Sociologie masové komunikace

Transkript

Mediální komunikace
Vysoká škola mezinárodních a veřejných vztahů
PhDr. Peter Jan Kosmály, Ph.D.
18. 2. 2015
Mediální komunikace – okruhy přednášek:
1. Jazyk, znak, komunikace. Teorie komunikace, teorie informace,
informační proces a modely komunikace.
2. Znak a znakové systémy. Sémiotika. Sémiotická lateralita. Sémantický
trojuhelník a typologie znaků. Mystifikace v znakových systémech,
dekódování mýtu. Metatvorba.
3. Typy mediálních teorií a přístupy k médiím.
4. Předpoklady vzniku masová komunikace. Stručná historie vybraných
médií.
5. Média a kodifikace (skutečnosti). Zpravodajské hodnoty. Medializace a
mediální realita.
6. Teoretici a teorie médií.
7. Hyperrealita, virtuální realita, fikce.
8. Sociologie masové komunikace - školy a představitelé
9. Sociologie mediální komunikace - sociální konstrukce, realita, síť
10. Výzkum v oblasti mediální komunikace - základy vědeckého výzkumu
Mediální komunikace – okruhy přednášek:
11. Psychologie masové komunikace - školy a představitelé
12. Psychologie masové komunikace - neuro přístupy
13. Účinky mediální komunikace
14. Publikum masové a mediální komunikace
15. Systém (struktura) médií a mediální systém (aparát).
16. Nová média a digitalizace
17. Mediální antropologie, archeologie, studia.
18. Mediální etika a vzdělávání.
http://mediaanthropology.webnode.cz/kurzy/medialni-komunikace/
Zadání seminární práce
pro studenty prezenčního studia letní semestr 2014
Téma: Pilotní šetření a prezentace seminární práce
1. Projekt pilotního šetření
2. Definování výzkumného problému, metod, technik, vzorku
a základního souboru
3. Zadání šetření
4. Vyhodnocení šetření
5. Prezentace výsledků (zpráva o šetření)
• Prezentace seminární práce ze ZS (snímky, nahrání, el.
podklady)
http://mediaanthropology.webnode.cz/kurzy/medialni-komunikace/
Studium médií jako studium:
• institucí (mediální systémy)
• systému výroby produktu (mediální systém,
mediální komunikace)
• podmínek vzniku produktu (mediální studia)
• produktu (marketing, komunikace)
• publika (masová komunikace)
Vliv vědeckých disciplin:
• sociologie: věda o společnosti, mediální komunikace je
součást společnosti, techniky mediálního výzkumu pochází
ze sociologie, zkoumá postavení médií ve společnosti a
jejich sociální význam
Sociální konsenzus: Chicagská škola, pozitivní – integrační
funkce médií
Sociální patologie: rozpad primárních sociálních vztahů,
oslabení společenských hodnot a norem, izolace člověka
Sociologie politiky: média jako nástroj manipulace veřejné
mínky; jako prostředek demokratizace společsnoti; jako faktor
vlivu ve veřejných kampaních
Sociologie volného času: médiá = fenomény masové kultury
Mýty o sociologii, americký sociolog Peter Ludwig Berger (spolu
s Thomasem Luckmannem napsali dílo Sociální konstrukce reality)
z knihy Pozvání do sociologie pochází 6 mytů o sociologovi:
1) Sociolog jako člověk – profesionál, který se
zabývá osvětovou činností mezi jednotlivci
i ve prospěch společnosti jako celku.
Auguste Comte [oɡyst kɔ̃ t]
Zdroj obrázku: heslo Sociologie. [online] Internetová encyklopedie Wiki,
dostupné elektronicky na:
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/b/b3/August
e_Comte.jpg/220px-Auguste_Comte.jpg (cit. 09/2012),
původní zdroj: http://www.bolender.com/Sociological Theory/Comte,
Auguste/Another Picture of Auguste Comte.jpg
2) Sociolog jako teoretik sociální práce
„Sociální práce podporuje sociální změnu, řešení problémů
v mezilidských vztazích a posílení a osvobození lidí za účelem
naplnění jejich osobního blaha.
Užívaje teorií lidského chování a sociálních systémů, sociální práce
zasahuje tam, kde se lidé dostávají do kontaktu se svým prostředím.
