Jak na zkušební jízdu při koupi ojetiny

Jak na zkušební jízdu při koupi ojetiny?
Pořízení ojetého vozu je pro většinu motoristů spojeno s nemalým finančním výdajem. Proto
je třeba automobil před koupí prověřit jak staticky, tak během jízdy.
Jízdní test odhalí mnohé nedostatky, které při pouhé statické kontrole poznat nelze. Pokud
pořizujete vůz na inzerát, nabízí se tak příleţitost zjistit, jak s ním nejspíš současný majitel
zacházel. I to můţe být při rozhodování podstatné.
Samozřejmě kaţdý automobil je náchylný k jiným problémům, avšak řadu běţných
opotřebení poznáte u všech vozidel stejně. Zkrátka platí, ţe ať uţ máte v hledáčku škodovku,
fiat nebo mercedes, několik důleţitých prvků u všech vozů prověříte při dodrţení shodného
postupu. Patří mezi ně například stav poloos či automatické převodovky.
Než vyjedete
Důleţité je, aby byl před zkouškou motor studený. Nejprve prověřte, zda není na víčku
doplňování oleje vysráţená voda – po vychladnutí udělá bílý film. V expanzní nádobce zase
nesmíte nalézt stopy mastnoty ukazující na pronikání oleje do chladicí kapaliny. To by
ukazovalo na poškozené těsnění pod hlavou či samotné hlavy motoru. Prohlédněte si také
olejovou měrku a hleďte nejen na mnoţství oleje - u atmosférických záţehových pohonných
jednotek nesmí být olej černý. V případě přeplňovaných záţehových agregátů můţe trochu
změnit barvu, ale černý by také neměl být. U dieselů je to něco jiného, zde olej mění barvu
velice rychle a to aţ do černa. „V případě, ţe jde o vozidlo s automatickou převodovkou,
prohlédněte měrku i zde. Olej nemá být špinavý. Důleţité je, ţe se jeho mnoţství měří u
různých automobilů jinak. Někde v klidu, jinde za běhu agregátu a podobně,“ upozorňuje na
odlišnosti Petr Vaněček, ředitel výkupu AAA AUTO.
Před otočením klíčkem v zapalování nastraţte uši – teď musí zachytit kaţdý nezdravý zvuk,
kaţdé klepnutí či zadrnčení. Samotné nastartování by mělo proběhnout hladce. Motor má
naskočit na poprvé a to bez přidání plynu! Otáčky musí drţet bez potíţí a nesmí „houpat“.
Zdá se vám zpočátku běh motoru příliš hlučný? Tomáš Rajchman, specializující se na opravy
vozidel Ford, uklidňuje: „Prvních pár vteřin můţe být hlučnější, jakmile se naplní hydraulická
zdvihátka, musí utichnout. Zároveň se během těch pár sekund dostane olej všude a na sníţení
hlasitosti se tedy podepíše i správné mazání.“Od této chvíle je třeba sledovat teploměr.
Ručička se nikdy nesmí dostat přes 90 stupňů. První kilometry zkušební jízdy by měly být
pozvolné, zejména pokud jde o auto se vznětovým agregátem, který se zahřívá pomaleji. Pro
provozní teplotu (oleje) bude potřebovat asi patnáct kilometrů jízdy.
Dobrým tahem je poţádat prodávajícího, aby nejprve řídil on a zavez vás někam, kde bude
moţné vozidlo vyzkoušet – třeba na nějaké parkoviště. Získáte tak moţnost sledovat, jak se k
automobilu chová, třeba jak řadí, zda nevymetá kaţdou díru a podobně. To je důleţité
zejména pokud jde o vůz s automatickou převodovkou, kde se nemá za jízdy vyřazovat,
protoţe v tu chvíli nemaţe. Mnoho majitelů to neví a myslí si, ţe vyřazením a pozdějším
opětovným zařazením „déčka“ šetří palivo. Ţe sebou auto škubne, a ze skříně kolikrát vyjde
rána jak z děla, je nechává klidné. Od takto poznamenaného vozu rychle pryč. Automat je zde
časovanou bombou a opravy přijdou draho.
