zde si můžete stáhnout oceněnou práci

Lucký mlýn v Chodovlicích Práce do dějepisné soutěže EUSTORY
Autorky: Ester Boháčková, Kateřina Fričová
Škola: Gymnázium Lovosice, Sady Pionýrů 600/6
Ročník: Oktáva
1 Odborná pomoc: Mgr. Mirka Quaiserová
Rok zpracování: 2013 „Nezemřeli, ale žijí! Hlas mrtvých promlouvá v duši potomků. Jejich krev přechází i dále z jedné generace na druhou v koloběhu života.“1 1
Jiří Šašek: Kronika rodu Šašků (opis) 2 Historický erb mlynářů
Prohlášení
Prohlašujeme, že tato práce je naším původním dílem a zpracovaly jsme ji samostatně.
Veškeré zdroje a literaturu v práci citujeme a jsou uvedeny v kapitole Prameny a Zdroje.
Lovosice, 30. 10. 2013
3 Jméno: Ester Boháčková
Jméno: Kateřina Fričová
Podpis: …..…………………………..…..
Podpis: …..…………………………..…..
4 Poděkování
Děkujeme panu Ing. Otakaru Šaškovi za zapůjčení materiálů potřebných ke zpracování
této práce, za čas, který věnoval našemu společnému rozhovoru, a za přístup a prohlídku
Luckého mlýna.
Děkujeme panu Otakaru Šaškovi mladšímu za poskytnutí materiálů a fotografií
souvisejících s Luckým mlýnem.
Děkujeme paní Mgr. Mirce Quaiserové za pomoc s výběrem tématu, odborný dohled
nad naší prací a rady při jejím zpracovávání.
Děkujeme panu Vítězslavu Liscovi za pomoc s výběrem tématu a hledáním materiálů.
Děkujeme pobočce Oblastního archivu v Lovosicích a paní Evě Lupejové za možnost
návštěvy a pomoc s hledáním v archivních materiálech.
Děkujeme paní Jiřině Karfíkové, paní Ivaně Mrvíkové a panu Jiřímu Filousovi za čas,
který nám věnovali a za vzpomínky, o které se s námi podělili.
5 Obsah
Úvod .................................................................................................................................... 6
1. Návštěva mlýna ............................................................................................................. 8
1.1. Příjezd ................................................................................................................... 8
1.2. Ing. Otakar Šašek ................................................................................................. 8
1.3. Rozhovor ............................................................................................................... 8
2. Obecná charakteristika mlýna ................................................................................... 10
3. Dějiny mlýna před příchodem Šašků ........................................................................ 10
4. Fungování mlýna ......................................................................................................... 11
5. Modernizace a rekonstrukce ...................................................................................... 12
6. Jiří Jindřich Šašek ...................................................................................................... 13
6.1. Dětství a mládí .................................................................................................... 13
6.2. Jiří ve válce ......................................................................................................... 13
6.3. Jiří Šašek a Lucký mlýn po Velké válce ........................................................... 14
6.4. Atmosféra v lovosickém okrese v roce 1938 ..................................................... 15
6.5. Lucký mlýn v roce 1938 ..................................................................................... 16
6.6. Lucký mlýn a druhá světová válka ................................................................... 17
6.7. Osud mlýna s nástupem komunismu ................................................................ 18
7. Mlýn po uzavření ........................................................................................................ 19
8. Rekonstrukce mlýna a plány do budoucna ............................................................... 19
9. Doslov ........................................................................................................................... 21
Závěr ................................................................................................................................ 22
Prameny a Zdroje ........................................................................................................... 23
Seznam obrazových příloh ............................................................................................. 24
Obrazová příloha ............................................................................................................ 25
6 Úvod
Téma letošního ročníku dějepisné soutěže Eustory zní: „I místo má svou paměť“.
Když jsme se o něm poprvé dozvěděly, začaly jsme přemýšlet o zajímavých budovách
v našem bezprostředním okolí. Jelikož jsou Lovosice průmyslovým městem, okamžitě nám
došlo, že se budeme muset vydat dál. Na pomoc jsme si přizvaly paní učitelku Mgr. Mirku
Quaiserovou, která na naší škole již dlouhá léta vyučuje dějepis. Právě díky ní jsme se spojily
s panem Vítězslavem Liscem, pracovníkem Státního oblastního archivu v Litoměřicích.
V dlouhém seznamu míst, která nám navrhl, nás zaujala zmínka o Luckém mlýně
v Chodovlicích. Ačkoli leží nedaleko našich domovů, nikdy jsme o něm neslyšely
a překvapilo nás, když jsme zjistily, že již od 17. století patří jedné rodině - rodině Šašků.
Rozhodující pro nás však byl fakt, že Šaškové vlastní rodinnou kroniku, která se datuje
až k jejich příchodu do Luckého mlýna. Nabízel se tu tedy ojedinělý zdroj informací.
V naší práci se zabýváme obecnou charakteristikou Luckého mlýna a jeho historií.
Důraz klademe na období, kdy mlýn vlastnil Jiří Jindřich Šašek, člověk vynikajících
morálních hodnot, kronikář a významný regionální pracovník. Ten v Luckém mlýně prožil
největší události a zvraty první poloviny 20. století. Věnujeme se i současnému stavu mlýna
a jeho majiteli Ing. Otakaru Šaškovi.
Informace jsou čerpány především z kroniky obce Chodovlice, která nám byla velkou
oporou při zasazení naší práce do historického kontextu. Část kroniky, která se zabývá léty
1913 - 1945 psal právě Jiří Šašek. Dalším zdrojem informací byl rozhovor se současným
majitelem mlýna Ing. Otakarem Šaškem, který nám zapůjčil řadu materiálů včetně opisu části
rodinné kroniky, která je momentálně v rukou jeho strýce a jejíž originál jsme bohužel
nemohly vidět. V rámci pátrání jsme navštívily i pobočku Oblastního archivu v Lovosicích,
což nám mimo jiné pomohlo dotvořit si obraz o tehdejším životě. Kromě několika zmínek
o příslušnících rodu Šašků jsme zde však nic zásadního neobjevily. Dále jsme mluvily
s několika pamětníky (zároveň rodinnými příslušníky jedné z autorek), kteří nám vyprávěli
o rodině Šašků, jak si ji pamatují ze svého mládí.
