Roverský kmen 4

Transkript

Roverský kmen 4
04/13
ročník 16, číslo 79
duben 2013
DĚTI
Jaké jsou dnešní děti?
Předškoláci v oddíle
Prof. Zdeněk Matějček
Hledat jiné způsoby
Ve dvou se to lépe táhne
časopis pro rovery a rangers
ROVERSKÝ
KMEN
O
B
S
A
H
OBSAH
ÚVODNÍK
3
Cesty k pochopení
(J.)
3
ROVERING
109. Roverský kmen Stalker
(Špunt)
Roverský začátek
(Dick)
4
4
6
Postavte si katapult
(Marbuel)
8
Nechte věci plynout
(Opi)
10
Vyrobte si hrací pytlíčky
(J. & B.)
Messengers of Peace
(Niki)
TÉMA
28
Děti
28
Jaké jsou dnešní děti?
(Jana Martínková, Veronika Prančlová,
Marie Těthalová, Jitka Jursová
a Kateřina Hamplová)
30
Známe dnešní děti?
(Gymi)
32
Předškoláci v oddíle
(Brčko)
33
Prof. Zdeněk Matějček – muž, který
změnil dětskou psychologii
(jpp)
34
Hledat jiné způsoby
(Majki a J.)
36
12
ROVERSKÝ KMEN
časopis pro rovery a rangers
číslo 79, ročník XVI
vychází 5× ročně
registrační číslo MK ČR E 10199,
ISSN 1213-0664
Předplatné zajišťuje SEND Předplatné s.r.o.
Pro registrované členy Junáka je předplatné
nově řešeno v rámci nové on-line registrace.
Více na www.skaut.cz/casopisy.
Vydavatel
Tiskové a distribuční centrum Junáka
Senovážné nám. 24, 116 47 Praha 1
IČ: 64934926
tel.: 234 621 223, fax: 234 621 399
e-mail: [email protected]
web: www.skaut.cz/tdc
www.skaut.cz/obchod
Redakce
Tiskové a distribuční centrum Junáka
Senovážné nám. 24, 116 47 Praha 1
e-mail: [email protected]
web: www.skaut.cz/kmen
Šéfredaktorka
Kulturní střípky
(jpp)
Dominika Potůčková – Julča (J.)
39
13
Ve dvou se to lépe táhne
(Jana Rejžková)
40
Na vodu s úsměvem
(Liška)
14
Hledá se šéfredaktor
15
KOLEM NÁS
Jak komunikovat s rodiči o dítěti
se specifickými potřebami
(Tým SpV)
16
Pracují za 4 Kč/hod.
Můžeme jim pomoci?
(Anna Lazorová)
42
Není zlobení jako zlobení
(K.)
18
Aleje, živí svědkové minulosti
(Viktorka H.)
44
42
Na tomto čísle spolupracovali
Petra Poncarová – Veve (jpp),
Veronika Ušáková – Kostka (K.),
Alex Bernadová – Šuměnka (Šum),
Lada Matyášová – Laduš (lad),
Jiří Bělohradský – Caesh (C.),
Jakub Pejcal – Boby,
Markéta Těthalová – Maki (M.),
Bára Vobořilová (B.)
Jana Klímová (korektury),
oponenti a autoři článků a fotografií
Foto na obálce
(Ne)poslušní skauti
(C.)
21
Když nevím, co si počít
(K.)
46
Klatovsko, brána Šumavy
(Hanča H.)
22
Produktivní prokrastinace
(Stenli)
48
Jakub Pejcal – Boby
Grafická úprava a zlom
Imagemakers – Jitka Turbáková
e-mail: [email protected]
www.imagemakers.cz
Tisk
POLYGRAF, s.r.o.
AKTUALITY
25
HYDE PARK
50
Co otřásá skautským světem
(lad)
25
Zrcadlo pro duši
(Rambo)
50
ObRok a Roverský program
26
Společně proti leukémii
(Kulíšek)
27
Předplatné
SEND předplatné s. r. o.
www.send.cz/skaut
tel.: 225 985 225, 777 333 370
SMS: 605 202 115
Uzávěrka čísla 80 bude 10. 4. 2013.
POZVÁNKY
51
Zaslané materiály se vracejí na vyžádání,
redakce si vyhrazuje právo
na úpravu příspěvků.
Ú
V
O
D
N
Í
K
CESTY K POCHOPENÍ
Děti. Téma široké, plné otázek. Téma,
které nás skauty při naší činnosti obvykle doprovází nejvíce. Tematickou linkou
nám při přemýšlení o dětech byla snaha
o jejich pochopení. Jaké otázky si klást?
Kde brát inspiraci? Jak na obtíže, se kterými se setkáváme? Jak rozvíjet naši práci
s nimi tak, aby byla radostná?
Začali jsme tím, že jsme se ptali několika lidí, kteří pracují s dětmi, jaké ty
dnešní děti vlastně jsou (Jaké jsou dnešní děti). Oslovené pedagožky, sociální
pracovnice a skautky přicházely s mnohými zajímavými odpověďmi, které přinášely možná ještě více otázek. Můžete
se do přemýšlení zapojit s nimi.
Ptali jsme se také, zda dnešní děti vůbec
známe (Známe dnešní děti?). Posloucháš Gangam style či se díváš na Animáčka? To byly jedny z otázek, které
jsme pokládali. Jak jste na tom vy sami,
se můžete dozvědět v kvízu.
víc v článku Prof. Zdeněk Matějček –
muž, který změnil českou psychologii.
Že lze jednoduše „utáhnout předškolní
děti na vařené nudli“, částečně zpochybňuje Barbora Pelclová – Brčko (Předškoláci v oddíle). Pokud máte v oddíle
předškoláky, může být pro vás článek
o tom, jaké základní věci byste měli mít
na paměti, užitečný.
Blízkými tématy v praxi se zabývá i jeden
brněnský skaut, Michal Bareš – Majki.
Kromě toho, že v minulosti vedl oddíl, připravoval několik velkých akcí včetně těch
pro R&R, dnes také pracuje ve Středisku
výchovné péče. Co takové středisko zajišťuje a jak vypadá život dítěte v něm, se dozvíte
v rozhovoru s ním (Hledat jiné způsoby).
Je možné, že se setkáváte při práci
v oddíle s dětmi, které se nacházejí
v obtížných situacích, nebo se prostě
chcete dozvědět o psychologii dětí víc.
To bylo snahou i významného českého
psychologa Zdeňka Matějčka. Skvělé
na jeho činnosti mj. je, že kromě teoretické práce se zabýval převážně prací
s dětmi v praxi, takže jeho knihy jsou
čtenářům srozumitelné a jsou pro ně
i čtivé. O jeho práci i životě se dozvíte
Tematiky dětí se dotýkají i Kulturní
střípky a článek o dobrovolnictví v Latě
(Ve dvou se to lépe táhne). Ale samozřejmě i mnohé další… snad vedoucí k našemu lepšímu pochopení…
Příjemné a inspirativní čtení přeje
J.
Foto: Jakub Pejcal – Boby
3
R
O
V
E
R
I
N
G
109. ROVERSKÝ KMEN STALKER
109. roverský kmen Stalker z Mikulova funguje už dlouhou dobu. Inspiroval se knihou
bratrů Strugackých a používá zajímavý systém zkoušek.
Začátky
Za den vzniku našeho roverského kmene se dá považovat datum 8. 5. 1998.
Nebylo to samozřejmě tak, že by si
pár lidí řeklo: „A teď uděláme rovery!“
K podobnému rozhodnutí směřoval
vývoj oddílu asi 4 roky. Ve skautských
oddílech stárnuli členové a v té době
pro ně nebylo žádné jiné využití, než
vedení družiny či oddílu a právě díky
tomu vznikla zatím bezejmenná parta
lidí, kteří se snažili něco podnikat.
Inspiraci našli zakládající členové v knize A. a B. Strugackých Piknik u cesty
a podle povolání hlavního hrdiny do4
ROVERSKÉ SKUPINY
stal oddíl dokonce svůj název – Stalker.
Stalkeři jsou hledači mimozemského
harampádí, které zanechala neznámá
rasa při své krátké návštěvě Země.
Roverské zkoušky
Na téže knize je také založena myšlenka roverských stupňů zdatnosti, která
přežila až do současných dnů, i když
jemně upravená a doplněná oproti
původní verzi. Musíme si uvědomit,
že se bavíme o době před koncem
tisíciletí a tehdy žádná roverská „stezka“ nebo něco podobného centrálně
neexistovalo.
Proto jsme hledali inspiraci doslova
po celé republice a nakonec si přivezli
250 úkolů z libereckého kmene. Naší
„stezkou“ se opět vine jako nit myšlenka sbírání harampádí po mimozemšťanech – toto harampádí (úkoly) je
rozděleno do tří kategorií podle obtížnosti a dále do dalších šesti pásem. Naše
stezka, nazvaná Kopron (ze zkratky slov
Komise Pro Otázky Návštěvy), obsahuje celkem 654 úkolů, jejichž plněním
se může rover dostat na další úroveň,
kterých je celkově dvanáct. Z každého
pásma musí přinést určitý počet prasečích štěrchátek (splnit nejlehčí úkoly),
skořepin (středně těžké) a nakonec také
zlatých koulí (nejtěžší úkoly).
R
O
V
E
R
I
N
G
Příklady dalších úkolů
(pro inspiraci):
• Získá pro sebe nebo pro některou
ze svých akcí na některé ze sociálních sítí alespoň 1 500 přátel
(followerů)
• V polních podmínkách vykuchá
rybu a připraví ji po zálesácku
(sůl, pepř a rožnění nad ohněm)
• Stráví sám v absolutní tmě bez hodinek, jen o chlebu a vodě 48 hodin
• Vyrobí vidličku a lžíci z přírodního materiálu a týden ji užívá
• Skočí bungee jump
• Ostříhá si vlasy dohola
• Stráví 48 hodin v přírodě pouze
s celtou, nožem a třecími dřevy
• Vyspí se šedesátkrát v roce
ve spacáku mimo budovy
• Projde v plavkách 100 metrů
kopřivovým polem
• Uběhne na běžkách 50 kilometrů
za 5 hodin
• Přečte a pořídí si výpisky
minimálně o 2000 slovech z knih
Platóna, Seneky a Marka Aurelia
• Sestrojí vrhací stroj, se kterým
vrhne 3 kg předmět 30 m daleko
Snažili jsme se podchytit opravdu
všechny možné lidské činnosti, proto najdete mezi štěrchátky třeba Zná
20 druhů brouků a udělá si z nich sbírku
s popisky nebo Postaví funkční rozhlasový
přijímač ale také Zvedne na bench-press
65 kg (45 kg holky).
Úkoly se samozřejmě postupně ztěžují,
až třeba k: Zaběhne maratón za méně než
5,5 hodiny nebo Dojede na kole z domova
k moři. Nejde jen o jednorázové úkoly,
na některé potřebujete rok, na některé
i více (Po dobu jednoho roku každodenně
fotí svůj obličej (alespoň třistakrát) a z fotografií udělá prezentaci). V současné
době je nejvyšší dosažený stupeň č. 6,
což trvalo přibližně pět let. S postupujícím časem a náročností úkolů se ale
tempo povyšování bude logicky snižovat. Rádi bychom odměnili někoho od-
Stalkeři při službě
dílovou nášivkou za dvanáctý stupeň, ale
bojíme se, že až ta doba nastane, ocení
ten člověk spíš nové kolečkové křeslo.
Jak fungujeme
Zjistili jsme, že něco jako roverská samospráva je pěkná, ale naprosto utopická myšlenka. Původní záměr byl něco
ve smyslu roveři sobě, ale nakonec jsme
si uvědomili, že i takový teoreticky samostatný tvor jako rover potřebuje nad
sebou pevnou ruku a stálé vedení, takže
byly vytvořeny pozice fýrera a stalkerské
rady. Byl založen také Velký Kodex,
který obsahuje veškeré moudra, moudrosloví, definice, expedice, obřady a výpravy kmene. Jde o takovou bibli mikulovského kmene, kde je obsaženo vše
důležité a podstatné.
Kromě pravidelných schůzek jednou za
čtrnáct dní máme také již ustálené akce
typu mikulášská besídka, roverský triatlon, zimní tábor nebo třeba akci Stalker,
což je fakticky přijímací obřad do kmene. Díky této výpravě, skoro před dvaceti lety, se přišlo na myšlenku založení
roverského kmene. V současné podobě
jde o velmi fyzicky a psychicky náročnou
výpravu, která má stmelit rovery a rangers, kteří by chtěli do kmene vstoupit.
Člověk se na ní moc nenají, moc se
nevyspí, hodně se zpotí a většinu času
touží po tom, aby to skončilo a on už
byl doma. Ať se ale ptám, koho chci, tak
jsem v průběhu těch mnoha let nezaznamenal jedinou zápornou reakci.
V našem kmeni je aktuálně asi pětadvacet
lidí – papírově. Na schůzky, výpravy a jiné
akce nás chodí přibližně osm až deset,
takže se potýkáme s klasickými problémy,
stejně jako většina ostatních roverských
kmenů, a to od malé účasti až po velkou
časovou zaneprázdněnost jak vůdců, tak
členů. Oba tyto problémy mizí při akcích
jako je bowling, filmový večer nebo výprava za odměnu, na kterou zveme členy
na základě bodování, které u nás probíhá
podobně jako třeba v družinách vlčat.
Obsazení prvních třech míst v aktuálním
roce se samozřejmě odměňuje udělením
prasečího štěrchátka do Kopronu.
Díky zpětné vazbě, u nás převážně ústní formou, si můžu dovolit říct, že fungujeme celkem dobře a že čas strávený
v roverském kmeni není časem zbytečně promrhaným.
Lubomír Hrdlík – Špunt (28 let), Mikulov
Foto: archiv kmene
Bližší informace o naší činnosti
můžete čerpat z e-kroniky
na www.skautmikulov.org v sekci
Stalker.
Pokud byste se případně chtěli
pokochat fotkami, najdete je
na www.osto6.org v sekci Galerie.
ROVERSKÉ SKUPINY
5
R
O
V
E
R
I
N
G
ROVERSKÝ ZAČÁTEK
PRŮVODCE ROVERINGEM
A ROVERSKÝM PROGRAMEM
TAM, KDE ZAČÍNAJÍ CESTY ROVERINGU…
Vzpomínáš na doby, kdy ses začal seznamovat s roveringem? Jaké to bylo? Jak
to probíhalo? Dali ti na táboře červenou
šňůrku a prostě ti řekli, že od teď jsi rover/rangers? Nebo sis pro to musel projít
zapeklitými zkouškami zakončeným tajuplným přijímacím rituálem? Ať už to bylo
tak či onak, roverský začátek je klíčovou
etapou a důležitým milníkem v životě
každého dospívajícího skauta či skautky.
Když si povídám o roveringu s R&R
na našem středisku, snažím se jim popsat (a nejen popsat, ale i nechat je zažít
a prožít), co vše za dveřmi jménem „rovering“ mohou nalézt. Že je tam mnoho jedinečných příležitostí, nezapomenutelných zážitků, mnoho nového, co
6
je může posunout dále. Ne vždy to je
jednoduché, protože někdy není čas,
někdy chybí ta správná slova, někdy se
na něco zapomene.
Abychom tento klíčový začátek R&R
a jejich vedoucím co nejvíce usnadnili,
připravili jsme publikaci s příznačným
názvem Roverský začátek (RZ). Jedná
se o tenkou barevnou brožuru plnou
pestrých fotografií, kterou stačí zalistovat a hned každý aspoň v základech ví,
o čem ten rovering a roverský program
je. Měl by ji dostat do ruky každý začínající R&R (ideálně od svého vedoucího s vhodným průvodním slovem),
např. na táboře, na kterém se vyzván
k přechodu k R&R.
NOVÝ ROVERSKÝ PROGRAM
Roverský začátek poslouží jako rozcestník u otevřených dveří do světa roveringu. Představí zajímavou formou, o čem
rovering je, co je to roverský program
a nabídne konkrétní kroky, co na začínající cestě roveringu dělat (např. první
roverskou výzvu).
Zaujal tě Roverský začátek?
• Kup si jej v TDC či JUNu
na www.skaut.cz/obchod
(od 10. června 2013)
• Těš se na něj na ObRok
• Stáhni si jej z programového webu
www.skaut.cz/program v sekci Roveři a rangers > Roverský začátek
R
O
V
E
R
I
N
G
Roverský začátek v kontextu
Roverského programu
Roverský začátek v otázkách:
• Pro koho je RZ určen? Pro všechny začínající R&R, aby jim pomohl otevřít dveře
do světa roveringu. Dobře poslouží i jejich vedoucím či komukoliv dalšímu, kdo
se chce seznámit s roveringem a roverským programem.
• Co se v RZ dozvím? Co je to rovering, kdo je to rover, z čeho se skládá roverský
program, popis jeho jednotlivých nástrojů, jak se stát R&R, co by mohl R&R dělat
a mnohé další.
• V čem je RZ jedinečný? Přestavuje rovering a roverský program v jednom celku,
v atraktivní, čitelné a srozumitelné podobě, čímž pomáhá v pochopení, o čem ten
rovering a roverský program (o kterém se pořád mluví) vlastně je.
• Jak se mohu k RZ dostat? Jsou tři možnosti: 1) koupit ve skautských obchodech
TDC či JUN, 2) dostat jej přes svého vedoucího, 3) dostat jej přímo s časopisem
(po schválení vedoucím).
• Jak RZ používat? Ideálně přečíst si jej a občas se k němu vracet k oživení si
toho, co rovering je, co už zažíváte a co ještě čeká na poznání.
• Jak RZ vznikal? RZ připravoval tým pod vedením Pavla Žalského – Dinga. Poté
se začal dopracovávat po textové a grafické stránce na ústředí a hlavně připomínkovat lidmi z řad R&R – postupně se grafická a obsahová podoba mnohokrát upravovala podle jejich připomínek tak, aby nakonec co nejvíce seděla a vyhovovala.
Výsledek můžete posoudit sami .
• Představuje uceleně a v atraktivní podobě kompletní roverský
program, poslouží tak dobře k jeho
představení začínajícím R&R, ale
i jejich vedoucím či dalším lidem na
středisku či jinde v hnutí
• Obsahuje hlavní nosné linie roverského programu – strukturu roverského programu pro různé typy R&R
(pro začínajícího, putujícího a zkušeného R&R na jeden rok), oblasti
roverské cesty a na které klást kdy
důraz…
• Je rozcestníkem k dalším nástrojům roverského programu, hlavním
spojujícím prvkem ve „fyzické“ podobě, kterou je možné vzít do ruky
(na rozdíl od výzev, Rovernetu
a dalších).
Ondřej Kupka – Dick (33 let), Písek
INZERCE
JUN SHOP.CZ
100% skautský
s
s ý obchod
Připravili jsme pro vás
skvělou jarní nabídku.
na
běžžná ccee
bě
.480,-- Kč
4.4
Asolo Power Matic 100 GV
A
jsou nyní za
3.584 Kč
Akce platí do vyprodání zásob
Nový eshop
- Poštovné již od 70Kč
- Při nákupu od 2500Kč
poštovné ZDARMA
- Kompletní skautský sortiment
- Široký výběr outdoorového
vybavení i pro děti
;lhefia|aWhjWcb|
Z[[
European Youth
jméno příjmení |
Sleva 5-12% s ælenskou kartou Junáka
PProdejna:
d j H
Haškova
šk
77, PPraha
h 77, [email protected]
b h d j h
tel.: 773 294
Antonín ‘Starý Vlk’
datum narození
Card
ČLENSKÝ PRŮKAZ
name surname
| date of birth
ZCESTOVALÝ
platné do | valid till
12. 8. 1981
10. 12. 2013
organizace | organisatio
číslo karty | card
number
584 547 319
n
Junák – svaz skaut
ů a skautek ČR
středisko | unit
10. přístav vodní
840ROVERSKÝ PROGRAM
www.skaut.cz
ch skautů a skaut
JUNÁK – SVAZ SKAUTŮ
A SKAUTEK ČR
ek Maják Liberec
7
R
O
V
E
R
I
N
G
POSTAVTE SI KATAPULT
HISTORICKÝ OBLÉHACÍ STROJ OŽÍVÁ
Během svého studia na univerzitě v Edinburghu jsem byl členem vysokoškolského roverského
kmene Edinburgh Student Scout and Guide Organisation, který sdružuje skotské i zahraniční studenty-skauty z univerzity. Na jedné z akcí kmene jsme měli za úkol z různě dlouhých dřevěných
tyčí a provazů vytvořit během dvou hodin co nejlepší katapult. Jako munici jsme dostali tři těžší
míčky. Na následujících řádcích vám popíšu postup, jak funkční katapult vyrobit (foto 1).
Stavbu zahájíme svázáním základny
– trojúhelníku z přibližně dvoumetrových tyčí. Nad základnu pak vztyčíme
áčko ze dvou třímetrových tyčí, které
připevníme k trojúhelníkové základně.
Zároveň dvěma kratšími tyčemi mezi
áčkem a základnou vytvoříme podporu,
aby áčko stálo vzpřímeně.
K postavení katapultu potřebujeme následující materiál:
• různě dlouhé dřevěné tyče (šest
dvoumetrových a tři třímetrové),
• dvě tenčí tyčky (např. dvoumetrové rákosové tyče z OBI),
• kus dřeva na vytvoření prostoru
pro vrhaný předmět,
• provázek na vázání spojů,
• lano na tahání vrhacího ramene,
• vrhaný předmět (např. kriketový
či softballový míček)
• a přibližně dvě hodiny času.
(1) Postavený katapult.
Pokračovat budeme výrobou vrhacího
ramene. Rameno vyrobíme z jedné delší tyče, ke které přiděláme dvě tenčí tyčky. Na konec ramene mezi tyčky umístíme kus dřeva, a tím vytvoříme místo,
kam se pak dává vrhaný předmět. Místo kusu dřeva můžeme použít např.
misku, v té bude vrhaný předmět držet
- -/. -./ -. -/./… -// -./. -/. - - -/./ - -/ -./ - - -// -./. -/…/ -/. -./ - - -/.. -/…./. -/ - -/.//. - -./. -./../ - -/../ - - - -/. -/ - -/.//.. -/ -/
. -././ -./ -. - -// -. -././…/ -././ -. -///… -/ - -/../ - - - -/. -/ - -/.// -../ - - -//. - -./ - - -/ - -/. -/ - -../. -/ -./ -. -/ - - -/… -/./…./
- - -// - -/. -/…/. -../. -//. -// -../. -../.// - - - -/.. -/ -/..// - - -/…/ - - -/. -../../ - -/.//. -// - - -/. - -././. - -./. -./../ - -/.///
8
HOMO TECHNICUS
R
O
V
E
R
I
N
G
(2) Příliš dlouhé vrhací rameno se může snadno zlomit.
ještě lépe. Rameno přiděláme kolmo
k poslední bytelné dvoumetrové tyči,
která bude tvořit osu otáčení ramene.
Osu otáčení položíme do véček mezi
vztyčeným áčkem a dvěma podpůrnými tyčemi. Ke spodnímu konci ramene
ještě přivážeme lano, které protáhneme
pod základnou katapultu. Tímto je katapult hotov.
Pro ovládání katapultu jsou potřeba
čtyři lidé. Dva z nich stojí zepředu katapultu a každý jednou nohou zatěžuje jeho konstrukci. Jednou rukou drží
osu otáčení, aby nevyskočila z véčka,
a druhou rukou tlačí dolů spodní část
ramene. Další dva lidé také zatěžují
konstrukci katapultu a zároveň tahají
za provaz od ramene. Když se vše dobře zkoordinuje, rameno při vrhu opíše
čtvrtkruh, zasekne se o vršek vzpřímeného áčka a vržený předmět pokračuje
vodorovným vrhem. Míček nám létal
asi do třicetimetrové vzdálenosti, určitě
lze ale dosáhnout větších výkonů.
Tento postup stavby určitě není jediný
správný, bude jich existovat celá řada,
a vy sami určitě při stavbě přijdete
na různá další vylepšení. Jenom na akci
roverského kmene, kde jsme katapulty
stavěli, vznikly další dva odlišné katapulty než byl ten náš. Během napínavých minut vrhání míčků však jeden
z týmů zlomil příliš dlouhé rameno
katapultu (foto 2) a druhý tým zjistil,
že jejich rameno je příliš těžké (foto 3).
Přeji vám při stavbě hodně zdaru a potom úspěšné obléhání cizích táborových
kuchyní.
Jan Hrnčíř – Marbuel (25 let),
Liberec/Praha
(3) Velmi těžké rameno nemá ten správný švih
na vržení předmětu.
Foto: archiv autora
HOMO TECHNICUS
9
R
O
V
E
R
I
N
G
NECHTE VĚCI PLYNOUT
FLOW EFEKT JAKO JEDEN ZE ZÁKLADNÍCH PILÍŘŮ ZÁŽITKOVÉ PEDAGOGIKY
Sport, hudba, rande, meditace, výprava do neznáma, dobrá knížka nebo
něco jiného, co v sobě skrývá silný
zážitek. Určitě existuje aktivita, při
které najednou zapomenete, že potřebujete jíst a spát. Čas vnímáte úplně
jinak. Činnost vás pohltí, stanete se
její součástí, nevnímáte okolní svět.
A nakonec, slovy horolezce: „Dostanete se nahoru na skálu a jste šťastní,
že je to za vámi, ale ve skutečnosti si
přejete, aby to trvalo věčně…“. Tak se
dá přibližně popsat stav plynutí, fenomén flow.
10
ZÁŽITKOVÁ PEDAGOGIKA
Existuje samozřejmě i odbornější definice, například: „Stav nejvyššího vyjádření emoční inteligence, při němž dochází k dokonalému zapojení emocí
do služeb určité aktivity nebo učení. Emoce v tomto stavu nejsou jen obsaženy a ventilovány, ale jsou současně konstruktivní, plné energie a úzce spojené
s činností. Stav proudění postrádá emoční zabarvení, možná jen s výjimkou
povzbuzujícího, vysoce motivujícího pocitu mírné extáze. Pozorujeme-li
někoho v tomto stavu, máme dojem, že obtížná činnost je pro něj docela
