Aktivně proti násilíve školách Aktiv gegen Gewalt in der Schule

Transkript

Č ESKO-NĔ MECKÉ FÓ RUM Ž EN
DEUTSCH-TSCHECHISCHES FORUM DER FRAUEN
Aktivně proti násilíve školách
-Open space konference***
Aktiv gegen Gewalt in der Schule
-Open Space Konferenz-
Krajská vě decká knihovna Liberec
Wissenschaftliche Bibliothek Liberec
Liberec
Č eská republika / Tschechische Republik
22. března 2005 / 22. März 2005
Moderátorky / Moderatorinnen
Vě ra Vohlí
dalová
Č ESKO-NĚ MECKÉ FÓ RUM Ž EN
Ingrid Lottenburger
DEUTSCH-TSCHECHISCHES
FORUM DER FRAUEN
Open space moderátorka
Open Space Moderatorin
Marianne Munzel
Simultánnítlumočení
Simultan-Dolmetschen
Sven Dietrich (CZ/D, D/CZ)
Konsekutivnítlumočení
Konsekutiv-Dolmetschen
Gabriela Oeburg (CZ/D, D/CZ)
Redakce / Redaktion
Ingrid Lottenburger
Richard Herrmann
Irene Bohlen
Překladatel / Ü bersetzung
Richard Herrmann (CZ/D, D/CZ)
Layout
Ingrid Lottenburger
Richard Herrmann
Grafika / Graphik
Peter Struppek
CD-verze / CD-Version
Peter Struppek
Internetová publikace /
Internet-Publikation
Peter Struppek
Internetová adresa /
Internet-Adresse
www.hca-deutschesektion.de
Obsah / Inhaltsverzeichnis
Zahájení/ Begrü ßung
Ingrid Lottenburger, Věra Vohlídalová ................................................................... 1-3 / 26-28
Pozdravný dopis ministra vnitra Č eské Republiky
Grußworte des Ministers des Inneren der Tschechischen Republik
Františ ek Bublan ..................................................................................................... 3-4 / 28-29
Spolupráce mezi policiía Školou Wernera Stephana v Berlí
ně -Tempelhofu
Einfü hrung in die Zusammenarbeit zwischen Polizei und Werner-StephanOberschule in Berlin-Tempelhof
Hans-Joachim Knop ................................................................................................ 5-7 / 30-32
Prezentace práce Preventivně informačnískupiny v Libereckém reginou
Präsentation der Arbeit der Informationsgruppe fü r Prävention in der
Liberecer Region
Vlasta Suchánková .................................................................................................. 7-9 / 33-35
Úvod do open space
Einfü hrung in Open Space
Marianne Munzel ................................................................................................ 10-14 / 35-40
Č asový plán, evropská velkomě sta a témata, která vám ležína srdci
Stundenplan, Großstädte Europas und Themen, die Euch am
Herzen liegen .............................................................................................................. 11 /37
Kdo iniciuje pracovnískupinu, zodpoví
dá za ně kolik vě cí
Verantwortung der InitiatorInnen einer Arbeitsgruppe ........................................ 12 /37
Přidě leníbodů a vyhodnocenínejdůležitě jší
ch témat
Punktevergabe und Bewertung der wichtigsten Themen ....................................... 12 /38
Šest pravidel, která bychom při „ open space”mě li dodržovat
Sechs Regeln, die wir bei Open Space befolgen sollten ........................................... 13 /38
Open space je zahájen!
Open Space ist erö ffnet! ..................................................................................... 14-19 /40-44
Vyhodnocenípráce ve skupinách
Bewertung der Arbeitsgruppen-Arbeit ..................................................................... 19 / 44
Která jsou ta nejdůležitě jšítémata?
Welche sind die wichtigsten Themen? .................................................................. 19-20 /45
Malé závě rečné kolo
Kleine Abschlussrunde ....................................................................................... 21-24 /46-50
Závě rečná slova pořadatelek
Schlussworte der Veranstalterinnen
Ingrid Lottenburger, Věra Vohlídalová ................................................................ 24-25 /50-51
Anhang:
-Protokoly pracovní
ch skupin
-Protokolle der Arbeitsgruppen .......................................................................... 52-61 /62-71
-Koncepce urovnávánísporů a prevence násilína Škole Wernera Stephana
-Das Konzept des Streitschlichtens und der Gewaltprävention an der
Werner-Stephan-Oberschule ........................................................................... 72-94 /95-117
-Sliby žáků vůči školní
mu společenství
-Versprechen an die Schulgemeinschaft ..................................................... 118-128 /129-139
-Kooperationsvereinbarung zwischen der Werner-Stephan-Oberschule
und dem Polizeipräsidenten in Berlin
-Dohoda o spolupráci mezi Školou Wernera Stephana a policejní
m
presidentem v Berlí
ně ................................................................................. 140-145 /146-151
-Vznik partnerské spolupráce mezi Gymnáziem F.X.Šaldy a
Školou Wernera Stephana
-Entstehung einer Schulpartnerschaft zwischen Gymnasium F.X.Šaldy
und Werner-Stephan-Oberschule .................................................................................... 152
-Brief von Polizeipräsidenten in Berlin
-Dopis policejní
ho prezidenta v Berlí
nĕ............................................................................ 153
-Brief von Anette Effenberger
-Dopis paníAnette Effenberger .................................................................................. 154-155
-Artikel: „Open Space –Kreatives Arbeiten mit großen Gruppen“
-Č lánek: „Open space –kreativnípráce s velkými skupinami“
Marianne Munzel ....................................................................................... 156-161 /161-166
-Seznam účastní
ků / Teilnehmer-/innenliste .......................................................... 167-169
-Pří
ložené dva volné listy: Grafické shrnutínejdůležitě jší
ch informací
-Lose-Blatt-Beilage: Graphische Zusammenfassung der wichtigsten
Informationen
1
Č ESKO-NĚ MECKÉ FÓ RUM Ž EN
Pozdrav předsedkyně
Ingrid Lottenburger
Váž ené dámy, váž ení pánové,
dovolte, abych Vás přivítala také jménem své přítelkyněa kolegyně– paní Věry Vohlídalové.
Velmi nás těš í Vaš e přítomnost.
Ješ těk historii, která vedla k naš emu dneš nímu setkání: V naš ich dokumentacích z konferencí
se můž ete dočíst, ž e při uskutečňování naš ich projektů v Liberci nám pokaž dé vý znamně
pomáhají studentky a studenti německého oddělení Gymnázia F. X. Šaldy. Naš e konference,
která proběhla 8. října 2004, velmi nadchla přítomné studentky. Zvláš tědiskuse s Dr. Petrem
Pithartem o mož nostech a nutnosti občanskospolečenské angaž ovanosti („ politika bez úřadu a
mandátu“).
Po konferenci nám studentky oznámily, ž e mají zájem samy uspořádat konferenci, a to s naš í
podporou. Okamž itějsme vyjádřili souhlas.
15. prosince 2004 jsem navš tívila (se souhlasem ředitelky Gymnázia F.X.Šaldy v Liberci)
třídu 4.N. Po krátkém úvodu, ve kterém jsem nastínila podmínky uspořádání konference,
která by probíhala za asistence Fóra ž en, jsem diskutovala s přítomný mi studentkami a
studenty o mož ný ch tématech. Udivilo mě velké množ ství návrhů a jejich vysoká úroveň.
Vzniklé návrhy jsme zaprotokolovali. Důraz byl kladen na problémy, které se nás v tomto
okamž iku nejvíce dotý kají. Doš lo k hlasování o nejrelevantnějš í téma, ke kterému jsme se, jak
říkáme my v Berlíně, museli „ probojovat“. Studentky a studenti se rozhodli pro téma
„ Aktivněproti násilí ve š kolách“. Protož e studentky a studenti příš tí rok maturují, chtěli tento
záměr uskutečnit co mož ná nejdříve – ješ těv tomto š kolním roce, pokud by to bylo mož né.
Souhlasili jsme s tím, i když bylo jasné, ž e financování tohoto záměru přinese více problémů
než obvykle.
Ujala jsem se – dle tradice naš eho fóra – organizace na německé straně. Dvěž ákyně– Lucie
Krtouš ová a Jana Bartoňová – nabídly svou pomoc Věře Vohlídalové na straněčeské.
Z mý ch reš erš í v Berlíně vyplynulo, ž e Škola Wernera Stephana v Tempelhofu by nám
pomohla tento narychlo vzniklý projekt zrealizovat. Tip na tuto š kolu jsem získala od svého
politického přítele Öscana Mutlua, poslance za Zelené (BÜNDNIS 90/DIE GRÜNEN) –
poslance zemského parlamentu v Berlíně.
Žáci, ž ákyněa vyučující personál Školy Wernera Stephana se problematikou násilí ve š kole
zabý vají více než 10 let. Na této š kole panuje po řadu let klima vzájemné úcty a tolerance.
V létě 2001 získala š kola titul „ Škola bez rasismu“, doplněný titulem „ Posel tolerance“.
Důlež ité poznatky a zkuš enosti této š koly a z nich vycházející metodické postupy jsou pro
tuto konferenci zprostředkovány ve formě informačních tabulí, které jsme doplnili český m
překladem. Informační tabule vyhotovila společněs několika ž áky učitelka z této š koly – paní
Bianka Hantel. Tabule také vhodnědoplňují materiály, které jsou zde připraveny pro pracovní
skupiny v rámci dneš ního „ open space“.
2
K metodě„ open space“ mám ješ tějednu poznámku. Paní Marianne Munzel napsala k tomuto
tématu v němčiněčlánek: „ Open space – kreativní práce s velký mi skupinami“ („ Open Space
– Kreatives Arbeiten mit großen Gruppen“). Č lánek naleznete v knize s názvem: „ Inovativní
vzdělávací koncepty“ („ Innovative Weiterbildungskonzepte“) od Hofmanna und Regneta.
Knihu je mož né zakoupit v knihkupectvích. Protož e tato publikace není přelož ena do češ tiny,
získali jsme od nakladatelství svolení zde uvést zkrácenou verzi knihy, kterou jsme již jednou
v rámci naš í konference „ Agenda 21“ (září 2000) otiskli také v českém jazyce.
Ráda bych Vám představila přátele z Berlína. Jsou tu dva ž áci a dvě ž ákyně, dva učitelé a
jedna policistka a jeden policista. Proč policisté? To se během dneš ního dne ješ těsamozřejmě
blíž e vysvětlí.
První je Barbara Makos. Barbaro, vstala bys, prosím tě? Barbara je ochotná s Vámi kdykoliv
navázat rozhovor. Žije tři roky v Německu a je Polka. To znamená, ž e se s ní můž ete bavit i
trochu česky, bude Vám určitězčásti rozumět. Je v desáté třídě. Přečtu Vám, jaké funkce ve
š kole zastává. Je mluvčí třídy, ž ákyní-důvěrnicí, mediátorkou, je zástupkyní třídy ve sdruž ení
rodičů. Jejím cílem je získat dalš í vzdělání ekonomického zaměření. Srdečněvítej v Liberci.
Druhou ž ákyní je Lydia Kasten, chodí do deváté třídy, je ž ákyní-důvěrnicí, mediátorkou,
mluvčí třídy a chtěla by bý t v budoucnu bezpodmínečněčinná v sociální oblasti. Mám radost
z volby jejího budoucího povolání, protož e v tomto století budeme potřebovat mnohem více
lidí, kteří budou činní v sociální oblasti. Srdečnětěvítáme, Lydio.
Jak se sluš í a patří, nejprve dámy a pak teprve pánové. První ž ák, který zde bude představen,
je Arthur Helm. Srdečněvítej, Arthure. V Berlíněž ije devět let a původem je z Ruska, a sice
ze Sibiře – a to až od čínský ch hranic. To místo se jmenuje Jaš kino. Vyslovila jsem to
správně? Ve š kole zastává tyto funkce: mluvčí třídy, ž ák-důvěrník, mediátor; v budoucnu
chce jít k policii. Doufám, ž e se ti to podaří.
Naš ím čtvrtý m návš těvníkem je Johannes Behrmann, chodí do osmé třídy. Je, a na tom jsme
se shodli, stejnějako já rozený m a přesvědčený m Berlíňanem. Je mluvčím třídy, mediátorem,
ž ákem-důvěrníkem a chtěl by jednou dělat něco velmi komplikovaného, chtěl by totiž bý t
něčím mezi mechanikem a elektronikem, jak mi sdělil. To znamená, ž e by chtěl bý t
„ mechatronikem“. Srdečnětěvítame a hodněstěstí ve tvém budoucím povolání.
Teď bych ješ těkrátce chtěla představit učitele a policii.
Paní Ina von Knoblauch je policejní komisařkou, patří ke stejnému okrsku jako pan Knop (44.
policejní okrsek) a zabý vá se také intenzivněprevencí. Srdečněvítejte v Liberci.
Policejním preventistou pro 44. policejní okrsek (Berlín-Tempelhof) je ovš em pan HansJoachim Knop, kde se také nachází Škola Wernera Stephana. Pan Knop byl nedávno
vyznamenám policejním prezidentem za zásluhy v oblasti prevence. Vítejte, pane Knope,
v Liberci.
Oba pracují v Berlíně-Tempelhofu a jsou kontaktními osobami pro Školu Wernera Stephana.
Nyní bych pož ádala učitele, aby povstali. Ráda bych zde ješ těpodotkla, ž e aby bylo mož né
celebrovat něco takového, co Vám zde dnes prezentujeme, znamená to ohromnou spoustu
práce také pro učitelský sbor.
Dále zdravím pana Hartmuta Henschela. Na Škole Wernera Stephana již deset let pracuje jako
učitel sportu.
3
Dalš ím angaž ovaný m učitelem na Škole Wernera Stephana je pan Helmut Ruppersberg.
Srdečněvítejte, pane Ruppersbergu.
Je pozoruhodné, co vš echno se na této š kole k tomuto tématu vykonalo. Sama jsem působila
dvacet let jako učitelka a myslím, ž e mohu posoudit, nakolik je to těž ký úkol a kolik stojí úsilí
vytvořit něco takového, čeho jsme zde nyní svědky.
Chtěla bych ješ tě říci, co vš echno jsme na tuto konferenci připravili. Jak už jsem zmínila,
učitelka ze Školy Wernera Stephana – paní Bianka Hantel – byla tak hodná, ž e nám poskytla
nejdůlež itějš í informační materiály, a my jsme je ofotili, zvětš ili a nalepili na tyto velké
barevné čtvrtky. Vš e si můž ete přečíst také v češ tině, protož e Richard Herrmann z Berlína (a
také z Liberce) to celé s velkou péčí přelož il a několik nocí u toho vysedával, aby to patřičně
„ umělecky“ dotáhl do této podoby.
Kromě toho, pokud si chcete vzít domů materiály, které jsme zde připravili v českém a
německém jazyce, vš e jsme rozmnož ili a připravili ve vedlejš í místnosti. Jedná se o tyto
materiály: „ Koncept urovnávání sporů a prevence násilí na Škole Wernera Stephana“,
„ Dohoda o spolupráci mezi Školou Wernera Stephana a Policejním prezídiem v Berlíně“ a
„ Sliby š kolnímu společenství“.
Jsem přesvědčena o tom, ž e dnes zaž ijeme velmi zajímavý den.
Nyní předám slovo Věře Vohlídalové.
Pozn. redakce: vý še uvedenédvoujazyč némateriály naleznete v př íloze tohoto sborníku.
Vě ra Vohlí
dalová
Připojuji se k pozdravu své kolegyněa chtěla bych Vám přečíst dopis, který m nás zdraví náš
ministr vnitra.
Pozdravný dopis ministra vnitra Č eské Republiky
František Bublan
Váž ené dámy, váž ení pánové,
organizátory tohoto setkání jsem byl pož ádán o několik slov na úvod.
Školní násilí, které jste zvolili jako téma vaš eho setkání, je problémem celosvětový m.
Agresivita dětí a mládež e vž dy vyvolávala ve společnosti obavy a samozřejmě nejrůznějš í
reakce. Od opatření represivních v podobě izolace agresivních jedinců, až po nejrůznějš í
opatření preventivní. Násilí spojené se š kolním prostředím, zejména ve své otevřené podobě,
je ovš em spíš e problémem konce minulého a zejména počátku tohoto století. Vzbuzuje
oprávněné obavy u dětí rodičů i nejš irš í veřejnosti a to zejména proto, ž e š kolní docházka je
v mnoha zemích povinná a nelze se jí vyhnout. Ú častníkem nebo pozorovatelem š kolního
násilí se tedy můž e stát kaž dý z nás. Je proto nanejvý š potřebné se nad tímto problémem
setkávat, diskutovat o něm a hledat nejrůznějš í způsoby jeho řeš ení. Téma Vaš í konference
„ Aktivně proti násilí ve š kolách“ mě přesvědčilo o tom, ž e je to i váš cíl, ž e se nechcete
věnovat pouze popisu problému, ale předevš ím hledání vý chodisek. Povzbuzením pro vás
4
můž e bý t předevš ím to, ž e v tomto hledání nejste sami. V Č esku je š kolní násilí velmi citlivě
vnímáno a existuje řada aktivit zaměřený ch k jeho eliminaci.
Nejznámějš ím projevem š kolního násilí je š kolní š ikanování. S jeho zárodečný mi formami se
setkávají děti i učitelé na vš ech stupních š kol. A na vš ech stupních š kol se také zabý vají jeho
řeš ením. Přestož e v naš em právním řádu neexistuje definice š ikanování, nabízí ji metodický
pokyn Ministerstva š kolství a ten také dává učitelům a ostatním š kolním zaměstnancům
návod, jak š ikaně předcházet a jak ji řeš it. Školám jsou k dispozici i modelové programy
k řeš ení š ikanování, existuje řada vzdělávacích projektů určený ch učitelům nebo dětem, které
jsou zaměřeny na prevenci tohoto jevu. Mezi policisty je celá řada vyš kolený ch specialistů,
kteří jsou připraveni na základě oznámení š koly, rodičů nebo kohokoliv jiného, zahájit
vyš etřování pro některý z trestný ch činů, které š ikanování provázejí. Ale protož e násilí a
zejména to š kolní, není nikdy pouze zálež itostí toho, kdo ubliž uje a toho, komu je ubliž ováno,
ale i vš ech ostatních, kteří jsou zrovna přítomní, bude vž dy důlež itá úroveň právního vědomí
jednoho kaž dého z nás. Vědomí toho, co se smí a co už ne, toho, co ješ těmohu strpět a co už
strpět nemohu, přestož e se mě to zdánlivě netý ká. Právě projekty zaměřené na zvyš ování
právního vědomí považ uji, vedle běž ného policejního vyš etřování, za hlavní a nejdůlež itějš í
přínos resortu vnitra při řeš ení š kolního násilí. Naš i odborníci v nich nabízejí dětem i
pedagogům řadu technik, praktický ch rad a modelový ch příkladů, jak se s problémem
vypořádat nebo mu alespoň účinněčelit.
Věřím, ze i Vaš e dneš ní setkání povede právě k tomuto cíli a při hledání aktivit, jak se se
š kolním násilím vypořádat, máte mou plnou podporu.
Váš ministr vnitra
Františ ek Bublan
Vě ra Vohlí
dalová
Nyní bych chtěla pož ádat zástupkyni ředitelky Gymnázia F. X. Šaldy, aby pronesla několik
slov. Původně zde měla bý t paní ředitelka osobně, ale zlomila si nohu a nemůž e se naš í
konference zúčastnit.
Poprosím Vás, abyste paní ředitelce vyřídila přání brzkého uzdravení.
Marcela Danajovičová, zástupkyně ředitelky Gymnázia F. X. Šaldy
Váž ené dámy, váž ení pánové, milí studenti, milé studentky, chtěla bych Vás přivítat také
jménem Gymnázia F. X. Šaldy, jehož někteří studenti, lépe řečeno studentky, jsou
spoluorganizátory této konference.
Téma „ násilí ve š kole“ je skutečněvelmi závaž né téma. S násilím, s různý mi formami násilí,
se setkáváme v současném světěneustále. Č asto máme dojem, ž e různé projevy násilí, jako je
intolerance, agresivita, brutalita, stále přibý vají, a to se nevyhý bá ani š kolám. Máme mož ná v
naš í š kole trochu š těstí s těmi otevřený mi projevy násilí, se který mi se nesetkáváme. Ale
nikdy neříkej nikdy. Byli bychom velmi smutní, kdybychom zjistili, ž e naš e vý chova
neuspěla, ž e se mezi naš imi studenty objevuje nějaký násilník anebo ž e nejsme schopni
ostatní studenty před násilím uchránit. A proto si musíme klást otázky: „ Co jsou příčiny
násilí? Jak násilí předcházet nebo ho alespoň zastavit už v těch počátečních fázích?“ A na tyto
otázky by měla dát částečněodpověď tato konference.
5
Přeji Vám vš em úspěš né rokování a aťi tato konference přispěje k tomu, ž e toho násilí bude
mezi námi méně.
Děkuji Vám.
Ingrid Lottenburger
SrdečněVám děkuji, ž e jste si udělala čas a přiš la jste.
A nyní bych chtěla pož ádat policii, aby nám poskytla několik informací o situaci v Berlíněa
v Liberci. Kdo by chtěl začít? Pan Knop. Prosím.
Spolupráce mezi policiía Školou Wernera Stephana
v Berlí
ně -Tempelhofu
Hans-Joachim Knop, preventista, policejníokrsek Berlí
n-Tempelhof
Hezký dobrý den, dámy a pánové, milí ž áci, milé ž ákyně, milí studenti, milé studentky.
Nejprve bych rád vyjádřil radost nad tím, ž e se mohu zúčastnit tohoto dneš ního fóra, a chtěl
bych také využ ít této přílež itosti k tomu, abych pořadatelkám vyjádřil naš e srdečné
poděkování jak za pozvání, tak také za to, jak srdečnějsme zde byli přijati.
Ingrid Lottenburger
To je v Liberci běž né!
Hans-Joachim Knop
A teď k vlastnímu tématu „ Násilí ve š kolách“.
Násilí ve š kolách existuje! Kdo tvrdí, ž e neexistuje, nemluví pravdu! Protož e násilí máme ve
š kolách v nejrůznějš ích formách.
Začíná to psychický m násilím, stupňuje se to násilím tělesný m a násilí se také můž e obrátit
vůči fyzický m předmětům v naš em okolí.
V Berlínějsme si tuto skutečnost plněuvědomili a pokusili jsme se vyvinout určitou koncepci
prevence, která by tento jev od počátku ovlivňovala.
Na tomto místě musím také poděkovat naš emu policejnímu prezidentovi, ž e tento záměr
podpořil.
Tento koncept předpokládá, ž e kaž dá policejní služ ebna, kaž dý běž ný policejní okrsek a
kaž dý policejní revír bude mít zaměstnaného jednoho preventistu. A to je např. moje funkce.
Mý m, nebo naš ím úkolem jako preventistů je chodit do š kol, hovořit tam s ž áky, na určitá
témata dělat i vyučování a jednoduš e se s ž áky na téma násilí bavit.
6
K tomuto účelu jeden z naš ich kriminálních úředníků vypracoval určitý koncept – tzv.
„ š kolení proti násilí“; toto š kolení probíhá po dobu tří hodin a skládá se ze dvou částí.
V první části tohoto „ š kolení proti násilí“ se bavíme čistě teoreticky na téma násilí: Co je
násilí? Kde násilí začíná? A jak mohu násilí čelit?
Ve druhé, praktické části už nacvičujeme konkrétní situace: Co vlastněmůž u dělat, stanu-li se
obětí násilí? Jak mohu zabránit tomu, aby na měmělo násilí stále větš í vliv? Co mohu dělat,
stanu-li se svědkem násilí? Jak mohu pomoci, aniž bych se já sám přitom dostal do
nebezpečí? To provádíme pomocí hry s rolemi. A naš e zkuš enost s hraním rolí ukazuje, ž e
tento způsob ž áci také velmi rádi přijímají.
Samozřejmě se ale neomezujeme pouze na tato „ š kolení proti násilí“. Ú častníme se
samozřejmětaké různý ch fór, různý ch akcí, které š kola organizuje a na nichž hraje téma násilí
určitou roli. Na tyto akce jsme zváni nejen jako účastníci, ale také jako odborní poradci,
abychom mohli dané projekty odbornězaš títit.
To je ale jen jeden ze směrů, jimiž se v Berlíněubíráme. Na jeho konci stojí policie.
Je tu ovš em ješ tě dalš í směr, musím říct zaplaťpánbůh, a to je pro mě rozhodující aktivita,
díky které se dá násilí na š kolách úspěš ně řeš it, a je to směr, který m se ubírá š kola jako
taková.
Že sem byla pozvána právě Škola Wernera Stephana, není náhoda. V Berlíně je Škola
Wernera Stephana považ ována za příkladnou š kolu.
Problém s násilím měla také tato š kola. Tehdejš í ředitel š koly a učitelé se seš li, aby hledali
nějaké řeš ení, a posléze řekli: „ Musíme vš ichni táhnout za jeden provaz! Musíme na tomto
problému s naš imi ž áky pracovat!“
A v průběhu následujích let se jim podařilo ž áky pro tuto společnou věc získat. Žáci skutečně
aktivněspolupracují! A když říkám, ž e ž áci aktivněspolupracují, neznamená to, ž e je někdo
musí vést. Ne, pracují samostatně! Vypracovávají vlastní projekty.
Jak jste již slyš eli, jsou zde s námi také mediátoři z řad ž áků, kteří v případě, ž e se násilí
objeví, sami vstoupí mezi soupeřící strany, pokusí se je od sebe oddělit a pokud mož no nalézt
řeš ení sporu vyhovující oběma stranám. Tito mediátoři jsou ve š kole natolik uznáváni, ž e mi
dosud není znám ž ádný případ, kdy by byl mediátor některý m z ž áků, kteří iniciovali násilný
konflikt, vědoměnebo záměrnězraněn. Tito ž áci jsou skutečněakceptováni v takové míře! To
je ta nejlepš í koncepce, jakou jsem vůbec kdy poznal.
A když my – policie – přijdeme do této š koly, zjistíme dvěvěci. První: je to příjemný pocit,
když přijdete do š koly nebo na š kolní dvůr a první, co člověk slyš í, není, odpusťte mi, ž e to
tak vyjádřím, ž e je označený jako „ zasranej policajt“. Ale naopak od ž áků slyš íte: „ Á, pan
Knop! Tak jste k nám zase přiš el? Které třídy jsou dneska na řadě?“ Na této š kole se s námi
ž áci baví, jsme zde skutečněpokaž dé přátelsky přijati. Č lověk chodí do této š koly rád, i jako
policejní úředník.
A tou druhou věcí jsou učitelé. Zaž il jsem zřídka tolik učitelů připravený ch ke kooperaci jako
právěna této š kole. Je jedno, s který m učitelem mluvíte, pokaž dé vidím, ž e to dělají z celého
srdce! Učitelé sami stojí zcela za touto věcí a toho si nemůž ete nevš imnout. A to se přenáš í na
celou š kolu.
7
Na základětéto velmi dobré spolupráce uzavřela policie a tato š kola smlouvu o kooperaci.
Tady si člověk můž e polož it otázku: „ Ano, pokud je zde dobrá spolupráce, tak k čemu nějaká
smlouva?“ To je celkem jasné: aby se totiž tato spolupráce ješ těvíce upevnila a aby se ž ákům
ukázalo, ž e to myslíme váž nětaké dlouhodobě.
Když to zde vš echno takhle vyprávím, můž ete si mož ná vš imnout, ž e i já sám se s touto věcí
niterně velmi ztotož ňuji. Vykonávám tuto činnost velmi rád. Jediné, na co my jako dospělí
nesmíme zapomenout, a to by mělo bý t závěrečné slovo, je to, ž e my nejsme těmi hlavními
postavami. Hlavními postavami – hlavními hrdiny – v této hře jsou ž áci, a právěti v ní naplno
hrají.
Děkuji pěkně.
Ingrid Lottenburger
Velmi srdečněVám, pane Knope, děkuji za Vaš e slova. Chtěla bych něco ješ těkrátce doplnit.
Policejní prezident v Berlíněbyl okamž itěochoten tuto cestu podpořit a mám od něho vyřídit
na naš í konferenci ty nejsrdečnějš í pozdravy.
Vě ra Vohlí
dalová
Ja bych také chtěla poděkovat zástupci naš ich hostů za jeho slova a poprosila bych teď
poručíka, nebo poručici? Poprosila bych paní Vlastu Suchánkovou, mluvčí Č eské policie v
Liberci, aby představila svoji skupinu. Vypadá to, ž e liberečtí přiš li ve větš ím počtu než jejich
berlínš tí kolegové. A dále bych ji poprosila, aby nám krátce sdělila, jak vypadá situace v okolí
naš eho setkání.
Prosím, paní Suchánková.
Prezentace práce Preventivně informačnískupiny
v Libereckém reginou
Vlasta Suchánková, mluvčíPolicie Č eské republiky, Liberec
Děkuji za slovo.
Paní Vohlídalová měuž představila. Chtěla bych na úvod velmi poděkovat za to, ž e jsme byli
jako liberecká policie přizváni k tomuto setkání, a velmi měi překvapilo, což říkám pozitivně,
v jakém hojném počtu jste se tady seš li.
Ráda bych představila také své kolegy:
- Z preventivně informační skupiny je to pracovnice prevence podporučík Mgr. Lucie
Giereová.
- Dále je to ze „ Služ by kriminální policie a vyš etřování“. Vezmu to od ž en: Policejní
komisařka paní poručík Bc. Lada Karlíková.
8
- Dalš ím policejním komisařem je kapitán Bc. Stanislav Tomáš ek.
- A posledním členem naš í vý pravy je policejní inspektor služ by kriminální policie a
vyš etřování pan nadpraporčík Miroslav Draš ar.
To abyste věděli, ž e tady máme také hojné zastoupení.
Nicméně, chtěla bych říci, ž e pro mě dneš ní konference bude do jisté míry i velká
improvizace a jsem určitězvědavá, co se tady dnes dozvím hlavněz Vaš í strany.
Jinak co se tý če merita věci, tzn. „ násilí ve š kolách“, kvůli kterému jsme se tady vš ichni seš li,
určitě bych chtěla z pohledu policie předeslat jednu věc, a to, ž e pojem „ š ikana“
v českém trestním zákoně vůbec nemáme. Jenom abyste si uvědomili, ž e š ikanu v podstatě
vymezil metodický pokyn ministerstva š kolství. A teprve zde se můž ete díky této definici
dozvědět, co vlastněš ikana je. Nicméně, co se tý če vztahu k policii, nic takového určujícího
nemáme.
Chtěla bych říci, ž e š ikana se můž e projevit na š kolách vš eho druhu. Skutečně, informace o
tom máme a dochází k tomu jak v poloze verbální, tak i v poloze fyzické.
Co se tý če roviny verbální, jsou to útoky v podoběpomluv, nadávek a různého vyhrož ování či
poniž ování. Už tohle je š ikana.
Dále má š ikana také fyzický charakter. Když slyš íme „ fyzický charakter“, představíme si, ž e
tento druh š ikany je spjat s určitý m násilím, což v reálu skutečněznamená bití, vydírání, ale i
některé činy, které hraničí s loupež emi.
Jak už jsem říkala v úvodu, trestní zákon pojem „ š ikana“ nezná. Ovš em zná jiné trestné činy,
které vymezují charakter jednání agresora. A jenom tak namátkou, ten se potom můž e
dopustit trestného činu, který trestní zákon zná, jako např. vydírání, omezování osobní
svobody, útisk, ublíž ení na zdraví atd. Ale můž e se jednat např. i o útoky sexuální a můž e to
hraničit s trestný m činem znásilnění.
Za velmi důlež ité považ uji to, abyste byli informováni i o tom, jak je to s postihováním
agresora tohoto jednání.
Trestní stíhání je totiž problematické u agresorů, kteří ješ tě nedovrš ili 15 let věku, jejich
jednání je vlastně trestně nepřípustné. A je to z toho důvodu, ž e trestní zákon v Č eské
republice říká, ž e děti do 15 let nejsou ješ tětrestněodpovědné za své činy. Tím ovš em nechci
říci, ž e nelze proti takový mto dětem zakročit, to rozhodněne. Nejedná se o sankce ve smyslu
trestního či přestupkového práva, ale např. dostatečnou hrozbou a sankcí za jednání, které
hraničí nebo se vymyká běž nému chování, je umístění do nějakého vý chovného ústavu.
Uvedu příklad. Když se podíváme na ten nejzávaž nějš í násilný trestní čin, což je vraž da. A na
tomto místěmusím ješ těříci, ž e jsme tomu velmi rádi, ž e nic podobného se v okrese Liberec
v posledních letech nestalo. Ale jenom pro Vaš i představu: pokud by takový pachatel spáchal
trestní čin vraž dy, soud můž e nařídit takovému agresoru (tedy osobě, která není ješ tětrestně
odpovědná, tzn. nedosáhla věku 15 let, ale je starš í 12 let) ochrannou vý chovu ve zvláš tních
vý chovný ch zařízeních. To jsem jenom chtěla uvést pro dokreslení toho, jak to vypadá s
trestní odpovědností u mládež e.
9
Určitěje důlež ité říct, ž e ani rodiče v tomto ohledu nejsou zcela beztrestní, protož e v naš em
trestním zákoně je také paragraf, který se jmenuje „ Ohrož ování vý chovy mládež e“ a pod
který patří také určité nedostatky při vý chověze strany rodičů.
Jinak určitěode měbudete chtít slyš et nějaká statistická čísla. NicméněVás v tomto ohledu
troš ku zklamu. Jak už jsem říkala na začátku, trestní zákon pojem „ š ikana“ nezná a díky tomu
nelze přesněvymezit, kolik se takový ch trestní činů stalo. Je to tak, ž e my musíme podle naš í
právní úpravy přesněkvalifikovat přesné paragrafové znění určitého trestného činu. V úvodu
jsem Vám uvedla, o jaké trestné činy se pak můž e jednat, a je jich skutečněhodně.
Nicméně, když budu mluvit o š ikaně, tedy co se tý če pouze a jen té š ikany, tak k nám jako
k policii se dostane š pička ledovce takový chto případů. Jsou to už věci, které jsou určitý m
způsobem vyhrocené, a ty potom končí v rovinětrestního stíhání.
Musím říci, ž e za posledních pět let ročněřeš íme zhruba tak kolem pěti podobný ch případů,
které by se tý kaly těchto trestný ch činů. Měli jsme zde i případy, které se tý kaly vydírání a
různého poniž ování. A jak jsem již říkala, jsou to věci, které náš právní řád zná a které potom
s tím agresorem dokáž eme nějaký m způsobem řeš it.
Jinak bych ráda řekla, ž e policie v ž ádném případěnemůž e suplovat v otázce š ikany rodiče a
š kolu. My už jsme ta poslední instance, když to řeknu takhle natvrdo, ke které se dostanou
případy, které už hraničí s nějaký m překročením určitý ch mezí. Nicméně právě rodiče a
pedagogičtí pracovníci jsou ti, kteří mají s dětmi velmi úzký vztah a můž ou bý t velmi
dobrý mi – a měli by bý t velmi dobrý mi – pozorovateli a v podstatěby měli rozpoznat a měli
by chtít a umět rozpoznat změny v chování u svý ch dětí.
Kromětoho je tato trestná činnost latentní, tzn. ž e je stále přítomná, ale probíhá velmi skrytě;
a skutečnězálež í na Vás vš ech, jak tady sedíte, jak jste vš ímaví, jak chcete nebo jak nechcete
pomoct. Pakliž e budeme slepí k těmto projevům násilí, aťuž toho verbálního nebo fyzického,
ten problém se zastaví na určitém bodě. Vzhledem k tomu, ž e je to velmi diskutabilní
problém, je dobré věci podchytit vž dycky v začátku. Ne vž dy se to podaří. Nicméněvčasný m
podchycením prvotních náznaků nestandardního jednání můž eme s pomocí dospělého dítě
uchránit pozdějš ích traumatizujících psychický ch potíž í, které si do svého budoucího ž ivota
dále ponese.
A já si myslím, ž e cílem této konference je, abychom se tady bavili a domluvili na určitý ch
postupech. A pokud budeme o problému hovořit otevřeně, a přitom také víme, ž e více hlav
více ví, jak se říká, tak budeme nakonec vš ichni společně schopni se dál těmto problémům
nějaký m efektivním způsobem postavit.
Já Vám děkuju.
Vě ra Vohlí
dalová
Mockrát děkuju paní Suchánkové za obsáhlý popis situace u nás a perspektivách.
Nyní představím paní Marianne Munzel, která je hlavní moderátorkou dneš ní konference.
Ráda jí předám slovo.
Marianne Munzel, prosím.
10
Úvod do open space
Marianne Munzel
Srdečně vítejte! Dobrý den v naš em „ otevřeném prostoru – v „ open space“, jak se tomu
v angličtiněříká.
Strávíme tedy společně dneš ní den, budeme se zabý vat tématem „ Aktivně proti násilí ve
š kolách“, sdělíme si zde navzájem své myš lenky, budeme si vyměňovat nápady a zkuš enosti.
Právě jsme již nejrůznějš í mož nosti a nápady slyš eli. A dnes k tomu ješ tě určitě mnohé
nápady a návrhy přibudou.
A proto bych Vás vš echny chtěla srdečněpřivítat.
Zdá se mi to naprosto skvělé, ž e sem přiš lo tolik lidí. Mož ná jsme počítali s polovinou, nebo o
trochu více než s polovinou, ale ž e Vás bude téměř stovka, to je pro nás naprosto skvělé.
Dalš í bod: pokud Vy, pokud my, pokud my vš ichni se tady porozhlédneme kolem sebe,
zjistíme, ž e je tady teď velké množ ství kompetentních lidí, kteří s tématem násilí mají určitou
zkuš enost. Mož ná ž e jsou zde i někteří, kteří s násilím měli co do činění a už s největš í
pravděpodobností nemají a v tuto chvíli chtějí něco proti násilí ve š kolách také dělat.
Samozřejměne protinásilím, ale jinou formou.
A když se tak rozhlédneme, vidíme, ž e máme vš echny znalosti, veš kerou kompetenci,
vš echno, co potřebujeme. To vš e máme zde v této místnosti. A to dnes zcela důkladněa beze
zbytku využ ijeme.
Podívejte se klidněvš ichni kolem sebe, rozhlídněte se ješ tějednou kolem sebe, také ti dva, co
tam vzadu zasněněposedávají. Mož ná si později přeci jenom přesednete trochu blíž dopředu.
Rozhlédněte se vš ichni ješ tějednou okolo, kdo zde vš echno sedí, kdo byl představen. Máme
tady řadu ž áků, máme zde studenty, máme tady policisty, máme zde učitele, máme tady muž e
a ž eny z politické oblasti. A vš ichni chtějí něco společně udělat. Proto sem vš ichni přiš li –
11
dobrovolně! Alespoň doufám! Já také, také jsem přiš la dobrovolněpoté, co se měmilá Ingrid
zeptala.
Krátce k mé osobě. Zabý vám se poradenstvím pro podnikatele, mezinárodněhodněmoderuji
konference v zahraničí a také jsem tím pádem hodně na cestách. Konference moderuji také
v různý ch jazycích, bohuž el ješ těne v češ tině, tu zatím neumím. Ale hovořím několika jiný mi
jazyky. Ve své práci se pokouš ím vž dy a znovu dostat k zajímavý m tématům. A samozřejmě
se snaž ím vž dycky rozpoznat, jak můž eme bý t naš ím zákazníkům – v případě takový ch
politický ch témat nebo také pro podnikatele – co nejlépe už iteční. To jenom krátce k mé
osobě.
Proč jsem tady uprostřed, proč zde takto chodím dokola? Je to proto, abych tento kruh,
v němž my vš ichni sedíme ve stejné vý š i, abych tento kruh jednou takto dokola obeš la a
uzavřela. Nyní máme bohuž el pódium na druhém konci místnosti a je nyní mimo náš kruh. A
pódium bude od této chvíle pro zbytek dne stále méněvý znamné.
Stále důlež itějš í jsme my tady ve středu, přičemž ti z pódia jsou samozřejmě stejně tak
srdečnězváni, aby přiš li sem mezi nás. Nechceme je v ž ádném případěnijak vyloučit!
K tématu toho, myslím, už nemusím moc říkat, domnívám se, ž e nás vš echny zajímá, a tím
přejdu k bodu číslo dvě.
Vidíte kolem dokola celou řadu informací a ty teď v průběhu svého úvodní slova vysvětlím.
Jednak máte tam vzadu informace, které byly vypracovány na Škole Wernera Stephana a jsou
také přelož eny do češ tiny.
Č asový plán, evropská velkomě sta a témata, která vám ležína srdci
Dále se teď jedná o tento „ rozvrh hodin“ zde na této tabuli. Sice nejste dneska ve š kole, ale
přesto zde dnes musíme dodrž et následující rozvrh hodin. Nyní ješ těnevíme, co se kde, ve
kterou dobu bude konat. To jediné, co jsem předpřipravila, je vlastně prázdný přehled, na
kterém jsem uvedla určitá místa, a ty jsem pojmenovala podle nejrůznějš ích evropský ch
velkoměst – bez rozdílu – a zároveň jsem zavedla dvěčasové zóny. Tzn. od dvanácti do půl
druhé a od dvou do půl čtvrté.
Jídlo bude mezi tím a čas na jídlo si můž ete rozčlenit sami. Pokud vím, od dvanácti hodin je
jídlo k dispozici. To abyste věděli, ž e pracovní skupiny mohou také např. začít o něco později
nebo také mohou diskuzi přeruš it. Tedy jídlo si budete moci vzít po delš í dobu, bude venku na
chodběpřed sálem.
K tomuto prázdnému rozvrhu hodin: toto téma „ Aktivně proti násilí ve š kolách“ má celou
řadu nejrůznějš ích aspektů. A já bych Vás vš echny za malý okamž ik chtěla přizvat, abyste
nějaké téma k tomu, co Vám obzvláš ťlež í na srdci, čím se mož ná chcete nadále i zabý vat,
abyste toto vš echno napsali na tento lístek. Jedná se o tyto lístky! Tak. A tyto lístky rozlož ím
takto do prostředku naš eho kruhu a k nim přilož ím ješ tě pár fixů. To znamená, ž e kaž dý ,
kaž dá z Vás, jakmile budete mít v hlavě nějaké téma, o kterém byste chtěli hovořit,
diskutovat, tak Vás prosím, abyste přiš li dopředu, vzali si fixu, kousek papíru, napsali na něj
jméno a téma a potom abyste si vyhledali na této tabuli – na naš em rozvrhu hodin tamhle
naproti – nějaké místo a nějaký čas a na tabuli připevnili vyplněný lístek.
12
Č ili v následující hodince – takhle rychle to větš inou jde – naplníme tento rozvrh hodin
jednotlivý mi tématy.
Kdo iniciuje pracovnískupinu, zodpoví
dá za ně kolik vě cí
A ten, kdo sestavuje pracovní skupinu, kdo iniciuje nějaký workshop, zodpovídá za několik
málo věcí, a sice: je zodpovědný za to, ž e se na začátku workshopu nachází právěna jednom
určitém místě– v naš em případěve vybraném evropském městě. K těm místům řeknu hned
ješ tě něco: připevnili jsme ke kaž dému místu nepřehlédnutelnou ž lutou ceduli s názvem
města, vzadu je např. „ Praha“. Musíme pak ty ž idle ješ tě trochu pootočit a pak nám tam
vznikne malý pracovní prostor s místem „ Praha“. Tamhle vzadu máme pracovní prostor
„ Stockholm“. Samozřejměnechceme teď nikoho vytlačit do skladu, ale pokud vznikne více
pracovních skupin, tak to přeci jenom budeme muset udělat. Vzadu za touto tabulí máme
potom „ Madrid“ a „ Berlín“, a když projdete těmi dveřmi do malého sálu, tak tam jsou také
ješ tě dvě pracovní skupiny. A pokud těchto š est míst nebude stačit, pak pro Vás určitě
můž eme najít a také připravit nějaké prostory i na chodbě před sálem nebo v jiný ch
místnostech.
Vedoucí workshopu je zodpověděný za to, ž e bude na určitém vybraném místě, kde hodlá
mluvit o zvoleném tématu. A dále je nutné, abyste v tomto pracovním prostoru nalezli menš í
balík protokolový ch formulářů v češ tiněa němčině, kam je potřeba zapsat téma diskuse, kdo
tuto pracovní skupinu sestavil a inicioval, kdo to téma navrhl a kdo udělal zápis. To znamená,
ž e ten, kdo to téma navrhl, nemusí sám sepsat protokol. On nebo ona za téma pouze
zodpovídá; určitěje mož né najít někoho, kdo ten zápis udělá.
Tyto protokoly pak na konci workshopu sesbíráme. Protokoly s vý sledky z diskusí následně
připevníme tam na té druhé tabuli tak, aby si je kaž dý z nás mohl pročíst a byl informovaný o
tom, co se projednávalo v té či oné pracovní skupině.
To znamená, ž e je smysluplné tento malý formulář dobře vyplnit, protož e v případě
pochybností nebo v případěpotřeby nám pomůž e zas dál.
To znamená, ž e budeme mít dvěčasové zóny s paralelněběž ícími pracovními skupinami, pro
něž za chvilku najdeme témata. A následně vzniknou různé protokoly s vý sledky z diskusí,
které umístíme tamhle na stěnu.
V 15.30 není konec, bude následovat dalš í část dneš ního dne. Vš echny tyto protokoly
nakopírujeme a na závěr po půl čtvrté vlož íme kaž dému z účastníků do ruky.
Přidě leníbodů a vyhodnocenínejdůležitě jší
ch témat
A pak poprosíme kaž dého účastníka, kaž dou účastnici, aby s několika přidělený mi body, které
pak rozdám, ohodnotili, které téma bylo pro ni nebo pro něj obzvláš ťdůlež ité.
Vyhodnotíme nejdůlež itějš í workshopy, o který ch vš ichni společně můž eme říct: „ Ano, to
jsou ta témata, na který ch chceme pracovat, který mi se chceme dále zabý vat.“
Rozdělení bodů Vám dneska odpoledne ješ tě jednou vysvětlím. Ale je důlež ité vědět, ž e
pomocí těchto bodů pak můž e kaž dý vyjádřit: „ Ano, tohle je to téma, které mě obzvlaš ť
zajímá, a toto téma je u měna druhém místěa toto na třetím místěatd.“ Kaž dý z Vás potom
13
dostane do ruky š est bodů a ty je mož né rozdělovat, a to maximálně tři body na téma.
Následně Vámi přidělené body sečteme a potom budeme mít prakticky ta „ top four, „ top
five“, tedy ta čtyři, pět nebo i š est nejdůlež itějš ích témat.
A potom budeme ješ tětroš ku pracovat podle motta: Co bychom teď měli udělat?
To znamená, ž e jestliž e v tuto chvíli můž e nějaká š kola dle vlastní zkuš enosti referovat např.
na téma mediátorů a jiná š kola to bude považ ovat za zajímavé a chtěla by to také zavést, pak
je důlež ité říct a určit, co musíme udělat, kdo musí co a kdy udělat, aby takoví mediátoři
mohli bý t zavedeni i na naš í š kole.
To je tedy takový ten hrubý průběh. Uděláme pak závěrečné kolo, nejpozději tak v 17.30, tak
abychom určitěv 18.00 hodin skončili.
Šest pravidel, která bychom při „ open space”mě li dodržovat
Ješ těněkolik dalš ích maličkostí, které bych chtěla k „ open space“ vysvětlit.
