H _ALUZE

Komentáře

Transkript

H _ALUZE
H _ALUZE
číslo 11 / jaro 2010
LITERÁRNĚ
KULTURNÍ
ČASOPIS
cena 40 kč
šéfredaktor:
tomáš čada / [email protected]
redakční rada:
miloš makovský / [email protected]
alice prajzentová / [email protected]
josef straka / [email protected]
michaela uhlířová / [email protected]
nelly wernischová / [email protected]
ediční práce a korektury:
karolina baštářová a tomáš čada
návrh loga a grafického konceptu
zuzana hegedüšová a miloš makovský
Úvodník
/Tomáš Čada/ ���������������������������������������������������������������������������������������3
Rozhovor:
Kultura může být pro spirit společnosti motorem
/s Janem Vávrou hovořil Tomáš Čada/ ��������������������������������������������������4
Stalo se:
Bělehrad, Smederevo, Treci trg, kavárna Biblioteka
/Josef Straka/�����������������������������������������������������������������������������������������7
Snaha o pozitivní myšlení /Michaela Uhlířová/������������������������������������11
Recenze – knihy:
Uhrančivá opulentost barev i tvarů /Tomáš Čada/������������������������������12
Ven z tohohle baráku /Tomáš Tománek/ ���������������������������������������������13
Knížka v tvrdých rudých deskách /Milan Hrabal/���������������������������������14
Někteří chtějí /Anica Jenski/ ���������������������������������������������������������������15
Nesmrtelný prožitek /Jan Tětek/ ���������������������������������������������������������16
Zamyšlení:
Didaktický přínos ukázek historické hudby ve výuce literatury
/Adam Krupička/���������������������������������������������������������������������������������19
Kdopak by se... komiksů bál? /Oto Mašata/����������������������������������������22
Z literární teorie:
Skeptikové a těšitelé Umberta Eca /Stefan Segi/ �������������������������������24
Poezie
cizojazyčná:
Johanna Venho /přeložila Viola Parente-Čapková/������������������������������30
grafické zpracování a sazba:
miloš makovský
tisk:
roman polák (PRINTIA, s. r. o.)
redakční e-mail:
[email protected]
internetové stránky:
www.h-aluze.cz
vydává OS:
h_aluze
české mládeže 8
ústí nad labem 400 96
pedagogická fakulta, katedra bohemistiky
číslo 11/2010, ročník 3.
vydáno dne 26. 4. 2010 v ústí nad labem
náklad 200 kusů
výtvarná příloha:
valerie némethyová
spolupracovali:
romana bartůňková
pavel brycz
viola parente-čapková
milan hrabal
tomáš janáček
anica jenski
ondřej kamenický
kateřina kováčová
kristína korbelová
adam krupička
tereza kurečková
oto mašata
nina michlovská
aleš misař
ivan pasadena
alice prajzentová
stefan segi
petr semecký
jiří staněk
alžběta strachotová
veronika švandová
tereza tauchenová
jan tětek
tomáš tlapa
tomáš tománek
petr váradi
johanna venho
tereza záchová
česká:
Kristýna Korbelová: básně������������������������������������������������������������������37
Jiří Staněk: básně �������������������������������������������������������������������������������38
Alžběta Strachotová: básně ���������������������������������������������������������������41
Veronika Švandová: básně������������������������������������������������������������������43
Petr Váradi: básně������������������������������������������������������������������������������45
Próza:
Ondřej Kamenický: Tajemství vetchého hausmajstra �������������������������48
Kateřina Kováčová: Pod křížem����������������������������������������������������������51
La Follia:
Ze života barokního skladatele – Záliby a neřesti
/Adam Krupička/���������������������������������������������������������������������������������52
...doporučuje:
Pavel Brycz ����������������������������������������������������������������������������������������54
e. č. MK ČR: E 18358
ISSN 1803-8077
číslo vychází za podpory univerzity jana evangelisty purkyně
a tamní katedry bohemistiky
obsah / 1
Milí přátelé a přítelkyně,
Film
studie:
Polanského Hnus očima Sartrovy nevolnosti /Tomáš Tlapa/���������������55
recenze:
O Mooreovi... s láskou? /Tomáš Janáček/���������������������������������������������58
minirecenze:
Kafkovsky geniální Scorsese /Petr Semecký/ �������������������������������������59
Pevné pouto s počítači /Petr Semecký/ ����������������������������������������������60
Polibek za všechny peníze /Petr Semecký/ ����������������������������������������61
infočlánek:
Festival ZLATÝ VOČI …jubilejní 15. ročník /Tereza Kurečková/������������62
rozhovor:
Obyčejný filmový festival? Zlatý voči.
/s Jitkou Kotrlovou hovořila Nelly Wernischová/ ���������������������������������63
Výtvarné umění
recenze:
Na univerzitu za pohádkou /Tereza Záchová/�������������������������������������65
minipoznámky:
Vy tvárno /Ivan Pasadena/������������������������������������������������������������������66
rozhovor:
S Radkem Fridrichem…na slepičím vývaru
/s Radkem Fridrichem hovořila Alice Prajzentová/������������������������������68
Divadlo
recenze:
Zajímavosti:
AFT, arte-fakta /Romana Bartůňková/������������������������������������������������72
„Na břehu jeskyně stojí, jež možná je přírody dílem,
možná však, dílem že lidským.“
/Nina Michlovská/�������������������������������������������������������������������������������74
Mladý literární server Bohemúza /Aleš Misař/ ������������������������������������78
Fotografická příloha:
Valerie Némethyová: Název není �������������������������������������������������������79
obsah
h_aluze číslo 11 / jaro 2010
totiž větší kvalitu článků a pohodlnější uzpůsobení
rubrik.
Dalo by se mluvit o mnoha dalších věcech, které jedenácté číslo obsahuje. A nerad je opomíjím. Prostor
na úvodník je však omezen. Zmíním tedy ty z nejzásadnějších. Jsem rád, že se v jedenáctém čísle nachází opět cizojazyčná tvorba. Tentokrát to je finská
básnířka Johanna Venho, jak ve znění originálním
– pro Čecha jistě exotickém – tak v českých překladech Violy Parente-Čapkové. Jsem rád, že s H_aluzí začíná spolupracovat ústecká výtvarnice Monika
Svobodová, jejíž stripy budou od tohoto čísla nedílnou součástí časopisu.
A konečně. Spolu s jedenáctým číslem vychází prvotina spoluredaktorky Alice Prajzentové Kotrmelína.
Mohlo by se říci: „Pch, protekce.“ Ale houbelec. Alice
je básnířka osobitá a velmi zajímavá. Její poetika je
provázána se svéráznou atmosférou severních Čech,
především šífařského města Děčín, a i tato tradice
se v její poezii odráží. Sbírka je navíc doplněna o,
dle mého názoru vynikající, ilustrace Evy Žižkovské.
Spolupráci s touto výtvarnicí si Alice přímo vydupala. Je tomu dobře.
Snad jedinou vadou na kráse jedenáctého čísla je tak
absence hudební části časopisu. Což se do příště pokusíme nahradit. Hudba sice není, ale za okny je už zase
teplo a pěkně, tak vás třeba počasí inspiruje ku zpěvu.
S H_aluzí si zazpíváme zase příště.
Příjemné jarní pučení
za celou redakci přeje
/Tomáš Čada/
foto Trignom
2/
Hlavou zeď neprorazíš /Tereza Tauchenová/���������������������������������������71
jedenácté číslo H_aluze je na světě. Sic mu to tradičně trvalo, ale když se ruka k ruce vine, tak se dílo
podaří. Tentokrát se těch rukou vinulo trochu více.
Číslo mělo být původně jarní. A jaro znamená změnu.
Především tu přírodní, kdy vše rozkvétá, pučí, rodí
se, miluje. Jaro je však i změnou duchovní, dochází k očistě. Člověk se zbavuje přebytečného napětí,
které na něm ponechaly těžké zimní sněhy, volně dýchá. Je jedno, zda na procházce v bující přírodě, nad
knihou v čerstvě rozkvetlém parku či kdekoli jinde.
H_aluze tedy měla být jarní a jarní vlastně je, ač vychází takměř v polovině tohoto ročního období.
H_aluze je jarně provzdušněná. Má nový grafický kabát, který směřuje k větší jednoduchosti. Snaha o co
největší přehlednost a jasnost se snad zalíbí. Opět je
z rukou grafika Miloše Makovského.
S jarem přichází chuť se bavit, a tak H_aluze servíruje
hned tři rozhovory. Všechny jsou zajímavé. Ať ten s Janem Vávrou, který hovoří o kultuře v kontextu ekonomie a politiky, ať ten s Radkem Fridrichem o slepicích
a básnících – především teplických, ať ten s Jitkou Kotrlovou o festivalu audiovize ZLATÝ VOČI.
Jaro je také plné objevování, vždyť ten, kdo prvně vykoukne na svět se potřebuje porozhlédnout. H_aluze nekouká na svět prvně, přesto je jarně zvídavá,
a tak přináší informace o proběhnuvším ústeckém
festivalu AFT, jenž propojil výtvarné školy z Ústí nad
Labem, Prahy a Ostravy.
H_aluze je jarně odpočinutá, protože po zimním
spánku je plná energie, a tak přichází z částečně
změněnou koncepcí redaktorů, kdy by každá kulturní rubrika měla mít v budoucnu svého garanta. V jedenáctém čísle se tak objevuje první vlaštovka, která
v podobě Nelly Wernischové bude přinášet zprávy ze
světa filmu. Doufejme, že tato vlaštovka udělá jaro
a vyvrátíme tak tradiční pořekadlo. Znamenalo by to
úvodník / 3
Kultura může být pro spirit společnosti
motorem
foto Karel Šuster
Jan Vávra
Vystudoval AMU v Praze, obor
hudební management. Od roku
2002 byl manažerem Hudebního
informačního střediska, o.p.s., kde
vybudoval časopis pro soudobou
hudbu His Voice a uvedl jej do oficiální distribuční sítě.
Od roku 2005 je ředitelem hudebního festivalu Stimul,
který do Prahy přiváží zahraniční hvězdy alternativní
hudby. V roce 2006 se stal manažerem kulturního časopisu A2 a byl také manažerem jednotlivých projektů A2
(mezinárodní soutěž Essay It!, sympozium Pod vlivem
literatury). Spolupracoval jako výkonný producent při
vydání několika CD, mimo jiné vedl nahrávání orchestrálních partů pro amerického jazzového pianistu Franka
Mantoothe, který byl nominovaný na cenu Grammy (CD
Ladies Sing for Lovers, MCG Jazz, 2005). V poslední době
se aktivně věnuje kulturní politice a oblasti podpory
kultury. Od roku 2009 koordinuje respektovanou iniciativu
Za Česko kulturní a účastní se celorepublikových think
tanků a workshopů.
Rozhovor s Janem Vávrou, managerem kulturního
čtrnáctideníku A2 a zástupcem iniciativy Za Česko kulturn,í probíhal na sluncem zalité terase, jež
je součástí redakce Ádvojky. Původně jsem si chtěl
s panem Vávrou pohovořit o iniciativě a dopadu jejích aktivit na fungování časopisu. Nakonec se rozhovor vyvinul poněkud jiným směrem. Ale nemyslím
si, že by to bylo na škodu věci. Vždyť rozhovor o širším kulturním kontextu, a to nejen českém, může být
jistě podnětný, když je navíc opřen o praktická pozorování vycházející z práce pro Za Česko kulturní.
Dobrý den, pane Vávro. Začali bychom poněkud
obecně. Co pro Vás znamená kultura?
No, tak to může být na celý rozhovor. (smích) Kultura není jen umění a nemůže se vyčleňovat z ostatního společenského dění. Proto například v A2 pojímáme kulturní dění politicky a politiku kulturně. Je
to světonázor. Pro mě to je jak žiju, kde se pohybuju,
jak funguju. Není to přeci jen to, že občas zajdu do
divadla. Kultura je také o tom, jak sám sebe vnímám
v rámci společnosti.
4/
rozhovor
Tak to trochu upřesníme. Co pro vás znamená
nezávislé umění?
Narážíme na pojem závislost, nezávislost. Často
slyším: „Tváříte se nezávisle a žádáte o granty?“ To
mi přijde jako zmatení pojmů. Nezávislé na státu
dle mého znamená nezávislé co se týká oficiálních
struktur. Hovořím o občanských sdruženích, malých
divadlech a tak dále. Jsou to tisíce malých subjektů
rozmístěných po republice, které vytvořily po revoluci tu hlavní síť živého umění. My Za Česko kulturní
spojujeme tyto malé organizace proto, že většinou
nemají žádné zastání. Neexistuje žádná síť, která
by se problémy těchto organizací zabývala. Tak se
ji snažíme dát dohromady. Být advokáty těchto malých příjemců grantů. Oni jsou nezávislí proto, že se
každý rok účastní výběrových řízení na své aktivity, každý rok musí dokazovat, že jsou dobří. Přitom
podpora je minimální. Bavíme se tu o třech stech
milionech na každý rok, které jsou určeny tisícovce
subjektů. Subjektům, které jsou hrozně podstatné.
Tři sta milionů není moc…
A to by pět set milionů bohatě stačilo na fungování těchto kulturních aktivit. Přitom se ministerstvo
a stát tváří, jakým obrovským úspěchem je současná
částka. Vezměte si však, že rozpočet celého ministerstva, ač včetně církví, je osm miliard. A tady se
bavíme o půl miliardě pro nejhmatatelnější a nejviditelnější sektor.
O tom by se dalo jistě bavit hlouběji, ale
do třetice obecně. Za Česko kulturní zaštiťuje
takzvané živé umění. Co si pod tímto pojmem
představit?
Živé umění je kategorie, kterou jsme si potřebovali
sami definovat. Skrývá se pod tím vše, co se aktuálně
vytváří. Nic co by se dalo zakonzervovat. Jednoduše
je to tedy veškeré aktuální umění. Za Česko kulturní
se snaží podporovat umění, které vzniká teď a tady.
Je to třeba. Přece si nemůžeme říct, že teď jsou prioritou památky a přestaneme podporovat vznik něčeho nového. Pak by za padesát let nebylo co konzervovat. Iniciativa se tedy snaží podpořit prostředí
a podmínky pro vznik současného umění.
h_aluze číslo 11 / jaro 2010
Za Česko kulturní žádá o transparentní nakládání s financemi Ministerstva kultury, zároveň
by rádo dosáhlo navýšení peněz jdoucích na
kulturu. Ale proč má stát podporovat kulturu?
Nemohla by kultura existovat bez podpor?
Proto, aby stát podporoval kulturu, máme několik
argumentů. Jsou tu imanentní hodnoty kultury, kultura nás zušlechťuje. To je neoddiskutovatelný fakt.
Ale jsou zde i další argumenty, třeba argumenty sociálního charakteru. Kdo bude mít přístup ke kvalitnímu umění od mala, pravděpodobně neskončí na
ulici, nebude brát drogy, nebude krást. Tato tvrzení
jsou podložena výzkumy. Poslední argument, zřejmě
nejtěžší kalibr na skeptiky, kteří se tváří, že by stát
neměl podporovat kulturu, je argument ekonomický. Dnes se vše přepočítává na peníze a tak je třeba
říct, že investice do kultury se vrátí. Není to tak, že
by stát pouze dotoval. Když někdo dělá festival, tak
tam lidi musí přijet, něco tam utratí. Vrátí peníze do
ekonomiky daného místa. A to je jen drobný výsek
toho, jak se peníze vrací zpátky. My plánujeme na
české prostředí zpracovat podrobný výzkum. Upřímně řečeno instituce jako Ministerstvo kultury nebo
Český statistický úřad se takovým studiím nevěnují. Nikoho to nenapadlo. Pro všechny je jednodušší
opakovat naučený argument: „Prostředky sypané
do živého umění, jsou prostředky sypané do černé
díry.“ My si však myslíme, že to tak není. Ano, umění
bude žít kdesi v undergroundu i bez dotací. Ale pak
o sobě nemůžeme prohlašovat, že jsme kulturní stát
a kulturní lidé.
Kdo bude dělat onu zmiňovanou studii?
Pokud seženeme dostatek prostředků, tak ji bude
dělat nějaká renomovaná firma. Je třeba nasbírat
data, abychom o ně mohli opřít své argumenty. Zatím můžeme argumentovat jen daty, pocházejícími
ze zahraničí a není nic jednoduššího, než říci, že
na ČR se tyto nedají aplikovat. My chceme dokázat, že to tak funguje, že nejsme výjimeční. Na druhou stranu nejsme výjimeční ani v chápání kultury.
Přitom, když se to vezme do konečného důsledku,
jde o podporu kreativity lidí. Teď bude velké téma
předvolebních kampaní nezaměstnanost. Když kre-
ativní člověk přijde o zaměstnání, hned nepožádá
stát o podporu, ale dokáže si sám vytvořit pracovní
místo. Stát může ušetřit na mandatorních výdajích.
Podpora kreativity je pro ekonomické zdraví státu
potřebná.
Zmínil jste, že Česko není nějak výjimečné
v rámci podpory kultury. Do jakého kontextu
evropského dění by se dala Česká republika
zasadit v rámci náhledu na kulturu?
Pohyboval bych se po regionu Polsko, Slovensko,
Maďarsko, Česká republika, i s ohledem na vlastní zkušenost. Je však nutné říct, že všude ve světě
se stala krize jakousi modlou. Téměř všichni škrtali v kulturních rozpočtech. Osobně to vnímám jako
neprozíravé. Myslím si, že ti, kdo kulturu podporují
i přes ekonomické problémy, udělali dobře. Jsou to
některé regiony v Německu či Belgie. V momentě
krize je nálada ve společnosti horší, cesta z ní může
vést skrz umění. Například dotované divadlo může
nabídnout přiměřené vstupné. Dalo by se říci, že kultura může být pro spirit společnosti motorem.
Vraťme se do českého prostředí. Jedním z programových bodů iniciativy je dialog s Ministerstvem kultury. Jak se jej daří naplňovat?
V současné době je to lepší než dříve. Alespoň je
nám tvrzeno, že nás bere ministerstvo vážně. Na
druhou stranu po několika urgencích se ani během
půl roku nepodařilo sejít se s ministrem kultury. A ač
nás úředníci a náměstci ujišťují, že se o naše počínání zajímá, tak o přímé setkání zájem nemá. Ale
něco se daří. Minimálně to, co jsme teď zveřejnili na
webu jako „balíček otevřenosti“, což je upozornění
na netransparentní procesy na ministerstvu. Balíček
obsahuje taky podněty ke zlepšení grantového řízení. Byli jsme ujištění, že se tomu bude ministerstvo
věnovat. Sami jsme zvědavi, jak to dopadne.
A co znamená, že se komunikaci daří více než
dřív?
Za úřednické vlády, za ministra Riedlbaucha, se s ministerstvem obecně komunikuje snáze. Pan Jehlička
podle mého názoru nesnesl jakoukoli kritiku a vše
rozhovor / 5
a priori odmítal. S ním se moc debatovat nedalo.
My nechceme někoho jenom kritizovat. Nás zajímá
zlepšování prostředí a chceme se bavit nad konkrétními věcmi, které by mohly prostředí zlepšit.
Myslíte si, že byla komunikace dána i tím, že
pan Riedlbauch má přeci jen k živému umění
blíže?
Určitě to souvisí s tím, zda ministra do úřadu vyšle
strana a na základě jakých kritérií, zda ti lidé mají
něco za sebou. My, jelikož nejsme v žádné politické
straně, tak to nemůžeme příliš ovlivňovat. Na druhou stranu můžeme zajistit, že když bude ministr
z jakékoli strany, tak se s ním budeme snažit navázat
dialog.
A záleží na osobě ministra?
Myslím, že ano. Téměř všechna ministerstva podléhají starému habsburskému modelu. Jeden mocnář
vládne a bez něho se nic neobejde. To je trochu škoda, protože v úřednickém aparátu jsou na ministerstvu jistě i kvalitní lidi. Je tedy podstatné, aby byl na
ministerstvu otevřený ministr se silnější vizí a kulturní obec se na té vizi mohla podílet.
Co podle vás přinesou nadcházející volby? Myslíte, že silnější mandát ovlivní chování ministra
kultury?
Ať volby dopadnou jakkoli, tak je třeba, aby na ministerstvu seděl člověk, který dokáže ve vládě vysvětlit,
že investice do ministerstva kultury nejsou zátěží.
A tento pohled v politické reprezentaci schází. Je to
zřejmě proto, že se nad tím politikům nechce přemýšlet a nikdo je k tomu nenutí. Přitom v současnosti v západní Evropě nikdo nad kulturou jako černou
dírou nepřemýšlí. U nás panuje stále marxistický
přístup ke kultuře, kdy se postaví ekonomická základna a kultura je pouze nadstavba. A tak je třeba
řešit ty důležitější věci. Kultura je chápána asi takto:
„Po práci si dáme židle stranou a bude se hrát divadlo.“ Tak to ale není. Pokud se vrátím k tomu fabulování na začátku, když jsem se snažil postihnout, co
je kultura. Kultura není vytržená z této společnosti
a zasahuje do ekonomiky, sociální sféry a dalších oblastí lidské činnosti.
6/
rozhovor
V minulém roce jste pod záštitou iniciativy
uspořádali několik protestních akcí a demonstrací, v současnosti se tato aktivita vytratila.
Čím je to způsobeno?
Ne, že by nás to nebavilo. Ale teď je období, kdy
jsme si řekli, že je vhodnější ponořit se do konkrétní
práce. Snažíme se vypracovat materiály, na jejichž
základě by mělo ministerstvo něco dělat, protože
podle mého názoru samo od sebe nic neudělá. Proto
přinášíme konkrétní návrhy. Ale čas happeningů určitě neskončil.
Již jste to v rozhovoru zmínil, ale proč to trochu
nerozvést. Iniciativa navrhla kroky na zkvalitnění grantového řízení. Co si od tohoto návrhu
slibujete?
Já si slibuji to, že nad konkrétními návrhy bude chtít
ministerstvo debatovat. Což je možné. To, co jsme
navrhli, není moc složité. Pokud se nám návrhy podaří prosadit a vejdou v platnost, tak si od toho slibujeme hladší a přehlednější průběh grantového řízení. Často se totiž nabízí otázka, zda levá ruka ví, co
dělá pravá. A my se snažíme o to, aby se ruce podaly
a dělo se něco ve prospěch žadatelů.
A v případě, že nebudete oslyšeni. Existuje
plán B?
Takový neustálý plán B jsou ty happeningy a demonstrace. (smích) Na to máme jako zástupci občanské
společnosti právo. Ale to je na řadě, až bude třeba.
Zatím jsme se dostali z ulic za jednací stůl. Pokud
nás někdo od jednacího stolu vykopne, tak se vrátíme do ulic. Je to jednoduché.
Děkuji za rozhovor.
foto Trignom
Zpátky k těm volbám.
My se teď před volbami pokusíme oslovit všechny
politické strany a jejich kandidáty na post ministra
kultury a budeme mít připraveno několik jednoduchých otázek. Rádi bychom se dozvěděli, co si jed-
notlivé strany myslí. Obecně v programech politických stran není o kultuře nic moc napsáno. Dokola
se opakuje jedno procento na kulturu, ale když si to
vezmeme do důsledku, tak to se opakuje několik let.
Je to vlastně taková mantra. My budeme chtít z lidí
dostat nějaké hlubší názory na fungování ministerstva. Před volbami se bude bojovat o poplatky, o nezaměstnanost a tohle zase bude trochu nadstavba.
Teď budeme dávat peníze na kulturu, teď na školství,
teď na medicínu, ale ono to vše funguje v nějaké synergii a málo kdo to tady vnímá.
h_aluze číslo 11 / jaro 2010
Bělehrad, Smederevo, Treci trg,
kavárna Biblioteka
a především autoři srbských mezinárodních
festivalů poezie 2008 a 2009
Na úplném začátku září roku 2008, hned první den
tohoto měsíce, mi zazvonil telefon s nabídkou, zda
bych se nechtěl zúčastnit mezinárodního básnického festivalu v srbském Bělehradě. Přiznám se, že
do té doby jsou měl jen velmi kusé informace o tamějším literárním životě, tedy skoro žádné. A tak
jsem s nadšením kývl, nejen pro nabídku, které si
dodnes velmi vážím, ale i s touhou poznat pro mne
neznámý kraj, neznámé město Bělehrad. Tamější
lidi a konečně místní básníky a také básníky z mnoha zemí. Jen prý, že se musíme sejít rychle. V kavárně Krásný ztráty jsem se pak seznámil s velmi
milou a od pohledu velmi činorodou Milicou Petrik, která se na následujících několik dní stala mou
“agentkou“, neboť do Bělehradu jsem měl odlétat
za šest dnů. Když jsem se ptal, kde na mne sehnala
kontakt, dozvěděl jsem se, že seděla manželem své
sestry, mým bývalým studentem, na balkoně a on
se o mne zmínil. Jak je svět malý. A tak si posháněla
pár informací a mých textů, domluvila se s organizátory, dala jim číst mé texty a pak mne, na základě jejich souhlasu, oslovila. Milica Petrik je studentkou jihoevropských studií na UK FF a zároveň
překladatelkou ze srbštiny. V časopise Plav 8/2008
jí například vyšly překlady z předního srbského autora próz a především krátkých próz, v severních
Čechách velmi známých jako tzv. mikropovídky, Daniela Albahariho.
Předkládám na ukázku jednu z nich, v podstatě jakousi lyrickou anekdotu s názvem Velikost bytu:
Nemohu říci, že je můj byt velký, protože velký
není, proto řeknu, že každým dnem se stává
větším.Včera například, včera jsem potřebovala celé dvě hodiny, abych došla do kuchyně. A když jsem po takové době do kuchyně
dorazila, pomyslela jsem si, že je už je čas se
vrátit.
Vrátila jsem se.
Na místě, kde se nachází můj gauč, se
pohled ztrácí v hloubce. Poloha je, dá se říct,
vinna za zkřivenost, za neuvěřitelnost mé
perspektivy, za tu náhlou směnu kolmých
stínů.
Vidím vnitřek chodby, díl chodby, pokoj,
otevřené dveře, druhý pokoj, umaštěnou zeď
kolem zásuvky, věšák na šaty. Věšák je v antré.
Antré je tmavé. V noci, když svítí na schodišti
světlo, vznáší se kukátko ve dveřích ve vzduchu jako zlaté zrnko.
Ve dne je jeho třpyt bílý.
Když třpyt zmizí, zaslechnu zvonek. Nevím,
kolik času zvuk potřebuje, aby doletěl až ke
mně, ale ještě než přiletí: já vím, kdo zvoní.
Vím, jinak řečeno, čí stín škrtí třpyt mého
kukátka. A vím, že jestli otevřu, ona vejde,
projde kolem mě, a když se vrátím do pokoje,
bude už zabírat židli stojící před oknem, takže
bude mít celý obličej ve stínu, takže okolo hlavy, okolo nedbale zavázaných vlasů, se vznáší
jiskřivá aureola světla, a vidím jen, jak mluví.
Bože, jak ta ráda mluví.
Ale jestli neotevřu, bude zvonit znovu.
(Plav, 8/2008, str.20).
Bělehradský festival poezie, Treci trg 2008
Do Bělehradu jsem nakonec odletěl až o tři dny později než jsem původně zamýšlel, 12. září. I tak bylo
vše nahonem. Měl jsem však už přeložené texty do
srbštiny, přední překladatelkou z polštiny a češtiny,
paní Biserkou Rajcic, které, ale i všem ostatním,
mnohokrát děkuji za zorganizování mého pobytu
na tomto festivalu. Na festivalu, který se nazýval
Trgnise! Poezija! (http://www.trgnise.blogspot.
com), jsem se pak setkal s mnoha milými lidmi a zajímavými básníky, namátkou jen Kristinou Berget
z Osla, Valeriem Crucianim z Říma, ale žijícím toho
času v Madridu, Annou Petrovovou, Ruskou žijící
v Římě, a dalšími autory, ale i s místními básníky
a organizátory festivalu Dejanem Maticem a Draganou Nikolic. A také se svými překladatelkami, už
stalo se / 7
zmiňovanou Biserkou Rajcic a nedávnou absolventkou tamější bohemistiky Tihanou Hamovic, která
přeložila zbývající texty do srbštiny a její sestrou
Marjou, která pak o pár měsíců přeložila tři mé
texty do angličtiny a které rovněž vyšly v časopise
Treci trg. Hned po příletu jsem večer četl v místním
Kulturním centru, Centar za kultur, převážně pro
Čechy žijícími v Bělehradě. Zde jsem se opětovně
setkal s paní Alenou Obrusníkovou, z české ambasády, která můj pobyt zprostředkovala. Na náklady
ambasády jsem tam tři dny pobýval. Pozdě večer
jsem se viděl teprve s dalšími účastníky tohoto festivalu v kavárně Biblioteka, když se vrátili ze čtení po srbských městech: Indija, Sremski Karlovci
a Novi Sad. S nimi jsem pak druhý den četl na vzpomínkovém setkání na počest Rašy Livady, místního
proslulého básníka, autora mnoha básnických knih,
v jeho oblíbené restauraci ve čtvrti Zemun, čtvrti
severně za řekou Sávou, západně od Dunaje, místě
s rakousko-uherským charakterem, neboť tato část
Srbska patřila dříve k rakousko-uherské monarchii, načež Bělehrad k srbskému království. A potom jsme všichni četli na závěrečném večeru, opět
v Kultur za centar, každý po jednom svém textu,
který si sám autor vybral a který nejvíce vystihoval,
dle jeho uvážení, jeho poetiku.
Smederevský básnický podzim 2009
Když jsem tenkrát odjížděl, vůbec jsem netušil, že se
tam o třináct měsíců vrátím, ač do jiného srbského
města, Smederevo, kam už jsem byl oficiálně ředitelem festivalu, básníkem Goranem Djordjevicem, pozván dopisem předem. Tento druhý festival, již 40.
Smederevský básnický podzim (http://www.smederevskapesnickajesen.org.rs), který se pravidelně
koná v tomto starobylém městě od roku 1970, byl
mnohem větší, zúčastnilo se jej bezmála 20 básníků
doslova z celého světa: Chile, USA, Řecko, Francie,
Itálie, Ruska a dalších zemí. Německo v Smederevu zastupovala Roza Domascyna, která četla i na
Antropotyátru v roce 2008, autorka ze Srbské Lužice, z Budyšína, která četla své texty jak v lužické
srbštině, tak i v němčině. Zlatý klíč smederevského
básnického festivalu dostala za své dílo polská básnířka, několikrát nominovaná na Nobelovu cenu za
literaturu, Ewa Lipska, autorka mnoha básnických
knih, mnohé z nich vyšly i v České republice. Ukázka
je z básně Krakow ze sbírky Ja z roku 2003, kterou
8/
stalo se
do srbštiny, stejně jako celé dílo Ewy Lipské, přeložila Biserka Rajčic, předkládám v původním znění
v rodném jazyce autorky:
Co wiem o moim kraju?
Niepelnosprawny oblok
zatacza sie nade mna
kiedy przekraczam granice
i wlaczam radio w samochode
Prawicowy faszysta teskni za Hitlerem.
Greszna modlitwa na liscie przebojow.
Podziwiam recznik pola.
Semickie rysy gór.
Pospolite zycie mistaczek.
Wyraziste cechy zachodu slonca.
(str.152, Uwaga: Stopien, bilingvní vydání,
Smederevo, 2009).
Další účastníci festivalu
Mezi dalšími pozvanými byl francouzský básník
Philippe Deleveau, který četl texty, v nichž se zračila jeho dlouholetá spjatost s pařížskou scénou 70.
a 80. let i jeho nedogmatická katolická zkušenost.
S Philippem Deleveau jsem v rámci jedné exkurze
do místního vinařství a vinopalny Radovanovic hovořil o Petru Královi, se kterým se on potkával při několika pařížských setkáních básníků. Dalšími, velmi
zajímavými autory, byli básník z Athén Iossif Ventura
a Sergio Castilla Badille. První z jmenovaných tvoří básně o životě lidí athénského předměstí. Druhý
jmenovaný, básník z Chile, kulturní antropolog a velmi zcestovalý člověk, do svých děl promítá zážitky
z různých míst prodchnuté životními zkušenostmi.
Badille je také dlouholetým přítelem dalších chilských básníků – Raula Zurity a Renata Cardenase.
S pány Iossifem Venturou a Sergiem Castillou Badillem jsem hovořil po jejich čteních a na výletech
k římským vykopávkám z 3. století našeho letopočtu
- k rozlehlému vojenskému táboru s doposud velmi
zachovalými lázněmi a pohřebištěm.
Američan Kevin Bowen přivezl s sebou na festival
svou sbírku Great Peace, která mu vyšla vpředvečer
festivalu i v srbštině. Kevin Bowen vyrůstal v Bostonu, sloužil ve Vietnamu a od roku 1987 vedl kulturní,
h_aluze číslo 11 / jaro 2010
vzdělávací a humanitární program výměny s Vietnamem a přeložil mnoho významných knih současných
vietnamských básníků do angličtiny. V současné
době je ředitelem William Joiner Center pro studium
válek a jejich důsledků. Jeho poezie je v dobrém slova smyslu angažovaná, zabývající se zbytečností válečných konfliktů a hlavně jejich dopady na život lidí,
na té či oné straně. Vjačeslav Kuprjanov patří v současné době mezi nejvýznamnější ruské básníky, je
členem několika mezinárodních literárních sdružení
a držitel ocenění na evropských festivalech. Jeho poezie, jak už vypovídá název jeho sbírky Óda času,
která vyšla bilingvně, taktéž vpředvečer Smederevského básnického podzimu v nakladatelství Meridiani, na mne působila až příliš pompézně. Byla plna
jakého slovanského patosu, což Vjačeslav Kuprjanov,
kterého jsem, stejně jako ostatní výše jmenované,
mohl slyšet číst na závěrečném večeru, doprovázel
hlasitým přednesem, silným akcentem na poetično
svých textů. Básně se rozplývaly v jakési “národovecké“ tendenčnosti, aniž by to určitě měl v úmyslu.
A byli tam další, jenže ty jsem už bohužel nemohl slyšet ani vidět kvůli mému pozdnímu příjezdu do Smedereva, a tak se zastavím u srbských autorů. Ty jsem
poznal právě na onom posledním večeru a v dalších
dvou dnech. Více o autorech je možno nalézt na výše
uvedených stránkách Básnického podzimu a po kliknutí na jeho 40.ročník.
Srbští autoři
Hlavní cenu celého festivalu získal poměrně mladý
srbský básník Alekšič, kterého jsem mohl jen krátce poznat po skončení programu a jehož poezie
byla nesmírně silná, svým metafyzickým přesahem,
hledáním čehosi hlubšího v našich životech. Další
srbskou autorkou, kterou jsem slyšel číst, a poté
i poznal osobně, byla dnes už Pařížanka, která ze
Srbska odešla před mnoha lety, Danica Dana Dodic.
Stále však udržuje mnohé kontakty se svou původní
zemí, je členkou Asociace spisovatelů Srbska a zároveň rovněž členkou Literární asociace Sedmica ve
Frankfurtu nad Mohanem. Je zároveň organizátorkou Fóra básníků pod hlavičkou Printemps des Poetes v Paříži. Její poezie je úsporně zpěvná a dotýká
se světa v naznačeních jejího vnitřního světa. Dále
Dragan Dragoljevic, který od roku 1974 publikoval
20 básnických sbírek, a také několik románů, z nichž
některé básnické sbírky vyšly i v zahraničí, v Rumun-
sku, Kanadě, Austrálii, v USA či Albánii. Je jedním
z nejrespektovanějších současných srbských autorů,
výběr z jeho básní je uložen například v Americké
básnické akademii či v knihovně Nobelova Institutu
ve Stockholmu.
Blagoje Radosavljevic je autor, který se narodil v Kosovu a který publikuje od roku 1970 a doposud vydal
4 básnické knihy. Kromě srbštiny publikoval též v turečtině. Nyní žije v místě konání festivalu, ve Smederevu. Je velkým pozorovatelem života obyčejných
lidí, ve svých básních zachycuje jejich příběh, příběh
podobným i jiným, ale v jeho podání nabývá svébytnosti konkrétního osudu jednotlivce. Posledním
autorem, kterého jsem jen letmo poznal, byl Srba
Ignjatovic, který byl redaktorem časopisu Omladinske novine, Knjizevna rec, nyní je šéfredaktorem
nakladatelství Apostrof v Bělehradě. Je autorem 10
básnických sbírek, které publikoval od roku 1971,
a dvou prozaických knih a jednoho románu-eseje.
Jeho drama Tři králové dánští na scéně bylo zařazeno do antologie Současné srbské drama. Jeho básně
byly přeloženy do makedonštiny, italštiny a kromě
dalších jazyků i do češtiny.
Knihy autorů festivalu Treci trg 2007 a 2008
Na závěr mé cesty do Smedereva, po skončení festivalu, jsem se v „oblíbené“ a vzpomínkami opředené
bělehradské kavárně Biblioteka setkal s překladatelkou Tihanou Hamovic a také s Dejanem Maticem,
z bělehradského festivalu Treci trg.
(http://www.trecitrg.org.rs nebo http://www.trecitrg.org.yu), který mi během řeči věnoval sbírky
některých autorů. Ti četli na minulých ročnících
bělehradského festivalu a Treci trg jim, v edici Pasoš/Passport vydal knihu. Byla to kniha autora, se
kterým se letmo potkal v roce 2008, Enes Halilovic,
jeho kniha se jmenuje Leaves on Water. Jedná se
o sbírku reflexivní lyriky s častými odkazy na historii a dějinné události, poezie filozofující a výpravná
zároveň. Autor se narodil v roce 1977 a pracuje jako
korespondent v Rádiu Svobodná Evropa, je editorem
literárního časopisu Sent a jeho texty byly přeloženy
do mnoha jazyků a vyšly v cizojazyčných antologiích.
Je autorem tří básnických sbírek, dvou sbírek povídek a jedné divadelní hry.
Dalším autorem, autorkou, kterou v této edici v roce
2009 vydali, byla Češka Lenka Daňhelová (1973),
redaktorka české sekce mezinárodního literárního
stalo se / 9
Snaha o pozitivní myšlení
časopisu Pobocza. Doposud vydala 4 prozaické knihy a 2 knihy básnických textů. Právě před nedávnem
jí vyšla jako příloha časopisu Psí víno sbírka Příběhy
ze Sudet. Z výboru těchto básnických textů vznikla
i kniha Neuvršceno, ve dvojjazyčném vydání - česky
a srbsky. Nabízím ukázky z její tvorby:
Tunelem vjíždíme