snadná…“
(HANUŠ, Radek. CHYTILOVÁ, Lenka. Zážitkově pedagogické učení.
Praha: Grada Publishing, 2009.)
Takový stav přináší radost, je silným
zdrojem motivace. Zároveň posouvá
možnosti učení a poznávání za hranice
všedních dnů. S flow může být zajímavé
pracovat v osobním životě i při přípravě
běžného programu. Nicméně pro zážitkovou pedagogiku je jedním ze základních pilířů. Ještě lépe by se dalo říct, že
je to určitý indikátor kvality. Pokud se
při zážitkových aktivitách s flow efektem setkáváme, znamená to, že jsme ze
zážitku a přítomných získali maximum
motivačního i učícího potenciálu.
O tom, jak na flow efekt v osobním
životě, se dozvíte víc například v knize:
CSIKSZENTMIHALYI, Mihaly.
O štěstí a smyslu života.
Praha: Lidové noviny, 1997.
Trnitá cesta k flow efektu
K flow efektu dochází pouze za určitých
podmínek. Není jich zase tolik, nicméně o to je komplikovanější některé
z nich splnit.
1. Odpovídající obtížnost
Tato podmínka je pro flow efekt tak důležitá, že má dokonce vlastní graf. Flow
vysoké
efekt vzniká pouze u aktivit, které jsou
na hranici osobních schopností. Pokud
je to něco nad moje síly, dostaví se úzkost, obavy, strach (v extrémním případě zranění, smrt). Pokud je to příliš jednoduché, budu se nudit (v extrémním
případě se unudím). Je potřeba počítat
také s vývojem schopností v čase. To
neustále mění úroveň „hranic“ mých
schopností. Úspěšnou aktivitu tedy
nejde jen „otrocky“ opakovat. Pokud
pracuji se skupinou lidí, jejich úroveň
a rychlost vývoje bude různá.
„
Činnost vás pohltí,
stanete se její součástí,
nevnímáte okolní svět.
A nakonec, slovy horolezce: „Dostanete se nahoru
na skálu a jste šťastní, že je
to za vámi, ale ve skutečnosti si přejete, aby to trvalo
věčně…“.
“
2. Cíl musí stát za to
Ještě před tím, než se začnete zabývat
obtížností, musíte najít nějaký cíl, který bude stát za to. Zejména v případě
her je někdy potřeba účastníky (a občas
i pořadatele) nenápadně trknout, že cíl
3. Hlavně nerušit
Mikrosvět flow je velmi křehký. Zazvoní mobil, kuchař začne křičet „večeřé“
a flow praskne jako bublina. Je tedy žádoucí dostatečně odstínit projevy okolí. Aktivně můžete prostředí podpořit
odpovídajícími rekvizitami, vhodným
místem, správným načasováním,…
4. Jednoznačná a okamžitá zpětná vazba
Ve větším měřítku můžeme vycházet
z toho, k čemu nás nabádají pravidla
zpětné vazby obecně a Kolbův cyklus
(viz článek „Jak využít zážitek“ v časopise Roverský kmen, prosinec 2012).
Důležitá je i vazba ve smyslu příčiny
a následku přímo během aktivity. Vše
mohou pokazit i časové prostoje, špatně
vytvořená pravidla, …
Jak lze konkrétně tyto podmínky naplnit, by vydalo na několik dalších
článků. Nicméně už jen to, že o nich
a flow efektu víte, vám pomůže lépe
pracovat s motivací a procesem zážitkového učení.
Dalším obsáhlým textem by mohla
být odvrácená strana flow. Bolestné
návraty do reality, vytěžení zážitků
naprázdno a další negativní rysy. Přestože se jedná o poměrně důležité věci,
troufám si tvrdit, že pozitivní stránky,
krása a hloubka flow je hravě předčí. Proto se nebojte a dopřejte sobě
i ostatním výlet na křídlech flow, vstříc
novým zážitkům.
FL
OW
OBAVY
nároky
není někoho prostrčit pavučinou, ale
seznámit se apod. Slovo „nenápadně“
bych dvakrát podtrhnul, protože hláška
typu „teď si tu zahrajem pár seznamovaček“ dokáže až neuvěřitelně pokazit
atmosféru…
R
O
V
E
R
I
N
G
NUDA
Jakub Jebavý – Opi (33 let), Praha
Foto: Jakub Pejcal – Boby
nízké
malé
schopnosti
velké
ZÁŽITKOVÁ PEDAGOGIKA
11
R
O
V
E
R
I
N
G
VYROBTE SI HRACÍ PYTLÍČKY
A VYZKOUŠEJTE S NIMI SUPER HRU
Hra je velmi jednoduchá, ale nápaditá, a hrát ji s vámi mohou i nevidomí skauti
rychleji tentýž předmět. Nejrychlejší
dva ho smějí nechat venku. S vyvoláváním předmětu pokračuje další hráč
sedící v kruhu po směru hodinových
ručiček. Hra končí v okamžiku, kdy
má první vyndané všechny předměty
z pytlíčku ven. Kladem hry je, že si ji
s vámi mohou zahrát i vaši nevidomí
Hra probíhá tak, že se všem hráčům,
kteří mají zavázané nebo zavřené oči,
rozdají hrací pytlíčky. V těch je několik různých předmětů. Hráči sedí
v kruhu. Ten, který začíná, zaloví
v pytlíčku a poté, co identifikuje jím
vybraný předmět, vysloví jeho název.
Ostatní mají za úkol vyndat co nej-
kamarádi a vy si zase můžete vyzkoušet
spolehnout se jen na hmat.
(Zdroj aktivity: Asociace rodičů a přátel
dětí nevidomých a slabozrakých
v ČR, o.s.)
(B.) & (J.)
1 Ustřihneme si látku o rozměrech zhruba 40x40
cm. Je třeba použít nějaký pevnější materiál –
plátno, manžestr apod.
2
Nadvakrát založíme stranu „b“ a „d“.
3
Pak stranu „a“ a „c“.
4
Prošijeme založenou stranu „a“.
5 Látku přeložíme rubem navrch na polovinu
a sešpendlíme k sobě stranu „b“ a „d“ a přelože01 nou stranu „c“.
6
05
Prošijeme stranu „b/d“ a „c“
Otočíme lícem navrch a přišijeme cca 5 cm pod
okrajem tkaloun na zavázání (možno s očkem,
celá sada pytlíčků se pak dá třeba secvaknout
karabinou .
7
Seznam předmětů,
které je možné použít:
02
figurka ze hry člověče nezlob se, malý plastový
klobouček, malá hmoždinka, velká hmoždinka, malý šroubek, velký šroubek, malá matička, velká matička, tlustý provázek, tenký
provázek, víčko od pet lahve, plastový kolíček,
dřevěný kolíček, zátka od piva, malá skleněnka, velká skleněnka, kaštan, vlašský ořech,
lískový ořech, dřevěné srdíčko (korálek), dřevěný čtvereček (korálek)
Obecné doporučení k výběru: Vybírejte před-
03 měty různorodé, ale dbejte na bezpečnost
a přiměřenost věku hráčů.
Pozn. Nevhodné předměty jsou všechny, o které je možné se zranit (např. ostré předměty),
předměty, které špiní (např. odloupávající se
barva), předměty, které se mohou rozsypat
(např. klas nebo něco, co se drobí), předměty,
které mohou být někomu hodně nepříjemné
na dotek (např. smirkový papír).
04
12
TVOŘENÍ
07
06
MESSENGERS OF PEACE
MEZINÁRODNÍ INICIATIVA, KTERÁ MŮŽE INSPIROVAT I VÁS
Co se vám vybaví, když se řekne „mezinárodní skauting“? Jamboree, Roverway…?
Zapojujete do programu kmene či oddílu mezinárodní aktivity nebo máte pocit, že o tomto
tématu mnoho nevíte a pro jistotu se mu vyhýbáte? I více než 20 let po otevření hranic nám
chybí opravdový kontakt s okolním skautským světem, a to ať pro jazykovou či finanční bariéru nebo jen pro celkovou neinformovanost. Mezinárodní aktivity a hry jsou mezi mladšími
i staršími skauty velice oblíbené a je tedy škoda, že je někteří vedoucí z programu vynechávají. Přitom stačí málo a můžete se i vy sami zapojit do světového skautského dění nebo se jen
inspirovat při přípravě a plnění roverské výzvy.
R
O
V
E
R
I
N
G
Od roku 2001, kdy WOSM zahájil
program Gifts for peace (Dary míru),
hráli skauti při tvorbě míru v jednotlivých zemích či komunitách takovou
roli, že je král Saúdské Arábie Abdullah
nazval „Posly míru“. Vykonaná práce na něj zapůsobila tak, že se sešel se
švédským králem Karlem XVI. Gustavem a v září roku 2011 společně zahájili
projekt Messengers of Peace a vytvořili
k němu i nadační fond.
Messengers of Peace je iniciativa, jejímž
cílem je podporovat, spojovat a inspirovat skautky a skauty z celého světa, kteří
mají stejný záměr – vytvářet lepší svět.
Jednotlivé projekty si můžete prohlédnout
na internetových stránkách na mapě, která je jimi doslova posetá. Zde je několik
příkladů, jak skauti zlepšují prostředí
ve své zemi, inspirují druhé a krok za krokem se snaží měnit svět k lepšímu:
U každého projektu je uveden počet
odpracovaných hodin – v tuto chvíli
• Egyptští skauti se zaměřili na problém vykořisťování dětí a již od roku 2002 se
snaží spolupracovat jak s postiženými dětmi tak s jejich zaměstnavateli.
• Skauti z Moldávie započali hned několik projektů týkajících se životního prostředí. Díky nim bylo na 136 domácností připojeno k přívodu vody, bylo vyčištěno 27 studní a 4 studánky. Zahájili také výsadbu stromů na 156 hektarech půdy.
• Taiwanští skauti udržují znečištěné korálové pobřeží a díky tomu spojili práci
se zábavou – potápěním.
• V Brazílii se s projektem „Odzbrojme děti“ snaží skauti informovat veřejnost
o tom, že zbraně dětem do rukou nepatří ani ve formě hraček.
• Skauti v Keni se zapojili do projektu „Stromy pro mír“ s cílem vysadit 10 milionů stromů. Každý skaut pečuje o 36 stromů ve speciálních školkách, dokud
nedosáhnou dostatečné velikosti, aby mohly být vysazené na vybraných místech.
Stromy vylepší místní životní prostředí, zadrží v půdě dostatek vody pro potřeby
místních obyvatel. Celý projekt také zlepšuje vztahy mezi člověkem a přírodou.
činí celkem 10 243 069 hodin!
Máte nápad nebo projekt, který byste chtěli uskutečnit, ale chybí vám
zkušenosti či podpora? Na stránkách
http://scoutmessengers.org/en/welcome/
front se můžete zapojit nebo se nechat inspirovat nápady z celého světa.
Ke stažení je i návod, jak postupovat při
podávání žádosti o finanční podporu
a kritéria, která musí projekt splňovat.
Stránky jsou také výborným zdrojem
her a nápadů pro program, takže určitě
stojí za to je navštívit.
Nicole Hovorková – Niki (21 let),
České Budějovice
Foto: Jakub Pejcal – Boby
ROVERING ZA OBZOREM
13
R
O
V
E
R
I
N
G
NA VODU S ÚSMĚVEM
ANEB NA CO BYS MĚL MYSLET, NEŽ VYRAZÍŠ NA VODU
Taky někdy jezdíš na vodu? Baví tě to? A víš, jak na to? Pokud se nechceš zařadit po bok
bezohledných rádoby vodáků, kteří ohrožují sebe i své okolí (a přesto leckdy jakýmsi zázrakem
vyváznou bez šrámu), je potřeba se na vodu dopředu připravit.
Ježdění na vodu je v posledních letech
čím dál oblíbenější zábava široké veřejnosti i skautů. Vodní hrátky nejčastěji využívají vodní skauti. Zájem má
i mnoho suchozemců, kteří sjíždí řeky
se svými oddíly či s partou kamarádů.
Ale tak jako je oheň dobrý sluha, ale zlý
pán, i voda nás může nepříjemně překvapit. Počet utopených stoupá úměrně s narůstajícím množstvím vodáků
a rádoby vodáků. Určitě nechceš být
jedním z nich. Na vodě to přeci může
být zábava, lépe se poznáš se svými kamarády, můžete strávit příjemné chvíle
na sluníčku či večer u táboráku nebo se
nechat jen tak unášet proudem a pustit
všechny starosti z hlavy.
Než vyjedeš, promysli si odpovědi na následující otázky. Zahrnují ty nejdůležitější věci, na které bys neměl zapomenout.
Když si nebudeš někde jistý, tak nezoufej, všechno se dá napravit. Můžeš vyrazit na kurz vodáckého minima, které
pořádají vodní skauti v několika krajích
(kontakty najdeš na www.hkvs.cz), požádat zkušeného vodáka, aby jel s tebou,
nebo si zjistit chybějící informace třeba
z článků ve vodní sekci na Křižovatce.
Způsobů je spousta, tak si jen pamatuj,
že k vodě je vždycky potřeba se chovat
s respektem.
6. Na jakých lodích pojedete? Kde je seženete? Jak poznáte, že se při převržení
nepotopí?
7. Jak zajistíte, aby se vám věci v lodi
nenamočily nebo neuplavaly?
8. Jak se na vodě domluvíte, když se
neuslyšíte? Kdo pojede první a kdo poslední? Kde na sebe budete čekat?
9. Co uděláte, když se někdo převrhne?
10. Zvládnete mu pomoct?
11. Čeho se během plavby raději vyvarujete?
12. Jak zdoláte překážky (jezy, propusti,
padlé kmeny, nízké mosty, apod.)?
Tady je pár tipů, kde hledat další
informace.
ad 1 – prostuduj kilometráž či vodáckého průvodce (vydává např. nakladatelství Shokart)
ad 2 – mrkni se na stránky www.raft.cz
ad 3 – zjistíš např. na stránkách
www.chmi.cz
ad 5 – Co na sebe na vodu?
(článek ve vodní sekci na Křižovatce)
ad 6, 7 – Na jakých lodích vyrazit?
(článek ve vodní sekci na Křižovace)
ad 8 – Organizace plavby
(článek ve vodní sekci na Křižovatce)
ad 9 – Záchrana na vodě pro laiky
(článek ve vodní sekci na Křižovatce)
ad 10, 11 – Jak na jezy a další překážky
(článek ve vodní sekci na Křižovatce)
Kateřina Kaderová – Liška (24 let),
Ostrava/Plzeň
Foto: archiv HKVS
Jako minimum ti může posloužit následující vodácké desatero:
• Předem si zjisti co nejvíce vodáckých informací o úseku řeky, který chceš splout
(kilometráž, vodácké weby – charakter řeky, nebezpečná místa, vhodný počátek
a konec plavby, tábořiště, nákupy, …).
• Předem pouč účastníky o chování v lodi a na vodě.
• O vyplutí rozhodni podle aktuálního počasí a stavu vody.
1. Kam chceš jet? Znáš daný úsek řeky?
Kde začneš, kde skončíš, kde budeš spát,
případně kde nakoupíš jídlo při delších
plavbách? Kde najdeš dostatek informací?
2. Jaký je stav vody? Je dostatečný
pro splutí?
3. Jaké hlásí počasí na následující dny?
Za jakých podmínek už na vodu radši
nevyrazíš?
4. S kým pojedeš? Jaké jsou jejich zkušenosti? Kolik toho vydrží? Kolik vás bude?
5. Co si vezmete na sebe a s sebou?
14
• Respektuj fyzické a psychické předpoklady účastníků.
• Urči a zkontroluj vybavení jednotlivců podle náročnosti akce
(vesty a boty do vody vždy, přilby na rychle tekoucí a divoké vodě).
• Zajisti cenné a rezervní věci před namočením a uplaváním.
• Urči organizaci plavby, neustále měj přehled o celé skupině, jsi zodpovědný
za její členy.
• Předem promysli systém záchrany v nebezpečných místech.
• Před zdoláním překážky zastav, prohlédni a promysli, jak ji zdoláš.
• Chovej se k vodě a jejímu okolí s úctou a respektem.
HLEDÁ SE ŠÉFREDAKTOR
V červnu 2013 dokončí současná šéfredaktorka „své“ pětadvacáté číslo tohoto časopisu. Bude
to poslední číslo pod její taktovkou. Proto se hledá i v řadách roverů a rangers její nástupce.
Co k práci šéfredaktorky vzkazuje?
„Byla to především skvělá škola. Kdo
má tu příležitost se ve svých osmnácti
roÀník 16, Àíslo
02/13
78
2/12
12/
1
únor 2013
letech učit vést malý tým, zkusit si práci
žurnalisty, využít své znalosti, povědomí a zájem o rovering? Díky té práci
jsem se seznámila se spoustou zajímavých a inspirativních lidí, velmi mě
bavilo setkávat se s osobnostmi z různých oborů při dělání rozhovorů, mít
možnost přinášet témata, o kterých by
se třeba tolik v Junáku nemluvilo. A dávat věci směr. To, co jsem se učila na
vysoké škole nebo třeba na skautských
kurzech, jako je plánování, řízení nebo
roÀník 16, Àíslo 77
prosinec 2012
pÐíležitost
át pÐíležitost
Dát
D
jeví vÄtší, než jsou
mezení se nÄkdy je
Ome
Omezení
Dopisování
Dopisování s vÄzni
každý jiný
ichni jsme stejní a pÐitom
Všichni
Všic
deenti v tísni
ud
ud
tu
Studenti
Stu
St
VÍRA
svÄt
PÐekvapivÄ bohatý
Má víra šanci?
mi cestami
Jít neprošlapaný konci cesty
m na
Dobrovolníke
sami
Nejsme tady
10/12
0/12
Àasopis pro rovery a rangers
s
rovery a ranger
Àasopis pro
ROVERSKÝ
KMEN
POŽADUJEME
roÀník 16, Àíslo 76
Ðíjen 2012
JÍDLO
LO
Nechci k
kropit
ropit konviÀ
konviÀkou poušv
Jak z odpadu
dpa
padu udÄlat surovinu? Kompostuj!
Dá se do
dobÐe
obÐe rychle najíst?
n
Molekulární
lárn
rní gastronomie,
gastron
foodpairing a entomofagie
Jsem tlustá
ustá
VYLOU ENÍ
OCIÁLNÍÍ VYL
SSOCIÁLN
SO
ROVERSKÝ
KMEN
06/
6/12
SOB¤STA
B¤ST NOST
NejkrásnÄjší
rásnÄjš tábor krále Asie
UpeÀ tÐeba
tÐeba cchleba, postav tÐeba
pec
Osinalický
ali
lic
iccký sstatek
KnihaÐina
aaÐÐina
Facebook
bo
ook nás
ná zÐejmÄ nespasí
Àasopis pro rovery a rangers
ROVERSKÝ
KMEN
PODMÍNKY
aneb není třeba se bát
výběrového řízení
• schopnost zacházet s textem
po stylistické i obsahové stránce
První kolo výběrového řízení
končí 20. dubna 2013
ve 14.00
• dovednost pracovat s cíli
a naplňovat je
• vlastní představu uchazeče
o směřování časopisu
• dobrou orientaci ve skautském
a roverském prostředí
Je potřeba zaslat:
práce s cíli, jsem si zkusila zase v trochu
jiném prostředí a stalo se mým každodenním chlebem…
Máš-li tedy chuť dát časopisu novou
tvář a směr, hledáš-li smysluplnou práci
(po celou dobu jsem zvládala šéfredaktorování při škole nebo při práci), chceš
si zkusit pracovat na samostatné a zodpovědné pozici a baví-li tě práce s lidmi,
určitě se přihlas do výběrového řízení.
Je to dobrá práce i služba.“
02
0
2/12
roÀník 15, Àíslo 75
Àerven 2012
roÀník 15, Àíslo
ROD
R
ODINA A ROD
I OVSTVÍ
Ne,
N
e, protož
pro e ne.
A nebuÇ drzá!
Já
Já mám
mám bráchu
, brácha má
mÄ
Jaké
Jak
aké to je být
rodiÀem
Naše
Naše dÄti
dÄ se vychov
ávaly navzáj
Nebojt
Neb
N
eeb
em
bojtee se „dÄcák
Ñ“
73
únor 2012
Àasopis pro rovery a rangers
ROVERSKÝ
KMEN
Àasopis pro
rovery a ranger
s
ROVERSKÝ
KMEN
NABÍZÍME
Í Í
aneb bude to důvod k radosti
• volnou pracovní dobu
• pracovní místo v centru Prahy
či možnost pracovat z domova
(i mimo Prahu)
• životopis
• práci na ŽL nebo DPP
• motivační dopis
• možnost případného rozšíření
úvazku
• řídící a rozhodovací dovednosti
• řešení úkolu
(sleduj Křižovatku.cz
a Jobs.skaut.cz)
• trvalou pomoc a podporu v šéfredaktorské práci
• odpovědnost, samostatnost
a schopnost sebeorganizace
Přihlášky přijímáme na adrese
[email protected]
• mladý pracovní kolektiv
a duchem mladého šéfa
• pro studenty možnost získání praxe
Další informace na Křižovatce.cz a na Jobs.skaut.cz.
• do životopisu zkušenosti s řízením malého týmu, redakční prací,
manažerskou pozicí
15
R
O
V
E
R
I
N
G
JAK KOMUNIKOVAT S RODIČI DÍTĚTE
SE SPECIFICKÝMI POTŘEBAMI
ani soupeři, ale naopak spolupracovníci a rovnocenní partneři při společné
snaze o společný cíl – co nejefektivnější naplňování potřeb a postupný rozvoj jejich dítěte. Jako vedoucí můžete
také rodičům přinášet cenné informace
o schopnostech jejich dětí (některé talenty nejsou doma vidět).
Co může být problém?
Každé dítě je individualita, která má své
potřeby, které bychom se měli snažit při
práci s ním naplňovat. Běžné jsou potřeby jako být uznáván a oceňován, být
přijímán v kolektivu, dostávat najíst či
napít, mít kde spát a žít. Tyto potřeby
se mohou měnit v čase (např. potřeba vymezovat se vůči rodičům během
dospívání nebo vytvářet svou identitu). Některé děti mohou mít některé
potřeby (které můžeme označit jako
specifické) způsobené onemocněními,
vrozenými vadami nebo prostředím,
ve kterém vyrůstaly nebo žily. Těmi mohou být například nutnost pohybovat
se na invalidním vozíku u dítěte, které
ochrnulo na dolní polovinu těla, potřeba používat kompenzační pomůcky.
Nevidomé děti třeba používají hmatové
hodinky či slepeckou hůl pro orientaci
v prostoru, apod. nebo děti s poruchou
autistického spektra potřebují pevně
strukturovaný denní program.
Ani pro tyto děti nemusí být skautské
oddíly nebo roverské kmeny uzavřené.
Je však třeba se na práci s nimi dobře
16
ODDÍL PRO VŠECHNY
připravit. Stejně jako v případě práce
s dětmi s běžnými potřebami je velmi důležitou oblastí při práci s těmito
dětmi spolupráce s jejich rodiči. V čem
může být specifická spolupráce s těmito
rodiči a jak se na ni dobře připravit?
Proč je taková spolupráce
důležitá
Na úvod je dobré si společně připomenout, proč se vlastně do komunikace
a spolupráce s rodiči pouštět. Vycházejme z toho, že ve většině případů nejlépe znají své děti jejich rodiče a jsou
pro vás tím nejcennějším zdrojem informací o dětech. O každém dítěti potřebujete být dostatečně informováni,
abyste s ním mohli v oddíle kvalitně
pracovat, v případě dětí se specifickými
potřebami to platí dvojnásob. Potřebujete znát podrobně všechny potřeby
těchto dětí, rodiče zároveň mají bohatou zkušenost s tím, jak kterou z nich
můžete naplnit. Důležité je také uvědomění, že s rodiči nejste konkurenti
• Pro některé rodiče nemusí být příjemné o specifické potřebě jejich dítěte hovořit. Nezapomeňte se proto vždy předem zeptat, jestli jsou ochotni o tomto
tématu podrobněji hovořit, vysvětlete
jim proč je to pro vás důležité a ujistěte
je, že informace o dítěti nijak nezneužijete ani je nebudete šířit dál, ale využijete je pro společný zájem – co nejkvalitnější výchovu jejich dítěte a pro to, aby
se v oddíle mohlo cítit dobře.
• Někteří rodiče neradi mluví o specifických potřebách svých dětí z obavy, aby
jejich dítě nebylo negativně označováno
ostatními dětmi a vyčleňováno z kolektivu (hlášky typu „Ten je divnej!“, apod.).
Je důležité říci si s rodiči, co a jakou formou vás chtějí nechat říci o hendikepu
svého dítěte ostatním dětem v oddílu.
Můžete je však uklidnit, že přijímání
jinakosti je důležitým prvkem skautské
výchovy, kterému se snažíte děti v oddíle
naučit. Nastavte hranice na obou stranách, co a jak můžete říkat a co rodiče
naopak nechtějí zdůrazňovat.
• Pro některé rodiče je někdy náročné,
pokud specifická potřeba u jejich dítěte vznikla teprve před nedávnem, např.
po úrazu nebo po nehodě, následkem
onemocnění – zjišťujte proto brzy, jak
dlouho dítě specifickou potřebu má,
kolik času již rodiče měli na to, aby se
s tím vyrovnali a jak se jim to podařilo.
• Myslete na to, že podobnou specifickou potřebu, jakou má dítě, mohou
mít i jeho rodiče, uzpůsobte tomu
proto případnou formu komunikace
(pokud jsou rodiče nevidomí, můžete
jim vždy zavolat informace o výpravě,
