Pastýř 3-20

Roèník 20
Èíslo 3
22. 2. 2015
Život a všechno, co je v nìm poctivé a vzácné, stojí za trochu námahy.
EUCHARISTIE A EUCHARISTICKÝ KONGRES
Bùh ve své dobrotì posílá od zaèátku svého putování
s vyvoleným národem potravu – manu, která dává pøijímajícím
pøežít útrapy pouštì. Zázraèná moc Kristova promìnìného
Tìla – nové many – se stává pokrmem vìøících celého svìta.
Pøesto je mnoho køesanù vyèerpaných a slabých. Proè tomu
tak je? Nejsou dostateènì nasyceni pravým Pokrmem.
Každá mše svatá, slavení Eucharistie, otvírá prostor pro
pøíchod Boha ke svému lidu. Živý Kristus pokaždé znovu
stvrzuje svou pøítomností nekoneèný rozmìr Boží lásky, jeho
Tìlo je znovu darováno všem živým pro záchranu svìta.
Církev v prùbìhu staletí vytvoøila rùzné zpùsoby uctívání
tajemství Božího tìla, které vìøícím dávaly pøíležitost
k pravdivému vyjádøení vztahu ke svátostnému
Ježíši. Základ mimoliturgické úcty byl položen
nutností uchovat Tìlo a Krev Pánì pro ty, kteøí se
mše svaté nemohli zúèastnit. A zvláštì jako
posila nemocným a umírajícím se Promìnìné
Tìlo, uchovávané po domech a pozdìji v sakristiích a na oltáøích, stalo zdrojem vzniku
eucharistického kultu.
Pøirozená touha èlovìka „vidìt“ svého Pána,
být v jeho blízkosti, smìt u nìj naèerpat sílu pro
každodenní životní úkoly a zápasy a také mu
konkrétním skutkem vyjádøit svou vdìènost, našla v dìjinách
rùzná zpodobnìní, nìkdy i na úkor kvality mešních obøadù.
Jedním z dùvodù byla napø. nesrozumitelnost mešní liturgie
(latina), nedostateèný èas k pochopení Kristovy obìti a k vyjádøení osobní úcty vùèi Bohu v Eucharistii.
Mezi základní projevy úcty k Eucharistii mimo liturgii patøí
- eucharistický prùvod (dùležitý prvek slavnosti Tìla a Krve
Pánì),
- eucharistická adorace (vycházející z tradice modlitebního
usebrání nad uchovávaným Tìlem Pánì po svatém pøijímání
nemocných)
- a eucharistické kongresy.
Ovšem každá „eucharistická úcta mimo mši svatou je vnitønì
spojena se slavením Eucharistie a je k nìmu zamìøená. A to
proto, že církev žije z Eucharistie, její slavení slouží skrze
Ducha Svatého životu s Kristem v církvi. Je tøeba peèovat o du-
chovní pohyb, který smìøuje od Eucharistie slavené k Eucharistii žité.“ (Rok Eucharistie – podnìty a návrhy ÈBK 2005
Praha, kap. 3, 4)
Pro nás jsou velmi významná ustanovení konstituce o posvátné liturgii Sacrosanctum Concillium – ovoci obnovných
liturgických hnutí a závìrù II. Vatikánského koncilu.
Aby se obnovil vztah ke svátostnému Kristu, prohloubila víra
v Jeho moc a oživil život pravé víry vyhlásili naši biskupové
z podnìtu Svatého otce od adventu 2014 rok pøípravy na
Eucharistický kongres.
Eucharistický kongres je zcela zvláštní projev úcty.
Pøedstavuje chvíle usilovné snahy a modliteb v rámci
konkrétního spoleèenství církve v dané oblasti, národì èi ve
svìtì, které mají prohloubit urèitý aspekt eucharistického tajemství, mají spoleènì pøispìt k jeho
veøejné úctì ve svazku lásky a jednoty. Oblasti, ve
kterých má dojít k prohloubení úcty k pøítomnému
živému Kristu uprostøed církve usilující o sjednocení
a putující k plnému spoleèenství se všemi
pokøtìnými, jsou podmínìny
- nasloucháním Božímu slovu,
- osobním obrácením,
- díkùvzdáním
- a vytrvalou vdìèností vùèi Bohu – za vše, vždy
a všude. Vdìènost inspiruje k vlastnímu nasazení se pro druhé
– k obìti formou sebedarování, nezištné vydanosti a služby –
nosným pilíøùm køesanského života. Dìkování je vlastní tomu,
kdo se cítí být nezaslouženì milován a obdarován, kdo cítí, že
je mu odpuštìno. Tato spiritualita by mìla prostoupit naše dny –
práci, vztahy, vše, co dìláme a žijeme. Ona dává smysl naší
bolesti a utrpení, uèí odpovìdnosti v budování svìta ve svìtle
evangelijních hodnot (Rok Eucharistie – podnìty a návrhy ÈBK
2005 Praha, kap. 24 a 25)
Slavení kongresù na národní úrovni provází kromì
slavnostních liturgií také pøednášky, katecheze a rùzné zprávy
a svìdectví z eucharistických témat pøes diecézní úrovnì až po
jednotlivé farnosti. Na závìr kongresù vznikají rùzné podnìtné
dokumenty, které pak v podobì dekretù a instrukcí doporuèují
všem nalezené cesty oživených vztahù ke Kristu.
www.faslavicin.cz
- PASTÝØ strana 1-
Národní eucharistický kongres
(NEK 2015)
Modlitba za NEK 2015
Bože, náš nebeský Otèe,
dìkujeme Ti, že s námi
uzavíráš z lásky smlouvu
novou, vìènou, nejsvìtìjší,
když nám Kristus na oltáøi
dává Svoje Tìlo a Krev.
probíhá ve všech farnostech èeských a moravských diecézí
podle šesti základních témat od ledna do èervna 2015.
Témata: EUCHARISTIE a jednota, spoleèenství, solidarita,
evangelizace, Maria a obnova slavení.
Hlavním dnem NEK ve farnostech je slavnost
Tìla a Krve Pánì.
Uè nás tuto smlouvu slavit,
milovat a zachovávat.
Požehnej, a náš národní
eucharistický kongres
obnoví v nás ctnosti víry,
lásky, nadìje a sílu
k jednotì a vzájemnosti,
aby spoleèenství Církve
neslo svìtu radostnou zvìst.
V nedìli 7.6.2015 se pøi bohoslužbách uskuteèní národní
sbírka.
15. – 17. 10. 2015
národní konference NEK v Brnì.
Na pøímluvu Matky Boží
a s novou a hlubší úctou
pøijímáme Tìlo a Krev
Tvého jediného Syna,
který s Tebou v Duchu Svatém
vìènì žije a kraluje. Amen.
15. – 16. 5. 2015
diecézní EK v Olomouci.
Sobota 17.10.2015 v 10.30 hodin
hlavní národní bohoslužba v Brnì
a eucharistické procesí.
Otèe náš
Zdrávas Maria
www.nek2015.cz
Texty svatého Františka Saleského (1567-1622)
z knihy Pojednání o lásce k Bohu
1. Kriteria rozlišování duchù
Jedna z nejlepších známek
dobrého vnuknutí, tøebas i neobvyklého, je pokoj a mírnost v srdci,
jež takové vnuknutí pøijímá. Nebo
božský Duch je sice mocný, ale
jeho moc je mírná, jemná a pokojná. Pøicházívá jako vichr a blesk,
ale nesráží apoštoly k zemi, ani je neuvádí ve zmatek. Bázeò, jež je
zachvátila pøi jeho hukotu, netrvá dlouho; a hned po ní nastupuje
klidná jistota.
Zlý duch je naopak prudký, nesmírný a neklidný. Kdo naslouchá
jeho satanskému našeptávání a pokládá je za nebeské vnuknutí,
ten se pozná obyèejnì podle toho, že sám je rovnìž neklidný, že je
umínìný, domýšlivý a plnì zamìstnaný všelijakou èinností. Pod
rouškou horlivosti takoví lidé boøí všechno, co už je postaveno,
vytýkají malichernosti celému svìtu, každému spílají a všechno
haní, neumìjí se chovat, jsou neústupní, nesnášenliví, prosazují
své sobecké zájmy a nazývají to horlivostí pro èest Boží.
2. Poslušnost, znak opravdovosti vnuknutí
Všechno je jisté, co se dìje v poslušnosti, a všechno je
podezøelé, co se dìje mimo poslušnost. Dává-li Bùh do srdce svá
vnuknutí, pak tím prvním mezi nimi je vnuknutí poslušnosti… Kdo
øíká, že má vnuknutí, a pøitom však odmítá uposlechnout
pøedstavené a následovat jejich rady, ten je podvodník. Všichni
proroci a kazatelé, kteøí byli osvíceni od Boha, vždycky milovali
církev, vždy zastávali její uèení a sami od ní byli vždycky uznáváni.
Sv. František, sv. Dominik a jiní zakladatelé øádù se zasvìtili
službì duším na základì mimoøádného vnuknutí, avšak o to
pokornìji se s upøímným srdcem podøizovali svaté církevní hierarchii.
Tøi nejlepší a nejjistìjší známky pravého vnuknutí jsou:
vytrvalost jako protiklad nestálosti a lehkomyslnosti; pokoj srdce
jako protiklad neklidu a nenávisti; pokorná poslušnost jako
protiklad tvrdošíjnosti a náladovosti.
