Milí farníci, ten krásný, předprázdninový měsíc - Michle

Milí farníci, ten krásný, předprázdninový měsíc - Michle

Milí farníci,
ten krásný, předprázdninový měsíc červen, to školní finále a natěšené očekávání
prázdnin, se většině z nás, od školních let, líbí pořád stejně. S léty jsme se
dovídali, že k němu patří i církevní slavnosti, a to jej dělalo a dělá ještě hezčím.
Letos nám červen začíná slavností Nejsvětější Trojice, několik dní na to
pokračuje slavností Božího Těla, týden na to pak slavností Nejsvětějšího Srdce
Páně, za další týden slavností Narození svatého Jana Křtitele a končí slavností
svatých Petra a Pavla, apoštolů. Víme, že církevní slavnosti nemohou být žádná
honba, i když jich letos máme pět za sebou. Nikam se nežeňme, ale být vděční, to
máme. Těchto pět slavností je příležitost pro náš vděk. I přestože o tom píšu, tím
se vás vůbec nepokouším všetečně upozorňovat, že tedy máme jít do kostela.
Přece jen, třebaže máme jít, jde mnohem víc o náš vděk. Posvátný vděk k Bohu i
k našim apoštolům, základním stavebním kamenům nebeského, věčného
Jeruzaléma. Jen čistý vděk a milost boží jej promění v osobní příběh, který
převýší všechny naše plány a všechny naděje. Prázdninové, rodinné, pracovní, …
všechny. Bude to příběh přátelství z božího vnuknutí. Přeji Vám úspěšné a krásné
zakončení školního roku.
P. Antonín Lukeš, M.Id.
ŽIVOT FERNANDA RIELA, ZAKLADATELE MISIONÁŘŮ IDENTES 8. ČÁST
Umění
V květnovém čísle jsme se loučili ve chvíli, kdy první misionáři odcházeli do
Ameriky a teď budeme pokračovat dalším důležitým tématem, kterým je umění a
z něj hlavně poezie, které se institut výrazně otevřel ve školním roce 1976-77.
Fernando chtěl, aby poezie byla vitální znamením institutu. Nepolemizoval by s
nikým, kdo by namítal, že přece ne každý se narodí jako umělec, tak proč někoho
do umění nutit? Nepolemizoval by, protože smysl pro umění, v každém člověku
je a nemá ho opomíjet a už vůbec ne potlačovat. Talent sám touží být člověkem
probuzen a je tedy lépe mu na svět pomáhat než o něm pochybovat. Stačí si
všimnout krásy jazyka a už je člověk poezii mnohem blíž. Vždyť hřivna poezie k
člověku přichází nekomplikovaně a tajemně ho vede k Bohu. Kolik nepoznaných
hřiven je ponecháváno k marnému úhynu? Ne všech hřiven jako obecných
schopností, ale hřiven poezie, která, co by umění, je darem Ducha svatého. Pravé
charizma potřebuje k životu umění. To Fernando věděl a leželo mu to na srdci.
Pro důležité dny institutu ustanovil takzvané «ateneo», ve kterém umění
presentujeme. Hudba nebo tanec, výtvarné umění nebo poezie a dnes i nové
1
formy, které také chtějí být uměním. Fernando věděl, že zanedbáváním takového
potenciálu nejvíc utrpí charisma. A konec konců, absence smyslu pro umění
člověka konsternuje. Ovšemže konsternuje i pohled na opačný extrém, na
vehementní, přičinlivé „tvůrce“. Zkrátka a dobře, věc umění mu ležela na srdci.