pokud víte o rodičích, kteří jsou na invalidním vozíku a vaše klubovna není
přístupná, uspořádejte schůzku rodičů
na jiném místě, nabídněte rodičům, že
se s nimi setkáte jinde).
Jak na to?
Pro komunikaci s rodiči dětí se specifickými potřebami můžete využít ty
samé prostředky jako v případě ostatních dětí, tj. od osobních setkání před
nebo po schůzce, na schůzce rodičů,
na rodičovské výpravě, přes telefonický
kontakt, email nebo dopis.
dítětem zvládnout výpravu nebo tábor), zjišťujte zkušenosti, které rodina
v podobné situaci má.
Pokud se u dítěte setkáváte s problémy
v jeho chování (mohou souviset například s poruchami chování), mluvte
s rodiči i o nich. Pojmenovávejte přesně, jak dítě reagovalo na jakou situaci.
Snažte se rodiče zapojit do řešení problémových situací. Můžete se například
společně po schůzce setkat s nimi i s dítětem a zkusit si domlouvat společná
pravidla pro fungování dítěte v oddíle,
sankce za jejich nedodržení, odměny
za to, pokud je dítě dodržet zvládne.
Ne vždy to musí být přímo rodiče.
V případě dětí, které vyrůstají v pěstounských rodinách, u prarodičů nebo
v dětských domovech, to mohou být
pěstouni, opatrovníci nebo vychovatelé dětí. Další informace můžete získávat i ze školy. Někdy můžete – pokud budou rodiče souhlasit – zapojit
do činnosti oddílu i odborníky na dané
téma (třeba konzultovat program oddílu s odborníkem na hyperaktivitu,
pokud je v oddíle víc takových dětí).
Se svými dotazy se můžete obrátit i na
Poradnu odboru Skauting pro všechny
(viz rámeček).
R
O
V
E
R
I
N
G
Tým Skautingu pro všechny
Informace o dítěti se snažte získávat
od toho, kdo má k dítěti nejblíže.
Nebojte se přitom ptát na vše, co vás
o dítěti a jeho specifické potřebě zajímá.
Mluvte s rodiči i o tom, co vám nešlo,
čeho se obáváte (jak třeba s nevidomým
Foto: Jakub Pejcal – Boby
Poradna Skautingu pro všechny
Pokud byste chtěli poradit s nějakou specifickou situací týkající se komunikace
s rodiči dítěte se specifickou potřebou, klidně se obraťte na Poradnu odboru
Skauting pro všechny. Své dotazy můžete zasílat na emailovou adresu
[email protected]. Do několika dnů vám pošleme odpověď nebo nabídneme
možnost setkání s odborníkem na dané téma.
KŘÍŽOVKA
1. Plavidlo poháněné dvojpádlem
2. Prostor určený k uchovávání / ohyb na látce
3. Chomáč trávy
4. Být nemocný
5. Fyzická, gravitační, tlaková …
6. Hromada / český název pro Cumulus
7. Průvodce blesku
8. Vymlácené suché stonky a stébla obilnin
9. Pohádková postava, obvykle trojhlavá
10. Ruční vrták do dřeva
11. Okolo lesa pole …
12. Příjemný čichový vjem
13. Autor díla Proces
14. Neslušný projev při jídle
ODDÍL PRO VŠECHNY
17
R
O
V
E
R
I
N
G
NENÍ ZLOBENÍ JAKO ZLOBENÍ
MÁME V ODDÍLE DÍTĚ S ADHD
Pepík je neposedný, neustále při schůzkách vyrušuje, nedává pozor, buď má energie
na rozdávání nebo naopak vůbec nic nevydrží a je hned unavený. Pošťuchuje ostatní děti.
Když družina dostane nějaký úkol, tak Pepík za chvíli neví, co má dělat… U Pepíka se totiž
pravděpodobně objevuje ADHD.
Co to je ADHD
ADHD je označení pro poruchu pozornosti spojenou s hyperaktivitou (attention deficit hyperactivity disorder).
Co to vlastně je? Děti s touto poruchou
mají problémy s pozorností, jsou hyperaktivní nebo impulzivní.
Existují 3 typy ADHD:
• kombinovaná: objevují se příznaky
nesoustředěnosti a hyperaktivity/impulzivity
18
ODDÍL
• s převahou nepozornosti
• s převahou hyperaktivity/impulzivity
A jak se tedy konkrétně
projevuje?
Mezi školními dětmi se výskyt této
poruchy odhaduje na 3–5 % (takže
kdybychom to vzali čistě statisticky, tak
už v oddíle, kde je 20 dětí, by mohlo
být dítě s ADHD) a objevuje se více
u chlapců. Není to porucha, která by
byla způsobená špatnou výchovou, zanedbáváním atd., ale stojí za ní řada
biologických mechanismů, pravděpodobně je i dědičná.
Dopředu je třeba zmínit, že u každého
má trochu jinou podobu. Vůbec se nemusí objevit všechny příznaky.
Dítě například může mít problém s oddělením se od rušivých vlivů z okolí, neumí zaměřit pozornost jen na podstatné
věci a těch nepodstatných si nevšímat.
Vlivem toho je nesoustředěné, roztržité. Nebo naopak může mít dítě potíže
R
O
V
E
R
I
N
G
se zaměřením pozornosti, soustředěním
se aspoň na něco. To je způsobeno tím,
že je dítě vlivem poruchy víc unavitelné, nevydrží tolik, co ostatní. Jeho pozornost může i kolísat a díky tomu se
může měnit i jeho výkon.
Tyto děti bývají aktivní, živé, neposedné, mají hodně energie, vrtí se, neustále
na něco sahají nebo si s něčím hrají. Výjimečně, ale přece, se mohou objevovat
i opačné problémy – dítě je apatické,
bez zájmu.
Také mohou být bezprostřední, zbrklé, ukvapené, nedomýšející důsledky.
Mívají potíže s motorikou (souhrou
pohybů), a proto mohou působit jako
nešikovné.
Některé děti mohou mít také potíže se
spaním.
Porucha zpravidla nelze zjistit před
4.–5. rokem, protože malé děti zkrátka bývají živé, neposedné. Problémy se
většinou zviditelní až v souvislosti s nástupem do školy, kde se dětem nedaří
a nejsou schopné se přizpůsobit třídním
(ale např. i oddílovým) pravidlům. Často podávají horší výkon než by odpovídalo jejich inteligenci – to je způsobené
již zmíněnými potížemi.
U některých dětí se problémy časem
zmírní, u některých se v průběhu dospívání zhorší.
To, jestli se ale opravdu jedná o ADHD,
nevychovanost nebo jinou poruchu,
musí posoudit odborníci (pediatr, psycholog…).
Co dětem s ADHD může
pomoci
I když děti s ADHD vypadají jako neukázněné, zlobivé, tak při dobrém vedení se dají příznaky poruchy zmírnit
a s dětmi se dá dobře pracovat, a to nejen v oddíle.
Jaké jsou tedy zásady pro práci s dětmi
s ADHD?
Obecné zásady pro práci s dítětem
s ADHD:
Jsou to zásady, které jsou vlastně důležité pro práci se všemi dětmi, pro ty
s ADHD je jejich dodržování ale obzvlášť důležité.
• odměňovat dítě a chválit (i za dílčí
splněné úkoly), současně chválit i ostatní děti
• častá zpětná vazba – při hodnocení
bychom ale měli myslet na všechny děti
• je třeba mít vytyčená pravidla, je nutné důsledné vedení dítěte
• vést dítě k přemýšlení o svém chování
a jeho důsledcích
• podporovat rozvoj sociálních dovedností – různými hrami i běžným fungováním v oddíle
• ostatním dětem v oddíle srozumitelně
vysvětlit povahu obtíží
• zajistit řád a rituály (opakované činnosti), pravidelný režim – na to
ODDÍL
19
R
O
V
E
R
I
N
G
je nutné myslet hlavně na vícedenních
akcích nebo táborech
• netrestat dítě za to, co vědomě neudělalo špatně
• vytvořit klidné prostředí, nekonfliktní
Doporučení pro konkrétní práci
na schůzkách a akcích:
• posadit dítě blízko sebe, abychom
k němu měli snadný přístup, snadněji
jsme mohli řídit jeho pozornost a nebo
se mu individuálně věnovat, kdyby to
bylo třeba
• rozložit zadávané úkoly (třeba i pravidla hry) na dílčí kroky, úkoly vymýšlet/ zadávat jednoduché, splnitelné
a krátké
• pokusit se o to, aby dítě mělo v zorném poli jen pomůcky, které potřebuje
pro splnění aktuální činnost
• ulevit dítěti, když ztrácí energii
a nadšení – pověřit ho nějakým jiným
úkolem (něco přinést, odnést, připravit), aby se chvíli věnovalo něčemu
jinému
• ověřit si porozumění zadání úkolu,
trvat na splnění úkolu – musíme se
přesvědčit, že dítě chápe, co má dělat,
současně je třeba důslednost a neulevovat dítěti, když to není třeba
• nejsou vhodné činnosti spojené se závoděním a rychlostí – podporují totiž
impulzivitu
I když děti s ADHD potřebují zvláštní
přístup, měli bychom se snažit chovat
se k nim podobně jako k ostatním dětem a neodlišovat je příliš od ostatních,
pokud to není nutné a neupozorňovat
na jejich poruchu.
20
P
E
P
Ř M Ň A M
L
L
Í
M E
K
P
Ů
E
Y
Č
E
S
N M
S
K K
Y
Ř
I
E
A
A
E
T
Č
S
K
Z
L
V U O R
T
U Á
S
K R M Ě
V D N
Á M O H É
V O K
ODDÍL
Ž
O
Hry pro děti s ADHD
Závěrem
Nedílnou součástí oddílového programu jsou hry. I prostřednictvím her
mohou děti s ADHD trénovat a cvičit
to, co mají vlivem poruchy oslabené,
co jim tolik nejde. Pro takové trénování
jsou vhodné například následující hry,
které kromě jiných svých cílů ještě mohou pomoci (nejen) dětem s ADHD
trénovat pozornost, zklidnění… (u některých her je uvedený obecný princip
hry, ale ne kompletní pravidla, ty jsou
snadno k nalezení na internetu nebo
v knížkách o hrách – třeba v těch uvedených v rámečku):
I když je práce s dětmi s ADHD obtížná, tak přesto je to práce smysluplná,
zábavná a dočkáme se za ni od dětí
odměny. A nejlepší odměnou (a v důsledku i pomocí) naopak pro ně je to,
že vědí, že je máme rádi a že nám na
nich záleží.
Hry snižující neklid a vzrušení:
• vedoucí říká činnosti a ostatní je dělají, opakují apod. (např. Kuba řekl)
• mrkaná
• židličky (zasedávání prázdné židle)
• chodí pešek okolo
• pohybování se v rytmu po místnosti
jako něco, někdo (to určuje vedoucí)
• zasedávaná (hráč uprostřed kruhu se
snaží zasednout prázdnou židli)
• vymění si místa ti…
• cukr, káva
Hry ke zklidnění a vnímání
• vnímání zvuků okolo se zavřenýma
očima
• sedět, nedívat se a poznat, odkud někdo dělá hluk
• na lodě, útesy a majáky – hráči poslepu cestují k majákům a musí se vyhnout „útesům“, které vydávají zvuk
• tichá pošta nebo tichá pošta s kreslením po zádech
• ptáčku pípni – hráč uprostřed poznává ostatní podle hlasu (pípnutí)
• různé typy kimovek…
Hry ke zvýšení pozornosti
a přemýšlení
• opakování činnosti po vedoucím
s úkolem přijít na nějaký princip, vedoucí říká, jestli je to správně nebo ne
(např. Križom, nekrižom)
• postupné přidávání/doplňování věty,
věcí, jmen členů oddílu…
(K.)
Foto: Jakub Pejcal – Boby
Další čtení
ARCELUS J., MUNDEN A.
Poruchy pozornosti a hyperaktivita.
Praha: Portál, 2006.
BLAHUTKOVÁ M., KLENKOVÁ J.,
ZICHOVÁ D. Psychomotorické hry:
pro děti s poruchami pozornosti
a pro hyperaktivní děti.
Brno: Masarykova univerzita, 2005.
JENETT W. ADHD – 100 tipů pro rodiče a učitele. Praha: Edika, 2013.
PORTMANNOVÁ R., SCHNEIDEROVÁ E.
Hry zaměřené na zvýšení
koncentrace a uvolnění.
Praha: Portál, 1993.
TRAIN A. Nejčastější poruchy chování dětí. Praha: Portál, 2001.
ŽÁČKOVÁ H., JUCOVIČOVÁ D.
Nesoustředěné a neklidné dítě.
Praha: Grada, 2010.
…a řada dalších
Videa, rozhlas:
Krátké video o dětech s ADHD –
http://tinyurl.com/crq2rkl
Díl rozhlasového pořadu Diagnóza F
věnovaný hyperaktivním dětem:
www.rozhlas.cz/radiowave/diagnozaf/
_zprava/diagnoza-f-hyperaktivnidite--1048761
Díl rozhlasového pořadu Rodinný
lékař věnovaný syndromu ADHD:
http://prehravac.rozhlas.cz/
audio/824900
R
O
V
E
R
I
N
G
(NE)POSLUŠNÍ SKAUTI
ZAMYŠLENÍ NAD 7. BODEM SKAUTSKÉHO ZÁKONA
Sedmý skautský zákon pro mě byl
vždy ze všech desíti nejkontroverznější.
Skaut je poslušný rodičů, představených a vůdců. V originálním anglickém
znění se dokonce dočteme, že skaut
plní rozkazy. To má znamenat, že skaut
nemůže mít v některých případech
vlastní hlavu? Kde jsou hranice té poslušnosti? Vždyť za minulého režimu
mnoho skautů skončilo v lágru právě
proto, že odmítali poslušnost představených a vůdců. A řekli bychom snad,
že tím pádem nejednali v duchu skautské myšlenky? To asi těžko, často právě
naopak. Na druhou stranu učitel stojící
před třídou třiceti žáků, kteří se nehodlají podřídit jeho pokynům, asi nebude
horovat proti poslušnosti. Vždyť bez ní
nemůže probíhat žádná výuka. Jak je to
tedy s tou poslušností: znamená to, že
skaut má být poslušný jen někdy a jindy ne? Nebo ten zákon snad platí jen
pro děti, a pro dospělé už neplatí?
Odpověď je nakonec docela jednoduchá. Dobrovolná poslušnost je nesmírně důležitou schopností všude tam, kde
nemá být chaos, kde se lidé zkrátka
nějak organizují a stanovují si pravidla.
A to je vlastně takřka všude: v rodině,
ve škole, v oddíle, ale také ve firmě nebo
v demokraticky fungujícím státě. Neposlušnost je vždycky svým způsobem
ničivá. Jenomže mohou nastat situace,
kdy by se poslušnost dostala do rozporu s naším svědomím, anebo třeba
jen s tím, co považujeme za rozumné,
slušné či vkusné. V takovém případě
člověk musí zvážit neposlušnost, avšak
s vědomím plné zodpovědnosti a s pevným odhodláním neuhýbat případným
následkům.
Slovo poslušnost lze nahlédnout ovšem
ještě jinak. Zřejmě to není etymologicky správně, přesto si lze povšimnout
příbuznosti slova „poslušnost“ se slovy
„slušnost“ a „poslouchat“. O tom, že
by měl být člověk slušný asi nemusím
dlouze moralizovat. Druhý termín se
mi zdá podstatnější. V dnešní době
si totiž čím dál palčivěji uvědomuji,
že se lidé neumí vzájemně poslouchat
(týká se to i tebe, milý čtenáři, jen si
nemysli!). Všimnout si toho lze v podstatě v jakékoliv internetové „diskusi“,
zejména pod politickými články online
magazínů. Ale nejen tam. Zažíváme to
přeci také v naší organizaci, kde hlášky
typu „kdo nebyl u voleb, nemá právo
nosit slibový odznak“ nejsou nikterak
vzácné. Vodáci si třeba také vzpomenou
na nedávnou hysterii okolo hrozícího
rušení slova „přístav“ v názvu vodáckých středisek. Rozdílný názor považujeme rovnou za zlo, popřípadě za útok
na dobro, pravdu a lásku, a nenapadne
nás, že to může být třeba také podnět
k přemýšlení. Že se věci zkrátka z jiného úhlu pohledu a z jiné životní situace
mohou jevit jinak. A že pravdu si těžko
může někdo dopředu uzurpovat – ta se
musí hledat a možná také leckdy teprve
zrodit. A rozhodně jí nijak nepomůžeme tím, že názorového oponenta označíme rovnou za pitomce.
Snad mohu tedy skončit výzvou: snažme se být trochu více poslušní. Možná
že pak mnohem častěji než nyní s překvapením zjistíme, že se život kolem
nás odehrává blíže našim představám.
(C.)
INZERCE
21
R
O
V
E
R
I
N
G
KLATOVSKO, BRÁNA ŠUMAVY
Klatovsko, jeden z nejvyhledávanějších krajů, zejména pro nádhernou a čistou přírodu. Plné
majestátných hradů, rozsáhlých zřícenin, horských plání, slatí a řady památkově chráněných míst.
Noční Klatovy (Foto: Štěpán Špád)
22
Klatovy, město stoletých
skautů
překrásné (v nejlepším případě je vidět
až na vrcholky Alp!).
Královské město, plné významných
historických památek, kulturních akcí,
sportovních soutěží a aktivních skautů.
Je známé především díky Černé věži,
která se nachází v samém historickém
centru města a zdobí pohlednice všech
pohledů z Klatov a okolí. Můžete si
v kmeni zkusit stopnout, kdo vyjde na
věž rychleji, protože je vysoká bezmála
81 metrů, a vyjít schody v některých
více prudkých částech, to je opravdu
výzva! Ale výhled z ochozu na věži za to
určitě stojí, zvlášť když je slunečné počasí a dobrá viditelnost, protože příroda
okolo Klatov a i samotné město jsou
Za návštěvu ale stojí i jiné památky,
které jsou neméně významné, ale možná ne tolik známé. Například kostelík
sv. Anny na Hůrce, který byl počátkem
18. století na místě vyhlídkové věže. Za
císaře Josefa II. byl zrušen a ponechán
svému osudu, dnes už z něj bohužel
zbylo jen obvodové zdivo, kde byla provozována v letních měsících restaurace.
Nyní je pro veřejnost uzavřen, až na výjimečné události, například při vystoupeních místního Šermdivadla Clatonia.
Tito nadšenci pro historii zde předvádí
komické hry, které neustále doprovází
hlasitý smích diváků. Návštěva jejich
NA CESTÁCH
představení je dobré rozptýlení po
výšlapu na kopec, na kterém se kostelík
nachází.
Pokud máte radši procházky méně náročné, můžete vyhledat památky dostupnější. Klatovské katakomby jsou
jednou z nich. Byly vybudované jako
součást jezuitského kostela a gymnázia
v 17. století, staly se pohřebištěm členů jezuitského řádu a jeho dobrodinců
z řad ostatních obyvatel. Během téměř
120 let od roku dostavění zde bylo uloženo na 200 zemřelých! V roce 2012
byla expozice katakomb přestavěna
a nyní se nachází v původních prostorách krypt a jezuitského gymnázia.
Přibyly k ní vitríny s dobovými listina-
R
O
V
E
R
I
N
G
Představení Šermdivadla Clatonia (Foto: Hana Hanigerová)
mi, historickými předměty či modely
staveb. V nově zpřístupněných částech
můžete vidět hrobku Koců z Dobrše,
cisternu na vodu a systém spouštění
rakve do původně nepřístupných krypt.
Nejznámějším z pohřbených je Pater
Adalbert Chanovský, misionář působící
na začátku 17. století v jihozápadních
Čechách. Mezi zemřelými najdeme
také lidi, kteří skonali důsledkem nějaké nemoci: někteří mají ovázané zlomeniny, jiní oteklé různé části těla. Jeden muž má například oproti ostatním
hodně nafouklé břicho, je tomu tak
proto, že měl rakovinu tlustého střeva.
Katakomby mají tak neopakovatelnou
atmosféru, že jistě zaujmou i ty, kteří se
o historii tolik nezajímají.
Rok 2013 má pro klatovské skauty
velký význam, slaví totiž 100 let od
založení prvního skautského oddílu
v Klatovech středoškolským profesorem Františkem Nachtmannem. Oddíl
se jmenoval Studentský spolek a ti nejprvnější skauti byli z řad klatovského
gymnázia. Nyní jsou v Klatovech dvě
střediska – Královák a Javor. Na přelom
jara a léta letošního roku plánují oslavy
svého skautského století. Přesný termín ještě není určen, ale vývoj událostí
můžete sledovat na http://kralovak.cz
a http://javor-kt.skauting.cz (tato stránka
bude brzy v provozu).
S kmenem na cyklostezku
Na aktivní členy vašeho kmene tu čeká
nově vybudovaná cyklostezka, spojující
Klatovsko se Šumavou.
závod (v červnu a v srpnu) – jednou
na horských a jednou na silničních kolech. Opět si zde můžete zkusit různě
obtížné trasy. A i když nejste zrovna
profesionálové, vytvořte skupinku, dejte si za cíl, že ujedete určitou trasu do
daného času a zkuste společnými silami
překonat sami sebe. Registrovaní jezdci
dostanou tričko daného ročníku, lístky do tomboly, která na ně čeká v cíli.
A to, že úspěšně závod dokončili, mohou oslavit na večerním koncertě místních kapel.
Sportovci také ocení dubnovou Gymnaziální padesátku konající se kolem
poloviny dubna, kde si můžou vybrat
ze čtyř různých tras podle náročnosti:
15 km, 25 km, 35 km a 50 km. Trasy
jsou pro pěší a pro horská kola. Troufnete si na tu nejdelší? Během pochodu
se můžete zúčastnit také dobrovolné vědomostní soutěže. Ale pozor, ať se při
tom přemýšlení neztratíte! Vylepšit reputaci si můžete na pochodu Klatovský
karafiát, který se koná měsíc na to.
Klatovsko je pro nás v letošním roce
velmi významné, a to proto, že se zde
5.–9. června koná ObRok 2013, který
by si jistě žádná roverská parta neměla nechat ujít! Toto celostátní setkání
R&R je již sedmým ročníkem této akce
a letos se bude odehrávat v těsné blízkosti Vodního hradu Švihov.
Další sportovní akcí je Král Šumavy.
Cyklisti z celé ČR (i ze světa) se dvakrát
ročně do Klatov sjíždí na tento známý
Jde o pozdně gotický vodní hrad, založený na konci 15. století Půtou Švihovským. K osudu tohoto muže se váže
Do Klatovska za Obrokem
NA CESTÁCH
23
R
O
V
E
R
I
N
G
ní skautů na Otavě, která má takový
úspěch, že se stala tradicí a letos se koná
již 18. ročník! Akční tematická hra,
která tvoří celou akci, nadchne skauty všech věkových kategorií. Vezměte
tedy s sebou i vlčata a světlušky, skauty
a skautky a vyrazte na Setkání – letos
s tématem Pán prstenů!
Hana Hanigerová (18 let),
Klatovy/Západní Čechy
Tipy pro roverské
skupiny:
Příroda na Klatovsku (Foto: Hana Hanigerová)
temná pověst, která dává námět k častým nočním prohlídkám na Švihově.
Hned po vstupu na nádvoří vám jistě
toto místo bude připadat povědomé.
Natáčelo se zde totiž mnoho pohádek
a ta nejznámější z nich je bezesporu
Tři oříšky pro Popelku.
Hrad Švihov leží na prázdninové a výletní trase Hradní stezka (Burgenstrasse), která spojuje více než 90 hradů
a zámků. Tato trasa, dlouhá téměř
1200 km, vede z Prahy až do Mannheimu a protíná přitom mezinárodně
známé cestovní cíle (Norimberk, Bayreuth…). Troufnete si na ni?
Jak Žižka o oko přišel…
Nejen Švihov máme všichni v povědomí, neméně známý je pro všechny hrad
Rabí, který proslavili husité, jejichž vojevůdce Jan Žižka zde měl při obléhání
přijít o své druhé oko. Rabí patří k nejmohutnějším a nejrozsáhlejším středověkým hradním stavbám v Čechách.
Nedaleko od něj se nachází zřícenina
Prácheň, po které je pojmenované horažďovické skautské středisko. To každoročně pořádá akci s názvem Setká24
NA CESTÁCH
Tipy:
www.hrad–rabi.eu – hrad Rabí
www.klatovy.cz/klatovy – město
Klatovy
www.hradsvihov.cz – vodní hrad
Švihov
www.katakomby.cz/katakombyklatovy.aspx – klatovské katakomby
http://tinyurl.com/d8oanyo
– Gymnaziální padesátka
www.kct–klatovy.cz/akce/karafiat/
soubory/karafiat–2013.pdf – pochod Klatovský karafiát
www.authorkralsumavy.cz/triatlon
– Král Šumavy
http://tinyurl.com/d4qdau7
– Hradní stezka
Ubytování:
http://kralovak.cz a http://javor-kt.
skauting.cz – v klubovnách klatovských skautů
Skautské akce:
http://tinyurl.com/cggu8wl – Setkání skautů na Otavě (facebook)
