Tajemství katedrál

Tajemství katedrál
Gotický chrám symbolizuje nebeský Jeruzalém, jehož mystický význam zdůrazňuje půdorys
ve tvaru kříže. Apsida s kůrem má tvar půlkruhu nebo případně oválu. Podélná a příčná loď
chrámu představují kříž. S apsidou získává kříž formu egyptského kříže zvaného Ankh. Ankh
je znamením nesmrtelnosti. Ani výběr místa pro stavbu nebyl náhodný. Většina evropských
katedrál i kostelů stojí na posvátných stanovištích známých už od předkřesťanských dob. Na
takových místech se energie Matky Země spojuje s energií nebes a proto jsou ideální pro
stavbu svatyň vyhrazených setkáním člověka s Bohem.
Církevní stavby bývají obvykle orientovány podle západovýchodní osy, což má samozřejmě
svůj hluboký smysl. Slavná katedrála v Chartres svou přídí nesměřuje přímo k východu, ale k
bodu v prostoru, kde při letním slunovratu vychází Slunce. Místo dopadu slunečního paprsku
21. června o letním slunovratu je jasně vyznačeno bílou dlaždicí s kovovým kroužkem. V
pravé poledne prosvitne paprsek slunce oknem svatého Apolináře a dopadne na kámen, jehož
odlišnost od okolí je na první pohled patrná.
Pro katedrálu v Chartres je typická rozdílná výška obou hlavních věží. Štíhlejší severní věž
představuje ženu, Pannu Marii a silnější jižní věž znázorňuje muže, Syna, který ji chrání.
Podobnou symboliku má i katedrála Notre-Dame v Paříži, ovšem tam je situace opačná.
Severní věž je vyzdobena zvířaty a loveckými výjevy, zatímco jižní věž je dekorována
mnohem střízlivěji akantovými listy. Severní věž zdobí socha Adama a korouhvička Slunce,
jižní věž nese znamení Měsíce a sochu Evy. Mužský a ženský princip jsou tak jasně
vymezeny.
Pramen prastaré keltské studny pod katedrálou se nachází 30 metrů pod úrovní krypty, což je
zhruba 37 metrů pod dlažbou chóru. Klenba se přitom vypíná 37 metrů vysoko nad dlažbu. Z
celkové délky katedrály 130 metrů měří chór opět 37 metrů. Vnitřní i vnější stěny zdobí
bohatá symbolická výzdoba. V katedrále bylo napočítáno přes 1.800 uměleckých předmětů. Z
původních 186 barevných oken se dodnes zachovalo 152 s 3.889 postavami. Celkový počet
soch a sošek na katedrále se pohybuje okolo 3 tisíc.
V jistém smyslu je katedrála archou spásy, posledním útočištěm věřících, kam se mohou
uchýlit před koncem světa. Čas v tomto archetypálním dramatu nehraje žádnou roli. Na
západní straně nad vchodem je vyobrazení právě probíhajícího Posledního soudu. Archu je
nutné zabezpečit před útoky pekelných mocností. Proto jsou těsně pod střechou a na opěrných
obloucích umístěny chrliče, sochy démonických postav, které, jak praví Fulcanelli, "vyvrhují
děsivý živel potopy mimo posvátné tělo chrámu". Jejich účelem je zabránit průniku temných
sil do katedrály. Podle křesťanské tradice démoni musí uprchnout, spatří-li svůj vlastní obraz.
Podobný efekt mají také ornamentální tvary vytesané v kameni. Jejich účel spočívá v potřebě
démony zmást, vyvést je z míry a oslabit je. Nápisy na vnějších stěnách lze číst stejně zepředu
i zezadu. Je to dokonalá past. Démoni jsou nuceni číst nápis zepředu i zezadu, zaklínací
formule zní stále stejně, proto musí číst nápis stále znovu, až se chytí se do magické smyčky,
která je vyčerpá a donutí vzdát se svého úmyslu proniknout do chrámu.
Uprostřed katedrál byl v některých případech umístěn labyrint poskládaný z dlaždic. Věříci
před ním poklekli a cestu vyznačenou na podlaze absolvovali po kolenou. Nakonec skončili
uprostřed v záři světla. Labyrint je vyjádřením lidského života se všemi nástrahami,
zkouškami a obtížemi.
Jeho střed je totožný s dosažením cíle, s konečnou spásou. Ze středověké tradice je znám
náboženský tanec, který podle vzoru labyrintu na chrámové podlaze vyjadřoval pouť lidské
duše k Bohu.
Katedrála v Chartres je proslulá svým labyrintem, který je největším na území středověké
Francie. Labyrint o průměru 12,445 metrů sestává z 365 kamenů bílé barvy tvořících 11
kruhů ve 4 kvadrantech. Ornament uprostřed symbolizuje osvícení. Jména stavitelů katedrál
se v Chartres narozdíl například od Remeše nebo Amiensu nedochovaly. Nezachoval se ani
červený maltézský kříž namalovaný na klenbě.
Jako každý správný labyrint, tak i labyrint v Chartres nás nejprve přivede až téměř k samému
středu, aby nás vzápětí odvedl na okraj a donutil nás projít celým bludištěm, než dojdeme ke
skutečnému cíli.
Paralela s duchovní cestou je zřejmá. Z počátku se zdá, že Bůh je už blízko, téměř na dosah.
Pak však následuje temná noc duše a trvá velmi dlouho než dojde ke skutečnému sjednocení s
božstvím.