zde - Oblastní muzeum v Mostě

Transkript

Obsah
Úvodní slovo 25 let problematiky starých důlních děl v praxi
a legislativním procesu (1988-2013)
Petr Uldrych
Podmínky báňské legislativy a provoz prohlídkové štoly
Vratislav Procházka
Zpřístupňování důlních děl v Krušných horách
– odborné a legislativní aspekty z hlediska ochrany přírody
Vladimír Melichar a Jan Matějů
Jsou montánní relikty archeologické památky?
Kryštof Derner
Neklidný terén: Vybrané typy povrchových reliktů
v zázemí zpřístupněných důlních děl
Ondřej Malina
3
5
17
21
29
43
Historická důlní díla a památkové objekty
Josef Řehák
51
Prohlašování montánních objektů za kulturní památky
Alžběta Kratochvílová
63
Krajinné památkové zóny a podmínky památkové ochrany
v západním Krušnohoří Tomáš Karel
71
Vymezování rozsahu krajinných památkových zón Krupka ‚
a Háj-Kovářská-Mědník – průběh a výsledky
Jan Hanzlík, Hana Veselá
81
Výkon státní správy v oblasti památkové péče
na území památkových zón krajinného charakteru
Jaroslava Pokludová
87
Hornická kulturní krajina Krušnohoří a její monitoring
Jitka Vlčková
Financování kulturního dědictví s přihlédnutím k problematice
financování nákladů na zachování, obnovu a zpřístupnění památek
montánního charakteru Ivana Štěrbová, Martina Zahrádková
99
107
Montanregion a hornoslavskovské hornictví – úvaha i výzva
Miloš Zárybnický
117
Adresář institucí 125
Obsah
1
Úvodní slovo
V souvislosti s podpůrnými aktivitami pro projekt nominace Hornické kulturní
krajiny Krušnohoří/Erzgebirge na Seznam světového dědictví UNESCO podal Ústecký
kraj pro rok 2014 žádost o dotaci na uspořádání mezioborového workshopu. Projekt byl
podpořen programem Ministerstva kultury ČR „Podpora pro památky UNESCO“, Priorita
č. 3 - Prezentace, osvěta a edukace.
Workshop proběhl v nově otevřených půdních prostorách Oblastního muzea
v Mostě, příspěvkové organizaci, dne 22. května 2014, za spolupráce Odboru kultury a
památkové péče Krajského úřadu Ústeckého kraje a Národního památkového ústavu,
územního odborného pracoviště v Lokti.
Cílem workshopu bylo shromáždit a uceleně rozšířit mezi provozovatele prohlídkových štol, vlastníky montánních kulturních památek i laické zájemce odborné informace, které přispějí k lepší péči a zachování tohoto často opomíjeného kulturního bohatství. Celkem bylo pětasedmdesáti účastníkům workshopu předneseno třináct příspěvků,
jež jsou rozvedeny v předkládaném sborníku. Je nutno podotknout, že za obsahovou
stránku příspěvků jsou odpovědni samotní autoři.
V první sekci byly představeny zkušenosti se zpřístupňováním důlních děl na příkladech štoly Země zaslíbená na Mědníku (Ivan Cáder, Historické rudné doly Mědník –
Měděnec, o.s.) a štoly Kryštof na Hřebečné (Zdeněk Lakatoš, Město Abertamy). Tuto sekci
doplnil také příspěvek zástupce firmy Speleo (Ing. Josef Řehák), který byl věnován obnově a zpřístupnění Historických sklepů v Jirkově.
Jednotnou klasifikaci důlních děl, určení vlastnických vztahů, převody práv a povinností u starých důlních děl a prodej opuštěných průzkumných důlních děl shrnul ve
svém příspěvku Ing. Petr Uldrych z Ministerstva životního prostředí ČR. Další příspěvek
zaměřený na podmínky báňské legislativy pro zajištění provozování prohlídkové štoly
pak přednesl zástupce Obvodního báňského úřadu v Mostě Ing. Vratislav Procházka.
Mgr. Vladimír Melichar seznámil účastníky workshopu s odbornými a legislativními aspekty zpřístupňování štol z hlediska ochrany přírody s důrazem na právní zakotvení
ochrany netopýrů a jejich biotopů.
Zástupce Ústavu archeologické památkové péče severozápadních Čech v Mostě,
v.v.i. (MUDr. Kryštof Derner, Bc.), zdůraznil často opomíjenou, zákonem však stanovenou,
povinnost hlášení archeologických nálezů v montánních památkách. Ve spolupráci s archeologickými pracovišti je možné zajistit zaměření těchto památek, jejich dokumentaci
a případné odebrání vzorků pro vědecké analýzy (jakou je např. dendrochronologie).
Celý následující blok byl zaměřen na památkovou péči, ať již na typologii důlních
děl (Mgr. Ondřej Malina, Národní památkový ústav), nebo proces prohlašování montánních objektů za kulturní památky (Mgr. Alžběta Kratochvílová, Národní památkový
ústav). Pozornost byla věnována rovněž nově vyhlášeným krajinným památkovým zónám v Ústeckém a Karlovarském kraji (Tomáš Karel a Mgr. Jan Hanzlík, Národní památkový ústav). Výkon státní památkové péče na území památkových zón krajinného charakteru přiblížila Mgr. Jaroslava Pokludová z Krajského úřadu Karlovarského kraje.
Úvodní slovo
3
Hornická kulturní krajina Krušnohoří/Erzgebirge v současné chvíli usiluje o zápis
na prestižní Seznam světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO. Úkoly vyplývající z nominačního procesu a následné správy české části statku na sebe převzala obecně
prospěšná společnost Montanregion Krušné hory - Erzgebirge, jejíž činnost představil
její ředitel RNDr. Michal Urban, CSc. V závěru workshopu pak Mgr. Jitka Vlčková, PhD.,
z Národního památkového ústavu, nastínila proces monitoringu kulturních statků zapsaných na Seznamu světového dědictví UNESCO a jeho nástroje.
Tento sborník přináší průnik metodických příspěvků a právních postupů z hlediska památkové a archeologické péče, ochrany životního prostředí a dodržení zásad stanovených báňskými úřady, včetně možností financování obnovy a zachování montánních
památek. Pevně věříme, že sborník si své čtenáře najde a bude svým obsahem užitečný
široké veřejnosti.
4
Úvodní slovo
25 let problematiky starých důlních děl
v praxi a legislativním procesu (1988–2013)
Petr Uldrych
Úvod
Problematika starých důlních děl se začala v České republice řešit nabytím účinnosti nového horního zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství
(horní zákon), který nahradil zákon č. 41/1957 Sb., o využití nerostného bohatství (horní
zákon). Zákon č. 41/1957 Sb., pojem stará důlní díla neznal, avšak obecný horní zákon
z roku 1854, který byl platný právě až do roku 1957, pojem stará důlní díla v několika
svých paragrafech aktivně používal. Přestože je to tedy letos 25 let, co báňské předpisy
používají pojem „staré důlní dílo“, je tento pojem často nesprávně používán.
Jak už je výše uvedeno problematika tzv. „starých důlních děl“ je v České republice
řešena již 25 let. V současnosti platný zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon) má do dnešního dne již 23 novelizací. Nejzásadnější novelou
z hlediska starých důlních děl byla novela z roku 2002 (zákon č. 61/2002 Sb.), která nově
vymezila, že starým důlním dílem je také opuštěný lom po těžbě vyhrazených nerostů,
jehož původní provozovatel ani jeho právní nástupce neexistuje nebo není znám.
Ministerstvo životního prostředí v souladu s § 35 horního zákona zabezpečuje
zajišťování nebo likvidaci starých důlních děl a jejich následků, která ohrožují zákonem
chráněný obecný zájem, a to v nezbytně nutném rozsahu. Ministerstvo životního prostředí rovněž zabezpečuje zjišťování starých důlních děl a vedením registru starých důlních děl ministerstvo životního prostředí pověřilo Českou geologickou službu, přičemž
vlastní zjišťování a vedení registru zajišťuje útvar Geofond. Zjišťování starých důlních děl
a vedení jejich registru je upraveno vyhláškou MŽP č. 363/1992 Sb., o zjišťování starých
důlních děl a vedení jejich registru, v platném znění.
Při zabezpečování starých důlních děl a opuštěných průzkumných důlních děl je
Ministerstvo životního prostředí samozřejmě povinno postupovat v souladu s platnou
legislativou České republiky.
Základní terminologie důlních děl
V současném horním právu je mnoho nejasných či nepřesných definic. Objektivně je však třeba dodat, že odborná veřejnost se doposud dokázala i s touto skutečností
vyrovnat.
Pojem důlní dílo
Stěžejní pojem „důlní dílo“ není zákonem č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon) definován. Další obecně platné předpisy související
s horním zákonem poskytují pro důlní dílo dvě definice. Vyhláška č. 22/1989 Sb., o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a bezpečnosti provozu při hornické činnosti a při
25 let problematiky starých důlních děl v praxi a legislativním procesu (1988–2013)
5
dobývání nevyhrazených nerostů v podzemí, definuje důlní dílo takto: „podzemní prostor
vytvořený hornickou činností; za důlní dílo se považuje i větrací, odvodňovací, těžební a záchranný vrt a jiné vrty, které plní funkci důlního díla. Za důlní dílo se nepovažuje vyhledávací
a průzkumný vrt“. Vyhláška č. 26/1989 Sb., o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a bezpečnosti provozu při hornické činnosti a při činnosti prováděné hornickým způsobem
na povrchu, definuje důlní dílo jako: „prostor v zemské kůře, například rýha, lom, vytvořený
hornickou činností nebo vyhledáváním, průzkumem a dobýváním ložisek nevyhrazených
nerostů. Za důlní dílo se nepovažuje vyhledávací a průzkumný vrt“. Obě uvedené definice
se jednoznačně shodují v tom, že za důlní dílo se nepovažují vyhledávací a průzkumné
vrty. Obě prováděcí vyhlášky dále specifikují důlní dílo jako prostor vytvořený hornickou
činností, přičemž vyhláška č. 26/1989 Sb. tuto specifikaci rozšiřuje i na vyhledávání, průzkum a dobývání ložisek nevyhrazených nerostů, což však podle zákona č. 61/1988 Sb.,
o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, není hornická činnost ve smyslu § 2 zákona, ale činnost prováděná hornickým způsobem ve smyslu § 3 zákona. Mezi
důlní díla je naopak nezbytné zahrnout i podzemní prostory, které vzniknou zvláštními
zásahy do zemské kůry1. Z výše uvedeného je patrné, že definice důlního díla není zcela
jednotná a liší se podle účelu jednotlivého předpisu.
Pojem staré důlní dílo
Pojem „staré důlní dílo“ se objevuje v zákoně č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití
nerostného bohatství (horní zákon) a následně v řadě prováděcích předpisů. Zákonná
definice starého důlního díla, upravená § 35 odstavec 1 a 2 zákona č. 44/1988 Sb., zní:
(1) Starým důlním dílem se podle tohoto zákona rozumí důlní dílo v podzemí, které je opuštěno a jehož původní provozovatel či jeho právní nástupce neexistuje nebo
není znám.
(2) Starým důlním dílem je také opuštěný lom po těžbě vyhrazených nerostů, jehož
původní provozovatel čii jeho právní nástupce neexistuje nebo není znám.
V důvodové zprávě k zákonu se dále uvádí: „že jde o důlní díla, která nejsou v majetkové podstatě nynějších hornických organizací, nebyla jimi ani zřízena ani využívána, popřípadě jde o stará důlní díla bez právního nástupce. Tato díla mohou jednak ohrozit stávající objekty, jednak jsou překážkou pro novou výstavbu a vyžadují často nákladné asanační
práce.“
Definice použitá v § 35 zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného
bohatství (horní zákon), skrývá mnohá úskalí, přičemž část problémových definic uvádí
rozbor pojmu důlní dílo. Už slovní spojení: „Starým důlním dílem…………, které je opuštěno a jehož původní provozovatel ………… není znám“ použité pro definici starého
důlního díla v § 35 zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní
zákon), je dosti nešťastné, a to zejména z důvodů vložení slova původní. U značné části potenciálních starých důlních děl totiž původního provozovatele na základě studia
1) Zvláštními zásahy do zemské kůry se rozumí zřizování, provoz, zajištění a likvidace zařízení pro činnosti vyjmenované v § 34 zákona č. 44/1988 Sb.
6
archivních materiálu zjistíme, ale již neexistuje ani on, ani jeho právní nástupce. Otázka
zní, zda takovéto důlní dílo splňuje definici starého důlního díla či nikoliv. Také slovní
spojení: „Starým ………důlní dílo (lom) ………, ……… je opuštěno……“ není úplně ideální. Zjednodušeným výkladem dojdeme k závěru, že jde o věc (pokud se dá považovat
důlní dílo za „věc“), kterou původní vlastník opustil. Právo opustit věc je součástí obsahu
vlastnického práva a jeho podstatou je projev vůle nebýt nadále vlastníkem věci a věc se
tak stává věcí ničí neboli „res nulius“, jak plyne z dikce zákona.
Další typy důlních děl a podzemní objekty
Definice pojmu „hlavní důlní dílo“ používaná vyhláškou č. 52/1997 Sb., kterou
se stanoví požadavky k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bezpečnosti
provozu při likvidaci hlavních důlních děl, která považuje za hlavní důlní dílo: „důlní dílo
vyúsťující na povrch. Hlavními důlními díly jsou důlní díla průzkumná (šachtice, komíny), díla
otvírková (jámy, štoly), větrací, odvodňovací, těžební a záchranné vrty. Hlavním důlním dílem nejsou vyhledávací a průzkumné vrty.“ Definice není zcela přesná, neboť pomíjí otázku, zda je hlavním důlním dílem také lom. Další definici pojmu hlavní důlní dílo obsahuje
zákon č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, který
za hlavní důlní díla považuje nejen všechna důlní díla, která vyúsťují na povrch, ale také
důlní díla otevírající výhradní ložisko nebo jeho ucelenou část.
Pojem „Opuštěná důlní díla“ řeší zejména vyhláška č. 22/1988 Sb., o bezpečnosti
a ochraně zdraví při práci a bezpečnosti provozu při hornické činnosti a při dobývání nevyhrazených nerostů v podzemí, která má termín opuštěná důlní díla dokonce v názvu
dvou svých paragrafů, ale bohužel bez jasné definice opuštěného důlního díla. Z dikce
obecně platných báňských předpisů lze vytvořit přibližně takovouto obecnou definici
opuštěného důlního díla: podzemní prostor vytvořený hornickou činností, dále podzemní
prostory, které jsou vytvořeny a využity za účelem vyhledávání, průzkumu a využití ložiska;
za opuštěné důlní dílo se považuje i větrací, odvodňovací, těžební a záchranný vrt a jiné vrty,
které plní funkci důlního díla. Za opuštěné důlní dílo se nepovažuje vyhledávací a průzkumný
vrt. Opuštěné důlní dílo má provozovatele nebo jeho právního nástupce, který důlní dílo
dočasně nebo trvale nevyužívá. Provozovatel má všechna práva a povinnosti plynoucí
z provozování tohoto důlního díla, včetně likvidace eventuelních projevů důlní činnosti
na povrch, zajištění odtoku důlních vod a zajištění vstupu do podzemí a další práva a povinnosti v souladu s platnými právními předpisy. Za „opuštěné průzkumné důlní dílo“
(též OPDD) je v současnosti považováno důlní dílo realizované a provozované v rámci geologicko-průzkumných prací financovaných ze státního rozpočtu, které nebylo po ukončení
průzkumu předáno k hornické činnosti. Do této kategorie je nutné zahrnout i původně
historická důlní díla, která byla z prostředků státu znovu otevřena a v nichž proběhl nový
geologický průzkum financovaný ze státního rozpočtu. Stát vykonává správu těchto
důlních děl prostřednictvím Ministerstva životního prostředí a udržuje je v bezpečném
stavu.
Relativně nový je pojem „podzemní objekt“ (§ 37 odst. 1 zákona č. 61/1988
Sb.), což jsou podzemní prostory vytvořené ražením, jde např. o tunely a štoly metra,
kolektory, dále také jiné prostory o objemu větším než 1000 m3 zpřístupněné veřejnosti
7
nebo využívané k podnikatelské činnosti, bývalá stará nebo opuštěná důlní díla následně zpřístupněná veřejnosti nebo využívaná k podnikatelské činnosti. Vlastník
podzemního objektu nebo jeho provozovatel je povinen ohlásit místně příslušnému
báňskému úřadu existenci, zřízení, nabytí a likvidaci podzemního objektu, změny v jeho
rozsahu nebo využití, identifikační údaje podzemního objektu a změny těchto údajů.
Vlastník podzemního objektu nebo provozovatel je rovněž povinen udržovat podzemní objekt v bezpečném stavu a provádět ve stanovených lhůtách prohlídky k ověřování
bezpečného stavu podzemního objektu prostřednictvím organizace, která má zřízenu
báňskou záchrannou stanici. Český báňský úřad stanovil vyhláškou č. 49/2008 Sb.,
o požadavcích k zajištění bezpečného stavu podzemních objektů, mimo jiné také:
a) lhůty pravidelných prohlídek podzemního objektu a způsob ověřování jejich bezpečného stavu,
b) rozsah identifikačních údajů pro vedení evidence podzemního objektu,
c) podmínky k zajištění bezpečnosti provozu podzemního objektu především z hlediska jejich větrání, včetně větrání za provozu nepřístupných objektů, a požadavků na cesty pro chůzi,
d) rozsah plánu zdolávání závažných provozních nehod - havarijní plán.
Finanční zdroje na zabezpečování starých důlních děl a opuštěných
průzkumných důlních děl
Hlavním finančním zdrojem využívaným na zajišťování nebo likvidaci starých důlních děl a opuštěných průzkumných důlních děl byly z počátku pouze prostředky rozpočtu Ministerstva životního prostředí v roční výši 4 až 5 milionů Kč, což naprosto nepostačovalo na množství řešených problémů. Zlom ve financování zabezpečování starých
důlních děl a opuštěných průzkumných důlních děl nastal usnesením vlády č. 906/2001
týkající se využívání úhrady z výnosů z vydobytých nerostů na výhradních ložiskách
nebo vyhrazených nerostů (§32a zákona č. 44/1988 Sb., horní zákon). Obce, na jejichž
katastru probíhá těžba výhradních ložisek nebo vyhrazených nerostů, obdrží 75% vybraných prostředků, Ministerstvo životního prostředí s Ministerstvem průmyslu a obchodu
si zbývajících 25% podělí v poměru 1 :1. Tím došlo k navýšení celkových prostředků na
částku, která postačuje na finanční pokrytí dané problematiky. Od roku 1988 do roku
2013 bylo na zabezpečování starých důlních děl a opuštěných průzkumných důlních děl
vyčerpáno cca 970 mil. Kč viz tab. č. 1.
8
Mimo MŽP
ROK
Vynaložené
prostředky
(tis. Kč)
Počet
oznámených
důlních děl
Počet
zabezpečených
starých důlních
děl (včetně oprav)
Prostředky
ze SFŽP
(tis. Kč)
Prostředky z Útlumu
uhelného hornictví
(tis. Kč)
1993
3 091
12
18
0
0
1994
3 495
28
9
0
0
1995
3 804
21
28
0
0
1996
3 335
48
28
0
0
1997
2 193
93
44
0
43 600
1998
15 988
52
41
0
0
1999
16 863
103
65
0
0
2000
32 426
126
96
6 935
0
2001
53 218
177
135
30 372
0
2002
73 280
175
105
13 981
0
2003
67 840
280
123
13 382
0
2004
75 133
346
276
762
0
2005
84 426
133
181
0
0
2006
83 566
139
243
0
0
2007
80 182
131
183
0
0
2008
84 051
105
227
0
0
2009
80 573
175
210
0
0
2010
74 694
139
166
0
0
2011
29 742
68
178
0
0
2012
15 816
23
129
0
0
2013
18 323
42
25
0
0
Celkem
902 039
2 416
2 510
65 432
43 600
tabulka č. 1
Vlastní zabezpečování starých důlních děl a opuštěných
průzkumných důlních děl
V letech 1988 až 1998 se průměrný počet zabezpečených starých důlních děl
pohyboval okolo 20 důlních děl za rok. V souvislosti s nárůstem mimořádných situací havárií spojených se starými důlními díly (např. provalení povalu jámy Průhon v Kladně
do hloubky 157 m v roce 1998, výbuch metanu v Ostravě – Hrušově v domě pí. Močigembové v roce 1999 atd.) - začalo Ministerstvo životního prostředí postupovat systematicky
a na základě předem realizovaných průzkumů byla každý rok přednostně zajišťována
vybraná důlní díla, která nevíce ohrožovala celospolečenský zájem. Největší objemy
zabezpečených důlních děl spadají zcela logicky do oblastí těžby uhlí tj. ostravskokarvinského revíru, kladensko-rakovnického revíru a severočeské hnědouhelné pánve.
9
Řešeny však jsou bývalé rudní a nerudní revíry. V letech 2003 až 2009 stoupl průměrný
počet zabezpečených důlních děl na cca 200 důlních děl ročně, přičemž maxima bylo
dosaženo v roce 2004, kdy bylo zabezpečeno 276 starých důlních děl. Od roku 1988 do
konce roku 2013 bylo celkem zabezpečeno 2510 starých důlních děl.
graf č. 1
Vstup do důlních děl
Podle stanoviska Českého báňského úřadu je vstup do opuštěných nebo starých
důlních děl možný pouze za podmínek stanovených provozovatelem již zpřístupněného
důlního díla. Vstup do opuštěných nebo starých důlních děl za účelem provádění jakékoliv činnosti v nich nelze legalizovat pro neodbornou (amatérskou) činnost, protože
zákon takovou možnost nepřipouští a vyžaduje k těmto činnostem oprávnění. V případě
neoprávněného vniknutí do důlního díla lze podle § 39 zákona č. 200/1990 sb., o přestupcích, v platném znění, uložit pokutu do výše 15 000,- Kč. Pokud by se tohoto správního deliktu dopustila organizace, právnická či podnikající fyzická osoba, lze uložit pokutu
až do výše 5 000 000,- Kč, přičemž za neoprávněný vstup je možné považovat i vstup do
SDD a OPDD za účelem pozorování, sčítání a výzkum chiroptero fauny, montánní činnost
apod. Vstup do starých nebo opuštěných důlních děl upravuje vyhláška č. 26/1989 Sb.,
o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a bezpečnosti provozu při hornické činnosti
a při činnosti prováděné hornickým způsobem na povrchu v § 29 odst. 1, jejíž znění je
následující: Vstup do starých nebo opuštěných podzemních důlních děl a jiných podzemních prostor je možný jen na písemný příkaz, ve kterém organizace určí potřebná bezpečnostní opatření. Z vyhlášky vyplývá, že organizace ve smyslu § 3a zákona č. 61/1988 Sb.,
10
o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, má povolenu hornickou činnost nebo činnost prováděnou hornickým způsobem, může dát souhlas ke vstupu do
těchto děl, ale musí v zájmu bezpečnosti a prevence škod vždy stanovit potřebná bezpečnostní opatření.
Nové využití SDD a převod OPDD
Jak už bylo výše uvedeno, Ministerstvo životního prostředí není vlastníkem starých důlních děl. Ministerstvo životního prostředí má povinnost zajišťování nebo likvidace starých důlních děl a jejich následků, které ohrožují zákonem chráněný obecný
zájem, a která vycházejí z § 35 zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného
bohatství (horní zákon). Jedná se tedy o nové využití starého důlního díla a nový
provozovatel původně starého důlního díla na sebe přebírá práva a povinnosti týkající
se daného důlního díla.
1. K tomu, aby bylo možné se zabývat žádostí o transformaci práv a povinností
k důlnímu dílu na nového provozovatele, je nutné předložit Ministerstvu životního prostředí následující dokumenty:
2. oficiální písemnou žádost o nové využití důlního díla,
3. evidenční list hlavního důlního díla (vydá na žádost ČGS - Geofond),
4. mapové podklady včetně důlních map, pokud existují,
5. údaje o žadateli, případně doklady o jeho oprávnění pro podnikání (provozování
HČ, OR, Živnostenský list),
6. předpokládaný způsob využití důlního díla,
7. výpis z katastru nemovitostí včetně zákresu do katastrální mapy,
8. písemnou dohodu s vlastníkem pozemku o vstupu na pozemek v případě, že
žadatel není sám vlastníkem pozemku, který je provozem (užíváním) důlního
díla dotčen,
9. souhlasné stanovisko obce, v jejímž obvodu se důlní dílo nachází,
10. písemné prohlášení o převzetí všech závazků plynoucích z provozování předmětného důlního díla, včetně likvidace případných projevů důlní činnosti na
povrch, zajištění odtoku důlních vod a zajištění vstupu do podzemí, v souladu
s platnými právními předpisy a dodržovaní obecně platných právních předpisů.
