Církev milující Pána Boha

BRNO – KOUNICOVA 14. 06. 2009
NEDĚLE
Co patří ke křesťanovi a církvi podle Janova evangelia – 7. část
MILUJEME PÁNA BOHA & PÁNA JEŽÍŠE KRISTA
Co je láska k Bohu a z čeho vyrůstá?
Vedení shromáždění:
První čtení:
SPD:
Text kázání:
Jirka Pacek
Tt 3, 3-7
Jirka Pacek
1 J 4, 19-21 & Ef 2, 4-7
PRVNÍ ČTENÍ
Titovi 3, 3-7
…I my jsme byli kdysi nerozumní, neposlušní, zbloudilí, byli jsme otroky
všelijakých vášní a rozkoší, žili jsme ve zlobě a závisti, byli jsme hodni
opovržení a navzájem jsme se nenáviděli. 4 Ale ukázala se dobrota a
láska našeho Spasitele Boha: 5 On nás zachránil ne pro spravedlivé
skutky, které my jsme konali, nýbrž ze svého slitování; zachránil nás
obmytím, jímž jsme se znovu zrodili k novému životu skrze Ducha svatého.
6 Bohatě na nás vylil svého Ducha skrze Ježíše Krista, našeho Spasitele, 7
abychom ospravedlněni jeho milostí měli podíl na věčném životě, k němuž
se upíná naše naděje.
ČTENÍ PŘED KÁZÁNÍM
1 J 4, 19-21
My milujeme, protože Bůh napřed miloval nás. Řekne-li někdo: "Já miluji
Boha", a přitom nenávidí svého bratra, je lhář. Kdo nemiluje svého bratra,
kterého vidí, nemůže milovat Boha, kterého nevidí. A tak máme od něho
toto přikázání: Kdo miluje Boha, ať miluje i svého bratra.
Ef 2, 4-5
Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, jíž si nás zamiloval,
probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtvi pro své hříchy.
Milostí jste spaseni!
KÁZÁNÍ
Janovo evangelium, které společně již nějakou dobu čteme, je učebnicí života víry. Je v ní
představen sám Pán Bůh ve svém Synu (zde je informace) a je v ní představeno, jak bude
(má) vypadat život věřícího (je zde formace).
Všechna dnešní čtení se nějak dotýkají další charakteristiky křesťana – je to bytost
milující. M I L U J Í CÍ P Á N A J E Ž Í Š E K R I S T A (láska k Hospodinu, Bohu stvořiteli byla
v době Pána Ježíše docela samozřejmostí).
2009_046 Církev milující - web.odt
Písně:
strana 1
Láska k Bohu, k Pánu Ježíši a k lidem (ať už věřícím anebo nevěřícím a dokonce i
nepřátelům), to je něco, bez čeho se nelze vůbec považovat za věřícího (křesťana). Dnes
zůstanu u lásky jako neodmyslitelné součásti života víry pouze v jejím vertikálním rozměru
– ve vztahu k Pánu Bohu.
1. MILOVAT PÁNA BOHA A PÁNA JEŽÍŠE KRISTA
Pán Ježíš čekal, že bude tím, koho budou jeho učedníci a následovníci milovat. Lásku
Božího lidu, která patřila Hospodinu, přivlastňoval i sobě. Jeho současníci znali
dvojpřikázání lásky, v němž je výzva k milování Hospodina celou duší, myslí i silou. To
nebyl – alespoň teoreticky vzato – problém. To převratné a pro mnohé nepřijatelné byla
skutečnost, že i on – Pán Ježíš – patří do sféry Boží, které patří lidská láska: (Stejně jako)
Věříte v Boha, (stejně) i ve mne věřte. A totéž se dá povědět o nároku na lásku.
