Historie Hakkoryu jujutsu

HISTORIE HAKKORYU JUJUTSU
(přeloženo a upraveno z www.makotodojo.net/index.php?todo=geschichte)
Nejdříve postižitelná kultura v Japonsku se datuje zpět až do roku 5000 př.n.l. Z této doby byly objeveny postavy od
válečníků na náhrobních kamenech. Ačkoli vycházíme z toho, že historie jujutsu začala v druhém století př.n.l., byl její
vrchol nebo "zlatý věk" během éry Tokugawa (1603 - 1867 n.l.). V průběhu tohoto období vznikala různá válečná umění.
Období Togukawa bylo rozhodujícím filtrem pro vznik válečných umění. Různé styly byly zkoušeny a testovány a byly buď
úspěšné nebo byli pro špatný pocit vyfiltrovány. Mnohé styly byly jinými přejaty a z nich vznikly nové, vylepšené styly.
Základem testování byl boj.
Výraz jujutsu vznikl v 17. nebo 18. století. Zpočátku dostávalo mnoho jmén jako: taijutsu, kumiuchi, hakute, torite,
kenpo a yawara. Jujutsu je také označováno jako jiu-jiutsu, ju-jitsu nebo jiu-jitsu. Tradičně se ale používá jujutsu.
Jutsu znamená umění, znalost nebo nauku. Ju znamená ustoupit, pružnost nebo poddajnost.
Před a během vzestupu šógunátu Tokugawa (vojenská vláda) vyvíjelo mnoho škol fixační techniky držení a metody
úderů, které jsou označovány jako atemi. Tyto metody používají při tom hlavně lokty, boky, pěsti a kolena, bez bodání
prsty, které používalo jujutsu až pozdějšího období Edo a dnes je ještě prezentováno některými styly. Boj zblízka byl
používán jen jako náhrada a doplněk k tréninku se zbraněmi válečníků bushi. Během 12. a 13. století dalo několik málo
bujutsu ryu (školy bojových umění) přednost boji zblízka.
Samuraj měl k výběru arzenál zbraní pro bojová umění:
• sojutsu: umění boje oštěpem
• kenjutsu: umění boje mečem
• bojutsu: umění boje holí
• kyujutsu: umění lukostřelby
• naginatajutsu: umění boje halapartnou
• iai jutsu: umění tasení meče (také známé jako battojutsu)
• kusarigamajutsu: umění boje řetězem a srpem
• tantojutsu: umění boje nožem
Ryu je systém, způsob nebo tradice tréninku boje.
Některé ryu byly obzvláště vylepšené a byly známé na základě své síly. Například Tenshin katori ryu bylo klasifikované
jako Kenjutsu ryu. Muso shinden ryu je známé jako Iaijutsu ryu.
Školy nebo tradice ninjutsu se dále dělily na Togakure ninpo ryu (taijutsu), Koga ninja ryu, Gyokku ryu a Kotto ryu,
které byly školami boje zblízka, používaly tekagi (obrněné rukavice s hroty) a shuriken (házecí hvězdice). Školy
klasifikované jako jujutsu nebyly uzavřené pro používání zbraní.
Během periody Tokugawa byly oba kořeny jujutsu spojeny. První byl čistě japonský, s metodami jako oshi-ki-uchi umění
Daito ryu. Druhý kořen je čínské spojení.
Existují dvě tradice v dějinách jujutsu. Jedna z doby před periodou Tokugawa a druhá během periody Tokugawa.
V první tradici se proslýchá, že jeden lékař cestoval do Pekingu studovat čínské lékařství. Měl se tam naučit regeneraci,
masáž, napravování kostí a kloubů (japonsky koppo a kuatsu). Učil se o yin a yang a dlouho trénoval v klášteře.
Když se vrátil do Japonska vytvořil školu Yoshin ryu, která spojila techniky, které se naučil a adaptoval, a připojil k
nim princip žádného odporu. Byly založeny také odnože této ryu. Z nich kiaijutsu se točilo okolo zdroje energie "ki". Další
školy vyvinuly svou vlastní sílu z čínských jakož i japonských vědomostí.
Ve druhé tradici je řeč o Ryoi shinto ryu založené v klášteře, kde je dnes předměstí moderního Tokyo. Čínský mistr ChiaoTi-Shu (čínská verze jujutsu) a kněz s konfuciánským původem utekl do Japonska, aby unikl Mongolům, kteří v
16.století vtrhli do Číny. Potkal jednoho japonského mistra jujutsu a oba mistři si vyměnili své vědomosti .
