komárov opět ožije divadelním festivalem

M
ěs
t ys Ko m áro
v
Komárovák
březen 2016
č a s o p i s
m ě s t y s u
K o m á r o v
KOMÁROV OPĚT OŽIJE
DIVADELNÍM FESTIVALEM
Po skončení nultého ročníku DIVADELNÍHO FESTIVALU PEŠÍK jsme
všichni doufali, že se z této vydařené akce stane tradice. Rok se s rokem
sešel a opravdu tomu tak bude. Opět nás čeká pět úžasných dní nabitých
kulturními lahůdkami. Letos se po „červeném koberci“ v komárovském
Domě kultury projdou takové hvězdy jako Petr Nárožný, Libuše Švormová,
Jana Šulcová a mnoho dalších. Festival, který se bude konat v termínu
13.-17. dubna 2016 nabídne šest inscenací, které byly pečlivě vybrány
a myslí na malého i velkého diváka.
Hned první den (středa 13. dubna)
nás čeká CAVEMAN - nejúspěšnější
one man show (hra jednoho herce)
v ČR. Brilantní komedie o složitosti
vztahu mezi mužem a ženou. Co
mají tato dvě pohlaví společného
a v čem se naopak úplně odlišují?
To zjistíte právě v této inscenaci,
kterou nebylo do našeho programu
vůbec jednoduché sehnat. Aby také
ano, když je v Praze vyprodána na půl
roku dopředu.
Ve čtvrtek zažijeme pořádnou jízdu
odehrávající se ve dvou domácnostech. Divadelní agentura Fanny
nám přijede zahrát svou nejnovější inscenaci MANŽELSKÝ ČTYŘÚHELNÍK, ve které se dozvíte, že zvednuté
prkénko na toaletě opravdu není ten
největší problém ve vztahu. Těšit se
můžete na Martina Krause, Daniela
Rouse, Danu Homolovou a Michaelu
Badinkovou.
Páteční večer bude patřit VELKÝM
HOLKÁM, které nepláčou, ba naopak - umí skvěle bavit. V hlavních
rolích se představí Jana Šulcová a Veronika Jeníková.
Sobota bude nabitá. Dopoledne si
zpestříme pohádkou pro ty nejmenší
- PIRÁTSKÉ DOBRODRUŽSTVÍ,
která vypráví o strastiplné cestě Káti
a jejího pejska Škubánka za opravdovým pokladem. V roli pejska
Škubánka uvidíte Marka Šmieda.
A večer? VSTUPTE! O tom, jak
těžký mají život dva klauni na penzi,
nás přijedou přesvědčit Petr Nárožný
a Ladislav Mrkvička. V dalších rolích
Libuše Švormová a Jan Čenský.
Poslední den festivalu bude patřit
celé rodině. Na jevišti nám totiž ožije
rodinný muzikál AŤ ŽIJÍ DUCHOVÉ. Toto představení nazkoušel
Ochotnický Spolek Sedlčany, který
už znáte z loňského ročníku. Na jevišti
se objeví více jak 30 herců a nebude
chybět ani živý orchestr, v jehož
podání se můžete těšit například
na hit Pramen zdraví z Posázaví.
Více informací a ceny vstupenek
se dozvíte v přiloženém plakátu.
Předprodej vstupenek zahájíme dne
10. března od 16.00 hodin na Úřadu
městyse Komárov. Prodej je omezen
na 6 kusů/osoba na představení.
Team Divadelního festivalu Pešík
stalo se jinde, ale…
Vážené čtenářky, vážení čtenáři,
určitě jste zaregistrovali řadu informací o tom, co se na jedné ze středních pražských škol stalo,
či lépe řečeno, co přetrvávalo a co nemá s normálním soužitím lidí mnoho společného. Často skloňovaným slovem v těchto souvislostech bylo slovo šikana. Uvědomujeme si však hlouběji obsah tohoto slova?
Víme, jak se projevuje? Jak postupovat a co dělat, pokud se s podobným chováním setkáme?
Základní informace vám přináší aktuální číslo Komárováku, předpokládáme, že k tématu se budeme
v průběhu roku ještě dále věnovat.