Pastýøský list
pro první nedìli postní 2015
jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v nìho vìøí, nezahynul, ale
mìl život vìèný. (Jan 3,16) Ano, Bùh miluje svìt, a proto ho chce
zachránit. Buduje v nìm Boží království, které má jiné myšlení
a jinou kulturu než svìt propadlý høíchu. On nenutí, jen zve do
svého království, ale upozoròuje, že svìt pomíjí, že na vìky
zùstává jen ten, kdo koná to, co chce Bùh.(1 Jan 2,17)
Základním zákonem Božího království je láska, která hledá
dobro druhého, která se nebojí ani obìti. Ježíš sám ukazuje
hodnotu každého èlovìka, když se narodí jako chudý, když uèí, že
co udìláme jednomu z nejposlednìjších, dìláme jemu, když jako
mistr umývá svým uèedníkùm nohy, když blahoslaví chudé a tiché,
laènící a žíznící po spravedlnosti, milosrdné, èistého srdce a tvùrce pokoje, ba i ty, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, èi
køivì obviòováni a oèeròováni od tìch, kteøí nepøijali kulturu
Božího království.
Kdo uvìøil evangeliu, má kulturu odlišnou od svìta, který se
žene za honosným životem a øídí se jen žádostmi tìla. My žijeme
Drazí bratøi a sestry,
do doby postní jsme vstoupili s pohledem na Pána Ježíše, který
prožil ètyøicet dní na poušti, vítìznì zvládal pokušení a pak zaèal
hlásat Boží evangelium: Naplnil se èas a pøiblížilo se Boží
království. Obrate se a vìøte evangeliu. (Mk 1,15)
Mùže nás napadnout: My pøece vìøíme, proto jsme tady. Jak
máme uvìøit evangeliu? Co se od nás ještì oèekává? Apoštol Jan,
uèedník, který byl nejvnímavìjší pro Ježíšovu lásku, nám po své
zkušenosti øíká: Nemilujte svìt, ani to, co je ve svìtì. Jestli nìkdo
miluje svìt, není v nìm Otcova láska. Vždy všechno, co je ve
svìtì: žádost tìla, žádost oèí a honosný zpùsob života, není
z Otce, ale ze svìta. (1 Jan 2,15–16)
Jakže, my nemáme milovat svìt, když sám Bùh miluje svìt?
Tentýž Jan pøece píše: Bùh tak miloval svìt, že dal svého
Jacoques Philippe
Ve škole Ducha Svatého
Kousek pravdy
Jednoho dne si ïábel vyšel na procházku se svým pøítelem. Jak tak šli, všimli si, že pøed nimi nìkdo jde. Nakonec se ten èlovìk zastavil a zvedl
nìco ze zemì. „Co to našel?“ zeptal se ïábla jeho pøítel. „Ale, našel jen kousek pravdy, která se tam válela v trávì,“ odpovìdìl nonšalantnì ïábel.
„Neznepokojuje tì to?“ pokraèoval jeho pøítel. „Ale vùbec ne,“ odpovìdìl ïábel se spokojeným úsmìvem. „Nechám ho, aby na ní založil nìjaký
náboženský systém.“
- PASTÝØ strana 2 -
ve svìtì, ale ze svìta nejsme, když nás jeho vyvolení ze svìta
vyprostili. (srov. Jan 15,19)
Drazí bratøi a sestry,
postní doba má pro nás být dobou intenzivního uèení a procvièování Kristova myšlení a jeho kultury. Nebojme se lišit se od
svìta a od jeho kultury spìjící k zániku, jako to udìlal Noe se svou
rodinou, když se zachránili uposlechnutím Božího pøíkazu vstoupit
do archy, kterou si mìli postavit. Boží království se pøiblížilo, my
jsme do nìj byli pøijati už køtem, ale musíme do nìho vstupovat
dennì svým rozhodováním myslet a jednat jako Boží dìti.
Pøipomeòme si, co papež František neúnavnì opakuje, že
kritiky, klepy, závisti, žárlivosti, rivalita jsou postoje, které nemají
právo obývat naše domy. To mùže být dùležité téma pro naše
postní snažení. Pro mnohé je nejvìtším pokušitelem k høíchu
internet, který však mùže být skvìlým služebníkem, když se umí
dobøe užívat, když nezaène èlovìka ovládat, když mu nekrade
pøíliš mnoho èasu. K tìžkému høíchu mohou vést nemravnosti,
i když jsou jen na obrazovce. Hltání špatných zpráv z jakýchkoliv
zdrojù a jejich pøedávání dál mùže být nejen projevem høíšné
zvìdavosti, ale i službou nepøíteli Božího království, které se
buduje hlásáním radostné zvìsti evangelia. Radost z násilí èi
hrubá zábava, kdy tìší ošklivost a baví zloba, neodpovídají kultuøe
Božího království. Takovými vìcmi je správné pohrdat a øíkat si:
„K vyšším vìcem jsem se narodil.“
Postní doba je nejen vhodným èasem pro uvìdomìní si høíšných
pout, zlozvykù a chyb, které je tøeba odevzdat Božímu
milosrdenství ve zpovìdi, ale je to i pøíležitost k procvièování pevné
Hromnièní pou matek 2015
Motto: „Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zùstává
ve mnì a já v nìm, ten nese hojné ovoce; nebo beze mne
nemùžete èinit nic.“ (Jan 15, 5)
V sobotu 7. února se konala ve Šternberku Hromnièní pou
matek, jejíž tradice sahá až do roku 1741. Tehdy poprvé obìtovaly
šternberské ženy svíci Pannì Marii jako dar za ochranu jejich dìtí.
Svíce vážila 10 kg a mìla hoøet pøi každé mši svaté po celý rok.
Bylo to v dobì, kdy se Morava obávala pruského vpádu. Proto se
v nìkterých mìstech konaly prosebné pobožnosti za odvrácení
nebezpeèí. Tento starobylý zvyk byl znovu obnoven pøed 11 lety.
Také letos se maminky a babièky z naší farnosti, které se s láskou
a obìtavostí modlí za své dìti a vnuky, vydaly na tuto pou. Celý
program tentokrát probíhal pouze v chrámu Zvìstování Panny
Marie, protože se kulturní dùm, ve kterém pou obvykle pokraèuje,
opravuje. Maminky neodradil ani chlad šternberského kostela
a zaplnily všechny chrámové prostory. Nejdøív byla modlitba
rozjímavého radostného rùžence, pak zaèala mše svatá s darováním svíce a po polední pauze pøišla na øadu adorace s modlitbou odevzdání dìtí Ježíši Kristu a pak už bylo „jen“ závìreèné
požehnání a zakonèení pouti. Hlavním celebrantem byl P. Vojtìch
Kološ, kanovník Metropolitní kapituly v Olomouci, jehož promluva
byla plná moudrosti a životních zkušeností:
- venku i v kostele je 5°C, ale mateøské srdce má úplnì jinou
dimenzi tepla
- i knìz má svoji maminku, která se za nìho modlí, protože její syn
je stále jejím dítìtem, které dostala jako dar od Boha
- dítì patøí Bohu – Josef a Maria také pøinesli Ježíše do chrámu,
protože patøí Bohu Otci
- V tichu prázdného kostela kleèí plaèící matka. Knìz se jí ptá, zda jí
mùže nìjak pomoci. Ona odpoví: „Ne, dìkuji, já už jsem svoji
pomoc našla.“ A pak pokraèuje: „Pane Ježíši, kde jsme to pøestali,
než nás ten knìz pøerušil. Jak to bude se mnou a s mými dìtmi?“ –
vùle potøebné k vítìzství nad pokušeními a k rùstu v dobrém, k budování ctnosti.
Katechismus øíká, že ctnost je trvalá a pevná dispozice konat
dobro (KKC 1733). Získat trvalou a pevnou dispozici není snadné a
vyžaduje to soustavnou výchovu i sebevýchovu. Ctnost nestaèí
propagovat, je tøeba ji nacvièit. Nejlepší a nejpùsobivìjší reklamou
ctnosti je sám èlovìk žijící tuto ctnost pøitažlivì. K vybudování
ctnosti je dùležitá motivace, ale ekonomická nestaèí. Je nutné si
ctnost oblíbit a probudit v sobì touhu dosáhnout jí.
Zkušení duchovní vùdcové radívali: Když tì trápí slabost, posiluj
vùli. Když tì ohrožuje pokušení, utíkej pøed ním. Když tì spoutává
høíšný zlozvyk, bojuj za svou svobodu. Až se zlozvyku zbavíš,
procvièuj ctnost, která je jeho opakem.
Bratøi a sestry, vezmìme letošní postní dobu jako duchovní
cvièení. Kdo cvièíte nìjaký sport nebo hudbu, víte, že za jednou se
nedá nic nauèit a o tréninku jen mluvit, to nepomùže, ale vytrvalým
cvikem se dá dojít ke skvìlým výsledkùm. Pøeji Vám hodnì
vytrvalosti v duchovním procvièování, které nemusíte dìlat jen
sami. Spoleèné snažení tøeba v rodinì èi s pøáteli mùže hodnì
povzbudit.
Svatý Pavel nám radí: Musíte vytrvat ve víøe, opøeni o pevné
základy a nesmíte se nechat odvrátit od nadìje, kterou vám
pøineslo evangelium. (Kol 1, 23a) A nezapomeòme, Boží království
je blízko!