Tady vlevo vidíte, někteří se tam musí mož ná trochu otočit, velké plakáty, které jsem přinesla
v angličtině a v němčině. Ty nejdůlež itějš í máme přelož ené do češ tiny. Máme zde tedy
„ Otevřený prostor“ – „ open space“, tzn., ž e tu jsou velmi volná pravidla. Pokusíme se
dodrž ovat několik směrnic, pravidel, která nám ale přesto umož ní otevřeně spolupracovat.
Těchto š est pravidel, které jsou zobrazeny na tabulích, bychom se vš ichni zde měli pokusit
dodrž et.
Aťpřijde kdokoliv, je to vždy ta správná osoba
Někdy člověk řekne: „ Co… ?! Ta se chce přidat k nám do skupiny?! Ten by chtěl do
naš í skupiny?!“ Ne! Kaž dý , kdo do té pracovní skupiny přijde, má něco, čím můž e
přispět, chce něco říct nebo považ uje toto téma za důlež ité. Pak bych tedy měl/a, když
to tak cítím, jednoduš e do této pracovní skupiny, do tohoto workshopu jít. A kaž dý , kdo
tam přijde, má čím přispět, a to je důlež ité uznat.
To, co se dě je, je jedině to správné, co se může dí
t
Pokuste se to dělat tak… , pokusíme se to dělat tak, abychom následněneřekli: „ No jo,
vlastněbych bý val mnohem radš i… .“ V tuhle chvíli – právěv tomto okamž iku – je to to
téma, které je právěna řadě, které Vám lež í na srdci. A o tom se bude nyní hovořit! Jiný
den by to mož ná vypadalo zase jinak. Ale s tím si dneska nemusíme vůbec lámat hlavu.
My se pokusíme to udělat teď a tady!
Je jedno, kdy to začne, ale kdyžto začne, tak je to ten správný okamžik
To můž e také znamenat: např. když se sejde pracovní skupina, ž e se bude bavit nejdříve
tak čtvrthodinku o nejrůznějš ích problémech – např. o obávané písemce z fyziky, nebo
tak podobně. To je úplněv pořádku! Vy musíte také, nebo kaž dý z Vás musí vycítit svůj
čas, kdy má o daném tématu hovořit. A na druhé straněto znamená: když to skončilo,
pak to tedy skončilo. Dobře, když skončíte za hodinu, tak je to O.K. Pokuste se dneska
to téma zpracovat tak dobře, jak je to jen mož né. Pokuste si uvolnit hlavu tak, ž e např.
budete čtvrthodinku mluvit o soukromý ch věcech. Protož e pak se určitě diskutuje
mnohem lépe o věcech, které někoho opravdu trápí, které někoho váž nězajímají a které
jsou víceménědlouhodobé.
14
Zákon dvou nohou
A pak je tu ješ tějeden jiný důlež itý zákon – zákon dvou nohou – [sakon dvó nohú]. No
jo. Myslím, ze to nebylo právěnejlíp vyslovené. A to znamená: máme dvěnohy, i když
někteří lidé se pohybují víc v autě než po svý ch nohách, mož ná právě proto mají
nemocné nohy. Ale tyhlety naš e „ nohy“ jsou k tomu, aby se pohybovaly. To v praxi
zcela jednoduš e znamená: pokud jsem v nějaké pracovní skupiněa mám ten pocit, ž e už
k tomu tématu nějak nemůž u ničím přispět, ž e se tam už nemůž u nic naučit, tak vezmu
své dvěnohy a odejdu z tohoto workshopu. Protož e dost mož ná toho můž u někde jinde
učinit více. Nikdo z Vás přeci není k ž idli přilepený nebo přivázaný ! To tedy skutečně
znamená, ž e když dojdu k tomu, ž e to není úplnězas tak moje téma, když si myslím, ž e
bych chtěl dělat něco úplnějiného - v jiné pracovní skupině, která mi přijde zajímavá tak do ní jednoduš e vstoupím! Kaž dý se tak můž e rozhodnout, neberte to prosím jako
osobní obvinění, ž e to není dobré nebo tak nějak podobně! To prostějenom znamená, ž e
ten dotyčný nebo ta dotyčná už nemá o to téma až tak velký zájem a dost mož ná bude
pro něj nebo pro ni zajímavějš í něco troš ku jiného.
Č melák, včela a motýl
A nalevo od cedule s „ nohama“ vidíte několik legračních hmyzáků – a sice čmeláka,
včelu a motý la. Když půjdete z jednoho workshopu do jiného, stanete se čmelákem
nebo včelou. To znamená, ž e nápady z jedné pracovní skupiny si vezmete s sebou a
přenesete je do jiné pracovní skupiny, kde je uplatníte. To je jako když včelka nebo
čmelák létá z jednoho květu na druhý a při tom na něpřenáš í pyl. Můž e to bý t někdy
velmi plodné, velmi napínavé a velmi zajímavé.
A přiznám se, ž e jsem také občas dělala to samé – byla jsem přelétavá – a to někdy není
zas tak úplnějednoduché. Jsem zvyklá zůstat vž dycky tak dlouho, jak se po mněprostě
pož aduje. Ale občas jsem si zahrála na motý lka! Bylo to např. v situaci, kdy jsem měla
příš erné bolesti hlavy, a tak jsem si prostě sedla na čtvrthodinky do kafetérie, vypila
jsem si jedno kafe, a pak mi zas bylo dobře a š la jsem na dalš í workshop.
A někdy dojde u kafe k neskutečně zajímavý m „ motý lím rozhovorům“! A kdyby se
Vám něco takového mělo přihodit, bylo by dobré, kdyby se mohly tyhle nápady
v nějaké forměuplatnit ve workshopu později.
Buď připraven, protože můžeš být překvapen!
Můž e dojít ke spoustězajímavý ch a napínavý ch situací, a proto tady mám na této tabuli
tento „ jokerbox“ s takový m tím čertíkem, co vyletí z krabičky, což znamená: můž e se
klidně stát, ž e přijde nějaké překvapení. V němčině to ale zní hloupě: „ Buďte
připraveni, protož e můž ete bý t překvapeni!“ Proto jsem tam radš i napsala
„ Překvapení!“ a česky tam nejspíš stojí „ Připravit se!“.
Tolik k pravidlům uvedený m na plakátech, která bychom měli dodrž ovat.
Open space je zahájen!
A to, kde sedíme, to je tzv. „ náměstí“ nebo také „ trž iš tě“. Tady se jednoduš e vš ichni stále
znovu potkávají; tady se také my dneska budeme stále scházet.
A nyní Vás vš echny vyzvu k tomu, abyste uvedli, jaká témata Vám procházejí hlavou.
15
Poté, co uvedete své jméno a napíš ete Vámi navrž ené téma, najdete si své místo v rozvrhu
hodin umístěném na tabuli.
Workshop můž e bý t svolán také ve dvou. Iniciátory mohou bý t klidnědvěnebo tři osoby.
Ješ tějednou se vrátím k jazyku. Větš ina ž áků, studentů tady z Liberce umí německy i česky.
Někteří nám nabídli, ž e by nám pomohli, kdyby byl nějaký jazykový problém, a pak máme
také tlumočnici, která nám v případěpotřeby pomůž e.
Můž e to bý t i tak, ž e celý workshop proběhne hlavněv němčiněnebo v češ tině.
O.K.! Tak, teď to začne. Teď se musí nejprve někdo odváž it! Odváž it prolomit led!
Netrpělivě se oč ekává, kdy se první úč astník odváží vstoupit do stř edu místnosti a vyzvednout
si tam papír pro témata.
První úč astník si dodal odvahy.
Hans-Joachim Knop
Já bych to rád zahájil. Jmenuji se Hans-Joachim Knop. Rád bych se ješ těkrátce představil:
jsem preventistou berlínské policie a vybral jsem si jako téma „Spolupráce školy
a policie“.
Poprosím nejenom své české kolegy, aby se tohoto workshopu zúčastnili, ale předevš ím
doufám, ž e z české strany se jej zúčastní velmi mnoho ž áků, abychom se vzájemně
informovali a mohli si vzájemně vyměnit své zkuš enosti. A já jsem si vybral „ Berlín“ – to
pasuje k mé vlasti, k místu, kde ž iji.
Mariane Munzel
Dobrá, děkuji pěkně.
Takž e ve 12.00 v “Berlíně“ a „ Spolupráce š koly a policie“. Vý borně.
Viděla jsem už někoho dalš ího, kdo se hlásí!
Martin Tichý, student, Jablonec nad Nisou/Liberec
Jmenuji se Martin Tichý a téma, které nás zajímá, je „Drogy a násilí
“. Rádi bychom o tom
hovořili v „ Praze“, a to ve 12.00 hodin.
Mám ješ tějednu otázku: Musím zůstat po celou dobu v pracovní skupině, když jsem navrhl
téma? Co se stane, když se rozhodnu jít do nějaké jiné skupiny? Jak to mám řeš it se zmíněnou
„ zodpovědností“?
16
Marianne Munzel
Ty jsi přirozeně zodpovědný za to, ž e někdo vyhotoví protokol. Za to musí bý t někdo
zodpovědný . V případě, ž e jdeš pryč, můž eš ovš em zodpovědnost předat nebo se o ni s něký m
dělit. Jde jenom o to, aby na konci vznikl protokol. Dobře, pokud skutečnězměníš skupinu,
tak bys to měl zorganizovat tak, ž e někdo jiný to prakticky povede dál.
Tamhle se opět někdo hlásí. Takž e máme dalš í téma.
Helmut Ruppersberg, učitel, Škola Wernera Stephana, Berlí
n
Jmenuji se Helmut Ruppersberg. Rád bych nabídl téma „Partnerstvímezi mládežíz Č eska
a Ně mecka“. Velmi krátce bych o tom pohovořil. Od roku 1995 máme kontakt s obcí Lidice.
Lidice byly 10. června 1944 přepadeny nacisty a vš ichni muž i a děti nad 16 let byli
zavraž děni a ž eny byly odvlečeny do koncentračních táborů. Od roku 1995 máme u nás na
š kolním dvoře památník Lidicím. Zároveň jezdí naš i ž áci kaž dý rok na tý den do Lidic a
pracují tam v Růž ové zahradě. A my zamý š líme založ ení kooperace mezi český mi a
německý mi ž áky třeba v Lidicích nebo někde jinde a právě v tý dnu, kdy se nacházíme
v Lidicích, bychom chtěli toto spojení mezi český mi a německý mi mladý mi lidmi využ ít k
tomu, aby bylo mož né podnikat společné akce.
Tak, a tato pracovní skupina by se měla sejít v 6.00 hodin v „ Madridu“.
Mariane Munzel
Dobře, tak do „ Madridu“. O. K. Máme dalš í téma.
Michala Vágnerová, Hana Křenková, studentky, Jablonec nad Nisou/Liberec
Takž e my jsme si vybrali téma „Psychická šikana – kolektiv proti jednomu“ a neuvedli
jsme to tam německy, protož e to je skoro stejný překlad. Vzali bysme si „ Londý n“.
Mariane Munzel
Děkuji pěkně, čili, rozuměla jsem tomu dobře, koná se to v “Londý ně“? Dobrá. Tak vý borně!
Sandra Zlámalová, studentka, Jablonec nad Nisou/Liberec
Máme „Slovnínapadání(verbálnínásilí
)“. Napsali jsme čtyři jména: Říhová, Zlámalová,
Bahenská a Lukschová a chceme do „ Stockholmu“.
Mariane Munzel
Dobře, to byly čtyři iniciátorky a bude se konat evidentněve „ Stockholmu“. Teď tady máme
ješ tědalš í téma.
17
Jan Folke, student, Jablonec nad Nisou/Liberec
Tak my jsme si vybrali téma „Působeníškoly na tří
dníkolektiv“ a jsme Folke, Matzner a
tamhleti tři. A německy to nevím, to bych potřeboval poradit. Do „ Bratislavy“ jdeme!
Anette Effenberger, Kö then
Jsem paní Effenbergová. Sice jsem se narodila v Liberci, ale od války ž iju v Köthenu, to je
město mezi Lipskem a Magdeburkem. Já si myslím, ž e co se tý če násilí, je třeba uvaž ovat i o
tom, jak včas provádět prevenci. Tedy téma: „Včasná prevence násilí
“.
Mariane Munzel
Děkuji pěkně. A kde se to celé má konat? Od 14.00 hodin? Ale samozřejmě! V jaké
místnosti? Máte nějaké oblíbené město? V “Berlíně“? Vý borně, tak tedy v “Berlíně“.
Mož ná mezitím ješ tě jednu dalš í poznámku: můž e se přeci jenom stát, ž e bude v rámci
pracovní skupiny během workshopu ješ tě formulována nová myš lenka pro vznik nové
pracovní skupiny. Dokud budeme mít volné prostory, můž eme pak bez problému přibírat i
dalš í témata. Č ili můž e se stát, pokud budete chtít, ž e skutečněsestavíme ješ tědalš í pracovní
skupiny, dalš í workshopy.
To znamená, ž e bychom mohli nejprve začít s tou první skupinou a dost mož ná se k tomu
přidá i pár nový ch myš lenek. Někteří z Vás jsou ješ tětrochu váhaví, ješ těpřesněnevědí, jak
by to formulovali anebo jak by to měli vyjádřit. Nejde teď o to, abyste zde zazářili
vytříbený mi slovy alà Shakespeare nebo Schopenhauer. Prostě jde jenom o to, vyjádřit
témata, která nás obzvláš ťzaměstnávají.
Jsou v tuhle chvíli ješ tě nějaká témata nebo nějaká přání? Něco, co Vám přichází na
mysl? Něco, co ješ tě není napsáno na této tabuli? Já se rozhlédnu, ješ tě se tady jednou
porozhlédnu kolem do kola.
18
Dobrá, takž e v tuto chvíli bych tedy ukončila sběr témat. Pak uvidíme, co se bude dít v druhé
časové zóně. Myslím si, ž e se určitěješ těobjeví nějaká témata, který mi se budeme moci dále
zabý vat.
A tato sesbíraná témata a jejich realizace, to by tedy mělo začít ve 12.00 hodin na různý ch
místech, která pak musíme pomocí ž idlí troš ku upravit na prostory pro pracovní skupiny.
Takž e, jak to teď bude pokračovat? Ješ tě než se teď vyřítíte k pracovním skupinám, mám
ješ tědvěči tři maličkosti. Tyto formuláře na protokoly jsou připraveny v kaž dém pracovním
koutě, kde naleznete také řadu dalš ích pomůcek. Vš ude je umístěný flipchart, velký blok na
psaní a několik fixů k tomu. Č ili je mož né na flipchartu něco vysvětlovat, psát a kreslit a
potom je třeba to vš echno, prosím Vás, zapsat. Jakmile bude protokol dokončen, předejte ho
prosím buď Ingrid, Věře nebo mně. My se pak postaráme o kopírování a později tyto
protokoly vyvěsíme na té informační stěněza Vámi.
Ješ tě k pracovním skupinám z druhé časové zóny. To znamená k těm, které mohou ješ tě
vzniknout, dodatečně a spontánně. Tady bych Vás také pouze poprosila, abyste doručili
protokoly pokud mož no co nejrychleji, abychom to ješ těstihli vš echno nakopírovat, protož e
budeme muset udělat 100 kopií, když se teď tak rozhlíž ím kolem sebe. To pak budeme nejspíš
muset kopírku tady v knihovněponěkud potrápit.
A! Ješ tětam je téma? Ojojoj, to je vý borné. Ano, přesně, to si nyní zaslouž í aplaus!
Celá tří
da IV.N Gymnázia F. X. Šaldy
My jsme si zvolili takové ož ehavé téma pro náš věk – „Sexuální šikana, sexuální
obtě žování
“, co to je, kde to má své hranice atd. A budeme asi v “Bratislavě“.
Marianne Munzel
A jméno?
Mluvčítří
dy IV.N Gymnázia F. X.Šaldy
Budeme to dělat jako celá třída!
A chtěli jsme se Vás ješ tězeptat, zda by byl problém, kdyby se člověk zároveň dvakrát zapsal
do různý ch skupin?
Marianne Munzel
Aha. Takž e to bude celá třída. Děkuji pěkně. Takž e to bude ve 14.00 hodin v „ Bratislavě“. To
je prima.
Zapsat se dvakrát do různý ch pracovních skupin je bez problému mož né, protož e se můž eme
pohybovat jako „ čmelák“ nebo „ včelka“. Můž eme přeci podle „ zákona dvou nohou“ použ ít
své „ nohy“, ty určitěješ těnejsou unavené a můž eme tudíž přecházet z jedné pracovní skupiny
do druhé.
19
SrdečněVám děkuji a vš ichni teď zapsat se k tabulím! Tímto se otevírá toto naš e „ náměstí“,
naš e „ trž iš tě“.
Po dvou hodinách práce v pracovních skupinách
Vyhodnocenípráce ve skupinách
Marianne Munzel
Srdečně vítejte zpátky na naš em „ náměstí“ poté, co jsme dnes vš ichni spolu navzájem tak
napínavěpracovali.
Z deseti pracovních skupin se jich konalo devět. Devět protokolů jsme vyvěsili tamhle na
stěně. Kaž dý za Vás obdrž el jeden exemplář z devíti okopírovaný ch protokolů.
A k tomu jste dostali ješ těš est modrý ch bodíků. Teď velká otázka, k čemu těhle š est bodíků
je? Těchto š est modrý ch bodů má bý t Vámi následně rozděleno těm tématům, která
považ ujete za důlež itá a zajímavá, tedy těm tématům, o který ch si myslíte, ž e by se na nich
mělo ješ tědále pracovat. Z těchto š esti bodů smíte jednomu tématu udělit maximálnětři body.
Ale také můž ete samozřejměvš ech š est bodů přidělit š esti různý m tématům.
A tyto body pak následněspočítáme.
Po půl hodině
Která jsou ta nejdůležitě jšítémata?
Marianne Munzel
Srdečněděkuji. Tak body už jsou spočítané. A nyní podle motta jako při udílení filmový ch
Oscarů: „ And the winner is?!“. Ovš em jen s tím rozdílem, ž e teď nebudu otevírat obálky,
podívám se jednoduš e na naš i tabuli.
•Téma číslo 1: „Psychická šikana, kolektiv proti jednotlivci“ celkem s 41 body. To
je téma, na kterém by se mělo dále pracovat.
• Druhé téma je „Rasismus, tě lesné odlišnosti a fyzické násilí
“. Téma obdrž elo 32
bodů, je také považ ováno za důlež ité.
• Na třetím místě skončila shodně s 26 body témata „Partnerstvímezi mládežíz
Č eska a Ně mecka“ a „Jak funguje koncept mediace na Škole Wernera
Stephana?“.
K tomu hned poznámka: Ingrid Lottenburger je ochotná zapůjčit informační materiály
(k vý cviku mediátorů), které jsme přivezli z Německa, pro účel zorganizování vý stavy
ve š kolách s tím, ž e s odpovídajícím doplňujícím materiálem bude mož né dál s tímto
tématem ve š kolách pracovat.
20
Myslím, ž e to je skvělý nápad, myslím si, ž e jsme tady něco takového i přinesli a je
fajn, ž e to tady můž eme hned nechat.
• Č tvrté místo získalo s 23 body „Působeníškoly na tří
dníkolektiv“– tedy jedná se i
o problémy, které se objevují mezi ž áky a učiteli.
• Pátého místa po 20 bodech dosáhla témata „Drogy a násilí
“ a „Sexuálníšikana
(sexuálníobtě žování
)“.
• Na š estém místěmáme téma „Verbálníútoky (Verbálnínásilí
)“se 14 body.
• Na sedmém místěse umístila „Spolupráce školy a policie“se 13 body.
• A na osmém místěs 6 body je „Včasná prevence násilí
“, přičemž já si myslím, ž e to
je velmi důlež ité téma.
Marianne Munzel
Původně jsme si mysleli, ž e ta tři, čtyři nejdůlež itějš í témata probereme, ž e o nich budeme
diskutovat. Ale s ohledem na pokročilý čas si myslím, ž e to s čistý m svědomím odlož íme.
Nakonec jsme zčásti tento záměr již i zrealizovali: kolik kontaktů, kolik spojení dnes bylo
navázáno mezi německou a českou stranou, mezi Berlínem a Libercem? To vš e působí velmi
nadějně. Jsem přesvědčena, ze v následujícím období dojde k celé řadědůlež itý ch kroků.
Já bych k tomu hned chtěla říct něco dalš ího. Ingrid Lottenburger se postará o to, aby byla
celá dneš ní akce dokumentována. Samozřejmě včetně protokolů přelož ený ch do opačného
jazyka. To mož ná chviličku potrvá, ale vznikne z toho dokumentace.
Ingrid Lottenburger
Bude to trvat pár měsíců.
Marianne Munzel
Děkuji, Ingrid! Č ili pár měsíců to potrvá. Ale potom budeme mít kompletní dokumentaci jak
v češ tině, tak i v němčině– dost mož ná i s několika obrázky a fotografiemi. Určitěpak Ingrid
poš le pár balíků s těmito publikacemi nebo to sem přiveze osobně na jedné ze svý ch
nesčetný ch cest do tohoto kraje, který je pro ni druhou vlastí.
Takž e tím mohu pomalu tento „ otevřený prostor“, tento „ open space“ uzavřít a mohu vš em
srdečně poděkovat za pozornost, za angaž ovanou spolupráci, za podporu právě i těm, kteří
pak cíleněkopírovali a překládali, tlumočili a prostěpomáhali. Včera jsme tu už také mnohé
připravovali.
Děkuji.
21
Malé závě rečné kolo
Marianne Munzel
A protož e se náš počet zde trochu sníž il, ráda bych otevřela závěrečné kolo.
A tak bych prostě tady na tom místě předala mikrofon a kaž dý /kaž dá můž e něco říci. Ale
nemusí. Mělo by to bý t zakončení, který m se uzavře celý náš kruh.
Vlasta Suchánková, MluvčíPolicie Č eské republiky, Liberec
Takž e já Vám vš em děkuji. Jenom bych vyjádřila svoji lítost na závěr, ž e měmrzí, ž e nás tady
od policie nezůstalo až do konce víc. Tak to je asi tak vš echno.
Je zde mnoho mladý ch lidí. Chtěla bych Vám vš em klást na srdce to, co jsem předtím již řekla
ve skupině: Jste rodiny budoucnosti.
Starejte se o děti více, potom nebudeme mít tolik násilí.
Mám radost z dobré spolupráce. Troš ku jsem měla takové smíš ené pocity, jak si budeme ve
skupiněrozumět. Ale dopadlo to vš echno skvěle.
Chtěla bych moc poděkovat vš em pořadatelům.
Antoní
n Bednář, učitel, Jablonec nad Nisou
Pro mějako pro učitele to bylo velmi zajímavé. Musím konstatovat, ž e jsem odsud, ž e jsem se
tady seznámil s řadou nový ch informací a děkuji za toto vý borné a poučné setkání.
Richard Herrmann, Berlí
n/Liberec
Krátce se přestavím. Já jsem ten, kdo texty a materiály z této konference překládá. A budu se
společněs Ingrid Lottenburger snaž it, aby z toho, co jsme zde dneska slyš eli, vznikla skutečně
sluš ná a kvalitní dokumentace. Tak to bude můj příspěvek.
Jakub Č arda, student, Jablonec nad Nisou/Liberec
Asi se budu opakovat, chtěl bych poděkovat vš em, kteří to dnes zde zorganizovali. Bylo to
hezký .
Lukáš Svoboda, student, Jablonec nad Nisou/Liberec
Chtěl bych jenom dodat, ž e to byla zajímavá zkuš enost si s Váma popovídat o věcech pro mě
nový ch. ProstěVám děkuju.
Jana Bartoňová, spoluorganizátorka, studentka, Gymnázium F.X.Šaldy, Liberec
Já jsem taky moc ráda, ž e se nás tady tolik seš lo, protož e, upřímně řečeno, jsem měla na
začátku troš ku strach, jako jedna z těch iniciátorek, kterou napadlo takovouto akci
organizovat. Měli jsme strach, jestli o takovém tématu budou lidi schopni hovořit otevřeně. A
22
právědíky práci ve skupiněi podle toho, co jsem tak nějak vyslechla vž dycky, tak jsem se
přesvědčila o tom, ž e to je mož ný . Myslím si i, ž e se dospělo k dobrý m vý sledkům.
Tedy ješ tějednou: Chtěla bych vš em poděkovat, ž e tady byli a i Č esko-německému fóru ž en,
ž e nám to umož nilo.
Eva Bahenská, studentka, Gymnázium F.X.Šaldy, Liberec
Tak mněse to taky moc líbilo a chtěla bych říct, ž e by bylo hezký , kdyby takový ch akcí bylo
mnohem víc.
Daniela Ří
hová, studentka, Jablonec nad Nisou/Liberec
Já se musím taky přiklonit k tomu, ž e by bylo velmi zajímavé, kdyby se uskutečnily i akce na
jiná témata.
Bylo to pro mě velice zajímavé a jsem moc ráda, ž e jsem si mohla poslechnout názory i
někoho jiného, ž e jsme se o tom dokázali otevřeněrozpovídat.
Moc děkuju.
Radek Bukovec, student, Jablonec nad Nisou/Liberec
No, tak já by sem chtěl vš em poděkovat, hlavněorganizátorům. Já vím, ž e bych se tím neměl
tak nějak moc chlubit, ale moc jsem od toho neočekával. Původnějsem měl v plánu, ž e bych
nějak dřív zmizel. Ale ty témata byly opravdu velice zajímavý . A vůbec ta spolupráce byla
úž asná. A byl bych rád, kdyby se to někdy zopakovalo. Děkuju vš em.
Markéta Šmí
dová, studentka, Jablonec nad Nisou/Liberec
Dobře, tak já jsem taky očekávala, ž e se tak nějak nenápadněpo anglicku vypařím někde o
první pauze nebo později, ale pak jsem se tady do toho zaposlouchala a opravdu to absolutně
nebylo mož né, bylo to velice dobře zorganizované a mělo to naprosto profesionální úroveň a
velmi měpotěš ilo, ž e vš ichni se aktivněúčastnili a ž e to nebylo, ž e opravdu by v té skupině
hovořili vž dy jenom dva lidé, ale ž e opravdu kaž dý se snaž il nějak vyjádřit k tématu.
A jsem velice ráda za tuto zkuš enost, moc děkuji.
Hartmut Henschel, učitel, Škola Wernera Stephana, Berlí
n
No já bych chtěl velmi srdečněpoděkovat mož ná i jménem ostatních z Berlína, ž e jsme byli
přijati takto mile, přátelsky a ž e jsme si tu takhle mohli vyměňovat své názory a zkuš enosti. A
měl bych radost, kdybychom se tady nebo v Berlínězase někdy mohli vidět.
Helmut Ruppersberg, učitel, Škola Wernera Stephana, Berlí
n
Já jsem chtěl navázat na Hartmuta, srdečněděkuji za to, ž e jsme se této konference mohli
zúčastnit. Co mněpřiš lo jako š koda, je, ž e tady nebylo více kolegů-učitelů. A pokud by se
něco takového mělo konat znovu, pak by bylo hezké, kdyby se mož ná podařilo informace
o tom rozš ířit na vícero š kol. Děkuji mnohokrát.
23
Maria Wehner, učitelka z Ně mecka, Gymnázium F. X. Šaldy, Liberec
Takž e já bych chtěla poděkovat také organizátorům. Bylo to pro mě velmi informativní,
mohla jsem zde potkat spoustu lidí, se který mi jsem mohla hovořit, a získat řadu informací.
Budu se snaž it, abychom ve š kole toto téma znovu zaktualizovali a tyto informace předali
dál i ostatním kolegům a studentům.
Hans-Joachim Knop, Preventista, Policejníokrsek Berlí
n-Tempelhof
Já už jsem toho dneska říkal straš ně moc a zase se budu jenom opakovat. Srdečné díky
nejprve za tuto akci. Odnesl jsem si odtud řadu aspektů a i kolegům v Berlíněbudu muset
zprostředkovat spoustu informací, které jsem zde získal. Bylo toho hodně pozitivního. A
pořadatelům mohu pouze říci: Děkuji! Děkuji i za to přátelské a milé přijetí.
Johannes Behrmann, žák, Škola Wernera Stephana, Berlí
n
Jsem rád, ž e jsem tady mohl bý t. Něčemu jsem se zde přiučil, poznal jsem nové lidi a to
okolí je tady překrásný a měl bych radost, kdybychom se zas někdy viděli.
Lydia Kasten, žákyně , Škola Wernera Stephana, Berlí
n
Ano, já jsem taky ráda, ž e jsme měli přílež itost se sem dostat a vůbec, ž e jsme si s Vámi
tady takhle mohli popovídat – i v jiný ch jazycích. Ale přesto, přesto řada z Vás mluvila
německy. Děkuji Vám za velmi příjemný pobyt tady u Vás.
Susanna Mü ller, Bonn/Tanvald-Šumburk
Pro měbyl tento den nesmírnězajímavý a napínavý . To, co říkala Jana teď tady a ta dívka
o dvěmísta dál, to se mi zdálo asi jako nejdůlež itějš í. Kladly důraz na slovo „ otevřenost“.
Myslím si, ž e tento den to charakterizovalo, ž e skutečně obě strany – jak česká, tak i
německá strana – naprosto otevřeněmluvily o problematice, o problémech, kde se na jedné
straněukazují rozdíly, jaké problémy pálí více Č echy anebo jaké problémy zase pálí více
Němce. A jak s těmito problémy zacházíme my Němci a jak s nimi zacházíte vy Č eš i.
Co bych si teď ješ těpřála a nebo co se mi teď zdá troš ku š koda, je, ž e v tom nemůž eme
ješ tě trochu nějak pokračovat. Víme teď o tom druhém, ž e ho tato problematika zajímá.
Ale co s tím budeme dělat dál? A proto se mi zdá bý t straš ně moc důlež ité, aby to teď
prostě neskončilo někde ve ztracenu, ale aby opravdu ješ tě něco následovalo, aby se
skutečně zde vzniklé kontakty nějak rozvíjely. Mám dojem, ž e češ tí studenti umí tak
vý borněněmecky. To s naš í češ tinou to je opravdu příš erné.
Ale dneska to bylo prostěfantastické.
Lucie Krtoušová, spoluorganizátorka, žákyně , Gymnázium F. X. Šaldy, Liberec
Tak já bych chtěla nejdříve poděkovat naš im organizátorkám, paní Ingrid Lottenburger a
paní Věře Vohlídalové, za to, ž e nám umož nily spoluorganizovat tuto konferenci, protož e
to byla pro nás obrovská zkuš enost. A byla bych ráda, kdyby z toho vznikla jistá tradice,
aby si kaž dá třída 5. N mohla vyzkouš et, co to je zorganizovat a prož ít takovou akci.
Musím říci, ž e to je pro nás obrovská zkuš enost.
Děkujeme Vám!
24
Alexandra Dostálová, studentka, Jablonec nad Nisou/Liberec
Tak já bych se chtěla připojit k poděkování, protož e to bylo v pohoděprostě. Líbilo se mi,
ž e tu kaž dej měl jinej názor a předevš ím, ž e nebyl nikdo odsuzovanej, když měl jinej
názor, a prostěv pohodějsme o tom mluvili.
Jana Suchomelová, učitelka, Gymnázium F. X. Šaldy, Liberec, Liberec
Já bych chtěla říct jenom to, ž e asi nikdo neočekával, ž e bychom tady nějaký problém
mohli vyřeš it – problém š ikany určitě ne. Ale my jsme ho mohli otevřít. A pro mě asi
nejdůlež itějš ím poznatkem je to, ž e jsem si uvědomila, ž e ve studentech máme ohromný
potenciál a ž e při řeš ení některý ch problémů musí bý t v naš em zájmu si uvědomit, ž e jsou
naš imi partnery, ž e nám mohou při řeš ení určitý ch problémů velmi vý znamně pomoci.
Takž e za to já jim děkuju, za tenhle poznatek a samozřejmě děkuji za zprostředkování
tohoto poznatku pomocí této konference.
Edita Zradičková, Ministerstvo práce a sociální
ch vě cí
, Praha
Mě mrzí, ž e jsem se nezúčastnila již dopoledne, nemohla jsem z pracovních důvodů. To
téma je moc zajímavé a tý ká se mě samotné – mám dvě děti na základní š kole, takž e
neustále také sleduji, co se v té š kole děje, a myslím si, ž e by se tyto akce mohly zopakovat
častěji, aby si lidi prohlubovali své přesvědčení, ž e se proti tomu dá něco dělat.
Závě rečná slova pořadatelek
Ingrid Lottenburger
Děkuji srdečně za ta slova chvály na naš i dneš ní konferenci, ale předevš ím chci poděkovat
Janě a Lucii, protož e kdybyste nedaly impuls, tak by se dnes vůbec nic nekonalo. A tedy
v tomto smyslu Vám chci poděkovat. Ano, to si zaslouž í potlesk!
A chtěla bych se vrátit k Vámi navrž enému pokračování takový chto akcí. Zaznělo zde, ž e
byste si přáli, aby se z toho stala tradice. Tento nápad považ uji za velkolepý . Budeme Vám k
dispozici, to v kaž dém případě. Musíte jenom popřemý š let, co chcete. A zde bych připomněla
to, jak jsme v prosinci postupovali. Dneš ní téma jsme si nevymysleli my, ný brž jsme ve š kole
nejprve vedli velikou diskusi. Zápis z této diskuse je ve š kole. Jednalo se o více než dvacet
témat, o který ch se hlasovalo, jedno téma bylo zajímavějš í než to druhé a mohu Vám říci, ž e
jsme se pak k tomuto tématu dostali – v Berlíně bychom řekli, ž e jsme se k němu prostě
„ probojovali“. Kdybychom pokračovali v tomto tématu, eventuelněi v jiný ch tématech, bylo
by to fantastické. Č ekáme na Vaš e podněty.
Získali jsme zde dnes také novou členku. Viď, Susanno? Susanna nám chce v budoucnu
pomáhat.
Vě ra Vohlí
dalová
Tak já už jsem opravdu ten poslední řečník v tomto naš em závěrečném kole. Ingrid mi
nechala slova na rozloučenou. Já bych chtěla předevš ím poděkovat za ty desítky děkování,
které jsme nyní mohli slyš et a které měvelmi potěš ily.
25
Vrátím se také opět k naš im děvčatům – Janěa Lucii – a chci jim poděkovat za to, ž e nám
tolik pomohly a ž e vlastněvzbudily zájem o to, abychom pomohli zorganizovat takovouhle
akci.
A abych u těch poděkování zůstala, ráda bych poděkovala naš í Marianne za profesionalitu, se
kterou naš i konferenci moderovala.
Děkujeme, Marianne.
Chtěla bych také poděkovat naš im překladatelům panu Svenu Dietrichovi, paní Gabriele
Oeburg, stejně tak Richardu Herrmannovi a vš em ž ákům a studentům, kteří tlumočili
v pracovních skupinách.
A nakonec chci říct, ž e to, co se zde dnes podařilo, bylo o partnerství. Tak jsem to vnímala
nejenom v průběhu dneš ního dne, ale i po dobu spolupráce se studentkami z Gymnázia F. X.
Šaldy při přípravětéto konference.
Jestliž e budeme i nadále pracovat na dnes zmíněný ch i jiný ch tématech, chtěla bych, aby
spolupráce probíhala na této úrovni.
Děkuji Vám vš em za účast a vš em těm, kteří mají daleko, š ťastnou cestu domů.
26
DEUTSCH-TSCHECHISCHES FORUM DER FRAUEN
Begrü ßung durch die Vorsitzenden
Ingrid Lottenburger
Sehr geehrte Damen, sehr geehrte Herren,
ich begrüße Sie, auch im Namen meiner Freundin und Kollegin – Frau Věra Vohlídalová.
Wir freuen uns sehr, dass Sie hier sind.
Zur Vorgeschichte: Wie in allen Dokumentationen des Forums nachzulesen, werden unsere
Projekte in Liberec immer von Schülerinnen und Schülern der deutschen Abteilung des
Gymnasiums F.X.Šaldy in Liberec tatkräftig unterstützt. Unsere Konferenz über die
Entwicklung der Zivilgesellschaft vom 8. Oktober 2004 hat die anwesenden Schülerinnen
besonders beeindruckt: Insbesondere die Diskussion mit Dr. Petr Pithart über die
Möglichkeiten und Notwendigkeit des zivilgesellschaftlichen Engagements („ Politik ohne
Amt und Mandat“).
Nach der Konferenz meldeten Schülerinnen ihr Interesse an, mit unserer Unterstützung selbst
eine Konferenz zu veranstalten. Wir waren sofort einverstanden.
Am 15. Dezember 2004 besuchte ich mit Zustimmung der Schulleitung des Gymnasiums
F.X.Šaldy in Liberec die Klasse 4.N. Nach kurzer Einführung in die Voraussetzungen einer
Konferenzorganisation durch das Forum der Frauen diskutierten die anwesenden
Schülerinnen und Schüler über mögliche Themen. Ich war erstaunt über die Qualität und die
große Anzahl der Vorschläge – ein Protokoll existiert. Es kam unter dem Aspekt „ Welches
Problem berührt uns im Augenblick am stärksten?“ zu einer – wie wir in Berlin sagen –
„ Kampfabstimmung“: Die Schülerinnen und Schüler entschieden sich für „ Aktiv gegen
Gewalt in der Schule“. Da die Schülerinnen und Schüler im nächsten Schuljahr Abitur
machen, wollten sie das Vorhaben auch so schnell wie möglich – wenn es geht noch in
diesem Schuljahr – realisieren.
Wir waren damit einverstanden, obwohl klar war, dass die Finanzierung des Vorhabens mehr
als die üblichen Schwierigkeiten bereiten würde.
Ich übernahm – entsprechend der Tradition unseres Forums – die Organisation auf deutscher
Seite. Zwei der Schülerinnen – Lucie Krtouš ová und Jana Bartoňová – erklärten sich bereit,
Věra Vohlídalová sehr stark zu unterstützen.
Meine Recherche in Berlin ergab, dass die Werner-Stephan-Oberschule in Tempelhof helfen
würde, dieses eigentlich zu kurzfristig angesetzte Projekt zu realisieren. Den Hinweis auf
diese Schule bekam ich von einem politischen Freund, Öscan Mutlu, Abgeordneter von
BÜNDNIS 90/DIE GRÜNEN im Abgeordnetenhaus von Berlin.
Schüler/Schülerinnen und das Lehrpersonal der Werner-Stephan-Oberschule beschäftigen
sich seit mehr als 10 Jahren mit dem Problem der Gewalt in der Schule. Die Schule kann seit
vielen Jahren auf ein Schulklima der gegenseitigen Achtung und Toleranz verweisen. Seit
Sommer 2001 trägt die Schule den Titel „ Schule ohne Rassismus“, erweitert mit dem Titel
„ Botschafter der Toleranz“. Sie haben ihre Erkenntnisse und die daraus abgeleiteten
27
schriftlichen Handlungsanleitungen für unsere Konferenz auf von einer Kollegin der Schule –
Frau Bianka Hantel – beschrifteten Tafel festgehalten, die wir – ergänzt um die tschechische
Übersetzung – als Grundlage für die im Rahmen der Open-Space-Methode zu bildenden
Arbeitsgruppen aufgestellt haben.
Ein Hinweis auf die Open-Space-Methode: Frau Marianne Munzel hat zu diesem Thema
einen Artikel in deutscher Sprache verfasst: „ Open Space – Kreatives Arbeiten mit großen
Gruppen“. Den Artikel finden Sie im Buch mit dem Titel „ Innovative Weiterbildungskonzepte“ von Hofmann und Regnet. Das Buch ist über den Buchhandel zu beziehen. Da es
nicht in die tschechische Sprache übersetzt worden ist, haben wir vom Verlag die
Genehmigung erhalten, eine Kurzform des Buches, die wir im Rahmen unserer Agenda 21 –
Konferenz / September 2000 auch in tschechischer Sprache abgedruckt haben, hier noch
einmal zu veröffentlichen.
Ich möchte Ihnen nun die Freunde aus Berlin vorstellen. Es sind zwei Schüler und zwei
Schülerinnen, zwei Lehrer, eine Polizistin und ein Polizist gekommen. Warum Polizisten?
Das wird im Laufe der Veranstaltung noch näher geklärt.
Die erste ist Barbara Makos. Barbara, würdest du bitte aufstehen? Sie ist jeder Zeit bereit, mit
Ihnen zu kommunizieren. Sie lebt seit drei Jahren in Deutschland und ist Polin. Das heißt, Ihr
könntet auch ein bisschen tschechisch mit ihr reden, sie wird es dann sicher verstehen. Sie ist
in der zehnten Klasse. Ich werde vorlesen, welche Ämter sie hat: Sie ist Klassensprecherin,
Vertrauensschülerin, Streitschlichterin und ist Schülervertreterin in der Elternvertretung. Ihr
Ziel ist es, eine kaufmännische Ausbildung zu bekommen. Herzlich willkommen in Liberec.
Die zweite Schülerin ist Lydia Kasten, sie geht in die neunte Klasse, sie ist
Vertrauensschülerin, Streitschlichterin, Klassensprecherin und möchte unbedingt in einem
sozialen Beruf tätig sein. Ich freue mich über diese Berufswahl: Wir werden in diesem
Jahrhundert viele Menschen benötigen, die soziale Berufe ergreifen. Herzlich willkommen
Lydia.
Wie sich das gehört, erst die Frauen, dann die Männer. Der erste Schüler, der hier zitiert wird,
ist Arthur Helm. Ja, herzlich willkommen Artur. Er lebt seit neun Jahren in Berlin und ist aus
Russland, und zwar aus Sibirien und das ganz weit an der chinesischen Grenze. Der Ort heißt
Jaschkino. Richtig ausgesprochen? Seine Ämter sind: Klassensprecher, Streitschlichter,
Vertrauensschüler und er will einmal zur Polizei gehen. Ich hoffe, es gelingt.
Unser vierter Besucher ist Johannes Behrmann, er geht in die achte Klasse. Er ist, wir haben
uns darüber ausgetauscht, wie ich, geborener und überzeugter Berliner. Er ist
Klassensprecher, Streitschlichter, Vertrauensschüler und will mal was ganz kompliziertes
werden: Ein Mittelding zwischen Mechaniker und Elektroniker, wie er mir gesagt hat. Das
heißt, er will Mechatroniker werden. Herzlich willkommen und viel Glück bei deiner
Berufswahl.
Dann möchte ich noch kurz die Lehrer und die Polizei vorstellen.
Frau Ina von Knoblauch ist Polizeikommissarin, gehört zum gleichen Abschnitt (Abschnitt
44) wie Herr Knop und ist auch mit Präventionsarbeit intensiv beschäftigt. Herzlich
willkommen in Liberec.
Der „ Präventionspolizist“ für den Abschnitt 44 in Berlin (Tempelhof) – wo auch die WernerStephan-Oberschule ist – ist aber Herr Hans-Joachim Knop. Er ist vom Polizeipräsidenten vor
28
kurzem für seine Präventionstätigkeit ausgezeichnet worden. Herzlich willkommen Herr
Knop in Liberec.
Beide arbeiten in Tempelhof und sind Gesprächspartner der Werner-Stephan-Schule.
Dann bitte ich die Lehrer, sich zu erheben. Ich darf Sie darauf hinweisen, dass es auch für den
Lehrkörper eine ungeheure Anstrengung ist, das, was wir Ihnen hier vorstellen, gemeinsam
mit den Schülerinnen und Schülern entwickelt zu haben.
Also ich begrüße Herrn Hartmut Henschel. Er ist seit zehn Jahren an der Werner-StephanSchule als Sportlehrer tätig.
Der nächste engagierte Lehrer an der Werner-Stephan-Oberschule ist Herr Helmut
Ruppersberg. Also herzlich willkommen, Herr Ruppersberg.
Es ist erstaunlich, was an dieser Schule zu diesem Thema geleistet worden ist. Ich bin selber
zwanzig Jahre Lehrerin gewesen, ich glaube, ich kann den erforderlichen Arbeitsumfang
einschätzen.
Ich möchte noch einmal darauf hinweisen, was wir alles für diese Veranstaltung vorbereitet
haben. Eine Lehrerin der Werner-Stephan Schule – Frau Bianka Hantel – war so freundlich
und hat die wichtigsten Informationen vervielfältigt, wir haben sie vergrößert und an den
Tafeln befestigt. Sie können das alles nachlesen, weil Richard Herrmann aus Liberec und
Berlin alles mit großer Sorgfalt übersetzt und Nächte lang versucht hat, es „ künstlerisch“ auf
den Tafeln darzustellen.
Außerdem: Wenn Sie Unterlagen haben wollen, um sie mit nach Hause zu nehmen, gehen Sie
in den Nebenraum. Wir haben alles in beiden Sprachen vervielfältigt. Es handelt sich um:
„ Das Konzept des Streitschlichtens und der Gewaltprävention an der Werner-StephanOberschule“, „ Kooperationsvereinbarung zwischen Werner-Stephan-Oberschule und
Polizeipräsidenten in Berlin“, „ Versprechen an die Schulgemeinschaft“.
Ich bin überzeugt, dass wir einen spannenden Tag erleben werden.
Ich übergebe das Wort an Věra Vohlídalová.
Anmerkung der Redaktion: Die oben angeführten Schriften entnehmen Sie bitte der Anlage.
Vě ra Vohlí
dalová
Ich schließe mich den Worten meiner Kollegin an und möchte Ihnen den Begrüßungsbrief
unseres Innenministers zur Kenntnis geben:
Grußworte des Ministers des Inneren der Tschechischen Republik
František Bublan
Sehr geehrte Damen und Herren,
Ich wurde von den Organisatorinnen dieser Konferenz um ein paar Einführungsworte
gebeten.
29
Die Gewalt in den Schulen, die Sie als Thema Ihres Treffens gewählt haben, ist ein weltweites
Problem. Die Aggressivität der Kinder und der Jugend rief in der Gesellschaft immer schon
Befürchtungen und natürlich auch unterschiedlichste Reaktionen hervor. Von repressiven
Maßnahmen, wie zum Beispiel Isolation aggressiver Einzelpersonen, bis zu den
unterschiedlichsten Maßnahmen der Vorbeugung. Die Gewalt, die mit der Schule verbunden
ist, besonders in einer offenen Form, ist aber mehr oder weniger ein Problem des Endes des
vergangenen Jahrhunderts und besonders des Beginns dieses Jahrhunderts. Es erweckt
berechtigte Befürchtungen bei Kindern, Eltern und der breiten Öffentlichkeit besonders
deswegen, weil die Schule in vielen Ländern Pflicht ist und man kann sie nicht meiden. Zu
einem Teilnehmer oder Beobachter der Gewalt in der Schule kann also jeder von uns werden.
Deswegen ist es höchst notwendig, sich zusammen zu setzen, dieses Problem zu diskutieren
und unterschiedlichste Lösung zu suchen. Das Thema Ihrer Konferenz „ Aktiv gegen Gewalt
in der Schule“ hat mich davon überzeugt, dass es auch Ihr Ziel ist, dass Sie sich nicht nur mit
der Darstellung des Problems befassen möchten, sondern besonders mit der Suche nach
Lösungsansätzen. Eine Aufmunterung für Sie kann besonders sein, dass Sie bei dieser Suche
nicht alleine stehen. In Tschechien wird Schulgewalt sehr sensibel wahrgenommen und es
gibt eine ganze Reihe von Aktivitäten, die auf ihre Verringerung ausgerichtet sind.
Die bekannteste Form der Schulgewalt ist die Schikane. Mit den Anfangsformen haben die
Kinder und Lehrer auf allen Stufen der Schulen zu tun. Und auf allen Stufen der Schulen
befassen sie sich auch mit der Lösung. Obwohl es in unserer Gesetzgebung keine Definition
der Schikane gibt, bietet diese die methodische Anweisung des Bildungsministeriums an.