www.obrok13.cz – celostátní setkání R&R, letos na hradě Švihov
• V okolí Klatov jsou různé vesničky,
kde se dá po domluvě se starostou
přespávat na louce, či na fotbalovém hřišti ve stanech. To je ideální
pro rovery, kteří chtějí spíš chodit
po přírodních zajímavostech. Například geocaching je zde velice rozšířený i po lesích a dá se jím obohatit
denní program (www.geocaching.cz).
Díky němu zde můžete narazit na
velmi zajímavá místa, v okolí vesnice
Dolany u Klatov stojí za návštěvu
například malý rybník s ostrůvkem,
nacházející se uprostřed lesa; studánka, kterou teď budou opravovat
klatovští skauti; a naleziště nad
lomem u Svrčovce.
• Než se vydáte do Klatov, kontaktujte zdejší skauty, se vším
vám ochotně poradí a rádi se
připojí k vašemu programu. Jsou
velmi přátelští a mají zkušenosti
s organizováním velkých akcí, jako
je např. Západočeská žirafa. Mohou
vám ukázat nejzajímavější místa
z okolí, ke kterým byste se sami
jen tak nedostali.
• Po dlouhé túře si zajděte odpočinout do klatovské Čajovny U Naší
milé paní (http://tinyurl.com/cs87mec – facebook), ochutnáte čaje
z celého světa a posedíte ve velmi
příjemné a klidné atmosféře.
• Máte-li rádi zábavu a dobrodružství, navštivte hrad Švihov v době
nočních oživených prohlídek, které
mají neopakovatelnou atmosféru.
Herci v dobových kostýmech vás
provedou tajemnými zákoutími hradu a vrátíte se do dob, kdy se zde
odehrály ty nejstrašlivější události!
CO OTŘÁSÁ SKAUTSKÝM SVĚTEM
Vyprávění o dvou hrdinech: Janu Palachovi
a Dagmar Burešové
Když se za bývalé ČSSR v lednu 1969
upálí Jan Palach, rozhodne se advokátka Dagmar Burešová jménem jeho
matky podat žalobu na ochranu osobnosti. Boj je však již předem prohraný,
a tak se nelze divit, že státníci a veřejní
činitelé vše jen zlehčili a zametli pod
kobereček. Důsledky to však zanechalo… Nicméně i proto se Dagmar
Burešová stala po listopadu 1989 ministryní spravedlnosti a starostkou
potřetí obnoveného Junáka (1990–
1992). A přesně o tomto vypovídá
nové trojdílné filmové zpracování Hořící keř režisérky Agnieszky Holland.
Máte-li chuť, zakoukejte se.
Vysokoškolský rovering
v Pardubicích? Přijďte
mezi nás!
Studuješ v Pardubicích nebo okolí
a chceš se potkávat ve skautském společenství i mimo domovský oddíl či středisko? Přijď mezi nás, Vysokoškolský
roverský kmen Pardubice. Fungujeme
už třetím rokem, scházíme se přibližně
dvakrát do měsíce a zhruba dvakrát či
třikrát za semestr uspořádáme nějakou
výpravu do zajímavých krajů. A snažíme
se pomocí dlouhodobějších projektů vytvářet i něco užitečného a netradičního.
Foto z dosavadní činnosti:
http://vsrkpce.rajce.idnes.cz.
Kontaktní e-mail: [email protected].
Pokud i vy potřebujete pomoct
s vedením oddílu či jen sháníte
další lidi do party, neváhejte se
ozvat redakci časopisu a my váš
článek rádi otiskneme (redakční
email: [email protected]).
Počítače pro skauty levně!
Po veleúspěšné akci s levnějšími telefonními službami se pro skauty nabízí
i levnější počítače. Každý přece dnes
potřebuje mít alespoň jeden pro základní agendu oddílu, střediska apod.
Na webu www.skaut.cz/pocitace najdete
vše podstatné, včetně popisu těch nejzajímavějších nabídek a dalších provozních souvislostí.
Vypůjčte si výstavu
Jak dovedu nejlépe
o skautských hodnotách
Výstava Skautské století na šesti panelech
přibližuje šest hodnot, které jsou nám
skautům blízké. Snaží se představit jejich pojímání z různých úhlů pohledů
a také to, jestli se jejich pojetí nějak
proměňovalo v čase. Každý panel obsahuje kromě ukázek z příběhů pamětníků, které jsou umístěné na portálu
www.skautskestoleti.cz i fotografie, novinové články a úryvky z dalších děl vztahujících se k uvedené hodnotě. Výstava
vybízí diváky i k vlastnímu zapojení
a přemýšlení o těchto hodnotách.
Kontakt na e-mailu
[email protected].
Celostátní kolo SZ –
spuštěna registrace
servis týmu!
V termínu 27.–29. září 2013 může dělat
každý ranger i rover servisáka na Celostátním kole Svojsíkova závodu. Po přihlášení si vybereš nebo ti bude přidělena
určitá práce, kterou budeš mít po dobu
SZ pod palcem. Peníze za odvedenou
práci sice nedostaneš, ale můžeš se těšit
na jídlo po celou dobu akce, upomínkový předmět, doprovodné aktivity a jako
bonus omluvenku ze školy! To vše jen
za symbolickou stokorunu.
Přihlásit se můžeš na
http://sz2013.skaut1stredisko.cz/servis-tym
A
K
T
U
A
L
I
T
Y
Středoevropské jamboree 2014 – chopte se
pořadatelství
V létě 2014 bude Junák pořádat Středoevropské jamboree pro 600–1 000
skautů a skautek ze zemí Visegrádu.
Zahraniční odbor právě teď hledá
český tým, který by se chopil pořadatelství. Základní parametry akce:
termín červenec/srpen 2014, délka
cca 7–10 dní, místo konání v ČR
(dostupné z SK, PL, HU), účastníci
12–17 let (zejména ze zemí SK, PL,
HU, případně dalších), počet účastníků: 600–1 000.
Více na http://www.krizovatka.skaut.cz/
mezinarodni-skauting
a [email protected].
Poradní skála 2013
Vedeš vlčata nebo
světlušky? Pak si
do diáře určitě
poznamenej datum 25.–28. října
2013. Bude se totiž konat Poradní
skála, a to ve Frýdku-Místku. Můžete
se těšit na tipy na aktivity na schůzky
podle stezky, povídání o předškolácích
v Junáku, motivaci vůdců, pohybové
hry venku, celoroční hry, jak se vyhnout syndromu vyhoření a mnoho
dalšího. Registrace na akci bude spuštěna 1. května.
http://poradniskala.cz
www.facebook.com/PoradniSkala/
(lad)
CO OTŘÁSÁ SKAUTSKÝM SVĚTEM
25
A
K
T
U
A
L
I
T
Y
ObRok a Roverský
program
Pojem Roverský program je poslední dobou stále více
diskutovaným tématem, a to nejen kvůli ObRoku 2013,
který se blíží žirafími kroky. Roverský program však
již dlouho není nový. A to ze dvou důvodů. Tím prvním důvodem je určitě fakt, že na roverském programu
se už řadu let pracuje a základní vize a myšlenky jsou
již dlouho známé. Druhým důvodem je fakt, že spousta
z vás již s roverským programem pracuje a je součástí
velkého společenství roverů a rangers sdílejících stejné
myšlenky a ideje. Roverský program nemá být receptem na čokoládové muffiny, ani návodem na sestavení
skříňky z Ikey. Příručku o tom, co dělat, přeci nepotřebujeme, jsme přeci roveři a rangers a ti nepotřebují diktát, potřebují širokou nabídku, ze které si sami
zvolí, jestli do muffinů přidají rozinky a budou je péct
v troubě nebo si skříňku sestaví úplně jinak.
Roverský program si tvoří každý sám, záleží jen
na vás, kam se vydáte a jaký váš program bude. Roveři a rangers jsou skauti, což by mělo být na jejich
programu vidět. Ne nadarmo je s pojmem rovering
spojuje i slovo „služba“. Nejsou to pravidelné hlídky na táboře, ani příprava „čísburgrů“ podle daných
postupů. Je to o službě sobě – kdy na sobě chceš
zamakat; o službě druhým – a to nejen ve skautingu, ale i okolí; o službě hodnotám vyšším – kdy postupně pochopíš a zjistíš, jaký smysl mají hodnoty,
které uznáváme. Záleží jen na tobě, jestli pomůžeš
u oddílu nebo se zapojíš do přípravy nějaké akce, je
to tvoje volba a o tom to celé je.
Roverský program je pro tebe megavelká příležitost!
Příležitost zažít to, co už nemusíš nikdy zažít. Dostat
se tam, kam už nebude nikdy čas se dostat. Kámo
(kámoško), teď je ten čas si to pořádně užít. Život
toho nabízí mnohem víc než školu, facebook, kalby
a povinné rodinné oslavy u tety. Pojď mi hop! Tohle
netrvá věčně!
Roverský program jsou přátelé a kamarádi. Ti, kteří
chtějí zažít to samé co ty a společně. Jsou to lidi,
na které se můžeš spolehnout a kteří se chtějí spolehnout i na tebe.
Roverský program je na tobě! Pusť se do toho! A jestli nevíš jak, k ruce ti může být Roverský začátek.
Pár lístečků spojených sešívačkou s čupr obrázkama
a především s odpověďmi, které možná hledáš. Je to
rozcestník na cestě každého borce a borky co nosí na
kroji nášivku RS nebo jsou už prostě tak starý. Ano
kámo, jsi pořád starší a život si pauznout nemůžeš.
Nestačí o tom jen mluvit, musíš to zažít. Roverský
začátek ti pomůže na tvé cestě.
Zkus začít třeba hned. Roveři a rangers, kteří se
přihlásili na ObRok 2013, budou moct začít třeba
tam. Každý totiž dostane na uvítanou posolený chleba a Roverský začátek do ruky. Na ObRoku se dozví
i o dalších součástech a možnostech roveringu a roverského programu. Borci a borky na ObRoku budou
roverský program dýchat, jíst i pít. Program ObRoku 2013 je připraven pro všechny, kterým facebook
nestačí, kteří si chtějí vybrat, rozvíjet sebe a třeba
i své okolí. Jak na pořádné výzvy či společné projekty? Na Obroku se toho dozvíš víc. Nebuď zakrnělá
noha tříhlavého slepýše! Buď FREE (vyber si sám),
buď COOL (mysli na ostatní) a buď IN (přijímej výzvy
a rozvíjej se)! Bude z tebe slušnej Frikulín, vidíme
to růžově. Rovering je skauting, služba, příležitost
a společenství! Pobíráš to? Challenge accepted!
www.obrok13.cz
26
CO OTŘÁSÁ SKAUTSKÝM SVĚTEM
SPOLEČNĚ PROTI LEUKÉMII
SBÍRKA SPOLEČNĚ PROTI LEUKEMII JE CELÁ V NOVÉM.
ZMĚNILA JMÉNO, WEB I PODOBU
A
K
T
U
A
L
I
T
Y
Kdysi se jí říkalo Kapka naděje, pak jen Kapka a posléze Kapka – společně proti leukémii.
Dnes už „Kapku“ vynechala úplně. O kom je řeč? O společné sbírce Junáka a Nadace pro transplantace kostní dřeně, známé také jako „benzínková sbírka“.
Proč se už sbírka nejmenuje
Kapka?
To je jednoduché – příliš často
se to pletlo s mediálně propíraným Nadačním fondem Kapka
naděje. A tak se Junák rozhodl,
že tento název opustíme a zůstaneme jen u motta „Společně
proti leukémii“.
Bude sbírka probíhat stejně
jako v předchozích ročnících?
Ano i ne. Tradiční sbírka
na benzínových stanicích, kdy
roveři a rangers po celé republice umývají okna projíždějícím
autům, samozřejmě bude.
K tomu ale přibyla jedna velká
novinka – kmeny mohou přijít
také s vlastním projektem –
koncertem, závody, soutěží či
módní přehlídkou. Vymyslet
prostě mohou téměř cokoli.
Do kdy se mohu přihlásit
na benzínkovou sbírku?
Pospěš si, registrovat svou sbírku je možné jen do 5. května
– pak musíme stihnout vyrobit
a včas distribuovat trička.
Kdy se sbírka uskuteční?
Benzínková sbírka má pevné datum – po celé republice bude probíhat
14.–16. června. Alternativní sbírkové projekty ale můžeš uskutečnit
kdykoli v roce 2013!
Má akce svoje stránky, kde se toho dozvím víc?
No jasně! A jsou úplně nové – přehlednější, zajímavější, prostě lepší.
Takže si do prohlížeče naťukej stránku www.skaut.cz/protileukemii
a přesvědč se sám. Na těchto stránkách také zaregistruješ svoji sbírku
a můžeš sledovat, kde všude po celé republice do toho roveři jdou.
TAK CO, KTERÝ KRAJ USPOŘÁDÁ NEJVÍC SBÍREK? TRUMFNE NĚKDO JIŽNÍ MORAVU,
NEBO UDRŽÍ PRVNÍ MÍSTO I TENTOKRÁT?
NEČEKEJ A REGISTRUJ SE – SPOLEČNĚ PROTI LEUKÉMII!
CO OTŘÁSÁ SKAUTSKÝM SVĚTEM
27
T
É
M
A
DĚTI
Také se vám při přípravě schůzek, letního tábora nebo i jinde honí hlavou spousta otázek o dětech,
se kterými se setkáváte? Jaké ty děti, se kterými jsme v kontaktu, vlastně jsou? Známe je? Umíme
jim porozumět? Ochutnejte na dalších stránkách z toho, co jsme pro vás k tématu Děti připravili…
28
T
É
M
A
Foto: Vojta Petr
29
T
É
M
A
JAKÉ JSOU DNEŠNÍ DĚTI?
Pořád někde slyšíme větu „ta dnešní mládež“, ale v čem je tolik jiná než jsme byli my?
A je vůbec jiná? Zeptali jsme se těch, kteří s dětmi pravidelně pracují…
„ostré lokty“, aby se uplatnily ve společnosti a v dnešní uspěchané době.
nebo pochytí na ulici a ne názory
a postoji svých rodičů, přátel,…
Samozřejmě tyto poznatky platí pouze u některých dětí, stále existují děti,
které jsou schopny si hrát i bez počítače, televize a bez povinných kroužků.
Dětem často chybí reálné vzory, pomocí kterých by mohly formovat své
jednání a myšlení. V současnosti je
na výběr mnoho volnočasových a doplňkových aktivit pro všechny věkové kategorie, ovšem často dáváme při
výběru přednost kvantitě a ne kvalitě.
Vzhledem k dnešní uspěchané době
se tak může snadno stát, že je dítě
přehlceno aktivitami, informacemi
a různými činnostmi, které ho mají
zabavit na určitou dobu, ale ne vždy
to vede k rozvoji názorů, dovedností
a postojů daného jedince.
JANA MARTÍNKOVÁ (22 let), Praha
učitelka v mateřské školce
Jaké jsou dnešní děti? Jsou veselé,
hravé, mají rády dobrodružství a neobyčejné, podivuhodné věci.
To jsou některé základní znaky snad
všech dětí na celém světě, všech generací. Co je ale typické pro děti
dnešní doby? Dnešní děti žijí v přetechnizované době a době virtuálních světů. Jsou obklopeny dětskými televizními programy, PC hrami,
které je formují, ovlivňují jejich postoje a pohledy na svět.
Rodiče by měli mít přehled o tom,
kolik času a jakým způsobem jejich
děti tráví u PC, případně u televize.
Bohužel tohoto jsou schopni pouze
někteří. Hodně dětí neví, co má dělat
se svým volným časem a tak ho vyplňují tím, že se pohybují na facebooku
nebo na jiných sociálních sítích.
Naštěstí ale ještě nevymizely kroužky,
které mohou děti posunout dál v různých směrech. Kroužky ale mohou
být i zlým pánem, často se stává, že
rodiče to, že dětem nemohou věnovat
svůj čas, suplují řadou kroužků, které
mají děti každý den, a proto jsou pak
rozlítané a občas dost unavené.
Dnes se hodně klade důraz na to, aby
děti uměly prosazovat svou vlastní
individualitu, a už od mala se učí mít
30
ANKETA
VERONIKA PRANČLOVÁ (26 let),
Sušice, sociální pracovnice
Na dnešních dětech mě neustále baví
jejich otevřenost a bezprostřednost.
Pracuji s dětmi ve věku do deseti let
a denně se setkávám s jejich nadšením
pro cokoliv nového a nepoznaného.
Líbí se mi jejich schopnost být „tady
a teď“ – plně se věnovat současnému
okamžiku a nepřemýšlet o důsledcích,
nerozvíjet jednotlivé varianty na několik let dopředu, nebýt svázán myšlenkami na minulost nebo budoucnost,
prostě si užívat přítomnosti.
Nejsou ovšem odříznuti od toho, co
se děje ve „světě dospělých“ a často
si ani neuvědomujeme, kolik toho
vnímají a jak si to sami pro sebe vykládají. Myslím si, že dětem často
chybí komunikace s jejich nejbližšími v rodině a s kamarády. Technika,
která nám má pomáhat (internet,
mobil,…), nás často paradoxně zahlcuje a neplní svůj původní účel být
v kontaktu se svým okolím, dostávat
kvalitní informace. Děti jsou tak formované častěji tím, co vidí v televizi
MARIE TĚTHALOVÁ (45 let), Praha
šéfredaktorka časopisu pro MŠ
Osobně si myslím, že dnešní děti jsou
stejné jako děti z minulých let (dob)
– hravé, s (bohatou) fantazií, s potřebou bezpečí a se základní důvěrou
k dospělým, kteří se o ně starají. Jiné
je prostředí, v němž vyrůstají, proto se
například dříve než zástupci předchozích generací seznamují s moderními
technologiemi, také bývají přetěžovány řadou aktivit a zájmových kroužků,
na mnohé nemají jejich rodiče čas.
Setkávám se ale s tím, že (některé)
děti vede lepší materiální zabezpečení
k tomu, že se nestarají o své věci. Nemohu přímo říci, že by si jich nevážily,
spíše je nedoceňují a berou jako samozřejmost. Přemíra materiálních i nehmotných podnětů také u (některých)
dětí vede k roztěkanosti, neschopnosti
se soustředit. Moderní technologie také
dětem berou to, co bylo dříve běžné –
podíl na práci, která se doma vykonává.
Velké množství podnětů a možností může také vést k tomu, že si děti
nejsou úplně jisté, co mohou a co se
od nich čeká. Proto se můžeme setkat
s problémy v chování a podobně.
Nejde ale o to, že by dnešní děti byly
horší. Řekla bych, že na proměnu
světa a nové možnosti by podobně
reagovaly i děti z dřívějších generací.
jako ve smogu, bere člověku schopnost se soustředit, koncentrovat
svou pozornost na jednu věc delší
dobu, zabývat se něčím do hloubky.
Zaneprázdněné: Který školák vám
nikdy neřekne „nemám čas“, „nestíhám“? Zrychlený způsob života se
dotýká i dětského světa.
Náročné: Všechno chtějí hned, nespokojí se jen tak s ledačím a pedagogové
vědí, jak těžké je zaujmout je. Většina
dětí nikdy nepoznala materiální strádání, mají spoustu podnětů a možností. A s jídlem roste chuť.
Podnikavé i znuděné: Je spousta aktivních dětí, zajímajících se o dění
kolem sebe a zaujatých mnoha činnostmi a zájmy. Je ale také spousta
bloumajících dětí, kterým nic nevoní, nic je nebaví, a pak hledají
náhražkové způsoby seberealizace –
kouření, alkohol, drogy, vandalství.
JITKA JURSOVÁ (49 let), Liberec
doktorka pedagogiky na Technické
univerzitě v Liberci, bývalá zástupkyně vůdce skautského oddílu
Dnešní děti žijí a projevují se jinak, ale
nejsou ani lepší ani horší než generace
předchozí. Nastavují nám zrcadlo.
Se sebevědomím a vztahem k autoritám také souvisí dramatický rozvoj
přístupnosti informací. Dítě, které
bylo dříve do značné míry závislé
na tom, co se dozvědělo od příslušných autorit, si dnes může ověřit předkládané informace během několika
sekund a často už předem zná základy
probíraného tématu, protože na ně
někde náhodou narazilo. Může si tak
připadat, že není třeba se nic učit, protože vše jde vyhledat na internetu.
Elektronika už ale dnes neslouží jen
vyhledávání informací, ale také ke komunikaci s přáteli a hraní her, které
nerozvíjí fantazii dítěte, protože vše do
nejmenšího detailu naservírují na zlatém podnose vizuálního obžerství.
V důsledku každodenního užívání
počítačové techniky je tak stále těžší
dítě něčím doopravdy zaujmout.
Většina dnešních dětí je tedy sebevědomá, ale také znuděná a zoufale
potřebující poutavou mimoškolní
aktivitu, nabízející předmět zájmu,
ale také běžný kontakt s vrstevníky
sdílejícími stejný koníček…
(M.)
Jaké jsou dnešní děti?
Digitalizované: Současná mladá generace se na rozdíl od svých rodičů už
narodí rovnou do světa komunikační
techniky, mobilů, internetu. Nebýt povinného školního vyučování, průměrný školák by prožil ve virtuálním světě
sítí větší část dne, než ve světě reálném.
V digitalizovaném světě jsou dnešní
děti doma, cítí se v něm přirozeně.
Informované: Informací – potřebných i nepotřebných – mají dnešní
děti opravdu dostatek. Spíš přebytek.
V mnoha směrech znají víc než jejich
rodiče, učitelé. Otázkou však je, jak
si se všemi těmi informacemi poradí,
jaký obraz světa a života si utvoří.
Roztěkané: Množství podnětů a informací, v němž žijeme tak trochu
T
É
M
A
Otázky k zamyšlení:
• Jaké jsou podle vás dnešní děti?
KATEŘINA HAMPLOVÁ (23 let), Řež
učitelka výtvarného kroužku, vůdkyně skautského oddílu
V rodinách můžeme sledovat stále se
rozšiřující trend volné výchovy, která dává dětem více svobody v mnohých rozhodnutích, ale také je učí
nést za tato rozhodnutí následky.
Z dětí tak mohou vyrůstat sebevědomí lidé zodpovědní za vlastní
osud. Úspěch výchovy samozřejmě
záleží na mnoha různých faktorech,
jako například vyvážení volnosti
a pravidel…
• Musíte ve svých oddílech řešit vliv
nových technologií a komunikačních
kanálů jako jsou mobily, facebook,
PC hry apod.? Co jsou nejčastější
situace, které řešíte a jak?
• Myslíte si, že dětem chybí reálné
vzory? Může v tom podle vás skautský oddíl sehrávat nějakou úlohu?
Pokud ano, tak jakou?
• Jaký vztah mají děti, které jsou
ve vašem oddíle, k věcem, se
kterými přijdou do styku při běžné
oddílové činnosti?
• Setkáváte se u dětí v oddíle
s jejich roztěkaností? Pokud ano,
tak jak s ní nakládáte?
• Je pro vás těžké děti něčím
zaujmout?
ANKETA
31
T
É
M
A
ZNÁME DNEŠNÍ DĚTI?
MALÝ KVÍZ O TOM, JAK JSME V OBRAZE
Animáček je televizní pořad na TV Barrandov, na který se můžou dívat děti
každý večer od osmnácti a ráno od šesti hodin. Můžete tu vidět pořady jako
Pokémon, My Little Pony, Tom a Jerry,
Šmoulové, Mrňouskové… Večerníček
se nyní vysílá na ČT2 v 18:45. V březnu a dubnu se budou vysílat: O klukovi
z plakátu, Jak Bzuk a Ťuk nechtěli, aby
pršelo a Bubáci a hastrmani.
Přijdeš pomoct na výpravu, vyhrne se
na tebe kupa světlušek/vlčat/skautů/
skautek (nebo rovnou všech dohromady) a jeden přes druhého na tebe mluví.
Jak s nimi obstojíš v konverzaci?
Vojta, 9 let:
Posloucháš Gangam Style?
a) Také jsem to slyšel(a), jsem schopen(a) si o tom povídat, co ho na
tom zaujalo, kde se o tom dozvěděl,
a podělit se o svůj názor.
b) Mám matné tušení, že je to typ hudebního stylu, takže jsem schopen(a) navázat konverzaci a dozvědět se o tom více.
c) Jemně se zeptám, co to vlastně je,
a nechám si to vysvětlit.
d) Je mi to lhostejné. Zas nějaká nesmyslná novinka.
Gangam Style je nejúspěšnější píseň loňského roku od korejského interpreta Psy, na internetových serverech má už téměř miliardu
a půl přehrávek. K celosvětové popularitě
stačilo jedno video, lze ho shlédnout např.
na: http://tinyurl.com/cc7rolq (youtube).
Děti často napodobují interpretovy pohyby.
Janka, 13 let:
Zajímáš se o upíry?
a) Jasně! Něco o nich víš, viděl(a)
nebo jsi četl(a) Stmívání, slyšel(a)
32
jsi o Upířích denících, a když přijde