Pro sociální práci jsou klíčové principy lidských práv a společenské
spravedlnosti.“
Český překlad definice sociální práce schválené Mezinárodní federací sociálních
pracovníků. [online] Mezinárodní federace sociálních pracovníků v Montréalu, Kanada,
2000. Dostupné elektronicky na: http://socialnirevue.cz/item/definice-socialni-prace
(cit. 09/2012)
3) Sociolog jako sociální reformátor
Josef II.
Habsbursko-Lotrinský
Jan Amos Komenský
Zdroj obrázku: heslo Jozef II.
[online] Internetová encyklopedie
Wiki, dostupné elektronicky na:
http://upload.wikimedia.org/wiki
pedia/commons/thumb/a/aa/Jose
ph_II.jpg/200px-Joseph_II.jpg (cit.
09/2012), původní zdroj z:
http://www.uniregensburg.de/Fakultaeten/phil_Fa
k_III/Geschichte/josephii.jpg
Zdroj obrázku: heslo Jan Amos Komenský. [online] Internetová
encyklopedie Wiki, dostupné elektronicky na:
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/ce/Johan
_amos_comenius_1592-1671.jpg (cit. 09/2012)
4) Sociolog jako shromažďovatel
statistických údajů o lidském chování
– pomocník počítače.
Zdroj obrázku: http://pctuning.tyden.cz
(cit. 09/2012)
5) Sociolog jako statistik a člověk,
který se zabývá rozvojem
vědecké metodologie
a užívá „barbarský jazyk“
srozumitelný pro hrstku vědců
a kterým se tudíž měří
odbornost díla.
Zdroj obrázku: http://media0.mypage.cz/images/media0:4f6afdc5123d0.jpg/Vedec-nevie1.jpg (cit. 09/2012)
6) Sociolog jako cynický pozorovatel, chladný manipulátor
a samozvaný nadřazenec.
(In BERGER, L. Peter. Pozvání do sociologie. Humanistická perspektiva. Brno: Barrister
& Principal, 2003. s. 10 – 23. ISBN 80-85947-90-0)
Armand Jean du Plessis de Richelieu
zdroj obrázku:
http://veda.sme.sk/c/4984627/kardinalrichelieu-intrigan-v-sutane-alebo-velkystatnik.html (cit. 09/2012)
Grigori Yefimovich Rasputin
zdroj obrázku:
http://en.wikipedia.org/wiki
/Grigori_Rasputin (09/2012)
Zdroj obrázku:
http://www.susanne.estranky.sk/cl
anky/zaujalo-ma/maniplacia.html
(cit. 09/2012)
Peter L. Berger: „sociologie směřuje k aktu čistého vnímání – tak
čistého, jak to jen dovolí omezené lidské prostředky“
& Principal, 2003. s. 13.)
„Sociolog je tedy někdo, kdo se soustavně snaží porozumět společnosti.
Povaha tohoto oboru je vědecká, což znamená, že to, co sociolog zjišťuje
a říká o sociálních jevech, které studuje, je vsazeno do jistého, dosti
přísně definovaného rámce.“
& Principal, 2003. s. 23.)
Zygmunt Bauman: „Může nám být kompasem, který udává správný
směr v houštině nespočetných možností. Zároveň nám pomáhá vyznat se
v různorodých a zdánlivě zcela odlišných jevech, které nás obklopují. “
(In BAUMAN, Zygmunt. Sociologie pro každý den. Praha: Mladá fronta, 1966. s. 17.)
• Předmět(y) zkoumání sociologie: sociální struktura (strukturní
pojetí), sociální chování a jednání (behaviorismus), sociální vztahy a
skupiny (formalistické pojetí), společenský systém, sociální změny a
sociální interakce (interakcionismus), sociokulturní chování atd.
• 2 základní teoreticko-empirické funkce:
1. společenské jevy popsat podle vlastních metodologických
nástrojů (empirická funkce)
2. a tyto jevy vysvětlit (teoretická funkce)
(In Petrusek, M. a kol. Sociologie. Praha: SPN, 1992. s. 12.)