Potom se čínský mistr vrátil domů a Fukuno, zakladatel Ryoi shinto ryu, přejal všechny jeho vědomosti do svého systému.
To byl počátek moderního jujutsu.
Počátek moderního jujutsu
V polovině 19. století navštívila Japonsko především "diplomatická mise" ze západu. Po mnohých jednáních byli Japonci
vyzvaní, aby otevřeli světu a přizpůsobili civilizaci 19.století. Japonci se pomalu přizpůsobili západním vlivům a
metodám. Dny samurajů byly u konce a obchod měl přednost. Západ obrátil japonskou sociální strukturu, obchodníci byli
v čele a samurajové úplně dole.
To byl začátek konce režimu Tokugawa. Používání mečů bylo zakázáno. Byla to tvrdá doba pro samuraje, ale našli jiné
metody k přežití.
Několik z nich se stalo yakuzy, kteří hlídali nevěstince a hráčská doupata a jiní organizovali veřejné ukázky, aby
demonstrovali své bojové umění za peníze. Mnohé bojové systémy se ztratily a vymřely, ale několik samurajů si otevřelo
vlastní školy.
Byly pokusy zachovat různá bojová umění. V r.1895 byl z několika stylů bujutsu založen Dai Nihon butokukai. V r.1899
byla postavena hala bojových umění Budokuden.
Jigoro Kano se narodil v r.1871. Studoval jujutsu a byl velmi nadaný. Zažil, že mnoho mistrů zemřelo a tím i techniky s
nimi, a v té době již jujutsu a jiné bojové techniky nebyly více používány. Tak založil Kodokan judo. Jeho styl se
specializoval hlavně na techniky hodů Kito ryu a techniky úderů a držení Tenjin shin'yo ryu. Kano připojil techniky
jiných škol a také učitelé jako např. Saigo Shiro z Daito Ryu vyučovali v jeho škole.
Daito ryu aiki jujutsu
Dalším trendem v této době byla škola Daito ryu aiki jujutsu.Tato ryu byla založena původně Teijun Fujiwarou uprostřed
8.století. Legenda říká, že byl šestým synem vládce Seiwa a objevil principy aiki ("duch harmonie" nebo harmonie
energie). Předal toto umění svému synu Minamoto a tento zase svým potomkům, kteří byli známí jako Seiwa Genji a aiki
jujutsu bylo jejich tajným bojovým uměním. Všichni byli muži dějinného významu. Byli generálové velící severní armádě.
Mnozí lidé nevěří této legendě, ale je nepopíratelné, že Seiwa Minamoto se stal z ničeho silným válečníkem Japonska. A
byli jen ve čtyřech generacích, ačkoli bylo mnoho starších rodin s většími bojovými zkušenostmi. Za náhlý vzestup
Minamoto vděčil svému hijutsu (tajné bojové umění).
Název Daito ryu (velký východní styl) pochází od rodiny Minamoto, nejmocnější rodiny ve východním Japonsku.
Minamoto Yoshimitsu je považován za samotného zakladatele Daito ryu. Byl mistrem mnohých bojových umění. Byl
básník, válečník, lékař a dějepisec. Je potvrzeno, že zlepšil umění atemi (údery na vitální body těla) a kansetsu (páky
na klouby) pitvami mrtvol padlých válečníků a zločinců. Dále se tvrdí, že objevil mnoho metod poutání vězňů tím, že
pozoroval pavouky při zamotávání jejich kořisti.
Na začátku éry Meiji v pozdějším 18. století byl jakýsi Saigo Tanomo Chikamassa, kněz shinto, jediný, který ještě ovládal
umění Daito ryu. Dříve než se stal knězem shinto, byl kdysi daimyo (kníže), člen klanu Aizu a velitel jedné pevnosti.
Saigo se obrátil na jednoho mladého bojovníka jménem Sokaku Takeda a angažoval ho jako osobního strážce.
Takeda byl nadaný bojovník s mečem, rozený a sloužící jako samuraj. Ve věku 20-ti let zvládl již školu meče Ono-ha itto
ryu, techniky meče Kyoshin meichi ryu a Jikki shinkage ryu a techniky oštěpu Hoshin Ryu.