do odvrácené strany dne.
Za zády hradbu zelenou,
před sebou tmu.
Věříme na rozednění.
(Neuvrščeno, str. 48)
A báseň Kdesi za Berounem:
Nejukrutnější tajemství jsou lidská.
Les, jímž bloudím,
vydává kotouč ostnatého drátu,
rezavý sud, kovové zátarasy.
Ticho.
Okopy břízy prorůstají.
Jen listí ševelí
a stromy milosrdně kryjí
ohradu z betonu
drátěným plotem obkrouženou.
A uvnitř něco.
Autory, které jen zmíním na úplný závěr a které též
vydalo nakladatelství Treci trg, byli Kanaďanka Heather Taylor, narozená v roce 1977 v Edmontonu
a též, jako Lenka Daňhelová, účastnice Bělehradského básnického festivalu v roce 2007. Doposud
vydala v Kanadě velmi ceněnou básnickou knihu
Horizon and Back (2005) a vyšly jí též dvojjazyčně
verše, v knize Popodnevna bolovanja, v září roku
2009. Básně vyšly v srbském a anglickém překladu.
Jiným autorem byl James Bern, účastník festivalu
o rok později, v roce 2008, s kterým se díky našemu
míjení a jeho odjezdu dříve a mému pozdějšímu příjezdu, viděl jen několik minut. James Bern se rovněž
narodil roku 1977 a je redaktorem a editorem prestižního anglického literárního časopisu Wolf a autor
dvou básnických sbírek: Passages of Time, 2002
a Blood/Sugar, 2009. Treci trg mu vydal knihu Kuca
koja iščezava v černé edici, dle barvy sbírek, rovněž
v září roku 2009. Bosenský autor Faruk Šehic vydal
knihu Street Epistles, taktéž v této černé edici Treciho trgu, básník z Bosenske Krupy, který publikoval
několik knih básní a některé z nich byly přeloženy do
osmi světových jazyků.
Bylo by možno ještě psát o dalších, ale o těch snad
někdy příště. Tento článek chtěl jen něco málo zachytit z toho, co jsem zažil a s kým jsem se mohl
vidět či se jen na dálku o některých autorech dovědět během těch sedmi srbských dnů, tří v roce 2008
a čtyř o rok později.
(Neuvrščeno, str.32).
stalo se
h_aluze číslo 11 / jaro 2010
Březen byl převážně měsícem předávání nejrůznějších cen – tedy jistě milé téma. České lvy si počátkem měsíce rozdělily tři filmy (přestože jich v letošním roce bylo natočeno 34) – Protektor, 3 sezóny
v pekle a Kawasakiho růže. Poslední jmenovaný
byl oceněn i na letošním Berlinale dvěma cenami
nezávislých porot. Česká filmová a televizní akademie v rámci předávání Českých lvů udělila cenu za
Nejlepší audiovizuální počin roku. Těmi se staly Restaurované filmy Jana Špáty. Autoři projektu chtějí
zpřístupnit Špátovy dokumenty dalším divákům. Na
webu (http://www.docalliancefilms.com) budou
vždy po dobu jednoho týdne zdarma ke zhlédnutí
postupně filmy Země sv. Patricka (1967), Mezi světlem a tmou (1990) i sonda do života mladých lidí za
socialismu s názvem Největší přání (1964).
Ceny si rozdali také divadelníci. Letošní 18. ročník
Cen Alfréda Radoka probíhal opět v komornější atmosféře divadla Kolowrat. O výsledcích rozhodovalo 62 kritiků a v nominacích se konečně objevovala
i menší divadla.
Ceny Thálie – má to být jedno z nejprestižnějších
předávání. Během sledování to může ale někomu
připadat jen jako marná snaha udržet se na výsluní.
O podobnosti s Cenou Alfreda Radoka nemluvě. Jenže díky sponzorům mají Thálie samozřejmě více možností. A laureáti hlavních cen? Cenu za celoživotní
mistrovství získal spisovatel, dramatik a inspirátor
divadla 60. let, Ivan Vyskočil. Za mistrovství v oboru
pantomimy převzal Thálii Boris Hybner. Spisovatelka Valja Stýblová obdržela Cenu Boženy Němcové
za trilogii Lužanská mše. V ní podle porotců v letech
2005 až 2009 vytvořila kvalitní životopisný román
stavitele a mecenáše Josefa Hlávky. Literární badatel Pavel Vašák byl oceněn za vydání Šifrovaného
deníku Karla Hynka Máchy (2007) a s přihlédnutím
k jeho dalším dílům věnovaným tomuto básníkovi
a obdržel cenu Máchova růže. Za celoživotní přínos české literatuře obdržel Cenu Ladislava Fukse
Vladimír Páral.
17. dubna nás čeká předávání hudebních Andělů.
Letošní ročník se pere s kritikou, že nominace se
rozdávaly jen těm hudebníkům, kteří byli ochotni
se ceremoniálu zúčastnit a zapět tam na živo. Takže například místo Jarka Nohavici může cenu vyhrát
Michal Hrůza. Jako by šlo o přímou úměru.
Den poté, tedy 18. dubna, jedno z nejočekávanějších
ocenění – Magnesia Litera. Letos připravili pořadatelé řadu novinek. Soutěžit bude čtyřiadvacet děl
v sedmi kategoriích.
Ale dost bylo cen. A přejděme k méně pozitivnímu
tématu: financím – po osmi letech své existence byl
vyřazen portál iLiteratura z grantového řízení Ministerstva kultury ČR. Zavedený portál se tak ocitl
bez hlavního zdroje financování. Od roku 2002 informuje o literatuře z celého světa, je koncipován jako
moderní forma literárního časopisu a donedávna
byl dostupný zdarma. iLiteratura teď přístup na své
stránky zpoplatní.
Jedna milá událost ze začátku dubna: režisérka Jarmila Buzková natočila ve francouzské produkci dokument o Václavu Havlovi. V dokumentu se střídají
historické obrázky z listopadu 1989, vášnivé debaty
ze sklepení Laterny Magiky při vzniku Občanského
fóra, veřejná Havlova vystoupení i jeho intimní zpovědi o rodinném životě. Při úterní premiéře snímku
Václav Havel, věčný buřič v kinosálu Francouzského institutu v Praze autorka přišla s tím, že existuje zájem na natočení hraného filmu o Havlovi, kde
by si hlavní roli vystřihl Brad Pitt. Nevím, zda by to
pro jednoho z nich byla milá zpráva, zato pro nás
je pozitivní, že se o exprezidentovi dokumentů točí
stále více.
/Michaela Uhlířová/
foto archiv autorky
10 /
/Josef Straka/
foto Petr Špánek
Kdesi dál na silnici
muž s nepřítomným pohledem.
Kasárna, kde kdysi sloužil, dosud nenašel.
Také se vám zdá, že od chvíle, co začal pomalu ale
jistě mizet z našich hor sníh, chovají se všichni tak
trochu jinak? Jsou milí a vyžadují to i po ostatních.
Chtějí slyšet jen pozitivní věci a také pozitivní věci
dělají a říkají. Pokusím se tedy, aby tentokrát byl
souhrn událostí také takový – milý a pozitivní. Uvidíme, jak to půjde.
stalo se / 11
Uhrančivá opulentost barev i tvarů
Z
Miroslav Fišmeister
Větrné mlýny 2009,
280 stran
Pátá sbírka Miroslava Fišmeistera nese velmi prostě
prozaický název Z, i tak je plná poezie. A dle mého
názoru poezie kvalitní. Problém však nastává s její
srozumitelností. Miroslav Fišmeister totiž ve své nové
sbírce osciluje na hranicích uměleckých směrů, které
nikdy nebyly vstřícné k pochopení a vůbec k uchopení. V básních jsou přítomné stopy surrealismu
a dadaismu. Ač ani snový charakter surrealistických
textů, ani hravá podoba dadaistických básní neměly
nikdy blízko k snadnému čtení, o to více se v nich dá
nalézat interpretačních cest. Tento text nebude ani
tak recenzí, tedy článkem hodnotícím dílo, jako spíše
záznamem putování skrz Fišmeisterovu poetiku.
Z na první pohled osloví svým sytě žlutým zevnějškem a minimalistickým provedením obálky. Stejně
tak zaujme na dnešní dobu netradiční rozsah, na
básnickou sbírku značný. Máme co dočinění s pořádným mackem. Z se totiž pyšní 280 stranami. Přes
dedikaci: „Zuzce“, vstupuji do světa, který je hájemstvím Miroslava Fišmeistera a který, pokud se budete trochu snažit, může oslovit i vás.
Je to především svět „všech barev“. Žlutá na přebalu
byla jen předehrou barevných orgií v knize. Dech je
pak „oranžovočerný“, modř může být „ptakořitná“
a „za domem červeně tečou boty“. Barvy nemusí být
vyjádřeny přímo, přesto oslňují: Ze stínu pohled do
slunce. / Do slunce hnijících hroznýšů. / Do slunce
mramorového čaje. / Do slunce lásky. /… (str. 10)
knihy / recenze
Okrový sup jeho úst / se, plachý jako tis, / zasunul
do domu. (str. 206) Z by tak mohlo být životem. Jeho
plynutím, jeho bezbřehostí a roztodivností. Snad
kdyby se někdo pokusil zapsat lidský život se vším
všudy, podobal by se mlhavé
nejasnosti Z, které je i přes ni
uhrančivé, plné fantazie. Ale to
bychom se dostali příliš daleko.
/Tomáš Čada/
h_aluze číslo 11 / jaro 2010
Doufám, že si rozumíme
Tomáš Niederhafner
Psí víno: edice Stůl,
48 stran
postřeh. Básník dokáže být také kritický a místy i sarkastický. Dopravní zácpa /zácpa plechů
a světýlek a různých sračiček / zácpa sračiček...
Niederhafnerovi nechybí ani smyl pro humor, hru
a absurditu. Pokud odhodíte předsudky o smrtelně vážné poezii, dokáže lehce vykouzlit úsměv
na tváři (Sccottlanndd Yard). Nebojí ani sebeironie. Já jsem seděl doma v kuchyni / a sledo-
val televizi NOVA / všem ale tvrdím / že se na ni
zásadně nedívám / mám rozpolcenou osobnost.
V pořadí šestnáctý svazek poetické edice Stůl, v níž
vycházejí knihy přibalované k Psímu vínu, přinesl prvotinu básníka Tomáše Niederhafnera. Podle
údajů uvedených na obálce je mu (či bude) 33 let,
tudíž by se mělo jednat o muže s jakž takž ustáleným pohledem na svět a jemu odpovídající poetikou.
Již první báseň nazvaná Malá a temná naznačuje
autorovo směřování. Dozickej zámek / karabinky /
šroubky a plíšky jak trsátka. Stejně jako někteří muži
hledají únik ve své dílně, je soukromým královstvím
Tomáše Niederhafnera poezie. K ní se utíká z našeho všedního světa. Téma úniku je rozvedeno hned
v následující básni: ven z tohohle baráku / tlačenku
s cibulí a rychle na cestu / ven z tohohle baráku.
A není to únik zběsilý, kdy by se v panice hnal, nevšímaje si světa kolem sebe. Právě naopak. Sbírka čiší
radostí z pozorování okolí a – především – z tvorby.
Niederhafner si přitom všímá běžného života. Ze
zdánlivých banalit dokáže vydolovat zajímavý postřeh či hlubší pravdu. Tomu odpovídá i jazyk,
který je povětšinou hovorový, bez zbytečných
okras a kudrlinek. Ne že by autor neuměl přijít s poetismy nebo neotřelými vyjádřeními. Jen
jimi zbytečné neplýtvá a používá je pouze tam,
kde jsou opravdu nutné. Jako v básni Agónie: Ve
válce se kosí louky / je to rustikal / když už jsi vykydal / na nebi v noci pak / štípě se hvězdovlak /
a do rukou božích padají další končetiny / bez samopalu pak úzce se nese / vlna vodní spršky. I bez
nadbytečných ornamentů přitom dokáže pár slovy
vykreslit příběh, který rozjede obraznost čtenářů.
Niederhafner se nebojí rozmáchlých gest a velkých slov. V jeho sbírce nechybí ani provokace. Ta však není samoúčelná, vždy slouží k „popíchnutí” čtenáře. I ze zdánlivého nonsensu
občas vykoukne autorova životní pravda nebo
Občas básně jakoby naschvál shazuje, jako by
svou roli básníka odmítal nebo se za ni ve společnosti stále tak trochu styděl. Někdy je bohužel té sebeironie až moc. Jindy se zase nechá až
příliš unášet radostí z tvorby. Vznikají pak samoúčelné fantazie a rádobyprovokace, které do
kontextu sbírky nezapadají. Některé z těchto
textů pak působí vyloženě jako vycpávka (Popelník). Někdy jsou metafory a popisované situace
až moc odtažité a pro čtenáře nejasné (D.O.K.Y.)
Za největší zápor sbírky pak považuji to, co možná mnozí čtenáři budou naopak považovat za klad.
Totiž přílišnou zaměřenost na české poměry. Na
jednu stranu dodává autorovi na autenticitě. Přeci
jen popisuje jevy a situace nám dobře známé. To
mu určitě zajistí pěkných pár čtenářů navíc. I díky
srozumitelnému jazyku bez příkras je sbírka přístupná opravdu široké vrstvě čtenářů. I těm, kteří jinak poezii příliš neholdují. Básník by měl ale
vždycky mířit dál než k českým hranicím. Právě
snaha překročit teritoriální vymezenost a pokus
o dosažení nějaké obecně platné(/ější) pravdy by
měla být jeho hlavním cílem. Z některých básní pak
čiší zbytečná česká rezignace (Holabrun, Vánoce).
Přes to se jedná o kvalitní sbírku. A pokud Niederhafner o poetického “fochu” vydrží, můžeme se těšit na druhou knihu již poučeného a vyzrálého autora. Doufám, že si rozumíme je sbírka, která se dá
celá přečíst za jednu středně dlouhou cestu v MHD.
Ale stejně tak s ní můžete strávit několik dní a při
opakovaných čteních objevovat netušené zátočiny,
kde na vás možná čeká i ukrytý
poklad.
/Tomáš Tománek/
foto archiv autora
12 /
A stejně jako barvy nemusí být zcela zvířecí. Vždyť,
jsou snášející se babičky více lidmi, či neznámými
tvory? …nevšímejte si babiček / snášejících se z oblohy / ani babiček obrýlených velryb / ... (str. 88) Má
masožravý klavír blíže k hudebnímu nástroji, či hrůzostrašné rostlině? Ze své bílé věže nazýváš trávu
jmény, / která říká masožravý klavír // … (str. 162)
Je to sen? Představa? Halucinace? Nebo racionálně
vystavěná hádanka? Mně osobně nabídl Fišmeister
hned několik čtení. Čtení prvotní – zběžné, jež bylo
občas zasaženo básní, ale celek Z nechalo bez povšimnutí. Při zběžném čtení jsem měl pocit, že ta
představová rozevlátost je jen manýra, která nemá
opodstatnění. Nad řadou básní by se jistě dalo polemizovat. Dalo by se hovořit o nadbytečné repetetivnosti, o nadbytečnosti,... Ona přeci jen sbírka je
dostatečně rozsáhlá na to, aby byla i proškrtatelná.
Ale jsem já autorem?
Druhým čtením bylo čtení pocitové. Nepotřeboval
jsem rozumět slovům a už vůbec ne jejich smyslu, když se shlukovaly do vět a příběhů. Čtení bylo
trochu z jiného světa. Pobleskávaly na mne barvy,
podivní tvorové proplouvali před mýma očima. Inu,
seznámení s textem spíše podvědomé, snové. Neodnesl jsem si z něj žádný závěr – hodnocení, ale
nechalo ve mně řadu pocitů. A již díky tomu jsem
ochoten Fišmeisterův způsob tvorby hájit.
Za třetí čtení by se dala považovat snaha o průnik.
Čistě logický průnik do Fišmeisterových textů. Jako
by básně byly kódem, který je třeba pochopit. Řada
básní se dá jistě racionálně interpretovat a je jedno,
zda je tak sám autor zamýšlel. Hra je to veskrze zábavná a přináší zcela jiné povyražení než předcházející způsob četby. Ovšem po chvíli jsem se unavil.
Posledním čtením, kterým jsem Z uchopil, bylo čtení
jedné rozsáhlé milostné básně. Z je ve své neuchopitelnosti a částečné nesrozumitelnosti bolavě něžné.
foto Trignom
Barevnost sbírky je natolik uhrančivá, až ji můžete
takměř fyzicky cítit. Fišmeisterův svět je hravě barevný, a to i slovně, vždyť barvy jsou jedním ze zdrojů
pro tvorbu novotvarů. Nová slova, nové barvy.
Je to svět podivných rostlin a tvorů. Ať už existujících či vysněných. Fišmeister o sobě říká, že je amatérským přírodovědcem a rozhodně jej v básních nezapře. Zvířata, stejně jako barvy, jsou téměř všude.
Ven z tohohle baráku
knihy / recenze / 13
Knížka v tvrdých rudých deskách
Někteří chtějí
Aneb
Muž, jehož je nejmíň půlka z druhého města - Acapulca
Muž z Acapulca
Ivan Petlan
Druhé město 2009,
88 stran
nečekaný, že má sílu metafory i pointy dobré básně
14 /
knihy / recenze
nebývá pravidlem, že reklamní hyperlativy dojdou
naplnění v propagovaném výrobku. V případě limerikového Muže z Acapulca reklama nelhala, když
psala, že autor bedlivě sleduje dění u nás i ve světě,
že sbírá a třídí informace a jsou z toho limeriky typu:
Traude Veran
Jeden dělník z Číny / míval těžké splíny. / Vždycky skoro plačky / šil dopravní značky / na značkové
džíny. (s.13)
Pokud tedy nebudeme uvažovat o tom, zda jsou limeriky poezie nebo ne, pokud poezii nezatížíme požadavkem, že musí být zadumaná nebo rozervaná
a na první pohled aspoň trochu nesrozumitelná, pak
můžeme Petlanovu sbírku klidně do české poezie
s chutí vřadit. Včetně tvrzení autora téměř limerikově stručného doslovu Martina Černera: „…k řadě
básníků v čele s otcem průkopníkem Edwardem Learem a jeho překladateli Antonínem Přidalem a Janem
Vladislavem, následovanými básníky Emanuelem
Fryntou a Jiřím Žáčkem se připojuje Ivan Petlan…
není to řada s předem daným pořadím, spíše hlouček
básníků na zimní procházce. A že zrovna napadl sníh
a cesta je neprošlapaná, střídají se ve vedení.“
A protože producenti knihy slibují cestování kolem
světa, setkání s mnoha zajímavými lidmi, neodolám
a podělím se se čtenáři o postavu, která ve dvojici
spolu s Gekem prosvětlovala dětství mé generace
spolu s Tomem a Huckleberrym, Luisou a Lotkou
a dalšími, tedy: Jeden mužik z Čukotky / měl do-
klady bez fotky. / Tvrdil, že ho všude znají – / tady,
tam i v cizím kraji, / proslulý Čuk z Čukotky. (s.
78) A když už jsme v někdejší šestině světa, závěrem se stavíme na skok tam, kam se dříve jezdívalo
o radu nejčastěji: Jeden básník z Moskvy / přejedl
se broskví. /Nebylo to ale z hladu, / na své stichy
čekal v sadu, / až se rosa doskví. Myslím, že v onom
hloučku básníků z doslovu, se Petlan svou sbírkou
sice skromně, ale přece jen neodbytně dostává do vedení. Kdo
nevěří, ať si zajede do irského
Limericku a optá se tamních
mořských vlků!
/Milan Hrabal/
h_aluze číslo 11 / jaro 2010
překlad Stanislav Struhar
Nakladatelství Dauphin,
2009, 72 stran
Kniha barvy ospalého jarního nebe, hledala-li bych
ji v knihovně, přehlédla bych ji. Jistojistě. To samé
s autorkou Traude Veran (1934), Rakušankou s českými předky, vepsanou na hřbetu knihy, bílé písmo
se v bleděmodré bezpečně ukrývá. Celkem jinak je
tomu s obsahem knihy, nahlédnu-li konečně, jakoby
nešlo jej jen tak ukrýt či bezpečně přehlédnout.
Někteří chtějí vždy znovu přijít, název sbírky naznačuje osoby, snad i situace, které se v paměti
vracejí, není možné je zapomenout nebo vyřadit.
Znovu a znovu vytanou na povrch, jakoby jimi byla
autorka poznamenána či navždy přichycena, vazbu
k nim není možné odejmout. Autorka je zde v pozici pasivní, v pozici člověka, který nemůže ovlivnit
vzpomínky, jež vytanou na mysl, a zároveň aktivní
v onom chtěném, vědomém aktu výběru. Je tomu tak
vzhledem k tomu, že nejde o soubor básní, které by
vznikly v jednom období – nyní, ale o soubor básní
pokrývající mnoho let. Výběr textů ze situací či lidí
v nich i sebe samé zasazené uprostřed oněch situací,
které v autorce zanechaly osten tehdejšího prožitku
a jsou schopny ho i po letech opět vyvolat.
Sbírka je rozdělena na čtyři oddíly, přičemž první,
s názvem Podej mi ruku, je z nich nejobsáhlejší. Autorka zde hledá či popisuje cestu k někomu a zároveň tak hledá cestu k sobě. Hledá návaznosti, přibližuje se nebo alespoň činí krok na cestě k přiblížení,
k porozumění nebo alespoň k dosahu. Předpokládá
protistranu slabší, potřebnou pomoci, za clonou
však nalézáme nakonec i ji samou, potřebnou. Jakoby sdělovala: pomohu ti, odpustím, provedu tě, přibliž se ke mně, abych i já neměla strach, abych i já
sama sobě mohla…pomoci. Podobně se vztahuje i k
sobě např. v textu svému synu. V textu o své babičce
se jí přibližuje tak, aby jí odpomohla od bolesti, bití,
tíhy života, pomohla odejít a zároveň dala tušit, že
touží pochopit a vstřebat jakýsi úděl ženy předávaný
z generace na generaci.
Ve druhém oddílu Co o mně víš se občasně objeví
klišé bez poetiky: jakmile mi začali / k narozeninám
/ přát ještě spoustu šťastných let / uvědomila jsem
si / že jich hodně / nemohu už očekávat, ovšem do
kontextu přesto zapadá. Lze zde nalézt pár textů se
slovy, která jsou příliš vypovídající, zbytečně nasměrovávající: …teď mám wc s vůní květů / cifem umytou vanu / a jsem sama / nebo podobně: / dva kroky
/ váhavě do hloubky / hned zase / zpět / jen se / do
života neponořit. Na druhou stranu jsou zde obsaženy velmi silné texty zaujímající svou nostalgií či sebevnímáním autorky, vztahem k blízkým, dětství: ...v
pevném úchopu vedle černých holínkových nohou /
nebolí to ale ta krev je tak krvavá...
Trpko v mých ústech a Kapky se netřpytí bez slunce, krátké oddíly řazené na konec knihy vypovídají
o hořkosti a smíření, o zmařeném a promarněném,
o poetice krásy prostředí s neopominutelnou dávkou
ironie, jak je tomu např. v Hegauském jezeře: ...nevyspalá zpustlá stébla... / zajíci po poli / ženoucí se
velká zvěř / neobvykle divoká / žádní velikonoční
zajíčci // šedé dřevo a suť nebo též v textu Lipětínská chata v mlze: ...brzy odpoledne / působí temnota diletantsky// kapky se netřpytí bez slunce.
Autorčina zpověď jako ženy i člověka je velmi křehká a zároveň tvrdá, a to především vůči sobě: …ze
všech těch regálů / šatníků / sklepů / kontejnerů /
jsem zase vylezla / ohlásila se zpět / hello friends /
it´s me // trapné / něco takového.
/Anica Jenski/
foto archiv autorky
Jedna holka z Brestu / poblíž motorestu / chodila
jak povadlá. / Inu, včera propadla / z těhotenských
testů.(s.8) Petlanovi se ale daří objevit i „fórek“ tak
Někteří chtějí
vždy znovu přijít
vícekrát byl slyšen / kterak v noci tiše / nabádá plot
ke rzi. (s. 37) V posledních tržně vypjatých letech
foto archiv autora
Myšlenka, že brněnský básník a matematik Ivan
Petlan bude oficiálně knižně debutovat právě sbírkou limeriků, by před několika lety neobstála. Poté,
co nakladatelství Druhé město vydalo jeho Muže
z Acapulca, nezdá se to být špatným krokem. Petlanovy limeriky jsou víc než jen zdařilé, jsou nápadité
– a pobaví. Už název knihy je většině lidem povědomý – slibuje dobrou zábavu a pokud si hned nevzpomeneme na skvělého Belmonda v de Brocově
stejnojmenné parodii, pak si možná knížku koupíme
už právě pro ten název – zdá se nám být značkou
dobré kvality. Koneckonců mystifikace na mimořádně tvrdých rudých deskách knihy, které počítají s tím, že půjde z ruky do ruky, podporuje úporné
nutkání s koupí neváhat. Jedná se o obchodní tah
nakladatelství – a o tom, jak je šikovný netřeba mudrovat v recenzi, ale spíš v pokladně. Podstatnější pro
čtenáře je, že z pohledu zábavního průmyslu kniha
rozhodně nezklame. Položíme-li si otázku, co mají
knihy člověku nabídnout, máme k dispozici několikero odpovědí: pobavit, poučit, povznést, obohatit,
ukrátit dlouhou chvíli, efektně vyplnit prázdné místo
v knihovničce. Je dobré, když kniha splňuje alespoň
jeden z uvedených požadavků – vyjma posledního.
Petlanova knížka splňuje minimálně kritéria dvě. Že
je zábavná, potvrdí mnozí posluchači Petlanových
veřejných vystoupení, kde své limeriky úspěšně
testoval. Že je povznášející? Pokud ji budeme srovnávat s produkcí tzv. zábavního průmyslu – tedy
produkcí humoru našich současných „bavičů“, pak
odpověď na tuto otázku zní: ANO. Petlanův humor je
inteligentní, vícevrstevnatý a nepřeexponovaný, a to
i tam, kde by se zdálo, že obsah sdělení je povrchním
naplněním Learem stanovené formy. Tak například:
zároveň: Podivný chlap z Jersey / dal se na diverzi - /
knihy / recenze / 15
Nesmrtelný prožitek -
několik poznámek na okraji knihy
Josefa Vojvodíka
Povrch, skrytost,
ambivalence. Manýrismus,
baroko a (česká)
avantgarda
Josef Vojvodík
Argo 2008, 400 stran
Před nedávnem se na knižním trhu objevila kniha,
která mezi literárními teoretiky vzbudila nebývalou pozornost. V oboru, který bezesporu stojí na
okraji velkých vědních disciplín a jehož důležitost
a potřebnost je mnohými zpochybňována, vznikají
čas od času texty, zejména složité teoretické konstrukty, které jsou skutečně určeny pouze několika zasvěceným. Interdisciplinární přesah literárně
teoretických prací je komplikovaným problémem
směřujícím od filozofických východisek k až mnohdy bizarním matematickým modelům a abstraktním úvahám. Přínos takto pojatých koncepcí pak
může vyvolávat celou řadu pochybností a rozpaků.
Rovněž české akademické prostředí (snad pouze
s výjimkou Jihočeské univerzity) preferuje přístupy
literárněhistorické. Teoretičtí badatelé jsou považováni za podivíny, jejichž textům málokdo rozumí.
Vojvodíkova práce je v tomto ohledu výjimkou. Metodologicky velice inspirativní text se opírá hned
o celou řadu možných teoretických náhledů a autorova suverenita, s jakou se v mnoha zcela odlišných
oborech pohybuje, je neuvěřitelná. Jedním dechem
však dodejme, že právě ohromující Vojvodíkova
erudice je největší devizou textu, ale zároveň i zásadním limitujícím faktorem při jeho recepci.
Provokativní je už samotné téma. Vojvodík se snaží
prokázat blízkost dvou na první pohled zcela odlišných uměleckých epoch – manýrismu-baroka (které mnohdy chápe jako synonyma pro jedno období
a jako „specifickou formu epochy ve smyslu skepse,
zpochybnění a narušení jednotného a jednohlasého statutu světa,“ 1) a české avantgardy 20. a 30.
16 /
knihy / recenze
let dvacátého století. Nutno hned upřesnit, že tak
činí ve dvou podobách. Prvním rysem příbuznosti je
ono definování směru jako souboru mnoha hodnot
a postojů, jako životního pocitu, který mezi barokem a meziválečnou realitou vykazuje řady analogií. Centrem úvah se zde stává chaos ze zborceného světa, zmar z bídy a marasmu válek a umírání,
ona „marnost nad marnost“ vystávající z reality
třicetileté války a rovněž války první světové, kdy
onen apokalyptický pocit aktualizuje procitnuvší
expresionismus. Druhou stránku podobnosti představuje důraz na uměleckou individualitu a subjektivitu, která formuje suverénní umělecké dílo jako
artefakt, tedy ne nápodobu reality, ale skutečnost
samu pro sebe. Jednotícím faktorem se u baroka
i avantgardy stává antiklasičnost, antinormativnost, abstrakce, snaha o emocionální vytržení a na
neposledním místě – neoddiskutovatelná patina
modernosti.
Vojvodík se snaží dokázat své závěry v tak širokém
záběru, že autor tohoto příspěvku se necítí být povolán hovořit zasvěceně o architektuře či filmu,
obraťme tedy svoji pozornost k pasážím, které se
zabývají literaturou. Autor se věnuje zejména meziválečné poezii – Halasovi, Bieblovi, Weinerovi,
Holanovi, Zahradníčkovi. Ve vztahu mezi jejich
vlastní tvorbou a „věčným barokním prožitkem“,
shledává na mnoha úrovních zásadní spojitosti.
Tento pohled na svět vzniklý komparací estetických
prvků baroka s tvorbou mladé umělecké generace
první poloviny 20. století označuje jako neobarokní.
Ač se to mnohdy zdá paradoxní, spojuje obojí hned
několik momentů. Samotnou uměleckou abstrakci
dává do souvislosti s termínem „ambivalentní obraz dvojího světa“, za kterým se neskrývá nic jiného
než Kalistova teze o poznání Boha skrze tento svět 2,
kterou český barokista charakterizuje barokní epochu. Vojvodík považuje barokní a avantgardní umění
za průkopníky autonomního estetického světa, které
vzájemně spojuje jistá skepse, odcizení, zpochybnění a narušení stávajícího řádu, jejich reakce na něj
je pak antikánonem soudobých estetických projevů.
Základem Vojvodíkových úvah v estetické rovině je
pojetí uměleckého díla jako „stroje emocí“,jako fe-
h_aluze číslo 11 / jaro 2010
noménu uchvácení, vytržení a emocionálního šoku.
Z tohoto důvodu vymezuje baroko a manýrismus
jako jasně antiklasicistní styly. A jak na stejném místě tvrdí:
„Právě a nikoli náhodou dochází k tomuto výraz-
nému znovuoživení zájmu o manýrismus a baroko
v době, kdy totalitní ideologie a diktatury, v nacistickém Německu stejně jako v třídně socialistickém
Rusku, vyhlašují konjunkturu pseudoklasicismu,
který by měl překonat samotný klasicismus ve jménu falešně interpretovaných „národních tradic“,
„ducha lidu“, a „lidovosti“, věčných tisíciletých říší,
velikosti, pompéznosti atd.“ (str. 45)
Zde vystihuje Vojvodík právě onen důležitý tmelící
prvek, vymezující termín neobarok. V estetické i duchovní (chceme-li interpretační) rovině se v tomto
momentu skutečnost třicátých a čtyřicátých let
střetává s kulturním i dobovým ovzduším raného
baroka. Autor nemohl neupozornit na to, jak byly
výstavy Toyen a Štýrského napadány tiskem levicovým, tak rovněž i tiskem fašizujícím.
Důležitým aspektem těchto úvah je ona titulem
zmíněná ambivalence a rovněž nadčasovost baroka. Už Nietzsche chápal baroko jako nadčasový,
stále se navracející fenomén. Již tímto momentem
zřejmě započal výrazný odklon od výkladu baroka
jako symptomu krize. V zahraničí byla krize spatřována zejména v barokní mnohomluvnosti a pompézní artistnosti, v našem kulturním prostředí bývala epocha negativně interpretována spíše pro
svůj politicko-náboženský rozměr. Avšak barokní
přeumělkovanost pokládá základy modernímu pojetí uměleckého díla a duchovní rozměr, který nelze aplikovat pouze na realitu českého 17. století,
nachází dodnes analogické individuální estetické
prožitky. Největším dědicem baroka se jeví být expresionismus. Ten podle Vojvodíka představuje:
„…první směr 20. století, který není jen uměleckým
stylem nebo programem, ale také životním postojem vycházejícím ze specifického ‚pocitu světa‛.“
(str. 72)
Zde se dovolává zejména dualistického (ambivalentního) pojetí světa, prosyceného kontrasty a rozpory – světlo a tma, Bůh a člověk, zrození a smrt.
V této souvislosti hovoří o jakési „kulturně-duchovní fólii“, kterou vytvořil v době kolem první světové
války expresionismus. Na pozadí této fólie je baroko
„vnímáno a interpretováno jako nadčasový Evropu
umělecky a duchovně sjednocující metastyl a patrně poslední velká umělecko-ideová epocha syntézy,
jejíž skrytá tradice nepřestala – jak se zdá – dosud
působit.“ (str. 73)
Nadčasovost a dvojakost barokního (neobarokního)
pocitu dokládá dále na architektuře, na fenoménu
zrcadlení, problematice těla a nakonec v lehce provokativní eseji, která je ve svojí podstatě recenzí
na americký film Zkrocená hora. Tato pasáž není
zásadní pro vymezení teoretického problému, ale
může mít velice inspirativní metodologický dopad
na celou řadu badatelů. Na nejspíše obecně známém příběhu zakázané lásky mezi dvěma muži
v prostředí honáků dobytka a rodeí tradičního amerického západu hledá nadčasové prvky shodující se
s barokním náhledem na svět. Zástupcem onoho
dualismu a nadčasovosti se ve Vojvodíkově interpretaci stává hora – Brokeback Mountain, jediné
místo, kde prožitek hlavního hrdiny získává onen
tajemný, vyšší odlesk a „skutečný“ emocemi naplněný tvar.
Nutno ale rovněž s Vojvodíkem polemizovat. Jeho
teoretický konstrukt je téměř dokonalý, příklady,
kterých využívá, jsou však již diskutabilní. V úvahách o moderním výtvarném umění a poezii takřka
nereflektuje surrealistický prožitek autorů, onu snahu o automatický text i vznik na rozumu zcela nezávislého umění, které bylo do jisté míry inspirováno
hnutím dadaistů. Tyto prvky jsou v tvorbě Nezvala,
Toyen, Štýrského a jiných zajisté přítomné, zatímco
barokní iluze, jak sám Vojvodík na jiném místě tvrdí, „je vždy vědomá a chtěná, nikdy nechce svést
duši nebo také alespoň klamat rozum, nýbrž vždy
jen smysly.“ (str. 137) V tomto bodě tedy analogie
nespatřuji, na druhou stranu u celé řady prozaiků –
Durych, Deml, Schulz, Váchal, Čep – by Vojvodíkovy
argumenty vyzněly mnohem přesvědčivěji.
Naznačil jsem, že se v případě této knihy jedná
o velice náročnou recepci. Celá kapitola zabývající se odvěkým filozofickým problémem – tělem – je
knihy / recenze / 17
Didaktický přínos ukázek
historické hudby ve výuce literatury
Podnět k zamyšlení.
18 /
knihy / recenze
diskutována, a to nejen v kruzích literárně-teoretických. Vojvodíkova koncepce směřuje daleko za
tradičně vymezené mantinely literární vědy. Přibližuje komplexní pocit člověka z okolního světa a pokusy, jak se s jeho skutečností duševně vyrovnává. Prožitek neobaroka Vojvodík zdaleka neobjevil
jako první, ale detailně ho charakterizoval, popsal
a navíc jej definoval jako základní tendenci moderního, rozumějme, antiklasického a antitradičního
umění. Jestliže aspekty tohoto „věčného prožívání“ jsou aktualizovány i postmodernou, je nutné
se alespoň zamyslet nad tím, co se to vlastně děje
s naším světem.
1 Vojvodík, J. Povrch, skrytost, ambivalence. Manýrismus,
baroko a (česká) avantgarda. Praha: Argo 2008. Str. 24.
2 Kalista, Z. Tvář baroka. Praha:
Garamond 2005.
/Jan Tětek/
foto archiv autora
křečovitý pokus o stoprocentní vyčerpání tématu.
Autor používá odborné lékařské termíny, které dozajista nejsou čtenáři známé, zahlcuje nás odbornou terminologií napříč mnoha disciplínami. Celá
kapitola je z mého pohledu – použiji jazyk jejího
autora – nevyoperovaným apendixem. Rovněž Vojvodíkova záliba v používání cizích slov, upozorňuji,
že nikoliv termínů, zatěžuje větu tak křiklavou intelektuální nadstavbou, až nad tím zůstává rozum
stát. Že si autor oblíbil složitou syntax, můžeme
přisoudit jeho zálibě v barokní epoše. Proč ale používá vytrvale slova jako například iluzionistické
verbum „imaginován“ místo českého ekvivalentu
„představován“, je pro mě záhadou. Tato děs budící
„makarónština“, kterou vyluštíme pouze za použití
slovníku cizích slov (a věřte mi, že s běžným nevystačíte), je bohužel slabostí mnoha teoretických
prací a mám pocit, že obecně slabostí části české
akademické obce. Říkám ne, ne, ne, takhle se psát
nedá a někteří badatelé si takto předem sami limitují okruh svých čtenářů. Byla by však velká škoda
pouze kvůli tomu Vojvodíkovu knihu nečíst a přehlížet tak její zásadní sdělení.
I přes tyto dílčí výtky se totiž jedná o mimořádnou teoretickou práci, která bude jistě ještě hojně
h_aluze číslo 11 / jaro 2010
Promyšlená aplikace audiovizuálních medií, spolu s využitím IT, přináší v rámci multimediálních
tendencí do klasické výuky literatury řadu nových
možností, které usnadňují pochopení látky, oživují
spolupráci pedagoga a studenta, rozšiřují kognitivní
prostor učiva – respektive stírají hranice mezi jednotlivými předměty: mezi literaturou a dějepisem,
občanskou výchovou, filozofií, kurzy cizího jazyka
atd. Touto kooperací školních předmětů vznikají
příznivé podmínky pro všestranné vzdělání. Jestliže
student začne chápat, že vše souvisí se vším a každou informaci lze využít v rámci souvislostí napříč
předměty, nikoliv pouze v jediné nauce, přenese si
v budoucnu tento poznatek do praxe a pak i do života – čímž se splní základní požadavek kladený na
pedagoga: naučit studenta kreativně a samostatně
myslet. Podpůrné prostředky zvukového, textového, třírozměrného a obrazového materiálu vytvářejí
předpoklad k této všestranné kognitivní symbióze.
Zaměřme se dnes na konkrétní problém: využití dějin hudby ve výuce literatury.
Stalo se zvykem v literární výchově, a to nejen na
středních školách, představovat studentům nejrůznější dějinné a umělecké periody pomocí hudebních
ukázek. Jaké cíle touto aktivitou pedagog sleduje?
V první řadě pro něj audio ukázky znamenají oživení jeho hodin. Dále je zde faktor naučný – student
je seznámen blížeji s tou či onou periodou. A protože mu ji představujeme v netextové a nevýkladové
formě, doufáme, že jej tento druh informací zaujme
a osvětlí mu problém, jež je v hodinách probírán.
V neposlední řadě pak spoléhá učitel na funkci zážitkovou, která je s hudbou vždy více či méně spojena. U vyšších ročníků předpokládáme i dosažení
