Cynops ensicauda

Cynops
ensicauda
Poddruhy
Cynops ensicauda
popei
Původ
IUCN Červená kniha
CITES
Červená kniha Japonska
C. ensicauda ensicauda (HALLOWELL, 1860): Čolek mečoocasý,
Sword-tailed Newt
C. ensicauda popei (INGER, 1947): Gold Dust Newt, Okinawa Newt
Japonsko
Ohrožený
Není v seznamu
Blízko ohrožení
Stav ochrany
Cynops ensicauda je zahrnut v seznamu ohrožených obojživelníků v japonské červené knize. V Red List publikovaným japonským
ministerstvem životního prostředí se uvádí, že je podle biologických údajů ve stavu nebezpečí vyhynutí. Cynops ensicauda byl od roku 1999
zahrnut v kategorii téměř ohrožený (NT). Tato kategorie definovala "druhy s obtížným udržením schopnosti růstu populací". Druh byl
mezinárodně uveden jako "ohrožený" v IUCN "Red List of Threatened Species" duben 2004 (www.iucn.org), založeno na výsledcích "Global
Amphibian Asessment" (www.globalamphibians.org), dokumenty uvádějící malé rozšíření, významnější hrozby a úbytek populace tohoto
druhu. Nyní se druh ještě vyskytuje v japonských obchodech se zvířaty. Ačkoli byl vývoz pravidelně v minulosti z Japonska prováděn, tento
druh je dnes jen zřídka viděn v mezinárodním obchodu. Běžněji než nominátní poddruh je pěstován v zajetí C. ensicauda popei. Oba poddruhy
jsou se v zajetí rozmnožují.
Popis
Cynops ensicauda se skládá ze dvou poddruhů, C. ensicauda ensicauda ( takzvaná nominotypická forma) a C. ensicauda popei. Tyto dva
poddruhy obývají různé ostrovy v japonském souostroví Ryukyu. Cynops ensicauda je také největší ještě existující druh uvnitř rodu Cynops.
(Cynops wolterstorffi, další velký druh, žije v jezeru Kunming v Číně, ale uvádí se, že vyhynul). Dospělí běžně dosahují velikosti 11 až 14 cm.
Maximální délka která byla doložená je 12.7 cm (5.0 palců) u samce a 18 cm (7.1 palců) u samice. Pro tento druh byl v zajetí nahlášen věk
překonávající 20 let, samice v tomto věku často ještě kladou vejce.
Tento druh blízce příbuzný s japonským ohňobřichým čolkem (Cynops pyrrhogaster), který je druhý druh tohoto rodu v Japonsku. Tyto dva
druhy jsou si v celkovém vzhledu podobní, ale C. ensicauda má širokou hlavu, méně nápadné parotoidní žlázy a hladkou kůži. T tito mloci mají
nápadný páteřní hřeben, ale žádné postranní rýhy. Ocas je bočně stlačený se zakulacenou špičkou. Prsty jsou kratší než u C. pyrrhogaster.
Neobvykle velká samice C. ensicauda popei. Tento druh může být v dospělosti docela velký. Nicméně, větší jedinci se v přírodě stali vzácní pravděpodobně kvůli
nadměrnému sběru zvláště v jižní části Okinawy, kde průměrná velikost je v posledním desetiletí menší.
Sexuální dimorfizmus
Samice má významně delší ocas než je zbytek těla, kdežto ocas samce je stejné délky nebo mírně kratší. Oblast kloaky je obvykle u samců
zvětšena zvláště během období rozmnožování. Samci Cynops ensicauda během období rozmnožování nemají ocasní vlákno nebo modrou barvu
kůže jako u dalších druhů rodu Cynops. Samci nominátní formy ale mohou vytvořit bělavý lesk po stranách ocasu.
Samec Cynops ensicauda ensicauda s bílým leskem na ocase.
Samice Cynops ensicauda popei. Všimněte si že ocas je delší než zbytek těla.