Toto prohlášení musí podepsat oprávněná osoba. Přílohou prohlášení musí být
úředně ověřený dokument o oprávněnosti osob jednat za žadatele.
11. v případě, že se důlní díla nacházejí ve stanoveném „chráněném ložiskovém
území“, je nutné přiložit stanovisko organizace vykonávající ochranu a evidenci
výhradního ložiska.
12. v případě, že se důlní díla nacházejí ve stanoveném „dobývacím prostoru“, je nutné přiložit i stanovisko organizace, které byl dobývací prostor stanoven či která
je jeho současným držitelem dle ustanovení § 27 odst. 7 zákona č. 44/1988 Sb.,
ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon).
11
Nově využívat lze pouze důl jako celek a nelze využívat jednotlivá důlní díla nebo
části důlních děl, která mají přímý vliv na důl nebo jeho části. Za důl je považován provozní celek nebo jeho část tvořící samostatnou technickou a technologickou jednotku,
tj. vzájemně propojenou síť jam, štol, šibíků, chodeb, překopů a případně dalších typů
důlních děl. Posouzení, která důlní díla tvoří jeden důl, přináleží Ministerstvu životního
prostředí.
Bohužel převod opuštěných průzkumných důlních děl není v době vydání tohoto
textu legislativně dořešen.
Po převodu důlního díla, případně po „změně práv a povinností k důlnímu dílu“,
nelze tato důlní díla nadále nazývat jako „stará důlní díla“, případně „opuštěná průzkumná důlní díla“. Úspěšný žadatel „o převod opuštěného průzkumného důlního díla“ nebo
„o změnu práv a povinností“ k starému důlnímu dílu se stává jeho novým provozovatelem a důlní dílo je v registru České geologické služby převedeno z kategorie „staré důlní
dílo“ nebo „opuštěné průzkumné důlní dílo“ do kategorie „opuštěné důlní dílo“. Nový
provozovatel má veškerá práva a povinnosti k takto převedenému důlnímu dílu.
Pokud nebude nový provozovatel původně „starého“ či „opuštěného průzkumného“ důlního díla využívat toto důlní dílo k hornické činnosti, ale zpřístupní předmětné
důlní dílo veřejnosti nebo ho využívaná k podnikatelské činnosti, stává se důlní dílo tzv.
„podzemním objektem“ ve smyslu § 37 odst. 1 zákona č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti,
výbušninách a o státní báňské správě. Provozovatel tohoto „podzemního objektu“ má,
mezi jinými povinnostmi, také povinnost ohlásit zřízení či nabytí „podzemního objektu“
místně příslušnému obvodnímu báňskému úřadu.
Registr starých důlních děl
Jak už bylo zmíněno v úvodu, jednou z nových činností vyplývajících z § 35 horního zákona je vedení registru starých důlních děl. Tyto činnosti jsou podrobněji upraveny
prováděcí vyhláškou č. 363/1992 Sb., o zjišťování starých důlních děl a vedení jejich registru, v platném znění. Ministerstvo životního prostředí pověřilo vedením registru státní
příspěvkovou organizaci Českou geologickou službu (dále ČGS), jejímž je také zřizovatelem.
Odstavec 4 § 35 horního zákona rovněž stanovuje všeobecnou oznamovací povinnost („Kdo zjistí staré důlní dílo nebo jeho účinky na povrch, oznámí to bezodkladně
ministerstvu životního prostředí České republiky.“). V §1, odstavci 2 výše uvedené prováděcí vyhlášky jsou potom uvedeny také požadované údaje k oznámení („v oznámení
starého důlního díla nebo jeho účinků na povrch se uvede místo a čas zjištění a stav
nebo rozsah poškození povrchu, například velikost propadliny“). V rámci jednotlivých
oznámení může být uvedeno i více projevů důlních děl (objektů). Došlá oznámení jsou
potom předávána České geologické službě, útvaru Geofond. V první fázi se provádí šetření, které má za cíl ověřit oznámené skutečnosti terénní rekognoskací a případně je
doplnit z archivních podkladů. Jako podklad pro archivní šetření se využívá zejména
rozsáhlého odborného textového a mapového materiálu uloženého v archivu Geofond
v Praze a na pracovišti v Kutné Hoře. Využívány jsou informace v databázích báňských
12
map, poddolovaných území a hlavních důlních děl. Je také třeba určit, zda jde skutečně
o projev starého důlního díla (SDD), tedy že zde neexistuje nebo není znám původní
provozovatel, popř. jeho právní nástupce. Část oznámení se totiž týká projevů důlních
děl, která mají svého provozovatele, a potom jde o tzv. opuštěná důlní díla (ODD) nebo
opuštěná průzkumná důlní díla (OPDD), případně se ukáže, že oznámený jev není následkem důlního díla, ale jde např. o sklep, jeskyni atd. Potom je oznámení zařazeno do
registru. Vlastní registr je veden formou složek obsahujících záznamový list, výřez mapy
s lokalizací díla, vyjádření České geologické služby pro Ministerstvo životního prostředí,
veškerou korespondenci a další související materiály. K registru dále patří i tzv. dokladová
část, zahrnující plány zabezpečení, závěrečné technické zprávy a další pomocné zprávy
a posudky. Tyto materiály jsou uloženy pod samostatnými signaturami v archivu nepublikovaných výsledků geologických prací Geofond.
Stav registru starých důlních děl od roku 1988 do 1. 1. 2014 byl 2 714 evidovaných
objektů v rámci 2 658 oznámení. Kromě toho bylo přijato i 9 hromadných oznámení informativního charakteru, která upozorňovala na existenci více než 2 800 dalších objektů.
Zastoupení jednotlivých kategorií je následující:
Stará důlní díla (SDD)
2199
Opuštěná důlní díla (ODD)
258
Opuštěná průzkumná důlní díla (OPDD)
132
Jiné objekty
124
V některých případech dochází i k následným změnám kategorie u již evidovaných důlních děl. To se děje v případě, že jsou z archivních podkladů zjištěny nové, dosud
neznámé skutečnosti o vlastnictví, nebo že dojde k převzetí důlních děl do vlastnictví,
respektive do správy nějaké fyzické nebo právnické osoby.
Další agendou spojenou s vedením registru starých důlních děl je provádění pravidelných revizí zabezpečených lokalit. Tato povinnost je dána § 20 vyhlášky č. 52/1997
Českého báňského úřadu, kterou se stanoví požadavky k zajištění bezpečnosti a ochrany
zdraví při práci a bezpečnosti provozu při likvidaci hlavních důlních děl. Ve spolupráci
s Ministerstvem životního prostředí je každoročně stanoven seznam starých důlních děl,
u kterých je kontrolován stav zabezpečení. Z těchto revizí se pořizuje písemný zápis s fotodokumentací, který je potom zařazován do příslušné složky důlního díla.
Informace o lokalizaci a stavu starých důlních děl, resp. důlních děl obecně, jsou
využívány zejména pro poskytování tzv. údajů o území v souladu s § 27 odst. 3 zákona
č. 183/2006Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů. Na vyžádání jsou úřadům územního plánování poskytovány aktualizované soubory územně – analytických podkladů v digitální podobě. Dále jsou tyto údaje
poskytovány v rámci podávání vyjádření k investiční výstavbě a k územní plánovací dokumentaci z hlediska území se zvláštními podmínkami geologické stavby ve smyslu § 13
zákona č. 62/1988 Sb., o geologických pracích (geologický zákon), ve znění pozdějších
předpisů. Jednotlivá důlní díla a jejich projevy na povrch jsou zakreslovány do map poddolovaných území, které jsou pravidelně poskytovány orgánům státní správy, samosprávy a územního plánování.
13
Webové mapové aplikace
Informace z registru starých důlních děl jsou ukládány do databáze starých důlních
děl, která je součástí Informačního systému státní geologické služby, spravovaného ČGS.
Údaje jsou potom zpřístupňovány uživatelům pomocí webové mapové aplikace. Od září
2012 byla spuštěna nově vytvořená webová mapová aplikace GIS Viewer, která zajišťuje
přístup k datům prostřednictvím webových služeb poskytovaných ArcGIS Serverem. Centrální komponentou aplikace je mapa. Zobrazovaná data jsou rozdělena na podkladové
mapové vrstvy a tematické mapové vrstvy. Uživatel má na výběr seznam podkladových
mapových vrstev, zahrnující topografickou mapu ZLM 1:10000, ortofotomapu, geologickou mapu a historické mapy 2. a 3. vojenského mapování. Aplikace umožňuje uživateli
zobrazit současně vždy jednu podkladovou mapovou vrstvu a jeden mapový projekt.
V současné době provozovaná aplikace funguje na bázi obecného přístupu bez nutnosti
autorizace. Je vytvořena v české a anglické verzi. Přístup je z webových stránek ČGS:
http://www.geology.cz/extranet/mapy/mapy-online/mapove-aplikace nebo přímo
z následující stránky: http://mapy.geology.cz/gisviewer/.
Závěr
Při zabezpečení starých důlních děl se Ministerstvo životního prostředí snaží postupovat citlivě zejména s ohledem na zájmy ochrany přírody a v případě historicky cenných
důlních děl práce probíhají ve spolupráci s referáty památkové péče. Například při zabezpečení komplexu starých důlních děl Čistá – Jeroným, který je součástí historického dolu
Jeroným, situovaného v lokalitě Čistá u Rovné v Karlovarském kraji, Ministerstvo životního
prostředí, postupně vynaložilo k zajištění trvalé stability celého komplexu v letech 1998
– 2008 cca 40 mil. Kč. Důl Jeroným byl v roce 1990 prohlášen kulturní památkou rozhodnutím Ministerstva kultury České republiky. Práce na tomto důlním díle probíhaly v režii
Ministerstva životního prostředí až do doby předání práv a povinností Karlovarskému kraji
v roce 2009. Historické hornické artefakty získané při zabezpečování starých důlních děl,
jsou předávány do muzejních sbírek a nekončí v rukách překupníků montánních památek.
V rámci problematiky starých důlních děl je nutné rovněž zmínit ochranu životního prostředí. Důlní díla slouží velmi často jako stanoviště zvláště chráněných živočichů.
Například v lednu 2014 bylo ve štolách starých hlubinných dolů po těžbě pokrývačské
břidlice u Hrubé Vody, kde si našli svá zimoviště netopýři, zjištěno zřícení vstupního portálu štoly Libor z důvodu odcizení vrat do štoly a části obloukové výztuže podpírající strop
štoly. Výskyt letounů je v tomto místě tak bohatý, že bylo vyhlášeno jako Evropsky významná lokalita s výskytem netopýrů velkých a zejména kriticky ohrožených netopýrů
brvitých. Kromě nich tu však bylo popsáno ještě dalších 10 druhů letounů. Toto zimoviště
je jedním z nejvýznamnějších v ČR a je sledováno vědecky již od roku 1998. Zával, který
znemožnil netopýrům odlet ze zimoviště, nebylo možné odstranit. To by bývalo znamenalo úhyn značného množství zvláště chráněných živočichů. Proto bylo za účasti Hlavní
báňské záchranné stanice Ostrava provedeno zpřístupnění netopýřího zimoviště z horního patra dolu a specialisté z České společnosti na ochranu netopýrů provedli odchyt a záchranný transfer dosud zimujících netopýrů do blízkosti vchodu v horním patře, kde měli
14
po probuzení snadnou cestu ven k potravním zdrojům. Celá akce trvala záchranné skupině 8 hodin, z podzemního vězení se podařilo úspěšně vysvobodit celkem 166 netopýrů.
V této souvislosti je třeba zmínit ještě jednu otázku: Je případné zasypání unikátního
důlního díla jeho poškozením nebo ochranou? Podle názoru Ministerstva životního prostředí jde zcela jednoznačně o jeho ochranu. Zasypání je nejspolehlivějším ochranným prostředkem před další devastací a obdobným způsobem se postupuje například při ochraně
archeologických nalezišť. V některých případech je zasypání naopak nezbytnou nutností,
zejména jako ochrana před nájezdy nelegálních sběratelů minerálů, hledačů „pokladů“
a tzv. „montanistů“. Ministerstvo životního prostředí je často kritizováno za tzv. nenávratnou
likvidaci důlních děl. Uvědomíme-li si, z jakých kruhů kritika zaznívá (jsou to např. nelegální
montanisté a sběratelé minerálů - překupníci), pak je nutno konstatovat, že tato kritika je
naprosto pokrytecká ve chvíli, kdy chybí subjekt, který převezme odpovědnost a povinnosti spojené s důlním dílem. Važme si každého subjektu, který naprosto otevřeně vstoupí do
jednání a převezme povinnosti a zodpovědnost přináležející k důlnímu dílu!
Literatura:
Česko. Občanský zákoník ze dne 26. února 1964. In Sbírka zákonů, Česká republika.
Česko. Vyhláška č. 590/2002 ze dne 19. prosince 2002 o technických požadavcích pro
vodní díla. In Sbírka zákonů, Česká republika.
Česko. Vyhláška Českého báňského úřadu č. 22/1989 ze dne 29. prosince 1988
o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a bezpečnosti provozu při hornické činnosti
a při dobývání nevyhrazených nerostů v podzemí. In Sbírka zákonů, Česká republika.
Česko. Vyhláška Českého báňského úřadu č. 26/1989 ze dne 29. prosince 1988
o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a bezpečnosti provozu při hornické činnosti a při
činnosti prováděné hornickým způsobem na povrchu. In Sbírka zákonů, Česká republika.
Česko. Vyhláška Českého báňského úřadu č. 298/2005 ze dne 12. července 2005
o požadavcích na odbornou kvalifikaci a odbornou způsobilost při hornické činnosti
nebo činnosti prováděné hornickým způsobem a o změně některých právních předpisů.
In Sbírka zákonů, Česká republika.
Česko. Vyhláška Ministerstva životního prostředí České republiky č. 363/1992 ze dne 29.
května 1992 o zjišťování starých důlních děl a vedení jejich registru. In Sbírka zákonů,
Česká republika.
Česko. ZÁKON č. 44/1988 ze dne 19. dubna 1988 o ochraně a využití nerostného bohatství
(horní zákon). In Sbírka zákonů, Česká republika.
Česko. ZÁKON č. 61/1988 ze dne 21. dubna 1988 o hornické činnosti, výbušninách
a o státní báňské správě. In Sbírka zákonů, Česká republika.
Česko. ZÁKON č. 62/1988 ze dne 21. dubna 1988 o geologických pracích. In Sbírka
zákonů, Česká republika.
PETERS, J. – KOSCHIN, K. Horní zákony československé platné v Čechách, na Moravě a ve
Slezsku. Praha: ČESKOSLOVENSKÝ KOMPAS, 1930.
15
16

Podmínky báňské legislativy a provoz
prohlídkové štoly
Vratislav Procházka
Prohlídková štola
Dle báňských předpisů se jedná o staré důlní dílo nebo o opuštěné důlní dílo. Ministerstvo životního prostředí České republiky vede registr starých důlních děl, a pokud
nějaké důlní dílo (budoucí prohlídkovou štolu) předá do správy právnické nebo fyzické
osoby, stává se de facto ze starého důlního díla důlní dílo opuštěné, které má svého provozovatele.
Zákon 44/1988 Sb. o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon)
v § 35 Stará důlní díla v odstavci 1 uvádí
(1)Starým důlním dílem se podle tohoto zákona rozumí důlní dílo v podzemí, které
je opuštěno a jehož původní provozovatel ani jeho právní nástupce neexistuje
nebo není znám.
Z uvedeného vyplývá, že opuštěné důlní dílo má svého provozovatele.
(2)Ministerstvo životního prostředí České republiky zabezpečuje zjišťování starých
důlních děl a vede jejich registr… (vyhláška MŽP ČR č. 363/1992 Sb. o zjišťování starých důlních děl a vedení jejich registru)
Práce na prohlídkové štole, na jejím zpřístupnění a udržováním v bezpečném stavu, jsou vždy činností prováděnou hornickým způsobem.
Zákon 61/1988 Sb. o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě
v § 3 Činnost prováděná hornickým způsobem pod písmenem h) uvádí
Činností prováděnou hornickým způsobem se podle tohoto zákona rozumí
h) práce na zpřístupnění starých důlních děl nebo trvale opuštěných důlních děl
a práce na jejich udržování v bezpečném stavu
v § 5 Povinnosti organizací při hornické činnosti a činnosti prováděné hornickým způsobem
(2)Hornickou činnost a činnost prováděnou hornickým způsobem může vykonávat
pouze organizace, které bylo orgánem státní báňské správy pro tyto činnosti vydáno oprávnění.
17
Každá činnost prováděná hornickým způsobem musí být prováděna v souladu
s následující vyhláškou:
Vyhláška 55/1996 Sb. o požadavcích k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při
práci a bezpečnosti provozu při činnosti prováděné hornickým způsobem v podzemí
§ 2 Výklad pojmů
(2) Dále se pro účely této vyhlášky považuje za
a) podzemní dílo prostor v podzemí vytvořený ražením nebo hloubením při činnosti prováděné hornickým způsobem, staré nebo trvale opuštěné důlní dílo nebo
zpřístupněná část jeskyně.
Vyhláška 104/1988 Sb. o hospodárném využívání výhradních ložisek, o povolování
a ohlašování hornické činnosti a ohlašování činnosti prováděné hornickým způsobem
Ohlašování hornické činnosti a činnosti prováděné hornickým způsobem
§10 Předmět ohlašování
(1) Organizace ohlašuje zahájení … činnosti prováděné hornickým způsobem, jakož
i její přerušení na dobu delší než 30 dnů, obvodnímu báňskému úřadu.
Prohlídkovou štolu lze provozovat též jako podzemní objekt.
Zákon 61/1988 Sb. o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě
v § 37 Podzemní důlní díla je mimo jiné uvedeno
(1) Za podzemní objekty se pro účely tohoto zákona považují podzemní prostory vytvořené ražením včetně jejich přístupových částí, jedná-li se o
h) bývalá stará nebo opuštěná důlní díla následně zpřístupněná veřejnosti nebo využívaná k podnikatelské činnosti.
(3) Bezpečným stavem podzemního objektu se pro účely tohoto zákona rozumí stav,
který neohrožuje bezpečnost pádem nebo tlakem hornin, popřípadě obdobnými
vlivy, které mohou narušit statiku podzemních prostor.
… K udržování bezpečného stavu podzemního objektu patří i zajištění podzemního objektu proti nahromadění výbušných nebo jinak nebezpečných nebo zdraví
škodlivých látek a plynů v něm a zajištění bezpečného stavu přístupových cest
v podzemí.
(4)Vlastník podzemního objektu nebo jím písemně pověřený provozovatel je povinen udržovat podzemní objekty v bezpečném stavu a provádět ve stanovených
lhůtách prohlídky k ověřování bezpečného stavu podzemních objektů prostřednictvím organizace, která má zřízenu báňskou záchrannou stanici.
18
(5)Obvodní báňský úřad může nařídit vlastníku podzemního objektu nebo jím písemně pověřenému provozovateli, aby s ohledem na povahu podzemního objektu nebo na místní podmínky, zejména hrozí-li riziko vzniku nedýchatelného
ovzduší, požáru nebo závalu, zajistil báňskou záchrannou službu.
(7)Český báňský úřad stanoví vyhláškou (vyhláška ČBÚ č. 49/2008 Sb. o požadavcích
k zajištění bezpečného stavu podzemních objektů)
a) lhůty pravidelných prohlídek podzemních objektů a způsob ověřování jejich bezpečného stavu,
b) rozsah identifikačních údajů pro vedení evidence podzemních objektů,
c) podmínky k zajištění bezpečnosti provozu podzemních objektů především z hlediska jejich větrání, včetně větrání za provozu nepřístupných objektů, a požadavků na cesty pro chůzi.
Vyhláška 49/2008 Sb. o požadavcích k zajištění bezpečného stavu podzemních objektů
v § 3 Rozdělení podzemních objektů zařazuje prohlídkové štoly
(1) Podzemní objekty se z hlediska možného vstupu do nich rozdělují takto:
b) podzemní objekty nebo jejich části přístupné jen s doprovodem
(2) Podle způsobu zajištění ostěním se podzemní objekty rozdělují takto:
b) podzemní objekty zajištěné zcela nebo zčásti dočasným ostěním a podzemní objekty celé nebo zčásti bez ostění
§ 7 Lhůty prohlídek podzemních objektů v odstavci 1 stanovuje maximální dobu od
poslední provedené prohlídky,
(3) Nestanovuje-li kolaudační rozhodnutí podzemního objektu jinak, nesmí být lhůty
od poslední provedené prohlídky delší, než stanovuje příloha č. 3 této vyhlášky.
Pro prohlídkové štoly určuje lhůtu prohlídek na 1,5 roku.
Z uvedených skutečností vyplývá, že prohlídkovou štolu lze podle platných předpisů chápat dvěma způsoby.
1. Prohlídková štola je starým důlním dílem nebo trvale opuštěným důlním dílem
v podzemí. Práce na jeho zpřístupnění a práce na jeho udržování v bezpečném
stavu jsou činností prováděnou hornickým způsobem.
§ 35 odst. 1 zákona 44/1988 Sb.,
§ 3 písm. h) zákona 61/1988 Sb.,
§ 2 odst. 2 písm. a) vyhlášky 55/1996 Sb.
19
• organizace provozující prohlídkovou štolu má oprávnění k činnosti prováděné
hornickým způsobem
§ 5 odst. 2 zákona 61/1988 Sb.
• za bezpečnost provozu odpovídá odborně způsobilá osoba  závodní
§ 6 odst. 1 zákona 61/1988 Sb.
• organizace musí ohlásit zahájení činnosti, její přerušení na dobu delší než 30 dnů
§ 10 odst. 1 vyhl. 104/1988 Sb.
• veškerá činnost v podzemí probíhá v souladu s ustanoveními vyhlášky 55/1996 Sb.
1. Prohlídková štola je podzemním objektem
§ 37 odst. 1 písm. h) zákona 61/1988 Sb.
• vlastník podzemního objektu je povinen ohlásit obvodnímu báňskému úřadu
existenci, zřízení, nabytí a likvidaci podzemního objektu
§ 37 odst. 6 zákona 61/1988 Sb.
• vlastník podzemního objektu je povinen udržovat podzemní objekty v bezpečném stavu
§ 37 odst. 4 zákona 61/1988 Sb.
• vlastník podzemního objektu je povinen provádět ve stanovených lhůtách
prohlídky k ověřování bezpečného stavu podzemních objektů prostřednictvím organizace, která má zřízenu báňskou záchrannou stanici
§ 37 odst. 4 zákona 61/1988 Sb.
§ 7 odst. 1 vyhl. 49/2008 Sb.
• OBÚ může nařídit vlastníku podzemního objektu, aby zejména hrozí-li riziko vzniku nedýchatelného ovzduší, požáru nebo závalu, zajistil báňskou záchrannou
službu
§ 37 odst. 5 zákona 61/1988 Sb.
Vlastník podzemního objektu nemůže provádět práce na jeho zpřístupnění a práce na jeho udržování v bezpečném stavu, protože se jedná o činnost prováděnou hornickým způsobem a tu může provádět pouze organizace, která má k této činnosti oprávnění (§ 5 odst. 2 zákona 61/1988 Sb.), čili na každou práci v podzemním objektu musí
její vlastník zajistit organizaci s oprávněním k činnosti prováděné hornickým způsobem.
Je na uvážení každého vlastníka prohlídkové štoly, jak požádá příslušný obvodní
báňský úřad o provozování podzemního díla, jehož je správcem.
Literatura:
Příručka pro vlastníky podzemních objektů nebo jimi písemně pověřené provozovatele.
Český báňský úřad. Praha 2013.
