10 on Mon, 06 Apr 2015 20:54:26 UTC
All use subject to JSTOR Terms and Conditions
RudolfaII.
Mandragory
295
žilkamiprotaženéa na zemi
a širokéjako manholt,bílé, hladké,mnohými
rozložené.Prutunemá žádného,ale květnese na špičkách,kterýžto
když
opadne,vyrostajívedle listíjabléčka dosti hrubá, barvyšafránové,vůně
silné, a vnitřsemenomající. Pastevci nèkdyje jídají a v hlubokýsen
upadají. Kořen tlustýněkdyjako ruka,kosmatýa v prostředkujako na
dvě noze rozdělený.Samice má list menší,užší, černější,žilovatější,a též
na zemi rozložený,
jako samec vůně těžké,silné a nelibé.Má takéi květ
menšía jabléčka sotva tak veliká jako voškeruše,vůně dosti příjemné,
vnitřplna semena,rovnějako zrna v hruškách.Kořenymá veliké,dva
nebo tři vespolekzatočenéa spletené,zevnitřpočernalé,uvnitřbílé,kůrou
tlustoujako i samec potažené.Prutu také žádného nenese. Samice má
listí menšía temnějšínežlisamec,kterýchžtutomalířdobřenevyrejsoval,
ale téměřna obou jednostejnénamaloval.Květ je zmodrasvětlebrunátný
ovoce obdloužné,zbledažlutéa libě vonné,jakož to všecko
aneb blankytný,
C. Clusius observât.Hispan,lib. 2. cap. 27. dostatečněvypsal,dokládaje
při tom,kterakin Iiispania ultraSades, kudvž se k městuSeviliae jede
okolo Xeres de la Frontiera,zralé ovoce měsíceúnora nese.
sameci samice,rostena mnohýchmístech
Místo.Obojí mandragora,
in Italia, zvláštěpak in Apulia na hoře Sargano.Odtuddo našich apaték
přinášejíjabléčka i kůru kořenejejího. Mnozí také ku podivu sadí ji
sobě na zahradáchjakož jsem pak sám viděl obě na zahradách,i v trůčkách za okny,v Neapolis,v Římě a v Benátkách.
Přirození,moci a oučinkové.Obě mandragory
jsou přirozenístudeného na třetímstupni. Ovoce jest drobetvlhčejšínežli kořen. Kůra od
kořenejest nejmocnější,studí a suší. Stržeňaneb košťál prostřední
jest
mdlýa neužitečný.
Vnitř.Dokud kořenještě zelenýa čerstvýjest, tlukou jej a vytlačují z něho safft,tohov nádoběhliněnénechajístátina slunci,až shusfcne.
Sbírají také saffti z jablíček,ale tennenítak mocný,jako onenz kořene.
dílu jednohokventleaneb čtvrtcev medu
Toho safftukdož by zvícítřetího
aneb v medovébřečcepřijal a vypil,žene lepavý tuhýšlem, a černou
aneb žluč, jako kejchavka. Kůra, kterážse od
zapálenou pěnokrevnost
kořeneodlupuje,má se na větru pověsitia usušiti, aby nesplesnivěla.
Někteřítu kůruvaří ve víně,až třetinavše, potomprocezují ten trañk,
a dávají s malýkoflíčekpiti těm,kteříspáti nemohou,pro velikoubolest
na některémmístě,aby
a trápení,kohož by chtěliřezatianeb propalovati
bolestinecítil.Ale potřebík tomuvelikébedlivostia zvláštnírozšafnosti.
Jestližekdo mnohotraňkutoho ztřeštěného
přijal a pil, tak že by příliš
a silnýmoctemna hlavukropiti,
dlouhospáti chtěl,tomuse má prudkým
a ztlučenýpepř,hořčice aneb což jiného kejcháníčiní, k nosu a chřípím
přičiniti,
aby přílišněnespal.