jakési nadstandardní mety těchto audio poselství –
že si student začne uvědomovat rozmanitost lidských dějin a hloubku dějinných a uměleckých
počinů.
Musíme se však na přínos ukázek historické
hudby podívat reálně, s kritickou reflexí. Abychom
mohli s úspěchem realizovat alespoň v náznacích
některý z výše uvedených didaktických cílů audio
ukázek, musíme dodržovat pravidla, o kterých nyní
promluvíme.
Pravidlo souvislosti
Abychom mohli studentům s úspěchem představit
chorál Svatý Václave, musíme probírat počátky české písemnosti. Tuto podmínku je zcela zbytečné obhajovat, její poselství je zřejmé. Nesmíme však zapomínat, že toto pravidlo má mnohem sofistikovanější
obsah, než se na první pohled může zdát. Učitel, který chce seznámit třídu s atmosférou středověkého
kulturního prostředí, by neměl sáhnout po jakékoliv
hudební ukázce z příslušného časového období. Jak
směšně by působila důstojná píseň Svatý Václave
v rámci středověké satiry! Rovněž při obecném shrnutí středověkého období bychom neměli svatováclavský hymnus použít, protože tato skladba je příliš
úzce vyprofilovaná. Jako podtržení gotického kulturního klimatu vybereme ukázku proslulejší, která by
shrnovala stěžejní znaky této slohové éry (např. libovolnou píseň z cyklu Carmina burana nebo skladbu
reprezentující gregoriánský chorál).
Výběr by pedagog neměl opomíjet ani při charakteristice jednotlivých osobností. Spisovatel, který působil také jako skladatel (např. E. T. A. Hoffmann, J. J.
Rousseau, Walther von der Vogelwaide ad.), má být
představen v hudbě i slovu tak, aby byla podtržena
souvislost, kterou hodláme ve výuce předestřít (např.
Rousseaova tendence k pastorální jednoduchosti
může být účelně podtržena jednoduchostí jeho písní
nebo árií z jeho opery Le Devin du Village).
Ujasněme si proto, co znamená pravidlo souvislosti:
vybraná hudební ukázka má mít přímý vztah k probíranému tématu, aby mohla být aktivována její naučná funkce. Teoreticky: učitel se snaží co nejbližší
souvislostí audio ukázky a literární látky o vytvoření
jednotného (nebo naopak mnohotvárného) obrazu
obsahu informací. Prakticky: když vyprávím o Rameauově synovci Denise Diderota a dostanu se k pasáži: „Potom začal zpívat předehru ke Galantní Indii
(…),“ 1 je na místě, abych ji – pokud mohu a mám na
to prostor – doplnil hudební ukázkou z příslušného
místa Rameauovy opery. Vytvořím tak v mysli žáka
jednotný obraz jak o díle Diderotově, tak i o atmosféře francouzské osvícenství.
Pravidlo souvislosti konkretizuje studentovu zkušenost, zamezuje vytváření neodpovídajících představ
zamyšlení / 19
o daném problému. Na druhé straně, můžeme namítnout, že potlačuje fantazii. Avšak tento argument
platí jen zčásti. Fantazii, představivost, vnímavého
studenta nezastaví konfrontace s konkrétní podobou
faktů, ale podněcuje ho k hlubšímu uvažování, ovšem
již na bázi – a to je velmi důležité – skutečného reálného poznání. Prakticky: slyší-li student předehru
k jedné Mozartově opeře, neomezíme tím jeho touhu
uvažovat kreativně o době klasicismu, ale vytvoříme
u něho předpoklad k tomu, že si bude jeho obraznost
schopna poradit v případě, že bude řeč o dalších operách Mozartova období. Nehledě k tomu, že časem
student získá možnost porovnávání svých poznatků
a tříbení svých analytických dovedností.
20 /
zamyšlení
h_aluze číslo 11 / jaro 2010
hlasy, aby nabyl dojmu plasticity. Klávesovou hudbu
schováváme pro předvánoční besídky a předprázdninové hodiny, kdy si jí mohou posluchači náležitě
vychutnat a nemusí se již soustředit na další úkony
v hodině.
Pravidlo délky
Nepřiměřená stopáž hudební ukázky se projeví jako
hendikep hlavně v zážitkovosti, nehledě na drahocenný čas vyučovací hodiny. Jestliže se rozhodneme
pustit studentům celou Ódu na radost, což je sám
o sobě záměr velmi ušlechtilý, musíme počítat s tím,
že tato „ukázka“ nám jako Saturn pohltí nejen prostor původně určený Schillerovi, ale i prostor celého hnutí Sturm und Drang. Několik desítek minut
trvající sbor unudí i sebetrpělivějšího posluchače
brzy k smrti, až na samou mez pozornosti. Je proto
důležité vybírat ukázky spíše středního nebo kratšího rozsahu. Pokud budeme trvat na ukázce z díla
rozsáhlejšího, měli bychom zvážit přerušení skladby
nebo její předchozí úpravu příslušným zkracujícím
softwarem (nejrůznější „mp3 nože“ jsou na webu
k dispozici jako bezplatný freeware). Musíme se smířit s tím, že v literatuře není prostor pro celé dějiství
Figarovy svatby nebo Prodané nevěsty.
Hudebně poučený pedagog je rovněž seznámen
s tím, jak jsou vybraná historická období přístupna zmíněnému zkracování nebo přerušení ukázek.
Hudba antiky a středověku je přínosná svojí neobvyklostí, jiným vnímáním a realizací hudby, stačí proto, když učitel pustí jen část takové skladby.
Chorál, antifona, motetto nebo madrigal jsou hutnými útvary a průměrný student nemusí slyšet celou skladbu, jeho zážitek bude stejný i při poslechu
minutově omezené pasáže. Hudba barokní, barokně-klasicistní a klasicistní je založena na opakování
několika základních motivů, proto není potřeba, aby
zazněla celá skladba. Snad nebudeme dost odvážní,
když vyslovíme empiricky zjištěný fakt, že barokní
a klasicistní skladba po dvou minutách již nic nového laickému posluchači nepřinese. Diametrálně
odlišná je situace hudebního romantismu. Skladba
je veskrze dynamická, epická – nelze jí rozdělit na
části, protože každá část skladby je jiná (např. díla
Schumannova, Schubertova, Weberova a jiných).
Pedagog si musí předem celou skladbu vyslechnout,
aby se rozhodl, kterou část bude preferovat – zda
vypjatou, poklidnou, melancholickou atd. Hudba
moderní – počínaje Wagnerem a Debussym – nás
paradoxně vrací k didaktickým pokynům pro hudbu
antickou a středověkou. Hudební impresionismus,
vídeňská škola a další směry jsou poslechově velice
náročné a neškolenému posluchači proto postačí jen
reprezentativní pasáže některého díla.
Shrneme pravidlo délky jako nutnost zacházet s hudebním materiálem tak, aby vyhovoval svou délkou
prostoru vyučování, aby však zároveň neztratil přílišným zkrácením svůj původní smysl.
Pravidlo sekundárnosti
Pedagog, který využije v hodinách literatury nebo
dějepisu ukázku historické hudby, by měl mít vždy
na paměti druhotnost tohoto počínání. Hudební
ukázka je doplněním vítaným, potřebným a nezastupitelným, ale zůstává vždy jen doplněním! Studenti poslouchající Ca ira! v hodinách literatury se
nesmí v nárocích učitele proměnit na konzervatoristy nebo začínající muzikology! Mladý člověk, který
možná vůbec nemá vztah ke klasické nebo jakékoliv
hudbě, není schopen ani s maximální dobrou vůlí
plnit naprosto nesmyslné požadavky svého učitele.
Vyvarujme se proto složitých „úkolů“ plynoucích
z hudebních ukázek – poznej o kterou skladbu se
jedná, jmenuj jednu skladbu z tohoto historického období, kterou jsme během hodin poslouchali.
Jestliže začneme ve třídách rozvíjet takovéto nebo
podobné aktivity, ztratí poslech hudebních ukázek
zcela svůj původní význam. Z příjemného osvěžení
výuky se stane jen další náročný a stresující požadavek, který do budoucna v literárních seminářích
vzbudí jen odpor. Samozřejmě jsou i žáci a studenti,
kteří budou podobné úkoly vítat s otevřenou náručí
a značně zaměstnají jejich tvůrčí potenciál, ale musíme si uvědomit, že ne každý je nadán sluchovými
dovednostmi a hudební pamětí. Náš úkol na poli historické hudby bude jen pasivní, aktivitu přenechme
kolegům v hudební výchově.
Shrnujeme: práce s hudební ukázkou v kontextu
literatury má zůstat na úrovni bezprostřední reflexe
nebo hledání argumentů pro dokreslení daných
faktů z literární historie.
1 Denis DIDEROT, Jeptiška, Rameauův synovec, Jakub
fatalista a jeho pán, Praha 1977, s. 178.
/Adam Krupička/
foto archiv autora
Pravidlo přiměřenosti
K historické hudbě musíme přistupovat vždy jako
k členitému souboru, nikoliv jako k nedělitelnému
celku. Myslet si, že je jedno jakou skladbu od Beethovena nebo z období renesance pustím, je hrubý omyl,
ba přímo nepochopení elementárního smyslu hudebních ukázek ve výuce. Analogicky můžeme hovořit
o tom, že je nemožné demonstrovat absurdní divadlo četbou obsáhlých a suchopárných dobových studií, namísto abychom studentům odrecitovali jednu
scénu z Plešaté zpěvačky. Podívejme se na základní
rozlišení klasické hudby (orchestrální, sborová, komorní, vokální, klávesová skladba) a využití těchto
forem ve výuce.
Orchestrální skladba je ideální pro představování
historických / literárních epoch, protože je převážně
světská a tudíž i méně náročná na poslech. Uvedeme
alespoň několik typů na dílo některých skladatelů.
Baroko (Johann Sebastian Bach: Braniborské koncerty, Georg Friedrich Händel: Vodní hudba, Hudba
ke královskému ohňostroji, Jean-Phillipe Rameau:
suity k operám Plateé, Pygmalion, Dardanus), rokoko – galantní styl (Georg Philipp Telemann: jakákoliv
orchestrální suita, především Gulliver a Don Quijote), klasicismus (Wolfgang Amadeus Mozart: předehra k opeře Mitridate, Figarova svatba, Joseph
Haydn: Londýnská symfonie, Thomas Linley mladší:
předehra ke kantátě Bouře), preromantismus (Franz
Schubert: některá z ranných písní), romantismus
(Franz Schubert: Nedokončená symfonie, Robert
Schumann: symfonické etudy) atd.
Sborová skladba je vhodná, pakliže hovoříme o závažných aspektech doby, o věcech emotivního významu, které formovaly následující generace. Jestliže chceme jako prvního barokního autora probírat
Miltona, není od věci sáhnout při výběru skladby,
která má představit studentům baroko, mezi velké
oratorní sbory Georga Friedricha Handela. Neodbývejme romantismus klavírní skladbou Schumanna,
když nám jako demonstrace romantické revolučnosti může posloužit některý sbor z Rossiniho nebo
Beethovena. Hlasitý sbor nám může pomoci zřetelně oddělit zásadní umělecká období od těch méně
významných, pokud k výběru hudebních ukázek přistupujeme v delším časovém plánu. Romantismus,
baroko nebo husitské období vyniknou, když předchozí nebo následné epochy ilustrujeme poklidnou
skladbou komorní.
Komorní skladba je skladbou pro menší skupinku
nástrojů (kvartet, kvintet, trio, duo) nebo pro nástroj
sólový bez doprovodu orchestru. Musíte vybírat skutečně jedinečné skladby tohoto druhu, protože jinak
se vám nepodaří udržet pozornost studenta. Skladby komorní pracují mnohem více než ostatní skladby
s filozofií hudby, s jejím intelektuálním potenciálem.
Vyhýbejte se koncertům pro soubory nástrojů stejného typu: smyčcům, dechům. Snažte se vybírat výrazné nástroje jako jsou trubka, housle, hoboj.
Vokální skladbou rozumíme zpěv jednoho (maximálně však pěti) zpěváka za doprovodu hudby. Nejběžnější žánry jsou píseň, árie, recitativ, nápěv, chorál,
madrigal, motteto. Mohutností omezená, nástrojovým obsazením poklidná ukázka nám poslouží jako
dobrý příklad v historii každodennosti, k demonstraci dobového života (písní Rule, Britannia! můžeme
doplnit výklad o vzniku Velké Británie na počátku
18.století a pozvolnou proměnu anglické puritánské
mentality v občanskou důstojnost). Vokálně vybroušené operní árie naopak učiteli umožní představit
tehdejší dobové umělecké cítění a standardy (nebojme se například vysvětlit studentům úlohu kastrátů
v baroku – snáze pak pochopí některé extrémní nálady barokní literatury).
Klávesové skladby (pro klavír, cembalo nebo varhany) nejsou pro demonstraci nebo zamyšlení příliš
vhodné. Většinou na sebe totiž zcela vážou pozornost,
rozptylují myšlenky, jsou výrazné. Jestliže přímo počítáte s tím, že klávesovou hudbou podbarvíte další
činnost (např. dojmové malování nebo tvůrčí psaní,
vyplňování tajenky), jedinou rozumnou alternativou
jsou klávesy romantismu nebo Mozart, jinak počítejte s nepříjemným zjištěním, že se k činnosti žádný ze
studentů neměl, nebo že výsledek takové činnosti za
mnoho stát nebude. Barokní, klasicistní a moderní
klávesová hudba nese patos konkrétní tvůrčí situace, proto většinou studentům o době, uměleckém
stylu, nic neřekne. Žák musí pracovat s polyfonními
zamyšlení / 21
Kdopak by se... komiksů bál?
22 /
zamyšlení
češtině, zmnohonásobila. Rozhodl jsem se však, že
se budu držet tématu a položil jsem třetí dotaz: „Co
je vlastně podle Vás komiks?“ Odpovědi byly různé,
většinou opět nepublikovatelné. Jediná mě potěšila
alespoň částečně: „Jo, dobrý. Třeba jak v tom filmu
Z pekla pijou absinth, to je dobrý. To je podle komiksu, že jo?“
Sraz byl pro mě nezajímavý / jako bývá většina setkání lidí, kteří mají společnou minulost, rozdílnou
současnost a mlhavou budoucnost/. Odnesl jsem si
však poučení: Dnešní třicátníci většinou nečtou. Komiks je pro ně četbou pro děti, nic víc, nic míň. Jen
někteří znají zprostředkovaně komiksové postavy
díky filmovému plátnu. Grafický román většina nezná a netuší, co vlastně tento termín znamená.
Pokud bych zde chtěl hovořit k teorii komiksu, vznikl by nikoli jeden článek, ale několik set článků / při
vší úctě ke komiksu a neúctě k mé pracovitosti i znalostem/. Totéž platí k historii komiksu. Totéž platí
k estetickému pojetí, filosofii komiksu, atd., atd. Komiks je především médium, transfer. Autor / autoři/
a výtvarníci zprostředkovávají svou představu čtenáři. Netroufám si tvrdit, zda je podstatnější příběh
či grafická stránka (ostatně, to je na autorech, ale
i na čtenáři, co preferuje, případně jaký je záměr).
Komiks je však vždy reakcí na dobu, ve které vzniká, protože všichni zúčastnění se vyskytují v daném
čase i prostoru / planeta Země, pro upřesnění/. Na
komiks lze tedy, alespoň pro dvacáté století, nahlížet i jako na sociálně- historickou sondu, případně
mozaiku, snad i metaforu. Je i obrazem společnosti, v autoritativních a totalitních systémech nástrojem propagandy/, „ortodoxní“ milovníci zmíněného
Čtyřlístku mě snad nezatratí, ale i ona „čtveřice
z Třeskoprsk“ byla v 70. létech určitým obrazem
normalizace, nemluvě o „pionýrských komiksech“Modrá pětka, Strážci, Mimozemšťané, které tak či
onak parazitovali na slávě Rychlých šípů. / Pokud
nahlížíme na komiks v současných reáliích, lze si
položit otázku: Jak bude vypadat komiks globální?
Graficky či obsahově? Postmoderna, prezentovaná
autory jako je Allan Moore či Frank Miller, byla více
než úspěšná: nejen technologie umožnily důstojné
zpracování jejich grafických románů/ Watchmen,
Sin City/. Jde o to, že komiks v kulturně vyspělých
zemích vystoupil ze stránek sešitů / knih a alb/, dostal se k přemýšlivým umělcům - čtenářům a ti pak
komiksy převedli /dle své fantazie/ do audiovizuální
h_aluze číslo 11 / jaro 2010
formy. Ne vše jsou zdařilá díla, ale je to již lepší než
v období 70. let, kdy se v seriálech proháněli herci
v moduritových / !/ oblecích, kladní byli jen kladní
a záporní jen záporní - prostě bylo to blbé a naivní.
Nedávno jsem četl zprávu, která mě zaskočila. Kdosi píše filmový scénář ke Strážcům, normalizační
/a již zmiňované/ kopii Rychlých šípů. Byla to jen
krátká zpráva v jednom komiksovém zinu /nezávislý komiksový časopis/. Nejdříve jsem se smál při
představě dívek a hochů pobíhajících v pionýrských
krojích po neopravených ulicích šedivých cest, jejichž existenční náplní je sběr druhotných odpadů
a pořádání závodů pro „Jiskry“. Již nalézt exteriéry
mi přišlo býti úkolem nadlidským, nemluvě o tom,
že reálie doby („céčka, plísňáky džíny či žvýkačky
„Bajo“) už, naštěstí, zmizely „v propadlišti dějin“
a žijí jen v „kolektivní paměti pozůstalých“. Prvotní
veselost však nahradil pocit jiný. Zklamání. Ten snímek by totiž nemusel být neúspěšný. Uvědomil jsem
si, že i dnes lze slyšet zpěváka, který křičí „...že sbírá céčka,“ v krámě jsem zahlédl Kofolu / vzpomínky
na její chuť mě ještě dnes pronásledují v některých
nedobrých snech/, televize běžně vysílá neuvěřitelné seriály / Plechová kavalérie/ či filmy/ Atomová
katedrála/. Lze se nad tím pousmát, to ano, ale nejedná se o „syndrom Ostalgie“, určitého pocitu ve
společnosti, ve které zmizely hodnoty a někdo se je
pokouší nalézt v minulosti? Nelze v tomto spatřit
krizi, ne finanční, ne ekonomickou, ale sociálně kulturní, ve které se ocitla nejen česká scéna?
V mém bydlišti není mnoho vyznavačů komiksů v mé
věkové skupině / vím o třech, sebe nepočítaje/. Když
jsme od témat, která se úzce váží ke komiksu, přešli
na úroveň soukromou, osobní, všichni tři se shodli,
že svět komiksů / a fantazie v nich/ je pro ně protikladem společnosti, která je nezajímá, nudí a přijde
jim hloupá. Že jsou to „jejich vesmíry, jejich úniky
z tohoto světa“. Pro mne osobně je komiks něčím
víc, svébytnou uměleckou formou, fenoménem, radostí, alternativou k mnohému, svobodou a hravou
fantazií. Celoživotním dobrovolným svazkem. Samozřejmě, jak jsem již naznačil, vše je zneužitelné,
i komiks může být nástrojem manipulace, demagogie. Takový komiks si přečtu a odložím / je zbytečné se k němu vracet/. Ale je pravdou, že každý má
právo na informaci.
Studovat komiksy lze celý život. Jde o přístup, jaký
zvolíte: komiksy lze číst, zaměřit se na určitou postavu, autora, výtvarníka, týmovku / skupinu většinou
superhrdinů/, komiksy určitého vydavatelství/ např.
DC Comics, Marvel/. Lze studovat komiks: filosofii,
techniku kresby, příběhy, jejich smysl a poselství.
Lze také komiks tvořit. Možnosti, jak uchopit toto
médium, jsou nekonečné.
Loga vydavatelství DC Comics a Marvel / foto weby nakladatelství
/Oto Mašata/
foto archiv autora
Nedávno jsem se setkal s několika svými spolužáky
ze střední školy. Setkání to bylo nebouřlivé, poklidné a poněkud sterilní/ ač chápu, že naše zájmy a cíle
se změnily, takže po více než 15 letech máme jiné
zájmy než v devadesátých letech minulého století/.
Poněkud rozpačitě jsem vyslechl výčty „úspěchů“ /
děti, domy, vozy, dovolené, ženy- tedy nejen manželky/ a v poklidu popíjel svou kávu, aniž bych reagoval. V hlavě jsem si připomínal „velikášské“ cíle,
které jsme měli a z kterých u některých z nás zůstala jen torza / v lepším případě/. Z celkem úsměvných vzpomínek mě vytrhl dotaz spolužáka, který
se vehementně snažil dostat mě do diskuze. Protože
jsem nereagoval na většinu témat, snažil se / a nepodezírám ho z altruismu, ale z pomyslného „milosrdenství“/ mě oslovit k tématům, která mě zajímala
již dříve. Od prostého dotazu na četbu se dostal ke
konkrétnějším tématům. Pak mě zarazil dotazem,
který bych nečekal ani od absolventa ZŠ: „Ještě tě
zajímají ty tancující prasátka, ty komiksy?“ Ta otázka mi vyrazila dech a chvíli jsem nebyl schopný slova. Jistě byl „tancujícím prasátkem“ myšlen Bobík,
jeden z hlavních aktérů Čtyřlístku. Spojení „ty komiksy“ bylo proneseno oním tónem, jaký lze slyšet,
pokud se někdo ptá na nějakou chorobu a její léčbu.
Opáčil jsem v tom duchu, že Čtyřlístek nikdy nebyl
v centru mých zájmů o grafické romány či novely
a „Že ano, napsal jsem pár scénářů ke komiksům,
pár článků k teorii i historii komiksu a horlivě dokupuji ty komiksy, které pokládám za přelomové.
Pochopitelně musí být cenově dostupné.“ Na dotaz:
„Co to znamená?“ jsem v dobré mysli odpověděl, že
nemám milion dolarů na první sešity se superhrdiny, což vedlo k oživení diskuze nebývalým způsobem. Ta cifra byla jako magické zaklínadlo. Většina spolužáků ožila, oči zazářily a padaly seriózní /
i méně seriózní/ nápady, jak by ten či onen s danou
částkou naložil. Dovolil jsem si položit do nastolené
vřavy dotaz, zda někdo v poslední době četl nějaký
komiks a odpovědi od většiny dotázaných jsou nepublikovatelné. Od těch celkem prostých: / „To je
tak pro haranty!“/ až po vulgarismy. Když jsem dal
do pléna druhý dotaz, zda někdo viděl v poslední
době nějaké filmové zpracování komiksu, bylo mi
řečeno většinou lidí, že: „Na blbosti není čas, máme
krizi...“
Krize je dnes slovem, jehož frekvence se spolu se
slovem „bankrot“ v běžné hovorové, ale i odborné
zamyšlení / 23
Skeptikové a těšitelé Umberta Eca
Ecovi Skeptikové a těšitelé jsou tématicky sjednocenou sbírkou esejů, které se zabývají takzvanou masovou kulturou. Když kniha poprvé v polovině šedesátých let vyšla, vzbudila značný rozruch a dodnes
představuje jistý základní kámen, ze kterého vycházejí studia populární kultury. Již v sedmdesátých letech ale vůči Skeptikům samotný autor projevil jisté
výhrady, a to jak ke stylu, tak především k obsahu
vybraných kapitol. Ve své práci bych se chtěl zaměřit na to, co ze Skeptiků a těšitelů zůstalo aktuální
a přínosné pro současná bádání.
Abychom mohli pochopit Ecův často zdlouhavý a podrobný argumentační proces, musíme si uvědomit,
že jeho eseje jsou především polemikou se skeptiky
a těšiteli, jejichž rozdělení do jisté míry přetrvává
dodnes. Čím se od tebe tyto dva druhy kulturních
badatelů odlišují? Podle Eca jedni i druzí sdílejí do
jisté míry společný „mindset“ či „diskurs,“ jak bychom dnes mohli říci (samotný Eco v textu používá
výraz diskurs – přinejmenším v českém překladu –
zcela ojediněle). Zatímco deskripce konkrétního dějinného momentu vychází u obou druhů vlastně ze
stejných kořenů, zásadní rozdíl spočívá především
ve vyhodnocování daného stavu věcí.
Polemika
Skeptikové i těšitelé totiž porovnávají současný stav
kultury, která se vyznačuje především masovostí,
s kulturou, která tomuto stavu předcházela. Základní perspektiva je tedy historická. Pro skeptiky
je výsledkem těchto srovnávání zákonitě zavržení
masové kultury jako formy degenerace toho, jak by
kultura vypadat měla, či dokonce toho, jak kultura
vypadala před nástupem masových médií. Eco pak
pracuje s metaforou obžaloby masové kultury. Tuto
obžalobu rozpracovává do čtrnácti bodů. Vybereme
jenom ty nejzásadnější.
Nivelizace vkusu způsobená snahou o co nejširší
kvantitativní působení snižuje kvalitu sdílené kultury. Globální charakter masmédií potlačuje regionální
i etnický charakter kultury. Tato média jsou také bytostně konzervativní a mohou bránit prosazování některých nových hodnot. Rozhlas, komiks a především
televize jsou s to lépe komunikovat prostřednictvím
emocí na úkor pojmového, reflektovaného sdělení.
Komerční charakter masmédií je zbavuje osvětové
funkce. Produkty masmédií jsou snadno stravitelné
a jejich konzument si odvyká tradičnímu, kritickému
24 /
z literární teorie
myšlení. S tím souvisí i fakt, že se rozvíjí práce se
stabilními modely a konzument je gratifikován splněním svých očekávání. Zahlcení informacemi ze
současnosti narušuje dějinnou perspektivu.
Oproti tomu Eco shrnuje argumenty Těšitelů, kteří
stejný vývoj popisují jako demokratizaci kultury. Námitky formuluje do podoby jakési bodové obhajoby.
Ačkoliv je tato obhajoba vedena jménem jakýchsi
Těšitelů, některá srovnání se středověkou kulturou
napovídají, že Eco zde není pouhým interpretem,
nýbrž, že je přinejmenším i spolutvůrcem některých
argumentů. Opět předkládám stručné shrnutí.
Masová kultura nenahradila kulturu vysokou, pouze
se rozšířila mezi širší vrstvy obyvatel. Přebytek informací a slabé historické povědomí jsou stále lepší
nežli informace žádné, měřítkem změny totiž nemůže být vzdělaný humanista, má jím být nevzdělaný
vesničan. Modernizace a globalizace kulturních hodnot jsou dlouhodobým kulturním jevem, který si vynucuje pokrok, jedinou alternativou by byl skanzen.
Takové jsou podle Eca základní body obžaloby i obhajoby. Do shrnutí jsem však nezařadil jeden důležitý
moment, který mnohé vypovídá o Ecově metodě i o
době, ve které tyto argumenty mohly být tímto konkrétním způsobem použity. Jedná se o argumenty
vycházející z marxismu, které z dnešního hlediska
poněkud hrubě či spíše explicitně pracují s protiklady základna - nadstavba a vlastníci výrobních prostředků – jejich zaměstnanci.
Podle skeptiků totiž masová kultura představuje
ukázkovou kulturní nadstavbu, která posiluje kapitalistickou základnu. Média otupují sociální vědomí
a postulují danou společenskou situaci jako jedinou
možnou. Televize, rozhlas a noviny jsou ovládány
hrstkou bohatých, kteří nepodléhají žádné vnější
kontrole a kteří nemají nejmenší zájem na tom, aby
jejich nadvláda byla jakkoliv zpochybňována. Jedná
se tedy o argumenty dobře známé z českého prostředí reálného komunismu.
Pavel Janáček v knize Literární brak podrobně popsal, jakým způsobem byla komunistickým (předtím
ještě fašistickým) režimem systematicky likvidována
takzvaná úpadková literatura, především pak detektivky, westerny a červená knihovna. Ještě v roce
1989 Hrabák ve svém pojednání Od laciného optimismu k hororu píše o populární literatuře jako
o způsobu, kterým kapitalistická společnost uspává
revoluční potenciál, neboť únikové žánry odvracejí
h_aluze číslo 11 / jaro 2010
čtenářovu pozornost od společenské reality. Faktem
nicméně zůstává, že právě v Ecově Itálii je již po několik volebních období držitelem vládní moci právě
největší majitel komunikačních prostředků.
Oproti tomuto skeptickému názoru lze ovšem prosazovat i názor nepoměrně optimističtější. Masová média denně zprostředkovávají informace lidem, kteří
by k nim předtím nikdy neměli přístup. Širší vrstvy
obyvatelstva tedy mohou reagovat na dění na domácí
i světové politické scéně. Masové demonstrace proti
válce či zákonům by nikdy nebyly možné bez obecné
informovanosti. Zdá se tedy, že masová média mohou sociální vědomí i posilovat. Eco si také dobře
všímá, že typická normalizovaná mediální produkce
vzniká i v tzv. komunistických režimech, kde navíc
dosahuje i daleko větších rozměrů, neboť média jsou
již koncentrována v rukou držitelů moci.
Metoda
Ecovým cílem je především poukázat na omezené
možnosti, které nám nabízí jak názory Skeptiků,
tak pohled Těšitelů. Toto omezení vzniká především
dějinnou perspektivou obou pohledů. Jedni i druzí
totiž srovnávají současnou dějinnou situaci, kterou
charakterizují především rozvojem masových médií,
se stavem „tradiční“ společnosti. Oproti tomu Eco
tvrdí, že abychom mohli doopravdy porozumět médiím, je zapotřebí je zkoumat synchronně a analyzovat, jakým způsobem produkují hodnoty a působí na
recipienty. Ti ovšem také nemohou být chápáni jako
prvek statický, nýbrž je třeba zaobírat se způsobem,
jakým se orientují v nové situaci, například jak se
konzument masmédií vyrovnává s informačním přetlakem.
Větší část knihy je věnována právě zkoumání jevů
jako je televize, rozhlas či komiks. Ecova metoda analýzy je pozoruhodná a jistě zasluhuje zmínku. Jedná
se totiž o proces, který je do jisté míry dvoustupňový.
První fází je strukturaálistická či přesněji sémantická analýza, ve které se zkoumá obecné uspořádání
díla a způsob, jakým dílo komunikuje. Druhou fází je
potom rozbor recepce, čili jakým způsobem je dílo
čteno a jak odráží a formuje sociální situaci. Eco
tedy používá k analýze díla samého v podstatě klasický strukturalizmus, zatímco ke zkoumání efektu
jsou ve velké míře užité marxistické postupy.
Ecovo chápání díla čerpá z myšlenek Romana Jacobsona, Ferdinanda Saussura i z prací Levi-Strausse.
Krátké pojednání o strukturalizmu je jako vystřižené z Mukařovského statí Estetická funkce, norma
a hodnota jako sociální fakty (ačkoliv Eco pravděpodobně postupy i terminologii přebíral přes Jakobsona, Welleka či ruské formalisty). Z pražské školy
si Eco bere pojetí uměleckého díla, ve kterém znak
přestává plnit komunikační funkci a stává se volnou
jednotkou, znakem o sobě. Přesto umělecké dílo organizuje materii tak, aby mohla sdělovat smysl. Mluví zde o uměleckém díle jako systému systémů, tedy
o vyšší struktuře, která koordinuje jednotlivé funkce
textu. Význam díla je tak do jisté míry proměnlivý,
protože se vzpírá běžnému užití jazyka v každodenní
komunikaci. Ze slovníku Pražské školy bychom mohli pro tento jev použít pojmu aktualizace. Takovýto
popis je pro Eca důležitý z toho důvodu, že může
rozlišovat originální umělecká díla s autonomním
způsobem organizace a díla derivovaná, která užívají předpřipravených stylegmat.
Z dnešního pohledu je též pozoruhodné, že Eco, ačkoliv se to v jeho esejích odkazy jenom hemží, nepracuje s myšlenkami autorů, které nyní považujeme
v daném oboru za zcela zásadní. Marshall McLuhan,
dodnes uznáván jako průkopník myšlení o médiích,
je zmíněn pouze okrajově, především proto, že jeho
přelomová práce Média a komunikace vyšla jen nedlouho před Skeptiky a těšiteli. Jméno Michela Foucaulta, který by zase jako první přišel na mysl při popisování změn historických paradigmat či diskurzů,
pak není zmíněno vůbec. Na jedné straně tak vznikají postupy do jisté míry originální, na straně druhé
nejsou Ecovy názory vždy zcela kompatibilní s obecně přijímaným pohledem. Dobře je to vidět například na problematice televizního zpravodajství, kdy
některé specifické situace živého vysílání vidí Eco
jako konflikt vysokého a nízkého, zatímco McLuhan
a později třeba i Chomsky by v nich ihned rozeznali
především specifika média samotného.
K dobru musí být autorovi přičten fakt, že místo aby
myšlenky postuloval, spíš je problematizuje. Málokdy zůstane u jedné definice a často zpochybňuje
závěry, které se nabízí tak, aby vždy bylo jasné, že
tvrzení platí pouze v určitém kontextu, za určitých
předpokladů. Díky tomu je možné číst Skeptiky a těšitele i po téměř padesáti letech prudkého rozvoje
masmédií.
z literární teorie / 25
Rozvrstvení
Aby mohly být zkoumány jevy masové kultury, musejí
být tyto nejprve zřetelně odděleny od umění řekněme vysokého. Eco se tedy zabývá pojmy, které bývají
spojeny právě s tímto rozdělením, pečlivě je rozebírá
a nabízí některá možná řešení. Hned na počátku tohoto zkoumání však parafrázuje Bernadetta Croceho
s tím, že na nevkus lze velmi snadno poukázat, ale je
nesmírně těžké ho přesně definovat.
Termíny, o které jde, jsou především „střední, vysoké
a nízké“, „kýč“ a „midcult.“ Například vertikální rozvrstvení dává smysl do té míry, do které jsme schopni definovat způsob rozvrstvení. Má to být sociální
status, ve kterém by jednotlivé vrstvy literatury
odpovídaly vrstvám společenským? Na druhou stranu, právě nejmajetnější společenské vrstvy mívají
velmi konzervativní vkus, který se nijak nepřekrývá
s uměleckou hodnotou. Má to být míra složitosti?
Podle Eca jsou ovšem střední a nízká literatura s to
přebírat strukturu složitých děl a aplikovat je do komerčně zaměřených, snadno stravitelných děl. Má
být tedy měřítkem srozumitelnost či přesněji řečeno
nesrozumitelnost „vysokého“ umění? Pak by ovšem
takové umění bylo určené pouze hrstce vyvolených,
kteří se ješitně pasují do role univerzálních soudců
obecného vkusu.
Rozsáhlé pasáže věnuje Eco kýči a ukazuje dynamický vztah, jaký kýč navazuje s avantgardní tvorbou. Definovat kýč ovšem není nijak snadné. Snaha
o efektnost, o vyvolání citu, je totiž znakem velké
části literárního díla. Eco proto ukazuje působení
negativní gravitace, která od konce osmnáctého
století proti sobě staví reflexivní moderní literaturu
a kýč, který pracuje s prefabrikovaným citem. Čím
kýč rychleji přijímá umělecké postupy vyvolání emocí, tím víc se avantgardní umění stává sebereflexivnější, až se podle Eca stává poetika důležitější nežli dílo samotné. Eco také ukazuje dvojznačnou roli
konzumenta kýče. Na jednu stranu s ním má soucit,
protože v životě po těžké práci může nastat potřeba
očistného efektu, takže na sebe divák v kině nechává
působit předem vybrané emoce jako jsou strach, napětí, či láska. Nebezpečí ovšem může nastat, pakliže
jsou tyto prefabrikované emoce pro emoce základním vztahem člověka k umění.
Moderní, především americké pojetí nízké kultury se
oproti Ecovi nezabývá ani tak pojmem kýče či vztahem vysokého a nízkého, jako spíše reflexí a sebereflexí takzvané „junk fiction“, tedy brakové literatury
26 /
z literární teorie
o sobě. Například Thomas J.Roberts ve své Aesthetics
of Junk Fiction ukazuje, že braková literatura není
konzumována pouze kvůli prefabrikovaným emocím.
Ukazuje se totiž, že například čtenáři science-fiction
více nežli napínavý příběh sledují pravidla, kterými
jsou jednotlivé fikční světy konstruovány a naopak
výchylky, které je od jiných odlišují.
Pojmem „genre reading“ se pak označuje rozpoznávání pravidel žánrů a čtení díla právě jako variaci
schémat. Tyto postupy do jisté míry narušují čistě
emocionální působení díla a posouvají brakové umění z oblasti kýče směrem k chápání autonomních
hodnot nízké kultury. Eco ovšem nesleduje dynamiku avantgarda-nízké umění pouze jedním směrem.
Ukazuje také, jak masová média ovlivňují avantgardu. Příkladem je mu pop artové umění, které pracuje s jednoduchými modely popkultury, vytrhává je
z kontextu a izolované je staví do obludného světla.
Kýč je ovšem schopen pojmout cokoliv, a tak i z pop
artového stylu dělá masové produkty. Jedná se tedy
o koloběh, který nelze zastavit. Můžeme se jedině
ptát, zda banalizace přenáší alespoň část původního
sdělení, nebo zda je výsledkem pouze degenerace
umění. S mnohem větší citlivostí k tématu přistoupili například Karel Teige či Josef Čapek, kteří si byli
dobře vědomi toho, že masmédia jsou schopna přinášet požitek zcela jiného typu nežli tradiční avantgarda. Odpověď vysokého umění podle nich nemusí být
nutně ironizující, jako je tomu u pop artu, ale může
být i svého druhu syntézou (poesií pěti smyslů).
Opravdovým zdroje kýče je však pro Eca „midcult“
čili střední kultura. Aby definoval rozdíl mezi vysokou a střední literaturou, používá Eco opět Jacobsonova strukturalistická východiska a při popisu
uměleckého díla skrze aktualizaci a autonomizaci významového pole se lze opět jen těžko ubránit
srovnánís Mukařovského analýzou Máchova Máje.
Eco každopádně ukazuje umělecké dílo jako otevřený kód, který vytváří originální strukturou, která
je hodnotou uměleckého díla. Charakteristické pro
„midcult“ je právě to, že znaky do velké míry ztrácejí autonomii a nechávají se zkonzumovat již přednastaveným způsobem. Tak jako si Mukařovský všímá,
že každá generace si vytváří svoje pochopení Máje,
protože to dílo umožňuje, Eco dodává, že díla střední kultury nabízejí jen velmi omezenou interpretaci.
Využívají sice některých postupů vysoké literatury