Elektronická verze ke stažení na adrese http://www.cbusbs.cz/docs/prirucka1.pdf
20
Zpřístupňování důlních děl v Krušných
horách – odborné a legislativní aspekty
z hlediska ochrany přírody
Vladimír Melichar, Jan Matějů
Úvod
Lokality zasažené hornickou činností jsou veřejností dosud často vnímány jako
místa poškozená a zdevastovaná, bez větších přírodních hodnot. U odborné veřejnosti
však již delší dobu tento názor neplatí (např. Prach et al. 2009; Řehounek et al. 2010;
Melichar 2011). Místa s pozůstatky hornické činnosti – např. jámy, propady, sejpy, odvaly,
výsypky či rozvaliny staveb - jsou přírodovědcům často známé jako prostředí výskytu
řady vzácných druhů rostlin, hub a živočichů, které by v běžně obhospodařované krajině
jen stěží našly vhodné podmínky k životu (např. Prach et al. 2009; Řehounek et al. 2010;
Melichar 2011). Příčinami jsou zejména volný prostor na počátku osídlování, extrémní
mikroklimatické podmínky, nepřítomnost půdního substrátu a obnažené podloží, dále
členitý reliéf a také minimum rušivých podnětů. Studiem těchto lokalit se zabývá mladý
vědní obor – ekologie obnovy (Van Andel & Aronson 2006; Prach et al. 2006).
Dokladem významu opuštěných hornických lokalit pro ochranu přírody je jejich
vyhlašování za zvláště chráněná území. Jen v Krušných horách je možné napočítat 15
chráněných území a evropsky významných lokalit, v nichž se nacházejí pozůstatky hornické. Jmenujme např. evropsky významné lokality (EVL) Tisovec, Rudné, Pernink nebo
rozsáhlé Krušnohorské plató, přírodní památky a rezervace Vlčí Jámy, Ryžovna, Rotava,
Přebuzské vřesoviště (Melichar & Krása 2009).
Podobná situace platí i v případě podzemních prostor historických důlních děl,
kde se také setkáváme se vzácnými a zákonem zvláště chráněnými druhy organismů.
Nejvýznačnější skupinou z nich jsou netopýři (řád Letouni). Cílem tohoto příspěvku je
stručně představit právě problematiku výskytu netopýrů v prostorách historických důlních děl v souvislosti s jejich zpřístupňováním, a to jak z odborného hlediska, tak i z hlediska legislativního. Prezentované příklady budou vycházet z poznatků získaných v západních Krušných horách, přibližně v oblasti mezi Kraslicemi a Božím Darem, kde se oba
autoři dlouhodobě podílejí na monitoringu zimovišť netopýrů.
Netopýři v podzemí – biologické pozadí a možné konflikty
při zpřístupňování důlních děl
Životní cyklus všech dvaceti sedmi druhů letounů, kteří se vyskytují na území České republiky, je velmi těsně spjat se sezónní dynamikou výskytu jejich potravy – hmyzu,
případně dalších skupin bezobratlých. Rozmnožování netopýrů proto probíhá na jaře
a počátkem léta, kdy je hmyz nejlépe dostupný. Naproti tomu v období nedostatku potravy, v zimě, se netopýři přizpůsobili různými způsoby. Buď se přesouvají do klimaticky
Zpřístupňování důlních děl v Krušných horách – odborné a legislativní aspekty z hlediska ochrany přírody 21
příhodnějších oblastí, nebo ve většině případů upadají do zimního spánku, tzv. hibernace, během něhož dojde k útlumu jejich metabolismu, přičemž energii jsou pak nuceni
čerpat z nashromážděných tukových zásob. K hibernaci si netopýři vyhledávají rozmanité úkryty, které je chrání jak před predátory, tak zejména před působením vnějších
klimatických vlivů. Přirozenými a původně jedinými úkryty (zimovišti) byly v našich podmínkách jeskyně, pukliny ve skalách a duté stromy. Nicméně netopýři se naučili využívat
i úkryty umělé, vzniklé činností člověka – štoly, šachty, sklepy, bunkry, tunely, vodárny
nebo štěrbiny ve stěnách domů. S ohledem na geologické a geomorfologické podmínky
mohou v některých oblastech umělé úkryty dokonce převažovat nad přirozenými. Například veškerá zimoviště netopýrů známá v západních Krušných horách jsou antropogenního původu (Tájek et al. 2011).
Kromě zimování se v našich podmínkách netopýři častěji vyskytují v podzemních
prostorách také v tzv. obdobích swarmingu (z angl. swarming – rojení). Jedná se přibližně o dobu od srpna do října, kdy netopýři opouštějí své letní úkryty, přeletují krajinou
a vyhledávají úkryty na zimu. Podzemní prostory v této době slouží jako denní úkryty
a jsou také místy společenského kontaktu netopýrů. Potkávají se zde partneři, netopýři
se páří a mladí netopýři získávají informace o poloze vhodných zimovišť v krajině.
V Krušných horách, alespoň v jejich západní části, chybí větší přirozeně vzniklé
podzemní prostory. Populace netopýrů jsou pro zimování a swarming odkázány téměř výhradně na pozůstatky hornické činnosti – historická důlní díla. Konkrétně bylo
v západním Krušnohoří v letech 2004 až 2011 nalezeno 60 zimovišť netopýrů, přičemž
z tohoto počtu tvoří 71% staré štoly a důlní díla, 26% sklepy a 3% bunkry (Tájek et al.
2012). Celkem bylo na zimovištích zjištěno deset druhů netopýrů (netopýr velký Myotis
myotis, n. řasnatý M. nattereri, n. vousatý M. mystacinus, n. Brandtův M. brandtii, n. vodní
M. daubentonii, n. večerní Eptesicus serotinus, n. severní E. nilssonii, n. černý Barbastella
barbastellus, n. ušatý Plecotus auritus a n. dlouhouchý P. austriacus) a jejich počty se na
většině zimovišť pohybovaly v řádu jednotek či nižších desítek jedinců. Pouze na sedmi
lokalitách, obvykle největších co do rozsahu podzemních prostor, dosahují počty zimujících netopýrů přes 40 jedinců. Mezi největší patří například doly Mauricius (zde se vyskytuje přibližně až 300 jedinců) a Kryštof u Hřebečné nebo Kohlreuter a Gottlieb-Johannis
poblíž Zlatého Kopce. V případě swarmingu bylo na základě odchytů u ústí vybraných
štol zjištěno celkem 14 druhů netopýrů (mimo již jmenované také netopýr velkouchý
Myotis bechsteinii, n. pobřežní M. dasycneme, n. rezavý Nyctalus noctula a n. hvízdavý Pipistrellus pipistrellus), přičemž počty netopýrů odchycených během jediné noci se pohybovaly v řádu desítek až stovek jedinců (Tájek et al. 2011, Tájek et al. nepublikovaná data).
Přestože jsou počty netopýrů zjištěné na zimovištích v západních Krušných horách v rámci ČR spíše nižší (například ve srovnání s krasovými oblastmi), jejich význam
z hlediska ochrany přírody není malý. Co do počtu jedinců se totiž jedná o nejbohatší
zimoviště a zároveň místa swarmingu v celém Karlovarském kraji (Tájek et al., nepublikovaná data). Význam krušnohorských zimovišť navíc podtrhují nálezy kroužkovaných jedinců i v lokalitách vzdálených několik desítek kilometrů jak v ČR, tak i v Sasku. Zimoviště
v západních Krušných horách tedy nemají pouze regionální význam (Tájek et al. 2011).
To je také jedním z důvodů, proč byl jeden z druhů hojně zimujících právě zde – netopýr
22
Zpřístupňování důlních děl v Krušných horách – odborné a legislativní aspekty z hlediska ochrany přírody
velký, zařazen mezi předměty ochrany EVL Krušnohorské plató (lokalita zahrnuje řadu
historických důlních děl v oblasti Hřebečné, Rýžovny a Zlatého Kopce).
V případě koincidence výskytu netopýrů a zpřístupnění důlního díla může dojít
ke střetům mezi potřebami netopýrů a provozem zpřístupněného důlního díla. Především se jedná o rušení zimujících netopýrů nebo netopýrů, kteří zde nacházejí denní
úkryt v době swarmingu. Určitou míru rušení jsou netopýři schopni akceptovat, avšak
rušení většího rozsahu může způsobit, že opustí daný úkryt, popř. se může stát, že tato
situace dokonce zapříčiní jejich zvýšenou mortalitu (Mitchell-Jones et al. 2007). Z technického hlediska má rušení, respektive střety netopýrů s lidskou činností, více podob.
Z nejvýznamnějších jmenujme především: znepřístupnění podzemních prostor netopýrům, změnu klimatického režimu v podzemí – např. vznik průvanu otevřením dalších
vchodů, zvýšení teploty díky silnému osvětlení, rušení hlukem – například návštěvníky,
stavební činností či ventilací, nebo jde o přímé rušení formou dotýkání se zimujících zvířat. Vyloučit nelze ani zavlečení některých patogenů, v poslední době je to např. plíseň
Pseudogymnoascus destructans (dříve Geomyces destructans).
Legislativa ochrany přírody ve vztahu důlním dílům a netopýrům
Ochrana netopýrů v ČR vychází mimo jiné z mezinárodních dohod. Jednou z nejvýznamnějších je Bonnská úmluva (Úmluva o ochraně stěhovavých druhů volně žijících
živočichů), ke které ČR jako jeden ze 116 signatářů přistoupila v roce 1994. Bonnská
úmluva je naplňována zajištěním přísné ochrany kriticky ohrožených druhů, podporou
společných výzkumných aktivit a také uzavíráním mezistátních dohod k ochraně jednotlivých stěhovavých druhů. Takovým nástrojem je i mezinárodní dohoda EUROBATS
(Dohoda o ochraně populací evropských netopýrů), kterou podepsala Česká republika
již v roce 1994. Základní povinností všech smluvních stran je ochrana netopýrů a jejich
přírodních stanovišť (tj. shromaždišť, lovišť, zimovišť, míst rozmnožování a ostatních lokalit významných pro netopýry).
Velmi významnou mezinárodní dohodou je i Bernská úmluva (Úmluva o ochraně
evropských planě rostoucích rostlin, volně žijících živočichů a přírodních stanovišť), ke
které Česká republika přistoupila v roce 1997. Jejími signatáři jsou zejména členské státy
Rady Evropy a některé africké státy. V úmluvě se členské státy zavázaly chránit vybrané
druhy rostlin a živočichů včetně jejich biotopů uvedených v přílohách. Další druhy lze
využívat pouze tak, aby nebyly ohroženy jejich populace. V úmluvě jsou také uvedeny
zakázané způsoby lovu. Ustanovení Bernské úmluvy plně odráží směrnice Evropského
společenství 92/43/EHS (O ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě
rostoucích rostlin), kterou při svém vstupu do EU Česká republika přijala jakou součást
právního řádu Evropského společenství.
Implementace mezinárodních dohod do právního řádu České republiky je zajištěna ustanoveními zákona č. 114/92 Sb., O ochraně přírody a krajiny. Všechny druhy netopýrů byly tímto právní předpisem zařazeny mezi druhy zvláště chráněné v kategoriích silně
ohrožený a kriticky ohrožený druh. Zařazení do příslušené kategorie je uvedeno v prováděcí vyhlášce č. 395/92 Sb. Zvláštní ochrana je definována § 50 zmíněného zákona:
(1) Zvláště chránění živočichové jsou chráněni ve všech svých vývojových stádiích.
Chráněna jsou jimi užívaná přirozená i umělá sídla a jejich biotop. Vybrané živočichy, kteří
jsou chráněni, včetně uhynulých, stanoví ministerstvo životního prostředí obecně závazným
právním předpisem.
(2) Je zakázáno škodlivě zasahovat do přirozeného vývoje zvláště chráněných živočichů, zejména je chytat, chovat v zajetí, rušit, zraňovat nebo usmrcovat. Není dovoleno sbírat,
ničit, poškozovat či přemisťovat jejich vývojová stádia nebo jimi užívaná sídla. Je též zakázáno je držet, chovat, dopravovat, prodávat, vyměňovat, nabízet za účelem prodeje nebo
výměny.
Zvláštní ochrana zahrnuje i biotop netopýrů, který je definován v § 3 zákona,
písm. i):
Biotop je soubor veškerých neživých a živých činitelů, které ve vzájemném působení
vytvářejí životní prostředí určitého jedince, druhu, populace, společenstva. Biotop je takové
místní prostředí, které splňuje nároky charakteristické pro druhy rostlin a živočichů.
Ochranné podmínky konkrétních chráněných území nebo evropsky významných
lokalit mohou být zpřesněny jejich vyhlašovacími předpisy (např. příslušnými nařízeními
vlády nebo krajskými vyhláškami).
Návrh postupu při zpřístupňování důlních děl
Pro zamezení škod na populacích netopýrů a zároveň pro minimalizaci případných zbytečně vynaložených realizačních nákladů doporučujeme při zpřístupňování
důlních děl následující postup.
1. Již před přípravou projektu je nanejvýš vhodné záměr konzultovat s orgánem
ochrany přírody. Po orgánu ochrany přírody lze v této fázi vyžadovat údaje, zda je
v konkrétní lokalitě znám výskyt zvláště chráněných druhů, jejichž populace by
mohly být záměrem dotčeny. Na základě těchto informací by měl být proveden
první rozhodovací krok – zda důlní dílo, s ohledem na význam pro ochranu přírody, zpřístupňovat. V některých případech například může být ke zpřístupnění
doporučena jiná, z návštěvnického hlediska srovnatelná lokalita, která je z hlediska ochrany přírody méně významná. V případě nedostatku informací může
orgán ochrany přírody požadovat zpracování biologického průzkumu a hodnocení lokality ze strany potenciálního investora nebo si sám vyžádat odborné stanovisko u znaleckého pracoviště, a teprve na základě těchto podkladů bude dále
rozhodovat. Příslušným orgánem pro chráněné krajinné oblasti jsou jejich Správy, pro zvláště chráněná území národní kategorie je to Agentura ochrany přírody
a krajiny České republiky. Mimo tato území je příslušným orgánem Krajský úřad.
2. Návrh projektu zpřístupnění a jeho provozního řádu je vhodné zpracovávat ve
spolupráci s autorizovanou osobou v oblasti ochrany přírody, která zajistí zapracování připomínek z fáze před přípravou projektu, případně aktivně navrhne omezující podmínky. Autorizovaná osoba též může do projektu zapracovat
konzultace s odborníky na problematiku netopýrů, např. z České společnosti na
ochranu netopýrů, a předejít tak pozdějším sporům nad podobou záměru.
24
3.
V optimálním případě pak může být záměr z hlediska ochrany přírody povolen
bez nutnosti dalšího posuzování, např. v procesu EIA, pouze na základě tzv. druhové výjimky ze zákazů uvedených v zákonem 144/92 Sb. Avšak výjimky lze udělit pouze v zákonem vyjmenovaných případech. Dále je nutné si uvědomit, že
výjimku lze udělit jen tehdy, neexistuje-li jiné uspokojivé řešení, a pokud populace daného druhu bude udržena v příznivém stavu z hlediska ochrany přírody.
V případě, že bude zpřístupnění opuštěného díla orgánem ochrany přírody povoleno, lze očekávat požadavek na splnění a dodržování realizačních a provozních podmínek. Mezi obvyklé podmínky patří:
• zachování volného přístupu netopýrů do podzemí,
• minimalizace zásahů do klimatického režimu díla (průvan, změny teploty, vodní
režim),
• sezónní provoz – časové oddělení lidí a netopýrů (typicky povolován květen až
polovina srpna),
• zpřístupnění pouze části díla – prostorové oddělení lidí a netopýrů,
• trvalý monitoring vlivu záměru na populace netopýrů.
Konkrétní technické podmínky se samozřejmě individuálně liší, jak dle charakteru
lokality, tak dle rozhodnutí příslušného úřadu. Podrobný přehled je možné nalézt například v publikacích Mitchell-Jones et al. (2007) nebo Andreas et al. (2010).
Závěr
V Krušných horách se nachází množství unikátních památek hornické činnosti,
které mají význam nejen historický a technický, ale i přírodovědný, krajinářský a kulturní. Citlivé zajišťování a zpřístupňování je v mnoha případech jedinou cestou jak zajistit jejich přetrvávání do budoucna a je pravým opakem nešetrných asanačních zásahů,
které v minulosti na mnoha lokalitách proběhly. Často atraktivní lokality jsou přínosné
z hlediska vzdělávání návštěvníků a mohly by přinášet i určitý ekonomický profit místnímu obyvatelstvu. Při realizaci jednotlivých záměrů je ale třeba zachovat pro budoucnost i neméně významné přírodovědné hodnoty lokalit. V případě podzemních prostor
to jsou zejména populace netopýrů, kteří patří k nejatraktivnějším místním živočichům.
Dodržení podmínek stanovených povolujícími orgány ochrany přírody by mělo vést ke
sladění záměrů na zpřístupnění s potřebami netopýrů tak, jak to známe i z jiných podzemních prostor, návštěvníky ještě mnohem více využívaných, třeba v Českém, Moravském nebo Javoříčském krasu.
Literatura:
Andreas, M., Cepáková, E, & Hanzal, V. (2010): Metodická příručka pro praktickou ochranu
netopýrů. 2. aktualizované a doplněné vydání, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR,
Praha.
Melichar, V. & Krása, P. (2009): Krušné hory – smutné pohoří. Ochrana přírody 64/6: 2-5.
AOPK ČR, Praha.
Melichar, V. (2011): Divočina za humny. Arnika 2011/2: 26-27, ČSOP Kladská, Mariánské
Lázně.
Mitchell-Jones, A. J., Bihari, Z., Masing, M. & Rodrigues, L. (2007): Ochrana a management
podzemních lokalit významných pro netopýry. Ediční řada EUROBATS, číslo 2 (česká
verze).
Prach, K., Pyšek, P., Tichý, L., Kovář, P., Jongepierová, I. & Řehounková, K. (eds.), (2006):
Botanika a ekologie obnovy. Zprávy České botatnické společnosti 41 (Mater: 21): 1-215.
Prach, K. et al. (2009): Ekologie obnovy narušených míst I. - IV. Živa 2009: 22-24, 68-72,
165-168, 212-215, 262-264.
Řehounek, J., Řehounková, K. & Prach, K. (eds.), (2010): Ekologická obnova území
narušených těžbou nerostných surovin a průmyslovými deponiemi. Calla. České
Budějovice.
Tájek, P., Bufka, L., Tájková, P, Matějů, J. & Horáček, D. (2011): Fauna netopýrů západních
Krušných hor: nálezy z let 2004–2011. Vespertilio 15: 101-120.
Van Andel, J. & Aronson, J. (eds.), (2006): Restoration ecology. Blackwell, Oxford.
Vyhláška MŽP č. 395/92 Sb.
Zákon č. 114/92 Sb., O ochraně přírody a krajiny České republiky.
26
Obr. 1. Zimující netopýři velcí (Myotis myotis), Krušné hory, 9. 2. 2010, foto J. Matějů
Obr. 2. Některá technická zařízení v zpřístupňovaných důlních dílech mohou netopýry přímo ohrožovat na životě. Důl Jeroným ve Slavkovském lese, 19.
2. 2009, foto J. Matějů.
Obr. 3. Netopýr velký (Myotis myotis) na zimovišti, těžce infikovaný plísní Pseudogymnoascus
destructans, Krušné hory, 26. 3. 2010, foto P. Krása.
28
Jsou montánní relikty archeologické
památky?
Kryštof Derner
Jestliže otázku, zda montánních památky mají i archeologickou hodnotu, je v současnosti vůbec nutné klást, není to vinou malého zájmu veřejnosti o archeologii jako takovou, ale spíše poměrně pozdního zájmu archeologů o pozůstatky hornické činnosti.
První systematické výzkumy starého hornictví začaly probíhat v SRN, Polsku, na Slovensku
i v Čechách na přelomu 70. a 80. let dvacátého století1. Zatímco v německých spolkových
zemích se v dalších letech montánní archeologie stala významným a zčásti i institucionálně zajištěným proudem archeologického bádání, jinde měla výzkumná činnost kolísavou
intenzitu a byla svázána spíše s profesním zájmem jednotlivců. Ke značnému nárůstu počtu montánně- archeologických výzkumů a publikovaných výstupů dochází v Čechách
až v posledních cca 15 letech2, i když dosud archeologická evidence nepokrývá všechny
hornické oblasti stejnoměrně. Nepoměr v dosavadní intenzitě montánně archeologické
činnosti mezi dvěma sousedními oblastmi se nejvýrazněji projevil v Krušných horách, jež
na saské straně patří k výkladní skříni německé montánní archeologie3, zatímco na čes1) přehledně např. HRUBÝ, Petr a Jan KLÁPŠTĚ et Zdeněk MĚŘÍNSKÝ curantibus EDITAE. Jihlava - Staré Hory:
archeologický výzkum středověkého důlního, úpravnického a obytného areálu v letech 2002-2006. Jihlava
- Staré Hory (Iglau - Altenberg): archäologische Ausgrabungen des mittelalterlichen Bergbau-, Aufbereitungs- und Siedlungsplatzes in den Jahren 2002-2006 (Dissertationes Archaeologicae Brunenses/Pragensesque, 9). Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, 2011; STOLARCZYK, Tomasz. Der Bergbau
in Niederschlesien in 13. – 14. Jahrhundert – der Archäologische Forschungsstand. In Tradition – Umgestaltung – Inovation (Praehistorica XXXI/2). Prag: Karolinum, 2014, s. 656–657; LABUDA, Jozef. Montánna
archeológia na Slovensku. Slovenská Archeológia. 1997, roč. 45, 83–156; DAHM, Claus, LOBBEDEY, Uwe
a WEISGERBER, Gerd. Der Altenberg: Bergwerk und Siedlung aus dem 13. Jahrhundert im Siegerland. Bd. 1,
Befunde (=Denkmalpflege und Forschung in Westfalen, Bd. 34 - Der Altenberg, Bd. 1). Bonn: Habelt, 1998;
KLAPPAUF, Lothar. Montanarchäologie im Westharz. In SMOLNIK, R., Hrsg. Aufbruch unter Tage. Dresden:
Landesamt für Archäeologie, 2011, s. 169–178; PÄFFGEN, Bernd. Montanarchaologie in Bayern. In SMOLNIK, R., Hrsg. Aufbruch unter Tage. Dresden: Landesamt für Archäeologie, 2011, s. 179–187; SCHWABENICKY, Wolfgang. Der mittelalterliche Silberbergbau im Erzgebirgsvorland und im westlichen Erzgebirge
unter besonderer Berücksichtigung der Ausgrabungen in der wüsten Bergstadt Bleiberg bei Frankenberg.
Chemnitz: Klaus Gumnior, 2009; STRASSBURGER, Martin. Montanarchäologie im Schwarzwald. In SMOLNIK, R., Hrsg. Aufbruch unter Tage. Dresden: Landesamt für Archäeologie, 2011, s. 160–168.
2) Dobrou představu o tomto trendu poskytne srovnání Nováčkova přehledu problematiky z 90. let (NOVÁČEK, Karel. Nerostné suroviny středověkých Čech jako archeologicky problém: bilance a perspektivy
výzkumu se zaměřením na výrobu a zpracováni kovů. Archeologické rozhledy. 2001, roč. 53, s. 279-309.)
a Hrubého přehled dosavadní montánně archeologické činnosti v jednom jediném regionu: na Českomoravské vrchovině (HRUBÝ, Petr. Erzbergbau im Böhmisch–Mährischen Bergland. In GRINGMUTH-DALLMER,
E., KLÁPŠTĚ, J., Hrsg. Tradition – Umgestaltung – Inovation: Transfomationsprozesse im hohen Mittelalter /
Praehistorica XXXI/2/. Prag: Karolinum, 2014, s. 680–679.)
3) SCHWABENICKY, Wolfgang. Der mittelalterliche Silberbergbau im Erzgebirgsvorland und im westlichen
Erzgebirge unter besonderer Berücksichtigung der Ausgrabungen in der wüsten Bergstadt Bleiberg bei
Frankenberg. Chemnitz: Klaus Gumnior, 2009; SCHWABENICKY, Wolfgang. Mittelalterlicher Silberbergbau
in Sachsen: Forschungsstand – Probleme – Fragestellungen. In SMOLNIK, R., Hrsg. Aufbruch unter Tage.
Dresden: Landesamt für Archäeologie, 2011, s. 7-36; KENZLER, Hauke. Die hoch- und spätmittelalterliche
Besiedlung des Ergebirges: Strategien zur Kolonisation eines landwirtchaftlichen Ungunstraumes. Bonn:
Habelt, 2012. s. 153-164.
