První dar Vánoc Ježíš

SVATÝ ROK MILOSRDENSTVÍ
První
dar
Vánoc
nebyl
zabalený,
neměl
žádnou
dekoraci. Nebyl
objednán
„online“, ani nebyl zakoupen v hypermarketu. První
vánoční dar byl úplně jednoduchým darem. Svatým darem.
Nebylo to ani zlato, ani kadidlo, ani myrha. Dárcem byl
Bůh a ten dar dal všem lidem. Nikoho nevynechal. Tento
dar je totiž pro všechny bez rozdílu. Ani počet hříchů
nemůže nikoho vyřadit z Božího obdarování. Tento dar se
dá objevovat a dokonce je možné jej obejmout. Bůh tak
miloval svět, že dal svého jediného Syna. Je to
Kristus.
Ježíš
Požehnané Vánoce přejí všichni premonstráti!
1
NEMOHLI VSTOUPIT DO KOSTELA. TEĎ TAM
BUDE SVATÁ BRÁNA!
Otec biskup Jan určil náš opatský kostel za
privilegované místo diecéze, kde se 1. ledna otevře Svatá brána Roku
milosrdenství. Máme z toho velkou radost. Všichni tak budeme moci ještě
intenzivněji prožívat milostivé léto Páně. Klášter stojí již od roku 1139, avšak
Svatá brána se v něm otevře poprvé v historii. Otevře se v „údolí štěstí,“ kde se
premonstráti snaží žít a hlásat radostné poselství Boží spásy už skoro 900 let,
ale také se otevře na místě, které se snadno kvůli komunistickému režimu
proměnilo na vězení nevinných kněží. Nikdo z nich nemohl vstoupit tam, kde
měli slavit ta nejposvátnější tajemství a plnit podstatu své kněžské služby, a to
u oltáře, který se při liturgii stává Golgotou a hrobem setkání se Vzkříšeným
Kristem.
Najít bezpečí
My všichni budeme mít
možnost až do Neděle Ježíše Krista
Krále v roce 2016 vstupovat Svatou
bránou do našeho opatského kostela,
abychom se setkávali zvláštním
způsobem
s naším
Pánem.
Nedovolme, aby se nastávající rok a
každý vstup Svatou bránou stal
něčím povrchním. Co brána nebo
dveře představují? Nepochybně
pocit bezpečí a domova. Svatá brána
otevírá prostor Božího domu, kde
nás
Nebeský
Otec
očekává
s otevřenou náručí, aby nás pohostil
a obdaroval něčím, co tento svět
potřebuje jako sůl nebo světlo.
V Roku milosrdenství bychom měli prohlubovat tuto identitu Božích dětí.
Překročit práh Svaté brány znamená najít Všemohoucího a milujícího Boha,
který nás chce zbavit strachu. Svět je tolik černý a smutný, avšak křesťan ví, že
Pán přichází i do tmy. „A Světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila.“ (Jan 1,5) Kde
2
není naděje, víry a lásky, tam není Bůh. Chceme proto Pána překročením Svaté
brány zvát stále více do našeho života. Vždyť Ježíš říká: „Hle stojím u dveří a
klepu. Kdo uslyší můj hlas a otevře dveře, k tomu vejdu a budu s ním hodovat
a on se mnou.“ (Zj 3, 20) Když budeme kráčet přes práh našeho kostela,
řekněme Kristu, že mu otevíráme bránu našeho srdce, aby přišel a proměnil nás
svým Svatým Duchem.
Nejkrásnější kompliment: Vypadáš jako Bůh
Brána tedy také znamená
setkání. S Nejsvětější Trojící
a s bližními. Bližním je
podle učení Kristova každý, i
ten nejhříšnější člověk. Měli
bychom odstranit rutinu a
zvykovost
z našeho
všedního života, čerpat od
Boha Jeho odpuštění a
slitování a předávat to, co
jsme obdrželi lidem kolem
nás. Tak se staneme
milosrdnými jako Otec, což je heslo a cíl Roku milosrdenství. Už vám někdo
řekl, že jste Bohu podobní? Je to ten nekrásnější kompliment a přání, jaké vám
někdo může říct: Přeji Ti, abys byl podobný Nebeskému Otci. Jak k tomu
dospět? Je třeba, jak připomíná papež František, otevřít Bibli a poznávat Krista,
který je tváří Božího milosrdenství. Dokonale nám zjevuje Boží lásku, protože
jako Boží Syn je Otci podobný ve všem. Ke každému z nás promlouvá: „Já
jsem dveře, kdo vejde skrze mě, bude zachráněn; bude moci vcházet i vycházet
a najde pastvu.“ (Jan 10, 9). Jedinou cestou naší spásy je Ježíš Kristus.