(Eco uvádí příklad Joycova vnitřního monologu, či
h_aluze číslo 11 / jaro 2010
Proustovské evokace), ale vytrhávají je ze struktury a používají je pouze k účelům efektu, případně
formálního sblížení s autentickým (avantgardním)
uměním tak, aby měl jejich konzument dobrý pocit
z kontaktu s vysokým uměním. V tomto případě Eco
mluví o „strukturální lži“ a kýči v pravém slova smyslu. Jakkoliv jsou ale definice efektní, hranice mezi
vysokým, nízkým a kýčovitým zůstává ve Skepticích
a těšitelích stále dosti nezřetelná.
Dílo a struktura
K analýze jednotlivých jevů přistupuje podobně jako
Claude Levi-Strauss k popisu kultury amazonských
kmenů. Při strukturální analýze komiksu Steva Canyona rekonstruuje možný pohled amerického čtenáře a nachází specifické kódy, které tento může
vnímat. Všímá si filmových referencí, slovní zásoby,
tváří postav i jejich oděvů. Zabývá se také jednostránkovým či jednořádkovým (stripovým) formátem
komiksu a uvažuje nad omezeními, které takovýto
formát vyžaduje.
Právě kapitola věnovaná Stevu Canyonovi z Esejů
Skeptiků a těšitelů zestárla snad nejméně. Je tedy
s podivem, že v americké teorii komiksu nezanechal Eco větší otisk, tím více, že jeho myšlenky
o postavách jako znacích se téměř shodují s popisy
z mnohem novějších prací, jako například Rozumět
komiksu.
Podstatně problematičtější je ovšem přímo navazující kapitola, která zato velmi přesně navrhuje úspěšnou koncepci „cultural studies“ – nakonec Skeptikové takovou kulturní studií do velké míry jsou. Eco
postupuje v zdánlivě logické linii. Umělecké dílo
podle něj lze číst více způsoby, z nichž větší část
ovšem alespoň do jisté míry redukuje významové
jeho pole. Pouze jedno čtení je ale to pravé, ideální.
Ideálním čtenářem je pak autor a jemu podobní, kteří jsou schopni přečíst kód sdělení. Cílem literárních
badatelů je pochopit v celku již ztracený kontext, ve
kterém by díla měla vyjevit svůj celý smysl.
Tento problém bude Eco později řešit pomocí tzv
implicitního čtenáře. Nyní ovšem, aniž by to ovšem
nějak hlouběji dokládal, přichází s tvrzením, že masová kultura žádného ideálního čtenáře nemá. Masa
se tak rozpadá na jednotlivé sociální, věkové či národnostní skupiny, které přijímají masovou produkci zcela specifickým způsobem. Podle Eca můžeme
objektivně zkoumat strukturu komerčního díla tak,
jak to učinil on se Stevem Canyonem. Nemůžeme
ale vytvořit ideálního konzumenta a nezbývá nám,
než zkoumat jednotlivé způsoby konzumace. Za tímto účelem se autor dovolává metody, která by slučovala psychologii, sociologii, ekonomii, pedagogiku
a kulturní antropologii. Jak už bylo zmíněno dříve,
kulturní studia recepce opravdu existují a jsou nesmírně populární. Zato objektivní zkoumání děl vysokých historickou rekonstrukcí je spíše výjimkou,
která přežila bouřivou vlnu new criticism a poststrukturalizmu.
Společenská analýza
Jak bylo zmíněno v úvodu, Eco přes strukturální
analýzu dochází k závěrům, které neomarksistickým
způsobem za pomocí sociologie a psychologie vypovídají o smyslu díla. Dobře je to vidět na stati o Supermanovi. Tento největší komiksový hrdina je rozebrán jako jev působící na dobovou společnost, který
na jedné straně vychází vstříc masové poptávce, na
straně druhé sám formuje její podobu. Jedná se tedy
o klasickou podobu dynamiky základna - nadstavba.
Je třeba ještě doplnit, že Eco tento druh působení
nechápe nutně jako vědomý proces, ale jako výsledek přirozených sil v americkém tržním prostředí.
Superman jako mytologická postava, která navíc
zastupuje komiksové hrdiny jako takové, z analýzy
nevychází nikterak dobře. Prvním jeho hříchem jsou
už samotné superschopnosti. Podle Eca Superman
odsunuje stranou člověka a na jeho místo přináší
božskou nadpřirozenou sílu, která vše zařídí a v dobré obrátí. Tím se čtenáři sugeruje myšlenka pasivity.
Bez nadpřirozené síly nelze ničeho dosáhnout, není
proto třeba se o nic snažit. Lidé mohou snít o tom, že
se jednou stanou supermany, do té doby ale netečně
vyčkávají stejně jako nemotorný Clark Kent, Supermanova odvrácená strana.
Druhým Supermanovým prohřeškem je jeho nekonečná konformnost. Eco si všímá, že Superman,
přes všechny své schopnosti nikdy neřeší problémy
chudoby, nezaměstnanosti, rasové nesnášenlivosti či
hladovění. Superman je pouze prodlouženou rukou
zákona, která udržuje stávající poměry, v první řadě
právo vlastnit a kumulovat majetek. Superman není
ochráncem lidstva či lidských práv, je obráncem kapitalismu. Negativní postavy pak nejsou produktem
svízelných společensko ekonomických poměrů, nýbrž
ztělesňují jakousi abstraktní ideu absolutního zla.
z literární teorie / 27
28 /
z literární teorie
další vydávání jeho příběhů. Eca v tomto bodě opět
vyslyšel Alan Moore. Jeho komiks The Watchmen
(Strážci) se stal nejznámějším komiksovým románem minulého století. Moore vytvořil svět, ve kterém
superhrdinové stárnou, přijímají odpovědnost za své
skutky a stávají se cílem společenské kritiky. Vědomí kontinuity historie a změny paradigmatu udělaly
z hrdinů The Watchmen neurotické nestvůry posedlé
násilím, fetišizmem a mesiášstvím. Ještě dále zašel
Frank Miller, jehož stárnoucí Batman znechucen
společenským řízením, s hrstkou věrných zakládá
nelegalní stát s vlastním morálím paradigmatem.
Populární hudba
Také v oblasti výzkumu populární hudby platí, že Eco
navrhuje pozoruhodná řešení problematiky, avšak
konkrétní aplikace se ukázaly z dnešního hlediska
poněkud zavádějící. Omluvou budiž, že Eco zjevně
nebyl zcela znalý dobových trendů, které přicházely
z Ameriky a v Itálii měly jisté zpoždění. Předmětem
zkoumání je průmyslově vyráběná „gastronomická“
hudba. Konkrétně jde o to, jakými mechanismy komerční píseň uspokojuje nároky na ni kladené. Velikou otázkou v pozadí je ovšem opět charakter trhu,
tedy to, zda pouze uspokojuje nároky posluchačů,
nebo zda je raději přímo formuje.
Eco si dobře všímá, že forma je nahrazena formulí,
tedy předpřipravenou a mnohokrát použitou strukturou. Cílem takové tvorby je vlastně plagiát a jednotlivé produkty se liší jen do té míry, aby upoutaly
pozornost. Taková tvorba má za cíl pouze potvrdit
to, co jsme už věděli. Trh má za cíl pokud možno
nivelizovat vkus posluchače a vymazat historii, takže by ideální posluchač měl vědomí pouze nejnovější
tvorby.
Zároveň je ale populární hudbě poskytnuta jistá
obrana. Především i intelektuálně náročný posluchač potřebuje někdy jednoduché extatické, erotické a afektivní požitky, které vysoké kulturní statky
většinou už nenabízejí (i proto, že se neustále prohlubuje propast mezi hudbou populární a vážnou).
Důležité je také to, že samotný prožitek posluchače
pop music není o nic horší, než požitek klasického
znalce. Ten je možná schopen analytického náhledu,
ale primárně se způsob jejich prožitku nemusí nijak
výrazně lišit.
Jako dobrý příklad si pro svoji krátkou analýzu Eco
bere italskou teen age hvězdičku Ritu Pavone. Uka-
h_aluze číslo 11 / jaro 2010
zuje, že jsou její mladiství posluchači vystaveni klamu tím, že jsou přesvedčeni, že zpěvačka definuje
problémy jejich generace, zatímco podle Eca naopak
převádí pnutí v konformitu a vytváří falešný dojem
vzdoru. Na Ritě Pavone je také ukázán model mytizace populární osobnosti, která se stává vzorem
pro chování svých obdivovatelů a šiřitelkou norem.
Skvělým příkladem prosazování konformní popkultury je pak transformace významu textu písně If
I had a hammer, původně sociální revolty, v neškodnou píseň zlobivé dospívající holčičky.
Jako možný protipól Eco navrhuje mladé autory, kteří
píší inteligentní texty a čerpají z předválečné tradice.
Revoltu do hudby ovšem přinesli zpěváci, které autor pohrdlivě označuje za „křiklouny.“ Pro interprety
rockové hudby se v šedesátých letech revolta stala
základním životním postojem. Písničkář Bob Dylan
se nechal doprovázet hlasitou kapelou a jeho ostré
texty kritizovaly pokrytectví, kapitalismus a náboženství. V době války ve Vietnamu se rockové kapely
podílely na mírových pochodech, bojovaly proti odvodům a hlásaly pacifismus. Nejznámější světová kapela The Beatles napsala píseň Revolution, zatímco
členové Rolling Stones či Doors často končili přímo
ve vězení. Ani později společenský apel z populární
hudby nezmizel. Přelomová kapela Sex Pistols zpívá
o fašistickém režimu Thacheristické Anglie a Rage
against the machine zase v devadesátých letech otevřeně vyzývali k občanské neposlušnosti, ačkoliv jejich desky vydával nadnárodní konglomerát Sony.
Nicméně konformismus popové kultury je stále
o krok ve předu a vytváření modelu a stále nových
lákadel je schopno ubít i ten nejtvrdší odpor. I třicet let po sexuální revoluci požaduje konzervativní
Amerika od popové princezny Britney Spears doznání, že si až do svatby zachová panenství. Regulační
mechanismy trhu jsou dobře vidět i na příkladu „krále soulu“ Jamese Browna, který psal především politicky angažované písně jako Say it loud: I‘m black
and I‘m proud či Talkin‘ loud, sayin‘ nothing. Jeho
nejznámější skladbou však zůstává zcela neškodná
I feel good.
Závěrem
Největším kladem Skeptiků a těšitelů zůstávají návrhy výzkumů, které jsou stále aktuální a nijak nesugerují předem daná hodnocení jednotlivých projevů
masové kultury. Americká produkce, která dnes dominuje na poli kulturních studií, k podobným problémům dorazila až mnohem později, Eco je navíc
definuje velmi jasně a srozumitelně.
Ecovi se podařilo také poměrně dobře skloubit postupy klasického strukturalismu s moderním neomarxismem, aniž by však vytvořil univerzálně
použitelný a zcela homogenní nástroj. Přes svoji
mnohomluvnost a jistou nekoncepčnost tak zůstávají Ecovi Skeptikové a těšitelé dobrým výchozím materiálem pro studium popkultury, jak kvůli autorově
nepředpojatosti, tak kvůli širokému rozhledu a efektivní metodě.
Použitá literatura
ECO, Umberto. Skeptikové a těšitelé. Praha : Argo, 2006.
367 s.
HRABÁK, Josef. Od laciného optimismu k hororu.
Praha : Melantrich, 1989. 245 s.
ROBERTS, Thomas J. An Aesthetics of Junk Fiction.
University of Georgia Press, 1990. 288 s.
SEGI, Stefan; HOLANOVÁ, Maréta . Anatomie Braku . LitENky. 2009, 40, s. 4-5. JANÁČEK, Pavel. Literární brak.
Brno : Host, 2004. 412 s.
TEIGE, Karel. Jarmark umění. Praha : Československý spisovatel, 1964. 165 s.
MUKAŘOVSKÝ, Jan. Estetická funkce, norma a hodnota
jako sociální fakty. Praha : František Borový. 1936. 85 s.
McLUHAN, Marshall. Medium is a Message. Ginko Press,
2005. 160 s.
/Stefan Segi/
foto archiv autora
Třetí hřích je nejsložitější a zároveň snad nejhorší.
Superman je podle Eca ničitelem historického vědomí. Superman se v komiksech nechává konzumovat,
ale nikdy nemůže být „zkonzumován.“ Jeho příběh
je nekonečný, a to nikoliv pouze lineárně, ale absolutně. Jinými slovy, nejen že Superman nestárne, ale
zároveň žije v jakémsi vákuu, ve kterém jeho minulá
dobrodružství neexistují. Zároveň ovšem existuje
stejně tak nekonečná řada příběhů, které se odehrávají před přítomností a které popisují hrdinovo
dětství či znovuoživují jeho první setkání s významnými postavami jeho světa. Takovéto postupy vytvářejí prostředí, ve kterém čas ztrácí význam a s ním
mizí i jakákoliv kauzalita.
Když se ohlédneme za dobou, která uplynula od vydání Těšitelů, můžeme s klidem podotknout, že ne
všechna obvinění nebohých superhrdinů platí beze
zbytku. Po vleklé krizi komiksu v osmdesátých letech
největší vydavatelství přizvala k spolupráci na svých
nejznámějších sériích nadějné undergroundové autory, z nichž vynikli především silně levicově smýšlející Alan Moore a skeptický Frank Miller. V sešitu
The Jokers Tale zobrazil More s pečlivosti autora
kritického realismu sociální faktory (především chudobu a falešná očekávání), které vedly k nástupu
nejhoršího Batmanova protivníka. Bohužel, mnohem známější filmové zpracování nabízí obět obraz
Jokera jako živelného zla bez příčiny. Frank Miller
zase ve svém slavném komiksovém románu Návrat
temného rytíře ukazuje Supermana jako nešťastnou
a zmanipulovanou postavu v rukou vlády spojených
států.
Častým námětem supermanovských komiksů je od
devadesátých let také ona Ecem zmiňovaná disproporce mezi neomezenými schopnostmi a ohraničeným působením. Aniž by nutně bylo třeba zabíhat do
detailů, řešení bývá namnoze takové, že Superman
odevzdá vládu nad světem lidstvu a přinejmenším
částečně odmítne své božské schopnosti. Například
v novele Superman pro zítřek odmítne ošetřit kněze s rakovinou s tím, že nemá právo vměšovat se
do života lidí. Na jedné straně tak odmítá radikální
změnu systému, na straně druhé ale aktivuje lidské
snažení a dává mu opět smysl.
Největším problémem tak zůstává absolutní amnézie. Pravdou je, že se Superman již stihl oženit (a
to dokonce víckrát a v různých médiích), mít děti
a dokonce i umřít, aniž by to mělo jakýkoliv vliv na
z literární teorie / 29
foto archiv autorky
Johanna Venho
1.
Johanna Venho (nar. 1971) je
finská básnířka. Publikovala čtyři
svazky poezie, několik příběhů
a knížku dětských veršů. Studovala biologii a literární komparatistiku na univerzitě v Helsinkách
a Jyväskylä. Svou diplomovou práci sepsala na téma irské
básnířky. Je bývalou šéfredaktorkou poetického magazínu Tuli & Savu, pracuje jako spisovatelka, překladatelka
a učitelka kreativního psaní.
(kehruulaulu)
1.
Kehrään pitkää lankaa,
laskeudun sitä pitkin veteen,
mustuaiseen, lähteensilmään,
tiedän että olet täällä.
Hautakivikirjaimien läpi,
läpi kaiken järjen sukellan
taskussa tulinen kekäle
ja lapsen sukat ja kolikoita,
väärää valuuttaa tähän valtakuntaan,
tiedän että olet täällä.
Olihan vuosia, pitkiä, nälkäisiä,
tyhjä ruuhi kolkkasi laituriin,
lukitsit ovia, säikyit vetoa,
toistit tylppiä sanoja,
aikatauluja, lukumääriä,
unipuusta karsittiin oksat.
anna laulu, anna laulun viedä
viivotinkadulta kinttupolulle,
asvalttikentältä pirunpellolle,
valtakosken vaahdosta laskuojaan
sataa armollista lunta,
hellää hattaraa sataa,
mennään tätä rataa,
tiedän että olet
siellä missä ennenkin
kaikki auki, virraten
kuin kerran ennenkin
ptruu sinä hallava hevonen,
nyt mennään tästä poikki ja pinoon,
hännässä roikkuu se rosvon tytär,
ei kyydistä jää vaikka kuinka reuhdot,
jouhissa riippuu kynsin hampain
ja pääsee pilvien päälle
Putoilee hahtuvalunta,
olen kymmenen vuotta
ja pyydystän kielelle,
ponnarityttö tähtitaivaan alla
käy takaperin koulusta kotiin.
Kudon pitkää liinaa,
sitä pitkin laskeudun yöhön,
karautan mustalla ratsulla tielle,
tiedän että olet täällä,
laulu korvan takana, kielen alla,
laulu joka vain sinulla on:
keijunmekkoa, kärsimyskukkaa
nuotiosavuiset kourat,
30 /
poezie / cizojazyčná
2.
Předu dlouhou nit,
spouštím se po ní do vody,
do zorničky, do pramene,
vím, že tu jsi.
Do písmen na náhrobním kameni,
do všeho rozumu se potápím
v kapse řeřavý uhlík
a dětské ponožky a mince,
valutu, která neplatí v tomhle království,
vím, že tu jsi.
Byly roky dlouhé, hladové,
do mola narážel prázdný vor,
pozamykala jsi dveře, polekala se průvanu,
opakovala tupá slova,
jízdní řády, řady čísel,
strom snů s osekanými větvemi.
dej mi tu píseň, dej, ať mě odnese
z nalinkované ulice na zakroucenou pěšinku,
z asfaltového hřiště na ďáblovo pole,
ze zpěněných peřejí do škarpy,
padá milosrdný sníh,
hebounké vločky padají,
půjdeme tudy po kolejích,
vím, že jsi
tam kde dřív
všechno dokořán, proudí
jako už jednou kdysi dřív
hyjé ty sivý koníčku,
dáme se na úprk, hlava nehlava,
na ocasu ti visí ta dcera loupežníka,
nespadne, i když se vzpínáš,
jako klíště zuby nehty
a vyletí až nad mraky
Sněží, nadýchané vločky,
je mi deset let
a chytám je na jazyk,
dívka s ohonem pod hvězdnou oblohou
jde pozpátku ze školy domů.
Tkám dlouhý šál,
spouštím se po něm do noci,
odcválám na cestu na černém oři,
vím, že tu jsi,
píseň za uchem, pod jazykem,
píseň, kterou máš jen ty:
karmínovou letničku, mučenku,
dlaně plné kouře,
2.
hyjé ty sivý koníčku
jen přeběhni kuchyň
právě jsem umyla podlahu, vydrhla lavice,
dala květiny do vázy a rozezpívala se z plných plic,
to ta píseň tě sem přivedla?
trhat, rvát,
s vlající hřívou tancovat?
Ze sbírky Samá radost (Yhtä juhlaa), 2006
ptruu sinä hallava hevonen,
käy vain tästä keittiön poikki,
pesin lattian äsken, kuurasin penkit,
laitoin kukkia vaasiin ja lauloin lujaa,
se lauluko sinut tänne kutsui,
tempomaan, riuhtomaan,
hulmuharjana tanssimaan?
h_aluze číslo 11 / jaro 2010
poezie / cizojazyčná / 31
Tady je Světlo a podniká výlety po souostroví:
po krajkovém pobřeží, po okraji
smažících se lívanců. Tady je Světlo, je to
průhledné dítě, má roztřepené okraje
a vydává se na cestu, nafukovací přívoz, jola důvěřující větru.
Vůbec ničeho si není vědomo. V zamyšlení
ochutnává zelené řasy z pobřežních kamenů,
čistí si zuby slanou vodou. Po kolena
se Světlo brodí, rákosí se mu míhá kolem stehen
a za molem začíná nedobrá hroudovitá kaše,
tam se natahuje, průhledné dítě s okýnky,
snáze pochopitelné než zrcadlo či rukopis,
naklání se dopředu taženo vyšší silou,
spodním proudem, mořským větrem? nebo to jen tak sklouzne
do vědění, chtělo jsem jen žbluňknout, co nás čeká dál?
Tässä on Valo ja hän retkeilee saaristossa:
rannikolla joka on pitsimäistä, paistuvien
räiskäleiden reunaa. Tässä on Valo, hän on
läpinäkyvä lapsi, hän on reunoista repaleinen
ja lähtee matkaan, puhallettu lautta, tuuleen luottava jolla.
Hän ei ole lainkaan tietoinen. Mietteissään
hän maistaa viherlevää rantakiven päältä,
puhdistaa suolavedellä hampaat. Polviin saakka
Valo kahlaa ja kaislat neulovat reisiä
ja laiturin päästä alkaa kokkareinen paha puuro,
sitä kohti hän kurkottaa, kuultava ja ikkunainen lapsi,
helpompi tulkita kuin peili tai käsiala,
eteenpäin kurkottaa suuremman voiman vetämänä,
pohjavirran, merituulen? vai noinko hän horjahtaa
tietoon, meinasin vaan pulahtaa, mitä meille tapahtuu?
Ze sbírky Tady je světlo (Tässä on valo), 2009
Když jsme na prahu nepochopitelného
neříkáme nic logického a říkáme
průzračnosti jako studniční voda. Světlo oslepuje,
elektrizuje. Říkám mu: po mechovém koberci
se dá putovat a snít, odskočit si do domu
zestárnout, zněžnět.
Provaz spletený z černé a bílé,
jak moc vydržíš, aniž by ti to zlomilo vaz.
Ruce Světla se ovíjejí kolem krku,
ústa těsně u ucha, svatojánská růže se náhle doširoka rozvine
a na louce u studny leží opar, kdosi pradávný trhá
sedmero kvítí, k zestárnutí, změknutí.
Provaz spletený z černé a bílé, uvitý
věnec, zatoč s ním, hoď, za chvilku zvadnou.
Světlo zaplaví oči, květ ožije
ve studniční vodě, ty chladné až na dně, lásky,
děti, ještě chvilku, trošku mě rozhoupej, hou-py hou,
na okraji studny, drž se kolem krku.
Kun ollaan käsittämättömän reunalla
ei puhuta loogisia ja puhutaan
kaivovedenkirkkaita. Valo sokeltaa,
sähköttää. Kerron sille: sammalikossa
voi vaeltaa ja uneksua, poiketa taloon
vanhenemaan, muuttumaan helläksi.
Mustasta ja valkeasta punottu köysi,
miten paljon kestät niskan katkeamatta.
Valon kädet kietoutuvat kaulalle,
suu korvassa, juhannusruusu rävähtää auki
ja kaivoniityllä on usvaa, joku muinainen kerää
seitsemää kukkaa, vanhenemaan, pehmenemään.
Mustasta ja valkeasta punottu köysi, punottu
seppel, pyöritä, lennätä, kuluvat kohta.
Valo nostaa vedet silmiin, kukka virkistyy
kaivovedessä, kylmät pohjimmaiset, rakkaudet,
lapset, hetki vielä, anna pikkuvauhti, kiik-kaa, kiik-kaa
kaivon reunalla, pidä kaulasta kiinni.
Ze sbírky Tady je světlo (Tässä on valo), 2009
32 /
poezie / cizojazyčná
h_aluze číslo 11 / jaro 2010
poezie / cizojazyčná / 33
Tanssi. Laulu on tässä. Itku on laulu, silmistä virtaava vesi johon säde
sattuu. Nauru, kun se soi matalalta, kehrää, ei tule kylmä. Ojenna käsi ja
ota omena, ota kiinni, ota nämä kirjeet, joissa me olemme niin liikuttavat
kuin ihmiset toisilleen aina: kurottumassa kohti, kysyvinä,
pelkäämässä että sattuu, käärimässä pieniä lahjoja voimapaperiin,
antamassa, antamassa. - I hope you like the little ones! Kaikki on tässä,
lasipurkki vadelmahilloa, itse poimitut marjat, itse keitetty hillo,
hitain kirjaimin korttiin piirretty viesti: poimin vadelmat metsästä,
lammen vierustalta, kun pimeä putosi, lampi valaisi metsää.
Tanec. Píseň je tady. Pláč je píseň, voda proudící z očí, do níž
zabolí paprsek. Smích, když zní z hloubky, přede, nebude ti zima. Natáhni ruku a
vezmi si jablko, sevři je, vezmi tyhle dopisy, ve kterých jsme tak dojemní,
jako jsou lidé jeden pro druhého vždycky: natahují se vstříc, tázavě,
bojí se bolesti, balí dárečky do balicího papíru,
dávající, dávající. I hope you like the little ones! Všechno je tady,
sklenice malinové zavařeniny, vlastnoručně natrhané maliny, vlastnoručně zavařené,
vzkaz vykreslený na pohlednici pomalými písmeny: maliny jsem natrhala v lese,
u jezírka, když padala tma, jezírko osvětlovalo les.
Ze sbírky Tady je světlo (Tässä on valo), 2009
Kunpa tietäisin! – Pitää tietää, jos on aikuinen. Otan naulasta vastauksen,
puen sen päälle, painavan palttoon. Tässä kävellään aurattua tietä aamulla
töihin, töistä kauppaan, kaupasta kotiin. Tämän kanssa sopii turkislakki ja
tukevat saappaat. Kunpa tietäisin, särkevän rakkauteni kanssa kuljen
räntäsateessa: jos kysyt, lähden minne vaan, en minnekään lähde vaikka
junia menee, räntäreittiä kuljen ja Valoa talutan, se pysähtelee, väsyy.
Lunta putoaa puun oksalta maahan, sama ääni kun ihminen kuolee, sinun
pitää puhua koko ajan sillä äänellä joka sopii kielen alle, sopii kipeään
sydämeen, kutsua sillä rakkautta, joskus se kohdalle osuu, hipaisee paljas
käsi kättä tungoksessa, anna lisää! ja ihme, se antaa ja antaa.
Kdybych tak věděla! – Člověk musí vědět, když je dospělý. Sundám z hřebíku odpověď,
obléknu ji, těžké paleto. Tudy chodíme cestou protaženou sněhovým pluhem ráno
do práce, z práce nakoupit, z nákupu domů. K tomu se hodí kožešinová čepice a
pořádné zimní boty. Kdybych tak věděla, chodím se svou rozbitnou láskou
v dešti se sněhem: zeptáš-li se, odjedu kamkoliv, nepojedu nikam, i když
vlaků jezdí spousta, chodím rozbředlými trasami a vedu za ruku Světlo, zastavuje se, je unavené.
Sníh padá z větve stromu na zem, stejný zvuk jako když umírá člověk, musíš
mluvit stále oním hlasem, který se hodí pod jazyk, hodí se k bolavému
srdci, zvát jím lásku, někdy se trefí, holá ruka se dotkne druhé
ruky v tlačenici, ještě! a zázrak, dává a dává.
Ze sbírky Tady je světlo (Tässä on valo), 2009
34 /
poezie / cizojazyčná
h_aluze číslo 11 / jaro 2010
poezie / cizojazyčná / 35
Autan sinua vähän tässä. Illan tullen oltiin pieniä kaikki. Höyhen olin ja
toivoin, että säilyttäisin pilvettömät silmät. Ei ne säily, mikä onni.
Katson Valoa ja tiedän minkä kaiken läpi se vielä joutuu, raastuu, liukuu,
kaatuilee. Lentää ja putoaa. Nauraa. Huutaa. Katson ja autan vähän tässä,
ei ole helppoja rivejä joilla kasvaisi kunnon sato. Ei kohtaamista josta ei
jäisi mustelmaa. Valon tullen aloin kompuroida sanoissa: on niin, mutta
toisaalta mustaa, toisaalta valkeat laikut. Ei ollut enää selvää mihin piti
suuntia, nyt autan vähän, en minäkään tiedä, mutta tuosta kohtaa lähtee
pitkospuut.
Trochu ti pomůžu. Když přišel večer, byli jsme všichni malí. Byla jsem pírko a
doufala jsem, že si zachovám bezmračné oči. Ty se zachovat nedají, jaké štěstí.
Dívám se na Světlo a vím, čím vším bude muset ještě projít, odírat se, klouzat,
padat. Letět a klesat. Smát se. Křičet. Dívám se a trochu pomáhám,
neexistují snadné řádky, v nichž by vyrostla pořádná úroda. Není setkání, po
kterém by nezůstaly modřiny. Když přišlo Světlo, začala jsem klopýtat ve slovech: je to tak, ale
na jednu stranu černé, na druhou stranu bílé skvrny. Už nebylo jasné, kterým směrem
se dát, teď ti trochu pomůžu, ani já to nevím, ale tudy vede
lávka přes bažinu.
foto archiv autorky
Kristina Korbelová
Kristina Korbelová (*1986)
studuje DAMU, obor teorie a
kritika divadla, a pracuje jako
korektorka. Kromě básní píše
hudební a divadelní recenze. Celý
život žije v Praze, která hraje specifickou roli v její poezii.
I.
III.
„nosíš taky někdy sukni?“
„zajdeme na jedno?“
kalhotky těžce dopadly na koberec
někde mezi šestým a sedmým
posbírám hlavy ze dna sklenic
rozpité pokusy o můj portrét
špičkami převalujeme listí
na bradách zbylá písmena
pod nulou - a chce se mi zpět z šatů
tady na rohu je dobrá hospoda
ze dveří se valí horký dým
v okenních škvírách tramvají
město se svléká ze střech
voní poledním gulášem
Ze sbírky Tady je světlo (Tässä on valo), 2009
foto archiv autorky
Překlad
Viola Parente-Čapková
poezie / cizojazyčná
Tichá paní
„když usínáš, mysli na něco hezkýho“
S jistotou sedává na lep
pavoukům za zenitem,
vždy k ránu pije kávu
a slaná kolečka na hladině
vylévá do dřezu.
ale poslední týden už ani nespím
jen pod polštářem hledám dny
Literární vědkyně, překladatelka.
Specializace: finská literatura
v komparativním rámci, literatura
přelomu 19. a 20. století, literatura psaná ženami, (současná) poezie, feministická literární
kritika, studia nacionalismu, postkoloniální studia.
Překlady – mj.: anglicky píšící autorky přelomu 19. a 20.
století, finská próza (mj. Kari Hotakainen, Anja KauranenSnellman, Johanna Sinisalo), finská poezie (mj. antologie
Má tvář v jazyce, HOST/Welles 1998), texty s genderovou
problematikou. Učila a učí finskou literaturu a literární
vědu na univerzitách ve Finsku, České republice a Itálii.
36 /
II.
včera jí znovu spadla víčka
i přes krásu dýchala stářím
a mluvila jazykem lhářů
na podzim otírám se o zrcadla
Nakoupit chodívá hluchoněmá
s ramenem lehce odhaleným,
ženám láme podpatky
o sobě jen sní
a mužům lichotí.
V noci je průhledná
a souměrně zlá.
h_aluze číslo 11 / jaro 2010
poezie / česká / 37
Žaluzie
Slunce přelilo
medem slepené
konečky prstů,
mezi řasy
stékala ze stolu
tříska.
A bylo to jen o trochu víc sladké
než slané.
Až do pastelova probarvené
ranní košile nesedí přes ramena
a přesto se znovu ohlížíš
za konturami silných slov
až je mi v nich těsno
na jedno setkání
Už spal,
když umývala talíř
od večeře.
foto Miroslav Huptych, www.huptych.cz
Klouzavý smyčce slák
I dostal jsem chuť
Na lák okurkový
Je léto nějakého roku
Stehenná Regina se
Stará o nakládačky: Bah!
Kadence třístupňové sólo
Je milo jako tichá
Saze z komína rozpitá
Na tuš pro čínského
Císaře slzou. Kamenem
Nahota roztírání tvého
Úbělu panenské tělo bylo
A štětec jen lehce dotýká se:
Komu-čí mraky
Zamlčené v podvečer
Nákupu vína z
Blízkých Čejkovic
Aby zaznamenal –
JAKUB DE MOLLAY!
Jiří Staněk (*1957)
Brněnský rodák žijící v současné
době ve Strakonicích, kde
pracuje jako lékárník. Jeho poezie
byla přeložena do řady jazyků.
Z tvorby namátkou jmenujme například Hrací automat
(soukromý tisk, 1979), Na hrobech samojedů (Petrov,
1995) či Shakespeare a piercing (Host, 2002). Z jeho
básní sestavil v Druhém městě výbor Martin Reiner
a vydal jej roku 2009 pod názvem Ponofilie.
Náplň noci
Šatník nahoty
Život? Vot što jesť?
Bolest a bolest a bolest.
Žizň, tak. Ji zaženu
si láhev vezmu za ženu
a onanicky budu pít.
Až se dá do deště
otevřu šatník – dokořán.
A budu vzhlížet:
do nahoty dívčí.
poezie / česká
…
Templářské sklepy
A v plamenech
Jiří Staněk
38 /
Sauvignon
…
Takyrybovská
Vetknout si sojčí (čí)
pírko za klobouk – já
Černý Myslivec tě zvoucí
Na úpěnlivý Úpy břeh
(života-vody běh ba
možná zběh (kdoví))
houkání soví – houkání
zpozdilého nákladního
vlaku plného šrotu-železa
že rez až na koleje plyne
panenská menstruační
krev – je chvíle vdov
kvílivých matek dcer
jež měly se mnou:
Jak výhra výra-vraha
(jistota Ryby-sebevraha:
dopravní značka JINÁ
NEBEZPEČÍ zerektovaná
u silnice (na hrázi rybničních
dubů!): sudba je zlá:
že bubny zcela chybí že
eben hmatníku houslí
dohmátnut byl že upadává
jako podzimní listí jako
první sníh jako jarní déšť
pigment mých zornic:
splátka důvěrného úvěru
(mé matce například)
jsem třetí černý král kradí
koledou po kolenou chodím
nebo s nimi já --
a PROSÍM celý svět –
Která mi padne.
Nejvíc ze všeho.
h_aluze číslo 11 / jaro 2010
poezie / česká / 39
…
…
Hmatám
po zesurovělém
zpřítomnění hlasu
skrz tělo (bývalé) panny
protentokráte cejchované mnou.
Snaživí lháři oponují
růzností sudeb nebo
volbami možností:
Mar Chagall na kříž
vbije žida s modlitební
šálou namísto
bederní roušky:
Však tělo kdesi
vzdálené lásky se
domáhá – přítele –
být zahaleno do
rubáše-lnu ukojení
oddaně spánkem
dýchat hlavu na
rameni: čas plyne
k nezastavení
a to je: výkřik:
foto achiv autorky
Alžběta Strachotová
UMÍRÁM !
Alžběta Strachotová je studentkou
pražského gymnázia Na Vítězné
pláni. Narodila se v roce 1991
v Praze. Několik let působila
v Dětské televizi jako redaktorka
a režisérka, na škole vede filmový klub Jeden svět. Pro
stejnojmenný festival vybírá dokumentární filmy do kategorie určené dětem. Pro příbuzné a kamarády v malém
nákladu vydala knihy o jejích cestách do Indie a Gruzie.
Do budoucna uvažuje o vysokoškolském studiu španělštiny, filmové vědy nebo žurnalistiky.
VŠE vyjde nastejno!
Hasit hořící keř
Drobná milostná otázka
Projet srstí
Delta Nilu:
dosažení cílů
košíku s Mojžíšem!
Aj!: jak krásný je
ztopořený panický pyj
se poprvé nabízející
pro dívčí ústa!
Řekni!
Kdo neřeší
v tom ochlupení
ořeší kdo se nechlubí
sám sebou se nemá
zapotřebí sdílet
zapomínat,
Hořící keř:
HO hasit!
že JE?!
Chlupatý hřbet, upřímné oči, hebké tlapy.
Opuštěné nádraží v oparu léta.
Klidný vzduch tuláků.
Podzim klepe na brány světa.
Zoufalstvím řve horký den.
Jsi tu se mnou jen tak, bezelstně.
Tvá němá tvář nečeká moje moudra.
Konečně mluvím, povídám. Bez hlesu, bez hlasu.
Popraskané laťky dřevěné lavičky.
Máš pár zranění, prokousnutý krk a hnisající strupy.
Tulíš se a vrníš.
Slunce hraje na schovávanou s višňovými mraky.
Hodiny nezadržitelně měří příjezd, houkavý příjezd našeho konce.
Hladit a zapomenout.
Vzájemná důvěra, pochopení, bolestná minulost.
Svoje bitvy jsme prohrály.
Větrné mlýny se točí dál.
Duše a těla.
Touláš se po mně, jako bych byla krajinou.
Drápy lehce zarýváš do kůže.
Koleje se začínají chvět.
Musím, musíš. Odjet, vstát.
Má ruka projede naposledy jemnou srstí.
Těla bez duše a duše spoře oděny tělem.
40 /
poezie / česká
h_aluze číslo 11 / jaro 2010
poezie / česká / 41
Veronika Švandová
Vltava dnes voní.
Mlékem a skořicí.
Příslibem útěšných nocí.
Já, kniha, studené dlaždice.
Vysypu poslední drobky housek, ze sebe.
Labutí černé korálky očí mě pozorují.
Vlny jí plují kolem bílých boků.
Moci tak za tebou,
žádná pevná zem pod nohama, jen hladina,
co mě topí.
Veškerý cit na vodě.
Tvůj dlouhý krk a urvaná pírka.
Plují šedivou řekou.
Šustění křídel, další přilétají.
Bez studu.
Se drbete.
Bez ostychu.
Se milujete.
Bez zábran.
Si plujete.
Bez řádu, zákonů.
Si žijete.
Bez přestávky, bez zastavení.
Rybáři na břehu.
Lovím pstruhy v tůni snu.
Sekám do ledu. Jen se neprobořit...
Tupá sekera, sem tam zub.
Eskymák nade mnou škrtá sirkou.
Zlomí se nebo zapálí? Vyplň se, osude.
Jednou zmizím
Mezi skály.
Do ticha.
Jen s tím, co unesu na zádech.
Se svým strachem.
Se svými myšlenkami.
S melodií v hlavě.
S jednou básní, kterou neznáš.
Všechno zůstane tady.
Všechna marná snaha.
Všechny planý naděje.
Všechny ty pošetilý plány.
42 /
poezie / česká
A zbude po mně prázdný šuplík.
Přetvářka.
Lži.
Klíč v zámku.
Smutek na gramofonový pásce.
Prach na klapkách klavíru.
Na ten den se těším.
Půjdu tam, kam budou mířit moje kroky.
Víc nevím.
foto archiv autorky
Minulost mám před sebou
Veronika Švandová
(roz. Bártková) se narodila
28. června 1985 v Brně, žije
tamtéž. V současné době studuje
speciální pedagogiku a výtvarnou
výchovu. Pracuje především s dětmi a v oblasti
speciální pedagogiky. Literárně a výtvarně tvoří,
zpívá, má ráda sport a přírodu. Svoje básně uveřejnila
v almanachwagon.cz.
Není vůbec smutné, že zmizím.
Ale to, že někdo jiný zůstane.
*
V modrém lusku
stín zavěšeného listí
z měsíce je lampa,
rozsvěcuje křehké jádro,
možná je měsíc modrý
a závoj
jako květy stínů,
nebo se jádro rozbilo,
lesní lucerna,
asi lupa jí nakreslila do indiga
nitě stříbra,
které se rozutekly k zemi
a podél břehů
...
Až usne noc
a zhasnou hvězdy.
Až se probudíme
vprostřed bdění.
Až bude víc odpovědí
než otázek.
Až se ptáci na nebi
zastaví v letu.
Až řeky přestanou téct
a otočí se zpátky,
aby našly pramen.
Až spadnou všechny
střechy světa.
Až zůstane Adam, Eva a had
v poklidu v ráji.
V tu chvíli zapomenu.
h_aluze číslo 11 / jaro 2010
*
Poupě barev
na rozmanitém trychtýři,
uvnitř bílého nebe, mezi stromy
uvnitř kůry
*
V potůčku není vidět,
kdo tam rozžíná svíčky,
kdo se v tom tichu potopil,
kdo přešel po blátě
slzy z makového stromu
jemně křídla rostou
pod dráhou svíčky,
plnou ořechů.
a mezi oblázky postavil domky.
Nezdá se mi ani sen,
ani den.
Slétávají prsteny
nad hlavou v oceánu
mezi křídly,
ve skleněném tajemství tmy.
Modré ticho si obouvá zvony
a potom utichne světlo
Proč mlčíš? Ptá se to ticho,
ve zvoncích barev.
Bubliny s poklady
na stéblech trav,
Želvy se ponořily,
není noc,
tenká linka, modré vlákno
nese bílý déšť.
Poušť prší, zasadil stromky,
mlha přišla
ve střevících černa
poezie / česká / 43
*
Svět, který je kukátkem do krystalu,
přichází z noci, jenom letmá vůně
a znovu
černočerné ticho barev
ve světle po vlnách,
ke dnu, pod barevnou mříž
a v rozmočené hlíně ostří nože
rozsévá stříbro
*
Loďka z průsvitného lístku,
v ní z lucerny narozený chlapec,
v lese je měkká zem
a teplý mech,
korále jeřabin u vítání,
a z potoka tma
je jenom párou nad hladinou,
svíčkou pro jantarového chlapce.
*
Kousek mlhy vypáraný,
za ním panáček z okvětních plátků,
*
Měsíc se sloupnul jako okvětí,
stal se deštníkem,
odemyká knížku,
na sebe pokládá stránky,
a je to přece jen smutný čaroděj,
místo těla má červený stín,
na němž nosí modré korále,
přišel po cestě z oblázků,
na kamení voda maluje
květiny,
oblázek světla v černočerné studni
Měsíc je v krajce,
pod ořechem spí.
Konec provázku, hadí jazyk
upíjí břeh, bůh světla má pootevřená ústa,
pouští řeku k noci
tma je čirá,
jako rozpršený diamant
44 /
poezie / česká
h_aluze číslo 11 / jaro 2010
foto archiv autora
Petr Váradi
Petr Váradi
Narozen 1982 v Děčíně, kde žil do
roku 2007 a kam se jednou hodlá