Diese Anweisung gibt den Lehrern und anderen Angestellten der Schule eine Anleitung, wie
der Schikane vorgebeugt werden kann, wie sie zu lösen ist. Den Schulen stehen auch
Modellprogramme zur Lösung der Schikane zur Verfügung. Es gibt eine ganze Reihe von
Bildungsprojekten, die für Lehrkräfte oder für Kinder bestimmt sind, die auf Vorbeugung
dieser Ereignisse ausgerichtet sind. Unter den Polizisten gibt es eine ganze Reihe von
geschulten Spezialisten, die bereit sind auf Grund einer Mitteilung der Schule, der Eltern oder
auch anderer Personen, eine Untersuchung der Straftaten aufzunehmen, die die Schikane
begleitet. Doch die Gewalt, besonders die Gewalt in der Schule, ist niemals eine
Angelegenheit nur dessen, der sie begeht, der verletzt sowie des Opfers, sondern auch aller
anderen Anwesenden. Es wird immer das Rechtsbewusstsein jedes Einzelnen von uns
wichtig: Das Bewusstsein darüber, was man darf und was man nicht darf, darüber, was noch
geduldet werden kann und was nicht mehr geduldet werden kann, obwohl es mich
„ scheinbar“ nicht betrifft. Auf die Erhöhung des Rechtsbewusstseins ausgerichtete Projekte
halte ich neben einer laufenden polizeilichen Arbeit als den wichtigsten und wesentlichsten
Beitrag des Ressorts des Inneren bei der Lösung der Gewalt in den Schulen. Unsere Fachleute
bieten Kindern und Lehrkräften eine ganze Reihe von Techniken, praktischen Ratschlägen
und Modellbeispiele an, wie sie sich dem Problem zu stellen haben oder wenigstens wirksam
Stand halten können.
Ich hoffe, dass auch Ihr heutiges Treffen zu diesem Ziel führen wird. Bei der Suche nach
Aktivitäten, die Schulgewalt zu bekämpfen, haben Sie meine volle Unterstützung.
Ihr Minister des Inneren
Františ ek Bublan
30
Vě ra Vohlí
dalová
Ich möchte dann die stellvertretende Schulleiterin des Gymnasiums F.X.Šaldy bitten, einige
Worte zu sagen. Ursprünglich sollte hier die Schulleiterin selbst sein, aber sie hat sich ein
Bein gebrochen und ist daher nicht in der Lage zu kommen.
Ich bitte, der Frau Direktorin die herzlichsten Genesungswünsche auszurichten.
Marcela Danajovičová, Stellvertretende Schulleiterin des Gymnasiums F.X.Šaldy
Sehr geehrte Damen, sehr geehrte Herren, liebe Studenten, liebe Studentinnen, ich möchte Sie
im Namen des Gymnasiums F.X.Šaldy begrüßen. Einige Schüler oder besser: Schülerinnen
sind Mitveranstalter dieser Konferenz.
Das Thema „ Gewalt in der Schule“ ist tatsächlich ein sehr ernstes Thema. Mit den unterschiedlichen Formen der Gewalt haben wir in der Welt ununterbrochen zu tun. Man gewinnt
oft den Eindruck, dass unterschiedliche Gewaltäußerungen wie Intoleranz, Aggressivität,
Brutalität immer noch existieren – auch in den Schulen. Wir haben möglicherweise in unserer
Schule vielleicht ein bisschen mehr Glück, dass wir uns mit den offenen Gewaltäußerungen
nicht auseinandersetzen müssen. Aber sage niemals: Nie! Wir wären sehr traurig, wenn wir
feststellen müssten, dass unsere Erziehung gescheitert ist und unter unseren Schülern
Gewalttätigkeiten vorkommen oder, dass wir nicht im Stande sind, die Anderen vor dieser
Gewalt zu schützen. Und deswegen müssen wir uns die Fragen stellen, wo sind die Ursachen
der Gewalt, wie ist der Gewalt vorzubeugen oder wenigstens, wie können wir die Gewalt
schon in den Anfangsphasen stoppen. Auf diese Fragen sollte es Antworten auf dieser
Konferenz geben.
Also ich wünsche Ihnen erfolgreiche Gespräche und ich wünsche mir auch, dass diese
Konferenz einen Beitrag dazu leistet, dass die Gewalt unter uns geringer sein wird.
Ich danke Ihnen.
Ingrid Lottenburger
Ich danke Ihnen sehr herzlich, dass Sie die Zeit aufgebracht haben, zu kommen.
Ich möchte jetzt die Polizei um kurze Information über die Situation in Berlin und Liberec
bitten. Wer will anfangen? Herr Knop. Bitte.
Einfü hrung in die Zusammenarbeit zwischen Polizei und WernerStephan-Oberschule in Berlin-Tempelhof
Hans-Joachim Knop, Präventionsbeauftragter, Polizeiabschnitt Berlin-Tempelhof
Schönen guten Tag, meine Damen und Herren, liebe Schüler, liebe Schülerinnen, liebe
Studenten, liebe Studentinnen.
31
Zunächst freue ich mich, dass ich hier an diesem Forum am heutigen Tag teilnehmen darf und
möchte diese Gelegenheit nutzen, den Veranstalterinnen unseren herzlichen Dank
auszudrücken, sowohl für die Einladung als auch für die herzliche Aufnahme.
Ingrid Lottenburger
So ist es in Liberec üblich!
Hans-Joachim Knop
Und jetzt zum eigentlichen Thema: „ Gewalt in der Schule“.
Gewalt in der Schule, gibt es das? Ja, in den verschiedensten Formen.
Es geht los mit der seelischen Gewalt, steigert sich zur körperlichen Gewalt, Gewalt gegen
Menschen und Sachen.
Wir haben dies erkannt und versucht, Präventionskonzepte zu entwickeln, um dieser
Problematik im Vorfeld entgegen wirken zu können.
Ich muss unserem Polizeipräsidenten Dank sagen, dass er auch diese Arbeit unterstützt.
Das Konzept setzt voraus, dass jede Polizeidienststelle, also jeder normale Polizeiabschnitt
und jedes Polizeirevier einen Präventionsbeauftragten hat. Und das ist z. B. meine Funktion.
Meine oder unsere Aufgabe als Präventionsbeauftragte ist es, an die Schulen zu gehen, dort
mit den Schülern zu sprechen, an den Schulen zu bestimmten Themen Unterricht zu geben
und uns mit den Schülern über das Thema Gewalt zu unterhalten.
Zu diesem Zweck hat ein Kriminalbeamter bei uns in Berlin ein Konzept entwickelt – eine
sogenannte „ Antigewaltveranstaltung“ – , die drei Stunden dauert und sich aus zwei Teilen
zusammensetzt.
Im ersten Teil dieser Antigewaltveranstaltung unterhalten wir uns einfach nur rein theoretisch
über das Thema Gewalt: Was ist Gewalt? Wo fängt Gewalt an? Und wie kann ich Gewalt
begegnen?
Im zweiten – praktischen – Teil üben wir: Was kann ich eigentlich machen, wenn ich Opfer
von Gewalt werde? Wie kann ich verhindern, dass Gewalt immer mehr auf mich einwirkt?
Was kann ich tun, wenn ich Zeuge von Gewalt werde? Wie kann ich helfen, ohne dabei selber
in Gefahr zu geraten? Dieses macht man auch mit Rollenspielen. Unsere Erfahrung, die wir
bei den Schülern mit den Rollenspielen gemacht haben, ist, dass sie diese Methode sehr gerne
annehmen.
Wir beschränken uns natürlich nicht nur auf Gewaltveranstaltungen. Wir nehmen auch an
Foren der Schulen teil, bei denen das Thema Gewalt eine Rolle spielt. Wir werden als
Teilnehmer, als Fachberater oder auch einfach als Unterstützer der Projekte eingeladen.
Das ist jetzt die eine Schiene der Polizei, die wir in Berlin fahren.
Aber es gibt, Gott sei Dank, in Berlin noch eine weitere Schiene. Das ist für mich die
entscheidende Schiene, um der Gewalt an den Schulen zu begegnen: Das ist die Schule als
solche.
32
Es ist nicht Zufall, dass die Werner Stephan Oberschule eingeladen wurde: Für Berlin ist die
Werner-Stephan-Oberschule eine Vorzeigeschule.
Die Werner-Stephan-Oberschule hatte dieses Problem der Gewalt an der Schule. Der
damalige Schulleiter und die Lehrerinnen und Lehrer haben sich zusammengesetzt, haben
sich zusammengerauft und haben einfach gesagt: „ Wir müssen am gleichen Strang ziehen:
Wir müssen gemeinsam mit unseren Schülern zu diesem Thema arbeiten!“
Und im Laufe der Jahre haben sie es tatsächlich geschafft, die Schülerinnen und Schüler an
Bord zu bekommen. Sie arbeiten aktiv mit! Und wenn ich sage, sie arbeiten aktiv mit, heißt es
nicht, sie müssen angeleitet werden. Nein, sie arbeiten selbstständig. Die Schüler erarbeiten
eigene Projekte.
Wie sie schon hörten, haben wir Streitschlichter unter uns. Sie gehen bei
Gewaltvorkommnissen selber dazwischen, versuchen die Parteien zu trennen und mögliche
Lösungen zwischen den Parteien herbeizuführen. Diese Streitschlichter sind so hoch
angesehen in der Schule, dass kein Fall bekannt wurde, dass der Streitschlichter bewusst und
gewollt durch gewaltbereite Schüler verletzt wurde. Diese Schüler werden tatsächlich
außerordentlich akzeptiert! Das ist das beste Konzept, was ich als Präventionskonzept kennen
gelernt habe.
Und wenn wir – als Polizei – an diese Schule kommen, stellen wir zwei Sachen fest. Das
erste: Es ist ein angenehmes Gefühl, wenn man in diese Schule oder auf den Schulhof kommt
und man – entschuldigen Sie meinen Ausdruck – nicht als „ Scheißbulle“ bezeichnet wird.
Sondern, man kommt auf mich zu: „ Aha, Herr Knop! Sie sind wieder im Haus? Welche
Klassen sind heute dran?“ Man spricht mit uns, wir werden regelrecht freundlich an dieser
Schule aufgenommen. Es macht Spaßan diese Schule zu gehen, auch als Polizeibeamter.
Und das zweite ist: Die Lehrer! Ich habe selten so viele kooperationsbereite Lehrer, wie an
dieser Schule, erlebt. Egal mit welchem Lehrer ich spreche, immer merke ich: Da ist Herz
dabei! Die Lehrer selbst stehen voll hinter dieser Sache. Das merkt man auch. Das überträgt
sich ohne weiteres auf die ganze Schule.
Auf Grund dieser sehr guten Zusammenarbeit haben Polizei und Schule, eine
Kooperationsvereinbarung geschlossen.
Da kann man sich fragen: Wozu? Ganz einfach, um diese Zusammenarbeit noch zu festigen
und den Schülern zu zeigen, dass wir es ernst meinen. Die Lehrer fühlen sich – genau so wie
wir als Polizei – verpflichtet, jetzt nicht mehr nachzulassen, sondern ganz im Gegenteil, jetzt
etwas dafür zu tun.
Sie merken bitte, in diesem Thema steckt mein Herzblut ganz fest drin. Ich mache diese
Tätigkeit sehr gerne. Das einzige, woran wir als Erwachsene denken müssen, und das sollte
auch mein Schlusswort sein: Wir sind nicht die Entscheidenden, wir sind nicht die
Hauptpersonen. Die Hauptpersonen – die Hauptdarsteller – in diesem ganzen Stück, sind die
Schüler und die Schülerinnen.
Schönen Dank.
33
Ingrid Lottenburger
Ich danke Ihnen sehr herzlich Herr Knop für die Worte. Ich will noch eine kurze Ergänzung
bringen. Der Polizeipräsident in Berlin hat sich sofort bereit erklärt, diese Reise zu
unterstützen und hat uns für die Veranstaltung die herzlichsten Grüße ausgerichtet.
Vě ra Vohlí
dalová
Ich bedanke mich auch ganz herzlich bei dem Vertreter unserer Gäste und möchte jetzt Frau
Leutnant oder Frau Leutnantin bitten, das Wort zu ergreifen: Frau Vlasta Suchánková – die
Sprecherin der Polizei der Tschechischen Republik in Liberec – wird ihre Gruppe kurz
vorstellen. Es sieht so aus, als ob die Reichenberger Polizei in größerer Anzahl gekommen ist
als ihre Berliner Kollegen. Und dann bitte ich sie, dass sie uns kurz die Lage in der
Umgebung von Liberec schildern.
Bitte, Frau Suchánková.
Präsentation der Arbeit der Informationsgruppe fü r Prävention in
der Liberecer Region
Vlasta Suchánková, Sprecherin der Polizei der Tschechischen Republik, Liberec
Ich bedanke mich für das Wort.
Frau Vohlídalová hat mich schon vorgestellt. Ich möchte mich zur Einleitung ganz herzlich
dafür bedanken, dass wir als Liberecer Polizei eingeladen worden sind. Und ich wurde auch
sehr stark dadurch überrascht, also positiv überrascht, in wie hoher Anzahl wir heute hier
zusammentreffen.
Ich würde jetzt gerne auch meine Kollegen vorstellen:
- Von der „ Informationsgruppe für Prävention“ ist hier Frau Unterleutnant Mgr. Lucie
Giereová.
- Weiter ist hier vom „ Dienst der Kriminalpolizei und Ermittlungen“, Frau Leutnant Bc. Lada
Karlíková.
- Ein weiterer Polizeikommissar ist Herr Kapitän Bc. Stanislav Tomáš ek.
- Und das letzte Mitglied unserer Gruppe ist Polizeiinspektor des Dienstes der Kriminalpolizei
und Ermittlungen, Herr Oberfähnrich Miroslav Draš ar.
So, damit Sie wissen, dass auch wir hier zahlreich vertreten sind.
Nichtsdestotrotz möchte ich sagen, dass die heutige Konferenz in einem bestimmten Umfang
von mir viel Improvisation verlangt. Außerdem bin ich neugierig, was ich heute von Ihnen
erfahren werde.
Zu dem Thema „ Gewalt in der Schule“, weswegen wir uns hier heute treffen, möchte ich aus
der Sicht der Polizei etwas klären: In Tschechien spricht man von „ Schikane“, im
tschechischen Strafgesetzbuch – maßgebend für die Polizei – gibt es diesen Tatbestand
34
überhaupt nicht. Die Definition des Begriffs wurde in einer methodischen Anweisung des
Bildungsministeriums festgelegt. Nur wenn Sie diese Anweisung kennen, können Sie
nachvollziehen, was eigentlich Schikane ist.
Schikane kommt in jeder Art in allen Schulen vor. Wir sind informiert, dass Schikane sowohl
auf der verbalen Ebene als auch auf der physischen Ebene geschieht.
Was die verbale Ebene anbelangt: Es handelt sich um Attacken in Form von Verleumdungen,
Beschimpfungen, Drohungen und Erniedrigungen. Schon dies ist Schikane.
Weiter hat Schikane einen physischen Charakter. In einem solchen Fall ist Schikane mit
Gewalt verbunden: Schlagen, Erpressung, aber auch Taten, die an Raub grenzen.
Wie ich schon anfangs gesagt habe: Unser Strafgesetzbuch kennt den Begriff „ Schikane“
nicht. Doch es kennt weitere Straftaten, die das Handeln des Aggressors charakterisieren. Für
Sie zur Information: Der Aggressor kann eine Straftat begehen, wie z.B. Erpressung,
Freiheitsberaubung, Unterdrückung, Körperverletzung usw. Aber es kann sich auch z.B. um
sexuell motivierte Attacken handeln und es kann sogar an die Straftat der Vergewaltigung
grenzen.
Als eine sehr wichtige Information halte ich, dass Sie darüber informiert werden, wie es mit
der Bestrafung eines solchen Aggressors aussieht.
Die Strafverfolgung ist nämlich problematisch bei den Aggressoren, die noch nicht 15 Jahre
alt sind. Ihr Handeln darf nicht bestraft werden, weil das Strafgesetz in der Tschechischen
Republik besagt, dass Kinder unter 15 Jahren noch nicht strafrechtlich verantwortlich für ihre
Straftaten sind. Damit möchte ich aber nicht sagen, es nicht möglich ist, gegen solche Kinder
vorzugehen. Es handelt sich dabei jedoch nicht um Sanktionen im Sinne des Straf- oder
Ordnungswidrigkeitsgesetzes. Eine ausreichende Drohung kann z.B. die Einweisung in eine
Erziehungsanstalt sein.
Ich werde ein Beispiel dafür geben: Gehen wir von der schwerwiegendsten Gewaltstraftat und
zwar dem Mord aus. Hierzu noch die Anmerkung: Wir sind sehr froh, dass nichts Ähnliches
im Kreis Liberec in den letzten Jahren passiert ist. Aber nur für Ihre Vorstellung: Wenn ein
Täter so eine Straftat begangen hat, dann kann das Gericht – also einer Person, die noch nicht
rechtlich verantwortlich für ihre Straftaten ist – noch nicht 15 Jahre erreicht hat, aber mehr als
12 Jahre alt ist – eine Schutzerziehung in speziellen Erziehungsanstalten anordnen. Dies nur
zur Ergänzung.
Bestimmt ist wichtig, darauf hinzuweisen, dass auch die Eltern – in Übereinstimmung mit
unserem Strafgesetzbuch – nicht ganz straflos bleiben: „ Die Bedrohung und Gefährdung der
Jugend“ sanktioniert bestimmte Mängel bei der Erziehung seitens der Eltern.
Ansonsten möchten Sie bestimmt von mir einige statistische Daten hören. Doch ich muss Sie
in dieser Hinsicht enttäuschen. Wie ich schon am Anfang gesagt habe, das Strafgesetzbuch
kennt den Begriff „ Schikane“ nicht und deswegen ist es auch nicht möglich genau
festzulegen, wie viele solche Straftaten begangen worden sind. Es ist so, dass wir die
jeweilige Straftat immer einem bestimmten Paragraphen zuordnen müssen. Um welche
Straftaten es sich jeweils handelt, habe ich bereits berichtet.
Wenn ich jetzt wieder zu den Straftaten zurückkehre, die der Schikane zuzuordnen sind, dann
muss ich sagen, dass zu uns – also zur Polizei – nur die Spitze des Eisbergs dieser Fälle
35
kommt. Das sind dann immer Angelegenheiten, die dann auch im Bereich der Strafverfolgung
enden.
Ich muss sagen, wenn wir die letzten fünf Jahre zurückblicken, dann befassen wir uns jährlich
mit etwa fünf ähnlichen Vorfällen dieser Straftaten. Wir mussten uns auch schon mit
Erpressung und Verunglimpfung beschäftigen. Aber das sind Angelegenheiten, die unsere
Rechtsordnung kennt und wo wir dann imstande sind, die Angelegenheit mit dem Aggressor
zu regeln.
Ich möchte auch erwähnen, dass die Polizei auf keinen Fall in der Frage der Schikane Eltern
und Schule ersetzen kann. Wir sind eigentlich die letzte Instanz, wenn ich es so ganz hart
ausdrücken darf, die die Vorfälle übernimmt, die schon ein bestimmtes Maß überschritten
haben. Doch gerade Eltern und Pädagogen sind diejenigen, die mit den Kindern eine sehr
enge Beziehung haben. Sie sollten sehr gute Beobachter sein und im Grunde genommen
Änderungen im Verhalten ihrer Kinder feststellen sollen und können.
Außerdem sind diese Straftaten latent, d.h. sie sind immer vorhanden aber nicht immer
offensichtlich. Es hängt von Ihnen, so wie Sie hier sitzen, ab, wie aufmerksam Sie sind, wie
Sie helfen wollen oder auch nicht. Wenn wir diese Gewaltäußerungen, seien es verbale oder
physische, übersehen, ändern wir nichts an der Situation. Es ist ein heikles Problem, das
unverzüglich angepackt werden muss. Nicht immer gelingt es. Trotzdem: Durch ein
rechtzeitiges Aufgreifen der ersten Anzeichen des unangepassten Verhaltens ist es möglich
mit Hilfe der Erwachsenen das Kind zu schützen und so vor späteren psychischen
Schwierigkeiten, die sich das Kind mit in das zukünftige Leben nimmt, zu bewahren.
Und ich glaube, dass das Ziel dieser Konferenz auch ist, dass wir gemeinsam bestimmte
Verfahren besprechen und vereinbaren. Und wenn wir über das Problem offen sprechen und
dabei wissen, wie man sagt, dass mehrere Köpfe eben mehr wissen, dann werden wir alle
gemeinsam imstande sein, dieses Problem auf effektive Weise zu bekämpfen.
Ich danke Ihnen.
Vě ra Vohlí
dalová
Herzlichen Dank Frau Suchánková für die ausführliche Beschreibung der Situation und Ihre
zukunftsorientierten Aussagen.
Ich bitte jetzt Frau Marianne Munzel, die die Hauptmoderatorin der heutigen Konferenz ist,
das Wort zu ergreifen. Ich übergebe ihr gerne das Wort.
Marianne Munzel, bitte schön.
Einfü hrung in Open Space
Marianne Munzel
Hallo und herzlich willkommen zu unserem „ Offenen Raum“ – zu einem „ Open Space“ – wie
es in Englisch heißt.
Wir werden also diesen Tag gemeinsam verbringen, wir werden uns mit dem Thema „ Aktiv
gegen Gewalt in der Schule“ auseinander setzen, Ideen einbringen, Ideen miteinander
36
austauschen, Erfahrungen austauschen. Wir haben gerade schon ganz viele unterschiedliche
Ideen und Möglichkeiten gehört. Und es werden heute viele dazukommen.
Und darum möchte ich alle herzlich willkommen heißen.
Ich finde es ganz toll, dass so viele gekommen sind. Wir haben vielleicht etwa mit der Hälfte
gerechnet. Das fast Hundert zusammen gekommen sind, finden wir ganz toll.
Ein weiterer Punkt: Wenn Sie, wenn wir, wenn wir uns alle hier umschauen, dann sehen wir,
dass hier jetzt ganz viele kompetente Leute sind, die mit dem Thema Gewalt Erfahrung
haben. Vielleicht sind hier auch diejenigen, die Gewalt ausgeübt haben. Sie wollen das nicht
mehr tun und im Gegenteil, etwas gegen Gewalt an Schulen unternehmen. Natürlich nicht mit
Gegengewalt, sondern mit anderen Formen.
Und wenn wir uns umgucken, sehen wir, wir haben alles Wissen, alle Kompetenz, alles was
wir brauchen hier in diesem Raum. Und das werden wir ausnutzen.
Schaut euch alle ruhig einmal um, guckt einmal rundum, auch die Beiden, die da hinten etwas
verträumt sitzen. Vielleicht kommt Ihr später ein wenig nach vorne.
Schaut euch alle noch einmal um, wer hier alles sitzt, wer vorgestellt worden ist. Wir haben
viele Schüler hier, wir haben Studenten hier, wir haben Polizisten hier, wir haben Lehrer hier,
Männer und Frauen aus politischen Bereichen. Und alle wollen etwas gemeinsam tun.
Deshalb sind alle hergekommen – freiwillig! Denke ich jedenfalls! Ich bin`s auch, ich bin
auch freiwillig hergekommen, nachdem mich die liebe Ingrid gefragt hat.
Kurz zu meiner Person. Ich bin Unternehmensberaterin, international tätig, also sehr viel im
Ausland und dadurch auch viel unterwegs. Konferenzen moderiere ich auch in verschiedenen
Sprachen, leider noch nicht in Tschechisch, das kann ich noch nicht. In meiner Arbeit
versuche ich immer wieder zu solchen spannenden Themen zu kommen. Und natürlich
bemühe ich mich immer zu erkennen: Wie können wir für unsere Kunden – für solche
politische Themen oder auch für Unternehmen – besser da sein. Das nur kurz zu meinem
Hintergrund.
Weshalb ich hier in der Mitte herumgehe? Es ist, damit ich diesen Kreis, in dem wir alle auf
gleicher Höhe sitzen, einmal umrunde. Das Podium ist außerhalb des Kreises. Und das
Podium wird jetzt für den Rest des Tages immer unwichtiger.
Immer wichtiger sind wir hier in der Mitte, wobei wir natürlich die vom Podium genauso
herzlich einladen mit dabei zu sein. Wir wollen sie auf keinen Fall ausschließen!
Zum Thema, denke ich, brauche ich nicht mehr viel zu sagen. Ich glaube, das bewegt uns alle
und damit komme ich zum zweiten Punkt.
Ihr seht rundum viele Informationen, die ich jetzt im Laufe meiner Moderation erläutern
werde.
Zum einen habt ihr da hinten Informationen, die bereits in verschieden Schulen erarbeitet
worden sind, insbesondere an der Werner-Stephan-Oberschule. Sie sind in die tschechische
Sprache übersetzt.
37
Stundenplan, Großstädte Europas und Themen, die Euch am Herzen liegen
Zum anderen, geht es jetzt um einen „ Stundenplan“ dort an der Wand. Ihr seid zwar heute
nicht in der Schule, aber wir müssen einen Stundenplan auch hier einhalten. Wir wissen jetzt
noch nicht, was zu welcher Zeit wo stattfindet. Das einzige, was ich vorgegeben habe, ist
eigentlich eine leere Übersicht. Ich habe die Orte einfach nach verschiedenen Großstädten
Europas genannt – quer durch die Bank – und habe zwei Zeitzonen eingeführt. D.h. also von
zwölf bis halb zwei und von zwei bis halb vier.
Essen gibt es zwischendurch, das könnt ihr euch selber einteilen. Das Essen ist, soweit ich
weiß, ab zwölf Uhr verfügbar. Die Arbeitsgruppen können sich das selber einteilen. Also
Essen ist für längere Zeit bereit, steht draußen dann auf der Galerie.
Zu diesem leeren Plan: Dieses Thema „ Aktiv gegen Gewalt in der Schule“ hat viele, viele
unterschiedliche Aspekte. Und ich möchte euch gleich einladen, ein Thema, das euch
besonders am Herzen liegt, was selber vielleicht auch weiter bearbeiten wollt, auf einen Zettel
zu schreiben. Es handelt sich um diese Zettel! So. Und diese Zettel drapiere ich schon mal
hier in die Mitte des Raumes und lege noch ein paar Stifte dazu. Das heißt jeder, jede von
euch, der oder die ein bestimmtes Thema im Kopf hat, worüber er/sie sprechen möchte,
diskutieren möchte, bitte ich nach vorne zu kommen, einen Stift, ein Stück Papier zu nehmen,
den Namen, Thema darauf zu schreiben und sich auf dieser Wand – auf unserem Zeitplan da
drüben – einen Raum und eine Uhrzeit auszusuchen und den beschriebenen Zettel anzuheften.
Das heißt also, im Laufe der kommenden knappen Stunde – so schnell geht das
normalerweise – werden wir diesen Stundenplan mit einzelnen Themen füllen.
Verantwortung der InitiatorInnen einer Arbeitsgruppe
Und es gibt ein paar kleine Verantwortungen, wenn man eine Arbeitsgruppe einberuft, wenn
man einen Workshop initiiert. Und zwar: Er/Sie ist dafür verantwortlich, dass er/sie zu Beginn
des Workshops sich an dem Ort – in unserem Fall in einem der europäischen Städte –
einfindet. Zu den Orten: Wir haben bei jedem Ort unübersehbare gelbe Zettel mit dem Namen
der Städte befestigt, hinten ist „ Praha“ zum Beispiel. Dort ist ein kleiner Arbeitsbereich für
den Ort „ Praha“. Dort hinten haben wir den Arbeitsbereich „ Stockholm“. Hinter dieser Wand
haben wir dann den Raum „ Madrid“ und „ Berlin“ und hinter der Tür zwei weitere
Arbeitsbereiche. Und wenn diese sechs Plätze nicht reichen sollten, dann können wir sicher
noch auf der Galerie oder in anderen Räumlichkeiten irgendeinen Ort finden und diesen für
euch entsprechend vorbereiten.
Der Workshopleiter ist also verantwortlich dafür, an einem ausgewählten Ort zu sein, wo er
über das Thema sprechen will. Dort ist auch ein kleiner Stapel Protokollformulare in
Tschechisch und Deutsch, wo bitte einzutragen ist: das Thema des Gesprächs, der Initiator der
Arbeitsgruppe, der Protokollant (d.h. derjenige, der das Thema einberufen hat, muss nicht das
Protokoll schreiben, er kann jemanden beauftragen).
Diese Protokolle sammeln wir am Ende des Workshops ein. Sie werden dann dort auf einer
anderen Wand angehängt. So kann jeder die Protokolle lesen, kann sich informieren, was in
der einen oder anderen Arbeitsgruppe besprochen worden ist.
Das heißt also, es ist sinnvoll, diese kleinen Formulare gut auszufüllen, weil sie uns im
Zweifelsfall weiter helfen.
38
Das heißt, wir werden dann zwei Zeitzonen mit parallel laufenden Arbeitsgruppen haben,
deren Themen wir in Kürze kennen werden. Aus den Diskussionen in den Arbeitsgruppen
ergeben sich verschiedene Ergebnisprotokolle, die wir dann dort an die Wand hängen werden.
Punktevergabe und Bewertung der wichtigsten Themen
Es gibt noch einen weiteren Teil für den heutigen Tag: Um 15.30 Uhr ist nicht Schluss. Diese
Protokolle werden wir ab 15.30 Uhr vervielfältigen und jedem Teilnehmer, jeder
Teilnehmerin in die Hand drücken.
Und dann bitten wir jeden Teilnehmer, jede Teilnehmerin, mit Punkten, die ich dann noch
austeilen werde, festzulegen, welches Thema für sie oder für ihn besonders wichtig ist.
Wir werden so die wichtigsten Workshops bestimmen: „ Das sind die Themen, an denen wir
weiter arbeiten wollen, mit denen wir uns befassen wollen“.
Die Vergabe der Punkte werde ich heute Nachmittag noch einmal erklären. Aber wichtig ist
zu wissen, dass mit Hilfe der Punkte jeder ausdrücken kann: „ Das ist das Thema, was mich
besonders interessiert. Das andere Thema ist bei mir das zweite und dies das drittwichtigste
usw.“ Es werden nachher insgesamt sechs Punkte sein, die jeder in die Hand bekommt. Drei
können maximal für ein Thema vergeben werden. Wir werden dann die Punkte auszählen und
werden so die „ top four“, „ top five“ also die vier oder fünf oder sechs wichtigsten Themen
bestimmen können.
Und danach werden wir noch mal ein wenig nach dem Motto arbeiten: Was müssen wir jetzt
tun?
Das heißt also, wenn jetzt eine Schule über das Thema Streitschlichter aus eigener Erfahrung
berichtet und die andere Schule das Thema auch gut findet und das auch einführen will, dann
ist wichtig zu sagen und zu bestimmen, was müssen wir tun, wer muss was wann tun, damit
solche Streitschlichter vielleicht auf auch unserer Schule eingeführt werden können.
Das ist also der ganz grobe Ablauf. Wir machen den Abschluss spätestens so um 17.30 Uhr,
so dass wir also um 18.00 Uhr sicher fertig sein werden.
Sechs Regeln, die wir bei Open Space befolgen sollten
Noch einige Kleinigkeiten, die ich zum Open Space erklären möchte:
Ihr seht hier links, einige müssen sich noch mal ein wenig umdrehen, die großen Plakaten, die
ich in Deutsch und Englisch mitgebracht habe. Die wichtigsten haben wir auch noch ins
Tschechische übersetzt. Wir haben also jetzt einen „ Offenen Raum“ – Open Space. Es gibt
jedoch ein paar Richtlinien, an die wir uns zu halten haben, die uns aber ein sehr offenes
miteinander zu arbeiten ermöglichen. Diese sechs Regeln, die auf den Plakaten zu sehen sind,
sollten wir auch alle versuchen zu befolgen.
Wer auch immer kommt, ist die richtige Person
Man sagt manchmal: „ Was… ?! Die will in unsere Gruppe rein?! Der will mit uns in
einer Gruppe sein?!“ Nein! Jeder, der zu der Arbeitsgruppe kommt, hat etwas
39
beizutragen, möchte etwas sagen oder findet dieses Thema für sich wichtig. Jeder, der
kommt, hat etwas beizutragen und das ist wichtig anzuerkennen.
Was jetzt geschieht, ist das was zählt
Versucht es so zu machen. Im Moment – gerade in diesem Augenblick – ist das das
Thema, das jetzt ansteht, das euch am Herzen liegt. Und das wird jetzt besprochen! Gut.
An einem anderen Tag wäre es vielleicht ein anderes Thema gewesen. Aber darüber
können wir uns heute keine Sorgen machen. Wir versuchen uns hier und jetzt mit dem
heutigen Thema zu beschäftigen.
Wann immer es beginnt, ist die richtige Zeit
Das kann auch heißen, wenn sich eine Arbeitsgruppe trifft, dass vielleicht erst einmal
eine Viertelstunde über irgendwelche Probleme – die nervende Physikklausur morgen
früh vielleicht, oder ähnliches – gesprochen wird. Das ist vollkommen in Ordnung!
Jeder muss seine Zeit fühlen, wann er über das Thema sprechen will. Und auf der
anderen Seite heißt das, wenn es vorbei ist, dann ist es vorbei. Gut, wenn ihr in einer
Stunde fertig seid, dann ist es O.K. Versucht das Thema heute so zu bearbeiten, so gut
wie möglich. Versucht den Kopf freizubekommen, so dass ihr z.B. auch ein
Viertelstündchen über Privatsachen plauschen könnt. Weil man dann sicher besser über
die Sachen diskutieren kann, die uns bewegen, die uns bedrücken oder die uns ernsthaft
interessieren.
Gesetz der zwei Fü ße
Und dann gibt es noch ein anderes wichtiges Gesetz – das Gesetz der zwei Füße –
[sakon dvó nohú]. Na ja. Ich glaube, dass es nicht gerade richtig ausgesprochen wurde.
Und zwar, heißt das: Wir haben zwei Füße, obwohl manche Leute sich mehr mit dem
Auto als mit den Füssen bewegen und deshalb manchmal vielleicht etwas fußkrank
werden. Aber diese unsere „ Füße“ sind auf jeden Fall zu bewegen. Das heißt ganz
schlicht: Wenn ich in einer Arbeitsgruppe bin und das Gefühl habe, ich kann nichts
mehr dazu beitragen, ich kann nichts lernen, dann nehme ich meine beiden Füße und
gehe aus diesem Workshop raus. Weil ich vielleicht woanders mehr machen kann. Ihr
seid doch nicht auf dem Stuhl angenagelt! Das heißt also, wenn ich meine, das ist nicht
mehr so ganz mein Thema, ich möchte was ganz anderes machen, in eine andere
Arbeitsgruppe gehen, die ich gerade ganz interessant finde, dann gehe ich einfach rein!
Hummel, Biene und Schmetterling
Und links von dem Plakat mit den „ Füssen“ seht ihr noch lustige Insekten, und zwar
Hummel, Biene und Schmetterling. Ihr werdet zur Hummel oder zur Biene, wenn ihr
von einem Workshop zu anderem geht. Das heißt nämlich: Die Ideen von einer
Arbeitsgruppe nehmt ihr mit und bringt sie in die andere Arbeitsgruppe. Das ist wie eine
Biene oder eine Hummel, die die Blütenpollen von einer Blume zu der anderen Blume
trägt. Das kann manchmal unheimlich fruchtbar, sehr spannend und sehr interessant
sein.
Und ich gestehe, ich habe dasselbe auch gemacht, und das ist manchmal gar nicht so
einfach. Ich bin auch gewohnt, immer so lange zu bleiben, wie es verlangt wird. Das
konnte schlicht heißen, wenn ich furchtbare Kopfschmerzen hatte, habe ich mich für
eine Weile ins Cafe gesetzt, habe meinen Kaffe geschlürft. Dann ging es mir wieder gut
und ich bin in den nächsten Workshop gegangen.
Und! Es gibt manchmal unheimlich tolle Schmetterlingsgespräche beim Kaffee! Und
wenn euch so was passieren sollte, dann wäre es gut, wenn diese Ideen später in den
Workshop in irgendeiner Form mit eingebracht werden könnten.
40
Sei vorbereitet, ü berrascht zu werden!
Es kann viel Spannendes passieren und deshalb habe ich hier auf diesem Plakat diese
„ Jokerbox“ mit dem Springmännchen festgehalten, was auch heißt: Es kann immer mal
wieder passieren, dass eine Überraschung kommt.
Soviel zu den Leitlinien auf den Plakaten, die wir befolgen sollten.
Open Space ist erö ffnet!
Wo wir sitzen, das ist der sogenannte „ Marktplatz“. Hier trifft sich alles immer wieder; hier
treffen wir uns heute auch immer wieder.
Jetzt lade ich euch ein, aufzuschreiben, welche Themen in Euren Köpfen sind.
Nachdem ihr den Namen und das von euch vorgeschlagene Thema aufgeschrieben habt, sucht
ihr einen Platz auf unserem Stundenplan an der Tafel.
Es kann auch gerne ein Workshop zu zweit einberufen werden.
Ich komme noch einmal zum Sprachenproblem. Die meisten Schüler, Studenten hier aus
Liberec können ja deutsch und tschechisch. Einige haben angeboten, dass sie im Zweifelsfall
helfen werden. Zum anderen haben wir auch eine Dolmetscherin, die uns im Zweifelsfall
unterstützen wird.
Es kann auch so sein, dass der ganze Workshop hauptsächlich in Deutsch oder in Tschechisch
durchgeführt wird.
O.K.! Ja, jetzt geht es los. Jetzt muss sich einer erst einmal trauen! Das Eis brechen!
Man wartet ungeduldig, bis der erste Teilnehmer sich wagt, in die Mitte des Raumes zu treten,
um den Zettel abzuholen.
Der erste Teilnehmer wagt es.
Hans-Joachim Knop
Ich mache den Anfang. Mein Name ist Hans-Joachim Knop. Ich möchte mich noch einmal
vorstellen: Ich bin Präventionsbeauftragter der Berliner Polizei und habe mir zum Thema
genommen: „Zusammenarbeit von Schule und Polizei“.
Ich bitte meine tschechischen Kollegen sowie viele Schüler um einen Informations- und
Erfahrungsaustausch. Ich werde informieren können und unsere Erfahrungen austauschen
können. Ich werde mich auf der Tafel „ Berlin“, meinem Heimatort, eintragen.
Marianne Munzel
Gut, danke schön.
41
Also um 12.00 Uhr in „ Berlin“ über „ Zusammenarbeit von Schule und Polizei“. Wunderbar.
Ich habe hier schon andere gesehen, der sich gemeldet haben!
Martin Tichý, Schü ler, Jablonec nad Nisou/Liberec
Ich heiße Martin Tichý und ich habe mir das Thema „Gewalt und Drogen“ ausgesucht und
würde gerne mit euch darüber sprechen. Ich habe mir „ Prag“ ausgesucht und auch um 12.00
Uhr.
Ich habe noch Fragen: Muss ich die ganze Zeit in der Arbeitsgruppe verbleiben, falls ich das
Thema vorgeschlagen habe? Was passiert, wenn ich mich entscheide in eine andere Gruppe
zu gehen? Inwieweit bin ich dann noch verantwortlich?
Marianne Munzel
Du bist natürlich verantwortlich, dass jemand Protokoll schreibt. Dafür muss jemand
verantwortlich sein. Falls du weg gehst, kannst du die Verantwortung abgeben. Es muss zum
Schluss ein Protokoll geben. Gut, wenn du in eine andere Gruppe wechselst, dann solltest du
es aber so organisieren, dass jemand die Gruppe weiterleitet.
Und ich sehe, da meldet sich wieder jemand. Also, wir haben ein weiteres Thema.
Helmut Ruppersberg, Lehrer, Werner-Stephan-Oberschule, Berlin
Mein Name ist Helmut Ruppersberg. Ich wollte das Thema „Partnerschaft zwischen
Jugendlichen aus Tschechien und Deutschland“ anbieten. Ich will ganz kurz darauf
eingehen. Wir haben seit 1995 eine Verbindung zu der Ortschaft Lidice. Lidice wurde ja am
10. Juni 1944 von den Nazis überfallen und alle Männer und Kinder über 16 Jahren wurden
42
umgebracht, die Frauen wurden in die Konzentrationslager gebracht. Wir haben seit 1995 eine
Gedenkstelle zu Lidice bei uns auf dem Schulhof. Gleichzeitig fahren Schüler von uns jedes
Jahr für eine Woche nach Lidice und arbeiten dort in dem Rosengarten. Und wir
beabsichtigen, in der Lidice-Woche die Kooperation mit tschechischen Schülern vielleicht in
Lidice oder anderswo zu organisieren. Wir haben das Ziel, gemeinsame Aktionen zu machen.
So und diese Arbeitsgruppe sollte um 6.00 Uhr in „ Madrid“ stattfinden.
Marianne Munzel
Gut, er geht nach „ Madrid“. O.K. Wir haben ein weiteres Thema.
Michala Vágnerová, Hana Křenková, Schü lerinnen, Jablonec nad Nisou/Liberec
Also, wir haben das Thema „Psychische Schikane – das Kollektiv gegen einen Einzelnen“
gewählt. Wir haben es tschechisch geschrieben, weil die deutsche Übersetzung fast identisch
ist. Wir würden „ London“ nehmen.
Marianne Munzel
Danke schön, das findet, wenn ich es richtig verstanden habe, in „ London“ statt. Ja? Gut. Ja,
wunderbar!
Sandra Zlámalová, Schü lerin, Jablonec nad Nisou/Liberec
Wir haben „Verbale Angriffe (Verbale Gewalt)“ gewählt. Wir sind vier: Říhová,
Zlámalová, Bahenská und Lukš ová. Und wir wollen nach „ Stockholm“.
Marianne Munzel
Gut, das waren vier Initiatorinnen und das wird jetzt offensichtlich in „ Stockholm“
stattfinden. Jetzt haben wir hier noch ein weiteres Thema.
Jan Folke, Schü ler, Jablonec nad Nisou/Liberec
Also wir haben „Wirkung der Schule auf das Klassenkollektiv“ und wir sind Folke,
Matzner und noch drei. Und auf Deutsch weiß ich es nicht, da müsste uns jemand beraten.
Wir gehen nach „ Bratislava/Pressburg“!
Ich bin Frau Effenberger, ich bin zwar in Reichenberg geboren, lebe aber schon seit nach dem
Kriege in Köthen, einer Stadt zwischen Leipzig und Magdeburg. Ich denke, zu dem Thema
Gewalt ist es auch notwendig, sich zu überlegen, „Wie kann man rechtzeitig vorbeugen“.
43
Marianne Munzel
Danke schön! Wo soll das ganze stattfinden? Ab 14.00 Uhr? Aber sicher! Im welchem Raum?
Haben Sie eine Vorliebe? In „ Berlin“? Ja gerne, dann nach „ Berlin“.
Vielleicht zwischendurch noch ein weiterer Hinweis: Es kann ja passieren, dass während einer
Arbeitsgruppe, während eines Workshops noch ein neuer Gedanke für eine neue
Arbeitsgruppe formuliert werden kann. Solange wir freie Räumlichkeiten haben, können wir
auch weitere Themen ohne Probleme aufnehmen. Das heißt, es kann passieren, falls ihr wollt,
dass wir wirklich weitere Workshops, weitere Arbeitsgruppen einberufen werden.
Das heißt, wir könnten auch erst einmal anfangen. Manche sind noch zögerlich, sie wissen
noch nicht genau, wie sie es formulieren oder ausdrücken sollen. Es geht jetzt nicht darum,
dass ihr gedrechselte Worte wie Shakespeare oder Schopenhauer formulieren müsst. Nein! Es
geht einfach nur darum, dass ihr die Themen, die uns besonders beschäftigen, formuliert.
Gibt es jetzt noch ein Thema, das ihr im Kopfe habt und das noch nicht an dieser Wand steht?
Ich gucke noch einmal rundherum. Was? Da? Bitte an die Wand schreiben!
Gut, dann werde ich an dieser Stelle die Themensammlung abschließen. Wir werden sehen,
was in der zweiten Zeitzone passiert. Ich denke, da werden sich noch einige Themen finden,
die wir dann noch weiter verarbeiten möchten.
Die Bearbeitung der gesammelten Themen wird nun um 12.00 Uhr in den Arbeitsnischen
anfangen.
So, wie geht es jetzt weiter? Bevor ihr jetzt in die Arbeitsgruppen stürzt, habe ich noch zwei,
drei Kleinigkeiten. Die Protokollformulare sind in jeder Nische zu finden. Dort gibt es auch
jeweils ein Flipchart, einen großen Schreibblock, ein paar fette Stifte. Sobald ein Protokoll
fertig ist, gebt es bitte entweder bei Ingrid, bei Věra oder bei mir ab. Wir werden uns dann um
das Kopieren kümmern und später das Ergebnisprotokoll an der Nachrichtenwand aushängen.
Noch zu den Arbeitsgruppen in der zweiten Zeitzone: Ich bitte euch, die Protokolle so schnell
wie möglich uns zukommen zu lassen. Wir müssen sie kopieren. Wenn ich es richtig sehe,
werden wir den Kopierer der Bibliothek etwas strapazieren müssen.
Ah! Es gibt noch ein Thema?! Ojojoj, wunderbar. Genau, das braucht jetzt Applaus!
Die ganze Klasse IV.N des Gymnasiums F.X.Šaldy
Wir haben ein heißes Thema gewählt – unserem Alter entsprechend: „Sexuelle Schikane,
sexuelle Belästigung“ - was ist das, wo hat dies seine Grenzen? Und wir werden in
„ Bratislava/Pressburg“ tagen.
Marianne Munzel
Und der Name?
Sprecherin fü r die Klasse IV.N des Gymnasiums F.X. Šaldy
Die ganze Klasse des Gymnasiums F.X.Šaldy. Wir wollten Sie noch fragen, ob es Probleme
gibt, wenn man sich in verschiedene Arbeitsgruppen eintragen würde?
44
Marianne Munzel
Ach, so: Also die ganze Klasse. Danke schön. Das wird dann also um 10.00 Uhr in
„ Bratislava“ stattfinden. Das ist prima.
Das zweifache Eintragen ist ohne Probleme möglich, denn wir können uns als „ Hummel“
oder „ Biene“ betätigen. Wir können nach dem „ Gesetz der zwei Füße“ ja unsere „ Füße“
benutzen, die sind ja nicht abgelaufen und man kann dann von einer Arbeitsgruppe in die
nächste wandern.
Jetzt schreibt euch alle in die Arbeitsgruppen ein. Damit wird der „ Marktplatz“ geöffnet.
Nach 2 Stunden der Workshop-Arbeit
Bewertung der Arbeitsgruppen-Arbeit
Marianne Munzel
Herzlich willkommen auf unserem „ Marktplatz“, nachdem wir alle so spannend miteinander
heute gearbeitet haben.
Von den 10 geplanten Arbeitsgruppen haben 9 stattgefunden. Die Protokolle wurden kopiert,
an die Wand gehängt und an euch verteilt.
Dazu habt ihr noch 6 blaue Punkte bekommen. Jetzt ist die große Frage, wofür? Diese sechs
blauen Punkte sollen von euch auf die Protokolle mit den Themen, die ihr besonders wichtig
und interessant findet, verteilt werden. Von diesen sechs Punkten dürft ihr maximal drei auf
ein Thema verteilen oder auch z.B. alle sechs auf sechs verschiedene.
Und die Punkte werden nachher gezählt.
45
Etwa nach einer halben Stunde, nachdem wir ausgezählt haben, können wir die wichtigsten
Themen benennen.
Nach einer halben Stunde
Welche sind die wichtigsten Themen?