Základní sociologický výzkum médií:
• Italský sociolingvista Giorgio Braga: evoluční vývojové
paradigma, 3 typy společností: primitivní, tradiční, moderní
• Harold Lasswell: infuzní jehla, komunikační formule,
funkce masové komunikace, vliv na politiku a naopak
• Émile Durkheim : anomie=bezvládí (sociálně patologický
stav nedostatečné sociální regulace), kritika sociálního
konfliktu
Základní hlediska sociologického zkoumání společnosti:
• teorie sociálního konsenzu (strukturně-funkcionalistické)
• teorie sociálního konfliktu
• alternativní teorie
Sociologie masové komunikace: Funkcionalismus, symbolický
interakcionismus, sociální konstrukce reality
Denis McQuail vysvětluje, že:
„média do značné míry konstruují společenskou realitu a
hlavní rysy normality pro potřeby veřejného, sdíleného
společenského života a rovněž slouží jako rozhodující zdroj
standardů, modelů a norem“
McQuail, D. Úvod do teorie masové komunikace, p. 87.
Médiá tedy souvisí:
• s konstrukcí, přenosem i příjmem symbolického obsahu ve
společnosti
• s kontrolou a normami (jazyk, politika, medializace vs.
mediace)
• se strukturováním společnosti (publikum, novinářigatekeeping, spirála mlčení, masová kultura, atd.)
Strukturální funkcionalismus (nebo také sociologický
funkcionalismus) je směr teoretické sociologie, který chápe
společnost jako složenou ze struktur, které plní dílčí funkce,
podobně jako orgány v těle živočicha.
Vlastní strukturální funkcionalismus je ... spojen s dílem
Talcotta Parsonse. Jeho teorie jsou založeny na předpokladu
existence dvou složek; složky sociální činnosti a složky
sociálního systému. Tyto složky jsou vzájemně propojené.
http://cs.wikipedia.org/wiki/Strukturální_funkcionalismus
Talcott Parsons (1902 – 1979), nejvýznamnější díla:
Struktura sociálního jednání (1937)
Sociální systém (1951)
V 50. letech 20. století se pozornost sociologů se
soustřeďovala na průběh a sociální důsledky prudkého
ekonomického rozvoje (teorie ekonomického růstu, vznik
postindustriální společnosti, manažerské revoluce apod.) a na
změny v sociální struktuře obyvatelstva (teorie elit, teorie
společnosti, masové spotřeby …). Talcott Parsons (1902 1979) v letech 1927 až 1973 působí na Harvardské univerzitě
a východiskem jeho učení je konstatování, že každý sociální
systém má své systémové potřeby. Přichází s teorií
strukturního funkcionalismu, který sleduje, jak do sebe
zapadají jednotlivé části struktury a jakou funkci plní ve
vztahu k celku. Systém může podle něho fungovat jen tehdy,
když mnoho jeho členů vykonává podstatné sociální role s
přiměřeným účinkem.
Každé sociální jednání je podmíněno různými idejemi a
tužbami. Parsons stanovil čtyři systémové roviny:
Kulturní systém - je závazný pro členy společnosti a určuje
přípustné formy jednání a myšlení.
Sociální systém - je souborem sociálních rolí a rolových
očekávání.
Systém osobnosti - je člověk se svými individuálními
potřebami, motivy a postoji.
Systém behaviorálního organismu - člověk je biologický tvor,
který se pohybuje v určitém fyzickém prostředí.
TEORIE JEDNÁNÍ - orientující podmínky jednání
Protože centrem Parsonsovy teorie je premisa stability
systému, hledá Parsons podmínky, které v tomto směru
poskytují orientaci jednajícím osobám; přestože sám označil
svou teorii za voluntaristickou, odůvodňuje nutnost a moc
normativní orientace ve společnosti a dokazuje, že jednající
mají tendenci řešit vztah mezi osobními a společenskými
požadavky ve prospěch rovnováhy systému (upřednostním
systém, neb se obávám sankce).
SYSTÉM, STRUKTURA A FUNKCE
V sociologii je pojem systém obvykle nadřazen pojmu
struktura, systém má strukturu, je strukturován; systém je
chápán jako dynamická, funkční entita; struktuře jako
vlastnosti systému je spíše přiřazována statická povaha.
Společenská realita jako systém, v jehož rámci jsou jednotlivé
jevy a procesy vzájemně spjaty svými funkčními vztahy;
(sociálních) systémů je mnoho (interakce 2 jedinců x
nejsložitější je společnost jako celek) a každý má svou
strukturu, která je obnovována funkcemi jednotlivých
elementů systému.