Fernando básník byl a nejen tu a tam. Pro ilustraci uvádím seznam editovaných
sbírek jeho vlastních básní: «Bůh a strom», «Balkón nad zálivem», «Bolest mezi
skly», «Panenské stíny», «Modrý pláč», «Synové setkání», «Jasná noc», «Nahá
krajina», «Vášeň a smrt», «Transfigurace». Poslední zmíněná Transfigurace je
spíše sbírka jeho přísloví. Jinak každá sbírka obsahuje přibližně ke stovce básní
inspirovaných osobní zkušeností bolesti a lásky lidského ducha. Poznal poezii
jako «pokání», které je šperkovnicí ducha a nemá jinou, než úzkou cestu lásky a
kříže. Stručně řečeno; jeho pokání spočívalo v poezii: Myšlené, psané, vyslovené
ale především žité. Viděl, že charisma, které mu bylo svěřeno, a které předává
institutu, se bez symbiózy pokání a poezie nezrodí. V roce 1981 dal vzniknout
soutěži básníků pod oficiálním názvem «Světová soutěž mystické poezie», která
za třicet let dosáhla prestižní úrovně. Ze Španělska se nejdříve rozšířila do Itálie a
Francie, ale krátce na to i dál a hlavně pak do ze zemí obou částí amerického
kontinentu. Soutěžící dnes tvoří mnohem širší národnostní okruh. Zájem o ni se
ze Západu Evropy rozšířil i na její Východ a dokonce i do Izraele.
Nemoc
Od Fernandova života se však už nedal odmyslit stále horší a horší stav jeho
zdraví, a má-li být jeho život pochopen, pak se na tuto věc nesmí zapomínat.
Chirurgické zákroky, kterých, suma sumárum, musel podstoupit skoro čtyřicet,
svědčí o tom, že nemoc mu od samotných začátků vysávala tělo, které postupně
zůstalo v troskách. Tělesné bolesti přitom samozřejmě narůstaly. Špatný
zdravotní stav znamenal neustálé komplikace, které často nebylo možné udržet
pod kontrolou. Ke všemu to odstrašující množství ne vždy úspěšných operací
vedlo k předepisování enormního množství léků, které do jeho organizmu vnesly
nevyzpytatelné vedlejší účinky. A komplikací přibývalo. Nicméně, přijatá milost
snad právě proto dopadala do neobyčejně zdravé půdy Fernandova vitálního
ducha. Na duchu neupadal nikdy, což, na pozadí zdravotní mizérie a agresivity
španělské hierarchie, umožňuje vidět i jistý typ mučednictví, které poznamenává
jeho osobní příběh. Později, v jednom z jeho osobních zjevení mu bylo sděleno,
že, má-li být jeho svědectví autentické, musí o Kristu vydávat svědectví v bolesti.
Znovu americký kontinent
Koncem zimy roku 1977, po operaci kýly, se vydal navštěvovat misionáře
2
a misionářky Identes, nejdříve ve Španělsku a pak pokračoval v USA. Cesta,
prodchnutá apoštolskými aspiracemi ho vedla především po významných
městech Kalifornie, která kdysi zakládal apoštol a misionář tohoto území Fray
Junípero Serra. Imponovala mu transparentnost a jednoduchost apoštolských vizí,
které Fray Junípera charakterizovaly. Transparentnosti a jednoduchosti se držel
jako plodu čistého srdce. O to víc se jich držel, oč více toužil, aby vždycky měla
své místo v základech Institutu. Nezdržoval se tehdy jenom Kalifornii. Z Los
Angeles odcestoval do New Yorku a před návratem do Madridu ještě navštívil
Boston, kde se mu potvrdila nerozlučitelnost apoštolátu s obranou katedry
církevního Magisteria. Byl se tehdy projít po jedné z bostonských Univerzit, kde
viděli studenty hrát fotbal. S Fernandem tam byli dva spolubratři, kterým řekl:
„Mládí to jsou děti, které hrají fotbal. Vidíte, jak žíznivé jsou Univerzity? A není
nikdo, žádný skutečně respektovaný profesor, který by přednášel Kristovo
myšlení“. Institut existoval už osmnáct let a Fernando si uvědomoval, že pořád
není kompaktní skupina, připravena hájit myšlení, které jim předával. Mezi
misionáři sice bylo několik nadějných výjimek. Těch ale bylo skutečně jen
několik a navíc, ani oni ještě nebyli sto erudovaně hájit Krista za katedrami
Univerzit. Jenže pesimismus v jeho povaze nebyl. Právě naopak, vždycky
přicházel s vírou a s osvěžujícím, prorockým entusiasmem. Krok za krokem tak
rozhýbával studijní úsilí institutu. Pesimismus a oslabení víry někdy dopadal na
jeho misionáře, z čehož samozřejmě nemohl mít radost. Ale právě v
těchto smutných chvílích chápal, proč tendence k pesimismu a vůbec všem
„ismům“, konec konců i k fašismu a marxismu, infiltrovaly do církve a do
univerzit. Nebyl jednostranný, takže by viděl zlo jen v komunistické východní
Evropě. Zlo viděl i u nespoutaného Západu.