Marianne Munzel
Ja, vielen herzlichen Dank. Wir haben die Punkte gezählt. Und dann also nach dem Motto,
wie bei der Oscar-Verleihung: „ And the winner is?!“. Aber jetzt werde ich keinen Umschlag
öffnen, sondern einfach auf unsere Tafel zeigen.
• Thema Nummer 1: „Psychische Schikane, die Gruppe gegen einen Einzelnem“. mit
insgesamt 41 Punkten mit Abstand das wichtigste Thema. Das ist damit das Thema, an
dem man weiter arbeiten sollte.
• Das zweite Thema ist „Rassismus, kö rperliche Unterschiede und physische Gewalt“.
Das Thema hat 32 Punkte erreicht, also ebenfalls hoch angesiedelt.
• Auf dem dritten Platz sind mit 26 Punkten die Themen „Partnerschaft zwischen
Jugendlichen aus Tschechien und Deutschland“ und „Wie funktioniert das
Streitschlichterkonzept an der Werner-Stephan-Oberschule?“gelandet.
Hierzu der Hinweis von Ingrid Lottenburger: Das Infomaterial aus Berlin verbleibt hier und
kann für eine Ausstellung oder auch als Arbeitsunterlage in den Schulen eingesetzt werden.
Eine gute Idee: Wir haben etwas mitgebracht und lassen es hier.
• Der vierte Platz wurde von dem Thema: „Wirkung der Schule auf das
Klassenkollektiv“ – also über die Probleme zwischen Lehrern und Schülern – mit 23
Punkten erreicht.
• Den 5. Platz mit jeweils 20 Punkten haben die Themen „Drogen und Gewalt“ und
„Sexuelle Schikane (Sexuelle Belästigung)“erreicht.
• Wir haben dann auf dem 6. Platz das Thema „Verbale Angriffe (Verbale Gewalt)“mit
14 Punkten.
• Und auf dem 7. Platz: „Zusammenarbeit von Schule und Polizei“mit 13 Punkten.
• Auf dem 8. Platz mit 6 Punkten „Gewalt rechtzeitig vorbeugen“- wobei dies ein sehr
wichtiges Thema ist.
Marianne Munzel
An sich hatten wir uns gedacht, die drei, vier wichtigsten Themen noch einmal zu diskutieren.
Aber in Anbetracht der fortgeschrittenen Zeit, verzichten wir darauf mit gutem Gewissen: Wir
haben unsere Überlegungen zum Teil schon umgesetzt: Wie viele Kontakte, wie viele
46
Verbindungen wurden am heutigen Tag schon hergestellt zwischen Liberec und Berlin. Das
alles ist doch sehr hoffnungsvoll. Ich bin sicher, dass in der nächsten Zeit eine ganze Menge
passieren wird.
Ingrid Lottenburger wird sich darum kümmern, dass die ganze Veranstaltung heute
dokumentiert wird – natürlich auch mit den übersetzten Protokollen. Das wird eine Zeit
dauern.
Ingrid Lottenburger
Einige Monate.
Marianne Munzel
Danke Ingrid! Es wird also eine Zeit dauern. Aber dann wird es eine komplette
Dokumentation auf Deutsch und Tschechisch in einem Band und wahrscheinlich mit einigen
kleinen Fotos geben. Dann werden sicher ein paar Stapel der Dokumentationen nach
Tschechien geschickt oder Ingrid nimmt sie – wie immer – auf einer ihrer vielen Reisen in
diese doch heimatlich verbundene Gegend mit.
Dann kann ich eigentlich den „ Offenen Raum“ das „ Open Space“ langsam schließen und
bedanke mich herzlich für die Aufmerksamkeit, die interessierte Mitarbeit und Unterstützung
bei denjenigen, die gezählt, kopiert, geklammert, übersetzt, aufgehängt und was auch immer
haben. Einige von uns haben schon gestern vieles vorbereitet.
Danke.
Kleine Abschlussrunde
Marianne Munzel
Und da wir jetzt zahlenmäßig geschrumpft sind, möchte ich gerne noch eine kleine
Abschlussrunde machen.
Jeder kann etwas in das Mikrophon sagen, muss aber nicht. Es soll ein Abschluss sein, um
den Kreis zu schließen.
Vlasta Suchánková, Sprecherin der Polizei der Tschechischen Republik, Liberec
Ich möchte mich bei Ihnen bedanken. Ich möchte betonen, dass es mir sehr Leid tut, dass
unsere Polizisten nicht bis zum Ende geblieben sind.
Es sind viele Jugendliche da. Ich möchte Ihnen ans Herz legen – was ich auch schon in der
Gruppe gesagt habe: Sie sind die Familien von morgen.
Kümmern Sie sich um die Kinder, dann werden wir weniger Gewalt haben.
Ich freue mich über die gute Zusammenarbeit. Ich hatte wegen der Verständigungsmöglichkeiten gemischte Gefühle. Aber es hat alles wunderbar geklappt.
47
Ich möchte mich bei den Veranstalterinnen bedanken.
Antoní
n Bednář, Lehrer, Jablonec nad Nisou
Ja, also für mich als Lehrer war das sehr interessant. Ich wurde hier mit vielen neuen
Informationen bekannt gemacht. Und danke, danke für dieses sehr gute und belehrende
Treffen.
Richard Herrmann, Berlin/Liberec
Ich werde mich kurz vorstellen, ich bin derjenige, der die vorliegenden Texte übersetzt. Ich
werde gemeinsam mit Ingrid Lottenburger meinen Beitrag dazu leisten, dass wieder eine
hochwertige Dokumentation entsteht.
Jakub Č arda, Schü ler, Jablonec nad Nisou/Liberec
Ich wiederhole mich: Ich bedanke mich bei den Veranstalterinnen: Es war schön gewesen.
Lukáš Svoboda, Schü ler, Jablonec nad Nisou/Liberec
Ich möchte ergänzen, dass es eine interessante Erfahrung war, sich mal mit Ihnen unterhalten
zu können, über solche interessante Dinge reden zu können. Also danke schön.
Jana Bartoňová, Mitveranstalterin, Schü lerin, Gymnasium F.X.Šaldy, Liberec
Ich bin auch sehr froh, dass von uns so viele gekommen sind. Ehrlich gesagt, ich habe ein
wenig Furcht zu Beginn gehabt, da ich eine der Initiatorinnen bin, der es eingefallen ist, so
eine Veranstaltung zu machen. Und wir hatten Angst, ob die Menschen überhaupt imstande
sein werden, offen über dieses Thema zu reden. Es war zu meiner Freude möglich und zu
meiner Überraschung – wie ich selbst erlebt habe – auch in der Gruppenarbeit. Es wurden
gute Ergebnisse erreicht.
Also noch einmal: Danke, dass Sie sich beteiligt haben und danke auch dem DeutschTschechischen Frauenforum, dass sie es uns ermöglicht haben.
Eva Bahenská, Schü lerin, Gymnasium F.X.Šaldy, Liberec
Mir hat es auch gefallen. Ich möchte sagen, dass es schön wäre, wenn es solche
Veranstaltungen öfter gäbe.
Daniela Ří
hová, Schü lerin, Jablonec nad Nisou/Liberec
Ich schließe mich dem an und fände es interessant, wenn auch Veranstaltungen zu anderen
Themen stattfinden könnten.
Es war für mich sehr interessant und ich bin sehr froh, dass ich hier Meinungen auch anderer
Personen hören konnte, die imstande waren, über unser Thema ganz offen zu reden.
Herzlichen Dank.
48
Radek Bukovec, Schü ler, Jablonec nad Nisou/Liberec
Also ich möchte mich bei allen bedanken, besonders bei den Veranstaltern. Ich wollte es
eigentlich nicht sagen: Ursprünglich habe ich nicht viel erwartet und eigentlich wollte ich
schon in der Pause abhauen. Aber es war wirklich sehr interessant. Und überhaupt: Die
Zusammenarbeit war phantastisch, und ich wäre sehr froh, wenn man so was noch mal
wiederholen könnte. Also noch einmal: Herzlichen Dank.
Markéta Šmí
dová, Schü lerin, Jablonec nad Nisou/Liberec
Also gut, ich habe auch gehofft, dass ich in der ersten Pause abhauen könnte. Aber dann habe
ich mich eingehört, es war sehr gut veranstaltet, organisiert und es hatte wirklich ganz
professionelles Niveau. Und es hat mich sehr erfreut, dass sich so viele aktiv beteiligt haben.
Und es war nicht so, dass in meiner Gruppe nur zwei Leute gesprochen haben. Jeder war
wirklich bemüht, irgendetwas zum Thema beizutragen.
Ich bin sehr froh über diese Erfahrungen. Danke sehr.
Hartmut Henschel, Lehrer, Werner-Stephan-Oberschule, Berlin
Ja, ich möchte mich recht herzlich bei Ihnen bedanken, vielleicht auch im Namen der anderen
aus Berlin. Wir wurden so nett aufgenommen und konnten uns austauschen. Und ich werde
mich einfach freuen, wenn wir uns entweder hier oder in Berlin wieder sehen könnten.
Helmut Ruppersberg, Lehrer, Werner-Stephan-Oberschule, Berlin
Ich möchte mich Hartmut anschließen, bedanke mich sehr herzlich, dass wir hier teilnehmen
konnten. Was ich ein bisschen schade finde, dass nur sehr wenige der Kollegen Lehrer da
waren. Und wenn es nochmals so eine Veranstaltung geben sollte, dann wäre es gut, wenn es
gelingen würde, diese Informationen an mehrere Schulen zu verteilen. Danke sehr.
Maria Wehner, Lehrerin aus Deutschland, Gymnasium F.X.Šaldy, Liberec
Also, ich möchte auch bei den Veranstaltern bedanken. Es war informativ für mich, ich habe
also viele Leute treffen können, mit ihnen sprechen können, viele Informationen erhalten. Ich
49
werde mich bemühen, dass wir in der Schule das Thema aktuell machen und diese
Informationen auch an andere Kollegen und Schüler weiter geben.
Hans-Joachim Knop, Präventionsbeauftragte, Polizeiabschnitt Berlin-Tempelhof
Ja, ich hab heute schon viel gesagt. Ich kann nur wiederholen: Recht herzliches Dankeschön
für diese Veranstaltung. Ich habe sehr, sehr viele Aspekte mitgenommen. Ich kann auch
meinen Kollegen in Berlin sehr, sehr viele Aspekte übermitteln, die ich hier gewonnen habe,
sehr, sehr viel Positives. Und kann den Veranstaltern eigentlich nur sagen: Dankeschön! Auch
für diese liebevolle Aufnahme.
Johannes Behrmann, Schü ler, Werner-Stephan-Oberschule, Berlin
Ja, ich bin froh, dass ich hier sein durfte. Ich habe etwas dazu gelernt, Leute kennen gelernt
und die Gegend hier ist auch wunderschön und ich würde mich freuen, wenn wir uns
irgendwann wieder sehen werden.
Lydia Kasten, Schü lerin, Werner-Stephan-Oberschule, Berlin
Ja, ich bin auch froh, dass wir die Gelegenheit hatten hierher zu kommen und überhaupt uns
mit euch auszutauschen – auch in anderen Sprachen, aber trotzdem: Viele haben auch deutsch
gesprochen. Ja, ich danke euch für den netten Aufenthalt hier.
Susanna Mü ller, Bonn/Tanvald-Šumburk
Ich fand den Tag unheimlich spannend. In dem, was die Jana gesagt hat, fand ich das
wichtigste, das Wort Offenheit. Und das gerade hat diesen Tag hier gekennzeichnet, dass
wirklich sowohl die tschechische, als auch die deutsche Seite ganz offen über Problematiken
gesprochen haben, wo sich einerseits Unterschiede zeigen, welche Problematik brennt bei den
Tschechen im wesentlichen auf den Nägeln, und was bei den Deutschen. Und wie gehen wir
mit den Problemen um und wie die Tschechen?
Was ich mir noch jetzt wünschen würde, oder was ich so bisschen schade finde, dass wir das
jetzt nicht noch irgendwie weiter machen können. Wir wissen jetzt von der anderen Seite,
dass es sie interessiert. Aber wie machen wir das weiter?! Deshalb finde ich ganz wichtig,
dass es nicht jetzt irgendwie im Sande verläuft, sondern, dass wirklich noch was daraus auf
jeden Fall folgt. Dass wirklich Kontakte weiterhin gepflegt werden. Und noch eine
Bemerkung: Ich hab den Eindruck, dass die tschechischen Schüler sehr gut deutsch können.
Mit unseren tschechischen Kenntnissen ist es nicht sehr gut bestellt.
Aber es war heute einfach toll.
Lucie Krtoušová, Mitveranstalterin, Schü lerin aus Gymnasium F.X.Šaldy, Liberec
Also ich möchte mich bedanken bei unseren Veranstalterinnen Frau Lottenburger und Frau
Vohlídalová und dem Deutsch-Tschechischem Forum der Frauen dafür, dass sie uns möglich
gemacht haben, sich überhaupt an der Veranstaltung zu beteiligen. Diese Mitarbeit war für
uns eine große Erfahrung. Ich wäre froh, wenn eine bestimmte Tradition daraus entstehen
könnte, wenn z.B. jede Klasse 5.N mal probieren könnte, was es bedeutet, so etwas zu
organisieren und so eine Veranstaltung durchzuleben. Das war sehr wichtig, dass war eine
riesengroße Erfahrung.
Herzlichen Dank!
50
Alexandra Dostálová, Schü lerin, Jablonec nad Nisou/Liberec
Ich möchte mich den Dankesworten anschließen. Das war O.K. Mir hat es gefallen, dass jeder
hier eine andere Meinung hatte und keiner dafür verurteilt wurde.
Jana Suchomelová, Lehrerin, Gymnasium F.X.Šaldy, Liberec
Ich möchte nur soviel sagen, dass keiner erwartet hat, dass wir Probleme lösen können –
schon gar nicht, die Probleme der Gewalt oder Schikane. Aber wir konnten das Problem
aufdecken. Die wichtigste Erkenntnis für mich ist die Tatsache, dass wir in den Studenten ein
riesig großes Potential haben, das uns bei der Lösung mancher Probleme helfen könnte. Dafür
möchte ich mich bei Ihnen ganz herzlich bedanken und natürlich auch bei den Veranstaltern
für die Vermittlung dieser Erkenntnis.
Edita Zradičková, Ministerium fü r Arbeit und Soziales, Prag
Mir tut es sehr Leid, dass ich nicht am Vormittag kommen konnte, leider war ich verhindert.
Das Thema ist bestimmt sehr interessant. Es betrifft mich persönlich. Ich habe zwei Kinder in
der Oberschule. Ich beobachte ständig, ob in der Schule irgendwas vor sich geht. Und ich
glaube, diese Veranstaltung könnte mehrere Male wiederholt werden, so dass die Menschen
hier überzeugt werden, dass man dagegen was tun muss und kann.
Schlussworte der Veranstalterinnen
Ingrid Lottenburger
Ich bedanke mich sehr herzlich für die Lobworte für unsere Veranstaltung, aber vor allem
danke ich der Jana und Lucie, weil – wenn ihr den Anstoß nicht gegeben hättet – hätte sie
heute nicht stattgefunden. Also insofern bedanke ich mich bei euch. Genau, das braucht
Applaus.
Und ich möchte auf die von euch vorgeschlagene Fortsetzung zurückkommen, auch um eine
Tradition daraus auszubauen. Also ich finde diese Idee großartig. Wir stehen zu euerer
Verfügung, keine Frage. Ihr müsst überlegen, was ihr wollt. Ich erinnere an den Dezember.
Wir haben uns das Thema nicht selber ausgedacht, wir hatten in der Schule eine große
Diskussion. Wir haben über 20 Themen besprochen, ein Thema war interessanter als das
andere und sind zu diesem Ergebnis gekommen. Wenn wir eine Fortsetzung von dieser
Geschichte machen, evtl. auch mit einem anderen Thema, wäre es großartig. Wir warten auf
euren Anstoß.
Wir haben hier heute auch ein neues Mitglied gefunden. Stimmt’s, Susanna? Sie will uns
helfen.
Vě ra Vohlí
dalová
Ich bin jetzt wirklich die letzte Rednerin in unserer Abschlussrunde. Ingrid hat mir die
Verabschiedungsworte überlassen. Ich habe mich sehr über die vielen Dankesworte, die wir
jetzt hören konnten, gefreut.
51
Ich komme noch einmal zu unseren Mädels – Jana und Lucie – zurück und will ihnen dafür
danken, dass sie uns so geholfen haben, und dass sie eigentlich das Interesse geweckt haben
für so eine Veranstaltung.
Und ich bleibe noch bei den Danksagungen. Ich danke unserer Marianne für die
Professionalität, mit der sie die heutige Konferenz moderiert hat.
Danke Marianne.
Ich will den Übersetzern Herrn Sven Dietrich und Frau Gabriela Oeburg danken, desgleichen
Herrn Richard Herrmann und allen Schülern und Studenten, die ebenfalls in den
Arbeitsgruppen gedolmetscht haben.
Zum Schluss: Das, was heute gelungen ist, war vor allem auf Partnerschaft aufgebaut: Ich
habe die Zusammenarbeit mit den Schülerinnen des Gymnasium F.X.Šaldy bei der
Vorbereitung dieser Konferenz so empfunden.
Falls wir weiter über die ausgewählten Themen arbeiten wollen, wünsche ich mir, dass unsere
Zusammenarbeit auf diesem Niveau bleibt.
Danke, dass Sie gekommen sind und kommen Sie heil nach Hause.
52
Pří
loha č. 1:
9 protokolů z pracovní
ch skupin
53
Aktivně proti násilíve š kolách / Aktiv gegen Gewalt in der Schule
OPEN SPACE
Té ma rozhovoru / Gesprächsthema:
Thema N. / Té ma č .
Poč et bodů / Punktenzahl
PSYCHICKÁŠIKANA - KOLEKTIV PROTI JEDNOTLIVCI
41
Iniciátor/ka pracovnískupiny / InitiatorIn der Arbeitsgruppe:
MICHALA VÁGNEROVÁ, HANA KŘENKOVÁ
Dalšíú č astníci/ú č astnice / Weitere TeilnehmerInnen:
SCHLEIFOVÁ , VODIČ KOVÁ , JAKUBOVEC, R. BUKOVEC, M. ŠMÍDOVÁ , MACHÁ Č EK,
HODKOVÁ , JÜ NGLINGOVÁ , MECKOVÁ , NESVADBOVÁ , HANKEOVÁ , FOLTMANOVÁ ,
LOBOVÁ MARTINA, TRANVANANH, BARTOŇ OVÁ , Č ANDA, SVOBODOVÁ
Výsledky / doporuč ení/ dohody: prosíme krátce/struč ně /vý stiž ně !
Ergebnisse / Empfehlungen / Vereinbarungen: Bitte KEKK (kurz/einfach/klar/knackig)!
DŮ VOD PROČ JSEM TADY:
1) SÁ M JSEM BYL ŠIKANOVÁ N 3x
2) ŠIKANU JSEM POZOROVAL
3) ZAJÍMAVOST TÉMATU
4) DOSLECH O ŠIKANĚ
JAK Z TOHO VEN?:
1) ŽE SE NAJDE SE JEDEN ZASTÁ NCE KOLEKTIVU
2) JEDNAT S VŮ DČ Í OSOBOU KOLEKTIVU (VŮ DCE)
3) KOMPROMISY
4) ZÁ SAH VYŠŠÍ OSOBY (TRENÉR, UČ ITEL… )
DŮ VODY ŠIKANY:
1) JINÝ Č LOVĚK
2) ZÁ VIST
3) STYL (OBLÉKÁ NÍ, HUDBA)
4) KOMPLEXY
5) ZRANITELNOST JEDINCE
6) VLIV DOMOVA A RODINY
7) PUBERTA
ZÁ VĚR: V KAŽDÉ SKUPINĚ SE NAJDE VŮ DČ Í OSOBA, DLE KTERÉ SE VŠICHNI Ř Í DÍ .
MOŽNÁ I ZE STRACHU SE PROTÍ NÍ NIKDO NEODVÁ ŽÍ VYSTOUPIT A TAK VZNIKÁ
KOLEKTIVNÍ ŠIKANA ® JEDNA Z NEJHORŠÍ CH FOREM ŠIKANY.
Marianne Munzel, Munzel Beratung und Schulung Berlin
-1-
54
OPEN SPACE
-2-
RASISMUS, TĚ LESNÉ ODLIŠ
NOSTI A
FYZICKÉ NÁ SILÍ
32
FILIP REZEK
Adé la Berková, Honza Matzner, Daniela Říhová, Sandra Zlámalová, Veronika Paříková, Eva Bahenská, Vojtě ch Macháček, Jü nglingováPetra, Nikolášková, Svačinková,
Dostálová
RASISMUS – u nás hlavně proti Rómům a Vietnamcům
HLAVNÍ ZDROJE: 1) SPOLEČ ENSKÁ TRADICE
2) NEGATIVNÍ, ALE PŘ ESTO STMELENÍTŘ ÍDY
3) Š PATNÉ VZORY PŘ I ROZHODOVÁ NÍ
4) MÉ DIA
5) "VEŘ EJNÉ TAJEMSTVÍ"
Ř EŠ ENÍ: 1) PŘ EDSUDKY JEN V MEZÍCH
2) INDIVIDUÁLNÍPŘ ÍSTUP
55
-3.1-
OPEN SPACE
Partnerství mezi mládeží
z Č eska a Německa
26
Helmut Ruppersberg
Richard Herrmann, Vlasta Suchánková, Lada Karlíková, Lucie Gírová,
Barbara Makos, Artur Helm, Lydia Kasten, Hartmut Henschel
Informování o modelu tréninku mediátorů užívaném na
Š kole Wernera Stephana
- Tř ídní mluvč í, žáci-důvěrníci, mediátoř i
Dopodrobna jsme hovoř ili o modelu tréninku mediátorů
a uvažovali, jaký m způsobem by bylo možnéjej př enést
i na jinéškoly.
______
Bylo vysloveno př ání, aby vzniklo partnerství mezi
školami/tř ídami!!
56
-3.2-
OPEN SPACE
Jak funguje Koncept urovnávání sporů na
Škole Wernera Stephana?
26
Lydia Kasten, Johannes Behrmann, Arthur Helm, Barbara Makos
H. Knop, H. Ruppersberg, F. Effenberg, H. Henschel, R. Bukovec, M. Šmídová
Jako vý chozí příklad byla představena Škola Wernera Stephana.
- Žáci popsali průbě h od 1. tré ninku (7. třída) až ke 4.
tré ninku (10. třída)
- Jaký ch pravidel musí mediátoři dbát?
- Jak se zachovají mediátoři v případě konfliktu?
- Jak vznikají konflikty?
- Jak lze „vý vrhele“opě t integrovat do skupiny?
Vzájemně jsme se informovali o pravidlech, organizaci a také o samosprávě
žáku ve školách v Berlíně a v Liberci.
Na závě r došlo k obsáhlé debatě na té ma kouření. Jaký m způsobem lze
dosáhnout toho, že nejen na školním dvoře, ale také ve společnosti, se vytvoří
nekuřácké prostředí?
57
OPEN SPACE
23
Pů sobeníškoly na třídníkolektiv
Honza Folke
Honza Matzner
Adé la Berková
Daniela Říhová
Martina Sý korová
Zdeně k Herman
Sandra Zlámalová
Veronika Paříkova
Filip Rezek
BahenskáEva
Svě tla Sdyvalová
Soňa Tolarová
Profesor / učitel má tě žkou práci – musí ke studentům
přistupovat profesionálně .
Negativní vlivy školy na žáky:
1) POCIT ANONYMITY, BEZVÝ ZNAMNOSTI, ZÁKAZY
2) PROFESOR BY MĚL VYSTUPOVAT JAKO OSOBA, NE JAKO STROJ
3) PROFESOR SE DISTANCUJE OD TŘ ÍDY
4) TŘ ÍDY JSOU OZNAČ OVÁNY ZA "Š PATNÉ ", "NEJZLOBIVĚJŠ Í"
5) IRACIONÁLNÍNAŘ ÍZENÍ, PŘ EDPISY
Pozitivní vlivy školy na žáky:
1) UPŘ ÍMNOST PROFESORA
2) SETKÁVÁNÍPROFESORA A TŘ ÍDY TAKÉ MIMO Š KOLU
3) KDYŽ Č LOVĚK VÍ, PROČ SE TO NEBO ONO UČ Í
-4-
58
OPEN SPACE
-5.1-
20
DROGY A NÁSILÍ
MARTIN TICHÝ , DAVID GÉ BL, JAN ŠVEHLA, VÍT PRCHAL, L. MIKOLŠÍN
- SKUPINA Z SOŠ JABLONEC N/N (4)
- SKUPINA Z GYMNÁZIA F.X.ŠALDY (9)
- SOUKROMÁ HOTELOVÁ ŠKOLA LIBEREC (1)
- GYMNÁZIUM JERONÝ MOVA, LIBEREC (1)
– ROZDĚ LENÍ DROG
(Ú VODNÍ DEBATA)
– DROGA NEJVÍCE PODPORUJÍCÍ NÁSILÍ
– ALKOHOL
VŠEOBECNÁ SHODA
– DŮ VODY, PROČ SE LIDÉ SCHOVÁVAJÍ ZA DROGY
– NULOVÁ PROTIDROGOVÁ POLITIKA STÁTU -NUTNO JI VYTVOŘIT (SOUČ ASNÁ NEEXISTUJE)
– REAKCE NA TYPY DROG (TVRDÉ x MĚ KKÉ )
– DŮ VODY NEINFORMOVANOSTI LIDÍ NA ŠKOLÁCH
-ZÁVISÍ NA OSOBNOSTI A INTELIGENCI „ OBĚ TI“
– NÁSILÍ ZPŮ SOBENÉ
-NEDOSTATEČ NÉ
DROGAMI VE ŠKOLSTVÍ
PŘÍKLADY PŘÍPADŮ
– REAKCE NA UŽÍVÁNÍ DROG Z POHLEDU SPOLEČ NOSTI
-OBECNĚ PROMÍJENÉ DROGY – NUTNO ZVÝ ŠIT POSTIHY ZA
NELEGÁLNÍ PRODEJ
59
OPEN SPACE
-5.2-
SEXUÁLNÍŠ IKANA (SEXUÁLNÍOBTĚŽOVÁNÍ)
20
JAKUB Č ANDA, PETR ZEJDA, LUKÁŠ SVOBODA, SVĚTLA SCHEIBALOVÁ,
NIKOLA DITTRICHOVÁ
Tichý , Prchal, Gé bl, Švehla, Mikloško, Vávrová, Vaculíková, Tolarová, Sý korová,
Vlčkováa další
· CO JE TO SEXUÁLNÍ Š IKANA (OBTĚŽOVÁNÍ)
- HRANICE Þ zcela individuální
· TRESTNÍ POSTIH Þ v moci dalších zákonů (znásilnění,… )
· ŽENSKÁ x MUŽSKÁ SEXUÁLNI Š IKANA (OBTĚŽOVÁNÍ) Þ
Þbez rozdílu – individuální
· SEXUÁLNI Š IKANA (OBTĚŽOVÁNÍ) JEDINCE x OKOLÍ +Š KOLNÍ
·
·
·
–
–
–
–
Š IKANA
NÁSLEDKY Þ psychologická a sexuální újma
PREVENCE Þ není
KONZULTACE SE ZÁSTUPCI POLICIE ČR
DEBATA
PŘ ÍKLADY
POSTIH
HRANICE DLE ZÁKONA
· VÝSLEDEK DEBATY – UJASNĚNÍ POJMU, HRANIC, OBRANA,
PREVENCE
ANKETA Þ Cití se obětí sexuální šikany (obtěžování) č astěji muži nebo
ženy?
60
OPEN SPACE
-6-
14
Slovní napadání (verbální násilí)
Sandra Zlámalová
T. Škorel,
T. Vlč ek,
V. Lukschová, E. Bahenská
1) Slovní napadání je přirozenou součástí komunikace
společnosti.
2) a) [ Idealfall possitiv ] Cílem je dialog (změna)
b) [ Idealfall negativ ] Cílem je roztrž ka (šikana)
3) Cesta vede skrze
k diskusi
CÍL USKUTEČ NĚ N
a
slovní
napadnutí
k
(viz. 1)
[ URSACHE: nevšímavost
k př estř elení
k citlivosti druhého ]
CÍLE JE NEMOŽNÉ DOSÁHNOUT
a,b
(viz. 2)
(viz. 2)
MOŽNOSTI K ŠIKANĚ
61
OPEN SPACE
-7-
Spolupráce š koly a policie
13
HANS-JOACHYM KNOP
HOLAS, KOCOURKOVÁ, ŠTANCÍKOVÁ, Č ERNOGUZOVÁ, Martin Koch,
Oliver Grotham, Maria Patschin, Kathie Schönheiter, Ulrike Cizek
NĚ MCI NAZÝ VAJÍ ŠIKANU JINAK – A TO "NÁSILÍM". JE I NA BERLÍNSKÝ CH ŠKOLÁCH. PROTO
VZNIKLA KONCEPCE PRO "DIALOG S ŽÁKY" ® ODBOURÁVÁ SE STRACH (tzv. PRAHOVÝ )
Z POLICIE ® DÍKY TOMU STRACH ZMIZÍ A DOCHÁZÍ K DIALOGU MEZI ŽÁKY A POLICISTY.
MEZITIM SE OBĚ STRANY NAUČ Í NĚ CO NOVÉ HO. VYUŽÍVAJÍ SE KONTAKTNÍ HODINY, KDY SE
OBĚ STRANY SETKÁVAJÍ. JEN MEZI 4 OČ IMA SE ŘEŠÍ PROBLÉ MY A OBĚ STRANY SI POVÍDAJÍ ®
POLICIE MŮ ŽE PODAT POMOCNOU RUKU (INFORMACE JAK SE CHOVAT V URČ ITÝ CH
SITUACÍCH) – NAPŘ. PŘI TRESTNÉ M Č INU ® INFORMACE O NÁSLEDCÍCH AŽ ZNIČ ENÍ SVÉ
BUDOUCNOSTI. PŘI ŠKODĚ MUSÍ BÝ T ZAPLACENÍ. DÍTĚ OD 7 LET MÁ JIŽ ZODPOVĚ DNOST
(NAPŘ. PŘI PONIČ ENÍ URČ ITÝ CH VĚ CÍ SPREJEMI), KDY NENÍ MOŽNO DANÉ HO Č LOVĚ KA
POSTIHNOUT, SE POKUTA PŘESOUVÁ DO BUDOUCNA – AŽ 35 LET PO SPÁCHÁNÍ TÉ TO ŠKODY.
PŘI STÁLÉ M NEZAPLACENÍ SE TO VŠE MŮ ŽE PRODLOUŽIT O DALŠÍCH 35 LET. VZNIKÁ TZV.
"EFEKT AHA". POLICISTÉ ZVOU ŽÁKY DO SVÉ HO PROSTŘEDÍ, ABY POZNALI CHOD V PRAXI,
KDE VIDÍ I STRESOVÉ SITUACE. ŠIKANA JE NA VŠECH ŠKOLÁCH A JE TŘEBA O NÍ MLUVIT,
NEBOŤ SPOUSTA ŽÁKŮ NEVÍ, CO TENTO POJEM ZNAMENÁ. ŠIKANA MÁ NĚ KOLIK STUPŇ Ů –
OD SLOVNÍHO NAPADÁNÍ AŽ PO FYZICKÉ NÁSILÍ. NÁSILÍ JE VŠE TO, CO MĚ BOLÍ (FYZICKY,
ALE I DUŠEVNĚ ) – VYTĚ SŇ OVÁNÍ NA OKRAJ SKUPINY MŮ ŽE VÉ ST AŽ KE SPÁCHÁNÍ
SEBEVRAŽDY, A JIŽ SE TO STALO. PROBLÉ M JE V TOM, ŽE TEN DOTYČ NÝ SE NIKOMU
NESVĚ ŘÍ. NEJLÉ PE JE, ABY OKOLÍ REAGOVALO A ŘEKLO TO UČ ITELI. K DISPOZICI JSOU
ORGANIZACE PROFESIONÁLŮ , KTERÉ SE TÍMTO ZABÝ VAJÍ – LINKA BEZPEČ Í, KTERÁ JE
MEZINÁRODNÍ. NÁSILÍ NYNÍ PRONIKÁ JIŽ DO NEJNIŽŠÍCH STUPŇ Ů ZÁKLADNÍ ŠKOLY ® PRÁH
ZÁBRAN SE SNIŽUJE. SPOUSTA LIDÍ ODSUZUJE POLICII DÍKY MÉ DIÍM, KTERÁ NEUVÁDĚ JÍ
CELÁ A SPRÁVNÁ FAKTA. VÝ SLEDKY JSOU TAKOVÉ , ŽE ŽÁCI JIŽ PO HODINĚ KONVERZACE SE
ZAČ ÍNAJÍ ZAPOJOVAT. DÍKY TĚ MTO AKCÍM SE SITUACE U MNOHÝ CH MLADÝ CH LIDÍ
ZMĚ NILA A SPOUSTA LIDÍ SE NAD SEBOU ZAMYSLELA. UVĚ DOMÍ SI, CO JE Č EKÁ
V BUDOUCNOSTI A NASLOUCHAJÍ IHNED JINAK. DÍKY TOMU SE ODBOURÁVAJÍ I PŘEDSUDKY
PROTI POLICII. JSOU PŘÍPADY, KDY PACHATELEM MŮ ŽE BÝ T I UČ ITEL, ALE JEN VELMI
VZÁCNĚ . VŠE SE MUSÍ ŘÁDNĚ VYŠETŘIT. PŘI PROKÁZÁNÍ SE MUSÍ UČ ITEL ZODPOVÍDAT.
NÁSILÍ VZNIKÁ DÍKY SPOUSTĚ VĚ CÍ (POČ ÍTAČ OVÉ HRY, MÉ DIA,… ), KDY DÍTĚ ZTRÁCÍ POJEM
K REALITĚ . VELKÝ VÝZNAM MÁ I RODINA, KTERÁ PŮ SOBÍ NA PSYCHIKU DÍTĚ TE (NAPŘ.
NEZAMĚ STNANOST, ROZVODY,… ), KDY DÍTĚ JE STRESOVANÉ A RODÍ SE ZÁRODKY NÁSILÍ.
62
Anlage Nr. 1:
9 Protokolle der Arbeitsgruppen
63
OPEN SPACE
-1-
PSYCHISCHE SCHIKANE - DAS KOLLEKTIV
GEGEN EINEN EINZELNEN
41
MICHALA VÁGNEROVÁ, HANA KŘENKOVÁ
SCHLEIFOVÁ , VODIČ KOVÁ , JAKUBOVEC, R. BUKOVEC, M. ŠMÍDOVÁ , MACHÁ Č EK,
HODKOVÁ , JÜ NGLINGOVÁ , MECKOVÁ , NESVADBOVÁ , HANKEOVÁ , FOLTMANOVÁ ,
LOBOVÁ MARTINA, TRANVANANH, BARTOŇ OVÁ , Č ANDA, SVOBODOVÁ
GRÜ NDE, WARUM ICH IN DIESER GRUPPE BIN:
1) ICH WURDE SELBST SCHIKANIERT 3x
2) ICH HABE SCHIKANE BEOBACHTET
3) INTERESSANTES THEMA
4) ICH HABE Ü BER SCHIKANE GEHÖ RT
WELCHE LÖ SUNGEN GIBT ES?
1) IM KOLLEKTIV FINDET SICH IMMER EIN FÜ RSPRECHER
2) PERSON MIT DER HÖ CHSTEN AUTORITÄT (IM KOLLEKTIV) MUSS
HANDELN
3) KOMPROMISSE
4) EINGREIFEN DER PERSONEN MIT AUTORITÄT (TRAINER, LEHRER… )
GRÜ NDE FÜ R DIE SCHIKANE:
1) UNTERSCHIEDE UNTER MENSCHEN
2) NEID
3) STIL (ANKLEIDEN, MUSIK)
4) KOMPLEXE
5) VERLETZBARKEIT EINES EINZELNEN
6) EINFLUSS DER HEIMAT UND DER FAMILIE
7) PUBERTÄT
SCHLUSS: IN JEDER GRUPPE FINDET SICH EINE FÜHRUNGSPERSON, NACH DER SICH
ALLE RICHTEN. VIELLEICHT AUCH WEGEN ANGST WAGT SICH KEINER IHR ENTGEGEN
ZU TRETEN UND SO ENTSTEHT KOLLEKTIVE SCHIKANE ® EINE VON DEN
SCHLIMMSTEN FORMEN DER SCHIKANE.
64
OPEN SPACE
-2-
RASSISMUS, KÖ RPERLICHE UNTERSCHIEDE
UND PHYSISCHE GEWALT
32
FILIP REZEK
Adé la Berková, Honza Matzner, Daniela Říhová, Sandra Zlámalová, Veronika
Paříková, Eva Bahenská, Vojtě ch Macháček, Jü nglingováPetra, Nikolášková,
Svačinková, Dostálová
RASSISMUS – bei uns vor allem gegen Roma und Vietnamesen
HAUPTQUELLEN: 1) TRADITION IN DER GESELLSCHAFT
2) DIE KLASSE WIRD DADURCH ZUSAMMENGESCHWEISST
3) SCHLECHTE VORBILDER FÜ R UNSERE ENTSCHEIDUNGEN
4) MEDIEN
5) "Ö FFENTLICHES GEHEIMNIS"
LÖ SUNG: 1) VORURTEILE IN VERNÜ NFTIGEN GRENZEN
2) INDIVIDUELL BEWERTEN
65
OPEN SPACE
-3.1-
Partnerschaft zwischen Jugendlichen
aus Tschechien und Deutschland
26
Helmut Ruppersberg
Richard Herrmann, Vlasta Suchánková, Lada Karlíková, Lucie Gírová,
Barbara Makos, Artur Helm, Lydia Kasten, Hartmut Henschel
Austausch über das Modell der Werner-Stephan-Oberschule
- Klassensprecher, Vertrauensschüler, Streitschlüchter
Es wurde ausführlich über das Modell gesprochen und
Überlegungen ausgetauscht, wie es auf andere Schulen
übertragen werden kann.
_________
Wunsch nach einer Partnerschaft zwischen Schule/Klassen
wurde ausgesprochen!!
66
-3.2-
OPEN SPACE
Wie funktioniert das Streitschlichtungskonzept
an der Werner-Stephan-Oberschule?
41
Lydia Kasten, Johannes Behrmann, Arthur Helm, Barbara Makos
H. Knop, H. Ruppersberg, F. Effenberg, H. Henschel, R. Bukovec, M. Šmídová
Als Ausgangsituation wurde die Werner-Stephan-Oberschule dargestellt.
- Die Schü ler schildern den Ablauf vom 1. Training (7. Klasse) bis zum 4.
Training (10. Klasse)
- Welche Regeln mü ssen Streitschlichter beachten?
- Wie verhalten sich Streitschlichter im Konflikt?
- Wodurch entstehen Konflikte?
- Wie können „Außenstehende“wieder in die Gruppe integriert werden?
Es gab einen Austausch ü ber Regeln, Organisation bzgl.
Schü lerselbstverwaltung in Schulen in Berlin und Liberec.
Zum Abschluß gab es ein ausfü hrliches Gespräch ü ber das Rauchen. Wie kann
es auf dem Schulhof und in der Gesellschaft eine nichtrauchende Kultur geben
67
OPEN SPACE
-4-
23
Wirkung der Schule auf das Klassenkollektiv
Honza Folke
Honza Matzner
Adé la Berková
Daniela Říhová
Martina Sý korová
Zdeně k Herman
Sandra Zlámalová
Veronika Paříkova
Filip Rezek
BahenskáEva
Svě tla Sdyvalová
Soňa Tolarová
Der Professor/Lehrer hat eine schwierige Aufgabe –er muss sich
den Studenten gegenü ber professionell verhalten.
Negative Einflü sse der Schule auf die Schü ler:
1) DAS GEFÜ HL DER ANONYMITÄT, BEDEUTUNGSLOSIGKEIT; VERBOTE
2) DER LEHRER SOLLTE ALS MENSCH WIRKEN, NICHT WIE EINE MASCHINE
3) WENN SICH DER LEHRER VON DER KLASSE DISTANZIERT
4) WENN DIE KLASSE ALS " DIE SCHLIMMSTE", "DIE UNARTIGSTE"
BEZEICHNET IST
5) IRRATIONALE ANORDNUNGEN, VORSCHRIFTEN
Positive Einflü sse der Schule auf die Schü ler:
1) EHRLICKEIT DES LEHRERS
2) DER LEHRER TRIFFT SICH MIT DER KLASSE
AUCH NACH DER SCHULE
3) WENN MAN WEISS, WARUM MAN DIES ODER DAS LERNT
68
OPEN SPACE
-5.1-
20
DROGEN UND GEWALT
MARTIN TICHÝ , DAVID GÉ BL, JAN ŠVEHLA, VÍT PRCHAL, L. MIKOLŠÍN
- SCHÜLER AUS DER FACHMITTELSCHULE IN JABLONEC N/N (4)
- SCHÜLER DES GYMNASIUMS F.X.ŠALDY, LIBEREC (9)
- PRIVATE HOTELSCHULE, LIBEREC (1)
- GYMNASIUM JERONÝ MOVA, LIBEREC (1)
– DIE EINTEILUNG DER DROGEN
(EINFÜHRUNGSDEBATTE)
– DIE DROGE, DIE AM MEISTEN GEWALT HERVORRUFT – ALKOHOL
ALLGEMEINE ÜBEREINSTIMMUNG
– DIE GRÜNDE, WARUM SICH DIE MENSCHEN HINTER
DEN DROGEN VERSTECKEN
– FEHLENDE ANTIDROGENPOLITIK DES STAATES -ES IST NÖTIG, SIE ZU SCHAFFEN (ZUR ZEIT GIBT ES SO WAS NICHT)
– EINSTELLUNG ZU UNTERSCHIEDLICHEN DROGEN
("WEICHE" x "HARTE" DROGEN)
– DIE GRÜNDE DAFÜR, WARUM DIE SCHÜLER IN DEN SCHULEN
UNINFORMIERT SIND
-DAS IST ABHÄNGIG VON DER PERSÖNLICHKEIT UND
DER INTELLIGENZ DES „ OPFERS“
– DURCH DIE DROGEN VERURSACHTE GEWALT IN DEN SCHULEN
- BEISPIELFÄLLE FEHLEN
– DIE EINSTELLUNG DER ÖFFENTLICHKEIT ZUM EINNEHMEN VON
DROGEN
-ALLGEMIEN GEDULDETE DROGEN – ES IST NÖTIG, DIE STRAFEN FÜR
ILLEGALEN VERKAUF ZU ERHÖHEN
69
OPEN SPACE
-5.2-
SEXUELLE SCHIKANE (SEUXUELLE BELÄSTIGUNG)
20
JAKUB Č ANDA, PETR ZEJDA, LUKÁŠ SVOBODA, SVĚTLA SCHEIBALOVÁ,
NIKOLA DITTRICHOVÁ
Tichý , Prchal, Gé br, Švehla, Mikloško, Vávrová, Vaculíková, Tolarová, Sý korová,
Vlčkováa další
· WAS IST DIE SEXUELLE SCHIKANE (BELÄSTIGUNG)?
- DIE GRENZEN Þ völlig individuell
· STRAFVERFOLGUNG Þ mit Hilfe der Gesetzgebung (Vergewaltigung,… )
· FRAUEN- x MÄ NNERSCHIKANE (-BELÄSTIGUNG) Þ
Þ ohne Unterschied – es ist individuell
· SEXUELLE SCHIKANE (BELÄSTIGUNG) EINES EINZELNEN x IN DER
GRUPPE + SCHIKANE (BELÄSTIGUNG) IN DER SCHULE
· DIE FOLGEN Þ psychische und sexuelle Schäden
· PRÄVENTION (VORBEUGUNG) Þ ist nicht vorhanden
· DIE DISSKUSION MIT DEN VERTRETERN DER POLIZEI DER
TSCHECHISCHEN REPUBLIK
– DEBATTE
– BEISPIELE
– STRAFEN
– WO SIND DIE GRENZEN GEMÄSS DER GESETZE
· ERGEBNISSE DER DISKUSSION – KLARSTELLUNG DES BEGRIFFS, DER
GRENZEN; SCHUTZ, PRÄVENTION (VORBEUGUNG)
FRAGE Þ Wer fühlt sich öfter als Opfer der sexuellen Schikane (Belästigung)?
Männer oder Frauen?
70
OPEN SPACE
-6-
14
Verbale Angriffe (Verbale Gewalt)
Sandra Zlámalová
T. Škorel,
T. Vlč ek,
V. Lukschová, E. Bahenská
1) Verbale Angriffe sind natürlicher Bestandteil der
Kommunikation in der Gesellschaft.
2) a) [ Idealfall positiv ] das Ziel ist Dialog (eine
Veränderung)
b) [ Idealfall negativ ] das Ziel ein Zerwürfnis
(Schikane)
3) Der Weg führt über
Verbale Angriffe
zur
(siehe 1)
zur Disskusion
zur Übertreibung [URSACHE: Unachtsamkeit zur Empfindsamkeit des Anderen ]
DAS ZIEL IST ERREICHT
DAS ZIEL IST NICHT
ZU ERREICHEN
a
a,b
(Sieh. 2)
(Sieh. 2)
GELEGENHEIT ZUR SCHIKANE
71
OPEN SPACE
-7-
Zusammenarbeit von Schule und Polizei
13
HANS-JOACHIM KNOP
HOLAS, KOCOURKOVÁ, ŠTANCÍKOVÁ, Č ERNOGUZOVÁ, Martin Koch,
Oliver Grotham, Maria Patschin, Kathie Schönheiter, Ulrike Cizek
DEUTSCHE BEZEICHNEN DIE SCHIKANE ANDERS – ALS "GEWALT". ES GIBT SIE AUCH IN DEN BERLINER
SCHULEN. DESWEGEN ENTSTAND EIN KONZEPT FÜ R "DIALOGE MIT DEN SCHÜ LERN" ® DADURCH WIRD
DIE ANGST VOR DER POLIZEI ABGEBAUT (sogn. UNTERBEWUSSTE ANGST) ® DANK DESSEN VERSCHWINDET
DIE ANGST UND ES KOMMT ZU EINEM DIALOG ZWISCHEN DEN SCHÜ LERN UND DER POLIZEI. DURCH DEN
DIALOG LERNEN BEIDE SEITEN WAS NEUES. ES WERDEN "KONTAKTSTUNDEN" GENUTZT, WENN SICH
BEIDE SEITEN TREFFEN. NUR UNTER 4 AUGEN WERDEN PROBLEME GELÖ ST UND BEIDE SEITEN
UNTERHALTEN SICH ® POLIZEI KANN EINE HILFREICHE HAND REICHEN (INFORMATION, WIE MAN SICH IN
BESTIMMTEN SITUATIONEN VERHALTEN SOLL) – Z.B. BEI EINER STRAFTAT ® INFORMATION Ü BER DIE
FOLGEN BIS ZUR VERNICHTUNG EIGENER ZUKUNFT . DIE SCHÄDEN MÜ SSEN BEZAHLT WERDEN. DAS KIND
AB 7 JAHREN IST SCHON RECHTLICH FÜ R SEINE STRAFEN VERANTWORTLICH (Z.B. BEI DER BECHÄDIGUNG
DER SACHEN DURCH GRAFFITI), ALSO IM FALLE, WENN ES NICHT MÖ GLICH IST DENJENIGEN ZU
BESTRAFEN, WIRD DIE GELDSTRAFE IN DIE ZUKUNFT VERSCHOBEN – BIS 35 JAHREN NACHDEM DIE TAT
BEGANGEN WURDE. FALLS DIE GELDSTRAFE IMMER NOCH NICHT BEZAHLT WURDE; KANN ES SICH UM
WEITERE 35 JAHREN VERLÄNGERN. ES ENTSTEHT SOGN. " AHA EFfEKT ". POLIZISTEN LADEN SCHÜ LER AUF
EIGENEN ARBEITSPLATZ EIN, DAMIT SIE DEN LAUF DER POLIZEI IN DER PRAXIS KENNENLERNEN KÖ NNEN,
WO SIE AUCH STRESS-SITUATIONEN SEHEN KÖ NNEN, DIE HIER AUFTRETEN KÖ NNEN. SCHIKANE
(SCHULGEWALT) IST AUF ALLEN SCHULEN UND ES IST NÖ TIG, Ü BER SIE SPRECHEN, WEIL VIELE SCHÜ LER
WISSEN NICHT, WAS DIESER BEGRIFF BEDEUTET. SCHIKANE (SCHULGEWALT) HAT MEHRERE STUFEN – VON
DEN ANGRIFFEN BIS ZUR PHYSISCHEN GEWALT. GEWALT IST ALLES WAS WEH TUT (PHYSISCH, ABER AUCH
PSYCHISCH) – VERDRÄNGUNG VON JEMANDEM AUS EINER GRUPPE KANN BIS ZUM SELBSTMORD FÜ HREN
UND SO WAS IST SCHON PASSIERT. DAS PROBLEM LIEGT DARIN, DASS DERJENIGE SICH NIEMANDEM
ANVERTRAUT. DAS BESSTE IST, WENN DIE UMGEBUNG REAGIERT UND ES DEM LEHRER SAGT. ZUR
VERFÜ GUNG STEHEN ORGANISATIONEN VON PROFESSIONELLEN; DIE SICH MIT SOLCHEN SACHEN
BEFASSEN – KRISENTELEFONNUMMER, DIE ES IN JEDEM LAND GIBT. DIE GEWALT DRÄNGT AUCH ZU DEN
NIEDRIGSTEN JAHRGÄNGEN DER GRUNDSCHULE DURCH ® DIE HEMMUNGGRENZE IST IMMER TIEFER.
