2011 - Západočeská univerzita

C
Èeská geologická služba / Czech Geological Survey, Praha 2011 / ISSN 0514-8057, ISBN 978-80-7075-769-7
Diverzita mechovek (Bryozoa) v nejvyšší èásti
králodvorského souvrství (ordovik; svrchní katian)
pražské pánve Èeské republiky
Bryozoan diversity in the uppermost part of the Králùv Dvùr Formation (Ordovician; late Katian)
of the Prague Basin, the Czech Republic
MICHAL MERGL
Fakulta pedagogická, Západočeská univerzita v Plzni, Klatovská 51,
306 19 Plzeň; [email protected]
Key words: Bryozoa, diversity, Prague Basin, Katian, Boda event
Abstract: New sampling in the uppermost layer (“Perník Bed”) of
the Králùv Dvùr Formation (late Katian) observed the moderate diversity of the bryozoans, with encrusting, massive and delicate
ramose types. Fragmentation, preservation as internal moulds and
less numerous collection prevent more extensive taxonomic evaluation of the bryozoan fauna, but six morphological types of zoaria
have been distinguished; two of them are referred to Graptodictya
and Corynotrypa. Bryozoan diversity is the evidence of the rich bryo-
Nejvyšší část králodvorského souvrství (ordovik, svrchní katian) v pražské pánvi je tvořena karbonátovým jílovcem až
jílovitým vápencem, která je pro svůj charakteristický rozpad v literatuře uváděn jako „perník“. Tato poloha, zmiňovaná mnoha autory (Chlupáč 1951, Marek 1951, Štorch
a Mergl 1989) je charakteristická mimořádně hojnou a význačnou faunou, tvořenou především trilobity, ramenonožci,
ostnokožci, lasturnatkami a v menší míře i dalšími skupinami. Celkový ráz fauny odpovídá fauně mělkého šelfu, která
byla v důsledku klimatických změn a poklesu mořské hladiny splavována do hlubších částí pánve. To vysvětluje také
úlomkovitý stav fosilií.
Kromě uvedených skupin se lokálně vyskytují i úlomky
či celá menší zoaria mechovek. Na rozdíl od starších ordovických souvrství, ze kterých byly mechovky zmiňovány
více autory (Počta 1902, Röhlich 1957), z králodvorského
souvrství mechovky nebyly až dosud uváděny s výjimkou
zmínky o nich ve výčtu fauny této polohy (Štorch a Mergl
1989).
Materiál
Nové sběry z dočasné lokality v Praze-Řeporyjích poskytly
pozoruhodně dobře zachovalý materiál mechovek, který
ukazuje na skutečnou druhovou diverzitu této skupiny v nejvyšší části („perníku“) králodvorského souvrství. Veškerá
fosilizovaná fauna je zachována jako jádra a negativy, nicméně velmi jemný materiál jílovce zachovává i jemné detaily
100
(12-24 Praha)
zoan-brachiopod-pelmatozoan fauna in the now unpreserved marginal parts of the Prague basin in the upper Katian.
stavby zooecií u mechovek. Tento způsob zachování však
neumožňuje využít standardní metodu orientovaných řezů
zoariem. To je také příčinou, proč není provedena přesnější
determinace mechovek, neboť ta vyžaduje materiál zachovaný s původním kalcitovým skeletem zoarií. Většina mechovek je zachována jako krátké úlomky větví větších zoarií, jako drobná homolovitá zoaria přisedající na (?) nezachovalý
povrch nebo odlomená od původního povrchu. Vzácné jsou
fragmenty větší než centimetrové velikosti. Úlomky zoarií
nejsou v mnoha případech tlakově deformovány a horninové
výlitky zooecií dobře ukazují jejich průměr, velikost, tvar a
patrné jsou i růstové zóny na stěnách zooecií a na mezotéce.
Zachování je dobrým příslibem pro budoucí podrobné systematické studium tohoto materiálu. V současné době je materiál uložen v paleontologických sbírkách katedry biologie
Západočeské univerzity v Plzni.
