Studie - Fontes Nissae

Transkript

Studie
Drobné zmínky o Bredovské zahradě nacházíme v Uměleckých
Stillhaltekommissar Reichenberg
and Aufbaufonds Gesellschaft WienReichenberg – reconstitution of community
life in Sudetenland by the Austrian standard
ABSTRACT
MARKÉTA LHOTOVÁ | Soon after the separation of the border regions of Czech countries
in October 1938 the Stillhaltekommissar für Organisationen (STIKO) for this area was established
in Liberec. Through its staff and activities it was connected with a similar institution established in
Wien after the „Anschluss“. Its main goals were to submit community life, organisations and resources
under the NSDAP and destruction of organisations unfriendly to the Third Reich (Marxist, Jewish and
in Sudetenland even Czech organisations) and confiscation of their property. Finalization of the STIKO
activities was taken over by the Liberec office of the Aufbaufonds Vermögensverwaltungs-Gesellschaft
m. b. H. The Liberec STIKO office managed the whole borderland including areas attached to Bavarian,
Austrian and Silesia districts. In this territory about 81 000 organisations (with total estate of a little
bit under 42 million RM) submitted to inquiry, only 14 204 of them were not dissolved. Remaining
organisations were obliged by the STIKO to pay fees, this way respective districts got 16 million RM.
Aufbaufonds company ceased its activity in the end of 1942, STIKO was definitely disbanded in 1944.
KEY WORDS
K L Í Č O VÁ S L O VA
community life
spolkový život
funds
fondy
unfriendly to the Third Reich nepřátelé Říše
2
Fontes_sazba_02_0212_fin.indd 2
NSDAP
NSDAP
Sudetenland
Sudety
Liberec
Liberec
STIKO
STIKO
Aufbaufonds
Aufbaufonds
Albert Hoffmann
Albert Hoffmann
Hermann Neuburg
Hermann Neuburg
FONTES NISSAE | PRAMENY NISY
11.12.2012 23:28:59
Stillhaltekommissar Reichenberg
a Aufbaufonds Gesellschaft WienReichenberg – reorganizace spolkového života
v sudetské župě podle rakouského vzoru1
MARKÉTA LHOTOVÁ
1_Zpracováno na základě
výzkumů v rámci projektu GAČR:
Likvidace židovských organizací
na českém pohraničním území
připojeném v říjnu 1938
k nacistickému Německu
(GAP410/10/2399)
2_PAWLOWSKY, V., E. LEISCHPROST a Ch. KLÖSCH. Vereine
im Nationalsozialismus:
Vermögensentzug durch
den Stillhaltekommissar für
Vereine, Organisationen und
Verbände und Aspekte der
Restitution in Österreich nach
1945. Wien: Oldenbourg,
2004. Veröffentlichungen
der Österreichischen
Historikerkommission.
Vermögensentzug während der
NS-Zeit sowie Rückstellungen und
Entschädigungen seit 1945 in
Österreich. Band 21/1, s. 49.
ISBN 3-7029-0498-0.
Vincentinum, nedat. (1887–1897). V letech 1939–1942 (?) zde působila liberecká pobočka Aufbaufonds
G.m.b.H. Foto Josef Hoffmann
Spolky, politická a hospodářská sdružení či náboženské
organizace vytváří struktury, jejichž ovládnutí umožňuje
totalitní moci podřídit si velké skupiny obyvatel. To byl
hlavní důvod vzniku zvláštního úřadu, jehož cílem byla
přestavba spolkového života a s tím spojené zefektivnění
a usměrnění činnosti spolků i likvidace nepřátelských organizací. Vedle toho byly důležitým momentem majetkové důvody. Jednotlivé organizace disponovaly množstvím
nemovitostí, movitým majetkem a finančními zdroji.
Pro přípravu války nebylo zanedbatelné ani uvolnění
pracovních sil či získání volných kapacit spolkových ošetřovacích a léčebných zařízení. Z hlediska ideologického
působení bylo důležité ovládnutí spolkových filmových
licencí, které byly – kromě jiných – také ve vlastnictví
českých spolků. V pohraničí českých zemí mohla hrát roli
i zásobovací síť konzumních družstev a menší výrobní
XIII 2012 2
provozy k nim přičleněné. Vedlejším produktem pak byly
poplatky, které komisař spolkům vyměřil.
Územím, kde byl tento úkol řešen nejdříve, byly rakouské země a poté pohraničí českých zemí, tedy oblasti
s bohatou tradicí spolkového života z dob rakousko-uherské monarchie, kde byl snad každý obyvatel do některé z organizací zapojen. Široce rozvinutá struktura
zasahovala do mnoha oblastí lidské činnosti, v českém
pohraničí – oproti Rakousku – byla vzhledem k existenci mnoha paralelních německých a českých organizací
ještě bohatší. Způsob řešení spolkového života zvolený
na těchto územích byl experimentem, který neměl svůj
předobraz v Říši. Tam se obdobná jednorázová centrální očistná akce neuskutečnila,2 nýbrž postupně vznikaly
organizace napojené na NSDAP, které částečně pohltily
ostatní spolky stejného zaměření, nebo docházelo k pro3
11.12.2012 23:28:59
Markéta Lhotová | Stillhaltekommissar Reichenberg a Aufbaufonds Gesellschaft Wien-Reichenberg –
reorganizace spolkového života v sudetské župě podle rakouského vzoru
sazení vůdcovského principu postupným obsazováním
vedoucích funkcí stoupenci NSDAP. Na nových říšských
územích byla příležitost podřídit veškeré organizace vedení NSDAP zároveň s vytvářením stranické struktury.
„Vyvstala možnost skutečně podřídit veškerou organizaci vedení NSDAP, a tím vyhovět nároku strany
na totální vedení všech lidí. Bylo tak na tomto poli
možno vytvořit stav, který by ještě o mnoho předčil
poměry ve staré říši.“3 Pro rychlé řešení hovořila rovněž snaha zabránit zabírání majetku ze strany různých
říšských organizací a omezit nekontrolované rozšiřování
jejich vlivu.
3_Citát ze zprávy H. Neuburga. Viz ZIMMERMANN, Volker. Sudetští Němci v nacistickém státě:
Politika a nálada obyvatelstva v říšské župě Sudety (1938–1945). Praha: Prostor, 2001,
s. 139. ISBN 80-7260-055-9.
4_Obtížně srozumitelné názvy obou institucí se v české literatuře vyskytují v různých formách
překladu, použitý překlad vychází z nejnovější práce dotýkající se činnosti těchto institucí:
OSTERLOH, Jörg. Nacionálněsocialistické pronásledování Židů v říšské župě Sudety v letech
1938–1945. Praha: Argo, 2010. ISBN 978-80-257-0213-0. Zkrácené formy se objevují už
v dokumentech samotných institucí, používá je i německy psaná odborná literatura. V českých
zdrojích bývá častěji uváděna zkratka STIKO místo původní německé podoby Stiko, užívané
i ve složených slovech (např. Stikokaufvertrag).
5_Nedostatek informací o řešení těchto záležitostí v české literatuře je dán i tím, že se
na českém území zachovalo pouze torzo archivních materiálů, většina fondu zmíněných
institucí se nachází v Archivu republiky, uloženém v Rakouském státním archivu ve Vídni
(Österreichisches Staatsarchiv, Wien – Archiv der Republik, Zivilakten der NS-Zeit, dále jen
AT-OeStA/AdR ZNsZ). Blíže k fondu Stiko Reichenberg viz LHOTOVÁ, Markéta a Vlastimila
HAMÁČKOVÁ. Charakteristika fondu Stiko Reichenberg v Rakouském státním archivu ve Vídni.
In: Židé v Čechách 3: Sborník příspěvků ze semináře konaného 6. a 7. října 2010 v Tachově.
Praha: Židovské muzeum v Praze, 2011, s. 207–225. ISBN 978-80-87366-10-3.
6_STEINER, Herbert. Das österreichische Vereinswesen und seine Gleichschaltung nach dem
März 1938. In: Österreich in Geschichte und Literatur 6 (1962), Heft 5, s. 215–222.
7_ROTHKAPPL, Gertrude. Die Zerschlagung österreichischer Vereine, Organisationen,
Verbände, Stiftungen und Fonds: Die Tätigkeit des Stillhaltekommissars in den Jahren
1938–1939. Wien, 1996. Dissertation zur Erlangung des Doktorgrades der Philosophie an
der geisteswissenschaftlichen Fakultät der Universität Wien.
8_PAWLOWSKY V., E. LEISCH-PROST a Ch. KLÖSCH, cit. v pozn. 2.
9_KURAL, Václav a Zdeněk RADVANOVSKÝ et al. „Sudety“ pod hákovým křížem. Ústí
nad Labem: Albis international, 2002. s. 110–111 a 124. ISBN 80-86067-66-1;
ZIMMERMANN, Volker, cit. v pozn. 3, s. 139–145.
10_OSTERLOH, Jörg, cit. v pozn. 4, s. 207–234.
11_LHOTOVÁ, Markéta a Vlastimila HAMÁČKOVÁ. STIKO Liberec a osud majetku židovských
obcí a spolků. In: Židé v Čechách: Sborník příspěvků ze semináře konaného 24. až 25. října
2006 v Liberci. Praha: Židovské muzeum v Praze, 2007, s. 207–225. ISBN 978-80-8688958-0.
12_PAWLOWSKY V., E. LEISCH-PROST a Ch. KLÖSCH, cit. v pozn. 2, s. 26.