na Drákulu, nevadí.
b) Něco z toho znáš, takže se o tom
můžeš klidně pobavit, máš chuť se
dozvědět další věci.
c) No, viděl(a) jsi plakáty o Stmívání,
ale tak se aspoň zeptáš, o jaké upíry
se zajímá on(a) a co ji/ho na nich tak
fascinuje.
d) Upíři neexistují, tečka.
Ságou Stmívání to sice začalo, ale
na upíří vlně se svezli i jiní upíři, např.
Upíří deníky. Upíři jsou velmi podobní
lidem, až na to, že pijí krev, jsou neobyčejně krásní a nesmrtelní. Zvlášť poslední dvě charakteristiky holky často
obdivují.
Koblížek, 5 let:
Díváš se na animáčka?
a) Tak něco o tom jsi už slyšel(a), víš, že
to jde v televizi a jsou to animované
seriály.
b) Jako malý/á ses díval(a) na večerníčky, Kuřátka, Jů, Hele neděle a zajímá
tě, na co se děti dívají teď.
c) Ou, dlouho ses na žádný dětský pořad nedíval(a), tak rychle zmíníš staré
dobré pohádky a čekáš, co se stane.
d) Dětské věci, tomu už jsem dávno
odrostl(a)!
Šmudla a Bára, 9 a 14 let:
Můžeme si tě přidat na FB?
a) Odpovíš, že máš Facebook a podle
svého rozhodnutí dodáš, zda si je přidáš a vysvětlíš proč.
b) Nemáš Facebook, ale víš, co to je a jsi
schopen(a) si o tom povídat.
c) Facebook nesnášíš a bavit se o něm nechceš, raději začneš konverzaci o jiných
počítačových programech nebo hrách.
d) Odmítáš se bavit s kýmkoli, kdo
něco takového má!
Facebook je sociální síť vzniklá v roce
2004, dnes hojně používána i mladšími dětmi, které na ní píšou, co se jim
právě děje, jak se mají, „lajkují“ statusy
ostatních nebo jiné facebookové stránky a chatují s facebookovými přáteli.
Tak co? Jak jsi obstál(a) v konverzaci
s dnešními dětmi?
Pokud máš nejvíce odpovědí
a) Je vidět, že máš přehled o tom, co
děti zajímá a co je baví. Jen tak dál!
b) Máš základní přehled, když se děti
zmíní o něčem, co nevíš, tak se zeptáš
a děti jsou rádi, že si s nimi povídáš.
c) Možná se pohybuješ jinde než mezi
dětmi, ale když projevíš zájem, možná se dozvíš spoustu užitečných věcí.
d) No, vypadá to, že do světa dětí tě už
nikdo zpátky nedostane.
Pavla Sýkorová – Gymi (23 let), Praha
Foto: Jakub Pejcal – Boby
T
É
M
A
PŘEDŠKOLÁCI V ODDÍLE
Mít v oddíle předškoláky je podobné jako starat se o několik (o mnoho let) mladších
sourozenců. Často se říká, že je lze „utáhnout na vařené nudli“. V oblasti motivačních příběhů
je to pravda, v oblasti vlastního vzoru ne.
Jít příkladem
Vzor je pro děti velmi důležitý. Děti
předškolního věku v této oblasti příliš
netápou, dospělý člověk pro ně bývá
vzorem – důsledkem toho je, že napodobují jeho vhodné chování, i to
nevhodné. Pozorovat předškoláka při
hře je velmi zdařilým zrcadlem mého
chování. Je třeba si dávat velký pozor na
vlastní chování, dělat to, co říkám, že
se dělat má.
Na snídani máme teplé mléko. Některé
z dětí ho odmítají, když do jídelny přijde
rover Fouk. Nechá si nalít teplé mléko do
hrnečku, sedne si ke stolu a v klidu hrnek
vypije. Dětem to chvíli vrtá hlavou a pak
svůj hrnek přeci jen vypijí. Pokud Fouk
odmítne a nalije si čaj, mnohé z dětí mléko ani neochutná.
Když potřebuješ snídat něco
jiného, nasnídej se jinde.
Dělej s nimi
Stejně rychle, jako se děti pro něco
nadchnou, stejně tak rychle je nadšení
přejde. Pro každou činnost bude třeba
motivovat i v průběhu, dodávat chuť
k činnosti, vést je. Ať už mažete chleby
na svačinu nebo putujete za pokladem,
připoj se k dětem a veď jejich činnost
k cíli. Usiluj o udržení nadšení, připomínej, co je cílem.
Pomoc
Z pohledu vedoucího mohou předškoláci působit jako velmi malé děti, které nic
nedovedou samostatně. Nepodléhejme
této iluzi a učme je se o sebe postarat.
Nauč je, že pokud něco nesvedou, mo-
hou za tebou přijít. Drž se občas stranou,
aby měli možnost dokázat věc sami.
Po skončení schůzky Jiříkovi nejde zapnout zip u bundy. Zkouší to podruhé,
potřetí. Nakonec zvedne smutné oči a vidí
staršího Rychlíka, jak si obouvá boty. Zajde za ním a požádá ho o pomoc. Pro oba
je situace vyřešená a řešení je cennější, než
kdybys hned po prvním pokusu zasáhl ty
a se zipem pomohl.
Důležité je, že jsi o situaci věděl
a pokud by Rychlík nepomohl
(nebo Jiřík neměl odvahu ho oslovit), pomohl bys.
Více než 3 pokyny si děti nezapamatují a nesplní (vyndej plavky
z batohu, dej je na sušák a přijď
na svačinu).
Co mi to přinese
Předškolní děti jsou velmi veselé a hravé. Můžeš si s nimi hrát a užít si hru, nemusíš neustále hlídat pravidla a ostatní
hráče, zda se je nepokoušejí obejít.
Naučíš se pracovat s jejich city, protože
jsou snadno rozpoznatelné. Zdokonalíš
svoji trpělivost – je třeba často vysvětlovat, opakovat a připomínat.
Barbora Pelclová – Brčko (30 let), Praha
Říkej přesně to, co mají udělat, připomeň, kdy to mají udělat (pokyn, který
vydáš by měli okamžitě realizovat) a následně to zkontroluj.
Světlušky se jdou koupat. Vůdkyně nezapomene všem připomenout bezpečnostní
pravidla a dodá: „Po návratu z koupání
si každá dá své plavky na sušák.“ Po návratu oběhne nejmladší světlušky roverka
Bětka a znovu jim připomene, že nyní si
mají dát ručník i plavky na sušák.
Foto: Jakub Pejcal – Boby
Kam dál?
Výborná vývojová psychologie:
MATĚJČEK, Zdeněk. Co, kdy a jak
v životě dětí. Praha: Portál, 2007.
Článek Předškoláci ve Skautingu
září 2012 nebo na webu:
https://predskolaci.wikispaces.com
33
T
É
M
A
PROF. ZDENĚK MATĚJČEK
MUŽ, KTERÝ ZMĚNIL ČESKOU
DĚTSKOU PSYCHOLOGII
„SOUČASNÁ SPOLEČNOST JE VŮČI DĚTEM PŘÍVĚTIVÁ“
Profesor Zdeněk Matějček byl všestrannou a nesmírně významnou osobností v oblasti české
dětské psychologie. Jeho aktivity zahrnovaly praktickou každodenní práci s dětmi, rozsáhlou
publikační činnost odborných i popularizačních knih, studií a článků, veřejná vystoupení v médiích a pedagogické působení. V centru jeho pozornosti se nacházely zejména děti v obtížných
situacích – opuštěné, zanedbávané či bojující s poruchami chování a učení.
ZDENĚK MATĚJČEK
(16. srpna 1922–26. října 2004)
Vyrůstal v Kladrubech, kde byl jeho
otec ředitelem proslulého hřebčína.
Život mu od dětství komplikovala
vrozená vada kyčelního kloubu,
kvůli níž musel podstoupit několik
operací a léčebných pobytů.
Nejspíš i tato zdravotní komplikace
stála na počátku jeho vytrvalosti
a obdivuhodné fyzické kondice,
jíž byl proslulý jak v rodině, tak
na pracovišti – na oslavě svých
osmdesátých narozenin provedl
na přání vnučky, která zpochybňovala dědečkovy tělocvičné schopnosti, svůj „majstrštyk“, rovnováhu
těla na ruce.
Cesta k psychologii
Během druhé světové války nemohl
nastoupit na vysokou školu, a proto
pracoval jako dělník v Baťových závo34
VZORY
dech ve Zlíně. Na konci války navíc
onemocněl tuberkulózou, ale léčba
naštěstí proběhla úspěšně a v zimě
r. 1945 začal Matějček studovat český
jazyk a filozofii na Filozofické fakultě
Univerzity Karlovy. Původně se chtěl
stát středoškolským učitelem, ale když
byly po únorovém převratu r. 1948
zavedeny přísné ideologické prověrky pedagogických pracovníků, jimiž
by Matějček kvůli svému původu
neprošel, rozhodl se pro psychologii.
Na FF UK pokračoval v doktorském
studiu a po promoci r. 1949 nastoupil
na stáž do Sociodiagnostického ústavu, což byla v tehdejší době výjimečná
instituce, která navazovala na prvorepublikové trendy v dětské psychologii.
V ústavu působili psychologové, lékaři
i sociální pracovníci a interdisciplinárním přístupem se zabývali péčí o děti
s nejrůznějšími poruchami a vadami,
jejich diagnostikou a terapií. A zatímco se na fakultě provozovala psychologie teoretická, v ústavu byl Matějček
vržen přímo do praktických problémů. Celoživotní intenzivní kontakt
s dětmi, jejich rodinami i kolegy na
různých pracovištích vedl k tomu, že
Matějček dovedl své myšlenky, jakkoliv fundované a často průlomové
v rámci psychologie jakožto vědního
oboru, velmi srozumitelně a vstřícně
zpřístupňovat široké veřejnosti. Zároveň s touto popularizační činností se
věnoval i akademické práci – účastnil
se konferencí, vedl diplomové a dizertační práce, přednášel.
Děti mimo rodinu
Matějčkovým velkým tématem byly děti
vyrůstající mimo svou vlastní rodinu
– ať už rodiči opuštěné či ze své biologické rodiny odebrané. Komunistický
režim podporoval kolektivní péči o tyto
děti a umisťoval je do dětských domovů
a kojeneckých ústavů. Matějček spolu
s kolegy v rámci výzkumu v dětských
domovech zjistil, že děti z těchto institucí jsou nejen vývojově opožděné
oproti svým vrstevníkům z funkčních,
klasických rodin, ale v situaci, kdy jsou
jediným zdrojem rodičovské lásky a fyzického kontaktu přetížené a stále se
střídající zdravotní sestry, také psychicky
deprivované. Toto strádání je ovlivňuje
na dlouhá léta dopředu v jejich vztahu
ke společnosti i sobě samým. Za jeden
z největších úspěchů prof. Matějček pokládal skutečnost, že jeho kniha Psychická deprivace v dětství, založená na tomto
výzkumu, vyšla nejen v USA, ale i v Sovětském svazu – kolébce kolektivní výchovy opuštěných dětí. Matějček se podílel i na vzniku dokumentárního filmu
režiséra Kurta Goldberga Děti bez lásky
(1963), který byl sice komunistickým
režimem napřed zakázán, ale když získal
tři ceny na bienále v Benátkách a rozvířil
tak debatu o problémech ústavní péče
i v mnoha jiných zemích, i komunistická
strana jej musela do určité míry akceptovat. Matějček zastával názor, že pro děti
vyrůstající mimo svou vlastní rodinu je
zásadní, aby jim toto přirozené prostředí
bylo co nejlépe nahrazeno, a preferoval
adopci. V. 60. letech stál u zrodu prvních českých SOS vesniček, tedy takové
formy náhradní rodinné péče, která se
dětem snaží zajistit co nejpřirozenější
prostředí se stálými „profesionálními“
rodiči či alespoň maminkou.
T
É
M
A
Ochrana před vyhořením
Profesor Matějček dojížděl, i ve svých
osmdesáti letech, čtyřikrát týdně
do práce. Jeho zaměstnání, či spíše po-
divý i díky jeho vlastnímu vytrvalému,
radostnému a obětavému úsilí o zkvalitnění života dětí a jejich rodičů.
(jpp)
Foto: archiv nakladatelství Portál
Zájem o děti
předškolního věku
Matějčkovy rozmanité odborné zájmy
zahrnovaly také problematiku předškolního věku, který pokládal za významné období v životě dítěte, v němž
se formují první přátelské vazby, nejen
za pouhou „přípravu na školu“ (kniha
Prvních šest let ve vývoji a výchově dítěte/). Zabýval se i nápravou poruch učení či úlohou trestu ve výchově, kterou
shrnuje jeho výrok o tom, že „jen ten,
kdo má opravdu rád, umí dobře potrestat“ (kniha Po dobrém, nebo po zlém?).
Z pohledu svého padesátiletého působení mohl lépe než kdo jiný hodnotit
vývoj české společnosti ve vztahu k dětem a hodnotil jej kladně: cenil si například posílení role tatínků ve výchově,
a to i v mladším věku dětí. Celé jeho
dílo charakterizuje přirozená tendence
propojovat různé disciplíny: psychologii s medicínou, biologií, sociální prací
i demografií – i v tomto ohledu je Matějčkův přínos české dětské psychologii
zásadní.
Kam dál?
• vzpomínkový článek prof. Jiřího
Dunkovského: Prof. PhDr. Zdeněk
Matějček, CSc. – život, dílo
http://psychologie.ff.cuni.cz/
veda/dunovsky.pdf
• rozhovor Václava Moravce
s prof. Matějčkem pro BBC
www.bbc.co.uk/czech/interview/
story/2004/10/041028_matejcek.
shtml
• rozhovor Marka Ebena s prof. Matějčkem v rámci pořadu Na plovárně, ke zhlédnutí v plném rozsahu
v archivu ČT
www.ceskatelevize.cz/porady/
1093836883-na-plovarne/
20352216037-na-plovarnese-zdenkem-matejckem
slání, pro něj bylo neustálým zdrojem
dobrodružství a nových otázek, a zastával názor, že právě intenzivní kontakt s lidmi jej chrání před vyhořením.
Zemřel ve věku dvaaosmdesáti let po
těžké nemoci. Jeho optimistický názor,
že současná společnost je vůči dětem
přívětivá, je v českém kontextu prav-
• knižní rozhovor s prof. Matějčkem: JANDOUREK, Jan. ELBLOVÁ,
Markéta. Zdeněk Matějček:
Naděje není v kouzlech.
Praha: Portál, 1999.
• Matějček, Zdeněk. Psychologické
eseje. Praha: Karolinum, 2005.
VZORY
35
T
É
M
A
HLEDAT JINÉ ZPŮSOBY
ROZHOVOR S MAJKIM, ASISTENTEM PEDAGOGA VE STŘEDISKU VÝCHOVNÉ PÉČE,
O PRÁCI S DĚTMI, KTERÉ SE DAJÍ JEŠTĚ TVAROVAT
aby se děcka vzbudila, a vždy s jedním
klientem chodíme pro snídani a připravujeme ji pro ostatní. Občas zajišťuju
rozcvičky.
Co středisko, ve kterém pracuješ,
pro vaše klienty všechno zajišťuje?
MICHAL BAREŠ – MAJKI (28 let)
absolvent sociální pedagogiky
a student andragogiky na Filozofické
fakultě Masarykovy univerzity v Brně
vyměnil technické studium na VUT
díky skautingu a práci s dětmi a mládeží za humanitní směr. Zájmy jako
zážitková pedagogika, psychologie
a volný čas tomu napovídají. Svou
skautskou kariéru začal v roce 1994
jako vlče a v průběhu let postupně
sbíral zkušenosti s vedením všech
skautských kategorií, organizační
zkušenosti jak s národními akcemi
(KAPKA, Obrok, Jamboree, Roverské
lesní kurzy), tak i s mezinárodními akcemi (Intercamp, Jamboree
a Roverway). Od roku 2008 se věnuje
dobrovolnictví v nevládní neziskové
organizaci NaZemi.
Majki, kde pracuješ a na jaké pozici?
Pracuji ve Středisku výchovné péče na
pozici asistent pedagoga, konkrétně
jako noční vychovatel.
Co tvoje pozice obnáší?
Dohlížím na to, aby děcka v klidu spala
a aby byl ve středisku klid. Pomáhám
dennímu vychovateli s večerním klubem a večerkou. Ráno mám na starosti,
36
Hlavně je to dvouměsíční pobyt. A to
na základě zakázky tří subjektů – klienta, rodiče klienta a pracovníků střediska. Jde nám o to, aby zakázka byla pro
všechny dobrovolná. Středisko se snaží
o naplnění zakázky, o to, aby dítě smysluplně trávilo svůj volný čas a naučilo
se ho tak trávit a o vedení a výchovu
dítěte. Ta spočívá v motivování dítěte,
v pomáhání nastavovat hranice.
Mohl bys uvést příklady zakázek, se
kterými klienti často přicházejí?
Záškoláctví, lehké drogy jako alkohol
a cigarety, drobné krádeže – občas rodičům jejich děti kradou peníze nebo
cennosti. Často se objevují i útěky
z domu.
Jak staří jsou vaši klienti?
Většinou jim je mezi dvanácti a patnácti. Je to ale individuální – klient může
být o něco mladší i starší.
Setkáváte se s klienty před
i po pobytu?
Před i po něm dochází klient s rodiči
do našeho střediska ambulantně. Před
pobytem je to hlavně kvůli domluvení
zakázky, aby klient mohl plnit úkoly zadané kolegy v ambulanci. Setkání trvají
hodinku dvě.
NEJEN CHLEBEM ŽIV JEST ČLOVĚK
Co je pro středisko úspěšná
zakázka?
Když jsme toto téma minulý rok s týmem řešili, ukázalo se, že větší úspěšnost máme v ambulanci. To je ale také
možná tím, že při pobytu nám může
utíkat změna u klienta. Jsme s nimi pořád, takže si možná tolik neuvědomujeme, jaký byl klient, než přišel, a když je
na pobytu.
Mohu k té úspěšné zakázce uvést příklad. Klient nevychází dobře se svými
rodiči. Během pobytu se jeho chování
a přístup k nim změní natolik, že je té
domluvy na konci pobytu schopen.
To je podle mě úspěch. Ne asi stoprocentní, ale je to posun, což v těchto
situacích vyhodnocujeme jako úspěch.
Dalším příkladem může být zlepšení prospěchu ve škole. Klienti chodí
ve středisku do školy. Takže pokud
se zlepší známky, lze to považovat
za úspěch.
Jakou motivaci může mít klient,
který kupříkladu nevychází dobře se
svými rodiči k tomu, aby dobrovolně
nastoupil na dvouměsíční pobyt
u vás?
Motivací může být třeba to, že je to
poslední šance, jak se vyhnout ústavní
výchově. Zakázku s klientem si ale můžeme také představit jako most, který
se na začátku dobře naprojektuje. A věří-li klient, že bude dost pevný, že to
pro něj může být užitečné, pak může
být motivován i k nástupu na pobyt.
Další motivací může být to, že to doma
těžko zvládá a pobyt pro něj může být
vidinou úlevy, uvolnění díky změně
prostředí a atmosféry. Určitě je pak ale
důležité pracovat i s jeho motivací návratu do rodiny.
T
É
M
A
Kolik klientů je ve vašem středisku?
Kapacitu máme pro osm klientů. Ale to
číslo může být i menší, protože pokud klient nedodržuje řád střediska, může být vyloučen. To ale není dobré ani pro něj, ani
pro středisko. Proto se snažíme motivovat
klienta k tomu, aby ten řád dodržoval.
Za jaké prohřešky může být klient
vyloučen z pobytu?
Jsou stanovené jasné body jako žádný
alkohol, žádné cigarety, žádné omamné
látky, žádný kofein. Další body se týkají
oblastí jako je sexualita, vulgarita. Ale
nikdy to není tak, že by klient nějaké
pravidlo překročil a byl postaven před
hotovou věc, že bude vyloučen. Je to
vždy postupné – od upozorňovacího
dopisu až po podmínečné vyloučení.
Jak vypadá běžný den klienta
ve středisku?
Den začíná v půl sedmé budíčkem
a končí nejdříve v půl deváté. Nejdřív
proto, že za určitých okolností může jít
spát až v deset hodin. Používáme totiž
výhodový systém, díky kterému může
jít spát později.
Ráno probíhá hygiena, rozcvička, příprava do školy, snídaně. Před samotnou
školou probíhá tzv. skupina, kde se
klienti schází společně s psychologem
nebo etopedem (pozn. red.: etoped je
speciální pedagog zabývající se poruchami chování). Při skupině je kladen
hodně velký důraz na individuální práci
s klientem. A to proto, že kdybychom
se více zaměřovali na skupinu jako celek, mohli by nám z pozornosti utéct
jednotliví klienti. Na skupině se baví
o proběhlém dni atp.
Co probíhá potom?
Pak probíhá škola. Ta trvá alespoň čtyři
vyučovací hodiny. Jeden nebo dva dny
mají klienti i odpolední vyučování, které trvá jednu až dvě hodiny.
Odpoledne probíhá program s vychovatelem.
Po večeři probíhá úklid. Každý klient má na starosti určitý rajon. Poté
bývá osobní volno nebo večerní klub.
Na klubu je přítomný už i noční vychovatel. Na konci dne je jeho hodnocení.
Probíhá to tak, že den hodnotí každý
klient sám za sebe, vychovatel a pak ten,
kdo je v roli tzv. kapitána poté přidají
bodové hodnocení.
dání rolí dochází pokaždé ve čtvrtek na
tzv. komunitě, kde jsou přítomni všichni klienti, vychovatelé, etoped, psycholog a vedoucí střediska. Na komunitě se
hodnotí uplynulý týden, a je-li to třeba, pak klienti dostávají upozornění na
přestupky proti řádu. Rozhoduje se také
o tom, zda získají další výhody jako je
třeba možnost trávit čas na počítači, poslouchat vlastní hudbu, být v herně, kde
je ping-pong, boxovací pytel, atd.
Projevují se problémy, se kterými
k vám klienti přicházejí, i při pobytu ve středisku?
Co dělá kapitán kromě hodnocení?
Kapitán je komunikačním článkem
mezi ostatními klienty a personálem
střediska. Kapitánem je po dobu jednoho týdne, v té roli se klienti postupně
vystřídají. Rolí je celkem osm, stejně
jako klientů, střídají se v nich stejně jako
u kapitána. Ty role jsou: klubovník, jídlonoš, strážce dobré nálady, spořič, historik, valcha, zvoník a kapitán. Ke stří-
To samozřejmě záleží na povaze klienta.
Obecně to projevování se trvá někomu
déle, někomu kratší čas. Pro naši práci je
ale důležité, aby se ty problémy projevovaly i ve středisku. Protože pokud se neprojevují, my s tím problémem nemůžeme pracovat, nemůžeme říci, z čeho
asi pramení, co se s ním dá dělat.
NEJEN CHLEBEM ŽIV JEST ČLOVĚK
37
T
É
M
A
že mi to dává celé smysl a navíc je to
o dětech, které se dají ještě „tvarovat“
a v lecčem se mohou změnit k lepšímu.
Za jakých okolností považuješ svoji
práci za radostnou?
Je to hodně díky kolegům, kterým jde
o to, aby jejich práce byla smysluplná
a byla pro ta děcka. A také pro to, že
když si já sám při práci nevím rady, jsou
tam oni a já vím, že se na ně se vším
mohu obrátit, že mi pomohou.
Těmi projevy máš na mysli třeba to,
že když klient přijde se zakázkou,
že už nebude krást, tak ve vašem
středisku něco ukradne?
Spíše jde mnohem více o projevy chování obecně. Třeba u té krádeže to bývá
tak, že klient krade, protože potřebuje
peníze. Proč potřebuje peníze? Protože je součástí party, která je chce např.
na nákup cigaret. Nebo to může být
i proto, že tím klient na sebe upozorní. Protože když na to přijde policie,
jede k němu domů. A tohle vnímá jako
způsob, jak získat pozornost rodičů.
Jenže je to špatný způsob. Snažíme se
jít k jádru, abychom klientovu situaci
opravdu pochopili a mohli hledat jiné
způsoby, jak se v nějaké situaci může
klient chovat a nebude to špatné.
děcka jako spíš jejich rodiče. Občas je to
tak, že ta děcka jsou sociálně inteligentnější nebo dospělejší než jejich rodiče.
Může to vést až k tomu, že se jejich role
vymění a dítě začne mít o rodiče starost,
což samozřejmě není dobře. Jde o to, aby
dítě mělo zázemí, ve kterém mu bude
dobře, a aby to nebyla ústavní výchova
nebo dětský domov.
Zažíváš při své práci i nějaké slabší
chvíle? Méně radostné?
Zajímalo by mě, zda v práci, kterou
děláte, razíte postoj, že dítě se už
prostě problémové narodí nebo že
je to dané výchovou?
Asi tak i tak. Ale jak už vyplývá z názvu