Nadìji každému z Vás vyprošuje Váš
arcibiskup Jan
je dobré odhadnout, kdy do ticha a problému jiného
èlovìka není dobré vstupovat
- dùležitá je modlitba nejen za dìti, ale i za
tatínky
- modlitby za obrácení mohou mít i takovou podobu – jedna rodina se modlila
za obrácení tatínka. Ten jel na pou do
Medugorje a skuteènì se obrátil. Dìti to
komentovaly: Teï je u nás hrùza, tatínek
nás nutí, abychom se poøád modlili
- máme dìti vychovávat tak, aby si nás
mohly vážit
- evangelium o rozmnožení chlebù – chlapec má 5 chlebù; kdo stojí
za tímto chlapcem, zøejmì maminka, která mu chleby pøipravila,
myslí dopøedu a pøipraví tak onen zázrak rozmnožení
- louèení rodièù s dospìlými dìtmi – rodièe znovu „rodí“ dítì do
svìta
- když mìl otec Vojtìch 4 roky, narodila se mu sestra, která byla
velmi nemocná, vypadalo to, že zemøe; maminka nemìla na
doktory; kleèela u postele a modlila se za své nemocné dítì; mìla
jediný lék – „pouze modlitbu“; sestra se nakonec uzdravila
- dùležitost spoleèné modlitby v rodinì – pøíklad obou rodièù
Po polední pauze zaèala závìreèná adorace, pøi níž ženy –
matky a babièky – jedna po druhé pøicházely pøed vystavenou
Nejsvìtìjší Svátost a ukládaly jména svých dìtí a vnukù do košíku,
který pøedstavuje Ježíšovy ruce – jak bezpeèné místo pro naše
dìti a vnuky. Pøipomnìly jsme si Ježíšùv nádherný slib: „Proste
a bude vám dáno…“ Po svátostném požehnání setkání skonèilo.
Podìkování opìt patøí tìm, které nás na toto setkání pozvaly
a zaøídily autobus a vše potøebné, a to Lidušce Koudelové a Ivì
Èastulíkové. A jim Pán žehná v jejich službì.
Jana Adámková
Rozptýlení
Chudý rolník byl pøekvapen, když uslyšel klapání podkov konì s jezdcem, který se k nìmu blížil po cestì. Když ho jezdec spatøil, pøitáhl koni uzdu
a zastavil, aby si s rolníkem pøátelsky pohovoøil. To gesto rolníka pøekvapilo ještì daleko víc, a tak zaèal mnohomluvnì chválit jezdcova konì. Touha
v jeho oèích byla jasnì viditelná a pohnula jezdcovým srdcem. „Chtìl bys mít takového konì?“ zeptal se. Rolník vykulil oèi. „Pane, nic na svìtì bych
nemìl radìji,“ pøiznal se. „Nìco ti øeknu,“ odpovìdìl mu jezdec. „Jestli mi dokážeš øíct bez jediného zaváhání, chyby èi rozptýlení modlitbu Pánì,
bude ten kùò tvùj.“ Rolník nedokázal vìøit svým uším, a okamžitì zaèal pøednášet modlitbu Pánì. Dostal se k „a neuveï nás v pokušení“,
když tu se zarazil a zeptal se: „A dostanu k nìmu také sedlo?“ A s tím jezdec pobídl konì a odjel.
- PASTÝØ strana 3 -
když je král. - A ve svém srdci Davidem pohrdla (2 Sam 6,16).“
VEÈERY CHVAL
v kostele sv. Vojtìcha ve Slavièínì
každou poslední sobotu
v mìsíci
od 19:00 hodin
Chvalte Hospodina, všechny národy, všichni lidé, chvalte ho zpìvem (Ž 117,1).
Papež: Jásáme nad gólem,
ale Pána oslavujeme chladnì
Modlitba chval nám dává plodnost. Øekl (28.1.2014) papež
František v homilii pøi ranní mši v kapli Domu sv. Marty. Papež
komentoval radostný tanec Davidùv pøed Hospodinem, líèený
v prvním liturgickém ètení (2 Sam 6, 12b-15.17-19), a zdùraznil, že
pokud se uzavøeme do formálnosti, stane se naše modlitba
chladnou a sterilní.
„Ptám se, kolikrát jen v srdci pohrdneme dobrými lidmi, kteøí
chválí Pána, jak je napadne, spontánnì, protože nejsou uèení
a nedrží se formálních projevù? Pohrdání?! A Bible praví, že Míkal
se kvùli tomu stala po zbytek života neplodnou. Co znamená toto
Boží slovo? Že radost, modlitba chval nás èiní plodnými! Sára
tanèila v oné velkolepé chvíli svojí plodnosti v devadesáti letech!
Plodnost nám dává chvála, nezištná chvála Pána. Muž a žena,
kteøí chválí Pána modlitbou a kteøí se radují, když zpívají Sanctus
pøi mši svaté a radují se z toho, že jej zpívají, takoví jsou plodní.“
„Ti, kdo se uzavøou do formálnosti chladné, odmìøené modlitby,“
dodal ještì papež, „mohou skonèit podobnì jako Míkal: ve sterilitì
své formálnosti,“ a povzbudil dále, abychom si „pøedstavili Davida
tanèícího ze všech sil pøed Pánem a pomysleli na to, jak je modlitba
chvály krásná. Prospìje nám, budeme-li si opakovat slova Žalmu
23, 7-8: Zdvihnìte brány své klenby, zvyšte se prastaré vchody,
a vejde král slávy. Kdo je ten král slávy? Silný a mocný Hospodin,“
konèil papež ranní homilii.
Milan Glaser –
zdroj www.radiovaticana.cz
Nezáleží na tom, zda jsme bojácní a máme strach,
ale na tom, jestli se chováme,
jako bychom strach nemìli…
Nezáleží na tom, zda se nám utrpení vyhne,
ale na tom, jak ho umíme pøijmout,
když pøece jen pøijde…
David tanèil ze všech sil pøed Hospodinem – tento projev
Davidovy radosti z druhé knihy Samuelovy komentoval papež
František. „Celý Boží lid slavil – vysvìtloval papež – protože Archa
Úmluvy se vracela domù. Modlitba chval pøimìla Davida odložit
svoji usedlost a tanèit pøed Pánem ze všech sil. Právì toto je
modlitba chvály,“ øekl papež a zmínil, že si pøi èetbì tohoto úryvku
ihned vybavil Sáru, která po té, co porodila Izáka, øekla: Bùh mi
dopøál, že se mohu smát (Gn 21,6). „Tato staøena – poznamenal
dále – jako mladý David rovnìž tanèila radostí. Nám je snadné
chápat prosebnou i dìkovnou modlitbu k Pánu. A podobnì
i modlitbu adorace není tak obtížné pochopit. Modlitbu chval však
necháváme stranou, nepøipadá nám tak spontánní.“
„Ale, Otèe, to je pro ty charismatické obnovy, ale ne pro všechny
køesany!“ – „Nikoli, modlitba chval je køesanská modlitba pro nás
všechny! Pøi mši každý den, když zpíváme Svatý, svatý… To je
modlitba chval: chválíme Boha za jeho velikost, protože je velký!
A øíkáme mu krásné vìci, protože se nám líbí, že je takový.“ – „Já
toho ale Otèe nejsem schopen…“ – „A jsi schopen volat, když tvùj
tým vstøelí gól? A nejsi schopen zpívat chvály Pánu? Vyjít trochu ze
své vážnosti a zazpívat? Chválit Boha je zcela nezištné!
Neprosíme, nedìkujeme: chválíme!“
Musíme se modlit „celým srdcem“ – pokraèoval: „Je to akt
spravedlnosti, protože On je veliký! Je naším Bohem! David byl
šastný, protože se vracela Hospodinova Archa, a jeho tìlo se
modlilo tancem.
„Mùžeme si položit krásnou otázku: Jaká je moje modlitba chval?
Umím chválit Pána. Nebo konám modlitbu Gloria èi Sanctus jenom
ústy a nikoli srdcem? Co mi zde øíká David, který tancuje? A Sára,
která tancuje radostí.“
Nezáleží na tom, zda jsme dlouho živi,
ale na tom, jak jsme naplnili svùj život…
Nezáleží na tom, kdy zemøeme,
ale na tom, zda jsme pøipraveni
kdykoli se s Bohem setkat…
Ježíš øekl: „Já jsem vzkøíšení i život.
Kdo vìøí ve mne, i kdyby umøel, bude žít.“
(Jan 11, 25)
POSTNÍ DUCHOVNÍ OBNOVA
Všechny srdeènì zveme na
postní duchovní obnovu
èi spíše zastavení,
a to v nedìli 8. bøezna 2015
v našem farním kostele.
Obnovu povede náš rodák P. Milan Palkoviè,
který bude sloužit všechny tøi nedìlní mše svaté
a ve 14:30 hod. bude mít v kostele promluvu.
Bližší informace naleznete na plakátcích ve vývìskách
a na farním webu.
„Radost chval – pokraèoval – nás vede k radosti slavení, rodinné
slavnosti, ale když se David vrátil do paláce, Saulova dcera Míkal
mu to vyèetla a ptala se jej, zda se nestydí tanèit takto pøede všemi,
Orli Slavièín
Opièákùv dar
Kdysi dávno procházel jakýsi cestovatel buší, když tu – èistì ze zlomyslnosti – na nìj opièák, který sedìl na vìtvi pøímo nad ním, shodil kokosový
oøech. Muž si promnul pohmoždìnou hlavu a zastavil se, aby kokosový oøech sebral. Nejprve vypil mléko. Pak snìdl lahodnou dužinu. A nakonec
se posadil do stínu a trpìlivì vyrobil z kokosové skoøápky misku. Po tom všem vstal, vzhlédl do koruny stromu,
podìkoval opièákovi a pokraèoval v cestì.