Hlavním cílem našeho pátrání bylo odhalit alespoň střípky událostí, které
se odehrávaly za zdmi starého Luckého mlýna. Objevit a převyprávět všechny totiž jistě není
v našich silách. Některé příběhy schoval čas a my už je nikdy nenalezneme. Ve své práci jsme
se tedy pokusily některé z nich vypátrat a především se dozvědět něco bližšího o rodině
7 Šašků. O čem by nám totiž Lucký mlýn mohl vyprávět než o nich, jeho obyvatelích? Jak by
totiž místo mohlo mít paměť, kdyby nebylo lidí, kteří ho obývali?
8 1. Návštěva mlýna
1.1. Příjezd
Jediná příjezdová cesta k mlýnu je obklopena stromovou alejí. Listí ve větru šumí,
odráží se od něj sluneční paprsky podzimního slunce, které probleskují v korunách stromů.
Přejíždíme malý můstek přes Modlu a ocitáme se na místě, které nám učaruje na první pohled.
Jsme obklopeny přírodou. Kolem nás vidíme jen pole, trávu, stromy. A budovy mlýna
porostlé břečťanem. Vcházíme branou do areálu mlýna a před našima očima se rozkládá
komplex budov, mnohem větší, než jsme čekaly. Na první pohled by bylo možné splést si
mlýn s obyčejným velkým statkem. Nevidíme vodní kolo a budovu mlýnice na první pohled
nepoznáme. Po chvíli pozorování si ale všímáme starého mlýnského kamene opřeného o zeď
hlavní budovy, ke které přiléhají další hospodářské stavby. Společně s budovou mlýnice tak
tvoří tvar písmene U. Dvůr, který tyto budovy vytváří, uzavírá bývalá stodola, na kterou je
v rohu napojená další menší budova - sušárna ovoce. Mimo tento komplex stojí ještě další dvě
zděné stodoly. Pokračujeme dál a zacházíme za roh mlýnice, kde už vidíme protékající říčku,
kolem jejího koryta vysoké stromy. Tu si všímáme otevřených dveří do hlavní budovy, které
nám otvírají pohled do vnitřku stavby. Vidíme chodbu, ze které vedou dvoje dveře. Jedny
z nich jsou otevřené a zpoza z nich slyšíme mužský hlas. Pan Ing. Otakar Šašek, současný
majitel mlýna, za kterým jsme dnes přišly.
1.2. Ing. Otakar Šašek
Ing. Otakar Šašek se narodil 3. května 1954 v Praze. Jeho matka Miloslava Koptová
pocházela z Evaně a otec Otakar byl potomkem mlynářské rodiny Šašků z Chodovlic.
Narození syna se ale nedožil. Otakarovi se dostalo základního vzdělání a následně přestoupil
na Gymnázium Lovosice, kde v roce 1973 odmaturoval. Jako poslední mužský potomek rodu
Šašků zdědil roku 1979 po smrti svého dědečka Jiřího Lucký mlýn. Od té doby se ho snaží
ve volném čase (pracuje v zemědělství) postupně rekonstruovat. V současné době žije
v Libochovicích s manželkou Hanou, se kterou má dvě již dospělé děti.
1.3. Rozhovor
Pan Šašek nás pozval do místnosti, která patří do obytné části mlýna. Je tu dlouhý stůl
a kolem něj židle, všude na stěnách visí fotografie, nákresy a domovní znaky související
s mlýnem a historií rodiny Šašků. Jak nám pan Šašek vysvětlil, dnes už v mlýně nikdo
9 nebydlí, ale on sám sem takřka denně jezdí a stará se o mlýn i pozemky k němu přilehlé. Pan
Šašek nás mile vítá, dnes je to poprvé, co se setkáváme. Zatím jsme spolu mluvili jenom
po telefonu. Zatopil kvůli nám v krbu a vytvořil tak příjemnou atmosféru k hovoru. Něco
o mlýnu již víme, pátraly jsme v chodovlické kronice i v archivu, ale nic se nevyrovná tomu,
když nám o něm bude souvisle vyprávět nynější majitel, který ho určitě zná nejlépe. Tak tedy
začněme. Jak to bylo s mlýnem od začátku?
10 2. Obecná charakteristika mlýna
Lucký mlýn leží v malebném prostředí mezi obcemi Chodovlice a Úpohlavy, dvěma
nevelkými vesnicemi v severních Čechách nedaleko Lovosic. Je to selský vodní mlýn, který
byl určen k mletí pšenice, žita a šrotování ovsa, ječmene a kukuřice. Napájen je říčkou Modla,
pramenící pod vrchem Hradišťany v Českém středohoří a ústícím do Labe v Lovosicích.
Takových mlýnů stálo na Modle hned několik.
Jméno „Lucký" je podle jedné teorie odvozeno od slova Luční, neboť leží kousek
od vesnice v lukách, podle jiného názoru pochází z názvu kmene Lučanů, který zde údajně
sídlil.
3. Dějiny mlýna před příchodem rodu Šašků
Není známo, jak dlouho zde Lucký mlýn stojí, nicméně první zmínky o jakémsi mlýnu
nalézáme v kronice obce Chodovlice, která se zmiňuje o jistém Vackovi, který byl mlynářem
v chodovlickém mlýně roku 1465. Z kroniky není ovšem jasné, zda se jedná o Lucký mlýn,
protože k Chodovlicím patřily mlýny dva. Lucký mlýn byl až do zavedení číslování domů
v roce 1770 uváděn jako samostatný mlýn a nepatřil k obci Chodovlice. Prvním známým
mlynářem na Luckém mlýně byl mlynář Konvář a jeho následovníci. Od kdy byl mlýn
v držení rodiny Konvářů nevíme. Je však jisté, že mlýn byl znám jako „Konvářovský“ až do
roku 1625, kdy tzv. právem odúmrtným2 mlýn připadl klášteru Sv. Jiří na Pražském hradě.
Po roce 1625 byl připsán mlynáři Janu Zajíčkovi, který mlýn po dobu několika let klášteru
sv. Jiří splácel. V době zuřící třicetileté války ale nebyl schopen si mlýn udržet a dále platit
splátky (i s úroky) a mlýn opustil. Mlýn byl ale ještě léta nazýván „Zajíčkovský“. Dále víme,
že roku 1644 byl mlýn opuštěný. Další zpráva pochází z roku 1668, kdy vdova po mlynáři
Vacatovi nebyla schopna udržet mlýn svého manžela a ten připadl opět klášteru sv. Jiří.
V dalších letech byl mlýn pouze pronajímán a panskými mlynáři na něm postupně byli:
Krištof Jelínek (1672), Jiří Kučera (1675), Kristian Kupido (1680) a Jiří Hoza (1684), který si
zasloužil i větší zmínku v chodovlické kronice, neboť byl zatčen za brutální napadení svého
synovce Martina Hozy z Třebenic, který prokopal náhon vedoucí k mlýnu, aby mu voda tekla
na jeho pole.
