(hraček Projekt bígl)

Bígl - Beagle
Martin Hráček
29. 2. 2012
Bígl- Beagle
Bígl - Beagle
Země
původu: Velká
Británe
Využití: Honič
Klasifikace F.C.I.: Skupina 6 Honiči, barváři a příbuzná plemena, sekce 1.3
Malí honiči S pracovní zkouškou
Celkový vzhled:Robustní, kompaktní
pes, působící dojmem kvality, aniž by působil
dojmem hrubosti.
Chování
/
temperament:
Veselý pes určený původně k lovu především zajíců.
Jejichž stopu dokáže sledovat. Neohrožený, velmi činorodý,
vytrvalý a cílevědomý. Bystrý, inteligentní a vyrovnané
povahy. Laskavý a pohotový, bez známek agresivity nebo
bázlivosti.
Charakteristika: Veselý
psík,
určený původně k lovu, především zajíců, jejichž stopu dokáže sledovat.
Při práci neohrožený, velmi živý, vytrvalý a cílevědomý. Čilý, inteligentní, vyrovnané povahy.
Ne náhodou je trvale dobrá nálada součástí charakteristiky, bíglové se špatnou povahou by měli být
považováni za atypické a nežádoucí. Právě tak důležitá je přednost původního poslání našich psů, lovu,
obzvláště na zajíce. I když tuto činnost může bígl mimo anglicky mluvící země vykonávat jen zřídka, musí
být u všech bíglů prokazatelné, že by tuto základní práci mohli uspokojivě zvládnout.
Obecný popis:Robustní,
kompaktní pes, vytvářející dojem kvality, aniž by působil
hrubě.
Jinými slovy: Atlet celým tělem. Bígl, který vypadá, jako by zrovna šel z fitness studia, je ale stejně tak
málo typický jako štíhlý šlachovitý vyšší typ, který je u nás tak často k vidění v loveckých smečkách
Povaha:Laskavý a čilý, bez známek agresivity
nebo bázlivosti.
Zajímavý je popis laskavosti; bígl je stále přátelský, vymýšlí
si také různé rošťácké kousky, na něž očekává rovněž
kamarádskou reakci. To občas vyžaduje od majitele
2
Bígl- Beagle
značnou sebedisciplínu. Čilý rozhodně je: unavený nebo utahaný bígl, není-li ještě žádným veteránem, je
přetěžovaný nebo žije v prostředí chudším na podněty. Nežádoucí agresivita se vztahuje nejen na členy
vlastní sociální skupiny, čili rodinu majitele a psy z vlastní smečky, ale podle mého názoru stanoví také
úplnou absenci přirozené ostrosti. Bíglové jsou šelmy, útočí ovšem velmi zřídka. Bázliví jsou však stejně
tak málo jako tehdy, když zcela instinktivně v noci vrčí nebo štěkají na podezřelé postavy. Bígl je tvor
temperamentní, vyžadující pohyb a zaměstnání. Od malička je důležité jej cvičit v přivolávání. Pokud
narazí na stopu, je problém jej odvolat a nezřídka mizí i na celé hodiny.
Hmotnost:cca 11 – 18 kg
Výživa:Suchá strava (granule) a dostatek čisté vody
Výživa psů a její vývoj zaznamenal během posledních let neuvěřitelný posun vpřed. Již dávno neplatí, že
krmivo musí psa pouze nasytit, ale musí i pozitivně ovlivňovat zdraví zvířete a délku života.
Během prvních tří týdnů dostávají štěňata veškeré potřebné živiny od matky. V průběhu dalších 3 – 6
týdnů je vhodné štěňatům podávat krmivo a to ve třech až čtyřech dávkách denně. Po dovršení věku 3
měsíců snižujeme krmné dávky na 2.
Pro zdravý vývoj bígla je velmi důležité, aby byl od štěněcího věku udržován v ideální tělesné kondici.