Hlubší souvislosti
šikanování
Chceme-li hlouběji porozumět
šikaně, musíme podniknout nelehkou cestu do „temných“ zákoutí
lidské duše. Poznat, čeho všeho
jsme my lidé schopni. Jen díky
tomuto poznání máme šanci bránit sebe i druhé před destrukcí
a agresivitou, která je v každém
z nás.
„Setkáme-li se s krutostí nebo se
šikanou, míváme většinou snahu
vysvětlovat si to tím, že to mohl
udělat jen nenormální, nemocný
člověk - psychopat,“ říká etoped
Michal Kolář. „Samozřejmě,
že takoví lidé to také mohou být,
ale ve většině případů šikany,
se kterými jsem se setkal, nešlo
o psychopaty, ale o normální
holky a kluky, kteří byli ‚pouze‘
krajně sebestřední a sobečtí.
Agrese a krutost, která je v nějaké
míře v každém z nás, proto u nich
neměla větší zábrany k ‚bujení‘
a byla plně k dispozici jejich
‚kojeneckému‘ charakteru. Nejde
tedy o problém psychopatologie,
ale o problém duchovního rozměru člověka a jeho morálky.
Duchovním rozměrem mám na
mysli, ve shodě s Franklovou
logoterapií, možnost člověka svo2
bodně volit svůj cíl, smysl a své
životní hodnoty. Zjednodušeně
řečeno, ten, kdo je na počátku
duchovního rozvoje, žije sám pro
sebe. Naproti tomu ten, kdo již
duchovně pokročil, překračuje
hranice vlastního zájmu a soucitně
vnímá bolest a potřeby druhých
lidí. Umí se do nich vžít.“
Podle dr. Koláře samotná porucha
duchovního a morálního vývoje
nevede automaticky k týrání druhých. Nicméně je zřejmé, že lidé,
kteří nepřekročili práh krajní
závislosti na sobě, nemají probuzenou moc ducha vzdorovat zlu,
a jsou proto vydáni na pospas
svým zoufalým obranám proti
strachu, mezi které patří i šikanování. Z tohoto důvodu jsou
ohrožení víc než ti druzí. Aby se
však šikanování jako konkrétní
forma antisociálního chování projevilo, je zapotřebí „souhry“ řady
příčin a podmínek daných dědičností, vybaveností mozku a výchovným prostředím.
S ohledem na složitosti problému
a na orientační zaměření našeho
cyklu o šikaně se zde pouze
dotkneme některých jednotlivých
vlivů, které mohou způsobit
„zkrat“ v normálním chování
žáků a vyvolat řetězovou reakci
ústící v šikanování.
Oslavované modly
nedávají šanci
lidství
Současná doba příliš nepodporuje
to „lepší v nás“. Dennodenně jsme
zahrnováni „návody“ na rychlou,
snadnou a bezbolestnou cestu
ke štěstí, jejímiž hlavními atributy jsou úspěch, moc a peníze.
Téhle cestě je pak podřízeno vše
- životní styl, mezilidské vztahy,
dokonce i hodnota lidského života.
„Do vztahů mezi lidmi pronikla jakási svobodně tržní válka,
ve které jde o to, urvat si, co se
dá. Láska, soucit, to je spíš něco
okrajového,“ charakterizuje tento
stav dr. Kolář. „Pro lidi, kteří jsou
zaměřeni pouze na sebe, je běžné, že silnější využívá slabšího,
dokonce ani šikanu nepovažují
za něco špatného. Podle nich si
oběť většinou může za svou situaci sama - není dost sebejistá,
agresivní a bezohledná.“
Společenské klima není pro
ochranu slabých a napadených
zvlášť příznivé (i když i tady se
v poslední době objevují pozitivní signály). Stinné stránky lidské
povahy bezesporu podporuje i násilí v médiích, které potlačuje
v člověku to dobré. Chybí soucit
s utrpením a bolestí druhých,
chybí pocit viny. Zdá se, že ani
svědomí neexistuje.
Škola
je zrcadlem
společnosti
Vliv společenského klimatu se
samozřejmě projevuje i ve škole.
Do vztahů mezi dětmi se promítají všechna negativa dnešní doby.
Musíme však přijmout pravý
stav věcí. Škola nemůže odstranit
destruktivní vlivy zvenčí, může
k nim pouze přihlížet při hledání
účinné ochrany dětí před šikanou.