Tři základní pojmy strukturního funkcionalismu: systém,
struktura a funkce
SYSTÉM a jeho pojetí: holistické (celek je neredukovatelný na
části); systém je situován v určitém prostředí, v okolním světě
(vůči tomuto světu je oddělen hranicemi, které ale nemají
neprostupný charakter); systém vykazuje tendenci k
sebezachování a sebeudržování, což Parsons vyjadřuje
pojmem ekvilibrium, resp. později (pod vlivem kritiky)
dynamické ekvilibrium (řeší se problémy, cíl je rovnováha;
homeostáze); v systémech vládne tendence ke stabilitě a
setrvalosti; ta je udržována vestavěnými mechanismy
adaptace a kontroly; významnou vlastností systému je
interdependence jeho částí či proměnných; systém je vnitřně
diferencovaným a strukturovaným celkem; struktura systému
se vyznačuje stabilitou a homogenitou.
STRUKTURA: je nástroj analýzy i vlastnost sociální reality;
označuje relativně stabilní elementy systému.; síť vztahů mezi
aktéry zahrnutými do interakčních procesů; tato síť je
utvořena z rolí, institucionalizovaných norem a hodnot;
individuální aktéry lze členit podle znaků a dispozic (pohlaví,
věk, biologické, osobnostní rysy apod.), kolektivní aktéry
představují příbuzenské skupiny, komunity (sídelní
společenství), etnické skupiny a třídy; tyto čtyři základní
uskupení představují tzv. minimum society; součástí struktury
jsou také alokace (rozdělení nedostatkových statků a rolí mezi
jednotky struktury); jádrem struktury jsou
institucionalizované hodnoty, hodnotové vzory a orientace;
klíčovou úlohu zde hraje kulturní systém (zprostředkovává
hodnoty pomocí symbolů)
FUNKCE: systém je funkční celek; jeho jednotlivé elementy
plní určité funkce a tím přispívají k fungování celku;
funkcionální hledisko umožňuje zkoumat účinky jednání a
procesů na celkový stav systému. Tyto účinky mohou
směřovat k zachování struktury nebo vyvolání změny
(sjednocení či narušení systému) ; funkcionální metoda
spočívá v tom, že se jednotlivé prvky systému zkoumají z
hlediska svých příspěvků – funkcí k fungování systému jako
celku
Systém na dosažení sociální rovnováhy musí naplnit potřeby
podle AGIL:
• adaptaci na prostředí (A)
• dosahování cílů (G – goal)
• zajišťování vnitřní integrace (I)
• udržování vzorců chování (L – ang. latent pattern)
V systému jednání odpovídají těmto potřebám jednotlivé výše
zmíněné systémy v této podobě: behaviorální systém – A,
systém osobnosti – G, sociální systém – I, kulturní systém - L.
V sociálních systémech je odpovědí na první z uvedených
potřeb ekonomický subsystém, jehož funkcí je přizpůsobení se
prostředí a osvojení přírodních zdrojů. Druhou potřebu
uspokojuje politický subsystém, který určuje prioritní cíle a
mobilizuje zdroje potřebné k jejich dosažení. Při zajišťování
vnitřní integrace hraje výraznou úlohu právní subsystém
regulující vztahy mezi jednotlivými aktéry či skupinami.
Konečně funkcí subsystému náboženského, ale i vzdělávacího
či rodinného je udržování hodnotového systému v takovém
stavu, aby motivoval aktéry k hraní předepsaných rolí a tímto
způsobem garantoval udržování a přenos hodnot dané
struktury.