29
ké straně jsme do roku 2012 disponovali jen výsledky několika starších, nesystematicky
prováděných výzkumů4. Rovnoměrné postižení vývoje středověkého hornictví na obou
stranách hranice se proto od roku 2012 stalo jedním z úkolů multidisciplinárního výzkumného projektu ArchaeoMontan, financovaného Evropskou unií v rámci programu
Cíl 35. Vedoucím partnerem je Saský zemský úřad pro archeologii a na české straně koordinátorem Ústav archeologické památkové péče severozápadních Čech, v. v. i. Několikanásobné zvýšení počtu rozpoznaných reliktů montánní činnosti ve zvolené referenční
oblasti (tvořené v Čechách západní polovinou horské částí okresu Chomutov) vyvolává
pochopitelně i obecnější otázky týkající se možností jejich památkové ochrany či strategie případných budoucích záchranných montánně archeologických výzkumů (obr. 1).
Pro pořádek se však nejprve vraťme k titulu příspěvku. Jsou vůbec montánní relikty archeologickými památkami?
Relikty montánní činnosti jako archeologické památky
Pojem archeologická památka jako takový sice žádný zákon nezná; synonymně
se však užívá termínu archeologický nález. Ten je definován6 jako: „…věc (soubor věcí),
která je dokladem nebo pozůstatkem života člověka a jeho činnosti od počátku jeho
vývoje do novověku a zachovala se zpravidla pod zemí.“ V rozporu s rozšířenou laickou
představou, že tyto „věci“ jsou pouze movité předměty, docenila terénní archeologie ve
druhé polovině 20. století význam „věcí“ nemovitých; v nejjednodušší variantě dělených
na uloženiny, styčné plochy a konstrukce. Jimi tvořený, pod současným povrchem skrytý,
archiv terénních situací umožňuje rekonstruovat lidskou činnost na daném místě i v případě, že neobsahuje žádné předměty. V posledních třech desetiletích vyvinula či využila
archeologie i takzvaně nedestruktivní metody, umožňující predikovat přítomnost a někdy i určit charakter podpovrchových objektů bez narušení zemského povrchu. Součástí
této činnosti je i dokumentace terénního reliéfu, jako de facto nejvyšší styčné plochy
archeologicky zajímavých uloženin. Viděno optikou současné archeologie jsou potom
všechny relikty montánní činnosti jednoznačně archeologickými nálezy, neboť: a) jsou
důsledkem lidské činnosti, kterou můžeme detekovat ve formě zazemněných, či ještě
4) KLUSÁČKOVÁ, Václava. K problému opevnění v Krušných horách. In Archaeologia historica 6. Brno: Muzejní
a vlastivědná společnost v Brně a východoslovenské muzeum v Košicích, 1981, s. 63-70; KUDRNÁČ, Jaroslav. Archeologický výzkum středověké těžby drahých kamenů u Ciboušova v Krušných horách. Památky
a příroda. 1985, roč. 10, č. 10, s. 594-603; KOUTECKÝ, Drahomír; BOUZEK, Jan. Horská sídliště v Krušných
horách. In Archeologie ve středních Čechách 13/1. Praha: Ústav archeologické památkové péče středních
Čech, 2009, s. 213-282. Systematický zájem o středověké osídlení Krušný hor je charakteristický pro práce
E. Černé, jejíž výzkumy však vedle dokumentace milířů a starých cest poskytly prameny spíše k vývoji sklářství (např. ČERNÁ, Eva. Středověké sklářství v severozápadních Čechách. Stručný přehled bádání a přínos
současných povrchových průzkumů v Krušných horách, Študijné zvesti AÚ SAV. 2009, roč. 46, s. 91-98.)
5) HEMKER, Christiane; ELBURG Rengert. ArchaeoMontan – středověké hornictví v Sasku a Čechách: Úkoly
a cíle příhraničního projektu. In SMOLNIK, R., Hrsg. Archaeomontan 2012 : Erkunden – Erfassen – Erforschen, Archaeomontan 2012: Průzkum, evidence, interpretace. Dresden: Landesamt für Archäeologie,
2013, s. 14-18.
6) Československo. Zákon č. 20 ze dne 30. 3. 1987 o státní památkové péči § 23 odst. 1. In Sbírka zákonů. 1987,
částka 6, s. 220.
30
patrných výkopů (styčné plochy) a přemístěné zeminy vytvářející terénní útvary, b) mohou obsahovat movité archeologické nálezy7.
Úkoly a zákonný rámec archeologické památkové péče
v montánních regionech.
Úkoly archeologické památkové péče leží jednak na poli prevence, jednak spočívají
přímo v odborném archeologickém odkryvu již ničených, popř. ke zničení odsouzených
památek. Kromě uplatnění u nás pro montánně-archeologický nález či soubor nálezů
dosud nevyužitého statutu „kulturní památky“8 nebo „památkové rezervace9“ neexistuje
reálná možnost znesnadnit, natož zastavit, ničení těchto památek. Lze se sice odvolávat
na tzv. maltskou konvenci, jejímž signatářem ČR je od r. 1998 a jež v obecné rovině zavazuje stát k zabránění „odstraňování součástí archeologického dědictví“ 10, není mi však
známo, že by to vedlo k zastavení nějakého stavebního projektu u archeologických památek, natož u dosud nepříliš etablovaných památek montánních. Podle památkového
zákona11 na tzv. „území s archeologickými nálezy“ platí pouze povinnost oznámit záměr
stavební činnosti12, povinnost strpět případný archeologický výzkum, a v případě, že stavební činnost souvisí s jakoukoliv činností13 právnické osoby či podnikáním osoby fyzické, tak jej také zaplatit. Plošně pro celou ČR také platí povinnost ohlásit náhodný nález
učiněný mimo archeologický výzkum a zabránit jeho poškození a odcizení14. Oproti praxi
památkové péče to představuje značné omezení v možnostech preventivní ochrany archeologických památek; na druhou stranu zajišťuje zákon plošný nárok na odborný výzkum poškozovaných objektů bez nutnosti jejich předchozího prostorového vymezení
a katalogizování15. Území s archeologickými nálezy chápeme totiž široce jako území, kde
7) Mimoto jsou při archeologickém výzkumu z uloženin získávány i tzv. ekofakty: důkazy o vývoji živé přírody
v minulosti. Jedná se např. o dřevěné uhlíky umožňující rekonstrukci vegetace před, v průběhu a po období intenzivní těžby. Dílčí výsledky z projektu Archaeomontan budou publikovány v nejbližší době.
částka 6, s. 214.
částka 6, s. 215.
10) Česko. Sdělení č. 99 rozeslané dne 25. 9. 2000 o přijetí Úmluvy o ochraně archeologického dědictví Evropy
(revidované) článek 3 odst. i) věta a). In Sbírka mezinárodních smluv. 2000, částka 42, s. 1725.
částka 6, s. 220.
12) Není výslovně uvedena těžba ani jiná hornická činnost, jako například zmáhání historických důlních děl
nebo sanace propadů. Rovněž je opomenuta těžba dřeva, při níž k narušování (nejen) montánních památek dochází, stejně jako hluboká orba v zemědělských oblastech. Nicméně smysl zákona je jasný a odpovídá mu i zavedená praxe: s archeologickým výzkumem je nutno počítat při každé plánované činnosti, jež
může ohrozit archeologické nálezy.
13) Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky čj. 32 Oldo 765/2004 z 29. září 2004. In Judikáty ČR [online
databáze] [cit. 3. 7. 2014] dostupná z http://www.judikaty.cr .
14) Československo. Zákon č. 20, o státní památkové péči, ze dne 30. 3. 1987, § 23 odst. 2-3. In Sbírka zákonů.
1987, částka 6, s. 220.
15) Vyplývá to nepochybně i z povahy klasických archeologických situací v plánovaném terénu nížin, kde jejich polohu a charakter většinou nedokážeme předem určit a kde nedokážeme stanovit, co přesně má být
chráněno. Právě montánní relikty svými výraznými terénními projevy představují v tomto ohledu zřetelnou výjimku mezi archeologickými nálezy.
31
by se tyto nálezy mohly potenciálně nalézat, což je v maximalistickém pojetí prakticky
celé území ČR, vyjma území s již do hloubky strženou zeminou, popř. území moderních
výsypek. Je však nereálné očekávat, že na tak rozsáhlém území bude oznamovací povinnost skutečně dodržována, nehledě na zásahy již od počátku nelegální, jako jsou výkopy
detektorářů16 a tzv. „kamenářů“, tedy sběratelů minerálů. Jako velmi potřebné se proto
ukazuje v hornických oblastech vytvořit mapu a katalog jednotlivých reliktů montánní
činnosti. Zde se setkává zájem archeologický a „památkářský“17. Z archeologického hlediska by tyto mapy při komunikaci se stavebníky mohly dokazovat přítomnost archeologických památek i v horské oblasti, mohly by být podkladem pro kontrolu dodržování
ohlašovací povinnosti na obzvlášť významných lokalitách a také prostředkem k vyjednání co nejšetrnějšího zacházení s terénními relikty hornické činnosti18. Povrchový průzkum se proto stal naším prvořadým cílem i v rámci projektu Archaeomontan.
Povrchový průzkum
Evidence dochovaných reliktů hornické činnosti má řadu aspektů: nalezení reliktů
v terénu a jejich základní interpretaci, dále jejich dataci, dokumentaci a publikaci. Velmi
mnoho již bylo na tomto poli učiněno geology19, případně horníky20a nověji se stává
montánní terénní reliéf předmětem zájmu orgánů státní památkové péče v souvislosti
s vyhlašováním krajinných památkových zón v montánních oblastech21. Archeologie je
však podle našeho názoru nezastupitelná a to zejména při dataci nalezených objektů22.
Již při terénním průzkumu23 jsme ve vhodných případech schopni vyjádřit se alespoň
16) Nelegální jsou proto, že probíhají-li na území s archeologickými nálezy, mohou být považovány za neoprávněný archeologický výzkum. O naprostém nepochopení pojmu území s archeologickými nálezy může
svědčit tragikomická příhoda z naší referenční oblasti. Nedlouho poté, co zaměstnanci ÚAPP SZČ Most
oznámili trestný čin neoprávněného detektorového průzkumu odvalů na k. ú. Dolina si ředitel této instituce vyslechl rozhořčený telefonický dotaz detektoráře (nepochybně instruovaného vyšetřujícími policisty),
kde tedy podle nás smí svou činnost provozovat.
17) Mapování území s různým archeologickým potenciálem bylo náplní tzv. státního archeologického systému (dostupné z http://www.npu.cz/pro-odborniky/pamatky-a-pamatkova-pece/zakladni-odborne-specializace /archeologie/sas/) provozovaného Národním památkovým ústavem. Podle mých informací však
v posledních letech však není doplňován.
18) Vzorový příklad ochrany nabízí např. spolupráce zemského úřadu pro archeologii v Sasku s orgány lesní
správy, kde jsou na pravidelných seminářích lesníci seznamování s montánními památkami v zalesněných oblastech a na místě jsou potom vybírány domlouvány pro obě strany přijatelné trasy přibližovacích
lesnických cesty či způsoby těžby v ohrožených oblastech (HEMKER, Christiane. Montanarchäologische
Denkmalplege – Theorie und Praxis, Montánně archeologická památková péče – teorie a praxe. In SMOLNIK, R., Hrsg. Silberrausch und Berggeschrey, Stříbrná horečka a volání hor. Dresden: Beier & Beran, 2014, s.)
19) V referenční oblasti např. excelentně VELEBIL Dalibor; PŘIBIL, Martin. (2012) Historické stříbrorudné ložisko
Vejprty v Krušných horách: geologické, ložiskové a mineralogické poměry, topografie dolů a historie dolování. Bulletin mineralogicko-petrologického Oddělení Národního Muzea (Praha), roč. 20, č. 1, s. 63-82.
20) Výborné jsou např. nepublikované Kratochvílovy mapy z 50. let, mapování probíhá i v rámci evidence starých důlních děl.
21) MALINA, Ondřej; KAREL Tomáš. Hřebečná – možnosti a východiska studia hornické kulturní krajiny. In Sborník Krajského muzea Karlovarského kraje 20. Cheb: Muzeum Cheb, 2012, s. 353-361.
22) Nearcheologickým zdrojem datace jsou archivní rešerše písemných pramenů a map.
23) K povrchovým průzkumům v projektu ArchaeoMontan nejnověji: CRKAL, Jiří; VOLF, Martin. Terénní průzkum v české části území projektu ArchaeoMontan v letech 2012–2013. In Smolnik, R., Hrsg. ArchaeoMontan 2014. Dresden: Landesamt für Archäologie, 2014, v tisku.
32
k relativní chronologii některých nalezených reliktů (například díky složitým superpozicím náhonů, odvalů, struskových hald a ústí štol na lokalitě Hammerle, k. ú. Dolina: obr.
2). V extrémně příznivých případech jsme schopni rozpoznat stratigrafii již při dálkovém
průzkumu země laserovým skenováním (obr. 3). Také při terénním průzkumu mohou být
na místě odebrány vzorky dřeva na dendrochronologickou, popř. uhlíků na radiokarbonovou dataci. Nálezy keramiky lze očekávat ve větším množství jen na místech s intenzivnějším osídlením, tedy na hornických sídlištích a u hutí, zatímco v odvalech a obvalech
jde spíše o věc náhody24. Rámcová datace do středověku či novověku může vycházet
z typologie železných předmětů získaných detektorovým průzkumem. Chronologicky
citlivější nálezy z barevných kovů nebyly v rámci projektu zatím získány, i když jinde jsou
běžné25. Odkryv či drobnější sondáž je rovněž často jedinou metodou jak odlišit relikty
s podobnými povrchovými projevy, například struskové haldy od odvalů, nebo pinky od
reliktů zemnic (obr. 4). Při dokumentaci doplňuje v poslední době klasickou geodeticko-topografickou metodu26 letecké laserové skenování (LIDAR)27. Detekce odražených
laserových paprsků pronikajících vegetací umožňuje vytvořit 3D model terénu i v těžko
přístupných oblastech, např. hustě zalesněných. Výsledný obraz je podkladem k vyhledávání dosud neznámých reliktů (v referenční oblasti se jednalo o celá pinková pole či
pinkové tahy) a k jejich předběžné interpretaci i dokumentaci (Obr. 5)28. Pro kategorizaci
nalezených objektů neexistuje v archeologii žádné všeobecně uznávané schéma. V projektu Archaeomontan využíváme klasifikaci a kartografické značky navržené M. Göhlerovou a M. Wehmeyerem.29 Nezdá se, že by mělo pro značnou podrobnost a nedostateč24) Např. při výzkumu novověkého odvalu na lokalitě Kremsiger byl nalezen v průměru jeden zlomek na
metr krychlový hlušiny (k lokalitě dosud vyšlo: BALÁŠOVÁ a kol. Kremsiger, k.ú. Přísečnice, okr. Chomutov
-současný stav poznání a povrchový průzkum hornického sídliště. In SMOLNIK, R., Hrsg. Archaeomontan
2012: Erkunden – Erfassen – Erforschen, Archaeomontan 2012 : Průzkum, evidence, interpretace. Dresden:
Landesamt für Archäeologie, 2013, s. 69-82. DERNER, Kryštof; LISSEK, Petr. Die Bergbausiedlung auf dem
Kremsiger, Hornické sídliště na Kremsigeru. In SMOLNIK, R., Hrsg. Silberrausch und Berggeschrey, Stříbrná
horečka a volání hor. Dresden: Beier & Beran, 2014, s. 171-176.)
25) HRUBÝ, Petr a Jan KLÁPŠTĚ et Zdeněk MĚŘÍNSKÝ curantibus EDITAE. Jihlava - Staré Hory: archeologický
výzkum středověkého důlního, úpravnického a obytného areálu v letech 2002-2006, Jihlava - Staré Hory
(Iglau - Altenberg): archäologische Ausgrabungen des mittelalterlichen Bergbau-, Aufbereitungs- und
Siedlungsplatzes in den Jahren 2002-2006 (=Dissertationes Archaeologicae Brunenses/Pragensesque, 9).
Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, 2011, s. 225-228.
26) K vývoji, principu a použití metody velmi podrobně KLÍR, Tomáš, Jan KLÁPŠTĚ a Zdeněk MĚŘÍNSKÝ. curantibus EDITAE. Osídlení zemědělsky marginálních půd v mladším středověku a raném novověku. Praha:
Filosofická fakulta Univerzity Karlovy, 2008, elektronická příloha č. 4.
27) K využití v archeologii např. GOJDA, Martin; JOHN, Jan a kol. Archeologie a letecké laserové skenování krajiny, Archaeology and airborne laser scanning of the Landscape. Plzeň: katedra archeologie Západočeské
univerzity v Plzni, 2013.
28) Diskuse se vede o vhodných parametrech skenu. Data poskytovaná Českým úřadem katastrálním
a zeměměřičským jsou zpoplatněna v řádu stokorun za 5km2 naskenovaných s hustotou zhruba 1,6 odrazu na m2 , která pro dokumentaci v zalesněném terénu nemusí být dostatečná. V projektu ArchaeoMontan
jsme zvolili snímkování firmou Geodis s garancí 6 bodů na m2 na ploše 250 km za 3840 Kč/1km 2 (Lissek,
Petr; Holešínský, Oldřich. Letecké laserové skenování referenční oblasti projektu ArchaeoMontan. In: Smolnik, R., Hrsg., ArchaeoMontan 2013: Krušná krajina - Erz(gebirg)landschaft - Ore landscape. Dresden: Landesamt für Archäologie, 2014, v tisku.
29) GÖHLER, Mandy; WEHMEYER, Michael: Montánně archeologické mapování. In SMOLNIK, R., Hrsg. Archaeomontan 2012: Erkunden – Erfassen – Erforschen, Archaeomontan 2012: Průzkum, evidence, interpretace.
Dresden: Landesamt für Archäeologie, 2013, s. 204–208.
33
nou přehlednost značek naději na všeobecné přijetí i mimo projekt. Vytvoření nějakého
jednotného systému a symbolizace alespoň v rámci archeologie a památkové péče by
přitom byly velmi žádoucí a lze doufat, že se stanou cílem společného úsilí zainteresovaných institucí. Při úvahách o přípustné míře takovéto zveřejněné databáze se střetává
veřejný zájem popularizace kulturního dědictví (např. formou turistické mapy v internetové aplikaci) se snahou ochránit montánní památky před detektoráři a kamenáři.
Záchranné archeologické výzkumy v aplanovaném terénu
Specificky archeologickým „hřištěm“ je výzkum na lokalitách s aplanovaným
terénem. Možnosti predikce výskytu montánních památek jsou v prostředí Krušných
hor omezené na rešerši písemných a kartografických pramenů30. Většina objevů je tak
v těchto územích učiněna při dozoru běžných stavebních prací31. V Krušných horách je
třeba zmínit dosud nepublikované recentní výzkumy M. Volfa v intravilánu Jáchymova
(s unikátním nálezem stoupovacího kamene: obr. 6) či okolí Božího Daru (nález pinky
a popelem vyplněných jam z první etapy zdejšího hornictví), jakož i výzkum E. Černé na
lokalitě Graukopf s nálezem pyrotechnologických zařízení ze samého počátku 13. století.
Tato zjištění podtrhují nutnost hlášení stavebních záměrů archeologům i v místech, kde
žádné nálezy nebyly očekávány.
Archeologický výzkum podzemí důlních děl
Specifikem těchto výzkumů je nutnost současných zabezpečovacích prací a kontrast mezi obrovským množstvím archeologicky nezajímavé hlušiny a malým objemem
uloženin obsahujících dřevěné artefakty s velkým informačním potenciálem (obr. 7).
Největším problémem archeologické památkové péče je skutečnost, že podzemní prostory nebyly dosud jako archeologické památky vnímány. Došlo tak k částečnému
zničení archeologických situací při zmáhání štol dobrovolnickými spolky a k trvalému
znepřístupnění (a možná i narušení) podzemních prostor při sanaci propadů poddolovaných prostor a zásypů ústí šachet z pověření Ministerstva životního prostředí, aniž by
byly informovány příslušné archeologické instituce. Srovnání se situací v Sasku vyznívá
pro Českou republiku opět tristně32. Montánní relikty jsou podle Saského památkového
zákona archeologickými památkami a jakákoliv činnost, jež by vedla k jejich poškození, podléhá schválení památkovým úřadem daného města či okresu. Zemskému úřadu
pro archeologii se navíc podařilo roku 2010 uzavřít smlouvu o spolupráci se Saským
30) Vzhledem k mizivému množství oraných ploch odpadá možnost efektivních povrchových sběrů (možné
pouze z krtinců) a leteckého snímkování porostových příznaků. Geofyzikální měření a letecké snímkování
v infračerveném spektru připadají, vzhledem k časové náročnosti, resp. Ceně, v úvahu jen pro vybraná
území, a to spíše v rámci badataleského záměru.
31) Jako záchranné výzkumy v aplanovaném terénu ostatně probíhaly i nezávažnější české montánně archeologické výzkumy na Starých horách u Jihlavy a ve Cvilínku (HRUBÝ, Petr. Erzbergbau im Böhmisch–Mährischen Bergland. In GRINGMUTH-DALLMER, E., KLÁPŠTĚ, J., Hrsg. Tradition – Umgestaltung – Inovation:
Transfomationsprozesse im hohen Mittelalter (=Praehistorica XXXI/2). Prag: Karolinum, 2014, s. 680–679).
32) K situaci v Sasku: HEMKER, Christiane. Montanarchäologische Denkmalplege – Theorie und Praxis, Montánněarcheologická památková péče – teorie a praxe. In SMOLNIK, R., Hrsg. Silberrausch und Berggeschrey,
Stříbrná horečka a volání hor. Dresden: Beier & Beran, 2014, zejména s. 194 a 197.
34
vrchním báňským úřadem ve Freibergu, která podmiňuje sanaci důlních škod v historických dolech archeologickým dohledem. Díky precizně provedené dokumentaci unikátně dochovaných středověkých dolů pod městem Dippoldiswalde se Zemský úřad pro
archeologii stal jedním ze světových center montánní archeologie. Abychom byli spravedliví, je třeba dodat, že sanace zde probíhala opravdu destruktivně, tedy vyzmáháním,
úpravou profilu podzemních prostor a zabetonováním. Bylo by možno diskutovat, zda
„měkčí“ způsoby sanace volené někdy na české straně hranic, jako např. zasypávání ústí
starých šachet cementovaným popílkem, jsou ničením či konzervací archeologického
dědictví; ale bez včasného oznámení sanačního záměru archeologické instituci tak jako
tak neznáme ani zvolenou technologii a nejsme tedy schopni případný vliv na archeologické nálezy vůbec posoudit. Jiná situace nastává v kontaktu s nadšeneckými spolky zmáhajícími staré štoly. I v případě zmáhání štol, např. na Měděnci, došlo v oblasti
Krušných hor k zanedbání ohlašovací povinnosti, takže movité nálezy nám byly předány
již mimo původní kontext, byť s průvodní dokumentací připravenou majitelem důlního
díla. Vzhledem k tomu, že ochota ke spolupráci na obou stranách nechybí, budou další
kroky při zpřístupňování důlních děl již koordinovány s archeology.
Z archeologického hlediska je v podzemí důležité jednak dokumentovat tvar
dutých prostor, jednak zaznamenat polohu movitých nálezů v jejich původním uložení.
Dokumentace reliéfu podzemí je nezbytná před případnými stavebními úpravami a také
jako záznam stavu ještě relativně blízkého původní podobě důlních děl, jež ale podléhají
neustálé destrukci. Ta může být bohužel nezodpovědným znovuotevřením a opětovným opuštěním důlního díla jen urychlena33. Podle velikosti složitosti a důležitosti dutých prostor je možné volit různě časově a finančně náročné metody dokumentace34. Za
standard lze považovat zaměření totální geodetickou stanicí s vizualizací, např. ve formě
tzv. drátěného modelu zachycujícího podélný i příčný profil podzemí (Obr. 8). Vybrané
úseky lze nasnímat přenosným 3D laserovým skenerem. Nevýhodou je jistá zdlouhavost,
těžkopádnost, vyšší cena měření a nutnost dopravit do podzemí zdroj elektrického proudu. Alternativu představuje metoda Structure for Motion (SfM), tedy dodatečné vytvoření 3D modelu z většího množství digitálních fotografií pořízených z různých míst „od
ruky“. Pořizovací náklady jsou nulové, výsledky však nejsou tak přesné jako u skeneru.
Dokumentace movitých nálezů musí probíhat vždy v původním kontextu za přítomnosti archeologa. Standardně fotograficky a kresbou v měřítku, nadstandardně za
použití laserového skenování či metodou SfM.