vrátit. Absolvent Filosofické fakulty UK, obor vzdělávání dospělých
a personální řízení. Žije v Roudnici nad Labem, pracuje
v Praze.
Doposud publikoval v Psím vínu, Pandoře a v almanachu
děčínských autorů Město D.
Na začátku roku 2010 by mu v edici Nomisterion při děčínské knihovně měla vyjít sbírka Místo trvalého pobytu.
Nyní pracuje na textech pro okruh s pracovním názvem
S rautem už nikdo nepočítá.
Je rád, když v zimě ve vlaku topí.
S rautem už nikdo nepočítá
Odlepit se od popraskané omítky.
Dojít ke dveřím a vzít za kliku.
Někteří vedou rádoby poučné monology.
Jiní se zajíkají, když se smějí vlastním vtipným historkám.
Další mlčí.
Většina zmlkla už dávno.
Nově příchozí se mačkají u vchodu.
Dveře mají oprýskaný lak, klika je orosená potem z dlaní.
Dovnitř se nevchází o své vlastní vůli,
ale na zavolání.
Zavolání nikdy nezazní.
V hlavě roste nutkavý pocit, že teď:
Teď jdu já.
Povolaný se vždy omluvně rozhlédne po ostatních.
Dveře jsou velmi tenké,
chvílemi je slyšet sípavý dech osoby v místnosti za nimi.
Ale nikdy ani slovo.
Záda a nohy bolí tak,
že člověk už jen doufá,
že aspoň tam vedle dali pořadatelé židli.
poezie / česká / 45
Lobotomie krajiny
Jen boxeři
Rozvaliny usedlostí v lesích.
Hraniční kameny označující neexistující panství.
Povalené smírčí kříže na místech dávných zločinů.
Vykotlané stromy na rozcestích.
Sbíráme si své švestky.
Vždy je jich pět a vždy je přitom pošmourný večer.
Sedíme na březích všech kalných řek.
Vůbec ne našich.
Neptej se na ně místních.
Přišli až po nich.
Nemluví jejich řečí.
Jen boxeři v ringu a nemocní rakovinou
už tady vědí,
jaké to je být odpočítávaný
a jaký je to pocit se zvednout
z kluzké podlahy pro další ránu.
Rozlitý kapky
Po ranní
Rozlitý kapky pobíhaj po stole jak splašený brouci.
Všechny obrysy jsou příjemně rozmazaný.
A na záchod je to najednou sakra daleko.
Zvedneš se z gauče,
dojdeš si ukrojit chleba k teplý sekaný.
Chytneš se s tou svojí anebo ne,
to podle toho, jestli ona potřebuje zajít na nehty,
nebo se musí po včerejšku dotáhnout postel.
Takže si nandáš tu sekanou a jestli už vystydla,
tak si na ten chleba mázneš hořčici
a sníš ji studenou.
Je pátek po ranní, na stole se rosí první víkendový
a do nedělní šichty je daleko.
Ještě flašku a dva tři panáky
Pije se slivovice a ryzlink.
A bude na čase si říct,
co si jeden vo druhym ale dovopravdy myslíme.
Přesně takhle mi to řekl
Podívej, to co píšeš si nemůže hrát na to, že jim rozumíš,
když si vozíš zadek v poršáku.
To prostě nejde.
Lidi to poznaj, nejsou tak blbý
a ve finále se ti vysmějou.
Když děláš na stavbě, piš to tak,
ať je z toho cejtit malta a ať na ně lítaj kousky štuku.
Když děláš s masem, musí jim bejt blbě z toho smradu
a musej tě vidět, jak bouráš prase.
Sázej jim to tam, jak když už si musíš jít sednout,
jako když de vo vteřiny.
A neřeš to, jestli už o tom někdo psal,
oni si to stejně nepamatujou a ty nemáš čas to zjišťovat,
protože ti zrovna vezou další vozejk kotlet na vykostění…
46 /
poezie / česká
h_aluze číslo 11 / jaro 2010
poezie / česká / 47
Tajemství vetchého hausmajstra
foto archiv autora
Ondřej Kamenický
Na ústecké univerzitě jsem
zasvětil život studiu buržoazních
pavěd, filosofii a estetice.
V současných krušných časech
se mé zájmy střetávají v ohnisku
kultury, kde potají inklinuji mezi avantgardními
živly západní muziky a kinematografickou produkcí
úpadkového charakteru.
Jako doma se cítím ve společnosti, kde rozverné ženy
tančí a laskaví muži sytí vole zrzavou moudrostí či
kořalou.
„Kamenického prvotina je typickou ukázkou mladého autora, který bezhlavě kydá slovní hnůj v mcluhanovském chlívě.“
Zatímco se hašišová melta dostávala do varu, připravil Tranda pro oba drobné cibulové pohoštění.
Krevnatý Halich drmolil v jazyce, kterému Trandovi
rozuměl jen stěží. Mluví jakoby měl v čuňě cukrle,
napadlo mu.
„…to teda pardon, ale jako znásilnit beton ?“
„Beton je křehký v tahu, zato pevný v tlaku,“ pronesl na závěr s rozšklebeným pyskem Halich, což
Tranda konečně chápal, i když se to neslučovalo
s jeho postojem k cementu a celé té komedii okolo
komplikované výstavby chlebového sila v Drosźdy.
„Aparát evropských centrál pořád čeká, co my,
a my nic,“ dodal nevesele Halich a zhltl šalotku,
mlaskaje při tom jako prase.
Tranda chvíli dumal, taky mlaskaje, drbaje si
k tomu krbovým bidlem místa, na která nedosáhl
nebo se mu na ně sahat nechtělo. „Vy jste z nich
nejlepší Halichu, jste odvážný, čestný a hezký. Cením si vás víc než kohokoliv z parta, a proto musíte
vyrazit na sever sám. Při průchodu lesem se za vás
budu modlit a dva dny nepozřu cibule. Jste poslední
z generace indigo, nikdo se nevyzná ve výrobních
postupech tak, jako vy. Lidé z Droždí ztrácejí naději. Jděte a ukažte, co ve vás dřímá.“
(Karel; To)
„I mně svou obrazotvornou silou vyrazil „vetchý
hausmajstr“ péro z ruky“
I.
Byly doby, kdy ve vlahém toku pracovního výměru
dovedli muži vedle polemik nad vyhrnutou zástěrou
Vilmy z vrátnice sáhodlouze tlachat i o děsivém divadle života na vsi.
Kdekdo tenkrát vytloukal klín klínem, jenom báby
opouštěly poštu s plnou a věděly, že za měsíc bude
zase.
Jedině člověk svalnaté vůle se dokázal povznést.
Rozumět naruby, ironicky. Překonat a poznat. Mnoho jich v historii nebylo.
Kvasar společenského vědomí - Horác Šmelke
a jeho neodmyslitelný pandán Leszek Halich vedli
obvyklý hovor v ranním bufetu.
„Štěstí, že nepřišel Baudyš,“ zašeptala koruna
moudrosti, „musel bych mu za to poslední proroctví vyčinit.“
„Dej si ještě voďára Horáci a zapomeň na to,“ řekl
Halich, „Kindla už nám beztak nic nevrátí. Baudyšův věštecký ischias sloužil dlouho, sloužil dobře.
Fachmanská poctivost a neoblomné fatum - v to jediné stále věřím.“ Starý Šmelke se na něho usmál,
poněvadž býval taky takový.
Oba dva lapeni do tenat pracovního chtíče a mužské cti jako jediní z vesnice stále vzhlíželi k dokonalému umění zednických háků a sex-apelu kosočtvercových tvárnic.
„V jednotlivosti nikdy dokonalost nenajdeš Leszku, uvědom si jakého celku jsi součást, přijmi ho
48 /
próza
(Záhir; revue Filé)
(T. Čada; H_aluze)
a vyzvrať vzápětí,“ řekl Šmelke, vzal bandasku, poplácal kamaráda po zádech; odešel.
Halich dojídal kabanos, přičemž tušil, že dnešek
bude klíčový. Musí navštívit Trandu. Vzít si všechno
k srdci. Utřít máslo z hlavy. Naposledy pozdravit kudrnatou vrátnou Vilmu, která v celém jeho příběhu
nehrála pražádnou roli, ale pomineme-li tvárnice,
také ona byla svorníkem mezi hermeticky uzavřeným světem Halichovým erotických snů a ranním
stereotypem v podobě dotahování věčně nefunkční
poloautomatické vjezdní závory ohmatanou golou.
Tranda právě bytoval u sebe v čochu i tak trochu
okolo. Vařil cibuli a užíval posledních okamžiků
před odchodem na smetiště dějin, kam dávno patřil i se starou pneumatikou, ke které kdysi přilnul
a která mu svým hladkým vzorkem připomínala
Laudu – kamaráda z mládí, co si po požáru mazal
hlavu sidolem.
Teprve špatně vymazané brano přerušilo bolavým
vrzem podivnou kratochvíli a čas se zastavil. Nepatrná jantarová zář rumové sedliny, kterou Tranda
v ten moment vypil ze vzdáleného ponku alespoň
pohledem, mírně osvětlila prostor zatuchlé dílny.
Znejistil a ztvrdl.
„Tady Halich, pane kolego. Ste tam ?!“ ozvalo se
mezi dveřmi.
„Jistě,“ vyhrkl Tranda „pojďte dál příteli.“
h_aluze číslo 11 / jaro 2010
Přijav radu, stál na prahu. Slabý vánek, který se
spíš mimochodem prohnal přes všechny jeho plomby, přivedl Halicha znovu k nepříjemným myšlenkám. Ty však brzy zmizely, stejně jako dobrá nálada
během šichty nebo rusák pod kredencem. V útrobách své jugoslávské bundy našel pouze polský tabák a životní zklamání. Vytáhl jezdce zdrhovadla až
po okraj, aby dodal tělu jednoty a mohl tak vstoupit
do lesa. Kosmos hrůzy, který tu posledně se Šmelkem viděli, zneklidňoval Halicha čím dál víc. Metuzalém
lidského plemene Šmelke tnul tehdy freneticky holí
do papundeklového tvora tak dlouho, dokud mu
krupice potu nezalepila pravé oko.
Nyní s každým lupnutím nachové větévky kakofonie
Halichových vnitřních orgánů sílila a šlíry tančící na
jinak vcelku pravidelném čele dodávaly jeho tváři
výraz zvířeckosti, zloby a nasrání zároveň. Ani perzifláž z úst nadřízených nedisponovala tak čarovnou
mocí jako sardonické halali oživlého hvozdu.
Ilustrační foto / foto archiv autora
Po cestě narazil na kaliště, jež bylo nepřetržitě zkalováno rypáky rybáků. Následoval žilný roj budící
úctu i respekt. Nakonec skrovný bahnotok řezaný
lišejem zelené barvy – ano, barvy míru, který všichni v hloubi duše očekávali a který nepřicházel od té
doby, co Kindla semlel soustruh.
Celý říčný usedl na ponton. Vyklepl z tabatěrky
retku, nalízl, pomačkal vrchlik. U tváře nahrnutý
filc poskytl ochranu, přes níž by vlhký lauf neprošel
i kdyby chtěl. Tremolo marného zápasu sirky a škrtátka odeznělo a dřevní chuť bukvice, spadnuvši
Halichovi náhle do pusy při vyfouknutí cigaretového kouře v telemarkovém záklonu, odemkla dveře
zapomnění. Tajemství vetchého hausmajstra. Hvězda zvaná pelyněk.
Přiložil rty k teplé ráně země a zapředl kradmo jako
šelma. Tentokrát bojoval o život a věděl to.
Tentýž moment na úplně jiném místě.
Šmelke ucítil bodnutí v mezimozku a levá polovina
těla mu povolila takovým způsobem, že kdyby od
té doby dělal v práci hadr na podlahu, nikdo by nic
nepoznal. Špatné znamení.
Šmelke poklekl, snažil se dýchat pomalu, leč s razancí starého mudrce, který nikdy nezahořkl,
a to žil tak nesnesitelně dlouho ve svém těle sám.
Pustil se však do mystické hry, kterou neuměl, nebo
próza / 49
Pod křížem
Nikdy nedostavěné silo se pomalu začalo stávat
symbolem průseru všehomíra. Ani by nevadilo, co
se šuškalo po vesnici, nebo co za pohádky dovedly
báby mezi sebou z bezzubých hadrovek na rynku
vypleskat.
Drosźdy beztak brzy bez sila vykvasilo.
Ilustrační foto / foto archiv autora
jí nerozuměl. Hry, na jejíž pravidla se bál přistoupit i kontroverzní Tranda, co nikdy nešel pro cibuli
daleko.
Onen lapidární fakt, že s Halichem není cosi v pořádku, dovedl Šmelkeho k zoufalství. „Probůh
Leszku, kams to odešel?“ špitl. Bohužel šlo o jeden
z příznačných momentů, kdy člověku nezbývá nic jiného, než se vklínit mezi dva radiátory a nástupem
na astrální kolotoč povolit ledvinám; zůstat nějaký
čas v naprostém bezvědomí.
Odjakživa totiž tahal za nitky někdo úplně jiný. Někdo, komu o štěstí parta nikdy moc nešlo, a kdo spíš
než aby šel s kůží na trh, ukazoval vždy typickým
žalobníčkovským prstem na ostatní.
Nebyl to nikdo jiný než prorok Baudyš.
Falot, jenž na smrtelné posteli sepsal paměti a zmiňovanou smutnou událost tak alespoň alibisticky
osvětlil. Nikomu z ligy výjimečných ale stejně život
nevrátil.
Práce se dál vlekla, Vilma kasala zástěru; chlapi věděli. Jednou objevil v lese Halichovy škrpály
dvounohý karakal. Šelma až neuvěřitelně podobná
samotnému zedníkovi - Bytost bažící po pomstě….
Kateřina Kováčová
foto archiv autorky
Epilog
Následně tu byla příroda, do jejíhož nitra se snažil
Halich naivně proniknout a číst v ní jako v příloze
Světa motorů. Blížil se kontemplativně, s trpělivostí, pokorou. Bez úspěchu.
Dělal totiž jakože štronzo a myslel, že je hrdina.
Blázen.
Básnířka a prozaička se narodila
16. července 1982 v Příbrami.
Vystudovala češtinu a angličtinu
na Pedagogické fakultě Univerzity
J. E. Purkyně v Ústí nad Labem
(v letech 2001–06); během studií spolupracovala s kulturním periodikem Pandora. V roce 2005 získala Cenu Jiřího
Ortena za svoji básnicko-prozaickou prvotinu Hnízda (Ústí
nad Labem: CKK sv. Vojtěcha, 2005). V roce 2007 vydala
druhou knížku: prózu Soumračno (Praha: Protis, 2007).
Publikovala v literárních časopisech Host, Psí víno, Pandora, Plž, Tvar a ve sbornících Ty, která píšeš (Vltavín, Artes
Liberales 2008) a Antologie české poezie (dybbuk 2007).
V současné době studuje doktorské studium a věnuje se
výuce anglického jazyka.
Jeho matka nasekla vosí hnízdo u rybízu srpem. Jen
tak projela mezi jejich unavenými těly, rozdráždila
roj. Za chvíli ji ostré bzučení řezalo kolem hlavy
a taky u krku. Tvrdá lesknoucí se těla těžce dopadala
na její zpocenou kůži. Bál se o ni.
Matějovi chyběl byt ve třináctém patře, miloval výšky. Začal lézt na skály a na komíny. Vždy vyšplhal až
na samou špici a po uvědomění si své podstaty na jakémsi vrcholu, se začal spouštět jako pavouk po pavučině zpět do hlubin. Minulý týden se málem zabil,
protože se příšerně lekl roztaženýho čapího mláděte,
který tam viselo zaseknutý za hnátu. Takový nestrávený sousto, zčernalý netopýřisko. Myslel na to, jak
ho polapila smrt, jak vítr mazlivě pročechrávala jeho
tělo, jak ho ani sama v sobě nechtěla pustit, ale držela ho někde mezi, pomalu ho ojídala, pomalu brala
z jeho podstaty. A ono to bylo jako jediná jistota, jako
kámen, který si kdokoliv může vzít do rukou, když
jde k jezeru.
„Ryby musej mít kosti, aby držely pohromadě,“ řekl
jednou a vytahoval z úst přelámaný miniaturní páteře.
ti, který bylo přejetý na silnici a oni ho ani nesloupli, když malovali krajnice. „Představ si, nechali tam
tu zdechlinu ležet a přes ní nakreslili bílou čáru. Co
všechno může potkat mrtvýho …“ řekla a sundala
si boty, aby mohla jít po lese bosa. Doma našla pět
klíšťat, dvě z nich byly zabodnutý do kotníku jako
naloupnutý stroupky. „Já tě tak strašně miluju, že je
to až k nesnesení.“ Řekl a bylo to k nesnesení. „Měla
sem pět klíšťat.“ „Říkal sem ti, ať nechodíš bosa.“
„Sem cejtila les.“
Na rožni se škvařila kůže z prasete, byla tvrdá a příliš slaná. Ztvrdlá kůrka jí narážela do zubů, nešlo
to vůbec rozkousat. Žebra potřísněná odpadávajícím
masem kdosi, komu nechce dávat jméno, řekněme
třeba, že se jmenoval Matěj, lámal, vytahoval je z té
pečící se kostry. Jeden tlustý muž v brýlích držel celé
jedno stehno, na němž plandal kus tuku. Chtěl strčit
do úst celý kloub, ale měl je příliš malá a tak jen olizoval. Lámal ta žebra, jako by trhal suché stonky, jeden po druhém, kdosi jiný zastrčený ve mně, miloval
mě. Slaná křehce opečená lahodnost mu zamastila
rty. Černý vnitřek prasete spadával do roštu. Nikdo
už nejedl. Všichni jen unaveně sledovali nebe nebo
zrůdně křepčili na hlasitej metalovej nářez a třísnili
se potem. „Chlastej!“ zařval někdo na Matěje.
Možná už byl mrtvej, možná už několik let visel zaseknutej za hnátu někde mezi. Netopýřisko. Lenka
ležela na lavičce a byla opilá. Lámal žebra, jako když
se ze stromu trhají podzimní větve. Byl totiž podzim,
kterého se lekala na každém kroku, protože jen kvůli
němu v lesích hořelo. Vždycky to tak měkce puklo.
Hodil jedno prasklé žebro kotěti, které s ním dlouho
zápasilo, nabodávalo svoji zmordovanou tlamičku na
slinami rozměklý osten.
úryvek z nově připravované knihy
Když byli kdysi v jednom hořícím lese, sbíral bedly. Jejich velký strupatý obličeje uřízl nožem, takže z jehličí trčely jen dutý ztvrdlý nohy. Voněla se
s těma hlavama, byly těžký vlhkem. Vadly jí v dlaních
a třepily se, jak jim projížděla prstama po životě.
„Poslední slunce. Pak přijde zima.“ Vyprávěl o zvíře-
50 /
próza
h_aluze číslo 11 / jaro 2010
próza / 51
Ze života barokního skladatele –
Záliby a neřesti
Umělci mají nejrůznější zájmy a koníčky. Někteří
rádi čtou, jiní sportují, většina cestuje. Nejinak tomu
bylo i v 17. a 18.století, kdy se barokní skladatel vytížený prací s povděkem uchyloval ke svým drobným
každodenním zábavám. S odstupem několika staletí
některé z těchto činností shledáváme jako užitečné,
zábavné a tělu prospěšné, avšak mnohé z nich bychom mohli jen ztěží provozovat i dnes.
52 /
la follia
Asi všechny neřestí skladatelů barokní éry měly
společného jmenovatele, zanícení a nespoutanost.
Největší skladatel 17. století, Jean-Baptiste Lully
(1632 – 1687), je přímo pokladnicí vrtochů, slabostí
a hříchů, které tehdejší svět znal a odsuzoval. Ital
žijící ve Versailles vyhledával zapovězené večírky
a sešlosti, bohatě prostřené stoly, omamné látky
i výstřední sexuální radovánky. Jisté indicie pak
ukazují i na několik závažných psychických poruch
v osobnosti tohoto bouřliváka. Jedna neřest však
v jeho životě převyšuje ostatní: láska k alkoholu
v jakékoliv formě. Dodnes bychom v záznamech
hodnověrných svědků nalezli podivuhodné historky
o tom, jak v noci Lully vyváděl s lahví, a ještě podivnější zprávy o tom, jak ráno vypadal. Při jedné
příležitosti dokonce spadl do divadelního orchestru, kde zničil cembalo.
Šarmantní Francouz Jacques Champion de
Chambonnières (1601 – 1672) velice rád šermoval, běhal a jezdil na koni. Právě střemhlavou,
nerozvážnou jízdu na koni mimo ohradu jízdárny
bychom mohli přirovnat k dnešním adrenalinovým
sportům. Život kavalíra, který nedbá na žádné nebezpečí, skončil tak, jak musel. Chambonnières zemřel bez krejcaru v naprosté bídě.
Své poctivě nastřádané jmění rozházel také Domenico Scarlatti (1685 – 1757), osobní skladatel
španělských králů. Jeho uzavřená, rozvážná povaha
však nijak nenasvědčovala, že by se jednalo o člověka bohémského založení. Opak je pravdou: distingovaný, vždy konzervativní Scarlatti s černou parukou na hlavě byl beznadějný gambler. V kartách
prohrál veškeré finanční prostředky a pouze osobní
přátelství španělské královny, kterou vyučoval jako
malou holčičku hře na cembalo, jej chránilo před
mocí exekutorů a věřitelů.
Osudovou vášní skladatelů byly ženy. Své o tom věděl i Alessandro Stradella (1639 – 1682), který
unesl jednu ze svých žaček a stal se jejím milencem. Dívka pocházela z dobré rodiny Lomelliniů
a měla navíc několik bratrů, pro které čest znamenala první i poslední. Tito rozezlení ochránci
rodové cti nejprve poslali na pěvce a komponistu
h_aluze číslo 11 / jaro 2010
Robert Woodcock: Bitva mezi anglickými a holandskými loděmi
Stradellu dva nájemné vrahy, kteří měli svůdníka
zabít až bude odcházet z divadla. Legenda však tvrdí, že Stradella, nevěda, že v hledišti zpívá i svým
vrahům, zlosyny dojal svým čistým přednesem a ti
se mu pak dali poznat, nechali jej naživu a ještě mu
poradili, ať si dá větší pozor na bratry Lomellinie.
Podruhé však Stradella tolik štěstí neměl: rozezlení
bratři jej vyhledali osobně a noži na něm vykonali
svou pomstu.
Ale témata lásek a předčasných úmrtí barokních
skladatelů a skladatelek si schováme na příště.
1 Romain ROLLAND, Hudebníkova cesta do minulosti,
Praha 1946, s. 99 – 100.
/Adam Krupička/
foto archiv autora
Kromě obvyklého pokuřování v „tabákovém kolegiu“ si zamiloval hamburský skladatel Georg Philipp Telemann (1681 – 1767) také pro muže zcela
netradiční zálibu: pěstování a ošetřování květin.
„Jest nenasytný v hyacintách a tulipánech, lačný po
pryskyřnících a zvláště po sasankách.“ 1 Dokonce
si nechává od svých četných přátel posílat cibulky
a sazenice kvetoucích oblíbenců. Georg Friedrich
Händel Telemannovi dokonce posílá darem speciální zásilku, celou bednu, těchto cizokrajných pokladů rostlinné říše.
S přírodou je spjata i záliba Johna Ecclese (1668
– 1735). Tento anglický skladatel, který komponoval především scénickou hudbu pro představení
dramatika Williama Congreva, trávil mnoho času
na březích řek, kde rybařil.
U vody postával i další Angličan – Robert Woodcock (1690 – 1728), jenž byl zaměstnán jako
úředník u britské admirality. Miloval moře i lodě,
maloval mariny (obrazy s námořní tématikou). Vzorem mu bylo dílo tehdy oblíbeného Williama van de
Veldes.
Slavný hudební virtuóz Arcangelo Corelli (1653
– 1713) se obdivoval malířskému umění svých současníků i starých mistrů. Zanechal po sobě, kromě
značného movitého i nemovitého majetku, také rozsáhlou galerii vzácných pláten. Podobného koníčka měl i Georg Friedrich Händel (1685 – 1759),
v jehož pozůstalosti bychom nalezli i několik Rembrandtových obrazů.
Značně podivnou a nebezpečnou zálibu pěstoval
Pascal Colasse (1649 – 1709), jeden z nejlepších
žáků velikého Lullyho. Colasse si z vlastních prostředků tajně vybavil laboratoř a v ní se zabýval alchymickými pokusy. Do jaké míry byl při těchto experimentech ohrožen jeho život nevíme. Jisté však
je, že Kámen mudrců ani zlato nenalezl. Bohužel,
štěstí neměl ani v hudebním podnikání: divadlo,
které financoval, totiž do základů shořelo.
la follia / 53
Polanského Hnus
očima Sartrovy nevolnosti
foto archiv autora
Pavel Brycz
Hnus
(Repulsion)
(28. 7. 1968 Roudnice nad Labem)
Prozaik, textař, scenárista. Píše
pro dospělé i děti. Vydal povídky
Hlava Upanišády, Jsem město
(Cena Jiřího Ortena 1999), Miloval
jsem Teklu a Malá domů. Dále novely Sloni mlčí (vznikla
díky pobytu ve Francii), Mé ztracené město a romány
Patriarchátu dávno zašlá sláva (Státní cena za literaturu
2004) a Svatý démon. Pro děti - Kouzelný svět Gabriely
(nominace na Magnesii Literu 2007), Dětský zvěřinec
(též večerníček na ČT 2009). Spolupracuje s kapelou
moderního šansonu Zdarr.
Jose Saramago – Slepota
Portugalský nositel Nobelovy ceny zkombinoval
prvky triviální literatury se silným humanistickým
poselstvím. Nemohl jsem se od jeho katastrofické
utopie odtrhnout. Nový „Den trifidů“. Důkaz, že silný nápad podaný suverénním vypravěčem chytne za
srdce nejen obyčejné čtenáře, ale i pány ze Stockholmu. Navíc jsem „lusitanofil“ a s portugalskými,
brazilskými a angolskými přáteli jsem velmi prožíval
radost, když Saramaga v roce 1998 ocenili. Na youtube je k vidění trailer filmu podle této jeho knihy.
Film málokdy dosáhne na kvalitu předlohy, výjimky
jako Přelet nad kukaččím hnízdem či Plechový bubínek pochopitelně existují, ale protože „zlého slepce“ hraje Gael García Bernal (Amorres Perros, Mexická jízda, Špatná výchova, Motocyklové deníky),
nechtěl bych si ho nechat ujít.
Snad se dostane aspoň do filmových klubů.
Angelo Maria Ripellino – Magická Praha
Dlouho jsem si přál se s touto knihou setkat. Takže
když na mě zasvítila před Vánocemi z výlohy knihkupectví na Národní třídě, nečekal jsem na Ježíška
a knížku koupil. Fascinujícím způsobem skládá autor
koláž z legend rudolfínské Prahy, z Golema, Kafky
i Haška. Je arcimboldovský i švejkovský. Připomíná
V + W, Holana i Hrabala.
To vše italský bohemista sděluje v trvalém stínu šibenice z Kremlu, která na nás dolehla rokem 1968.
54 /
...doporučuje
thriller/horor/drama
Velká Británie, 1965
104 minut
Máte-li rádi místopis ducha ve stylu Apollinairových,
Nezvalových a Seifertových procházek, přečtěte si
i Ripellina, toho italského pražského chodce, který
vidí i neviditelné.
Hans Christian Andersen – Pohádky a povídky
Je mi lhostejné, kdy se ke knize dostanu, zda okamžitě po vydání, anebo po sto letech. Rozhodně ale
po přečtení Andersena bych hodně litoval, kdybych
ho minul. Samozřejmě jsem znal a měl rád všechny
možné adaptace, filmová „Malá mořská víla“ i animované „Děvčátko se sirkami“ byly pro mě působivé
horory, ale kromě nějaké ukázky v čítance jsem od
Andersena nic nečetl. Teď, když jsem se k němu konečně dostal, jsem okouzlen. Nejen, že se v jeho příbězích hraje o život jak v Shakespearovi, ale stejně
jako on má úžasný humor, někdy hodně černý, a jazyk naopak úžasně barevný.
Letos je Andersenovi 205 let, takže proti svému
mořskému králi a jeho dcerám, jež na rozdíl od Malé
mořské víly, „nespáchaly sebevraždu láskou k princi“, je vlastně poměrně mladík. A jeho příběhy, ty
jsou vůbec nesmrtelné, takže vůbec nevadí, že vyšly ve dvou svazcích v Albatrosu už před sedmi lety.
Jestli to máte jak já, že se k důležitým věcem dostáváte se zpožděním, tak po nich sáhnete.
h_aluze číslo 11 / jaro 2010
režie: Roman Polanski
scénář: Roman Polanski, Gérard Branch
kamera: Gilbert Taylor
hrají: Catherine Deneuve, Mike Pratt,
Roman Polanski
Spojení „Sartrova nevolnost“ v názvu této eseje
označuje motivy z filosofického a literárního díla Jean-Paul Sartra (1905-1980), s jejichž pomocí se na
následujících řádcích pokusím interpretovat film
Romana Polanského (1933) Hnus (Repulsion, 1965).
Vycházet budu především ze Sartrova textu Nástin
teorie emocí, další inspiraci čerpám z několika motivů v Bytí a nicotě, doplnění o literární aspekty pochází z povídky Místnost a románu Nevolnost.
Oko, které se na nás v úvodní sekvenci filmu Hnus
dívá, nás vidí. V okamžiku, kdy na nás pohlíží, pociťujeme, že jsme jím viděni a čímsi podivným temně
zneklidněni. Zneklidněni jsme samotným tímto pohledem, který si nás v míře, v jaké jej zakoušíme,
přivlastňuje. Situace se však mění. Nadále to totiž
nebudou oči Carol (Catherine Deneuve), které nás
budou pozorovat, nýbrž to budeme my - diváci, kteří
pohledem mladé dívky spatříme podivuhodný svět,
jehož děsivé kontury sama vytváří.
Chování Carol nemusíme dlouze analyzovat, abychom zjistili, čím nás uchvacuje, postačí, když si
vzpomeneme, co si v Sartrově povídce Místnost
pomyslel Darbédat o své dceři Evě, která se před
jeho očima stávala „nenormální“: „Vytýkám jí, že žije
mimo lidskou sféru.“ 1 Prostor mimo lidskou sféru, ve
kterém žije i Carol, je tím, co poutá náš zájem, protože nás náhle konfrontuje s jednáním a vnímáním,
pro které neplatí zákony světa lidské praxe vyznačující se logickým zacházením s prostředky vzhledem
k racionálním cílům. Tyto zákony, podle kterých žijeme, nás učí, že je příhodné docházet pravidelně
do práce, že je racionální zaplatit nájem, když má
být zaplacen, či že v určitém věku je vhodné, aby
dostala slovo sexualita a manifestovala se políbením
milovaného protějšku. Svět Carol má však zcela jiné
zákony a jen jednoho zákonodárce.
Co je to za zákony, podle nichž je organizován svět,
který se nám očima Carol vyjevuje? Je vůbec na
místě hovořit o „zákonech“ či „organizaci“, když to
prvé, co nás při pohledu na její počínání napadne, je
„nahodilost“ a „neorganizovanost“? Abychom odhalili svéráznou zákonitost světa, který se zdá nahodilý,
neorganizovaný a nenormální, je třeba opustit pozici
nezaujatých pozorovatelů, a nezapomínat na to, co
jsme sami prožili.
Již úvodní scéna filmu, kdy v kosmetickém salónu,
kde Carol pracuje, drží nepřítomně ruku své klientky místo toho, aby ji zkrášlovala manikúrou, naznačuje, že se Carol nachází kdesi v proměněném světě
„mimo realitu“. Svět, který nám svou nepřítomností
Carol ohlašuje, budu - v návaznosti na Sartrův text
Nástin teorie emocí - nazývat magický. Magický svět
Carol se nám nerozevírá pouze její lhostejností k „realitě“, ale (jak ve filmu postupně vidíme) i smutkem,
strachem či hrůzou ze sexuality – zkrátka různými
emocemi. Emoci definujme široce jako „náhlý pád
vědomí do magična“ 2.Jaký je svět, upadne-li vědomí
člověka do magična? A čím je magično, vstoupí-li skrze vědomí do světa? Odpoví nám sama Carol, stačí ji
sledovat: třeba když chce rukou smést ze židle světlo, které na ni dopadá, nebo když její ruce vepisují
své otisky do zdi, či naopak, když se cizí ruce ze zdi
vynořují, aby nestoudně uchvátily její tělo a vyděsily
Carol k smrti. Magično spojuje situaci s emocí. Toto
splynutí má podivuhodný charakter. Emoce vědomí
zachvacuje, ohlašuje se bez ohlášení, přepadá nás.
Emoce není pocit – rovnovážný stav vyznačující se
zvládnutelností ze strany toho, kdo pociťuje. Emoci
nelze zvládnout, aniž bychom přestali být emocionálně pohnuti. A přece není emoce něčím mimo mě,
nýbrž je právě mým strachem, právě mým smutkem.
Je zde však ještě situace, ve které mám strach, či ve
které je mi smutno. Tato situace, aby se mohla spo-
film / studie / 55
56 /
film / studie
kroky na chodbě, které se snaží vstoupit do pokoje,
postava na okamžik spatřená v zrcadle – to je magičnost místnosti. Útěk tak spíše posiluje magický svět,
než aby se od něj vzdaloval, protože jeho realizací
si Carol potvrzuje magickou skutečnost situace, ze
které utíká. Útočiště, které mělo být ochranou před
magičností předmětů, se stává centrem magického světa, neboť Carol je přesvědčena o představě,
před kterou se snaží skrýt. A protože je to její vlastní
představa, musela by utéct sama před sebou, aby
nalezla bezpečí. Svět Carol se nápadně podobá světu Evy z povídky Místnost, jelikož ta také vstupuje
do magična, když se rozhodne sdílet pokoj i vnímání
světa se svým psychicky nemocným mužem. „Přepadla ji úzkost: pokaždé, když odešla z té místnosti,
zmocnilo se jí zděšení, že se tam musí vrátit. A přece
věděla dobře, že by jinde nemohla žít: měla tu místnost ráda.“ 6
S tím, jak se film odvíjí, se Carol propadá stále více
do magična, které ji nese a jehož je nositelkou. Ústup
„lidského světa“ ve prospěch světa magického je
symbolizován odjezdem sestry Helen (Yvonne Furneaux) a jejího přítele (Ian Hendry) na dovolenou.
Carol zůstává v bytě sama. Její život v magickém
světě je propojením dvou ohledů. Na jedné straně
není schopna racionálně zacházet s věcmi jako prostředky (žehlí, aniž by byla žehlička v zásuvce, není
schopna pracovat, nechává na talíři rozkládající se
maso) a na straně druhé se dostavuje emocionální
vidění světa a věcí v něm (ze strachu se zamyká
v pokoji, věci ji pozorují, útočí na ni světlo, přepadají ji sexuální děsy). Možná ji pak stejně jako Evu
napadlo, že už pro ni není nikde místo. Ta si totiž
uvědomila následující: „Normální lidé si ještě myslí,
že k nim patřím. Ale nemohla bych s nimi být ani
hodinu. Potřebuju žít tady, na druhé straně téhle zdi.
Ale tady se zas o mě nestojí.“ 7
Nyní je příležitost obrátit se k románu Nevolnost
a literární formou nahlédnout, co zažívá Carol na
filmovém plátně. Hrdina románu objevuje v závrati,
v níž se mu na věcech dává pocítit sama existence,
rovněž zcela nový svět. „Předměty by se neměly dotýkat, vždyť přece nežijí. Lidé jich používají, kladou
je na místo, žijí uprostřed nich: jsou užitečné, nic
víc. Ale mne se dotýkají, a to je nesnesitelné. Mám
strach přijít s nimi do styku, docela jako by to byla
živá zvířata.“ 8 Carol má také strach, to třeba, když
se před ní rozestupuje zeď, aby se ji jako dravá šelma
otevírající tlamu pokusila zajmout do svých děsivých
útrob. „Věci se osvobodily od svých jmen. (...) Slova
zmizela a s nimi i význam věcí, způsob jejich užívání,
slabé znaky, které lidé načrtli na jejich povrch. (...)
A pak se existence náhle odhalila. Ztratila neškodný vzhled abstraktní kategorie: bylo to vlastní těsto
věcí (...); zůstaly jen monstrózní, měkké a neuspořádané hmoty - holé ve své děsivé, obscénní nahotě.“ 9
Carol rovněž magickým zrakem pozoruje předměty
(konvici, svoji ruku) jako kdyby se osvobodily od
svého smyslu a jen tak si před ní existovaly. A nejen
před ní, ale i s ní - to když její ruka prostupuje do
zdi a zeď vstřebává její ruku. „Všechny předměty, jež
mě obklopovaly, byly z téže hmoty jako já, z jakéhosi
ošklivého utrpení.“ 10
A co když do magického světa vstoupí jiný člověk
- nápadník Colin (John Fraser) nebo bytný (Patrick
Wymark)? Bytný si jde pro peníze, které mu náleží.
Klepe na dveře. Současně však buší na brány magického světa. Bude otevřeno. Carol spatří jeho pohled,
zasáhne ji podobně jako prostoupil pohled Carol
námi, když se na nás na začátku filmu dívala. Bytný
si žádostivým pohledem Carol prohlíží, netuší však,
že je v témže okamžiku očarován v magický předmět, který je třeba připravit o jeho sexuální děsivost.
Stejně tak, když se dobude do bytu Colin, nenapadne
ho, že předmět, který drží Carol v ruce, jej má zbavit
jeho děsivosti, která mu byla přičarována, aniž by
o tom věděl. Vražda je zde jen jinou formou útěku,
hledáním útočiště, „magickým chováním snažícím se
zaříkáváním sprovodit ze světa děsivé předměty“. 11
Avšak každá emoce, jak nás učí zkušenost, někdy
odezní, a sice když zmizí emotivní situace nebo
když jsme schopni vymanit se z emoce objektivní
Hnus / foto www.topzine.cz
h_aluze číslo 11 / jaro 2010
reflexí. Carol však demonstruje opak: houstnutí
magického světa, který nelze opustit, protože není
vidět na krok. Bylo by tak nyní asi vhodné zařadit do
výkladu novou kategorii, která by odpovídala nové
(základní?) dimenzi magična - šílenství. Nešlo mi zde
však o definice, ale o odhalení situace, v níž Carol
žije. Vyšlo přitom najevo, že film Hnus ukazuje, jaké
by to mohlo být, kdyby magická část naší každodenní
zkušenosti (emoce) naše vědomí zcela a navždy
pohltila.
Poznámky:
1 SARTRE, Jean-Paul. Místnost. In: Zeď. Praha : Odeon,
1992. str. 35.
2 SARTRE, Jean-Paul. Nástin teorie emocí. In: Vědomí
a existence. Praha : OIKOYMENH,2006. str. 99.
3 Tamtéž.
4 SARTRE, Jean-Paul. Bytí a nicota. Praha : OIKOYMENH,
2006. str. 456.
5 SARTRE, Jean-Paul. Nástin teorie emocí. In: Vědomí
a existence. Praha : OIKOYMENH,2006. str. 93.
6 SARTRE, Jean-Paul. Místnost. In: Zeď. Praha : Odeon,
1992. str. 36.
7 Tamtéž, str. 37.
8 SARTRE, Jean-Paul. Nevolnost. Praha : Odeon, 1993.
str. 17.
9 Tamtéž, str. 131.
10 Tamtéž, str. 180.
11 SARTRE, Jean-Paul. Bytí a nicota. Praha : OIKOYMENH,
2006. str. 356.
Použitá literatura:
SARTRE, Jean-Paul. Nástin teorie emocí. In: Vědomí a existence. Praha : OIKOYMENH, 2006. str. 53-101.
SARTRE, Jean-Paul. Bytí a nicota. Praha : OIKOYMENH, 2006.
SARTRE, Jean-Paul. Místnost. In: Zeď. Praha : Odeon, 1992.
str. 23-46.
SARTRE, Jean-Paul. Nevolnost. Praha : Odeon, 1993.
/Tomáš Tlapa/
foto archiv autora
jit s příslušnou emocí, musí opustit racionální svět
prostředků a vstoupit do světa magického. V racionálním světě každá věc vystupuje jako prostředek,
který je zároveň jejím smyslem (židle je k sezení,
tužka k psaní atp.). Věci jsou vymezeny svojí užitečností. Pokud se věc k ničemu nehodí, je ne-smyslná. Stejně tak když je prostředek použit k tomu,
k čemu neslouží (židle k tomu, aby z ní byly odstraněny paprsky světla), prohýbají se věci pod přívaly
iracionality. Co zbude ze světa, když přestane být
„uspořádaným komplexem prostředků“ 3 ? Zůstane
právě jeho magická dimenze, sféra, která odpoutává
věci od jejich běžného významu. V magickém světě
věci nevystupují jako prostředky k něčemu, ale jako
jsoucna bezprostředně nabytá emocionalitou (věci
nás děsí, nahánějí nám strach). Propojí-li se magická
situace (rozpadající se zeď v místnost, kde se Carol
právě nachází, aniž by se „ve skutečnosti“ se stěnou
cokoliv událo) s emocí (zděšení z této magické situace, ve které se Carol octla), vzniká přesvědčení, že