Interpretativní paradigma. Soustředí se na každodenní život
běžných lidí. Platí, že lidé jednají automaticky, ne příliš
racionálně, jak tvrdí předchozí teorie. Interpretativní
sociologie netvoří jednotnou školu. Řadíme sem:
1. symbolický interakcionalismus
2. fenomenologickou sociologii
3. obtížně zařaditelné sociology, jejichž díla jsou však silně
ovlivněna interpretativními postupy
Sociální konstruktivismus je skupina sociologických směrů,
které tvrdí, že „sociální realita není jedinci objektivně dána
jako fakt, ale je neustále znovu konstruována v procesu
sociální interakce a komunikace.“
http://cs.wikipedia.org/wiki/Sociální_konstruktivismus
Symbolický interakcionismus vychází z předpokladů, že:
„chování člověka není tak určeno vnějšími nebo vnitřními
nekontrolovatelnými faktory, ale spíše subjektivními významy,
které lidé aktivně přikládají objektům, osobám a interakcím v
situaci.“
Hendl, Jan. Symbolický interakcionismus a kvalitativní výzkum. In Aktuální otázky
kinantropologie, sborník ze semináře sekce pedagogické kinantropologie (eds. Hošek, V.,
Kovář R.) Praha : Karlova Universita 1998, s. 30-34. Dostupné elektronicky na:
http://www.ftvs.cuni.cz/hendl/metodologie/symbint.htm
Symbolický interakcionismus
• pojem se připisuje Herbertovi Blumerovi (dav, masa,
veřejnost), který rozvíjel myšlenky svého učitele Georga H.
Meada (1863- 1931) a dalších příslušníků Chicagské školy
• Wiliam James (1842-1910) v díle The Principles of
Psychology (1890) vysvětluje, že reálné je „pouze to, co se
vztahuje k našemu aktivnímu životu a čemu věnujeme
pozornost a reálnou se pro nás stává jen tato nepoměrná
část skutečnosti“.
• Jeho žák John Dewey (1859-1952) označil interakci za
proces utváření významů, ve kterém mají aktivní úlohu
inteligence, percepce a očekávání (zkušenost)
Karel, David. Interakční symbolismus a sociální konstruktivismus. Dostupné elektronicky na:
http://pf.ujep.cz/files/user_files/Interakn_symbolismus.doc
• Charles H. Cooley (1902), který zase pojímal osobnost, jako
zrcadlové já, odrážející způsob, jak je jedinec vidí ostatní.
Obdobný pohled na sociální skutečnost můžeme nezávisle
najít i v díle autora Williama. J. Thomase a jeho teorie, kde
označuje za skutečnou takovou skutečnost, jaká je lidmi
označená za reálnou, a taková situace se i stává reálnou ve
svých důsledcích. Lidé se pak v takové situaci chovají podle
toho, jak situaci definují a rozumí ji. Změní-li se definice
situace, změní se i chování, které se situací souvisí.
• 1) Lidé myslí a jednají na základě významů, které připisují
jevům kolem sebe, i když si nejsou vždy vědomi toho, jak
takové významy vznikají.
• 2) Významy jsou tvořeny prostřednictvím sociální
interakce a jsou pochopitelné jen uvnitř osobních a
mezilidských kontextů, které je utvářejí.
• 3) Významy se mění a jsou zpracovávány v
interpretačním procesu použitým jedincem
• ve vztahu (interakci) s předměty, jevy a definicemi
skutečnosti druhých. (Blumer 1969)
• Charles Horton Cooley a jeho koncepce tzv. zrcadlového Já
– domnívá se, že si člověk buduje své mínění o sobě nikoli
nezávisle na druhých, nýbrž tak, jak se snaží pohlížet na
sebe jejich očima. Podle teorie zrcadlového já si člověk
buduje své mínění o sobě nikoliv nezávisle na druhých,
nýbrž tak, že pohlíží na sebe i jejich nebo dokonce
především jejich očima. Názory druhých (zejména z rodiny,
vrstevníků a sousedů) bývají často směrodatné pro
budování vlastní identity.
• Zrcadlové „Já“ – to co si o mne myslí jiní. V neznámé situaci
je mínění druhých hlavním vodítkem. Druzí lidé slouží jako
zrcadlo, ve kterém mohu spatřit sebe. To, co si o sobě
myslíme, formují domněnky o tom, co si o nás myslí druzí.
• Vidíme se očima těch druhých. Nejzávažnější je pro nás
mínění těch nejbližších (rodina).
• Utváříme sebepojetí na základě mínění druhých – osob,
které v období socializace s námi tráví nejvíce času –
matka, otec, babička aj. Někdo nám v té době řekne, že je
to špatně -> podle toho pak jednáme celý život.