Zevnitř.Nahoře dotčenýsafftz mandragorymíchajítaké do těch
léků, kteréžprotislzavýmočíma boleníjejich strojí.Listí čerstvéa zelené
zmačkanéaneb ztlučené,s ječnou mukou smíšené a přiložené,ukládá
horkostočí. Též listí rozhání a hojí všelijakéotoky,tvrdéhlízy, boule
a volata,aby se za pět aneb šest dnů tím pěkně třel. Shání také tím
This content downloaded from 131.94.16.10 on Mon, 06 Apr 2015 20:54:26 UTC
All use subject to JSTOR Terms and Conditions
296
:
C. Zibrt
zsinalostia jizvy. Kořenv octě ztlučenýaneb
způsobemvšeckyposkvrny,
s octemzetřenýa přiložený,
hasí pekelnýoheň. S medema olejem smía raněníhadímu.Ve vodě vařený
chanýa pomazaný,slouží protiuštknutí
a přikládaný,
ztravujeotokya volata.S ječnou mukourozdělanýa přiložený,polehčujebolestidnavě na rukách,noháchi jinýchsvazích.Praví
také,že kořen tento změkčuje slonovou kost, aby ji s ním šest hodin
pořád vařil,tak že ji potom ve všechy formyvpravitia cožkolichceš,
z ní udělatimůžeš. Jablkamandragorová,
když by k nim tolikovoněl,
aneb mízkajejich,
dřímotua sen hlubokýuvodí.Takovoužmoc má i safft
tak že i ti, kteřížji vytlačujíz jablek, přílišnouvůní oněmějí. A protož
není bezpečnémnohoužívatinebonetolikoškodí,ale i usmrcují.V horkých
zimnicechvypražujícícha mozk párnoslmivysušujících:Vezmi prach
a bílkemvaječným
směs jej s mlékemženským
kůrykořenemandragory,
a oblož tímčelo i židoviny.
Tato bylina jak česky, tak latině, vlasky i francouzkyslove
mandragora,
arabskylabora,španělskymandracola,řeckyanlhropomorphos,
antimalon,quibusdemet Circaea, quod radix videaturad amatoriaconducere.«!)
a pokuty2)i popravy
Mandragorapřese všeckopoučování,výstrahy
byla vyhrabóvána,
prodávánaa kupována. Zachovalo se podnes několik
V Germánském
museu v Norimberce
exemplářůmandragorstředověkých
v síni č. 64. jsou vyloženyčtyřistředověkémandragory
(Radix victoralis
rozsochatékořeny,seříznuté,aby se zdálo, že
longa,Abraunmännchen),
je postavičkalidská. Stál jsem dlouhozamyšlenu skříněs mandragorami,
představujesi, jak asi draze byly od šalebnýchčarodějů prodáványa
upraveny
jaké vábivé naděje k nim majiteléchovali. . . Jsou mistrovsky
na způsob lidskýchtěl. V síni č. 62. v témž museu v Norimberce
jest
vyobrazení(akvarel),jak vznikámandragora,vyrůstákořen,ruce,nohy
a černý pes snaží se vytrhnouti
ji ze země, při čemž muž troubína
roh,maje v ruce hůl, aby psa popoháněl.3)
RudolfII. kupoval pro své sbírkyaž za 100 dolarů mandragoru
a věřilv její moc čarovnou. Zachovalyse podnestaké Rudolfovymandragorya podáváme na str. 289 jejich vyobrazení. Jsou nyní chovány
ve Vídni.Většíkořenznázorňujemužíčka(»Marion«),
ve dvorníknihovně
menšípředstavuježínku (»Thrudacias«). Mají košilkyčervené,hedvábné
a bylyprý uloženy v rakvičkách. Každé čtyřineděle při novu měsíci
bylydáványdo lázně, koupalyse a když prý se na to zapomenulo,žalostněbědovalyjako malé děti atd.4)
Čtenáře Českého Lidu snad bude zajímati vyobrazeníi kratičká
o níž a o jejím kouzelnémpůsobeníčítaline-li
tato historiemandragory,
od Joach.Kameraria,
Herbářanebbylinář,
opravený
') PetraOndřejeMathioli
a DanielaAdama
z němčiny
od AdamaHuberaz Riesenpachu
přeložený
v Praze,1596,str.392 b- 393 b.
z Veleslavína,
za to, že
z branměstaHamburka
2) Ještěr. 1630bylitřiženyvymrskány
mandragory.
prodávaly
I. Berlin1886,str.Ibi.
Vorzeit,
8) Viz Peters,Aus pharmaceutischer
li. Berlin,1886,str.130.