našeho zařízení – Středisko výchovné
péče – tak je patrné, že se snažíme o to
hledat jiné výchovné způsoby, abychom
klientovi pomohli překonat problémy,
kvůli kterým k nám přichází.
Jak s tím vším vlastně souvisí klientova rodina?
Primární je, že rodiče mají za děti zodpovědnost. Takže pokud se s dítětem při
pobytu něco děje, rodiče o tom musí
být informováni. Každých čtrnáct dnů
mají také možnost návštěvy, probíhají
s nimi i pohovory během pobytu, mají
možnost s dětmi ve vymezený čas telefonovat. Další důležitou věcí jsou vztahy
v rodině. Občas s trochou nadsázky říkáme, že ten pobyt nepotřebují tolik ta
38
A pak mě hodně těší výjezdy. Protože
tlaku ze školy a z městského prostředí je na děti docela dost, tak se s nimi
snažíme vyrazit i mimo město. Výjezd
je vždy jednou za pobyt. Myslím, že
ta děcka jsou díky té změně prostředí
a díky tomu, že jsme tam spolu sami,
otevřenější, uvolněnější. Jezdíme na
jedno hezké místo na Vysočině, kde
„lišky ještě dávají dobrou noc“, takže
se s klienty musíme postarat o topení,
vaření, úklid atp.
Proč ses rozhodl věnovat dětem,
se kterými je třeba řešit výchovné
obtíže?
Já vlastně ani nevěděl, do čeho pořádně
jdu. Původním impulzem byla potřeba
zaměstnání a náplň práce zněla zajímavě. Až po nějaké chvíli jsem zjistil, že
k té práci mám blíž, než jsem si myslel. Když posunu otázku do současnosti, proč se věnuju té práci, je to proto,
NEJEN CHLEBEM ŽIV JEST ČLOVĚK
Myslím, že vlastně ne. I když totiž řešíme nějaké problémy, mám pocit zadostiučinění, pocit, že tam nejsem zbytečný, že je můžeme řešit. A mám také rád,
když je pořád co dělat. Možná mě trochu trápí, když se k sobě klienti chovají
ošklivě. Přemýšlím pak, kde se to vzalo,
co se dalo udělat jinak… A někdy jsou
náročné chvíle, kdy jdeme ven mimo
středisko. Tak to mívám starost. Je to
stejné jako když mám ve skautském
oddíle vlčata a máme jít někam ven
a bojím se, co všechno se může stát. Ale
myslím si, že ačkoli je třeba bezpečnost
nepodceňovat, je třeba na to nemyslet
přehnaně, protože to by člověk nemyslel na nic jiného a nebyl uvolněný, což
je důležité, aby se těm děckám mohl
opravdu věnovat.
(J.)
Foto: archiv autora
T
É
M
A
KULTURNÍ STŘÍPKY
Juno
Jak napsal Wesley Morris, jeden z recenzentů filmu, „Juno předkládá pohodovým, inteligentním dívkám něco, co
ve filmech vidí jen zřídka – je samotné“.
Hlavní hrdinka filmu je skutečně inteligentní, pohodová, neobyčejně vtipná,
citlivá a v neposlední řadě také nečekaně těhotná. Šestnáctiletá studentka čeká
dítě se svým spolužákem Pauliem. Ten
ji oddaně miluje, ale ona jej nepovažuje
za partnera. Musí se tedy s náročnou situací vypořádat a když ji kamarádka ze
školy odradí od potratu, rozhodne se,
že dítě nabídne k adopci. S podporou
svého táty, nevlastní maminky a nejlepší kamarádky se Juno s humorem, sebeironií a nadhledem protlouká obtížemi
těhotenství a díky kontaktu s bezdětným manželským párem, který projeví
zájem si dítě osvojit, se dozvídá leccos
o partnerských vztazích, lásce i sobě
samotné. Krom sympatických postav
a brilantních dialogů nabízí Juno i velmi praktický a pozitivní pohled na životní událost, která by byla ve většině
případů vnímána jako tragédie.
ní bezpečností. Dokument v režii Karla
Strachoty kombinuje dobové záběry,
svědectví pamětníků i hrané pasáže
a připomíná, že politická angažovanost
a zájem o otázky veřejného života nejsou limitovány věkem.
O dětství a dětech (www.rozhlas.cz/
leonardo/historie/_zprava/332329,
Český rozhlas, 2007),
LENDEROVÁ, Milena. RÝDL, Karel.
Radostné dětství? Praha: Paseka, 2006.
Spratek
České děti (Karel Strachota, ČR, 2012)
O dětství a dětech,
Radostné dětství?
Speciální pedagožka a rodinná terapeutka Torey Hayden je rovněž autorkou úspěšných románů, v nichž zpracovává své profesní zkušenosti. Kniha
s podtitulem Dítě, které nikdo nemiloval
pojednává o autorčině setkání se šestiletou Sheilou, která trpí poruchou chování a teprve díky kontaktu s Torey, která
jí jako první člověk v životě projeví náklonnost a zájem, se začnou projevovat
Sheiliny přirozené vlohy a neobyčejná
inteligence. Nakladatelství Portál vydalo
v českých překladech i další knihy Torey Hayden: Zvíře vypráví o zkušenosti
s nezvladatelně agresivním chlapcem
Kevinem, Sebranka a Tygřice uspokojí
zvědavost těch čtenářů, kteří chtějí vědět, jak to dopadlo se Sheilou.
(jpp)
Juno (Jason Reitman, USA, 2007)
České děti
V květnu 1988 zveřejnilo hnutí České
děti svůj manifest: vznikla tak jedna
z nejvýznamnějších protikomunistických iniciativ v Československu, jejíž
členové, v mnoha případech mladí lidé,
se podíleli například na zásadních demonstracích během Palachova týdne
r. 1989. Zejména jejich zásluhou se
opozice proti režimu začala projevovat
masovými shromážděními. V hnutí se angažovali například spisovatelé
Jáchym Topol či Ivan Martin Jirous.
Film diváky seznámí se vznikem manifestu i s příběhem hlavního iniciátora
a mluvčího, spisovatele a historika Petra
Placáka, který byl následně stíhán Stát-
Historička Milena Lenderová se dlouhodobě zabývá problematikou dětství:
jak se vnímání dětí a dětství měnilo
v průběhu dějin, jak společnost k dětem přistupovala a co od nich očekávala. Věděli jste například, že až do 19.
století dětství coby svébytná životní
fáze více méně neexistovalo a děti byly
pokládány za „malé dospělé“? Stránky
Českého rozhlasu nabízí stručný a přístupně napsaný úvod do této fascinující problematiky – článek je doplněn
obrázky a krátkými audio nahrávkami
z přednášky M. Lenderové. Komu se
ochutnávka zalíbí, může se o historii
dětství dozvědět více v knize Radostné
dětství?, kterou M. Lenderová napsala
spolu s Karlem Rýdlem a v níž se čtenář
seznámí např. s vývojem povinné školní
docházky, hraček či dětské literatury.
(HAYDEN, Torey. Spratek.
Praha: Portál, 2012.)
KULTURNÍ STŘÍPKY
39
T
É
M
A
VE DVOU SE TO LÉPE TÁHNE
ANEB DOBROVOLNÍKEM V LATĚ
V dnešní době trpíme nedostatkem času, všichni pořád někam spěcháme, nestíháme v práci ani
doma a nezbývá čas ani chuť zastavit se a podívat se, co se děje kolem nás. O to cennější je,
když se někdo rozhodne věnovat část svého nabitého programu člověku, který stojí mimo toto
hektické dění a často i na samém okraji společnost, a navíc bez nároku na hmotnou odměnu.
Právě mezi takové lidi patří mladí dobrovolníci zapojení do projektu Ve dvou se to lépe táhne,
který už 19 let realizuje pražské občanské sdružení Lata – Programy pro ohroženou mládež.
Kdo je Lata
Sdružení Lata, založené v roce 1994
psychologem Oldřichem Matouškem,
pomáhá dětem a mladým lidem ve
věku 13–26 let, kteří neměli v životě
moc štěstí. Jejich problémy nejsou často
na první pohled viditelné, a přesto jsou
výrazně ohroženi selháním a vyloučením ze společnosti. Jedná se především
o děti z rozvrácených, neúplných a sociálně slabých rodin, mládež opouštějící
ústavní výchovu, děti, které nezapadají
do kolektivu, tráví svůj volný čas rizikově, nebo děti z dětských domovů.
40
DOBROVOLNICTVÍ
Lata pomáhá těmto lidem s návratem
do běžného života, posiluje jejich sociální dovednosti, smysluplné využití
volného času, motivaci ke vzdělávání,
uplatnění na trhu práce, pomáhá jim
řešit problémy, na které jsou jinak sami.
Práce Laty je postavena na unikátní
myšlence vrstevnické podpory klientů
od mladých dobrovolníků. Tento model vychází z programů Big Brother
a Big Sister realizovaných v USA, které
staví na předpokladu, že každý mladý
dospívající člověk potřebuje někoho
blízkého, s kým by mohl své dospívání
a problémy s ním spojené sdílet. Pokud
tento blízký v přirozeném prostředí
chybí, mladí lidé mají větší tendenci
k chování, které je pro společnost nepřijatelné a které může vést až k úplnému selhání.
Starší brácha
Ve svém hlavním projektu Ve dvou se
to lépe táhne tedy Lata přináší sociálně
ohroženým dětem a mladým lidem
možnost zažít tento chybějící bezpečný a podpůrný vztah prostřednictvím
pravidelného setkávání s mladým dobrovolníkem podobného věku, kterého
přijímá daleko lépe než dospělé autority. Není to totiž žádný pedantský učitel,
ale starší kamarád, který má podobné
zájmy, jde příkladem, naslouchá a umí
poradit. Dvojice klient – dobrovolník
společně tráví volný čas, jednou týdně
asi tři hodiny, a to takovými aktivitami, které jsou zábavné, ale mají zároveň pro klienta rozvíjející charakter.
Program schůzek závisí pouze a jen na
dvojici, takže v rámci určitých mezí je
možné podniknout téměř cokoliv, ať
už jde o různé kulturní a sportovní aktivity, výlety, návštěvu nízkoprahových
zařízení, nebo jen povídání o vztazích,
pomoc ohledně školy či zaměstnání.
Minimální doba, po kterou musí klient program absolvovat, je 6 měsíců,
většina zapojených u nás však zůstává
rok až dva.
T
É
M
A
školení, každoroční zážitkový teambuilding nebo zimní víkend na horách.
U akcí pořádaných organizací to ale
rozhodně nekončí, dobrovolníci se často sami setkávají i mimo Latu. Mnoho
z nich se také zapojuje do dalších aktivit spojených s organizací, naposledy
například do natáčení spotu o dobrovolnictví apod. Na počest dobrovolníků pak Lata pořádá tradičně benefiční
koncert DOBRO 4 YOU (letos proběhne 4. dubna v pražském Rock Café).
Dobrovolníkem
krok za krokem
Dobrovolnictví jako základ
Základem celého programu jsou tedy
dobrovolníci, mladí lidé mezi 18 a 30
lety přicházející z různých škol a zaměstnání, kteří s klienty tráví volný čas
a bez nichž by projekt nemohl fungovat. Ročně se jich do projektu zapojí
okolo stovky, všichni jsou proškoleni
a metodicky vedeni. Život v Latě se
jim snažíme zpříjemnit různými více
či méně formálními akcemi, jako jsou
A jak tedy vypadá spolupráce dobrovolníka s Latou? Po přihlášení u naší koordinátorky dobrovolníků jej nejprve
čeká úvodní rozhovor a následně víkendový výcvik, plný her a různých zajímavých aktivit, zaměřený na seznámení
s programem Laty, ostatními dobrovolníky, ale především na přípravu na budoucí práci. Pokud dobrovolník projde
všemi těmito úvodními náležitostmi, je
mu následně přidělen klient. Dvojice
vybírají sociální pracovníci tak, aby si
co nejvíce seděly a bylo tak zaručeno
kvalitní fungování vztahu. A pak už
přichází minimálně půlroční setkávání
s klientem plné zábavy a pěkných chvil,
ale i obtížnějších situací, při jejichž řešení má dobrovolník vždy oporu u od-
borných pracovníků Laty. Dobrovolník
také pravidelně informuje Latu o tom,
co na schůzkách s klientem zažil a jaké
pokroky klient udělal.
Přidejte se!
Poptávka po programu Laty neustále stoupá, možná i díky tomu, že jsme
v Praze jedinou organizací, která podobnou službu pro mládež poskytuje. V posledních letech se do programu zapojuje
už přibližně sto dětí a mladých lidí ročně,
což ale klade i větší nároky na počty spolupracujících dobrovolníků. Každý, kdo
by chtěl rozšířit naše řady, je tedy vítán!
Bc. Jana Rejžková, Praha
fundraiserka o.s. Lata
Foto: archiv Laty
Kontakty:
www.lata.cz, [email protected]
tel: 234 621 361
Chtěli byste se také zapojit, ale
nejste z Prahy? Mrkněte se na server
www.dobrovolnik.cz do nabídky
nebo se poptejte ve svém městě.
Spousta nízkoprahových a jiných
zařízení nabízí podobné příležitosti.
DOBROVOLNICTVÍ
41
K
O
L
E
M
N
Á
S
PRACUJÍ ZA 4 KČ/HOD.
MŮŽEME JIM POMOCI?
JAK A KDE SE VYRÁBÍ (NEJEN) NAŠE OBLÍBENÉ OUTDOOROVÉ VYBAVENÍ
Chytré telefony, džíny, ale třeba i outdoorové batohy při cestě na naše pulty často procestovaly víc
zemí než my kdy navštívíme. Flísová mikina byla navržena v Německu, ropa na její výrobu pochází
ze Saúdské Arábie, zipy jsou z Tchaj-wanu. Zpracování proběhlo v Číně, šití v Bangladéši a prodává se
v České republice. Dlouhá cesta však není to jediné, co patří do příběhu věcí, které běžně používáme
a nosíme. Souvisí s ním i mnoho životních osudů lidí, kteří toto spotřební zboží pro nás vyráběli.
Továrna Shen Zhou, Kambodža
V Kambodži se za posledních pět let cena rýže více než zdvojnásobila, mzdy však zůstávají nízké. Minimální mzda se sice v říjnu 2010 zvýšila na
1160 Kč, avšak zároveň se zvedly také ceny pronájmu pokojů v ubytovnách vlastněných továrnami. Dělníci a dělnice tedy nezískali téměř nic.
Za 4 Kč na hodinu
Pravděpodobně tím člověkem byl někdo, kdo žije v některé ze zemí jihovýchodní Asie. Ještě za svítání se prodíral
davy pěších a motorek ulicemi například Ho Či Minova města. Mířil třeba
k továrně Huu Nghi, kde nastoupil
na další z nekonečných směn. Továrna
42
ALTERNATIVA EXISTUJE
vyrábí batohy a oblečení známé outdoorové značky. To, co se děje za mohutnou bránou, by si však zákazník
s prominentním zbožím určitě nespojil. Přestože dělníci a dělnice vyrábějící naši bundu pracují šest dní v týdnu
až 16 hodin denně, nevydělají si ani
na základní životní potřeby. Mzdy jsou
totiž tak nízké (v některých továrnách
ve Vietnamu nedosahuje plat ani 4 Kč
na hodinu), že po odečtení nezbytných
nákladů nezbyde dělníkům ani na jídlo.
Kromě toho jim vedení továrny mzdy
i zadržuje, aby nemohli snadno změnit
zaměstnání. Pokud by odešli, mzdu jim
už nedoplatí. Potýkat se musí i s ponižováním nebo sexuálním obtěžováním.
Vymoci si lepší pracovní podmínky je
K
O
L
E
M
velmi komplikované, protože například
ve Vietnamu a v Číně jsou oficiální odbory zmanipulované, přičemž není dovoleno zakládat odbory nezávislé.
N
Á
S
Více informací najdete například
v dokumentu organizace NaZemi
Výzkum u výrobců outdoorových
oděvů ve Vietnamu a Číně 2010
(www.nazemi.cz)
Česká bunda
Made in China
Firmy přesunuly svoji výrobu do jihovýchodní Asie, protože je zde levnější
pracovní síla. Situace je o to komplikovanější, že mnoho firem však již
žádné továrny nevlastní, jedná se spíš
o obchodní firmy, které odebírají zboží
od továren nebo zprostředkovatelských
firem a dále je prodávají. Značkové firmy pak často netuší, za jakých podmínek vznikají jejich produkty.
Toto se týká nejen levnějších, ale i luxusních výrobků zahraničních značek.
Často je tomu tak i v případě českých
firem. Z telefonického průzkumu,
který organizace NaZemi uskutečnila
v roce 2012 mezi 50 českými firmami,
vyplývá, že přes 50 % dotazovaných firem již přesunulo svoji výrobu do Asie.
Ze značek, které našemu trhu dominují, tak učinily již téměř všechny. Jedná
se o firmy jako Husky, Hannah nebo
Alpine Pro, která obléká i české olympioniky. Označení „česká firma“ nebo
„český výrobce“ se tak často vztahují
jenom k sídlu společnosti.
V jiných výzkumech se organizace NaZemi zajímala o to, jak si tyto „české“ firmy
hlídají, aby v jejich výrobě nedocházelo
k porušování lidských práv. V roce 2011
proto provedla dotazníkové šetření mezi
13 českými outdoorovými firmami.
Smutným zjištěním bylo, že si české firmy
odpovědnost za výrobu svých produktů
neuvědomují a problematiku lidských
práv téměř vůbec neřeší. Firmy nezveřejňují podmínky a standardy výroby a spotřebitel se o jejich vztahu k tzv. společenské odpovědnosti téměř nic nedoví.
Motivační nápis v továrně: Nebudete-li pilně pracovat dnes, budete si zítra pilně hledat práci.
Spotřebitel – detektiv
Dobrou zprávou však je, že čím dál více
spotřebitelů se začíná o původ věcí, které
si kupují, zajímat. Vybrat si férově vyrobenou outdoorovou bundu či batoh
však může být celkem oříšek. Znamená
to pátrat po informacích a ptát se v obchodech. Kde byla bunda vyrobena? Zaručuje firma, že byla vyrobena v důstojných podmínkách? Jednoduše – vybírat
férové produkty znamená přemýšlet nad
svým nákupem a nad jeho důsledky.
Pokud se vám nelíbí, že nevíte, kde a za jakých podmínek vznikají věci, které používáte, můžete se rovněž zapojit do kampaně Ušili to na nás! neziskové organizace
NaZemi. V rámci kampaně jedná Na-
Příručka globálního
rozvojového vzdělávání
nejen pro volný čas
Oddílovým vedoucím, kteří by se
rádi při své činnosti zabývali podobnými tématy, může pomoci příručka
s názvem Buzola. Ta obsahuje hry
a aktivity, které nabízí příležitost
zažít např. jednání velkých nadnárodních firem, analyzovat televizní
reklamy či zjistit, co všechno mohou
ovlivňovat hranice mezi státy.
www.nazemi.cz/buzola
Zemi s firmami a snaží se, aby přijaly
odpovědnost za podmínky, ve kterých
vzniká jimi prodávané zboží. Na stránkách
organizace
(www.nazemi.cz)
najdete také přehled českých firem
a země, kde vyrábí; můžete se zde zapojit
do apelů na firmy nebo zjistit více o problematice pracovních podmínek.
Anna Lazorová, NaZemi
Foto: Will Baxter, archiv NaZemi
Jak být out a zůstat in?
Na základě výzkumu o původu
a podmínkách výroby outdoorového
oblečení prodávaného v Česku připravila nezisková organizace NaZemi
pro teenagery od 14 let vzdělávací
program Jak být out a zůstat in?
Účastníci programu mají možnost
diskutovat o rozmanitosti motivů
a potřeb lidí, kteří „chodí ven“.
Seznámí se s dívkou Min, se kterou
se společně zabývají původem
outdoorového vybavení. Na závěr
posuzují pozitivní a negativní důsledky či různé přístupy k nakupování vybavení.
Více informací a možnost objednání: www.nazemi.cz/vzdelavani
(sekce Vzdělávací programy
pro studenty a program Jak být out
a zůstat in?).
ALTERNATIVA EXISTUJE
43
K
O
L
E
M
N
Á
S
ALEJE, ŽIVÍ SVĚDKOVÉ MINULOSTI
Aleje – stromy podél cest, kterých si většinou nejspíš nevšímáme. Jsou tam. Jaké by to
ale bylo, kdyby tam najednou nebyly? Jaký pro nás mají význam? Kdo zažil ten pocit prázdnoty, když se alej, kterou léta chodíval, proměnila v pařezový hřbitůvek a dosud samozřejmé
se pro něj stalo postrádaným, ten jistě v podobných otázkách pokračoval. Neptal se už,
zda jsou aleje důležité, ale jak je chránit. Jak o ně pečovat a udržovat je, a zda pro to
můžeme něco udělat my sami.
K historickým kořenům
alejí…
Podle etymologického slovníku se slovo
„alej“ do češtiny dostalo z německého
„Allee“, které pochází z francouzského „allée“, jež se vyvinulo z latinského
„ambuláre“, což znamená „procházet
se, cestovat“. Kde se ale ona stromořadí
lemující cesty a silnice, v jejichž stínu
se procházíme a cestujeme, vůbec vzala?
44
KRAJINA A JEJÍ GENIUS LOCI
Většinu našeho území ve středověku
pokrývaly husté lesy. Stezky v nich byly
úzké, nepříliš udržované, a jako se v neudržovaných vlasech drží vši a blechy,
drželi se podél cest lapkové a loupežníci. To se však mělo postupně změnit
s vládou Karla IV., který si uvědomil, že
bezpečná a hustá komunikační síť je základním předpokladem pro ekonomický rozvoj země. Nařídil proto, že cesty
mají být rozšířeny a zpevněny, a aby
stromy od nich byly v kritických místech vzdáleny na cca sto metrů. A tato
přehlednost se pro lapkovské řemeslo
stala osudovou ranou.
Postupem času se vlivem zemědělství
krajina odlesňovala a cesty odhalovaly
stále víc. To s sebou neslo pro poutníky i obchodníky, z hlediska politického však především pro vojáky, řadu
problémů. Na nechráněných cestách
se nebylo kam schovat před nepřáteli, před větrem, před letním sluncem.
V zimním období zase napadaný sníh
znesnadňoval orientaci. Řešení těchto
problémů našlo svůj počátek v 18. století, kdy si šlechta začala libovat v zakládání rozsáhlých parků a zahrad kolem
svých zámků. Typickými prvky pro
tyto barokní zahrady, pro něž se vžilo
označení „francouzské“, byly velkorysost, symetričnost a geometrie. Kromě
geometricky zastřihávaných keřů, staly
je jejich častým prvkem i aleje. A kultivovat krajinu svého panství, a tedy
i zakládat aleje, znamenalo pro panstvo
dobře se reprezentovat.
Užitečnost alejí záhy pochopila i Marie Terezie, která nechala vydat úřední
nařízení, že podél nově zřizovaných cest
musí být vysázena doprovodná zeleň.
Na konci 19. století bylo vydáno obdobné nařízení, které povinovalo obce
vysazovat podél cest aleje a pečovat
o ně. Poškozování alejí bylo trestáno
pokutou nebo dokonce vězením. Dnes
jsou chráněny zákonem č. 114/ 92 Sb.,
o ochraně přírody, ty nejvýznamnější
jsou vyhlášeny památnými, a ty, které patří k zámku či jiné památce, jsou
chráněny spolu s ní.
K
O
L
E
M
Aleje dnes
Význam alejí však nebyl pouze utilitární. Dnes je oceníme především z estetického hlediska, jejich krajinotvorná
funkce je nesporná. Umocňují prožitky
našich putování, ať už dalekých nebo
těch v bezprostřední blízkosti našeho domova, jehož součástí se stávají,
když nás vedou domů z cest dalekých,
i z těch každodenních. Rostly a měnily
se s našimi babičkami, rostou s námi,
a při troše snahy porostou dál. Jsou to
živí svědkové minulosti a zaslouží si
naši úctu a péči. Zaslouží si je o to víc,
že existence mnohých je reálně ohrožována rozšiřováním silnic a další výstavbou, solením cest, výfukovými plyny
atd., nejvíce však naší lhostejností.
Za oběť silnicím tak padla například alej