V Ježíši Bůh zjevuje svou Lásku k nám
Když budeme v nejbližších dnech hledět na naše betlémy a na malého Ježíše,
najděme tam také Boží milosrdenství. Vždyť Bůh se k nám sklání nevšedním
a šokujícím způsobem. Stává se bezbranným batoletem, obléká si tělo člověka,
aby nám ukázal, že mu na nás nesmírně záleží, přestože jsme hříšníci. Dělá to
kvůli každému z nás. Nikoho nevynechává. Požehnané Vánoce a radostný
vstup Svatou bránou do Boží náruče!
P. Tadeáš Róbert Spišák, O.Praem.
3
BŮH NÁS HLEDÁ VŠUDE
Byl jednou jeden starý a moudrý král, který měl jednoho syna.
Královým velkým přáním bylo, aby ze syna, kterého hodlal učinit svým
nástupcem, vyrostl moudrý, šlechetný a ohleduplný člověk. Bohužel se tak
nestalo. Z mladého prince vyrostl nepříjemný, nevrlý, povýšený a násilnický
muž. Jednoho dne projížděl princ na koni nedalekou vesnicí. Přistoupil k němu
žebrák a s nadějí a prosbou k němu vztáhl ruce. Princův kůň se trochu polekal
a to mladíka tak popudilo, že vzal do ruky bič a zlostně žebráka šlehnul do
obličeje. Prosebník padl tváří do prachu. Princ křikem popohnal koně a odcválal
pryč. Uviděli to obyvatelé vesnice a králi si postěžovali. Krále to velmi
zarmoutilo a uzavřel se do svých komnat. Druhý den si dal svolat nejvyšší
královský soud a vážným hlasem prohlásil: „Mladý princ Tancredi, náš jediný
syn a dědic královské koruny, zklamal naše očekávání. Nemá potřebných
vlastností k tomu, aby se stal dobrým králem. Proto, ačkoliv nám to láme srdce,
nařizujeme, aby odešel na sever, do země barbarů, do vyhnanství. Tam bude žít
jen z práce svých rukou.“
Mladý
princ byl zvyklý
na
pohodlí
královského
dvora a neuměl
nic udělat. A tak
nyní, za kousek
chleba a trochu
slámy, na které
by se
mohl
vyspat,
musel
snášet
bití,
nadávky, hloupé
vtipy
a
posměšky
opilců. Za několik let po jeho urozeném původu nezbyla ani stopa. Byl z něho
špinavý a otrhaný žebrák, s prázdnýma očima a uplakaným hlasem.
Starý král však na svého nehodného syna nezapomněl. Jednoho dne si
dal zavolat velitele strážní hlídky, nejodvážnějšího ze svých vojáků, a poslal ho
za svým synem: “Řekni mu, ať se vrátí, dám mu všechno, co bude chtít.“ Ale
4
Tancredi už po ničem netoužil. Jen po kousku chleba a vlněné přikrývce. Tvrdě
za svoji pýchu zaplatil. Když to král uslyšel, oči se mu zalily dojetím. „Jdu za
ním“, rozhodl se. Vešel do bídné chatrče, kde jeho syn spal. Vzal do svých
rukou princovu vyhublou a špinavou tvář a s nekonečnou něhou mu pohleděl
do očí. Tvář mladíka se rozzářila a zašeptal: “Otče…“
„Přišel jsem pro tebe, abych Tě vzal domů. Jsi můj syn a nikdy jsem tě nepřestal
mít rád“, řekl král a společně se vrátili do královského paláce.
Ve starých kronikách se píše, že když princ Tancredi nastoupil na trůn, vládl
jako nejmoudřejší, nejlepší a nejšlechetnější ze všech králů.
Nádherný příběh, který vystihuje důležitost Vánoc. Bůh přichází přesně
tam, kde žijeme, přesně do těch míst, kde se nyní nacházíme, a každému z nás
říká: “Přišel jsem pro tebe, abych tě vzal domů. Jsi můj syn, jsi má dcera a já
jsem tě nikdy nepřestal mít rád.
I toto si připomínejme, až budeme procházet Bránou milosrdenství v
našem obnoveném kostele. Milí naši přátelé, přejeme Vám, abyste dobře prožili
tyto svátky, toto objetí Boha a Jeho vyznání lásky. Dovolme, aby se nás dotkl,
chytil za ruku a obejmul nás, a přes nás obejmul naše manžely, manželky, děti
a vnoučata, naše rodiny, naši obec.
Štědrovečerní večeře, slavnostní obědy a slavnostní liturgie… Ať jsou
všechny tyto okamžiky Vánoc a Nového roku slavnostní, protože život není
samozřejmostí, naši blízcí nejsou samozřejmostí, stejně jako samozřejmostí
není Boží milosrdenství. Všemi těmito věcmi jsme den co den obdarováváni a
jsme zváni obdarovávat. Ať se láska šíří.
P. Peter Palušák
VTIPY
Jožka se modlí před Vánocemi a na konci modlitby zakřičí: „Ježíšku, dones mi
kolo!”