13_Podrobněji viz Tamtéž, s. 50–51.
14_Tamtéž, s. 26. Albert Hoffmann, nar. 24. 10. 1907 v Brémách, původní profesí obchodník
s tabákem, od roku 1926 člen NSDAP, od roku 1933 vedoucím oblastní organizace
a propagandy, 1. 8. 1934 povolán do Mnichova do štábu Rudolfa Hesse, od roku 1936 člen
SS (1939–1942 v RSHA), po ukončení činnosti STIKO hlavním vedoucím kanceláře NSDAP,
4
STUDIE
Řešením těchto úkolů byl pověřen Komisař pro pozastavení činnosti organizací, spolků a fondů (Stillhaltekommissar für Organisationen, Vereine und Fonds,
zkráceně STIKO) a později jeho nástupnická organizace
Fond výstavby – správa majetku s. r.o. („Aufbaufonds“
Vermögensverwaltungs-Gesellschaft m. b. H., zkráceně
Aufbaufonds),4 samostatná organizace personálně propojená se STIKO. Zatímco STIKO řešilo další existenci či
neexistenci organizací spadajících do jeho kompetence,
Aufbaufonds byl především organizací pro majetkovou
správu. Tyto instituce vytvářely postupně řadu vedlejších
úřadů, poboček a síť zvláštních či regionálních pověřenců.
V procesu přestavby spolkového života v pohraničí českých
zemí hrály podstatnou roli dvě instituce uvedené v názvu,
tedy pobočky sídlící v Liberci, v hlavním městě Říšské župy
Sudety. Činnost zmíněných úřadů spadá do doby přibližně
od odtržení pohraničí do konce roku 1942. Dokončení likvidace se však protáhlo až do května roku 1945.
V české odborné literatuře nebyl zatím procesu reorganizace spolkového života a zejména zmíněným institucím věnován větší prostor.5 O mnoho lepší situace nebyla
donedávna ani v literatuře rakouské, tady vyšel jeden
článek počátkem 60. let 20. století.6 Průlom znamenaly
až výzkumy, které se začaly provádět v 90. letech v souvislosti s vypořádáním Rakouska s obdobím 2. světové
války a s novou mezinárodní vlnou řešení restitucí. První
významnou prací byla v roce 1996 dizertace Gertrudy Rothkappl.7 Poté se činnosti STIKO v různé míře dotkly práce
Rakouské historické komise, jejímž cílem bylo zpracování podkladů k odškodnění a dokončení restitucí zabaveného majetku osob i skupin pronásledovaných po anšlusu – nejednalo se tedy jen o židovský majetek, s nímž
většina restitucí bývá spojována, ale i o výzkum perzekuce
Slovinců, Chorvatů, Čechů, Romů a Sintů, dále také homosexuálů či osob nasazených na nucené práce. V této
řadě vyšla i publikace kolektivu vedeného Verenou Pawlowsky, která se věnuje zrušeným rakouským spolkům
a činnosti STIKO na rakouském území.8 Informace o liberecké organizaci STIKO jsou zatím většinou jen stručné, dotýkají se jí zmíněné rakouské práce a dále souborná
díla pojednávající o Říšské župě Sudety.9 Poněkud více
informací, avšak v úzkém pohledu spojeném s židovskou
problematikou, přináší práce Jörga Osterloha.10 S tímto
zaměřením byly zahájeny i naše výzkumy.11
11.12.2012 23:28:59
STUDIE
Severočeské muzeum v Liberci
Úřad komisaře pro organizace byl poprvé ustaven
záhy po anšlusu Rakouska. To, odkud vzešel první podnět
ke vzniku STIKO, nevyplývá zcela jasně ani z rakouských
prací, vycházejících ze studia velmi rozsáhlých vídeňských fondů. Rychlost, se kterou k ustavení komisaře
došlo, svědčí o tom, že určitá koncepce vznikla již před
anšlusem, nejsou k tomu však doklady.12 První nařízení týkající se spolků a organizací vydal Josef Bürckel,
v té době komisařský vedoucí NSDAP v Rakousku, již
14. a 16. března 1938. Tato nařízení zakazovala samostatná jednání mezi říšskými úřady a rakouskými
organizacemi a pozastavovala činnost spolků a svazů do lidového hlasování stanoveného na 10. dubna.
Od názvu nařízení „Stillhalteverfügung“ a období pozastavené činnosti „Stillhalteperiod“ vzniklo i označení
příslušného úřadu.13 K termínu zahájení činnosti bývají
uváděna dvě data: 18. březen 1938, kdy Josef Bürckel
ustavil do této funkce Alberta Hoffmanna,14 a 22. březen
1938, kdy dle prohlášení v tehdejším tisku začala vlastní
činnost komisaře.15 V tentýž den, tedy 22. března, vydal
Hoffmann nařízení k zabezpečení majetku organizací,
svazů a spolků a k ochraně práv členů (Anordnung zur Liberec III – ulice U Splavu, dům č. 12 před demolicí, 4. 3. 1969. V letech
Sicherung der Vermögenswerte der Organisationen, 1938–1942 (?) zde sídlilo „Stiko Reichenberg“ a následné likvidační
Vereine und Verbände und zur Wahrung der Rechte der společnosti Foto Milan Mazánek
Mitglieder),16 čímž skončilo desetidenní divoké zabavování majetku a jeho přesuny. Albert Hoffmann přešel
do funkce STIKO z Mnichova, kde byl v úřadu Rudolfa
Hesse pověřen řešením výstavby NSDAP a připojených
sdružení.17 Z Hessova úřadu si přivedl některé spolupra- v letech 1941–1943 zástupcem župního vedoucího v Horním Slezsku a poté župním vedoucím
covníky, zejména svého zástupce Franze Schmidta.18 Re- v jižním Vestfálsku; po válce internován a souzen, propuštěn roku 1950, zemřel 26. 8. 1972
v Heiligenrode u Brém. Blíže viz BLANK, Ralf. Gauleiter der NSDAP im Ruhrgebiet Albert Hoffmann
organizace spolkového života prostřednictvím činnosti (1907–1972). In: Historisches centrum Hagen [online] 10. 2. 2007 [cit. 2012-07-21]. Dostupné
STIKO s těmito úkoly úzce souvisela. Jednoznačně je po- z: http://www.historisches-centrum.de/index.php?id=284; http//www.historisches-centrum.de/
PAWLOWSKY V., E. LEISCH-PROST a Ch. KLÖSCH, cit. v pozn. 2, s. 97–101.
žadavek na prosazení vedení NSDAP formulován v pro- index.php?id=425;
15_AT-OeStA/AdR ZNsZ Stiko Wien, Büro Schmidt 9, kart 922, Pressenveröffentlichungen
váděcím nařízení k zákonu ze 17. května 1938 (Gesetz allgemein. Datum 22. 3. jako ustavení STIKO uvádí oznámení, které vyšlo 3. 4. 1938 v rakouských
über die Überleitung und Eingliederung von Vereinen, novinách: Neue freie Presse, Neues Wiener Journal, Neues Wiener Tagblatt, Wiener Zeitung, Wiener
neueste Nachrichten, Reichspost.
Organisationen und Verbänden),19 který dal definitivní 16_PAWLOWSKY V., E. LEISCH-PROST a Ch. KLÖSCH, cit. v pozn. 2, s. 51.
základ k řešení spolků a organizací. STIKO tvořilo IV. 17_ROTHKAPPL, Gertrude, cit. v pozn. 7, s. 21–22.
18_PAWLOWSKY V., E. LEISCH-PROST a Ch. KLÖSCH, cit. v pozn. 2, s. 102–103. Franz Schmidt, nar.
oddělení Úřadu říšského komisaře pro znovusjednocení 7. 8. 1910 v Emsu, v NSDAP od roku 1930, jako zástupce Hoffmannův působil ve Vídni,
Rakouska s Německou říší (Amt des Reichskommissars od 17. 4. 1939 v Liberci (Anordnung 28/39) a později ve STIKO-West. Další osudy nejsou známy.
für die Wiedervereinigung Österreichs mit dem Deutschen 19_AT-OeStA/AdR ZNsZ Stiko Wien, Büro Hellmann, kart. 928, Stiko-Nachrichteblätter,
Nachrichtenblatt Nr. 1, Wien, 7. 7. 1938. Někdy je tento zákon uváděn s datem 14. 5. 1938, kdy jej
Reich) a zpočátku měl přidělené prostory přímo v budově Bürckel podepsal.
tohoto úřadu v objektu bývalého parlamentu.20 Tamější 20_PAWLOWSKY V., E. LEISCH-PROST a Ch. KLÖSCH, cit. v pozn. 2, s. 26.
21_Die Schuldansprüche an Vereine und Verbände. In: Wiener neueste Nachrichten, Ausgabe vom
kanceláři měly být do 31. května 1938 nahlášeny všechny 29. Mai 1938. (AT-OeStA/AdR ZNsZ Stiko Wien, Büro Schmidt 9, kart. 922, Pressenveröffentlichungen
dluhy vůči spolkům.21 O měsíc později získal úřad STIKO allgemein). Také: PAWLOWSKY V., E. LEISCH-PROST a Ch. KLÖSCH, cit. v pozn. 2, s. 53.