„Většina šikanujících dětí se rekrutuje z rodin, v nichž existuje
morální vakuum,“ říká Michal
Kolář. „Mladí agresoři jsou zpravidla psychicky i fyzicky zdatní,
umějí skrývat svůj strach a zneužívat strach u druhých. Mnozí
se považují za střed dění. Úcta
k lidem je jim cizí a porozumět
utrpení a bolesti bližního je nad
jejich možnosti. Pro všechny je
pak společná morální a duchovní
zakrnělost, jakási morální slepota,“ vysvětluje etoped. „Hnací
pružinou jejich konání jsou dva
ústřední motivy - krutost a touha
po moci.“
Co vede
děti k tomu,
aby ubližovaly?
Motivů šikanování je však celá
řada. Patří k nim například touha upoutat pozornost. („Agresor
je jako herec na divadle a touží
být středem zájmu publika, dělá
všechno pro to, aby získal obdiv
a přízeň spolužáků. Pořádá proto
ve třídě představení.“) Jiným motivem je zabíjení nudy. („Tyhle
děti prožívají prázdnotu, potřebují něco silného, mít pocit, že
opravdu žijí. Šikana jim přináší
vzrušení.“) Někteří násilníci jsou
ve škole neúspěšní a šikanováním
dokazují, že jsou schopni vykonat
„něco velkého“, že nejsou balonem,
do kterého se kope, že oni tomu
dávají směr. K ubližování druhým
může vést i jakási zvídavost. Michal Kolář ji nazývá motivem
„Mengeleho“. Princip spočívá
v tom, vyzkoušet, kolik toho
druhý vydrží, rozebrat ho jako
hračku. Impulsem k šikaně může
být i žárlivost na přízeň učitelů,
kterou třeba věnují jinému dítěti.
V neposlední řadě se agresorem
stává žák, který byl objektem
šikanování. Aby předešel svému
týrání, začne pro jistotu v nové
škole šikanovat sám.
Odpovědnost
i výzva
Společným jmenovatelem iniciátorů šikany je, jak již bylo zmíněno, duchovní a mravní nezralost.
Problém je však v tom, že i děti,
které se morálně vyvíjejí dobře,
se ve školním období života
dostanou do stadia, kdy jsou pro
ně důležité vztahy ve skupině.
Těm podřizují své konání. Je-li
skupina těžce „nemocná“, jak
to bývá u pokročilých stadií
šikanování, jsou také ohroženy.
„Dítě má malou schopnost odolat
těmto tlakům,“ upozorňuje odborník, „proto je tak důležitá
výchovná stránka školy a osobnost učitele. Právě pedagog je
klíčovou postavou, která může
sehrát velmi významnou roli při
utváření kolektivu třídy, může posilovat jeho imunitu vůči šikaně,
podílet se na vytváření zdravých
vztahů a snažit se je udržet.“
Má-li učitel problémy sám se sebou, je-li egocentrický s touhou
manipulovat, staví-li své zájmy
nad potřeby dětí, pak si těžko
všimne, že je někdo šikanovaný,
natož, aby mu byl schopen pomoci. Nejde o to, aby byl učitel
„nadčlověk“, ale v každém případě
by měl být morálně na výši.
„Šikaně nahrává i tradiční pedagogický styl, klasické hierarchicko
- autoritativní vedení třídy. Při
frontálním způsobu vyučování
kantor sice udrží vnější kázeň,
ale není schopen rozpoznat, co se
ve skupině děje, natož, aby to
ovlivnil,“ připomíná Michal Kolář.
„Škola nemůže výrazněji zasahovat do dějů ve společnosti, ale
může ovlivňovat alespoň své mikroklima, vztahy v něm a pokusit
se negativní vlivy mírnit. Přispívat k duchovnímu a morálnímu
růstu dětí tím, že v nich bude
podporovat to dobré a zároveň
posi-lovat schopnost vzdorovat
zlému. To je pro učitele nejen velká odpovědnost, ale i velká výzva.“
Michal Kolář:
Skrytý svět šikanování ve školách.
Příčiny, diagnostika a praktická
pomoc.
Portál 1997
Převzato z www.sikana.org/clanky
_soubory/R_epidemie.html
3
Malá fotogalerie budoucích žáků
4
Návštěva Planetária v Praze
V úterý 2. února se žáci 3., 4. a 5. ročníků obzvlášť těšili do školy.