Diverzita mechovek
Celkem byl zjištěno nejméně šest druhů morfologicky jasně
vyhraněných mechovek, z nichž většina není určena ani do
rodové úrovně. Původní diverzita byla nepochybně vyšší,
neboť v materiálu jsou další drobné fragmenty reprezentující
další druhy. K nejhojnějším a nejlépe zachovaným patří bifoliátní zoaria patřící do blízkosti rodu Graptodictya a do rodové úrovně (rod Corynotrypa) byla též určena řetízkovitá
enkrustující zoaria. Tyto dva taxony jsou popsané v systematické části. Kromě těchto dvou předběžně určených taxonů
Zprávy o geologických výzkumech v roce 2010 / Paleontologie
C
Obr. 1. Mechovky z polohy „perníku“ z nejvyšší èásti králodvorského souvrství (svrchní katian) z Prahy-Øeporyjí. A, C – neurèená trepostomátní mechovka; B – Corynotrypa sp. porùstající úlomek krunýøe trilobita; D–I – Graptodictya ? sp., úlomky vìtví (D, E, CH), detail autozooecií
pøiléhajících k mezotéce (F), malé stopkaté zoarium (G, H) a úlomek zoaria se tøemi vìtvemi (I). Délka úseèky znázoròuje 1 mm.
byly zjištěny níže uvedené morfologicky jasně vymezené
typy zoarií:
1. terčovitá zoaria exkrustující schránky hlavonožců nebo
nalézána volně, původně přisedlá na materiálu neschopném
fosilizace nebo odtržená od podkladu. Průměr zoarií činí až
10 mm. Na materiálu jsou patrné dlouhé, úzké a nepravidelně zvlněné autotéky. Zoaria připomínají rod Ceramoporella
Ulrich, 1882;
2. nízce homolovitá nebo krátce větvená masivní zoaria
o průměru 2–3 mm (obr. 1A, C). Jsou tvořena z těsně přiléhajících dlouze kornoutovitých autozooecií o délce asi 0,7 až
1 mm a největší šířce 0,3 mm. V exozóně jsou patrné přepážky. Zjištěna byla zoaria vyrůstající na povrchu bioklastu
(obr. 1C), většinu nálezů však tvoří úlomky větví nebo malá
zoaria s plochou bází. Materiál je srovnatelný se stavbou
zoarií řazených Jiménez-Sánchez (2009) do rodu Dybowskites Pushkin, 1987;
3. nízce homolovitá zoaria o průměru asi 3 mm. Autozooecia jsou méně pravidelná, různé velikosti a jejich stěny jsou
hrubě zvlněné bez patrných růstových zón. Materiál připomíná rod Heterotrypa Nicholson, 1879;
4. řídce větvená zoaria tvořená tenkými větvemi složenými z dlouze trubicovitých zooecií bez přepážek. Materiál je
velmi fragmentární a v porovnání s jinými mechovkami je
vzácný. Úlomky připomínají rod Kukersella Toots, 1952.
Systematická èást
Rod Corynotrypa Bassler, 1911
Corynotrypa sp.
Obr. 1B
Popis: Řetízkovité kolonie z oválných silně klenutých autozooecií, otevřených kruhovitým ústím v přední třetině autozooecií. Délka autozooecií je 0,7 mm, šířka asi 0,3 mm.
Poznámky: Dvě povlékavá zoaria tvořené řadou až pěti autozooecií byla zjištěno na krunýři trilobita a schránce ortokonního hlavonožce. V materiálu „perníku“ je druhem
vzácným.
Rod Corynotrypa patří k běžným ordovickým enkrustujícím mechovkám, známým kromě tropických oblastí též
101
C
Èeská geologická služba / Czech Geological Survey, Praha 2011 / ISSN 0514-8057, ISBN 978-80-7075-769-7
z jihozápadní Evropy (Sardinie, Montagne Noire; Conti
1990, Jiménez-Sánchez et al. 2007).
Rod Graptodictya Ulrich 1882
Graptodictya ? sp.
Obr. 1D–I
Popis: Zoarium je řídce rozvětvené, bifoliátní, se šířkou větví 3–4 mm a zaoblenými konci větví. Autozooecia mají
průměr 0,15–0,18 mm. Délka autozooecií přiléhajících
k mezotéce je 0,3–0,5 mm.
Poznámky: Zoaria tohoto druhu jsou srovnatelná s druhem
G. meneghini (Vinassa de Regny, 1942), který je znám
z katianu Montagne Noire, Sardinie a snad i Španělska
(Ernst a Key 2007, Conti 1990, Jiménez-Sánchez 2009).
Blízký je plochý tvar zoaria, průměr a délka zooecií a přibližně shodný úklon autoozoecií k mezotéce. Druh je nejhojnější mechovkou v „perníku“. Známé jsou úlomky větší, o délce 12 mm. Neúplné rozvětvené úlomky ukazují na
výšku zoarií až 4 cm. Nalezena byla i mladá zoaria s úzce
stopkovitou bází (obr. 1G, H).