„Ježíšek není hluchý,” domlouvá mu sestra.
„Ale babička ano.”
„Mami, můžu mít na Vánoce psa?”
„Na to zapomeň! Budeš mít kapra jako ostatní.”
5
ZAČÁTEK KURZŮ ALFA V NAŠÍ FARNOSTI
SE BLÍŽÍ!
Vyrůstala jsem v křesťanské rodině, ale to bylo vše. Vdala jsem se a měla
jsem děti. Na úvahy o Bohu mi v životě plném shonu a práce nezbyl čas. Věděla
jsem, že Bůh je, ale neměla jsem na něho čas. Přišel důchod a já jsem si koupila
Bibli. Občas jsem zašla do kostela, ale nic mi to nedávalo – cítila jsem velikou
vnitřní prázdnotu, byla jsem vnitřně úplně vyprahlá. Pak jsem jednou četla v
novinách inzerát o setkání pro seniory při kávě a zákusku. Tak jsem přišla do
společnosti lidí, kteří mě pozvali na kurz Alfa. Naučila jsem se porozumět Bibli.
Našla jsem pokoj, lásku a naději. Navázala jsem vztah s Bohem a díky tomu
jsem šťastná.
Gabriela, 75 let
Na kurz
Alfa mě
pozvala na
podzim roku
2002 moje
kolegyně z
práce. Byla
věřící a rok
před tím mi víru docela vnucovala. Měla pro mě jen samé negativní informace
typu: čteš špatné knihy, věříš hloupostem (já jsem tenkrát hltala všechna
východní učení) apod. Připadala mi hrozně divná, mimo a staromódní.
Najednou se začala měnit a už jsme spolu mohly mluvit úplně jinak.
Vysvětlila mi, že s manželem poznali jiná křesťanská společenství. Na moje
další otázky ale odpovídala, že bych to nemohla pochopit. Jednou jsem ji
zvala na jistou kulturní akci, ale ona jen opáčila: Ty bys se mnou taky nešla.
Moje zvědavost už byla tak napjatá, že jsem pozvání na Alfu přijala pomalu
dřív, než je vyslovila.
Do té doby jsem věřila ve vyšší moc, v nějaké“ univerzum“, které je
láska a harmonie, něco jako mořské vlny nebo vzduch. Něco do čeho se ponoříte
a jste ničím, bez nějakých jiných možností života. Trochu jsem přemýšlela o
reinkarnacích. Křesťanský Bůh byl pro mě záhadný a Ježíš Kristus podivný
mrtvý, nesmyslně umučený na kříži.
6
Na kurzu jsem získala informace, které mě celý život míjely. Bylo to,
jako když začnete skládat puzzle, najednou se chytnete a už se rýsuje motiv a
jednotlivé kousky zdánlivě beze smyslu začnou vytvářet obraz. Dává to smysl.
Co tušíte, že by mohlo být, najednou je. Zmizela obava, že jsme se octli v něčem
nahodile fungujícím, co spěje k zániku a že my se toho cyklu účastníme jen
jídlem a vyměšováním. Hledání odpovědi na zoufalou otázku, proč jsem tu,
bylo pryč. Bůh je ten nejspolehlivější, je to pevný bod. Prostě věřím někomu,
komu můžu věřit bez obav.
Dana Šimková, SŽ Brno
Začněte vztah s Bohem jinak a hlouběji. Co víc můžete pro svůj život
udělat? Vždyť kdo má Boha, má všechno. Vstup volný.
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
10.
11.
12.
13.
a) Termíny setkání a téma
15 . 1. 2016 – Jde v životě ještě o víc?
22. 1. – Kdo je Ježíš Kristus?
29. 1. – Proč Ježíš zemřel?
5. 2. – Jak mohu získat víru?
12. 2. – Proč a jak se modlit?
19. 2. – Proč a jak číst Bibli?
27. 2. – sobota s Duchem svatým – Kdo je to Duch svatý?
- Co Duch svatý dělá?
- Jak mohu být naplněn Duchem
svatým?
18. 3. – Jak se bránit Zlému?
1. 4. – Jak nás Bůh vede?
8. 4. – Proč a jak mluvit o víře s druhými lidmi?
15. 4. – Uzdravuje Bůh i dnes?
22. 4. – A co církev?
29. 4. - Jak prožít zbytek života naplno?
b) Program a místo setkání
V budově kláštera! Začátek vždy v 18:00 hod. Následuje: Pohoštění,
kratičká modlitba, přednáška, diskuse. Konec ve 20:00 hod.
Svou účast na jednotlivých kurzech potvrďte, prosíme, na tel.
čísle: 728 076 947 nebo emailem: [email protected]
7
PROGRAM V KLÁŠTEŘE
23. prosinec 2015 (Středa před Štědrým dnem)
14:00 hod. Zdobení stromečku pro zvířata
Sejdeme se před klášterem. Program je určený pro děti, rodiče a staré
rodiče. Potrvá přibližně do 17:00 hod. Půjdeme do lesa, proto
nezapomeňte na vhodnou obuv a teplé oblečení.