Už před 7. hodinou netrpělivě vyhlíželi své učitele a horlivě
plánovali, kdo se s kým posadí v autobuse. O pár minut později
jsme se již všichni vydávali vstříc hlubinám vesmíru do Planetária
v Praze.
Zdroj:
http://www.denik.cz/galerie/planetarium-praha.html?mm=5426659
Planetárium zahájilo pravidelnou
činnost 20. listopadu 1960. Od září
2009 pracuje v sále Cosmorama
kromě optomechanického projekčního planetária i nový digitální projekční systém SkySkan Definiti,
který umožňuje sledovat hvězdy
nejen tak, jak jsou vidět ze Země,
ale i v prostoru a čase. Promítací
plochu tvoří kopule sálu (průměr
sálu 23 metrů, nejvyšší bod kopule
15 metrů nad podlahou).
Trojrozměrný model vesmíru umožňuje některé jevy lépe a názorněji
vysvětlit (např. je snadno vidět,
že hvězdy nejsou zavěšeny na nebeské
klenbě, jak se nám zdá při pohledu
ze Země, ale rozmístěny v prostoru).
Stejně tak se můžeme podívat
z libovolného místa třeba na planety sluneční soustavy či na východ
Země nad měsíčním povrchem.
Projekční systém SkySkan Definiti
je tak skutečnou „hvězdnou bránou“
do hlubin vesmíru.
Po skončení programu měli žáci příležitost vyzkoušet si i různé atrakce,
které planetárium nabízí, např. zjistit,
kolik kg by vážili na ostatních planetách, namíchat ze základních barev
černou nebo vyzkoušet, jak funguje
černá díra.
Martina Dezortová, Simona Rybková
5
Něco k zamyšlení
Uvědomujeme si dnes, v této rozbouřené době, ještě identitu našeho
národa? Jeho mentalitu, kulturní i společenské kořeny? Hledáme poučení
v minulosti? Platí ještě, co Čech, to hrdý občan, který ctí svoji vlast, individualitu lidí v ní žijících, poctivou práci, laskavost k druhým, slušnost,
pravdomluvnost a ohleduplnost? Snažíme se vychovávat v tomto duchu
své děti? Předáme jim vědomí národní sounáležitosti ve snaze docílit
příslušnost k národu žijícímu v okolními státy respektované zemi?
Věřte, že odpovědi na tyto otázky
nejednou hledali i naši předci. Bylo
to v dobách hodně minulých, ale i ne
tak dalekých a budeme si je asi nuceni zodpovědět i my.
Zde je několik pohledů k zamyšlení.
Antonín Aksamit, kreslič a cizelér
komárovských železáren, aktivní
člen zpěváckého spolku Ozvěna
v roce 1904.
„...Snad každý národ v přirozeném
pudu sebezáchovy hledá a používá
různé způsoby, které mu v tom mohou a mají vydatně pomáhat. Staré
zvyky, různé obyčeje, rázovité hry
a tance, dumky a selanky se zpěvem
a hrou na hudební nástroje i poznávání historie, jsou mocnými činiteli
v probuzení a udržování národního
ducha. Nejpřirozenějším projevem
člověka, jeho citů, nálad, veškerého
duševního stavu, poznání, národního
sebevědomí, celkové ušlechtilosti
a bodrosti, je píseň.
My Slované jsme z míst, kde píseň a
zpěv koná velké poslání. Naše česká
píseň opěvuje snad každou životní
fázi, snad každé povolání a činnost
člověka, umí ohnivě povzbudit a probudit vlastenectví.
My Češi jsme národem dobr ých
vlastností, nadáni k různým směrům
činností, snaživí, s vřelým a jímavým
srdcem pro vše dobré a krásné. Ale
zase s velkou, vše převyšující chybou.
Neznáme hrdosti národní, nemáme
českého sebevědomí. Za to jsme
přílišně ochotní a pozorní k jiným.
Správněji řečeno, velice opatrní jsme
vždy, abychom se nějakým způsobem
nedotkli nijak dobrých sousedů. Tyto
chyby vznikly patrně již v dobách
poroby pobělohorské a Čech se cítí
dodnes být sluhou a robem všech.
V poslední době slýcháme časté stesky,
že v našem národě ubývá i lásky
k českému zpěvu. Proč se tak děje?