tato situace je naprosto skutečná (Carol na ni proto
reaguje útěkem do svého pokoje). Tak se rodí magický svět.
Lze tedy říci, a film Hnus to ukazuje, že „emoce
není uchopením emotivního předmětu v nezměněném světě, nýbrž se projevuje radikální změnou
světa, protože odpovídá celkové modifikaci vědomí
a jeho vztahů ke světu 4 .Má-li být emoce pádem do
magična, musí být odstraněna struktura racionálního světa. Aby mohly „kroky na chodbě“ Carol děsit,
nemůže současně myslet v kategoriích „zdravého
rozumu“, nesmí postřehnout, že by případný útočník musel nejdříve násilím překonat zavřené dveře
bytu, poté neomylně směřovat svůj pohyb k jejímu
pokoji, a následně vědět, jak se do něj dostat. Aby
mohl strach Carol zcela ovládnout, musí být všechny tyto reálné překážky a zábrany naráz odstraněny.
Magický svět, který Carol uchvátil, je živen z jejího
přesvědčení, že je skutečný, čímž se skutečným i stává. Její vědomí „prožívá nový vzhled světa tak, že je
o něm přesvědčeno, a právě proto je lapeno svým
vlastním přesvědčením, stejně jako se to děje ve snu.
Vědomí emoce je vědomí zajaté. (...) Je zajaté samo
díky sobě v tom smyslu, že neovládá přesvědčení,
kterým se snaží žít, a neovládá je právě proto, že jím
žije, že je naplno zaujato tím, aby jím žilo. (...) Když
tedy vědomí žije magickým světem, do něhož je vrženo, má tendenci uchovat tento svět, jehož zajatcem
se činí“ 5 .
Carol utíká do svého pokoje. Ochrání ji? Sotva. Sám
je magický. Děsivé stíny u stropu, viděné a slyšené
film / studie / 57
O Mooreovi... s láskou?
O kapitalismu s láskou
(Capitalism: A Love Story)
dokumentární
USA, 2009
127 minut
Roztřesenou domácí kamerou hledíme skrz okno
na příjezdovou cestu. V dáli vidíme několik aut. Neznámý hlas v pozadí se zmiňuje, že šerif už přijíždí.
Policie vystupuje a za komentáře kameramana obkličuje dům. Zběsilé výkřiky vypovídají o nervozitě
v místnosti. Vědí, že je od vniknutí policie do domku
dělí už jen velmi málo času. Přichází chvíle, kdy poznáváme osazenstvo pokoje. Převážně starší lidé se
jeden po druhém představí, nakonec se představuje
i osoba za kamerou, jedná se o mladou dívku. Policie vyráží dveře – tma. O několik minut později jsou
nám ukazovány další a další rodiny, slzy jim stékají
po obličeji, přicházejí o své dědictví, přicházejí o své
domovy, křičí na narušitele, kteří je chtějí o vše připravit. To přece není spravedlivé! Za několik vteřin
je nám představen od pohledu nepříjemný, elegantně oblečený muž. Jeho démonický vzhled napovídá,
že k němu sympatie pociťovat nemáme. Jeho slova
posléze vše potvrdí. Přirovnává sám sebe k supům.
Obchoduje s nemovitostmi, odkupuje státem zabavené domy a sám nadšeně přiznává, že vydělává na
cizím neštěstí. Tohle je kapitalismus!
Zhruba takto vypadá začátek filmu O kapitalismu
s láskou. Předcházející řádky demonstrují základní princip dokumentu. Michael Moore natočí lidské
neštěstí. Ublížené jedince, lidskou nespravedlnost
a bídu pramenící z neduhů politického zřízení v USA.
Posléze proti tomu postaví protiklad. Postavu prohnilého kapitalisty, člověka bez špetky lítosti, lidskou
hyenu. A pak se soucitně ptá diváků, hlasem náležitě podbarveným patosem, jestli tohle je skutečně
ten svět, kde chtějí žít. Moore ale nedělá nic, co by
58 /
film / recenze
h_aluze číslo 11 / jaro 2010
Má smysl se hluboce zamýšlet a zabývat se problémem, když jsou znatelně cítit podvody při zprostředkování těchto myšlenek? Michael Moore v podstatě
zabíjí potenciál vybraného tématu a umožňuje nám
pouze subjektivní a povrchní vhled. Jedná se o lacinou snahu šokovat s bonusem v podobě mnoha zábavných vsuvek. Myšlenka tedy ztrácí na závažnosti i uvěřitelnosti. Svojí formou by se dokument dal
nejlépe přirovnat k bulvárnímu tisku. Míra agitátorství překročila hranici snesitelnosti. A závěr, kdy
sledujeme Michaela Moorea,
jak se, unaven svým bojem, obrací k divákům se žádostí o pomoc, je odporná tečka za celým
dokumentem.
/Tomáš Janáček/
foto archiv autora
režie: Michael Moore
scénář: Michael Moore
kamera: Daniel Marracino, Jayme Roy
nás mělo přesvědčit o tom, že jeho dokument je pravdivou výpovědí, že příklady těchto extrémů se dají
obecně vztáhnout na americký kapitalismus. Podsouvá nám pouze hudbou zvýrazněné emoce, dojemný
film, který s námi přece musí pohnout, pokud nejsme
z kamene. Přece musíme dát prostor projevům naší
lidskosti.
Kontroverzní dokumentarista pokračuje. Jsme zaplaveni informacemi, zjišťujeme, jak to vypadalo
v USA dříve, kde se stal problém, kdo udělal chybu.
To všechno formou zábavných, vizuálně atraktivních
prostřihů z různých filmů a dobových dokumentů.
Vše samozřejmě za doprovodného komentáře. Pro
koho je film určený? I velmi bystrý divák by se mohl
snadno ztratit v záplavě ekonomických pojmů a politických omylů. Přesto pokračuje smršť zábavných
hříček, komických písniček a často prostoduchého
zesměšňování. Patetické situace mnohdy budí nevyžádaný smích. Kdo se má na tento film koukat? Jedná
se o agitku směřovanou k masám, které se nyní mají
projevit jako síla schopná zvrátit současné politické
uspořádání? Není množství ekonomických a politických pojmů jenom něco, čemu nemá být porozuměno, co budí zdánlivý dojem serióznosti pramenící ze
složitosti? Není příliš snadné prohlédnout manipulativnost všech předkládaných informací a zbytečné
hraní na city?
Manipulativnost, hra s city a něco, co se mnozí nebojí
označit za propagandu, jsou výraznými prvky i předchozích Mooreových filmů. Je téměř nemožné si ověřovat všechna předkládaná fakta a kriticky rozlišovat
lži od vnímavých postřehů. Ten, kdo je obeznámený
s předchozí prací tohoto dokumentaristy, pravděpodobně dostane vše, co očekával. Možná v o trochu
větší míře. Co je vůbec smyslem podobného dokumentu? Agitovat ovlivnitelné masy ke vzpouře?
Mohlo by se zdát, že se jedná o hru. Humor částečně zlehčuje téma. Moore ve velké míře prezentuje
sám sebe, zobrazuje, jakým dojmem působí na mocné a bohaté. Můžeme být svědky odporu lidí z Wall
Streetu ve chvíli, kdy Moorea poznají. Možná se tedy
autor chce jen znovu prezentovat v podobě narcistického bojovníka za spravedlnost, zatímco divák se má
jeho vtípky bavit a případně si z filmu odnést nějaké
zamyšlení. Zábava převažuje nad účelem. Jaký jiný
význam by měl falešný projev George W. Bushe, při
němž za ním sledujeme téměř apokalyptické destrukce. V tom případě je nutné se zaobírat otázkou, jak
moc se podařilo pobavit a vtáhnout diváka do hry.
Bohužel, i zde dokument poněkud pokulhává. V první
polovině filmu jsme baveni, napínáni a šokováni, ale
později film začíná ztrácet tempo. Témata se opakují
nebo jsou zbytečně dlouhá. Ve chvíli, kdy se Moore
začne věnovat tématu světové finanční krize, jako by
se vytratil jednotný koncept snímku. Takové vychýlení působí násilně a trhá jednotnost doposud sledovaného. Navíc je velmi obtížné se orientovat v tom
ohromném množství informací. Výsledkem je úbytek
zábavy, která byla v první polovině přítomna.
Pokud je snahou závažné poselství, tak je film velký
omyl. Upozornit na problémy se mu jistým způsobem
povedlo. Míra patetičnosti a prvoplánovité snahy
o citový efekt, může spíše nabádat k obezřetnosti při
přijímání předkládaných informací. Když je prohlédnutelné, že jsme manipulováni, proč věřit čemukoliv?
Kafkovsky geniální Scorsese
Prokletý ostrov
(Shutter Island)
drama/thriller/mysteriózní/
horor
USA, 2010
138 minut Adaptace brakového „chilleru“ Dennise Lehanea,
v němž dvojice maršálů vyšetřuje zmizení pacientky ústavu pro choromyslné zločince, umístěném na
odlehlém a mlžným oparem zahaleném ostrově, je
ukázkově odvedenou hrou s diváckým očekáváním
a divákem samotným. Snímek, prezentovaný v ukázkách jako čistě spotřební „žánrovka“ s dost možná
šokujícím závěrečným odhalením, se již od začátku
profiluje dočista jinak, než může publikum očekávat.
Skrze sérii výrazných pomrknutí totiž ponouká k odtrhnutí se od čistě hollywoodského vyprávěcího stylu
režie: Martin Scorsese
scénář: Laeta Kalogridis
kamera: Robert Richardson
hrají: Leonardo DiCaprio, Ben Kingsley, Mark
Rufallo, Michelle Williams, Max von Sydow
Před čtyřmi roky se Martin Scorsese konečně dočkal
a po takřka třiceti letech tvrdé filmové dřiny uzavřel
jednu kapitolu svého režijního života ziskem vysněného Oscara. Nová kapitola, již načíná mrazivý thriller Prokletý ostrov, si však se Scorseseho dřívější
tvorbou v ničem nezadá, byť se nachází v žánrových
mantinelech, od nichž se příliš pozlacených sošek
očekávat nedá.
Prokletý ostrov / www.ceskenoviny.cz
film / minirecenze / 59
směřujícímu k velkému finále. Scorsese zcela mistrně ukolébá rozsáhlou expozicí, v níž precizně vylíčí
i ta nejmenší zákoutí prostředí a duše hlavního hrdiny, aby posléze rychle stočil dějové kormidlo do míst,
kde se stírají hranice mezi sny a skutečností, pravdou a lží, dobrem a zlem. Tento myšlenkový labyrint
je vystavěn nejen na základě brilantního, informace
přesně dávkujícího scénáře, nýbrž především na záměrné „lapsovitosti“ formální stránky, z níž vyčnívá
místy kostrbatá střihová skladba. Výtečnou práci
rovněž odvádí herecký tým, jenž si bravurně poradil
s komplexností předepsaných postav.
Ať už se jedná o DiCapriův rozklad osobnosti, anebo
Ruffalův či Kingsleyho odraz doby, vše je podřízeno
výhradně režisérově vizi, která geniálně bortí zaběhlá žánrová schémata a vedle dobové kinematografii
skládá velkolepou poctu i vládci schizofrenie, Franzi
Kafkovi.
drama/fantasy/thriller
USA, VB, Nový Zéland,
2009,
135 minut
režie: Peter Jackson
scénář: Fran Walsh, Philippa Boyens, Peter Jackson
kamera: Andrew Lesnie
hrají: Saoirse Ronan, Mark Wahlberg, Stanley
Tucci, Rachel Weisz, Susan Sarandon
60 /
film / minirecenze
komedie/romantický
automobil. A zatímco první jel i přes oprýskanou kapotu zcela hladce, druhý, nablýskaný fachmany z novozélandské WETY, kodrcá pokaždé, když režisérova
noha sleze z plynu, aby si trochu odpočinula. Scénář
Pevného pouta je citelně nekonzistentní, bez důrazu
na výraznější myšlenku, dějové linie a motivování
postav. Ty se často chovají jako po čerstvě provedené lobotomii. Filmu přitom chybí subžánrově potřebný tah na branku. Místo něj se dostavuje pouze série
stopáž natahujících scén, v nichž dává režisér vyniknout především svému egu (Jacksonovo cameo), herečkám, které obdivuje a chce jim proto dát trochu
prostoru (komická koláž Susan Sarandon), anebo
počítačovým mágům, jimž se podařilo vytvořit sic
nádherné, leč zcela sterilní prostředí mezi nebem
a zemí, které je ve své kýčovitosti přeslazené jako
cukrová vata na Matějské pouti a zároveň bez chuti
a zápachu jako nemocniční obědy.
Je veřejným tajemstvím, že filmová romantika patří
mezi ohrožené druhy, které drží delší dobu na živu
nezávislá scéna. Ta čas od času přichází s filmem,
jenž kromě srdečního svalu pohladí i mozkovnu. Jedním z nich je i Půlnoční polibek, v jehož středu se
Pevné pouto / movies.ign.com
Půlnoční polibek / www.ceskenoviny.cz
h_aluze číslo 11 / jaro 2010
USA, 2007
90 minut
režie: Alex Holdridge
scénář: Laeta Kalogridis
kamera: Robert Murphy
hrají: Scoot McNairy, Sara Simmonds,
Brian McGuire, Twink Caplan
nachází zoufalý (skoro)třicátník Wilson, jemuž při
pohledu na zamilované spolubydlící pomalu dochází
dech. Naštěstí je po ruce internet a „rande naslepo“.
Nemusí tak sice potkat tu pravou, ale může zažít nejromantičtější silvestrovský večer za pěkně dlouhou
dobu.
Půlnoční polibek se dá nejsnáze popsat jako kříženec
jerseyských snímků Kevina Smithe a romantických
vycházek Před soumrakem/Před úsvitem Richarda
Linklatera, jimiž občas probleskne i upřímnost oscarového Once. V Půlnočním polibku se sice na žádný
hudební nástroj nehraje, avšak ústřední pár je téměř
stejně uvěřitelný jako Glen Hansard a Markéta Irglová, přičemž k společné chemii a jiskře nepotřebuje mediální pozadí, jaké měli za zády oba kapelníci.
Vystačí si pouze s výborným scénářem, z něhož je
civilnost a reálný život cítit doslova na každém kroku. Výrazně tomu dopomáhají přirozené dialogy, ke
kterým se nejlépe hodí přívlastek „jako ze života“.
Režisér Alex Holdridge navíc drží nad celým filmem
pevnou ochrannou ruku a nedopouští, aby sklouzl
jak k lacině přepjaté červené knihovně, tak hloupé
přehlídce žánrových klišé. S nimi si naopak velmi
často pohrává a společně s „no-name“ hereckým ansámblem bruslí na tenkém ledu přesně mezi oběma
extrémy s přehledem ostříleného filmaře. Jeho talent
pak vyniká především v intimních momentech, kdy
se „láme chleba“ a postavy odhalují své nejnitěrnější
pocity, frustrace a obavy, k nimž naštěstí nehrají pro
hollywoodský mainstream neodmyslitelné melodramatické tóny.
V tu chvíli získává snímek nejen na hloubce, ale dokonce se mu daří – ve spolupráci s minimalistickým
černobílým snímáním – smazat
hranici stříbrného plátna a dát
divákovi pocit, že sleduje dva
známé na ulici. Že by revoluční
druh reality-show?
/Petr Semecký/
foto archiv autora
Poprstenovou tvorbu Petera Jacksona, mimo jiné
tvůrce nadšeneckých krváků Braindead a Bad Taste, provází dva výrazné jevy – absence soudnosti
a neznalost míry, jimiž se starší tvorba talentovaného špílmachra rozhodně nevyznačovala.
Snímek Pevné pouto je toho nejčerstvějším důkazem
a dalším hřebíčkem do rakve, již začal novozélandský režisér stloukat při natáčení předělávky King
Konga. Té jako by příběh zavražděné teenagerky,
sledující po svém skonu pátrání po vrahovi ze sousedství a rozpad rodinného krbu, po mnoha stránkách z oka vypadl. Ačkoliv v úvodu snímku Jackson
ještě zcela uvědoměle pracuje s dobově věrnými kulisami, buduje hladce napětí a zvládá vykřesat emoce z jakéhokoliv momentu, v němž je jejich zárodek,
po uzavření prvního aktu nezařadí oproti očekávání
vyšší rychlostní stupeň, nýbrž vymění rovnou celý
spoň trochu pod kůži a odcházel z kina s pocitem
upřímného kulturního nasycení. Pocitem, který digitální krajinky a rampouchy opravdu nezprostředkují.
Polibek za všechny peníze
Půlnoční polibek
(In Search of a Midnight Kiss)
Pevné pouto s počítači
Pevné pouto
(The Lovely Bones)
K čemu pak je, že je samotný příběh zajímavý, když
je nuceně skryt pod nánosem nejasného tvůrčího
balastu, jenž se úpěnlivě snaží zabránit tomu, aby
se divák s postavami sžil, dostal jejich osudy ale-
film / minirecenze / 61
Festival ZLATÝ VOČI
Obyčejný filmový festival? Zlatý voči.
…jubilejní 15. ročník (10.-11. 5. 2010)
Logo festivalu Zlatý voči / foto archiv pořadatelů
…dopřejte vizuální pokocháníčko svým OČÍM.
www.zlatyvoci.cz
/Tereza Kurečková/
foto archiv autorky
Byly udělovány tři nejvýznamnější ceny: Zlatý Voči,
Voči Jeanne Moreau, Růžový brejle a od krizového
roku 1998 také Poškrábaný brejle Kurta Krena.
V roce 1999 se festival konal poprvé v posunutém termínu, a to v období vánočním. Přibyly ceny
X-Ray Eyes a Voči pro pláč. Ovšem po tomto ročníku nastalo období několikaleté propasti, než se
Zlatý Voči znova probudily v roce 2003.
Letošní ročník je již patnáctý a organizátoři přistupují k těmto polokulatinám obzvláště svátečně.
I přesto, že Zlatý Voči letos tíží bídná finanční situace, návštěvníci nebudou ochuzeni o neopakovatelné filmové zážitky a bohatý doprovodný program.
Filmy se budou promítat na akademické půdě –
v klubu K4 v Celetné ulici, v promítacích místnostech FAMU a Filosofické fakulty. V porotě zasednou
nejen čeští, ale i zahraniční odborníci. Přijďte se
podívat a posuďte sami, kolik neobjevených talentů
je mezi námi. Nechte své oči pokochat se vizuální
smrští všeho druhu a možná to budete příští rok
i vy, kdo bude svůj snímek promítat na festivalovém
plátně.
V letošním programu se objeví filmy ze všech koutů
republiky a nebudou chybět ani zahraniční příspěvky. Po dni stráveném v promítacích halách se můžete občerstvit u doprovodného programu dobrým
vínem a příjemnou muzikou.
Festival Zlatý voči má co nabídnout. Nudit se rozhodně nebudete. O kulturní zážitek i zábavu bude
letos hojně postaráno. Budeme se na vás těšit.
foto archiv autorky
Studentský festival Zlatý voči má dlouhodobou
a bohatou historii, na jejímž počátku stála dnes
již legendární nezávislá skupina Bulšitfilm (Pavel
Marek, Roman Včelák, Dalibor Fencl). Podle slov
pamětníků si filmová skupina Bulšit zorganizovala
festival jako záminku k tomu, aby si sama mohla
udělit nějaké ceny. Zároveň usilovala o to, aby vytvořila filmovou událost, která se měla dramaturgií
i samotnou atmosférou lišit od tehdejších festivalů
amatérského filmu. Kromě Bulšitu se dále na organizaci podíleli Táňa Slánská, Martin Mička, Pavel Kumpán a David Černý. Tak se tedy ve velkém
sále klubu Delta sešlo několik desítek diváků, kterým pořadatelé promítli kolem 8 filmů. Festival byl
vyčerpán předáním cen a prodlouženým večírkem.
Hlavní cenu získal film skupiny Bulšit Narozeniny
v parku.
V roce 1994 si cinefilové z katedry filmové vědy
na FF UK vyžádali obnovení festivalu a Zlatý voči
byly přesunuty na univerzitní půdu, kde v různých
podobách a intenzitě přetrvaly až do současnosti.
Duchovním otcem tohoto přesunu se stal filmař
a cinefil Vít Janeček. Festival získal respekt, ohlas
a vybrané obecenstvo. Porota byla složena převážně z akademických hodnostářů.
Třetí ročník festivalu (1995) se zaštítil krátkým úryvkem z novinového (nebo osobního?) rozhovoru s ministerským předsedou Václavem Klausem, v němž
se jej zvědavý tazatel ptá: „Řekněte, dáte letos více
peněz na kulturu?“ A ministr odpoví: „Kdepak, zlatý voči!“ Ovšem jestli tehdy ještě padlo: „Aha, jistě
pane ministře.“, se už dnes nikdo nedozví.
Jitka Kotrlová
1985, Rakovník
Rovnou z kladenského gymnázia
jsem v roce 2005 začala studovat
Filmovou vědu na FF UK. Rok jsem
studovala paralelně Komparatistiku. Již třetím rokem pracuji na mezinárodním festivalu Karlovy Vary a Fresh film festu. V roce 2009 jsem
nastoupila na FAMU, katedra produkce. Na Zlatých vočích
zajišťuji produkční stránku festivalu.
U příležitosti příprav jubilejního 15. ročníku
studentského filmového festivalu ZLATÝ VOČI
jsem vyzpovídala jeho produkční Jitku Kotrlovou, která nám ochotně odpověděla na vše, co
nás ohledně připravované akce zajímalo.
V první řadě se nabízí otázka, co jsou vlastně
Zlatý voči za festival? Co je jeho cílem? K čemu
by, podle vás, organizátorů, měl směřovat?
Festival Zlatý voči vznikl již v roce 1988 přímo z iniciativy studentů filmové vědy. Dodnes tato tradice
na katedře přetrvává a domnívám se, že stále se
stejným cílem: vyzkoušet si teorii v praxi. To, že je
možné z těchto prací uspořádat každý rok festival,
svědčí o tom, že studenti audiovizuálních studií nezůstávají jen u knih. Přitom by si tyto filmy těžko hledaly prostor na jiných festivalech, jelikož zde mluvíme o filmech, které nespadají ani do školních filmů,
ani do amatérské tvorby. Zůstávají někde uprostřed,
jejich tvůrci ovládají výrazové prostředky, ale nejsou
zaštítěni žádnou vyšší institucí, která by je usměrňovala (kromě studentů Centra audiovizuálních studií).
Proto jsou Zlatý voči ojedinělou akcí alespoň v Praze
a jejich úzkou profilaci se snažíme udržet.
Kdo vlastně festival pořádá, připravuje a řídí?
Jaké je složení realizačního týmu? Jsou Zlatý
voči záležitostí čistě studentskou, nebo se na
jejich organizaci podílejí i pedagogové?
Hlavním organizátorem je Libor Nemeškal, který minulý rok měl největší zásluhy na tom, že bylo
62 /
film / infočlánek
h_aluze číslo 11 / jaro 2010
o festivalu slyšet a vidět. Ale pořádání festivalu není
jen o jednom člověku. Na katedře jsme jako studenti
měli pocit, že bychom si měli v praxi vyzkoušet něco
na poli našich budoucích pracovních aktivit. Pořádání festivalu v malém je poměrně dobrá zkušenost.
Každý rok jsou oslovováni studenti z prvního ročníku, aby si vyzkoušeli, jak se vlastně festival dělá. Je
nás teď dohromady tak dvanáct. Pracujeme po skupinkách ve dvojicích či trojicích, jedni mají na starost program, jiní propagaci, další hosty a produkci.
Během příprav postupně přibývají další lidé, kteří
pak pomáhají s předvýběrem filmů a s katalogem.
Ale samozřejmě není toto uspořádání pevně dané
a lze libovolně kolovat.
Máte pevně daná kritéria pro výběr filmů, které pustíte na festival? Pokud ano, jaká to jsou?
Kde filmy vlastně sháníte? Jedná se o čistě regionální záležitost, nebo se diváci mohou těšit
i na filmy z jiných měst České republiky, nebo
dokonce z jiných zemí?
Pro výběr filmů jsme si stanovili již na začátku podmínku, že by měly pocházet od tvůrců, kteří studují nebo studovali filmovou teorii. Tudíž oslovujeme
jednak filmová studia v Brně, v Olomouci, ale také
Centrum audiovizuálních studií na FAMU, s kterým
filmová věda měla dlouho společné pedagogy. Letos
nově přibudou filmy také ze zahraničí, na které jsme
velice zvědaví. Jmenovitě ze Slovenska a Polska. Jelikož studentů filmových teorií není neomezeně, je
těžké hledat tematické filmy. Proto se nesnažíme
vymýšlet jiná omezení než je limit do 20 minut a pokud možno co nejaktuálnější tvorba. Filmy je možné
zasílat na adresu naší katedry, ale osvědčuje se nám
je vyzvedávat od tvůrců osobně. Což v některých případech znamená výlet nejdál do Olomouce.
Pro jaký okruh diváků jsou podle vás Zlatý voči
určeny?
Pro všechny, kteří nepovažují film jen za zábavu a do
kina chodí i pro něco jiného. Letos se festival koná
ve studentském klubu K4, což jsou prostory pro filmovou projekci samy o sobě netradiční a rozhodně
budou běžné vnímání filmu narušovat. Je pravda,
film / rozhovor / 63
Na univerzitu za pohádkou
že festival může působit jako uzavřená projekce,
jejímuž obsahu rozumí jen zasvěcení. Ale velká návštěvnost z minulého roku ukázala, že filmy jsou přístupné i širšímu publiku. Podle mého platí, že pokud
alespoň trochu přemýšlíte o tom, jak film komunikuje s divákem, jdete na správnou akci. Pro ty, které
filmy až tak nezajímají, připravujeme po projekcích
doprovodný program.
Jeanne Moreau není výhradně určena pro režisérky
ani pro propagaci feministické tematiky, například
před pár lety tuto cenu získaly ukázky k festivalu,
které si ironicky pohrávaly s citacemi Laury Mulveyové.
Zajímalo by mne, jak vlastně soutěžní snímky oceňujete? V jakých kategoriích se mohou
ucházet o vaši přízeň?
Zatím jsou jména ještě překvapením i pro mne. Část
našeho týmu, která má za úkol vybrat porotu a oslovit ji, si zatím své typy nechává pro sebe. Jako každý
rok, by měli filmy hodnotit lidé z oboru, nejen filmoví historici a kritici, ale i samotní tvůrci a rozhodně
rádi uvítáme i někoho ze studentů. Složení poroty se
jistě objeví před konáním festivalu na našich webových stránkách www.zlatyvoci.cz.
64 /
film / rozhovor
Nakonec by mne ještě zajímalo, kdo tvoří porotu letošního ročníku?
Děkuji za Váš čas a v květnu se budu těšit na
to, co na festivalu Zlatý voči uvidím a zažiji.
Jazero / http://luciascerankova.blogspot.com
/Nelly Wernischová/
foto archiv autorky
Oceňování filmů je kapitola sama o sobě. Jednak se
ceny od začátku festivalu měnily. Některé vznikly
přímo z iniciativy poroty a další rok zanikly, protože
si jejich význam nikdo nepamatoval. V tomto ohledu jsou Zlatý Voči doopravdy unikátním festivalem.
Minulý rok jsme se pokusili ustálit alespoň počet
cen a definovat je. Z předchozích ročníků jsme ponechali hlavní cenu Zlatý voči, Voči Jeanne Moreau
pro feminní prvek ve filmu, Růžové brejle, Poškrábané brejle Kurta Krena – cena za avantgardní přínos.
Nově mohli hlasovat sami diváci. Jejich cena nakonec
získala název Percepční cena publika. Pro letošek se
změny v udělovaných kategoriích nechystají. Zlatý
voči nejsou festivalem, kde by se hodnotila řemeslná
stránka věci, ale porota by se měla zaměřovat na obsah a hodnotit přístup k tématu. Například cena Voči
Jazero - Lucia Sceranková
29.3.-26.4.2010
Galerie 2P – stará budova PF UJEP, 3. podlaží
České Mládeže 8, Ústí nad Labem
h_aluze číslo 11 / jaro 2010
V posledních březnových dnech, spolu se zahájením
experimentálního nultého ročníku art festivalu AFT
v Ústí nad Labem, se v galerii 2P (Univerzita J. E.
Purkyně, 3. podlaží staré budovy Pedagogické fakulty) představila mladá studentka z pražské Akademie
výtvarných umění (AVU) Lucia Sceranková. Lucia
pochází ze Slovenska, kde studovala na Vysoké škole výtvarných umení v Bratislavě. Nyní studuje na již
zmiňované AVU, v ateliéru Vladimíra Skrepla (Malba
II). V Ústí uvedla výstavu se zasněným názvem Jazero (česky Jezero).
Zuzana Blažková (studentka Katedry výtvarné kultury, která galerii spravuje) spolu s nově spolupracujícími spolužačkami Nikolou Barešovou a Johanou
Gabrielovou, zacházejí s tímto prostorem velice svobodně. Galerie 2P, nacházející se přímo na chodbě
univerzity, je sice omezená pouze na 9 závěsných
rámů, avšak to jmenovaným kurátorkám vůbec nevadí. Neupínají se na tradiční prezentaci „pod sklem“.
Což umožnilo práce Lucie Scerankové ukázat v úplně jiném světle.
Autorka představuje soubor 3 fotografií, doprovázených videoprojekcí. Fotografie se nacházejí volně,
mimo rámy, zavěšené silonem na hmoždinky, které
po rámech zbyly. Jsou umístěny ve středu galerijního prostoru, v řadě vedle sebe, a plynule navazují
na videoprojekci, která byla (bohužel pouze) během
vernisáže promítána a oživovala univerzitní chodbu.
Video se v prostoru galerie 2P představilo vůbec poprvé.
Cyklus Jazero je zaměřen na představení statických
fotografií. Asi i proto, že fotografie zde pro kolemjdoucí zůstávají k vidění i po skončení vernisáže (na
rozdíl od videa). Přítomnost videa pak předznamenává jiný cyklus – sérii 3 videí se souhrnným názvem
Carte Blanche, z nichž pouze jedno jsme mohli vidět
na zahájení výstavy Jazero.
Šlo o záběr na potopenou bárku, který se opakoval
ve smyčce. Divákovi ihned vytanula na mysli otázka, kde je asi bárka zaseknutá? Ve vodě, v řece, či
v moři? Nebo jenom doma v umyvadle? Tento děj
rozpoznáváme nesnadně, o to víc láká k pozorování. Stále se opakující motiv v nás vyvolává touhu
poznat předmět, skrytý pod prouděním vody. Bárka
čeká a vyvolává v pozorovateli naději, že se na konci smyčky uvolní a popluje dál. Jaký příběh vlastně
tato bárka prožila? Co hrozivého se jí stalo, že musela ztroskotat? Je to jen metafora, kterou se nám
autorka snaží tlumočit něco jiného? Monochromní
barvy vody a bárky ve videu vypadají, jako by se příběh odehrával po těžké zimě. A naše percepce se
celou dobu zaměřuje na to, jestli je předmět vlastně
opravdu bárka. Mohl by to docela klidně být i kmen
stromu...
Jazero / http://luciascerankova.blogspot.com
výtvarné umění / recenze / 65
Kulisy buď obklopují živý model (v podobě dívky na
prvním snímku), nebo jako objekt („sněhová koule“
či loutka lesního lukostřelce) vstupují do skutečného
prostředí.
Tyto postupy znamenají netradiční posun od fotografie směrem ke hrám, v nichž děti vystřihují
z ABC, lepí lodě, tvoří kulisy do divadla či šaty pro
papírové panenky. Celá výstava tak má velmi křehkou, ženskou a tajuplnou atmosféru snových příběhů. Lucia Sceranková nám ukazuje, že i v dospělosti máme nárok na nálady romantických princezen či
rytířů, střílejících z luků a prohánějících se po lesích.
/Tereza Záchová/
foto archiv autorky
Zbylá dvě videa z cyklu Carte Blanche v galerii bohužel představena nebyla. Autorka na vernisáži prozradila, že videa zpracovávala dříve, než vznikl cyklus
fotografií. Oba projekty jsou na sobě nezávislé, proto
mohou fungovat každý zvlášť. Stejně tak dobře (jak je
vidět v galerii 2P) se ale mohou vzájemně doplňovat.
Skrytý děj je obsažený i v druhé (té „trvalejší“) části
výstavy. Fotografie vypraví zasněný příběh, tajemnou pohádku. První z nich zobrazuje část dívčího
těla, které se nachází uprostřed jezera. Je snad dívka utonulá? Nebo čeká na záchranu? Z dalších dvou
snímků nám příběh možná prozrazuje, že tonoucí
dívku jde – pod svitem luny – zachránit její rytíř.
Autorka pracuje s koláží. Nevytváří klasickou „kolářovskou“ koláž, ale zachází s živými kulisami přímo ve fotografii. Na první pohled jsou tyto kulisy
nepozorovatelné, propašované do klasické fotografie a jako „normální“jsou fotografie i prezentované.
ku výtvarného umění obecně, kombinatorika, linie,
„flekáče“. Vystaven je i pro jeho tvorbu přelomový
obraz Šedá struktura z počátku šedesátých let nebo
jedno z nejrozměrnějších pláten Poslední soud (Linie č. 24), kteréžto v normálu přebývá v pařížském
Centre Pompidou. Výstava potrvá do 2. 5. 2010.
V galerii Dům U Kamenného zvonu v Praze je
k shlédnutí výstava děl Zdeňka Sklenáře, od jehož
narození uplyne 15. dubna sto let. Inspirován poezií K. H. Máchy a Charlese Baudelaira, výtvarnými
díly Paula Kleea a Arcimbolda a především čínskou
kulturou (nikoliv „kulturní revolucí“) tvořil své imaginativní obrazy, ilustroval knihy a spojoval výtvarno
s písmem. Dnes se o něm hovoří jako o umělci, který západní myslí zpracovával východní témata, jako
o mostu mezi západem a východem. Do 30. 5. 2010
můžete posoudit sami. Dobře se posuzuje v Týnské
literární kavárně, která je hned za rohem.
V holešovickém Centre for Contemporary Art DOX
Vy tvárno
Člověk je takřka zbaven instinktů, je tvárný, je dokonce jakési tvárno samo o sobě. Vy jste tvárno, já
jsem tvárno, my jsme tvárno. A na své tvárno nechávám rád působit výtvarno jako jeho divák, sledovatel,
akceptant diletant, mágus vágus atp. V následujícím
tedy pár pozvánek či reportů z výstav, které jsem
v poslední době viděl na vlastní oči (žádné recenze
„po česku“ – info z brožurek plus pár nepodstatných
66 /
Poslední pozvánka je na komornější výstavu Emil
Filla a jeho žáci – obrazy a grafika, která bude
probíhat od 14. 4. do 29. 5. 2010 v Galerii Koruna
v Hradci Králové. K vidění budou výtvarné práce
Fillových žáků (Antonová, Benešová-Hahnová, Jančová, Jarcovják, Klápště, Králík, Málková, Matouš,
Menčík, Ščerbakov, Valenta, Válová) i Filly samého.
Přemítat o postavení malých soukromých galeríí pak
lze vcelku komfortně v hospodě Na Hradě.
Velká retrospektiva díla Josefa Čapka se přestěhovala z Prahy do Pardubic a probíhá zde od 4. 3.
do 30. 5. 2010 ve dvou rozkošných prostorách: na
pardubickém Zámku a v Domě U Jonáše. Výstava
zahrnuje všechna Čapkova tvůrčí období od jeho
inspirace pařížským pobytem až po tužkou z obou
stran pokreslené papírky z koncentračních táborů,
kterých Čapek prošel několik, aby zemřel pár dnů
před osvobozením. Jedním z rozměrů této výstavy je
v mých očích jedinečnost člověka vs. totalitní ideologie (komunistické vzkázal text Proč nejsem komunistou, nacistická, jíž karikoval, ho zahubila).
Třetí rozkošnou prostorou je restaurant U Čápa, který je na spojnici obou částí výstavy.
V Městské knihovně na Mariánském náměstí v Praze
se můžete nechat utvářet díly Zdeňka Sýkory, která jsou zde vystavena u příležitosti jeho devadesátin. Struktury, mezistruktury, sytém, náhoda, o jazy-
výtvarné umění / minipoznámky
h_aluze číslo 11 / jaro 2010
doporučuji navštívit výstavu Malík Urvi II., kde si
jistě najdete soudce či státního zástupce svého kraje, jenž dnes nadále soudí, ač soudil nelibě i před rokem 1989 ty, kterým se tehdy zdál rudý společenský
systém nelibým. Výstava potrvá do 17. 5. Jako doplněk této nebo naopak navštivte výstavu EZO – evidence zájmových osob StB, kde se dozvíte, že se
státní bezpečnost zajímala a různým způsobem monitorovala cca 770 000 osob z tehdejší ČSSR – slušný
výkon… Také v DOXu, ale jen do 10. 5. 2010. Krom
toho v DOXu visí do 30. 4. Entropa Davida Černého.
Mno a to je prozatím k tvárnu a výtvarnu alles, tedy
kaňec filma, finito, šlus, exitus, čus…
/Ivan Pasadena/
foto archiv autora
Zdeněk Sklenář v Domě U Kamenného zvonu / foto archiv autora
špeků typu „ve spojovací chodbě byly cítit záchodky“ nebo „popisky byly titěrné, chudáci návštěvníci
dříve narození“).
DOX - exteriér / foto archiv autora
DOX - interiér / foto archiv autora
výtvarné umění / minipoznámky / 67
S Radkem Fridrichem...
foto Karel Cudlín (www.cudlin.com)
… na slepičím vývaru
Radek Fridrich
Básník, publicista a překladatel
Radek Fridrich se narodil 1. prosince 1968 v Děčíně. Vystudoval
Pedagogickou fakultu University
Jana Evangelisty Purkyně v Ústí
nad Labem (obory český jazyk a literatura a německý
jazyk). Dnes tamtéž působí jako středoškolský a vysokoškolský pedagog. Příležitostně se věnuje výtvarnému
umění. Žije v Děčíně.
převzato z www.czechlit.cz, redakčně upraveno
Radek Fridrich je veřejnosti známý jako básník, organizátor Zarafestu, pedagog, přičemž jeho výtvarná poloha je, s trochou nadsázky, k velké škodě upozaděna. V minulých měsících vystavoval své koláže
v ústecké galerii Suterén. Koláže v pravdě škrablavé, vtipné a hlavně slepičí. Ale nejen o nich jsme si
povídali.
Spolu s Kateřinou Kováčovou a Tomášem Sukem jste tvořili redakční radu zbrusu nové revue Sever západ východ. Jakým kritériím podléhal výběr autorů?
Upřímně řečeno, kritéria nebyla nijak zásadní,neboť se spíše jedná o zmapování literárního regionu
severních Čech. Měl jsem na starosti Děčínsko, Jarda Balvín Litoměřicko, zbytek Tomáš Suk a Katka
Kováčová, sekundoval nám samozřejmě Ivo Harák.
Když jsme dělali závěrečnou redakci, tak jsem byl na
stáži ve Wiesbadenu, takže jsme vše řešili na dálku,
což není moc ideální. Revue není antologií, někteří
básníci chybí – např. z Mostecka - Marcel Ďurica,
Daniel Hradecký ad. Já jsem se velmi přimlouval za
benešovskou skupinu, shromážděnou kolem Jardy
Karchňáka, ano, jsou lehce insitní, ale jedná se o lidi,
kteří něco vytvářejí na malém městě a jejich činnost
má smysl. Z hlediska děčínských básníků a básnířek
nebylo co řešit, v současnosti zde žije osm aktivně
píšících, zajímaví debutanti jsou určitě Anica Jenski
a Petr Váradi.
68 /
výtvarné umění / rozhovor
zimy a hlavním iniciátorem byl Jiří Beneš, můj bývalý student bohemistiky, který v Olomouci studuje
češtinu a divadelní vědu. Akce probíhala jako sled
výstupů – první byly herecké etudy, kde se četly ve
scénické podobě mé básně právě výše zmíněné sbírky Řeč mrtvejch (některé i třikrát za sebou – např.
vážně, lascivně, směšně ad.). Byly to tady takové