XIII 2012 2
5
11.12.2012 23:28:59
vlastní sídlo – arizovaný objekt na vídeňské okružní třídě
Schottenring č. 25, kde začal působit od 11. července.22
Úřad se dělil na dva referáty. Politický, značený IV A, se
dále členil na čtyři oddělení Aa – Ad, vytvořená podle skupin likvidovaných spolků, pod hospodářský referát IV B
pak spadala oddělení zabývající se finančními záležitostmi činnosti STIKO.23 V listopadu roku 1938 přibyly ještě
útvary pro správu realit a vymáhání poplatků. K řešení
vybraných záležitostí, jakými byla reorganizace pojišťovacích organizací, katolických charitativních sdružení či
svazů majitelů domů, byly založeny zvláštní externí instituce, které vznikaly v průběhu července až září roku 1938
jako relativně samostatné, avšak fakticky i personálně
22_Neue Adresse der Dienststelle des Stillhaltekommissars für Vereine, Organisationen und
Verbände. In: Neues Wiener Tagblatt, Nr. 184 vom 6. 7. 1938; stejné znění také: Wiener
Zeitung, Nr. 184 vom 6. 7. 1938; Wiener neueste Nachrichten, vom 6. 7. 1938. (AT-OeStA/AdR
ZNsZ Stiko Wien, Büro Schmidt 9, kart. 922, Pressenveröffentlichungen allgemein).
Palác byl postaven roku 1879 podle návrhu architekta Wilhelma Stiassnyho (1842–1910),
který projektoval mimo jiných i synagogu pro Jablonec n. N. Objekt patřil Goldschmidtově
nadaci, částečně jej využívala také vídeňská židovská obec. Již v lednu roku 1939
byl převeden na NS Lehrerbund.
Blíže viz PAWLOWSKY V., E. LEISCH-PROST a Ch. KLÖSCH, cit. v pozn. 2, s. 313–320.
23_Podrobně struktura viz ROTHKAPPL, Gertrude, cit. v pozn. 7, s. 32–34.
24_Podrobně viz PAWLOWSKY V., E. LEISCH-PROST a Ch. KLÖSCH, cit. v pozn. 2, s. 27–28 a 31–36.
25_ZIMMERMANN, Volker, cit. v pozn. 3, s. 105
26_Anordnung über die Einsetzung eines Stillhaltekommissars für Organisationen im
sudetendeutschen Gebiet. In: Verordnungsblatt für die sudetendeutschen Gebiete, Nr. 3, Berlin
15. 10. 1938, s. 18.
27_Toto označení nesou v záhlaví např. Anordnung 1/38 (15. 10. 1938) – 10/38 (5. 1. 1939).
28_SOkA Liberec, AM Liberec – Správa města, kart. 835, inv. č. 2478, sign. Gd 67/39 – Říšský
komisař pro sudetské řízení – štáb pro organizace (Stillhaltekommissar für Organisationen),
Anordnung 1/38, 15. 10. 1938.
29_Generalbeauftragte des Stillhaltekommissars für Organisationen im sudetendeutschen Gebiet.
In: Reichenberger Zeitung, roč. 79, č. 246, 20. 10. 1938, s. 2.
30_Verordnung über die Auflösung, Überleitung und Eingliederung von Organisationen in den
sudetendeutschen Gebieten. In: Verordnungsblatt 1938, Nr. 7, 26. 10. 1938, s. 35–36.
31_Verordnung zur Ergänzung der Verordnung über die Auflösung, Überleitung und Eingliederung von
Organisationen in den sudetendeutschen Gebieten. In: Verordnungsblatt 1939, Nr. 16, 2. 3. 1939, s. 357.
32_Bekanntmachung der Anordnung des Stillhaltekommissars für Organisationen.
In: Verordnungsblatt 1939, Nr. 23, s. 523–524. (publikován 20. 3. 1939).
33_Podrobně viz Verzeichnis der sudetendeutschen Gemeinden und Gemeindeteilen die auf
Grund der Grenzfestlegung vom 20. November 1938 von der Tschechoslowakei an das Deutsche
Reich gefallen sind. Publikationsstelle Berlin-Dahlem, Berlin 1938. Slavnostnímu předání
8. 1. 1939 se věnoval dobový tisk a žurnalistická fotografie (např. viz Feierliche Akt in Znaim.
In: Wiener Zeitung, Nr. 5, 5. 1. 1939. AT-OeStA/AdR ZNsZ Stiko Wien, Büro Schmidt 9, kart.
922, Pressenveröffentlichungen allgemein.; Tři osudové březnové dny: 14.–16. březen 1939
(fotografická příloha). Ústav pro studium totalitních režimů [on line], 2008–2012. [cit. 2012-0721] Dostupné z.: https://www.google.com/url?q=http://www.ustrcr.cz/cs/tri-osudove-breznovedny-14-16-brezen-1939&sa=U&ei=EqSfUIgexIqFB633gdgC&ved=0CAcQFjAA&client=internal-udscse&usg=AFQjCNGHAi-70ChvaFYyUs3kgOdWPzspXQ.
34_Definitivní ustavení Říšské župy Sudety bylo dáno zákonem z 25. 3. 1939, platným
od 15. 4. 1939, a vnitřní členění župy stanovil zákon z 14. 4. 1939, platný od 1. 5. 1939 (blíže
např. viz KURAL, Václav a Zdeněk RADVANOVSKÝ et al., cit. v pozn. 9, s. 93).
35_AT-OeStA/AdR ZNsZ Stiko Reichenberg – Aufbaufonds, kart. 228, Anordnungen. Anordnung
4/38, 27.11.1938; SOA Litoměřice, fond STIKO, kart. 1, nedat. zpráva [po 20. 2. 1940] – graf
Aufbau der Dienststelle.
6
STUDIE
propojené úřady.24
S postupujícím rozrůstáním Říše se připravovalo
rozšiřování působnosti komisaře pro organizace. První
úřad mimo rakouské území vznikl v Liberci. Podobně
jako ve Vídni pověřil Hess Hoffmanna vytvořením organizační struktury NSDAP i pro sudetoněmecké území, a to
již 11. října 1938 na základě Hitlerova výnosu z 1. října
t. r.25 Rakouské zkušenosti vedly ke snaze ustavit STIKO
a zákonem ošetřit jeho pravomoci vzápětí po vstupu německých vojsk. Jako Stillhaltekommissar byl Hoffmann
jmenován nařízením vrchního velitele pozemních sil
generálplukovníka Walthera von Brauchitsche ze dne
14. října 1938,26 vydaným v souladu s říšským ministrem vnitra a říšským ministrem financí. Liberecký úřad
STIKO byl zpočátku označován jako štáb komisaře pro
pozastavení činnosti organizací při říšském komisaři pro
sudetoněmecké území (Der Reichskommissar für die
sudetendeutschen Gebiete, Stab Stillhaltekommissar für
Organisationen).27 Vztah vídeňského a libereckého úřadu STIKO byl poměrně úzký, a to nejen kvůli personálnímu spojení osobou Hoffmanna a dalších pracovníků,
není však zcela jednoznačný a někdy bývá liberecký úřad
označován jako pobočka.