Zbarvení
Čolci jsou nahoře hnědí až téměř černí. Čolci poddruhu popei mají obecně sklon být trochu tmavší než nominotypická forma. Hřbetní hřeben
se v barevně odlišuje a jeví se načervenale hnědý. Někteří jedinci obou poddruhů mají žlutooranžový dorzolaterální pruh proměnné délky,
někdy dosahující od oka k základu ocasu. Tento pruh může být přerušený do několika bodů nebo zlomků. Břicho je žluté až oranžové,
příležitostně červené, s proměnnými množstvími černých teček nebo vzorů které mohou být uspořádány v řadách nebo nepravidelně
rozprostřeny přes břicho. Barva břicha sahá k spodnímu okraji ocasu. U některých jedinců může žluť ze spodní strany sahat k horním části noh
stejně jako k části trupu. Poddruh popei má světlé skvrny (často popisované jako bílé, žluté nebo zlaté) v různé míře na vrchní a postranní
části těla. U některých jedinců se tyto skvrny slévají do pruhů a byli dokonce zaznamenáni jedinci kompletně "zlatí ". Tyto skvrny chybějí u
nominátní formy, ale některá zvířata tohoto poddruhu mohou mít jemné bílé zrnění na zádech a bocích. Proto je někdy obtížné přiřadit
jedince k určitému poddruhu jen na základě zbarvení bez jakéhokoliv údaje původu, od některých jedinců jsou známy přechodné formy.
Hřbetní zbarvení (světlé skvrny u popei právě tak jako hřbetní a dorzolaterální linie obou poddruhů) jsou již pozorovatelné u mláďat.
Břišní vzory u skupiny Cynops ensicauda popei.
Břišní vzory u skupiny Cynops ensicauda ensicauda.
Čerstvě metamorfované mládě Cynops ensicauda ensicauda.
Jemné bílé zrnění na samici Cynops ensicauda ensicauda.
.
Mapa: Rozšíření obou poddruhů Cynops ensicauda a nejjižnějšího výskytu C. pyrrhogaster
Rozšíření a přirozené životní prostředí Rozšíření
Cynops ensicauda má velmi řídké rozšíření a vyskytuje se jen na některých z nejjižnějších ostrovů Japonska na souostroví Ryukyu (Japonci
je nazvané souostroví Nansei ). Nominotypická forma obývá různé ostrovy v takzvaném Amami seskupení, výslovně ostrovy Amami-Ooshima,
Kakeroma, Tokuno, Uke a Yoro, které jsou všechny součástí prefektury Kagoshima. Cynops ensicauda popei se nachází na ostrovech
Okinawa, Sesoko, Hamahiga, Tonaki, Tokashiki, Zamami, Geruma a Aka které všichni patří do administrativní části Prefektury Okinawa.
Nicméně, některý z výše zmíněných ostrovů je příliš malý než aby byl zobrazen v následující mapě. Stav Cynops ensicauda ensicauda na
Tokunu je v současnosti nejasné, možná tam nikdy nežil nebo vyhynul.
Přirozené prostředí
Cynops ensicauda obývá všechny druhy vodních zdrojů se stojatou nebo pomalu proudící vodou. Toto zahrnuje přirozené nádrže a potoky,
právě tak lidské stavby jako jsou např. rýžová pole, příkopy okrajů cest a dobytčí napajedla. Tato zvířata jsou někdy v tomto vodním útvaru
během období rozmnožování velmi hojná. Dospělí a mláďata mohou také trávit prodloužené období terestrického života v zalesněné krajině.
Přirozená lokalita C. ensicauda popei na Okinawa.
Ostrovy ze souostroví Ryukyu se vyznačují subtropickým klimatem. Toto znamená, že je obvykle teplejší, více vlhčí a častěji deštivé než v
mírném pásmu. Toto odpovídá za relativní snášenlivosti tohoto druhu na vyšší teploty v porovnání s dalšími rody nebo dokonce jiným druhy
rodu Cynops. Jedna populace Cynops ensicauda dokonce byla nalezena ve vodě která příležitostně dosahuje teploty až 28°C (82°F).