2
právo odúmrtné (jinak také statek odumřelý, bona vacantia) - právo běžně uplatňované ve středověku a raném
novověku; majetek po mrtvém majiteli, který je bez mužských dědiců automaticky přísluší panovníku, resp.
vrchnosti (v případě poddanských statků) 11 Pro osud mlýna je ale důležitá zpráva o Jiřím Šaškovi, mistru mlynáři z Loun, který si
od roku 1674 pronajímal obecní mlýn v Třebenicích. Roku 1695 se totiž osud Luckého mlýna
definitivně spojil s touto rodinou Šašků. Mlýn si pronajal Jan Šašek se svou ženou
Magdalenou, kteří v Luckém mlýně působili až do Janovy smrti v roce 1732. Vztah mezi
Jiřím Šaškem z Třebenic a Janem Šaškem z Luckého mlýna není znám, nejspíš se však
jednalo o otce a syna. Chodovlická kronika se o Janu Šaškovi zmiňuje jako o boháči, který
půjčoval peníze méně majetným. Do roku 1726, kdy odkoupil Lucký mlýn od svatojiřského
kláštera za 350 kop míšeňských grošů, žil s rodinou v domě v Třebenicích. A mlýn „zůstal
v majetku jejich potomků až podnes".3
4. Fungování mlýna
Protože je Modla řekou s nevelkým tokem a malým spádem, stál v každé obci, kudy
říčka protékala, jeden či dva mlýny, ke kterým se stavěly dlouhé náhony. Ani Lucký mlýn
nebyl výjimkou. Aby Modla (v tomto místě se spádem 540 cm) dokázala pohánět mlýn se
dvěma vodními koly, bylo potřeba vybudovat 1,3 km dlouhý náhon. Vodní kola byla
zkonstruována na horní vodu, tzn., že voda stékala shora do jakýchsi kapes na lopatkách,
v nichž se voda soustředila. Pod tíhou uložené vody se kolo otáčelo. Kolo bylo připevněno
na železné či dřevěné tyči, která vedla do mlýna a tam roztáčela mlýnské kameny
(tzv. žernovy). Mezi ně se sypalo obilí. Otáčením mlýnských kamenů se semínka rozemlela
na mouku. Mouka byla stále ještě hrubá, proto se musela přesypávat přes látkové síto.
Kronikář Jiří Šašek se zmiňuje o stylu mletí následovně: „Kdežto celý svět mlel na
plocho, naši předkové znali jakési mletí na vysoko. Základním znakem mletí na plocho je
rozemletí obilí úzce složenými kameny jedním průchodem tak, aby všecka mouka najednou
vypadla. Mletí na vysoko semílá obilí, hlavně pšenici, ne najednou, ale pomalu ji šrotuje málo
složenými kameny a odděluje krupice od šrotu a tyto krupice zvlášť se semílají.“4
3
BOUCHAL, Josef. Kronika obce Chodovlice do roku 1944, část II. [online]. [cit. 30.10.2013]. Dostupný na
WWW: http://www.chodovlice.cz/file.php?nid=1870&oid=3070276
4
Jiří Šašek: Kronika rodu Šašků (opis) 12 5. Modernizace a rekonstrukce
V roce 1919 se Jiří Šašek v rodinné kronice zmiňuje o stavu mlýna takto: „Tenkráte
v roce 1919 mlelo se na nezměněném zařízení z roku 1890. Mlýn byl o dvou složeních. Byly tu
dvě vodní kola na svrchní vodu. První kolo vodní táhlo špičák, tj. kámen z přírodního
pískovce, sloužící k odstraňování kliček a vousků z obilí a utírání z prachu. Druhé vodní kolo
o průměru 520 cm a 90 cm šíře, 24 cm hloubky bylo rovněž ze dřeva, skruže (věnce)
z borového, podénky a lopatky ze smrkového, a ramena (6 ks) byla dubová 22/8 cm síly.
Hřídel vodního kola byla z dubového dřeva, rovněž i kolo paleční. Konce ramen
vodního kola byly začepovány do příčných dubových přeslic, jež na svých koncích byly
zapuštěny do věnců vodního kola. Toto druhé vodní kolo pohánělo francouzský kámen,
skládaný z kusů francouzského křemene, sloužící k domílání pšenice neb žita, nebo
ke šrotování. Dále toto kolo vodní zabíralo do kladnice na stojatém hřídeli, kterému se říkalo
stojačka, která ozubeným soukolím poháněla vodorovnou předlohu, z které pak řemenem
poháněla hlavní transmisi a mlecí stroje. V roce 1919 byla tu i jedna stolice šrotována Ganz
Budapest a 1 hladká porcelánová stolice Wegmann Curych. Vysévací stroje: 1 hranolový
moučný cylindr a 1 krupičný cylindr, 1 třídič (sortýr) – a 1 dvoukrupiční savka. Čistírna
pozůstávala z těchto strojů: 1 hranolový moučný cylindr, 1 talár, 1 triér, 1 hranolový špicový
cylindr, 1 větrák špicový. – Mouka míchala se ještě ručně lopatami ve zvláštní komoře
v prvním patře a v přízemí odchytávala se pak do pytlů mlečům.“5
Vodní kolo bylo zdrojem mechanické energie až do konce 19. století. Už v jeho
průběhu byla hlavně v továrnictví vodní energie nahrazována energií vznikající za pomoci
parního stroje. Ten totiž oproti vodnímu kolu využíval pouze malé množství vody.
V první polovině 20. století na našem území začal probíhat proces elektrifikace, který
se nevyhnul ani Luckému mlýnu. Přivedení elektřiny do mlýna urychlil i fakt, že se v roce
1921 stala Modla zdrojem pitné vody pro Lovosicko a její přítok tak nebyl dostatečně velký,
aby dokázal pohánět obě vodní kola. Rodina Šašků za to byla odškodněna. Mohla si tak
v roce 1922 dovolit připojení mlýna k elektrické síti a koupi elektromotoru Wegmann, který
se v budoucnu stal neodmyslitelnou součástí mlecího procesu. Po jeho zapojení bylo
odstraněno jedno z vodních kol, které by zůstalo nevyužité.