První Hoffmannův příkaz Anordnung 1/38 z 15. října 1938 stanovil rozsah činnosti, úkoly a pravidla pro
dosazování správců (Treuhänder), dále se věnoval
ochraně práv členů a zakazoval veškeré převody majetku
do ústředí organizací nacházejících se na státním území
Česko-Slovenska.28 V následujících dnech vycházela další
opatření. Dne 20. října 1938 přinesly liberecké noviny
Reichenberger Zeitung zprávu o jmenování hlavních
pověřenců STIKO (Generalbeauftragte) pro sedm oblastí
sudetoněmeckého spolkového života (dělnické spolky,
organizace obchodníků, řemeslníků, řidičů, spolky válečných poškozenců a péče o mládež, nacionální spolky
na ochranu němectví), u nichž se pravděpodobně předpokládala prolongace činnosti či sjednocení do větších
celků. Pověřenci či správci, které by neschválil úřad STIKO, neměli nadále žádné funkční oprávnění.29 Následně vydal 22. října 1938 Henlein Nařízení o rozpuštění,
převedení a začlenění organizací (Verordnung über die
Auflösung, Überleitung und Eingliederung von Organisationen in den sudetendeutschen Gebieten), v jehož
§ 1 je stanoven hlavní cíl celé přestavby systému spolků
11.12.2012 23:28:59
STUDIE
– podřízení a národně socialistické vedení.30 Další paragrafy se zabývají způsoby přestavby spolků. Nařízení z
24. února 1939 rozšířilo činnost STIKO na konzumní
družstva.31 Úkoly likvidátorů vymezil Hoffmannův příkaz
z 14. března 1939.32
Činnost libereckého úřadu STIKO nebyla omezena
jen na území tvořící později vlastní Říšskou župu Sudety, ale zahrnovala celé anektované pohraničí, tj. včetně
oblastí jižních Čech, jižní Moravy a Hlučínska. Přestože
již v listopadu roku 1938 bylo rozhodnuto o přičlenění
těchto oblastí k Bavorsku, Východní marce, tedy Dolnímu a Hornímu Podunají, či Slezsku a k jejich slavnostnímu předání došlo 8. ledna 1939 ve Znojmě,33 definitivně
vstoupila tato úprava v platnost až 1. května 1939 v souvislosti s ukončením správní přestavby.34 Z hlediska činnosti STIKO zůstala tato území v pravomoci libereckého
úřadu až do dořešení reorganizace spolků a jejich majetkových záležitostí. Byl však jmenován zvláštní pověřenec
pro tato území Lothar Schröder (Sonderbeauftragter des
Stillhaltekommissars für Organisationen in den sudetendeutschen Gebieten), sídlící ve vídeňské centrále a později i v Praze.35 Pro oblasti jednotlivých vládních prezidentů
byli ustaveni oblastní pověřenci (Gebietsbeauftragte),
na nižší úrovni stáli okresní (Kreisbeauftragte) a místní
pověřenci (Ortsbeauftragte či Bezirksbeuftragte). Jihozápadní pohraničí přičleněné k Bavorsku mělo sídlo svého oblastního pověřence v Prachaticích, pro Hlučínsko,
připojené k Pruskému Slezsku, byl ustaven pouze místní
pověřenec. Tyto dvě oblasti byly nakonec jediným územím začleněným do vlastní Říše, na které činnost STIKO
zasáhla. Jih Čech a Moravy, které připadly k rakouským župám, své oblastní pověřence neměly a dle členění územní
působnosti měly spadat pod pověřence příslušné rakouské
oblasti, tedy pod pověřence ve Vídni a v Linci.36 Fakticky
toto řešení nevstoupilo v platnost, je však možné nalézt
zásahy oblastních pověřenců do rozhodování libereckého
úřadu.37 Zvláštní pověřenec (Sonderbeauftragte) Dr. Alfred Rosche, ustavený již v prosinci roku 1938, měl na starosti řešení vztahů k českému území a zároveň byl kontaktní osobou v Berlíně, podléhal proto přímo Hoffmannovi.38
Úřad STIKO sídlil v Liberci na adrese Schleussengasse 12 (U Splavu).39 Původně patřil tento objekt Unii
textilních pracovníků na československém státním území
stejně jako další objekt STIKO Johannesgasse 5 (nyní
XIII 2012 2
Jánská ul.), jehož adresa se rovněž v korespondenci objevuje. Zástupcem A. Hoffmanna ve funkci STIKO pro
sudetskou župu byl Hermann Neuburg,40 s kterým spolupracoval již v Rakousku. Struktura úřadu byla budována
podle vídeňského vzoru, z počátku byl shodný i obsah
činnosti. Oddělení II A – II C se zabývala vlastní reorganizací spolků, vedli je referenti, kteří měli své zástupce
– hlavní pověřence (Generalbeauftragte) pro jednotlivé
typy spolků.41 Referát II D měl na starosti řešení fondů
a nadací. Do funkcí referentů dosadil Hoffmann některé
ze svých dřívějších vídeňských spolupracovníků. Vedle
zmíněného Neuburga to byl Max Warsow, který měl
v oddělení II A na starosti hospodářské spolky.42 Další
36_Stillhaltekommissar für Organisationen in den sudetendeutschen Gebieten – Der Beauftragte
für Organisationen in Protektorat für Böhmen und Mähren – Gebietliche Gliederung. SOA
Litoměřice, fond STIKO, kart. 1, nedat. zpráva [po 20. 2. 1940].
37_Např. AT-OeStA/AdR ZNsZ Stiko Reichenberg – Abwicklungsstelle Korresp., kart. 211, REK
238, Israelitische Kultusgemeinde Auspitz.
38_AT-OeStA/AdR ZNsZ Stiko Wien, Cit. v pozn. IV – Büro Helmann, kart. 931, i. č. 43.6,
Bekanntmachung 7/38, 10. 12. 1938. JUDr. Alfred Rosche, nar. 2. 8. 1884 v Šluknově, v letech
1926–1935 poslancem Parlamentu Československé republiky, od roku 1935 člen SdP a poté
NSDAP, od roku 1938 člen říšského sněmu a člen komise pro vyrovnání mezi Německou říší
a Československem, zatčen roku 1945, zemřel 31. 1. 1947 v Praze ve věznici na Pankráci. Viz
Alfred Rosche. In: Wikipedia: Die freie Enzyklopädie [online]. 5. März 2012 [cit. 2012-07-21]
Dostupné z: http://de.wikipedia.org/wiki/Alfred_Rosche. Postavení Roscheho ve STIKO ukazuje
grafické schéma Aufbau der Dienststelle, viz obr. na s. 9 (SOA Litoměřice, fond STIKO, kart. 1,
nedat. zpráva [po 20. 2. 1940] – graf Aufbau der Dienststelle).
39_Dnes již objekt neexistuje, ulice U Splavu, odbočující ze Soukenného náměstí jižním směrem,
byla zlikvidována v závěru 60. let 20. století v souvislosti s výstavbou obchodního domu.
40_Hermann Neuburg, nar. 10. 11. 1910 v Krefeldu, studia na Universitě v Marburgu a d. Lahn
(teologie), od roku 1930 v NSDAP, od roku 1932 působil v Hesensku (od roku 1933 jako vedoucí
župní kanceláře), po anšlusu Rakouska činný v úřadu STIKO pro Ostmark, od prosince roku 1939
v kanceláři strany v Mnichově, podle zprávy z 24. 11. 1943 se stává zástupcem Henleina, poté,
co při bombardování Mnichova v září t. r. ztratil manželku a syna; od roku 1946 ve vazbě, v roce
1948 odsouzen mimořádným lidovým soudem v Liberci, trest 25 let vězení zkrácen, v roce 1955
byl vyhoštěn do Spolkové republiky Německo, datum úmrtí neznámé. Blíže viz Herman Neuburg
beauftragt mit der Wahrnehmung der Geschäfte des Stellvertretenden Gauleiters. In: Die Zeit,
25. 11. 1943; Kateřina KOČOVÁ, Druhá retribuce. Činnost mimořádných lidových soudů v roce
1948. In: Soudobé dějiny 3-4/2005, s. 603–606.; BIMAN, Stanislav et al. Kdo byl kdo v Říšské
župě Sudety [CD]. Litoměřice: Státní oblastní archiv v Litoměřicích, 2008, Jmenná část, s. 40.
ISBN 978-80-254-3039-2.
41_Sitz der Dienststelle der Stillhaltekommissars für Organisationen in Reichenberg. SOA
Litoměřice, fond STIKO, kart. 1. Struktura – nedatovaná, ale přiložená k struktuře župní
samosprávy; Stillhaltekommissar für Organisationen in den sudetendeutschen Gebieten – Aufbau
der Dienststelle. SOA Litoměřice, fond STIKO, kart. 1, nedat. zpráva [po 20. 2. 1940].
Oddělení II A řešilo spolky převážně hospodářského charakteru – zaměstnanecké a profesní
organizace či spolky majitelů domů a pozemků, patřily sem i pohřební spolky; oddělení II B se
zabývalo kulturními spolky – zejména politickými a mládežnickými organizacemi, studentskými,
akademickými a vědeckými svazy, širokým spektrem sportovních a turistických klubů; oddělení
II C zahrnovalo konfesijní spolky – ženské organizace, charitativní a zdravotnická sdružení, různé
církevní spolky i náboženské sekty, blíže nespecifikované „židovské spolky“.
42_Max Warsow, nar. 15. 2. 1891 v Berlíně, od roku 1928 v NSDAP, pracoval v berlínské
městské správě, od března roku 1938 ve Vídni v úřadu STIKO měl na starosti zaměstnanecké,
řemeslnické a pojišťovací organizace a sportovní spolky, v Liberci obdobné zaměření v období
od října 1938 do září 1939, poté opět ve Vídni ve společnosti Aufbaufonds, pozdější údaje
neznámé. Blíže viz PAWLOWSKY V., E. LEISCH-PROST a Ch. KLÖSCH, cit. v pozn. 1, s. 110.
7
11.12.2012 23:28:59
oddělení vedli Dr. Konrad Pfitzner (II B) a Linnemann
s Güntherem Scholzem (II C).43 Pověřenci na nižší úrovni
byli většinou znalí místních sudetských poměrů, mnozí
byli z Liberce – např. liberecký textilní velkoprůmyslník Theodor Liebieg zodpovídal za všechny průmyslové
svazy. Hospodářskou část tvořily finanční oddělení III
A – III C (finanční pověřenci, účetní a pokladna, vedoucí
pokladny), revizní oddělení III D a později, obdobně jako
ve Vídni, přibylo realitní oddělení III E. Následně vzniklo
oddělení pro nemovitosti (Haus- und Grundstücksabteilung). Útvar IV měl na starosti správu vlastního
úřadu (Geschäftsführer) a strukturu doplňovali ještě
personální referenti Ia a Ib (Persönlicher Referent), podléhající přímo Hoffmannovi. Počet pracovníků liberecké
organizace v jednotlivých obdobích neznáme, v souvislosti s průběhem likvidační činnosti se tento údaj měnil
a úředníci se stěhovali mezi Vídní a Libercem. Zachovaná
43_Dr. Konrad Pfitzner, nar. 18. 12. 1905 Wien-Gugging, absolvent filosofie ve Vídni, pracoval pro
noviny, později v STIKO Liberec a jako Hilfsfacharbeiter beim Reichstreuhänder im Sudetenland,
další data neznámá. Blíže viz BIMAN, Stanislav et al. Kdo byl kdo v Říšské župě Sudety [CD].
Litoměřice: Státní oblastní archiv v Litoměřicích, 2008, Jmenná část, s. 150. ISBN 978-80-2543039-2. Životní data Linnemana a G. Scholze nejsou známa.
44_AT-OeStA/AdR ZNsZ Stiko Wien, Personalakten Reichenberg, kart. 1089–1110. Údaj vychází
z inventáře fondu, vlastní akta nejsou volně přístupná.
45_Jako Treuhandstelle uvádí např. dopis z 25. 11. 1942 starostovi Postoloprt, SOA Litoměřice,
fond STIKO, kart. 14, inv. č. 74, Israel. Kultusgemeinde, Postelberg.