Následující tabulka poskytne celkový pohled některých podnebních charakteristik pro Okinawu. Při pohledu na tyto data musíme mít na
paměti, že toto jsou teploty ovzduší a teploty ve vodě právě tak jako na dalších mikrolokalitách jako jsou hrabanka v lese nebo v zastíněném
rostlinstvu můžou být nižší.
Tabulka: Dlouhodobé průměrné teploty a srážky na ostrově Okinawa, Japonsko.
(Založeno na informaci z http://de.weather.com, database unknown.)
Měsíc
Jan
Feb
Průměrná max. tepl.
18ºC 19ºC 21ºC 24ºC 26ºC 28ºC 31ºC 31ºC 29ºC 27ºC 24ºC 21ºC
64ºF 66ºF 70ºF 75ºF 79ºF 82ºF 88ºF 88ºF 84ºF 81ºF 75ºF 70ºF
Průměrná min. tepl.
13ºC 14ºC 16ºC 18ºC 21ºC 24ºC 26ºC 26ºC 25ºC 22ºC 19ºC 16ºC
55ºF 57ºF 61ºF 64ºF 70ºF 75ºF 79ºF 79ºF 77ºF 72ºF 66ºF 61ºF
Dešťové srážky (mm)
114
107
Mar
163
Apr
152
May
244
Jun
254
Jul
190
Aug
-
Sep
168
Oct
150
Nov
117
Dec
122
Ohrožení divokých populací
Téměř žádní přirození dravci tyto čolky neloví. Ačkoli tento druh často využívá lokality antropogenního původu je přesto ohrožený jejich
změnami. Zúrodňování půdy a odlesňování na Ryukyuských ostrovech vedlo ke snížení stavu populací tohoto druhu díky ztrátám přirozeného
prostředí a zhoršení klíčových lokalit pro rozmnožování. Pozorování na jižní Okinawě ukázalo, že původní rozmnožovací místa jsou
navštěvována ve srovnání s dobou o 15 let dříve v nynější době z jedné čtvrtiny. Silnice vedou k rozdělení populace a hodně terestrických
zvířat je zajeto autem nebo skončí na okrajích silnic ve strouhách a příkopech. Kvůli jejich tvaru tyto příkopy často fungují jako betonové
vězení ve kterém téměř všechny zvířata zahynou na vysušení. Další ohrožení je velký sběr dospělých zvířat pro obchody se zvířaty a další
účely. Proto v nynější době lokality s vysokou hustotou zvířat musí být utajeny.
Kvůli ohrožení divoké populace se doporučuje nekupovat jakékoliv odchycená zvířata v obchodech, ale spíše získat chovance z vajec, larev
nebo mláďat od nadšenců.
Chov v lidské péči
Čolci mečoocasí jsou otužilá a robustní zvířata která mohou doprovázet jejich majitele po desetiletí jestliže se řídíme několika hlavními
principy.
Ubytování
I když pozorování v přírodě ukazuje, že dospělí čolci mečoocasí žijí po dlouhé období na souši, mohou být drženi v kompletně ve vodě a nebo
spíše v polovodním teráriu s velkou vodní částí. Zvířata by měla mít možnost odpočívat nad vodou použitím malé oblasti souše, plovoucích
rostlin, korkové kůry, plovoucího dřeva atd. Pro dvě nebo tři dospělá zvířata je přiměřená nádrž o rozměrech 60 x 30 x 30 cm (50 litrů nebo 15
US galonů). Některé části dna tanku by měly být bez rostlin pro účely krmení a jako potenciální oblasti pro námluvy. Pro další informace o
způsobech chovu viz: Setting It Up: Setup Ideas for Your Caudates.