135 stromů z Havlíčkova Brodu do České Bělé nebo alej stoletých javorů a jasanů v Kašperských Horách na Šumavě.
Ale mnohé se také podařilo zachránit
zásluhou občanských iniciativ. Například akce „Natírat a chránit“ pomohla
přesvědčit vedení Kraje Vysočina, že lépe
než kácet stromy, které řidiči mohou
považovat za nebezpečné (jak absurdní,
považovat za nebezpečný statický strom,
nikoli stroj řítící se rychlostí neúměrnou
terénu), je kmeny natřít ekologickou
reflexní barvou a opatřit je odrazkami.
Zachránit alej u Žižkova Pole pomáhali
tímto způsobem kromě místních obyvatel a občanských sdružení i přibyslavští skauti, dokonce se podařilo prosadit
a zajistit aleji památkovou ochranu. Pro
Olomoucký kraj vznikla on-line databáze alejí, na jejímž vytvoření se podílely
mimo jiné sdružení Arnika a Univerzita Palackého Olomouc. A v neposlední řadě je třeba zmínit, že 30 tisíc lidí
úspěšně podpořilo svými petičními
podpisy zrušení výjimky v novele zákona
o ochraně přírody a krajiny, která silničářům umožňovala kácet bez povolení.
Co s tím?
Tyto i další úspěchy jsou nespornými
důkazy, že každý může pomoct řešit neutěšenou situaci, v níž se ocitáme, jsou-
N
Á
S
li stromořadí naší krajiny v ohrožení.
Znáte-li nějakou krásnou alej, můžete
ji nominovat do ankety Alej roku, kterou pravidelně pořádá sdružení Arnika.
Máte-li ve svém okolí neudržovanou
alej, můžete s kmenem požádat o odbornou pomoc a vzít si alej na starost.
Není nic snazšího než se připojit k již
rozběhnuté činnosti některého občanského sdružení nebo jiného spolku.
Upozorňujte na problémy, které vidíte
ve svém okolí. Je to dobrá Služba.
Viktorka Hlaváčková (23 let), Praha/
Východní Čechy
Foto: archiv autorky
Kde se dozvím víc?
Kol. autorů.
Aleje – krása ohroženého světa.
Praha: Mladá Fronta, 2012.
Aleje jako součást naší krajiny,
dokument ČT: www.ceskatelevize.cz/
ivysilani/10140177481-aleje-jakosoucast-nasi-krajiny
Aleje a stromořadí, rozhlasový
pořad: www.rozhlas.cz/leonardo/
dimenze/_zprava/aleje-a-stromoradi—1172271
www.vyzva.arnika.org/olomouckealeje/map.html
http://arnika.org/stromy
KRAJINA A JEJÍ GENIUS LOCI
45
K
O
L
E
M
N
Á
S
KDYŽ NEVÍM, CO SI POČÍT
O KRIZÍCH A POMOCI
Co má společného svatba, maturita, nemoc, povodeň, rozchod a rozhodování o zaměstnání…?
Všechno to jsou stresové situace, se kterými si občas musíme nějak poradit
a které se mohou stát situacemi krizovými.
a věkem je např. vstup do školy, dospívání, v dospělosti krize středního věku
nebo také krize spojené s vývojem rodiny – třeba když děti opouští své rodiče
a stěhují se do vlastního bydlení.
Kromě těchto krizí jsou i krize obtížně
předvídatelné (třeba nemoc někoho
blízkého) nebo také krize související
s duševními poruchami (třeba krize
spojené se závislostí).
Na krizi každý reaguje jinak – kromě
toho, že každý zkrátka prožíváme situace
jinak, záleží samozřejmě i na krizi jako
takové (čeho se týká, jaké jsou její důsledky…). Protože je to stav, který je tak
subjektivně vnímaný tím, kdo ho jako
krizi prožívá, neměli bychom něčí reakci
na krizi zlehčovat, i když nám samotným
třeba situace tak zátěžová, traumatická,
nepřijde. S krizí jsou často spojené pocity úzkosti, strachu, smutku, agresivní projevy, útěk (ať už třeba z domova
nebo sám do sebe), panika, u dětí třeba
i s projevy nižší vývojové úrovně (třeba
se dítě začne počůrávat, i když starání
se o vlastní čistotu už zvládalo). Kromě
těchto psychických projevů bývá prožívání krize spojené i s tělesnými problémy
(třeba bolest hlavy, slabost…). Když se
nám podaří s krizí vypořádat, dostaneme se opět do rovnováhy, ke zhodnocení
situace, novým činnostem, vztahům, dokážeme vnímat i její pozitivní přínos…
Co je krize
Termín „krize“ se používá v řadě oblastí
a významů. Bývá spojována s obdobím
zmatků a hledání řešení, s nebezpečnými a ohrožujícími situacemi, s něčím,
co sami nejsme schopni zvládnout, se
stresem. I když je krize často vnímaná
46
PSÝCHÉ
Jak se s krizí vypořádat
negativně, protože bývá spojená se zátěží, ztrátou, nelehkou volbou…, je to
také příležitost pro změnu, šanci, nový
začátek, posun, hledání lepších řešení…
Krizím se v podstatě nelze vyhnout
a jsou dokonce důležité pro náš vývoj.
Takovými krizemi spojenými s vývojem
Bohužel neexistuje jeden návod platný
pro všechny lidi a na všechny krizové
situace. Když se do takové situace dostaneme, často si nejdřív snažíme pomoct
sami, zkoušíme nám známá řešení situace. Pokud nefungují, selhávají, může
nám pomoct blízká osoba, které se s pro-
K
O
L
E
M
blémem svěříme a která je nám oporou,
zázemím. Pokud ani to nepomůže, tak
bychom měli vyhledat odborníka, který
nám poskytne krizovou intervenci. Jejím
cílem je pomoct člověku v krizi zvládnout bezprostřední prožívání krizové
situace, má ho uklidnit a nasměrovat ho
k možným řešením situace.
A kam se tedy obrátit, kdo může krizovou
intervenci poskytnout? První možností
jsou telefonické krizové linky, které často
pomáhají i anonymně, některé fungují
nonstop. Další možností je obrátit se na
psychologa, za kterým zajdeme na konzultaci, ke které není potřeba žádné jiné
doporučení (např. od lékaře). Pak existují
i specializovaná krizová centra. Pracuje
tam obvykle tým odborníků (psychologové, psychiatři, sociální pracovníci…).
Centra nabízejí jak služby ambulantní
(klient tam po nějakou dobu dochází),
tak krátkodobé pobyty (klient tam pobývá například týden) – ty jsou dobré zejména v případě, kdy je pro klienta vhodné, aby na chvíli opustil prostředí a osoby,
se kterými žije a které mohou být zdrojem
krize, nebo pokud si klient v důsledku
krize chce ublížit nebo si sáhnout na život
(a je třeba, aby na něj někdo dohlédl). Při
pobytu nebo docházení do takovýchto
zařízení se klienti účastní různých individuálních a skupinových programů vedených odborníky, které jim pomáhají krizi
pochopit a nějak se s ní vypořádat.
N
Á
S
Závěrem
Foto: Jakub Pejcal – Boby
Nejrůznější krize jsou přirozenou součástí našich životů. Je ale důležité si
v souvislosti s nimi uvědomit, že nejsou
jen pohromou, ale i výzvou a novou
šancí, příležitostí k osobnímu růstu –
z každé krize si můžeme něco odnést
do dalšího života a posílit se pro zvládání možných krizí v budoucnu.
Závěrem se zkusme každý zamyslet,
jaké životní krize nás potkaly, jak jsme
se s nimi vypořádali a co nám v tom
pomohlo, jaká řešení se nám osvědčila.
Snad si na to pak v případě nutnosti
vzpomeneme…
(K.)
Jeden příběh s dobrým koncem
Katka po jednou bujarém večírku podvedla svého přítele. Pak ji to mrzelo, ale
nešlo to vzít zpět. Ten, s kým ho podvedla, jí navíc začal vyhrožovat, že to jejímu
příteli řekne. Katka to příteli raději oznámila sama. Přišlo jí to lepší, než aby se
to dozvěděl jinak. Potom se ale zhroutila, celá situace se jí zdála neřešitelná, spolykala několik prášků na spaní a ještě je zapila vínem… Katku naštěstí objevili
rodiče, kteří ji přijeli navštívit. Přivolali sanitku a Katla skončila v nemocnici. Z té ji pak odvezli rovnou do krizového centra. Tam byla týden. Účastnila
se různých skupinových programů, poslouchala příběhy ostatních a vyprávěla
i ten svůj. Často plakala. Chodila také na individuální konzultace. Tam byla
jen ona a psycholog nebo psychiatr, který jí pomáhal překonat krizovou situaci,
uvědomit si vlastní prožívání, nahlédnout na situaci z různých úhlů pohledu,
probrat možná řešení i to, co by jí mohlo pomoct, kdyby se opět do nějaké
krizové situace dostala… Po týdnu Katka odcházela. Ne sice zcela vyrovnaná
a šťastná, ale mnohem klidnější než před týdnem. Rodiče si ji vzali na nějaký
čas k sobě a ona ještě chvíli chodila jednou za čas na konzultaci k psychologovi.
Krizové linky a centra
Linka bezpečí (pro děti a mládež
do 18 let, studenti do 26 let)
116 111, [email protected]
Pomoc pro dospělé
Linka krizové intervence
284 016 666, [email protected]
Linka pomoci v krizi
974 834 688, [email protected]
Seznam linek důvěry
podle regionů
www.krizovaintervence.cz/
dokumenty/seznam-ld-pro-celoupopulaci-2012.pdf
Některé specializované linky:
Linka Anabell (poruchy přijmu
potravy) – 848 200 210
Anonymní AT linka (pro lidi, kteří
mají potíže se závislostí a pro jejich blízké) – 235311791
Linka pro ženy a dívky (pro dívky,
ženy a partnerské páry v obtížných situacích souvisejících s těhotenstvím,
mateřstvím, rodičovstvím a vztahovými problémy) – 603 210 999
Krizová centra
Seznam krizových linek a krizových center podle regionů přímo
ze skautské Křižovatky
http://krizovatka.skaut.cz/sluzby/
krizova-komunikace/krizova-centra
PSÝCHÉ
47
K
O
L
E
M
N
Á
S
PRODUKTIVNÍ PROKRASTINACE
JE NĚCO TAKOVÉHO VŮBEC MOŽNÉ?
Isaac Newton zanedbával práci na farmě své matky, protože si raději četl. Leonardo da Vinci
prý počítal s dokončením obrazu Mony Lisy v průběhu jednoho roku – nakonec to bylo 16 let.
Linus Torvalds dokončil studium informatiky až po osmi letech. Zdržovalo ho totiž vytváření
operačního systému, který je dnes znám po celém světě. Dá se říct, že všichni byli flákači,
kteří si to neuměli zorganizovat. Studovat osm let? Neslýchané!
Co to je
prokrastinace?
Začněme definicí, ať si ujasníme
pojmy. Ve webovém slovníku cizích
slov se o prokrastinaci píše: „výrazná
a chronická tendence odkládat plnění
48
SOFT SKILLS
povinností a úkolů (zejména těch nepříjemných) na pozdější dobu, rizikový
fenomén pro duševní zdraví”. Zní to
jako popis choroby, nemyslíte? Bráno
lingvisticky: „cras“ (zítra) je kořenem
latinského slova „crastinus“ (náležející zítřejšímu dni), takže slovo „pro-
krastinace“ se dá přeložit jako nechat
na zítřek. Nejde tedy o prachsprostou
lenost, jak se lidé často mylně domnívají. Prokrastinace sama o sobě
znamená právě jen ten sklon k odkládání. Lenost pak může být jednou
z příčin.
Kde se ta potvora
bere?
Jakýmsi třetím bodem by mohlo být: je
to čekání na správný okamžik.
V jedné z prvních kapitol knihy Odložím to na zítra se autoři zabývají příčinami prokrastinace. Existuje mnoho
teorií, mezi něž patří následující:
Vzpomínáte na Leonarda zmíněného
v úvodu? Čekal na správný okamžik 16 let.
Kdyby se přinutil dokončit obraz dřív, dost
možná by zdaleka nedosáhl takové kvality.
Rossini napsal, že nejinspirativnějším momentem ke komponování předehry k opeře pro něho býval večer před premiérou,
kdy na něj naléhal vystrašený impresário
rvoucí si celé chomáče vlasů. Některé úkoly je zkrátka lepší nechat uležet.
• Příčinou je depresivní stav nebo přílišný optimismus.
• Prokrastinující jsou buď hloupější
nebo naopak chytřejší než ostatní.
• Vzniká v důsledku perfekcionismu,
malé ctižádosti apod.
Co si z toho odnést? Příčinu vzniku
prokrastinace dosud neznáme a vědci
jsou v tomto ohledu nejednotní. Některé z teorií jsou už částečně vyvrácené, jiné čekají na ověření.
Prokrastinace jako
kamarádka
Zmíněná kniha nabízí ovšem i jiný úhel
pohledu. Dovolím si shrnout hlavní
myšlenky ve dvou bodech:
1. Jde o obrannou reakci proti přílišné
zátěži.
2. Jde o indikátor toho, že děláme něco,
co dělat nechceme.
Je toho na mě moc, tak prostě vypnu.
Otázka zní, proč je toho na mě moc?
Mohu to nějak ovlivnit, ubrat si zátěže?
Vzhledem ke druhému bodu by se dala
prokrastinace považovat za průvodkyni
na cestě hledání toho, čemu se opravdu
chceme věnovat.
Tento názor je poměrně zásadním obratem. Většinou slyšíme o tom, jak je prokrastinace špatná a že bychom ji měli
potlačit nejlépe silou vůle, nadšením
či nějakými triky. Můžeme na to ale jít
i jinak. Můžeme začít přemýšlet o tom,
kde je skutečně chyba.
• Přečtěte si knihu Odložím to na zítra.
Já jsem z ní nadšený a rozsah článku neumožňuje sdělit vše podstatné. Navíc je
docela tenká.
N
Á
S
Začněte už dnes! Nebo to nechte
na zítra.
Martin Hlaváč – Stenli (25 let),
Veselí nad Moravou
„
Nesnažte se proto
zamezit prokrastinaci,
ale naučte se, jak správně
prokrastinovat.
Komiks: Kateřina Bartošová – Lotty
“
Kam dál?
Profesionální
prokrastinátor
PASSIG, Kathrin. LOBO, Sascha.
Odložím to na zítra.
Praha: Portál, 2010.
Pojďme se teď bavit trochu praktičtěji.
Nesnažím se říct „prokrastinujte, co to
dá.“ Když si inzulin nepíchnete dnes
ani zítra, pozítří už možná nebudete
mít příležitost. Na druhou stranu podle amerického programátora a esejisty
Paula Grahama, autora esejů o dosahování vlastních cílů, je počet činností,
které je možno vykonat, nekonečný.
Ať uděláte cokoliv, vše ostatní zůstane
neuděláno. Nesnažte se proto zamezit
prokrastinaci, ale naučte se, jak správně
prokrastinovat. Tady je pár tipů:
www.mitvsehotovo.cz
• Máte-li často nedostatek energie pro
práci, pravděpodobně toho máte moc.
Vypusťte něco.
DOVOLENÁ NA VODÌ
DÌTSKÉ TÁBORY
RAFTING
• Když se vám do něčeho nechce, pusťte
se v rámci této nechuti do něčeho jiného, co je potřeba udělat. Zní to jako naivní psychologická klička, ale funguje to.
Umývání nádobí a utírání prachu je pro
amatéry. Dělejte skutečně důležité věci.
• U některých úkolů pátrejte po „správném okamžiku“. Jak si myslíte, že jsem
psal tento článek? Naplánujte si, že se
do toho pustíte tehdy a tehdy a když to
po deseti minutách nepůjde, naplánujte
to na jindy.
SOFT SKILLS
INZERCE
• Prokrastinující mají strach ze selhání
či naopak z úspěchu.
• Pokud se chystáte něco odložit nebo
neudělat, detailně si domyslete důsledky. Vidina následných problémů někdy
dodá chuť do práce.
K
O
L
E
M
jedno i vícedenní zájezdy
øeky v Èeské Republice,
Polsku, na Slovensku...
odborný doprovod
doprava, strava, ubytování
kombinace voda+kola
+horolezectví
poznání pøírody
a kulturních zajímavostí
pro skupiny akce na míru
dle pøání klienta
www.perej.cz
49
CK PEØEJ tours s.r.o., Tø. Svobody 39, Olomouc
tel.: 585 313 176, 603 11 33 44, [email protected]
neexistuje jednoznačný a jednoduše
napsaný recept. Lidé si postupem
času vytvořili spoustu pravidel, sepsali mnoho zákonů, ale problémem
je něco dodržovat.
Co naplat, že se na nás z televizních
obrazovek usmívají perfektně hubené modelky nebo naducané a červenající se rty Britney Spearsové napuštěné botoxem, když se záhy na
internetu objeví její polonahé fotky
z drogových večírků. Ale proč chodit do světa showbyznysu, ke všemu
americkému, když my žijeme tady,
v České republice? Pokud jste žena,
kolik času ráno trávíte před zrcadlem
a krášlíte se? Odhaduji minimálně
patnáct minut a přiznávám se, že já
také, a je to potřeba, protože jinak by
se nás asi kdekdo lekl. Ale kolik času
strávíme nad přemýšlením, co na
sebe, aby se to k sobě hodilo, ladilo,
aby v tom nevypadala naše zadnice
moc velká, abychom se líbily tomu
fešnému myči oken, jaký typ makeupu se hodí na průměrně podzimní
den, místo toho abychom alespoň
zlomek tohoto času přemýšleli nad
SEBOU? Nemyslím hmotné já, myslím vnitřní já. Zkuste někdy zapřemýšlet, jak zkrášlit svoji duši namísto
svojí hlavy. Nebo zaměnit úvahu „jak
dát vyniknout svým dlouhým nohám“ za „jak dát vyniknout své silné
stránce“. Třeba by na toho pohledného mládence od oken více zapůsobilo hezké slovo nebo dobrý skutek
než upnutá minisukně. Tím nechci
říci STOP MINISUKNÍM, klidně
je noste, pokud na to máte postavu, ale chci upozornit na rovnováhu
mezi vnější krásou a vnitřní krásou.
Já sama s tím mám problém a častěji
nastavuji zrcadlo svému tělu než duši
a předem říkám: není to jednoduché
a sama nevím jak postupovat. Možná
obdobně jako u klasického posledního zhlédnutí se v zrcadle před odchodem, zkontrolovat vše: boty, nohy, zadek, trup, obličej z profilu, celý člověk
zezadu a jde se, zaměnit za: je v pořádku mé směřování? Líbí se mně? Líbí
se ostatním? A co myšlenky? Ladí s tím,
jak se chovám a co říkám? Myšlenky,
slova, činy. Sluší jím to dohromady?
Nemají kontrastní barvy a netlučou se
trochu o sebe? Vždyť přece i ve všech
pohádkách najdeme, že si princ nakonec vybral, třebaže ošklivější, ale
zato charakterní služku, místo krásné, ale do sebe zahleděné princezny
(pomineme-li Popelku nebo Nastěnku, které byly obě služky a krásné až
za hory ). A která z nás by nechtěla
mít život jako z pohádky? Myslím, že
když ukradnete chvíli, kterou věnujete svému zevnějšku a podíváte se
na svůj vnitřek a odpovíte si třeba
na některé otázky, jakékoliv, nebo se
po jejich zodpovězení alespoň budete
pídit, budete o kapku krásnější, skoro jako Miss .
Zuzana Rambousková – Rambo (16 let),
Praha
Jarní pomazánka
VÝSLEDKY:
50
Mám tlustý zadek. Nelíbí se mi moje
vlasy. A co mám dělat s tím špekem
na břiše? Asi jsem neměla jíst tolik
hamburgerů. Naštěstí jde každý problém vyřešit. Zajdu si do poradny
pro obézní, tam mi jistě naordinují
nějakou dietu, která bude šitá přímo
mně na míru. Dokonce si můžu vybrat, jaké poradenské centrum mám
nejblíže domovu, abych se přílišně
neobtěžovala náročnou chůzí s mým
tučným pozadím. A co s vlasy? Ty
jistě spraví kadeřnictví v naší ulici,
stačí si jen z internetu vytisknout
účes, který právě frčí. Tak, to zní dokonale. I přes to, že dnes vypadám
jako ošklivka Katka, díky pokročilým technologiím si to zítra mohu
vykračovat po molu jako Kate Mossová a hrát si na obživlou Barbie. Ale
napadlo vás někdy, že nejde jenom
o vzhled? Navzdory tomu, že si lidé
dnes hodně potrpí na vnější úpravě. Nemohu tvrdit, že na vzhledu
vůbec nezáleží, jistě znáte „obecně
uznávané pravidlo“, že o neznámém
člověku si uděláme obrázek na základě prvních šedesáti sekund. A na co
se zaměříme během těchto šedesáti
sekund? Na vzhled. Ale časem budeme muset odkrýt i to, co je v nás
schováno. A lidé poznají, jestli je to
hezké nebo ne. Pokud máme stejně i uvnitř vše tak „vypiplané“ jako
pěknou pleť na našem obličeji, pak
se máme čím chlubit a z čeho radovat. Jenomže kdo z nás je andělská
dokonalost sama? I uvnitř se objeví
nějaký ten nedostatek. Bohužel si
nemůžeme zavolat žádnou úklidovou službu, která by nám vyčistila
svědomí a vyretušovala celou naši
duši. Nemůžeme pozřít žádné prášky
na lakotu a zapít je kapkou živé vody,
po které nám proroste srdce květinami a dobrými skutky. I když, nápad
je to dobrý a je skoro až podivné,
že si na tom ještě nikdo nepostavil
byznys. Stát se dobrým člověkem
není jednoduché a prozatím na to
Čtyři stroužky česneku, dvě mrkve, kelímek pomazánkového másla, sůl, pepř,
mňam!
P
A
R
K
ZRCADLO PRO DUŠI
Mrkev najemno nastrouháme, přimícháme utřený česnek. Vmíchame
do pomazánkového másla a dle chuti osolíme a opepříme.
H
Y
D
E
POZVÁNKY
Ivančena 2013
Copak je to za vojáka 2013
19.–20. dubna 2013 | Ivančena
www.ivancena.cz | [email protected]
731 446 793
30. května–2. června 2013 | Kopřivnice
http://copakjetozavojaka.skauting.cz
[email protected]
19. dubna 2013: 17.00 – pietní akt v polském Těšíně
20. dubna 2013: 11.00 – mše nedaleko
mohyly
12.00 – vzpomínkový akt u mohyly. Můžeme zajistit ubytování pro 100 skautů
u ostravských oddílů.
Již čvrtý ročník roverské akční hry na motivy stejnojmenného filmu. Akce je určena
pro rovery a rangers od 14 let. Chceš-li zažít
pořádnou akci, vezmi svoje kamarády a přijeď.
Nezapomeň se zaregistrovat na našem webu.
Zlaté šlapátko 2013
1. května 2013 | okolí Brna (Mokrá Hora
u kaple – Bílovice)
http://zlate-slapatko.tym.cz
[email protected]
XIII. ročník tradičního závodu horských kol. Startovné 20 Kč. Přihlašování
do 25. dubna 2013 online na webu.
Provaz 2013
3.–5. května. 2013 | Brno
http://provaz.skauting.cz | [email protected]
Již podruhé se mají možnost setkat
všichni skautští vedoucí, do jejichž oddílů
chodí děti se specifickými potřebami.
Cílem setkání bude opět možnost při
řadě programů navzájem sdílet zkušenosti a postupy, které využíváte při práci
s těmito dětmi, seznámit se s novými
informacemi a trendy v této oblasti nebo
možnost zúčastnit se skupinové supervize.
P
O
Z
V
Á
N
K
Y
7 vlků a tisícovky
19.–28. července 2013 | Hubertka u Bílého
potoka pod Smrkem
http://krizovatka.skaut.cz/databaze/akcevzdelavaci | [email protected]
…deset dní se každý z nás bude pod olověným nebem na drsných jizerskohorských
cestách rvát se sedmi šelmami, které dřímají v každém z nás. Jejich jména nahánějí husí kůži, přestože je každý zná – už
mezi nimi nechyběly Pýcha, Hněv, Závist…
A až budeš večer přemýšlet u táborového
ohně, jak překonat kruh vlčích očí, který
se kolem Tebe bude uzavírat blíž a blíž,
pak poznáš, jak krutě pravdivé je motto
akce: Snáze zkrotíš vlka, nežli sám sebe!
Help 2013
13.–15. září 2013 | Vsetínsko
www.help2013.cz | [email protected]
Největší polní hra v České republice, nonstop
dvacet hodin, pro pěti- až desetičlenné skupiny, herní území čtyřicet metrů čtverečných,
přihlášky do 27. června 2013! … nesledujte
cizí příběhy, přijďte zažít svůj vlastní …
51