5
ROTBAUER, Tomáš; OTRADOVEC, Josef. Začalo to na svatou Annu...: aneb osudy poddaných jednoho z
„mých národů“ z Litoměřicka. AZ Promotion - Petr Mlenský, 2012, s. 72-73 13 Další rekonstrukce proběhla počátkem 40. let. Vybavení mlýna již bylo značně
zastaralé, podepsaly se na něm i silné povodně roku 1926 a 1940. Vyměněno bylo i mlýnské
kolo, které mělo nyní ocelovou hřídel. Železo použité na opravu vybavení pocházelo
z nedalekého mlýna, který krátce předtím vyhořel. Bylo to poslední rekonstrukce, která
proběhla ještě v dobách fungování mlýna. Dlouhá léta potom mlýn chátral a dalších velkých
oprav se dočkal až s nástupem nového tisíciletí.
6. Jiří Jindřich Šašek
6.1. Dětství a mládí
Jiří Jindřich Šašek se narodil v Luckém mlýně 23. července 1895. Jeho otcem byl mlynář
Alois Šašek, syn Josefa Šaška a jeho manželky Kateřiny, rozené Kalašové. Matka Alžběta
pocházela z mlynářské rodiny z Bohušovic. Byl nejmladším z devíti dětí. V dětství
navštěvoval českou čtyřtřídní školu v nedalekých Třebenicích. Po jejím dokončení nastoupil
do místní měšťanky. Po roce však přestoupil na c.k. českou reálnou školu na pražské
Malé straně. Studium zde zakončil roku 1914 maturitou a následně s vyznamenáním
absolvoval abiturientský kurz Československé Obchodní Akademie v Praze. Na přání svého
otce, který z něj nechtěl mít mlynáře, zažádal v říjnu roku 1915 o místo v Živnostenské bance
v Praze, které sice získal, ale nikdy do práce nezastoupil. Stejně jako tisíce dalších mladých
mužů byl při domobranecké prohlídce uznán způsobilým k nastoupení vojenské služby.
Tak se i dvacetiletý Jiří stal pěšákem ve Velké válce, která ovlivnila osudy celých národů,
ale i životy obyčejných lidí.
6.2. Jiří Šašek ve válce
Válku Jiří trávil na východní frontě, kde se účastnil lítých bojů Brusilovy ofensivy
a dalších krvavých bitev. Protože se rozhodl absolvovat důstojnickou školu, vrátil se
několikrát z tohoto důvodu do Opavy nebo Jičína. Pokud dostal dovolenou, jezdíval domů do
mlýna. Vždy se ale nakonec musel vrátit zpět na frontu. Díky svým schopnostem byl
několikrát povýšen, nakonec na hodnost záložního poručíka. Při absolvování dělostřeleckého
kurzu se dostal do blízkosti rusko-rakouského přechodu, kde se denně scházeli vojáci z obou
stran a vyměňovali spotřební zboží nebo předávali korespondenci. Tak se Jiří mohl pomocí
dopisů kontaktovat s bratrem Vladimírem, ruským legionářem, který byl ruskou armádou
zajat již roku 1915. Po podepsání Brest-litevského míru se účastnil odzbrojování ruských
vojsk v Oděse a dalších ruských městech. V září 1918 se mezi vojáky začaly šířit zprávy
14 o mírovém jednání Rakousko-Uherské říše. Ještě před oficiálním ukončením války
11. listopadu 1918 se vojáci rakouské císařské armády vydávali vlakem na cestu do svých
domovů. Ani ta ale neprobíhala v klidu. Mezi Polskem a Ukrajinou trvaly boje o území
bývalé Haliče. Vlaky byly přepadány ukrajinskými vojáky, docházelo k bojům a přestřelkám.
V jedné z nich byl raněn i Jiří Šašek. Byl střelen do břicha a do kyčle, kterou střela roztříštila
a nakonec uvázla v pánvi. Jiří, který se už velmi těšil domů, do mlýna, tak byl nakonec
odkázán na několikaměsíční pobyt v ukrajinské nemocnici, kde koncem roku 1918 navíc
onemocněl těžkou střevní nemocí. Lékaři mu již nedávali šanci na přežití, k Jiřího lůžku byl
dokonce povolán kněz k vykonání posledního pomazání. Ale Jiří nakonec přežil, a sanitním
vlakem vyslaným z Čech byl nakonec v dubnu roku 1919 převezen do Prahy, kde mu teprve
byla vyjmuta střela z pánve. 6. srpna 1919 byl konečně propuštěn a vrátil se domů do rodného Luckého mlýna.
6.3. Jiří Šašek a Lucký mlýn po Velké válce
První světová válka tak Jiřímu Šaškovi změnila osud. Kdyby jí nebylo, pracoval by
pravděpodobně v bance, bydlel v Praze a Lucký mlýn by dnes nebyl takový, jaký je. Jiří se ale
po svém uzdravení do mlýna vrátil. Ve válce byl svědkem smrtí, násilí a mnoha
nespravedlností. Jediné, po čem pravděpodobně toužil, byl klidný život v rodném mlýně.
V letech 1919 - 1921 se tedy od svého otce Aloise učil mlynářskému řemeslu a roku 1926
převzal vedení mlýna a celého hospodářství. Jiří Šašek byl důležitou osobou nejen pro mlýn
ale i pro celou obec. Byl v kraji známý, neřeklo se mu jinak než pan otec. Byl skutečným
vlastencem, který miloval svůj rodný kraj a svou zemi. O tom svědčí i to, že roku 1926, kdy
převzal mlýn od svého starého otce, se zřekl vojenského přídavku za zranění (který činil
600 Kčs ročně) ve prospěch Československé republiky. Stal se také obecním kronikářem
a záznamy, které budeme dále citovat, pocházejí z jeho pera. Staral se o modernizaci mlýna,
zasloužil se o jeho elektrifikaci i opravu po povodni roku 1926. Roku 1929 postavil betonový
most přes Modlu a roku 1932 vytvořil štěrkovou cestu k mlýnu, aby byl více přístupný.
Poté, co se Jiří Šašek vrátil z války a usadil se v Luckém mlýně, oženil se v roce 1926
s Marií Filousovou ze statkářské rodiny z nedalekých Úpohlav. V roce 1926 se jim narodil
první potomek, dcera Eliška. V roce 1929 následoval Otakar, který se měl stát dědicem
Luckého mlýna, ale zabránila mu v tom jeho tragická smrt. Posledním dítětem manželů
Šaškových se stal Ladislav, který se narodil v roce 1932 a později se vyučil stavitelem.
15 Rok 1935 byl pro mlýn přelomový. Zemřel Jiřího otec, Alois Šašek, který byl důležitou
regionální osobou. Výrazně bojoval za Čechy na Třebenicku. Jeho přispěním vznikla první
česká akciová továrna na spotřebu ovoce v Třebenicích, kam se snažil přilákat české dělníky.