Americká naděje
Na podzim roku 1978 znovu, tentokrát na delší dobu, odcestoval do Ameriky a
opět začínal v New Yorku, kde hned první den spadl na schodišti a musel do
nemocnice. Po propuštění se vydal do Jižní Ameriky, kde se možnosti otevíraly
ještě rychleji. Cestu začal v Caracasu, odkud se vydal andýnskými zeměmi přes
Bogotu, Quito a Limu až do Buenos Aires. Pro zajímavost, během tehdejšího
pobytu v Quitu, hlavním městě Ekvádoru, vyslovil proroctví, které se začalo brzy
naplňovat. Seděl na náměstí a kolem procházela Indiánka s dítětem na zádech.
Všechny Indiánky i Mezticky tam nosí děti na zádech. Fernando se díval na dítě
a poprosil Indiánku, zda je smí políbit. Mladé Indiánky mívají ve tváři plachý
úsměv, který jim, navzdory nelehkému údělu, pořád zůstává. Těžko říct, co
s Indiánčiným úsměvem ta prosba udělala, ale dítě mu políbit dovolila. Fernando
3
dítě políbil na čelo a Indiánka šla dál. Chvíli na to Fernando řekl generálnímu
představenému, že v této zemi jednou budou misionáři Identes řídit univerzity.
Tak se po čase i stalo a dnes v Ekvádoru vedeme tři Univerzity a dvě kolegia
(gymnázia). První z Univerzit je ve městě Loja na jihu země a její prestiž stále
roste v Ekvádoru i za jeho hranicemi. Druhá Univerzita je ve městě Ibarra blízko
hranice s Kolumbií a třetí je na západ od hřebene And ve městě Santo Domingo
de los Colorados. V Rio de Janeiru chtěl Fernando, pod sochou Nejsvětějšího
Srdce Ježíšova, zanechat papír s napsanou prosbou jako zasvěcení a duchovní
znamení. Právě ten den však byla hustá mlha, a neviděl ani kde končí betonový
podstavec sochy. Znamení tam tedy nezanechal, ale v noci pocítil vnuknutí, aby
šel na náměstí Krista Vykupitele. Na tomto chudém náměstí uviděl nikým
nepovšimnutou malou sochu Krista, stejně chudou a skromnou jako její okolí,
daleko od turistických tras a bohatého světa. To bylo místo, které si Kristus pro
Fernandovo znamení vybral. Osud těch, kteří jsou pro Kristovu větší slávu stále
menší a menší, byl osudem Fernandovým od začátku do konce.
Pokr. příště
Milé děti,
v dnešním biblickém příběhu uslyšíme o proroku
Elíšovi. Byl žákem a později následníkem
Elijáše. Význam jména Elíša je „Bůh je má spása,
osvobození“, nebo také „Bůh je hojnost“. Elíša
byl podle biblického vyprávění původcem mnoha
zázraků, včetně vzkříšení mrtvého.
Váš Sedmikrásek
4
PROROK ELÍŠA
z knihy: "Bible - příběhy na každý den", vydala: Česká biblická společnost
autor: Mary Joslinová, ilustrace: Amanda Hallová
ELÍŠA A CHUDÁ VDOVA
Druhá královská 4
Jednou za Elíšou přišla chudá vdova. „Pane,“ řekla, „můj muž zemřel a já jsem
vdova. Ty sám víš, že to byl prorok věrný Hospodinu. Přesto se zadlužil a já
nejsem schopná dluh zaplatit. Věřitel je tvrdý muž a vyhrožuje mi, že mi vezme
mé dva syny a prodá je do otroctví.“
„Máš doma něco cenného?“ zeptal se jí Elíša. „Nic, pokud za cenný nepovažuješ
malý džbánek olivového oleje.“
„Zajdi k sousedům,“ řekl jí Elíša, „a požádej, ať ti půjčí co nejvíce prázdných
džbánů. Pak se vrať se svými syny domů a zavřete za sebou dveře. Až budete
sami, začni nalévat olej ze svého džbánku do vypůjčených nádob. Plné nádoby
dávej stranou.“
Žena udělala, co jí prorok řekl. Olej nedošel, dokud nebyly všechny džbány plné.