Pozor na specifika automatických převodovek
Rozjíţdění s vozem musí být bez problémové a plynulé. Pokud jde o automobil s automatem,
předem si zjistěte, jak má řadit. Třeba vozy Mercedes se šestiválcovými motory se od určitého
roku rozjíţdějí na dvojku (u dieselů se s tím začalo později neţ u benzinu). Setkat se s tím
můţete například v řadě W124.
Pokud jde o automat, tak ten musí vţdy řadit při mírném plynu bez škubání! Při sešlápnutí
plynu na podlahu (nejsou-li jiţ nyní vysoké otáčky) má dojít k podřazení. „Podřazení můţete
cítit více, ale výrazný ráz by to být neměl. Je dobré ozkoušet více vozů, aby bylo moţné
srovnávat,“ radí Rajchman. Pokud to skříň dovoluje, vyzkoušejte manuální řazení všech
rychlostí. Aţ zastavíte, prověřte parkovací polohu. „Do polohy „P“ se volič nikdy nesmí dávat
za jízdy, ne kaţdý to ale dodrţuje. I při pomalém popojíţdění jde o značný ráz, který
rozhodně není ku prospěchu,“ doplňuje Tomáš Rajchman. Zkuste si s vozem také zacouvat,
právě zde se často poznají první problémy. „Nikdy vůz poskakovat nebo se chovat, jako
kdyby prokluzovala spojka. To značí únik tlaku v převodovce a tedy nutnou opravu,“ varuje
před typickými příznaky Petr Vaněček z AAA AUTO.
Po jízdě ještě jednou vytáhněte měrku oleje převodovky a opatrně přičichněte (pozor, olej je
horký!). Nesmíte cítit spáleninu!
Za volantem
Je-li automobil vybaven dvouhmotovým setrvačníkem a slyšíte od spodu motoru klapot, který
po sešlápnutí spojky utichne, je na vině jeho nadměrné opotřebení (po zahřátí můţe
utichnout). Výměna přitom není levná.
Při jízdě si všimněte, zda vůz netáhne do strany. Na rovném úseku můţete vyzkoušet brzdy,
pozor ale na vozidla jedoucí za vámi. Petr Vaněček popisuje, jak postupovat: „Nejprve
brzděte zlehka, automobil neznáte a tak není dobré hned dupnout na brzdu. Pozorujte, co dělá
volant. Klepe se? Nemá tendenci se otáčet? A co noha na brzdě? Jde-li o vůz bez ABS, nesmí
pedál pulzovat. To by značilo zvlněné brzdové kotouče.“ Najděte si vhodné rovné místo a
vyzkoušejte brzdit na plno s koly přímo. Auto se nesmí stáčet, ABS musí pracovat. U vozu
bez ABS se musí zablokovat všechna kola ve stejnou chvíli.
Ani za jízdy kdy nebrzdíte, se nesmí volant rozvibrovat. „Pokud se to děje, jde
pravděpodobně o vadu pneumatik, špatně vyváţené kolo nebo vůle na silentblocích
stabilizátoru. Můţe jít ale i o problém se řízením. Hučení od kola zase značí, ţe je loţisko na
konci ţivotnosti,“ dodává Rajchman.
Poloosy zkontrolujete tak, ţe budete krouţit na jednu a poté na druhou stranu s koly v plném
rejdu. Jejich špatný stav prozradí typické cvakání. Přibrzďováním v zatáčce (při přenosu váhy
na přední nápravu, tedy ideálně z kopce) se také často prozradí vadné silentbloky motoru a to
nárůstem vibrací. U mnohých vozidel postiţených tímto problémem, se při vypínání značně
zaklepe motor. Při přejezdu nerovností dobře naslouchejte. Cvakání od nápravy můţe značit
vytlučené čepy nebo vůle v táhlech stabilizátoru. Závadu je třeba definitivně určit na zvedáku.
„Pokud testovaný vůz lidově řečeno plave při výjezdech ze zatáček a na horizontech, hledejte
příčinu v opotřebeném zavěšení zadní nápravy. Avšak pozor, také by se mohlo jednat o
automobil po váţné nehodě. Vadné silentbloky odhalíte při prověrce vozu na zvedáku,“
popisuje další moţné závady zástupce autobazaru. Jestli zaznamenáte při prudkém přidání a
ubrání plynu škubání či dokonce tupé rány od podvozku, jde nejspíš o vůle v uloţení ramen.
Můţe se jednat i o vůle v horním uloţení tlumičů, pak se ale zvuk neozývá zespodu od kol.