Doporučená denní dávka:
Hmotnost
psa
1 – 5 kg
5 – 10kg
10 – 25g
Věk štěněte v měsících
1,5 - 3
50 – 90g
60 – 120g
80 – 200g
4-5
60 – 85g
75 – 145g
125 – 250g
6-8
60 – 75g
75 – 150g
150 – 355g
9 - 11
12 - 24
75 – 150g
150 – 365g
dospělý
150 – 375g
Doporučenou denní dávku přizpůsobujeme klimatickým podmínkám, věku, úrovni aktivity a fyzické
kondici psa. Denní krmnou dávku je možné upravit o 10 – 15 %.
Hlava a lebka:Střední délky, silná, nikoliv hrubá, u fenky jemnější, bez vrásek nebo
záhybů na hlavě.
Mozkovna mírně klenutá, středně široká, s lehce naznačeným týlním hrbolem. Výrazný stop, který pokud
možno přesně půlí vzdálenost mezi týlem a čenichem. Morda ne špičatá, pysky přiměřeně přilehlé.
Čenich široký, černý, ale u světlejších psů je přípustná i slabší pigmentace. Otevřené nozdry.
Hlava a výraz jsou nejen u člověka tím, co u pozorovatele vytváří první dojem. U psů je tomu stejně tak.
Bíglovi, který nemá pro rasu typický mírný, přátelský, milý výraz, chybí důležité typové znaky.
Tak tomu bylo vždy, na popisu hlavy se toho po mnoho let příliš nezměnilo. Vrásky na čele jsou přípustné
jen u štěňat. Chovatelé je neradi vidí, třebaže zájemci o štěňata právě tyto vrásky považují za ozdobu.
3
Bígl- Beagle
Nejčastější nedostatky v lebce bígla, který není plánovitě chován v ideálním typu hlavy – viděno ze
strany: nedostatečně vysoká morda, málo pysku nebo pysky, které s linií nosu svírají výrazně menší úhel
než požadovaných 90°. Často také vidíme psy, u nichž není morda pod očima dostatečně vyplněná. Svého
času bylo módou chovat bígly s kratší mordou. Naštěstí si mnoho chovatelů znovu vzpomnělo na jasný
požadavek standardu plemene na správné proporce hlavy.
Ještě pár slov k barvě nosu. Světlejší nosy nesmí být masově zbarvené. Někdy se na jinak dobře
pigmentovaném čenichu objevují nepigmentované partie různé velikosti. Protože se tyto snadno dědí na
potomky, mělo by se k nim přihlížet při posuzování chovné hodnoty psů, ovšem vždy v kontextu s
celkovou kvalitou zvířete. U mnoha psů, obzvláště bikolorů, se mění
intenzita nosu s ročními obdobími, u fenek také během
hormonálního cyklu.
Oči: Tmavě hnědé nebo oříškově hnědé, poměrně velké,
ani hluboce uložené, ani vystouplé, poměrně daleko od sebe
zasazené, s mírným, milým výrazem.
Skutečně černé oči jsou nežádoucí, protože potlačují pro plemeno
typický kamarádský výraz bígla. Zatímco hluboce uložené oči rovněž
ubírají na výrazu, vystouplé oči jsou snadno zranitelné při loveckém
využití, a proto nežádoucí.
Tvar očí je v podstatě oválný. Nepigmentované okraje vnitřního
spodního, tzv. třetího víčka trochu zastírají výraz, vypadají jaksi
vodnatě, ale podle znění standardu nejsou trestné. Odchylky od normálního těsně přiléhajícího víčka
musí být posuzovány s menší tolerancí, jsou to přímo anatomické nedostatky. Příliš malé oči nebo obočí
trojúhelníkového tvaru vypadají teriérsky a jsou pro plemeno netypické.
Uši:Dlouhé, dole zaoblené. Natažené dopředu sahají téměř k čenichu, nízko nasazené, tenké,
nesené předním okrajem ladně přiléhající k tváři.