30 let byl také delegátem zemědělské rady české v Praze za lovosický okres (ve kterém
zasedal jako jediný Čech). Zpráva o jeho smrti zasáhla široké okolí a jeho pohřbu se prý
účastnil veliký počet lidí.
Tohoto roku byl také vydán zákon o obilním monopolu, který vešel v platnost roku 1936.
Tento zákon zavedl řízené hospodaření. Zemědělci směli obilí prodávat jen komisionářům
obilního monopolu za pevně stanovené ceny. Mlynáři tak nesměli volně kupovat a semílat
obilí od hospodářů. Došlo tak k zvýhodnění velkých finančně zajištěných skupin a družstev
oproti malým obchodníkům. Malým a středně velkým mlýnům bylo určeno, jaké množství
smí ročně námezdně semlít. Tato ustanovení vyvolala velkou bouři ze strany
československých mlynářů, kteří se marně obraceli k veřejnosti s různými prohlášeními.
Jedno takové prohlášení sepsal roku 1936 i Jiří Šašek, ve kterém píše mimo jiné toto:
„S obsahem mně Čs. obilní společnosti předložené smlouvy naprosto nesouhlasím,
poněvadž smlouva svým obsahem se příčí základním zásadám práva občanského i veřejného.
Podepisuji smlouvu jen proto, že mi byla vnucena pod pohrůžkou, že mlýn, který
smlouvu nepodepíše, nesmí od 1. srpna 1936 mlynářskou živnost vůbec provozovati.“6
I tato situace, ve které se ocitly české mlýny, dokazovala, že doba malých řemeslníků
začíná být minulostí. Vzkvétaly velké a moderní podniky a hospodářská struktura, která
po staletí zůstávala takřka stejná, se začala měnit až do dnešního tvaru. Jiří Šašek se však
ze všech sil snažil zachovat Lucký mlýn, takový, jaký ho znal. A i v těžkém období
následujících let se mu to podařilo. Nejen, že mlýn dále vykonával svoji prvotní funkci,
ale stal se i místem, kde se lidé z okolí scházeli, aby alespoň na chvíli zapomněli na strasti
jejich každodenních životů. Blížila se druhá světová válka.
6.4. Atmosféra v lovosickém okrese v roce 1938
Roku 1938 se chodovlická kronika zmiňuje o polární záři, kterou bylo možno vidět v noci
25. ledna. Vzpomíná také na to, že podle starodávných pověr zvěstí takovéto znamení na
obloze válku. A skutečně: rok 1938 nebyl šťastným rokem pro české země. Hitlerova moc
6
ŠAŠEK, Jiří. Kronika obce Chodovlice do roku 1944, část III. [online]. [cit. 30.10.2013]. Dostupný na WWW:
http://www.chodovlice.cz/file.php?nid=1870&oid=3070277 16 se šířila všemi směry a Čechy, s početným německým obyvatelstvem nebyly výjimkou.
Otázka sudetských oblastí neustále sílila. Temná atmosféra blížícího se konfliktu zaplavila
i lovosicko, neboť to byla oblast s velkým zastoupením německého obyvatelstva.
Heinleinovci vyvolávali potyčky mezi Čechy a Němci, a to dokonce i v téměř ryze českých
vesnicích jako byly Třebenice. České obyvatelstvo žilo v neustálé nejistotě a strachu o své
domovy. Po demisi vlády podané v září a následném sloučení politických stran, zůstala
jedinou českou nadějí mobilizace. Více než milion vojáků bylo připraveno hájit samostatnost
Československé republiky. Následná mnichovská konference jim ale sebrala veškerou naději.
Češi opustili své domovy s veškerým majetkem, který mohli unést. Prchali před
německými říšskými vojáky, kteří brzy zaplavili i lovosicko. Dobové kroniky líčí smutné
obrazy lidí cestujících do vnitrozemí, plačících nad ztrátou svých domovů. Na vrcholu Lovoš
v městě Lovosice byl bílou barvou namalován obrovský hákový kříž, který byl vidět
z dalekého okolí. Z obchodů zmizely české vývěsní štíty, české reklamní plakáty byly přetřeny
bílou barvou. Ulice byly poloprázdné a ti, kteří na nich zůstali, zdravili se pozdravem:
„Heil Hitler!" Takový obrázek se naskytl každému, kdo navštívil okresní město Lovosice.
6.5. Lucký mlýn v roce 1938
Zabrání pohraničí se dotklo i Luckého mlýna, neboť se ocitl na samé hranici mezi
Sudetami a tím, co zbylo z Československé republiky. Jiří Šašek o tom mluví takto: „Na této silnici u cesty vedoucí k Luckému mlýnu postavili si pak naši provisorní budku
ze starého nákladního auta, aby v čase nepohody při pohraniční obchůzce se tu skryli. Česká
pohraniční stráž na své obchůzce pravidelně pak procházela Luckým mlýnem. V zimě
v beranicích na hlavě a s plášti s černým beránkem. Kdo by se to kdy nadál, že Lucký mlýn
ocitne se na hranicích a jeho zdmi budou choditi české pohraniční stráže!"7
Byl také zřízen mlynářský soupis, ve kterém musel být zapsán každý mlýn a popsáno
veškeré jeho zařízení a kapacita. Byl vydán zákaz rozšiřování stávajících mlýnů a stavba
nových.
7 ŠAŠEK, Jiří. Kronika obce Chodovlice do roku 1944, část III. [online]. [cit. 30.10.2013]. Dostupný na WWW:
http://www.chodovlice.cz/file.php?nid=1870&oid=3070277 17 6.6. Lucký mlýn a druhá světová válka
Zabrání českého pohraničí byl ale jen začátek. Krátce nato došlo ke vzniku Protektorátu
Čechy a Morava a jeho včlenění do Německé říše. Druhá světová válka na sebe nenechala
dlouho čekat. Ovládnutí Československa Hitlerem, násilná germanizace, nedostatek
spotřebního zboží, páchané násilí a nespravedlnost. Zažít tohle všechno nemohlo být pro
Jiřího Šaška lehké. Byl milovníkem české země, vlastenec a písmák. Nyní se stal svědkem
ničení svého vlastního národa. I proto se snažil pomáhat české věci i za tohoto těžkého
období.