Při nejdůslednějším uplatnění zásad terénní archeologie by měly být dokumentovány všechny odklízené vrstvy. Nelze ale popřít, že vrstvy nejsou co do informační
hodnoty rovnocenné, např. zcela bezcenná bývá hlušina ze závalů po opuštění důlních
děl. Konkrétní praxe při dokumentaci zmáhaných vrstev musí být vždy věcí domluvy na
33) To je případ štoly Marie pomocná na Mědníku, k. ú. Měděnec.
34) GÖTTLICH, Faneth; REUTER, Thomas. Metody 3D dokumentace archeologických výzkumů historických
důlních děl. In SMOLNIK, R., Hrsg. Archaeomontan 2012: Erkunden – Erfassen – Erforschen, Archaeomontan 2012: Průzkum, evidence, interpretace. Dresden: Landesamt für Archäeologie, 2013, s. 219-224; GÖTTLICH, Faneth. Terestrické laserové skenování. In SMOLNIK, R., Hrsg. Silberrausch und Berggeschrey, Stříbrná
horečka a volání hor. Dresden: Beier & Beran, 2014, s. 95–96.
35
místě35. Alternativou k úplnému vyzmáhání historických děl by mohlo být ponechání
určité vrstvy hlušiny nad počvou, přičemž níž by archeologické nálezy zůstaly nejen neobjeveny, ale i zakonzervovány.
Zpracování movitých a nemovitých nálezů
Značná část úsilí (a nákladů) musí být věnována konzervaci a odbornému zpracování nálezů i mimo terén. Je třeba počítat i s tím, že s komplikovaností použitých dokumentačních metod roste náročnost postprocesingu. Movité předměty musí být náležitě ošetřeny. Speciálně u předmětů z organického materiálu bývá konzervace velmi
zdlouhavá36. Problémem je dlouhodobý nedostatek konzervátorských kapacit jak pro
předměty z organických materiálů, tak pro předměty kovové. Řešením by mohl být vznik
centrální mezinárodní laboratoře pro archeologii krušnohorského hornictví, ta ovšem
zatím existuje pouze v rovině ideové. Součástí zpracování nálezů jsou i odborné analýzy,
zejména radiokarbonová a dendrochronologická datace, analýzy rostlinných makrozbytků aj., jež celý proces zpracování výzkumu dále prodražují a prodlužují. Dodržování
standardů v péči o movité nálezy a funkční sítě kontaktů potřebné při jejich zpracování
jsou dalším argumentem pro vstup archeologů do historického podzemí.
Závěr
Montánní krajina, její výzkum a ochrana jsou témata relativně nová nejen pro archeologii, ale i památkovou péči. V Krušných horách se teprve kolem přelomu tisíciletí rozběhly
mezinárodní projekty Montanregion a Archaeomontan, mimo jiné ohledávající možnosti
těchto oborů při výzkumu a ochraně montánních památek. Nezbytným prvním krokem
byla jejich evidence a základní dokumentace. Do budoucna lze přitom očekávat sbližování
použité metodiky i výstupů. Za specificky archeologickou parketu považujeme identifikaci
a výzkum objektů skrytých pod aplanovaným terénem a výzkum při jakémkoliv narušení zasahujícím pod povrch nadzemních montánních reliktů nebo uloženin v podzemních
prostorách. Naším prvořadým cílem je nyní propagace pojetí montánních reliktů jako archeologických památek. Jen tak může být hladce naplňován smysl památkového zákona
požadujícího jejich ochranu, resp. výzkum bez ohledu na to, zda jsou i při nejlepších úmyslech narušovány soukromými osobami nebo firmami provádějícími sanaci či provozujícími
lesní hospodaření. Pomyšlení na archeologický výzkum (a jeho náklady) doprovázející tyto
aktivity nemusí být příjemné, je však třeba si uvědomit, že vždy existuje také možnost minimalizovat či odvrátit destrukci archeologického dědictví výběrem vhodných alternativních řešení. Archeologii bychom rádi viděli v roli jednoho z poradců při šetrném nakládání
s montánní krajinou. Věříme, že prostor pro spolupráci se zainteresovanými jedinci, firmami
a institucemi, dokonce i nad rámec zákonných povinností a práv, je velmi široký.
35) Např. v Dippoldiswalde byli mimo průběžný dohled archeologové přivoláváni až k vrstvám s dřevěnými
nálezy (HEMKER, Christiane. Montanarchäologische Denkmalplege – Theorie und Praxis, Montánněarcheologická památková péče – teorie a praxe. In SMOLNIK, R., Hrsg. Silberrausch und Berggeschrey, Stříbrná
horečka a volání hor. Dresden: Beier & Beran, 2014, s. 199).
36) SCHMITT-RAIMANN, Philipp. Restaurování a konzervace montánněarcheologických nálezů v rámci projektu ArchaeoMontan. In SMOLNIK, R., Hrsg. Archaeomontan 2012: Erkunden – Erfassen – Erforschen, Archaeomontan 2012 : Průzkum, evidence, interpretace. Dresden: Landesamt für Archäeologie, 2013, s. 125-128.
36
Obr. 1: Oblast výzkumu projektu ArchaeoMontan, červeně evidované relikty montánní činnosti, , dokumentace pořízená v rámci projektu ArchaeoMontan.
Obr. 2. Lokalita Hammerle na leteckém laserovém skenu , dokumentace pořízená v rámci projektu ArchaeoMontan.
37
Obr. 3. Detail narušení milíře úvozovou cestou na leteckém laserovém skenu , dokumentace pořízená v rámci projektu ArchaeoMontan.
38
Obr. 4. Archeologický výzkum na Kremsigeru potvrdil, že část reliktů vypadajících jako pinky, jsou ve skutečnosti
zahloubené části domů, foto M. Volf.
Obr. 5: Mapa montánních reliktů projektu ArchaeoMontan, zobrazení bez rozlišení druhu objektů
39
Obr. 6. Stoupovací kámen nalezený při záchranném archeologickém výzkumu v jádru Jáchymova, foto M. Volf.
Obr. 7. Pohled na in situ dochovaná dřeva ve štole sv. Fr.
Serafinský, k.ú. Černý Potok, foto M. Volf.
40
Obr. 8. Tzv. drátěný model jedné části dolů v Dippoldiswalde, Göttlich 2014.
41
42

Neklidný terén: Vybrané typy povrchových
reliktů v zázemí zpřístupněných důlních děl
Ondřej Malina
Pochopení fenoménu středověké a novověké těžby je možno asi nejsnáze dosáhnout přímo v podzemních prostorách zachovalých stařin. Jejich specifičnost usnadňuje
návštěvníkům porozumění tomu, v jakých podmínkách se historická těžba odehrávala.
Výrazně odlišnou, ale přitom stejně důležitou, součástí památek dobývání rud jsou i povrchové relikty. Jedná se o prostředí značně rozdílné od podzemí a je nutné ho prezentovat jinými prostředky. Prohlídka montánního reliéfu je z hlediska pohybu návštěvníků
jednodušší, vyžaduje ale vyšší zapojení jejich představivosti. Další možností jsou specifické metody prezentace. Pro nezkušeného návštěvníka jsou pinky, propady či velké dobývky více či méně působivá díla přírody, a chceme-li je představit jako součást zaniklých
památek lidského umu a technologické dovednosti, je nutné poznat je pokud možno
komplexně. Základem úspěšné prezentace je správný výběr lokalit, to jest míst a typů
objektů, který se neobejde alespoň bez rámcové znalosti celého revíru s jejich výskytem.
V současné době se prezentují jen některé povrchové relikty, a to pouze pomocí
klasických naučných stezek, kde je návštěvník veden po určité trase a na vhodných místech získává informace v podobě tabulí. Lze předpokládat, že tento stav není konečný
a že možnosti využívané již dnes u jiných typů památek se uplatní i zde. Jde například
o krátké naučné odbočky z turistických magistrál, rozsáhlejší využití schodů, chodníků
a žebříků, virtuální naučné stezky na internetu doplněné o aplikace pro smartphony
(augmented reality) nebo fyzické 3D modely (částečné řezy). V některých případech by
prezentaci výrazně pomohlo odlesnění, respektive vyčištění od vegetace. Zároveň je třeba počítat s více kategoriemi návštěvníků, kteří jsou různě motivovaní a liší se od sebe jak
mírou zájmu a znalostí, tak i schopnostmi pohybu v náročnějším terénu. Je proto vhodné
současně pomýšlet na více druhů přístupu, klasická naučná stezka „pro každého, kdo
může chodit“ není optimálním nebo jediným řešením pro všechny případy. Vzhledem
k tomu, že místa přístupného podzemí představují centra zájmu o historická důlní díla, je
třeba řešit možnosti prezentace povrchových památek i vzhledem k nim. Mnoho dobře
zachovalých objektů leží na odlehlých místech a dovést k nim všechny případné zájemce
není snadné, a proto je třeba každý takový výběr lokality mít dobře zdůvodněný.
Vhodnou metodou pro získání přehledu o celých revírech a jejich terénních památkách je letecké laserové skenování (LiDAR nebo LLS). Digitální model terénního reliéfu (DEM), vytvořený z dat získaných touto metodou, dává dobrou představu o existenci
a prostorovém výskytu většiny těžebních reliktů s výjimkou drobných objektů. U povrchových památek hraje roli, kromě jejich umístění a kontextu, i čitelnost nebo míra jejich
zachování. Památky na nejstarší fáze těžby byly často zlikvidovány činností v mladším
období, a proto jsou dochovány jen vzácně, často v periferních polohách mladších revírů. V ideálním případě lze v rámci jedné lokality pozorovat více chronologických fází. Tyto
situace jsou z hlediska prezentace nosnější, protože časovým rozdílům často odpovídají
Neklidný terén: Vybrané typy povrchových reliktů v zázemí zpřístupněných důlních děl
43
odlišné relikty, respektive rozdílné způsoby těžby. Naopak míra zplanýrování terénního
reliéfu v mladších obdobích, rovněž poměrně dobře rozeznatelná na datech LLS, omezuje hodnotu některých partií krajiny.
Obecně lze mluvit o třech základních způsobech, jakými se na současném povrchu krajiny projevuje historická těžba. Prvním, nejjednodušším a také nejstarším způsobem získávání nerostů jsou metody jen minimálně zasahující do podzemí. Kromě využití
sekundárních ložisek rýžováním jde o prospekci a vyhledávání primárních ložisek, které
hlubinnou těžbu předcházelo. V případě pozitivního výsledku začínala těžba z povrchu
a doložit ji lze díky zachování drobných pinek, terénních zářezů nebo mělkých přípovrchových šachtic. Nejvýraznější kapitolou povrchové těžby jsou velké dobývky. Tam, kde
to charakter ložiska umožňoval, dosahovala těžba z povrchu značných hloubek v řádu
desítek metrů. Dnes již není možné bezpečně rozlišit, jaká část těchto „antropogenních
propastí“ vznikla přímým dobýváním a co vzniklo následkem pozdějších propadů do
níže ležících komor. Přesto je však zřejmé, že těmito na den otevřenými prostorami byl
získán značný objem rudonosné horniny.
I tam, kde se vše podstatné odehrávalo v podzemí, bylo nutné s povrchem komunikovat - ústím štol či šachet, světlíky a nejvýrazněji odvaly vyrubaného materiálu. Přestože k typickým rysům historické těžby patří minimalizace přepravních nákladů a tvorba
zakládek hlušiny v podzemí všude tam, kde to bylo jen trochu možné, část materiálu bylo
vždy nutné vyvézt a deponovat venku. Ten pak mohl v nějaké podobě přetrvat dodnes
a může poukazovat na důlní dílo, jehož portál či ústí již beze stopy zaniklo. Posledním
způsobem vztahu podzemí a povrchu jsou propady do vydobytých podzemních prostor,
nejčastěji komor, ale také štol, šachet nebo světlíků.
Základní otázky tohoto textu lze demonstrovat na čtyřech vybraných typech objektů, vzniklých převážně v souvislosti se získáváním stříbra a cínu ve středověku a novověku. Prvním z nich jsou velké dobývky1, které pocházejí z povrchové těžby a z propadů
do níže ležících vyrubaných prostorů. Jde o komplex dobývek okolo přírodní památky
Vlčí jámy u Horní Blatné (k.ú. Potůčky), o Červenou jámu (Jiřího pinku) na Přední Hřebečné, Schneppovu pinku na Zadní Hřebečné a propadlinu na Komáří Vížce u Krupky. Tyto
největší památky hornické krajiny jsou sice dobře známé, avšak jejich rozsah vynikne
až na datech LLS, protože letecké kolmé (ortofotomapy) či šikmé snímky dokumentují
tato díla kvůli podrostu a nepravidelnému tvaru jen velmi omezeně. Rovněž turistické
mapy zachycují referované objekty jen částečně, tvar a velikost dobývek jsou naznačeny
pouze u komplexu Červené jámy nebo u Vlčích jam (ty jsou ale zároveň uvedeny jen
jako přírodní památka!), u ostatních chybí někdy i jen prosté označení bodovou značkou. Nejblíže ke zpřístupněnému dílu - dolu Mauritius - má Schneppova pinka2 - cca 300
metrů. Její okolí je však zplanýrované jak úpravou pozemků pro pastevní a senařské hospodářství, tak v souvislosti s likvidací zástavby po roce 1945. Naopak okolí Červené jámy
1) Mezi velké dobývky sem pro zjednodušení zahrnuji i propadlinu na Komáří Vížce a relativně složitou genezi těchto objektů nechávám povolanějším badatelům. Ze stejných důvodů používám i termín pinka
v negenetickém slova smyslu.
2) V současnosti běží projekt zpřístupnění dolu Mauritius jámou a štolou Kryštof a jeho úspěšnou realizaci
zde předpokládám. Důl Mauritius je od roku 2014 národní kulturní památkou.
44
je dochované velmi dobře, včetně ruin několika staveb. Výhodou této památky, stejně
jako Schneppovy pinky, je jejich lokalizace na Krušnohorské lyžařské magistrále, druhá
jmenovaná je také součástí naučné stezky (NS) Hřebečná.
Velká propadlina na Komáří Vížce je součástí typologicky nejpestřejšího areálu,
tvořeného odlišnými druhy odvalů, doklady těžby svahovin apod. Výhodou je blízkost
rozhledny s restaurací. K nejbližšímu zpřístupněnému dílu, ke štole Starý Martin, vede
cesta dlouhá cca 3 km po Příhraniční hornické NS.
Největší dobývka z komplexu u Horní Blatné, chráněná jako kulturní a zároveň
přírodní památka Vlčí jámy, je rovněž na NS (Horní blatná - Vlčí jámy). Zde velmi dobře
vynikne kontrast mezi omezeně definovanou památkovou ochranou a skutečným rozsahem celého areálu dobývek.
Jak vidno na datech LLS, skupina velkých dobývek je i při malém počtu příkladů
morfologicky velmi pestrá. Jasně lze také pozorovat, že historická těžba se v jejich prostoru výrazně koncentrovala.
Rozmanitost těchto památek se týká i prezentačního potenciálu nebo množství
a kvality reliktů v jejich okolí. Tři ze čtyř jsou již dnes součástí naučných stezek, nicméně
na turistických mapách jsou reflektovány spíše okrajově. Lze každopádně počítat s tím,
že v budoucnu se tyto památky stanou jedním z center představení montánního reliéfu
návštěvníkům hornické krajiny.
Také další druh objektů, který s předchozím typem spojuje výrazná koncentrace
dobývání na malém prostoru, nelze jednoznačně vystihnout jednoduchým termínem.
Prvním reprezentantem těchto „ohnisek těžby“ je vrch Mědník u Měděnce. Jeho výhodou
je jak pestrá škála objektů na malém prostoru, tak i přítomnost přístupného podzemního
díla - štoly Země zaslíbená. Výhodnou topografickou situaci podtrhuje i blízkost centra
městečka. Ideální situaci pro demonstraci bohatství památek historické těžby by mohl
ještě umocnit areál dolu Měděnec se skipovou věží, avšak jeho osud je zatím nejistý.
Vysoká koncentrace povrchových objektů se nachází rovněž v prostoru dolu Jeroným u Čisté, který je i národní kulturní památkou. Tentokrát jde téměř výhradně o pinky
a nepravidelné propady, bez odvalů, jaké se nacházejí na Mědníku. Plocha leží mezi vstupem do SDD3 (Barochovým portálem) a jámou Jeroným. V těsné blízkosti navíc vzniká
provozní budova a návštěvnické centrum, které možnost prezentace této památky nepochybně rozšíří. Jiný příklad koncentrovaných reliktů je z Kutné Hory, z Turkaňského
a Rejského pásma. Poměrně ostře ohraničené pásy nepravidelných odvalů a pinek zahrnují i propadlinu. V současnosti jsou odvaly v těsné blízkosti míjeny NS Stříbrná stezka
- severní okruh a využívají je spíše jen jezdci na horských kolech. Trasování NS snad bylo
předurčeno bezpečností návštěvníků, je však otázkou, zda je to v případě montánního
reliéfu optimální postup. Výhodou je přítomnost rozhledny s restaurací a takřka vynikající dopravní dostupnost i pro ty, kdo nemají v plánu pěší pohyb.
Posledním příkladem této skupiny je převážně pinkové pole s několika patrnými
odvaly mezi Měděncem a Horní Halží. Ve srovnání s předchozími ukázkami leží mimo
3) Stará důlní díla dle báňské legislativy. Druhou část dolu Jeroným tvoří ODD - opuštěná důlní díla.
45
turistické trasy, červená turistická značka zde vede po silnici. Jde o typologicky zajímavou lokalitu, která však kvůli svojí poloze poblíž podstatně lépe předurčeného místa
(Mědník) bude hrát roli spíše pro odborníky než pro širší veřejnost.
Vztah mezi hornickou krajinou jako souvislou plochou a jednotlivými objekty solitérních památek lze demonstrovat i terénními objekty. Jedním z nejtypičtějších objektů
hornické krajiny jsou nepochybně odvaly. Jejich pestrost je obecně značná, cenná je ale
zejména tam, kde lze pozorovat různé typy na malé ploše. Dobrým příkladem je prostor
kulturní památky (KP) s č. 104926 a názvem rudný důl - odvaly a pinky na žíle Schweitzer.
Ukazuje poměrně mohutné, převážně novověké odvaly jak v dobře dochovaném stavu,
tak v některých případech již i částečně rozvezené v souvislosti s hospodářskou úpravou
pozemků. Ilustrativní je i přítomnost propadů v místě původních šachet. Ještě pestřejší
je situace v prostoru navrhované KP Eliášské údolí, kde je chronologická škála rozšířena
o mohutné odvaly z doby uranové horečky a také o řadu menších pinek a odvalů starších
nebo souvisejících s prospekcí.
Relativně mohutné odvaly jsou patrné i v okolí Božího Daru. Částečně jsou zahrnuty do krajinné památkové zóny (KPZ) Hornická kulturní krajina Abertamy - Horní
Blatná - Boží Dar, některé odvaly však zůstaly vně zóny a nemají žádnou formu památkové ochrany. Otázku, zda je vnímat jako solitéry nebo jako neoddělitelnou součást komplexní hornické krajiny, zde zajímavým způsobem uvozuje i umístění sjezdové (downhill)
trasy pro horská kola, která na terénním reliéfu poukazuje na pestrost lidských zásahů do
povrchu užívané krajiny.
Posledním představeným typem jsou rýžoviště, typologicky nejstarší druh terénních památek. I zde nabízí data LLS citelný pokrok především v poznání prostorového
výskytu jak samotných sejpů, tak i dalších objektů zajišťujících rýžovnický provoz - vodních přivaděčů nebo hrází nádrží.
V okolí Božího Daru se sejpům věnuje NS Božídarské rašeliniště a NS Blatenský příkop, tento zájem je však omezen pouze na jednu naučnou tabuli a z celkové trasy stezky
prochází rýžovištěm jen malá část. Rozsah rýžovišť je přitom v okolí značný.
Z výše uvedených příkladů vyplývá značná pestrost, prostorový rozsah i rozdílná míra dochování terénních památek na historickou těžbu. Při úvahách o jejich lepším
zpřístupnění je dobré věnovat pozornost celým revírům. Vzhledem k tomu, že většina zájemců o povrchové relikty historické těžby se v krajině pohybuje pěšky, hrají značnou roli
umístění a vzdálenosti. Přístupná podzemní důlní díla zůstanou nepochybně hlavními
místy zájmu. Tyto uzlové body poznání je však vhodné doplnit představením terénních
památek. Na řadě míst k tomu již delší dobu dochází. Využití dat leteckého laserového
skenování však ukazuje na dosud neznámý rozsah a velkou pestrost reliktů historické
těžby. Tento fakt je novou výzvou pro hornickou krajinu, zejména když nebereme současný stav možností prezentace jako konečný. Rovněž škála návštěvníků se do budoucna
spíše rozšíří a tomu by měly odpovídat i způsoby, jakými budeme bohatství montánní
krajiny představovat zájemcům o její poznání.
46
Literatura:
BARTOŠ, Martin 2011: Středověké dobývání v Kutné Hoře. In: NOVÁČEK, Karel (ed.),
Těžba a zpracování drahých kovů: Sídelní a technologické aspekty. Praha: Archeologický
ústav AV ČR, s. 157-201. ISBN 80-86124-48-7.
COWLEY, David (ed.) 2011: Remote Sensing for Archaeological Heritage Management.
EAC Occasional Paper 5, Occasional Publication of the Aerial Archaeology Research Group
No. 3. Budapest : Europae Archaeologia Cosilium, s. 143-152. ISBN 978-963-9911-20-8.
CRUTCHLEY, Simon - CROW, Peter 2010: The Light Fantastic: Using Airborne Lidar in
Archaeological Survey. Swindon: English Heritage, dostupné na: http://www.englishheritage.org.uk/publications/light-fantastic/light-fantastic.pdf.
GOJDA, Martin - JOHN, Jan (eds.) 2013: Archeologie a letecké laserové skenování
krajiny. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni. ISBN 978-80-261-0194-9.
HAUPT, Peter - FAßBINDER, Thomas - MERTL, Patrick 2012: LIDAR-Groundcheck Zur Methodik minimalinvasiver Datierung montanarchäologischer Befunde aus LIDARLaserscans. In: ArchaeMontan 2012. Erkunden-Erfassen-Erforschen. Internationale
Fachtagung Dippoldiswalde 18. - 20. 10. 2012. Dresden: Landesamt für Archäologie.
2013 S. 31 - 38. ISBN 978-3-943770-09-4.
HEMKER, Christiane 2011: Montanarchäologie und Denkmalpflege in Sachsen.
In: SMOLNIK, Regina (ed.), Aufbruch unter Tage: Stand und Aufgaben der
montanarchäologischen Forschung in Sachsen: Internationale Fachtagung
Dippoldiswalde 9. bis 11. September 2010. Dresden: Landesamt für Archäologie, s. 3748. ISBN 978-3-910008-95-3.
KAREL, Tomáš - Kratochvílová, Alžběta 2013: Proměny montánní krajiny. Historické
sídelní a montánní struktury Krušnohoří. Loket: NPÚ, ú.o.p. v Lokti, 232 s. ISBN 978-80904960-3-3.
MALINA, Ondřej - KAREL, Tomáš 2012: Hřebečná - možnosti a východiska studia
hornické kulturní krajiny. Sborník muzea Karlovarského kraje, roč. 20, č. neuvedeno, s.
353-361. ISSN: 1803-6066.
MALINA, Ondřej 2014: LiDAR a hornická krajina: Terénní památky v novém světle.
Zprávy památkové péče, r. 74, č. 2, s. 124-132.
OPITZ, Rachel; COWLEY, David (eds.). 2013: Interpreting Archaeological Topography:
Lasers, 3D Data, Observation, Visualisation and Applications. Oxford: Oxbow Books. ISBN
978-1-84217-516-3.
TOMÁŠEK, Martin; ŠANDEROVÁ, Jolana. 2012: Problematika památkové ochrany
archeologických stop montánní činnosti: příklad Čáslavska. Acta rerum naturalium, č. 12,
s. 191-202. ISSN 1801-5972.
URBAN, Michal 2013: Katalog výstavy Tajemné podzemí Krušnohoří: Katalog zur
Ausstellung Geheimnisvolle untertätige Welt im Erzgebirge = Mysterious underground
of the Ore Mountains Region exhibition catalogue. [texty Michal Urban a kol.]. Karlovy
Vary: Karlovarský kraj ve spolupráci s Wirtschaftsförderung Erzgebirge, 101 s.