4) OttoHenneAmRhyn,Kulturgeschichte,
This content downloaded from 131.94.16.10 on Mon, 06 Apr 2015 20:54:26 UTC
All use subject to JSTOR Terms and Conditions
RudolfaII.
Mandragory
297
jinde, jistě v románecha líčeních z doby Rudolfa II. Méně zajímavé,
avšak bujnou fantasiízosnovanéjsou bájeslovné dohadya výkladyněkterýchmythologůo významumandragory(oheň nebeský,blesk atd.)
Dohadytěmitonic se nerozřešilo.Pověru možnosledovati"napředv zárodcích nepatrných,
pak vyrůstá,přibírá živly z pověstí o pokladech,
o hospodáříčkovi.Z východupřechází,sesílena byvšipověstmia obřady
u klassickýchnárodů,do středověkua z učených knih Šíří se zejména
herbářia návody lékařskýmimezi lidem. Učení alchymickéo vyrobení
alchymickým
pochodema oživení zlatonosnéhoa vše hojivého mužíka
dodalo pověře a pověstemdalší posily a důvěry. Pověra v učených
kruzíchudržuje se ještě ve stol. XVIÏ. a XVIII., pak koluje jako přežitek kulturnív lidovém podání u všech evropskýchnárodů a také
u nás ozývá se ohlas její mezi lidem. Četba romantických
povídeko působenímandragory
(u nás hlavněJ. J. Kollára >Pekla zplozenci«) obnovovala v nejširšíchkruzíchpaměťpověry,kteroujsme v této stati stopovali od nejstaršíhozáznamuv bibli až do přítomnédoby. Dnes ovšem
mnohýnetuší,když se bručivémumrzoutoviřekne >divnýmandragora«
nebo protivná,nafintěnáženská pojmenujese směšně »strašidlo-magragora«, co původně slovo značilo, jak je staré a jaká pověra i obřady
jsou sloučenys tímtonázvem.
Nové
lidské dokumenty
z Moravy.
SebralaAugusta
Šebestová.
Práce. Já vám nemožu slyšet to naříkánílidí na prácu. Oni tí
lidi nevijú,co to je, trápitse s hlavů, závidijú pánom, že nemusijúse
dříta to dycky,co ten sedlák se nadře, co se nadře. My se nadřem
v lítě,je pravda,ale jak udeří tuhá (zima) v listopádě,máme po práci.
No počítejte,listopád,prosinec,leden, únor, březen,to je dobrých
5 měsícůodpočinku.Zimníprácu já za žádnú prácu nepočítám,a kór
ty ženský,enom to piglujelebo háčkuje,a lítá po besedách.
Já stokrátrači du do polní práce jak sedět nad tema papírama.
tech účtů obecních,to sme se nad týmnačuByl jsem takyrevidentem
čeli, já bychteho měl brzo po krk.Ani se chutno člověk nevyspí,ani
nepošmakuje(nechutná)při temsedění. Ale to málo kdo z těchtolidí
(rolnictvaa dělnictva)uvěří.
Toťkajjel okolojakejsi pán v kočářea naša súseda (je to plný
psoty)jak zajel, vám spustila: »Táto potvoraenom to ježďá v šejzi,
dobřese nažere« a takovúvám mlela. Jářku,ale ženská, doví esli on
nemá těžší hlavu jak vy, skrz to, že jede v kočáře.
A čertapeněz má jak žab a co my? Tolej se v tempolinakuceme,
kopemejak Adam a nic néni našiho. Tu mráz, tu krúpy,a furt neco
straší.A dyž nic, tož aspoň leják. Enom vymknetepaty z domu a dondele mokříjak myš,práce neubýváa peněz nepřibývá.
This content downloaded from 131.94.16.10 on Mon, 06 Apr 2015 20:54:26 UTC
All use subject to JSTOR Terms and Conditions