Mletí na černo
Rodina Šašků byla všeobecně známá a oblíbená. Z vyprávění pamětníků vyplynulo, že to
byla rodina, která ráda podala pomocnou ruku. V době války, kdy bylo všeho nedostatek
a kdy byly stejně jako jindy upřednostňovány velké mlýny a velcí zemědělci, pomáhal Jiří
Šašek malým rolníkům a obchodníkům tím, že jim na černo mlel obilí. V této době bylo
mnoho malých mlýnů úplně zrušeno a ty, které zůstaly v provozu, se musely řídit mnoha
nařízeními. Každý mlýn měl přiděleny obce, ze kterých mohli zemědělci přicházet a nechávat
si mlít a šrotovat obilí. V době úředně nařízeného zatemnění nesměly mlýny přijímat vůbec
nikoho. I přes přísné zákazy a hrozící nebezpečí však Jiří Šašek pomáhal okolním
hospodářstvím a mlel často na černo. V říjnu roku 1941 byl za tuto činnost udán a to kočím,
který k němu vozil obilí na semletí od svého zaměstnavatele. Po výslechu na třebenické
četnické stanici přijela německá policie do Luckého mlýna. Byla vykonána prohlídka mlýna
i mlecích knih a záznamů. Německé vyšetřovací orgány ale i v následném soudním procesu
prohlásily mlynáře za nevinného pro nedostatek důkazů. A to, jak Jiří Šašek sám poznamenal,
především zásluhou praporčíka četnictva z Třebenic Kafky, který při výslechu probíhajícím
pouze v němčině fungoval jako překladatel a který obratnou taktikou při překladu výpovědí
dokázal přesvědčit německou policii o nevině.
Vyznamenání starých živnostenských rodů
Období války ale nepřinášelo Luckému mlýnu jen špatné zprávy. 27. října 1941 obdržel
Jiří Šašek jako jeden z 31 zástupců starých živnostenských rodů čestné vyznamenání a zlatou
plaketu na slavnostní akci pořádané Zemskou živnostenskou radou. Tato událost našla ohlas
i v denním tisku, kde se v článku Ing. J. Vrby „Čest podnikatelské tradici“ psalo i o Luckém
mlýnu: „...Na příklad mlýn Šašků v Chodovlicích od r. 1695. Jak změnila se od té doby
18 technika mlýnské výroby? Jak tvrdé byly rány konkurence? Tu nestačila jen věrnost
k rodinnému mlýnu, bylo třeba míti také otevřené oči a jíti s dobou.“8
Tajné dětské divadlo
Jak už bylo několikrát řečeno, Jiří Šašek se snažil různými prostředky zlepšit život
v rodném kraji i v době německé okupace. Příkladem za všechny budiž akce, kterou
zorganizoval v létě roku 1943 v Luckém mlýně - tajné dětské divadlo. Svědectví o této
události předkládáme tak, jak ho Jiří Šašek sám zapsal do chodovlické kroniky:
„Ačkoli bylo zákázáno v Protektorátě pořádati jakékoli zábavy a divadla za války,
uspořádal jsem pro děti divadelní představení na samotě v Luckém mlýně ve stodole. Sám
jsem tu postavil jeviště s podiem a kulisami. Oponu jsem vypůjčil z CHodovlic z divadla
ochotnického ze sálu Lad. Bendy. Pohádkovou hru s dětmi z Chodovlic jsem nacvičil a dělal
i napovědu. Dne 25. července 1943 za veliké návštěvy rodičů i dětí z Třebenic, Sedlce
z Úpohlav a Chodovlic děti sehráli hru „Dvě Maričky“. Pak následovaly dětské tanečky
se zpěvy. Na konec promítal pan Jindřich Laušman z Lovosic diapositivy a úzký film vlastní
produkce „Perníková chaloupka“. Vstupné bylo dobrovolné na místní chudé v Chodovlicích.
Vybráno bylo 1.500 K. Představení na zapřenou v civilu přítomni byli i s dětmi též příslušníci
četnické stanice v Třebenicích. Nedošlo k udání! A tak v těchto těžkých dobách za války
a německé okupace si jednou české děti přišli na své.“9
Uspořádání tohoto divadla je dalším důkazem toho, jak důležitou osobou byl Jiří
Šašek pro své okolí. Nejenže myslel na české děti v okolí, kterým se v dobách války zdaleka
nedostávalo klidného a krásného dětství, ale i na chudé, kterým bylo věnováno dobrovolné
vstupné.
6.7. Osud mlýna s nástupem komunismu
I Druhá světová válka ale nakonec skončila a na malou chvíli se zdálo, že se vše vrátí
do starých kolejí. Lucký mlýn dosud přežil konkurenci velkých automatizovaných mlýnů
i úřední zavírání mlýnských zařízení roku 1938. A měl přežívat i nadále. Po válce byly
všechny mlýny rozděleny do tří kategorií - A, B a C. Mlýny kategorie C byly okamžitě
uzavřeny - do této kategorie spadalo asi 80% mlýnů nacházejících se na území
8
ŠAŠEK, Jiří. Kronika obce Chodovlice do roku 1944, část III. [online]. [cit. 30.10.2013]. Dostupný na WWW:
http://www.chodovlice.cz/file.php?nid=1870&oid=3070277
9
tamtéž 19 Československa. Mlýny kategorie B byly uzavřeny dočasně. Pouze u mlýnů spadajících
do kategorie A se počítalo s dalším provozem. A Lucký mlýn měl to štěstí, že právě sem byl
zařazen a mohl tak vesele klapat dál. Svoboda, po které Jiří Šašek toužil, a ze které se radoval
při skončení války, ale netrvala příliš dlouho. Hitlera vystřídal Stalin a jak je psáno v Historii
Lučního mlýna, která visí zarámovaná na zdi v Luckém mlýně: Hitler bral řeč - Stalin
všechno. Roku 1953 byl Lucký mlýn prohlášen za zastaralý, byl zastaven a zapečetěn.
Tím byl osud Luckého mlýna zpečetěn. Jiří Šašek byl pod pohrůžkou násilí nucen vstoupit
do zemědělského družstva, kde s celou rodinou manuelně pracoval, také jako pasák ovcí. Jako
zázrakem jim mlýn ani okolní budovy nebyly odebrány a rodina zde mohla i nadále žít. Od té
doby už ale Lucký mlýn nebýval takový jako dřív. Mlýn, kde se nesmělo mlít - to muselo být
smutné místo.
7. Mlýn po uzavření
Po Jiřím Šaškovi měl Lucký mlýn zdědit jeho starší syn Otakar. Ten však na podzim
roku 1953 tragicky zemřel. V Lovosicích se snažil na poslední chvíli přeběhnout koleje, když
ho srazil vlak. Bylo mu tehdy 24 let. Nedočkal se tak ani narození svého syna Otakara, který
přišel na svět až v květnu následujícího roku.