Nasazení uší a jejich délka přispívají výrazně k výrazu hlavy. Místo nasazení ucha by mělo být přibližně v
prodloužené horizontální linii horního okraje čenichu a vnějšího koutku oka. Uši by neměly být ani
papírově tenké ani masité. Délka je omezena tím, že příliš dlouhé uši se při práci s nízkým nosem ve
sněhu nebo v těžkém terénu snadno rozedřou do krve.
Chrup:Silné čelisti s perfektním, pravidelným a úplným nůžkovým skusem, horní řada řezáků
bez mezery přesahuje dolní a zuby jsou zasazeny kolmo do čelisti.
Naštěstí jsou (zatím) nedostatky v chrupu u bíglů vzácností, já znám jen málo psů, kterým by zuby od
začátku chyběly. Jisté je, že silný, úplný a korektní chrup je pro pracovního psa nejen životně důležitý, ale
je také známkou toho, nakolik byla linie nebo dokonce plemeno chovem degenerována. Velké
nedostatky v chrupu by měly vylučovat z chovu.
4
Bígl- Beagle
Krk:
Dostatečně dlouhý, umožňující psovi snadnou práci na stopě s nízkým nosem. Lehce
klenutý, s volnější kůží na hrdle.
Příliš krátký krk jde často ruku v ruce s vázaným, dostatečně prostorným pohybem předních končetin,
příliš dlouhý krk se často vyskytuje u štíhlých, vysokonohých bíglů, kteří svou stavbou spíše odpovídají
svým větším příbuzným harrierům nebo dokonce foxhoundům. Volná kůže (lalok) na hrdle je podle mého
přesvědčení spolu s vynikajícím nosem a radostným plným hlasem na čerstvé stopě zajíce tím
nejzřetelnějším dědictvím našich bíglů po svých prapředcích jižanských honičích (podobných
bloodhoundům). Lalok na hrdle je tvořen nejčastěji o něco volnější kůží, někdy až dvěma volnými kožními
záhyby.
Hrudní končetiny:Ramena dobře dozadu položená, nepřetížená.
Hrudní končetiny rovné, umístěné správně pod psem. Kompaktní, s kulatými kostmi, které se směrem k
tlapám nezužují. Krátké záprstí. Pevné lokty, ne vbočené ani vybočené. Výška lokte je přibližně v polovině
kohoutkové výšky.
Na rozdíl od člověka nemá pes žádnou klíční kost, takže správně široké a dlouhé plece tvoří pouze kosti,
šlachy a svaly trupu. Délka ramene a úhlení předních končetin jsou u všech honičů tou nejdůležitější
základní anatomickou podmínkou pro neunavující, nenamáhavý pohyb. Mezi délkou ramene, délkou a
postavením a úhlením všech kloubů je důležitá vzájemná souvislost: s nadsázkou můžeme říci, že
prostorný, plynulý pohyb umožňuje lopatka 45° šikmo vzad položená, kdy kolmice spuštěná z kohoutku
(místo, kde obě lopatky přecházejí v záda) leží za předními končetinami, spolu s dostatečně dlouhým
nadloktím. Není-li tomu tak, vzniká vázaný, krátký,
někdy dokonce cupitavý krok předních končetin.
Často už pak při pohledu z boku nevidíme před linií
předních končetin žádnou hruď. Mezi lopatkou a
nadloktím je v ideálním případě úhel asi 90°. V postoji
není v zápěstním kloubu žádné úhlední. Kolmice
spuštěná z loketních kloubů končí jen těsně za
tlapkami. Nepřiléhající lokty mohou být způsobeny
také nedostatečným zaoblením hrudního koše.
Trup: Linie hřbetu rovná a vodorovná.
Hrudník dosahuje až po lokty. Žebra dobře klenutá a
dobře položená. Krátká bedra, dobře vyvážená, silná, ohebná, dobře klenutá.