Udávají se různé příčiny. Nejčastěji
je to neblahá nynější doba. Zhoubným vlivem všeobecné netečnosti
a přežilosti zasáhla i český lid, který
přestává mít smysl pro dobrou píseň,
nahrazuje ji ohyzdnými odrhovačkami přivandrovalými z cizích krajů.
Jsou
prázdné, prosté vší krásy
a morální podstaty. Doufám, že nemohou mít trvalý vliv na duši našeho
lidu, že je to vina doba do jisté míry
kleslého průmyslu a konzumu, mnohdy i těžkých životních podmínek
a bojů. Však dobrému se přiučiti
od jiných není hanbou, ale přínosem ...“
Nu, milí čtenáři? Co vy na to?
Zdroj: SLAVNOSTNÍ LIST
zpěváckého spolku OZVĚNA vydaný
k dvacetileté činnosti v červnu 1904
-lh- muzejní komise
Slavíkův koncert fis moll
K výročí narození slavného českého houslového virtuóza a skladatele, jineckého
rodáka a občana Hořovic Josefa Slavíka (nar. 26.3.1806), zazněla 17. února
v sále hořovické radnice překrásná hudba. Slavíkův milovaný nástroj se zde
rozezněl v rukou Martina Kose za klavírního doprovodu Štěpána Kose.
Na programu byly skladby hudebních velikánů.
Mozarta, Beethovena, Schuberta i Mazurek našeho
Antonína Dvořáka.
Ale ty nejkrásnější, nejlíbeznější tóny houslí zazněly
při Slavíkově koncertu fis moll. Zpívali v nich snad
všichni ptáčci z Čech. Štěbetali a jejich hrdélka zněla
v mnohohlasých trylcích na hranici hrajitelnosti.
Tu se zase jakoby v lehkém vánku jemně pohupovaly
6
větve stromů a zářivé slunce rozdávalo teplo rodné
zemi... Byla to krása... „Slavíčku“, díky. Dělal jsi
svému jménu čest.
Děkujeme i za možnost si tuto skladbu, o které se
vyjádřil učitel J. Slavíka B. Pixis jako o nesmyslu,
který nikdo nezahraje, poslechnout. Zahrál ji kdysi
sám autor i dnešní interpret Martin Kos.
L. Hošková
7
ZVEME VÁS
❚ Od 21.2. do 31.3.2016
Výstava
„OKNA PŘÍRODĚ DOKOŘÁN“
malíře Podbrdska Václava Šestáka.
Muzeum Středních Brd ve Strašicích.
Výstava je přístupná: Středa 13-17
Sobota + neděle 10-12 a 13-17 hod.
❚ 18.3.2016 od 17.00 hod.
Tělocvičná akademie
(Sokolovna Komárov)
Pořádá TJ Sokol Komárov.
Vstupné dobrovolné.
❚ 25.3.2016 od 9.00 do 13.00 hod.
Velikonoční
farmářský trh
(Náměstí Míru, Komárov)
Pořádá Městys Komárov.
Více informací na zadní straně čísla.
❚ 2.4.2016, prezence: 9.00-9.30 hod.
Princezna Junior Aerobiku
(Sokolovna Komárov)
Pořádá TJ Sokol Komárov.
Základní informace: jedná se o nepostupovou soutěž jednotlivců, kteří cvičí podle
lektora. Soutěž je určena pro děti do 15 let,
neregistrované závodníky (amatéry).
Věkové kategorie: 0. 2011 a mladší,
I. 2010, II. 2009, III. 2008, IV. 2007, V. 2006,
VI. 2005, VII. 2004-2003, VIII. 2002-2001.
Propozice pro závodníky: oděv a obuv
sportovní, vhodné na aerobik, dlouhé
vlasy stažené do culíku, copu apod.
Občerstvení zajištěno (párky, sladké a slané
pochoutky, káva, čaj, limo).
Další informace sdělí: Kateřina Lukavská,
[email protected], nebo
Alena Ratajová, [email protected]
❚ 13. – 17. 4. 2016
Divadelní festival PEŠÍK
Pořádá Městys Komárov.
a ZOOS KOVO Buzuluk Komárov.