VEČEŘA, Josef 2004: Povrchové pozůstatky po těžbě rud a jejich vyhodnocení. In:
NOVÁČEK, Karel (ed.), Těžba a zpracování drahých kovů: Sídelní a technologické aspekty.
Praha: Archeologický ústav AV ČR, s. 145-156. ISBN 80-86124-48-7.
47
a)
b)
c]
d]
Obr. 1. Velké dobývky: Vlčí jámy u Horní Blatné (a), polygon v místě největší dobývky ukazuje rozsah památkové
ochrany, Červená jáma (Jiřího pinka, b) na Přední Hřebečné, Schneppova pinka na Zadní Hřebečné (c) a propadlina
na Komáří Vížce u Krupky (d). Podkladová data LLS poskytl ČÚZK Praha (platí pro všechny obrázky), interpolace dat
LLS Kriging a Natural Neighbour, rastr 0,5 metru (platí pro všechny obrázky). Vizualizace dat: Svažitost a Sky-view
factor, resp. hillshade (c). Katastrální mapa: ČÚZK Praha (a).
48
a)
b)
c]
d]
Obr. 2. Ohniska těžby: Měděnec, vrch Mědník (a), důl Jeroným u Čisté (b), odvalové pole Rejského pásma v Kutné
Hoře (c) a pinkové pole u Horní Halže (d). Vizualizace dat: Svažitost a Sky-view factor (a, b), resp. LRM (jednoduchý
Local Relief Model), svažitost a hillshade (c, d). Turistická mapa: Mapy.cz (c). Trojúhelník označuje ústí štoly, čtverec
ústí jámy / šachty.
49
Obr. 3. Hornická kulturní krajina Jáchymov, část KPZ a
prostor KP odvaly a pinky na žíle Schweitzer a navrhovaná KP Eliášské údolí. Vizualizace dat: LRM a svažitost.
Obr. 4. Boží Dar, sjezdová trasa pro horská kola mezi
odvaly JV od města. Severní část výřezu (modře) se nachází v KPZ. Vizualizace dat: LRM, svažitost a hillshade.
Obr. 5. Boží Dar, sejpy v prostoru naučné stezky Božídarské rašeliniště. Vizualizace dat: LRM, svažitost a hillshade. Turistická mapa: Mapy.cz.
50
Josef Řehák
V rámci prezentace zkušeností se zpřístupňováním důlního díla veřejnosti na odborném workshopu k problematice „zachování, obnově a zpřístupňování důlních děl
a hornické krajiny“ v Oblastním muzeu v Mostě dne 22. 5. 2014 jsem se věnoval Městským historickým sklepům v Jirkově. Ačkoliv se jedná v mnoha pohledech o unikátní
a významnou kulturní památku s datací vzniku kolem roku 1555, což z ní činí v Čechách
jednoznačně nejstarší dochovaný podzemní systém tesaný v pískovcích, je to také dílo
ovlivňující stavby ve svém okolí. A právě problematikou vlivu důlních děl a podzemních
objektů na své okolí a především historické stavby se chci obecněji zabývat a uvést několik příkladů z téměř UNESCOvého krušnohorského regionu.
Z pohledu působení na své okolí je celkem lhostejné, zda pro nás bude ono podzemí představovat důlní dílo, staré důlní dílo, nebo podzemní objekt, jak jej chápe současná báňská legislativa, popř. zda půjde o podzemní systémy vzniklé jiným než hornickým způsobem a sloužící k odvodňování a větrání základů historických staveb a jejich
okolí.
Pokud zůstaneme v již zmiňovaném Jirkově a jeho historickém sklepení, víme, že
většina domů byla napojena na sklepy přímo samostatnými vstupy a využívala je mimo
jiné jako hospodářské zázemí ke skladování zboží a zrání piva. Sklepy, tedy rozsáhlý labyrint tesaných chodeb a komor, však plní i funkci drenážní a svádí infiltrační vody do
nižších horizontů k ustálené hladině podzemních vod. Část vlhkosti je pak odváděna
také přirozeným větráním podzemních prostor.
Pokud by bylo realizováno původně plánované zaplnění podzemních prostor
cementopopílkem, nebo zasypání zeminou, došlo by krom likvidace nádherného technického díla k narušení vodního režimu oblasti, ke vzlínání a vytlačování vody do širšího
okolí a k růstu vlhkosti okolních budov. Zvýšená vlhkost následně snižuje únosnost pískovcového podloží a migrace vod podzemím po kontaktu původních a nových materiálů začne vytvářet kaverny. Všechny tyto procesy jsou nekontrolovatelné a v zastavěném
území způsobují vlhkostní a následně statické poruchy. Proti tomu zachování a udržování systému sklepů umožnuje kontrolu a případnou opravu poškozených míst, reguluje
vlhkostní poměry a současně dovoluje studovat a chránit kulturní hodnoty našich předků. Podle těchto pravidel byla v první etapě zajištění bezpečného stavu městských sklepů vyztužena porušená část podzemí pod budovou na nároží Vinařické a Tyršovy ulice.
Smutným příkladem opačného charakteru je interakce důlního díla s budovou
nákupního centra v již zmiňovaném Jirkově. Zde došlo k totální likvidaci a přebagrování nejcennější části již vyprojektované a schválené návštěvní turistické trasy zpřístupněnými sklepy. Důsledkem je mimo zničení kusu historie především zvýšené prosakování vody do jádra pískovcové čočky, zaplavování části chodníčků v podzemí, ale také
vlivem zvýšené vlhkosti a na ní nepřímo úměrně závislé pevnosti pískovcové horniny
dochází k většímu opadávání částí podzemních chodeb. Nelze zcela vyloučit, že kanalizace nákupního centra položená v písku přebagrované části podzemního systému bude
51
postupně prosedat, podplavovat se, a se zvýšenými deformacemi se budou zvětšovat
úniky vody, které způsobí ještě vetší podplavení a deformace atd. Skutečnou realitu
a důsledky nám ukáže čas.
Další a příkladnější ukázkou propojení podzemních systémů s budovou je Královská mincovna v Jáchymově. Zde se snoubí důlní díla se svojí dynamikou větrných
proudů, podzemní systém technologických kanálů a odvodnění základů a podloží vlastní budovy.
V době zahájení poslední etapy generální obnovy Královské mincovny v roce
1993 se při řešení problému s průsaky vod klenbami sklepů podařilo najít fragmenty
původního podzemního systému. Ten byl zcela zaplněný sedimentem a sutí v takové
míře, že docházelo k pravidelnému zatápění sklepních prostor vodou do výše 1,5 m. Během dalších let se podařilo tento podzemní systém vyčistit, obnovit a využít i pro vedení
splaškového potrubí z provozu muzea, které v budově vzniklo. Samozřejmě je možné
podzemním systémem rozvádět i další sítě, zejména pak datové a bezpečnostní rozvody
a ušetřit tak původní cenné stavební prvky průrazů a drážek. Pouze u severní části tzv.
mokrého sklepa je původní odvodňovací gravitační systém přerušen ve větších hloubkách pod prostranstvím náměstí a při jarním tání je hladina udržována plovákovým čerpadlem. Východní odtoková část pod Mincovní ulicí byla natolik poškozena, že byla celkově přebudována do klenuté štoly.
S obnovou podzemního systému odvodnění se aktivovalo také přirozené větrání
a v důsledku těchto změn bylo možné upustit od projektovaných těžkých izolací a protiradonových opatření. Do podzemního odvodňovacího a větracího sytému se napojily
také dutiny provětrávaných podlah a sklepy jsou do dnešních dní zcela suché. Paradoxně
největší problémy s vlhkostí byly v jihozápadní části přízemí a patra v okolí dýmníku. Jednou z příčin je to, že z úsporných důvodů byly v objektu Královské mincovny obnoveny
pouze dva z původního počtu několika desítek komínů a vyústění dýmníku a zhruba
další dva větráky byly doplněny později. Naši předci vždy říkávali, že komíny jsou plíce
domu, a to platí u historických objektů dodnes.
Pokud zůstaneme v kopcovitém terénu Jáchymovska s bohatou hornickou tradicí a spletitým labyrintem středověkých štol, na které navazují hluboké dobývky uranu,
stojí za připomenutí tzv. komínový efekt. Tento jev způsobuje poměrně silné proudění
vzduchu mezi výškově rozdílnými vstupy do podzemí. Téměř za každým domem v Jáchymově byla nějaká štola, která dokáže právě díky intenzivnímu větrnému proudu
výrazně ovlivňovat vnitřní prostředí domů. U volných vyústění štol jde vzduch cestou
nejmenšího odporu a odchází do atmosféry. Jakmile se však tyto štoly v rámci sanačních
a zajišťovacích opatření uzavřeli několikametrovou betonovou zátkou, větrný proud si
zpravidla našel cestu okolní horninou nebo zasypanými dobývkami a začal zásobovat
poměrně široké okolí včetně budov unášenou vlhkostí, ale také produkty rozpadu uranu.
I přes izolace a betonáže podlah domů se vnitřní prostředí značně zhoršilo a v nejednom
případě se přistoupilo k opětovnému otevření staré štoly a k jejímu zajištění pouze mříží,
aby mohla volně větrat.
52
Zde je nutné podotknout, že je každý takový případ trochu jiný a nedá se globalizovat, ale z našich zkušeností při obnově historických systémů je principielně vždy
lepší vodu nebo vlhký vzduch kontrolovaně z objektu odvést než se snažit zamezit jejich
proudění izolováním a čekat, na kolika dalších místech se objeví. Zpravidla vlhkost vystoupá o něco výše, než byla před izolací a pokud dotáhneme izolaci dostatečně vysoko,
pošleme vodu alespoň sousedům.
S trošku jiným větráním máme zajímavé zkušenosti z kostela Máří Magdalény
v Karlových Varech. Tento kostel je mistrovské stavební dílo postavené na samotné hraně
vřídelní desky se základy místy až 12 m hlubokými. Mimo obvyklých potíží se vzlínající
vlhkostí se nám pan farář svěřil, že se mu v zákristii před kázáním vždy špatně dýchá a necítí se dobře. Teprve až když vystoupá na kazatelnu, po chvíli se mu udělá lépe.
Základní průzkum podzemí ukázal, že původně byla po obvodu celého kostela
klenutá štola, která byla při pokládce plynovodu a kabelových sítí na mnoha místech
proražena a zasypána. Tato štola vyúsťovala v opěrné zdi nad řekou pod kostelem. Již při
studiu archivních materiálů jsme pojali podezření, které následně potvrdilo měření v terénu. Problémem zde byl těžký kysličník uhličitý, který zde přirozeně vystupuje z podloží
spolu s vyvěrající kyselkou po okrajích vřídelní desky. Již při stavbě kostela měli dělníci
velké problémy s tímto plynem při budování hlubokých základů. Stavitel Kilián Ignác
Dientzenhofer vyřešil problém obvodovou štolou, která kromě infiltračních a svahových
vod odváděla do koryta blízké řeky také zmiňovaný kysličník uhličitý, který volně vytékal
po spádu štoly a který je těžší než vzduch. S příchodem pokroku, plynofikace a dalších
kabelových vedení pokládaných do země, se ty „suché, a tedy nepotřebné kanály“ podél
kostela po položení potrubí prostě zasypaly a bylo zaděláno na problém. Následné měření ukázalo, že v zahloubené sakristii dosahovaly hodnoty koncentrace CO2 u podlahy
až 2%, a je s podivem, že se zde nestalo nějaké neštěstí.
Celý podzemní systém byl postupně vytěžen, obnoven, znovu zaklenut a na podporu větrání a vysoušení mokrého zdiva byly využity dešťové svody, které při ohřátí od
slunce umocňovaly komínový efekt a proudění vzduchu.
U větších objektů a areálů, jako jsou hrady, zámky, kláštery, ale také například historická centra měst a podobně, zpravidla podzemní systémy doplňují stavbu a zajišťují
její odvodnění a dobré vlhkostní podmínky. Mnohdy v těchto areálech dochází k velkým
úpravám terénů a původní modelace a průběh kontaktu s podložím zůstanou skryty pod
novými terasami a navážkami. Při průzkumech a dokumentaci je pak zapotřebí, kromě
důležitého studia archivních podkladů, předvídat také původní modelaci terénu a tím
odhadnout, kde se bude přirozeně stahovat voda, a tedy kde naši předkové odvodňovací systémy vybudovali. V drtivé většině těchto případů se již jedná o klasická stavební díla
– štoly, šachty a klenuté podzemní chodby, která nevznikly hornickým způsobem, ale
mnohdy se právě díky druhotným úpravám terénu nacházejí v hloubkách až 12 m pod
úrovní terénu a z pohledu řemeslné zručnosti jsou rovnocenným dílem k hornickému
řemeslu. Pro hezkou ukázku si můžeme odskočit z krušnohorského regionu například
do areálu bývalého kláštera Chotěšov nedaleko Plzně. Zde jsou v hloubkách okolo 10
m odvodňovací a kanalizační štoly, budované z žulových hraněných bloků, s klenbami
z tesaných kamenů s přesným rádiusem a velkoformátovou žulovou dlažbou. V podzemí
53
se nacházejí jímací galerie, spadiště a další objekty v tak precizním řemeslném zpracování, jako by se jednalo o viditelné prvky na plzeňském náměstí. Je to hezká ukázka toho,
jak důležité bylo pro stavitele kvalitní vyřešení těchto podzemních systémů a jak si tito
stavitelé takového díla cenili.
Při poznávání těchto staveb a jejich funkčnosti je dobré si uvědomit, jak si stavitelé dokázali poradit často se složitými podmínkami při budování významných objektů
a jak ve většině případů využívají souznění s okolním prostředím, přirozené gravitace,
podchycení vodních pramenů, převedení vody stavbou a mnohde i její využití ve prospěch budov, zapojení větrání a mnoho dalších drobností, které tvoří jeden harmonický
funkční celek. Tento přístup ostře kontrastuje s dnešní dobou, kdy za pomoci moderních
metod injektáží, rubových clon, plošných izolací a dalších vymožeností doby doslova bojujeme s přírodními zákony. Někdy se podaří část domu, sklep nebo jiný objekt natolik
prošpikovat chemií, že zde skutečně máme sucho, ale to je vykoupené přetlačením vody
do nových tras, zhoršení vlhkostních poměrů v okolí a z dlouhodobého hlediska pak
často dochází k postupnému proplavování a vymílání podloží a statickým poruchám.
Z výše popsaného můžeme odvodit značný rozsah problematiky, která zde byla
jen rámcově nastíněna, ale také její důležitost a nutnost historické podzemí ve většině
forem chránit, udržovat ve funkčním stavu, poznávat a dokumentovat jako odkaz technické zručnosti a vyspělosti našich předků, případně také obnovovat pro navrácení původní rovnováhy mezi významnými stavbami a okolním prostředím.
Obr. 1. Jirkov, Městské historické sklepy, průzkum podzemních prostor pod nárožní budovou ulic Tyršova a Vinařická,
foto SPELEO.
54
Obr. 2. Jirkov, Městské historické sklepy, vyztužení profilu chodby v podzemí pod štítovou stěnou budovy na povrchu,
foto SPELEO.
55
Obr. 3a. Jirkov, Městské historické sklepy. Bagrování části návštěvní trasy na staveništi nákupního centra,
foto SPELEO.
Obr. 3b. Jirkov, Městské historické sklepy. Profil pískovcovými sedimenty s torzy historických sklepů na stavbě nákupního centra, foto SPELEO.
56
Obr. 4a. Jáchymov, Královská mincovna. Opravený
podzemní systém s odvodňovacím žlábkem a potrubím splaškové kanalizace zavěšeným pod stropem,
foto SPELEO.
Obr. 4b. Jáchymov, Královská mincovna. Vyčištěné
a opravené štoly pod dnešním muzeem, foto SPELEO.
57
Obr. 5. Jáchymov, Královská mincovna, doplnění větracího a odvodňovacího systému o nové aktivní prvky,
na snímku podzemní část větrací šachty, foto SPELEO.
Obr. 6. Jáchymov, Královská mincovna. Vedení splaškové kanalizace původní štolou podzemního systému,
která byla při objevení zcela zaplněna sedimenty, foto
SPELEO.
58
Obr. 7. Jáchymov, Královská mincovna. Nově vybudovaný úsek odvodňovací a větrací štoly pod Mincovní ulicí,
foto SPELEO.
Obr. 8. Jáchymov, Královská mincovna. Zhruba po čtyřech letech od zprovoznění podzemního systému sklepy zcela
vyschly, foto SPELEO.
59
Obr. 9. Jáchymov, Královská mincovna. V rohu sklepní místnosti se nachází propojovací kanál do podzemního systému a také do provětrávaných podlah, foto SPELEO.
Obr. 10. Jáchymov, Královská mincovna. Takzvaný Mokrý sklep s kanálkem na odtok vody. Gravitační část kanálku
pod náměstím je zhavarovaná, foto SPELEO.
60
Obr. 11: Jáchymov, Královská mincovna. Nově vybudovaná záchytná jímka
s plovákovým čerpadlem v těsné blízkosti Mokrého sklepa, foto SPELEO.
Obr. 12: Jáchymov, Královská mincovna. Schéma propojení jedné části odvodnění se sklepními prostorami,
foto SPELEO.
61
Obr. 13: Karlovy Vary, Kostel Máří Magdalény. Torzo
štoly s proraženou klenbou kolem kostela v době těžby
a obnovy podzemního systému, foto SPELEO.
Obr. 14: Chotěšov, Klášter Chotěšov. Precizní provedení
odvodňovacího systému chodeb z hraněných žulových
kvádrů a velkoformátové žulové dlažby ukazuje, jaká
důležitost byla podzemí přisuzována, foto SPELEO.
62
Prohlašování montánních objektů za kulturní
památky
Alžběta Kratochvílová
Snaha postihnout segment montánního kulturního dědictví komplexněji je vesměs produktem společenských změn po roce 1989. Nicméně systematické vyhodnocení dochovaného fondu je dosud regionálně i oborově velmi nevyrovnané. Výhodou
posledních několika let je rozvoj multioborového výzkumu, na kterém se vedle tradičních oborů geologických a báňských podílejí i zástupci památkové péče a archeologie.
Za nemovité kulturní památky je v ČR prohlášeno něco málo přes 200 objektů,
které lze přímo označit za doklady vývoje montánních aktivit. Dále je prohlášeno několik desítek objektů či souborů, které jsou nositeli navazujících funkcí (sídelní celky,
dělnické kolonie, výrobní provozy). Převažují památky na rudné hornictví (Příbramsko,
Kutnohorsko, Chomutovsko, Jeseník, Bruntál). Uhelné doly jsou zastoupeny převážně
provozními stavbami na povrchu či strojním zařízením (Mostecko, Trutnovsko, Karviná
a zejména Ostrava), specifické jsou doklady prvotní exploatace surovin, tedy po rýžování
a prospektorských činnostech, a nelze zapomenout na památkovou ochranu vodních
děl vybudovaných pro zásobování těžebních revírů.
Hlavním centrem pro studium technických a montánních památek se stalo Ostravsko, kde v letošním roce vzniklo nové Metodické centrum NPÚ zaměřené právě na
tuto tematiku. Montánní památky jsou však rozesety po celém území republiky, a proto
i další pracoviště NPÚ jsou více či méně konfrontována s potřebami rozvoje tohoto specifického oboru památkové péče. Památková péče je sice metodologicky vybavena tak,
aby byla schopna posoudit kulturně historické hodnoty dochované z minulosti, ale tradice oboru však přece jen spočívá v hodnocení a péči o památky architektury, umění
a uměleckého řemesla a o památky archeologické, tedy především opět o více či méně
dochované relikty staveb. Montánní díla a obecně celá montánní krajina má řadu specifik, která vyžadují kromě spolupráce dalších oborů také hledání optimálních přístupů
komplexního poznání, vyhodnocení a ochrany.
NPÚ v Lokti v daném kontextu rovněž navázal na již dřívější aktivity, směřované do oblastí s opomíjeným památkovým fondem, zejména na Jáchymovsko, které je
jádrem montánního dědictví Krušnohoří. Naše pracoviště v minulosti uspořádalo v jáchymovské Mincovně tři konference, které se svým tématem dotýkaly rovněž montánní
problematiky a jejichž výstupy si můžete prostudovat.
Proces přípravy nominační dokumentace Hornické kulturní krajiny Krušnohoří/
Montanregion Erzgebirge do UNESCO byl pro zainteresované polem neoraným.
Základní sledovanou oblast reliktů tvoří montánní objekty a dále relikty, které lze
s tímto druhem aktivit s jistotou nebo alespoň s jistou pravděpodobností spojit.
63
1. První podskupinu představují více či méně rozlišitelné relikty prospekce nebo
těžby - počínaje samotnými doly, rozsáhlými pinkami, přes velké solitérní odvaly až po odvalové a pinkové tahy a jejich typické liniové uspořádání. Patří sem
i menší objekty různého účelu - terénní zářezy, plošiny, zaniklé lomy nebo doklady těžby rašeliny.
2. Do druhé skupiny spadají součásti vodního hospodářství. Ty zároveň ukazují
značnou variabilitu v dochování a různou míru čitelnosti v jednotlivých pramenech. Velký význam měly při těžbě surovin a jejich zpracování.
3. Významným dokladem vývoje jsou také relikty cestní sítě.
4. Další oblastí jsou stopy, které lze ztotožnit s rozdělením pozemků. Přestože většina parcel nemusela být od sousedních oddělena jinak než jen majetko-právně,
jsou relikty různých valů, ohrazení, příkopů či liniových snosů kamene významným druhem památek.
5. Konečně poslední oblastí sledovaných objektů jsou vlastní stavby, respektive
jejich pozůstatky. Pozornost je věnována i jejich prostorovému kontextu, tj. velikosti příslušné parcely, umístění stavby vzhledem ke komunikaci nebo struktuře
zástavby.
V rámci zpracování návrhu na zařazení Hornické kulturní krajiny Krušnohoří/Erzgebirge na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO a provedení terénního průzkumu byly zpracovány návrhy a prohlášeny čtyři krajinné celky za krajinné památkové
zóny. Jedná se o Hornickou kulturní krajinu Jáchymov, Boží Dar-Horní Blatná-Abertamy,
Krupka a Háj-Kovářská-Mědník. V rámci těchto celků byly dále vytipovány objekty, u kterých byl nebo je zpracováván návrh na prohlášení za kulturní památku.
V Karlovarském a Ústeckém kraji se podařilo prohlásit či navrhnout následující
segmenty montánního fondu:
• Důlní díla - revíry (v rozhodnutích nakonec většinou definovaná pouze ústími
štol)
• Povrchové pozůstatky po těžbě – např. haldové tahy, pinky
• Navazující stavby – např. hrázky, vodní díla, příkopy apod.
64
TABULKA PROHLÁŠENÝCH KULTURNÍCH PAMÁTEK MONTÁNNÍHO
CHARAKTERU V OBLASTI HORNICKÉ KULTURNÍ KRAJINY KRUŠNOHOŘÍ (stav k 1. 7. 2014)
Karlovarský kraj
Název KP
Místo
Číslo ÚSKP
Datum
prohlášení za KP
Součást
nominace
Sejpy
Boží Dar
105123
28. 6. 2013
Ano
Skarnový revír Kaff
na Zlatém Kopci
Boží Dar
-
stav v procesu
prohlašování
Ano
Cínový revír
Hrazený potok na
Zlatém Kopci
Boží Dar
-
Stav v procesu
prohlašování
Ano
Blatenský vodní
kanál
Horní Blatná,
Boží Dar, Potůčky
21605/4-4149
27. 5. 1981
Ano
Cínový
a železnorudný revír
Bludná
Horní Blatná,
Potůčky
105383
Stav v procesu
prohlašování
Ano
Vlčí jámy (Vlčí
a ledová jáma)
Horní Blatná
24415/4-817
16. 12. 1963
Ano
Odvaly a pinky na
žíle Schweitzer
Jáchymov
104926
2. 11. 2012
Ano
Ústí štoly Leithund
Jáchymov
104952
13. 12. 2012
Ano
Vyústění 1. štoly, zv.