Podobné dokumenty

DemoKrraUsKäidYIKa

DemoKrraUsKäidYIKa to iä velmi nam narov töZko näkdY

Více

Dílčí zpráva - Hydrologie - Český hydrometeorologický ústav

Dílčí zpráva - Hydrologie - Český hydrometeorologický ústav se preventivně chystají na nové deště; Aktualne.cz: Bude pršet, hráze a města se chystají na vzestup řek). Druhým tématem je shrnující hodnocení povodní v Denících, co se během povodní povedlo a co...

Více

Skautský svět 4

Skautský svět 4 SKAUTSKÝ SVĚT magazín pro skauty a jejich příznivce ročník 51, číslo 1 | vychází 5× ročně | registrační číslo MK ČR E 8386, ISSN 1212-9070 Předplatné zajišťuje SEND Předplatné s.r.o. | Pro registro...

Více

1. září 2. září 3. září 4. září 5. září 6. září 7. září

1. září 2. září 3. září 4. září 5. září 6. září 7. září podivné úkazy a paranormální jevy naznačují, že minulost naší planety je daleko tajemnější než si vůbec dovedeme představit. Arnošt Vašíček přiblíží nejzajímavější objevy ze svých cest do více než ...

Více

Skauting 4

Skauting 4 na mladé lidi, otevírat jim oči, ukazovat cestu, nabídnout smysl… Vytyčování cíle tábora, jeho duchovní rozměr a způsob naplňování vizí sice nespadá do kompetence rádců, nicméně rádcové by měli být...

Více

jídelníček pro kojence / je bio zdravější? těhotenské

jídelníček pro kojence / je bio zdravější? těhotenské naši budoucnost a může přispívat ke zlepšování kvality obyvatelstva, k ekonomickým úsporám, ale též přináší výhody z hlediska psychologického, sociálního a ekologického. Děti, které v prvních dvou ...

Více