- PASTÝØ strana 4 -
OBRATE SE A VÌØTE EVANGELIU
Popeleèní støedou zaèíná ètyøicetidenní postní doba, která nás
pøivede k velikonoènímu triduu, památce umuèení, smrti
a vzkøíšení Ježíše Krista našeho Pána, srdci naší spásy. Postní doba
nás na tento dùležitý moment pøipravuje. Každé svìtové
náboženství zná kající období, kdy dává vìøícím prostor a èas
k vnitøní obnovì. My, køesané, máme k dispozici celých šest týdnù
k tomu, abychom mohli zcela vážnì uvážit svùj životní zámìr. Když
se mluví o pokání a obrácení, mnozí lidé si myslí, že obrácení je
dobré jen pro skuteèné vyvrhele. Obyèejného èlovìka se nìco
takového netýká, když to obrácení potøebuje ten druhý a ne já.
Zkusme na zaèátku postní doby oživit hloubku toho, co vlastnì
obrácení v lidském životì znamená. Ježíšova výzva k obrácení míøí
pøedevším k obrácení srdce, k promìnì lidského nitra. Bùh je vìrný
a nepøestává nám dávat sílu, abychom mohli zaèít znovu. Obrátit se
znamená vrátit se, to znamená, že už jsme nìkde byli. Toto slovo
„obrate se“ patøí nám, kteøí vìøíme, ale mnohdy je naše víra
zanesená nánosem nedùvìry Bohu. Lidé jsou èasto bez nadìje
a reptají, kolikrát i my èasto reptáme, proè se to nebo ono stává nám.
Èasto reptáme na situace v životì, pøes toto reptání nevidíme Boha
a noøíme se do beznadìje, nevidíme Boží znamení.
O obrácení se dozvídáme z Ježíšových úst v okamžiku, kdy
vystoupil na veøejnosti: „Naplnil se èas a pøiblížilo se Boží království,
obrate se a vìøte evangeliu“ (Mk 1,15). Ježíš pøináší plnost èasu
a hlásá Boží království, což vytváøí podmínky pro lidskou odpovìï:
obrácení a víru. Z tohoto celku nesmíme obrácení nikdy vytrhnout.
Obrácení na prvním místì znamená odvrácení se od cesty zla,
høíchu, lži a sebeklamu. Èlovìk se otevírá skuteènému svìtlu
a v nìm je schopen spatøit temnotu høíchu. Poznat a vyznat høích je
prvním krokem na cestì obrácení. Není ale možné redukovat
obrácení na celoživotní pøistihování se pøi èinu, na celoživotní
obžalobu. Musí vést k novému øádu bytí ve svìtì: „vìøte v evangelium“. Èlovìk se zaèleòuje do nového øádu evangelia, staví se pod
Kristovu moc milosti.
Nebuïme smutní, køesan nesmí ztratit nadìji, pohleïme na
Ježíše, je mezi námi. Naše radost se rodí z nadìje, kterou máme
v Kristu Ježíši. Ježíš je ten nejvìtší poklad v našem životì. Následujme Ježíše, On nás provází a èasto nás nese i na svých ramenou.
Nenechme si sebrat tuto nadìji. Ježíš je ten, kterého Otec poslal,
aby nás spasil. Ježíš zemøel a vstal z mrtvých, vrátil do tohoto života,
do tvého života. Pøijmìme tohoto Ježíše do svého života jako Pána
a Spasitele, pøijmìme ho jako nadìji pro každého z nás. „Pane
Ježíši, my víme, že jsi tu s námi, že jsi za nás zemøel na køíži
a vstal z mrtvých a jsi nadìjí pro mùj život.“
Èlovìk je otevøen Boží moudrosti, která ho pøivádí k poznávání
skuteèných hranic a limitù. Uvìdomuje si ohranièenost, limitovanost
a uèí se jí rozumìt ve svìtle Boží prozøetelnosti. Ježíš pøivádí také
Petra na hranici jeho víry i osobního nasazení; skrze toto „obrácení“
má být uveden do Božího díla, které lidské omezení pøekraèuje: „A ty,
až se obrátíš, buï posilou svým bratøím“ (Lk 22,32).
Církev nás v postní dobì vede k tomu, abychom si hloubìji
uvìdomili Kristovo vykupitelské dílo a žili závaznìji svùj køest.
Uvìdomit si, co Pán uèinil pro naši spásu, a to vede naši mysl a srdce
k postoji vdìènosti vùèi Bohu za to, co nám daroval, za všechno, co
koná pro svùj lid a celé lidstvo. Je to vdìèná odpovìï na ohromující
tajemství Boží lásky. Pozorujeme-li lásku, kterou k nám chová Bùh,
vnímáme ochotu pøiblížit se mu. A to je konverze – obrácení.
Žít až do dna køest je druhé pozvání a znamená nezvykat si na
úpadek a bídu, s nimiž se setkáváme v ulicích našich mìst a obcí.
Existuje riziko, že budeme pasivnì pøijímat urèitá jednání a sklièující
skuteènosti, které nás obklopují. Zvykáme si na násilí, jako by to byla
samozøejmá všední zpráva; zvykáme si na bratry a sestry, kteøí
nocují na ulici a nemají støechu nad hlavou. Zvykáme si na uprchlíky,
kteøí hledají svobodu a dùstojnost a nejsou pøijímáni tak, jak by mìli.
Zvykáme si na život ve spoleènosti, která se chce obejít bez Boha
a v níž rodièe už neuèí dìti se modlit ani pøežehnat se køížem.
Pøemýšlejte a odpovìzte si v srdci. Umìjí se vaše dìti, vaši vnuci
pøežehnat, umìjí se modlit Otèenáš, znají Zdrávas?
Postní doba k nám pøichází jako èas obnovy schopnosti reagovat
na zlo, které nás neustále ohrožuje. Postní dobu je tøeba žít jako èas
obrácení, osobní i komunitní obnovy pøiblížením se Bohu a dùvìøivému pøilnutí k evangeliu. Takto budeme moci hledìt novýma
oèima na bratry a jejich potøeby. Proto je postní doba vhodná
k obrácení k lásce vùèi Bohu a bližnímu. Lásce, které je vlastní
postoj nezištnosti a milosrdenství Pána, který se stal chudým, aby
nás obohatil svojí chudobou. Rozjímáním o tajemstvích víry –
umuèení, smrti na køíži a vzkøíšení Ježíše Krista – si uvìdomíme, že
se nám dostalo nezmìrného daru vykoupení Boží láskou.
Díkuvzdáním Bohu za tajemství jeho ukøižované lásky, je živá víra,
obrácení a otevøenost srdce vùèi bratøím – to jsou zásadní znaky
toho, jak žít postní dobu. Na této cestì s dùvìrou prosit o ochranu
a pomoc Pannu Marii.
Poselství papeže Františka k postní dobì 2015.
Bùh není vùèi nám lhostejný. Každý mu leží na srdci, zná nás
jménem, stará se o nás, a když ho opustíme, hledá nás. Tato slova
píše papež František ve svém poselství k postní dobì. Podle nìj
èlovìk, pokud se mu dobøe daøí a žije v pohodlí, má na rozdíl od
Pána Boha sklon zapomínat na druhé a stávat se lhostejným. Tento
jev podle papeže nabral celosvìtový rozmìr.
Svatý otec nabízí pro nadcházející postní dobu, která má být
èasem obnovy, tøi kroky k meditaci. První na úrovni celé církve na
základì slova z 1Kor 12,26: „Trpí-li jeden úd, trpí s ním všechny
ostatní údy.“ Úèast na spoleèenství církve i úèast na svátostech,
zejména na Eucharistii, nás podle papeže sjednocují s KristovýmTìlem natolik, že v nìm už lhostejnost nemùže mít žádné místo.
Vnímejme utrpení Kristova tìla a snažme se pomoci tam, kde
mùžeme a kde na to naše síly nestaèí, vždycky se mùžeme modlit.
Druhým krokem by mìla být obnova farností a komunit, a to na
základì slova z Genesis 4,9: „Kde je tvùj bratr?“ Františkovi jde o to,
abychom jen nemluvili všeobecnì o lásce, ale vidìli pomyslného
Lazara za našimi dveømi. Vidìli bratra v každém èlovìku a dokázali
mu pomoci. Umìt pøiložit ruku k dílu, hlásat Boží slovo, a to se
netýká jen knìží, je to úkol pro každého køesana, prokazovat si
vzájemnou lásku. Zakládat spoleèenství, protože víra roste ve
spoleèenství, skrze svìdectví našeho života, skrze sdílení a povzbuzování. Ukazovat na nadìji, kterou máme v Ježíši Kristu.
Tøetím krokem je individuální obnova na základì výzvy autora
Jakubovy epištoly 5,8: „Posilnìte svá srdce!“ Zde papež mimo jiné
doporuèuje iniciativu „24 hodin pro Pána“, kdy mají být v každé
diecézi na svìtì otevøeny vybrané kostely pro možnost svátosti
smíøení a adoraci Nejsvìtìjší Svátosti. Kdo chce mít milosrdné
srdce, má ho mít silné, uzavøené pro Pokušitele a otevøené pro
Boha. Nenaslouchejme ïáblu, ale následujme Ježíše, který byl
poslušný až k smrti na køíži. Papež František uzavírá své poselství
prosbou z litanie k Nejsvìtìjšímu Srdci Ježíšovu: „Uèiò srdce naše
podle Srdce Tvého.“
Papež František nás také povzbuzuje, abychom dennì
pøeèetli kousek evangelia.
Evangelium je slovem života, neutiskuje lidi. Naopak osvobozuje
ty, kdo jsou otroky mnoha zlých duchù tohoto svìta. Ducha
samolibosti, pøilnutí k penìzùm, pýchy, smyslnosti, nenávisti atd.
Evangelium mìní srdce, mìní život, promìòuje náklonnost ke zlu
v dobré úmysly. Evangelium je schopné mìnit lidi! Proto je posláním
všech køesanù stávat se misionáøi a hlasateli Božího Slova.