V roce 1961 zemřela Marie Šašková, manželka Jiřího. V roce 1964 bylo přesměrováno
koryto Modly, takže se mlýn ocitl bez vody. Padly tak veškeré naděje na jeho budoucí
obnovu. Naopak, vodní kolo bez přístupu vody stále více chátralo. Jiří Šašek v té době odešel
do důchodu. Do rodinné kroniky napsal: „Zbytek svého života dožívám tu na odpočinku
na starodávném Luckém mlýně“. Čas si krátil údržbou mlýnských strojů a přepisováním
kroniky pro vnuka Otakara. Tento opis končí roku 1820 - Jiří ji už nestihl přepsat celou. Roku
1979 zemřel a mlýn zdědil mladý Otakar.
8. Rekonstrukce mlýna a plány do budoucna
Jiřího vnuk Otakar se během následujících let začal zajímat o obnovu mlýna. Využil
známostí na ministerstvu a získal peníze z Fondu pro krajiny, za které opravil okolí mlýna.
Po Sametové revoluci začal věnovat veškerý volný čas opravě samotného mlýna. Jako první
byly zrekonstruovány všechny budovy a jejich střechy. Také nechal vyměnit okna.
Rekonstrukce se ještě zintenzivnila, když se v roce 1996 Modla vrátila do svého starého
koryta a do mlýna byla opět přivedena voda. Začala také obnova vnitřního zařízení.
20 V roce 2009 byl odstraněn betonový sarkofág, který chránil mlýnské kolo před
zamrznutím. Vyjmuto bylo i kolo a na jeho místo byla nasazena přesná replika. Vyměněna
byla i dřevěná hřídel z roku 1942, nahradila ji železná hřídel z uzavřeného mlýna
v Martiněvsi. Na obnovu získal Otakar Šašek dotace z odborů zemědělství a životního
prostředí Krajského úřadu Ústeckého kraje a odboru památkové péče Městského úřadu
v Lovosicích.
Důležitý byl pro znovuobnovení mlýna rok 2010. To se na jeho prahu objevil Jiří
Koudelka, vyučený stárek. V 50. letech působil ve mlýně v Budyni nad Ohří, ale kvůli rodině
odešel a stal se řidičem nákladního vozu. Do Luckého mlýna se vydal čistě ze zájmu o danou
věc a od té doby pomáhá Otakaru Šaškovi s opravami mlecího zařízení. Napomáhá mu v tom
hlavně fakt, že se v rodinné kronice Šašků dochoval přesný popis všech strojů a jejich
fungování. Jeho snem je prý uvést celý mlýn znovu do chodu a z namleté mouky upéct
domácí chléb.
Budova Luckého mlýna je uvedena na seznamu nemovitých kulturních památek.
V roce 2011 bylo vnitřní zařízení mlýna zapsáno jako národní technická památka. Sám Otakar
Šašek by po dokončení rekonstrukce (jak nám při rozhovoru sám prozradil, zbývá mu opravit
už jen jednu součást mlecího zařízení) mlýn rád otevřel veřejnosti. Už dnes se ale lidé
ze všech koutů republiky jezdí dívat na starý mlýn. Jsou to především potomci mlynářských
rodů, dnes již v pokročilém věku, kterým stejně jako panu Koudelkovi záleží na tom, aby
se zachoval odkaz mlynářského řemesla pro budoucí generace. Po odchodu do důchodu
se chce pan Otakar i s manželkou do mlýna přestěhovat, v současné době tam tráví pouze
víkendy. Také doufá, že mlýn po něm jednou převezme jeho syn, Otakar mladší, a rod Šašků
bude vlastnit Lucký mlýn i po další generace.
21 9. Doslov
V dnešní uspěchané době se jen málokdy zastavíme a zamyslíme se nad tím, co bylo, a
co už není. Zapomínáme, minulost nás nezajímá, žijeme přítomností, nebo hůř - budoucností.
Denně míjíme místa s pohnutou minulostí a neobtěžujeme se na ně ani podívat. Někdy o
jejich existenci ani nevíme a přitom nám toho mohou tolik říct, protože i ony mají svou
paměť.
Jedním z takových míst je i Lucký mlýn. Tento mlýn už staletí stojí nedaleko našich
bydlišť, přesto jsme o něm dosud neslyšely. Mlýny jsou jedny z mála míst, kde Vás historie
obklopuje ze všech stran. Stačí do něj vstoupit a nechat se vést zpátky časem. Dnes už mlýny
nestojí tak, jako kdysi v každé vsi a jejich zdmi neprocházejí krajánci. Vodní kola se už netočí
tíhou vody, stejně jako ramena tlakem větru. Nevyprávějí se již pohádky o mlýnských
strašidlech. Zlaté časy mlýnů jsou již dávno pryč. Přesto by bylo dobré alespoň symbolicky
zachovat to, co nám po nich zůstalo, aby se i další generace mohly vracet v čase a vidět na
vlastní oči kus historie, kus řemesla, kus člověka, který v nich zanechal svůj otisk.
Přejeme tedy rodině Šašků, aby se jim dařilo i nadále o mlýn pečovat a aby brzy
uvedli mlýn do chodu tak, aby byl místem, kde minulost ožívá před očima.
22 Závěr
Během práce na tomto projektu jsme se prvotně snažily nalézt co nejvíce informací
o rodu Šašků z Luckého mlýna. Podrobné bádání nám ale dalo mnohem víc než znalost
historie jedné rodiny. Návštěvy archivu, rozhovory, pročítání kronik a hledání historických
souvislostí - to všechno nás mnohem více přiblížilo dobám minulým. Během pátrání jsme
se navíc dostaly až k našim vlastním kořenům. Objevily jsme totiž, že jedna z nás (Kateřina
Fričová) je totiž se Šaškovými vzdáleně příbuzná. K tomuto zjištění došla při rozhovoru
se svou prababičkou Jiřinou Karfíkovou. Její starší sestra Marta se provdala za Františka
Filouse z Úpohlav, jehož sestra Marie byla manželkou Jiřího Šaška z Luckého mlýna. Díky
práci na tomto projektu tedy zjistila, kam až sahají kořeny její vlastní rodiny.
Pokud jde o náš vlastní názor, myslíme si, že pro nás práce byla velmi přínosná.
Zjistily jsme, že v našem okolí existuje místo, o kterém jsme do té doby vůbec netušily,
ale které by si určitě zasloužilo větší pozornost. Lucký mlýn se nám podařilo i navštívit
a prohlédnout si ho, což je zatím zcela výjimečná možnost, jelikož ještě není otevřený pro
veřejnost. Pan Otakar Šašek se nám snažil co nejvíce přiblížit současnou, ale i minulou situaci
ve mlýně a velmi ochotně nás provedl i mlýnským zařízením, které navíc i podrobně popsal.