U mladých psů můžeme někdy pozorovat zcela křivá záda, ta se ale naštěstí často během růstu ještě
zpevní a srovnají. I když rovný neznamená jako podle pravítka. Pevně osvalený, ale spíše kratší trup je u
honiče bígla typický. A to proto, že při lovu zajíců, jeho původním poslání, má šanci jen takový pes, který
dokáže sledovat zajíce neúnavně po delší dobu.
Plný, široký a dlouhý hrudník poskytuje dostatek prostoru pro ničím nerušenou činnost orgánů jako
srdce, plíce. I když sahá spodní linie při pohledu z boku níže než k loktům, má být vzdálenost od loktů ke
kohoutku a k zemi stále stejná, správný bígl nemá být vysokonohý. V průřezu není hrudník kruhový,
5
Bígl- Beagle
nýbrž ve tvaru na špičku postaveného vejce. Při pohledu zepředu odpovídá linie vnější strany předních
končetin kolmici spuštěné z nejširšího místa hrudníku.
Podle základních anatomických zákonů se trup za hrudníkem zužuje. U bígla s jeho typickoukompaktní
postavou toto zúžení není tak zřetelné. I u velmi dobře osvalených psů s vyplněnou bederní partií, ovšem
v žádném případě ne sudovitého tvaru, stoupá spodní linie nejvýše o čtvrtinu celkové výšky trupu. Větší
zúžení v bederní části je často způsobeno nedostatečně dlouhým hrudníkem nebo hrudníkem, který ve
své zadní spodní části není dostatečně prostorný. To můžeme někdy vidět u psů, kteří vyrůstají v kotcích
bez dostatečné možnosti pohybu. Při pohledu shora se pes za hrudníkem znatelně zužuje, není-li tomu
tak, není pes většinou tak dobře osvalený, ale je jednoduše příliš tlustý. Tohle pozná člověk věci znalý
okamžitě, totiž zda je bederní partie vyplněná svaly nebo tak jen působí celkově silná postava psa:
svalnatá bederní partie je při pohybu pružná,přetučnělá je tuhá.
Pánevní končetiny: Svalnatá stehna, dobře zaúhlená kolena. Pevná hlezna nízko
u země, rovnoběžná.
Pánevní končetiny jsou spolu s hrudními končetinami a zády součástí perfektně konstruovaného
účinného aparátu umožňujícího správný pohyb. Předpokladem toho je vedle odpovídajícího osvalení také
správná délka a zaúhlení jednotlivých partií. Pánevní končetiny jsou s trupem spojeny pánví a křížovou
kostí. Kyčelní kloub může nést degenerativní změny, na které má vedle dědičných faktorů vliv také
životní prostředí. Hlava kloubu je nižší, houbovitého tvaru, a kloubní jamka mělčí a nedostatečně svírá
hlavu kloubu. Pro chov je předepsán nejvyšší přípustný stupeň postižení. Tyto změny jsou dědičné, pes ve
stáří může trpět při pohybu bolestmi. Stav kyčelních kloubů lze zjistit jen rentgenovým vyšetřením
pánevních končetin ve stáří psa min. 1 rok.
Protože pánevní končetiny obstarávají převážnou část
jednotlivých pohybů vpřed, kroků, vyžadují k tomu
potřebnou sílu svalstva. Dokonale vyvážené úhlení a
osvalení zaručují také zde nejvyšší stupeň účinnosti.
Žádoucí úhlení je následující: pánev a stehenní kost (kyčelní
kloub) asi 100°, stehenní kost a holenní kost (kolenní kloub)
asi 95°, holenní kost a kosti záprstní (kotník) asi 140°. Tyto
údaje platí pro psa v postoji.
Základním faktorem pro ideální využití vynaložené
pohybové energie, je vzdálenost od hlezna ke stojné ploše. Kratší záprstí (což podmiňuje delší holenní
kost) snižuje zatížení Achillovy šlachy. Psi, kteří patří ke sprinterům, vykazují delší proporce, bíglové –
vytrvalci zvyšují své schopnosti s každým zkrácením záprstních kostí.