Nové uèení hlásané Ježíšovou mocí církev nese do svìta spolu
s úèinnými znameními jeho pøítomnosti. Mocné uèení a osvobozující pùsobení Božího Syna se stává slovem spásy a skutkem
lásky misionáøské církve. Pamatujte, že evangelium má moc zmìnit
život! Nezapomeòte na to. Evangelium je dobrou zvìstí, která nás
promìòuje, jedinì když se od ní necháme promìnit. Proto vás
žádám, abyste mìli neustálý denní kontakt s evangeliem, dennì
èetli kousek, meditovali o nìm a nosili ho s sebou v kapse, v tašce
Mizející rabbi
Kdysi dávno žil jeden soucitný rabbi, který mìl ve zvyku každý týden o Sabatu zmizet. Každý týden celá kongregace pøemýšlela, kam asi odešel.
„Možná se tajnì setkává s Bohem,“ napadlo je. „Asi vystupuje na horu, jako pøed ním Mojžíš.“ Jednoho dne už jim zvìdavost nedala a jeden muž z
kongregace rabbiho tajnì sledoval. Zjistil, že se pøevlékl za obyèejného rolníka a pomáhá staré postižené nevìøící ženì uklízet domek a pøipravovat
sobotní jídlo. Když se muž vrátil zpìt ke své kongregaci, všichni se ho ptali: „Povìz nám, kam každý týden chodí? Vystupuje na svatou horu?“ „Ne,“
odpovìdìl ten muž. „Chodí ještì daleko výš.“
- PASTÝØ strana 5 -
apod. Tedy dennì se živit z tohoto nevyèerpatelného pramene
spásy. Nezapomínejte! Ètìte dennì úryvek evangelia. Je to moc,
která nás mìní, pøetváøí, promìòuje život a mìní srdce.
Prorok Ezechiel 36,26-27 øíká: „Toto praví Panovník Hospodin:
Dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha.
Odstraním z vašeho tìla srdce kamenné a dám vám srdce z masa.
Vložím vám do nitra svého ducha; uèiním, že se budete øídit mými
naøízeními, zachovávat moje øády a jednat podle nich.“
Køíž na stìnì. (úryvek z knihy Hoøící srdce od P. Aloise Pekárka)
Pro køesana není køíž kouskem døeva, je dùkazem Kristovy lásky.
Køíž na stìnì je kazatelnou, odkud Spasitel promlouvá, povzbuzuje,
napomíná všechny èleny rodiny. Manžely pobízí k obìtavé lásce.
Ale lidská láska není stálá, je povrchní. A jako povrchová voda ve
studánce nìkdy vyschne, tak se mùže ztratit i láska mezi mužem
a ženou.
Pohled na køíž je pouèí, že láska musí být obìtavá, hluboká.
„Muži, milujte své manželky, jako jsem já miloval církev a vydal jsem
se za ni v obì.“ Když na jednoho z manželù dolehne utrpení,
promlouvá k nìmu ukøižovaný: „Vezmi køíž svùj na sebe a následuj
mì.“ Tomu druhému pak praví: „Neste bøemena jeden druhého, a tak
naplníte mùj zákon.“ Rozvadìným manželùm domlouvá Kristus
z køíže: „Odpouštìjte si navzájem, jako jsem já odpustil vám, a Boží
pokoj zavládne ve vašich srdcích.“ A kdyby nìkdy myslili, že trhlina
v rodinì se již nedá zacelit, že je lépe se rozejít, bude je zapøísahat
Kristus z køíže: „Co Bùh spojil, èlovìk, nerozluèuj.“
Pou do Medjugorje
3. – 9. kvìtna 2015
Sotva malé dítì zaène užívat rozumu, už volá Kristus k rodièùm:
„Nechte malièké pøijít ke mnì a nebraòte jim.“ Ještì dùraznìji
opakuje tu vìtu, když rodièe posílají své dítì do školy. Dorùstajícím
dìtem pøipomíná Spasitel, jak on sám byl poslušný v Nazaretì, jak
byl poslušný až k smrti køíže. Ve vìtšinì rodin jsou i staøí lidé, kteøí už
nemohou pøispìt k blahobytu rodiny, ale spíš potøebují obsluhu,
bývají churaví, neduživí. Kdyby se mladých zmocnila v jednání
s nimi netrpìlivost, a se podívají na køíž a zaslechnou vážná slova:
„Pøed hlavou šedivou povstaò a mìj v úctì èlovìka starého. Jak vy
èiníte jim, tak i Otec mùj odplatí vám.“ Každému a v každé situaci
dovede øíci Ukøižovaný pravé slovo, dá potøebné pouèení, laskavé
napomenutí, vážnou výstrahu.
Navštívil jsem rodinu, která nabízela svùj køíž pro kostel. Na
zaèouzené stìnì kuchynì bylo jasnì vidìt svìtlejší místo, kde
visíval køíž. I tváøe manželù byly pochmurné, zamraèené. „Køíž jsme
oddìlali, a s ním od nás odešlo požehnání,“ øekla ona.
Køíž je požehnáním pro rodinu. Ve stínu køíže vyrùstají hodné
dìti, které se budou chránit høíchu, i když rodièe nejsou doma,
protože ty dìti ví, že je vidí Bùh. Ve stínu køíže si odpoèine rodina,
když se po práci sejdou domù a po modlitbì zasednou k zaslouženému jídlu. Pod ochranou køíže cítí se bezpeèná rodina za každé
bouøe, slyší Kristùv hlas: „Nebojte se, já jsem s vámi.“ Veliký klid
a dùvìru vleje pohled na køíž v hodinu posledního louèení.
Ludmila Dulíková
Úterý 5. 5. – Pátek 8.5.:
˜
- Navštívení místa zjevení Panny Marie – Podbrdo
- Navštívení komunity Cenacolo
- Výstup na Križevac
- Výlet do Mostaru
- Každý veèer úèast na mezinárodní mši sv. a adoraci
- V pátek po 22. hodinì odjezd z Medjugorje
- V pøípadì zájmu navštìva termálních lázní Sarvár v Maïarsku.
Cena: 2500 Kè
˜
Zahrnuje:
- Dopravu, prùvodce v Medjugorji, zdravotní pøipojištìní
Cena za ubytování s polopenzí 90 euro
˜
(cena bude vybrána a upøesnìna až na místì dle dohody)
Doporuèujeme si vzít s sebou kapesné na drobnou útratu
˜
v kunách i eurech.
˜
S CK Vanado
Pro èeský pøeklad mší sv. je dobré mít s sebou radiopøijímaè
nebo mobil se sluchátky s FM frekvencí.
˜
Pondìlí 4. 5.:
Na cestu je nutné mít platný Cestovní pas nebo Obèanský
prùkaz!
Do konce února odevzdejte cenu, jméno a pøíjmení, èíslo
dokladu (cestovní pas nebo OP) a rodné èíslo Ivanì
Èastulíkové tel.: 731 870 141
nebo Ludmile Koudelové tel.: 603 504 279, kde také dostanete
podrobnìjší informace.
Brumov – Bylnice a s doprovodem našeho
duchovního Otce Miroslava Strnada
˜
Odjezd: v nedìli 3. 5. 2015 v 18:00 hodin od radnice ve Slavièínì s noèním pøejezdem do Chorvatska
- Prohlídka Národního parku Krka (vodopády) – za nepøíznivého
poèasí prohlídka historického centra mìsta Šibenik
- Pøíjezd do Medjugorje (ubytování, veèeøe, mše sv.)
Zahradník a kardiochirurg
Jeden zahradník kdysi pracoval pro kardiochirurga, který byl ateista. Pøesto, že zahradník byl vìøící, vycházeli spolu dobøe, ale èasto se spolu
pøátelsky pøeli o podstatì života, o víøe a o spiritualitì. Jednoho dne si kardiochirurg myslel, že koneènì v jejich vìèné pøi zvítìzil, když zahradníkovi
øekl: „Ty mluvíš o duši, ale dovol mi, abych tì ujistil, že jsem bìhem své kariéry rozøezal tisíce lidských srdcí, ale ani jedinkrát jsem uvnitø žádnou duši
nenašel.“ „No,“ odpovìdìl zahradník, „já vám zase musím øíct, že bìhem tìch dlouhých let, co se vám starám o zahradu, jsem mnohokrát omylem
pøekopl motykou narcisovou cibulku, ale žádný narcis v ní taky nikdy nebyl.“
- PASTÝØ strana 6 -
NEJMENŠÍ ZE ŠKOLY
Marie byla vzrùstem nejmenší dívka na celém druhém stupni, nebyla
soutìživý typ a uèení ji nebavilo. Pokaždé, když se hlásila na nìjaký kroužek –
od basketbalu po divadlo – slyšela u zápisu: „Možná pøíštì.“ Pøesto se o to
pokoušela každý rok s ještì vìtší zarputilostí: „Mami, chci hrát v nìjakém
družstvu a rozhodla jsem se, že zkusím jakýkoli
sport, dokud se mi to nepovede.“ I když byla
nenápadná, mìla spoustu dobrých vlastností:
umìla utìšit pøátele v potížích; dovedla dobøe
kombinovat barvy, tvary a materiály; jedním vtipem
dokázala uvolnit i ty nejnapjatìjší situace. Èasto si
chodila èíst seznamy vyvìšené na dveøích tìlocvièny, ale její jméno se na nich nikdy neobjevilo. Až
koneènì oznámila rodièùm, že to zkusí s volejbalem. „Volejbal!“ zasténali maminka s tatínkem.