24. prosinec 2015 (Štědrý den)
16:00 hod. MŠE SVATÁ Z VIGILIE NAROZENÍ PÁNĚ PRO DĚTI
22:00 hod. VÁNOČNÍ PONTIFIKÁLNÍ MŠE SVATÁ
25. prosinec 2015 (Slavnost Narození Páně - Boží hod vánoční)
10:30 hod. PONTIFIKÁLNÍ MŠE SVATÁ
26. prosinec 2015 (Svátek svatého Štěpána)
10:30 hod. MŠE SVATÁ
15:00 hod. Rybova Česká mše vánoční – koncert v opatském kostele
27. prosinec 2015 (Svátek svaté rodiny)
10:30 hod. MŠE SVATÁ (s požehnáním rodin)
31. prosinec 2015 (sv. Silvestr I., papež)
16:00 hod. MŠE SVATÁ na poděkovaní za rok 2015
s prosbou o Boží pomoc a ochranu do dalšího roku
23:30 hod. Adorace Nejsvětější svátosti oltářní a svátostné požehnání
(po adoraci společný přípitek s farníky)
1. leden 2016 (Slavnost Matky Boží Panny Marie)
10:30 MŠE SVATÁ
– OTEVŘENÍ SVATÉ BRÁNY ROKU MILOSRDENSTVÍ
2. leden 2016 (Slavnost Matky Boží Panny Marie)
14:00 Prvosobotní duchovní obnova
Host: sestra M. Angelika Pintířová, SCB (pracuje s narkomany)
Téma: Síla milosrdenství
17:00 MŠE SVATÁ S NEDĚLNÍ PLATNOSTÍ
3. leden 2016 (2. neděle po Narození Páně)
10:30 MŠE SVATÁ
6. leden 2016 (Slavnost Zjevení Páně)
17:00 MŠE SVATÁ (žehnání vody, křídy a kadidla)
10. leden 2016 (Slavnost křtu Páně)
10:30 MŠE SVATÁ (obnova křestních závazků)
8
VZPOMÍNKY OTCE MICHAELA
NA OPATA VÍTA (II. část)
Příznačným rysem pana opata Víta bylo, že se nedal odradit od
plánování budoucí činnosti ve svobodných poměrech ani tehdejší situací a
zastrašováním ze strany režimních poskoků. Zvlášť často hovořil o vizi, jak
naplnit poslání řádu a zvlášť Želiva, až to náš Pán dovolí. Sem patřilo např.
zřízení církevního gymnázia, vybudování tří hlavních pastoračních středisek:
pří klášteře, dále v Humpolci a Havlíčkově Brodě, pořádání sympozií z oboru
teologie, umění a jiných oborů (mezi umělci měl mnoho přátel), soustavné
pořádání duchovních cvičení, aby se znovu v plném rozsahu obnovilo „údolí
štěstí“, vydávání časopisu, pořady v jihlavském rozhlase aj. I když někteří bratři
a přátelé to přijímali s jistou skepsí, pan opat poukazoval na pohnuté dějiny
Želiva, kterému nejednou hrozil zánik, a přesto opět povstal z popela jako bájný
Fénix. V jeho uvažování mu pomáhala znalost dějin, ostatně o obnově kláštera
za časů pobělohorských
napsal důkladnou studii,
jehož hlavní postavou je
opat
Siard
Falco.
Dodával naději i v
dobách, kdy obloha byla
příkladně a zdánlivě
navěky zachmuřená a
kdy podle spisovatele
Jaroslava
Durycha
„medle nezbývalo než se
modlit“.
Svoboda po listopadu 89 znamenala pro pana opata pokračování ve
svěřeném úkolu. S vedením ústavu dojednal podmínky převzetí, dával
dohromady rozptýlenou komunitu, nastínil hlavní úkoly každého bratra i
společenství jako celku, přivedl nové členy a věnoval se plně jejich formaci.