46_Životní data Hanse Scholze nejsou známa. Do Vídně přišel v březnu roku 1938 z Berlína
(Amtsleiter in der Zentrale für die Finanzwirtschaft der Deutschen Arbeitsfront), záhy se dostal
do úřadu STIKO a stal se jeho vedoucím, později vedl úřad společnosti Afbaufonds. Po ukončení
činnosti Aufbaufonds ho nacházíme nadále v blízkosti Hoffmanna (Katowice, Bochum). Blíže viz
PAWLOWSKY V., E. LEISCH-PROST a Ch. KLÖSCH, cit. v pozn. 2, s. 122–124.
47_Tamtéž, s. 37.
48_Objekt, postavený v letech 1910–1911, byl později sídlem Dolfussova fondu. Již v závěru roku
1939 byl prodán firmě Hammerbrotwerke se zajištěnou nájemní smlouvou pro Aufbaufonds. Menší
části objektu využíval Aufbaufonds a archiv až do roku 1945. Blíže viz PAWLOWSKY V., E. LEISCHPROST a Ch. KLÖSCH, cit. v pozn. 2, s. 320–326.
49_Tamtéž, s. 39.
50_Objekt byl postaven stavitelem Ferdinandem Scholzem a otevřen roku 1887 jako domov pro
chudé školou povinné děti, později i mládež na studiích, který organizoval spolek sv. Vincence
z Pauly.
51_Objekt původně patřil Německému svazu zaměstnanců v obchodě a průmyslu se sídlem v Ústí
n. L. Viz Jahrbuch und Wohnungs-Anzeiger der Stadt Reichenberg für das Jahr 1938. 32. Jahrgang,
Stadtrate Reichenberg, Reichenberg 1937.
52_Podle adresáře Liberce z roku 1941 (1938–1940 adresáře nevyšly) patřily mezi objekty
užívané společností Aufbaufonds např. bývalá YMCA v ulici Hablau č. 13 (nyní Revoluční ulice)
a Sokol v Teichgasse 3 (nyní Na Rybníčku), objekt českého konsumního spolku v Rochlicích,
Tannenbergstraße 33-205 (nyní Na Žižkově), dva objekty v Horním Růžodole, Straße des 1. Oktobers
48-61 (nyní Ulice 28. října) a Siegfriedstrasse 10-408 (nyní Šlikova ul.) a původní úřadovny STIKO
v Jánské ulici a U Splavu. Viz Bezirks-Adreßbuch des polit. Bezirkes Reichenberg Land und des polit.
Bezirkes Friedland. Ernst Patzelt in Kratzau, 1925; Jahrbuch und Wohnungs-Anzeiger der Stadt
Reichenberg für das Jahr 1938. 32. Jahrgang, Stadtrate Reichenberg, Reichenberg 1937; Adreßbuch
der Gauhauptstadt Reichenberg 1941/1942. H. Winkler & Co., Reichenberg, nedat. [1941].
53_PAWLOWSKY V., E. LEISCH-PROST a Ch. KLÖSCH, cit. v pozn. 2, s. 38–39.
8
STUDIE
personální akta libereckého úřadu obsahují 572 složek.44
Začátkem roku 1939 vznikla další externí organizace, tentokrát s působností i pro oblast spadající pod úřad libereckého
komisaře. Byla to výše zmíněná společnost „Aufbaufonds“Vermögensverwaltungs-Gesellschaft m. b. H., která měla v náplni
své činnosti svěřeneckou správu a majetkovou likvidaci
rušených spolků a organizací. Při pozdějším vysvětlování
postupu u sporných případů bývala společnost
označována za Treuhandstelle při úřadu komisaře pro
organizace.45 Zakladateli společnosti „Aufbaufonds“ byli
čtyři nejvýznamnější představitelé úřadu STIKO, předně
sám Albert Hoffmann, dále Franz Schmidt, Hermann
Neuburg a Hans Scholz.46 Společenská smlouva byla
podepsána 10. ledna 1939 a 17. ledna byla společnost
zapsána do obchodního rejstříku.47 Hlavní sídlo se
nacházelo uprostřed vídeňského starého města v ulici An
der Hülben č. 4.48 Na Aufbaufonds byly převedeny nemovitosti, tj. domy, pozemky a částečně i vnitřní vybavení
zabavených objektů. Na rozdíl od STIKO se společnost
Aufbaufonds stávala vlastníkem zabavených nemovitostí
– v záznamech katastru se objevuje jako nový vlastník.
Z toho plynuly další nesrovnalosti s říšskými orgány týkající se správy daní a placení daní z příslušných nemovitostí.
Zároveň s vídeňským úřadem vznikla i liberecká pobočka
(Zweigstelle Reichenberg), které připadl hlavní podíl práce.
Zatímco na rakouském území zůstalo nedokončeno 103
organizací, na liberecký úřad bylo převedeno přes 15 000
nedořešených případů.49 Pobočka sídlila v objektu bývalého
Vincentina ve Vincenziusgasse 3 (v roce 1941 též uváděna
jako ulice Gregora Mendela, nyní Gollova ulice).50 Jí byly
podřízené místní úřadovny (Aussenstelle) pro jednotlivé oblasti vládních prezidentů, místní úřadovna Ústí nad Labem
však sídlila opět v Liberci v ulici Na Perštýně 11 (Birgsteingasse)51 a později rovněž ve Vincentinu, další úřadovna byla
v Karlových Varech a moravsko-slezská sídlila v Opavě. Vedle
toho užívala společnost Aufbaufonds – patrně jako sklady
– některé objekty zrušených spolků. Přesný přehled o nich
nemáme.52
Činnost Aufbaufonds nebyla jen těsně personálně
propojena se STIKO, jeho úkoly tato společnost postupně
přebírala. Na základě rozhodnutí Hoffmanna přešla
všechna majetkoprávní jednání právě na Aufbaufonds.53
Po deset měsíců v roce 1939 však působily oba úřady
11.12.2012 23:28:59
STUDIE
54_PAWLOWSKY V., E. LEISCHPROST a Ch. KLÖSCH, cit. v pozn.
2, s. 354.
55_SOkA Liberec, AM Liberec
– Správa města, kart. 835, i. č.
2478, sign. Gd 67/39 – Říšský
komisař pro sudetské řízení – štáb
pro organizace (Stillhaltekommissar
für Organisationen), výstřižek
z Die Zeit, 11. 11. 1939:
Stillhaltekommissar liquidiert
– Eigener Bericht der „Zeit“,
Reichenberg, 10. November 1939.
56_AT-OeStA/AdR ZNsZ Stiko
Reichenberg – Aufbaufonds,
kart. 228, Besonderkeiten.
Sonderanweisung für die
Geschäftsführung der AufbaufondsVermögensverwaltungsGesellschaft m.b.H., Wien 10. 2.
1940.
57_Tamtéž, kart. 228,
Rundschreiben: Stiko u.
Organizační schéma libereckého úřadu STIKO (Aufbau der Dienststelle). (SOA Litoměřice, fond STIKO,
Aufbaufonds u. Verschiedenes.
karton 1, nedat. zpráva [po 20. 2. 1940], nestr.)
Rundschreiben 10/40, Wien,
29. 10. 1940.
vedle sebe. Plánované datum ukončení činnosti STIKO nizací s právem právní osoby i bez něho, všech svazů, 58_Tamtéž, kart. 228,
Rundschreiben: Stiko u.
bylo několikrát změněno.54 Přípisem ze 7. listopadu 1939 nadací, útvarů podobných spolkům, které předsta- Aufbaufonds u. Verschiedenes.
oznámil Albert Hoffmann, t. č. u regimentu horských vují spolčení lidí, jakož i zařízení a podniků, které Hausrundschreiben Nr. 19,
myslivců, ukončení své činnosti ve funkci STIKO a úřad souvisí s takovými organizacemi“.60 V prvním naří- Reichenberg, 19. 11. 1940.
59_Tamtéž, kart. 230,
vstoupil 15. listopadu 1939 do likvidace.55 Nedořešené zení komisaře (Anordnung 1/38) v odstavci, týkajícím Wochenberichte. Dopis
záležitosti převzaly likvidační úřad (Stiko-Abwicklungs- se ohlašovací povinnosti, jsou uvedeny výjimky, kterých z Aussenstelle Reichenberg,
12. 7. 1941, adresovaný úřadu
stelle) a společnost Aubaufonds, přičemž postupně se vyhláška neměla týkat:61 A/ veškeré hospodářské pod- Stiko Luxemburg.
docházelo k stále většímu propojování vídeňského a libe- niky včetně akciových společností, společností s ručením 60_Anordnung über
reckého úřadu. S platností od 1. ledna 1940 byla sloučena omezeným a družstva; B/ střádací spolky a sdružení; C/ die Einsetzung eines
Stillhaltekommissars
realitní oddělení, nově vytvořené „Grundstückabteilung dobrovolné hasičské sbory a jejich zařízení; D/ spolky für Organisationen im
Wien-Reichenberg“ mělo své sídlo ve vídeňské centrá- pro stavbu a udržování kostelů; E/ židovské náboženské sudetendeutschen Gebiet,
14. 10. 1938. In: Verordnung
le.56 V souvislosti s těmito změnami docházelo k reorga- obce; F/ sdružení (kongregace) katolické církve; G/ státu für die sudetendeutschen
nizaci vnitřní struktury úřadu Aufbaufonds, v roce 1940 nepřátelské organizace, pokud jsou v oboru gestapa. Tato Gebiete, Nr. 3, 15. 10. 1938,
jej tvořilo pět oddělení: I. realitní oddělení, II. účetní evi- formulace byla vzata za základ vymezení činnosti STIKO s. 18. Překlad podle inventáře:
STIKO – rozpuštěné organizace,
dence, III. oddělení pro likvidaci konzumních družstev v prvním poválečném inventáři české části fondu a odtud zpracovali Jiří Kořalka – Miloš
a IV. oddělení pro personální otázky a správu úřadu. Poslední potom opakována.62 Obdobné prohlášení obsahovala Krajný, Jablonec n. N. 1953. (SOkA
Liberec, zrušený inventář.)