„Nos ti sahá sotva k síti.“ Marie pílí a tréninkem
dohánìla, co jí chybìlo na výšce a fyzické síle.
Dokázala se dostat pøes první výbìr.
Jednou pøišla domù se zarudlýma oèima.
„Trenérka øíká, že když budu hrát v družstvu B, tak
budu kapitánka a budu hrát všechny zápasy,“ øekla
s povzdechem. Pro Marii bylo tìžké si v družstvu B
zvyknout. Všechny její spoluhráèky byly z primy
a sekundy. Pøesto se dál snažila ze všech sil. Až do
posledního veèera pøed prvním zápasem, kdy vtrhla
do dveøí jako bouøka. „Jsem beznadìjný pøípad,“
vysoukala ze sebe mezi vzlyky, „neumím smeèovat,
neumím odrazit. Neumím ani pinknout míè nad sí.
Mami, nejsem ani kapitánka. Kapitánka je jedna
holka ze sekundy. Nechci hrát!“
Toho veèera se pomodlila tu nejkrásnìjší
modlitbu v životì: „Zítra hraju, Pane. Já jsem do
toho dala všechno. Prosím tì jen o malou pomoc.
Amen.“
Když nazítøí zaèal zápas, míè letìl jako naschvál
hned napoprvé právì na ni. Marie ho poslala za sí.
Za pár vteøin další míè a Marie zabránila tomu, aby
si soupeøky pøipsaly bod. Pokaždé, když se k ní míè
pøiblížil, dokázala odrazit podání nebo zabránit
soupeøkám v získání bodu. Pak pøišla øada na ni,
aby podávala. Dala pìt bodù, než nìkdo dokázal
pøerušit tu øadu šastných podání.
Brzy se všichni diváci v tìlocviènì zaèali na tu
„holèièku“ dívat. Pøed závìreèným písknutím
družstvo B tvrdì porazilo soupeøe. V hledišti
zabouøil potlesk a Mariino družstvo ji na ramenou
neslo kolem høištì. „To ti povím, jsi dobrá volejbalová hráèka,“ øekl jí øeditel školy a stiskl jí ruku.
Marie se obrátila k nebi, velké zelené oèi plné slz.
Pochopila. Vìdìla, že takhle ještì volejbal nikdy
nehrála, vìdìla, že takhle už ho také
pravdìpodobnì nikdy hrát nebude, ale na tom
nezáleželo. Hluboko uvnitø vìdìla, že Bùh ve své
všemohoucnosti poslal malou pomoc nejmenší
holce ze školy.
Bruno Ferrero Rosa pro duši
Dùvìra v Boha
Jeden pasáèek hnal stádo zbìdovaných velbloudù k napajedlu. Všechna zvíøata byla zchromlá a churavá, nìkterá kulhala a jejich kùže byla poseta
bodláky. Pohled na zubožené tvory zasáhl kolemjdoucího uèence pøímo do srdce. „Proè necháš trpìt svá zvíøata a neopatøíš si nìco, co by je
vyléèilo?“ køikl na mládence. „Moje matka je velmi zbožná, bohabojná žena. Spoléháme na to, že velbloudùm pomohou její modlitby a žehnání.“
Uèenec zakroutil hlavou a odpovìdìl: „Milý chlapèe, pøimíchej do modliteb své matky trochu masti a léèivých bylin a pøilož je na rány svých zvíøat.
A vìø mi, neuškodí, když trochu podpoøíš Boha v jeho díle.“
- PASTÝØ strana 7 -
… A NÌCO PRO ROZVESELENÍ …
V jedné spoleènosti došla øeè na to, že duše zemøelých,
obzvláštì tìch, kteøí zemøeli násilnou smrtí, se vracejí na zem a
straší. Zeptali se pøítomného lékaøe, co o tom soudí. Odpovìdìl:
„Kdybych tomu vìøil, tak bych nemohl být chirurgem!“
„Pane opraváø, podívejte se mi na tu škodovku! Když jedu
stodvacítkou, tak se mi vzadu ozývá nìjaké kvílení!“ „Prohlédl
jsem to, madam,“ hlásí mechanik po chvíli, „a nic jsem nenašel.
Øekl bych, že to nejspíš naøíká váš andìl strážný.“
Pan Kubánek cestou z kostela rozebírá kázání: „Ten kazatel
mìl pravdu, když tvrdil, že když nìkomu nìco dáme, vrátí se nám
to dvojnásobnì. Já jsem loni dal jednomu mladému muži svoji
dceru a letos nám ji vrátil i s dítìtem.“
„A co se vám nelíbí na našich dívkách?“ ptali se jednoho
mladého muže, který otálel se ženìním. „To, že si z evangelia
vybrali pouze jednu radu. Totiž že chtìjí být polními liliemi, které
se nenamáhají a nepracují, a pøece se oblékají lépe než
Šalamoun v celé své slávì.“
Vdova zašla mezi spiritisty, aby jí vyvolali ducha zemøelého
manžela. Podaøilo se a mohla s ním mluvit. „Jsi šasten?“
zeptala se ho. „Jsem,“ odpovìdìl duch. „Víc, než jsi byl se
mnou?“ „Ano, je to lepší.“ „A jak to jinak vypadá v nebi?“ „Kdo
øíkal, že jsem v nebi?“
V jednom divadle nacvièovali biblickou hru. „Ten prùvod,
který jde za Ježíšem, mi pøipadá velmi chudièký,“ posteskl si
režisér. „To je dvanáct apoštolù,“ odpovìdìl autor. „Kvùli efektu
jich dáme alespoò dvacet,“ rozhodl režisér.
Svatý Petr tøídí frontu lidí pøed nebeskou branou. Pøijde øada
na èernocha: „Jméno?“ „Leonardo DiCaprio.“ Svatý Petr se
zarazí a pak sáhne po telefonu: „Haló, šéfe, mnì to není jasný –
Titanic se potopil, nebo shoøel?“
Katecheta chtìl podnítit dìti v pilnosti a øekl jim: „Pøíští
hodinu budu zkoušet a kdo bude dobøe umìt, dostane odmìnu.“
Druhý den skuteènì zaèal: „Kdo mi øekne, jak se jmenuje
Spasitel svìta?“ V zadní lavici se hned hlásí jeden žáèek:
„Prosím, Spasitelem svìta je Ježíš Kristus.“ Knìz je viditelnì
potìšen hbitou odpovìdí a odmìní ho desetikorunou. „Ještì mi
øekni, jak se jmenuješ?“ „Izak Rosenstein.“ „A co dìláš na našem
náboženství?“ „Slyšel jsem, že se tu daj snadno vydìlat peníze.“
Ladislav Jílek Humor za kostelem VI.
PROÈ „SVATÝ“ TÝDEN?
Ovocem Ježíšovy smrti je náš život, ovocem Ježíšova utrpení je naše
radost, ovocem Ježíšova osamìní na køíži je naše spoleèenství.
Po Kvìtné nedìli následuje týden, který køesané nazývají „Svatý“.
Vìtšinì dnešní mládeže pøi vyslovení pojmu „svatý týden“ naskoèí husí
kùže, protože si vzpomenou na trápení v posledních dnech pøed
maturitou. Ani náš køesanský Svatý týden není jednoduchý. Chce-li
nìkdo pochopit jeho podstatu, poøádnì se natrápí. A nebude zdaleka
u konce. Je to dáno tím, že se v tìchto dnech naše myšlenky stále
vracejí k utrpení, ke smrti, ke køíži.
Možná to nìkoho pøekvapí, ba i pohorší, ale pøi pohledu na
umírajícího Krista na køíži mì mimodìk napadá jedna Ezopova bajka:
Král zvíøat lev spoleènì s liškou a oslem ulovili jelena. Rozdìlení koøisti
pøenechali oslovi. Osel rozdìlil koøist na tøi naprosto stejné èásti. Lev se
zachmuøil, vycenil zuby, vrhl se na osla a roztrhal ho. Potom se obrátil na
lišku: „Ukaž ty, jak se má správnì dìlit!“ Liška spojila všechny tøi èásti
koøisti a dala je lvu. Spokojený lev se ptá lišky: „Kdo tì nauèil tak moudøe
dìlit?“ „Tamten,“ odpovìdìla liška a ukázala pøitom na zkrvavené
pozùstatky osla.
Zdá se, že lidské dìjiny od nepamìti tvoøí egoistiètí lvi, chytré lišky
a spravedliví osli. Toto drama stále pokraèuje. Kdo bude mít poslední
slovo? Když se díváme na køíž, ptáme se, zda to není další vítìzství
silnìjších nad slabším. Není to další prohra spravedlnosti? Víme, že
Ježíšovo „Dokonáno jest“ nebylo posledním slovem! Ale jak tìžko se
tomu vìøí, prožíváme-li nìjaké trápení!
Pøed lety se v televizním Sváteèním slovu biskup Jiøí Païour podìlil
se svou vzpomínkou na obøad rozlouèení se sedmiletým dítìtem, které
rozdrtilo nákladní auto. Po obøadech matka dítìte sedala do auta.
Najednou se podívala na svého pøítele-knìze a zeptala se ho: „Jiøí, ty
skuteènì vìøíš ve vzkøíšení?“ „Ano, vìøím!“ Øekla: „Dìkuji!“ a posadila
se. Její manžel, otec dítìte, povídá: „Vidíš, a já si poøád myslel, že ta
køesanská víra je jen jakási psychoterapie.“ Knìz na to: „Víš, v tuhle
chvíli by ti psychoterapie moc nepomohla.“
Kristova smrt na køíži, o níž rozjímáme ve Svatém týdnu, nám
pøipomíná: „Pamatuj, èlovìèe, že jsi prach a v prach se obrátíš.“ Kristovo
vzkøíšení, které slavíme o Velikonocích, nás ujišuje: „Pamatuj, že nejsi
jen prach.“ A to je pravý a podstatný dùvod velikonoèní radosti.