Pak se vrátila k Elíšovi a vyprávěla mu, co se stalo. „Prodej olej,“ řekl jí prorok.
„Budeš mít dost peněz, abys zaplatila dluh, a zbude vám dost i na živobytí.“
5
ELÍŠA A BOHATÁ ŽENA
Druhá královská 4
Jednoho dne přišel Elíša do města Šúnemu. Jistá bohatá žena ho pozvala k sobě,
aby ho pohostila. „Kdykoli budeš opět v Šúnemu, přijď nás navštívit,“ zvala ho
vřele. Elíšovi její štědrost udělala radost. Kdykoli byl v Šúnemu, chodil k ní na
návštěvu.
„Znát se s tak svatým mužem, to je opravdu velká výsada,“ řekla jednou svému
manželovi. „Co kdybychom u našeho domu postavili ještě jednu místnost, kterou
by mohl používat, když k nám přijde?“ Udělali to a Elíša jim byl vděčný. Požádal
svého služebníka Géchazího, aby zjistil, zda pro tuto rodinu může něco udělat,
aby jim laskavost oplatil, ale zdálo se, že žena měla vše, co potřebovala.
„Říká, že je celkem spokojená. Myslím si ale, že je trochu smutná, protože nemá
syna,“ řekl Géchazí Elíšovi. „Její muž už je starý.“ Elíša si ženu zavolal k sobě.
„Touto dobou za rok budeš mít syna,“ slíbil jí. Jeho slova se splnila, za rok se
ženě narodil chlapec. Měla radost, když sledovala, jak v její láskyplné péči roste.
Jednou, když pomáhal při žních, se mu najednou udělalo špatně. „Bolí mě hlava,“
naříkal. Služebníci ho rychle odvedli domů, on však po chvíli mamince zemřel
v náručí.
Žena byla zdrcena zármutkem. Položila ho na lůžko v Elíšově pokojíku. Pak
požádala služebníky, aby jí přivedli osla, a vydala se hledat Elíšu. Když se prorok
dozvěděl, co se stalo, poslal svého služebníka Géchazího napřed, aby chlapci
zkusil pomoci. Géchazího snaha však nikam nevedla – chlapec nejevil známky
života.
Když přišel do domu Elíša, pomodlil se a objal chlapcovo studené nehybné tělo.
Chlapec se začal pomalu probírat zpět k životu. Elíša zavolal jeho matku a vrátil
jí ho. Nic jí nemohlo udělat větší radost.
6
Modlitby z knihy k těmto kapitolám:
Bože, žehnej prosím tomu málu, co máme, a použij to k velkým věcem.
Bože, jen ty nám můžeš dát to, po čem opravdu toužíme.
7
Tajemství života
Text: Bruno Ferrero
Pane,
když mám hlad, pošli mi někoho, kdo potřebuje jídlo,
když mám žízeň, pošli mi někoho, kdo potřebuje vodu,
když je mi zima, pošli mi někoho, kdo potřebuje zahřát, když mám trápení, pošli
mi někoho, kdo potřebuje utěšit, když mě tíží kříž, dej, ať se mohu podělit o kříž
někoho jiného,
když jsem chudý, doveď mě k někomu, kdo je v nouzi,
když nemám čas, pošli mi někoho, kdo právě potřebuje pomoc,
když se cítím na kolenou, pošli mi někoho, kdo potřebuje povzbudit,
když potřebuji, aby mě někdo chápal, pošli mi někoho,
kdo hledá pochopení,
když si přeji, aby se někdo o mě staral, pošli mi někoho,
o koho bych mohl pečovat,
když
myslím
na
sebe,
obrať
mé
myšlenky
k
ostatním.