Pokud se zvířata chovají v teplém prostředí, zvláště ústředním topením zahřívaném bytu a domu, žádný další tepelný zdroj obvykle nebude
nutný. Ačkoli zvířata tolerují během léta teploty vody až 30°C (86°F), nejlepší teploty pro ně během většiny roku je mezi 20 a 24°C (68 a
75°F). Během zimních měsíců je lépe držet nižší teploty vody nejméně 8 týdnů v rozsahu od 12 do 16°C (54 do 61°F) k stimulaci
rozmnožování. Pravé přezimování nebo chladné období pod tímto rozsahem není nutné. Larvy a mláďata se chovají při teplotách nad 20°C
(68°F). Jako u dalších druhů čolků by voda měla být filtrovaná a pravidelně měněná. Mělo by se také vyvarovat silného proudu vzniklého
filtrováním. Viz: Aquarium Filters for Aquatic Caudates základy filtrování u chovu ocasatých obojživelníků.
přírodě se mladí čolci než oni dosáhnou pohlavní dospělosti nevracejí do vody. Nicméně v zajetí narozená mláďata mohou být chována v
různých podmínkách (vodních i terestrických).. Různé metody jsou popsané v ‘Breeding and raising of offspring’.
Chov dospělých čolků s ponořenými rostlinami, spodním volným prostorem pro krmení a námluvy a vynořenými kameny s naplaveným dřevem.
Cynops ensicauda popei mláďata při akvatickém způsobu chovu.
Ostrov je korková kůra porostlá jávským mechem.
Cynops ensicauda ensicauda mláďata s mechy v
Potrava
Čolci mečoocasí nejsou vybíraví jedlíci a spořádají mnoho rozmanité živé a mrtvé potravy. Je třeba mít na paměti, že honba a zmocnění se
kořisti je pro tyto zvířata jedna z nejvíce časově náročných aktivit v jejich prostředí. Krmení různými druhy rozmanité potravy a příležitostně
živými bezobratlými může tak nejen zabezpečit příjem vhodných živin vitaminů a minerálů, ale také přispět ke zdraví a nechat je vykonávat
velmi důležitý aspekt jejich přirozeného chování. Tento druh je snadné krmit a protože jde o jeden z nejméně teritoriálního a agresivního
čolka, což znamená, že dospělí a mláďata různého věků mohou být drženi spolu ve skupinách. V tomto případě se musíme jenom ujistit, že
všechna zvířata přijímají potravu a předejít tak podvýživě jednotlivců.
Dospělý Cynops ensicauda se v přírodě živí převážně různými druhy bezobratlých, včetně dešťovek, Malých plžů, larev hmyzu a korýšů ale
příležitostně také mláďaty a vejci jejich vlastního druhu. V zajetí přijme téměř každý běžný čolek potravu jako jsou živé dešťovky (nakrájené
bude-li to nezbytné), žížalice, roupice a také mrtvou potravu jako jsou mražené larvy pakomárů, artemie, garnáti nebo libové hovězí srdce
nebo ryba. Pro další informace o potravě pro mloky, viz: Food Items for Captive Caudates.
Čerstvě vylíhlé larvy nemusí být krmeny až do doby kdy spotřebují žloutkový váček. Toto obvykle nastává v prvním týdnu po vylíhnutí, v
závislosti na teplotě vody. Pro mladou larvu je jako vhodná potrava nejmenší dosažitelný plankton. V zajetí se kladení vajec často koná v zimě
nebo předjaří kdy plankton není běžně dostupný. Proto v mírném pásmu je často nezbytné zkrmovat čerstvě vylíhlé žábronožky (nauplie
Artemia ). Postupně, větší potrava může být nabízený, jako jsou mikry, buchanky, dafnie, roupice, žížalice nebo nitěnky. Starší larvy můžou
dokonce přijmout mrazené larvy pakomárů. Při předkládání nového druhu potravy (to platí také pro další druhy) neměla by nikdy změna být
náhlá, ale spíše krmit směsí staré a nové tak, že zvířata se jim mohou přizpůsobit. Způsob jak se zvířata často naučí přijímat mrtvou potravu
je také hned vedle struktury, barva a vůně. Pro bližší údaje o vhodných malých potravinových organismech, viz: Microfoods for Caudate
Larvae.