V postoji i v pohybu musí patní kloub s kostmi záprstí, pozorován zezadu, ležet ve stejné linii s ostatními
kostmi pánevních končetin. Jen málo psů vytáčí patní klouby vně – mají většinou ochablou, slabou
bederní partii (sudovitý postoj). Častější je „kravský“ postoj – při pohledu zezadu – patní klouby jsou
vbočeny, většinou při dobrém úhlení kolenního kloubu, ale příliš dlouhé holenní kosti nebo záprstních
kostí, přesto umožňující dostatečnou volnost pohybu. Obě odchylky od ideálu jsou už samy o sobě
považovány za nedostatky, protože síla pohybu se tak nepřenáší přímo z tlapek na kyčelní klouby a tím a
tím se zákonitě snižuje.
6
Bígl- Beagle
Tlapky:
Pevné, dobře uzavřené. Prsty správně vyvinuté, se silnými polštářky. Ne zaječí
tlapka. Krátké drápy.
Také zde jsou popisovány plemenné znaky, které umožňují větší zatížení. Těžiště psa leží přibližně v první
třetině trupu, přední tlapky zachycují při každém dopadu podstatnou část tíhy dopadajícího těla. Proto
jsou přední tlapky větší než zadní a měly by mít silné polštářky. Uzavřený prostor mezi prsty a krátké
drápy vytváří dojem kočičí tlapky. Roztažené prsty zadních tlap jsou známkou buď výrazně chybného
růstu, nebo a to většinou, důkazem absolutně nedostačujícího pohybu. Nejsou-li drápy obroušeny
pohybem na tvrdém podkladu nebo zastřiženy kleštičkami, vytvářejí na první pohled dojem, že pes nemá
dostatek pohybu.
Ocas:Silný, střední délky. Vysoko nasazený, vesele nesený, ale ne zkroucený nad hřbetem
nebo od kořene zahnutý vpřed. Dobře osrstěný, zejména na
spodní straně.
Ocas bígla je zároveň kormidlem a návěstím. Ve vysokém porostu je
špička ocasu vždy tím prvním, co člověk u lovícího psa vidí. V postoji by
„správný britský“ ocas, správně nesený, měl lehce převyšovat
vodorovnou linii hlavy. Při plavání slouží ocas jako pomocné kormidlo.
Způsob nesení ocasu významnou mírou přispívá k celkovému výrazu
psa. Správný je šavlovitý ocas, lehce prohnutý, špička ocasu nesená
kolmo nad kořenem ocasu. Ovšem nesmíme zapomínat na to, že ocas
je nejdůležitějším výrazovým prostředkem psa. Způsob nesení ocasu je
ovlivněn také náladou bígla. Osrstění ocasu by mělo proporcionálně
odpovídat celkové stavbě. Mělo by být samozřejmostí, že ocas nesmí
být zalomený, zakroucený ani kupírovaný.
Pohyb:Rovný
hřbet, bez známek vlnění. Pohyb rázný, dlouhý krok. Přímý, bez zvedání
končetin do výšky. Hnací síla vychází od zadních končetin. Pohyb zadních končetin by neměl být
úzký, pohyb předních končetin ne pádlovitý, bez křížení.
Protože je náš bígl honič, je pohyb vedle typické stavby, povahy a loveckých vloh jedním ze čtyř
základních plemenných znaků. Stejně jako v jiných oblastech je i zde nanejvýš důležité značné množství
pohybu. Zde je klíč k tomu, aby bígl neztratil svůj vzhled jako především pracovního psa.
Pohyb je produktem vynaložené energie, vykonávaný prostřednictvím aparátu kostí, svalstva a šlach.