Více informací o jednotlivých představeních viz úvodní článek nebo na fb:
DIVADELNÍ FESTIVAL PEŠÍK
8
Milí přátelé,
Popeleční středou jsme začali postní dobu. Je to čas
půstu a odříkání. Nikoli samoúčelného. Není to bezmyšlenkovité vzdávání se něčeho, například jídla nebo
sledování televize. Je to doba dávání – dávání své vůle,
dávání prostoru pro hlubší zamyšlení, dávání času těm
druhým.
Postní doba je dobou reflexe, kdy si uvědomujeme,
co je opravdová kvalita života. Její původ je náboženský.
Dospělí, kteří budou o Velikonocích, tedy na konci postu, pokřtěni, finišují právě v těchto dnech svou přípravu.
A my ostatní, již pokřtění, se s nimi duchovně spojujeme a sami se zamýšlíme nad smyslem svého života.
Proto ta reflexe, proto ten čas ztišení a ochoty se vzdávat
věcí méně podstatných pro ty důležitější.
Přeji nám všem, aby se nám alespoň občas podařilo
zastavit se, usebrat se a vyjít sami ze sebe k druhým.
I za cenu, že to bude znamenat něčeho méně důležitého
se vzdát.
Stefan Wojdyla, kněz
Bohoslužby o velikonocích
Program bohoslužeb v Hořovicích:
❚ 24. března – Zelený čtvrtek v 18.00 hod.
❚ 25. března – Velký pátek v 18.00 hod.
❚ 26. března – Bílá sobota v 19.00 hod.
❚ 27. března – Velikonoční neděle v 10.00 hod.,
žehnání pokrmů
❚ 28. března – Velikonoční pondělí v 10.00 hod.,
mše v kostele sv. Trojice
Modlitba
Bože můj, jenž jsi na nebesích
prosím, vrať mi sílu,
dej naději duši mé a víru,
že vše, co děje se, má čistou sílu
a mír nastoupí do srdcí všech.
Ivana Látalová
Pěvecké soutěže zahájeny...
Žáci Základní umělecké školy Josefa Slavíka Hořovice z klavírní a pěvecké
třídy Květuše Ernestové vítězně vstoupili do dalšího ročníku klavírních
a pěveckých soutěží. O předposledním lednovém víkendu se celá třída
zúčastnila Mezinárodní umělecké soutěže ALLEGRO 2016 v impozantním
sále Emy Destinnové v Kaiserštejnském paláci v Praze na Malé Straně.
V kategorii 1A (zpěv sólo, klasika)
získali Šárka Červenková (6) 1. cenu,
Martin Jirák (6) 2. cenu a Tereza
Ševítová (7) 3. cenu, v kategorii 1B
(klavír sólo) si Tereza Ševítová (7)
vysoutěžila krásnou 2. cenu a v kategorii 1C (komorní zpěv) zvítězil
hořovický Komorní pěvecký soubor I
ve složení Nora Rooks (4), Šárka
Červenková (6), Martin Jirák (6),
Tereza Ševítová (7), Nelly Řechtáčková (7) a Nela Sedláčková (10)
s písněmi O černém mráčku Angela Michajlova a O čarovné vůni
Milana Jurkoviče. V kategorii 3A
(zpěv sólo, klasika) získala Pavlína
Vokáčová Diplom za výkon v soutěži
a v náročné dvoukolové soutěži
kategorie 4C získal Komorní pěvecký soubor II ve složení Pavlína
Vokáčová (11), Lucie Benešová (14),
Šárka Pražáková (15), Jana Pommová
(15), Eva Řezáčová (15), Tereza
Vokáčová, Klára Slavíková, Veronika
Slavíková a sólista Filip Strejc (12)
pěkné Čestné uznání za interpretaci
lidové písně Teče voda, teče, Horníkovy Ave Maria, písně Afrika Václava Trojana, Kyrie z Missy in C
Jakuba Jana Ryby a slavné Presleyho
Can’t Help Fallin’In Love z roku 1961,
kterou Elvis zpíval v 70. letech
na závěr všech svých live koncertů.
Musicalteam Hudební akademie
Praha (s Filipem Strejcem) získal
2. cenu.