Prokop Siostrzonek Ranní zamyšlení
BÍLÁ SOBOTA
Kdo se rozhodne pro Krista, ten mùže zemøít,
ale nemùže být pøemožen.
Bílá sobota je den, kdy se nekonají žádné bohoslužby. Kostely jsou
prázdné, pùsobí jakoby bezútìšnì: zhaslá svìtla, prázdné svatostánky
otevøené dokoøán, holé oltáøe. A nic se tu nedìje. Mlèení je krásný
symbol oèekávání. Ano, tato prázdnota je plná nadìje. V kostelech se
nic nedìje, ale pøesto se nezavírají – jedinì pøed zlodìji. Neboøí se,
neruší. V domì, kde umøe majitel, je po pohøbu také prázdno. Ale pak se
èekají noví obyvatelé.
V kostele se neèeká nìkdo nový, ale ten, jehož smrt se na Velký pátek
pøipomínala. Mlèení Bílé soboty je hlasitým a výmluvným køikem nadìje.
Ta se zaèíná naplòovat slavením veèerního bdìní – vigilie, pøi níž
pøijímají køest vìtšinou dospìlí. V prvotních dobách pøijímali dospìlí
novokøtìnci pøi výstupu z køestního pramene bílé roucho, nyní jen
symbolické; odtud název Bílá sobota. Bílá barva už patøí k radosti
Velikonoc.
Èeský historik Zdenìk Kalista vyprávìl, jak trávil s dirigentem
Václavem Talichem velikonoèní víkend na jedné moravské vesnièce. Na
Bílou sobotu odpoledne si vyšli na procházku èistì vymetenou vesnicí,
provonìnou dechem jara a slunce. Vesnice byla liduprázdná a všude
jakési napìtí, jako když se má nìco velkého stát. A stalo se. Všichni lidé
byli uvnitø kostela na slavnosti vzkøíšení. Když se k nìmu oba hosté
pøiblížili, právì zaznìla trubka, pak se rozeznìly zvony a z kostela se
nesla nadšenì a vroucnì zpívaná píseò: Hle, vstal jest nyní Kristus
Pán… Oba zùstali stát hluboce dojati. Po delším mlèení øekl historik
dirigentovi: „Nepøipadá ti, že všechna hudební produkce a všechno
umìní, které dìláš, se nemùže rovnat tomu, co se tady teï dìje?“
A Talich, nejvìtší z èeských dirigentù, pokýval hlavou se slovy: „Nediv
se, tady diriguje sám Pán Bùh.“ Je v tom veliká výmluvnost Bílé soboty,
dne mlèení, dne oèekávání, ale také dne úžasných promìn!
V Jeruzalémì prý jednou pøibìhl k uèenému rabínovi jeho žák:
„Mistøe, lidé tvrdí, že se objevil Mesiáš a vstal z mrtvých.“ Rabín beze
slova pøistoupil k oknu, nahnul se do ulice a rozhlédl se na všechny
strany. Pak se posadil a klidnì øekl: „Nevidìl jsem, že by se nìco
zmìnilo.“ Bílá sobota je den úžasných promìn, den, v nìmž se v mnoha
chrámech hlásá nový život. Když se po ní podíváme ven, poznáme, že
se nìco zmìnilo?
Prokop Siostrzonek Ranní zamyšlení
Potøebný
Zámožný kupec pøedal mistrovi bachratý mìšec jako dar na dobroèinné úèely. „To je velmi mnoho penìz. Máš ještì víc než to, co jsi pøinesl?“ zeptal
se ho mistr. „Ano, mám.“ „A chtìl bys ještì víc?“ „Pøirozenì že ano.“ „Pak si musíš vzít dar zpátky, nebo jsi potøebnìjší než já. Já nemám nic a nic ani
neèekám. Ty máš hodnì a chceš stále víc.“
- PASTÝØ strana 8 -
Tøíkrálová sbírka 2015
Vánoèní balíèek
Radost z dobrého skutku - tak lze jinak nazvat èi
pojmenovat charitativní akci konanou vždy na
poèátku nového roku, tedy Tøíkrálovou sbírku.
Jejím smyslem je nejenom shromáždìní
finanèního obnosu, který je pak využit všude tam,
kde je potøeba, ale také snahou pøinést radostnou
zvìst o narození Krista. V našem mìstì
a okolních vesnicích zaznìly hlasy malých králù
tentokrát v sobotu 3. ledna 2015. V tento den
koledovalo ve farnostech Slavièín, Újezd,
Vlachovice a Štítná nad Vláøí – Popov celkem 69 skupinek, to je 69
vedoucích a 213 koledníèkù. Výtìžek Tøíkrálové sbírky 2015 èiní
celkem 448 620,00 Kè. Tato èástka bude využita v uvedených
farnostech pro pomoc rodinám, matkám v tísni, starým a nemocným,
lidem v nouzi, na humanitární pomoc a na podporu charitního díla.
Charita sv. Vojtìcha Slavièín chce touto cestou podìkovat všem,
kteøí se jakkoliv podíleli na Tøíkrálové sbírce 2015. Podìkování patøí
pøedevším malým koledníkùm a jejich vedoucím, kteøí prosili o finanèní dar na pomoc tìm, kteøí si sami pomoci nemohou. Zvláštní
podìkování patøí P. Mgr. Miroslavu Strnadovi za farnost Slavièín,
který dal koledníkùm na jejich cestu požehnání, P. Janu Mùèkovi za
farnost Újezd, P. Andrzeji Bystrzyckemu za farnost Štítná nad Vláøí –
Popov a P. Janu Vavøincovi Èernému za farnost Vlachovice za jejich
pomoc pøi organizaci sbírky. Dìkujeme katechetce Janì Adámkové
za pomoc pøi sestavování jednotlivých skupinek koledníkù.
Podìkování zasíláme Mìstskému úøadu Slavièín a všem pracovníkùm obecních úøadù, kteøí nám peèetí pokladnièky a poèítají
celkový výtìžek, také èlenùm Policie ÈR za dohled nad bezpeèným
prùbìhem sbírky. Velké díky pak patøí všem dárcùm, kteøí svým
finanèním obnosem pøispìli do pokladnièek a svým darem umožní
pomáhat lidem, kteøí pomoc potøebují.
Mgr. Milena Tománková,
øeditelka Charity sv. Vojtìcha Slavièín
Výsledky koledování
Tøíkrálové sbírky 2015
Charita sv. Vojtìcha Slavièín dìkuje studentùm a kantorùm
Gymnázia Jana Piveèky, kteøí se již po nìkolikáté zapojili do
charitativní sbírky s názvem Vánoèní balíèek, a tím se stali dárci pro
jedno konkrétní dítì z dìtského domova na Ukrajinì. Letos se
organizace ujala tøída kvarta, které se podaøilo vybrat více než
4 000,- Kè. Z této èástky byl zaslán dárek v hodnotì 1000,- Kè
konkrétnímu dítìti a za zbytek žáci gymnázia zakoupili velkou
krabici školních pomùcek a sladkostí pro ostatní dìti dìtského
domova v Ternopilu. Pro další dvì dìti se stali dárci ženská schola
pøi kostele sv. Vojtìcha ve Slavièínì a kolektiv pracovníkù Charity
Slavièín. Také jim patøí velké díky. Vìøíme, že touto akcí jsme
alespoò èásteènì mohli splnit sny chudých dìtí z Ukrajiny a dali jim
pozvat nadìji, že svìt je také o trochu lepší, než jaký ho poznali
Podìkování
Chceme touto cestou podìkovat všem dárcùm a sponzorùm,
kteøí pøispìli do tomboly na farním plese. Výtìžek v hodnotì
29 972,- Kè bude využit na podporu charitního díla.
Postní almužna 2015
Postní almužna pomáhá vládnout duchu nad tìlem
Køesanství poèítá s tím, že èlovìk je tìlo a duše. Duchovní úsilí
proto zapojuje i tìlo.
Snaha vyjít ze sebe a žít pro Boha a pro druhé nemùže zùstat jen
v citu èi myšlence, proto konkrétní odepøení si nìjakého mlsání, jídla
èi zážitkù tìlo musí pocítit. Odøeknutí si a šetøení pak má smysl, když
prospìje druhému, který pomoc potøebuje. Postní almužna pomáhá
tomu, kdo se do ní zapojí, pomáhá vládnout jeho duchu nad tìlem.
Pro ty, kterým pomáhá, je projevem lásky.
Jan Graubner,
arcibiskup olomoucký a metropolita moravský
Èasový prùbìh
Na první nedìli postní 22. února 2015 máte možnost si po každé
mši svaté vyzvednout papírovou schránku, kterou si mùžete doma
složit a každý den do ní vhodit urèitý finanèní obnos, jehož výše je
závislá na tom, jakou vìc si odepøete. Ke konci postní doby vìøící
donesou svoji almužnu ve schránkách zpìt do kostela, kde ji
odevzdají. Postní krabièky se obvykle vracejí do kostela již na Kvìtnou nedìli (29. bøezna 2015).
Využití
Finanèní prostøedky použije církev prostøednictvím Charity na
pomoc lidem v nouzi a na podporu charitního díla. Na spodní stranu
papírové schránky mohou vìøící napsat jak nebo ve prospìch
koho by se mohla darovaná almužna použít. Proto ústøedním
posláním postní almužny je spojit úsilí farností a místní Charity pro
konání milosrdné lásky k bližním v nouzi.