VIELE MENSCHEN VERURTEILEN DIE POLIZEI DANK DER MEDIEN, DIE OFT UNVOLLSTÄNDIGE UND
UNKORREKTE FAKTEN DARSTELLEN. DIE ERGEBNISSE SIND,DASS DIE SCHÜ LER SCHON NACH EINER
STUNDE DER DISKUSSION SICH AKTIV ENGAGIEREN. DANK DIESER VERANSTALLTUNGEN HAT SICH DIE
LAGE BEI VIELEN SCHÜ LERN VERÄNDERT UND VIELE JUNGE MENSCHEN HABEN DANACH Ü BER SICH
NACHGEDACHT. WENN SIE SICH VORGESTELLEN, WAS SIE IN DER ZUKUNFT ERWARTET, HÖ REN SICH
GLEICH AUFMERKSAMER ZU. DANK DESSEN WERDEN AUCH DIE VORURTEILE GEGEN POLIZEI ABGEBAUT.
ES GIBT AUCH FÄLLE, WENN DER TÄTER AUCH LEHRER SEIN KANN, ABER DAS PASSIERT SEHR SELTEN.
ALLES MUSS DANN SEHR GRÜ NDLICH ERMITTELT WERDEN. IM BEWEISFALL MUSS SICH DER LEHRER
VERANTWORTEN. DIE GEWALT ENTSTEHT DURCH VIELE URSACHEN (COMPUTERSPIELE, MEDIEN;… ), WENN
DAS KIND DEN BEZUG ZUR REALITÄT VERLIERT. GROSSE BEDEUTUNG HAT AUCH DIE FAMILIE FÜ R DIE
MENTALITÄT DES KINDES (Z.B. ARBEITSLOSIGKEIT, SCHEIDUNGEN,… ), WENN DAS KIND GESTRESST IST UND
DANN ANFÄNGT, SICH DIE GEWALT ZU ENTWICKELN.
72
Pří
loha č. 2:
Koncepce urovnávánísporů a prevence násilína Škole Wernera
Stephana (Werner-Stephan-Oberschule)
Obecné informace:
Na druhém stupni Základní desetileté š koly Wernera Stephana (Werner-StephanOberschule, dále také zkr. WSO) v Berlíně -Tempelhofu již sedm let probíhá
pravidelný „trénink urovnávánísporů“ – trénink mediace, jež má za cíl nauč it ž áky
samostatně urovnávat č i regulovat vzniklé konflikty a spory. Trénink probíhá ve
vzdě lávacím centru „Dům Helmuta Gollwitzera“ („Helmut Gollwitzer“ Haus) ve
Wünsdorfu.
Trénink je rozč leně n na č tyři č ásti:
1. Trénink intervenování(zasáhnutív případě násilný ch sporů)
2. Trénink deeskalace (odpoutánípozornosti a uklidně níaktérů před vznikem
sporu nebo po jeho probě hnutí)
3. Trénink pro mediátory (urovnáníkonfliktu pomocímediač ního rozhovoru)
4. Trénink pro ž áky-důvě rníky (mediač nírozhovory při konfliktech, patronát
pro 7. roč níky a jednotlivé problematické ž áky)
Koncept WSO se zásadně liš í od jiný ch konceptů berlínský ch š kol. Projekt vznikl
přímo na základě poptávky samotný ch ž áků a nebyl vyvíjen z perspektivy uč itelů,
kteřívelmi č asto vyberou ž ákům to, co oni sami považ ujíza důlež ité.
WSO byla první š kolou v Berlíně , jejíž vedení od roku 1984 pořádalo pravidelné
semináře s cílem vyš kolit ně které ž áky v mediaci (tehdy se jednalo o mluvč ítříd a
mluvč íš koly). Prvnísemináře probíhaly nejprve v „Domově pro práci s mládež íve
Wansee“ u Berlína (Wannseeheim für Jugendarbeit). Z řad svý ch uč itelů si volili sami
ž áci moderátora tě chto seminářů.
Na jednom ze seminářů formulovali sami mluvč í tříd, ž e od nich jejich spoluž áci
pož adují, aby v případě vzniku hádek a násilný ch sporů zasáhli a tyto spory urovnali,
a ž e by se toto velmi rádi nauč ili. Na prvním místě uvedli, ž e se jim jedná o to, aby
umě li při akutních konfliktech zasáhnout (např. při rvač kách).
Ve spolupráci s „Mezinárodním centrem setkávánímládež e Jagdschloss Glienicke“
(Internationale Jugendbegegnungsstä tte Jagdschloss Glienicke) a s jeho vedoucími
tý mu Dr. Waniorekem a Siang Be a s uč iteli-důvě rníky byl v roce 1995 připraven a
proveden s mluvč ími tříd první trénink mediace urč ený k urovnávání sporů. Toto
centrum setkávání mládež e je umístě no v loveckém zámeč ku (Jagdschloss) v
předmě stské č ásti Berlína – v Glienicke.
Od svého vzniku byl koncept kontinuálně přepracováván a vylepš ován. Díky
úspě š nému rozvoji tohoto projektu stoupla také popularita tréninku mezi ž áky, kteří
získanou kompetenci ve š kole využ ívají a zároveň ji vnímají jako obohacení své
osobnosti. Proto v souč asné době provozujeme v rámci pravidelný ch setkání po
73
dobu třídnů ve š kolním roce č tyři tréninkové jednotky se zámě rem prohloubit získané
zkuš enosti, které ž áci průbě ž ně uč iníve š kole.
Trénink vš ak již neprobíhá na „zámeč ku“ v Glienicke, ný brž v „Domě Helmuta
Gollwitzera“ (Helmut Gollwitzer Haus). Spolupráce se „zámeč kem“ v Glienicke
skonč ila zároveň s ukonč ením č innosti zdejš ího centra mládež e. Je nutné
podotknout, ž e již před skonč ením spolupráce byl trénink kvůli neshodám
s vedoucími tý mů o obsahu a pojetí tréninku veden a moderován pouze dvě ma
přítomný mi uč iteli, které si vybrali sami ž áci. Stále více jsou do tréninku zapojováni
jako moderátoři experti z řad ž áků. Žáci-důvě rníci (ti, kteří úspě š ně absolvovali
trénink mediace) vedou ně které č ásti tréninku pro budoucímladš ímediátory. Také
toto vedlo k vý raznému zvý š ení kvality tréninku. Urovnávání sporů pak vychází
převáž ně z vlastního odpově dného jednání ž áků, kteří mohou své konflikty mezi
sebou regulovat mnohem lépe, než když se uč itel snaž íautoritativně zjistit, na které
straně se nacházívina a vyvodit z toho patřič ná disciplinárníopatření.
Na š kolách je v souč asnosti velmi vysoká akceptace tohoto způsobu řeš enísporů,
tzn. ž e mediátoři majíznač nou prestiž jak u spoluž áků, tak i u uč itelů. V souč asné
době se osvě dč uje praxe, kdy mediátoři z devátý ch a desátý ch tříd přebírajípatronát
nad ž áky 7. tříd. Toto je dalš ídůlež itý kamínek v mozaice prevence násilína Škole
Wernera Stephana.
Konflikty urovnávajíči regulujíbez učitele samotnížáci a to tak, že umě jído
sporů svých spolužáků kompetentně zasáhnout a provést s nimi mediační
rozhovor. Tato kompetence žáků umě t urovnávat spory je často vyhledávána
obě ma stranami konfliktu. Takto probě hla úspě šně celá řada mediační
ch
rozhovorů. Dí
ky tomu ustoupila do pozadíobvyklá disciplinárníopatření
, jako
např. řešenívýchovných problémů v rámci tří
dní
ch schůzek, udě lovánídůtky
tří
dní
ho učitele a ředitele.
Ve škole zavládlo poklidně jšíklima a celkový obraz školy na veřejnosti je dneska
mnohem pozitivně jší
.
Nutnost prevence násilípomocítréninku mediace
Je třeba zmínit, ž e WSO disponuje ze strany ž áků znač ný m konfliktním potenciálem,
který je bytostně vě tš í, než na jakékoliv bě ž né velkomě stské středníš kole. Tuto š kolu
navš tě vují ž áci z mnoha zemí, předevš ím také ti, kteří v Ně mecku nejsou ješ tě
dostateč ně dlouho a pocházíz nejrůzně jš ích krizový ch oblastí. V době , kdy vrcholila
balkánská krize, jsme mě li ž áky ze vš ech koutů bý valé Jugoslávie (Srby, Chorvaty,
Slovince a Kosovské Albánce). Také Turci a Arabové jsou vzájemně znepřáteleni,
jako i ž áci z bý valého Sově tského svazu a Polska.
V naš íš kole se podařilo dosáhnout společ ného souž itív míru, kvazi lze říci, ž e se
podařilo vytvořit „oázu míru“. Tohoto optimálního stavu dosáhli zcela cílevě domě
ž áci, a to i přes vš echny pokusy zvenč ívnáš et do š koly nejrůzně jš íkonflikty. Koncept
urovnávánísporů tak přispívá vý znamnou mě rou k pokojnému kaž dodennímu ž ivotu
na naš íš kole.
74
Výběr a poč et žáků, kteříse ú č astnítré ninku mediace
V dobězavedení tréninku se zúčastnilo semináře ca. 15 ž áků ze vš ech ročníků. Zpočátku se
jednalo předevš ím o mluvčí tříd, později se ale okruh účastníků rozš ířil tak, ž e se i ostatní
zájemci z řad ž áků mohli tréninku účastnit. Byl zde primární zájem vytvořit pokud mož no co
nejš irš í bázi vyš kolený ch ž áků. Momentálněprobíhá kaž doročnětrénink se dvěma skupinami,
a to s ž áky ze 7. a 8. tříd a s ž áky z 8., 9. a 10. tříd, kteří se již v minulosti alespoň dvakrát
zúčastnili tréninku. Ú čast je zásadně dobrovolná. Horní hranice 16 ž áků na seminář by se
neměla překračovat. Protož e v tuto chvíli díky atraktivitě tréninku zaznamenáváme vyš š í
poptávku, mohou bý t zohledněna ješ tě dalš í vý běrová kritéria: zástupci ze vš ech etnický ch
skupin na WSO, paritní obsazení dívek a chlapců, stejnětak jako zařazení ž áků s problémy
chování, který m se tímto dává š ance zhostit se jiné role před svý mi spoluž áky i učiteli.
Ú čast na tréninku není odvislá od finančních mož ností ž áků. Trénink je ve značné míře
podporován š kolou, nedostatek peněz nesmí bý t v ž ádném případěpřekáž kou účasti. Za ž áky,
kteří nemohou obstarat částku, která v dneš ní doběza seminář (včetněnoclehu a plné penze
na „ zámečku“ v Glienicke) činí 24 € , převezme tyto náklady buď zčásti nebo úplně š kola
(podpůrné spolky při š kole, vý dělek z kafetérie atd.).
V nejpokročilejš í tréninkové jednotce/ skupině, která v průběhu seminářů vyš koluje ž ákydůvěrníky a mediátory se účastníkům neustále připomíná vý znam a závaž nost jejich funkce.
Tento uvědomělý postoj mohou zaujmout zpravidla jen ti ž áci, kteří v průběhu roku prodělali
určitý vý voj.
Význam vzdě lávací
ho centra „Dům Helmuta Gollwitzera“ (Helmut Gollwitzer Haus)
pro trénink mediace
Hned od počátku bylo rozhodnuto, ž e mediační trénink nebude probíhat v rámci
kaž dodenních š kolních aktivit na WSO z důvodů, aby se předeš lo snahám o jeho naruš ování
zvenčí, a aby se zároveň podařilo optimalizovat proces vzájemného poznávání zúčastněný ch
ž áků uvnitř skupiny. Bytostně důlež itý aspekt, který mluví pro uskutečnění tréninku na
„ zámečku v Glienicke“, je posilnění a umocnění dynamičnosti vznikající skupiny účastníků
tréninku.
Práce mediátorů předpokládá a vyž aduje mimo jiné odvahu, důvěru a spolehlivost. Při
zasahování do násilného sporu spoluž áků musí mediátor vědět, ž e nebude nechán sám sobě
napospas, ný brž ž e se můž e s důvěrou spolehnout na pomoc svý ch kolegů – mediátorů. Bez
tohoto základního předpokladu je celý koncept odsouzen k zániku.
Ve vzdělávacím centru se nejenom společnětrénuje, ný brž se také společnětráví čas. Takto
se účastníci seznámí mnohem rychleji a intenzivněji.
Ú vod tréninku je vyhrazen zároveň k vzájemnému poznávání, vede účastníky k tomu, aby
získali vzájemnou důvěru a mohli se na sebe vzájemněspolehnout. (viz. příloha s praxí). Pro
podpoření tohoto důlež itého procesu se v budoucnu počítá s tím, ž e se ve zvý š ené míře v této
fázi tréninku uplatní prvky z pedagogiky prož ívání.
Skupina se sž ije takový m způsobem, ž e vš ichni účastníci jsou pokaž dé smutní, když se
seminář chý lí ke konci. Pokud by seminář probíhal v rámci kaž dodenních š kolních aktivit,
75
bylo by třeba počítat s ruš ivý mi vlivy, které by proces utváření skupiny mohly značně
poš kozovat.
V dneš ní době probíhají ješ tě navíc přímo ve š kole pravidelná setkávání mediátorů, také z
toho důvodu, aby se dala účelně koordinovat práce ž áků-důvěrníků (důvěrníci jsou vž dy
zároveň vyš kolení mediátoři).
Jednotlivé body tréninku:
Jednotlivé body tréninku sestávají z těchto částí: „ trénink intervence, trénink deeskalace,
trénink ž áků-důvěrníků a trénink mediace“ (urovnání konfliktu pomocí mediačního
rozhovoru).
Tyto body a i dalš í jednotlivé stavební prvky tréninku vznikly na základěpož adavků ž áků.
Začíná se s tréninkem intervence v seminářích 1 a 2, přičemž jsou již zahrnuty některé
elementy tréninku deeskalace.
Semináře 3 a 4 obsahují trénink deeskalace, trénink ž áků-důvěrníků (patronů pro niž š í
ročníky) a trénink mediačního rozhovoru.
Obsah seminářů 1 a 2 je v hlavních částech v podstatěstejný . Proto je v těchto seminářích
mož ná smíš ená účast jak začátečníků, tak i těch, kteří z určitý ch důvodů seminář opakují. Při
hrách se variuje, aby se zabránilo tomu, ž e se účastníci začnou nudit. Díky účastníkům můž e
také dojít ke změnám v jednotlivý ch bodech a fázích tréninku. Flexibilita v plánování a
uskutečnění tréninku obohacuje společnou práci (podobně, jak tomu bý vá i v normálním
vyučování). Předlož ení pevnědané koncepce by bylo spíš e kontraproduktivní.
U účastníků semináře 3 a 4 se ovš em předpokládá, ž e již absolvovali oba první semináře,
které jsou nutné proto, aby se u vš ech zajistilo vytvoření určitého základu, ze kterého lze
vycházet. Avš ak zvláš tě nadaní ž áci mohou již po tréninku 1 nastoupit do tréninku 3. V
určitý ch fázích tréninku (1 a 3) se ukázalo jako nanejvý š cenné přenechat ž ákům jakož to
expertům moderaci i trénink samotný .
V tréninku 3 jsou to experti z řad ž áků, kdo v malý ch skupinkách vedou trénink mediačního
rozhovoru. V těchto fázích se drž í učitelé zcela stranou a pouze na konci se společně
prezentují vý sledky. Vlastní odpovědné jednání ž áků přineslo značné zvý š ení pracovní
intenzity a vynikající vý sledky ve skupinách účastníků tréninku.
Na základě této zkuš enosti bude v budoucnosti ješ tě více podporována role expertů z řad
ž áků.
Tré nink intervence (1. a 2. tré nink)
V tréninku intervence se uč í ž áci zasáhnout při akutním konfliktu. Uč í se při
rvač kách zakroč it, vstoupit mezi konfliktnístrany a oddě lit je od sebe.
76
Ze vš eho nejdřív projevovali ž áci zájem o tuto kvalifikaci. „Intervenovat“, „zasáhnout“
se zdá jako samozřejmá vě c, ale ve skuteč nosti tomu bý vá č asto zcela jinak.
Nakonec existuje nespoč etně příkladů, ž e i dospě lípři násilný ch sporech jednoduš e
odvrátí zrak a dě lají, ž e nic nevidí, nic neslyš í. Vedle her urč ený ch k vzájemnému
poznánísestává prvnífáze tréninku ze cvič ení, která majíza cíl nauč it se nebát se
vstoupit do středu skupiny. Při tomto cvič enípřekoná ž ák – budoucímediátor – své
zábrany, postavíse do středu mezi zúč astně né ž áky a prezentuje ně jakou vlastnost
toho druhého. (Viz. kap. Erb osobnosti). Toto cvič ení dě lají vš ichni, aby se nauč ili
překonávat strach a obavy, a aby mohli zaž ít, zakusit pocit síly, který se dostavípo
překonání a zvládnutí zábran vstoupit do středu skupiny lidí. Pokaž dé, když ž áci
absolvujítoto cvič ení, jsou pozitivně povzbuzeni potleskem ostatních. Toto pozitivní
povzbuzování pomocí potlesku je element, který se objevuje ve vš ech bodech
tréninku.
Vedle praktický ch cvič enídocházítaké na teoretické úrovni k analý ze konfliktů.
(Co to jsou konflikty? Proč bude stále k ně jaký m konfliktům docházet? Jak probíhá
konflikt? Spirála eskalace, analý za pavuč iny konfliktu, tunelová situace, viz. příloha
s protokolem.)
Sami ž áci majíza úkol prezentovat ně které typické konflikty, které vedly ke rvač kám.
Tyto uvedené konflikty se pak použ ijí k tomu, aby bylo mož né na jejich příkladě
provést trénink intervenování.
K tomuto úč elu se použ ije metoda hranírolía „living-theatre“.
Teprve poté se trénujíjednotlivé kroky zasáhnutív případě konfliktu.
1. Zakřič et: „Přestaňte!“, nahlas zapískat, odvé st pozornost
Již ve chvíli, kdy majíúč astníci zakřič et, se dostavujíu ně který ch znač né
problémy. Předevš ím dě vč ata neumě jí č asto pořádně silně zakřič et,
přič emž právě dívky v takové situaci mohou bý t velmi úč inný m faktorem.
Proto se také technika „zakřič ení“ musí trénovat pomocí dechový ch
cvič ení, rychlého vytlač enívzduchu atd.
2. Zakroč it a přerušit tunel mezi konfliktními stranami
Ve 2. fázi se uč í mediátoři (přinejmenš ím ve dvou anebo ješ tě lépe ve
skupince) zakroč it v případě sporu mezi konfliktními stranami.
Toto cvič eníslouž ípředevš ím k odbouránístrachu. Žákům se vš tě puje, ž e
se zde od nich neoč ekávají ž ádné ž ivotu nebezpeč né hrdinské kousky,
ný brž ž e musíumě t vž dy odhadnout riziko, zvláš ťv případě , kdy jsou ve
hře např. zbraně (nůž apod.). V ně který ch případech je nutné přivést
pouze pomoc a nesnaž it se vyvíjet jakoukoliv aktivitu.
Zakroč it v případě sporu by se mě lo přinejmenš ím ve dvou, přič emž se
kaž dý z mediátorů soustředí vž dy pouze na jednu ze soupeřících stran.
Nejprve frontálně naruš ía vzápě típřetne „tunel“ (specifické spojení, ve
kterém aktéři sporu nevnímajísvé okolí) a hned poté pomocíneustálého
77
hlasitého oslovováníč i volání smě ruje na sebe pohled jednoho z aktérů
konfliktu.
3. Oddělenía odtaženíakté rů konfliktu od sebe.
Tento dalš íkrok je úzce spojený s předcházejícím bodem.
Urovnavatel sporu se pokusítlakem obou svý ch rukou na ramenníklouby
jednoho z aktérů konfliktu odě lit a odtlač it jej od jeho soupeře a vytvořit tak
prostorový odstup mezi obě ma stranami, aby tak ž ádný vizuální nebo
sluchový kontakt mezi nimi nebyl mož ný . Mluví přitom dále uklidňujícím
způsobem na soupeřícístranu, pokud je sám, tak na obě soupeřícístrany.
Technika „odtaž ení“ je obzvláš tě nároč ná. Odtrhneme-li aktéry konfliktu
zezadu (nebo narazíme-li, strč íme-li do aktérů konfliktu zezadu), můž e se
vztek soupeřících stran obrátit proti mediátorovi a můž e takto eskalovat
nový konflikt.
Právě proto se odtrž ení cvič í obzvláš tě intenzivně a dlouho, aby kaž dý
úč astník umě l tuto techniku úspě š ně použ ít.
Žáci uč inípřitom také tu zkuš enost, ž e č ím je poč et intervenujících vyš š í, tím rychleji
a jednoduš eji můž e rvač ka skonč it.
Neustále se musí mediátorům zdůrazňovat, ž e se jedná o trénink ne nepodobný
svý m způsobem např. fotbalovému tréninku. Tzn. ž e č ím č astě ji cvič ím jednotlivé
sekvence, o to lépe je budu umě t pozdě ji použ ít. Je zde snaha, aby urč ité procesy
probíhaly automatizovaně , a tím se zvý š ila jejich rychlost a preciznost.
Tré nink deeskalace (2. a 3. tré nink)
V tréninku deeskalace se uč íž áci verbálně , pomocígest a mimiky působit takový m
způsobem, ž e se soupeřící strany zklidní a nebudou ve sporu pokrač ovat nebo
vůbec rvač ku nezač nou. Je zde také důlež ité, zakroč it předtím, než spor dosáhne
své ho vrcholu.
V tomto bodě je třeba ješ tě jednou zhodnotit vzniklou „spirálu konfliktu“, abychom
rozpoznali, kdy je deeskalač nízásah mož ný a kdy je nutný .
V tréninku se stanovujíkritéria, podle který ch lze urč it nebo alespoň odhadnout, na
koho bude mož né zapůsobit.
Žáci odhadujísvé š ance na úspě ch u svého kamaráda jako vyš š í, protož e vě dí, ž e
jim bude více důvě řovat.
Ve cvič eních zamě řený ch na rozvoj partnerské spolupráce v tandemu a ve cvič eních
zamě řený ch na už itíhry rolíse rozpracovávajířeč nické sekvence, které majívést k
dosaž ení deeskalace konfliktu. Toto probíhá v jazyce ž ákům vlastním, a je přitom
zcela nepodstatné, která slova k tomuto úč elu považ ují za úč inná. (Příklady: Tak
uber trochu na plynu, buď v poho, nestojíti za to atd.)
78
Žáci majípřesný cit pro tu skuteč nost, ž e u vě tš iny konfliktů jde sporný m stranám
nakonec předevš ím o to neztratit svou tvář, neztratit svou hrdost. Proto se buď
musívolit vhodná slova, anebo má urovnavatel sporu takovou autoritu, ž e souhlas s
„předč asný m“ a „náhlý m“ ukonč ením sporu nebude ani jednou ze stran konfliktu
považ ován za zbabě lost.
Takovouto autoritou disponujípředevš ím ž áci-důvě rníci 10. tříd.
K deeskalaci patřítaké cílený tré nink odvedení pozornosti, jenž probíhá ve jazyce,
který je ž ákům vlastní. (Máš rozvázanou tkanič ku! Kolik je hodin? Jde sem ten a
ten.... atd.)
Buď tě sně před vypuknutím rvač ky nebo bezprostředně po níje mediač nírozhovor
méně úč inný , protož e konfliktnístrany jsou ješ tě příliš emocionalizovány. Právě v této
chvíli můž e přinést úspě ch změ na tématu.
K deeskalaci patří také působení na přihlíž ející roznícené diváky. Vě tš inou je to
právě přihlíž ejícíobecenstvo, které má hlavnípodíl na vypuknutírvač ky.
Mediátoři působítaké verbálně na diváky, vyzý vajíje pomoci ukonč it spor a ne jej
podně covat. Zde můž eme nalézt spojitost se „Sliby žáků Školy Wernera Stephana
vůč i školnímu společ enství“ – přijatý ch pravidel souž ití na této š kole. Jedno z
tě chto pravidel, které bylo vš emi ž áky podepsáno, zní: „Nezač nu žádný spor,
žádnou hádku a žádnou rvač ku, nebudu podněcovat jaké koliv spory, naopak
se budu snažit jaké koliv vzniklé spory urovnat.“
4.tré nink – tré nink žáků-důvěrníků (patronát pro 7. třídy) a tré nink mediač ního
rozhovoru (3. a 4. seminář)
Tento seminář se koná pokaž dé na zač átku š kolního roku. Probíhá v ně m předevš ím
příprava ž áků-důvě rníků (patronů 7. tříd) na jejich č innost a probíhá v nich trénink
mediač ního rozhovoru.
Mediač ní rozhovor představuje nejnároč ně jš íč ást tréninku urovnávánísporů. Žáci
se sami sebe ptali, co se dá dě lat po intervenování, jak lze vzniklý konflikt urovnat
bez toho, aniž by bylo „poraž ený ch“. Metoda mediač ního rozhovoru řeš íprávě tento
problém. Je zde upřímná snaha nalézt řeš ení, se který m budou aktéři na obou
stranách sporu spokojeni a které zabránívypuknutídalš ího konfliktu.
Nejdříve musí urovnavatelé sporu (přinejmenš ím dva) předem vyjasnit, zda jsou
sporné strany připraveny k urovnánísporu. Aby sporné strany vůbec byly ochotné na
tuto nabídku přistoupit, musíse k nípřistoupit až po urč itém č asovém odstupu, který
nastal od akutnífáze konfliktu.
Musíbý t také vš em jasné, a zde nemluvíme pouze o aktérech konfliktu, ale i o vš ech
ž ácích obecně , ž e po závaž ném sporu, jaký m je např. rvač ka, nelze jednoduš e dě lat,
jakoby se nic nestalo. Právě v případě etnický ch konfliktů můž e následovně dojít k
nekontrolovatelné eskalaci a ke vzniku ploš ně se š ířícího konfliktu. Žákům je zcela
79
zřejmé, ž e pokud se spor neurovná pomocí mediátorů, tak jej zcela jistě „vyřeš í“
š kola, která jako instituce disponuje nepochybně znač nou mocí, což ale můž e mít za
následek např. důtky třídního uč itele č i ředitele š koly.
Podobně jako je tomu v případě amerického modelu na středních š kolách
(Highschools), musí i zde bý t přítomen urč itý externí tlak zvenč í, který bude
podporovat připravenost chtít řeš it vzniklé konflikty právě pomocímediace.
Shrňme zde krátce ješ tě jednou jednotlivé fáze urovnávánísporů, tedy mediace:
1. Stanovenítermínu pro rozhovor
2. Důkladné seznámení s pravidly (vš e se projednává ve velmi
důvě rném a osobním tónu, nikdo nikoho nepřeruš uje, kaž dý má stejné
právo se k dané vě ci vyjádřit, uráž ky se netolerují, urovnavatelé sporu –
mediátoři jsou absolutně neutrální, otázka podílu viny na konfliktu není
předmě tem rozhovoru, ný brž to, co se stalo, řeš eníkonfliktu, má bý t pro
vš echny uspokojivé, nikdo se nemá cítit jako poraž ený , řeš ení konfliktu
potvrdí strany sporu svý mi podpisy, dodrž ování smlouvy si urovnavatelé
sporu ově řív ně kolika termínech).
3. Zodpovězeníotázky: Co se stalo? (analýza pavuč iny konfliktu)
Kaž dý aktér sporu líč í svou verzi konfliktu. Pouze mediátor smí přitom
přeruš ovat, aby zopakoval vyřč ené, a tak aktérovi sporu „nastavil
zrcadlo“).
4. Zodpovězeníotázky: Proč se to stalo?
Stejný postup jako v předeš lém bodě . U vě tš iny konfliktů se pozdě ji ukáž e,
ž e původem sporu bylo č asto nedorozumě ní. Když se podaří toto
nedorozumě nívyjasnit, uč iníse ten nejdůlež itě jš íkrok k urovnáníkonfliktu.
5. Zjištěnípřipravenosti sporných stran k urovnáníkonfliktu
6. Sepsánínávrhů řešeníkonfliktu
7. Sjednocenínávrhů řešeníve společ né smlouvě
8. Opakovaná setkání mediátorů se spornými stranami za ú č elem
ověřenídodržovánísmlouvy
Jedná se zde již o „zredukovanou“ variantu mediace. (vynechání pocitů atd.).
Přesto je pro ž áky uskuteč ně ní takovéhoto mediač ního rozhovoru velmi, velmi
nároč ný m úkolem, který nelze provést pod tlakem perfekcionismu.
Trénink musí probíhat po malý ch krůč cích. Ze vš eho nejdřív je třeba vysvě tlit, co
urovnánísporu vlastně znamená.
Pak následujícvič ení, při niž se ž áci uč ínaslouchat a umě t „nastavit druhý m i sobě
zrcadlo“. Úč astníci naslouchají druhému pokud mož no co nejpřesně ji a vzápě tí
reprodukují to, co si před okamž ikem pozorně vyslechli, přič emž je předevš ím
důlež ité, ž e zachovávajíneutrálnípostoj.
Pro žáky je zachování neutrality obzvlášť těžké , protož e v jejich hlavách se
okamž itě vyrojí otázka, na č í straně je vina. Proto musí bý t od poč átku jasné, ž e
zodpově zení otázky „kdo je vinný “ nepomůž e zjistit ani kdo je vítě z, ani kdo
poraž ený , a tím pádem vůbec nenapomáhá konflikt vyřeš it.
80
V této fázi je nejdůlež itě jš ím úkolem pro ž áky nauč it se naslouchat a bezchybně
zopakovat to, co před chvílíslyš eli, ovš em bez filtru své vlastníinterpretace.
Teprve potom se zač íná s tréninkem jednotlivý ch fází mediač ního rozhovoru.
Nejdříve probě hne, s kaž dou spornou stranou zvláš ť, rozhovor, ve kterém se krátce
vylíč í metoda urovnání sporu – mediace a zároveň se zjistí připravenost sporný ch
stran k urovnánísporu.
Pak se rozhovor trénuje vž dy ve dvou následujících č ástech za sebou. V prvníč ásti
představí mediátor postup a pravidla, ve druhé č ásti se odehraje vlastní mediač ní
rozhovor.
K tomuto úč elu se použ ije metody „hranírolí“.
Protož e je tento proces velmi nároč ný , nelze oč ekávat hned od poč átku perfektní
vý sledky.
Zde je nutné uvést, ž e pož adavek perfekcionismu se č asto nalézá spíš e v hlavách
uč itelů, a ž e u ž áků neníodvedeníperfektního vý konu nutně klíč em k úspě chu.
I v případech, kdy mediátor udě lá v průbě hu rozhovoru chybu, můž e bý t u sporný ch
stran tento nedostatek vykompenzován pomocíjeho prestiž e, autority a akceptace,
kterou v dané skupině má.
Zvládne-li ž ák, třeba i s pomocí tě chto osobních vlastností, uzavřít dohodu se
sporný mi stranami, při které se nikdo necítíjako poraž ený a nikdo „neztratil svou tvář,
svou hrdost“, pak lze konflikt urovnat také bez perfekcionismu...
5. tré ninková jednotka – prohloubenímediač ního rozhovoru
V 5. tréninkové jednotce se mediač ní rozhovor dále prohlubuje a stává se
podrobně jš ím a osobně jš ím. Tematizuje se zde otázka pocitů sporný ch stran a ž áci
jsou vyzý váni vcítit se do svého protivníka. (Představ si, ž e bys byl na jeho místě , jak
by ses pak cítil.)
Důlež itou událostí 5. tréninkové jednotky je pak sestavení tzv. „kodexu cti“ pro
ž áky-důvě rníky. Kaž dá skupina ž áků-důvě rníků vypracuje svůj kodex cti.
Tento kodex cti obsahuje pravidla chovánípro ž áky-důvě rníky. (Bý t ostatním vzorem,
sám nezač ít ž ádnou hádku, ž ádný spor, nepouž ívat ž ádné násilí, nikoho neuráž et
atd.) Skupina vypracuje tento kodex zcela samostatně .
Účinnost tréninku mediace.
Žáci, kteří již od 7. třídy započali s tréninkem urovnávání sporů a proš li vš emi jeho fázemi,
rostou ve své osobnosti a získávají ve š kolním prostředí přesně takovou prestiž a autoritu,
kterou jsme již vý š e uvedli jako jeden z komponentů, který sehrává důlež itou roli v
mediačním rozhovoru. Ve š kolním roce 1999/2000 a také ve š kolním roce 2000/2001 se z řad
81
těchto ž áků volili mluvčí š koly. V rozhovorech pro televizi, rádio a tisk sami ž áci zdůraznili,
ž e tento pozitivní vý voj v růstu jejich osobnosti umož nil mediační trénink.
Pomocí tréninku si systematicky budují a podporují sebevědomí a odhad své vlastní
působnosti – vlastnosti, které bý vají u ž áků na druhém stupni š koly spíš e nedostatečně
vyvinuty.
Převáž ná větš ina ž áků si uvědomuje evidentní účinnost tréninku a mož ný osobní prospěch z
jeho absolvování.
V celé řaděakutních případů zasáhli mediátoři z řad ž áků a zabránili hrozícímu násilí, někdy i
v situacích, kdy učitelé jednoduš e odvrátili zrak a dělali, ž e nic nevidí a neslyš í. Urovnavatelé
sporů – mediátoři přispívají takto vý znamnou měrou k pokojnému kaž dodennímu ž ivotu na
naš í š kole.
Mediace provádějí v současné doběž áci samostatněa s úspěchem.
Žáci 7. ročníků se díky patronátu ž áků-důvěrníků z vyš š ích ročníků mohou zbavit strachu a
mohou se tak cítit ve š kole jistě.
V 5. tréninkové jednotce (trénink ž áků-důvěrníků) si pro sebe sestaví skupina účastníků
„ kodex cti“pro mediátory. Tento kodex obsahuje také pravidla chování ž áků-důvěrníků.
Kaž dá skupina ž áků-důvěrníků vypracuje svůj vlastní kodex cti, který je pro kaž dého člena
skupiny závazný .
Protož e jsou jako mediátoři š koleni (zcela záměrně) také ž áci s vysoký m konfliktním
potenciálem, je sestavení kodexu cti nutné, aby se nestalo, ž e urovnavatelé sporů – mediátoři
se sami stanou aktéry konfliktů.
Vysoké akceptace tohoto kodexu se dosáhne mimo jiné tím, ž e jej ž áci bez ovlivňování
sestavují dobrovolně sami. Dalš í věcí, která značně přispívá k dodrž ování kodexu, je
provedení určitého rituálu, který berou ž áci velmi váž ně a který je silnějš í než nějaký slib
nebo podpis. Tento rituál má velmi silný účinek na to, ž e ž áci berou kodex navý sost váž ně. V
praktické části se nachází první vypracovaný kodex cti.
V budoucnosti bude trénink zajisté doplněn ješ tědalš ími elementy tak, aby se mohl neustále
dynamicky rozvíjet.
Již nyní regulují ž áci větš inu konfliktů sami a klasická disciplinární opatření jako např. řeš ení
vý chovný ch problémů v rámci třídních schůzek, udělování důtek třídního učitele a ředitele
atd. zmizela z kaž dodenního ž ivota na naš í š kole.
Tohoto stavu bylo mož né dosáhnout díky vysoké akceptaci tohoto konceptu jak ze strany
ž áků, tak ze strany učitelů, kteří jej v tuto chvíli také plněpodporují.
82
Praktické části tréninku mediace
Trénink intervenování(trénink 1 a 2)
Cvičení určená k dynamickému rozvoji skupiny a k zí
skání odvahy
„vstoupit do středu skupiny“.
Cíle: Žáci se mají navzájem poznat, získat k sobědůvěru, dochází k rozvoji skupiny a utváří
se struktura skupiny, dochází k překonání zábran vstoupit do středu skupiny.
Na začátku se provádí různá cvičení určená k vzájemnému poznání (v kaž dém tréninku jiná).
Příklady:
Propojenískupiny pomocívlně ného vlákna
Žáci si umístí ž idle do kruhu. Jeden z ž áků dostane vlněné klubko, omotá si jeho
začátek na svůj ukazováček, uvede své jméno a pro lepš í zapamatování také nějaké
místo a jídlo se stejný m začátečním písmenem. (Jmenuji se Robert, pocházím z Řezna a
jím rád řízky). Poté hodí klubko dalš ímu spoluž ákovi a pevně drž í vlákno. Dalš í ž ák
zopakuje to, co právě řekl jeho předchůdce a stejně tak ve zkratce informuje o sobě,
omotá si vlákno kolem ukazováčku a hodí klubko dál. Takto to pokračuje dál, dokud
není vlněný m vláknem propojená celá skupina. Poslední ž ák musí pak zopakovat
vš echny věty a přitom klubko znovu namotat.
Jiná varianta:
Házenímí
čků s vyvolání
m jména
Nejdříve se začne s pouhý m míčkem. Žáci stojí v kruhu. Jeden z ž áků řekne své jméno,
pohledem do očí se zkontaktuje s některý m ze spoluž áků a hodí mu míček. Ten řekne
své jméno a hodí míček dál. Takto obdrž í kaž dý míček, vysloví své jméno, dokud se
míček nedostane zpátky k prvnímu ž ákovi. Poté, co míček ješ tějednou v tom samém
pořadí projde mezi ž áky, hází se pozpátku. Když to funguje, přidá se dalš í míček z
druhé strany. Pak se mezi ž áky hází oběma míčky. Žáci mají přitom volat svá jména a
přitom se natolik zkoncentrovat, aby jim míčky nepadaly na zem.
Strom očekávání
Na papír formátu velkého plakátu se nakreslí strom, na druhou stranu pak sekyra. Žáci
mají nyní na zelené karty napsat co od semináře očekávají. (Jaké mám očekávání? Co
by se mělo ve třech tréninkový ch dnech stát?) Na červené karty napíš í, co by se podle
nich nemělo stát. Zelené karty se připevní na strom, červené na sekyru. Dojde potom k
vyhodnocení připevněný ch karet a kaž dý řekne, čím hodlá přispět, aby se očekávání
vyplnila a strom nemusel bý t pokácen.
Erb osobnosti
Kaž dý ž ák obdrž í na papíru formátu DIN A3 předkreslený erb, vedle kterého je
předkreslená vlajka. Do vlajky vepíš e ž ák své jméno s nějakou vlastností, např.
83
Emanuel, který je vž dy „ cool“. Erb je rozdělen do čtyř částí. Do erbu se mají zanést
odpovědi na osobní otázky, jako např. Jaký bych chtěl bý t? Jaký je doposud můj
nejlepš í skutek? Kdo je mý m vzorem? Na co reaguji podráž děně? Co umím dobře? Co
je mý m největš ím přáním? atd.
Když si vš ichni ž áci vyplní svůj erb, sesednou se opět do kruhu. Jeden z ž áků si stoupne
do středu, dbá na to, aby ho spoluž áci sledovali a prezentuje sám sebe na základětoho,
co uvedl v erbu. Teprve tehdy, když je hotový , smějí mu posluchači klást otázky. Když
jeho příspěvek skončil, posluchači mu zatleskají.
Toto cvičení je povinné, tzn. ž e kaž dý ž ák musí jít do středu skupiny a představit se. To
se odůvodňuje tím, ž e i mediátor musí překonat své zábrany a strach, když vstupuje do
středu mezi aktéry konfliktu.
Cvičeníurčená k vybudovánídůvě ry a upevně nístruktury skupiny
Zde je velké množ ství variant. Zmíníme jenom dvě.
Slepý had
Vytvoří se dvě skupiny. Kaž dá skupina si musí zvolit svého kapitána. S vý jimkou
kapitánů si vš ichni zaváž í oči, stoupnou si za sebe a dají ruce na ramena předchozího
spoluž áka. Kapitán, který stojí na zadním konci „ slepého hada“, musí skupinu pomocí
stisku a nejrůznějš ích náznaků svý ch rukou dirigovat tak, aby se dostala k určitému
cílovému bodu. Nesmí se u toho mluvit. Oba přítomní moderátoři dávají pozor, aby
nedoš lo k ž ádný m úrazům.
Potom se celé cvičení společnězhodnotí. (Fungovalo to? Nebo to nefungovalo? V čem
byly problémy atd.).
Skok odvahy
Jeden z ž áků skočí nebo spadne se zavázaný ma očima z určité vý š ky (stoly nebo ž idle
postaveny na sebe) a skupina jej zachytí.
Toto cvičení předpokládá značnou míru odvahy a důvěry.
Kooperačnícvičení
Zde se nabízí také spousta mož ností. Uvedeme jenom jednu.
Společně postavit vě ž
Žáci se rozdělí do čtyř skupin. Dostanou nůž ky, lepidlo, papír a karton. Jejich úkolem je
společně postavit věž . Přitom spolu opět nesmí mluvit. Potom se zase celé cvičení
společnězhodnotí.
84
Cvičeník analyzováníkonfliktů
Cíle: Žáci mají přijít na to, ž e díky rozdílnostem lidský ch povah jsou konflikty vš ednodenní
zálež itostí a ne „ per se“ negativním jevem. Mají se naučit své vlastní mínění relativizovat a
jiné názory akceptovat. Mají pochopit, ž e odsuzování konfliktů je velmi subjektivní.
Hledánívýrazů vztahují
cí
ch se k pojmu „konflikt“ a jejich zařazenído kategorií
„kladný, neutrálnía záporný“.
Žákům se rozdají kartičky, na které mají napsat pojmy, které spojují se slovem
„ konflikt“. Poté mají tyto pojmy zařadit jako kladné, neutrální a záporné“.
Shromáž děné vý razy se připevní na tabuli do jednotlivý ch kolonek (kladný , neutrální a
záporný ) pod pojem „ konflikt“, přičemž se zde přirozeněuvede co nejvíc negativních
vý razů.
Zde je mož né poprvé tematizovat rozdílná posuzování konfliktů, stejně tak jako i
převaž ující negativní hodnocení.
Dě lí
cílinie konfliktů –rozdí
lné posuzováníkonfliktů
Při tomto cvičení mají ž áci přijít na to, ž e konflikty vzniklé na základěosobní dispozice
nebo na základěodliš ného kulturního zázemí mohou bý t odliš něposuzovány.
Pomocí pruhů krepového papíru se rozdělí místnost na dvěpoloviny. První polovina je
vyhrazena hodnocení „ ano, to je konflikt“, druhá polovina pak hodnocení „ ne, to není
konflikt“. Střed místnosti znamená „ neutrální postoj“. Č ím více se ž áci postaví na jeden
nebo druhý konec místnosti, o to více hodnotí vž dy pokaž dé popsanou událost svý m
„ ano“ nebo „ ne“ jako konflikt, anebo naopak.
Vš ichni ž áci stojí nejprve ve středu místnosti. Moderátor popisuje určitý konflikt.
(Příklady: Fatima se chce sejít se svý m přítelem. Otec jí to zakazuje. Fatima to přesto
udělá. Je to konflikt? Ano nebo ne?
Petr š lápne Michalovi při fotbale na nohu. Omluví se mu. Je to konflikt? Ano nebo ne?
Marie pomlouvá Petru za jejími zády . Je to konflikt? Ano nebo ne?
Robert řekne Klausovi: „ Tvoje matka vypadá jak ňáká coura.“ Atd., atd.)
Poté co vylíčí určitý konflikt, se ž áci zařadí na jednu nebo druhou stranu, nebo zůstanou
namístě. Moderátor se pak ptá ž áků jednotlivě, proč se právětakto zařadili.
Teplomě r konfliktů –„konfliktomě r“
Na papír formátu velkého plakátu se namaluje teploměr se stupnicí od nuly do 100 (bod
varu).
85
Žáci napíš í na tři kartičky tři vý razy k tématu „ konflikt a uráž ky“, přičemž uvedou zcela
konkrétní vý razy (např. nadávky zkurvysyn, idiot atd.). Potom rozhodnou, které z těchto
nadávek by na teploměru umístili zcela dole, které ve středu a které zcela nahoře.
Poté co ž áci vý razy napíš í, připevní je na teploměr.
Téměř vž dycky jsou to uráž ky rodiny, které se na teploměru objevují připevněné u bodu
varu.
Průbě h konfliktů –minusový človí
ček a spirála konfliktu
V návaznosti na předchozí cvičení se přistoupí k popisu typického průběhu konfliktů.
Existuje myš lenka – protimyš lenka, síla – protisíla, názor – protinázor. Existují tak
minusové body, které když člověk neustále dostává, tak produkují napětí a agresivitu.
(Znázornění minusového človíčka, zvý razněná hlava, zlý pohled, s trychtý řem na hlavě,
do kterého pořád padají minusové body, které končí na dně hlavy. Otázka, k čemu
nakonec dojde? Odpověď, muž íček jednoho dne exploduje.)
Když nedojde k zastavení přívalu minusový ch bodů nebo přepólování na plusové body
a když nedojde k ž ádnému kompromisu, k ž ádnému umírněnějš ímu vý voji, nastane
snadno pingpongový efekt, při kterém díky uráž kám, vzájemnému osočování a
provokování přibý vají minusové body, které stoupají ve spirále konfliktu až k bodu
varu. Vý sledkem je obecněagresivní chování vůči svému okolí, v naš em případěprávě
násilný spor, rvačka atd.
Zmíněný průběh konfliktu se namaluje a „ bod varu“ se označí symbolem blesku.
V následující debatěse poprvé s ž áky diskutuje, kdy můž e mediátor zasáhnout a jaký m
způsobem by to měl provést. Žáci se zpravidla shodnou na tom, ž e v kaž dém případěje
dobré zasáhnout ješ těpřed eskalací konfliktu.