Toto pro nás dnes není zdaleka takový problém jako kdysi, a to proto, že dnešní
většinově bezbožné společnosti je cizí jak Bůh stvořitel, tak i Syn vykupitel. Do značné
míry se tak může zjednodušit zvěstování evangelia, protože láska k Bohu a k Pánu Ježíši
může být zvěstována jako jedna věc. Náš dnešní skutečný a palčivý problém je láska
k Bohu a Pánu Ježíši jako taková. Je-li pro člověka myšlenka Boha jako takového čímsi
cizím, pak o lásce k němu to platí dvojnásob.
Co to znamená, když řekneme, že milujeme Pána Ježíše? Kde se bere naše láska
k němu? Jak se to stane? Proč milujeme Pána Ježíše?
1. 1. CO JE LÁ S KA K B O HU?
Láska je – obecně vzato – to, co se nějak v životě člověka objeví (často ani nemusí
vědět proč) a je to něco, co nás vede k vytváření pout. Láska je něco, co nás přitahuje
k druhým a chce s nimi vytvářet pouta (láska poutá – připoutává). Nutí nás být spolu –
vytváří společenství.
Když řeknu, že miluji Pána Ježíše a Pána Boha, pak tím vyjadřuji, že je mezi
námi pouto, o které stojím, aby bylo zachováno. Vyjadřuji, že toužím po společenství
s Pánem Bohem a Pánem Ježíšem. Je to zvláštní pouto, ale je tady. Láska k Bohu je touha
lidské duše být s Bohem (mít s ním cosi společného) a prožívat s ním zvláštní společenství.
1. 2. PRO Č MI LUJI BO HA ?
A proč o ně (společenství) tolik stojím? Jak jsem k němu došel? Kde se vzalo?
V čem je jeho jedinečnost a zvláštnost?
Evangelista Jan cosi naznačil ve svém prvním dopise, kde říká: „My milujeme jej,
protože Bůh napřed miloval nás.“ (1 J 4, 19). V evangeliu čteme, že „Bůh tak miloval svět,
že (proto něco udělal a) dal svého jediného syna, aby žádný, kdo v něho věří nezahynul, ale
měl život věčný.“
2009_046 Církev milující - web.odt
Písně:
strana 2
CHARAKTER BOŽÍ LÁSKY – LÁSKA VYJÁDŘENÁ ČINY ZÁCHRANY
Na počátku je Bůh a jeho iniciativa, jeho nabídka vzájemného společenství a
vztahu. K nám lidem dochází zpráva o tom, že je zde Bůh, který nás miluje, který pro nás
již dopředu něco učinil a nabízí nám společenství, jehož základem je pouto lásky.
To první, co je nám lidem představováno, je Boží láska se všemi svými
vyjádřeními. Ještě dříve než můžeme mluvit o své lásce k Pánu Ježíši, je zde Boží láska,
která nás přitahuje a která nás snaží získat. Je zde Boží láska, která nespočívá jenom
ve slovech, ale činech. Apoštol Pavel to vyjádřil v listu svém žákovi Titovi:
Titovi 3, 4-7 Ale ukázala se dobrota a láska našeho Spasitele Boha: On nás
zachránil ne pro spravedlivé skutky, které my jsme konali, nýbrž ze svého
slitování; zachránil nás obmytím, jímž jsme se znovu zrodili k novému životu skrze
Ducha svatého. Bohatě na nás vylil svého Ducha skrze Ježíše Krista, našeho
Spasitele, abychom ospravedlněni jeho milostí měli podíl na věčném životě, k
němuž se upíná naše naděje.
V listu do Efezu apoštol Pavel vyzývá k lásce, která má mít vzor v lásce Pána
Ježíše Krista: ona se projevila velice prakticky zástupnou obětí – trestem za naše hříchy:
Ef 5, 1 Jako milované děti následujte Božího příkladu 2 a žijte v lásce, tak jako
Kristus miloval nás a sám sebe dal za nás jako dar a oběť, jejíž vůně je Bohu milá.