Metamorfovaná mláďata můžeme také krmit nitěnkami, zížalicemi, roupicemi a krájenými dešťovkami podle jejich velikosti. Mohou se
dokonce naučit přijímat mražené larvy pakomárů z pinzety, nebo je sbírat z rovné plochy nebo víčka. Jestli jsou mladí čolci chováni
terestricky, krmíme je chvostoskoky (Collembola), mšicemi, bezkřídlými octomilkami, Malými cvrčky, termity, nebo rybenkami (Thermobia
domestica).
Rozmnožování a odchov potomstva
Zvířata dosáhnou pohlavní dospělosti ve stáří 2 až 3 let, a samci mohou dospět až 1 rok před samicemi. Podle literatury v přirozeném prostředí
období rozmnožování začíná v březnu a končí v červenci až srpnu. Takové jsou údaje, nicméně období rozmnožování může v některých částech
výskytu začít již v listopadu. Zvířata v zajetí všeobecně mají tendenci toto období prodlužovat a mohou se rozmnožovat podruhé i na podzim,
nebo dokonce po celý rok. Chovatelé tohoto druhu oznamují kladení vajíček celý rok s vrcholem od října do konce června.
Námluvy se skládají z následujících fází:
1.
2.
Pronásledování samice. Samec se náhle zajímá o samici a pronásleduje jí dokola po celé nádrži. Během zastávek on také šťouchá a
přičichává k ní, nebo se dokonce pokouší dostat před potenciální partnerku zvlášť když ho ona zpočátku ignoruje.
Mávání ocasu. Samec je postaven kolmo směrem k samici a mává koncem ocasu směrem k ní. Tady jsou časté přestávky v mávání a
jestliže se samice ještě pohybuje pryč, fáze 1 a 2 (pronásledování a mávání) se může rychle střídat.
Samec (nalevo) a samice (napravo) C. e. popei ve 2 fázi námluv.
3.
4.
5.
Plížení. Samec se přikrčí na dno, pomalu se odplíží od samice a prověřuje jestli ho ona následuje.
Uložení spermatického vaku. Po té co se samec odplíží, pokládá spermatofor a ocasem se dotýká samice. Během přestávky, mírně
zvedne ocas a umístí spermatofor před samici.
Přenos spermatoforu. Samice doprovází plazícího samce na jeho cestě a poloha její kloaky je nad spermatickým vakem, tento se na
ní zachytí lepkavou špicí.
O jedinou samici se může ucházet více samců a byly popisované pokusy vzájemně si převzít samici během námluv v přírodě i zajetí.
V literatuře nejsou údaje o počtu nakladených vajec. Podle mé vlastní zkušenosti, jsou individuální rozdíly a starší nebo větší samice mohou
za sezonu naklást až 60 vajec. Vejce jsou z počátku lepivá a jsou lepena na ponořené rostliny, trávy visící v přírodě do vody nebo dokonce v
zajetí na umělý substrát jako např. plastové řetězce nebo pásy. Samice někdy nakladou vejce na vlhkou zem blízko u vody; toto bylo
pozorováno v přírodě i zajetí. Příčiny tohoto chování jsou neznámé. Vejce jsou samicí kladena po jednom v intervalech (až několik týdnů).
Proto musíme často kontrolovat nově nakladená vejce aby je v nádrži dospělí nesnědli. Kladení vajec se koná v noci i během dne. Vejce jsou
v průměru přibližně 3 mm a jsou mírně oválná. Jsou uzavřena v rosolovité kouli, vajíčko má celkem průměr 4 až 5 mm (0.2 palce). Délka
embryonálního vývoje závisí na teplotě vody a obvykle trvá od 12 do 18 dnů. Vylíhlá larva může dosáhnout celkové délky 12 až 15 mm.