Po jízdě
Motor nikdy nesmí při zkušební jízdě vařit. Teplota se musí drţet v normálu. Jestli je
automobil vybaven klimatizací, nezapomeňte ji za jízdy zapnout a vyzkoušet.
Po zastavení motor nevypínejte. Při volnoběhu vezměte si rukavice, do ruky hadr a velice
opatrně otevřete víčko pro dolévání oleje – zde opravdu pozor, olej je horký a můţe stříkat
ven! U nevyběhaného motoru by se to ale dít nemělo! U některých agregátů je moţné, ţe
vyjde pár okem těţko viditelných kapiček. Zde nejde o závadu – záleţí totiţ na konstrukci
vršku pohonné jednotky. Přesto nesmí olej výrazně stříkat. Po uzavření motoru lze ještě
otevřít expanzní nádrţku chladicí kapaliny – avšak velice opatrně, čekejte horkou páru. Je-li
motor poškozen, tak i vařicí vodu! Zde je riziko opaření velké! Pokud je vše bez závad, voda
zůstane v nádrţce. Poţádejte prodávajícího, ať krátce sešlápne plyn. V nádrţce se nesmějí
dělat bubliny, coţ by značilo vadnou hlavu válců. Po zhasnutí motoru ještě jednou prověřte,
ţe nejsou ve vodě stopy oleje.
Poté zkuste znovu nastartovat. I teplý motor musí naskočit bez potíţí. Zejména u dieselů si
dejte pozor. Nezřídka totiţ odejde naftové čerpadlo a za tepla pak vůz nestartuje. Všimněte si,
v jakém pořadí a s jakou prodlevou zhasínají kontrolky na přístrojovém štítu. Kontrolka
airbagů musí vţdy zhasnout samostatně, jinak je přepojena na jinou kontrolku!
Nyní za běhu jiţ ohřátého motoru zjistěte barvu výfukových plynů. Hustý bílý kouř ukazuje
na pronikající vodu do spalovacího prostoru, coţ je velice váţný problém. Pravděpodobnou
příčinou je opět poškozené těsnění pod hlavou či prasklina samotné hlavy válců. Modrý kouř
ukazuje na velké opotřebení pohonné jednotky. Přes pístní krouţky se do spalovacího
prostoru dostává mnoţství oleje a to způsobuje typické zabarvení výfukových plynů. U
takového vozu se lze setkat také se zaolejovaným vzduchovým filtrem.
Černý kouř značí, ţe se do spalovacího prostoru dostává více paliva, neţ je agregát schopen
spálit. Pohonná jednotka je tedy takzvaně přednastavena, tlaky ve válcích nejsou dostatečné a
vadu se prodávající snaţí zamaskovat nastavením palivového čerpadla na větší průtok
pohonných hmot.
Jaké jsou nejčastější problémy jednotlivých značek?
Alfa Romeo, Fiat, Lancia jsou velmi náchylné na problémy s poloosami.
Audi, Seat, Škoda, Volkswagen - s motory 1.9 TDI trpí na vadné váhy vzduchu.
BMW – u vozidel se silnějšími motory a vyšším kilometrovým proběhem se objevují vůle v
diferenciálu a na silentblocích zadní nápravy. Automobily jsou velice citlivé na vyváţení kol.
Drobné nedostatky mohou způsobit velké vibrace.
Ford - starší vozy této značky se nezřídka potýkají s nepravidelným během motoru vinou
zaneseného volnoběţného ventilu, časté jsou vůle na předním příčném stabilizátoru.
Čtyřstupňové automatické převodovky mají velice špatnou pověst z důvodu častých závad.
Mercedes – čtyřstupňové samočinné převodovky jsou dávány za vzor spolehlivosti, novější
pětistupňové však spadají do průměru.
Citroën, Peugeot – vozidla s multiplexní sítí trpí na potíţe s elektronikou.
Renault, Dacia – starší agregáty 1.5 dCi nezřídka zlobí drahé vstřikovače common railu.
Starší automobily obecně – nezřídka se objevuje váznutí brzd z důvodu koroze, zvlněné
brzdové kotouče, stará brzdová kapalina se sníţeným bodem varu či nadměrné opotřebení
dvouhmotového setrvačníku, je-li jím vůz vybaven.