Deeskalačnícvičení
Cíle: Žáci se učí aktéry konfliktu zklidnit.
V tandemu ž áci navrhnou a napíš í konkrétní způsoby jednání, jejichž cílem je zklidnit aktéry
konfliktu.
Pak prezentují své vý sledky, které zároveň napíš í na flipchart.
Následuje krátká fáze tréninku, ve které mají ž áci cvičit deeskalaci.
Toto se odehrává pomocí „ hry rolí“: dva ž áci se nacházejí ve tříděa (náhle) u nich dojde ke
sporu. Nejprve se je pokusí zklidnit jen jeden spoluž ák, pak dalš í. Herci i diváci jsou posléze
dotazováni, jak se v dané situaci cítili.
V tomto bodě je zřejmé, ž e úspěš nost deeskalace bude vyš š í, když se sporné strany bude
snaž it zklidnit více lidí.
86
K deeskalaci se v průběhu tréninku vž dy znovu a znovu vrací a absolvují se dalš í deeskalační
cvičení.
Rvačka a trénink intervenovánía trénink intervence
Cíle: Žáci analyzují situaci aktérů rvačky. Učí se jednotlivé fáze intervenování.
Cvičenís bataky –rvačka s gumovými holemi
Vž dy dva ž áci se perou s gumový mi holemi – tzv. „ batakka“. Ostatní utvoří kolem nich
kruh a hecují je.
Moderátor dbá na to, aby se navzájem nedotý kali, protož e jinak hrozí nebezpečí
eskalace.
Toto cvičení by měli dělat vš ichni. Kdo ale za ž ádnou cenu nechce, neměl by se k tomu
nutit.
Při tomto cvičení se jedná předevš ím o získání zkuš enosti s tzv. „ tunelem“ – odříznutím
od reality, ve kterém se aktéři rvačky nacházejí. „ Tunel“ lze popsat jako specifické
spojení, ve kterém aktéři sporu nevnímají své okolí, kdy je jejich pozornost a vnímání
silně zredukováno a zaměřeno pouze na protivníka. Také hecující vý křiky ze svého
okolí vnímají pouze zčásti.
Potom se celé cvičení společně vyhodnotí a zde je důlež ité velmi přesně analyzovat
situaci tunelu, jejíž správné pochopení má své důsledky pro úspěš né intervenování.
Trénink zasáhnutí
Žáci ve třech skupinách vymyslí nějaký konflikt, který končí rvačkou. Tento konflikt mají
zahrát, přičemž dva z nich již zaujmou roli mediátora. V tomto bodě jsou experti z
jednotlivý ch skupin vyzváni, aby vysvětlili, co je důlež ité udělat, jak nejlépe postupovat a co
se dá zlepš it.
Pak se připravený konflikt zahraje. Diváci mají zodpovědět následující otázky:
Kdo má na konfliktu podíl? Co se stalo? Toto je už vlastně úvod do analý zy pavučiny
konfliktu (Kdo?, Co?, Proč?, Jak?), jež je jedním z nejdůlež itějš ích elementů analý zy
konfliktu.
Divákům se kladou dotazy teprve po zahrání konfliktu. V této fázi se diváci ješ tězdrž í kritiky.
Pak jsou dotazování herci, jak se v dané situaci cítili.
Pak se ž áci společněs moderátorem zabý vají chováním mediátorů. Co udělali? Jak si vedli?
Co mohli udělat lépe?
Na flipchart se zapisují jednotlivé elementy důlež ité při zasáhnutí:
87
Vstoupit do středu aktérů konfliktu a přeruš it mezi nimi spojení (tunel). Neodtrhávat je od
sebe zezadu a předevš ím nechytnout je tak, ž e je pevněobejmeme a tím jim znemož níme v
pohybu!
Volat nahlas a zakřičet: „ Přestaň! (uvést jméno aktéra konfliktu) Uklidni se!“ atd.
Upoutat na sebe pohled jednoho z aktérů konfliktu. „ Dívej se na mě!“ zavolat.
Pomalu je odtrhnout nebo spíš odtlačit od sebe tlakem obou svý ch rukou na ramenou jednoho
z nich a odtlačit jej pryč od jeho soupeře, aniž bychom do něj strčili. Aby se nestalo, ž e
mediátora ve rvačce povalí a aby mohl podle potřeby flexibilně jednat, je potřeba hned od
začátku zaujmout pevný postoj, mít při něm lehce rozkročené nohy s lehce pokrčený mi
koleny.
Aktéři konfliktu jsou od sebe natolik dostatečněvzdáleni, ž e nemají mezi sebou ani vizuální,
ani sluchový kontakt.
Jednotlivé kroky zásahu se trénují vž dy zvláš ť.
Pro nacvičení volání se už ije „ techniky vnitřního kruhu a vnějš ího kruhu“. Žáci se rozdělí do
skupiny, která se nalézá ve vnitřním kruhu a do skupiny, která se nalézá ve vnějš ím kruhu.
Žáci stojí v párech proti sobě. Na povel křičí jeden ž ák na druhého: „ Přestaň! Dívej se na
mě!“. Pak se vystřídají. Hned poté se na pokyn pootočí vnějš í kruh (vnitřní zůstává stát) o
jednoho ž áka. Náhle stojí před sebou opět dva noví partneři. Na povel na sebe opět zakřičí a
vnějš í kruh se zase pootočí o jednoho dál, dokud se neotočí celý kruh dokola.
Pak se v párech trénuje technika „ odtaž ení“.
Pak se už ije zkrácené verze jedné scény, ve které si ješ tě jednou kaž dý musí natrénovat
„ zásah“.
V případě, ž e je mediátor slabš í tělesné konstituce, musí jej podpořit ostatní. Také je důlež ité,
aby kaž dý z ž áků zváž il, nakolik je zásah pro něj osobněnebezpečný .
Není smysluplné, aby se mediátor vystavoval zbytečně nebezpečí. Č ím více mediátorů
zasáhne, tím méněje celý zásah nebezpečný .
Proto se trénuje jedna scéna, ve které zasahují vš ichni. Aktéři konfliktu po této scéněpokaž dé
prohlásí, ž e neměli ž ádnou š anci ve rvačce pokračovat.
Předevš ím je zde nutné uvést, ž e aktér konfliktu neztrácí „ svou tvář“, „ svou hrdost“
(problematika zbabělosti), pokud mu ve rvačce zabrání větš í skupina lidí.
Použitízí
skaných zkušenostía jejich převedenído všední
ho školní
ho dne
V závěru tréninku intervenování mají ž áci diskutovat a domluvit se o tom, jak ve š kole použ ijí
získané praktické zkuš enosti.
Žákům se v tomto nechává volný prostor.
88
Komplimenty na zádech
Na závěr si ž áci vzájemně připevní na záda list papíru, na který si vzájemně napíš í
komplimenty.
Toto závěrečné cvičení pomáhá posílit pocit vlastní hodnoty a umocnit pozitivní postoj k celé
skupině.
Trénink mediace (trénink 3,4 a 5)
Komunikačnícvičení
Cíle: Žáci se učí zcela přesněnaslouchat a umět „ nastavit druhý m i sobězrcadlo“. Ú častníci
naslouchají druhému pokud mož no co nejpřesněji a vzápětí zopakují to, co si před okamž ikem
pozorněvyslechli.
V tréninku mediace hrají komunikační cvičení přední roli. Žáci se zde mají naučit techniky,
které jsou pro mediační rozhovor nezbytné.
Představit se v tandemu.
Žáci se dotazují sebe navzájem: „ Co je tvé oblíbené jídlo? Jaké máš koníčky? Jakou
posloucháš hudbu? Na co reaguješ podráž děně? Jaké jsou budoucí plány?“ atd.
Pak si sednou do kruhu, v jehož středu se popsaný m způsobem představí kaž dý pár.
Namalovat obraz, jak vidí
te vaši situaci jako mediátoři na vašíškole.
Ve skupinách malují ž áci společný obraz, na kterém znázorní, jak vidí š kolu a sebe jako
mediátory.
Tyto obrazy interpretují členové ostatních skupin ješ těpředtím, než k nim jejich autoři
sami poskytnou vý klad.
Ve společném rozhovoru je ž ákům polož ena otázka, co podle jejich mínění je ješ tě
potřeba k urovnání sporu. V tomto okamž iku musí zaznít, ž e nesmí chybět mediační
rozhovor.
Potom se ž ákům vysvětlí, ž e cílem takového rozhovoru je urovnání konfliktu, přičemž
se vysvětlí rozdíly mezi urovnáním sporu a rozsudkem soudu nebo rozhodnutím např.
na třídních schůzkách. V případě rozsudku se jedná o vinu zúčastněný ch a o jejich
potrestání. Jsou zde vítězové a poraž ení, ale tím nemůž e bý t konflikt odstraněn nebo se
vyřeš en.
V mediačním rozhovoru jde o to, aby se konflikt vyřeš il a odstranil. Otázka viny není
rozhodující, jednoduš e jí nikdo nepokládá. Na jedné straněnení skoro nikdy mož né na
tuto otázku zcela jednoznačněodpovědět (ke konfliktu patří vž dy dva – pokud se jedna
strana nechce přít, větš inou nedojde ke sporu). Na druhé straněsnaha po zodpovězení
„ otázky viny“ brání v odstranění konfliktu, protož e nikdo nechce bý t poraž ený m.
89
Na tomto místě můž e dojít k zopakování fáze tréninku deeskalace a tréninku
intervenování, přičemž pozornost se zaměří na verbální deeskalaci. Ješ tě jednou si
připraví ž áci věty, které mají slouž it ke zklidnění aktérů konfliktu a vzápětí použ ijí
připravené věty v scénkách, ve který ch mají za úkol zklidnit konfliktní strany.
Uhádnutía pojmenovánívýrazů –ve vlakovém kupé z Berlí
na do Hamburgu
Č tyři ž áci sedí v kupé ve vlaku z Berlína do Hamburgu. Kaž dý obdrž í jedno tajné slovo
nebo větu, které mají vztah k deeskalaci. (Buď v pohodě, uklidni se, přestaň, usměj se,
odreaguj se, nech toho atd.) Tyto vý razy nebo věty musí ž ák pokud mož no co nejvíce
vkládat do rozhovoru, současněvý razy ostatních „ spolucestujících“ uhádnout a zároveň
je převzít a začít použ ívat. Diváci musí jak vý razy, tak věty uhádnout a teprve po scénce
je vyjmenovat. Kaž dý by měl hru na vlak a s ní spojený rozhovor absolvovat.
Cvičení
, při nichžse žáci učínaslouchat a umě t „nastavit druhým i sobě zrcadlo“.
Žáci se rozdělí do třech skupin. V kaž dé z nich popisuje jeden ž ák nějaký konflikt. Dalš í ž ák
musí popsanou událost pokud mož no co nejlépe zopakovat, třetí ž ák opravuje chyby, které se
v zopakované verzi objeví.
Přitom se má zároveň trénovat technika dotazování. (Rozuměl jsem ti správně, ž e...., Říkal jsi,
ž e...., Je to tak v pořádku?, Je to tak, ž e...., Ty máš takový názor, ž e... atd.)
Rovněž se má dávat pozor na to, aby řečnické sekvence nebyly příliš dlouhé, protož e jinak je
příliš těž ké popsanou událost zopakovat. Žáci si mají dělat také poznámky, které v kaž dém
případěpomáhají podpořit jejich paměť.
Experti z řad ž áků podpoří správný průběh práce ve skupinkách – předvedou, jak by měl
rozhovor správněprobíhat.
Analýza konfliktu a trénink mediační
ho rozhovoru
Cíle: Žáci se naučí konflikt analyzovat a trénují jednotlivé fáze mediačního rozhovoru/
usmiřovacího rozhovoru.
Zopakování analý zy „ pavučiny konfliktu“.
Žáci se rozdělí do třech skupin. V kaž dé z nich se vymyslí pro š kolu typický konflikt a pak se
zahraje.
Diváci rozebírají přehranou událost pomocí analý zy „ pavučiny konfliktu“.
Kdo má na konfliktu podíl?
Co se stalo?
Proč se to stalo?
90
Při vyhodnocení celého konfliktu se přichází často na to, ž e otázka „ proč“ zcela přesně
zaměřuje pozornost ž áků na otázku viny. (Kdo to zavinil?) To je obecně nastavený postoj,
který zaujímáme ke konfliktu. Pravětomuto se musí v mediačním rozhovoru zabránit.
Žákům musí bý t jasné, ž e otázka „ Kde se nachází vina“ zabrání tomu, aby se konflikt vyřeš il,
a ž e urovnavatel sporu – mediátor musí bý t absolutněneutrální.
Trénink pří
pravného mediační
ho rozhovoru nutného pro urovnánísporu
Tři již vytvořené skupiny ž áků trénují na základě jimi představeného konfliktu přípravný
mediační rozhovor pro urovnání sporu. Kritéria a průběh rozhovoru nejdříve společně
vypracují a napíš í na flipchart. (Viz. v příloze krátký návod pro mediátory)
Pak se přípravný rozhovor trénuje, přičemž experti z řad ž áků převezmou ve skupinách
moderaci. Učitelé nezasahují.
Poté se prezentují plénu vý sledky a společněse diskutují.
Trénink mediační
ho rozhovoru
Při mediačním rozhovoru se postupuje podobnějako při tréninku přípravného rozhovoru.
Nejprve ž áci společněvypracují a napíš í průběh jednotlivý ch fází rozhovoru. (Viz. v příloze
krátký návod pro mediátory)
Následuje trénink v malý ch skupinách pod vedením expertů z řad ž áků.
Poté se předvede kompletní mediační rozhovor před plénem, nahrává se na video a společně
se analyzuje. Kaž dý ž ák by se měl v průběhu tréninku alespoň jednou zhostit role mediátora.
Protož e se zde kladou velmi vysoké pož adavky na koncentraci a pracovní disciplinu ž áků,
jsou nezbytné přestávky, cvičení na uvolnění a různé hry (Cesta do Jeruzaléma, Twister,
Atom atd.).
Role žáků-důvě rní
ků a patronát pro 7. tří
dy
Na konci tréninku, který probíhá na začátku š kolního roku, se ž ákům prozradí, jak lze získané
praktické zkuš enosti ve š kole využ ít.
Ten, kdo úspěš něabsolvoval trénink mediace, obdrž í potvrzený doklad, a od té chvíle zastává
úřad ž áka-důvěrníka na Škole Wernera Stephana. Na takovéhoto ž áka se mohou obracet jeho
spoluž áci v případě vzniku nějakého konfliktu a on provede mediaci. Aby se o tom ostatní
ž áci na š kole dozvěděli, budou noví ž áci-důvěrníci postupně představeni jednotlivý m
ročníkům v rámci třídních shromáž dění v aule š koly.
Kromě toho visí ve š kolní vitríně společné foto i s uvedením jména a třídy jednotlivý ch
důvěrníků.
91
Tito třídní důvěrníci převezmou také patronát nad 7. ročníky.
Jejich úkoly a to, jak si mají v této funkci počínat, se určí na konci tréninku.
Mají zde bý t k dispozici pro nové ž áky, aby se měli na koho obrátit s jejich problémy ve š kole
a v případěkonfliktů, čímž jim pomůž ou zbavit se obav a strachu a zároveň podpoří jejich
integraci v nové š kole.
K tomuto účelu probíhá na začátku š kolního roku rozhovor s ž áky 7. tříd bez přítomnosti
učitele. (Viz. příloha)
V pravidelný ch intervalech se budou setkání s třídami opakovat.
Obzvláš těproblematičtí ž áci dostanou přiděleného jednoho nebo více patronů, kteří se o něj
předevš ím o přestávkách starají.
Pří
loha:
Krátký návod pro mediátory
Zasáhnutí
:
Pokusím se nejdříve účastníky sporu uklidnit.
(Uklidni se! Buď v pohodě! atd. Použ iji svůj styl, svá vlastní slova).
Když dojde ke rvačce, zakročí
m.
Vyberu si jednu ze sporný ch stran a pokusím se vstoupit do ohniska konfliktu a přerušit
mezi ní a její
m protivní
kem spojení (tunel). Přitom nahlas volám jménem aktéra
konfliktu a zakřičí
m: „ Přestaň!“ nebo hlasitězapískám atd.
Dívám se mu přímo do očí a volám na něj: „ Dívej se na mě!“
Pomalu ho odtrhávám a odtahuji pryč od jeho soupeře tlakem obou svý ch rukou na jeho
ramenou, aniž bych do něj strčil. Neodtrhávám jej od jeho soupeře zezadu a předevš ím jej
nesmím chytnout tak, ž e ho pevněobejmu a tím mu znemož ním pohyb. Dále na něj volám a
dívám se mu do očí.
Uklidně ní
:
Vzdálí
m aktéra konfliktu od jeho protivníka natolik, ž e nemajímezi sebou ani vizuálnía
ani sluchový kontakt.
Pokusím se jej dále uklidňovat, a to tak, ž e na něj mluvím, pokud mož no snaž ím se, aby
zůstal sedět, eventuelně odvedu jeho pozornost na jiné téma, poukáž u na následky jejich
jednání atd.
Opustím spornou stranu teprve tehdy, když si jsem jist, ž e rvačka nebude pokračovat.
Později nabídnu, ž e si můž eme o konfliktu popovídat, a ž e mu pomohu při jeho vyřeš ení.
Urovnánísporu (mediace):
Předbě žný rozhovor:
Vedu předběž ný rozhovor s první stranou sporu a posléze s druhou.
Přátelsky pozdravím aktéry sporu.
Přednesu návrh:
92
„ Jsem vyš kolenej v tom, jak urovnat spor a nabízím vám, ž e vám pomůž u váš spor vyřeš it,
aniž by zde padnul ňákej rozsudek nebo někdo z vás byl nějak potrestanej (třídní schůzky,
důtky třídního učitele nebo ředitele, soudní proces, pohovory s rodiči atd.).
Ten samý návrh učiním i druhé straně.
Já osobně přitom zůstanu zcela neutrální
. Nebudu nic odsuzovat a ani zde neřeknu svůj
vlastnínázor.
Chci vám jenom pomoct váš spor vyřeš it a přispět k tomu, ž e tenhle konflikt nějak
sprovodíme ze světa.
Řekni, co se vlastně stalo?
Kdo u toho ješ těbyl?
V tomto místěnaslouchám a ptám se, nic nekomentuji.
Na závěr domluvím místo a čas na první (mediační) rozhovor se vš emi aktéry sporu.
Mediačnírozhovor:
Vš ichni učitelé, který ch se to tý ká, by měli bý t o plánovaném mediačním rozhovoru
informováni. Mělo by se zabránit tomu, ž e odpadne vyučování.
Přátelsky pozdravím aktéry sporu podání
m ruky a poprosím je, aby se posadili (proti sobě,
ale s rozumný m odstupem).
Vysvě tlí
m pravidla mediačního rozhovoru. Tyto pravidla jsem již předem napsal na papír
plakátového formátu a pověsil na viditelné místo.
Uvedu, ž e já zůstanu zcela neutrální
, ž e kaž dá sporná strana nechá druhou mluvit a nebude
přitom toho druhého ani napadat, ani urážet.
Nikdo by se neměl v rozhovoru cítit oš izen. Nesmíse druhému skákat do řeči.
Vš e, co se zde řekne, zůstane pouze mezi účastníky mediačního rozhovoru a nebude se dále
ší
řit. Budu na dodrženítě chto pravidel přísně trvat, a pokud to bude nutné, rozhovor
přeruš ím.
Ptám se sporný ch stran, jestli s tím souhlasí
.
Potom jim vysvětlím, ž e mají popsat konflikt kaž dý ze svého úhlu pohledu.
Snaž ím se o to, aby v průběhu rozhovoru kaž dá strana mluvila stejnědlouho.
Můž e se stát, ž e musím vylosovat, kdo začne.
Kdo?
Polož ím první otázku:
„ Nejdřív bych chtěl vědět, kdo vš echno u toho byl.“
Tato otázka je zbytečná, pokud jsem toto zjistil už předtím.
Co?
Pak chci vědět, co se stalo.
Zeptám se první strany: „Co se vlastně stalo?“
Nenechám toto líčení dojít příliš daleko, aby neeskalovalo do rvačky.
Dbám při tom na přesnost. Přeruš ím proto, abych mohl to, co jsem si před okamž ikem
vyslechnul co nejpřesněji zopakovat (nastaví
m vypravě či zrcadlo).
„ Ty jsi říkal, ž e ..........................................................
Souhlasí to?“
Pak se vyptávám druhé strany tím samý m způsobem, dokud není jasné, co se stalo.
Eventuelněmusím přizvat k rozhovoru svědky.
Proč?
Dále se ptám, proč se to stalo.
„ Proč, podle tvý ho názoru, se to stalo?“
Pustím opět postupně obě strany ke slovu a zopakují
, co řekly. (Opět jim „nastaví
m
zrcadlo“)
Jak?
Ptám se, jestli mají oběstrany zájem na urovnání tohoto konfliktu.
93
„ Když jsme tedy tenhle případ vyjasnili, chci teď od vás vědět, jestli chcete tenhle konflikt
urovnat.“
Pokud řeknou „ ne“, tak je rozhovor u konce. Nabídnu jim, ž e můž eme v rozhovoru
pokračovat někdy jindy. Upozorním sporné strany na to, ž e při pokračování mediačního
rozhovoru musí počítat s disciplinárními opatřeními, která jsou již v rukách učitelů.
Odpoví-li „ ano“, poprosím je, aby napsali „návrhy řešení
“. Kaž dý pro sebe.
Pokusím se pak tyto návrhy sjednotit.
Zeptám se jich, zda s touto sjednocenou verzí návrhů řeš ení souhlasí
.
Když řeknou „ ne“, navrhnu jiný termín setkání.
Když řeknou „ ano“, uzavřu pí
semnou smlouvu obsahující dohodu a termín příš tího setkání,
při kterém se prověří dodrž ování smlouvy.
Smlouvu podepíš í obědvěstrany.
Budu se s nimi scházet a prověřovat dodrž ování smlouvy tak dlouho, dokud již nebude hrozit
ž ádné nebezpečí nového vypuknutí konfliktu.
Případně dávají pozor na aktéry konfliktu z důvodu „ zajiš tění míru“ po nějakou dobu dva
ž áci-důvěrníci.
Pravidelná setkání za účelem dodrž ování smlouvy jsou bezpodmínečněnutná, aby nedoš lo k
tomu, ž e konflikt znova vypukne.
Patronát mediátorů/ tří
dní
ch důvě rní
ků nad 7. roční
ky
Kdo jsou zmí
ně nímediátoři?
9 Žáků/ž ákyň 9. a 10. ročníků, kteří na „ zámečku v Glienicke“ absolvovali mediační trénink
(trénink urovnávání sporů).
Jakou pomoc mediátoři nabí
zejí
?
Při konfliktech a sporech nabízí svou pomoc prostřednictvím mediačního rozhovoru. Žáci se
od nich dozví, v čem tento způsob urovnání sporu – mediace – spočívá.
Žáci 7. tříd jsou takto chráněni před napadnutím ze strany starš ích.
Žáci 7. tříd se mohou s plnou důvěrou obrátit na mediátory s problémy, které mají s ž áky z
vyš š ích ročníků.
Jsou zde míněny předevš ím problémy jako ohrož ování, vyhrož ování, vydírání, š ikanování,
donucování, různé formy duš evního i tělesného nátlaku a násilností, které se mohou odehrávat
o přestávkách a na cestědo š koly.
Mediátoři nabízejí v těchto případech ochranu a svou pomoc při řeš ení konfliktů. Doprovázejí
ohrož ené ž áky. Naváž í kontakt s pachateli. Popřípadě zorganizují mediační rozhovor mezi
obětí a pachatelem. Pachatelé jsou vyzváni zanechat svého jednání.
Mediátoři nepouž ijí ž ádného násilí. Když není mož né daný problém vyřeš it, obrátí se na
učitele-důvěrníky.
Skupina mediátorů se snaž í pokaž dé působit a jednat společně.
94
Spory ve tříděurovnávají mediátoři jenom vý jímečně, to je zálež itostí třídy a třídního učitele.
Jak se žáci dozvě dío pomoci, kterou nabí
zímediátoři?
Po dohodě s třídním učitelem přijdou mediátoři do tříd sedmého ročníku. Hovoří bez
přítomnosti učitele s ž áky, kteří se sesednou do kruhu.
Osobněse představí.
Pak ž ákům vypráví, co se jako mediátoři naučili a nabídnou jim svou pomoc.
Popíš í jim také svou vlastní zkuš enost, kterou získali, když byli ž áky 7. ročníku.
Aby ž áci na mediátory nezapomněli, vyvěsí se v jejich třídě plakát s fotkami vš ech členů
skupiny mediátorů i s jejich jmény a třídami.
Proč mediátoři nabí
zejížákům svou pomoc?
Mediátoři nabízejí svou pomoc na základě vlastních zkuš eností, které kdysi jako ž áci
sedmého ročníku sami získali.
Chtějí bý t svý m spoluž ákům už iteční svojí získanou kvalifikací.
95
Anlage Nr. 2:
Das Konzept des Streitschlichtens und der Gewaltprävention an
der Werner-Stephan-Oberschule
Allgemeines:
An der Werner-Stephan-Oberschule (Hauptschule in Tempelhof/Berlin) wird nunmehr
seit sieben Jahren „ein regelmä ß iges Streitschlichtertraining durchgeführt mit dem
Ziel, dass Schüler Konflikte und massiven Streit selbst beilegen und regulieren
können. Das Training findet in der Bildungsstä tte „Helmut Gollwitzer“ Haus in
Wünsdorf statt.
Es ist gegliedert in vier Teile:
1. Training zur Intervention (Eingreifen bei gewaltsamen Auseinandersetzungen)
2. Training zur Deeskalation (Ablenken und Beruhigen im Vorfeld eines
Streites oder danach)
3. Training zum Schlichter (Beilegen eines Konfliktes durch ein Schlichtungsgesprä ch)
4. Training zum Vertrauenschüler (Schlichtungsgesprä che, Patenschaften für
die 7. Klassen und einzelne problematische Schüler)
Das Konzept der WSO unterscheidet sich grundsä tzlich von anderen Konzepten an
Berliner Schulen. Es wurde von den Schülern selbst nachgefragt und nicht entwickelt
aus der Perspektive der Lehrer, die nur allzu hä ufig das, was sie selbst für notwendig
erachten, den Schülern überstülpen.
Als erste Schule Berlins führte die Schülervertretung der WSO seit 1984 regelmä ß ige
Seminare (zunä chst im Wannseeheim für Jugendarbeit) durch mit dem Ziel die
Klassensprecher und Schulsprecher für ihre Arbeit auszubilden. Die Moderation
dieser Seminare lag in den Hä nden der von den Schülern gewä hlten
Vertrauenslehrer.
Auf einer der Tagungen formulierten die Klassensprecher selbst, dass an sie die
Anforderung von ihren Mitschülern gestellt wird, bei Streitigkeiten einzugreifen und zu
schlichten, was sie gerne erlernen möchten. Dabei stand an erster Stelle das
Erwerben einer Kompetenz, bei akuten Konflikten eingreifen zu können (Prügeleien
etc.)
In Zusammenarbeit mit der Internationalen Jugendbegegnungsstä tte Jagdschloss
Glienicke und deren Teamern Dr. Waniorek und Siang Be und den Vertrauenslehrer
wurde 1995 das erste Streitschlichtertraining mit den Klassensprechern im
Jagdschloss entwickelt und durchgeführt.
Seitdem wurde das Konzept kontinuierlich überarbeitet und verbessert. Im Zuge
dieser Entwicklung stieg auch die Popularitä t des Trainings unter den Schülern, die
die erlernte Kompetenz im Schulalltag anwenden und sie auß erdem als
Bereicherung ihrer Persönlichkeit erleben. Deshalb führen wir derzeit im Schuljahr
96
vier Trainingseinheiten an drei Tagen nicht mehr im Jagdschloss sondern im Helmut
Gollwitzer Haus durch mit der Absicht einer Vertiefung des Erlernten in der Schule im
Rahmen regelmä ß iger Treffen.
Die Zusammenarbeit mit dem Jagdschloss wurde durch die Schließ ung der
Bildungsstä tte beendet. Bereits vorher wurde das Training nur noch von den beiden
Vertrauenslehrern wegen inhaltlicher Differenzen mit den Teamern des
Jagdschlosses moderiert. Zunehmend werden Schülerexperten als Moderatoren in
das Training eingebunden, d.h. dass die Vertrauensschüler die Trainingsphasen für
die jüngeren Streitschlichter leiten. Auch dies führte zu einer erheblichen
Qualitä tsverbesserung des Trainings. Das Streitschlichten wird dadurch mehr und
mehr zur eigenverantwortlichen Handlung der Schüler, die meist viel besser ihre
Konflikte untereinander regulieren können, als wenn Lehrer mit Autoritä t,
Schuldzuweisungen und Disziplinmaß nahmen dies meist vergeblich versuchen.
Mittlerweile ist die Akzeptanz innerhalb der Schulgemeinschaft ä uß erst hoch, d.h. die
Streitschlichter genieß en ein hohes Ansehen sowohl bei Schülern wie auch Lehrern.
Inzwischen übernehmen Streitschlichter der neunten und zehnten Klassen als
Vertrauensschüler Patenschaften für die neuen Schüler der 7. Klassen. Dies ist ein
weiterer wichtiger Mosaikstein in der Gewaltprä vention an der Werner-StephanSchule.
Konflikte werden von den Schü lern durch Eingreifen und Schlichtungsgespräch
ohne Lehrer reguliert und beigelegt. Die Kompetenz der Schü ler wird tatsächlich
von den Konfliktparteien nachgefragt. Viele Schlichtungsgespräche wurden
erfolgreich gefü hrt. Dadurch traten die ü blichen Disziplinarmaßnahmen wie
Klassenkonferenzen, Verweise etc. in den Hintergrund.
Das Schulklima wurde friedlicher und das Gesamterscheinungsbild der Schule
auch in der Ö ffentlichkeit viel positiver.
Die Notwendigkeit der Gewaltprä vention durch das Schlichtertraining
Es muss erwä hnt werden, dass die WSO über ein erhebliches Konfliktpotential
seitens der Schüler verfügt, welches wesentlich brisanter ist als das einer normalen
Groß stadthauptschule. An dieser Schule werden Schüler aus vielen Lä ndern
unterrichtet, vor allem auch solche, die noch nicht lange in Deutschland sind und aus
allen erdenklichen Krisengebieten dieser Erde stammen. Auf dem Höhepunkt des
Balkankrieges hatten wir Schüler aus allen Teilen des ehemaligen Jugoslawiens
(Serben, Kroaten, Slowenen und Kosovoalbaner). Auch Türken und Araber stehen
sich hä ufig feindlich gegenüber, wie auch Schüler aus der GUS und Polen.
Es ist der Schulgemeinschaft gelungen ein friedliches Miteinander zu gestalten, quasi
eine Oase des Friedens zu schaffen, ein Zustand der von den Schülern bewusst
angestrebt wurde, trotz aller Versuche von auß en die Konflikte auch in die Schule zu
tragen. Das Streitschlichterkonzept leistet zum friedlichen Schulalltag einen
wesentlichen Beitrag.
97
Auswahl und Anzahl der Schüler des Streitschlichtertrainings
Bei der Einführung des Trainings nahmen ca. 15 Schüler aus allen Klassenstufen an den
Seminaren teil. Dies waren zunächst die Klassensprecher, dann aber wurde der
Teilnehmerkreis erweitert, so dass auch andere interessierte Schüler sich beteiligen können,
um eine möglichst breite Basis zu schaffen. Momentan werden pro Jahr zwei
Trainingseinheiten mit den Teilnehmern aus der 7. und 8. Klassenstufe durchgeführt und zwei
Trainingseinheiten mit Teilnehmern aus 8, 9 und 10, die schon mindestens zweimal dabei
waren. Die Teilnahme ist grundsätzlich freiwillig. Eine Obergrenze von 16 Schülern pro
Seminar soll nicht überschritten werden. Da momentan durch die Attraktivität des Trainings
eine höhere Nachfrage besteht, können noch folgende Auswahlkriterien berücksichtigt
werden: Vertreter aus allen ethnischen Gruppen der WSO, paritätische Besetzung mit
Mädchen und Jungen sowie die Mitnahme von verhaltensproblematischen Schülern, denen
damit die Möglichkeit gegeben wird, eine andere Rolle im Schulalltag einzunehmen.
Nicht abhängig ist die Teilnahme von der Bezahlung. Dieses Training wird im erheblichen
Umfang von der Schule unterstützt, Geldmangel darf kein Hindernisgrund sein. Für Schüler,
die die Kosten von zur Zeit 24 Euro für Seminar mit Übernachtung und Vollpension im
Jagdschloss Glienicke nicht aufbringen können, werden diese ganz oder anteilig von der
Schule (Förderverein, Cafeteriagewinn) übernommen.
Für die letzte Trainingseinheit der Ausbildung der Vertrauensschüler und der Mediatoren
werden die Teilnehmer allerdings verstärkt auf die Bedeutung und die Ernsthaftigkeit ihrer
Funktion hingewiesen. Ohnehin wird diese Position nur von Schülern eingenommen, die im
Laufe der Jahre eine Entwicklung durchgemacht haben.
Bedeutung der Bildungsstätte Helmut Gollwitzer Haus fü r das Streitschlichtertraining
Von Anfang an wurde entschieden das Streitschlichttraining nicht im Rahmen des schulischen
Alltags an der WSO durchzuführen um Brüche und Störungen von außen zu vermeiden und
den Gruppenfindungsprozess zu optimieren. Ein wesentlicher Aspekt, der für die
Durchführung des Trainings im Jagdschloss spricht, ist die Förderung der Gruppendynamik.
Die Arbeit eines Streitschlichters bedingt unter anderem Mut, Vertrauen und Zuverlässigkeit.
Beim Intervenieren in eine gewaltsame Auseinandersetzung von Schülern muss der
Streitschlichter wissen, dass er nicht allein gelassen wird, sondern auf die Hilfe seiner
Mitschlichter vertrauen kann. Ohne diese grundsätzliche Voraussetzung ist das ganze Konzept
zum Scheitern verurteilt.
In der Bildungsstätte wird nicht nur gemeinsam trainiert, sondern auch die Freizeit
gemeinsam verbracht. So lernen sich die Teilnehmer viel schneller und intensiver kennen.
Die ersten Bausteine des Trainings dienen zunächst ebenfalls dem Kennen lernen, Vertrauen
zueinander gewinnen und Sich aufeinander verlassen können. (Siehe Praxisanhang). Für
diesen wichtigen Prozess werden künftig verstärkt Elemente der Erlebnispädagogik
eingebaut.
98
Die Gruppe wächst so zusammen, dass alle Teilnehmer immer traurig sind, wenn das Seminar
zu Ende ist. Im schulischen Alltag wäre mit Störungen zu rechnen, die diesen Prozess der
Gruppenbildung erheblich beeinträchtigen.
Es finden jetzt zusätzlich regelmäßigere Treffen der Streitsschlichter in der Schule statt, um
vor allem die Arbeit der Vertrauensschüler zu koordinieren, zu evaluieren und zu begleiten.
Die einzelnen Trainingsschritte:
Die einzelnen Trainingsschritte bestehen aus den Teilen „ Interventionstraining,
Deeskalationstraining, Vertrauensschülertraining und Mediation“ (Beilegen von Konflikten
im Schlichtungsgespräch).
Diese Schritte und Bausteine ergaben sich aus den Interessen der Schüler.
Begonnen wird mit dem Interventionstraining in den Seminaren 1 und 2, wobei dabei
Elemente der Deeskalation bereits enthalten sind.
Die Seminare 3 und 4 beinhalten Deeskalationstraining, Training der Vertrauensschüler
(Paten) und Training des Schlichtungsgespräches.
Die Inhalte der Seminare 1 und 2 sind im wesentlichen gleich. Daher ist eine Mischung von
Anfängern und Wiederholern möglich. Bei den Spielen wird variiert, um Langeweile zu
verhindern. Es kann auch abhängig von den Teilnehmern zu Veränderungen in den einzelnen
Schritten und Phasen des Trainings kommen. Flexibilität in Planung und Durchführung
bereichert die Arbeit wie auch im normalen Unterricht. Das Überstülpen fester Konzepte wäre
eher kontraproduktiv.
Teilnehmer in Seminar 3 und 4 sollen allerdings als Voraussetzung die beiden ersten
Seminare absolviert haben, damit eine gesicherte Basis bei allen vorhanden ist. Besonders
begabte Schüler können jedoch auch schon nach Training 1 an Training 3 teilnehmen.
Es hat sich als äußerst wertvoll erwiesen, in den einzelnen Trainings (1 und 3) Schülern in
bestimmten Phasen als Experten die Moderation und das Training zu überlassen.
In Training 3 sind es Schülerexperten, die in Kleingruppen das Training des
Schlichtungsgesprächs leiten. In diesen Phasen nehmen sich die Lehrer ganz raus und es
werden nur am Ende die Ergebnisse präsentiert. Das eigenverantwortliche Handeln der
Schüler brachte eine erhebliche Steigerung der Arbeitsintensität und hervorragende
Ergebnisse.
Aufgrund dieser Erfahrung wird die Rolle der Schülerexperten künftig noch gestärkt werden.
Das Interventionstraining (1. und 2. Training)
Im Interventionstraining lernen die Schüler das Eingreifen bei akuten Konflikten.
Sie lernen bei Prügeleien dazwischen zu gehen und die Streitenden zu trennen.
99
Diese Qualifikation wurde von den Schülern als erstes nachgefragt. Intervention hört
sich einfacher an als es in Wirklichkeit ist. Schließ lich gibt es unzä hlige Beispiele
dafür, dass auch Erwaschene bei Gewalttaten einfach wegschauen und so tun wie
die drei Affen (nichts Sehen, nichts Hören, nichts Sagen). Neben den
Kennenlernspielen besteht die erste Phase des Trainings aus Übungen zum in die
Mitte gehen. Dabei überwindet der Streitschlichter seine Hemmungen, stellt sich in
die Mitte und prä sentiert etwas vor den anderen. (meistens das
Persönlichkeitswappen siehe Praxisteil). Diese Übung machen alle, um Ä ngste zu
überwinden und das Gefühl der Stä rke durch diese Überwindung zu erfahren. Bei
jedem Beitrag wird der Prä sentierende durch Beifall von den anderen positiv
gestä rkt. Diese positive Verstä rkung ist Element aller Trainingsschritte.
Neben praktischen Übungselementen findet auch auf der theoretischen Ebene das
Analysieren von Konflikten statt.
(Was sind Konflikte? Warum wird es immer welche geben? Wie verlä uft ein Konflikt?
Eskalationsspirale, Spinnwebanalyse, Tunnel, siehe Protokollanhang.)
Es werden dann einige typische von den Schülern vorgestellte Konflikte, die zu
Prügeleien führten, dazu verwendet, um das Intervenieren zu trainieren.
Die Methode ist dabei Rollenspiel und Living - Theatre.
Jetzt erst werden die einzelnen Schritte des Eingreifens trainiert.
1. Schreien (Hör auf!), Lautes Pfeifen, Ablenken
Beim Schreien treten bereits bei einigen erhebliche Probleme auf. Vor
allem Mä dchen können oft nicht richtig schreien, wobei sie dabei im
Ernstfall besonders wirksam sind. Folglich muss auch die Technik des
Schreiens trainiert werden mit Atemübungen, Herauspressen der Luft etc.
2. Dazwischengehen und Unterbrechen des Tunnels der Streitenden.
In der 2. Phase lernen die Streitschlichter mindestens zu zweit besser mit
einer ganzen Gruppe das Dazwischengehen.
Vorab wird hier auf Ä ngste besonders eingegangen. Den Schülern wird
vermittelt, dass keine todesmutigen Heldentaten erwartet werden, sondern
das Risiko immer abgeschä tzt werden muss, wenn beispielsweise Waffen
(Messer oder Ä hnliches) im Spiel sein sollten. In manchen Situationen ist
es notwendig Hilfe zu holen ohne zunä chst selbst aktiv werden zu können.
Das Dazwischengehen erfolgt mindestens zu zweit, wobei sich der
Streitschlichter jeweils nur auf einen Streitenden konzentriert, frontal den
Tunnel zum anderen unterbricht und versucht den Blickkontakt durch
weiteres Rufen auf sich zu lenken.
3. Trennen und Abdrängen der Streitenden.
Dieser Schritt ist mit dem vorangehenden unmittelbar verknüpft.
100
Der Schlichter versucht den Streitenden durch Druck mit den Hä nden auf
die Schultergelenke von seinem Gegner wegzudrä ngen, rä umliche
Distanz zwischen beiden zu schaffen, so dass kein Blick- oder Hörkontakt
mehr möglich ist. Er redet dabei weiter auf den Streitenden beruhigend
ein.
Die Technik des Abdrä ngens ist besonders schwierig. Wird hier von hinten
gerissen oder geschupst und gestoß en, so kann sich die Wut des
Streitenden auf den Schlichter orientieren und ein neuer Konflikt eskaliert.
Deshalb wird das Abdrä ngen besonders intensiv geübt, solange bis jeder
Teilnehmer diese Technik anwenden kann.
Die Schüler machen dabei auch die Erfahrung, dass je höher die Anzahl der
Intervenierenden ist, desto schneller und einfacher die Prügelei beendet werden
kann.
Immer wieder muss den Schlichtern verdeutlich werden, dass es sich um ein Training
handelt ä hnlich eines Fuß balltrainings, d.h. je hä ufiger ich einzelne Sequenzen übe,
desto besser werde ich sie spä ter anwenden können. Angestrebt wird dabei, dass
bestimmte Prozesse automatisiert ablaufen um Schnelligkeit und Prä zision zu
erhöhen.
Das Deeskalationstraining (2. und 3. Training)
Im Deeskalationstraining lernen die Schüler verbal und mit Gesten und Mimik so auf
die Streitenden einzuwirken, dass sich diese beruhigen und zunä chst den Streit nicht
fortsetzen oder die Prügelei erst gar nicht beginnen. Hier geht es also auch darum
vor dem Streithöhepunkt einzuschreiten.
An dieser Stelle muss noch einmal die Konfliktspirale erarbeitet werden, um zu
erkennen wann deeskalierendes Eingreifen möglich und notwendig ist.
Es werden Kriterien entwickelt, auf wen es günstig ist, einzuwirken.
Die Schüler schä tzten ihre Chancen auf Erfolg bei einem Freund höher ein, da der
ihnen mehr vertraut.
In Partnerarbeit und dann im Rollenspiel werden Redesequenzen der Deeskalation
erarbeitet. Dies geschieht in der Sprache der Schüler, ganz egal welche Wörter sie
dabei für effizient halten. (Beispiele: Komm mal runter, bleib mal cool, er ist es nicht
wert etc.)
Die Schüler haben ein genaues Gespür dafür, dass es bei vielen Konflikten am Ende
für den Streitenden auch darum geht, das Gesicht nicht zu verlieren. Dafür müssen
die richtigen Worte gewä hlt werden oder aber der Streitschlichter hat eine solche
Autoritä t, dass der Abbruch des Streites nicht als Feigheit angesehen wird.
Solche Autoritä t genieß en vor allem die Vertrauensschüler der 10. Klassen.
101
Zur Deeskalation gehört ebenfalls ein gezieltes Training zur Ablenkung, was auch
von den Schülern in ihrer Sprache erarbeitet wird. (Dein Schuh ist offen! Wie spä t ist
es? Dort kommt der......etc.)
Kurz vor der Prügelei oder unmittelbar danach ist ein Schlichtungsgesprä ch wenig
hilfreich, da die Streitenden noch zu sehr emotionalisiert sind. Ein Themenwechsel
bringt eher Erfolg.
Zur Deeskalation gehört auch das Einwirken auf die anheizenden Zuschauer. Meist
sind diese hauptverantwortlich für den Ausbruch einer Schlä gerei.
Die Streitschlichter beeinflussen auch verbal die Zuschauer, indem sie diese
auffordern zu helfen den Streit zu beenden und nicht anzuheizen. Hier ergibt sich
eine Verbindung zum Versprechen an die Schulgemeinschaft, den Regeln des
Zusammenlebens an der WSO. Eine dieser Regeln, die von allen Schülern
unterschrieben wurde, lautet: „Ich fange keinen Streit und keine Prügelei an,
heize nicht an, sondern bemühe mich zu schlichten.“
4. Vertrauensschülertraining (Patenschaft für die 7. Klassen) und Training des
Schlichtungsgesprächs (3. und 4. Seminar)
Dieses Seminar findet zu Beginn des jeweiligen Schuljahres statt. Es dient vor allem
der Vorbereitung der Vertrauensschüler (Paten der 7. Klassen) für ihre Tä tigkeit und
dem Training des Schlichtungsgesprä ches.
Das Schlichtungsgespräch ist der anspruchvollste Teil des Streitschlichtertrainings.
Die Schüler selbst fragten sich, was denn zu tun sei nach der Intervention, wie denn
ein Konflikt tatsä chlich beigelegt werden könne, ohne dass es dabei Verlierer gibt.
Die Methode des Schlichtungsgesprä chs löst genau dieses Problem. Dabei sollen
Lösungen gefunden werden, mit denen die Streitparteien zufrieden sind und die ein
erneutes Ausbrechen des Streites verhindern.
Zunä chst müssen die Schlichter (mindestens zwei) vorab klä ren, ob die Streiter zu
einer Schlichtung des Streites bereit sind. Dieses Angebot kann erst nach einem
gewissen zeitlichen Abstand zur Akutphase des Konfliktes gemacht werden, damit
sich die Streitenden überhaupt darauf einlassen können.
Es muss vor allem auch innerhalb der Schulgemeinschaft bei allen Beteiligten klar
sein, dass nach einer ernsthaften Schlä gerei nicht einfach so getan wird, als wä re
nichts passiert. Gerade bei ethnischen Konflikten kann es dann zu unkontrollierbarer
Eskalation und einem Flä chenbrand kommen. Den Schülern ist deutlich, dass wenn
Streit nicht durch Schlichten beigelegt wird, er über die Macht der Institution Schule
beseitigt wird, was z.B. Schulverweise zur Folge haben kann.
Ä hnlich des Modells an den amerikanischen Highschools muss also schon ein
gewisser extrinsischer Druck die Bereitwilligkeit einen Konflikt durch
Schlichtungsgesprä ch beilegen zu wollen, verstä rken.
102
Es seien hier noch einmal kurz die einzelnen Phasen der Schlichtung
zusammengefasst:
1. Anberaumen eines Termins für das Gespräch
2. Vertraut machen mit den Regeln (alles wird vertraulich behandelt,
man unterbricht sich nicht, jeder hat das gleiche Rederecht, Beleidigungen
haben zu unterbleiben, die Schlichter sind absolut neutral, die Schuldfrage
am Konflikt ist nicht Gegenstand des Gesprä ches, sondern was passiert
ist, eine Lösung des Konflikts soll für alle befriedigend sein, keiner soll sich
als Verlierer fühlen, die Lösung wird in einem Vertrag von den Parteien
schriftlich fixiert, die Einhaltung dieses Vertrages wird an Folgeterminen
von den Schlichtern überprüft)
3. Beantworten der Frage: Was ist passiert (Spinnwebanalyse)?
Jeder Streitende schildert seine Version des Konfliktes. Nur der
Streitschlichter darf dabei unterbrechen, um das Gesagte zu wiederholen
und so den Streitenden zu spiegeln.
4. Beantworten der Frage: Warum ist es passiert?
Gleiche Vorgehensweise wie im Schritt davor. Bei den meisten Konflikten
wird spä testens hier klar, dass der Ursprung hä ufig ein Missverstä ndnis
war. Sind diese Missverstä ndnisse geklä rt, ist der wichtigste Schritt zur
Beilegung des Konfliktes getan.