V. oddělení „Stiko - Abwicklung“ tvořil pozůstatek úřadu i nařízení pro rakouská území.63 Další upřesnění dává na- 61_SOkA Liberec, AM Liberec –
STIKO, který měl na starosti právní otázky a dokončení řízení z 22. října 1938, podle § 7 nespadají pod účinnost Správa města, kart. 835, inv. č.
likvidace spolků, většinou malých a téměř bez majetku.57 tohoto nařízení spolky čistě hospodářského zaměření.64 2478, sign. Gd 67/39 – Říšský
komisař pro sudetské řízení – štáb
Na podzim roku 1940 však už začíná uzavírání místních Většina z těchto organizací se však nakonec do působ- pro organizace (Stillhaltekommissar
úřadoven, např. karlovarská byla zrušena s okamžitou nosti STIKO dostala. Nařízení z 24. února 1939 rozšířilo für Organisationen), Anordnung
1/38, 15. 10. 1938.
platností nařízením z 19. listopadu 1940.58 Veškerá agen- oblast činnosti STIKO na sudetoněmeckém území také 62_SOkA Liberec, zrušený inventář
da byla převedena do liberecké pobočky, ale likvidace o konzumní družstva, která na rakouském území nebyla STIKO – rozpuštěné organizace,
Jiří Kořalka – Miloš
začala až v létě roku 1941.59
tomuto úřadu podřízena.65 Důvodem byl silný vliv sociál- zpracovali
Krajný, Jablonec n. N. 1953.
Přes poměrně krátké trvání těchto úřadů byl rozsah
63_ROTHKAPPL, Gertrude, cit.
v pozn. 7, s. 49–50. Ve výjimkách
jejich činnosti široký. Obsah pojmů spolky, svazy, orgastanovených pro rakouské území jsou střádací a náboženské spolky blíže specifikovány,
nizace umožňoval velmi široký výklad. Specifikaci oblasti
uvedeny jsou také charitativní spolky a Červený kříž, dále tělovýchovná sdružení, pokud
již byla začleněna do Reichsbunden für Leibesübungen.
zájmu komisaře pro organizace uváděla již první naříze64_Verordnung über die Auflösung, Überleitung und Eingliederung von Organisationen in
ní, následně však toto vymezení procházelo řadou změn
den sudetendeutschen Gebieten, 22. 10. 1938. In: Verordnungsblatt 1938, Nr. 7, 26. 10.
zejména v důsledku střetu zájmů s dalšími institucemi,
1938, s. 35–36.
65_Verordnung zur Ergänzung der Verordnung über die Auflösung, Überleitung
především gestapem. Pod Hoffmanna měla spadat dle
und Einliederung von Organisationen in den sudetendeutschen Gebieten. In:
vyhlášky z 14. října 1938 „činnost všech spolků a orgaVerordnungsblatt, 1939, Nr. 16, 2. 3. 1939, s. 357.
XIII 2012 2
9
11.12.2012 23:28:59
66_PAWLOWSKY V., E. LEISCH-PROST a Ch. KLÖSCH, cit. v pozn. 2., s. 44.
67_AT-OeStA/AdR ZNsZ Stiko Wien, Cit. v pozn. IV – Büro Helmann, kart. 931, inv. č. 43.13.
Bericht über die Abwicklung aller Konsumgenossenschaften und deren Verbände im Sudetengau,
10. 5. 1940.
68_Tamtéž, kart. 931, inv. č. 43.6. Anordnung 17/39, 18. 1. 1939.
69_AT-OeStA/AdR ZNsZ Stiko Reichenberg – Aufbaufonds, kart. 228, Anordnungen. Richtlinien
über die Behandlung tschechischer Organisationen, 12. 7. 1939.
70_AT-OeStA/AdR ZNsZ Stiko Reichenberg – Korrespondez, kart. 214, REK 309-409.
71_Stillhaltekommissar für Organisationen in den sudetendeutschen Gebieten – Die
Neuordnung des Vereinswesens. SOA Litoměřice, fond STIKO, kart. 1, nedat. zpráva
[po 20. 2. 1940].
72_PAWLOWSKY V., E. LEISCH-PROST a Ch. KLÖSCH, cit. v pozn. 2., s. 174–175. Toto členění
dosud zachovává fond Stiko Wien (AT-OeStA/AdR ZNsZ Stiko Wien).
73_SOkA Liberec, AM Liberec – Správa města, kart. 835, inv. č. 2478, sign. Gd 67/39 – Říšský
komisař pro sudetské řízení – štáb pro organizace (Stillhaltekommissar für Organisationen),
Anordnung 1/38, 15. 10. 1938. Součástí nařízení i uvedené formuláře.
74_Blíže viz ROTHKAPPL, Gertrude. cit. v pozn. 7, s. 70–74; V. PAWLOWSKY, E. LEISCH-PROST
ní demokracie v těchto organizacích na rozdíl od Rakouska, kde neutralizace družstev proběhla v roce 1934.66
V politickém zdůvodnění ve zprávě o likvidaci konzumních družstev jsou označena za pomocný instrument
politického boje marxistů a komunistů. Jiná část udává
především protičeské a antisemitské zdůvodnění – silnou
provázanost s velkými výrobními závody potravinářskými, chemickými apod., nacházejícími se na českém
území, a s velkoobchodem, který byl v židovských rukou.
Bez významu určitě nebyla ani možnost ovládnout síť
234 konzumních družstev s ročním obratem 82 000 000
RM.67
Důležitým posunem ve vymezení úkolů STIKO bylo
rozdělení sfér zájmu mezi STIKO a gestapo, které bylo
stanoveno v oběžníku z 18. ledna 1939 takto:68 židovský
soukromý majetek zabavovalo až na výjimky gestapo;
židovské organizace řešilo STIKO se souhlasem gestapa,
zabavené písemné materiály zůstaly gestapu; sekty a lóže
svobodných zednářů řešilo až na výjimky gestapo; odbory připadly do kompetence STIKO, ale státu nepřátelské
materiály a členské kartotéky mělo dostat gestapo; marxistické tělovýchovné spolky (Naturfreunde, Atus) rušilo
gestapo, ale majetkoprávní likvidaci provádělo STIKO;
české organizace likvidovalo STIKO za souhlasu gestapa, majetek „nebezpečný státu“ však zabavilo gestapo.