Zrcadlové já se utváří ve 3 fázích:
1. Jedinec si představuje, jak se jeví ostatním
2. Jedinec si představuje mínění ostatních
3. Jedinec si utváří emocionální odezvu na toto mínění –
proces hodnocení sebe sama pomyslným okem druhých
• Americký sociální psycholog a filozof (pragmatik) George
Herbert Mead (1863 - 1931 ) jako vlastní zakladatel
symbolického interakcionismu měl jako svou ústřední
myšlenku pojem sociálního já (Self). Lidé konstruují své
představy o světě i o sobě samých v průběhu interakcí s
druhými lidmi. Člověka chápal symbolický interakcionismus
jako bytost zároveň individuální, činorodou a aktivní a
zároveň jako produkt sociálních vztahů (interakcí). Úroveň
komunikace mezi lidmi je závislá na diskurzivním univerzu.
To je také pojem G. H. Meada. Je to sémantický prostor
vlastní takové skupině jednotlivců, kteří přikládají gestům i
verbálním symbolům stejné významy.
• Jestliže komunikující nesdílejí totéž diskursivní univerzum,
pak to ohrožuje možnost vzájemného porozumění a
smysluplné komunikace mezi nimi, protože dochází ke
vzniku komunikačních bariér a desinterpretací. Jakoby
každý mluvil jiným cizím jazykem.
• „Já“ vyrůstá ze sociální zkušenosti, a proto je chápáno jako
sociální struktura, regulovaná společenskými normami,
hodnotami a kulturními vzorci. Klíčovou úlohu ve vývoji
„já“ hraje jazyk pomocí nějž si lidé sdělují osobní i sociální
významy, je tedy nástrojem internalizace sociálních
významů. G. H. Mead bývá označován také za sociálního
behavioristu, tedy za představitele sociálně
psychologického směru v behaviorismu.
• George Herbert Mead je spolutvůrcem teorie sociálních
rolí. Podstata sociální role netkví v tom, co člověk dělá, ale
v tom, jak na něj ostatní lidé pohlížejí a co od něho
očekávají. Přejímáním rolí na sebe člověk přejímá i vědomí,
že od něj budou očekávány jisté výkony. Analyzuje proces,
ve kterém se vytváří Self. Tímto procesem je interakce s
druhými lidmi. Pro proces socializace má obrovský význam
možnost “pochopit druhého“. Znamená to, že člověk je
schopen pohlížet na sebe z pohledu druhého člověka.
Meadovo pojetí socializace chápe člověka jako bytost
činorodou a zároveň aktivní a také jako produkt sociálních
vztahů.
• Sociální role je jednání očekávané vzhledem k držiteli určité
sociální pozice. Sociální pozice je možno vymezit jako
sociální hodnotu místa (postavení), které zaujímá jedinec v
nějakém sociálním útvaru ve vztahu k ostatním sociálním
pozicím (tj. pozicím jiných jedinců - držitelů jiných
sociálních pozic v sociálním útvaru).
• Sociální pozice se skládá ze sociálního statusu a sociální
role.
• G. H. Mead ve své práci (Mind, Self and Society; 1934)
analyzuje proces socializace, v jehož průběhu dítě přejímá
existující způsoby řešení druhých lidí. Tím si dítě zároveň
osvojuje obecnější zkušenost, a to schopnost považovat
očekávání druhých za závazná. Učí se zároveň poohlížet na
sebe očima druhých a nasměrovat tak tu svou vlastní
činnost s přihlédnutím na reakce očekávaných druhými.
Soubor respektovaných očekávání vytváří sociální stránku
lidské osobnosti, umožňuje kooperaci v rámci skupiny.
Teorie sociální konstrukce reality vychází se spjatosti
struktury světa, v němž člověk žije, s procesem jejich
dotváření – instinktivní vybavení člověka není totiž tak
vyvinuté jako u zvířat (lidské pudy například nejsou tak úzce
specializované) a člověk tedy nevstupuje do světa jako hotový
jedinec, ale dokončuje se v něm. Lidská přirozenost pak
existuje ve smyslu antropologických konstant – osobnost se
vyvíjí i v souvislosti se sociálními procesy, lidé utvářejí své
sociální a kulturní prostředí společně. Lidská existence se
odvíjí v prostředí řádu – sociálního řádu – vzájemně
provázaných institucí a systémů vytvořených a ovládaných
člověkem.