Velikost před metamorfózou je obvykle 40 až 45 mm. Nicméně mohou metamorfovat při velikosti mezi 50 až 65 mm (2 až 2.5 palce) a dokonce
jsou v zajetí zaznamenáni ještě větší jedinci. Zdá se, že délka metamorfozy závisí na počtu larev v nádrži. Pokud držíme spolu méně larev,
dokončí metamorfózu později a ve větší velikosti.
Vejce obou poddruhů: popei nalevo a nomimnotypická napravo. Bílé vajíčko úplně
vpravo je mrtvé.
Vývoj vejce na Egeria densa.
Pokud chceme odchovat mláďata, musíme vejce oddělit od rodičů aby je nesežrali. Jestli vylíhlá larva dospěje k plovoucí fázi může se v
nádrži rodičů ukrýt v hustých rostlinách, potom je šance, že tato zvířata přežijí. Několik zpráv od různých chovatelů ukazuje, že starší larvy
jsou schopny uniknout rodičům.
Před líhnutím během embryonálního vývoje mohou být vejce držena téměř v každé míse nebo nádobě. Vejce která během tohoto období
zbělají, jsou odumřelé a měla by být ihned odstraněna. předejdeme tak šíření plísní na zdravá vejce. Příznivé během tohoto stupně vývoje je
jemné vzduchování. Co je aplikováno na vejce platí také pro larvy. Nevelké akvárium nebo průhledná plastová nádoba usnadní jejich kontrolu
a pozorování. Pro úkryt larev je vhodné použít některé ponořené rostliny jako např. kusy Egeria.
Starší larva Cynops ensicauda ensicauda.
Mladá larva Cynops ensicauda ensicauda po vylíhnutí.
V závislosti na teplotě dospějí larvy do metamofózy za 3 až 6 měsíců. Podle zjištění v přírodě mláďata tohoto druhu vedou po metamorfóze
terestrický život až do dosažení pohlavní dospělosti a loví v mokřinách, pastvinách a vegetaci v sousedství nádržích na rozmnožování. Při
chovu v zajetí je nutné jim po přeměně poskytnout zpočátku možnost opustit vodu, v tomto stupni vývoje je vysoké riziko utonutí. Tomu
můžeme zabránit vložením plovoucí korkové kůry, založení ostrovů, oblastí souše nebo snižováním hladiny vody tak, že části dna a dekorací
vystoupí nad vodní hladinu. Později mohou být mláďat chována v různě zařízených nádržích. Některé ze substrátů užívaných chovateli jsou:
papírové ručníky, nepálené cihly nebo používání vrstev mechů. U těchto substrátů je důležité udržovat přiměřenou úroveň vlhkosti bez
převlhčení. Je také důležité poskytnout zvířatům úkryt a také hrubý povrch který pomáhá při svlékání kůže. Půda která je použitá musí být
držena vlhká a v žádném případě mokrá. Převlhčený substrát se snadno znečistí.
Je také možné odchovat tento druh ve vodě, tento způsob usnadní krmení a pozorování zvířat. Pro opětovné přizpůsobení mláďat ve vodě je
možné zkusit je zanechat v původní nádrži se sníženou hladinou vody, nebo je přestěhovat do nové nádrže s nízkou hladinou vody asi 1 až 2
cm (zhruba 0.5 až 1 palec) s mnoha ponořenými rostlinami (například jávský mech) nebo malou oblastí souše. Pokud mají zvířata možnost
držet hlavu nad hladinou vody mohou si ve vodě zvyknout. Takto se mohou přizpůsobit čerstvě metamorfovaní jedinci i starší mláďata.
Jakmile se zvířata přizpůsobí a začnou se pod vodou krmit, hladina vody se může postupně zvednout.