Jednalo se zejména o Říši nepřátelské organizace, mezi
které patřily Česká beseda, Matice školská a moravská,
Národní jednota severočeská apod., dále legionářské
organizace, Sokol či Orel. Směrnice pro jejich likvidaci
byly tajné.69 Koncem léta roku 1939 vyšla rovněž nařízení
10
STUDIE
týkající se zákazu činnosti na sudetoněmeckém území
a zabavení majetku českých organizací Klubu českých turistů, Dělnických tělocvičných jednot a dalších. Jednalo
se zejména o horské chaty apod. Finance získané likvidací
„českých bojových svazů“, případně jejich majetek, byly
poté převedeny přímo do Říše.70
K projednávání byly spolky rozděleny do 40 tematických skupin. Dělení, tj. číselné i slovní označení, bylo
shodně používáno ve Vídni i v Liberci. Menší rozdíly jsou
patrně způsobeny průběžnými změnami, např. rozdílné
číselné označení mají nadace a fondy. Seznam uvedený
ve zprávě STIKO zaznamenal stav členění odpovídající
spíše počátkům zpracovávání, protože neuvádí konzumní družstva.71 Naopak ve vídeňském seznamu lze najít
i další skupiny (Innerbetriebliche Vereine, Diverse).72
Povolovací či likvidační řízení začínalo nahlášením
každé organizace prostřednictvím dotazníku (Fragebogen),73 který obsahoval údaje o typu spolku, jeho názvu,
registraci, počtu členů, současném způsobu vedení, stavu financí a o zařízeních spolku. Vyplněné dotazníky měly
být zaslány doporučeně zpět do úřadovny STIKO v Liberci již do 25. října 1938. Následovalo dosazení správců
(Treuhänder). Jejich úkolem bylo zjištění majetkových
záležitostí spolků včetně zadlužení, případně konkurzu,
a informací o nájemních smlouvách a pojištění. Banky
a jiné finanční instituce byly povinny nahlásit u nich vedená konta a uložené cenné papíry jednotlivých organizací, to vše opět do 25. října 1938. Obdobně měly dodat
katastrální úřady příslušné údaje o pozemcích do 15. listopadu 1938. Do 31. října 1938 měla být zpracována
bilanční zpráva o majetku, která měla zachytit i změny
vlastníků zpětně od 31. srpna 1938. Pověřenci měli zajistit veškeré podkladové materiály jako kartotéky, statistiky
i knihovny. Tyto podklady byly využity pro zpracování
revizní zprávy, při jejíž přípravě probíhala kontrola majetku a prověřování zjištěných pohledávek. Projednávání
jednotlivých organizací se často protahovalo v důsledku
vymáhání již zabaveného majetku organizací na jedné
straně a prověřováním dluhů a pohledávek na straně
druhé. Až po vyřešení všech nejasností mohlo být vydáno
rozhodnutí o dalším osudu organizace. V úvahu připadaly tři způsoby řešení – uvolnění (Freistellung), po němž
mohla organizace dále působit s upravenými stanovami
obsahujícími paragrafy o rozhodující úloze NSDAP, zaFONTES NISSAE | PRAMENY NISY
11.12.2012 23:28:59
STUDIE
členění (Einweisung, Eingliederung), které znamenalo
převedení organizace i jejího majetku do již existujících
organizací při NSDAP, nebo úplná likvidace (Auflösung). Toto povolovací řízení musela každá organizace
uhradit formou předepsaných poplatků, z nichž připadl
větší díl na výstavbu NSDAP (Aufbauumlage), druhá část
zůstávala na financování činnosti STIKO (Verwaltungsgebühr). U spolků, jimž byla povolena další činnost,
činily tyto poplatky 5–30 % čistého jmění, u zrušených
spolků dosáhly 100 %.74
Způsob řešení jednotlivých organizací byl zveřejněn
v úředním zpravodaji, který v případě vídeňského úřadu
nesl název Nachrichtenblatt a začal vycházet 7. července
1938, k 30. listopadu 1939 měl 45 čísel.75 Liberecký Amtliches Nachrichtenblatt vycházel v letech 1938–1940
(první číslo 22. prosince 1938) a dosáhl počtu nejméně
50 čísel.76 Oznámení (Bekanntmachung) byla v každém
čísle řazena podle způsobu vyřešení další existence,
v rámci každé takové skupiny pak podle příslušné říšské
župy. Kromě tohoto zpravodaje byly seznamy nově zorganizovaných či zrušených spolků publikovány od ledna
1939 v novinách Die Zeit, vydávaných libereckým župním vedením NSDAP. Například 11. ledna vyšla zpráva
o novém uspořádání vzájemných pojišťovacích spolků
platném od 1. ledna,77 12. ledna byla publikována první
část spolků zrušených k 20. prosinci 1938. 78
Vypořádání nemovitého i movitého majetku organizací se prolínalo celým tímto procesem. První část byla
zabavena hned při záboru pohraničí gestapem, SS či
oddíly SA a wehrmachtu. Po vyřešení úřadem STIKO byl
majetek podle potřeby převeden na organizace podobného zaměření (Hitlerjugend, Deutsche Arbeitsfront, NS-Lehrerbund, NS-Turngemeiden, NS-Reichsbund für
Leibesübungen, Reichsbund der deutschen Beamten),
případně ponechán SS, SA či jiným úřadům. Nevypořádaný majetek přešel za účelem prodeje na společnost
Aufbaufonds. Důvody, proč se řešení jednotlivých případů protahovalo, byly různé. Na některé objekty byly
uvaleny hypotéky a bylo nutné vyřídit dluhy předchozích
vlastníků, jindy se protahovalo navrácení neoprávněně
zabavených majetků, jednání také často přerušilo povolání zájemce na frontu. V menších lokalitách byl problémem nedostatek vhodných zájemců – dostatečně movitých árijsky čistých Němců s kladným posudkem místní
XIII 2012 2
organizace NSDAP. Během dlouhého projednávání se
zhoršoval technický stav nevyužívaných objektů a stávaly
se neprodejnými.
S oficiálním ukončením činnosti STIKO k 30. listopadu 1939 pozbyly platnost zákony a nařízení ze 17. 5. 1938
a 22. 10. 1938, což znamenalo možnost zakládat po 15.
lednu 1940 nové spolky, a to podle zákona z roku 1867,
ovšem za souhlasu Hoffmanna a landráta.79 K 20. únoru
1940 bylo „usměrněno“ 66 408 organizací s majetkem
v hodnotě téměř 142 milionů RM, dále v činnosti pokračovalo jen 14 204 spolků.80 Celkem na sudetském území
prošlo prověřováním 81 000 spolků, svazů a fondů. Činnost STIKO byla ukončena k 15. září 1940.81 V březnu
roku 1941 padlo rozhodnutí o zřeknutí se všech majetkoprávních zisků ze závěrečných vypořádání spolků ve prospěch župních vedení NSDAP. Poplatky Aufbauumlage
byly převedeny na příslušné župy v červnu roku 1943,
za spolky, které prošly libereckým úřadem STIKO, činily
přes 16 milionů RM.82
a Ch. KLÖSCH, cit. v pozn. 1, s. 152–157. Informace o výši poplatků se v uvedených pracích
rozchází, těmto dávkám se krátce věnuje i J. Osterloh, který přejímá údaje G. Rothkappl
(OSTERLOH, Jörg. cit. v pozn. 4, s. 212).
75_AT-OeStA/AdR ZNsZ Stiko Wien, Cit. v pozn. IV – Büro Helmann, kart. 928, inv. č. 37-38,
Stiko-Nachrichtenblätter.
76_Podle záznamů v č. 1-45 vydal Stillhaltekommissar für Organisationen, Reichenberg,
č. 46-50 Stillhaltekommissar für Organisationen – Abwicklungstelle, Reichenberg. Viz Katalog
der Deutschen Nationalbibliothek, Leipzig [online katalog]. [cit. 2012-07-21] Dostupné z:
https://portal.dnb.de/opac.htm?method=showShortList&currentPosition=0. V knihovnách
na českém území se zatím nepodařilo kompletní vydání nalézt.
77_Neuordnung der wechselseitigen Versicherungsvereine. In: Die Zeit, J. 5, F. 11, 11. 1. 1939,
s, 17.
78_Vereinslöschungen. Einweisung unter Aufhebung der Rechtspersönlichkeit. In: Die Zeit, J. 5,
F. 12, 12. 1. 1939, s. 9.
79_PAWLOWSKY V., E. LEISCH-PROST a Ch. KLÖSCH, cit. v pozn. 2, s. 55; Amtliches
Nachrichtenblatt Nr. 47, s. 1949, Verfügung, 3.1.1940. Jednalo se o zákon č. 134/1867 ř. z.
O právě spolčovacím, vydaný 15. 11. 1967 pro celé Předlitavsko.
80_Stillhaltekommissar für Organisationen in den sudetendeutschen Gebieten – Die
Neuordnung des Vereinswesens. SOA Litoměřice, fond STIKO, kart. 1, nedat. zpráva
[po 20.2.1940]. PAWLOWSKY V., E. LEISCH-PROST a Ch. KLÖSCH, cit. v pozn. 2., s. 45.
81_Toto datum bývá uvedeno v korespondenci ohledně jednotlivých objektů. (SOA Litoměřice,
fond STIKO, kart. 6-25, korespondence č. 16-142).
82_PAWLOWSKY V., E. LEISCH-PROST a Ch. KLÖSCH, cit. v pozn. 1, s. 41. Poplatky určené pro
sudetskou župu činily 14 116 890 RM, župa Dolní Podunají získala 586 219 RM, Horní Podunají
63 722 RM, Bavorská marka 75 005 RM, Slezsko 40 336 RM a za „české bojové svazy“ byl
do Říše převeden majetek v hodnotě 1 346 833 RM. (AT-OeStA/AdR ZNsZ Stiko Wien, cit.
v pozn. IV – Büro Helmann, kart. 931, i. č. 43.9 Stillhaltekommissar-Abwicklung, 15. 11. 1942.)
83_AT-OeStA/AdR ZNsZ Stiko Wien, Cit. v pozn. IV – Büro Helmann, kart. 931, inv. č. 43.6.
Anordnung 20/39, 8. 2. 1939.
11
11.12.2012 23:29:00
Působení komisaře pro organizace však nezůstalo
omezeno jen na rakouské území a pohraničí českých
zemí. Již v období druhé republiky, a sice 8. února 1939,
vznikla úřadovna pověřence v Praze (Dienststelle des
Ständigen Vertreters des Stillhaltekommissars, Prag).83
V tu dobu prováděla šetření v majetkových a finančních
záležitostech organizací z pohraničí, pokud se dotýkala českého a moravského území. Po obsazení českého
území si Hoffmann s Neuburgem vyměnili několik
dálnopisů s návrhem nařízení o zřízení úřadu STIKO
v Praze.84 Vzápětí po vzniku protektorátu vydali Bürkel
a Henlein jako pověřenci civilní správy nařízení o pozastavení majetku všech spolků a 13. června 1939 vyšlo
nařízení o novém uspořádání organizací v protektorátu,
které podepsal K. H. Frank (Verordnung über die Neuordnung und Abwicklung von Organisationen im Protektorat Böhmen und Mähren.). Tím byl Albert Hoffmann
jmenován jako vedoucí skupiny 21 při úřadu říšského
protektora ozn. „Der Reichsprotektor in Böhmen und
Mähren – Beauftragter für Organisationen“. Úřad sídlil
84_AT-OeStA/AdR ZNsZ Stiko Wien, Büro Schmidt, kart. 922, inv. č. 31.1. Verordnung für
Organisationen – Fernschreiben, Neuburg Schmidtovi, z 24. 3. 1939.