Sociální řád se utváří v antropologických konstantách
(habituizace, internalizace, institucionalizace, legitimizace a
pojmová externalizace). Výsledkem je, že instituce získává
vlastní realitu a opodstatnění. Stává se „normální“ a normální
bývá nezřídka i normativní.
Berger – Luckmann. Sociální konstrukce reality. Brno: Centrum pro studium demokracie a
kultury, 1999.
Francouzský sociolog, filozof a sociální psycholog David Emile
Durkheim (1858 - 1917) považoval osobnost za výtvor,
výsledek sociogeneze, sociální interakce, společenského
života. Osobnost je považována za výsledek zvláštní sociální
situace, ve které jedinec žije a na kterou ustavičně reaguje.
V interakci s jinými lidmi a skupinami se tvoří sebepojetí:
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie:
„Sebepojetí je sociálněpsychologický pojem, který vyjadřuje
postoje a očekávání, která jedinec chová vůči
sobě samému. Vytváří se po celý život již od prenatálního
období v sociálních interakcích, jeho důležitými
součástmi jsou sociální srovnání a zpětná vazba.“
podle Kohoutek, Rudolf a kol. Základy sociální psychologie. Brno: CERM, 1998. strana 126.
Sociologie masové komunikace: Administrativní výzkum a
Chicagská škola (Lazarsfeld, Katz)
Oddělení sociologie na Chicagské univerzitě bylo zřízeno roku
1892. Jeho vedoucím se stal Albion Woodbury Small (18541926). Studoval mimo jiné historiografii v Berlíně a Lipsku.
Jeho znalosti německé právní a ekonomické historické školy,
shrnuté v knize Origins of Sociology (Small 1924).
V prvních fázích vývoje tohoto oddělení, tj. od roku 1910, se
stal její vůdčí osobností William Isaac Thomas (1863-1947).
Musil, Jiří. Chicagská škola a sociologie. Dostupné elektronicky na: http://lidemesta.cz/index.php?id=877
Definoval pojmy jako sociální postoje (attitudes) a hodnoty
(values), sociální původ (origin), sociální změna (change),
disorganizace, sociální situace, osobnost...
Zkoumal společně s Florianem Znanieckim vznik sociálních
vztahů u vesnických a primitivních společenství.
Bogardus, Emory S. The Sociology of William I. Thomas. Dostupné elektronicky na:
http://www.brocku.ca/MeadProject/Bogardus/Bogardus_1949.html
Teorie 4 potřeb (4 wishes)
1. touha po nové zkušenosti a čerstvých podnětech
2. touha po uznání (od sexuální reakce po všeobecné společenské
uznání)
3. touha po ovládnutí, vůle k moc (vlastnictví, domácí tyranie či
politický despotizmus)
4. touha po bezpečí (strach, negativní příklad člověka, který
odstoupí ze sociální participace a žije v osamění)
Po revizi: touha po nových zkušenostech (zvýšení stimulace,
fyziologické změny, rozšíření, dobrodružství, vzrušení,
senzacionalizmus, lov – hunting game), po bezpečí (opak novýchn
zkušeností), po sociální responzi (odpovědi, láska, kamarádství,
intimita) a po uznání (recognition, slává=vrchol uznání).
Sociální kontrola
• Thomas a Znaniecki jí připisovali dalekosáhlý význam
• kontrolou se dají vyjádřit sociální aktivity, nebo se k ní vztahují
• Účelem který vykazuje každý organismus, je mít určitou kontrolu
nad svým okolím.
• Kontrola prostředí probíhá přes pozornost (attention) a ta je
aktivována, když se něco pokazí, když zavedenými způsoby
selžou, když nastanou nové zkušenosti. Tento vývoj vytváří
„krize“, vzbuzení pozornosti, a výsledek je přizpůsobení se
organismu na životní prostředí. Tento proces je hlavní vysvětlení
růstu, a to i osobnosti růstu. Lidský ideál je podle Thomase
„úplně ovládat prostředí“. Jazyk vytváří víru a přání.
• Vzdělání hraje určující roli v míře kontroly nad prostředím.