ZÁPIS SCHŮZE FARNÍ RADY
Dne: 29. 3. 2012
Přítomni: P. Antonín Lukeš,
P. Antonio Vicente Perés Caramés, Petr Hobza, Miroslava Horáková, Petr Kolář,
Dorotka Kramaříková, Miloš Kysela, Josef Tlustý, Martin Vítek
Omluveni: Lucie Rudňanská, Lukáš Svoboda, zástupkyně školských sester
Prioritní stavebnětechnické úkoly:
- oprava střechy fary (nutné posouzení statika)
- nový nátěr střechy sálu
- osvětlení kostela na Habrovce
- nové oplocení zahrady na Habrovce
- oprava zádveří do kavárničky na Habrovce (realizace do zimy)
V souvislosti se záměrem nového oplocení zahrady na Habrovce farní rada
rozhodla o vyhlášení brigády na sobotu 14. dubna 2012 za účelem vymýcení
křovin a stromů. Nové oplocení bude realizováno odbornou firmou. Garantem
akce je Petr Hobza.
Farní rada pokračovala v diskusi nad záměrem nového osvětlení kostela na
Habrovce. Oslovená firma (Delta Light) bude požádána o vypracování detailnější
nabídky. Pokusíme se též připravit žádost o grant. Garantem je Josef Tlustý.
8
Nové nástěnky na Habrovce: Pro nepřítomnost Lukáše Svobody bylo toto téma
odročeno na příští schůzi.
Otec Antonín informoval, že na Bílou sobotu přijme ve farnosti svátost křtu i
biřmování 5 katechumenů. Zároveň vzniká další skupinka, která se bude
připravovat na svátost křtu.
Pastorace mládeže ve farnosti:
– Nabídku společné poutě na Velehrad by otec Antonín chtěl rozšířit i pro
rodiny, předpokládá, že by se pouť uskutečnila na podzim (pokud bude
zájem).
– Pozvání mládeže farnosti na letní setkání mládeže ve Žďáru nad Sázavou.
– Bylo poukázáno na výhodnost komunikace s mládeží přes e-mail. Nabízí se
možnost vytvoření mailing listu (seznamu mailových adres) pro mládež a
touto formou poskytovat informace o dění ve farnosti i mimo ni. Na starost si
bere Martin Vítek.
– Nedělní dětská mše: diskuse o srozumitelnost úvodů a homilie. Bude
iniciována schůzka kněží s těmi, kdo nedělní úvody připravují.
Otci Antonínovi leží na srdci starost o sebevzdělání laiků v teologii.
Je nutné nalézt farníky, kteří převezmou službu spojenou s organizací aktivit
kolem sálu na Habrovce po Josefu Basíkovi.
Proběhla diskuse o chystané akci Noc kostelů - letos dojde k souběhu této akce
s festivalem Habrovka.
Příští farní rada je 24. května 2012.
Zapsal: Martin Vítek
80. VÝROČÍ POSVĚCENÍ KOSTELA NEJSVĚTĚJŠÍHO SRDCE PÁNĚ
V PRAZE 10
V úterý 8. 5. 2012 byla u příležitosti 80. výročí posvěcení kostela sloužena
9
slavnostní bohoslužba kardinálem Miloslavem Vlkem.
P. Zdenek Wasserbauer, který je od října 2010 místním farářem, byl přitom jeho
koncelebrantem.
V souvislosti s výročím byl připraven bohatý duchovní a kulturní program.
Kostel Nejsvětějšího Srdce Páně je jednou z nejvýznamnějších českých
sakrálních staveb 20. století. Zasvěcení Srdci Ježíšově vyjadřuje poděkování za
dosažení samostatnosti a prosbu o ochranu naší vlasti.
Tato moderní a velmi osobitá stavba vznikala pod vedením slovinského
architekta Josipa Plečnika od roku 1928 do roku 1932. Vykazuje určitou
podobnost s antickými chrámy. Má širokou věž jihoevropského typu, která je
zakončena třímetrovou měděnou bání se čtyřmi metry vysokým křížem. Fasáda
je velmi dekorativní. Do tří čtvrtin výšky je kostel z polévaných cihel, pak je
nástavba s ochozem a nízkým štítem. Na průčelí jsou tři mohutné portály. Nad
hlavním oltářem z bílého mramoru a zlacenými tepanými dvířky je zavěšena
třímetrová zlacená postava Krista v symbolickém srdci a sochy šesti českých
patronů v nadživotní velikosti. Ve věži bylo posvěceno šest zvonů, které byly za
války svěšeny a přelity na zbraně. V roce 1992 se dva zvony do věže vrátily.
Zajímavostí tohoto kostela je, že zde není kazatelna.
Kostel vysvětil 8. 5. 1932 pražský arcibiskup Karel kardinál Kašpar.