To, s čím jsme konfrontováni my lidé dodnes, je veliká Boží láska, která se
projevila vůči nám lidem dobrými činy.
BOŽÍ DOBROTA A LÁSKA V DĚJINÁCH
Základním skutkem Boží lásky v dějinách starozákonního Izraele bylo
vysvobození z egyptského otroctví, ochrana na cestě do zaslíbené země, vysvobození
z útlaku v době například Soudů.
Na přelomu věku pak Bůh ve své lásce obětoval pro nás a naše lidské dobro to
největší, co měl – svého Syna. Rozumíme tomu, co říká Pán Ježíš: „Nikdo nemá větší lásku
než ten, kdo položí život za své přátele.“ (J 15, 13). Pán Ježíš položil za nás život, zbavil nás
vin vůči nebeskému Otci a tak nám otevřel cestu ke vztahu lásky s Ním.
A mohli bychom dodat mnozí osobně další činy Boží lásky, které jsme prožili ve
všelijakých Božích zásazích, vysvobozeních a třeba také zmocněních k nelehkým úkolům,
či síle nést utrpení pro víru.
LIDSKÁ ODEZVA – LÁSKA K BOHU JAKO PLATBA ZA JEHO LÁSKU?
Církev je společenstvím těch, kdo se setkali s Boží láskou v jejích konkrétních
projevech a nechali se jí přitáhnout. Je to společenství těch, kdo odpověděli a odpovídají
na Boží lásku svou láskou.
Vyrůstá ovšem naše lidská láska k Pánu Bohu jenom z toho, že on pro nás něco
udělal, a proto bychom i měli milovat na oplátku jej? Miluji Pána Boha a Pána Ježíše,
2009_046 Církev milující - web.odt
Písně:
strana 3
protože pro mne něco udělal? Jistě to je sám o sobě skutečně dobrý a chvály hodný důvod,
nicméně vzpomeňme na slova Pána Ježíše, který říká, že:
Jestliže milujete jen ty, kdo vás milují, můžete za to očekávat Boží uznání? Vždyť i
hříšníci milují ty, kdo je milují. L 6, 32
Je to docela samozřejmé, že projevujeme lásku těm, kdo nám ji projevují. Opravdu
tedy miluji Pána Boha a Pána Ježíše proto, pro mne něco dobrého udělal – zachránil mne
od hříchu či nějaké jiné situace? Miluji ho proto, že nejenže pro mne již něco udělal, ale
ještě mi odměnou za mou lásku cosi slibuje – Ducha svatého jako pomocníka, duchovní
dary, věčnost? To je přece lukrativní nabídka.
Podobně bych se mohl ptát: Proč miluji svoji manželku? Proto, že mi vaří, pere,
uklízí, nosí domů výplatu, postavou se příliš neliší od modelky a nádavkem se mnou uléhá
večer na manželské lože? Kdyby má láska k manželce vyrůstala a byla závislá na jejích
výkonech v můj prospěch, asi bych se musel velice bát buď toho, že její výkony ustanou
anebo bych se musel bát toho, že si původní otázku bude pokládat i ona: „Proč ho vlastně
miluji?!“
Láska se jistě projevuje vzájemně dobrými činy, ale to přece nemůže být jediný
základ společného pouta lásky. Ono přece musí mát svůj pevný základ ještě někde jinde.
Jinak by totiž láska s umenšeným lidským výkonem a s umenšeným konáním dobra musela
úplně vyhasnout. Důvod pro držení společného pouta – důvod pro lásku – musí být ještě
někde jinde. Ať už k bližním anebo k Pánu Bohu.
POZNÁNÍ, ŽE PATŘÍME K SOBĚ
Nenašel jsem (alespoň prozatím) lepší odpověď na otázku po hlubším a pevném
důvodu pro lásku leč v tom, že jejím základem je poznání, že P A T Ř Í M E K S O B Ě . Miluji,
protože jsem poznal, že patříme k sobě. A protože patříme k sobě, miluji a má láska není
závislá na výkonu bližního ani na výkonu mém.