5. Feststellen der Bereitschaft zur Beilegung des Konfliktes
6. Aufschreiben von Lösungsvorschlägen der Konfliktparteien.
7. Vereinheitlichung der Lösungsvorschläge in einem gemeinsamen
Vertrag
8. Erneutes Treffen der Schlichter mit den Parteien, um die
Einhaltung des Vertrages zu prüfen.
Hierbei handelt es sich bereits um eine „abgespeckte“ Variante der Mediation.
(Ausklammern der Gefühle etc.). Dennoch ist für Schüler die Durchführung eines
solchen Schlichtungsgesprä ches eine sehr, sehr groß e Aufgabe, die unter dem
Druck von Perfektionismusansprüchen nicht gelöst werden kann.
Das Training muss daher kleinschrittig erfolgen. Zunä chst wird vermittelt, was
Schlichtung überhaupt bedeutet.
Es erfolgen dann Zuhör- und Spiegelübungen. Dabei wird korrektes Zuhören und
Wiedergeben des Gehörten geübt und vor allem das Beibehalten einer neutralen
Position.
Für Schüler ist die Neutralität besonders schwierig, weil bei ihnen sofort sie
Schuldfrage in den Köpfen herumgeistert. Es muss daher klar sein, dass die
Beantwortung der Frage „wer ist schuld“ nur wieder Sieger und Verlierer produziert
und deshalb den Konflikt nicht löst.
In dieser Phase ist die wichtigste Aufgabe das Zuhören und die korrekte Wiedergabe
des Gehörten ohne den Filter der persönlichen Interpretation.
Erst danach wird das Schlichtungsgesprä ch in seinen einzelnen Phasen trainiert
beginnend mit dem ersten getrennten Gesprä ch mit den Streitenden, in welchem die
103
Methode der Schlichtung kurz skizziert und die Bereitschaft der Streitenden zu einer
Schlichtung festgestellt wird.
Dann wird das Gesprä ch trainiert gesplittert in zwei Teile. Im ersten Teil stellt der
Schlichter das Verfahren und die Regeln vor, im zweiten findet das
Schlichtungsgesprä ch statt.
Als Methode wird dabei wieder das Rollenspiel verwendet.
Da die Verfahrensweise sehr schwierig ist, sind perfekte Ergebnisse nicht zu
erwarten.
Dieser Perfektionismus befindet sich auch vor allem in Pä dagogenköpfen. Er ist unter
den Schülern nicht unbedingt der Schlüssel zum Erfolg.
Selbst dann, wenn der Schlichter im Gesprä ch Fehler macht, können diese durch
sein Ansehen, seine Akzeptanz und seine Autoritä t bei den Streitenden kompensiert
werden.
Schafft es der Schüler auch mit Hilfe dieser Eigenschaften ein Abkommen zustande
zu bringen, bei dem sich keiner als Verlierer fühlt und keiner „sein Gesicht verloren
hat“, dann wird der Konflikt auch ohne Perfektionismus beigelegt..
5. Trainingseinheit - Vetiefung des Schlichtungsgesprächs
In der 5. Trainingseinheit wird dann das Schlichtungsgesprä ch weiter vertieft und
verfeinert werden, indem die Frage nach den Gefühlen der Streitenden thematisiert
wird und sie aufgefordert werden, sich in ihren Gegner zu versetzen. (Stell Dir vor,
Du wä rest an seiner Stelle gewesen, wie hä ttest du sich dann gefühlt.)
Wichtiger Bestandteil der 5. Trainingseinheit ist das Erstellen des „Ehrenkodexes“
für Vertrauensschüler. Jede Gruppe von Vertrauensschüler erarbeitet ihren eigenen
Ehrenkodex.
Dieser Ehrenkodex beinhaltet die Verhaltensregeln für Vertrauensschüler. (Vorbild
sein, selbst keinen Streit beginnen, keine Gewalt verwenden, nicht beleidigend sein
etc.) Die Gruppe erarbeitet diesen Kodex völlig selbstä ndig.
Wirksamkeit des Streitschlichtertrainings.
Schüler, die beginnend mit der 7. Klasse alle Phasen des Streitschlichtertrainings mitgemacht
haben, wachsen in ihrer Persönlichkeit und entwickeln genau das Ansehen und die Autorität
in der Schulgemeinschaft, wie sie oben als wichtige Komponenten im Schlichtungsgespräch
formuliert wurden. Im Schuljahr 1999/2000 und auch im Schuljahr 2000/2001 wurden solche
Schüler zu Schulsprechern gewählt. In Interviews von Fernsehen, Radio und Zeitungen hoben
sie selbst diese Persönlichkeitsentwicklung durch das Streitschlichtertraining hervor.
104
Das Selbstbewusstsein und die Einschätzung der eigenen Wirksamkeit, bei Hauptschülern
sonst eher unterentwickelt, werden durch das Training systematisch aufgebaut und gefördert.
Für die Schulgemeinschaft ist der Nutzen und die Wirksamkeit des Trainings evident.
In zahlreichen akuten Konflikten griffen Streitschlichter ein und verhinderten Schlimmes,
manchmal auch in Situationen, in denen Lehrer wegschauten. Die Streitschlichter leisten
deshalb einen wesentlichen Beitrag zu einer friedlichen Schule.
Schlichtungsgespräche werden in der Zwischenzeit eigenverantwortlich und erfolgreich von
den Schülern durchgeführt.
Den 7. Klassen wird durch die Patenschaft der Vertrauensschüler die Angst genommen und
ein Gefühl von Sicherheit an der Schule vermittelt.
In der 5. Trainingseinheit (Training der Vertrauensschüler) erstellt die Gruppe für sich den
Ehrenkodex für Streitschlichter. Dieser beinhaltet Verhaltensregeln der Vertrauensschüler.
Jede Gruppe von Vertrauensschüler erarbeitet ihren eigenen Ehrenkodex, der dann für jedes
Mitglied der Gruppe verbindlich ist.
Da bewusst auch Schüler mit einem hohen Konfliktpotential zu Streitschlichtern ausgebildet
werden, ist dieser Ehrenkodex notwendig, damit Streitschlichter nicht selbst zu Tätern
werden.
Die hohe Akzeptanz dieses Kodexes wird zum einen dadurch erreicht, dass die Schüler ihn
selbst ohne Beeinflussung freiwillig erstellen. Zum anderen gelobigen sie die Einhaltung des
Kodexes durch ein sehr ernstzunehmendes Ritual, welches stärker ist als ein Versprechen oder
nur eine Unterschrift. Dieses Ritual erzielt eine sehr starke Wirkung und der Kodex wird von
den Schülern äußerst ernst genommen. Im Praxisteil befindet sich der erste ausgearbeitete
Ehrenkodex.
Künftig wird das Training sicher noch mit weiteren Elementen ergänzt werden, so dass eine
stetige Dynamik sich entwickelt.
Bereits jetzt regulieren Schüler die meisten Konflikte selbst und die klassischen
Disziplinierungsmaßnahmen (Klassenkonferenzen, Verweise etc.) sind dabei aus dem
Schulalltag zu verschwinden.
Die wichtige Basis ist dabei die hohe Akzeptanz von Schülern und Lehren, die mittlerweile
dieses Konzept auch voll unterstützen.
Praktische Bausteine des Streitschlichtertrainings
Das Interventionstraining (Training 1 und 2)
Ü bungen zur Gruppenentwicklung und Dynamik und zum Mut „in die
Mitte zu gehen“.
Ziele: Die Schüler sollen sich kennen lernen, Vertrauen zueinander entwickeln,
105
Gruppenstrukturen werden aufgebaut und entwickelt, Hemmungen, in die Mitte zu gehen,
werden überwunden.
Als Einstieg werden verschiedene
unterschiedlich) durchgeführt.
Kennenlernspiele
(von
Training
zu
Training
Beispiele:
Vernetzung der Gruppe mit einem Wollfaden.
Die Schüler sitzen im Stuhlkreis.
Ein Schüler bekommt ein Wollknäuel, wickelt den Anfang um einen Zeigefinger, nennt
seinen Vornamen, zum besseren Merken einen Ort und eine Speise mit dem gleichen
Anfangsbuchstaben. (Ich heiße Robert, komme aus Regensburg und esse gerne
Regenwürmer). Danach wirft der Schüler dem nächsten das Knäuel zu und hält den
Faden fest. Der nächste wiederholt das Gehörte und nennt dann seinen eigenen Satz,
wickelt den Faden um einen Zeigefinger und wirft das Knäuel weiter. So geht es weiter
bis die ganze Gruppe mit dem Faden verbunden und vernetzt ist. Der letzte Schüler
muss dann alle Sätze zurück wiederholen und dabei das Knäuel wieder aufwickeln.
Variante:
Zuwerfen von Bällen mit Rufen der Namen
Zunächst wird mit einem Ball begonnen. Die Schüler stehen im Kreis. Ein Schüler
nennt seinen Namen, sucht Blickkontakt zu einem andren und wirft dem den Ball zu.
Der nennt seinen Namen und wirft den Ball weiter. So bekommt jeder den Ball, nennt
seinen Namen bis der Ball zum Ausgangsschüler zurückgekehrt ist. Nachdem der Ball
noch einmal in der gleichen Reihenfolge geworfen wird, läuft er dann rückwärts. Wenn
das funktioniert kommt ein zweiter Ball dazu mit einer anderen Wurfreihenfolge. Dann
kreisen beide Bälle gemeinsam. Dabei sollen die Schüler die Namen rufen und sich so
konzentrieren, dass die Bälle nicht fallen.
Baum der Erwartungen
Ein Baum ist auf ein großes Plakat gezeichnet, auf der anderen Seite ein Axt. Die
Schüler sollen jetzt ihre Erwartungen für das Seminar auf grüne Karten schreiben.
(Welche Erwartungen habe ich? Was soll in den drei Trainingstagen passieren?). Auf
roten Karten schreiben sie, was nicht passieren soll. Die grünen Karten heften sie an den
Baum, die roten an die Axt. Es findet dann eine Auswertung statt, wo jeder sagt, was er
dazu beiträgt, dass die Erwartungen erfüllt werden können und nicht der Baum gefällt
wird.
Persö nlichkeitswappen
Jeder Schüler erhält auf einem DIN A3 Blatt ein aufgezeichnetes Wappen mit einer
Fahne daneben. In die Fahne schreibt er seinen Namen mit einer Eigenschaft z.B.
Manuel, der Coole. Das Wappen ist in vier Felder unterteilt. Dort sollen Antworten auf
persönliche Fragen hineingeschrieben werden z.B. Wie möchte ich gerne sein? Was war
106
bisher meine beste Tat? Wer ist mein Vorbild? Worauf reagiere ich sauer? Was kann ich
gut? Was ist mein größter Wunsch? etc.
Wenn jeder Schüler für sich dieses Wappen ausgefüllt hat, dann wird wieder ein
Stuhlkreis gebildet. Ein Schüler stellt sich in die Mitte, achtet auf Blickkontakt mit den
Mitschülern und präsentiert sich selbst anhand seines Wappens. Erst, wenn er fertig ist,
dürfen die Zuhörer Fragen stellen. Ist sein Vortrag beendet, klatschen die Zuhörer
Beifall.
Dies ist eine Pflichtübung d.h. jeder Schüler muss in die Mitte gehen und sich
vorstellen. Das wird damit begründet, dass auch der Streitschlichter seine Hemmungen
und Ängste überwinden muss, wenn er in die Mitte zwischen die Streitenden geht.
Vertrauensü bungen zur Festigung der Gruppenstruktur
Hier gibt es viele Varianten. Es werden nur zwei erwähnt.
Die blinde Schlange
Es werden zwei Gruppen gebildet. Jede Gruppe muss einen Kapitän wählen. Mit
Ausnahme des Kapitäns verbinden sich alle die Augen, stellen sich hintereinander auf
mit den Händen auf den Schultern des Vordermannes. Der Kapitän steht am hinteren
Ende. Er muss die Gruppe durch Druck und Zeichen seiner Hände so dirigieren, dass sie
zu einem bestimmten Zielpunkt gelangt. Gesprochen werden darf dabei nicht. Beide
Moderatoren passen auf, dass es keine Unfälle gibt.
Es findet dann ein Auswertungsgespräch statt. (Hat es funktioniert? Hat es nicht
funktioniert? Was waren die Schwierigkeiten etc.).
Der Mutsprung
Ein Schüler mit verbundenen Augen lässt sich von einer bestimmten Höhe (Tische und
Stühle aufeinander gebaut) fallen und wird von der Gruppe sicher aufgefangen.
Diese Übung setzt bereits ein hohes Maßan Mut und Vertrauen voraus.
Kooperationsü bungen
Hier gibt es auch viele Möglichkeiten. Es wird nur eine genannt.
Gemeinsam einen Turm bauen
Die Schüler werden in Vierergruppen eingeteilt. Sie erhalten Scheren, Kleber, Papier
und Pappe. Ihr Aufgabe ist gemeinsam einen Turm zu bauen. Dabei darf wiederum
nicht gesprochen werden. Anschließend gibt es wieder ein Auswertungsgespräch.
107
Ü bungen zur Konfliktanalyse
Ziele: Die Schüler sollen erkennen, dass durch die Unterschiedlichkeit der Menschen
Konflikte alltäglich und nicht per se negativ sind. Sie sollen lernen die eigene Meinung zu
relativieren, andere Meinungen zu akzeptieren. Sie sollen erkennen, dass das Beurteilen von
Konflikten sehr subjektiv ist.
Sammeln von Begriffen bezogen auf den Oberbegriff „Konflikt“ und deren
Zuordnung in die Kategorien „positiv, neutral, negativ“.
Die Schüler erhalten Karteikarten. Sie sollen Begriffe aufschreiben, die sie mit
„ Konflikt“ in Verbindung bringen. Anschließend sollen sie diese Begriffe einstufen in
positiv, negativ und neutral.
So werden diese Begriffe gesammelt und den Oberbegriffen positiv, neutral, negativ an
der Pinwand zugeordnet. Dabei wird das Negative natürlich überwiegen.
Hier kann zum ersten Mal die unterschiedliche Beurteilung von Konflikten thematisiert
werden wie auch die überwiegende negativen Einschätzungen.
Die Konfliktlinie –unterschiedliche Beurteilung von Konflikten
Bei dieser Übung sollen die Schüler erkennen, dass Konflikte je nach persönlicher
Einstellung oder kulturellem Hintergrund unterschiedlich beurteilt werden können.
Mit Testkreppband wird der Raum in zwei Hälften unterteilt. Die eine Hälfte steht für
das Urteil „ es ist ein Konflikt, die andere für das Urteil „ es ist kein Konflikt“. Die Mitte
des Raumes bedeutet „ neutral“. Je mehr ich mich den äußeren Enden des Raumes
zuordne, desto stärker beurteile ich den Konflikt mit entweder „ ja“ oder „ nein“.
Die Schüler stehen zunächst alle in der Mitte des Raumes. Der Moderator erzählt einen
möglichen Konflikt. (Beispiele: Fatima will ihren Freund treffen. Der Vater verbietet
das. Fatima tut es trotzdem. Ist das ein Konflikt? Ja oder Nein?)
Peter tritt Mike beim Fußballspiel in die Beine. Er entschuldigt sich. Ist das ein
Konflikt? Ja oder nein?
Maria erzählt Schlechtes hinter dem Rücken von Petra. Ist das ein Konflikt? Ja oder
Nein?
Robert sagt zu Klaus: „ Deine Mutter sieht aus wie eine Schlampe.“ Etc., etc.)
Nachdem der Konflikt erzählt wurde, ordnen sich die Schüler zu. Der Moderator befragt
dann einzelne, warum sie sich so zugeordnet haben.
Das Konfliktthermometer
Auf ein Plakat wird ein Thermometer gezeichnet mit einer Gradeinteilung von 0 bis 100
(Siedepunkt).
108
Die Schüler schreiben drei neue Begriffe zum Oberbegriff „ Konflikt und
Beleidigungen“ auf drei Karteikarten. Dabei sollen möglichst konkrete Dinge genannt
werden. (z.B. Hurensohn, Idiot, etc.). Sie sollen Begriffe nennen, die sie dem
Thermometer unten, in der Mitte und ganz oben zuordnen würden.
Nachdem diese aufgeschrieben worden sind, werden sie an das Thermometer angepinnt.
Fast immer sind es Beleidigungen der Familie, die bei dem Siedepunkt des
Thermometers angepinnt werden.
Der Verlauf von Konflikten –Minusmännchen und Konfliktspirale
Anknüpfend an die vorangegangene Übung wird der typische Verlauf von Konflikten
dargestellt. Es gibt Idee – Gegenidee, Kraft – Gegenkraft, Meinung – Gegenmeinung.
Es gibt die Minuspunkte, die man sich ständig einfängt, die Spannungen und
Aggression erzeugen. (Zeichnung des Minusmännchen, Kopf, böse blickend, mit einem
Trichter oben, durch den immer Minuszeichen in das Innere des Kopfes gelangen.
Frage, was geschieht irgendwann? Antwort, der platzt irgendwann.)
Wenn es kein Stoppen der Minuszeichen oder Umpolen in Pluszeichen gibt, keine
Kompromisse und kein Einlenken, entsteht leicht der Pingpongeffekt des sich
gegenseitigen Minuspunkte geben durch Beleidigungen, des Hochschaukelns in der
Konfliktspirale bis zum Siedepunkt, wo es dann zur Prügelei kommt.
Dieser Konfliktverlauf wird aufgezeichnet und der Siedepunkt mit einem Blitzzeichen
symbolisiert.
Im Gespräch kann jetzt zum ersten Mal diskutiert werden, wann der Streitschlichter
eingreifen soll und wie er das tun soll. Die Schüler werden sagen, dass es in jedem Fall
günstig ist vor der Eskalation des Konfliktes einzugreifen.
Ü bungen zur Deeskalation
Ziele: Die Schüler lernen Streitende zu beruhigen.
In Partnerarbeit schreiben die Schüler konkrete Sätze oder Handlungen auf, deren Ziel es ist,
Streitende zu beruhigen.
Sie präsentieren ihre Ergebnisse, die an der Flipchart aufgeschrieben werden.
Es erfolgt dann eine kurze Trainingsphase, wo sie das Deezskalieren üben sollen.
Dies geschieht in einem Rollenspiel: Zwei Schüler sitzen in einer Klasse und fangen an zu
streiten. Zunächst versucht nur einer sie zu beruhigen, dann mehrere. Die Spielenden und die
Zuschauer werden befragt, wie es ihnen in der Situation erging.
An dieser Stelle wird deutlich, dass ein erfolgreiches Deezskalieren wahrscheinlicher ist,
wenn mehrere zu beruhigen versuchen.
109
Das Deezskalieren wird im weiteren Verlauf des Trainings immer wieder aufgegriffen und
geübt.
Die Prü gelei und das Intervenieren –Interventionstraining
Ziele: Die Schüler analysieren die Situation von sich Prügelnden. Sie lernen die
einzelnen Phasen des Intervenierens.
Die Batakkaü bung –das Prü geln mit Gummistö cken
Mit Gummistöcken sogenannten Batakkas prügeln sich jeweils zwei Schüler. Die
anderen bilden einen Kreis um sie und heizen sie an.
Der Moderator achtet darauf, dass sich nicht angefasst wird, da sonst Eskalationsgefahr
besteht.
Diese Übung sollten alle machen. Wer partout nicht will, soll aber auch nicht
gezwungen werden.
Es geht dabei vor allem um die Erfahrung des sogenannten Tunnels, indem sich die
Prügelnden befinden. Ihre Aufmerksamkeit und Wahrnehmung ist stark reduziert und
nur auf den Gegner ausgerichtet. Auch Anfeuerungsrufe von außen werde nur bedingt
wahrgenommen.
Im Auswertungsgespräch ist besonders wichtig, die Tunnelsituation genau zu
analysieren, weil das Konsequenzen für das Intervenieren hat.
Das Eingreiftraining
Die Schüler überlegen in drei Gruppen einen Konflikt, der bis zu einer Prügelei geht. Diesen
Konflikt sollen sie vorspielen, wobei zwei Schüler bereits die Rolle des Streitschlichters
übernehmen. An dieser Stelle sind die Experten in den Gruppen gefordert, die den
Streitschlichtern erklären, was sie zu tun haben und Verbesserungen vornehmen.
Der Konflikt wird dann vorgespielt. Die Zuschauer haben folgende Fragen zu beantworten:
Wer ist beteiligt? Was ist passiert? Das ist der Einstieg in die „ Spinnwebanalyse“ von
Konflikten (Wer?, Was?, Warum?, Wie?), welches eines der wichtigsten Elemente zur
Konfliktanalyse ist.
Die Zuschauer werden zuerst befragt, nachdem der Konflikt vorgespielt wurde. Kritik wird
hier noch nicht geäußert.
Danach werden die Spielenden befragt, wie es ihnen in der Situation erging.
Dann wird auf das Verhalten der Streitschlichter eingegangen. Was haben sie getan? Was
hätten sie besser machen können?
Auf Flipchart werden dann die einzelnen Elemente des Eingreifens gesammelt:
110
In die Mitte gehen und den Tunnel unterbrechen. Nicht von hinten reißen und klammern!
Laut rufen und schreien (Hör auf!, Namen des Streitenden, Beruhig dich etc.
Blickkontakt mit dem Streitenden suchen. „ Sieh mich an!“ rufen.
Langsames Abdrängen des Streitenden mit den Händen auf seinen Schultern ohne zu stoßen
und zu schupsen, Beine in Schrittstellung mit leicht gebeugten Knien, damit der Schlichter
nicht umgeworfen werden kann und sich elastisch verhalten kann.
Die Streitenden werden soweit von einander getrennt, dass sie weder Blickkontakt noch
Hörkontakt miteinander haben können.
Die Eingreifschritte werden einzeln trainiert.
Für das Rufen wird die Innenkreis -Außenkreistechnik verwendet. Die Gruppe wird in eine
Innenkreis und eine Außenkreisgruppe aufgeteilt. Die Schüler stehen sich paarweise
gegenüber. Auf Kommando schreien sie sich wechselseitig an (Hör auf! Schau mich an!) Auf
Kommando rückt der Außenkreis eins weiter zum nächsten Partner, bis der Kreis einmal
durchgelaufen ist.
Dann wird das Abdrängen Partnerweise trainiert.
Dann wird eine Szene verkürzt dargestellt und jeder trainiert noch einmal das Eingreifen.
Bei körperlicher Unterlegenheit muss der Streitschlichter von den anderen unterstützt werden.
Wichtig ist dabei das persönliche Risiko zu klären.
Der Streitschlichter soll sich selbst nicht in Gefahr bringen. Je mehr Schlichter eingreifen,
desto geringer ist die Gefahr.
Deshalb wird eine Szene trainiert, in welcher alle eingreifen. Die Streitenden werden dann
sagen, dass sie keine Chance hatten die Prügelei fortzusetzen.
Vor allem verliert der Streitende nicht sein Gesicht (Feiglingsproblematik), wenn ihn mehrere
am Prügeln hindern.
Umsetzung und Anwendung des Gelernten im Schulalltag
Zum Abschluss des Interventionstraining sollen die Schüler die praktische Umsetzung des
Gelernten in der Schule diskutieren und Verabredungen treffen.
Die Ergebnisse sind dabei völlig offen.
Rü ckenkomplimente
Am Ende erhält ein jeder Schüler ein Blatt auf den Rücken geklebt, auf welches sie sich
gegenseitig Komplimente schreiben.
111
Diese Abschlussübung stärkt noch einmal das Selbstwertgefühl und die positive
Einstellung zur Gruppe.
Das Schlichtungstraining (Training 3,4 und 5)
Kommunikationsü bungen
Ziele: Die Schüler lernen genau zuzuhören, das Gehörte zu wiederholen, den Erzähler zu
spiegeln.
Im Schlichtungstraining stehen zunächst Übungen zur Kommunikation im Vordergrund. Es
sollen Techniken erlernt werden, die für das Schlichtungsgespräch unerlässlich sind.
Sich Partnerweise vorstellen.
Die Schüler interviewen sich gegenseitig. (Was ist dein Lieblingsessen? Was sind deine
Hobbes, Was ist deine Lieblingsmusik, Worauf reagierst du empfindlich? Was sind
deine Zukunftspläne etc.).
Sie stellen sich dann in der Mitte des Stuhlkreises gegenseitig vor.
Malen eines Bildes, wie sie ihre Situation als Streitschlichter in der Schule sehen.
In Gruppen malen die Schüler ein gemeinsames Bild, wie sie die Schule und sich als
Streitschlichter sehen.
Diese Bilder werden zunächst von den anderen interpretiert, bevor einer der Gruppe
Erläuterungen abgibt.
Bei dem Auswertungsgespräch wird gefragt, was ihrer Meinung nach noch zum
Schlichten eines Streites benötigt werden. An dieser Stelle wird das
Schlichtungsgespräch genannt.
Es wird dann geklärt, dass das Ziel eines solchen Gespräches das Beilegen des
Konfliktes ist. Dabei werden die Unterschiede von Schlichtung und Urteil durch Gericht
oder Klassenkonferenz aufgezeigt. Bei Urteilen geht es um die Schuld der Beteiligten
und um Strafe. Es gibt Gewinner und Verlierer und damit kann der Konflikt aber nicht
beigelegt oder geklärt werden.
Im Schlichtungsgespräch geht es um Klärung und Beilegung des Konfliktes. Die Frage
nach der Schuld wird nicht gestellt, zum einen ist diese Frage fast nie eindeutig zu
beantworten (zum Konflikt gehören immer zwei, will sich einer nicht streiten, gibt es
keinen Streit) zum anderen verhindert sie die Beilegung des Konfliktes, weil keiner
Verlierer sein will.
An dieser Stelle kann eine Wiederholungsphase des Deeskalations- und
Interventionstrainings stattfinden, wobei der Fokus auf verbales Deezskalieren
112
ausgerichtet ist. Es werden noch einmal Sätze zur Beruhigung gesammelt und das
Beruhigen geübt.
Das Nennen und Erraten von Begriffen –Das Zugabteilspiel
Vier Schüler sitzen im Zugabteil im Zug von Berlin nach Hamburg. Jeder erhält einen
geheimen Begriff oder Satz aus der Deeskalation. (Bleib cool, beruhig dich, hör auf,
lächele, reg dich ab, lass es etc.) Diesen muss er in das Gespräch so oft wie möglich
einflechten, gleichzeitig die Begriffe der anderen raten und diese dann ebenfalls
verwenden.
Die Zuhörer sollen auch die Begriffe und Sätze erraten. Sie werden zuerst danach
befragt.
Jeder sollte einmal im Zug sitzen und sich am Gespräch beteiligen.
Ü bung zum Zuhö ren und Spiegeln
In Dreiergruppen erzählt jeweils ein Schüler einen Konflikt. Der andere muss das gesagte so
präzise wie möglich wiederholen, der dritte korrigiert Fehler.
Die Technik des Nachfragens soll dabei ebenfalls trainiert werden. (Habe ich dich richtig
verstanden, dass.... Du hast gesagt, dass..., Ist das richtig?, Stimmt es, dass...., Du bist der
Meinung, dass etc.)
Es soll auch darauf geachtet werden, dass Redesequenzen nicht zu lang werden, weil sonst
das Wiederholen zu schwierig wird. Notizen sollen als Gedächtnisstütze auch gemacht
werden.
Die Schülerexperten unterstützen die Arbeit in den Kleingruppen. Anschließend wird ein
Gespräch in der Gruppe vorgeführt.
Konfliktanalyse und Training des Schlichtungsgespräches
Ziele. Die Schüler lernen einen Konflikt zu analysieren und trainieren die einzelnen Phasen
des Schlichtungsgespräches.
Wiederholung der Spinnwebanalyse.
In drei Gruppen wird ein für die Schule typischer Konflikt überlegt und dann vorgespielt.
Der Konflikt wird von den Zuschauern mit Hilfe der Spinnwebanalyse analysiert.
Wer war beteiligt?
Was ist passiert?
Warum ist es passiert?
Bei der Auswertung wird man feststellen, dass die Frage nach dem „ warum“ genau den Fokus
der Schüler auf die Frage nach der Schuld richtet. (Wer ist schuld?). Das ist die generelle
113
Konditionierung, die wir im Umgang mit Konflikten haben. Genau das muss aber im
Schlichtungsgespräch vermieden werden.
Den Schülern muss klar werden, dass die Frage nach der Schuld verhindert, dass der Konflikt
geklärt wird und dass sie als Schlichter absolut neutral sein müssen.
Training des Vorgespräches der Streitschlichtung
Die drei Gruppen trainieren anhand ihres dargestellten Konfliktes das Vorgespräch für die
Streitschlichtung. Die Kriterien und der Verlauf dafür werden zunächst gemeinsam erarbeitet
und auf Flipchart aufgeschrieben. (Siehe Anhang. Kurzer Leitfaden für den Streitschlichter.)
Dann wird das Ganze trainiert, wobei Schülerexperten die Moderation in den Gruppen
übernehmen. Die Lehrer sind nicht dabei.
Dann werden die Ergebnisse dem Plenum präsentiert und gemeinsam diskutiert.
Training des Schlichtungsgespräches
Bei dem Schlichtungsgespräch wird ähnlich verfahren wie bei dem Training des
Vorgespräches.
Erst wird der Verlauf und die einzelnen Phasen des Gespräches erarbeitet und aufgeschrieben.
(Siehe Anhang: Kurzer Leitfaden für den Streitschlichter.)
Dann erfolgt das Training in den Kleingruppen unter der Leitung der Schülerexperten.
Anschließend wird das vollständige Schlichtungsgespräch im Plenum vorgeführt, auf Video
aufgezeichnet und gemeinsam analysiert. Jeder Schüler sollte wenigstens einmal die Rolle des
Schlichters im Training übernommen haben.
Da sehr hohe Anforderungen an Konzentration und Arbeitsdisziplin der Schüler gestellt
werden sind Pausen mit Lockerungsübungen und Spielen notwendig (Atomspiel, Reise nach
Jerusalem, Twister etc.).
Die Vertrauensschü lerrolle und Patenschaften fü r die 7. Klasse
Am Ende des Trainings zu Schuljahresbeginn wird geklärt, wie das Erlernte in der Schule
eingesetzt werden kann.
Wer das Schlichtungstraining erfolgreich absolviert hat, bekommt eine Urkunde und erhält
das Amt des Vertrauensschülers an der Werner-Stephan-Schule. An diesen Schüler können
sich die Mitschüler bei Konflikten wenden und er wird Schlichtungsgespräche durchführen.
Damit die Mitschüler darüber Kenntnis erhalten, werden Klassenstufenversammlungen in der
Aula zur Vorstellung der Vertrauensschüler durchgeführt.
Außerdem hängt ein Gruppenfoto mit den Namen und Klassen in der SV-Vitrine aus.
114
Diese Vertrauensschüler übernehmen auch die Patenschaften für die neuen 7. Klassen.
Aufgabe und Vorgehensweise werden am Ende des Trainings erarbeitet.
Sie sollen für die neuen Schüler Ansprechpartner bei Schulproblemen und Konflikten sein,
um ihnen die Ängste zu nehmen und Integration in die neue Schule zu fördern.
Dazu findet zu Beginn des Schuljahres ein Kreisgespräch mit den Schülern der jeweiligen 7.
Klasse ohne Lehrer statt. (Siehe Anhang)
In regelmäßigen Abständen werden dann die Treffen mit den Klassen wiederholt.
Besonders problematische Schüler bekommen einen oder mehrere persönliche Paten, die sich
vor allem in den Pausen um sie kümmern.
Anhang:
Kurzer Leitfaden fü r den Streitschlichter
Eingreifen:
Ich versuche zunächst zu beruhigen.
(Beruhig dich! Bleib cool! usw. Benutze deine eigene Sprache und Wörter).
Wenn es zu einer Prügelei kommt werde ich dazwischengehen.
Ich suche mir eine Streitpartei aus, versuche in die Mitte zu gehen und den Tunnel zu
unterbrechen. Dabei rufe ich den Namen und „ Hör auf“ oder ich pfeife laut usw.
Ich schaue dem Streitenden in die Augen und rufe: „ Schau mich an!“
Ich dränge ihn langsam ab, Hände auf den Schultern, nicht schupsen und klammern,
Ich rufe weiter und schaue in die Augen.
Beruhigen:
Ich entferne den Streitenden so weit, dass er seinen Gegner nicht mehr sehen und hö ren
kann.
Ich versuche ihn weiter zu beruhigen, indem ich auf ihn einrede, ihn möglichst sich setzen
lassen, eventuell auf ein anderes Thema ablenken, auf die Folgen hinweisen usw.
Ich verlasse den Streitenden erst dann, wenn ich sicher bin, dass er die Prügelei nicht fortsetzt.
Später biete ich an, über den Konflikt zu sprechen und bei der Klärung zu helfen.
Schlichten:
Vorgespräch:
Ich führe ein erstes Vorgespräch mit einer Partei und dann mit der anderen.
Ich begrüße den Streitenden freundlich.
Vorschlag:
„ Ich habe Streitschlichten gelernt und biete dir an den Streit zu klären, ohne ein Urteil zu
fällen und damit du nicht bestraft wirst. (Klassenkonferenz, Schulverweis, Gerichtsprozess,
Elterngespräch usw.)
Ich werde den gleichen Vorschlag auch deinem Gegner machen.
Ich werde versuchen den Streit in einem Schlichtungsgespräch mit euch zu klären.
Ich bin dabei neutral. Ich werde kein Urteil fällen und keine persö nliche Meinung sagen.
115
Ich will nur helfen den Streit zu klären und dazu beitragen, den Konflikt zu lösen.
Erzähl doch mal, was passiert ist?
Wer war noch dabei?“
Hier höre ich zu und frage nach, gebe keine Kommentare ab.
Am Ende vereinbare ich Ort und Zeit für das erste Gespräch mit allen Streitenden.
Das Schlichtungsgespräch:
Vor dem Gespräch sollten alle betroffenen Lehrer informiert werden. Unterrichtsausfall sollte
vermieden werden.
Ich begrüße die Streitenden freundlich per Handschlag und bitte sie sich hinzusetzen.
(Gegenüber mit gewissem Abstand).
Ich erkläre die Regeln für das Gespräch. Diese Regeln habe ich vorher aufgeschrieben und
auf einem Plakat aufgehängt.
Ich sage, dass ich neutral bin, dass die Streitenden sich ausreden lassen und nicht
beleidigen.
Keiner soll in dem Gespräch zu kurz kommen. Es darf nicht dazwischen geredet werden.
Alles, was gesagt wird, bleibt im Raum und wird nicht weitererzählt. Ich werde auf die
Einhaltung dieser Regeln streng achten und, wenn es sein muss, das Gespräch abbrechen.
Ich frage die Streitenden, ob sie damit einverstanden sind.
Dann erkläre ich, dass sie immer im Wechsel ihre Sicht des Konfliktes schildern sollen.
Ich bemühe mich in dem Gespräch die Redezeiten der Konfliktparteien gleich lang zu halten.
Möglicher Weise muss ich auslosen, wer beginnt.
Wer?
Ich stelle die erste Frage:
„ Zunächst möchte ich wissen, wer dabei war.“
Diese Frage ist überflüssig, wenn ich das vorher geklärt habe.
Was?
Dann will ich wissen, was passiert ist .
Ich frage eine Partei: „Was ist eigentlich passiert?“
Ich lasse diesen Redebeitrag nicht zu lang werden höchstens bis zur Prügelei.
Ich achte auf Genauigkeit. Ich unterbreche, um das Gesagte möglichst genau zu
wiederholen.
Spiegeln
„ Du hast gesagt, dass ...............................................................
Ist da so richtig?“
Ich frage dann den Gegner mit der gleichen Verfahrensweise, bis geklärt ist, was passiert ist.
Eventuell muss ich Zeugen zum Gespräch dazunehmen.
Warum?
Ich frage dann, warum es passiert ist.
„ Warum ist das deiner Meinung nach passiert?“
Ich lasse wieder beide zu Wort kommen und wiederhole, was sie gesagt haben. Spiegeln
Wie?
Ich frage, ob die Parteien Interesse haben den Konflikt beizulegen.
„ Nachdem der Vorfall klar ist, möchte ich von euch wissen, ob ihr den Konflikt beilegen
wollt.“
Wenn sie „ Nein“ sagen, ist das Gespräch zu Ende. Ich biete an, es zu einem späteren
Zeitpunkt weiterzuführen. Ich weise die Streitenden darauf hin, dass bei Fortsetzung der
Streitereien mit disziplinarischen Maßnahmen durch die Lehrer gerechnet werden muss.
Antworten sie „ Ja“, lasse ich sie Lö sungsvorschläge aufschreiben. Jeder für sich.
Ich versuche dann diese Lösungsvorschläge zu vereinheitlichen.
Ich frage, ob sie mit den Lösungsvorschlägen einverstanden sind.
116
Wenn „ nein“ schlage ich ein weiteres Treffen vor.
Wenn „ ja“ schließe ich einen schriftlichen Vertrag mit der Vereinbarung und einem Termin
für das nächste Treffen, um die Einhaltung des Vertrages zu prüfen.
Der Vertrag wird von beiden unterschrieben.
Ich treffe mich so lange mit ihnen, um die Einhaltung zu prüfen, bis keine Gefahr für ein
erneutes Ausbrechen des Konfliktes mehr besteht.
Eventuell begleiten die Streitenden für eine gewisse Zeit zwei Vertrauensschüler, um den
Frieden zu sichern.
Regelmäßige Treffen, um die Einhaltung des Vertrages zu prü fen, sind dringend
erforderlich, damit der Konflikt nicht wieder auflodert.
Patenschaft der Streitschlichter/ Vertrauensschü ler fü r die 7. Klassen
Wer sind die Streitschlichter?
9 Schüler/innen, der 9. Und 10. Klassen, die das Streitschlichtertraining im Jagdschloss
Glienicke absolviert haben.
Welche Hilfe bieten die Streitschlichter?
Bei Konflikten und Streitigkeiten bieten sie ihre Hilfe durch das Schlichtungsgespräch an. Sie
erklären den Schülern, was dieses bedeutet.
Die Schüler der 7. Klasse sollen vor Übergriffen von Älteren geschützt werden.
Die Schüler der 7. Klassen können sich mit allen Problemen, die sie mit Älteren haben,
vertrauensvoll an die Streitschlichter wenden.
Gemeint sind vor allem Probleme wie Bedrohung, Erpressung, Nötigung und Tätlichkeiten in
den Pausen und auf dem Schulweg.
Die Streitschlichter bieten in diesen Fällen ihren Schutz und ihre Hilfe bei der Konfliktlösung
an. Sie begleiten die Schüler. Sie reden mit dem Täter oder den Tätern. Gegebenfalls
organisieren sie ein Gespräch zwischen Opfern und Tätern. Die Täter werden aufgefordert ihr
Verhalten zu unterlassen.
Die Streitschlichter verwenden keine Gewalt. Wenn der Konflikt nicht zu lösen ist, wenden
sie sich an die Vertrauenslehrer.
Die Gruppe der Streitschlichter versucht immer gemeinsam zu handeln und aufzutreten.
Streitigkeiten innerhalb der Klasse werden nur in Ausnahmefällen von der Gruppe
geschlichtet. Das ist Aufgabe der Klasse und der Klassenlehrer.
117
Wie werden die Schü ler ü ber das Angebot der Streitschlichter informiert?
In Absprache mit den Klassenlehrern gehen die Schlichter gemeinsam in die 7. Klasse. Sie
führen mit den Schülern gemeinsam ein Kreisgespräch ohne Lehrer.
Sie stellen sich persönlich vor.
Dann erzählen sie den Schülern, was sie als Streitschlichter gelernt haben und bieten ihnen
ihre Hilfe an.
Sie berichten vor allem auch von ihren persönlichen Erfahrungen, als sie Schüler der 7.
Klasse waren.
Damit die Schüler die Schlichter nicht vergessen, wird ein Plakat mit dem Foto und dem
Namen und der Klasse der Gruppenmitglieder in der Klasse ausgehängt.
Warum machen die Schlichter dieses Angebot.
Sie bieten ihre Hilfe an aufgrund der eigenen Erfahrungen, die sie als Siebtklässler gemacht
haben.
Sie wollen ihre erworbene Qualifikation zur Verfügung stellen.
118
Pří
loha č. 3:
Sliby žáků Školy Wernera Stephana vůči školní
mu
společenstvímezi lety 1995 - 2005
119
Sliby ž áků
1995
vůči školnímu společenství
1.Své spoluž áky neuráž ím,
neprovokuji a než aluji na ně .
2.Nezač nínám ž ádný spor a
ž ádné rvač ky.
3.Nepřináš ím do š koly ž ádné zbraně a
nevydírám ž ádné spoluž áky.
4.Nepoč márám prostory š koly ani
prostory třídy.
5.Nepohazuji nikde odpadky.
6.Kouřím jen ve vyhrazený ch prostorách.
7.Snaž ím se ke spoluž ákům chovat
zdvořile a přátelsky.
8.Chci spory urovnávat a ne
podně covat.
9.Nechci se „vozit“ po slabš ích
spoluž ácích.
10.Neposmívám se š kodolibě svý m
spoluž ákům.
120
Nová pravidla pro
školníspolečenství
Sliby ž áků
mezi sebou
1996
1. Neuráž ím, neprovokuji a než aluji na své
spoluž áky a
„nevozím“ se po slabších.
2. Nevyvolávám ž ádné spory a rvačky.
Také nechci spory podněcovat,
nýbrž se je snaž ím urovnat.
3. Nenosím do školy ž ádné zbraně a nevydírám
své spoluž áky.
4. Neničím zař ízeníškoly a nikde
nepohazuji odpadky.
5. Ve školníbudově nekouř ím, pouze v
prostorách vyhrazených kuř áků m.
6. Jsem vů či svým spoluž áků m fér.
121
Sliby ž áků
vů či školnímu společenství
(vypracováno tř ídními mluvčími, 5.9.97)
spoluž áky a
Jsem vů či svým spoluž áků m fér.
2. Nenosím do školy ž ádné zbraně a ž ádné drogy a
své spoluž áky nevydírám.
3. Nezahájuji ž ádný spor a ž ádné rvačky,
4. Neponičím popř . nepočmárám zař ízenísvé školy a nikde
nepohazuji odpadky.
5. Usiluji o to dostát svým závazků m:
služ ba na chodbách, poř ádková služ ba, domácíúkoly,
př íprava materiálů na vyučovánía dochvilnost.
6. Kouř ím pouze ve vyhrazených
prostorách pro kuř áky.
7. O př estávkách neopustím
školníbudovu.
8. Usiluji o vzájemný respekt vů či mým
spoluž áků m a mým učitelů m.
9. Zasazuji se za své spoluž áky.
122
Sliby ž áků
vů či školnímu společenství
(vypracováno tř ídními mluvčími,14.9.98)
spoluž áky a
2. Nepř ináším do školy ž ádné zbraně a ž ádné drogy a
své spoluž áky nevydírám.
3. Nezahájím ž ádný spor a ž ádné rvačky,
4. Neponičím popř . nepočmárám zař ízeníškoly a nikde
nepohazuji odpadky.
5. Př idrž uji se pravidel, které jsme
společně ve tř ídě př ijali.
6. Kouř ím pouze ve vyhrazených
prostorách pro kuř áky a nepohazuji
nikde nedopalky.
7. O př estávkách opustím areál školy pouze s písemným
svolením učitele.
8. Snaž ím se nebýt na učitele drzý a nemít vž dy
posledníslovo.
9. Zasazuji se za svou tř ídu.
10. Respektujeme se navzájem.
123
Sliby ž áků vůči
š kolnímu společenství 1999 / 2000
(vypracováno tř ídními mluvčími 23.9.1999)
1.
Chovám se ke svý m spoluž ákům tak, jak chci, aby
se oni chovali ke mně.
2.
Nepř ináš ím do š koly ž ádné zbraněani drogy a
nebudu vydírat své spoluž áky.
3.
Nezačínám ž ádný spor a ž ádné rvačky, ný bž se
snaž ím spory urovnat a drž et sporné strany od
sebe.
4.
Ve š kole udrž uji čistotu, nepoš kozuji a
nepočmárám š kolní prostory, nikde neplyvám a
odpadky odhazuji do odpadkový ch koš ů.
5.
Kouř ím pouze v prostorách k tomu určený ch a
nedopalky odhazuji do popelníku.
6.
O př estávkách neopouš tím areál š koly, pokud
nemám písemné svolení učitele / učitelky.
7.
Chovám se ke svý m učitelkám a učitelům s
respektem.
8.
Zasazuji se za svoji tř ídu.
9.
Dodrž uji své sliby.
124
Sliby ž áků vůči
š kolnímu společenství 2000 / 2001
l.
Žáci a učitelé mají drž et spolu.
2.
Chovám se ke svý m spoluž ákům a učitelům mile
a př átelsky a př eji si, aby se i oni takto chovali
ke mně.
3.
My, ž áci, se respektujeme a vzájemněse
neuráž íme ani vý razy, který m druhý nerozumí.
4.
Nezačínám ž ádný spor a ž ádnou rvačku, ný bž se
snaž ím spory urovnat a drž et sporné strany od
sebe.
5.
Nepř ináš ím do š koly ž ádné zbraněani drogy a
nebudu vydírat své spoluž áky.
6.
Kouř ím pouze v prostorách k tomu určený ch a
nedopalky odhazuji do popelníku.
Pokud budu př istiž en někde jinde, tak budu
muset „ kuř ácký koutek“ uklidit.
7.
O př estávkách neopouš tím areál š koly, pokud
nemám písemné svolení učitele / učitelky.
8.
Buď odevzdám svůj mobil v sekretariátě, nebo
jej vypnu př ed začátkem vyučování.
9.
Budu dbát těchto pravidel.
125
Sliby ž áků vů č i školnímu společ enství
2001 / 2002
(vypracováno třídními mluvčími 14.9.2001)
1.
Žáci/žákyně a učitel/učitelky mají držet spolu
2.
Ke svý m spolužákům/spolužačkám a učitelům/učitelkám se chovám ochotně a
ohleduplně tak, jak si přeji, aby se i oni chovali ke mně.
3.
Respektujeme se a vzájemně se neurážíme ani vý razy, který m druhý nerozumí.
4.
Nezač ínám žádný spor a žádnou rvač ku, ný bž se snažím
spory urovnat a držet sporné strany od sebe.
5.
Pokud mám problé my s ně jaký m spolužákem, obrátím se nejdříve
na urovnavatele sporů – mediátory, stejně tak i na spolužákydůvě rníky a v neposlední řadě na učitele.
Nepoužiji žádné násilí.
6.
Nepřináším do školy žádné zbraně ani drogy a nebudu vydírat své
spolužáky.
7.
Kouřím pouze v prostorám tomu určený ch a odhazuji nedopalky do
popelníku. Pokud nebudu toto dodržovat, musím po dobu jednoho tý dne
vypomáhat školníkovi.
8.
O přestávkách neopouštím areál školy, pokud nemám písemné svolení učitele/
učitelky.
9.
Musím vypnout svůj mobil před začátkem vyučování a mohu jej z tašky
vyndat teprve tehdy, když odcházím ze školy.
10.
Nepočmárávám prostory školy a nepoužívám cizí majetek bez předchozího
souhlasu.
11.
Vůči mý m spolužákům/ spolužačkám se vystříhám jaký chkoli rasistický m
projevů.
12.
Budu se snažit tato pravidla dodržovat.
126
Sliby žáků vůči š kolní
mu společenství
2002/2003
1.
Žáci a učitelé se mají více respektovat a více drž et spolu.
2.