Nálezná
Jáchymov
42101/4-864
16. 12. 1963
Ano
Areál dolu Svornost
v Jáchymově
Jáchymov
-
Stav v procesu
prohlašování
Ano
Eliášské údolí –
Heinzův rybník
Jáchymov
-
Stav v procesu
prohlašování
Ano
Národní kulturní památky
Důl Mauritius
v Hřebečné
Abertamy
20063/4-829
28. 5. 2014
Ano
Rudá věž smrti,
Dolní Źďár u Ostrova
Ostrov
11820/4-5096
28. 4. 2008
Ano
Mincovna č.p. 37
Jáchymov
20110/4-838
28. 5. 2014
Ano
65
Ústecký kraj
Název KP
Místo
Číslo ÚSKP
Datum prohlášení
za KP
Součást
nominace
Areál vápenky
v Háji u Loučné pod
Klínovcem
Háj u Loučné pod
Klínovcem
16236/5-574
Zapsáno do st.
seznamu před 1988
Ano
Štoly Marie
Pomocná a Země
zaslíbená
Měděnec
105101
22. 5. 2013
Ano
Důlní komplex
Lehnschafter
Mikulov
105302
31. 1. 2014
Ne Tříkrálová štola
Mikulov
105251
4. 12. 2013
Ne
Revír 14. sv.
Pomocníků
Nové Město
u Mikulova
105080
18. 4. 2013
Ne
Železárna – uhelna
a hamerní rybník Kovářská
19221/5-571
Zapsáno do st.
seznamu před 1988
Ne
Hornický revír
Knötel, štoly
Barbora, Prokop,
Václav a Večerní
Hvězda
Krupka
105106
22. 5. 2013
Ano
Velká pinka na
Komáří vížce
Fojtovice/Krupka
105389
6. 6. 2014
Ano
Štoly Preisselberg
I, II a III
Krupka
-
Stav v procesu
prohlašování
Ano
Štola Starý Martin
Krupka
-
Stav v procesu
prohlašování
Ano
Hornická stezka
z Krupky do Horní
Krupky
Krupka
42608/5-2651
Zapsáno do st.
seznamu před 1988
Ano
Databáze kulturních památek je na stránkách NPÚ:
http://monumnet.npu.cz/pamfond/hledani.php
Památková péče se do značné míry, ať již z podstaty, či z idey svého oboru, potýká
s řadou limitů. Principy požadavků na ochranu památek jsou mnohdy v kolizi s jinými potřebami, ale také v kolizi s předem stanovenými pravidly či dokonce zákonnými normami, které v nějakém daném segmentu byly nastaveny tak, že s modifikacemi nepočítají.
V neposlední řadě zásadními limity jsou nikdy nekončící více či méně přirozené přírodní
procesy.
66
Na několik těchto limitů, které mají přímou vazbu na montánní památky, se závěrem podívejme podrobněji.
• Prvním z limitů je již samotný proces prohlašování za kulturní památky, tedy
jeho legislativní, ale rovněž i odborná složka. Problémy jsou s vymezením rozsahu, jasnou prostorovou identifikací nadzemních i podzemních částí.
•Problémy terminologicky právního charakteru. Jasně definovanou a ustálenou
terminologii se nyní alespoň pro obory geologické, archeologické a památkové
snažíme v rámci své činnosti NPÚ ukotvit.
• Značné problémy činilo také prohlašování těchto památek, z důvodu neexistence vlastníka či sporných vlastnických práv.
• Dalším limitem je uchovatelnost, řečeno soudobým slovníkem, trvalá udržitelnost památky, což v případě montánních děl je velice složitý a z dlouhodobého
hlediska obtížně odhadnutelný faktor. K tomu přistupují limity dané bezpečnostními hledisky, procesy zabezpečování důlních děl, hospodaření v lesích.
I přes výše uvedené těžkosti se nakonec více či méně úspěšně podařilo těmto
významným objektům zajistit památkovou ochranu. V řadě případů se nyní přistupuje
k zpřístupnění nejen nadzemních, ale i podzemních částí dolů pro veřejnost, probíhá
zajišťování a obnova některých segmentů tohoto fondu, přistupuje se k ochraně kulturní
krajiny jako celku v praxi a v neposlední řadě také jsou formou naučných stezek, výstav,
přednášek a publikací prezentovány významné kulturní hodnoty území široké veřejnosti.
67
Obr. 1. Pásmo odvalů a pinek na žíle Schweizer, typická ukázka povrchových pozůstatků po důlní činnosti z počátku
jáchymovského dolování v 1. polovině 16. století, foto A. Kratochvílová 2012.
Obr. 2. Kulturní památka uhelna, pozůstatek železárny v Kovářské, není součástí nominace, foto A. Kratochvílová 2012.
68
Obr. 3. Velká pinka na Komáří vížce v Krupce, foto A. Kratochvílová 2012.
Obr. 4. Cínová žíla ve štole Starý Martin v Krupce, foto A. Kratochvílová 2012.
69
Obr. 5. Nová národní kulturní památka důl Mauritius, portál štoly Kryštof na Hřebečné, foto A. Kratochvílová 2012.
70
Krajinné památkové zóny a podmínky
památkové ochrany v západním Krušnohoří
Tomáš Karel
V rámci zpracování návrhu na zařazení Hornické kulturní krajiny Krušnohoří/Erzgebirge na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO byly zpracovány návrhy na prohlášení vybraných krajinných celků za památkové zóny. Následný legislativní proces pak přinesl na počátku roku 2014 památkovou ochranu Jáchymovsku,
Božídarsku, Hornoblatensku a Abertamsku.1 Rozsah území navržených ochraně vycházel
z materiálu RNDr. M. Urbana.2 Všechny dotčená území prošla základní revizí ze strany
Národního památkového ústavu, která konstatovala, že princip řešení je z hlediska státní památkové péče nastaven správně a postihuje památkové hodnoty, které představují nosnou památkovou podstatu předmětu ochrany (tedy včetně případného statku
UNESCO). Všechny čtyři dotčené obce vyjádřily s návrhem na prohlášení památkových
zón souhlas, což bylo pro zdárné ukončení daného procesu zásadní. Zároveň byla od počátku diskutována i otázka regulativů pro tato území. Z tohoto důvodu bylo doporučeno
v rámci koncepce legislativního vyhlášení nových KPZ zakomponovat do vyhlášky i základní formu regulativů. Vydaná opatření obsahují kromě jiného obecné definice předmětu a podmínek ochrany, které jsou společné pro všechna území. Příspěvek shrnuje
specifika památkové ochrany montánní krajiny v rámci nově vytvořených krajinných památkových zón a upozorňuje na některá možná úskalí výkonu památkové péče.
Na základě potřeb definovaných nominačním procesem Montanregion Krušnohoří a na základě zpracovaných vyhledávacích studií provedl Národní památkový ústav
ve vytipovaných územích vyhodnocení potenciálu památkových hodnot3. Tyto památkové hodnoty, převážně montánního charakteru, bylo nutno dále podrobněji identifikovat a prostorově vymezit hodnotné částí území s jejich výraznou koncentrací. V opatření
obecné povahy o prohlášení části krajinného celku za památkovou zónu, které vydalo
Ministerstvo kultury ČR ze dne 21. 1. 2014, je v odůvodnění uvedeno, že „Podkladem
pro definování zásad urbanizace a navržení krajinářských, urbanistických a architektonických regulativů, včetně definování nedovolených zásahů jsou závěry odborných pracovních skupin,… a účelem… je zvýšená ochrana krajiny s kulturně historickými hodnotami souvislého území v okolí těchto sídel, utvářená po staletí trvající hornickou činností
a navazujícími lidskými aktivitami. Vzájemně pohledově či funkčně provázané stavební
památky a jejich vazba na přilehlou krajinu, spolu s umělými terénními tvary projevujícími se v reliéfu krajiny, vyžadují ochranu formou spojitého území.“
1) Jedná se o opatření obecné povahy č. 1 a 2/2014 o prohlášení části krajinného celku – území Hornické
kulturní krajiny Jáchymov a Hornické kulturní krajiny Abertamy – Horní Blatná – Boží Dar za památkovou
zónu, které vydalo Ministerstvo kultury ČR dne 21. 1. 2014.
2) URBAN, Michal a kol. 2011: Projekt Montanregion Krušnohoří/Erzgebirge. Cesta ke světovému dědictví
UNESCO. Část 3 Výchozí bod Jáchymov.
3) Souhrn výzkumů uveden v rámci publikace: Karel, T., Kratochvílová, A. (ed.). Proměny montánní krajiny,
historické sídelní a montánní struktury Krušnohoří. Loket 2013.
Krajinné památkové zóny a podmínky památkové ochrany v západním Krušnohoří
71
Toto odůvodnění tedy zcela zřetelně říká, že památková ochrana se na dané území vztahuje jako na celek. Ovšem z povahy montánní krajiny jako takové, tedy krajiny
primárně nijak koncepčně nearchitektonizované, formované především historickou průmyslovou činností, je zřejmé, že takováto krajina nemá sledované hodnoty rozloženy rovnoměrně. Podstatné je, že v daném vybraném území vykazují jak zvýšenou koncentraci,
tak i mimořádnou kvalitu a vypovídací schopnost, což je vše dáno významem zdejších
historických montánních činností. Úkolem památkové péče je spolehlivě definovat sledované hodnoty tak, aby byly dlouhodobě zabezpečeny podmínky pro jejich uchování
a eliminovány možné negativní procesy vedoucí k jejich poškození.
V první řadě je tedy nutno stanovit, o které památkové hodnoty se v daných
krajinných celcích jedná. Základní odpověď na tuto otázku je třeba hledat v již citovaném
opatření. Již samotná uvedená charakteristika území památkové zóny poskytuje základní informaci. Jedná se o: … „zachovaná stará důlní díla, jejich technická a technologická
zařízení jsou doprovázena nadzemními stavbami montánního charakteru i architekturou
vzniklou díky důlní činnosti. Vymezené území zahrnuje i stavby s těžbou související a …
pozůstatky po montánní činnosti. Podobně v uvedeném předmětu ochrany je montánní
krajina charakterizována jako území s … „mimořádnou koncentrací pozůstatků po montánní činnosti, jejímiž kulturními hodnotami jsou stará důlní díla se svými technickými
a technologickými zařízeními, doprovázená nadzemními stavbami, architektura vzniklá
v důsledku montánní činnosti, propadliny, pinky, vodní příkopy a sejpy“…
V rámci výkonu státní památkové péče, a tedy i dohledu NPÚ jako odborné organizace, bude zjevně nejobtížnější stanovit jednotný postup v případě stavební činnosti.
Ochrana přímých pozůstatků po montánní činnosti, pozůstávající zejména z terénního
reliéfu a starých důlních děl, znamená v zásadě omezení negativních důsledků terénních
zásahů. Tyto činnosti lze za předpokladu kvalitní analýzy terénu poměrně jednoznačně
vymezit, samozřejmě s výjimkou nálezů archeologické povahy. Mnohem obtížnější je
však vyhodnocení stavebních aktivit směřujících do stávající, případně i nové výstavby.
Na daném území se kromě historické architektury vzniklé v souvislosti s důlní činností,
tedy architektury průmyslové a související obytné, nachází ve velké míře i další mladší zástavba nebo je zde zástavba plánována. Velký rozsah je také potenciálně zastavitelných
ploch po zástavbě zaniklé po roce 1945. Na daném území se nachází i poměrně bohatě
zastoupená průmyslová zástavba vzniklá po odeznění hornické činnosti. Otázkou také
je, jak v souvislosti s předmětem ochrany přistupovat ke specifickým dokladům vývoje
krajiny. Jedná se například o komunikace nebo místa po zaniklé zástavbě z období uranového průmyslu.
V citovaném opatření jsou v dané souvislosti nejpodrobněji koncipovány podmínky ochrany. K zajištění památkové ochrany zóny a jejího prostředí, které se sídly,
architektonickými soubory, jednotlivými památkovými objekty, strukturou pozemků,
komunikacemi, vodními plochami, vodními toky, trvalými porosty, zachovalými starými důlními díly s nadzemními stavbami a pozůstatky po montánní činnosti vykazují
významné kulturní hodnoty, se stanovují podmínky ochrany, týkající se obecně využití
pozemků, které musí být v souladu s historickým charakterem a kapacitními a technickými možnostmi. Tato podmínka je poměrně neurčitá a spíše umožňuje využít nástroje
72
územního plánování. Mnohem konkrétnější je znění další podmínky: … „Při rozhodování
o nové výstavbě, modernizaci objektů a přestavbě musí půdorysné a výškové uspořádání staveb, hmotové řešení objektů, členění fasád a použité materiály respektovat charakter a měřítko dochované zástavby charakteristické pro obec, na jejímž území se památková zóna nachází. Významné dominanty v území a pohledy na ně musí být zachovány.“
Obecně je pak opět stanoveno, že veškeré úpravy veřejných prostranství, ploch, staveb
a objektů v zastavěném území a veškeré zásahy v nezastavěném území nesmí poškodit
předmět ochrany a musí směřovat k zachování kulturních hodnot památkové zóny vymezených v čl. 1. Praktickým dopadům těchto dvou podmínek a jejich vazbám na definovaný předmět ochrany bude věnována pozornost v následujícím textu.
V obou krajinných celcích jsou zahrnuta jak území urbanizovaná, tak i rozsáhlé
plochy neurbanizované krajiny, kromě lesů i četné louky a ostatní půda. Z hlediska předmětu památkové ochrany se nejprve podívejme na urbanizované území a jeho specifika. Do území byly začleněny především stávající městské památkové zóny4 Horní Blatná
a Jáchymov. Podmínky ochrany se v těchto územích nemění5, a tedy i předmět ochrany
je v takto vymezených částech sídel zřejmý z předchozí praxe v MPZ. Komplikovanější
situace nastává v rámci zástavby, která byla dosud v MPZ zahrnuta pouze zčásti. Zatímco v případě Horní Blatné se jedná pouze o nevelký rozsah periferní zástavby na okraji
sídla, vesměs novodobé, zcela odlišná situace je v Jáchymově. Vzhledem k mimořádně
velkému rozsahu historického města byla v době koncepce rozsahu MPZ do jeho území
zahrnuta pouze centrální část historické zástavby.6 Památková péče tak neměla možnost
ovlivnit stavební zásahy ani v pohledově exponovaných ulicích s drobnější zástavbou položenou výše ve svazích, ani severní část jádrového území nad farním kostelem, kde stojí
dosud řada původem renesančních budov. V rámci nové krajinné zóny jsou i tyto části
zástavby zahrnuty do území s plošnou ochranou, což je s ohledem na nesporné hodnoty
obsažené jak v jednotlivých objektech, tak i v urbanisticky a pohledově velmi působivém
celku, pro památkovou péči velmi pozitivní fakt. Tato zástavba bude do budoucna vyžadovat podrobnější památkovou analýzu, aby bylo možno definovat podrobněji předmět
ochrany. Nelze vyloučit, že některé objekty dodnes vykazují takové hodnoty, že mohou
aspirovat na statut kulturní památky. V rámci této poměrně kompaktní zástavby lze nalézt jen velmi málo objektů novodobých, ovšem výrazný je zde i podíl drobné meziválečné architektury, kterou již nelze klást do souvislosti s montánním dědictvím. Ovšem
i tyto objekty v řadě případů, alespoň z hlediska parcelace, odkazují na renesanční, tedy
rozumějme montánní rozvoj městského organizmu. Z tohoto důvodu bude tedy zřejmě
nutno takto zformovanou hmotovou strukturu zástavby Jáchymova považovat oprávněně za hodnotu, která je definovaným předmětem ochrany krajinné zóny. Na tomto území se navíc nachází celá řada pozůstatků po montánní činnosti, včetně dolu Svornost,
které svým charakterem plně odpovídají stanovenému předmětu ochrany.
Památková péče má zcela nově možnost regulovat obraz dalších dvou horních měst s více či méně dochovanou historickou zástavbou, Božího Daru a Abertam.
4) dále jen MPZ
5) viz znění opatření č. 2/2014
6) MPZ byly vyhlášeny na základě upravené starší koncepce v roce 1992
73
V souvislosti s Jáchymovem zde můžeme nalézt určité paralely, ovšem současná podoba obou měst je mnohem výrazněji ovlivněna novodobými stavebními zásahy jak
v historických centrech, tak i v návaznosti na okolní krajinu. Zde je tedy úkol definování
předmětu ochrany mnohem složitější a může do budoucna přinést řadu obtíží v rámci
běžné praxe výkonu státní památkové péče. Je zcela zřejmé, že se zde na obraze sídel
dosti zásadně podílí zástavba, která nemá již žádnou přímou vazbu na montánní historii,
respektive není jejím produktem. Pokud přijmeme tuto konstrukci v souvislosti s dikcí
opatření, netvoří tato zástavba součást předmětu ochrany a uplatňovat zde výkon státní
památkové péče je tedy zbytné. V případě některých hodnotných objektů v Abertamech
a na Božím Daru je pro účinnou památkovou ochranu třeba doporučit zpracování návrhu na prohlášení za kulturní památku.
Na území obou krajinných památkových zón se nacházejí další drobnější sídelní
útvary, které mají ve všech případech přímou vazbu na montánní historii. Pro všechny je
rovněž charakteristický velmi výrazný úbytek zástavby po roce 1945. Obraz těchto sídel
je tedy dnes jakousi kombinací historických a novodobých vlivů. Nejméně je těmito vlivy
poznamenána Hřebečná, respektive její jádrová část, tvořící dosud nejvíce kompaktní
celek historické zástavby. Dosud dominantní historická zástavba drobného měřítka je
místy doplněna novodobými rekreačními objekty, zbudovanými často na starších základech.7 Základní principy památkové péče zde lze koncipovat obdobně jako v případě
výše zmíněného Jáchymova. Další sídla již mají mnohem rozvolněnější charakter a míra
novodobých zásahů zde již zásadně proměnila jejich historický obraz. Nové Město
u Jáchymova má sice svůj původ rovněž v montánním renesančním středisku, ovšem
jeho zástavba je dnes až na výjimky formována rekreačními objekty malého i středního
rozsahu. V tomto případě by tedy bylo na místě přistupovat k této zástavbě v rámci
památkové péče podobně jako v případě zmíněných Abertam či Božího Daru. Poslední
dvě sídla, Ryžovna a Zlatý Kopec, jsou dnes pouhým zlomkem svého rozsahu v polovině
20. století. Svým rozptýleným charakterem evokují dnes poněkud mylně obraz tradiční
zástavby vrcholových partií Krušných hor. Nicméně se jedná o sídla s již vzácně
dochovanými doklady obytných budov s vazbou na montánní historii, v některých
případech dokonce vzniklých přímou transformací výrobních či důlních objektů. Předmět ochrany lze tedy v tomto rámci definovat spolehlivě a účelně.
Vlastní montánní krajina je charakteristická zejména pro neurbanizované území
památkových zón. Její těžiště spočívá v lesním prostředí, které nejlépe zakonzervovalo
vrstevnatost terénních projevů montánní činnosti. Pro obě zóny najdeme v lesích rozsáhlé pozůstatky ze všech historických etap těžby, včetně souvisejících vodních děl a cestní
sítě. V některých částech je možno pozorovat takřka souvislou proměnu terénu vzniklou
hornickou prospekcí a následnou těžbou. O předmětu ochrany zde není pochyb, obtížnější však bývá stanovit jeho rozsah. Nejefektivnější je využití dat laserového leteckého
snímkování (LLS), ovšem i tato metoda vyžaduje konfrontaci takto získaných dat s terénním průzkumem.8 Rozsahy takto analyzovaných montánních terénů lze spolehlivě
7) Kratochvílová, A. Proměny zástavby krušnohorské vesnice, Hřebečná. In: Proměny montánní krajiny ...
8) Malina, O. - Urban, M.: Vodní hospodářství v cínovém revíru Hřebečná. In: Proměny montánní krajiny.
74
zanést do mapových děl a následně s nimi pracovat v rámci památkové péče i lesních
hospodářských plánů. Z velkého množství historických dokladů bude pro účely samostatné památkové ochrany možno vytipovat pouze reprezentativní vzorek. I z tohoto důvodu je pro účinné zajištění dlouhodobé péče v rámci památkové zóny nutná důsledná
evidence sledovaných hodnot.
Ovšem nejčitelnější jsou ty části montánního krajinného reliéfu, které se nacházejí na nezalesněném území, využitém dnes zejména jako louky a pastviny. Specifické je
v tomto ohledu zejména přímé okolí sídel. Kromě obvykle zvýšené koncentrace v terénu
čitelných pozůstatků těžby a zaniklých výrobních či sídelních areálů nese toto krajinné
prostředí obecně výrazné hodnoty kulturně historické, ale také estetické. Příkladem mohou být jak výrazně převýšené terény okolí v Jáchymova, tak i náhorní rovinaté partie
v okolí Blatenského vodního příkopu. Typicky dynamicky se rozvíjející a proměnlivý obraz montánní krajiny je zde v současnosti utvářen zejména přírodními procesy a historickými postmontánními aktivitami, zejména v souvislosti se snahami o druhotné zemědělské využití míst, které těžba surovin opustila.
Proměnlivost charakteru krajinného pokryvu v okolí hornických sídel dokládá
velmi zřetelně historická ikonografie. Srovnání pohledů na Jáchymov nebo Hřebečnou
v letech 1914 a 2014 ukazuje, jak výrazně se na vnímání celkového obrazu sídel podílí vegetační pokryv. Současná situace s velkým podílem náletové zeleně však v mnoha případech již dosáhla takových estetických kvalit, že ji nelze vnímat pouze jako nežádoucí proměnu tradičního obrazu kulturní krajiny. V dané souvislosti je tedy stanovení předmětu
ochrany vázaného na historické využití pozemků, jejich strukturu a jejich trvalé porosty
velmi obtížně definovatelným souborem hodnot. Zřejmé je, že trvalé porosty zde nejsou
nositelem historické paměti, vázané na montánní dědictví, umožňují však v řadě případů
výraznější vnímání historické struktury pozemků, umocňují dálkové pohledy a estetický
zážitek z krajiny jako takové.
Vyhlášením plošné památkové ochrany získala tato území statut ochrany, který je
vázán na obecné podmínky zakotvené ve vyhlášce. Pro jejich praktické uplatnění bude
do budoucna nutné zajistit takový režim, který přinese reálné možnosti efektivní a cílené ochrany památkových hodnot montánní krajiny. Jako jeho nejvhodnější forma se za
stávající legislativní situace jeví vedle provedení detailní analýzy památkových hodnot
následné vytvoření plánů ochrany pro jednotlivé památkové zóny, a to ve formě zohledňující urbanizované i neurbanizované části území a specifika daného předmětu ochrany,
kterými jsou především relikty montánních děl a souvisejících dokladů historického vývoje krajiny a sídel.
75
Obr. 1. Bludná, ukázka mapového atlasu s analýzou terénního reliéfu na základě dat LLS, zpracoval O. Malina 2013
76
Obr. 2. Typická ukázka montánního reliéfu s ústím štoly v lesním prostředí, foto O. Malina 2011
Obr. 3. Hřebečná, tradiční architektura související s hornickou činností, foto A. Kratochvílová 2011
77
Obr. 4. Torzo průmyslové architektury s konverzí v rámci uranové těžby jámy Eliáš, foto O. Malina
Obr. 5. Indiferentní novodobá zástavba v Božím Daru jako součást památkové zóny, foto T. Karel 2010
78
Obr. 6. Montánní krajina nad Jáchymovem a její přírodní rámec, foto O. Malina 2011
Obr. 7. Zaniklá podoba krušnohorské postmontánní krajiny na Hřebečné, dobová pohlednice kolem roku 1900
79
80
Vymezování rozsahu krajinných
památkových zón Krupka
a Háj-Kovářská-Mědník – průběh a výsledky
Jan Hanzlík, Hana Veselá
Vymezování rozsahu krajinných památkových zón, které si kladou za cíl ochraňovat hornickou kulturní krajinu, bylo živým procesem s řadou účastníků s různorodými
zájmy. Výsledný rozsah je tak určitým kompromisem. Tento workshop poskytuje dobrou
příležitost ohlédnout se zpět, podívat se znovu na tento proces a porovnat jednotlivé
verze návrhu s výsledným prohlášeným rozsahem. Dovolte mi zhodnotit tento vývoj
z perspektivy NPÚ v Ústí nad Labem, který zde zastupuji.