Jeho důslednost a životní a řeholní zkušenost inspirovala nás všechny, a
pomáhala překonat obtíže doby i místa. Velkým zážitkem a satisfakcí byla cesta
do USA, do našeho kláštera v De Pere ve státě Wisconsin, ke které došlo na
jaře 1990 (nikoli 1993, jak je mylně uvedeno v knize Člověk musí hořeti). Pana
opata jsem doprovázel jako tlumočník. Američtí bratři tam provozují několik
9
gymnázií a vysokou školu, a právě ta udělila panu opatovi z pověření generála
řádu čestný doktorát. Slavnost to byla velkolepá, v aule přihlíželo ceremonii na
dva tisíce hostí. Za zvuků hudby přicházeli středem studenti, kteří pak obdrželi
diplomy o ukončení studia, a v závěru, v doprovodu prezidenta fakulty a
tehdejšího opata Thomase Mackina kráčel náš oslavenec. Po fanfárách a
americké hymně všichni povstali, opat Thomas pronesl projev hodnotící život,
utrpení a zásluhy Víta Tajovského, který pak za bouřlivého potlesku převzal
jmenovací dekret. Chvíle nadmíru dojemná, zvláště když v mysli běžel film o
tom, co všechno jí předcházelo. Nějaký den jsme pobyli v Chicagu, a na
zpáteční cestě jsme se zastavili u belgických bratří v Grimbergenu a v dalších
klášterech. Následovaly další cesty a pocty, projevy a uznání, cesty do krajů
blízkých i dalekých, a všude byl cítit obdiv a úcta spontánně projevovaná
tomuto dřívějšímu vězni a věrnému duchovnímu synu sv. Norberta, který se
nezpronevěřil svému poslání ani ve chvílích nejtěžších.
Všechny nás posiloval a inspiroval elán, se kterým se opat Vít věnoval
práci na obnově života komunity a budování bratrských vztahů s ostatními
řádovými domy u nás i v cizině. Přicházeli noví členové, rozvíjela se duchovní
správa na farnostech blízkých i vzdálenějších, začala éra exercicií, slibně začala
akce duchovních želivských sobot, která probíhá dodnes, a začalo se pracovat i
na materiální obnově budov a kostela. Originálním založením, které pan opat
Vít schválil a podporoval, je vznik premonstrátského Institutu sester, které žijí
a pracují na svých místech, řídí se norbertinskou spiritualitou a patří do
pravomoci želivského opata. Navíc byly založeny se souhlasem
královéhradeckého biskupství.
Časem se ovšem u pana opata začaly hlásit potíže spojené nejen s
věkem, ale následky komunistického bezpráví a poměrně náročných operací,
které prodělal za mřížemi. Byl činný do poslední chvíle, velkým pomocníkem
mu byla nejen komunita, ale i opat-koadjutor Bronislav Kramár, jeho oddaný
spolupracovník i v dobách dřívějších. Osobnost pana opata Víta Tajovského
zanechala dnešnímu Želivu, jeho členům a všem přátelům odkaz hluboké víry
v Boží ochranu a požehnání, naděje, která nezávisí na proměnlivosti časů a lidí,
a především pokorné a pravdivé lásky, která dává životu pravdivou náplň, směr
i cíl.
P. Miloslav Michael Fiala, OPraem.
10
EXKLUZIVNÍ ROZHOVOR S MAXEM KAŠPARŮ
S želivským terciářem a novoknězem si
povídal náš bratr Gottschalk Karol
Lovaš.
Prožíváme ještě stále advent, čas, který
dnešním lidem nic moc neříká. Proč?
Moderní doba je všeobecně charakteristická tím,
že zůstaly formy, ale vytratil se obsah. Stejné je to
s vánočními svátky nebo památnými dny. Zeptej
se některého maturanta, co mu říkají jména Cyril
a Metoděj nebo svatý Václav či 18. říjen 1918. Jde
o dny pracovního volna, ale málokdo ví, proč je
tomu tak.
Vánoce, to nám docela jde. Horší je to pak zase
s půstem a Velikonocemi. Je to tím, že Ježíšek
doroste a chce od nás něco víc než jenom „ťuťuli-muťuli“, jak jsme zvyklí
říkat dětem v kočárku?
Ano, Vánoce nám jdou, ale v té rovině materiální. Duchovně je to bída i v těch
rodinách, které se považují za křesťanské.
Daří se dnešnímu člověku dospívat ve vztahu k Bohu?
K nějakému, pokud se píše s malým “b“, tak ano. Pokud jde o idolatrii, tak v
každém případě. Ale ke křesťanskému Bohu dospívá současný sjednocený
Evropan jen v malém procentu.
Co je na tom dospívání nejtěžší?
Náročnost na životní styl, který je s vírou spojen. To věděl už samotný Ježíš,
když řekl „Ne ten, kdo mi říká pane, pane, ale ten, kdo plní vůli mého Otce,
vejde do Božího království.“ To je náročné a moderní člověk je velmi líný.
Oblékl jsem v adventu Krista na kříži. Čepice, rukavice, šál, teplé ponožky.
Kostelní ženy byly pohoršené. Měly za to, že jsem se opil, když jsem to
udělal. Vysvětlil jsem jim, že adventní čas není o věnci jakkoliv krásném.
Je o živém Bohu přítomném v každém člověku. O jeho potřebách. O
11
pozvání udělat svět krásnějším. Pochopili. Proč se téměř vždycky nejdřív
pohoršujeme až potom přemýšlíme? A ne naopak?
Protože kdybychom nejdříve přemýšleli, tak bychom k pohoršení často ani
nedošli. A pohoršení se chápe jako znak „slušného člověka“.