Respektuji své spoluž áky, a je jedno, jakou mají národnost a
chovám se k nim mile a př átelsky, tak jak si př eji, aby se i oni
chovali ke mně.
3.
Nezačínám ž ádný spor a ž ádnou rvačku. Pokud mám problémy s
nějaký m spoluž ákem, obrátím se nejdř íve na urovnatele sporů –
mediátory, stejnětak i na spoluž áky-důvěrníky a v neposlední
ř aděna učitele.
Nepouž ívám ž ádné násilí.
4.
Nepř ináš ím do š koly ž ádné drogy ani zbraně. Jestliž e obchoduji
s drogami nebo někoho ohrož uji zbraní, vylučuji se tímto ze
š kolního společenství a musím počítat s tím, ž e budu ze š koly
vyloučen.
5.
Musím vypnout svůj mobil př ed začátkem vyučování a mohu jej
z taš ky vyndat teprve tehdy, když odcházím ze š koly.
6.
O př estávkách neopouš tím areál š koly, pokud nemám písemné
svolení učitelky / učitele. Služ by u „ severního vý chodu“ by
měly bý t lépe zorganizovány. Funkce ž áků - „ vrátný ch“ musí
bý t pro návš těvy zvenku viditelnějš í, aby tak nedocházelo ke
zbytečný m stresový m situacím.
7.
Nepočmárám prostory š koly a nepouž iju ž ádný cizí majetek bez
př edchozího souhlasu.
Také nelezu do taš ek svý ch spoluž áků a neschovávám jim
jejich věci.
8.
Kouř ím pouze ve vyhrazený ch kuř ácký ch prostorách a odhazuji
nedopalky do popelníků. Nikde kolem sebe neplivám.
9.
Jsem tolerantní ke svý m spoluž ákům.
10.
Slibuji, ž e se budu snaž it tato pravidla dodrž ovat.
127
Sliby ž áků vůči školnímu společenství
2003/2004
(vypracováno třídními mluvč ími 03.9.2003)
1.
Ž áci a uč itelé by se měli více respektovat a více drž et spolu.
2.
Respektuji své spoluž áky, a je jedno, jakou mají národnost a chovám se
k nim mile a přátelsky, tak jak si přeji, aby se oni chovali ke mně.
3.
Nezač ínám ž ádný spor a ž ádnou rvač ku. Pokud mám problémy s nějakým
spoluž ákem, obrátím se nejdříve na urovnatele sporů – mediátory, stejně
tak i na spoluž áky-důvěrníky a v neposlední řadě na uč itele.
Nepouž iji ž ádné násilí.
4.
Nepřináším do školy ž ádné drogy ani zbraně. Jestliž e dealuji drogy nebo někoho
ohrož uji zbraní, vylučuji se tímto ze školního společenství a musím počítat s tím,
ž e budu ze školy vyloučen.
5.
Musím vypnout svůj mobil před zač átkem vyuč ování a mohu jej z tašky
vyndat teprve tehdy, když odcházím ze školy.
6.
O přestávkách neopouštím areál školy, pokud nemám písemné svolení
uč itelky / uč itele. Služ by u „severního východu“ by měly být lépe
zorganizovány. Funkce ž áků - „vrátných“ musí být pro návštěvy zvenku
zřejmější, aby tak nedocházelo ke zbyteč ným stresovým situacím.
7.
Nepoč márám prostory školy a nepouž ívám ž ádný cizí majetek bez
předchozího souhlasu.
Také nelezu do tašek svých spoluž áků a neschov ávám jim jejich věci.
8.
Kouřím pouze ve vyhrazených kuřáckých prostorách a odhazuj í
nedopalky do popelníků.
10. roč níky dohlíž ejí na kuřáky.
Dodrž uji stávající pravidla pro kuřáky tak dlouho, dokud se na školní
konferenci nezmění.
9.
Jsem tolerantní ke svým spoluž ákům.
10.
Služ ba, která dohlíž í na kuřácké a společ né prostory, má za ú kol
kontrolovat, zda jsou č isté toalety, zda nechyb í mýdlo a ruč níky. Pokud
tomu tak není, mají informovat uč itele.
11.
Slibuji, ž e se budu sna ž it tato pravidla dodrž ovat.
128
Sliby žáků vůči školní
mu společenství2004/2005
1.
Akceptuji a respektuji spoluž áky jakéhokoliv původu a
národnosti.
2.
Nepř ináš ím do š koly ž ádné drogy, zbraněnebo pravicově
radikální materiály.
3.
Svůj mobil vypnu př ed vstupem do š kolního areálu a nechám
vypnutý v taš ce.
4.
Jako ž ák 7. ročníku nevstupuji do kuř ácký ch prostor.
5.
Venku – v „ kuř áckém koutku“ – nebudu posedávat na
š kolním plotě.
6.
Zanechávám toalety v takovém stavu, v jakém jsem je
nalezl. Služ ba, která dohlíž í na kuř ácké a společné
prostory, má za úkol kontrolovat, zda jsou čisté toalety,
zda nechybí mý dlo a ručníky. Pokud tomu tak není, mají
informovat učitele.
7.
Nepočmárám prostory š koly a nepouž ívám ž ádný cizí
majetek bez př edchozího souhlasu.
Také nelezu do taš ek svý ch spoluž áků a neschovávám
jim jejich věci.
8.
V doběpobytu ve š kole neopustím areál š koly.
9.
Jsem tolerantní ke svý m spoluž ákům.
Konflikty neř eš ím pomocí násilí.
10.
Budu se snaž it tato pravidla dodrž ovat. Pokud ne, ponesu
následky.
129
Anlage Nr. 3:
Versprechen der Schü ler der Werner-Stephan-Oberschule
an die Schulgemeinschaft zw. den Jahren 1995 - 2005
130
Versprechen an die
Schulgemeinschaft 1995
1.Ich beleidige, provoziere und
verpetze meine Mitschüler nicht.
2.Ich fange keinen Streit und
keine Prügelei an.
3.Ich bringe keine Waffen mit und
erpresse keine Mitschüler.
4.Ich beschmiere nicht die Schule und
den Klassenraum.
5.Ich schmeiß e keinen Müll herum.
6.Ich rauche nur in den
Raucherecken.
7.Ich bemühe mich, höflich und
freundlich zu den Mitschülern zu sein.
8. Streit will ich schlichten und
nicht anheizen.
9.Ich will nicht auf Schwä cheren
herumtrampeln.
10.Ich mache mich nicht aus Schadenfreude
über meine Mitschüler lustig.
131
Neue Regeln für die
Schulgemeinschaft
Versprechen der Schüler
untereinander
1996
1. Ich beleidige, provoziere und verpetze meine
Mitschüler nicht und
trampele nicht auf Schwä cheren herum.
2. Ich fange keinen Streit und keine Prügelei an. Ich
will sie auch nicht
anheizen, sondern bemühe mich sie zu schlichten.
3. Ich trage keine Waffen mit und erpresse keine
Mitschüler.
4. Ich beschä dige meine Schule nicht und werfe keinen
Müll herum.
5. Ich rauche nicht im Schulgebä ude, sondern möglichst
nur in den Rauchecken.
6. Ich bin fair meinen Mitschülern gegenüber.
132
an die Schulgemeinschaft
(erarbeitet von den Klassensprechern, 5.9.97)
1. Ich beleidige, provoziere und verpetze meine
Mitschüler nicht,
trampele nicht auf Schwä cheren herum
und ich bin fair meinen Mitschülern gegenüber.
2. Ich bringe keine Waffen und keine Drogen in die
Schule mit und erpresse meine Mitschüler nicht.
3. Ich fange keinen Streit und keine Prügelei an,
sondern bemühe mich sie zu schlichten.
4. Ich beschä dige bzw. beschmiere meine Schule nicht
und werfe keinen Müll herum.
5. Ich sollte meinen Verpflichtungen nachkommen:
Hofdienst, Ordnungsdienst, Hausaufgaben,
Unterrichtsmaterial und Pünktlichkeit.
6. Ich rauche nur in den Rauchecken.
7. Ich verlasse das Schulgebä ude wä hrend der Pausen
nicht.
8. Ich bemühe mich um Respekt meinen Mitschüler und
Lehrern gegenüber.
9. Ich setze mich für meinen Mitschülern.
133
an die Schulgemeinschaft
(erarbeitet von den Klassensprechern,14.9.98)
1. Ich verpetze, beleidige, provoziere und bedrohe meine
Mitschüler nicht,
trampele nicht auf Schwä cheren herum.
2. Ich bringe keine Waffen und keine Drogen in die
Schule mit und erpresse meine Mitschüler nicht.
3. Ich fange keinen Streit und keine Prügelei an,
sondern bemühe mich sie zu schlichten.
4. Ich beschä dige bzw. beschmiere meine Schule nicht
und werfe keinen Müll herum.
5. Ich sollte mich an die in der Klasse gemeinsam
ausgearbeitete Regeln halten.
6. Ich rauche nur in den Rauchecken und schmeisse
meine Kippen nicht überall hin.
7. Ich verlasse das Schulgelä nde wä hrend der Pausen
nur mit schriftlicher Erlaubnis eines Lehrers.
8. Ich versuche gegenüber dem Lehrer nicht frech zu sein
und nicht das letzte Wort zu haben.
9. Ich setze mich für die Klassengemeinschaft ein.
10. Wir respektieren uns gegenseitig.
134
Versprechen an die
Schulgemeinschaft 1999 / 2000
(erarbeitet von den Klassensprechern am 23.9.1999)
1.
Ich behandle meine Mitschüler so, wie ich von
ihnen selbst behandelt werden will.
2.
Ich bringe weder Waffen noch Drogen mit und
erpresse meine Mitschüler nicht.
3.
Ich fange keinen Streit und keine Prügelei an,
sondern bemühe mich zu schlichten und die
Streitenden auseinander zu halten.
4.
Ich halte meine Schule sauber, beschädige und
beschmiere sie nicht, spucke nicht herum und
werfe den Müll in die dafür vorgesehenen
Mülleimer.
5.
Ich rauche nur in den Raucherecken und werfe
meine Kippen in den Kippeneimer.
6.
In den Pausen bleibe ich auf dem Schulgelände,
es sei denn ich habe die schriftliche Erlaubnis
eines Lehrers / einer Lehrerin.
7.
Ich behandle meine Lehrerinnen und Lehrer mit
Respekt.
8.
Ich setze mich für die Klassengemeinschaft ein.
9.
Ich halte mich an meine Versprechen.
135
Versprechen an die
Schulgemeinschaft 2000 / 2001
(erarbeitet von den Klassensprechern am 29.9.2000)
l.
SchülerInnen und LehrerInnen der Schule
sollen zusammenhalten.
2.
Ich behandle meine MitschülerInnen und
LehrerInnen nett und freundlich und möchte
auch von ihnen so behandelt werden.
3.
Wir SchülerInnen respektieren uns gegenseitig
und beleidigen uns nicht, auch nicht mit
Worten, welche die/der Andere nicht versteht.
4.
Ich fange keinen Streit und keine Prügelei an,
sondern bemühe mich zu schlichten und die
Streitenden auseinander zu halten.
5.
Ich bringe weder Waffen noch Drogen mit und
erpresse meine Mitschüler nicht.
6.
Ich rauche nur in den Raucherecken und werfe
meine Kippen in den Kippeneimer.
Wenn ich woanders erwischt werde, muss ich
die Raucherecke putzen.
7.
In den Pausen bleibe ich auf dem Schulgelände,
es sei denn ich habe die schriftliche Erlaubnis
eines Lehrers / einer Lehrerin.
8.
Ich gebe mein Handy entweder im Sekretariat
ab oder schalte es vor Unterrichtsbeginn aus.
9.
Ich werde mich an diese Regeln halten.
136
Versprechen an die Schulgemeinschaft
2001 / 2002
(erarbeitet von den Klassensprechern/innen am 14.9.2001)
1.
Schüler/innen und Lehrer/innen der Schule sollen zusammenhalten. Ich schließe
keine/n Mitschüler/in aus.
2.
Ich behandle meine Mitschüler/innen und Lehrer/innen hilfsbereit und
rücksichtvoll und möchte auch von ihnen so behandelt werden.
3.
Wir respektieren uns gegenseitig und beleidigen uns nicht, auch nicht mit
Worten, welche die/der andere nicht versteht.
4.
Ich fange keinen Streit und keine Prügelei an, sondern bemühe mich zu
schlichten und die Streitenden auseinander zu halten.
5.
Wenn ich Ärger mit Schülern/innen habe, wende ich mich an die Lehrer/innen
oder an die Vertrauensschüler/innen. Ich wende keine Gewalt an.
6.
Ich bringe weder Wafen noch Drogen mit und erpresse meine Mitschüler/innen
nicht.
7.
Ich rauche nur in der Rauchenecke und werfe meine Kippen in den
Kippeneimer. Wenn ich mich nicht daran halte, muss ich für eine Woche den
Hausmeister unterstützen.
8.
In den Pausen bleibe ich auf dem Schulgelände, es sei denn, ich habe die
schriftliche Erlaubnis einer Lehrerin/eines Lehrers.
9.
Ich muss mein Handy vor Unterrichtsbeginn ausschalten und darf es erst aus
der Tasche nehmen, wenn ich aus der Schule komme.
10.
Ich beschmiere die Schule nicht und benutze kein fremdes Eigentum ohne
vorherige Erlaubnis.
11.
Ich werde mich daran halten, nicht rassistisch gegenüber meinen
Mitschü lern/innen und Lehrern/innen zu sein.
12.
Ich bemmühe mich diese Regeln einzuhalten.
137
2002/2003
1.
Schüler/innen und Lehrer/innen der Schule sollten sich mehr
respektieren und zusammenhalten.
2.
Ich respektiere meine Mitschüler/innen, egal welche
Nationalität sie haben, und behandle sie so nett und freundlich,
wie ich auch von ihnen behandelt werden möchte.
3.
Ich fange keinen Streit und keine Prügelei an. Wenn ich Ärger
mit meinen Mitschülern/innen habe, wende ich mich zuerst an
die Streitschlichter/innen sowie Vertrauensschüler/innen und
dann an die Lehrer/innen.
Ich wende keine Gewalt an.
4.
Ich bringe keine Drogen und keine Waffen in die Schule mit.
Wenn ich mit Drogen deale oder Mitschüler/innen mit Waffen
bedrohe, schließe ich mich von der Schulgemeinschaft aus und
muss damit rechnen von der Schule verwiesen zu werden.
5.
Ich muss mein Handy vor Unterrichtsbeginn ausschalten und
darf es erst aus der Tasche nehmen, wenn ich aus der Schule
komme.
6.
In den Pausen bleibe ich auf dem Schulgelände, es sei denn, ich
habe die schriftliche Erlaubnis einer Lehrerin/ eines Lehrers.
Die Aufsichten am Tor - Nord sollten besser geregelt werden,
auch damit es keinen Stress mit Schulfremden gibt.
7.
Ich beschmiere die Schule nicht und benutze kein fremdes
Eigentum ohne vorherige Erlaubnis.
Ich gehe auch nicht an die Taschen meiner Mitschüler/innen
und verstecke deren Sachen nicht.
8.
Ich rauche nur in der Raucherecke und werfe meine Kippen in
den Eimer. Ich spucke nicht in der Gegend rum.
9.
Ich bin tolerant gegenüber meinen Mitschülern/innen.
10.
Ich verspreche mich zu bemühen diese Regeln einzuhalten.
138
2003/2004
1.
Schüler/innen und Lehrer/innen der Schule sollten
sich viel mehr respektieren und noch mehr zusammenhalten.
2.
Ich respektiere meine Mitschüler/innen, egal welche Nationalität sie
haben, und behandle sie so nett und freundlich, wie ich auch von ihnen
behandelt werden mö chte.
3.
Ich fange keinen Streit und keine Prügelei an. Wenn ich Ärger mit
meinen Mitschülern/innen habe, versuche ich es zuerst selbst ohne
Gewalt zu regeln oder wende ich mich an die Vertrauensschüler/innen
und dann an die Lehrer/innen.
Ich wende keine Gewalt an.
4.
Ich bringe keine Drogen und keine Waffen in die Schule mit. Wenn ich
mit Drogen deale oder Mitschüler/innen mit Waffen bedrohe, schließe ich
mich von der Schulgemeinschaft aus und muss damit rechnen von der
Schule verwiesen zu werden.
5.
Ich muss mein Handy vor Unterrichtsbeginn ausschal ten und darf es erst
aus der Tasche nehmen, wenn ich aus der Schule komme.
6.
In den Pausen bleibe ich auf dem Schulgelände, es sei denn, ich habe
die schriftliche Erlaubnis einer Lehrerin/ eines Lehrers. Die Aufsichten
am Tor - Nord sollten besser geregelt werden, auch damit es keinen
Stress mit Schulfremden gibt.
7.
Ich beschmiere die Schule nicht und benutze kein fremdes Eigentum
ohne vorherige Erlaubnis.
Ich gehe auch nicht an die Taschen meiner Mitsch üler/innen und
verstecke deren Sachen nicht.
8.
Ich rauche nur in der Raucherecke und werfe meine Kippen in den
Eimer. Die 10. Klassen unterstützen die Raucheraufsicht.
Ich halte mich solange an die bestehenden Raucherregeln wie es keinen
neuen Beschluss durch die Schulkonferenz gibt.
9.
10.
Der Hof- und der Rauchereckendienst soll kontrollieren, ob die Toiletten
sauber und Seife sowie Handtücher_ vorhanden sind. Falls dies nicht der
Fall ist, soll er den Lehrer/innen Bescheid sagen.
11.
Ich verspreche mich zu bemühen diese Regeln einzuhalten.
139
Versprechen an die Schulgemeinschaft 2004/2005
1.
Ich akzeptiere und respektiere Schüler/innen und
Lehrer/innen jeglicher Herkunft und Nationalitäten.
2.
Ich bringe keine Drogen und Waffen oder rechtsradikale
Sachen mit in die Schule.
3.
Mein Handy werde ich vor Betreten des Schulgeländes
ausschalten und in Tasche lassen.
4.
Als Schüler einer 7. Klasse werde ich die Raucherecke nicht
betreten.
5.
In der Raucherecke werde ich mich nicht auf den Zaun
setzen.
6.
Ich werde die Toiletten so verlassen, wie ich sie angetroffen
habe. Der Hof- und Rauchereckendienst soll kontrollieren,
ob die Toiletten sauber und Seife sowie Handtücher
vorhanden sind. Falls dies nicht der Fall ist, soll er den
Lehrer/innen Bescheid sagen.
7.
Ich beschmiere die Schule nicht und benutze kein fremdes
Eigentum ohne vorherige Erlaubnis.
Ich gehe auch nicht an die Taschen meiner Mitschüler/innen
und verstecke deren Sachen nicht.
8.
Ich verlasse in der gesamten Schulzeit das Schulgelände nicht
9.
Konflikte löse ich nicht mit Gewalt.
10.
Ich werde mich bemühen die Regeln einzuhalten, wenn nicht
werde ich die Konsequenzen tragen.
140
Anlage Nr. 4
Kooperationsvereinbarung
zwischen
den Vereinbarungspartnern (nachfolgend Partner genannt),
der
und
dem
Werner-Stephan-Oberschule
- Hauptschule –
Alt-Tempelhof 53/57
12103 Berlin
Polizeipräsidenten in Berlin
Abschnitt 44
Götzstraße 6
12099 Berlin
(nachfolgend WSO genannt)
(nachfolgend A 44 genannt)
141
1
Prä ambel
Diese Vereinbarung soll eine auf Dauer angelegte Zusammenarbeit zwischen der
WSO und dem A 44 begründen. Im Mittelpunkt steht das gemeinsame Bemühen um
eine demokratische Erziehung sowie die Förderung von Gewaltfreiheit, Toleranz und
Mitmenschlichkeit im Verstä ndnis der Schülerinnen und Schüler.
Die pä dagogischen Erziehungsansä tze der Schule sollen im Unterricht und in
Projekten durch realitä tsnahe Bezüge des A 44 ergä nzt werden und so das
Rechtsbewusstsein der Schülerinnen und Schüler stä rken.
Daneben soll den Polizeibeamten des A 44 der Einblick in die Schulrealitä t
ermöglicht und das frühzeitige Aufnehmen von aktuellen Problemfeldern erleichtert
werden.
2
Zielgruppen
-
Mitglieder des Lehrkörpers der WSO
-
Schülerinnen und Schüler mit oder ohne bisher erkannte Auffä lligkeiten
insbesondere
- - Schülerinnen und Schüler, die bereits Normen verletzt haben
- - Schülerinnen und Schüler, die nur geringe Rechtsvorstellungen haben - - Schülerinnen und Schüler, die bereits einmal Opfer geworden sind
-
Streitschlichter, Vertrauensschüler, Klassensprecher und
sonstige Funktionsträ ger der Schülerschaft
-
Eltern und Erziehungsberechtigte
-
Polizeibeamte des A 44, die mit dem o.a. Personenkreis hä ufiger zu tun
haben
-
Angehörige anderer Gliederungseinheiten der Polizei, denen Informationen
über das Schulgeschehen helfen können
Weitere Zielgruppen sind denkbar und können einvernehmlich festgelegt werden.
142
3
Ziele
3.1
Abbau von Vorurteilen und Berührungsä ngsten
3.2
breite Akzeptanz der Vereinbarungsinhalte bei den Mitgliedern der
Vereinbarungsorganisationen
3.3
aktives Auseinandersetzen beider Seiten mit den Kooperationsinhalten
und -zielen
3.4
Offenheit im Dialog
3.5
Verstä ndnis wecken für die Zweckinhalte und Ziele des Partners
3.6
Verstä ndnis wecken für Verfahrensablä ufe und Zwä nge des Partners
3.7
Aufklä rung über Rechtslagen, Normen und Konsequenzen
3.8
Aufklä rung über Grenzen der Machbarkeit und Zumutbarkeit
3.9
Unterstützung der Zeugen, Opfer und Helfer
3.10
Anbieten von Handlungsalternativen und Konfliktlösungsstrategien
3.11
Förderung von Kontakten zwischen den Partnern
3.12
Teilnahme an Sportfesten und Schulfesten, Durchführung
von Besuchen in der Polizeidienststelle
3.13
Erreichen von ganzheitlich-kooperativen Verfahrensweisen im Alltag
3.14
ganzheitlich-kooperative Prä ventionsarbeit insbesondere für die Bereich
Gewalt und Drogen
Die Einbindung von Projektangeboten durch andere Dienststellen oder Institutionen
wird angestrebt (z.B. Sportvereine, Freizeiteinrichtungen, Schulpsychologischer
Dienst, Jugendamt).
143
4
Geplante Aktivitä ten
4.1
Persönliche Vorstellung der Kooperation in der Lehrerschaft
(Gesamtkollegium)
4.2
Persönliche Vorstellung der Kooperation in der Schülerschaft
(insb. Schülerversammlung, neue 7. Klassen)
4.3
Persönliche Vorstellung der Kooperation in der Elternschaft
(insb. Gesamtelternvertretung, Elternabende)
4.4
Feste Ansprechpartner in den unterzeichnenden Organisationen
(„Heiß er Draht" gem. Nr. 6 dieser Vereinbarung)
4.5
Gemeinsame Durchführung von Prä ventionsunterricht
(insb. neue 7. Klassen)
4.6
Gemeinsame Durchführung von Projekten
(insb. Projektwoche der B. Klasse)
4.7
Polizeiliche Durchführung von Anti-Gewalt-Trainingseinheiten
(insb. Rollenspiele)
4.8
Polizeiliche Durchführung von Sprechstunden im Schulbereich
(regelmä ß ige Termine)
4.9
Polizeiliche Teilnahme an Schul- und Sportfesten
(ggfs. eigener Polizei-Stand)
4.10
Gegenseitige Besuche
(insb. Führungen durch das Abschnittsgebä ude, Ausstellungsmöglichkeiten)
Terminvereinbarungen werden in gegenseitiger Absprache getroffen. Mindesten
halbjä hrig tauschen die Partner ihre Erfahrungen aus und besprechen Strategien zur
Fortsetzung bzw. Erweiterung der Kooperation.
Die Partner dokumentieren ihre Aktivitä ten; der Austausch der durch die
Schülerinnen und Schüler erstellten Dokumentationen ist erwünscht.
144
5
Ansprechpartner
Als Ansprechpartner sind benannt worden:
für die WSO
für den A 44
Herr
Henschel
Vertrauenslehrer
Telefon: 7560 - 2671
Polizeioberkommissar
Hans-Joachim Knop
Prä ventionsbeauftragter
Telefon: 4664 - 58 291
Verä nderungen werden formlos mitgeteilt.
6 Schlussbemerkungen
Die vorstehend festgehaltenen Kooperationsaktivitä ten haben entsprechend dem
experimentellen Charakter des Vorhabens den Stellenwert von Absichtserklä rungen.
Der A 44 und die WSO haben vor, die festgehaltenen Ideen sukzessive zu
realisieren. Zwischen dem A 44 und der WSO besteht Einigkeit, dass diese
Vereinbarung auf eine vitale Kooperationsentwicklung ausgerichtet ist.
Diese Vereinbarung erlangt ihre Gültigkeit mit Unterzeichnung und behä lt die
Gültigkeit auf unbestimmte Zeit.
Wenn ein Partner dies wünscht, sind möglichst bald Gesprä che über einen weiteren
Ausbau der Kooperation aufzunehmen.
Bei Unzufriedenheit eines Partners mit der Umsetzung des Geistes oder den
niedergelegten Inhalten der Vereinbarung werden Gesprä che unverzüglich
aufgenommen. Führen diese nicht zu einer Einigung, so kann die Vereinbarung
einseitig gekündigt werden. Die Kündigung bedarf der Schriftform.
145
Die vorgenannten Inhalte entsprechend den Absprachen.
Berlin, den .....27....5. 04.........
Unterzeichnet
für
die Werner-Stephan-Oberschule
für
den Polizeiabschnitt 44
und
R
................ eimnitz...........
Frau Reimnitz
Komm.Schulleiterin
Abschnittsleiter
146
Pří
loha č. 4:
Dohoda o spolupráci
mezi
partnery dohody (dále jen partnery),
- Hauptschule (Škola Wernera Stephana
- druhý stupeň zákl. š koly -)
a
Polizeipräsident in Berlin
Abschnitt 44
(Policejním prezidentem v Berlíně
Okrsek 44)
Alt-Tempelhof 53/57
12103 Berlin
Götzstraße 6
12099 Berlin
(dále jen WSO)
(dále jen A 44)
147
1
Preambule
Tato dohoda se uzavírá z důvodu dlouhodobě zamý š lené spolupráci mezi WSO a
pracoviš tě m A 44. Středem oboustranného zájmu je společ ná snaha o
demokratickou vý chovu, jakož i podpoření nenásilného jednání, tolerance a
solidarity v pojetíblízkém ž ákyním a ž ákům.
Odborný pedagogický přístup š koly ve vyuč ování, doplně ný projekty vyznač ujícími
se blízký m vztahem k realitě , které připraví pracoviš tě A 44, má posilovat právní
vě domíž ákynía ž áků.
Vedle toho má bý t policejním úředníkům z okrsku A 44 umož ně no nahlédnout do
š kolníreality a tím usnadnit vč asné zjiš tě níokruhů problemů.
2
Cílové skupiny
-
Členové uč itelského sboru WSO
-
Žákyně a ž áci s více č i méně doposud nápadný mi projevy v přístupu ke
svému okolí
- - Žákyně a ž áci, kteříjiž ně jaký m způsobem přestoupili přijaté normy
- - Žákyně a ž áci, kteřímajívelmi omezený právnírozhled
- - Žákyně a ž áci, kteříse již ně kdy stali obě típrotiprávního jednání
-
Mediátoři, ž áci-důvě rníci, třídnímluvč ía
ostatníč lenové š kolnírady
-
Rodič e a vý chovou zmocně né osoby
-
Policejníúředníci okrsku A 44, kteřís vý š e uvedený m okruhem osob mají
č astě ji co do č ině ní
-
Přísluš níci jiný ch jednotek policie, který m mohou informace od dě níve š kole
pomoci
Dalš ícílové skupiny nejsou vylouč eny a mohou bý t po dohodě urč eny.
148
3
Cíle
3.1
odbouránípředsudků a nedůvě ry
3.2
š iroká akceptace obsahu dohody u č lenů organizací, kteříse na dohodě
podílí
3.3
obě strany dohody se aktivně zabý vajínáplnía cílem kooperace
3.4
otevřenost v dialogu
3.5
nalézt pochopenípro zámě ry a cíle partnera
3.6
nalézt pochopenípro specifický průbě h úředních postupů a nutné důvody
partnera
3.7
pouč enío právních skuteč nostech, normách a konsekvencích
3.8
pouč enío hranicích „kam až je mož né jít“ a co je „mož né si dovolit“
3.9
podpořenísvě dků, obě tía pomocníků
3.10
nabízet alternativy jednánía strategie řeš eníkonfliktů
3.11
podporováníkontaktů mezi partnery
3.12
úč ast na sportovních kláních a š kolních oslavách,
provádě nínávš tě v na policejním oddě lení
3.13
dosáhnutíš iroké kaž dodenníkooperace
3.14
dosáhnutírozsáhlé prevenč níspolupráce, obzvláš tě v oblasti násilía drog
Usilujeme o zahrnutí nabídek projektů i jiný ch institucí a pracoviš ť (např. různé
sportovní organizace, zájmové organizace, š kolní psychologické pracoviš tě , úřad
pro mládež atd.).
149
4
Plánované aktivity
4.1
Osobně představit kooperaci obou stran mezi uč iteli š koly (před celý m
kolegiem)
4.2
Osobně představit kooperaci obou stran mezi ž áky š koly (nejlépe v rámci
shromáž dě níž áků nový ch 7. roč níků)
4.3
Osobně představit kooperaci obou stran rodič ům ž áků (nejlépe v rámci
rodič ovský ch shromáž dě nínebo rodič ovský ch organizací)
4.4
Stálé kontaktníosoby organizací, které svý m podpisem stvrdily dohodu
(v případě nedostateč ného plně nípovinnostíze strany jedné nebo obou
stran, přistoupíkontakníosoby k okamž itému řeš ení: viz. podle č . 6 této
dohody)
4.5
Obě strany se společ ně podílína vý uce prevence
(obzvláš ťv nový ch 7. roč nících)
4.6
Obě strany se společ ně podílína uskuteč ňováníprojektů
(obzvláš ťv tzv. „projektovém tý dnu B. třídy“)
4.7
Zajiš tě ní„protinásilného“ tréninku policií
(obzvláš ťformou „hry rolí“)
4.8
Policie zajistíve š kole pro ž áky své konsultač níhodiny
(pravidelné termíny)
4.9
Úč ast policie na sportovních kláních a š kolních oslavách
(popř. umístě nístánku policie)
4.10
Vzájemné návš tě vy
(obzvláš ťexkurze ž áků v budově policie, mož nosti vý stav)
Termíny se domlouvajína základě vzájemné domluvy. Alespoň kaž dého půl roku si
partneři vymě ňují své zkuš enosti a domlouvají strategie k pokrač ování popř.
rozš ířeníspolupráce.
Partneři dokumentují své aktivity; obě strany dbají na vzájemné poskytování
dokumentace, kterou s sebou práce s ž áky přinese.
150
5
Pově řené osoby
Jako pově řené osoby byly jmenováni:
za WSO
za A 44
Pan
Polizeioberkommissar
(Policejnívrchníkomisař)
Henschel
Vertrauenslehrer
Hans-Joachim Knop
Prä ventionsbeauftragter
(uč itel-důvě rník)
(zmocně nec pro otázky prevence)
Telefon: 7560 - 2671
Telefon:
4664 - 58 291
O změ nách budou vš ichni vč as informováni.
6
Závě reč né poznámky
Charakteristika zámě ru: vý š e uvedené kooperač ní aktivity mají experimentální
charakter. A 44 a WSO majív úmyslu, vý š e uvedené ideje sukcesívně realizovat. A
44 a WSO se shodnou na tom, ž e tato dohoda povede k společ nému
ž ivotaschopnému vý voji spolupráce.
Tato dohoda vstoupí v platnost poté, co ji zastupci partnerský ch stran stvrdí
podpisem a trvá po neurč itou dobu.
Pokud si to jeden z partnerů bude přát, je mož né se domluvit na dalš ím rozš íření
spolupráce.
V případě nespokojenosti jednoho z partnerů buď s nedostateč ně přesvě dč ivý m
přístupem ke společ nému zámě ru, nebo nedbalému realizovaní vý š e uvedený ch
plánovaný ch společ ný ch aktivit, se bezpodmíneč ně sejdou obě strany ke společ né
konsultaci. Pokud tato schůzka prokáž e odliš né postoje partnerský ch stran, tak lze
dohodu jednostranně vypově dě t. Vý pově ď dohody musíbý t vyhotovena v písemné
formě .
151
Vý š e uvedený písemný obsah dohody odpovídá ústnídohodě .
V Berlíně, dne .....27....5. 04.........
Podepsáni
za
za
Polizeiabschnitt 44
(Školu Wernera Stephana)
(Policejníokrsek 44)
a
.
................
Reimnitz...........
Paní R e i m n i t z
Ředitelka š koly
Pan M i o s g a
Vedoucípolicejního okrsku
152
Pří
loha č. 5:
Vznik partnerské spolupráce mezi Gymnáziem F.X.Šaldy a Školou
Wernera Stephana
V roce 1997 vyjela poprvé skupina žá ků a uč itelů ze Š koly Wernera Stephana do
Lidic, aby se prostřednictvím rozhovorů s obyvateli, kteří přežili 10. č ervna 1942
strašný masakr, který se udá l v této vesnici, dozvěděli více o tehdejších tragických
udá lostech. Po ná vratu do Berlína založili na školním dvore Š koly Wernera Stephana
pamá tní místo z rů ží, které přivezli s sebou z Lidic.
Od té doby jede každý rok do Lidic 9. roč ník z této školy.
V roce 2005 se této cesty zúč astnilo 26 žá kyní a žá ků Š koly Wernera Stephana.
V Lidicích se setkali se studentkami a studenty Gymná zia F.X.Š aldy z Liberce.
Kontakt mezi nimi vzniknul na konferenci „Aktivně proti ná silí ve školá ch“ .
Komentá ř jednoho žá ka: „Bylo to pro mě zajímavé, protože jsme se neznali a přesto
jsme si dobře rozuměli a mohli bez problémů společ ně pracovat.“
Ž á ci a žá kyně se domlouvali v anglickém jazyce.
Plá nuje se, že se v těchto setká ních bude pokrač ovat, a že se vzniklé kontakty ještě
prohloubí.
Anlage Nr. 5:
Entstehung einer Schulpartnerschaft zwischen Gymnasium F.X.Šaldy
und Werner-Stephan-Oberschule
1997 fuhr zum ersten Mal eine Schülergruppe der Werner-Stephan-Oberschule nach
Lidice um dort in Gesprächen mit Überlebenden Näheres über die schrecklichen
Ereignisse des Massakers von Lidice, zu dem am 10. Juni 1942 kam, zu erfahren.
Zurück in Berlin legten die Schüler mit Rosen aus Lidice auf dem Schulhof der
Werner-Stephan-Oberschule eine Gedenkstätte an.
Seither fährt jedes Jahr eine 9. Klasse nach Lidice.
2005 nahmen 26 Schülerinnen und Schüler der Werner-Stephan-Oberschule an
dieser Fahrt teil. Sie trafen sich dort mit Schülerinnen und Schülern des
Gymnasiums F.X.Š aldy aus Liberec. Der Kontakt wurde auf der Konferenz „Aktiv
gegen Gewalt in der Schule“ geknüpft.
Kommentar eines Schülers: „Ich fand das interessant, weil wir uns nicht gekannt
haben und uns trotzdem gut verstanden und miteinander gearbeitet haben.“
Die Schülerinnen und Schüler verständigten sich in der englischen Sprache.
Es ist geplant, den Kontakt fortzusetzen und zu vertiefen.
153
Anlage Nr. 6 / Pří
loha č. 6:
Dopis policejní
ho prezidenta v Berlí
ně
Váž ená paní Lottenburger,
SrdečněVám děkuji za váš dopis z 8. února 2005. Váš česko-německý projekt k tématu „ Aktivněproti
násilí ve š kolách“ rád podpořím.
Jak jsem již přislíbil, bude Vás do Č eské republiky jako referent a účastník konference provázet
policejní vrchní komisař pan Hans-Joachim Knop.
Na cestu tam a zpátky pana Knopa a š esti ž áků a učitelů z Berlína, poskytneme vůz z řidičem. Toto
považ uji za smysluplný příspěvek v rámci naš í vlastní preventivní práce a preventivní práce
berlínský ch š kol.
Přeji Vám a vš em přítomný m účastnicím a účastníkům konference zdárné uskutečnění projektu.
S přátelský m pozdravem
Dieter Glietsch
154
Anlage Nr. 7:
155
Pří
loha č. 7:
Dopis Annette Effenberger zaslaný bezprostředně po probě hnutíkonference
„Aktivně proti násilíve školách“
Váž ená paní Lottenburger,
Velmi měpotěš ilo pozvání na česko-německou konferenci v Liberci/Reichenbergu. Na jedné
stranějiž proto, ž e se konference konala v mém rodném městěa na stranědruhé proto, ž e se
jednalo o tak zajímavou tématiku. Sama jsem byla 44 let učitelkou.
To, nakolik je problém „ násilí ve š kolách“ závaž ný , ukázala informace – která zazněla na
konferenci – o vraž dění v návalu š ílenství v USA, jež mělo za následek 9 mrtvý ch a 15
zraněný ch.
Také pozvaní ž áci a studenti z Německa a Č eska projevili o průběh konference velký zájem;
bylo dokonce nutné ješ tě přistavit ž idle navíc. Díky tlumočení konference do sluchátek
nenastaly ž ádné jazykové potíž e. Ale udivilo mě, kolik mladý ch lidí v Č esku ovládá německý
jazyk. Také to byl důvod, proč se v pracovních skupinách podařilo docílit kvalitní diskuse a
dobrý ch vý sledků.
Několik studentek a studentů navrhlo, aby doš lo k opětovnému setkání za účelem dalš ího
pokračování společné práce na tématech vzeš lý ch z pracovních skupin.
Vynikající zkuš enosti prezentovala Škola Wernera Stephana z Berlína, která již léta pracuje
s mediátory s řad ž áků a s místní policejní stanicí. Jak češ tí, tak i němečtí účastníci konference
byli toho názoru, ž e by se takovéto hodnotné zkuš enosti měly zprostředkovat dále také jiný m
š kolám, ale také vyslovili názor, ž e obzvláš těvý chova v rodinném prostředí má velký vý znam
a mělo by se více apelovat na vý chovnou povinnost rodičů.
Pořadatelům – paní Lottenburger z Berlína a paní Vohlídalové z Liberce/Reichenbergu – chci
vyjádřit srdečný dík za vynikajícím způsobem připravenou konferenci.
Velmi měpotěš ilo, ž e zde někteří češ tí a němečtí studenti navázali přátelské kontakty, a ž e
někteří němečtí studenti opět rádi do krásného hostitelského města – kdysi vý znamného města
textilu – „ českého Manchestru“ – zavítají.
Annette Effennberg
Č lenka spolkového shromáž dění
Sudetoněmeckého krajanského spolku
156
Pří
loha č. 8:
Anlage Nr. 8:
Otisk článku Marianne Munzel:
Abdruck des Artikels von Marianne Munzel:
157
158
159
160
161
162
163
164
165
166
167
Pří
loha č. 9 / Anlage Nr. 9:
Seznam účastní
ků / Teilnehmer-/innenliste
Liberec 22. 03. 2005
Absolonová, Veronika
van Ahn, Franz
Bahenská, Eva
Bartoňová, Eva
Bartoňová, Jana
Behrmann, Johannes
Bednář, Antonín
Berková, Adéla
Bukovec, Radek
Buleovec, Radek
Č arda, Jakub
Č echová, Nela
Cizek, Ulrike
Danajovičová, Marcela,
Dostálová, Alexandra
Č ernogůzová, Taťiána
Dietrich, Sven
Diettrichová, Nikola
Dostálová, Alexandra
Draš ar, Miroslav
Effenberger, Annette
Folke, Jan
Foltmanová, Michaela
Gébl, David
Giereová, Lucie
Grothum, Oliver
Hankeová, Romana
Helm, Arthur
Herman, Zdeněk
Herrmann, Richard
Henschel, Hartmut
Hlasatá, Věra
Hodková
Holas, Jaromír
Jakubec, Zbyněk
Jakubovec, Jan
Janovec, Jakub
Jünglingová, Petra
Liberec
Hrádek nad Nisou
Studentka / Schülerin Gymnázium F.X.Šaldy, Liberec
Turnov
Spoluorganizátorka, studentka, / Mitveranstalterin,
Schülerin, Gymnázium F.X.Šaldy, Liberec
Žák, Škola Wernera Stephana / Schüler,
Werner-Stephan-Oberschule, Berlin
Učitel / Lehrer, Jablonec nad Nisou
Studentka / Schülerin, Liberec
Student / Schüler, Jablonec nad Nisou/ Liberec
Praha
Student / Schüler, Gymnázium F.X.Šaldy, Liberec
Jablonec nad Nisou
Studentka / Schülerin, Bautzen/Budyš ín
Zástupkyněředitelky / Stellvertretende Schulleiterin,
Gymnázium F.X.Šaldy, Liberec
Studentka / Schülerin, Mimoň
Tlumočník / Dolmetscher, Liberec
Studentka / Schülerin, Gymnázium F.X.Šaldy, Liberec
Policie Č eské republiky / Polizei der Tschechischen
Republik, Liberec
Köthen
Student / Schüler, Liberec
Policie Č eské republiky / Polizei der Tschechischen
Republik, Liberec
Student / Schüler, Löbau
Studentka / Schülerin, Kopidlno
Žák, Škola Wernera Stephana / Schüler, Werner-StephanOberschule, Berlin
Překladatel, Č esko-Německé fórum ž en /Übersetzer, DeutschTschechisches Forum der Frauen, Berlin / Liberec
Učitel, Škola Wernera Stephana / Lehrer, Werner-StephanOberschule, Berlin
Liberec
Studentka / Schülerin, Jablonec nad Nisou/
Student / Schüler Liberec
Liberec
Liberec
Kasten, Lydia
Karlíková, Lada
Klustová, Michaela
von Knoblauch, Ina
Knop, Hans-Joachim
Kocourková, Lucie
Koch, Martin
Kopecká, Ilona
Kothová, Ilona
Kotranyi, Marek
Koudelová, Iveta
Krtouš ová, Lucie
Křenková, Hana
Křivánková, Kateřina
Kučera, David
Kučera, Petr
Kyselová, Hana
Langerová, Alice
Liske, Gabriele
Liske, Hans-Jürgen
Lobová, Martina
Lottenburger, Ingrid
Lukschová, Veronika
Makos, Barbara
Macháček, Vojtěch
Maš ková, Eva
Matzner, Jan
Mecková
Mikloš ko
Mikloš ín, Lukáš
Mňuková, Leona
Munzel, Marianne
Müller, Susanna
Nesvadbová, Kateřina
Nikoláš ová
Oeburg, Gabriela
Paříková, Veronika
Patschin, Maria
Pokorný , Tomáš
Prchal, Vít
Procházková, Veronika
Příhorský , Lukáš
Reichl, Jan
Rezek, Filip
168
Žákyně, Škola Wernera Stephana / Schülerin,
Policie Č eské republiky / Polizei der
Tschechischen Republik, Liberec
Jablonec nad Nisou
Policejní komisařka, 44. policejní okrsek /
Polizeikommissarin, Abschnitt 44, Berlin-Tempelhof
Policejní preventista, 44. policejní okrsek /
Präventionspolizist, Abschnitt 44, Berlin-Tempelhof
Studentka / Schülerin, Jablonec nad Nisou
Student / Schüler, Eibau
Studentka / Schülerin, Jablonec nad Nisou/
Rý noltice
Liberec
Liberec
Spoluorganizátorka, studentka / Mitveranstalterin, Schülerin,
Gymnázium F.X.Šaldy
Liberec
Liberec
Turnov
Jablonné v Podješ tědí
Liberec
Učitelka z Německa,Lehrerin aus Deutschland, Liberec
Učitel z Německa / Lehrer aus Deutschland,
Gymnázium F.X.Šaldy, Liberec
Č esko-Německé fórum ž en / Deutsch-Tschechisches
Forum der Frauen, Berlin
Žákyně, Škola Wernera Stephana / Schülerin,
Student / Schüler, Frý dlant v Č echách
Probační a mediační služ ba / Mediationsdienst, Liberec
Studentka / Schülerin, Jablonec nad Nisou/Liberec
Moderátorka open space / Moderatorin Open Space, Berlin
Bonn/Tanvald-Šumburk
Studentka / Schülerin, Semily
Studentka / Schülerin Jablonec nad Nisou/Liberec
Tlumočnice, Praha / Dolmetscherin, Prag
Studentka / Schülerin, Zittau
Krajský úřad / Kreisamt, Liberec
Liberec
Liberec
Student / Schüler, Jablonec nad Nisou/Liberec
Ruppersberg, Helmut
Rychtářová, Pavla
Říhová, Daniela
Sdyvalová, Světla
Seidl, Peter
Sekyra, Marek
Scheibalová, Světla
Schleifová, Dominika
Schönheiter, Kathie
Svačinková
Svoboda, Lukáš
Sý korová, Martina
Suchánková, Vlasta
Suchomelová, Jana
Šmídová, Markéta
Svoboda, Lukáš
Svobodová
Šenký řová, Radmila
Škorel, T
Štorek, Tomáš
Štancíková, Vendula
Švehla, Jan
Švekr, Jan
Tomáš ek, Stanislav
Tichý , Martin
Tolarová, Soňa
Tranwananh
Vaculíková, Lenka
Vágnerová, Michala
Vavrová, Markéta
Vecková, Eva
Vlček, Tomáš
Vlčková, Kateřina
Vodičková, Katka
Vohlídalová, Věra
Wehrner, Maria
Zejda, Petr
Zlámalová, Sandra
Zolmanová, Veronika
Zradičková, Edita
169
Učitel, Škola Wernera Stephana / Lehrer, Werner-StephanOberschule, Berlin
Liberec
Studentka, Jablonec nad Nisou/Liberec /
Schülerin, Jablonec nad Nisou/ Liberec
Liberec
Studentka / Schülerin, Löbau
Studentka / Schülerin, Jablonec nad Nisou/ Liberec
Studentka / Schülerin, Gymnázium F.X.Šaldy
Mluvčí Policie Č eské republiky / Sprecherin der Polizei der
Tschechischen Republik, Liberec
Učitelka / Lehrerin, Gymnázium F. X. Šaldy, Liberec
Studentka / Schülerin, Turnov
Liberec
Liberec
Mohelnice
Proseč pod Jiřetínem
Policie Č eské republiky / Polizei
der Tschechischen Republik, Liberec
Studentka / Schülerin, Jablonec nad Nisou
Student/ka / SchülerIn Jablonec nad Nisou/Liberec
Studentka / Schülerin, Nový Bor
Liberec
Student / Schüler, Jablonec nad Nisou
Č esko-Německé fórum ž en / Deutsch-Tschechisches
Forum der Frauen, Liberec
Učitelka z Německa / Lehrerin aus Deutschland,
Gymnázium F. X. Šaldy, Liberec
Studentka / Schülerin, Hejnice
Liberec
Ministerstvo práce a sociálních věcí, Praha /
Ministerium für Arbeit und Soziales, Prag

Aktivně proti násilíve školách Aktiv gegen Gewalt in der Schule

Transkript

Podobné dokumenty

OBEC BRLOH GPS: 48° 55′ 45.107″N 14° 13′ 12.578″E První

Stephan Soell