orální realizace, poté šest herců pod vedením Jiřího
Beneše sehrálo hru na téma komunistické schůze
v roce 1948 ve vesnicích Malšovice a Dobkovice na
Děčínsku. Autentický zápis psaný tužkou našel v archivu Petr Karlíček a bylo to naprosto úžasné; vtipné a mrazivé zároveň. Poté jsem četl ze svých knih
a v závěru celé akce vystoupil DJ H2O, na kterého
jsme tančili do pěti do rána. Vydařená akcička!
V čem se Sever západ východ liší od teplické
antologie Skupiny?
Zásadní rozdíl je v tom, že Patrik Linhart a jeho spolupracovníci zmapovali region Teplicka z literárněhistorického hlediska. Opravdu je to antologie, kdy
každá skupina (chápejme jako literární seskupení,
redakce časopisu, ale též parta kolem nějaké kapely) má úvodní text, který pojmenovává situaci, a pak
následují samotné texty. Tato antologie obsahuje 45
autorů a autorek a je dělaná opravdu důsledně, samozřejmě lehce dokreslená mystifikační linkou, ale
to by ji nesměl sestavovat Linhart. Těším se na ni,
protože se potvrzuje, jak důležité jsou Teplice pro
celý region. Kdybychom tam na počátku 90. let s Tomášem Řezníčkem nejezdili, tak by se v děčínské
knihovně v roce 1994 nezrodily večery poezie nebo
v roce 2000 Literární Zarafest.
Poslední sbírku (Vlašský Daniel) jsi vydal v roce
2006. Plánuješ v brzké době další? Pokud ano,
jaké bude její ústřední téma?
Vlašský Daniel není v podstatě sbírka, ale demoverze; vyšly totiž pouze 3 kusy jako součást diplomové
práce na FUUD a jedná se o první oddíl knihy, jež
nyní nese název krooa krooa. Píši ji už šestým rokem
a doufám, že ji v brzké době dokončím a příští rok vydám. Hlavním tématem je jakási animální láska mezi
lyrickými subjekty (Vlašský Daniel a Chrastava), hledání otce (Klacek) plus spousta epizodních situací.
Jiří Koten napsal k mé knize Žibřid, že je důležité
dějiště – také i zde – sbírka se většinou odehrává ve
skalách v Tisé a v Labském údolí a nad tím vším je
slyšet krkavčí křik krooa krooa, který se tomu tak
trochu vysmívá...
V revue Sever západ východ i na listopadovém
večeru H_aluze jsi četl z cyklu Nebožky. Z čeho
vycházíš při básnické rekonstrukci zapomenutých sudetských osudů?
Jestliže krooa krooa je kniha otcovsky-synovská, tak
Nebožky jsou ryze ženské. Navazují na mou českoněmeckou knihu Řeč mrtvejch/Die Toterede, jež
byla sestavována jako textová koláž autentických
osudů sudetských Němců z vesnice Růžová na Dě-
h_aluze číslo 11 / jaro 2010
Hennelogie 52 - Bergská slepice / foto Alice Prajzentová
čínsku v podobě epických básní. A jelikož se jednalo
o 50 mužských osudů (výjimku tvořila báseň Hýbelka), ptal jsem se sám sebe, kde jsou ty ženské osudy,
které občas probleskly v pozadí těch mužských. Tyto
básně jsou často vytvářeny na bázi jedné zmínky
v Řeči mrtvejch, jednoho verše, nebo to jsou parafráze starých fotografií z Děčínska, jedná se také
o zcela vymyšlené či slyšené příběhy. Knihu ilustruje
můj přítel Petr Kříž, který se mnou spolupracoval
na překladech německých pověstí Modroret (2008)
a jeho kresby vznikají na každou báseň, často mají
až komiksovou podobu, jinými slovy Nebožky budou
hodně ilustrované, příběhově barvité.
A vyjdou ještě letos, jelikož jsem na ně dostal peníze
od města Děčína.
11. března sis udělal výlet do Olomouckého divadla Tramtarie. Šlo o kombinovaný večer plný
divadla, hudby i poezie. Přiblížíš čtenářům tuto
akci?
Jednalo se o komponovaný večer poezie a divadla
nazvaný dle jednoho mého verše Krajem běsní sliny
Od února do dubna byla v ústecké galerii Suterén k vidění tvoje výstava Holokrčko! Krevkerko! Bredo! Ač to z názvu není zřejmé, šlo
o „slepičí koláže“ s podtitulem Hennelogie.
Proč zrovna slepice?
Už 20 let se věnuji kolážím a v poslední době vytvářím rozsáhlejší série. Takže po loňské malé výstavě
v děčínské knihovně, která se jmenovala Mytologická mykologie, kde jsem se vypořádal s nenáviděnými fenomény jako je přeinterpretovaná antická mytologie a debilní české houbařství, jsem se vrhnul
na slepice.
Jak ses dostal k fotkám těch slepic?
V Levných knihách jsem koupil za 99 Kč atlas slepic,
rozřezal ho a začal kolážovat. Celkově jsem udělal
62 kusů během předloňských vánočních prázdnin
a teď je vystavil.
A proč slepice? Jednak převládá názor, že to je pitomé zvíře, které pouze snáší vajíčka a je vhodné
do polévky, zároveň je název výstavy blasfemický, je
hezké potenciálním návštěvnicím již v názvu vynadat do slepic.
V útrobách třiceti výstavních kousků se objevují díla slavných výtvarníků, architektura, ale
třeba i Rambo. Jak je to s autorským právem
a kolážemi?
výtvarné umění / rozhovor / 69
Hlavou zeď neprorazíš
Kolážování je vždy recyklace všeho, je to zbytkové
umění a s tím pracuji dlouho. Na půdě mám celé stohy starých kalendářů, knih, časopisů o výtvarném
umění a fotografií. Jsou to čistě kombinace, které
mají tu a tam plebejsky radostný efekt.
Vycházel jsi vždy z reálných názvů plemen,
nebo sis vymýšlel vlastní?
Většina slepic má opravdu reálný název, některé
jsem si vymyslel a vlastní Hennelogie je od německého slova Henne nebo-li slepice, jelikož jsem zjistil,
že neexistuje (nevím o tom) přímo věda o slepicích.
Až se návštěvníci Suterénu dostatečně nasytí
hustým slepičím vývarem, kam poputuje tvoje
Hennelogie dál?
Deset koláží si zamluvil jeden německý lékař a odveze si je do Ulmu. Třeba bude iniciovat výstavu tam
a zbytek se zase hezky uloží do desek a budou odpočívat na skříni, dokud na ně zas nějaký jiný galerista
nezavolá puťa, puťa, na puťa puťa...
/Alice Prajzentová/
Pražské Divadlo Komedie otevřelo letošní „německou sezónu“ adaptací neslavnějšího románu berlínského dramatika Thomase Brussiga Hrdinové jako
my. Román upravila debutující režisérka Kamila Polívková.
Hrdinou tragikomické grotesky je Klaus Uhltzscht
(Jiří Štrébl), který o své minulosti přednáší na konferenci uspořádané k výročí pádu Berlínské zdi, 9.
foto archiv autorky
Hennelogie 23 - Forverka / foto Alice Prajzentová
Hrdinové jako my
Divadlo Komedie
premiéra: 27. 11. 2009
autor: Thomas Brussig
scénář, výprava a režie: Kamila Polívková
hrají: Jiří Štrébl a Tereza Hofová
Hrdinové jako my / foto www.prakomdiv.cz
70 /
výtvarné umění / rozhovor
h_aluze číslo 11 / jaro 2010
Polívková zaměřila veškerou pozornost na hlavního
hrdinu, a proto je jevištní výprava skromná, křeslo
a stolek pro přednášejícího Uhltzschta, plátno, na
něž se promítá úvodní film, a stolek s občerstvením,
u kterého diváci po konci konference mohou u vína
a řízku probrat názory na představení se svými přáteli i účinkujícími herci.
Výkon Jiřího Štrébla je bravurní. Hravě přechází
z naivity chlapce, který není schopen smířit se se
svým původem ze „šukajících rodičů“, do sarkastické
zrůdnosti muže neváhajícího vtipkovat se zatčeným
o jeho zastřelení. V jednu chvíli vážně zdůvodňuje
svou účast v tehdejší zločinecké mašinérii, za chvíli
se za divokého zpěvu a tance polévá šampaňským,
vzápětí na kolenou běduje nad svou nevědomostí. Hrdinové jako my je one-man show s vtipem, který nutí
k zamyšlení, a úvahami, kterým se musíme smát.
/Tereza Tauchenová/
foto archiv autorky
listopadu 1989. Burleskní vyprávění o jeho dětství
přerušuje mladá dívka (Tereza Hofová) sedící v hledišti, která odhaluje Klausovu minulost v řadách
Stasi. Uhltzscht se ovšem necítí vinen, pro všechny
své činy má vysvětlení. Co se skrývá pod maskou děsivého klauna, je odhalováno jen v okamžicích, kdy
Klaus popisuje své zmatené sexuální zážitky.
V den revoluce se napíchne na zlomený transparent,
následkem čehož jeho pyj nabude olbřímých rozměrů, kterými udiví stráže natolik, že lidu otevřou
brány na západ. Příslušník zločinecké organizace,
jenž neváhal unášet děti a mučit je neustálými prohrami v pexesu, se stává samozvaným hrdinou pádu
Berlínské zdi.
Hrdinové jako my / foto www.prakomdiv.cz
divadlo / recenze / 71
AFT, arte-fakta
Ústí nad Labem, Artfestival AFT
29. 3. - 1. 4. 2010
galerie NF, galerie 2P, galerie Koridor, galerie
Vitrínky, Hot Dog gallery, Café Max, Experimentální prostor Mumie, Ul eguána, Bárka
kafe, Klub Apollo
AFT „můžeme chápat jako zkratku /artfestival/
nebo jako metaforu ne příliš lichotivého vztahu široké veřejnosti k současnému umění“, dočteme se
na webových stránkách nového uměleckého festivalu AFT (www.a-f-t.wz.cz).
Tento třídenní kulturní festival, který vzešel z iniciativy skupiny studentů ústecké katedry výtvarné
kultury (KVK PF UJEP), jak se zdá, vychází z potřeby kolektivního sdílení nových impulsů v oblasti
současného vizuálního umění. Je vlastně logické, že
organizátory akce jsou budoucí výtvarní pedagogové, v jejichž kompetenci je zprostředkování aktuálních kulturních produktů široké veřejnosti. V tomto
ohledu by se nabízel pro srovnání například nedávno proběhnuvší Týden výtvarné kultury v Brně, jako
reakce na podnět tamní katedry výtvarné výchovy
a jejího vedoucího Radka Horáčka.
Ještě více, než zmíněný moment osvěty, se však na
AFTu, a v tom spatřuji jeho hlavní přínos, projevuje
zájem aktérů konfrontovat a vzájemně sdílet svou
tvorbu, světonázor a zkušenosti se členy určité subkultury napříč různými institucemi nad rámec regionu a nabídnout spoluúčast a oslovit podobně smýšlející jedince či skupiny v celé ČR i v zahraničí.
72 /
zajímavosti
h_aluze číslo 11 / jaro 2010
Monika Svobodová za meotarem / foto Romana Bartůňková
Galerie Závodník: Casablanca v plamenech / foto Romana Bartůňková
se svým asistentem Dominikem Langem a skupinou
zahraničních studentů Šalounova ateliéru pronikli
do galerie NF i do veřejného prostoru, ostravská
Galerie Závodník alias skupina Schwarzprior (studenti ateliéru P. Lysáčka a F. Kowolowského) uskutečnili jednodenní instalaci v galerii NF a ještě
týž večer realizovali audiovizuální show v Experimentálním prostoru Mumie, v Bárce vystavil malíř
a textař skupiny WWW Lubomír Typlt, v Koridoru
street-artový Milan Žák. Tvorbu autorů spojuje
nadhled, zkušenost ze života v postindustriálním
prostředí, ironie a humor.
Ačkoliv byly zamýšleným hlavním těžištěm AFTu
výstavy současného mladého umění doplněné performancemi a intervencemi do veřejného prostoru,
zcela přirozeně se festival rozšířil i o další formy
komunikace. Multimediální projekt Fřesh Fľesh
představil divadlo (Ansámbl Oz) a film (Andy Fehu)
z Olomouce, nezbytnou součástí festivalu byla hudební vystoupení kapel i jednotlivců, kteří audio
produkcí většinou doplňují svou produkci vizuální
(již zmínění Schwarzprior, Vložte Kočku, Kazety,
Hrající výtvarkáři a představitelka české slam poetry scény Masha). A konečně přednáškou o nezávis-
lé galerijní scéně zarámovala akci také teoreticky
Lenka Sýkorová – kurátorka galerie Altán Klamovka a autorka projektu Czech action galleries. Vyvrcholením festivalu byl „svobodně exhibiční“ třetí
večer s názvem Přijď a vystav, kde svoji tvorbu mohl
prezentovat opravdu každý a učinilo tak nakonec
více než 60 autorů.
I když je samozřejmě žádoucí rozšiřování této „produktivní infekce“ i vně víceméně uzavřený okruh
vyznavačů současného umění a nekonformních
hudebních projektů a společné defilé vystavujících
a účinkujících na AFTu k tomu záměrně směřovalo,
je zřejmé, že divákova cesta za výstavními a hudebními projekty rozesetými po celém městě, není
rozhodně náhodná. Stejně jako není zcela náhodná
cesta myši v dlani umělce či iniciátora podobného
festivalu po kyber-prostoru. Okruh přátel a jejich
přátel se ale úspěšně rozrůstá.
/Romana Bartůňková/
foto archiv autorky
„Svobodně exhibiční“ večer - Kazety / foto Miloš Makovský
Letošní artfestival AFT, avizovaný jako nultý experimentální ročník, má dobrou startovní pozici ze
dvou důvodů. Za prvé vychází z entuziasmu a skutečného zájmu poměrně širokého okruhu studentů,
v čele s Monikou Svobodovou (jejíž stylizovaná tvář
také doprovází vizuál festivalu), vybudovat kvalitní
a invenční umělecký festival zejména na základě
osobních vazeb participujících tvůrců. Ti se totiž
již většinou setkali na podobné kulturní platformě
v rámci svého studia na vysoké škole a při spolupráci s nezávislými galeriemi a kluby nebo na sebe narazili virtuálně na internetu a v prostředí sociálních
sítí. Tyto sítě také posloužily jako hlavní komunikační prostředek mezi realizátory, tvůrci i návštěvníky festivalu a jako vlivné propagační médium.
Díky sítím se také mohli organizátoři lépe vyrovnat
s nedostatkem finančních prostředků na realizaci
akce (téměř vše hrazeno ze studentských stipendií)
a po vzoru přístupu DIY (Do it yourself/Udělej si
sám), každý dělal, co umí. Ideální prostor pro spoluvytváření a nezávislost. Za druhé úspěšné promotion AFTu bezesporu pomohl fakt, že navázal na
jednu tradiční studentskou přehlídku známou pod
názvem Memoriál Miroslava Proška, která v osobě
již zemřelého oblíbeného pedagoga spojovala dvě
instituce-zmíněnou pedagogickou KVK a uměleckou FUD (Fakulta umění a designu, dříve Institut
výtvarné kultury). V případě ústeckého festivalu
AFT ale došlo, na rozdíl od zmíněného a dlužno říci,
že již lety vyčerpaného memoriálu, k inspirující fúzi
studentů výtvarného oboru pedagogického směru
se studenty uměleckých škol (kromě zmíněné ústecké FUD také AVU Praha, FU OU Ostrava, FF UP
Olomouc) a s již etablovanými umělci napojenými
na nezávislé galerie.
Za Ústí nad Labem se do akce zapojily galerie NF,
Vitrínky, 2P, Koridor, Hot Dog gallery a Bárka kafé,
které poskytly svůj prostor pro prezentaci širokému
spektru tvůrců. Vzhledem k rozsahu festivalu jen
několik příkladů: Na AVU působící hostující profesor a člen rakouské skupiny Gelitin Florian Reither
zajímavosti / 73
„Na břehu jeskyně stojí,
jež možná je přírody dílem,
možná však, dílem že lidským.“1
Několik poznámek ke vzniku a vývoji jednoho
nevšedního architektonického typu
kde byly během 17. století adaptovány. Ačkoliv zde
bylo grottové umění zpočátku výsadou společenských
elit, stal se tento fenomén poměrně brzy obvyklou
součástí architectury recreationis palácových a zámeckých areálů, kde na více než jedno století zdomácněl. Grotty, využívané převážně ke společenským
příležitostem, sloužily nejen k pobavení. Měly okouzlit opulentními dekoracemi a zejména demonstrovat
navenek moc a důvtip hostitele. Mnohdy tak vznikla
zcela výjimečná díla nejen po stránce umělecké, ale
hlavně obsahové - objekty, v nichž se kumulovaly ideje doby a zrcadlila tvář tehdejší společnosti.
Castello, vila Medicejských, Grotta degli Animali, kolem roku 1567 /
foto Nina Michlovská
Motiv jeskyně-grotty má v evropské kultuře hluboké
kořeny a hrál důležitou roli jak v mytologii, tak později ve filozofii. S prvním rozkvětem umělých jeskyní
jako stavebního typu se setkáme již v době antiky.
Jeho následné oživení v italské renesanci a neobyčejný růst obliby měly za následek rozšíření grottových útvarů i do oblastí severně od Alp. Podobně jako
v zemi svého původu, v Itálii, setkaly se umělé jeskynní útvary s velkou oblibou také ve střední Evropě,
74 /
zajímavosti
Původ uměle vytvořených grottových objektů italské
renesance lze dohledat v antických nymfejích. Jednalo se o kultovní místa zasvěcená vodním bohyním
nymfám. Původně byla situována do přírodních jeskyní, kde vyvěral pramen. Tato kultovní místa byla
součástí posvátných hájů. Ty měly podobu přirozeně
rostoucích lesíků, později zčásti upravených zahrad,
které se staly nedílnou součástí řecké a následně
i římské kultury a s postupem času získaly ráz veřejné zeleně. Stejně jako podléhala kultivaci zeleň,
podepsala se lidská činnost i na podobě nymfejí.
Přírodní jeskyně byly napodobovány ve formě uměle
vytvořených grottových útvarů, které postupně získávaly architektonický charakter a dokonce začaly
pronikat do soukromých zahrad paláců a vil.
Zmínky o umělých jeskyních najdeme ve spisech
Pliniových. Důležitým zdrojem poznání grott jako
již veskrze etablovaných architektonických objektů
římského zahradního umění je například Historia
Naturalis od Plinia Staršího (KnihaXXXVI), ale také
korespondence Plinia Mladšího nebo Cicerona. Tyto
literární prameny se pak stávají v renesanci, kdy dochází k oživení zájmu o antickou kulturu a její zahradní umění, vítaným zdrojem poznání antické zahradní
tvorby a s ní spojených drobných architektonických
útvarů, grotty nevyjímaje, a nacházejí odezvu v nastupující italské architektonické teorii, jako je tomu
h_aluze číslo 11 / jaro 2010
například v Albertiho spise De re aedificatore. To,
že se grotty v 16. a 17. století staly stejně důležitým,
ba dokonce ještě důležitějším elementem zahradního umění a jeho úsilí o umělecké a architektonické
utváření přírody jako tomu bylo v době římské antiky,
má na svědomí ještě jeden fakt. Snad nejzásadnějším
podnětem pro vznik prvních grott v období renesance jsou vedle zmiňovaných písemných pramenů také
vykopávky antických objektů samotných, především
takzvaného Neronova Zlatého domu v Římě. Umělci té doby, zejména z okruhu Rafaelova, který se na
příkaz papeže vykopávkami zabýval, měli k těmto
památkám neomezený přístup. Mnohé z odhalených
dekorativních a stavebních elementů později uplatnili při vytváření grott v zahradách paláců a vil.
Pravděpodobně nejstarší grotta v Itálii vznikla v roce
1530 v Palazzo del Té v Mantově a jejím autorem je
právě spolupracovník Rafaela Giulio Romano. V polovině 16. století pak počíná na jih od Říma rušná stavební činnost. Oblast se stává vyhledávaným místem
odpočinku římských kardinálů, kteří si zde nechávají
vystavět výstavné vilové areály. Pravě zde vznikaly
umělé jeskyně ve velkém počtu a různé podobě. Nejčastěji byly koncipovány jako výklenky nebo prostory
ve zdech zpevňujících a podpírajících terénové stupně terasových zahrad. Tento typ grotty se vyvinul
díky specifickým podmínkám svažitého terénu, jenž
je typický pro areály italských zahrad, a představoval důležitý akcent v celkovém uměleckém ztvárnění
zahrady. Mimo to plnily tyto prostory v klimatických
podmínkách Itálie jednu zásadní funkci – doplněné
o hydraulické mechanismy přinášely v letních vedrech příjemné osvěžení. Proto nepřekvapí, že grotty
svou podstatou již od prvopočátku úzce spjaty s vodním živlem, byly často utvářeny také jako prostory
určené ke koupeli. Doklady o tom máme jak na území
Itálie a Francie, tak také v našich zeměpisných šířkách. Příkladem může být grotta císaře Rudolfa II.
v Praze-Bubenči, lázeň na zámku v Teplicích, z níž
dnes zbývají již jen fragmenty, nebo grotta v areálu
malostranského paláce Albrechta z Valdštejna. Výzdoba těchto výklenků a prostor měla často velmi
rozmanitou podobu. Někdy se jednalo o věrné nápodoby skalisek a krápníků, jindy převládl spíše architektonický prvek. V Itálii se však pro výzdobu grott
užívaly spíše přírodní materiály tradované již z antiky jako tuf, pemza a oblázky sestavené do mozaik.
Celkový efekt pak dotvářely skulptury, reliéfy a odlitky přírodnin, znázorňující nejčastěji mytologické
a bukolické scény.
Kolem poloviny 16. století se obliba grott rychle šíří.
Iniciativu centra tohoto svébytného uměleckého
odvětví přebírá Florencie, kde ještě dnes najdeme
četné opulentní grottové objekty založené na důmyslných ikonografických programech. Snad nejzářnějším příkladem toho jsou grotty vybudované v areálech paláců a vil Medičejských velkovévodů, jako je
Grotta Grande v Giardino Boboli ve Florencii nebo
Grotta degli Animali v Castelu.
Vliv Itálie jako mekky umění 15.-17. století na okolní
Evropu byl vždy jasně patrný. Nové trendy zde vznikající se velmi rychle šířily za hranice země a vzbuzovaly velký zájem jak mecenášů, tak umělců samotných. Nejinak je tomu i v případě výstavby umělých
jeskynních útvarů. První odezvy grottového umění se
objevují ve Francii již kolem poloviny 16. století. Na
počátku rozvoje fenoménu umělých jeskyní zde stojí
Grotta des Pins, kterou nechal v letech 1541-1543
postavit král František I. ve Fontainebleau. A není
divu, že právě zde. Francouzští králové s oblibou
zvali ke svému dvoru italské umělce a teoretiky. Pro
Františka I. jich tehdy ve Fontainebleau pracovala
celá kolonie. Odtud se obliba umělých jeskyní šíří do
zámeckých zahrad v okolí Paříže. Ačkoliv ve Francii
italští tvůrci v oblasti grottového umění sehráli zejména zpočátku vůdčí roli, brzy se zde toto odvětví
začalo ubírat svou vlastní cestou a propracovávat
ke svébytné formě. Hlavní podíl na tom nese v té
době velmi rychle se rozvíjející francouzská architektonická teorie. Ta jasně definuje formu a funkci
zajímavosti / 75
76 /
zajímavosti
byly hojně užívány ke společenským příležitostem.
Funkční určení zůstává vesměs stejné, grotty mají
sloužit především k občerstvení ducha i těla svých
stavebníků a ke společenským radovánkám a reprezentaci. Po stránce formální však najdeme mnohé
rozdíly. Setkáme se s grottami jako svébytnými objekty plně definovanými svou podstatou. Jindy tvoří
část většího architektonického souboru.
Ačkoliv bylo grottové umění ve střední Evropě
zpočátku výsadou spíše společenských elit, stal se
tento fenomén poměrně brzy obvyklou součástí architectury recreationis palácových a zámeckých
areálů, kde na více než jedno století zdomácněl.
V rámci středoevropského prostoru ovšem nelze
v jeho vývoji vysledovat určitou linii. Přesto, že zde
působilo velké množství zejména italských podnětů,
měly tyto funkci spíše iniciační. Konkrétní vzory se
nepřebíraly slepě, naopak se těmto impulsům dostalo tvůrčího přepracování do různorodých forem. Ve
většině případů zde bez vzájemné kontinuity vznikaly grottové útvary, z nichž každý můžeme považovat
za originální dílo, ve kterém se plně odráží individualita jeho stavebníka.
Během 17. století získala grottová architektura u nás
poměrně značnou oblibu. S nástupem 1. poloviny 18.
století však začala pozvolná stagnace tohoto stavebního typu. Její hlavní důvod lze spatřovat v proměně
Praha, Valdštejnský palác, grotta Albrechta z Valdštejna, 20. - 30.
léta 17. století / Převzato z: Horyna Mojmir, Das Waldstein-Palais in Prag,
Prag 2002, s. 175.
h_aluze číslo 11 / jaro 2010
s proměnou barokní estetiky a následnou ztrátou zájmu o tyto pozoruhodné architektonické objekty vedlo k jejich úpadku. Ve velkém počtu tak již nedlouho po svém vzniku podléhají přestavbám a mnohdy
i definitivní devastaci. O to větší pozornost bychom
tak měli věnovat těm objektům, které tyto peripetie
přečkaly a dochovaly se až do dneška.
Vysvětlivky
1 NÁSÓ, Públius Ovidius. Proměny. Praha. 1935, s. 296.
Kroměříž, Květná zahrada, centrální pavilon, interiér, 1666-68 /
Převzato z: http://www.azz.cz/images/foto/kvetna/rotunda/b4.jpg
(vyhledáno 16. 4. 2008.)
estetických hodnot souvisejících s nástupem vrcholné fáze barokního slohu a s ní spojenou jasnou definicí estetických zásad této slohotvorné epochy. To,
co bylo charakteristické pro převážnou většinu grottových objektů, tedy dominance dekorativní složky,
se nyní jevilo jako esteticky neúnosné a neslučovalo
se se stylovými principy doby. Dochází tak k pozvolnému upouštění od výstavby tohoto svébytného architektonického typu. S jeho rezidui se však můžeme
setkat ještě hluboko v 2. polovině 18. století.
K výskytu umělých jeskyní v naší oblasti je nutné podotknout, že do dnešní doby dochované objekty představují již jen skrovné pozůstatky tohoto uměleckého
odvětví a stav, ve kterém se nacházejí, je ve většině
případů velmi smutný. Mnohé z nich pak pod nánosem novodobých úprav vypovídají jen málo o své původní podobě. Není to způsobeno pouze skutečností,
že se jednalo o fenomén časově vymezený. Je třeba
vzít v potaz ještě jeden nepopiratelný fakt. Primární
funkcí renesančních italských grott bylo poskytovat
stinný, osvěžující odpočinek v parném středomořském podnebí. V našich klimatických podmínkách,
které jsou v mnoha aspektech pro tento fenomén
nepříznivé, však grotty tuto funkci ztrácejí. Stávají
se módním architektonickým prvkem určeným především k zábavě a reprezentaci. Zapojení vodního
prvku však zůstává. Je to právě spojení nepříznivého
klimatu a vody, co mělo na destrukci těchto objektů hlavní podíl. Výstavba umělých jeskyní byla věcí
velmi nákladnou. Nemalé náklady však bylo třeba
vynaložit na jejich neustálou údržbu. To v souvislosti
Stručný výběr z literatury
HORYNA Mojmir (ed.), Das Waldstein-Palais in Prag, Prag
2002.
HENNEBO Dieter – HOFMANN Alfred, Geschichte der deutschen Gartenkunst, Bd. 2, Der architektonische Garten,
Hamburg 1965.
HERGET Elisabeth, Die Sala terrena im deutschen Barock
unter besonderer Berücksichtigung ihrer Entwicklung aus
der abendländischen Grottenarchitektur, Frankfurt am
Main 1954.
MAUÉ Claudia, Kunst und Natur in den Grotten des
Schlosses Hellbrunn, in: Barockberichte 14 und 15, 1997,
s. 505-518.
MIGNANI Daniela, Die Medici-Villen von Giusto Utens,
Perugia 2004.
MUCHKA Ivan – KŘÍŽOVÁ Květa, Valdštejnský palác, Praha
1996.
PACÁKOVÁ-HOŠŤÁLKOVÁ Božena – PETRŮ Jaroslav – RIEDL
Dušan – SVOBODA Antonín Marián, Zahrady a parky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Praha 1999.
RIETZSCH Renate Barbara, Grotten des 16. und 17.
Jahrhunderts. Formen der Gestaltung von Aussenraum
und Innenraum an Beispielen in Italien, Frankreich und
Deutschland, Wiesbaden 1985.
ZATLOUKAL Ondřej, Et in Arcadia Ego, Historické zahrady
Kroměříže, Olomouc 2004.
/Nina Michlovská/
foto archiv autorky
jednotlivých staveb. Přesná pravidla tak stanovuje
i pro výstavbu umělých jeskyní. Zatímco italské grotty udivovaly svým sklonem k bizarnostem, byla ve
Francii stavěna na obdiv spíše okázalost a k výzdobě
se užívaly dražší materiály, nevyjímaje perleť, drahé
kameny a zrcadla.
S koncem 16. století proniká móda umělých jeskynních objektů také do střední Evropy a na naše území.
V zaalpských kulturních centrech se však prosazuje
poněkud obtížněji. Byla to zejména silná středověká tradice zahradního umění zde, ale i dramatické
události první poloviny 17. století, které způsobily,
že se tu nové formy zahradního umění začaly ve své
celistvosti uplatňovat spíše pozvolně. Zahradní umění a především výstavba umělých grott byly determinovány vysokými materiálními a v neposlední řadě
i duchovními nároky, kterým se zpočátku dostávalo
uplatnění pouze z vůle nejvyšších sociálních vrstev.
Na sever od Alp tak vznikají první umělé jeskyně
v době, kdy v Itálii toto umělecké odvětví kulminuje
a vydává své nejcennější plody a ve Francii dospívá
do svébytné podoby. Přesto si zde tento fenomén získává postupem času velkou oblibu.
Umění výstavby umělých jeskynních útvarů nebylo
ani ve střední Evropě doménou pouze světské elity.
Stejně rychle našlo ohlas i u uměnímilovných mecenášů z řad církve. Grotty, jež si nechávali vystavět
představitelé kléru, tedy největší vzdělanci a mnohdy i suverénní knížata, vznikaly velmi často na základě důmyslných ikonografických programů. Není
proto divu, že právě jejich zakázky často představují
to nejlepší na poli tohoto uměleckého odvětví. Vrchol
grottového umění v oblasti habsburské monarchie
představují objekty, které nechal v letech 1613-1619
v areálu svého letního sídla Hellbrunn u Salcburku
vybudovat arcibiskup Markus Sittikus von Hohenems. Zde se poprvé v oblasti na sever od Alp objevuje stavební útvar grotty ve své plné rozmanitosti. Neméně důmyslné grotty vznikly o osmdesát let
později při letním sídle olomouckého biskupa, hraběte Karla II. Lichtenštejna-Kastelkorna v Kroměříži. Umělé jeskyně jsou zde součástí zahradního sálu
tzv. sala terreny, ale i velkolepého pavilonu v Květné
zahradě.
V průběhu 17. století se grotty stále častěji stávaly součástí sídel také nižší aristokracie. Opulence,
s jakou byly tyto objekty vyzdobeny, napovídá tomu,
že nesloužily pouze osobní potřebě stavebníka, ale
zajímavosti / 77
Mladý literární server Bohemúza
Název není
Od loňského září dává možnost vyniknout
autorům ostýchavým i zavedeným
Bohemúza / foto archiv autora
Prazáklad projektu Bohemúza leží v hluboko v roce
2006, kdy jsem se s tehdejším spolužákem z bohemistiky na FF UK, Janem Tomešem, rozhodli ustavit literární server. Ten byl zpočátku vázán spíše na
okruh lidí kolem filosofické fakulty. Stránky se sice
v létě téhož roku rozjely, ale pro nedostatek účastníků
a mezery v propagaci na tři roky stagnovaly. Ovšem
loni v květnu, kdy už oba zakladatele netížily studijní
povinnosti, došlo k oživení projektu a stránky zahájily
zkušební provoz. Už tehdy se na nich se svou tvorbou
ukázalo osm přispěvatelů, a nejen z filosofické fakulty. Konečně zejména díky programovací píli Jana Tomeše mohl v září přijít ostrý start. Stránky se dočkaly
nového vzhledu, rozšíření rubrik i funkce vkládání komentářů, hlasování pro jednotlivá díla a čítač návštěv.
Tyto vymoženosti postupně zdokonalujeme.
Nejsilněji osazenou rubrikou je poezie se sedmi autory, na druhém místě je próza se čtyřmi. Uvidíme, zda
povídkáři doženou básníky. Zatím jen řídce je využit
prostor v oddílu zamyšlení, kde očekáváme, že budou
propírána i témata politická a nadčasová. Stejná potíž
je i s recenzemi, kde těžko sháníme stálého přispěvatele. Přitom není třeba se omezovat jen na knižní
novinky, uvítali bychom i ohlasy z filmové a výtvarné
scény. Do rubriky aktuality se zatím soustřeďují ohlášky autorských čtení.
78 /
zajímavosti
www.bohemuza.cz.
/Aleš Misař/
h_aluze číslo 11 / jaro 2010
foto archiv autorky
Přejeme si, aby se jim to povedlo právě díky našemu
serveru. Je tu ovšem jedno železné pravidlo, a to požadavek na vystupování autora pod celým jménem.
Ve všeobecné záplavě nicků všude a ve všem na síti
bychom rádi totiž přijali autory, kteří si za svou jedinou, s vlastním jménem spojenou identitou, dovedou
stát. Utváříme něco jako rodinný kruh, z nějž co možná nejvíce vylučujeme anonymitu a sázíme na kontakt s autory. Rozhodli jsme se držet jistou „kontrolu
jakosti“, tj. nepouštíme každý příspěvek za každou
cenu, dokud neprojde našim schválením. Ještě jsem
žádnému textu nemusel vystavit STOP a jsem za to
rád, ale vím, že ta chvíle ortelu jednou přijde. Většinu
autorů oslovujeme sami, když na ně dostaneme tip,
ale přáli bychom si prozměnu, aby se přispěvatelé ve
větší míře začali hlásit sami. Osobně si připadám poslední dobou spíš jako lovec básnických elit. Ale ne že
by to nebylo místy dobrodružné!
Server se pochopitelně neomezuje jen na virtuální
potkávání. Od podzimu 2008 každý půlrok v periodě
podzim – jaro pořádáme naživo sraz autorů Bohemúzy i jejich hostů. O účastníky zatím není nouze a i
s dalšími nečtoucími pozvanými jsme dokázali pokaždé vyvolat aspoň dojem zaplněného sálu. První díl
se uskutečnil ve studenty hojně navštěvovaném „Indigu,“ a zájem byl nečekaný, jak ochotně jsme řešili
problém s nedostatkem židlí! Ty další dvě pokračování, už skromnější, v dubnu 2009 a v listopadu 2009 se
přesunuly do salonku menší restaurace na Petřinách.
Zde trochu narážíme rušivé vlivy okolí, protože podnik
nepočítá s větším shromážděním literátů, takže nás
nechrání proti hluku od okolních stolů, i přesto dokážeme naladit atmosféru. Letošní dubnový díl, taktéž
tam, bude už čtvrtým pokračováním. Počkejte si na
pozvánku na našich stránkách a přijďte si na vlastní
oči a uši přesvědčit, kdo jsme a co konáme. Voláme
vás, zájemci o dění v elektronické literární krajině,
zavedení borci pera, i vy, utajení
psavci, i vy, čtenáři zvídaví, bez
rozdílu věku, pohlaví, zadejte
(1982, v jednu ráno)
Přihláška na školu. Vydání se
jistým směrem k dospělosti. Fotka. Taje, červeně zalitý koupelny
z umakartu, vůně chemky a celej
ten proces, fascinovalo mě to. Byla jsem přijata. Nicméně
pro pokroucenej cit a představu o životě, jsem se fotce,
ni životu samotnýmu, nijak zvlášť nevěnovala. Nejde
o přehnanou kritiku, jak se může jevit, ne v tomto směru,
bylo to tak. Začínám tedy znovu.
Když mi život, atmosféra pryštící z fotky, dokáže
vtáhnout, téměř nechat pocítit vzduch,.... když mi dá
vědět něco o snímajícím, o lidský duši na snímku,
když práce fotografa vypovídá o „naplnění“ z jeho
práce... pak mě to dojímá, naplňuje, vyvolává příjemný rezonující pocity. Stejně tak jako obrazy, který se
mi naskýtaj všude kolem, vně i uvnitř mě. Když fotografuji, těší mě to stejně, ten okamžik, atmosféra,
proto raději snímám na negativ. Je ale pravdou, že
postrádám z mých snímků právě to „ono“. Existuje
ne mnoho snímků,který mě právě tak naplňují, jako
to snímání a vše kolem. Trochu paradox. Fotografie,
který jsem vybrala, jsou převážně všechny pořízený
při testování fotoaparátů.
foto archiv autora
A co je od začátku posláním Bohemúzy, jejím cílem
a hnací myšlenkou? Chceme umožnit všem, kdo psali
dosud jen v koutku, potají a s jitým ostychem – myslím, že takových není málo - vyjít s tvorbou na světlo.
Valerie Némethyová
fotografická příloha / 79
Název není / foto Valerie Neméthyová
80 /
fotografická příloha
h_aluze číslo 11 / jaro 2010
fotografická příloha / 81
Název není / foto Valerie Neméthyová
82 /
fotografická příloha
h_aluze číslo 11 / jaro 2010
fotografická příloha / 83
Název není / foto Valerie Neméthyová
84 /
fotografická příloha
h_aluze číslo 11 / jaro 2010
fotografická příloha / 85
Kdy jste naposledy byli na lyžáku?
Zadní strana vnitřní obálky ležela dlouho ladem. Loni
zde měla své místo rubrika „líheň“, která si kladla
za cíl publikovat juvenilní literáty. Představili se zde
celkem dva (resp. dvě), a vzápětí jsme seznali, že je
opravdu nadlidský výkon shánět spisovatele bez občanky. Plnohodnotná náhrada za ztracenou rubriku
se objevila až nedávno...
Počínaje číslem, které držíte v ruce, redakci h_aluze
doprovází sympatická helma studená. A helmičku
Název není / foto Valerie Neméthyová
86 /
fotografická příloha
h_aluze číslo 11 / jaro 2010
zase doprovází vilná pančelka. Není vyloučeno, že
se časem přidají další kreslení zvrhlíci - vše záleží
na invenci jejich tvůrkyně Moniky Svobodové, studentky jednooborové výtvarné výchovy ústeckého
pajdáku a velmi nadějné mladé umělkyně.
Zapomeňte na Red Meat - copak jste někdy na ulici
potkali mlékaře?! Zato na lyžák si určitě vzpomenete... Pokud ne, helma vám paměť osvěží!
H _ALUZE
literárně kulturní časopis