Papež František konstatoval, že Vánoce jsou vzhledem na nedávné
atentáty a celkové problémy světa hanbou a „nesmyslným cirkusem.“ Co
udělat, aby jimi nebyly? Problémy světa asi nevyřešíme.
Doplním tuto myšlenku slovy jeho předchůdce Benedikta XVI., který řekl, že
nad Evropou se nese tmavý mrak strachu z dítěte a Evropané by neměli slavit
Vánoce, protože ony jsou právě oslavou narozeného dítěte.
Jak ustát ten předvánoční „humbuk“, když se nám zvlášť obchodníci snaží
namluvit, že Vánoce máme již od října?
Vždycky a všude nám bude někdo, v náš neprospěch, něco namlouvat. Musíme
s tím počítat a nepřijímat hlasy zvenku. Spíše naslouchat hlasům rozumu a
svědomí.
Co chybí dnešnímu člověku k tomu, aby o sobě mohl říci, že je šťastný?
Nalézt a pojmenovat smysl života tak, jako kapitán lodě zná název přístavu,
kam chce doplout. Bez onoho přístavu jsme na moři existence jen Bludnými
Holanďany. Je to těžké. Ale ruský teolog Berďajev říká, že hledání onoho
smyslu dává už samotnému životu smysl.
Rada od psychiatra? (na štěstí)
Nehledat radost v chemii.
Rada kněze?
Hledat radost ve smyslu.
Psycholog Gahlen charakterizoval lidi 20. století jako „narcisy.“ Změnilo
se od té doby něco?
Ano. Občas se z některého stane i český prezident.
Na Vánoce jsme zvyklí dávat a dostávat dárky. Bude nějaký „hitem“ letos?
To já těžko mohu říci. Na to máme v televizi ulízané playboye, blonďaté
zlatokopky a celebrity všeho druhu. Rád se nechám poučit.
Co bychom měli pod vánočním stromečkem zaručeně najít?
Spíše dárce než dárek. Nalézt tam člověka (myslím tím ve střízlivém stavu).
12
STRUČNÁ HISTORIE SVATÝCH ROKŮ
Katolická církev započala tradici svatých roků za papeže Bonifáce VIII. v roce
1300. Papež tehdy stanovil jejich konání na období jednou za sto let. Od roku
1475 bylo řádné jubileum vyhlašováno každých 25 let, aby je mohly prožít
všechny generace. Dosud bylo slaveno 26 řádných svatých roků, poslední z nich
proběhl v roce 2000. Od 16. století se začaly vyhlašovat také mimořádná
jubilea, které měla zdůraznit události zvláštního významu. Posledními
takovými byl rok 1933 (1900 let od Vykoupení) a 1983 (1950 let od
Vykoupení). Církev dala starozákonnímu jubileu nový duchovní význam.
Milostivý rok spočívá v odpuštění, jež je nabídnuté všem, a v možnosti obnovit
vztah s Bohem i s druhými lidmi.
Proč papež František vyhlásil Rok milosrdenství
Skrze Svatý rok milosrdenství chce
papež František postavit do centra
pozornosti milosrdenství Boha, který
zve lidi k návratu k sobě. Křesťané
jsou podle něj dále povoláni, aby
„přinesli útěchu každému člověku
naší doby.“ Milosrdenství je téma
papeži Františkovi zvlášť blízké,
neboť si za své biskupské (a později
papežské) heslo zvolil větu:
„Miserando atque eligendo“ (v překl.
„Pohleděl na něj s milosrdenstvím a
vyvolil jej“). Při první modlitbě
Anděl Páně po svém zvolení římský
biskup
prohlásil:
„Pocítit
milosrdenství, toto slovo proměňuje všechno. Je to to nejlepší, co můžeme
pocítit. Proměňuje to svět. I trocha milosrdenství činí svět méně chladným a
spravedlivějším. Potřebujeme dobře rozumět tomuto milosrdenství Boha,
milosrdného Otce, který má takovou trpělivost.“ V lednu letošního roku řekl:
„Je tolik potřeba milosrdenství a je důležité, aby ho laičtí věřící prožívali a
13
vnášeli do různých oblastí společnosti. Odvahu! Žijeme čas milosrdenství, toto
je čas milosrdenství.“
Zajímavosti:


Papež František oznámil slavení Svatého roku milosrdenství Bulou
Tvář milosrdenství na vigilii Neděle Božího milosrdenství, přesně 10
let po odchodu papeže Jana Pavla II. na věčnost. Není to náhoda. Právě
Jan Pavel II. v jubilejním roce 2000 do liturgického kalendáře zařadil
slavnost Božího milosrdenství, kterou slavíme každý rok na 2. neděli
velikonoční. Jan Pavel II. prohlásil: "Světlo Božího milosrdenství (…)
bude svítit na cestu lidem třetího milénia."