85_PAWLOWSKY V., E. LEISCH-PROST a Ch. KLÖSCH, cit. v pozn. 2., s. 43; AT-OeStA/
AdR ZNsZ Stiko Wien, kart. 931, Cit. v pozn. IV – Büro Helmann, 43.2 Anordnungen. Der
Reichsprotektor in Böhmen und Mähren Verfügung, 5. 7. 1939
86_Této otázce jsme se věnovaly jen okrajově viz LHOTOVÁ, Markéta a Vlastimila
HAMÁČKOVÁ, 2007, cit. v pozn. 11, s. 220–225.
88_Lotrinsko – zřízen 22. 8. 1940; Alsasko – zřízen 2. 9. 1940; Lucembursko – zřízen
6. 9. 1940, datum uzavření těchto úřadoven neuvedeno. Viz PAWLOWSKY V., E. LEISCHPROST a Ch. KLÖSCH, cit. v pozn. 2., s. 29.; AT-OeStA/AdR ZNsZ Stiko Reichenberg –
Aufbaufonds, kart. 220, Stiko-West.
90_Tamtéž, s. 40.
91_AT-OeStA/AdR ZNsZ Stiko Reichenberg – Afbaufonds, kart. 230, Wochenberichte. Dopis
adresovaný úřadu Stiko Luxemburg, 15. 8. 1941.
93_SOA Litoměřice, STIKO, kart. 20, složka 112 – Všeobecné konsumní, výrobní a stavební
družstvo v Ústí n. L., zaps. spol. s. r. o., korespondence 10. 12. 1941 – 2. 5. 1945.
94_SOkA Liberec, zrušený inventář STIKO – rozpuštěné organizace, zpracovali Jiří Kořalka
– Miloš Krajný, Jablonec n. N. 1953. Soupis pořízený 30. 5. 1945 na Lemberku byl velmi
obecný, archiv STIKO by se mohl skrývat za poznámkou: Rytířský sál […] 8 beden a 25
balíků z majetku župní samosprávy v Liberci. (UHLÍKOVÁ, Kristina. Národní kulturní komise
1947–1951. Praha: Artefactum, 2004, s. 72. ISBN 80-903230-8-1)
95_Stillhaltekommissar Wien, 1938–1944 (Bestand) [cit. 13. 12. 2011] Dostupné z:
http://www.archivinformationssystem.at/detail.aspx?ID=5588. Do Archivu republiky (Archiv
der Republik) byl tento fond převeden v roce 1987 z Allgemeines Verwaltungsarchiv.
12
STUDIE
v Praze na tehdejším Fügnerově nám. č. 4 (nyní nám. Republiky).85 V Praze byla zřízena také pobočka společnosti
Aufbaufonds. Činnost STIKO se však na území protektorátu nerozšířila v takové podobě, v jaké působila
v pohraničí.86
Další jednání se týkala možnosti dořešit
prostřednictvím STIKO spolkovou činnost na území
celé Říše (Generalbevollmächtigten für Organisationen). Vznikla i úřadovna STIKO v Mnichově, myšlenka
zřízení „Reichs-Stiko“ však padla v polovině roku 1939.87
Naopak se zdařilo rozšíření činnosti STIKO na připojená
území na západní hranici Říše a na přelomu srpna a září
roku 1940 vznikl úřad někdy společně označovaný jako
Stillhaltekommissar für die westlichen Gebiete, Stiko
West. Jednalo se o tři v podstatě samostatné úřadovny
– v Metách pro Lotrinsko, ve Štrasburku pro Alsasko
a v Luxembourgu pro lucemburské území.88 V těchto
lokalitách vznikly i pobočky společnosti Aufbaufonds.
Jako Stillhaltekommissar byl jmenován ve všech třech
případech Franz Schmidt, který ve stejné funkci působil
také v obsazeném Nizozemí.89
Tou dobou již končila činnost Aufbaufonds na rakouském a sudetském území. Na zasedání společnosti
19. března 1941 bylo rozhodnuto o uzavření společnosti
Aufbaufonds a jejích poboček v Liberci, Metách,
Štrasburku a Lucemburku k 31. t. m.90 Liberecké oddělení
se odstěhovalo do Vídně, týdenní zpráva z 15. srpna 1941
uvádí, že vagón naložený kancelářským nábytkem a spisy
byl již vyložen.91 S přemístěním archivu nesouhlasil Henlein, požadoval, aby akta přišla do pobočky Říšského archivu v Liberci, Hoffmann však byl ochoten přistoupit na návrat materiálů až po důkladném finančním a politickém
vyhodnocení úkolů STIKO.92 Nevyřízené záležitosti liberecké pobočky byly převedeny na správní úřady sudetské
župy (Říšské místodržitelství – Reichsstatthalter) koncem
roku 1941 a s platností od 1. ledna 1942. Sudetské správní
úřady nadále řešily využití zbývajících objektů a jednání se
u některých protahovalo až do jara roku 1945 – poslední
nalezený záznam je z 2. května 1945.93 Poté byla dokumentace převezena patrně na Lemberk, kde byly po válce materiály nalezeny.94 Likvidace celého Aufbaufonds
skončila vymazáním z rejstříku k 31. prosinci 1942, STIKO Wien – Der Abwickler ještě dále existovalo v podstatě
11.12.2012 23:29:00
STUDIE
Grafické znázornění hospodářských výsledků činnosti STIKO (Das wirtschaftliche Ergebnis der Tätigkeit des
Stillhaltekommissars). (SOA Litoměřice, fond STIKO, kart.1, nedat. zpráva [po 20. 2. 1940], nestr.)
jako archiv umístěný ve sklepních prostorách bývalého
objektu vídeňského úřadu Aufbaufonds až do roku 1944.
Koncem roku 1943 byl převeden archivář STIKO dr. Fußgänger do stavu zaměstnanců Říšského archivu ve Vídni
(Reichsarchiv Wien, Abteilung Staatsarchiv des Innern
und der Justitz) a s ním i archivní fondy STIKO a Aufbaufonds, včetně převážné části materiálů libereckých.
K vlastnímu přesunu celého fondu z objektu služebny však
došlo až po skončení války.95
Úřad STIKO byl v podstatě služebnou NSDAP, která
však měla pravomoci orgánu státní správy.96 Z určité
nevyjasněnosti kompetencí, které se upřesňovaly až
během vlastní činnosti, plynula i řada problémů, které
se během existence STIKO vyskytly, a to jak ve vztahu
k státní moci (ministerstva, ale i místní správa), tak i k vojenským a represivním složkám (zejména spory s gestapem). Likvidace spolků byla jedním z prvních rozsáhlých
celoplošných zásahů proti „nepřátelům“ Říše na nově
připojených územích. V rakouských župách to byly
především marxistické a židovské organizace, v pohraničí
českých zemí tvořily významnou složku likvidační činnosti
STIKO „bojové“ české spolky. To byl zásadní rozdíl mezi
vídeňským a libereckým úřadem STIKO, který se však
potýkal ještě s dalšími problémy. Prvním byla roztříštěnost
území, jež přinášela komunikační problémy a vedla
ke zřizování dalších úřadoven. Druhý představovaly organizace s původně celostátní československou působností,
které měly své ústředí v Praze, tedy v jiném správním útXIII 2012 2
varu, zpočátku ještě samostatném. Dalším úkolem navíc
byla konzumní družstva, jejichž objekty tvořily velkou část
nedořešených záležitostí. Pod správu společnosti Aufbaufonds se dostala také sídla Německého řádu, včetně
lesních provozů a vinic, lázní či sbírek.97 Určité rozdíly
vykazovala i likvidace židovských organizací. Vzhledem
k tomu, že po záboru pohraničí zde zůstala jen velmi
malá část původního židovského obyvatelstva, nad nimiž
převzala dohled pobočka říšské organizace Reichsvereinigung der Juden in Deutschland,98 nebyla prodloužena
činnost žádné židovské obci. Majetek těchto organizací,
které fakticky ukončily svou činnost útěkem většiny
členů, se stal předmětem zájmu místní správy. Z těchto
odlišností v úkolech libereckého STIKO pak vycházel
obrovský rozsah činnosti zdejší pobočky Aufbaufonds
i zůstatek nedořešených případů.
V rámci této studie nebylo možné se podrobně
zabývat jednotlivými problémy, jejím cílem bylo
shromáždit poznatky o činnosti těchto úřadů a o jejich
vzájemných vztazích, které doposud chyběly a jsou nezbytným předpokladem dalšího studia. Současný projekt, který nás k problematice úřadu STIKO přivedl, se
zaměřuje na likvidaci židovských organizací. Rozsáhlý
soubor archivního materiálu, zachovaný z činnosti STIKO a Aufbaufonds, však nabízí řadu možných pohledů
jak v obecné rovině, tak oborově či regionálně specializovaných, i když akta dokumentují především likvidační
část činnosti obou úřadů.
96_AT-OeStA/AdR ZNsZ Stiko
Wien, Cit. v pozn. IV – Büro
Helmann, kart. 931, inv. č. 43.7.
Dopis ze štábu NSDAP v Mnichově
K. Henleinovi, 24. 7. 1940.
97_Blíže viz ROTHKAPPL,
Gertrude, cit. v pozn. 7, s.
192–193.
98_KOCOUREK, Ludomír. Recepce
norimberských zákonů v Říšské
župě Sudety. In: Židé v Čechách:
Sborník příspěvků ze semináře
konaného 24. až 25. října 2006
v Liberci. Praha: Židovské muzeum
v Praze, 2007, s. 53. ISBN 97880-86889-58-0.
13
11.12.2012 23:29:00

Studie - Fontes Nissae

Transkript

Podobné dokumenty

Spalnieře a varkoče.

zde

Stezka strážců hranic