Významného uspěchu dosáhl Martin
Jirák (6) v pátek 12. unora 2016
v divadelním sále Domu dětí a mládeže v Mělníku v krajském kole
XXI. ročníku dětské pěvecké soutěže
Karlovarský Skřivánek 2016, když
zvítězil v kategorii A2 (zpěv sólo,
klasika, 6 až 10 let) a bude Středočeský kraj reprezentovat v celostátním kole této soutěže 21. až 23. března
2016 v Karlových Varech. Diplom
za výkon v soutěži si z Mělníka
odvezli také Šárka Červenková,
Pavlína Vokáčová, Filip Strejc a Lucie
Benešová. Letos budou žáci K. Ernestové zpívat v celostátním kole již
popáté.
Porota zleva: Simona Procházková (Konzervatoř Plzeň, operní pěvkyně), Martina
Bauerová (Mezinárodní konzervatoř Praha, operní pěvkyně), Renée Nachtigallová
(ředitelka Originálního hudebního divadla Praha, Mozart festivalu, operní pěvkyně),
Daniela Šimůnková - Štěpánová (Konzervatoř J. Deyla), Chuhej Iwasaki (japonský
houslista a dirigent), Jaroslav Mrázek (Hudební gymnázium Jana Nerudy Praha),
Pavla Zumrová (ředitelka Hudební Akademie Praha).
9
Knihy (nejen) pro seniory
Kdo by se i v pokročilejším věku nechtěl cítit šťastně a spokojeně, obklopený blízkými lidmi?
Ale ne každému je to dopřáno. Knihy by vám ale mohly pomoci překlenout období smutku či určité
nepohody. Knihy populárně naučné mají v sobě možná právě pro vás radu na bolest duše i těla.
Nač se v noci dívat do stropu a přemýšlet o starostech, je lepší alespoň na chvíli otevřít knihu a příjemným příběhem se nechat postupně ukolébat ke spánku. Jsou dny, kdy je vám krásně, ale chcete si
odpočinout od lidí a všeho ostatního. Pohoda s knížkou je to pravé. Odnaučili jste se už číst? Nechce
se vám? Začněte nejprve s krátkými povídkami. Uvidíte, že je to příjemné, jako když si popovídáte
se sousedem či kamarádem a dozvíte se od něj něco nového.
Nejprve nahlédněme do knih
populárně naučných:
W. Ettinger: Fit po 50
Kniha vás přesvědčí, abyste vedli aktivní způsob života
a udrželi si dobrou kondici. A že ani v seniorském
věku není pozdě! Dozvíte se něco o aerobním cvičení,
pohybových aktivitách, posilování či o wellness
programech.
M. Štilec: Program aktivního stylu života pro seniory
I tato kniha je zaměřena na pohybové aktivity,
relaxaci, cviky a zdraví.
J. Améry: O stárnutí
Esej J. Améryho ani po čtyřiceti letech od prvního
vydání neztrácí nic z aktuálnosti. Každý z nás dříve
či později zestárne. Stárneme a nutně přestáváme
rozumět světu, a to i když zápas o porozumění
nevzdáváme. Nové pohledy na svět přijímáme s největšími obtížemi a pravé potěšení nám neposkytují.
Esej O stárnutí se vyznačuje nekompromisní vůlí
po pravdě.
D. Dugas: 500 nejlepších receptů lidové medicíny
Bylinkový receptář od nejstarších časů po současnost
je krásnou knihou, plnou barevných fotografií léčivých rostlin s popisem. Dozvíte se, na co která bylinka
je a jak ji užívat. Namátkou - kapitola „Když bolí hlava“
vám představí dobromysl obecnou, levanduli úzkolistou, tymián obecný aj. a čaje, které si z nich můžete
připravit.
Něco z beletrie:
František Nepil patří k nejoblíbenějším vypravěčům
druhé poloviny minulého století. Jeho drobné i rozsáhlejší prózy spojuje jemný, moudrý, laskavý humor,
s nímž nahlížel na okolní svět, na jeho kladné i záporné stránky...
10
Do této kategorie patří i kniha Hledání radosti.
Cestopisná knížka Malý atlas mého srdce nás zavede na
Island, do Maroka, Skandinávie, Turecka a dalších zemí.
Jak se dělá chalupa je další úsměvnou knihou.
Humoristické povídky se týkají nejen chalupářství
a zahrádkaření.
Pobavíte se i u dalších jeho knih Střevíce z lýčí,
Srpen s Bejbinkou, Po Praze chodím, Dobré a ještě
lepší jitro, Satan s prstenem a další.