Diskuse
Analýzy evoluce mechovek ukazují, že diverzita ordovických mechovek prudce narůstá ve středním ordoviku, s maximem v sandbianu a katianu (Taylor a Ernst 2004). Jejich
diverzita koreluje z rozvojem rhynchoneliformních ramenonožců ve stejném období, které je vysvětlováno globálním
oteplením ve svrchním ordoviku (Boda event; Fortey a
Cocks 2005). Společenstva tvořená ramenonožci, mechovkami a pelmatozoidními ostnokožci se v tomto období rozšířila do vyšších zeměpisných šířek na jižní polokouli (Venin
et al. 1998). Moderní revize mechovkových faun z katianu
Španělska, Montagne Noire, Sardinie, Karnských Alp a severní Afriky (Conti 1990, Ernst a Key 2007, Jiménez-Sánchez et al. 2007, Jiménez-Sánchez 2009) ukazují na
vysokou diverzitu mechovek při okraji západní Gondwany.
Jiménez-Sánchez et al. (2007) uvádějí více než 60 rodů mechovek z katianu těchto oblastí. Předběžné studium ukazuje
na podobně vysokou diverzitu mechovek i v pražské pánvi.
Podobně jako v jihozápadní Evropě i v Čechách se vyskytuji
různé ekologické formy mechovek (enkrustující, terčovité,
keřovité, masivní řídce větvené) a pestré je i taxononické složení na úrovni řádů.
102
Závìr
Z králodvorského souvrství nebyly mechovky nikdy uváděny,
nicméně současné úlomkovité nálezy ukazují, že v mělkých,
dnes nedochovaných oblastech pražské pánve ve svrchním
katianu existovala bentická společenstva s bohatým zastoupením této skupiny. Nálezy mechovek obsahuje materiál spláchnutý z mělčin do hlubokovodního prostoru na dně pánve a je
mimořádně fragmentární. Vzhledem k zachování je materiál
nevhodný ke studiu klasickými metodami. Jejich pečlivá taxonomická revize by nepochybně měla vysokou korelační
hodnotu vzhledem k moderním revizím této fauny v zahraničí.
Poděkování. Výzkum byl podpořen projektem GA AV IAA
301110908: Faunistická dynamika klimaxového stadia společenstev svrchního ordoviku před globální krizí způsobenou klimatickými změnami: záznam z králodvorského souvrství Barrandienu.
Literatura
CONTI, S. (1990): Upper Ordovician Bryozoa from Sardinia. – Palaeontogr. Ital. 77, 85–165.
ERNST, A. – KEY, M. (2007): Upper Ordovician bryozoa from the Montagne de Noire, Southern France. – J. Syst. Palaeont. 5, 4, 359–428.
FORTEY, R. A. – COCKS, L. R. M. (2005): Late Ordovician global warming. – Geology 33, 5, 405–408.
CHLUPÁČ, I. (1951). Stratigrafické poměry králodvorských břidlic
u Karlíka a Zadní Třebáně. – Věst. Ústř. úst. geol. 26, 194–212.
JIMÉNEZ-SÁNCHEZ, A. (2009): The upper Katian (Ordovician) bryozoans from the Eastern Iberian Chains (NE Spain). – Bull. Geosci.
84, 4, 687–738.
JIMÉNEZ-SÁNCHEZ, A. – SPJELDNAES, N. – VILLAS, E. (2007): Ashgill
bryozoan from the Iberian Chains (NE Spain) and their contribution
to the Late Ordovician biodiversity peak in North Gondwana. –
Ameghiniana 44, 4, 681–696.
MAREK, L. (1951): Nové nálezy ve vrstvách kosovských (dξ2). – Sbor.
Ústř. Úst. geol. 18, 1–12.
POČTA, P. (1902): Anthozoaires et Alcyonaires. In: BARRANDE, J.:
Systéme silurien du centre de la Bohême 8, 2, 347 s. – Praha.
RÖHLICH, P. (1957): Stratigrafie a vývoj bohdaleckých vrstev středočeského ordoviku. – Sbor. Ústř. Úst. geol., Odd. geol. 23, 2, 373–439.
ŠTORCH, P. – MERGL, M. (1989): Králodvor/Kosov boundary and the
late Ordovician environmental changes in the Prague Basin (Barrandian area, Bohemia). – Sbor. Ústř. Úst. geol., Geol. 44, 117–153.
TAYLOR, P. D. – ERNST, A. (2004): Bryozoans. In: WEBBY, B. D. E. –
PARIS, F. – DROSER, M. L. – PERCIVAL, I. G., ed.: The great Ordovician biodiversification event, 147–156. – Columbia Univ. Press.
New York.
VENIN, E. – ÁLVARO, J. J. – VILLAS, E. (1998): High-latitude pelmatozoan mud-mounds from the late Ordovician northern Gondwana
platform. – Geol. J. 33, 121–140.