Cílem naší práce bylo odhalit, čeho všeho byl Lucký mlýn po staletí svého fungování
svědkem. Během pátrání se nám podařilo zjistit, jaká byla situace ve mlýně před příchodem
Šašků a také během jejich pobytu. Odhalily jsme zajímavé osudy členů rodiny Šašků.
Jmenujme hlavně Jiřího Šaška, který ve mlýně prožíval svá nejlepší i nejtěžší léta. Zvláště pak
rok 1953, kdy byl milovaný mlýn uzavřen a jeho starší syn Otakar, který měl mlýn zdědit,
tragicky zemřel. Jiří Šašek byl posledním „panem otcem“ na Luckém mlýně. Byl to člověk
všeobecně uznávaný za svou práci pro region i pro své vlastenectví. Tím, co v životě prožil
a jak se zachoval v těžkých dobách je i dnes příkladem pro nás všechny. Příkladem člověka,
který miloval svoji zem a ctil dědictví svých předků a jehož jediným přáním bylo, aby i jeho
potomci pokračovali v práci, kterou začal: „..poznal jsem již pravou cenu a smysl tak krátkého
lidského života, kterému porozumíme, až se blížíme k jeho konci. Pak již nedostává se nám sil
k dosáhnutí poznaného účelu. Studiem svých předků vracíme se k starým zdrojům naší
národní síly, lásce k vlasti, rodině a rodu. Věřím v další zdravý růst příštích pokolení!!!“10
10
Jiří Šašek: Kronika rodu Šašků (opis)
23 Prameny a zdroje
Prameny
•
Kronika rodu Šašků - opis zřízený Jiřím Šaškem
•
KŘENEK, Karel. Kronika obce Chodovlice do roku 1944, část I. [online]. Dostupný
na WWW: http://www.chodovlice.cz/file.php?nid=1870&oid=3070273
•
BOUCHAL, Josef. Kronika obce Chodovlice do roku 1944, část II. [online]. Dostupný
na WWW: http://www.chodovlice.cz/file.php?nid=1870&oid=3070276
•
ŠAŠEK, Jiří. Kronika obce Chodovlice do roku 1944, část III. [online]. Dostupný na
WWW: http://www.chodovlice.cz/file.php?nid=1870&oid=3070277
Zdroje:
Použitá literatura
•
ČORNEJ, Petr, a kolektiv. Dějiny zemí Koruny české I. Praha, Litomyšl : Paseka,
2003. ISBN 80-7185-605-3.
•
BĚLINA, Pavel, a kolektiv. Dějiny zemí Koruny české II. Praha, Litomyšl : Paseka,
2003. ISBN 80-7185-605-3.
•
ROTBAUER, Tomáš; OTRADOVEC, Josef. Začalo to na svatou Annu: aneb osudy
poddaných jednoho z „mých národů“ z Litoměřicka. AZ Promotion - Petr Mlenský, 2012,
215 s.
Články
•
FRUNDL, Jan. Lucký mlýn. Monumentorum Custos, 2010. s. 63 - 68
•
STUDENÁ, Zdeňka. Deníku vstup povolen: Lucký mlýn v Chodovlicích [online].
Dostupný na WWW: http://litomericky.denik.cz/zpravy_region/denik-lucky-mlyn-vchodovlicich20110815.html
•
CHRÁSTECKÝ, Ivo. Lucký mlýn už klape svou. Práce tu ale ještě nekončí [online].
Dostupný na WWW: http://litomericky.denik.cz/zpravy_region/lucky-mlyn-uz-klapesvou-prace-tu-ale-jeste-nekonci-20130716.html
Další zdroje
•
rozhovor s panem Otakarem Šaškem, paní Jiřinou Karfíkovou, paní Ivanou
Mrvíkovou a panem Jiřím Filousem
24 Seznam obrazových příloh
Příloha č. 1 - Nájemní smlouva (1695) a Kupní smlouva (1726) a její strojový přepis (1941)
Příloha č. 2 - Schéma Českého mlýna
Příloha č. 3 - Fotografie vnitřního zařízení mlýna
Příloha č. 4 - Vodní kolo
Příloha č. 5 - Elektrifikace roku 1922
Příloha č. 6 - Fotografie mlýna z roku 1945
Příloha č. 7 - Plakátek z období okupace
Příloha č. 8 - Fotografie Jiřího Šaška
Příloha č. 9 - Fotografie pečeti z roku 1953, dokument o uzavření mlýna
Příloha č. 10 - Fotografie z návštěvy mlýna 30. 9. 2013
Příloha č. 11 - Fotografie Kroniky rodu Šašků (opis)
25 Obrazová příloha
Příloha č. 1
Fotografie nájemní smlouvy z roku 1695
Zdroj: Otakar Šašek ml.
Fotografie kupní smlouvy z roku 1726
Zdroj: Otakar Šašek ml.
26 Přepis kupní smlouvy z roku 1726 (1941)
Zdroj: Otakar Šašek ml.
27 Příloha č. 2
Schéma českého mlýna tak, jak ho nakreslil Jiří Šašek
Zdroj: Kronika rodů Šašků (opis)
28 P&íloha ". 3
Pár stroj& z vnit$ního vybavení ml%na
Zdroj: autorky
P&íloha ". 4
Torzo p&vodního kola
Zdroj: Otakar 'a(ek ml.
"
#*"
Kolo po rekonstrukci roku 2009
Zdroj: Otakar 'a(ek ml.
"
$+"
Příloha č. 5
Přivedení elektřiny do mlýna
Zdroj: Otakar Šašek ml.
Příloha č. 6
Fotografie mlýna z roku 1945
Zdroj: Fotogalerie města Chodovlice, [online]. Dostupný na WWW:
http://www.chodovlice.cz/index.php?nid=1870&lid=CZ&fn=photodetail&oid=911902&pid=883880&cc=PHOT
OIMG&ci=0&ei=-47
31 Příloha č. 7 Reklama na mlýn z doby okupace
Zdroj: Otakar Šašek ml.
Příloha č. 8
Jiří Šašek
Zdroj: Kronika rodu Šašků (opis)
32 Příloha č. 9
Pečeť z roku 1953, která uzavírala mlýnské zařízení
Zdroj: autorky
Dokument o uzavření mlýna z roku 1953
Zdroj: Otakar Šašek ml.
33 Příloha č. 10 - Fotografie pořízené autorkami při návštěvě 30. 9. 2013
Pan Otakar Šašek nás mile zve do mlýna
34 Příloha č. 11
Kronika rodu Šašků (opis), která nám byla zapůjčena
Zdroj: autorky
35