Pohybuje-li se hřbet ve vodorovné linii, bez znatelného vertikálního pohybu, pak je tato energie
využívána prakticky beze ztrát. Toto je ideální případ, který můžeme nejlépe pozorovat v plavném
poklusu, při kterém se zdá, jako by se pes po zlomek sekundy všemi čtyřmi tlapami vznášel nad zemí. Při
pohledu zezadu nesmí být znát žádné vychylování hřbetu z podélné osy.
Dalším rozdíl je u stejně velkých psů ve vzdálenosti, kterou při stejné rychlosti urazí. To je způsobeno
lepším nebo horším vyvážením zaúhlení, délky, uspořádání a osvalení končetin. Také zde musí být
základním měřítkem efektivita: Nejlepší je ten bígl, který při stejné rychlosti urazí nejdelší trasu. Zvedání
končetin výše, než je potřebné, je sice elegantní, jak nám může předvést mnohý kočárový kůň, ale
7
Bígl- Beagle
nehospodárné. Pohyb slouží především k tomu, aby se pes přemístil z místa na místo. Pohyb může být
tím účinnější, čím větší je rozsah pohybu pánevních končetin.
Je také nesporné, že žádný pes nemůže dost dobře chodit s úzkým postojem zadních končetin.
Na závěr musí být řečeno, že bígl, který se nepohybuje bez znatelných nedostatků, nikdy nemůže být
dobrý bígl.
Osrstění:Krátké, husté a odolné proti počasí.
Zde je opět směrodatné pracovní využití. Požadovaná srst bígla je v horní vrstvě hrubá, ale s obzvláště
hustou a měkkou podsadou, která poskytuje vynikající tepelnou izolaci. Bíglové, kteří jsou drženi
převážně venku, to zřetelně dokazují.U nich se také výměna srsti omezuje převážně na dvě ročními
obdobími podmíněné fáze – na jaro a na podzim, zatímco psi držení v bytě částečně línají po celý rok.
Hedvábný, kratší kožíšek je sice jistě příjemnější k pohlazení, ale pro loveckého psa je nevhodný. Délka
srsti se liší na různých partiích těla. Takže je srst na kohoutku, kde se bígl v případě vzrušení naježí, delší.
Dlouhá, vlnitá a jemná srst je nežádoucí.
Barva:Jakákoliv barva uznaná pro honiče s výjimkou játrově hnědé. Konec ocasu bílý.
Jako signální vlajka je bílý konec ocasu samozřejmě nejlépe viditelný.
Ale formálně postačují I jeden nebo dva bílé chlupy. Většinou je bílá
třetina ocasu. Barvy bígla jsou vedle jeho povahy a přítulnosti tím
nejatraktivnějším. Můžeme je pozorovat v nekonečné mnohotvárnosti a
dělají z každého bígla unikátního jedince. Nicméně nejsou, kromě
zakázané játrové barvy, žádným měřítkem kvality psa – vyberte si svého
psa podle vlastního gusta!
K obecnému trendu lze poznamenat, že v současnosti lze i v zemi
původu Velké Británii u chovatelů i majitelů loveckých smeček
pozorovat omezování bývalé mnohotvárnosti barev psů. Chov psů
podléhá stále více módním vlivům, které jsou regulovány jen požadavky
chovatelů a benevolencí, kterou jim a také rozhodčím na výstavách poskytuje standard plemene.
•
Trikolor narozené štěně má nejprve jen černé partie na bílém podkladě. Uvnitř černých partií se
vybarvují jednotlivá místa hnědě. Tento proces může trvat do jednoho roku. Dospívající pes bývá
takto zbarven: bílá morda, bělejší lysina a hnědá hlava se slechy, krk nahoře i po stranách černý a
vespod bílý, hřbet, boky a horní strana ocasu jsou černé, plece, horní strana stehen, záď i spodní
strana ocasu jsou hnědé. Vše ostatní je bílé, včetně špičky ocasu. Avšak často bývají psi zbarveni
odlišně od tohoto popisu. A právě nepravidelné hnědé a černé plotny dělají psa mimořádně
atraktivním.