F. Nepil psal také knihy pro děti. Krásné chvilky
můžete prožít se svými malými vnoučaty při čtení
kouzelných pohádek a vyprávění – Štuclinka a Zachumlánek, Polní žínka Evelínka, Pohádky z Pekelce,
Naschválníčci a jiné.
Velmi oblíbené jsou v naší knihovně skutečné kriminální případy z českého prostředí a hlavně knihy
českých autorů detektivek. Najdete zde díla I. Rottové, H. Proškové, V. Erbena, F. Uhra, R. Cílka,
E. Kačírkové aj.
Ženy bych chtěla upozornit, že v knihovně jsou
k dispozici i Harlequiny a Večery pod lampou v počtu
několika stovek a pro muže tzv. westerny či válečné
romány. Velmi oblíbené jsou i myslivecké příběhy,
příběhy o zvířatech a příběhy podle skutečnosti.
Další knihy si představíme příště.
Těším se na nové čtenáře.
Výpůjční doba:
Pondělí: 12.00 - 17.30 hod.
Středa: 8.30 - 11.00 a 12.00 - 16.30 hod.
Pátek: 12.00 - 16.00 hod.
Tel. 311 572 302
Jitka Prokopová, knihovnice
Václav Šesták
Václav Šesták se narodil 22. srpna roku 1953 v Teplicích, ale od dětství
vyrůstal ve Zdicích. Teď žije v Hořovicích. Maloval už jako malý kluk
k malé radosti rodičů na všechno v celém bytě. Obrázky z dětství
většinou rozdal, jako mladý muž maloval oleje, které také většinou
daroval. Z jeho mladého období se zachovalo několik pláten, např.
s námětem Karlštejna, Průhonic, pohledů do zdejší krajiny. Důvěrně
zná Podbrdsko, dojmy z této nádherné části české země nosil v sobě
mnoho let, až v roce 2006 - po téměř dvacetileté přestávce - opět sáhl
po štětci.
Těch dvacet let, kdy neměl čas na
malování a tedy jeho Bohem daná
hřivna ležela hluboko zakopána,
pracoval v různých profesích, např.
signalista na dráze, opravář jízdních kol, restaurátor nábytku,
obchodní zástupce. Chvíli si také
zkusil soukromě podnikat, a pak
na šest let uvízl ve skladu továrny
na výrobu dílů pro automobilový
průmysl.
V prosinci 2006 dlouhodobě onemocněl a jeho tělo i duše našly
způsob „úniku“ z nemoci v malování.
Návrat k paletě a barvám byl
stejný, jako v dobách, kdy začal pracovat na svých prvních obrazech.
Nejprve maloval na čtvrtky temperou, pak na sololit a postupně
přešel k olejomalbě na plátno.
Během obnovené tvorby si vytvořil
zvláštní techniku - suchá křída
na mokrém šepsu, viz obrazy:
U přístavu, Na cestě k přístavu,
Maják, V lukách.
Obrazy si také sám originálním
způsobem rámuje.
Nutno podotknout, že velikými
vzory a inspirací pro tvorbu
Václava Šestáka jsou malíři takových zvučných jmen jako např.
Jakub Schikaneder, Julius Mařák,
Antonín Chittussi, Antonín Slavíček či francouzský impresionista
Claude Oscar Monet.
100 slov
Záda. Pouhá 4 písmenka, ale jak nás dovedou pozlobit, když bolí, že? A jak nás naštve, když se vyvalí
záda naší skříně. Na druhou stranu, není úplně špatné, když nám někdo kryje záda. Hned máme lepší
pocit, hned si věříme více. Legrace přestává, když nám někdo vrazí kudlu do zad. V tu chvíli litujeme,
že jsme někomu svá záda nastavili.
Jak předchozí řádky dokazují, význam tohoto krátkého slůvka není jednoznačný – nejsou záda jako záda.
Proč tedy mnozí z nás nepřipustí, že každá problematika má minimálně „přední a zadní“ část? Proč někdy
tak tvrdošíjně stojíme za svým a odmítáme připustit diskuzi?
Kateřina Havlíková, členka OBČANÉ PRO KOMÁROV z.s.
KOMÁROVÁK vydává OÚ Komárov. Povoleno pod reg. č. MK ČR E 10542.
Příští číslo vyjde: 4.4.2016. Uzávěrka příspěvků: 18.3.2016. Příspěvky zasílejte na e-mail: [email protected]
11