Při snaze uvyknout mláďata ve vodě musíme počítat s jejich snahou uniknout z nádrže. Je proto třeba dobře nádrž zakrýt. Pokud se někteří
jedinci do několika dnů životu ve vodě nepřizpůsobí, je třeba je z nádrže odstranit a chovat je terestrickým způsobem. Další všeobecné
informace o pěstování mloků viz: Raising Newts from Eggs.
Cynops ensicauda ensicauda larva krátce před metamorfózou.
Všimněte si, že živočich se navzdory vnějších žáber podobá mnohem méně larvě než čolku.
Cynops ensicauda popei mláďata krátce po metamorfóze.
Odkazy
BACHHAUSEN, P., 2002: Die Feuerbauchmolche der Gattung Cynops, Part 1 – Haltung und Arten. Reptilia Nr. 38 December/January 2002/2003
(in German).
BACHHAUSEN, P., 2003: Die Feuerbauchmolche der Gattung Cynops, Part 2 - Nachzucht und Molchregister. Reptilia Nr. 39 February/March
2003 (in German).
CHAN, L.M., ZAMUDIO, K.R. & WAKE, D.B., 2001: Relationships of the Salamandrid Genera Paramesotriton, Pachytriton, and Cynops based on
mitochondrial DNA sequences. Copeia 4: 997 – 1009.
DGHT (Deutsche Gesellschaft für Herpetologie und Terrarienkunde): Allgemeine Haltungsrichtlinien für Molche und Salamander
(Schwanzlurche: Urodela) (in German).
FREYTAG, G.E. & BEUTEL, H., 1983: Morphometrisch-ökologische Untersuchungen an ostasiatischen Wassermolchen der Gattungen
Paramesotriton, Cynops und Hypselotriton unter Berücksichtigung von Pachytriton (Amphibia, Caudata, Salamandridae). Zoologische
Abhandlungen Staatliches Museum für Tierkunde in Dresden Bd. 38 Nr. 17, pp. 265-283 (in German).
HAYASHI, T. & MATSUI, M., 1988: Biochemical differentiation in Japanese newts, Genus Cynops (Salamandridae). Zoological Science 5: 1121 –
1136.
INGER, F.R., 1947: Preliminary survey of the amphibians of the Riukiu Islands – Fieldiana: Zoology 32(5): 297-352.
JOHNSON, T., 2002/2003: Personal communications on Cynops ensicauda. Writer/Photographer/Researcher, Tokyo, Japan.
JOHNSON, T., 2004: Observations of Cynops ensicauda popei habitats in the subtropical rainforests of Yambaru, Okinawa, Japan. Caudata.org
Magazine 1: 7-25. Available online at http://www.caudata.org/magazine.shtml
MASURAT, G. & GROSSE, W.R., 1991: Lurche; Vermehrung von Terrarientieren. Auflage Jena/Berlin p. 164 ISBN 3-332-00270-8 (in German).
RIMPP, K., 1978: Salamander und Molche: Schwanzlurche im Terrarium. Eugen Ulmer GmbH & Co, Stuttgart p 205 ISBN 3-8001-7045-0 (in
German).
SPARREBOOM, M. & OTA, H., 1995: Notes on the life history and reproductive behaviour of Cynops ensicauda popei (Amphibia:
Salamandridae). Herpetological Journal 5: 310-315.
SPARREBOOM, M. 1998: Maintenance and breeding of newts of the genus Cynops. British Herpetological Society Bulletin 63: 3-12.
SPARREBOOM, M., 1996: Sexual interference in the Sword-tailed Newt, Cynops ensicauda popei (Amphibia: Salamandridae). Ethology 102: 672685.
THORN, R. & RAFFAELLI, J., 2001: Les Salamandres De L’Ancien Monde (in French). Societe Nouvelle des Editions Boubee p 449 ISBN – 2-85004104-1.
Copyright Ralf Reinartz, 2004. Sepsáno v lednu 2004. Revize v říjnu 2004.