Prvotní vymezení rozsahu vycházelo ze studií RNDr. Michala Urbana. Tyto varianty
byly zpravidla navrženy racionálně s ohledem na všechny důležité důlní revíry určené
k prohlášení za kulturní památky a další navržené památky v dané oblasti i s přiměřeným nárazníkovým pásmem, které zápis na seznam UNESCO vyžaduje. Vymezeny byly
i revíry a důlní díla navržená k prohlášení za kulturní památku. Tyto návrhy byly převzaty
Národním památkovým ústavem, který jejich rozsah upravil s ohledem na zkušenosti
s nejasným vyhlášením některých památkových zón v minulosti, kdy především textová
část dané vyhlášky neumožňovala jednoznačnou identifikaci hranice v terénu. Již v této
fázi se projevovaly požadavky jednotlivých obcí vypustit určitá území nebo upravit jejich
rozsah tak, aby pro občany a politickou reprezentaci byla památková zóna „snesitelnější“,
což v sobě zahrnovalo zpravidla požadavek zcela vynechat z památkové zóny intravilány obcí. V další fázi postoupil památkový ústav návrhy ministerstvu kultury a na jejich
rozsah prakticky přestal mít vliv. I v této fázi docházelo k dalším korekcím rozsahu tak,
aby vyhovoval požadavkům obcí (někdy i lesních správ), jejichž souhlasem bylo nakonec
veškeré vyhlašování zón podmíněno.
Tímto vývojem místy došlo k tomu, že byly z památkové ochrany vyjmuty lokality,
které mají srovnatelnou, ne-li vyšší památkovou hodnotu než lokality, které byly v zónách ponechány. Oproti tomu v některých případech prošel celým řízením návrh zóny
od začátku do konce téměř beze změny. Podívejme se tedy podrobněji na jednotlivé
případy.
Krupka
Rozsah KPZ Krupka je jedním z pozitivních příkladů, kdy nedocházelo ke korekcím
původního návrhu z politických důvodů a celou dobu byla dodržována koncepce stanovená na počátku Dr. Urbanem a rozvíjená NPÚ. Ideou KPZ Krupka je chránit unikátní krajinnou situaci krušnohorského svahu, který byl k těžbě rud užíván různými technikami
ve všech relevantních etapách. Z krajinného hlediska jsou zde dominantami působivé
kompozice Komáří Vížka a historické centrum skrčené ve stoupajícím údolí, jemuž dominuje kostel Nanebevzetí Panny Marie a krupský hrad. (Obr. 2) Dálkový pohled byl sice
Vymezování rozsahu krajinných památkových zón Krupka a Háj-Kovářská-Mědník – průběh a výsledky
81
narušen výstavbou panelových domů i soudobou podivnou satelitní zástavbou, avšak
stále se jedná o hodnotnou kulturní krajinu, doslova posetou historickými důlními díly.
Jako jádro památkové ochrany pak byly zvoleny nejdůležitější revíry – Knötel, Preiselberg, Steinknochen, pinka na Komáří Vížce, další menší revíry a samozřejmě historické jádro města. V souvislosti se stále probíhajícím terénním průzkumem manželů Večeřových
byla pak tato hranice drobně korigována ve východní části, kdy nad Bohosudovem bylo
objeveno pravděpodobné rýžoviště. Rozsahy jednotlivých revírů navržených na památky byly sice NPÚ změněny s ohledem na právní a další aspekty vyhlašování kulturních
památek, avšak koncept stanovený na počátku Dr. Michalem Urbanem zůstal v obrysech
zachován a následně prohlášen. Při zpracování rozsahu jednotlivých památek i celé zóny
využíval NPÚ mimo jiné i digitální snímkování terénu LiDAR, které výrazně napomohlo
zpřesnit polohu a rozsah povrchových pozůstatků. Haldoviště navíc vypadají i na tomto
snímkování poměrně fotogenicky, posuďte sami. (Obr. 3)
Háj-Kovářská-Mědník
Oproti tomu výsledný rozsah KPZ Háj-Kovářská Mědník vzbuzuje ze strany NPÚ
spíše rozpaky a ve srovnání s návrhem Dr. Urbana jde spíše o torzo (i když stále chránící
hodnotné lokality). Původní koncepcí bylo chránit všechny hodnotné revíry bývalého
horního města Přísečnice. Vzhledem k nesouhlasu obce Kryštofovy Hamry však již od
počátku bylo postupováno tak, aby do zóny byly zahrnuty pouze lokality na území obcí
Měděnec a Kovářská. Protože úmyslem bylo navrhnout do UNESCA vrch Mědník, vápenku v katastru Háje u Loučné a zbytky železárny v Kovářské s tím, že v tomto území trochu
specificky nejsou další významné hornické lokality, byla zvolena „obalová metoda“, tedy
ke každému navrženému statku bylo doplněno jeho relevantní hodnotné okolí. K vrchu
Mědník tak bylo připojeno město Měděnec. Ač je výrazně poškozeno asanacemi, jde
o doklad vysoce hodnotného urbanismu vycházejícího z renesanční teorie města, která
byla v Krušných horách poprvé aplikována v Marienbergu v roce 1521 humanistickým
myslitelem Ulrichem Rüleinem von Calw a která se stala vzorem ideálního horního města
pro celé Krušnohoří. (Obr. 4)
Stejně tak jsme do návrhu zahrnuli hodnotné části intravilánu Kovářské, které
tvoří přirozené okolí navržené železárně – náměstí s kostelem, a z důvodu ucelenosti
rozsahu (železárna se nachází v centru obce) i východní část intravilánu. Takový rozsah
jsme považovali za vhodný i s ohledem na to, že dva rozdílně utvářené intravilány (přísně
plánovaný Měděnec a rostlejší Kovářská) jsou významným dokladem utváření krajiny
a osídlení v hornických oblastech Krušných hor. Oba intravilány byly vypuštěny poté, co
NPÚ návrh dal k dispozici ministerstvu kultury a obcím. Důvody jsou ze strany obcí pochopitelné, avšak dle našeho názoru jde o nevhodný krok, protože výsledkem je poměrně velká zóna chránící pouze jádrové lokality bez jakékoli navazující sídelní struktury. Na
zapojení železárny do zóny bylo rezignováno úplně a její nárazníkové pásmo tak bude
v podstatě miniaturní. (Obr. 5)
82
Mikulov
Dovolte mi zde ještě zmínit odmítnutou památkovou zónu Mikulov. Návrh Dr.
Urbana počítal s vytvořením KPZ Mikulov-Hrob, do které měly být zapojeny hodnotné
revíry hrobské i mikulovské, navíc s intravilánem Mikulova. Mikulov je po stránce urbanistické i architektonické bezesporu nejhodnotnější ze zmiňovaných sídel, i s ohledem
na množství zachovaných historických domů hrázděných i zděných. Poměrně unikátní je také situace umístění rozsáhlého důlního komplexu Lehnschafter přímo ve městě a pod ním. Opět jde o příklad „marienberského“ urbanistického schématu, tentokrát
však oproti Měděnci výjimečně dobře dochovaného. (Obr. 1) Při pohledu ze sjezdovky na
Bouřňáku je čtvercové uspořádání města i jeho zapojení do krajiny poměrně působivé.
Mikulov byl vytipován jako potenciální městská památková zóna již v první vlně prohlašování v 90. letech, poté i ve vlně druhé v roce 2004, avšak vždy nakonec „spadl pod stůl“.
Návrh NPÚ tak počítal s vytvořením KPZ Mikulov, která by zahrnovala městský intravilán, Lehnschafter, další drobnější díla i jeden revír hrobský – revír zvaný „Rein Gründel“,
obsahující štoly 14 sv. pomocníků, Leopoldine, Antonín a další, stejně tak jako objekt
mikulovského nádraží a vysokého železničního náspu a portálu tunelu železnice Louka
u Litvínova- Moldava. Obec se však nepodařilo pro toto řešení přesvědčit, a tak budou
prohlášeny pouze jednotlivé památky, přičemž Mikulov jako sídlo i nadále zůstane bez
památkové ochrany.
Obr. 1. Pohled na Mikulov, foto J. Hanzlík 2012.
Vymezování rozsahu krajinných památkových zón Krupka a Háj-Kovářská-Mědník – průběh a výsledky 83
Obr. 2. MPZ Krupka, foto J. Hanzlík 2012.
Obr. 3. Návrh KPZ Krupka, na podkladu LiDAR 5g, ČGS zpracovala H. Veselá 2012.
84
Obr. 4. Pohled z vrchu Mědník na Měděnec, foto M. Pavlíková 2012.
Obr. 5. Původní a upravená verze návrhu hranic KPZ Háj-Kovářská-Mědník.
Vymezování rozsahu krajinných památkových zón Krupka a Háj-Kovářská-Mědník – průběh a výsledky 85
86
Výkon státní správy na úseku památkové
péče na území památkových zón krajinného
– montánního charakteru (Úvod do diskuse)
Jaroslava Pokludová
Dne 5. 2. 2014 nabyla účinnosti opatření obecné povahy čj. 1, 2, 3 a 4/2014 o prohlášení částí krajinných celků území Hornické kulturní krajiny Abertamy - Boží Dar - Horní
Blatná, Hornické kulturní krajiny Jáchymov, území Vrchu Mědník a území Hornické kulturní krajiny Krupka (dále jen „opatření“) - za památkové zóny (PZ). Svou rozlohou se řadí
mezi největší památkově chráněná území našeho státu.1
Mnohem významnější je skutečnost, že se vzhledem k předmětu ochrany jedná
o naprosto ojedinělá památkově chráněná území typu kulturní krajiny montánního charakteru. Orgány památkové péče (orgány PP) a její odborná organizace (Národní památkový ústav - NPÚ) tak stojí poprvé před úkolem zajistit ochranu hodnot, jejímiž nositeli
jsou pro památkovou péči poměrně „exotické“ relikty hornické činnosti - objekty typu
důlní díla, pinky, odvaly, haldy, vodní přivaděče ad., které v naprosté většině nemají statut kulturní památky a nacházejí se na pozemcích, které jsou nyní využívány pro účely
zemědělské výroby a lesního hospodaření. Památková péče má zkušenosti s ochranou
důlních děl prohlášených za kulturní památky s jasně identifikovaným vlastníkem. Zcela
nová je situace i pro vlastníky či správce nemovitostí nacházejících se v PZ a využívaných k zemědělskému a lesnímu hospodaření. Tito vlastníci se samozřejmě obávají, zda
jim ingerence dalšího orgánu státní správy nepřinese komplikace či omezení při výkonu
jejich činnosti. Tento příspěvek si neklade za cíl poskytnout ucelený „návod“ na výkon
státní správy na úseku památkové péče na území těchto PZ. Vzhledem ke složitosti problematiky, kdy se na daném území „potkává“ několik veřejných zájmů, jejichž ochrana je
upravena řadou legislativních předpisů, které je nutno dodržet a vyložit správně jejich
aplikaci ve vzájemných souvislostech, je toto úkol pro erudované právníky. Příspěvek
chce upozornit na některá dosud poznaná specifika, úskalí, problémy a otazníky s touto
situací spojené, a to z pohledu úředníka - památkáře, který je „bez přípravy“ postaven
do situace provádět na těchto územích výkon státní správy na úseku památkové péče.
Zároveň jsou zde vysloveny i názory na řešení vybraných otázek s cílem zahájit diskusi
o této problematice, která může - a lze to reálně předpokládat – řadu zde vylovených
závěrů upravit, změnit či vyvrátit.
1) Hornická kulturní krajina Abertamy - Horní Blatná - Boží Dar cca 5 224 ha; Hornická kulturní krajina Jáchymov cca 1 355 ha; Hornická krajina Vrch Mědník cca 1255 ha; Hornická kulturní krajina Krupka cca 790 ha.
Výkon státní správy na úseku památkové péče na území KPZ montánního charakteru 87
Účel a předmět ochrany jako východisko pro zajištění a výkon
památkové péče
Účelem prohlášení památkových zón, uvedeným v odůvodnění daného opatření,
je zvýšená ochrana krajiny s kulturně historickými hodnotami souvislého území v okolí
sídel utvářených po staletí trvající hornickou činností a navazujícími lidskými aktivitami.
Vzájemně pohledově či funkčně provázané stavební památky a jejich vazba na
přilehlou krajinu, spolu s umělými terénními útvary projevujícími se v reliéfu krajiny, vyžadují ochranu formou spojitého území.
Předmět ochrany a základní podmínky jeho ochrany jsou vymezeny přímo ve výroku opatření. V čl. 1 je jasně uvedeno, že předmětem ochrany v památkových zónách
je montánní krajina dokladující způsob těžby a zpracování rud s mimořádnou koncentrací pozůstatků po montánní činnosti, jejímiž kulturními hodnotami jsou stará důlní díla
se svými technickými a technologickými zařízeními doprovázená nadzemními stavbami, architektura vzniklá v důsledku montánní činnosti, propadliny, pinky, vodní příkopy a sejpy (zde jsou dále vyjmenovány konkrétní objekty, lokality, pozůstatky montánní
činnosti té které PZ).
Základní podmínky ochrany jsou stanoveny v čl. 2. opatření. Zde je nutno poznamenat, že snahou NPÚ a dále Karlovarského a Ústeckého kraje bylo dosáhnout stanovení
konkrétnějších regulativů k zajištění ochrany hodnot území, ale konečné formulace jsou
kompromisem i vzhledem k připomínkám dalších orgánů dotčených v procesu vydání
opatření. Blíže jsou tyto podmínky a jejich aplikace na konkrétní území rozebrány v článku Tomáše Karla uveřejněném také v tomto sborníku. Je nutno zdůraznit, že vymezení
předmětu a podmínek ochrany tvoří určité mantinely, ve kterých se orgány PP mohou
„pohybovat“ při výkonu státní správy, resp. při zajišťování památkové péče. Památková
ochrana území není „bezbřehá“; jednotlivé činnosti a záměry musí orgány PP posuzovat
vždy z toho hlediska, jak se dotýkají předmětu ochrany PZ nebo hodnotu KP. Tato skutečnost je důležitá i pro vlastníky nemovitostí nacházejících se v PZ, neboť umožňuje
základní předvídatelnost, jak budou orgány památkové péče posuzovat jejich záměry.
Zcela specificky je v opatřeních řešen vztah podmínek ochrany k lesnímu hospodaření.
V čl. 2 odst. 2 opatření je uvedeno, že „podmínky ochrany památkové zóny stanovené
v odstavci 1 se nevztahují na lesní hospodaření, pokud se na dotčeném lesním majetku
hospodaří podle schváleného lesního hospodářského plánu nebo lesní hospodářské osnovy.“ O dopadu této formulace bude více pojednáno níže.
Výkon státní správy na úseku památkové péče směrem (nejen)
k vlastníkům kulturních památek a nemovitostí nacházejících se na
území PZ
Výkon památkové péče včetně posuzování záměrů a činností na území PZ musí
vycházet z účelu vyhlášení památkové ochrany a být vztažen k předmětu ochrany, tj.
k montánnímu dědictví, přičemž stávající forma výkonu památkové péče v územích
88
Výkon státní správy na úseku památkové péče na území KPZ montánního charakteru
s plošnou památkovou ochranou se nemění a její právní rámec je stanoven
legislativními předpisy na úseku památkové péče, zejména zákonem č.20/1987
Sb., o státní památkové péči, v platném znění (zákon o SPP).2 Hlavním nástrojem
k ochraně památkových hodnot je obdobně, tak jako dosud v památkových zónách
městského a vesnického typu, institut vydávání závazných stanovisek orgány památkové péče na základě žádostí předkládaných vlastníky památek nebo vlastníky, správci či
uživateli nemovitostí nacházejících se na území PZ, a to ke všem stavebním úpravám
a činnostem uvedeným v § 14 odst. 1 a 2 zákona o SPP.
V ust. § 14 odst. 1 je uvedeno následující: „Zamýšlí-li vlastník kulturní památky provést údržbu, opravu, rekonstrukci, restaurování nebo jinou úpravu kulturní památky nebo jejího prostředí (dále jen „obnova“) je povinen si předem vyžádat závazné stanovisko obecního
úřadu obce s rozšířenou působností.“ („jinou úpravou“ se rozumí modernizace budovy při
nezměněné funkci nebo využití KP, nástavba a přístavba).
Ust. § 14 odst. 2 zní: „Vlastník (správce, uživatel) nemovitosti, která není kulturní památkou, ale je v rezervaci, v památkové zóně nebo v ochranném pásmu nemovité kulturní
památky, nemovité národní kulturní památky, památkové rezervace, nebo památkové zóny
(§ 17), je povinen k zamýšlené stavbě, změně stavby, terénním úpravám, umístění nebo odstranění zařízení, odstranění stavby, úpravě dřevin nebo udržovacím pracím na této nemovitosti si předem vyžádat závazné stanovisko obecního úřadu obce s rozšířenou působností,
není-li tato jeho povinnost podle tohoto zákona nebo na základě tohoto zákona vyloučena
(§ 6a, § 17).“ Orgány PP musí však bedlivě zkoumat, zda předkládané záměry prací spadají
do výčtu uvedeného ve výše citovaném ustanovení, nesmí překročit svoji kompetenci
a vyjadřovat se k pracím či činnostem, které v daném výčtu obsaženy nejsou.
Pokud nebudou z různých důvodů naplněny podmínky aplikace odst. 1 a 2 § 14 a určité záměry činností se prokazatelně budou přímo dotýkat zájmů památkové péče, mohou
orgány PP využít možnosti vydat závazná stanoviska dle ust. § 11 odst. 3 a § 29 odst. 2 písm.
b) zákona o SPP, o čemž bude blíže pojednáno níže v souvislosti s konkrétními případy.
Dále bude při zajišťování památkové ochrany jistě uplatňováno ust. § 9 odst. 1 cit.
zákona, které ukládá vlastníkovi kulturní památky na vlastní náklad pečovat o její zachování, udržovat ji v dobrém stavu a chránit ji před ohrožením, poškozením, znehodnocením nebo odcizením. V případě neplnění této povinnosti bude orgán památkové péče
postupovat dle ust. § 10 a uloží vlastníkovi provedení nutných zabezpečovacích prací.
Na tomto místě je nutno uvést, že území PZ je tzv. územím s archeologickými nálezy a pro vlastníky památek i nemovitostí nacházejících se v tomto území platí oznamovací povinnost uvedená v ust. § 22 odst. 2 cit. zákona, kdy je stavebník povinen oznámit
záměr stavební činnosti od doby přípravy stavby Archeologickému ústavu a umožnit
2) V současné době je připravován nový zákon o nakládání s památkovým fondem, který má být předložen
vládě do 31. 3. 2015. Jeho navrhované znění je veřejně přístupné na stránkách ministerstva kultury: http://
www.mkcr.cz/cz/kulturni-dedictvi/pamatkovy-fond/legislativa/vecny-zamer-noveho-pamatkoveho-zakona-126465/.
jemu nebo oprávněné organizaci provést na dotčeném území záchranný archeologický
výzkum.
Vlastníci kulturních památek nemají pouze povinnosti, ale mají i určitá práva,
i když je nutno objektivně říci, že v této oblasti má náš stát co dohánět (Připravovaný
zákon o ochraně památkového fondu stávající stav zlepšuje zvláště v oblasti práv vlastníků nemovitostí – „nepamátek“ nacházejících se v památkově chráněných územích).
Vlastníci památek mohou využívat určitých daňových úlev3, dle ust. § 16 mohou vlastníci
památek požádat o příspěvek na obnovu památky. Existují dotační programy ministerstva kultury a obou krajů4, ale nárok na poskytnutí příspěvku není obligatorní. Dále mají
vlastníci památek právo na poskytnutí bezplatné odborné pomoci odborné organizace
památkové péče – NPÚ (§ 32 odst. 1 písm. f) cit. zákona. K vlastníkům nemovitostí
nacházejících se na území PZ, které nejsou kulturní památkou, je stávající platná právní
úprava „macešská“ – nemají právo požádat o poskytnutí příspěvku na stavební úpravy
ze státního rozpočtu prostřednictvím programů ministerstva kultury a nemají ani právo
na poskytnutí bezplatné pomoci ze strany NPÚ. Určitou kompenzací je možnost požádat
o poskytnutí příspěvku z krajských dotačních programů.
Několik „rad“ (nejen) orgánům PP pro posuzování záměrů
1.
2.
3.
Orgán PP musí posuzovat předkládané záměry v závislosti na tom, jak se dotýkají kulturně historických hodnot KP nebo předmětu ochrany PZ popsaném
v opatření a v ZS musí stanovovat takové podmínky, které zajišťují ochranu těchto hodnot, resp. předmětu ochrany – tj. musí zkoumat, jak jsou respektovány pozůstatky po těžbě a rýžování, další pozůstatky historické lidské činnosti spojené
s dobýváním rud a formující krajinu (např. trasy starých cest, kamenné parcelní
zídky, terasy, příkopy atd.).
Záměry by měly být dále posuzovány z hlediska dodržení zásad ochrany historického urbanismu a architektury, ochrany kulturní krajiny včetně krajinných
a stavebních dominant a základních pohledových os. Nová zástavba v pravidelné uliční dispozici historických sídel by měla respektovat uliční čáru, zástavba
v území s rozptýlenou zástavbou by měla respektovat historicky vzniklý systém
situování objektů dle dané terénní situace. Výšková hladina nové zástavby by
měla respektovat dané prostředí.
V území je nutno zachovat a vhodně rehabilitovat krajinářské prvky při funkčním využívání území, např. polní cesty, meze, vodní toky a vodní plochy i trvalé
travní plochy; zachovat a chránit relikty zaniklých sídel.
3) Zákon č.338/1992 Sb., o dani z nemovitosti, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 586/1992 Sb., o daních
z příjmu, ve znění pozdějších předpisů. Více informací na: http://www.mkcr.cz/cz/kulturni-dedictvi/pamatkovy-fond/obcan-a-nakladani/prirucka-vlastnika-kulturni-pamatky-kulturni-pamatky-a-pece-o-ne-2273/.
4) Bližší informace jsou k dispozici na webových stránkách MK ČR: http://www.mkcr.cz/kulturni-dedictvi/pamatkovy-fond/dotacni-programy/default.htm; a obou krajů: http://www.kr-karlovarsky.cz/dotace/Stranky/
dotaceKK/seznam-prispevku/pamatky_10.aspx;
http://www.kr-ustecky.cz/kultura-a-pamatkova-pece/ds99603/archiv=0&p1=204752
90
4.
5.
6.
Respektovat ráz dochované historické zástavby daný architektonickou formou
a měřítkem (jejich hmotou, výškou, členitostí a barevností fasád včetně výplní
otvorů, tvarem střech) s důrazem na zachování tradiční architektury z hrázděných konstrukcí.
V zástavbě historických sídel respektovat a chránit historické architektonické
a stavební detaily, které jsou charakteristické pro zástavbu v Krušnohoří, jako
např. kamenné portály či kamenné překlady otvorů, kamenná ostění oken, kamenné parapety, přístupová schodiště, typická dřevěná závětří u vstupů.
Rekonstruované a nově budované objekty řešit v kontextu se zástavbou historickou, s ohledem na příznivé začlenění do okolního krajinného prostředí.
Několik „rad“ (nejen) vlastníkům kulturních památek
1.
Odpovědnost za to, že se něco děje na kulturní památce a něco na území, které
není památkou ale je v památkové zóně, nese v prvé řadě vlastník nemovitosti
a ten si musí uvědomit, že režim není totožný a automatický.
2. Zejména u kulturních památek jde nejen o to mít předem „nějaký papír od památkářů“, ale zejména o to, že i při činnosti, která sama o sobě není regulovaná
v nějakém povolovacím řízení podle zákona o SPP, se práce nesmějí provádět
tak, aby byla ohrožena nebo zničena kulturní památka a záměr úprav nesmí
poškozovat předmět ochrany PZ.
3. V zájmu předejití různým sporům je vhodné předem konzultovat s NPÚ a orgánem PP stavby a rekonstrukce složitějších a členitějších objektů v PZ.
4. V rámci této konzultace nebo vždy, pokud si vlastník, resp. správce či uživatel
nemovitosti není jistý, požádat orgán PP o posouzení, zda záměr úprav spadá do
výčtu prací uvedených v ust. 14 odst. 1 nebo 2 zákona o SPP, ke kterým je nutno
vyžádat si ZS.
5. Dodržet povinnost a vyžádat si před realizací záměru ZS.
6. Realizovat záměr v souladu s podmínkami ZS a případné změny předem konzultovat a předložit k odsouhlasení orgánu PP.
Posuzování činností prováděných v rámci lesního hospodaření z hlediska památkové péče má svá specifika vyplývající z výše cit. podmínky uvedené v opatřeních.
V odůvodnění opatření je uvedeno, že z dikce ust. § 14 odst. 2 zákona o SPP a zaměření
lesních hospodářských plánů (LHP), příp. osnov (LHO), je zjevné, že se nejedná o činnosti
stavební apod. Nejedná se ani o úpravu dřevin ve smyslu zákona o SPP. