text - Speleo.cz - Česká speleologická společnost

Transkript

text - Speleo.cz - Česká speleologická společnost
OD
REDAKÈNÍHO
„KRÝGLU“
Milí pøátelé,
( ÚVODNÍK)
všichni èlenové edièní rady mají v souèasnosti lepší
pøehled o zasílaných pøíspìvcích. Doufáme, že tyto
zmìny povedou ke zkvalitnìní všech vydávaných
tiskovin a ty budou mít stále Vaši pøízeò. Sebelepší
organizaèní zmìny však nedokážou nahradit hojné
množství pøíspìvkù, ve kterých se s ostatními
podìlíte o své zkušenosti a výsledky z krasového,
ale i jiného bádání. Samozøejmì jsou nadále vítané
i úsmìvné pøíbìhy, které jsou milým zpestøením
v této nìkdy až ponìkud tìžké èetbì a dokážou
zaujmou i naprostého laika. Samozøejmì našim cílem
je pøíliš nezasahovat do poskytnutých materiálù, ale
na druhé stranì je potøeba udržovat urèitou míru
vìcné správnosti publikovaných skuteèností, ale také
úmìrnost, jinými slovy – poèet stránek by mìl být
úmìrný významu popisovaných skuteèností. Veøíme,
že tato slova neodradí a budeme zaplaveni hojností
pøíspìvkù, za což bychom pøedem podìkovali.
Zbývá tedy jen popøát, a je rok 2006 lepší než
byl ten pøedchozí.
Za edièní radu Jan Vít
je zaèátek roku 2006 a do Vašich rukou se dostává
poslední èíslo roku pøedchozího. Byl to rok vcelku
úspìšný, protože jste si díky dotaci Ministerstva
životního prostøedí ÈR mohli v roce 2005 pøeèíst
hned èísla tøi. V této souvislosti doufáme, že si každý
z Vás v nich nalezl nìjaký ten èlánek, který ho zaujal,
a už byl spíše odbornìjšího charakteru nebo naopak
nìjaký úsmìvný èlánek, který s nadsázkou popisuje
vìci minulé. Podobnì by tomu mìlo být i v tomto
roce, nebo jak se zdá, byly i pro letošní rok projektu
Speleo pøidìleny grantové prostøedky.
Jak jste se mohli doèíst v obìžnících, pùvodní
redakèní rada, která mìla Speleo pod „patronátem“
od èísla 33, se stává minulostí a od následujícího èísla
se tato zmìna zaène naplno uplatòovat. Vlastnì
bychom mìli mluvit spíše edièní radì, protože je
jedna pro veškeré tiskoviny ÈSS. Jejím pøedsedou
byl ustaven Milan Geršl. V praxi se tyto zmìny
projevují napøíklad spoleènou e-mailovou adresou
pro všechny pøíspìvky: [email protected], s tím, že
AKTUÁLNÍ
INFORMACE
Zprávy z pøedsednictva
Vážení kolegové, milí kamarádi,
Speleofórum v Rudici se stalo již tradicí a všichni
máme v pamìti pøátelskou atmosféru tìchto setkání,
stejnì jako výbornou organizaci a servis ze strany
poøádající rudické skupiny.
Bohužel prostory, v kterých se uplynulé roèníky
konaly, již pøestaly svojí kapacitou vyhovovat
vzrùstajícímu zájmu o dnes již nejvýznamnìjší
setkání jeskyòáøù, nejen v rámci ÈSS, ale i celé ÈR.
uplynuly další mìsíce a je mojí milou povinností Vás
opìt informovat o aktivitách pøedsednictva ÈSS.
Jedním z nejdùležitìjších rozhodnutí nedávno
pøedsednictvem uèinìným, je pøeložení místa konání
Speleofóra v roce 2006 a to z Rudice do Sloupu.
Rozhodnutí, které nevznikalo lehce, nebo
1
Vedeni snahou o co nejlepší, ale zároveò také
nejdostupnìjší prostory pro konání Speleofóra jsme
nakonec zvolili kulturní centrum ve Sloupu, jehož
kapacita, jak vlastního sálu, tak nezbytného zázemí,
je oproti Rudici témìø dvojnásobná. Rovnìž kapacity
a možnosti ubytování a stravování jsou ve Sloupu
schopny uspokojit všechny stávající i nové úèastníky.
Spoleènì s poøádající skupinou Tartaros, která
pøevzala poøadatelské „žezlo“, se proto již dnes
mùžeme tìšit na jubilejní, 25. roèník Speleofóra,
který se uskuteèní v novém, dùstojném prostøedí, na
jednom z nejvýznamnìjších míst naší speleologické
historie.
tituly. V budoucnu, po dobudování její struktury,
bude nabízet stejnou službu také všem ZO, které o
uspoøádání svých archivù touto formou projeví
zájem. Zmìn doznají v nejbližší dobì i samotné
internetové stránky, které budou pøesunuty do
modernìjšího a spolehlivìjšího programového
prostøedí a této zmìny bude využito i pro jejich nové,
pøehlednìjší uspoøádání.
O všech aktivitách pøedsednictva jste prùbìžnì
informováni prostøednictvím obìžníkù, zasílaných
bezprostøednì po každém zasedání, dnes již témìø
výhradnì elektronickou poštou.. Èasto však slýchám
z Vašich øad postesk na Vaše kolegy, èi dokonce
pøedsedy Vašich ZO na pozdní pøedávání tìchto
informací. V takovém pøípadì není nic jednoduššího,
než požádat na sekretariátì o zasílání obìžníku na
více èlenù vašich ZO. V budoucnu potom poèítáme
s umisováním všech obìžníkù a dalších dùležitých
sdìlení v neveøejné sekci na našich internetových
stránkách, kde budou dostupné všem registrovaným
èlenùm.
Po letošní, jak vìøím, na dlouhou dobu koneèné,
personální zmìnì na místì sekretáøky ÈSS, se dalším
krokem k efektivnìjšímu fungování sekretariátu
objevila nutnost zmìny zpùsobu vedení èlenské
databáze, k èemuž jste již obdrželi nezbytné
formuláøe, o jejichž peèlivé vyplnìní Vás tímto
žádám. Rovnìž vedení evidence majetku bychom
rádi pøevedli do modernìjší databáze, èemuž bude
pøedcházet jeho dùkladná inventarizace. Také naši
bohatou knihovnu a všechny archiválie nahromadìné
na sekretariátì chceme v tomto duchu peèlivì
zrevidovat, uspoøádat a katalogizovat. K tomuto
úèelu již dnes èásteènì slouží internetová aplikace
„archiv ÈSS“, dostupná na našich internetových
stránkách, která je postupnì zaplòována jednotlivými
V novém roce 2006 Vám všem pøeji hodnì
objevù a krásných zážitkù.
Zdenìk Motyèka
pøedseda ÈSS
DOMÁCÍ
LOKALITY
Velká voda v povodí Punkvy – bøezen 2005
Dostál Ivo Èeský hydrometeorologický ústav, Kroftova 43, 616 67 Brno
Zaèátek bøezna 2005 byl ve znamení nízkých teplot
mezi –15 až –20 °C. Snìhu bylo ve Sloupu 59 cm,
v Protivanovì 50 cm a zdrojnice Punkvy byly zcela
zamrzlé. Pøitom, pøes nízké teploty, zhruba do 13.3.
snìžilo. Nejvíce snìhu bylo ve Sloupu dne 10.3.
65 cm a v Protivanovì 12.3. 58 cm. Od 13.3. už pøes
2
Obr. 1. Vodomìrná stanice Holštejn 19.3.2005
(foto M. Mrázek)
Obr. 2. Vodomìrná stanice Holštejn srpen 2005
(foto I. Dostál). Fotografie (obr. 1 a obr. 2)
dokumentují rozdíl v prùtocích na profilu.
poledne byly teploty nad bodem mrazu a od
odpoledne 15.3. do 14 hodin 19.3. již nemrzlo.
Maximální denní teploty byly 17.3. kolem 12 až
13 °C s denním prùmìrem 17. – 18.3. kolem 8 °C.
Vlivem oteplování klesla výška snìhové pokrývky
shodnì v obou stanicích na 22 cm a dne 17.3. její
vodní hodnota stoupla ve Sloupu na 79,8 mm a
v Protivanovì na 114,0 mm. Do toho zaèalo ještì
18.3. pršet a z pøedešlých dvou mrazivých mìsícù
byla pùda promrzlá. Byla to tedy nejhorší možná
kombinace – promrzlá pùda, vysoká vodní hodnota
snìhu, prudké oteplení a prudký d隝 - naštìstí ne
pøíliš vydatný – pro patøiènou odezvu v tocích navíc
pokrytých silnou ledovou pokrývkou (samozøejmì
mimo Punkvy, kde byla nejnižší teplota vody pøed
oblevou 3,8 °C a po ní 19.3. z tání 1,5 °C). Mírný
vzestup hladin zaèal již 16.3. a na rychlosti nabral
v pozdních veèerních hodinách dalšího dne. Ještì
Obr. 3. Prùmìrné hodinové prùtoky ve vodomìrných stanicích Holštejn, Sloup a Skalní mlýn za období
14.3. - 31.3. 2005.
3
18.3. kolem osmé hodiny ranní tekla voda ve
Sloupském potoce po zamrzlé hladinì, zatímco na
Bílé vodì v Holštejnì už v tu dobu byla ledová
pokrývka rozlámaná a s vodou už šly ledové kry.
Prudký vzestup prùtokù vody kulminoval až
v ranních hodinách dne 19.3. v Holštejnì ve 2 hodiny
za vodního stavu 212 cm, což odpovídalo prùtoku
vody 26,8 m3.s-1 (specifický odtok 464 l.s-1.km-2)
a dobì opakování 20-50 let. Ve Sloupu to bylo o 3.
hodinì ranní za vodního stavu 146 cm pøi prùtoku
13,7 m3.s-1 (specifický odtok byl 225 l.s-1.km-2), což
byl prùtok vyskytující se jednou za 10-20 let.
Prùtokem podzemím a èásteènì i pøedpouštìním
vody z Punkevních jeskyní se kulminace ve
vodomìrné stanici Skalní mlýn zpozdila
a transformovala, takže ke kulminaci prùtoku došlo
téhož dne až v 15 hodin za vodního stavu 159 cm
a prùtoku 35,5 m3.s-1 (specifický odtok byl 267 l.s1
.km-2) s dobou opakování 20 let. V Holštejnì to byla
nejvìtší voda za celou dobu pozorování, tj. od roku
1968, ve Sloupì za stejnou dobu druhá nejvìtší,
protože v kvìtnu roku 2003 tam protékalo
v kulminaci 28,0 m3.s-1 a byl to prùtok o nìco vìtší
než 100letý (Dostál 2003). Ve Skalním mlýnì se
jednalo o tøetí nejvyšší prùtok od zaèátku
vyhodnocování prùtokù, tj. od roku 1923 (nejvíce
vody protékalo dne 14.5.1962, a to 45,8 m3.s -1
a druhý v poøadí byl prùtok 43,0 m3.s-1 ze dne
17.7.1927). I tím, že se jednalo o znaèné prùtoky,
které nepocházely z krátkodobých prudkých
pøívalových deštù ale jejich prùbìh byl naopak delší,
došlo k velké zmìnì koryt tokù zvláštì u Bílé vody
v Holštejnì. Koryto Bílé vody se zmìnilo k nepoznání
a došlo k jeho prohloubení skoro o pùl metru. Støední
rychlosti vody byly v tomto pøípadì kolem 2 m.s-1
a maximální povrchová rychlost byla kolem 3,5 m.s1
a tyto rychlosti vody pøemisovaly i metrové
balvany. Od 18.3. do konce mìsíce proteklo
vodomìrnou stanicí Holštejn 6,78 milionù m3 vody,
Sloupem 4,13 a Skalním mlýnem 12,0 milionù m3
vody. Nejvyšší denní odtoky vody byly shodnì u
všech stanic dne 19.3. a to v Holštejnì 2,61 milionù
m3, ve Sloupì 0,917 a ve Skalním mlýnì 2,58. Pro
ilustraci jsou v grafu (na pøedchozí stranì) zobrazeny
prùbìhy prùtokù vody ve stanicích Holštejn, Sloup
Obr. 4. Vodomìrná stanice Holštejn 13.9.2005,
mìøení prùtokù, zmìøený prùtok 7,52 m 3 .s -1
(foto I. Dostál).
i Skalní mlýn. Jak to vypadalo v Holštejnì, je vidìt
z fotografií.
A jak se na jižní Moravì øíká, že velký otec mívá
nìkolik dìtí, tak 13. záøí 2005 prudká bouøka nad
severní èástí Moravského krasu znamenala opìt
mimoøádnì zvýšené prùtoky ve stejné oblasti jako
na jaøe. Z pøedbìžných zpráv spadlo v Protivanovì
55,8 mm a v Holštejnì kolem 22 mm srážek a je
pravdìpodobné, že v jádru bouøky byly srážky ještì
vìtší. V èasných ranních hodinách v Holštejnì
protékalo kolem 12 m3.s-1 (2-5letý prùtok), ve Sloupu
4 m3.s-1 (jednoletý prùtok) a ve Skalním mlýnì po
ovlivnìní prùtokem podzemím a pøi vypouštìní vody
z Punkevních jeskyní kolem 13,5 m3.s-1 (jednoletý
prùtok). V tomto pøípadì jde o pøedbìžné
vyhodnocení, protože limnigrafické záznamy v dobì
uzávìrky tohoto pøíspìvku jsou ještì na stanicích a
k podrobnému vyhodnocení teprve dojde.
Dìkuji D. Hyprovi za pøátelskou pomoc pøi
pøípravì celého èlánku.
Literatura:
DOSTÁL I. (2003): Hydrologické vyhodnocení
povodnì v kvìtnu 2003 ve Sloupu a jeho blízkém
okolí.– Speleo 37, 6-9. Èeská speleologická
spoleènost. Praha.
4
Pøehled speleologických prací provedených v jeskyni Ponoru Lopaèe
v období 1995 – 2005
Støelec Petr 1, Doležal Filip 1, David Robert 1, Musil František, Hypr Dušan 1
( 1 ZO 6-16 Tartaros)
byl balvanitý zával v délce 30 m zdolán a zabezpeèen
výdøevou a dalšími zpevòujícími prvky. Za závalem
byla objevena dómovitá prostora s nìkolika komíny.
Dóm o rozmìrech 25 x 7 x 7 m byl nazván podle
data objevu Velikonoèní dóm. Odtud byl sledován
volný úsek podzemních kaòonovitých a
meandrujících chodeb se dvìma vodopády v celkové
délce 250 m. Potok Lopaè odtéká za druhým
vodopádem dál do neznáma 30 m hlubokým sifonem
(Støelec 2001, Støelec 2002, Doležal F., 2002).
Potápìèi zkoumali odtokový sifon, ale pøekonat se
jim jej bohužel nepodaøilo (Záruba I., 2002).
V letech 2001–2003 se uskuteènil prùzkum
komínù a výkopové práce na zajímavých koncových
místech. Nejvìtší pozornost byla vìnována dvìma
menším chodbám v okolí druhého vodopádu nad
odtokovým sifonem. V horní z nich se zdá, že chodba
je vyšším patrem toku Lopaèe, ale souèasnì sem již
vyúsují také vìtve vertikální zóny Blažkova závrtu.
Postup je nároèný a chybí prostor na odval. Druhá,
spodní chodbièka je tìsnì pod vodopádem u
odtokového sifonu. V tomto místì však zøejmì
s prostorou druhého vodopádu pùvodnì nesouvisela.
K propojení došlo až po erozním proøezání mezistìny
v meandru spodního vodopádu smìøujícího do
odtokového sifonu. Rozmìry spodní chodbièky jsou
Dnes chodíme pracovat do nového Lopaèe
vyprošovací šachtou kolem pamìtní desky Honzy
Šimeèka. Pøipomíná nám, že na cestách k poznání
se bohužel stávají i tragédie. Je to už deset rokù. Tak
rychle bìží èas. Nìkdo se ptá proè a za jakou cenu.
Na takové otázky však rozumné odpovìdi nebývají,
stejnì tak, jako když spadnete v horách nebo když
vás srazí auto. Prostì už tady nejste a možná nìkomu
chybíte. Øada z nás, èlenù skupiny Tartaros, Honzu
znala. Byl to fajn kluk a vážili jsme si ho.
Vyprošovací šachta náhodnou shodou okolností
zastihla neznámé volné prostory v délce asi 70 m.
Umožnila tak další prùzkum jeskynì propadání
Lopaèe. Ještì v roce 1995 speleopotápìèi objevili za
dalšími dvìma sifony pokraèování øeèištì
podzemního toku v délce 45 m (ZO ÈSS 1-04 a 1-05).
Další pokraèování jeskynì po proudu potoka však
bylo zataraseno sutí. Tehdy jsme prostory za sifony
vidìli jen na videu.
Snažili jsme se sifony vyèerpat nebo najít jinou
cestu a obejít je. Byly prozkoumány komíny ve
stropech chodeb podzemního øeèištì a postupnì byl
uvolòován pøítokový kanál Tulení chodby. V roce
1997 byly zahájeny práce v chodbièce, která skýtala
nadìji na obejítí obou dvou sifonù horním patrem.
Tato chodbièka o prùmìru kolem 1 – 2 m2 byla zcela
zanesená potoèním sedimentem a hlínou. Práce zde
pokraèovaly v prùbìhu dalších nìkolika let.
Významného pokroku bylo dosaženo použitím
technologie hydrotìžby pro odstranìní sedimentù (po
vzoru a s pomocí jeskyòáøù z Býèí skály – ZO ÈSS
6-01 obr. 1).
V roce 2000 byl proveden pokus o vyèerpání
dvojice sifonù znemožòujících práce a prùzkum
koncového závalu na podzemním toku Lopaèe. Ve
spolupráci s potápìèi bylo nataženo potrubí od
èerpadel za sifony. Posledních nìkolik kubíkù vody
se však nepodaøilo vyèerpat pro technické problémy
s èerpadly a hadicemi.
Práce v horní chodbièce nad sifony byly
úspìšnìjší. V roce 2001 bylo vyklizeno již celkem
42 délkových metrù. Chodbièka vyústila pod stropem
v poslední dómovité prostoøe tehdy známého systému
jeskynì Lopaèe nedaleko od koncového závalu. Tím
byly usnadnìny práce v závalu. Po nìkolika akcích
Obr. 1. Lopaè – hydrotìžba v horní chodbì nad
sifony (foto J. Slonek)
Fig. 1. Lopaè – hydro-mining in upper corridor
above siphon II. and III. (Photo by J. Slonek).
5
sedmi èerpadel a pøerušení èerpání pøi technických
potížích a manipulacích s èerpadly a hadicemi.
Ostatnì èerpáno bylo z hloubky 75 až 95 m. Sifon
se však pøekonat nepodaøilo.
Po jarní povodni v roce 2005 bylo opìt
prozkoumáno potápìèi „dno sifonu“. Bahno, které
bývalo na dnì, bylo povodní z prostoru sifonu
odplaveno. Sifon v této èásti pøechází do šikmo
klesajícího kanálu s písèitým a štìrkovým dnem. Do
budoucna je uvažováno provedení dalších akcí vèetnì
èerpání odtokového sifonu.
V systému ponoru Lopaèe je také zkoumán
pøítokový sifon ve staré èásti Lopaèe, jímž pøitéká
voda od ponoru Lopaèe a Mlynáøova propadání. Zde
bylo èerpáním smìsi vody a bahna dosaženo v záøí
2005, v hloubce 20 m pod normální hladinou jezera
sifonu, vodorovného, zèásti zabahnìného kanálu. Pro
technické potíže s èerpadly byly práce pøerušeny.
v prùøezu kolem 1 – 1,5 m2 a chodbièka je zahlinìná.
Prùbìh chodeb jeskynního systému byl
zmapován. Pøehled mapovacích prací v podzemí
„Šimeèkova“ Lopaèe je uveden v tabulce è. 1. Dále
byla provedena geologická dokumentace fluviálních
sedimentù, geologická dokumentace stavby
devonských vápencù (Hypr 2003) a stopovací
zkouška (Zeman, Bruthans 2002).
Situace Lopaèe byla vytyèena i na povrchu a pro
zpøesnìní bylo uskuteènìno mìøení radiomajákem.
Na základì mìøení byl do hloubky 40 m, do komína
v úseku mez obìma vodopády, navrtán vrt o prùmìru
115 mm. Vrtem bylo protaženo potrubí na èerpání
vody, kabelហpøívodu elektrického proudu a
telefonní linka pro nároènou dvoutýdenní akci
pøíprav a èerpání odtokového sifonu. Vlastní èerpání
probíhalo v èervnu 2004 po dobu 8 dnù.
Situace s optimistickým pøedpokladem projektu
je na obrázku è. 2 a prùbìh èerpacího pokusu je patrný
z grafu na obr. è. 3. Zøetelnì jsou vidìt výpadky linky
Boj s pøírodou a snaha o naplnìní touhy po
Obr. 2. Schématický øez èásti jeskynì Lopaè od vyprošovací šachty k odtokovému sifonu
(Audy M., Musil F., Doležal F., 2004).
Fig. 2. Schematic cut of parts of the cave Lopaè, from wrecking shaft to outlet siphon
(Audy M., Musil F., Doležal F., 2004).
6
1995
Lopaè (Šimeèkùv, 581/I), vchod
až sifon (bod 10)
Lopaè (Šimeèkùv, 581/I), bod 10
– sifony - Zával
Lopaè (Šimeèkùv, 581/I),
chodba nad sifony 1. èást
Lopaè (Šimeèkùv, 581/I),
chodba nad sifony - Zával
Lopaè (Šimeèkùv, 581/I), Zával
– Velikonoèní dóm až bod 8 v
meandrech
Lopaè (Šimeèkùv, 581/I), bod 8
pøes vodopády – odtokový sifon
Lopaè (Šimeèkùv, 581/I)
Rozšiøující - doplòující mìøení
1996
1998
2001
2001
2001
1998až
2003
Hypr Dušan, Koudelka Petr, Bartoò Miroslav, Hypr
Mikuláš, Dohnalová Petra, Kratochvíl Radim
Geospeleos 1-05, Zlatý kùò 1-04
Hypr Dušan, Hrušáková Milana
Hypr Dušan, Hrušáková Milana
Hrušáková Milana, Kratochvíl Radim, Kaplan Petr, Hypr
Dušan
Hypr Dušan, Hrušáková Milana, Dolníèek Vladimír
Musil František
Tab. 1. Pøehled mapovacích prací v podzemí „Šimeèkova“ Lopaèe.
Èerpání odtokového sifonu v Jeskyni Lopaè ve dnech 6.6. - 12.6 2004
èerpané množství (filling quantity)
vyèerpaný objem (pumping out volume)
hladina (water level)
800
700
èerp. KDF
èerpadlo KALPEDA
5
600
pøeteèení
mexické vlny
porucha
10
500
manipulace
manipulace
400
15
300
manipulace
vyèerpaný objem [m3]
èerpané množství [l.s-1]
0
snížení hladiny [m]
10 000
9 000
8 000
7 000
6 000
5 000
4 000
3 000
2 000
0
1 000
èas [min]
vypnuto
vypnuto
KONEC
20
200
100
vypnuto
25
0
Obr . 3. Graf èerpání odtokového sifonu v jeskyni Lopaè (Hypr D., Doležal F., 2004).
Fig. 3. Graph pumping of outlet siphon in the cave Lopaè (Hypr D., Doležal F., 2004).
Literatura:
DOLEŽAL F. (2002): Hydrotìžba v Lopaèi.–
Speleofórum 2002, 14-15. Èeská speleologická
spoleènost. Praha.
HYPR D. (2002): Geologický výzkum na lokalitì
Lopaè.– Speleofórum 2002, 16-18. Èeská
speleologická spoleènost. Praha.
HYPR D. (2004): Ostrovské podzemí stále tajemné.–
poznání a objevení nových prostor a cest podzemních
tokù v Moravském krasu stále pokraèují. Je to
nároèný koníèek. A ono se tøeba nic neobjeví, nebo
vy u toho zrovna nejste. To ale nevadí, protože
dùležitìjší je pøátelství a spolupráce lidí rùzných
povah, profesí a vìku. Je to èást našich životù a bývá
u toho legrace. Ale jak už to na svìtì chodí, nìkdy
se i nìco pokazí.
7
Speleo 39, 8-12. Èeská speleologická spoleènost.
Praha.
STØELEC P. (2001): Nové objevy v jeskyni Lopaè.–
Speleo 33, 9-10. Èeská speleologická
spoleènost. Praha.
STØELEC P. (2002): Lopaè.– Výsledky našeho
bádání 1995 – 2001.– Speleofórum 2002, 1213. Èeská speleologická spoleènost. Praha.
ZÁRUBA I. (2002): Lopaè.- Výsledky našeho bádání
1995 – 2001.– Speleofórum 2002, 15. Èeská
speleologická spoleènost. Praha.
ZEMAN O., BRUTHANS J. (2002): Stopovací
zkouška v systému Lopaèe a nové poznatky o
ostrovsko-vilémovických vodách.– Speleofórum
2002, 24-28, Èeská speleologická spoleènost.
Praha.
debris. In the year 1997 were initiated works in the
corridor that offered chance to go round of both
siphon by upper floor. This corridor was quite loaded
of brook deposit and loam. Progress has been
achieved by using technology hydro mining for
remove sedimentary deposit. Corridor leads in upper
roof into the last dome-like chamber, not far from
ending break. After a few works actions were
surmounted boulder break, that was long 30 m.
Behind debris break was discovered next dome
chamber with several chimneys. Cathedral with
proportion 25 x 7 x 7 m was called according to a
date of discovering - “Easter dome”. From this dome
was discovered free section of underground canyon
likes winding stream caves corridor of total length
about 250 m and with two ten meters high waterfalls.
Behind second cascade stream of the Lopaè brook
outflow down to the mystery 30 m deep siphon. In
years 2001-2003 was carried out survey chimney and
excavation work on interesting terminal place.
Corridors of the cave system were mapped. Further
was also made geologic documentation of fluvial
sediment, geologic documentation of construction
Devonian limestone and tracing test. Situation was
layout on surface and for position specification was
made measuring by racon. According to measuring
was made borehole about caliber 115 mm into the
chimney in section among by both waterfalls, to the
depths 40 m. Borehole was interlaced by pipeline to
water pumping, cable of electricity and telephone
line for ambitious two weeks action for pumping
outlet siphon. Pumping of the outlet siphon was made
in June 2004 and took 8 days. The water was pumping
from depths of 75 to 95 m. Siphon however hasn’t
been overcome, I’m afraid.
Summary: Summary of speleological works effected
in cave Ponor of Lopaè during 1995 - 2005. Today
we go to work to the new Lopaè by wrecking shaft
around memorial table of Jan Šimeèek. It reminds
us, that tragedies unfortunately sometimes happen
on the ways to knowledge. It is already ten years
ago when he died at investigation of this cave. So
quickly run the time. Somebody asks why and so
hazardous. However these answers couldn’t be
reasonably answered. Suddenly you’re not here and
maybe you are missing to someone. Many of us,
members of the group Tartaros, who knew Jack, Jack
missed. He was a perfect guy.
The wrecking shaft caught by chance unknown
opening spaces in longitude about 70 m. It enabled
us another survey of the cave sinking Lopaè. Even in
the year 1995 divers discovered behind two siphons
continuing of riverbed underground flow in length
45 m. Next continuing of the cave were blocked by
Co se dìje pod Javorkou ?
Jiøí Dragoun (ZO ÈSS 1-11 Barrandien)
V nitru kopce Javorka nedaleko Karlštejna v Èeském
krasu probíhá stále intenzivní speleologický
prùzkum. O historii výzkumu jsme informovali ve
Speleu è. 37 - 2003. Od té doby ubìhlo hodnì vody
a jeskynì se nám krásnì rozrostla. I když právì rok
2003 tomu vùbec nenasvìdèoval.
Po objevech z léta 2001 jsme samozøejmì
mapovali, fotili, dìlali cestièky a tunýlky. Nejvíce
jsme se ale tìšili, jak zaèneme „prolongovat“ nìkterá
nadìjná místa. Tak vzniklo mnoho slepých ulièek.
(A dokonce J. Cimrman by z nás mìl radost). Napø.
plazivka Slepé støevo - po 15 m usilovného kopání
jsme si aè neradi, museli pøiznat, že tudy opravdu
cesta nevede. (Ve Speleu è. 40 nìjaký vtipálek pøipsal
za 15 osmièku, takže nám plazivku prodloužil na
158 m. Pøedstava je to hezká, ale držme se reality.)
Jedna z možností, kde dále kopat, byla v horní
èásti Karakorumu. Zde jsme více než v objev nových
prostor doufali ve spojení s horní jeskyní
(pøipomínám, že zhruba 30 m nad námi je jeskynì,
8
Obr. 1. Krápníková výzdoba nad Digitálním
komínem (foto J. Novotný).
Obr. 2. Digitální komín (foto J. Novotný).
ve které jsme kopali v pùli devadesátých let). Po
prokopání hlinìné bariéry jsme narazili na komín a
zaèali postupovat vzhùru. Komín, nebo vhodnìji
vertikální puklina, byla vyplnìna smìsicí - hlína,
kameny, vzduch - a tak bylo o legraci postaráno (kdo
z vás „dráždil“ usazeniny nad hlavou krumpáèem,
ví, o èem je øeè). Po ètyøech metrech nám cestu
pøekøížila jiná puklina, tentokrát diagonální. Na této
køižovatce vzniklo nìco málo volných prostor. Naše
pøíchozí vertikála pokraèovala vzhùru do nehezkého
závalu. Druhá puklina smìøovala dolù pod sklonem
30 - 45 stupòù (místo nazváno Rozvodí). Tato situace,
jak se pozdìji ukázalo, je pro naši jeskyòku typická.
Jestliže zde najdete vertikální puklinu, je jen otázkou
èasu, kdy narazíte na køížící puklinu diagonální. Tyto
šikmé pukliny jsou patrné už ve vchodu do jeskynì.
Je jasné, že když jsme spatøili v místì køížení krásné
stropní korýtko, smìøující tím „správným“ (?)
smìrem, odložili jsme komín s legraèními kameny
na neurèito. A tak byla objevena 14. 2. 2004 propast
Valentýnka (-30 m). Kopali jsme nahoru, abychom
se dostali dolù! Na dnì propasti je ucpávka z hlíny,
která ale rozhodnì neznamená konec. Ze dna se dále
pokraèuje pøekvapivì opìt vzhùru. Prudce stoupající
chodba se po 15 m potkává s diagonálou, která
pøichází od Rozvodí, protíná Valentýnku v její pùli a
zde pak mizí pod krásnì erodovanými kulisami jako
v divadle. Nìco nám øíkalo, že pokraèování bude zde.
No, vlastnì to nìco byl Karel Žák, takže - díky, Karle!
Nejdøíve ale bylo nutné zmapovat nové objevy.
Mapka se nám rozlezla na 280 m. Bìhem mapování
se jako bonus objevil Kravál, chodba založená na
mohutné puklinì, která, jak se ukázalo pozdìji,
pøedstavuje zásadní spojnici mezi horní a dolní
jeskyní. Dále je také zajímavá tím, jak moc je
zaøícená. Poetické místo s kulisami bylo nazváno
Ticho, plazivka z nìj smìøující do Kraválu pak
Zesilovaè. Z Ticha jsme kopali úsporný profil 50 x
80 cm smìrem na jihozápad (i tak bylo Ticho témìø
celé zasypáno). Bìhem prùkopu se objevovaly tu a
tam nìjaké miniprostùrky, které naznaèovaly, že
možností je více. Kdyby tu nebyla hlína, asi bychom
se divili, v jak velkých prostorách se nacházíme. Bylo
nutné namontovat vintockou dráhu, a to v délce 7 m.
Jednoho dne jsme se ocitli na rozcestí. Volba padla
na osvìdèenou puklinu smìrem vzhùru. Po nezbytné
„demontáži“ nìkolika balvanù se první prùzkumník
soukal první úžinou do neznáma. Následovala veliká
radost všech zúèastnìných, kteøí se nedoèkavì hrnuli
dovnitø. V novì objevených prostorách se pak ozýval
jásot jak u vánoèního stromeèku. Nová èást jeskynì
je otevøena mohutnou puklinou o výšce 13 m a šíøi
1 m (spíš ménì). Pozoruhodná je ovšem délka témìø
17 m. Nᚠprùkop se do pukliny napojuje okénkem
ve stìnì (nazváno Zátiší). Bìhem radostného
„šmejdìní“ po Zátiší objevujeme na dnì naši starou
známou diagonálu, která kromì Valentýnky protíná
i tuto propast a mizí v západní stìnì. To
nejzajímavìjší se nalézá pøímo nad tímto místem o 10
m výše.
Tady je totiž další diagonála! Pøichází odnìkud
z neprùlezna a do západní stìny se noøí úzkou
puklinou, která je v jednom místì (sláva!) prùlezná,
ale až po odstranìní pøekážek v podobì usazenin
a kamenù. To všechno lítalo z malého okénka ve
stìnì do Zátiší. Tak vznikl Chrliè - a když vychrlil
9
10
to, co mìl, mohli jsme jím prolézt do dalšího systému
puklinovitých prostor. Ta úvodní byla zpoèátku nicmoc. Tak tak na prolezení, ale výška s hloubkou
dìlaly dohromady minimálnì 10 m. Smìrem dopøedu
se zaèala rozšiøovat a posledních 10 m jsem už
normálnì vzpøímenì šel. Pak následuje ukázkové
køížení dvou svislých puklin ve tvaru X a právì zde
je nejvìtší prostora - 13 x 15 x 4 m. Skoro mám na
jazyku slovo dóm, ale nebudu pøehánìt (nazváno
Rozcestí Pod Javorkou). Témìø se tu nevyskytuje
hlína, vše je sterilnì èisté a nádhernì erodované.
Zdejší vápenec má veliký smysl pro abstraktní tvary.
Je to dáno èetnou pøítomností kalcitu, který, jak
známo, je tvrdší než okolní vápenec. Puklina, která
nám pøekøížila cestu a vytvoøila již zmínìné Rozcestí
Pod Javorkou, na jedné stranì míøí do závalu, který
bych nerad pokoušel, na stranì druhé, k naší velké
radosti pøechází do propasti. Termín propast zde
trochu pokulhává, nebo šíøe je maximálnì 1m, pøesto
vertikální prùlezný rozmìr je 30 m. Pøi sestupu nám
nièí naše overaly pìkná pizolitová výzdoba. Na
nejhlubším dosaženém místì nás zastavil neprùlezný
profil, ale vidìt je ještì 6 m. Odmìnou za dosažení
dna jsou bílé krystalky na stìnì, pøipomínající
námrazu (nazváno Jinovatka). Bìhem výstupu jsme
našli ve stìnì další (již tøetí!) okénko s plazivkou.
Ta bude pravdìpodobnì i po dùkladném vyèištìní
jen pro vyvolené. Nemusíme se však do všeho hrnout
hned. Èasu je dost. Pøedevším je nutné zajistit
vertikální úseky žebøíky nebo alespoò nášlapnými
tyèemi, dále rozšíøit nìkterá úzká místa. I tak nám
cesta až na konec zabere pùl hodiny. Nìkolik akcí
jsme prokopávali zkratku z Valentýnky do Zátiší
(vznikla køižovatka Ètyøcestí). To jsme ještì netušili,
že nakonec budeme do nejnovìjších objevù chodit
jinou cestou, a sice horním vchodem. Na našem
dalším pracovišti v horní jeskyni se totiž v prùbìhu
roku 2005 zaèaly dít Vìci.
Ale abych to vzal od zaèátku. Prvním poèinem
ke spojení jeskyní byla instalace radiomajáku v dolní
jeskyni a následné zamìøení signálu v nejnižším místì
jeskynì horní. Výsledný ortel znìl: tady kopejte 11m
dolù! Sondu jsme zaèali hloubit na podzim 2004 za
pomoci nejrùznìjších kamarádù a jejich kamarádù
v rámci akce Exkurze za práci. Sestupovali jsme
puklinou opìt vyplnìnou naší oblíbenou
trojkombinací - hlína, kameny, vzduch. Tato je ale
podstatnì vìtší než ta pod Rozvodím. Také strach
byl vìtší a na legraci nemìl nikdo náladu.
Nejstrašidelnìjší balvany jsme zafixovali betonem,
Obr. 3. Propast Jinovatka (foto J. Novotný).
pod jiné jsme rozepøeli klády. Vìtší profil má ale i
své výhody. Mohli jsme napøíklad z kamenù stavìt
zídky a tvoøit tak rùzné výplnì až vycpávky. Je jasné,
že mezi vìtšími kameny jsou také vìtší mezery, a tak
byl postup pomìrnì rychlý. Po pøekonání hranice
11 m byl charakter pukliny stále stejný a spodní
jeskynì nikde. Dole už bylo slyšet bouchání kladiva,
ale jen nezøetelnì a hned z nìkolika míst. Zaèínalo
být jasné, že místo spojení nebude to, kde visela pøi
radiotestu anténa, totiž v nejvyšším bodì propasti
Valentýnka, ale nìkde níž. Jen nerad jsem se smiøoval
s faktem, že spojnicí mezi jeskynìmi nebude krásnì
kroužená propast, nýbrž napùl zaøícená šachta,
pøipomínající spíš dùlní dílo než jeskyni. Optimismus
nám dodával silný prùvan, který nám pøi rozebírání
kamenù foukal pøímo do tváøe (zaèínal se projevovat
„komínový efekt“). Koneènì jsme se jednoho dne
ocitli ve volné prostoøe, kde se dalo vzpøímenì stát.
Ta byla, pravda, pozdìji zasypána materiálem, ale
dùležitý posun byl ten, že už jsme se zøetelnì slyšeli.
Pro mne bylo témìø neuvìøitelné, že halekání bylo
slyšet ze tøí rùzných, od sebe vzdálených míst,
pøièemž mùj kolega - akustický maják - byl stále na
jednom místì. Zbývalo tedy jen urèit, kde bude
11
spojení nejvhodnìjší. Poslední kamenná ucpávka
v tìsném hrdle nám ještì dala zabrat, nicménì 16. 7.
jsme si slavnostnì (ale opatrnì) skrze balvany potøásli
rukama.
Následovalo opìt zdlouhavé a nudné období
zajištìní Vìtrné šachty. Tj. zejména instalace žebøíkù,
potažmo jejich øezání, svaøování, nátìr a vlastnì
i shánìní penìz na nì. Ve spodní jeskyni jsme se
napojili kousek od Ticha, což nikdo neèekal.
Každopádnì jsme rádi, že nemusíme absolvovat
všechny ty plazivky a plíživky, vedoucí od spodního
ZAHRANIÈNÍ
vchodu. Pak koneènì mùžeme pokraèovat v dalším
prùzkumu.
Takové tedy byly poslední tøi roky pod Javorkou,
to všechno se událo od vydání èlánku Jeskynì Na
Javorce - 10 let výzkumu ve Speleu è. 37. Byla to
spousta døiny a èasu, stráveného pod zemí (93 dní),
ale také úžasné dobrodružství objevování
neznámého. Skuteèné a hmatatelné splnìní našich
snù. Kdo ví, co pøinese další rok? Mnì by staèilo,
kdyby byl jen z poloviny tak úspìšný, jak ten letošní.
AKCE
Baia Sprie – jedno z nejznámìjších rudních ložisek
severního Rumunska
Petr Pauliš (ZO 5-07 Antroherpon)
[email protected]
Baiamarský dùlní revír, který zahrnuje ložiska
severozápadního Rumunska v pohoøích Oaº, Gutii,
Þibleº a Rodna, je nejdùležitìjším revírem tìžby rud
barevných kovù v zemi. Jeho centrem je
administrativní støedisko župy Maramureš, krajské
mìsto Baia Mare, v kterém je soustøedìn
nejvýznamnìjší prùmysl zpracování barevných kovù
Rumunska.
Pøibližnì 10 km v. od Baia Mare a 2 km sv. od
centra Baia Sprie se nachází svìtoznámé ložisko Baia
Sprie, které je nejvìtším hydrotermálním rudním
ložiskem Rumunska. Spolu s Valea Roºie a Dealu
Crucii patøí k nejstarším dolùm této oblasti.
Historický název lokality byl Mons Medius, pozdìji,
v dobì, kdy toto území náleželo Sedmihradsku, bylo
mìsto pojmenováno Felsöbánya. Je velmi
pravdìpodobné, že zde na rudních výchozech tìžili
rudu již Sasové v polovinì 12. století. V roce 1376
získává Mons Medius spolu se sousedním mìstem
Rivulus Dominarum (Baia Mare) zvláštní privilegia
pro pracující v dolech. Mìsto, které patøilo ke
svobodným královským mìstùm s mnohými
privilegii a jehož historický vývoj byl úzce spjat
s hornickou èinností, bylo spolu s místními doly
bìhem staletí nìkolikrát zpustošeno. Bohatství
ložisek však vždy vedlo k obnovení dùlní èinnosti.
První literární zprávy o zdejších dolech
pocházejí až z roku 1774. Jejich autorem je Ignác
Born (1742-1791), který pøi své studijní cestì do Uher
a Sedmihradska v roce 1770 tuto oblast navštívil. Své
zážitky a poznatky z cest zasílal ve formì dopisù
svému pøíteli, švédskému mineralogu Johannu
Ferberovi, který je vydal v roce 1774 knižnì. Born,
který tuto cestu podnikl z povìøení císaøovny Marie
Terezie, popisuje napø. používané metody ražby ve
Felsöbánya pomocí sázení ohòù. Na cestì témìø
zemøel, nebo onemocnìl bolestivou chorobou
následkem dùlního požáru ve Felsöbányi.
Od poèátku 19. století sídlil v Baia Sprie
královský horní úøad. V roce 1873 došlo k založení
hornické školy. V „Ungarische Montan-Handbuch“
z poèátku 19. století je uvedena celková produkce
12
Obr. 1. Areál jámy 4 (Put 4) v Baia Sprie
(foto P. Pauliš, 2004).
historického období exploatace, která byla odhadnuta
na 1 700 000 t rudy. Toto èíslo svìdèí o znaèném
rozsahu dobývacích prací tohoto rozsáhlého ložiska.
Neobyèejnì velký rozsah tohoto ložiska potvrzuje i
objem prognózních zásob stanovený v roce 1957,
který èiní témìø 6 milionù t rudy.
V 19. století byla vyhloubena jáma Terezia, která
je využívána dodnes. V roce 1895 se k pohonu
tìžních strojù a èerpadel zaèíná místo páry využívat
elektrické energie. Díky zavádìní nových technologií
dochází koncem 19. století k enormnímu vzrùstu
tìžby. Roènì se vytìžilo a zpracovalo kolem 290 tisíc
t rudy. Podle údajù Ottova nauèného slovníku žilo
v roce 1904 v Baia Sprie 4 816 obyvatel, z nichž
vìtšina byla maïarské národnosti. V dolech, ve
kterých pracovalo kolem 1 100 zamìstnancù, se tìžilo
zlato, støíbro, mìï a olovo. Poèátkem 20. století došlo
k další modernizaci dolù.
Po vytvoøení Velkého Rumunska po ukonèení
1. svìtové války tìžba ložiska pokraèovala. V roce
1928 bylo získáno 6,7 kg zlata, 1 417 kg støíbra, 875
kg mìdi a 573 t olova. V dalších ètyøech letech klesá
produkce zlata, nejprve na 3 kg a posléze v roce 1932
na pùl kg. V roce 1931 byla zavedena flotace rud
s kapacitou 100 t dennì. Díky tomu vzrostla v roce
1932 významnì produkce støíbra na 2 290 kg, mìdi
na 70,6 t a olova na 1 140 t. V roce 1933 závod
zpracovával dennì 200 t rudy, v šedesátých letech
minulého století po další rozsáhlé modernizaci pak
až 1 200 t. V roce 1991 èinila roèní tìžba 227 tisíc t
rudy a v roce 1993 vzrostla dokonce na 360 tisíc t.
Na dolech bylo zamìstnáno pøibližnì l 460
zamìstnancù. V roce 1998, po vzniku státní firmy
Obr. 2. Dìdièná štola „Filonul Principal“ v Baia Sprie
(foto P. Pauliš, 2004).
REMIN S.A. Baia Mare, se dùl stal její významnou
souèástí.
Ve mìstì, které leží na jižním svahu Dùlní hory
(Dealul Minei, 729 m), dnes žije kolem 17 tisíc
obyvatel. Pùvodnì byly rudy tìžené na v. a sv. stranì
„Dùlního kopce“, o èemž svìdèí rozsáhlé hlušinové
haldy, které jsou zde zachovány. Hlavní dùlní závod,
ve kterém se dosud pracuje, se nachází v. od obce,
po levé stranì silnice vedoucí z Baia Sprie do Sighetu
Marmaþiei. Do podzemí vede hlavní štola, ze které
jsou v podzemí vyražena vertikální díla (tzv. slepé
jámy), která zpøístupòují spodní èásti ložiska.
Pojedeme-li po silnici na Sighet dále k východu,
narazíme za odboèkou k dolu po pravé stranì na
vyústìní pøekopu, kterým se do Baia Sprie dopravuje
rudnina z cavnického ložiska. Celková délka
pøekopu, který byl s øadou obtíží vyražen v letech
1961-70, je 11 km. Zde se z dùlních vláèkù vyklápí
a automobily pøepravuje ruda do místní úpravny na
zpracování. Toto místo, kde je vždy nevelká skládka
suroviny, je ideální pro sbìr cavnických minerálù.
Navíc zde nebývají problémy se vstupem.
Další místa, kde lze vstoupit do místního
13
podzemí, se nacházejí ještì dále od mìsta. Jáma 4 je
vzdálena asi 4 km sv. od centra obce a vede k ní krátká
cesta odboèující vlevo ze silnice na Sighet. O nìkolik
stovek metrù dál nás další odboèka, tentokrát
smìøující vpravo, dovede ke štolám è. 5 a 6 (asi 5 km
v. od Baia Sprie). Štola è. 6 (též Put VI) je se svým
ústím ve výšce 560 m nejvyšší položenou štolou
v Baia Sprie. Je zde pìkný výhled na povrchová díla
na Dùlní hoøe. Štola je asi 850 m dlouhá a lze v ní
slepou jámou sestoupit až do hloubky 500 m. Ze
starých pozùstatkù jsou ve staré (severní) èásti mìsta
zachovány 600 let staré ruiny hutì, nedaleko kterých
je výchoz žíly Principal. Asi 300 m pod výchozem
je krásnì upravený portál kolem 200 let staré dìdièné
štoly, ražené po žíle Principal.
Rudní žíly jsou vyvinuty èásteènì v panonských
sedimentech a èásteènì na kontaktu sedimentù
a subvulkanického tìlesa pyroxenického andezitu
pontského stáøí. Toto tìleso žilného tvaru je asi 300
m široké, 2 km dlouhé a jeho osa se noøí k východu.
Rudní žíly jsou orientovány generálnì Z –
V s úklonem 75 – 90o k S. Žilná mineralizace ložiska
je vyvinuta podél zlomu Dragoº Vodã. Hlavní žíly
jsou dislokovány pøi severní a jižní hranici
andesitového tìlesa. Celkový poèet žil, které zde byly
a jsou tìženy, pøesahuje šedesát. V souèasné dobì
je ložisko rozfáráno do hloubky okolo 900 – 1000 m
a pracuje se asi na 20 žílách. Pøi povrchu se
v minulosti tìžily pøedevším rudy Au-Ag, mezi
horizonty VII.-XI. se dobývaly pøedevším Pb-Zn-Cu
rudy. Hlavní èást dnešní tìžby pøedstavuje mìdìné
zrudnìní, které je vyvinuté pod XI. horizontem. Na
jámì 3 (Put 3) je roztìženo 17 horizontù o celkové
hloubce 570 m.
Nejvýznamnìjšími jsou Hlavní (Filonul
Principal) a Nová žíla (Filonul Nou). Hlavní žíla je
s délkou 5 250 m nejdelší rumunskou rudní žílou;
její mocnost kolísá mezi 0,5-10 m, na nìkterých
místech 10-20 m. Nejprve byly patrnì povrchovì
tìženy její výchozy na Dùlní hoøe (Dealul Minei).
Žíla smìru 85 o (Z-V) a sklonu 75-90 o k S byla
sledována až do hloubky kolem 1 km. Podle nových
prùzkumù její mineralizace pokraèuje ještì nìkolik
km na východ. V celém jejím vertikálním
i horizontálním prùbìhu se objevuje øada odžilkù
(napø. Boului, Ignaþiu, Rotmundi, Anadei, Matei,
Ignat, Emerie, Pokol, Greisi, Levesy, Eli,
Omindszenti, Oculi, Baptista, Rogate a Joli). Hlavní
žíla pøedstavuje jednu z nejbohatších minerálních
Obr. 3. Ústí pøekopu z Cavnic (foto R. Brandstetter,
1997).
paragenezí. Nová žíla byla sledována v délce 2,1 km.
Její prùmìrná mocnost se pohybuje mezi 1,5 – 6 m a
hloubkový vývoj do 200 m. Z dalších žil zmiòme 600
m dlouhou a až 1 m mocnou Diagonální žílu,
zasahující do 200 m hloubky. Mezi Hlavní a žílou
Sudic je vyvinutá 600 m dlouhá žíla Terezia, která
obsahuje hlavnì pyrit-mìdìné zrudnìní. Minerální
parageneze rudních žil u Baia Sprie je neobyèejnì
bohatá a rùznorodá. Celkem zde bylo zjištìno pøes
90 druhù minerálù, z nichž šest poprvé na svìtì
(andorit, dietrichit, felsöbanyit, klebelsbergit,
semseyit a szmikit).
V muzeích se nejèastìji setkáme se zdejšími
krásnými krystaly antimonitu, barytu, wolframitu,
scheelitu, též s berthieritem, køemenem, realgarem a
bournonitem. Hlavní rudní minerály jsou na ložisku
pøítomny ve více generacích. Reprezentují je pyrit,
chalkopyrit, sfalerit a galenit.
Celá ložisková oblast Baia Sprie je podzemním
rájem pro prùzkumníky historického podzemí. Je zde
celá øada opuštìných starých štol, ale i dosud èinných
dùlních dìl, ve kterých lze zažít mnohá
„dobrodružství“ pøi setkání s místními horníky. Další
zajímavé podzemí se nachází v nedalekém Cavnicu
(Kapnik) a v okolí Baia Mare.
Poznámka: Podrobnìjší informace o
nejvýznamnìjších rumunských dolech poskytují dvì
novì vydané publikace P. Pauliš – M. Beneš (2005):
Rudní ložiska a mineralogická nalezištì severního
Rumunska a Rudní ložiska a mineralogická nalezištì
rumunského Sedmihradska (Kuttna, Kutná Hora),
které lze objednat u autora tohoto pøíspìvku.
14
PSEUDOKRAS
A
HISTORICKÉ
PODZEMÍ
Indicie o existenci nezvìstného historického podzemního objektu
v Bílé hoøe v Brnì
Marek P. Šenkyøík
Ve speleologické literatuøe je zdokumentován
historický podzemní objekt firmy FWO (1941-1945)
ve Stránské skále na periferii Brna, který má ve dvou
oddìlených patrech 0,8 km chodeb (ŠENKYØÍK
1994). Dosud se však nevìdìlo, že jiný velký
podzemní kryt vznikal v inkriminované dobì
i v protilehlém kopci Bílé hory. Cennou zmínku o
jeho existenci jsem objevil v r. 1993 v archivu Zetoru
a.s. pøi svém tehdejším studiu podzemních aktivit
firmy FWO. Tento svùj malý archivní objev jsem si
pùvodnì ponechal na dobádání na pozdìjší dobu.
Teprve zcela nedávno (r. 2005) jsem ho odtajnil a
pøenechal na doøešení jiným badatelùm brnìnského
podzemí. Podle této cenné informace existuje ve
Vystavìlovì píseèòáku v jihozápadním svahu Bílé
hory - dnes nezvìstný - velký podzemní kryt.
Zmiòoval se o nìm v r. 1970 sám archiváø Zetoru
V. Neèas, který napsal dne 17. bøezna 1970
v Budovateli o událostech na sklonku války
v líšeòské Ostmarce tato slova: „…sklepy pøestávaly
být bezpeèné, a proto lidé pøi kvílení sirén utíkali (z
továrny Ostmark) ke krytùm. Vìtšinou byly budovány
v píseèòácích. V JIHOZÁPADNÍM SVAHU BÍLÉ
HORY byl ve Vystavìlovì lomu. Druhý
v Køižíkovského ulici postavila døívìjší fabrièka
„Novotepra“ kryt pro 1000 osob, a pod Akáty ve
zbrojováckém krytu bylo místo pro 2000 lidí. Ten mìl
dokonce osm betonových chodeb. Menší kryt mìla
firma Svet ve Vinohradech. Ostmarka mìla bezpeèný
kamenný kryt ve Stránské skále. Kryty pod Stránskou
skálou a ve Vystavìlovì píseèòáku byly pùvodnì
urèeny pro nacistickou armádu, a podobnì i kryt
Zbrojovky, který také sloužil pro zamìstnance. Ve
VYSTAVÌLOVÌ PÍSEÈÒÁKU, hlubokém 22 m o
rozloze 60 x 200 m, zaèala mìstská správa budovat
VELKÝ KRYT O TØECH ŠTOLÁCH. POÈÁTKEM
ZÁØÍ
1944
BYLY
HOTOVY
DVÌ
Z PROJEKTOVANÝCH ŠTOL DO DÉLKY 300 M a
jedna z nich byla asi 25 m vybetonována (konec
citace).
Analýza Neèasova textu
V. Neèas byl na pøelomu 60 a 70. let svìdomitým
archiváøem brnìnského Zetoru, který zpracoval
šedivou historii své továrny a v seriálu nazvaném
„Léta Líšeòky“ ji ètivou formou zveøejnil
v podnikovém Budovateli k osvìtì dìlnictva. V jeho
textu se pøirozenì nacházejí èetné zprávy o brnìnské
poboèce vídeòské firmy Flugmotorenwerke Ostmark,
na jejíchž sutinách továrna Zetor po válce vyrostla.
V Neèasových Létech Líšeòky jsou proto k nalezení
i sekundární zmínky o podzemních aktivitách firmy
FWO pøi pøestavbì nìkterých jeskyní v Moravském
krasu v letech 1943-1945 na podzemní detašované
provozovny (blíže in.: ŠENKYØÍK 1994, PØIBIL
2004). Sekundárnì se též V. Neèas zmínil i o existenci
velkého podzemním krytu v Bílé hoøe. Z jeho zmínky
je patrné, že historické údaje do svého textu pøevzal
(zøejmì doslovnì) z jemu dobøe známého
historického dokumentu. Neèasovu zprávu o dnes
neznámém velkém podzemním objektu pod Bílou
horou (v Brnì) z období II. svìtové války lze proto
považovat za historicky autentickou a hodnovìrnou.
Lze pøedpokládat, že pøi horeènatém tempu výstavby
podzemních krytù na sklonku války dosáhl podzemní
objekt pod Bílou horou od záøí 1944 - kdy mìly být
již 2 štoly 300 m dlouhé – do kvìtna 1945 ještì
vìtších délek. Pod Bílou horou se tedy na základì
této indicie s nejvìtší pravdìpodobností nachází
jeden z nejvìtších historických podzemních objektù
mìsta Brna, který je snad svojí velikostí srovnatelný
se spodním patrem samotné podzemní továrny ve
Stránské skále. Pokud tyto mé øádky nìkoho pøivedou
na stopu k jeho objevení, bude splnìn úèel, za nímž
byly sepsány.
Literatura:
NEÈAS V. (1970): Léta Líšeòky. Budovatel 17.
bøezna 1970. Brno
PØIBIL M. (2004): Jeskynì Výpustek. Pozoruhodný
pøíklad symbiózy èlovìka a jeskynì.– Krasová
deprese 10/2004. Praha.
15
ŠENKYØÍK M. (1994): Firma Flugmotorenwerke
Ostmark G.m.b.h. Wien, Zweigverk Brunn
(1941-1945) a nedokonèená podzemní továrna
ve Stránské skále.– Speleofórum 94. Èeská
speleologická spoleènost. Brno
Zápis o objevu podzemní chodby pod severním ambitem chrámu
Panny Marie ve Køtinách
Marek P.Šenkyøík (ZO ÈSS 6-31 Speleologický prùzkum poustevník Marek)
výkopu. Dne 7. øíjna 2005 jsem provedl prvotní
prùzkum objevené lokality, pøi nìmž jsem se proplazil
v základech zdiva do neznámé chodby 1 m vysoké
a 0,6 m široké, která na 7. m konèila závalem.
Spoleènì s R. P. Drtilem jsme dne 8.10.2005 zával
odtìžili a za pøítomnosti køtinského dìkana P.Tomáše
Prnky jsme objevili další – cca 10 m dlouhý úsek
krásné – až 1,5 m vysoké – barokní chodby, která
prochází napøíè pod „rajskou zahradou“ a konèí
sifonovitou ucpávkou v blízkosti kaple sv. Anny.
Ve dnech 7.-8. øíjna 2005 pronikli èlenové ZO ÈSS
6-31 S.P.P.M (Marek P. Šenkyøík a Radovan P. Drtil)
na svém tradièním bádacím pracovišti v historickém
podzemí kostela ve Køtinách, do neznámé podzemní
chodby procházející v blízkosti kaple sv. Anny pod
s. ambitem a rájskou zahradou. Její vchod byl
náhodnì odhalen dìlníky pøi hloubení inženýrských
sítí. Otvoru v základech ve vnìjším plášti s. ambitu
(smìrem k faøe) si všiml M.P.Šenkyøík pøi
speleoarcheologickém monitoringu stavebního
Obr. 1. Historický okamžik návratu „køtinských pomalovaných lebek“ zpìt do podzemí chrámu Panny Marie
ve Køtinách dne 7. øíjna 2005. Zleva: Marek P. Šenkyøík, RNDr. Ladislava Horáèková, RNDr. Lenka Benešová
(foto L. Horáèková).
16
Obr. 3. Køtiny – poloha vchodu do novì objevené
podzemní chodby pod S ambitem (oznaèena køížkem)
ve vztahu ke kapli sv. Anny a chrámu P. Marie (foto
M.P.Šenkyøík, 8.10.2005).
Obr. 2. Znak nové ZO ÈSS 6-31.
Zasedimentovaná chodba dosahuje v místì
zahlinìného sifonu šíøku cca 1,5 – 2 m. S nejvìtší
pravdìpodobností se podaøilo objevit relikt dosud
neznámého barokního kanalizaèního øádu z 1. pol.
18. století sloužící k podzemnímu odvodnìní
a odvlhèení Santiniho stavby. Tento pøekvapivý objev
nabude na významu zvláštì pokud se z kanalizaèního
systému podaøí objevit pøípojku z podzemí
samotného chrámu Panny Marie. Celková délka
objevené chodby èiní cca 17 m, a její další neznámé
pokraèování smìøuje „ke køtinskému námìstí“.
V pøítomné chvíli je chodba zakonzervovaná a není
možný do ní bìžný pøístup.
Literatura
ŠENKYØÍK M. (1992): Podzemí ve Køtinách struèný pøehled objevù v roce 1991.–
Speleofórum 1992, 22-23, Èeská speleologická
spoleènost. Praha.
ŠENKYØÍK M., HORÁÈKOVÁ L., BENEŠOVÁ
L. (1994): Kostnice v podzemí chrámu Panny
Marie ve Køtinách. – Speleofórum 1994, 47-56,
Èeská speleologická spoleènost. Brno.
Obr. 4. Køtiny, chrám P. Marie – interiér novì
objevené chodby (skuteèná výška zobrazené prostory
1 m, foto M.P.Šenkyøík, 8.10.2005).
17
TROCHA
HISTORIE
Záhady
Ochozské jeskynì
Josef Pokorný (ZO 6 – 11 Královopolská)
Na kterési sešlosti jeskyòáøù jsem zaslechl stesky na
to, že staøí, odcházející jeskyòáøi mladým nic
neøeknou, a ti pak objevují vìci dávno objevené. Pøi
oslavì mých sedmdesátin jsem v kruhu zbývajících
èlenù ZO 6 -11 prohodil nìco o tom, že bychom
rùzné poznatky a zjištìní z naší práce v Ochozské
jeskyni mìli nìkomu sdìlit nebo pøedat. Necítil jsem
se k tomu zpùsobilý, byl to jen takový mùj zvyk
„hodit kámen do rybníka“, abych zjistil, jakou to bude
mít odezvu. Kamarád Honza se na mne obrátil
a povídá: „Ty se starej o svou historii, kterou
zpracováváš, a tohle nech na mne. To je moje
parketa!“
„Dobrý,“ øíkám si já, „je to zajištìný, Honza si
to bere za svý!“ A nestaral jsem se. Jenže od té doby
uplynul rok a tøiètvrtì a nikde nic. Nebo že bych nebyl
v obraze? Tak jsem se rozhodl, že to chce „další
kámen do rybníka“. A tak píšu tyto svoje úvahy.
Možná se odborníci zase budou smát, nebo jim za
mne bude hanba, ale já si myslím, že nìkdo to otevøít
musí!
Zvl᚝, když se u nás teï mladí moc nevyskytují.
A ne proto, že bychom pro mladé nic nedìlali. Ale
tøeba se èasem najdou a už nebude, kdo by jim to
øekl.
SfH, tj. Verein Deutsche Turisten – Sekcion für
Höhlenforschung – neboli Spolek nìmeckých turistù
– sekce pro jeskynní výzkum, to je snad to jediné, co
o nìm vím). Protože historické doklady o práci
a výsledcích nìmeckých jeskyòáøù zmizely, musím
fantazírovat. (Pokud by nìkdo náhodou o nìjakých
historických materiálech vìdìl, mìl by je zveøejnit
a tím uvést moje dedukce na pravou míru.)
Od roku 1857, kdy Ochozskou jeskyni mapoval
Jindøich Wankel se svým pøítelem Ing. Mládkem, byla
z Nové Ochozské chodby známá jen èást, kterou
tvoøila Spojovací síò a Wanklova chodba (názvy jsem
pøevzal z mapy Pøemysla Ryšavého, J. Pernese
a S. Plcha z roku 1944). Ony se totiž názvy èasem
mìní. Nová generace, které nikdo staré názvy
nepøedal, si prostì vymyslí nové – a je to. Tak
napøíklad komín v Labyrintu, kterému naše generace
øíká „Pochva“, nazývali ti pøed námi „Špunt“!
(informace RNDr. Rudolfa Musila, DrSc.). Proto
radìji vždy uvádím, odkud názvy mám. Ale vrame
se do Nové Ochozské chodby.
Dle starých, zachovaných pramenù bývalo na
konci Wanklovy chodby (šíøe cca 6 m, výška cca
70 cm, dno je korytem potoka) jezírko, prý hluboké
asi metr osmdesát.Tak je to zachyceno i na staré
Køížovì mapì, kterou publikoval prof. Richard
Trampler v r. 1895 v „Oesterreich-Ungarische
Revue“ v práci, nazvané „Die Ochoser Höhle, ihre
Entdeckung und Entstehung“, a v roce 1896
v èasopise „Deutsche Rundschau für Geographie und
Statistik“ v práci „Die Ochoser Höhle in Mähren“.
V r. 1900, koncem záøí sem pøichází geolog
V. J. Procházka s uèitelem Muzikáøem z Mokré
a studentem báòské školy Pohlem. V dùsledku
tehdejšího sucha prý bylo i jezírko vyschlé. Odtud
Nowakùv sifon, pøedìl života a smrti
Já bych dnešní vyprávìní vìnoval Nowakovu
sifonu a prostorám za ním. Tøeba se najde nìkdo
povolanìjší a bude pokraèovat dál sám, nebo mne
pøibere a bude nás na to víc. Ale – právì zaèínáme.
Nejprve trochu historie.Ve staré Feitlovì mapì
Ochozské jeskynì z roku 1930 je u Zadní kaple
letopoèet 1910 (Ing. Karel Feitl byl èlenem VDT –
18
se pomìrnì snadno prokopali za pøedìl, kterému dnes
øíkáme Wanklùv sifon, i když to už sifon není.
Vykopaným materiálem patrnì zaplnili prohlubeò, ve
které bývalo jezírko, protože dnes už tam žádné
jezírko není. Za prùkopem objevili dalších asi 320 m
chodeb (vzdálenost jsem nepøemìøoval) a ve svém
prostupu skonèili nìkde pøed Køížovým sifonem.
(O nìm bude ještì taky øeè!). Pøipadalo mi nesprávné
mít v Nové Ochozské chodbì ještì Procházkovu
chodbu, tak jsem to kdesi nazval „Procházkùv
koridor“, k nelibosti nìkterých èlenù naší ZO. Výraz
koridor je jen jiným výrazem pro chodbu, která nìco
spojuje. V našem pøípadì staré, známé èásti jeskynì
s novými objevy.
I když prý Procházka svùj objev zmapoval, já
jsem tu mapu nikdy nevidìl. Ale asi mìsíc po
Procházkovì objevu zmapoval chodbu Florian
Koudelka, který mapu publikoval (s drobnou chybou)
v druhém díle „Moravského krasu“, ten vydali nìkdy
v r. 1902 spolu s Martinem Køížem. Snad jen pro
zajímavost bych uvedl, že útvar, kterému dnes øíkáme
„Hrozen“ nazval Procházka „Zvon“ a útvar dnes
nazývaný „Obøí tlama“ byl pùvodnì Procházkou
nazván „Kaple“. Tak vidíte, jak se názvy mìní!
V jeskyni je tìžké urèit, kam až Procházka i Koudelka
došli. Já se domnívám, že prostup obou zastavila
voda. Konec bude nìkde u balvanu, na kterém je bílou
barvou napsáno „Vermessen“ a nìjaká jména, mezi
nimi i jméno G.Nowak a patrnì i datum, kteréžto je
už pùsobením proudících vod za povodní neèitelné.
(Vermessen znamená dle slovníku „odmìøiti“, já bych
to pøekládal jako „promìøeno“, tedy jako oznaèení
místa, kam až bylo mìøení provedeno. Nìmci z VDT
to tak dìlali, setkal jsem se s tím na více místech.)
Domnívám se (moje moudrá prababièka Cecilie
byla toho názoru, že domnívat se znamená starou
baèkoru vìdìt), že nìkde odtud vyrážela Nowakova
skupina k dalšímu objevnému prostupu. Domnívám
se, že místem, kterému dnes øíkáme „Køížùv sifon“,
se museli prokopat. On už to dnes také sifon není.
A pak vylezli v Zadní kapli. Mezi výstupem
z Køížova sifonu a tím, èemu øíkáme Nowakùv sifon,
leží pøíšerná zmì balvanù, zøejmì zøícených ze
stropu. Pøi prostupu musíme nìkteré pøelézt, jiné
podlézt. Kdybych mìl tuto èást Zadní kaple pokøtít,
nazval bych tu partii „Dóm zkázy“!
Když pøelezeme èi prolezeme øícené balvany,
dojdeme ke zvláštní, šikmé puklinì, v jejíž spodní
èásti stojí voda. Puklina se dozadu zužuje, asi po pìti
èi šesti metrech se už nedá dál prostoupit. Ale musíte
do ní vlézt, pøidržovat se stalagmitových sloupkù
a pak, v malièko rozšíøeném místì mezi pátým a
šestým metrem od zaèátku pukliny sklouznout naèisto
dolù. A tady zjistíte (pokud máte to štìstí, že bylo
dlouho sucho a hladina vody v sifonu poklesla), že
chodba pokraèuje kamsi dál. Teprve až déle nepøitéká
voda a ta, co stojí v sifonu se odpaøí natolik, že se
otevøe cesta prùvanu, zaène sifon vysychat rychleji
a po úplném vyschnutí je prostupný. Tyto chvíle jsou
však velmi vzácné. Tento sifon tvoøí chodbièka –
plazivka, která má tvar èoèky. Chodbièka je dle mého
vyerodována proudící vodou na témìø vodorovné
puklinì, která mírnì stoupá smìrem k propadání.
Jestliže vezmeme prvotní okraj pukliny, má skála
smìr 112°. Puklina smìøuje do masivu v azimutu 22°.
Osa zaèátku chodbièky vlastního sifonu je od okraje
pukliny vzdálena 5,85 m. Nejprve smìøuje do masivu
v azimutu 122°. Na poèátku pukliny má chodbièka
na šíøku nìco pøes dva metry a na výšku cca 1,10 m.
Mezi 6. a 7. metrem vzdálenosti od vstupu je
chodbièka nejužší a to cca 1,20 m na šíøku a cca 40
až 45 cm na výšku (viz pøiložený plánek). Nìkde
v tìchto místech se chodbièka mírnì lomí a pokraèuje
19
20
k východu v azimutu 115°. Pomalu se rozšiøuje do
pøíèné pukliny, která ji protíná v azimutu 20° a lze
se v ní postavit. Pøíèná puklina je kavernou, která se
na obì strany snižuje.
Cca 6,5 m první èásti sifonu má spád do vstupní
pukliny cca 3°, v dalších 7,5 m se spád zvyšuje na
cca 5 – 6°. Dle výpoètu je po 6,5 m od vstupní pukliny
výškový rozdíl spádu cca 35 až 40 cm a po 14 m
tvoøí výškový rozdíl spádu cca 100 až 110 cm.
Nemám zmìøenou výšku náplavy pøed puklinou. Tato
náplava vlastnì tvoøí hráz, která nadržuje vodu
v sifonu. Ale uvedené výpoèty mne pøivádí k názoru,
že vodní hladina sahá hluboko do sifonu. Protože
sifon je pomìrnì obtížnì prùlezný, obávám se, že je
témìø nemožné sifon proplavat. Je tedy tento sifon
skuteènì pøedìlem života a smrti, jak se to mezi
starými jeskyòáøi traduje. Proto je zapotøebí pøi jeho
prostupu vždy hlídat povodí!!!
Nìkdy ve druhé polovinì osmdesátých let mi
kolega Ing. Jiøí Hruška tvrdil, že na severní stranì
kaverny (pøíèné pukliny, ležící cca 16 m od vstupu
do sifonu) je prý prùvanové místo. Od té doby jsem
tam byl nìkolikrát, ale nikdy jsem tam prùvanové
místo nezjistil (ani pomocí plamínku zapálené
svíèky).
Celých 14 m plazivky je v kompaktním skalním
masivu. Výše zmínìná pøíèná puklina má dno
z jemného písku. Že by tam byl skalní práh, k nìmuž
pøiléhá píseèná náplava, která vlastnì zaplòuje
pùvodní vìtší jeskyni? Od uvedené pøíèné pukliny –
kaverny - pokraèuje cca 5 m dlouhá plazivka
s písèitým dnem, v azimutu cca 95°. Jeskynì dále
pokraèuje cca 1,2 m vysokou chodbou gotického
tvaru, která byla ozdobena nádherným osmikilovým
stalaktitem. V létech 1992 až 1993 provádìl
Velkolom Cementárny Mokrá komorové odstøely
pomocí až devíti tun støeliva. Pøi tìchto otøesech
krápník upadl, poté byl pøitmelen a podepøen zvláštní
konstrukcí. Protest naší ZO 6-11 vyvolal jednání
Báòského úøadu v CeMo, kterého se zúèastnil náš
zástupce RNDr. Jan Himmel. Kromì jiných pøíkazù
a omezení zde stanovil zástupce Báòského úøadu
maximální množství støeliva, které smí být ve
Velkolomu použito pøi jednom odstøelu. (Velkolom
byl v té dobì vzdálen cca 600 až 650 m od Ochozské
jeskynì.) Ale vrame se k historii tohoto místa. Ve
staré Feitlovì mapì není sice Nowakùv sifon
bezpeènì vyznaèen, ale u chodby za ním je napsán
letopoèet 1921. Pøedpokládám a domnívám se, že
Ing. Günther Nowak vedl v r. 1910 objevitele Zadní
kaple. Sifon, který popisuji, byl v té dobì zatopen,
úderná skupina další cestu nenašla a svoji píli
pøenesla do Býèí skály, kde se, jak víme, snažila
pøekonat Šenkùv sifon. Nepomohl jim ani zapùjèený
tìžký potápìèský skafandr fy „Westfalia“, proto øešili
další postup sestøelováním stropù. Tak je zastihla
První svìtová válka. Jen tak tak stihli vrátit zapùjèené
stroje a materiál a museli do války. Víme, že po této
válce Ing. Nowak opìt zaèínal v Býèí skále.
Domnívám se, že v Ochozské jeskyni zaèínala nová,
mladá pováleèná generace nìmeckých jeskyòáøù.
Zkoumali a objevovali Labyrint a v Nové Ochozské
chodbì se jim podaøilo prostoupit sifon, který nazvali
podle svého vzoru Ing. Günthera Nowaka a na jeho
poèest Nowakovým sifonem. Nemohu to dokázat,
ale jsem pøesvìdèen, že tomu tak bylo. Skuteènost
už se asi nikdy nedovíme, nebo archiv VDT prý je
nenávratnì ztracen.
Skupinì vedené G. Nowakem v Býèí skále se
po pøekonání Šenkova sifonu podaøilo postoupit o
cca 500 m, ale v pracovní skupinì došlo k rozporùm.
Opozici vedl jistý Zlamal z Bílovic (prý také Nìmec)
a Ing. Nowak rozpory øešil odchodem z VDT (tolik
prof. Absolon o èlovìku, kterého kdesi nazval „mùj
pøítel, Nìmec Novák!“).
Nìkdy v r. 1993 pøišlo do naší ZO pìt studentù
ve vìku 18 až 19 let s tím, že by chtìli jeskyòaøit.
Protože jsem vìdìl, že je zrovna Nowakùv sifon
prostupný, vzal jsem tam skupinku na první
seznámení s jeskyní. Tak vznikla mapka Nowakova
sifonu, která je pøílohou tohoto èlánku. Ve zbylém
èase jsem chtìl zamìøit alespoò polygonový obrazec
chodeb mezi Nowakem a Sifonovou chodbou.
Protože jsme museli skonèit tak, aby noví zájemci
21
o èlenství stihli autobus, nedomìøili jsme polygon až
k Sifonové chodbì. Skonèili jsme urèitì pøed ní, ale
dnes už nevím, jak daleko.
V pøíštím termínu, kdy jsme mìli pokraèovat
v mapování, se nováèci omluvili množstvím uèení
pøed zkouškami a pak už se nikdy neozvali. Asi jsem
je vydìsil prostøedím, do kterého jsem je zavedl. Na
druhou stranu – je lépe, když zájemci, kteøí nenajdou
k této práci vztah, odejdou vèas. Jenže já už jsem
nemìl mìøení s kým dokonèit.
Po èase mi napadlo zakreslit takto zamìøený
polygon do kopie mapy Ryšavý – Pernes – Plch
z r. 1944, abych zjistil, nakolik moje mìøení
s uvedenou mapou souhlasí. Ke svému údivu jsem
zjistil, že mùj polygon konèí až za uvedenou mapou,
a to jsme zdaleka nedosáhli pøi mìøení Sifonovou
chodbu. Napadá mne jeden závìr – prostor za
Nowakovým sifonem není pøesnì zmapován
a Sifonová chodba je dál, než si myslíme.
Pøíležitostnì jsem se pøed èasem vyptával nedávno
zemøelého RNDr. Pøemysla Ryšavého, jednoho
z autorù zmínìné mapy z r. 1944, jak mapu tvoøili.
Dozvìdìl jsem se, že Ryšavý do Ochozské jeskynì
vstoupil poprvé jako ètrnáctiletý, ve spoleènosti
svých starších kamarádù, Pernese a Plcha, kteøí prý
byli pùvodnì horolezci, ovládali techniku a Ryšavého
uèili lézt. Bylo to nìkdy v r. 1942. V té dobì prý již
byli všichni èlenové VDT na frontì a do jeskynì
nikdo nechodil. Poprvé se do Ochozské jeskynì
dostali chodbièkou vlevo nad vchodem, stejnì jako
v padesátých letech bratøí Himmelové. Poprvé se o
této možné vstupní chodbièce (která je dnes zazdìná)
zmiòuje prof. Bauer v r. 1881, ten ji však považuje
za objevitelskou chodbu, což ale neodpovídá
prvnímu, Hornischovu popisu vstupu do jeskynì,
proto ji nazývám „Bauerova chodbièka“. Pro úplnost
– tento název je mùj výmysl.
V prùbìhu svých výbojù odemkli paklíèem
i dvíøka Horního vchodu. Zde našli rezervní klíè,
který tam mìli èlenové VDT pro pøípad nouze. Od
té doby chodili Ryšavý a jeho pøátelé do Ochozské
jeskynì pøes Labyrint. Aby mohli pracovat
systematicky, pøekreslili Feitlovu mapu z mìøítka 1 :
2 000 do mìøítka 1 : 500 a zaèali jeskyni pøemìøovat.
Drobné opravy (výškových bodù) jsou provedeny
v Labyrintu, jinde ne. Dr. Ryšavý mi vysvìtlil, že pak
už skonèila válka a oni nemìli na Ochozskou jeskyni
èas. Vìnovali se èinnosti ve støední a severní èásti
Moravského krasu.
Od mého mìøení polygonu za Nowakem v roce
1993 dosud nebyla pøíležitost mìøení dokonèit. Buï
nejsou lidi, nebo není prostupný Nowakùv sifon.
Situace je o to t잚í, že pøi prostupu za Nowakùv
sifon je potøeba mít hlídku v povodí a mít s ní
spolehlivé spojení. Pøed èasem vandalové znièili
telefonní linku mezi sklípkem pøed jeskyní a vlastní
jeskyní. Ale tato závada se dá odstranit. Uvnitø
jeskynì je linka funkèní až ke Køížovu sifonu. Pro
množství vody v Køížovì sifonu jsme pøi poslední
provìrce linky kontrolu linky nedokonèili. Bylo by
tedy zapotøebí zprovoznit telefonní linku a v pøípadì
vhodných podmínek provést a dokonèit pøesné
zamìøení a zmapování chodeb za Nowakovým
sifonem až po Tøetí sifon. Nebo nemít hlídku
v povodí a riskovat. Ale od té doby, co jsem kdysi
s nebožtíkem Ing. Šimíèkem vylezl z Nowaka a
patnáct minut poté tudy tekl jeden z vypuštìných
hostìnických rybníkù, bych to neriskoval. Vlastnì
mi tehdy možná Šimíèek zachránil život, protože mi
v Gotické chodbì povídá: „Nemáme zajištìnu situaci
v povodí, pojïme nazpátek!“ Hloubku této jeho
životní filozofie jsem pochopil už za dvacet minut!
Asi pøed tøemi roky provádìla fa „Povodí
Moravy“ èištìní Hostìnického potoka bagrem. Pøi
tom bylo splaveno do podzemí znaèné množství
uvolnìného bahna, které velmi ztìžuje prostup
Procházkovým koridorem i Køížovým sifonem
(kontrola naposledy letos v létì). Jak vypadají
prostory za Nowakem dnes - nemám vùbec
pøedstavu. Napadá mi – kde byla Správa CHKO pøi
takovémto nešetrném zásahu v blízkosti pøírodní
rezervace? Kdyby nìco takového udìlali jeskyòáøi –
to by bylo køiku a represí! Už likvidace meandrù a
napøímení toku Hostìnického potoka v r.1970 bylo
nemravností! (Ale z toho bych dnešní Správu CHKO
nevinil).
Navrhoval bych prosadit zøízení sedimentaèní
jímky pøed Hostìnickým propadáním. Nejlépe hned
pod mùstkem u èistièky. Jímka by nemusela být velká
(cca 3 x 6 m), ale pøístupná tak, aby se pøi
dvoutøetinovém zaplnìní dala vybagrovat! Jako
náhradu za devastaci krajiny by ji mohl zaplatit
Velkolom. (Pokud by ho k tomu dokázali napø.
„Ochránci pøírody“ donutit).
Ale vrame se do Nové Ochozské chodby.
Známé prostory konèí tzv. Sifonovou chodbou, která
22
konèí tøemi sifony. První dva jsou mìlké a dají se
vybrat kýblem. Ten tøetí je hluboký a køivolaký a
pøes všechny snahy se jej dosud nepodaøilo pøekonat.
Zúèastnil jsem se tøí posledních pokusù o jeho
pøekonání. V komoøe pøed Tøetím sifonem jsou na
stìnì dva záznamy. Ten první má datum 4.12.1932
a jsou u nìj tøi podpisy: Metzker, Zlamal a Reindel
a druhý záznam je z 22.1.1933, podepsán Böhm
a Metzker. Z toho je zøejmé, že i když nìmeètí
jeskyòáøi objevili Nowakùv sifon a pokraèování
jeskynì za ním v r. 1922, komoru pøed Tøetím
sifonem objevili až za deset let poté! Po Druhé
svìtové válce poprvé dospìla do této komory nìkdy
na pøelomu øíjna a listopadu 1949 skupina Jaroslava
Dvoøáka. Poznatky a mapku tohoto prostoru
publikoval J. Dvoøák v èlánku „Nejnovìjší výzkumy
v nejzazší èásti Ochozské jeskynì“ v èasopise
„Èeskoslovenský kras“, roè. 5/1952, str. 15 – 18. Na
výše otištìném obrázku je Dvoøákova mapka konce
Sifonové chodby se tøemi sifony. Na dalším obrázku
je Dvoøákova pøedstava funkce propadání.
V Ochozské jeskyni pùsobím nìkdy od r. 1982.
Pøíhodu o povodòovém stavu v jeskyni pøi prùniku
ke Tøetímu sifonu jsem popsal ve svém èlánku ve
Speleu è. 38/2003.
Ještì pøed tím se nacházelo v komoøe pøed
Tøetím sifonem dvoupístové ruèní kyvadlové
èerpadlo, které tam zùstalo od nìjakých pøedchozích
výbojù. Bylo nefunkèní, tak je mùj syn Petr vynesl
z jeskynì a doma jsme je zgenerálkovali. Petr
vymìnil písty, ojnice a záklopky a èerpadlo jsme opìt
transportovali do jeskynì. Byla mrazivá zima a
hladina spodních vod musela být velmi nízko. O
poslední pokus o prùnik v èase pøed jarním táním se
pokusil mùj syn Petr s Ing. Jiøím Dražilem. Když se
tehdy veèer vrátil, vyprávìl zajímavý poznatek.
S Jirkou Dražilem prý èerpali sifon„tou ruèní
kývaèkou“, až se Jiøímu zdálo, že už by zbytek mohl
proplavat. Tak se o to pokusil. Vysvlékl se z overalu
i prádla, Petr se kamsi natlaèil, aby mu udìlal místo
a Jirka se ponoøil do bahnité bøeèky, ve které zmizel.
Po chvíli se zase objevily jeho nohy a v té chvíli Jirka
uvázl trièkem, které nesvlékl, za stropní výbìžek
sifonu. Jeho nohy se zaèaly zmítat, Petrovi došlo, že
se dìje nìco nepatøièného, tak jej za nì popadl a ráznì
jej z bøeèky vytáhl. Jirka prý nevydržel s dechem a
napil prý se bahnité vody. Nicménì, když se to
povedlo Jirkovi, zkusil to i Petr, s NiFe svítilnou .
Když se vynoøil na druhé stranì z bøeèky, tak prý
vidìl další pokraèování chodby a asi po ètyøech èi
pìti metrech další vodní hladinu dalšího (ètvrtého?)
sifonu. Kdo nevìøí, a tam bìží.
Já jsem tomu tehdy nevìnoval velkou pozornost,
protože jsem se domníval, že pøekonání sifonu je
23
otázka nejbližšího èasu. Jarní tání však sifon znovu
zatopilo a k dalšímu výboji zde došlo až za nìkolik
let. Mezitím jsem na Petrovo vyprávìní zapomnìl.
Když jsem si na nì vzpomnìl, tvrdil Petr, že si už
z toho nic nepamatuje.
díøe co nejdál, ale chodbièka se zužovala, otoèit se
nedalo, tak jsem posléze vycouval ven. Když jsem
vylezl, mìl jsem z té silonové bundy na sobì jen límec
a zip. Ostatní zùstalo na ostøinách škrapù. Proè na to
vzpomínám? Protože si myslím, že tudy vede
vodosvodná cesta Druhého Hostìnického propadání.
Ale možná, že je tìch vodosvodných cest víc,
a fungují postupnì – jak se zvyšuje prùtok vody!??!
Nìkdy na pøelomu roku 1992 – 93 jsme se
o prùnik pokusili znovu. Tehdy jsem pøesvìdèil
našeho pøedsedu Dr. Himmela, že je nutné mít tolik
palcových hadic, aby dosáhly až pøed Nowakùv sifon,
aby se vyèerpaná voda nemohla vracet. Nìjaké hadice
jsme mìli pøed tím a já mám dojem, že jsem
dokupoval nìjakých 120 m hadic. Když jsme všechny
hadice propojili, dosahovaly skuteènì až nìkolik
metrù pøed Nowaka. (Polygon, který jsem zamìøil,
je dlouhý 147,3 m a to pøedpokládám, že jsem ještì
nebyl na konci). Pøi èerpání jsme museli hadice
rozpojit, nebo výtlaèná výška èerpadla nestaèila na
odpor vodního sloupce. Èerpali jsme tedy do
prolákliny pøed Sifonovou chodbou a odtud druhým
èerpadlem dál. Pracovali jsme tam nìkdy v lednu,
tøi víkendy po sobì. Jen pohonných hmot v agregátu
jsme spotøebovali za tøi tisíce korun. Nakonec, když
už to vypadalo, že se nìkam dostaneme, pøišla obleva
a museli jsme práce pøerušit. Hadice tam zùstaly. Od
té doby jsme se už o prùnik nepokusili.
Syn Petr se po návratu z vojny do jeskynì
nevrátil. Má jiné zájmy, ale obèas mne zpovídá, co
v jeskyni dìláme. Nedávno jsme se spolu bavili a já
jsem øekl, že za dnes známými prostorami Ochozské
jeskynì musí být ještì jeden vodosvodný systém
chodeb. A že, podle mì, jsou možné dvì cesty do
tohoto systému: buï Zkamenìlá øeka nebo Tøetí
sifon. Na to mi Petr doslova øekl: „Na Tøetí sifon
zapomeò! To je cesta do pekel, protože za tøetím
sifonem je ètvrtý sifon a kdoví co ještì!“ A pak že
prý si nic nepamatuje!!!
Druhé Hostìnické propadání vzniklo tak, že
v roce 1862 zde lámali otec Martin a synové Klement
a Balcar Øièánkovi z Hostìnic kámen a vylomili
komín, vedoucí do nitra skal. Do díry shazovali hlínu
a štìrkový odpad, který nepotøebovali. V r. 1864
napsali Martinu Køížovi z Líšnì, o kterém se
dovìdìli, že zkoumá jeskynì. Ten pøijel do Hostìnic
9. záøí r. 1864 a do díry se spustil. Popisuje, že když
se do díry spustil, v hloubce 7,5 m stanul na asi 3 m
vysoké hromadì hlíny a vápencového štìrku, který
sem Øièánkovi naházeli. Když z hromady sestoupil,
mìl vlevo pøed sebou (jižním smìrem) chodbu,
„v níž byly skalní stìny vodami strašnì vybrázdìny;
chodba tato byla balvany zatarasena a plazil jsem se
mezi balvany asi 4 m daleko; na místì prostrannìjším
pozoroval jsem mokrou náplavu hlinito-písèitou, pod
skalní stìnu se ztrácející; oèividnì tu byl blízko otvor
k propadání.
Na to jsem se vrátil opìt k díøe (vstupnímu otvoru
– pozn. J.P.); tu šla smìrem severním díra, trhlinì
skalní podobná, do hlubiny, jejíhož dna jsem
nedosáhl; plazil jsem se po skalní stìnì nad hlubinou
dále do malé šíøaviny (prùmìr 8 m), kde mokrá
náplava prozrazovala místo, že se tu voda propadává.
V roce 1879 postiženo bylo okolí Hostìnické
velkou povodní; nìkolik dní po povodni navštíviv
propadání, vidìl jsem, že rozvodnìný potok neztrácel
se v chobotì na místì døíve uvedeném, nýbrž, že
naproti lesní pìšince na úpatí vápencového svahu byl
otevøen ohromný jícen a že voda s velkým jekotem
se do nìho vrhala.
Totéž opakovalo se v èervnu 1883; pøi povodni
v dubnu 1890 otevøely se na tomto místì dva jícny,
do nichž voda huèící se ztrácela.“
Sifonová chodba je založena na šikmé puklinì.
Ta puklina má sklon takových padesát èi šedesát
stupòù vzhùru k propadání. Dolní èást pukliny je celá
pokrytá sintrovými náteky až kamsi nahoru do
nedohledna. V jednom místì tam funìl prùvan. Ten
prùvan vane zpod nátekù. Jednou, ještì v dobì, kdy
jsem zaèal chodit do jeskynì, jsem do toho
prùvanového kanálu vlezl. To jsem ještì nemìl
poøádnou výstroj a mìl jsem na sobì silonovou bundu
na zip. Stìny prùvanového kanálu byly vybrázdìny
do ostøin škrapù, které mi pøipomínaly stìnu nad
Líšeòským trativodem. Snažil jsem se prolézt v té
Tolik k popisu Druhého Hostìnického
propadání, jak je zaznamenal Martin Køíž a
publikoval v „Prùvodci po Moravských jeskyních“
díl II., autoøi Martin Køíž a Florian Koudelka, vyšlo
vl. nákladem ve Ždánicích v r. 1902.
24
Od té doby tekl Hostìnický potok Druhým
propadáním – pøedpokládám – pøímo do Sifonové
chodby a voda tekla permanentnì pøes jeskyni.
Protože s tekoucí vodou mìli nìmeètí jeskyòáøi trvalé
potíže, nasypali mezi Prvním a Druhým propadáním
hrázku, a tak vrátili potok do Prvního propadání.
Efektem tohoto poèinu bylo to, že voda pøestala
jeskyní téci a objevovala se jen za povodòových
stavù. (Kdy zaène vystupovat z Tøetího sifonu.)
První propadání leží na kótì 371 m n.m., zatím
co Druhé propadání leží na 370 m n.m. Je tedy o metr
níž a voda má pøirozenou snahu téci do druhého
propadání. Obèas se po bouøi nebo za jarního tání
bøeh koryta, vedoucího k Prvnímu propadání,
protrhne a voda teèe Druhým propadáním. Tyto stavy
naše ZO 6-11 hlídá a bøeh neustále zpevòuje.
A ještì jedna záhada. Ve druhém díle
Absolonova „Moravského krasu“ na str. 242 je
mapka Ochozské jeskynì. U konce Nové Ochozské
chodby, tj. u Tøetího sifonu, je uvedena výšková kóta
327 m n.m. Pøedpokládám, že je to nejnižší místo,
tedy optimální – ustálená hladina vody ve Tøetím
sifonu. Podle grafického znázornìní výškové situace
jeskynních vchodù a dalších krasových jevù mezi
stranou 90 a 91 v publikaci bratøí Himmelù „Jeskynì
v povodí Øíèky“ (vydal Závodní klub KSB v r. 1967,
nákl. 300 výtiskù), leží estavela na výškové kótì 330
m n.m. Ve své práci „Estavela, hydrografický krasový
jev“, která vyšla v èasopise „Kras v Èeskoslovensku,
èíslo 1., roè. 1964 uvádí autor RNDr. Jan Himmel
také výškovou kótu Hádecké estavely 330 m n.m.
Že Hádecká estavela estavelou je, jsem se pøesvìdèil
osobnì.
Domnívám se, že v neznámých prostorách mezi
Prvním Hostìnickým propadáním a Hádeckou
estavelou musí oddìlovat tøetí sifon ještì nìjaký
pøedìl, protože když vytéká voda z estavely, je ještì
hladina Tøetího sifonu v klidu! Alespoò zatím nikdo
neprokázal, že tomu tak není!
Domnívám se, že teprve až povodòové vody
zaplní prostory mezi Prvním propadáním a estavelou,
jsou estavelou, která je už na plném prùtoku, škrceny
tak, že voda v podzemí dále stoupá, pøeteèe pøes
hypotetický pøedìl (?), dostává se patrnì do soustavy
sifonù, kterou vody pøetékají teprve k Tøetímu
sifonu, ve kterém se hladina vzedme a pøes Druhý
a První sifon pøetéká do Sifonové chodby a odtud
k Nowaku! Je na èase zjistit, jak to tam je. A já bych
se rád ještì dožil rozluštìní této záhady! Ve druhé
polovinì osmdesátých let publikoval Dr. Jan Himmel
svoje mìøení vtoku do prvního propadání a výtokù
z estavely a pøes tøetí sifon za rùzných vodních
pomìrù. Vzhledem k tomu, že se situace prùtokù
v neznámých prostorách mùže naplavováním dalších
vrstev mìnit, netroufám si tyto hodnoty uvádìt.
Dále se domnívám, že za vodního stavu, kdy je
estavela na plném prùtoku a teèe voda i jejím boèním
vývodem, je vodou zcela zahlcen neznámý podzemní
tok Hostìnického potoka, který je veden tektonickou
poruchou vápencového masivu. Tato tektonická
porucha protíná Hádecké údolí v ose Prvního
propadání Hádecké Øíèky a za nižších vodních stavù
zde Hostìnický potok pirátsky stahuje Hádeckou
Øíèku do podzemí. Nejsem odborník a nikdy bych si
netroufal o tom takhle psát. Ale co se nestalo. Jednou
Proè o tom píšu? Protože jsem pøesvìdèen, že
vyrvat Tøetímu sifonu jeho tajemství lze jen tak, že
se najde z Druhého propadání cesta, kudy teèou vody
do Sifonové chodby. Vertikální rozdíl ústí Druhého
propadání a Sifonové chodby nebude vìtší než 70 m,
plus minus nìjaký metr. Tím by odpadl obtížný
prostup Køížovým a Nowakovým sifonem, sestup do
Sifonové chodby by byl možný bez závislosti na
prostupnosti sifonu, s údernou skupinou by bylo
snadnìjší spojení a lépe by se hlídal stav povodí. ZO
6-12 hledá cestu Mechovým závrtem. Proè to
nezkusit ve Druhém propadání?
Kdysi v osmdesátých letech minulého století
jsme provádìli výzkumy pro firmu „Správa
dálkových kabelù“, což byla kamuflovaná armádní
organizace. Z výtìžku prací jsme tehdy hradili
výzkumy v zadních partiích Ochozské jeskynì.
Jednou nám tato firma nabídla tìžební práce do výše
pùl milionu, které potøebovali cca do dvou a pùl
mìsíce proinvestovat. Navrhoval jsem otevírku
Druhého propadání, èemuž nᚠpøedseda, Dr. Himmel
nebyl pøíliš naklonìn, mìl obavy z dalšího vchodu
do jeskynì, který by bylo nutno chránit pøed vandaly.
Provést takové práce v daném termínu bylo nad naše
síly. Obrátil jsem se tedy na tehdejší romské družstvo
studnaøù, o kterých jsem získal dobré reference
a doporuèení obèanù, kterým kopali studny. Romské
družstvo mìlo o zakázku zájem, ale jen do té doby,
než jsem je pøivedl na místo a vysvìtlil jim, co je
zapotøebí udìlat. Chápu, že to bylo pro nì
nestandardní. Vydìsili se a odmítli zakázku
realizovat.
25
jsem se v údolí setkal s Dr. Ladislavem Slezákem,
geologem a jeskyòáøem od mládí. Když jsem mu na
inkriminovaném místì øekl svùj názor na to, co pod
námi asi je, neøekl nic, sundal batoh, vybalil svoje
virgule a pak s nimi chodil sem a tam a pozoroval,
co dìlají. Pak mi vysvìtlil, že dno Hádeckého údolí
je tvoøeno velkými vápencovými balvany, v dávných
dobách zøícenými ze stìn údolí. Mezi tìmi balvany a
na nich je náplava, na které roste souèasná lesní
vegetace. Hypotetický podzemní tok Hostìnického
potoka se pøi výtoku ze skal v blízkosti Prvního
propadání Hádecké Øíèky lomí po spádu údolí a teèe
mezi balvany, mezi kterými si našel cestu, asi 7 až
7,5 m pode dnem údolí. Teèe asi 60 m od
povrchového koryta Hádecké Øíèky smìrem na
jeskyni Lišèí díru. Zde se lomí smìrem na Malèinu
jeskyni. Tolik názor Dr. Slezáka.
vysvìtlit, jak je to s trativody vlevo za vchodem,
s výkopy v „Líšeòském trativodu“, s prùkopem na
zaèátku Pøedsínì Velkých dómù, se Zkamenìlou
øekou, s výkopy v „Medvìdím trativodu“, s chodbou
Jílovou, dnes nazývanou chodbou „U kužele“a v Labyrintu by se také našlo dost záhad. Jen je
popsat a zveøejnit! Ostatnì, i z té Nové Ochozské
chodby, o které tady píšu, by se možná našly další
poznatky! Øada dnešních èlenù ZO (i když jsou
mladší), tam byla dávno pøede mnou! Nezlobte se na
mne, ale já si myslím, že ti, co pøicházejí po nás by
to mìli znát! Myslím si taky, že vìdci jsou pøedvojem
lidské spoleènosti, ale pak je celá øada sestupnì
znalých a ochotných pracovníkù, kteøí realizují
závìry vìdcù. Ostatnì i já patøím jen mezi ty, kteøí
jsou ochotni v potu tváøe udìlat, co je zapotøebí. Proto
si myslím, že generace, která pøichází po nás, má
právo se dovìdìt to, co pro nìkteré z nás mùže být
samozøejmé.
A kdyby nìkomu bylo líto, že jsem mu tímto
vyprávìním vzal vítr z plachet, tak mùže zevrubnì
Dva pøíspìvky k historii Amatérské jeskynì (obrazový dodatek)
Hugo Havel (ZO 6-21 Myotis)
Tato obrazová pøíloha doplòuje text uvedený ve
Speleu 37 na stranách 30 - 34.
Obr.2. Oslavný nápis ve vchodu do Nové Amatérské
jeskynì.
Obr. 1. Skica Amatérské jeskynì z února 1972.
26
27
VÝROÈÍ
A
VZPOMÍNKY
Poslední ponor v Lopaèi
Milan Geršl (ZO 6-23 Aragonit)
Prolézám klikaté chodbièky jeskynì, do tmy mizí
stìny èerného vápence, poøád je možné jít dál. Dál a
dál a pro sebe tak objevit další a další kousky jeskynì.
Po kolena se brodím protékajícím potokem, jezera
se pokouším pøekonat rozporem. Jen já a jeskynì.
Za ètvrt hodiny by se mìl vynoøit Honza. Pùjdu radìji
døív, a mùžu pomoct vystrojenému potápìèi z jezera.
Skok do potùèku. Potùèku znamenajícího pro
nedalekou vesnièku odpadní strouhu a pøesto jeskyni
dodávajícího život…
Je nedìle, 3. záøí 1995. Èekám na plošinì
u koncového sifonu. Plný zážitkù z neznámých èástí
jeskynì, které jsem prozkoumal, když byl Honza pod
vodou. Ve výjimeèném klidu mùžu sedìt na molu
a v naprosté všepohlcující pohodì èekat na Honzu.
Honza tu mìl být už pøed dvaceti minutami. Možná
se pøi sedmém ponoru v sifonu koneènì dostal do
nových prostor a neodolal krátké prohlídce. Podle
domluvy by to dìlat nemìl, urèitì se nezdrží dlouho.
Snad pøed každým ponorem, u kterého jsem Honzovi
asistoval, mi vysvìtloval, že není kam spìchat, nikdy.
Pokud se potápìè nevrátí, tak je dávno mrtvý, což se
dá v pøirozeném vztahu voda a èlovìk snadno
pochopit nebo s porouchaným pøístrojem,
vydýchaným vzduchem èi jinou prkotinou sedí na
bøehu, který se mu podaøilo najít a èeká na záchranku.
A protože má teplý neopren a okolo dost vody k pití,
tak tam prý mùže èekat tøeba den. Po uplynutí
smluvené doby se rozhoduji pro záchrannou akci.
Zatím o nic nejde. Ani pro tento pøípad totiž Honza
nemìl jakkoli chmurné pøedstavy. Z Brna je to blízko,
kluci si aspoò zapotápí, a protože se všichni navzájem
znají, tak si po akci budou moct popovídat a když to
dobøe pùjde, tak na nìjaký ten benzín z Brna jim
nakonec rádi pøispìjeme.
Krátce po tøetí hodinì ranní byl Honza nalezen
bez známek života.
Proè chodil Honza do Lopaèe sám se èasem pro
jeskyòáøe mùže zdát jako naprosto nemyslitelná vìc.
Každý z ponorù ho pøesvìdèil o tom, že v zatopeném
sifonu o šíøce okolo jednoho metru a výšce èasto jen
do pùl metru není poøádnì místo pro jednoho,
natožpak pro dva. Byl pøesvìdèen o tom, že dva lidé
v takovéto štìrbinì jsou nebezpeèní již tím, že tam
prostì jsou. Také k pøípadné záchranné akci
v prostorách tohoto druhu Honza pøistupoval velmi
skepticky. V podstatì se dalo jen spoléhat na to, že
úzký sifon s nulovou viditelností bude proplouván
bez komplikací, kousíèek po kousíèku, s nejvìtší
opatrností a rozvahou. Ale s možností záchrany
v komínì s volnou hladinou na 15. metru. Vše ostatní
se mìlo odehrávat až za ním. Nakonec nelze
zapomenout ani na to, že byly doby, kdy
speleopotápìní nebylo pøíliš rozšíøenou kratochvílí
a sehnat na akci dalšího, pochopitelnì dobrého
speleopotápìèe bývalo témìø neøešitelným snem.
Èastá je otázka, jestli byl Honza hazardér. Pøi
ponorech, u kterých jsem mu asistoval, i pøi ostatních
akcích v jeskyních bylo zpravidla vše peèlivì
promyšleno. Rozhodnì to nebyly akce
s nespoutaným živelným nadšením pøedstavující
pohromu pro úèastníky i pro jeskynì. Jeden z jeho
záznamù o ponorech v Lopaèi øíká: „Poslední dobou
(co vím asi tak 14 dnù) je vysoký stav vody. Pøed
týdnem – 17. 6. 1995 jsem se ponoru radìji vzdal,
nebo jsem si netroufl do tohoto vodního „mlýna“
vlézt.“ Ani Honzova speleopotápìèská výstroj
neskrývala nic dìsivého, rozhodnì se o ní nedalo øíct,
že byla zastaralá nebo dokonce zanedbaná. Mezi
našimi jeskyòáøi se sice tradovaly historky
z Honzových zaèátkù, kdy se pøi potápìní Na Kuèách
zabral do mapování a pøed vydìšenými kolegy a
hlavnì kolegynìmi se vynoøil o nìkolik desítek minut
pozdìji. Pøedevším naše holky ho ale takovéto
kousky rychle odnauèily a já jsem s ním již nic
podobného nezažil. Myslím, že to nebyl hazardér.
Myslím, že v tomto smìru byl jeho pøístup
k jeskyòáøským akcím úplnì normální.
V budoucnu se ètením z mozaiky stvoøené
z útržkù informací získaných od rodiny, potápìèù,
jeskyòáøù, lékaøù a dalších dovídáme další a další
informace. Dlouho si také nedokážeme pøiznat, že
ani pøes možnost èíst z témìø dokonalé skládanky se
už nikdy nedovíme skuteènou informaci, proè se
28
Honza nevrátil. Rozhodnì mùžu zavrhnout pøípadné
domnìnky o tom, že by na akci nebyl dostateènì
pøipravený. Jeho fyzická i duševní zpùsobilost
v posledních dnech neutrpìla žádné znatelné újmy,
znalost lokality vèetnì vyhodnocení aktuálního stavu
vodního toku se zdála býti pøimìøenou. Jeho
zdravotní stav byl všeobecnì dobrý, víme, že byl
alergik, ale pøed ponorem si neztìžoval, dokonce ani
nejevil projevy sebemenší nerozhodnosti. Výstroj
pøed ponorem byla pøipravená a plnì funkèní. Ani
pøi následujících expertýzách se nenašlo nic, co by
smìøovalo podezøení k potápìèské výbavì. Není
pravda, že byl v jeskyni zaklínìný. Jeho tìlo se
vznášelo volnì za koncovým sifonem, v nevelkém
jezeøe, do kterého se dostal. Potápìè, který jej nalezl,
se vedle nìj otoèil volným pøemetem. Nad jezerem
byla dýchatelná atmosféra.
Po dlouhé mìsíce se naší skupinou nesou otázky
øešící prùbìh celé akce i její konec. Vlastnì nic
neøešící. Je konec a konec v tomto pøípadì
neznamená nic míò, než konec. Nelze se do
nekoneèna zamýšlet nad otázkami, jestli to bylo pøíliš
riskantní, když víme, že Honza byl na akce
v podobných jeskyních zvyklý, že na této lokalitì mìl
za sebou již více ponorù, že vìdìl, do èeho jde. Jeho
rozhodnutí nemít pod vodou druhého potápìèe lze
jen tìžko vyhodnotit jako nesprávné. Jednoznaènì
nejménì informací se podaøilo získat z oblasti
medicíny nebo pøesnìji soudního lékaøství. Vlastnì
to již témìø nebylo možné, a tak se pøesnou pøíèinu
smrti nikdy nepodaøilo zjistit.
Velmi nadìjnì vyhlížela ještì nedávno neznámá
hladina druhého konce sifonu, když jsem do nové –
záchranné šachty poprvé sestoupil. Nikdo nemùže
øíct, jestli se pøípadné selhání organizmu,
neoèekávaná srdeèní slabost, alergický nebo
astmatický záchvat mohl projevit pøi nìkterém
z dalších ponorù, kdy je organizmus extrémnì
vytížen, jestli by stejný konec, ale o nìco pozdìji
pøinesly dny strávené normálním životem nebo jestli
je malým zázrakem to, že se problém nedostavil již
pøi nìkterém z minulých ponorù.
Moc se mi líbil pøíznaèný závìr èlánku pana
Komárka v èasopise Vesmír, kde øíká „Málokdo si
uvìdomuje, že život je svou nejvnitønìjší podstatou
záležitost riskantní, nezdravá, nebezpeèná a konèící
smrtí.“
Vylézám ze šachty Lopaèe, vlastnì starého
Lopaèe. Je pondìlí 4. záøí 1995 brzo ráno. Nikdo
z nás zatím netuší, že za necelý mìsíc bude o pár
desítek metrù dál otevøena šachta Nového Lopaèe,
kterou bude bezvládný potápìè vyzdvižen a po roce
k ní pøibude vápencový pomníèek pøipomínající
okamžiky vèerejšího dne.
Tragické události v Moravském krasu
Jan Flek – Kelf
oddìlení ochrany jeskyní AOPK ÈR
nad Kalcitovou jsem zjistil, že to byl nᚠnejsrdnatìjší
lezec Jan Nìmec z Ostrova, jenž se na druhou stranu
zásypu dostal jako první. Kdekoliv bylo nìjaké
nebezpeèné místo, kdekoliv bylo tøeba krkolomné
lezenice, byl by tento nemluvný borec býval uražen,
kdyby mu pøedák Suchánek nebyl ten úkol svìøil.
Hazardoval proti vùli všech kamarádù svým životem,
nevìøil na žádné nebezpeèí, vyjadøoval se fatalisticky,
aniž znal pojem fatalismu. Snad v tom bylo i mnoho
bravury, a to se mu nakonec stalo osudným. Ze
Zpáteèní chodby pronikali jsme zpìt stále blíž a blíž
ku Hlavnímu dómu, a to prostorami zvl᚝
nevlídnými. Postoupili jsme 23 m dopøedu mezi
samými sbory až do 22 m dlouhé a 5 m široké
šíøaviny. Pøedák J. Suchánek úzkostlivì dbal
vydaných instrukcí; zejména tam, kde se ukáže
prùchod mezi balvany, musí být místo pøedem
dlouhými železnými sochory peèlivì „omakáno“,
Každoroènì koncem srpna se scházejí jeskyòáøi
v Moravském krasu, aby si pøipomnìli kamarády,
kteøí výzkumu krasu obìtovali to nejcennìjší – vlastní
život. V tomto roce se uskuteènilo vzpomínkové
setkání na Jiøího Šlechtu †1965, Milana Šlechtu a
Marka Zahradníèka †1970, tj. 35. a 40. výroèí jejich
odchodu do jeskyòáøského nebe.
Pokusím se vzpomenout všech dalších, kteøí
zanechali v historii výzkumù krasu více èi ménì
výraznou stopu a v dùsledku tragických událostí již
nejsou mezi námi.
První známou obìtí výzkumu Moravského krasu
byl pracovník výzkumné skupiny Prof. Karla
Absolona, dìlník z Ostrova, Jan Nìmec. Zahynul pøi
výzkumu Kateøinské jeskynì. Domnívám se, že tato
událost je ménì známá, proto si dovolím si citovat
Prof. K. Absolona: „Tragická smrt Jana Nìmce 9.
ledna 1941. Pøi vylíèení našeho proniknutí do zásypu
29
u všech balvanù vyzkoušena stabilita a pak strop
i boky zabezpeèeny trámci. Toho dne najednou se
otevøel mezi balvany otvor tak veliký, že èlovìk mohl
do nìho vstoupit. Osudné bylo, že na zavolání
odpovídala za otvorem ozvìna z velké prostory. Tím
sveden v objevitelské horeèce a zapomínaje všech
pøedpisù, skoèil J. Nìmec, nežli mu mohli ostatní
zabránit, do této tlamy, aby byl první v nové prostoøe,
když v tutéž chvíli zuby tlamy zacvakly a balvany
sevøely tìlo nešastníka do svého satanského objetí.
Po celou hodinu byl Nìmec v plném vìdomí své
situace, sám dával pokyny, jak má být vyproštìn, ale
èím více uvolòovali zoufalí druhové pøíšerné pouto,
tím vìtší váhou tlaèily balvany ze všech stran
a rozmaèkaly ubohou obì - takže po nìkolika
hodinách horníci vyprostili jen bezduché tìlo.“
Pokud si dobøe vzpomínám, tak když jsem
spoleènì s J. Hebelkou dokumentoval tyto prostory,
dostali jsme se na konci „Zpáteèní chodby“ kulatým
úzkým prùlezem, kde hvízdal prùvan kolem uší, do
prostùrky ze všech stran uzavøené drobným štìrkem,
který se pøi každém dotyku sypal. Rychle a opatrnì
jsme odsud „vycouvali“ ven. Na stìnì prùlezu jsme
si jen povšimli nápisu Jan Nìmec + 9.1.1941.
Domnívám se, že pokud se jedná opravdu
o ono osudné místo, pak Jana Nìmce nerozmaèkaly
balvany (žádné tam nejsou) za popisovaných
dramatických událostí, ale udusil se v sesutém štìrku.
Ostatní ho mohli akorát tak tahat na nohy ven, protože
se k nìmu nedostali. To však již není podstatné a není
tøeba po tom pátrat.
Na dlouhou dobu byl osud k jeskyòáøùm
v Moravském krasu milosrdný. Smrt pøišla 5.9.1965,
kdy se Jiøí Šlechta ponoøil do vod Bílé vody v jeskyni
13 C u Holštýna pøi prùzkumných pracích, které mìly
za úkol proniknutí do neznámého jeskynního systému
pøed Macochou. Jeho spolupracovníci ho vytáhli již
mrtvého. Co se stalo, je obtížné si pøedstavit.
Vzhledem ke zranìní na hlavì lze spekulovat o tom,
že se uhodil do hlavy, ztratil vìdomí a utonul.
Do dlouho hledaných, pøedpokládaných prostor
pøed Macochou se podaøilo proniknout z Cikánského
závrtu èlenùm Plánivské skupiny. Pojmenovali je
Amatérskou jeskyní. Pøi zcela mimoøádné povodni,
která zasáhla naplno oblast Moravského krasu, zde
29. srpna 1970 zahynuli dva speleologové – Milan
Šlechta a Marko Zahradníèek. Pøi náhlém vzedmutí
vod se jim nepodaøil návrat pøes sifon na zaèátku
povodòové chodby a utonuli.
Píše se rok 1985, rok pro jeskyòáøe zvláštì
tragický: 27. srpna zahynul v šachtì Besson
v propasti Svatý Martin ve francouzských Pyrenejích
Jirka Kubálek, jeskyòáø ze ZO 1-06 Speleologický
klub Praha.
Václav Krátký, èlen ZO 6-17 Topas, dne
12.10.1985 pøi banální povrchové exkurzi
v Moravském krasu, v oblasti Hanáka u Skalního
mlýna uklouzl a spadl ze svahu tak nešastnì, že na
místì zemøel
19.10.1985 vyrazil pracovník SCHKO
Moravský kras Pavel Glozar, jinak také èlen
Plánivské skupiny, na základì oznámení pracovníkù
lomu v Mokré u Brna ovìøit a prozkoumat
nastøelenou jeskyni. Do této doby nemìl snad nikdo
z jeskyòáøù v Moravském krasu poznatky
o pøítomnosti a nebezpeèí CO2 v jeskyních. Tato
zkušenost byla draze zaplacena. Pavlík slanil do
propástky naplnìné smrtelnou koncentrací plynu a již
pøi dopadu byl prakticky mrtev.
Nevím, jestli jste si povšimli:
5.09.1965
29.08.1970
12.10.1985
19.10.1985
Já jsem si toho povšiml, když jsem si po návratu
z lomu Mokrá pro sebe filozofoval o riziku a smyslu
jeskyòaøení. V pátek jsme se domlouvali s Pavlíkem
na jeskynì v Polsku a byla sobota, krásný den,
v Blansku probíhalo školení Èeské speleologické
spoleènosti „Speleolog I. stupnì“, ale novì založená
Záchranná služba Èeské speleologické spoleènosti
spìchala rovnou z pohøbu Vaška na svou první ostrou
akci, aby vynesla z jeskynì mrtvé tìlo svého
kamaráda.
Že by 0. a 5. roky byly pro jeskyòáøe v Moravském krasu osudnými? Myslím, že ne. Alespoò další
tragicky konèící události tomu nasvìdèují.
V kvìtnu 1987 vyjíždí skupina ambiciózních
jeskyòáøù ze skupiny Osiris do italského Caninu.
Náhlý pøíval vod je zastihl pøi výstupu kolmou
šachtou a ve vodopádu nalezli smrt Jaromír Musil,
Zdenìk Nigrin a Miroslav Pešek.
Výjimka potvrzuje pravidlo. S napìtím
i obavami jsem oèekával rok 1990. Naštìstí žádná
tragédie.
Speleopotápìè Jan Šimeèek se 5.9.1995 ponoøil
do chladných a kalných vod propadání Lopaèe
u Ostrova. Byl sám a tak se již nikdy nedovíme, co
se pøesnì stalo. Jeho tìlo se podaøilo vyprostit po
nezmìrném úsilí jeskyòáøù, vojákù a dalších až
kopanou šachtou.
30
Že by to prokletí pìtiletek pøece jen fungovalo?
23.7.1997 zahynul pøi zpøístupòovacích pracích
ve Sloupsko-šošùvských jeskyních Jaromír Braun,
pøedseda ZO ÈSS 5-01 Bozkov.
Skupina tøí speleologù se vydala 31.10.1998 do
jeskynì 13 C. Náhlé zvýšení vodní hladiny, prudký
tok a znièený èlun jim znemožnil návrat. Na
„ostrovì“ více jak po pás ve vodì støídavì èekají a
bojují na nafouknuté podlážce s proudem. Do Dómu
halucinací je to snad ani ne 100 m. Nedaøí se, zbývá
jen èekat. Jeden z nich to psychicky neunesl a bohužel
se pokusil vrátit na poslední suché místo. Byl však
již tak podchlazený, že svùj boj s ledovou vodou
prohrál. Mrtvé tìlo Michala Skyby našel až potápìè
o týden pozdìji.
18.10.2003 bìhem cvièení stanic SZS
v Oderských vrších tragicky zahynul Robert
Židlický, dlouholetý èlen stanice è.1 Èeský kras.
Stále více mladých lidí vyhledává tzv.
adrenalinové sporty a mezi nì bezesporu patøí i
speleologie (chcete-li jeskyòaøení) a pøedevším jeho
odvìtví speleoalpinismus a speleopotápìní. Bohužel
mnohý si myslí, že staèí nakoupit dnes již dobøe
dostupnou, vysoce kvalitní výstroj a výzbroj. To je
však ve speleologii bez potøebných zkušeností a
znalostí jen malá èást prostøedkù vedoucích
k úspìchu.
A tak 14.9.2004 tøiatøicetiletá žena zahynula
v jeskynním systému Rudické propadání
v Moravském krasu na celkové vyèerpání
a podchlazení organismu.
Tøi horolezci si chtìli zpestøit víkend. Skupina
se vydala do podzemí v sobotu v poledne. Do jeskyní
slanili v místì, na nìmž se Jedovnický potok u Rudice
propadá a pod povrchem vytváøí sérii vodopádù
vysokých 86 metrù. Pøi výstupu na povrch, asi
30 metrù pod zemí, došly mladé ženì síly a zùstala
viset na lanì v proudech vody.
Horolezci se ji pokusili sami zachránit, ale teprve
až poznali, že je to nad jejich síly a zkušenosti,
pøivolali pomoc. Mladá žena ale pozdìji upadla do
bezvìdomí. Na denní svìtlo se dostala po tøech
hodinách záchranné operace až v nedìli ráno. To už
bylo pøíliš pozdì.
Ètyøi jeskyòáøi z Holštejna jsou zatopeni v Nové
Rasovnì! Nesla se záhadným tamtamem jeskyòáøù
informace Moravským krasem 27.12.2004.
Záchranáøi, hasièi, kilometry hadic a hodnì
obìtavosti, hodin èerpání. Dost to pøipomínalo rok
1970. Naštìstí vylezli sami, bez pomoci, živí a zdraví.
Je rok 2005 a snad jsme si to horší již v minulém
roce vybrali
7.08.2005 Témìø tøi dny a dvì noci strávil ve
dvacetimetrové hloubce pod zemí tøicetiletý jeskyòáø
Martin Bìlohoubek z Mikulèic na Hodonínsku,
pøitom chtìl do jeskynì Køížùv závrt sestoupit jen
na pùl hodiny. Témìø tøi dny a dvì noci strávil ve
dvacetimetrové hloubce pod zemí. V sobotu po
poledni se pod ním v jeskynní šachtì zøítil kovový
žebøík, muž spadl a zlomil si nohu. Z temnoty ho
vysvobodili hasièi spolu se záchranáøi Èeské
speleologické spoleènosti.
Speleolog zpìtnì pøiznává, že udìlal chybu, když
se do jeskynì v rozporu s pravidly vypravil sám, i
když si myslí, že jeho pád zavinila souhra nešastných
náhod, psal tisk.
Naštìstí vše dobøe dopadlo. Proè zmiòuji tyto
dva poslední znaènì medializované pøípady, které
svým šastným koncem do sledu tragických událostí
zdánlivì nezapadají. V prvém pøípadì staèilo mít
zajištìné spojení s povrchem a vše bylo „v pohodì“.
V druhém pøípadì mì ponìkud „nadzvedla“ právì
ta poslední vìta Martina Bìlohoubka. Naprosto se
nedomnívám, že jeho pád zavinila souhra
nešastných náhod. Pád zavinil špatný žebøík. Ale
pøíèiny situace, ve které se octl byly jen a jen jeho
chybou. Vždy porušil snad všechno, co mùže
zkušený jeskyòáø porušit. Snad mimo toho, že mìl
na hlavì pøilbu – aspoò tomu vìøím. Souhra šastných
náhod zavinila, že nemá své jméno na pamìtní desce
ve Speleomuzeu ve Vilémovicích. Je tøeba si
uvìdomit, že pokud si zlomíte nohu kdekoliv na
povrchu, nìkam se doplazíte nebo se dovoláte
pomoci, ale pokud to bude pod vertikálním stupnìm
v jeskyní a nikdo o vás nebude vìdìt, tak to mùže
být opravdu vᚠposlední „adrenalin“.
22.08.2005 opìt banální pøíhoda snad
uklouznutí, ztráta rovnováhy a po pádu ze skály na
Holštejnì zemøel dlouholetý, zkušený jeskyòáø
z Holštejna Jindøich Blažek (Vlk).
Rok 2005 ještì neskonèil a i když na „pìtiletky“
nevìøím, pøesto pøeji všem šastný návrat a Zdaø Bùh.
Pùvodnì bylo mým úmyslem vzpomenout tìch,
kteøí obìtovali život pøi výzkumu Moravského krasu,
ale pak jsem rozšíøil krátkou vzpomínku i o události,
které s Moravským krasem zdánlivì nesouvisejí.
Uvìdomil jsem si, jak sám tìžce lovím v pamìti
události, o datech a jménech nemluvì. Domnívám
se, že je tøeba se pozastavit v šíleném bìhu dneška a
31
obèas vzpomenout nejen zábavných veselých pøíhod
z bádání. Pokud jsem nìkoho nebo nìco opomnìl,
tak to urèitì nebylo úmyslnì a velice se za to
omlouvám.
Vzpomínka
Letos uplynulo už dlouhých 20 let, kdy 12. øíjna 1985
pøi povrchové exkurzi v Moravském krasu tragicky
zahynul nᚠdobrý kamarád Vašek Krátký.
Byl jedním ze zakládajících èlenù skupiny
TOPAS, kde s elánem pracoval pøi výzkumech,
dokumentaci i organizaci života skupiny. Známá byla
jeho obìtavost, nezištnost a pøátelský pøístup ke
všem, se kterými se v jeskyòáøské rodinì setkal.
Pro všechny tyto vlastnosti jsme mìli Vaška
opravdu rádi a stále vzpomínáme na spoleèné chvíle
a zážitky v Moravském krasu i na expedicích. Je
smutné, že si pøíroda vybrala svou daò tak brzy- bylo
mu teprve 37 rokù- a zùstaly už jen vzpomínky.
Jiøina Audyová ZO 6-17 TOPAS
LISTÁRNA
A
KRÁTKÉ
ZPRÁVY
Dokumentace Hynštových jeskyní na Rozmìrkách (plošina Skalka,
Moravský kras –jih)
Marek Poustevník –Šenkyøík
Jeskynì è. 1407 Hynštova Na Rozmìrkách se nalézá
na souøadnicích GPS N 49o15.616´, EO16 o44.245´
(+-9 m) v jz. svahu plošiny Skalka, v jižní èásti
Moravského krasu. Jedná se o velmi málo známou
lokalitu, jejíž polohu donedávna neznali dokonce ani
na Správì CHKO, pøestože je to nejblíže položená
jeskynì od vstupní brány do jižní èásti Moravského
krasu, obce Ochoz u Brna. Od budovy Obecního
32
Obr.1. Krásnì modelovaná Trpaslièí chodba v jeskyni
è. 1407 Hynštovì na Rozmìrkách (foto Marek
P. Šenkyøík, 2004).
jeskyòky nad Rišikéšem, v Himaláji...
Jeskynì Na Rozmìrkách je tvoøena systémkem
tøí plazivek o délkách j.è. 1407: 15,1 m, j.è.1407/I: 3
m, a j.è. 1408: 3 m, nalézající se asi 40 m vysoko nad
souèasným dnem údolí, tzn. až tìsnì pod vrcholovou
náhorní plošinou. Jeskynní vchody jsou otevøeny
v asi 100 m dlouhém skalním bradlu lažáneckých
vápencù, které nepochybnì detekuje starou
paleoúroveò Ochozského potoka, pøitékajícího
prùlomovým údolím ze smìru od Bøeziny. Pøestože
vodní tok mìl tendenci se o skálu eroznì opøít, jeskyni
pravdìpodobnì nevytvoøil. Tøi metry široký jeskynní
portálek (j.è. 1407) je zvìtšen mrazovým zvìtráváním
a jeskynì samotná je tvoøena krásnou koroznì
modelovanou plazivkou, založenou na tektonické
puklinì jv. smìru. ڞinatou chodbièkou se lze
prosoukat do vzdálenosti 15 m od vchodu, pøièemž
za jejím souèasným koncem, uzavøeným velmi
úøadu se nalézá pouhých 700 m daleko s. smìrem.
Zpráva o její existenci se dosud objevila v literatuøe
pouze jednou v r. 1967 v knize bratøí Himmelù
„Jeskynì v povodí Øíèky“.
V Rozmìrkách jsem poznal malou jeskyòku,
plnou míru a pozitivní energie. Na skále tam roste
bøeèan, v korunách bukù šumí jižní vánek, jeskynní
portálek jakoby zval k meditaci. A kdo ví, jestli
k tomuto úèelu v minulosti i nesloužil. Mohlo to být
tøeba pøed sto lety… dìjiny Ochoze se píší již dlouho,
témìø 800 let. Bùh ví, kolik zamilovaných již odtud
hledìlo na ohnivì žhnoucí slunce zapadající nad
øícmanicko – ochozskou elevací? Dokáži si zde
pøedstavit žít i skromného ochozského poustevníka.
Rozmìrky jsou malá, ale svatá jeskynì, a poøád je to
zde cítit. Ten soumrak se zapadajícím sluncem, který
jsem zde prožil pøi osamìlém mapování, mne svojí
atmosférou vrhl pøes pùl zemìkoule, do mé meditaèní
33
ze ZM ÈR). Je tvoøena korozní plazivkou, vázanou
na výraznou tektonickou puklinu jv. smìru, která ve
vzdálenosti 3,2 m od vchodu konèí neprùlezným
snížením a zúžením. Vlevo, o 3 m níž, se nalézá malý
Toníkùv výklenek se stropním korýtkem, který
pùsobí dojmem ucpaného vertikálního
paleoponorného komína. Drobný speleologický
prùzkum, který jsem zde v zápìtí (r. 2004) provedl,
však paleoponornou funkci výklenku nepotvrdil. Ve
slepé skalní kapse tam na pevném skalním podloží
leží provápnìný šedý jíl a okrovì hnìdá hlína.
Lokalita se nejeví být speleologicky perspektivní, ale
je nedobádaná. Bylo by však nutné, za cenu pøesunu
vìtšího objemu materiálu, sledovat tektonickou
puklinu do vìtší hloubky. Možnou pøítomnost
paleoponoru Bøezinského potoka zde - v nárazovém
svahu plošiny Skalka - nelze proto ještì vylouèit. Pøed
vchodem do jeskynì je dosti velký výkop ve
svahových sedimentech, který byl nezbytný
k odhalení tektonické pukliny s jeskynní chodbièkou.
Objem vykonaných prací dokazuje, že ten, kdo zde
kopal, tomuto místu vìøil. Protože jsem témìø
s jistotou vìdìl, kdo to byl, zeptal jsem se na to Dìdy
Ochoza a Jan Hynšt své autorství potvrdil.
Objevitelem této jeskynì byl tedy v 60. letech 20.
století Jan Hynšt z Ochoze, který ji sám pokøtil na
jeskyni (è.1407A) „Plší“. V bøeznu 2005 jsem
vyhotovil jeskyni è.1407A Plší základní mapovou
dokumentaci. V literatuøe byla tato lokalita až do
tohoto okamžiku neznámá (ŠENKYØÍK, M. P.,
2005).
Tento pøíspìvek byl doplnìním bloku obsáhlých
èlánkù o krasových jevech plošiny Skalka,
zveøejnìných ve sborníku Speleofórum 2005.
mladým hnìdým hlinitým sedimentem, lze oèekávat
dosud neznámé pokraèování této trpaslièí jeskyòky.
Lze se domnívat, že jeskynní portálek Na
Rozmìrkách byl znám již pravìkým lovcùm doby
kamenné, kteøí podél Ochozského potoka
nepochybnì putovali ze svých jeskynních sídliš
v Hádeckém údolí ke svým jeskynním sousedùm
v údolí Køtinském. Jistì si povšimli tohoto strategicky
umístìného jeskynního pøevisku, v blízkosti pitné
vody, který je jediný v prostoru mezi obìma údolími.
Archeologicky neprozkoumaná plocha pod pøevisem
však má rozlohu pouze 3,5 m2 a je pokryta jen malou
vrstvou mladé hnìdé hlíny.
Jeskynì Na Rozmìrkách a její blízké okolí je
dlouholetým pracovištìm ochozského speleologa
Jana Hynšta (ŠENKYØÍK, M. P., 2004, 2005), který
této lokalitì vìøí již témìø padesát let. Proto jsem si
dovolil historický název této speleologické lokality
doplnit na památku jeho jménem. V r. 2003 se nad
Rozmìrkami zaèalo vznášet tajemno v souvislosti
s virgulovými mìøeními Ladislava Slezáka, který zde
svému generaènímu druhu Janu Hynštovi
pøedpovìdìl existenci neznámé jeskynì velkých
dimenzí. Její anomálii spolu sledovali smìrem
k vrcholu Ochoze.
V r. 2004 mne Jan Hynšt požádal, abych provedl
mapovou dokumentaci této jeho tradièní bádací
lokality. Dokumentaèních prací jsem se zhostil
v kvìtnu a èervnu 2004 a jejich výsledkem je kvalitní
speleologická mapa, která tvoøí pøílohu k tomuto
èlánku, a z níž lze o Hynštovì jeskyni Na
Rozmìrkách vyèíst více dalších informací.
V lesní trati Na Rozmìrkách v jz. svahu plošiny
Skalka lze najít øadu opuštìných speleologických
výkopù, které zde Dìda Ochoz hloubil pøi hledání
neznámých jeskyní od poèátku 60. let 20. století.
V r. 2004 mne RNDr. Antonín Tùma ze Správy
CHKO MK upozornil na existenci malé neevidované
jeskynì nalézající se v z. svahu plošiny Skalka, v
prostoru mezi jeskyní è. 1407 Na Rozmìrkách a
lomem Skalka s.r.o. Tato lokalita ho zaujala stropním
korýtkem, a proto mne vyslal provést její
rekognoskaci. Po pøíchodu na udané místo jsem
zjistil, že jsem tuto lokalitu již jednou navštívil v pol.
80. let, a od té doby se nezmìnila. Jeskynì se nalézá
na souøadnicích GPS: N 49o15.773 ´, EO16 o44.249´
(+-9 m), v nadmoøské výšce 407 m (na zákl. odeètu
Literatura:
HIMMEL J., HIMMEL P. (1967): Jeskynì v povodí
Øíèky. ZK ROH KSB. Brno.
ŠENKYØÍK M., P. (2004): Speleologický prùzkum
závrtku Zub na plošinì Skalka
v jižní èásti Moravského krasu (1994-2004). Objev
jeskynì è.1410B Soví komín. Acta
Speleohistorica, 1/2004. Brno. 35 s.
ŠENKYØÍK M., P. (2005) Plošina Skalka – základní
studie o neznámém speleologickém
problému jižní èásti Moravského krasu. Acta
Speleohistorica, 4/2005. Brno. 70 s.
34
35
Krátké zamyšlení
Igor Audy ( ZO 6-17 Topas )
Obyvatelé krasových obcí neprojevují vìtšinou valný zájem o jeskynì a speleologickou èinnost. O to vìtší
bylo mé pøekvapení, když pan Emil Rybáø, rodák ze Suchdola, mì daroval básnièku „Zlatí kluci“. Tento pán
se témìø pøed padesáti lety podílel na objevech Nìmcových jeskyní. Posuïte sami jak pìknì vystihl pocity
èlovìka z exkurze do Suchdolského ponoru. Zajímavé na tom ale je, že pan Rybáø s námi tuto jeskyni ani
jinou podobnou nenavštívil a speleologií se nezabývá.
ZLATÍ KLUCI
Šel bych do nebe, nemohu.
Tam žádné schody nevedou.
A do jeskynì jít mohu?
Ani tam vlaky nejedou.
Držím se lana jako klíštì.
Jsem rád, že je tu tma. Blednu.
Už vím, že nepùjdu pøíštì.
Teï ale pomalu ke dnu.
Po žebøíku, jak do pekla,
mlèky jdem. Èela se rosí.
Aby tam voda netekla,
o to jediné teï prosí.
Dotkl jsem se nohou zemì.
Nìco tiše na zem spadlo.
Nìco ozvalo se ve mnì,
co mì nikdy nenapadlo.
Ještì jednou oèi zvedám
a na pozdrav rukou mávám.
Vra se, slyším! Já se nedám
i když život v sázku dávám.
To velebné ticho kolem
a klenba jak v katedrále.
Stojíme tam nìmí spolem
a nechce se nám jít dále.
Slunce zhaslo i když byl den.
Po kolenou v leže taky,
metr za metrem všichni jdem.
Kdepak je slunce a mraky?
Já chci jíti rychle nazpìt
a napsat to i za tebe.
Podìkujte, lidé, za svìt,
za podzemí i za nebe.
Za chvíli už zase stojím
a slyším ze spodu hlasy.
Mám se pøiznat, že se bojím?
Ne! Co by o mnì øekli asi?
Byl jsem tam s vámi jako host,
ale co jsem napsal, platí.
Uvidìl jsem a zažil dost,
díky vám všem, kluci zlatí.
Suchdol 7. 3. 2005 / ERoS /
Jeskyòáøské návštìvy v Kovárnì v Obøím dole
Letos byla asi øada jeskyòáøù zklamána, že jsme jim
nevyšli vstøíc individuální návštìvou podzemí Obøího
dolu. Návštìvnický okruh je komerèní záležitost a
máme se co ohánìt, aby provoz nebyl prodìleèný.
Tento provoz v èervenci a srpnu nelze narušit
individuální návštìvou a ani nemá cenu se o to
pokoušet pøímo na místì u našich slièných
prùvodkyní èi ménì slièných prùvodcù. Není v jejich
kompetenci cokoli dohadovat. Ani slevu nemùžeme
na jeskyòáøský prùkaz poskytovat – nejsme státem
dotované turistické jeskynì. Jeskyòáøùm se
základními zkušenostmi lze umožnit poznání celé
gustavské èoèky, tj. dobývek mimo turistickou èást.
Ale nìco za nìco. Pøi exkurzi nutno nìco odpracovat
– práce je tady na nìkolik let. Uvítáme ètyø až
šestièlenné skupinky, ale jen na podzim mimo
turistickou sezónu, pro otrlejší možno výjimeènì i
v zimì. Pracovní exkurzi je však s námi nutno
dohodnout na pevný termín hodnì dopøedu. Sobot a
nedìl se nìjak nedostává, ideální jsou všední dny.
Za albeøické jeskyòáøe Radko Tásler
36
ZAPOMENUTÉ
A
VÝZKUMNÉ
NETRADIÈNÍ
POSTUPY
Sovy nejsou, èím se zdají být,
aneb jak je to s vìdeckými èlánky ve Speleu
Michal „Cimbál“ Hejna (ZO 1-02 Tetín, [email protected])
Jsem ètenáøem Spelea témìø od jeho poèátkù a jako
jeskyòáø-laik, v lepším pøípadì jeskyòáø-odborná
veøejnost, jsem vždy proèítal se zájmem èlánky a
vìdecké vývody našich otitulovaných kolegù.
Jenže .....
Pøed nedávnem jsem se v areálu Velkolomu
Èertovy schody setkal s èeskou kapacitou pøes
tentakulity. Sdìlil mi, že Velkolom Èertovy schody
je významná tentakulitová lokalita a aby mi to
dokázal, našel tentakulita témìø na každém kameni.
V podstatì to probíhalo tak, že zvednul vzorek, chvíli
ho luxoval lupou a pak mi ukázal jednoho nebo dva
tentakulity, což bylo nìco tak malého až
imaginárního, že to mohlo být v podstatì cokoliv.
Vrcholem celého odpoledne bylo, když našel zcela
nový druh, což mi dokazoval na tom už takhle
miniaturním tentakulitovi nanomròavým proužkem,
který prý ostatní druhy nemají. Jelikož vlastního
tentakulita doma hned tak nìkdo nemá, vydal jsem
se na tuto lokalitu s kladívkem a lupou hned druhý
den. Celé odpoledne jsem roztloukal kameny, ale
žádného tentakulita jsem nenašel. A pak mi to došlo.
Žádný tentakulit neexistuje!!!
Vznik tektakulitù se, dle analýzy mé a kolegy
Majera, dá vysledovat v pozdních noèních hodinách
v jednom bowlingovém klubu, kde dva doktoøi slyšeli
rozhovor dvou opilcù u vedlejšího stolu.
„Ten to .... ten to.... ten to kulí, ty vole!“
„Co.....cože? Jakej tentakulit, vole?“
„Tentakulit,“ zvolal nadšenì jeden z tìch
doktorù, „to je nápad, tìma se budeme zabývat.“
„A co to vùbec je ten tentakulit?“ zeptal se ten
druhý doktor.
„To ještì nevím, ale musí to být hodnì malé,
aby to nebylo vidìt.“
Celá ta vìc mi nedá spát. Neexistují-li tentakuliti,
jak je to potom se všemi tìmi hydrotermálními vzniky
jeskyní, paleokrasy, pseudopaleokrasy a paleopseudokrasy a ostatním. Nekalkulují pisatelé tìchto
èlánkù s tím, že normální èlovìk si nikdy nepøizná,
že podobným vìcem nerozumí a místo logického:
„Co to ten chlap plácá, vùbec to nechápu,“ reagují
ve snaze nevypadat jako nevzdìlanec: „Jo, pøesnì
tohle jsem si myslel taky.“? Ostatnì, vždy to napsal
On. (Prùkazný pokus jsme provedli pøed nìkolika
lety, kdy jsem jako chudý student provádìl
v Konìpruských jeskyních a zkusili jsme
návštìvníkùm namluvit, že mozkovna makaka je ve
skuteènosti lebkou druhohorní medúzy.
Nezaznamenali jsme jedinou reakci.) Co když tito
autoøi bezostyšnì lžou, jen aby nás oslnili? A pokud
si myslíte, že nemám pravdu, dokažte mi to. A
dokažte mi, že opravdu existuje nìco jako
paleopseudokras. A dokažte mi, že neexistují
mimozemšané.
Není už na èase zvolat, že král je nahý? Že už
tìmto vzdìlancùm nevìøíme? Dokázat jim, že jsme
prokoukli jejich hru. A kdyby se snad chtìli hájit, že
tomu tak není, utluème každý jejich argument po
vzoru Jihoèeských matek výkøikem: „To je lež!“
Jak dlouho se necháme ještì oblbovat?
Za SSVVHVPVÈJSAJP (Spolek skeptikù
vùèi všemu, hlavnì vìdcùm publikujícím
v èasopisech jako Speleo a jemu podobných).
37
38
Obsah
OD REDAKÈNÍHO „KRÝGLU“ (ÚVODNÍK) ..................... 1
AKTUÁLNÍ INFORMACE ............................................... 1
Zprávy z pøedsednictva ........................................................................................... 1
DOMÁCÍ LOKALITY .................................................... 2
Velká voda v povodí Punkvy – bøezen 2005
Dostál Ivo Èeský hydrometeorologický ústav, Kroftova 43, 616 67 Brno .................................................... 2
Pøehled speleologických prací provedených v jeskyni Ponoru Lopaèe v období
1995 – 2005/Summary of speleological works effected in cave Ponor of Lopaè
during 1995 - 2005
Støelec Petr, Doležal Filip, David Robert, Musil František, Hypr Dušan .................................................... 5
Co se dìje pod Javorkou ?
Jiøí Dragoun (ZO ÈSS 1-11 Barrandien) ..................................................................................................... 8
ZAHRANIÈNÍ AKCE ................................................... 12
Baia Sprie – jedno z nejznámìjších rudních ložisek severního Rumunska
Petr Pauliš (ZO 5-07 Antroherpon) ............................................................................................................ 12
PSEUDOKRAS A HISTORICKÉ PODZEMÍ ....................... 15
Indicie o existenci nezvìstného historického podzemního objektu v Bílé hoøe
v Brnì
Marek P. Šenkyøík ....................................................................................................................................... 15
Zápis o objevu podzemní chodby pod severním ambitem chrámu Panny Marie
ve Køtinách
Marek P.Šenkyøík (ZO ÈSS 6-31 Speleologický prùzkum poustevník Marek) ............................................ 16
TROCHA HISTORIE ................................................... 18
Záhady Ochozské jeskynì
Josef Pokorný (ZO 6 – 11 Královopolská) ............................................................................................... 18
Dva pøíspìvky k historii Amatérské jeskynì (obrazový dodatek)
Hugo Havel (ZO 6-21 Myotis) .................................................................................................................... 26
39
VÝROÈÍ A VZPOMÍNKY ............................................. 28
Poslední ponor v Lopaèi
Milan Geršl (ZO 6-23 Aragonit) ................................................................................................................ 28
Tragické události v Moravském krasu
Jan Flek – Kelf ( oddìlení ochrany jeskyní AOPK ÈR) ............................................................................ 29
Vzpomínka .............................................................................................................. 32
LISTÁRNA A KRÁTKÉ ZPRÁVY ................................... 32
Dokumentace Hynštových jeskyní na Rozmìrkách (plošina Skalka, Moravský
kras –jih)
Marek Poustevník –Šenkyøík ...................................................................................................................... 32
Krátké zamyšlení
Igor Audy ( ZO 6-17 Topas ) ...................................................................................................................... 36
Jeskyòáøské návštìvy v Kovárnì v Obøím dole
Radko Tásler ............................................................................................................................................... 36
ZAPOMENUTÉ A NETRADIÈNÍ VÝZKUMNÉ POSTUPY ..... 37
Sovy nejsou, èím se zdají být, aneb jak je to s vìdeckými èlánky ve Speleu
Michal „Cimbál“ Hejna (ZO 1-02 Tetín,) .................................................................................................. 37
40

Podobné dokumenty

Vlastivědné listy, č. 1, březen 2004, ročník 12

Vlastivědné listy, č. 1, březen 2004, ročník 12 rybník tím pozbyl svùj pùvodní smysl, pro který byl vybudován, ustala také jeho údržba. Dnes je tedy tato vodní nádrž bez vody, s prokopanou hrází a dnem zarùstajícím bohatou škálou bylin a náletem...

Více

Drobná zahradní architektura

Drobná zahradní architektura relaxaci v ušetøeném èase) dozvìdìt více o pøírodì. Poèítejte s tím, že žádná z tìchto stavbièek Vám nepøinese okamžitý zásah do dìní na Vaší zahradì (pøíroda má své biologické rytmy). Proto chcete...

Více

text - Speleo.cz - Česká speleologická společnost

text - Speleo.cz - Česká speleologická společnost webové stránky) na adresu [email protected]. U pøíspìvkù autor naznaèí, ve kterém periodiku si pøeje, aby byl pøíspìvek vytisknut, ale koneèné umístìní si vyhrazuje redakèní (edièní) rada. Øeknìme,...

Více

Tenis v Hostěnicích

Tenis v Hostěnicích Této akce se zúčastnil i náměstek hejtmana JMK Ing. Horák a senátor za Vyškov pan Ivo Bárek. O tomto víkendu také uspořádalo MS Horal Hostěnice 1. Pytláckou noc na Hřišti na pastviskách. To co Vás ...

Více