Podobné dokumenty

anotace přijatých projektů soutěže iga 2011

anotace přijatých projektů soutěže iga 2011 ohroženi sociální exkluzí, a na základě reflexe potřeb těchto rodin navrhnout přístupy, které mohou u těchto cílových  skupin snížit riziko sociální exkluze a konceptualizovat pozici křesťanské soc...

Více

JILJÍ

JILJÍ písni "Já stojím u tvých jeslí" vidí Krista jako toho, kdo naši smrtelnou temnotu proměnil v životodárné slunce: “Slunce, světlo, život, radost a blaženost.“ I my bychom se měli o Vánocích stát slu...

Více

Ke stažení zde

Ke stažení zde bojovníkem umění.

Více

PDF (PC, iPad) - E-knihy.knihovna.cz

PDF (PC, iPad) - E-knihy.knihovna.cz Když jsem se díval na dnešní fotky, uvědomil jsem si, že jak Praxis, tak i Zelená knihovna jsou nejenom chytří, ale i krásní lidé. A ještě k tomu se usmívají, ačkoliv před tím odpovídali na takové ...

Více

ve formátu PDF - Katedra Elektronické kultury a sémiotiky

ve formátu PDF - Katedra Elektronické kultury a sémiotiky „Pozdní“ Michel Foucault (Foucault a íránská revoluce, hermeneutika subjektu, techniky utváření já) Požadavky na studenty: Vážení studující, pokud chcete, abych vedl Vaši závěrečnou práci, je nutné...

Více

K čemu jsou dnes vzpomínky na NDR?

K čemu jsou dnes vzpomínky na NDR? ve  světě, na  základě naší velikosti pošleme vojska tam a  tam. A  možná může NDR i  za  to, že jsem se stal spisovatelem. V knihách východoněmeckých spisovatelů jsem nenacházel otázky a situace, ...

Více