Jubilejní Svatý rok milosrdenství začal na Slavnost Neposkvrněného
početí Panny Marie, 8. prosince 2015 otevřením Svaté brány ve
Vatikánu. Slavnost proběhla v den 50. výročí konce II. vatikánského
koncilu, který se inspiroval biblickým příběhem o milosrdném
samaritánovi, jak to uvedl papež Pavel VI. Kromě jiného 8. prosince
1965 prohlásil: „Pro katolickou církev není nikdo cizí, nikdo není
vyloučený, nikdo není vzdálený. Každý, k němuž se obrací náš pozdrav,
je povolaný, pozvaný. V jistém slova smyslu je zde přítomný. Nechť to
říká srdce, které miluje: každý milovaný je přítomný. A my, zvlášť v
této chvíli, v síle našeho všeobecného pastoračního a apoštolského
poslání, my všichni milujme.“
Co od nás papež očekává:


Buďme trpěliví a milosrdní! Protože Bůh je ke každému z nás trpělivý
a milosrdný.
Udělejme krok od pouhé spravedlnosti k milosrdenství!
Papež nás vyzývá, abychom od spravedlnosti udělali další krok, a to k
milosrdenství. Kolikrát jsme zůstali jenom u spravedlnosti. Odsoudili
jsme hříšníka i s jeho hříchy. Ale Bůh takto nejedná. Podívejme se na
Ježíše. Když za ním přivedli cizoložnici, byl spravedlivý. Uznal, že
zhřešila. Její hřích neomlouval. Odsoudil její hřích. Ale ženě odpustil!
Ježíš zavrhuje hříchy, hříšníkům však odpouští a vrací důstojnost,
kterou ztratili.
14





Odpouštějme! Vždy máme komu odpouštět. Papež říká: Je smutné
vidět, že se v naší kultuře vytrácí zkušenost odpuštění. Dokonce samo
toto slovo jako by někdy zmizelo... Odpuštění je síla, která křísí k
novému životu.
Naslouchejme Božímu Slovu! Abychom byli schopni milosrdenství,
musíme nejprve naslouchat Božímu Slovu. To znamená rozjímat nad
Biblí.
Putujme k Svaté bráně!
Nesuďme a nezavrhujme druhé lidi! Jen Bůh má právo soudit. Papež
říká: „Kdo nechce být souzen Bohem, nesmí se stát soudcem vlastního
bratra. Lidé totiž svým soudem ulpívají na povrchu, zatímco Otec hledí
do nitra. Kolik jen škodí slova pronášená se žárlivostí a závistí. Mluvit
špatně o bratru v jeho nepřítomnosti znamená stavět jej do špatného
světla, poškozovat jeho pověst a vydávat jej napospas řečem.“
Konejme skutky tělesného a duchovního milosrdenství! Papež:
„Vroucně si přeji, aby o tom křesťanský lid přemýšlel.“
(Pro čtenáře našeho listu Siloe připravil otec Peter Palušák speciální
plakát-omalovánku, kde jsou vyjmenovány všechny tyto skutky, které
bychom měli činit. Děti si mohou obrázky vymalovat)
VTIPY
Ve vlaku sedí kněz, řeholnice a dva zástupci alternativní subkultury. Kněz má
ruku v sádře.
„Co se vám stalo, otče?“ zeptá se řeholnice.
„Uklouzl jsem ve vaně,“ odpoví kněz.
Jeden ze zástupců alternativní subkultury se obrátí na druhého:
„Hele, vole, co je to vana, vole?“
„Já nevím, ty vole, copak jsem katolík?“
Na Vánoce křičí malý Filípek přes celý byt na maminku u sporáku: „Mamí,
mamí, stromeček hoří!” „Říká se, svítí, a ne hoří,” poučí ho matka. Chlapeček
za chvíli zase začne křičet: „Mamí, mamí, záclony už také svítí!”
Dva chlapi se baví o tom, co dostali k vánocům. "Pojď k oknu... vidíš to krásný,
modrý BMW? "No, tak to je opravdu moc pěkný." "Tak přesně v takový barvě
jsem já dostal tepláky..."
15
DUCHOVNÍ OBNOVY
S PATRICKEM COLLINSEM, CM
VE SVATÉM ROKU MILOSRDENSTVÍ
4.-6.3. 2016:
Radost a svoboda v Kristu – Jak zpracovat a překonat závislosti
Nestačí říct, že trpíme závislostmi. Důležité je najít odpověď na otázku, jakými
závislostmi trpíme a jak tyto závislosti překonávat. „Závislost“ je moderní
výraz pro tradiční pojem „připoutanosti.“
8.-10.3. 2016 (příjezd večer 7.3. 2015)
Spravedlnost a milosrdenství – vzájemný vztah
(Doporučujeme zvlášť pro kněze a řeholníky.)
Nad tímto tématem medituje papež František ve své bule Tvář milosrdenství,
kde říká, že spravedlnost je začátek milosrdenství. Přednášky budou též
inspirovány životem a učením sv. Terezie z Lisieux.