V loňském roce vláda zařadila kostel Nejsvětějšího Srdce Páně na seznam
národních kulturních památek. Usiluje se o zápis kostela do Seznamu světového
kulturního dědictví UNESCO.
Martina Košinová
10
FARNÍ KALENDÁŘ - ČERVEN 2012
Pá 1
So
Ne
Po
Út
2
3
4
5
St 6
Čt
Pá
So
Ne
Po
Út
7
8
9
10
11
12
St 13
Čt
Pá
So
Ne
Po
Út
14
15
16
17
18
19
St
Čt
Pá
So
Ne
Po
Út
20
21
22
23
24
25
26
11
Památka sv. Justina, mučedníka
16:00 –24:00 ● Krč ● Festival divadla a hudby Habrovka
17:30 mše - je přesunuta do Michle. Více na webu www.habrovka.cz
18:30 – 23:00 ● Michle ● Noc kostelů
16:00 – 24:00 ● Krč ● Festival divadla a hudby Habrovka
10:00 – 24:00 Festival divadla a hudby Habrovka, dopolední dílna dětí
Slavnost Nejsvětější Trojice
Památka sv. Bonifáce, biskupa a mučedníka
9:00 Sedmikrásek, výlet do Chuchle
Památka sv. Norberta, biskupa
16:00 ● Krč ● Dětský den – Renesance (zahrada)
20:00 ● Krč ● modlitba Taizé, od 19:30 nácvik zpěvu
Slavnost Těla a Krve Páně
10. neděle v mezidobí
Památka sv. Barnabáše, apoštola
9:00 ● Krč ● Úklid kostela, babičky
9:30 ● Krč ● Čtyřlístek
Památka sv. Antonína z Padovy, kněze a učitele církve
18:30 ● Krč ● Biblická hodina
Slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova
11. neděle v mezidobí
Památka sv. Jana Nepomuckého Neumanna, biskupa
9:00 ● Krč ● Sedmikrásek, mše svatá a závěrečné posezení
18:45 ● ČCE, P4 – Nusle, Na Paloučku ● Ekumenická biblická hodina
Památka sv. Aloise Gonzagy, řeholníka
Slavnost Narození sv. Jana Křtitele
9: 00 ● Krč ● Úklid kostela, maminky
St
Čt
Pá
So
27
28
29
30
Památka sv. Ireneje, biskupa a mučedníka
Slavnost sv. Petra a Pavla, apoštolů
POŘAD BOHOSLUŽEB
Neděle
MICHLE
8:00
Pondělí
Úterý
Středa
Čtvrtek
Pátek
17:30
12:00
17:30
KRČ
9:30
11:00
19:00
17:30 
Poznámky
„dětská“
2.
pondělí
„dětská mše“
s nešporami
v měsíci
17:30
17:30
1.
čtvrtek
v měsíci
klanění se Nejsvětější svátosti
s následným jednohodinovým
výstavem eucharistie
Sobota
17:30
Slavnosti a svátky ► změny vyhrazené.
Svátost smíření ► 30 min. přede mší nebo na požádání.
Další svátosti ► na požádání.
Sv. Růženec ► 30 min. přede mší (Ne7:30 a 9:00 ● Po-So 17:00)
FARNÍ MODLITEBNÍ ÚMYSL NA ČERVEN 2012
Za chudé, nemocné, trpící, pronásledované a za osoby žijící na okraji společnosti.
Farní list Řk farnosti u kostela Narození Panny Marie Praha–Michle, Baarova
23, Praha 4, 140 00; tel. 241 485 428. E-mail pro zasílání příspěvků do farního
listu: [email protected] (nebo možno nechat texty příspěvků v sakristiích
kostelů), e-mail farnosti: [email protected]; www.michlehabrovka.cz. Redakce
textů: Jiří Šesták, Sedmikrásek: Josef Tlustý, korektura textů: Zuzana Krušinová,
doprava FL na faru: Zdeněk Hučín. Žádáme autory o pochopení pro redakční a
jazykovou úpravu zaslaných textů. Vychází 27.5.2012. Náklad 300 výtisků.
Uzávěrka příspěvků do červencového čísla je ve středu 20.6.2012 ve 23:59.
Červencové číslo vyjde 1.7.2012.
12