Sociální situace
• situace je souborem hodnot a postojů, se kterými má
jednotlivec nebo skupina jednat v procesu činnostia vzhledem k
nimž je tato činnost plánována a její výsledky oceněny
• definice situace: jakémukoli úsilí předchází rozhodnutí jednat
nebo nejednat podle daného přístupu, kterému předchází
definice situace (výklad úhlu pohledu), politika a vzorce chování
• situace hraje klíčovou roli v lidském rozhodování zahrnujícím
mezilidské vztahy, intelektuální metody kontroly
situace=charakter na základech temperamentu
• Pelištejec (filištín, chytrák) – praktické, fixované postoje, sociální
tradice // Bohémský typ – temperamentní momentální reakce,
změny v postojích, neuzavřené možnosti vývoje // Kretaivní typ
– určený rozsah osobnosti, reflexe, plány produktivity, změny
Sociální instituce
• pravidla chování a konání vnímané jako vyhovující nebo v
rozporu s těmito pravidly vytváří systém sociální instituce
• souhrn sociálních institucí v dané sociální skupině představuje
sociální organizaci této skupiny
• sociální instituce a osobní zkušenost členů sociální skupiny a vliv
na jejich životy (zážitek, zkušenost, interpretace Překračují
formální organizaci)
Sociální dezorganizace
• snížení vlivu stávajících sociálních pravidel chování na jednotlivé
členy sociální skupiny; je to niverzální fenomén
• může vést k rozpadu sociálních skupin
• učení se odlišným normám jiné skupiny=zákonitá dezorganizace
Robert Ezra Park (1864-1944) také studoval v Německu
(Heidelberg), v r. 1915 napsal práci Město: Náměty na zkoumání
chování lidí v městském prostředí, r. 1925 se spoluatory vydal
publikaci The City, kde se zabývají:
• chováním lidí v Méstském prostředí
• růstem města a modely koncentrických zón
• ekologickým přístupem ke studiu lidských společenství
• přirozenými dějinami novin
• zločinností mláděže a organizací lokálních společenství
• vztahem mezi organizací společnosti a romantickým naladěním
(„Magika, mentalita a život města“)
• studiem městké komunity a jiných komunit (tuláctví), sociálního
chování a etnografí města
• empirický přístup: výzkum společenské reality
Musil, Jiří. Chicagská škola a sociologie. Dostupné elektronicky na: http://lidemesta.cz/index.php?id=877
Empirický výzkum zastávající kvantitativní metody zkoumání
účinků médií
- užití kvantitativní metodologie a analýza tvrdých dat
- propojení problémů s nástroji jejich řešení s výsledky podporující
nebo nenarušující status quo, spolupráce s jinými směry,
zakládání výzkumných institucí, výuka postgraduálních studentů
Paul Lazarsfeld - 1940: volební studie z Erie County - první model
behaviorálního výzkumu, teorie o dvoustupňovém toku
komunikace a názorových vůdčích (opinion leaders)
1935: analýza rozhodování o nákupu, podněty okolí k
nákupu, vlivy médií, doporučení reklamy či přátel; charakteristiky
nakupovaného produktu; podněty přicházející od samotného
nakupujícího, například účel nákupu
- reason analysis
- latent structure analysis
Empirický výzkum zastávající kvantitativní metody zkoumání
účinků médií
Elihu Katz – názoroví vůdci selektivně filtrují sdělení z médií,
jedno z médií masové komunikace: pokrytí, účinek, obsah
vysvětlování a difuze obsahu názorovými vůdcemi
názoroví vůdci mají podobnou strukturu jako ti, které ovlivňují:
osobnost, zájmy, demografie, socioekonomické faktory
Gabriel Tarde: aktivita/pasivita konzumentů,
model účinků: média/konverzace/názor/jednání
inovativní prvky ve společnosti jsou napodobovány, šíří se z centra
inovace
Děkuji za pozornost!
PhDr. Peter Jan Kosmály, PhD.
V případě nejasností mě kontaktujte na: [email protected]

Sociologie masové komunikace

Transkript

Podobné dokumenty

Sociologie masové komunikace

Zahraniční exkurze do Vídně 2014

je původní Schwarzenberský mlýn, ležící na samotě u lesa, který byl

15. Sociální psychologie – interakce a komunikace Za zakladatele

Sociální patologie Sociální patologie = souhrnné označení

Sociální dimenze a kvalita života v EU