Saigo si přál, aby Takeda studoval Daito ryu, ale on byl ještě příliš zaměstnaný svým mečem. Takeda byl později napaden
skupinou dělníků kvůli svým řečem o svém meči. Bylo jich ne méně než 300 a většinou byli ozbrojení. Policie zakročila a
bránila Takedu, když již 12 protivníků zabil a mnoho poranil.
Saigo se opět pokoušel Takedu přimět, aby se učil Daito ryu, protože čas mečů již byl pryč. Přesto Takeda odmítal. Tak
vyučoval Saigo známého Shida Shiro a učil ho techniky Daito ryu. Když Shiro ukončil svůj trénink, přistoupil Jigoro Kano
se svým Kokodanem a byl hnací silou v Kanově úsilí zachovat jujutsu živé.
Saigo kontaktoval Takedu ještě jednou v r.1898 a nabídl mu, aby se konečně učil Daito ryu. Takeda byl nyní plný zájmu
a začal svůj trénink. On jednoznačně vylepšil techniky aiki jujutsu, otevřel své vlastní dojo a učil své techniky jako
Daito ryu aiki jujutsu. Takeda odešel na Hokkaido, kde jej navštěvoval mistr judo Mifune, kterého poslal Kano učit se
Daito ryu, aby připojil techniky ke Kanovu judo.
Přidali se dva další studenti. Jeden byl Kotaro Yoshida a druhý Morihei Uyeshiba. Uyeshiba se naučil již jiné bojové
umění a dostal od Takedy později oprávnění vyučovat Daito ryu. Později vyvinul Uyeshiba Aiki budo, které je dnes známé
jako aikido.
Takeda dále vyučoval s pomocí svého syna Tokimune. Tokimune byl vážený jako moderní člověk, který pomohl umění
rozšířit do celého světa. Toto umění spočívá v řadě technik se zdůrazňováním ki (vnitřní energie) a bylo základem
mnohých moderních bojových umění jako např. aikido, Yamate ryu, Hapkido, Yangi ryu a Hakko ryu.
Daito ryu se skládá ze 118 základních technik, 164 vyšších technik a 66 tajných technik. Struktura dojo Daito ryu je vždy
velmi tradiční.
V Japonsku nesmějí trénovat osoby bez doporučení a i kdyby doporučení existovalo, testuje se během tréninků respekt,
způsoby a angažovanost.
Tajné techniky nejsou nikdy vyučovány mimo uchideshi (bezprostřední žák mistra) a potom také jen se slibem, že
techniky utají a nikdy je nevydají všanc, vyjma s bezprostředním oprávněním. Říká se, že Daito ryu trénuje studenty
jujutsu, aby získali duchovní a technickou zralost a aby potom tímto rostli. Toto je dosaženo zkušenostmi v boji a
povolením účasti na výuce "Hidden-sho" speciální techniky školy.
Dnes je toto jednání v mnohých dojo klasické a zachovávají jej také mnohá moderní bojový umění. Sokaku Takeda zemřel
v r.1943 a je pokládán za hlavního zakladatele systému Daito ryu. Jeho syn Tokimune převzal pozici soke (velmistr ryu)
a než v r.1993 umřel, předal svou pozici Katsuyuki Kondo.
Hakko ryu jujutsu
Známým studentem Daito ryu byl Ryuho Okuyama, zakladatel Hakko Ryu (škola osmi světel).
Byl přímým žákem Toshimi Hosaku Matsuda, instruktora Sokaku Takeda. Okuyama studoval techniky Daito ryu aikijujutsu velmi intenzívně a během pozdějších let také přímo u Takedy.
Shodai soke Ryuho Okuyama intenzívně studoval a cestoval po Japonsku a Okinawě, aby rozvinul své bojové umění.
Studoval také školy rozličných druhů zbraní. Vedle svých studií různých bojových umění, studoval také medicínu a šel se
učit k mistru orientální medicíny. V r.1930 potkal Ryuzan Hirayama a studoval u něj. Pan Hirayama byl učitel japonské
teorie in-yo, která se aplikovala k ošetřování meridiánů. Okuyama se učil principy a použití pro diagnózu nemoci, měření
tepu a rozeznávání nemoci podle výrazu obličeje, shiatsu, amma (masáž) a teorii diet. Ve věku 40 let odešel od
tradičních učitelů a založil Hakko ryu jujutsu. 1.června 1941 Hakko ryu jujutsu ustanovilo svou školu a umění. Shodai
soke Okuyama umřel v r.1987 a předal své jméno a svůj titul svému synu Toshio Okuyama (nidai soke).