POSTNÍ ØÁD
Dny a doby pokání v celé církvi jsou: každý pátek v prùbìhu celého
roku (s výjimkou tìch, na které pøipadnou církevní slavnosti) a doba
postní. Pokání zdrženlivostí od masa se zachovává každý pátek
v roce, pokud nepøipadne na den církevní slavnosti. Tímto pùstem od
masa jsou vázáni katolíci od dovršeného ètrnáctého roku vìku. (Pùst
od masa nezahrnuje ryby a živoèišné tuky.)
Postní øád èeských a moravských ordináøù dává možnost nahradit
zèásti nebo zcela páteèní pùst od masa jinými formami pokání, napø.
zdrženlivostí od jiného pokrmu, zejména však skutky lásky a úkony
zbožnosti.
Na Popeleèní støedu a Velký pátek se zachovává tzv. pøísný pùst,
tj. pùst od masa a zároveò újmy v jídle.
Spojený pùst od masa a zároveò újmy v jídle je závazný pro všechny
katolíky od osmnáctého až do zapoèatého šedesátého roku vìku;
vìøícím od dovršeného ètrnáctého roku vìku do dosažení plnoletosti
a osobám po dovršení padesátého devátého roku vìku se v obou
tìchto dnech ukládá jen pùst od masa. Pro oba tyto dny od povinnosti
zachovat pùst újmy osvobozuje také nemoc, tìžká tìlesná práce
nebo podobný vážný dùvod. Faráø nebo administrátor farnosti mùže
ze spravedlivého dùvodu od pøísného postu udìlit dispenz, pøíp.
provést zámìnu za jiné úkony zbožnosti.
Osoby mladší 14 let postní povinností újmy ani zdrženlivosti od masa
vázány nejsou.
Sebejistý
Z kovárny vyjel povoz plnì naložený novými sekerami a zamíøil do blízkého lesa. Ostrá ocel se blyštìla na slunci a stromy se v té chvíli rozechvìly.
„Bìda nám! Tìmhle sekerám nikdo neodolá! Porazí nás všechny!“ šumìly žalostnì jejich listy. „Nemìjte strach!“ chlácholil stromy starý dub.
„Dokud jeden z vás nedodá k tìmto sekerám topùrka, nemusíte se bát jejich ostøí.“
- PASTÝØ strana 9 -
KØTY
4.1
Taána Struhaøová
POHØBY
9.12. Karel Kovalèík, 1936, Bohuslavice n.Vl.
16.12. Alois Bláha, 1944, Slavièín
18.12. Jaroslav Malík, 1949, Slavièín
22.12. Antonín Veselý, 1934, Bohuslavice n.Vl.
27.12. Jiøí Zabloudil, 1924, Slavièín
15. 1. Františka Ocelíková, 1929, Slavièín
17. 1. Vojtìch Kužela, 1948, Rokytnice
22. 1. Ludmila Charvátová 1913, Rokytnice
ROZPIS SLUŽEB ŽEN, KTERÉ SE OBÌTAVÌ STARAJÍ
O ÚKLID NAŠEHO KOSTELA
21.2. - 27.2. Rokytnice
28.2. - 6.3.
Kašparová, Buriánková, Brhelová, Raková,
Bartošová
7.3. - 13.3.
14.3. - 20.3.
RÁDI VÁM POSLOUŽÍME UDÌLENÍM SVÁTOSTÍ
– nejvìtšího daru, který Kristus svìøil své církvi.
Protože však je k tomu tøeba dobrá pøíprava, ohlaste se nám:
Køest dìtí buï hned po narození nebo alespoò 1 mìsíc pøed køtem.
(Køty jsou zpravidla 3.nedìli v mìsíci po ranní mši sv.)
Pøíprava na køest dospìlých trvá zhruba 1 rok.
(Køest obvykle v sobotní Velikonoèní vigilii.)
Zamýšlený církevní sòatek nejménì 3 mìsíce pøedem.
(Sezdáváme jen ty, z nichž je alespoò jeden z naší farnosti.)
Svátost nemocných udìlujeme po individuální domluvì.
Možnost ke svátosti smíøení je pøedevším v pondìlí, støedu a pátek
asi hodinu pøed veèerní mší sv.
ÚØEDNÍ HODINY NA FAØE
Støeda
--------15.00 – 16.00
Pátek
8.30 – 9.30
15.00 – 16.00
Nebo po domluvì, pøípadnì v kostele po bohoslužbách.
V ostatních èasech bez záruky.
TELEFONICKÝ KONTAKT:
Fara (úøad) :
739 245 911
P. Miroslav (soukromé): 731 402 086
E-mail: [email protected]
Web: www.faslavicin.cz
Farní knihovna (na faøe): Støeda 9.00 – 16.30
Obadalová, Durïáková, Borová L.,
PRAVIDELNÉ BOHOSLUŽBY VE FARNOSTI
SV. VOJTÌCHA VE SLAVIÈÍNÌ
Tománková M., Kuželová L., Kuželová M.
NE
Stejskalová, Borová J., Dvorská,
Studénková M., Salvetová, Burešová
PO, ST, PÁ
SO
21.3. - 27.3. Vašíèková, Kùdelová, Rosenbergová,
7.20 hodin
9.30 hodin
11.00 hodin
18.00 hodin
7.00 hodin
Šebáková, Nováková, Psotová J., Janoušková V.
28.3. - 3.4.
Málková, Furmanová, Nováková O., Lengálová,
NE
22.2.
Studenková A., Marková
NE
SO
NE
PO
NE
ST
ÈT
NE
ST
1.3.
7.3.
8.3.
9.3.
15.3.
18.3.
19.3.
22.3.
25.3.
NE
29.3.
PO
ÚT
ST
ÈT
PÁ
30.3.
31.3.
1.4.
2.4.
3.4.
SO
NE
Po
4.4.
5.4.
6.4.
4.4. - 10.4.
Zlámalová J., Peniašková, Borová D.,
11.4. - 17.4.
Kuèeròáková, Hlavicová Cvešperová,
Studeníková J., Lysáková, Dubská,
Florešová M., Goòová J., Kovaøíková M.,
Pfeiferová A.,
Pøíbìhy v rámeècích v dolní èásti stran jsou z knihy Margaret Silfové
Poèítání hvìzd a Norberta Lechleitnera Úsmìvy pro duši.
ROZPIS POBOŽNOSTÍ KØÍŽOVÉ CESTY
NA POSTNÍ DOBU 2015
20.2.
27.2.
6.3.
13.3.
20.3.
27.3.
3.4.
Modlitby matek - Veèeøadlo
Muži
Charita
Køížová cesta jinak
Manželé
Dìti
P. Miroslav s ministranty
Sraz všech, kdo jsou ochotni se kterékoli pobožnosti KC
zúèastnit, je vždy v daný pátek v 17 hodin v sakristii.
Srdeènì zveme všechny dìti na dìtskou køížovou cestu,
která se bude konat v pátek 27.3.2015. Sraz dìtí, které se
chtìjí do modlitby aktivnì zapojit, je v 17 hodin v sakristii.
Po køížové cestì se bude konat dìtská mše svatá.
1. nedìle postní
Stolec sv. apoštola Petra
2. nedìle postní
sv. Perpetua a Felicitas
3. nedìle postní, sv. Jan z Boha
sv. Františka Øímská
4. nedìle postní
sv. Cyril Jeruzalémský
Slavnost sv. Josefa
5. nedìle postní
Slavnost Zvìstování Pánì
Den modliteb za úctu k poèatému životu
a za nenarozené dìti
Kvìtná nedìle
XXX. mezinárodní den mládeže
Pondìlí Svatého týdne
Úterý Svatého týdne
Støeda Svatého týdne
Zelený ètvrtek
Velký pátek
Novéna k Božímu milosrdenství (3.-11.4.)
Bílá sobota
Slavnost Zmrtvýchvstání Pánì
Pondìlí Velikonoèní
Svou cestu svìø Hospodinu,
Doufej v nìho, on sám bude jednat.
(Žalm 37, 5)
I když nevím, kterou cestu zvolit,
- vím, že Ty mne povedeš.
Když se bojím toho, èím mám projít,
- vím, že Ty mne povedeš.
A když padám, nemám sílu dojít,
- vím, že Ty mne povedeš.
I když nerozumím všemu,
- Ty to víš, a to mi staèí.
PASTÝØ, zpravodaj farní rodiny sv. Vojtìcha ve Slavièínì. Slouží pro vnitøní potøebu farnosti. Øídí redakèní rada. Náklad 500 výtiskù. Pøíspìvky pøijímají Jana
Adámková, tel.: 608 746 325, e-mail:[email protected] a Zdenìk Durïák, tel.: 608 615 172. Mùžete je také vložit do oznaèené pokladnièky
v pøedsíni kostela, která je k tomuto úèelu urèena. Nepodepsané pøíspìvky se nepøijímají. Všem pravidelným i nepravidelným dopisovatelùm upøímné Pán
Bùh zapla. Náklady na 1 výtisk èiní pøibližnì 12 Kè. Srdeènì dìkujeme za vaše finanèní pøíspìvky. Uzávìrka dalšího èísla je v nedìli 22.3.2015, další èíslo
vyjde v nedìli 5.4.2015 na Slavnost Zmrtvýchvstání Pánì. Pozn. Redakce nezodpovídá za obsahy jednotlivých pøíspìvkù. Provádí pouze jazykové
a stylistické korektury. V èláncích jsou otištìny necenzurované názory, postøehy a zkušenosti našich dopisovatelù a ètenáøù!
- PASTÝØ strana 10 -