Intenzita hnědě zbarvené srsti závisí od sytosti. Může být červená, tmavě hnědá, světle hnědá i světle
béžová. V bílých partiích se často objevují u více pigmentovaných psů hnědé a černé skvrnky.
8
Bígl- Beagle
•
Bikolor neméně tak atraktivní jako trojbarevní jsou i dvoubarevní bíglové. Také zde jsou
neomezené variace v barevném rozložení, od psů s ucelenou „dekou“ (hlava, krk a hřbet, boky,
plece i stehna stejné barvy) až k těm, kteří jsou až na malá zbarvená místa zcela bílí.
Pokud má hnědá barva více odstín do červené, jedná se o velice pěknou měděnou červeň, a potom je
správné označení červeno-bílá.Bílí bíglové s černou plotnou jsou korektně zbarveni, ale vyskytují se
zřídka. Když barva hraje do skutečně citrónovo-krémovo-žluté, potom je správné označení citrónovo-bílá.
Při zařazování dvojbarevných štěňat to má chovatel těžké, protože se často rodí štěňata celá bílá a teprve
později se objevují barevné partie a postupně tmavnou.
•
•
•
Melír. Zde do jedné základní barvy zasahuje jiná barva. Zatímco obyčejně každý chlup má
jednoznačnou barvu, tady má jednotlivý chlup více barev. Samotný černý chlup mezi světlejšími a
vícebarevnými chlupy vyniká, a tím vzniká dojem melíru. Zpravidla jsou tmavší nebo černé chlupy
nejčastější na středu hřbetu, čímž vzniká tmavší pruh. Jestliže je vícebarevný chlup bílý a
citrónovo-béžovo-žlutý, pak nazýváme barvu citrónový melír, pokud je bílý a hnědý/šedý/černý,
potom se jedná o zaječí melír. Jezevčí melír tvoří chlupy barevně stejné jako jezevčí chlup.
Modře skvrnité zbarvení. Vzácná barva, kterou britští kynologové v posledních třiceti letech
pozorují. Pokud jim můžeme věřit, tak se jedná o nesmírně
atraktivní zbarvení. Celkově bílý pes s jednotlivými černými
plotnami, ale také se spoustou černých až modrých skvrn rozdílné
velikosti v bílých partiích.
Játrová barva. Toto je jediná barva standardem vyloučená, a to je
správné. Játrová barva je těžko popsatelná slovy. Můžeme ji jen
porovnat s barvou od mléčné čokolády nebo se syrovými či
vařenými játry. Také játrové zbarvení kolísá v různých intenzitách.
Základem pro vyloučení této barvy srsti je přítomnost netypické
barvy oka. Bylo také pozorováno, že u chovných zvířat, která dala
trojbarevná játrová štěňata, zároveň dala i štěňata slepá.
Na závěr je třeba dodat, že všechny barvy se s přibývajícím věkem psa mění.
Trikolórní psi na zádech hnědnou, dvoubarevní psi až do jednoho roku
tmavnou. Barvu sliznice nosu ovlivňují i strava a hormonální cyklus, zřetelně
to však můžeme pozorovat jen u bikolórních psů.
Výška: Žádoucí minimální kohoutková výška je 33 cm. Žádoucí maximální kohoutková výška
je 40 cm.
Velikost, jejíž velkou proměnlivost objasňuje pohled do historie, by neměla být měřítkem kvality bígla,
pokud výrazně nepřekročuje limit. Angličtí majitelé loveckých smeček volili – a platí to i dnes – takovou
výšku, která v různých terénních podmínkách umožňovala ideální tempo lovu. U nich platilo to, co dnes
platí I u nás: správný malý bígl musí být ve všech směrech přesnou zmenšeninou správného většího bígla.
9
Bígl- Beagle
Říká se, že pes je podobný svému pánovi a pán svému psovi.
10