11.-13.3. 2016
Intimita a křesťanská zralost
V procesu blízkosti jde o tři důležité vzájemně propojené vztahy – se sebou,
s druhými a s Bohem. Otec Patrick poukáže na rozdíl mezi blízkostí a intimitou
a zdůrazní, že jenom intimita přináší vnitřní růst a uzdravení. Díky důvěrnému
vztahu s Bohem poznáváme naše vnitřní „já“, a otevíráme se lidskému
společenství, které je odrazem společenství Nejsvětější Trojice.
Možnosti přihlašování: tel.: 731 598 889, email: [email protected]
VTIP
Přišel jednou bojovník Islámského džíhádu k nebeské bráně. Vyhlédl svatý Petr
a řekl:
– Počkej, ale ty sem nesmíš, tebe sem nepustíme.
– Já dovnitř nechci, ale vy máte pět minut na to, abyste vypadli ven.
16
17
VTIPY
Vrátí se Mojžíš z hory Sinaj ke svému lidu a říká: "Mám pro vás jednu dobrou
a jednu špatnou zprávu. Ta dobrá je, že z 60 přikázání jsem to nakonec ukecal
na deset.
A ta špatná je, že šesté přikázání tam zůstalo."
Poslala maminka Pepíčka (koho jiného) na faru se vzkazem a poučila ho:
"Hlavně nezapomeň slušně pozdravit - Pochválen buď Ježíš Kristus!"
Po návratu se maminka Pepíčka ptala:
"Tak co, pozdravils, jak jsem Ti říkala?"
A Pepíček s bezelstným úsměvem odpověděl:
"Přišla mi otevřít hospodyně, tak jsem řekl - Zdrávas, Maria!"
Svatý Petr třídí frontu lidí před nebeskou branou. Přijde řada na černocha:
"Jméno?"
"Leonardo DiCaprio."
Svatý Petr se zarazí a pak sáhne po telefonu:
"Haló, šéfe, mně to není jasný - Titanic se potopil, nebo shořel?"
Babička seděla na pláži, kde si její vnouček ve slunečním klobouku a župánku
hrál s kyblíčkem a lopatkou a plácal bábovičky. Najednou se objevila obrovská
vlna, která zalila pláž, a když vtekla zpět do moře, vzala vnoučka s sebou.
Babička padla na kolena a začala se modlit: „Ó, Bože, prosím, vrať mi mého
vnoučka. Je to tak nevinné stvoření, tak sladký chlapec, tak báječné dítko.“ Jako
zázrakem se přihnala další velká vlna a zanechala po sobě vnoučka přesně na
původním místě, v župánku a s lopatičkou a kyblíčkem. Babička obrátila oči k
nebesům, rozhodila rukama a řekla naštvaně: „Měl klobouček…“
Farář zpovídá mladou dívku: "A jiné hříchy už nemáte, milé dítě ?"
Dívka nesměle: "No, snad už jen, že se každé ráno prohlížím v zrcadle, jak jsem
hezká." Farář mávne rukou a říká: "Ale to není hřích, milé dítě, to je oční vada!"
Vběhne chlap do hospody celý udýchaný a ptá se hned u prvního stolu: "Chlapi,
kdo tady má velkýho černýho tlustýho psa s bílým obojkem?" "No, nikdo." "Tak
jsem vám přejel faráře."
18
Jednotlivé řády poslaly své zástupce do Betléma, aby vzdali hold Božskému
dítěti. Dominikán položí k jeslím své dary se slovy: "Náš Pane, přináším ti zlato
vědy." Benediktýn při předávání daru pronese: "Zde je kadidlo našich
modliteb." Františkán říká: "Tady je, Pane, myrha naší chudoby." Mezitím si
jezuita vezme stranou sv. Josefa a potichu říká: "Až povyroste, tak ho dejte do
našeho gymnázia, my už z něho něco uděláme."
Několik dní před Vánocemi musel pan farář náhle odcestovat. Protože už neměl
čas, aby se dohodl s malířem o nadpisu nad jesličkami, poslal mu malíř telegram
s prosbou o míry pro nadpis. Slečna na poště padla do mdlob, když četla
telegrafickou odpověď pana faráře: “Dítě se nám narodilo. Tři metry dlouhé a
metr široké.”
“Tati, proč musí být na svatbě svědkové?” “Protože by tomu po čase nikdo
nevěřil.”
Drahý Pane, dneska jsem prozatím dělal všechno dobře. Nepomlouval jsem,
nenechal jsem se naštvat, nebyl jsem chamtivý, nabručený, protivný, sobecký,
dokonce ani poživačný. Jsem Ti za to všechno velmi vděčný, Bože. Ale za chvíli
budu muset vstát z postele a od té chvíle budu potřebovat pořádnou pomoc!
Amen.
19
20
1. LEDNA 2016 v 10:30 hod., ŽELIV, OTEVŘENÍ SVATÉ BRÁNY