V otázce budování lidských pout a svazků by toto mé zjištění stálo za podrobnější
reflexi, protože my se můžeme někdy zmýlit v tom, ke komu patříme. To ale nyní
ponechám stranou a vrátím se k lásce vůči Pánu Bohu.
Proč miluji Pána Boha a Pána Ježíše? Protože jsem poznal, že k sobě bytostně
patříme. A jak jsme to poznal? No, k tomuto poznání mne dovedly skutky Boží lásky –
Boží dobrota projevená v Pánu Ježíši Kristu, který za mne zemřel. Boží dobré skutky –
Boží láska – mne dovedla k poznání Pána Boha a k poznání toho, že tam (ve vztahu s Ním
a u Něho) je kus mého vlastního bytí. Má láska k Pánu Bohu vyrůstá z toho, že jsem našel
domov v čase i prostoru, který přesahuje pozemský čas a pozemský prostor.
Ještě jinak, a možná trochu srozumitelněji, se to dá povědět tak, že jsem díky
skutkům Boží lásky O B J E V I L S V O U Z T R A C E N O U R O D I N U – S V É H O O T C E , nebeského
Otce. Možná mi říkali, že tato rodina neexistuje anebo že ji nepotřebuji a obejdu se bez ní.
Možná jsem o ní ani nevěděl? Možná jsem z ní utekl. Skutky Boží lásky mne chtějí dovést
2009_046 Církev milující - web.odt
Písně:
strana 4
k jejímu novému objevení, k objevení toho, že v mé věčné duchovní rodině je kus mého
bytí, že jsem tam patřil a patřím.
V rodině lásku jaksi předpokládáme. Proč? No právě proto, že jsme rodina. Boží
láska mne dovedla k tomu, že jsem nalezl ztracenou rodinu – cosi, co ke mně patří a bez
čeho nejsem úplný.
Proč miluji Pána Boha? Protože jsem poznal a nalezl nebeského Otce, protože u
něho je můj duchovní domov, protože s ním je mi dobře, protože on mne miluje ne pro můj
výkon, ale pro to, že je můj Otec – zkrátka protože patřím k němu.
ZÁVĚR
Má láska k věčnému Bohu Otci i Synu tím, že nyní již nevyrůstá v posledu z jejich činů, ale
z objeveného duchovního domova a společného pouta, není závislá na tom, zda-li a co bude
Pán Bůh pro mne i dál konat. Moje láska vyrůstá z pouta, které mezi námi je. On je můj
Otec, který mne miluje a který nezruší naše pouto. On je Otec, jemuž nevidím a nemusím
vidět plně do karet, ale o jeho lásce vím vše! Je nezrušitelná a bez konce.
Pán Bůh nás táhne do svého, ale také našeho domova dobrotou své lásky. Nechme
se jí přitáhnout a objevme svůj domov u Boha. Ukotvěme svou lásku k Pánu Bohu
v odvěkém poutu mezi Ním a námi.
Jestli máme u Pána Boha svůj domov, pak za něj buďme vděčni a milujme Pána
Boha. Jak? Odpověď na tuto otázku budeme sledovat příští neděli ve slovech Pána Ježíše.
Vždyť nás má ve své moci láska Kristova - nás, kteří jsme pochopili, že jeden
zemřel za všecky, a že tedy všichni zemřeli; 15 a za všechny zemřel proto, aby ti, kteří jsou
naživu, nežili už sami sobě, nýbrž tomu, kdo za ně zemřel i vstal. 16 A tak od nynějška už
nikoho neposuzujeme podle lidských měřítek. Ačkoli jsme dříve viděli Krista po lidsku, nyní
ho už takto neznáme. 17 Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu
nové! 2 K 5,14-17
2009_046 Církev milující - web.odt
Písně:
strana 5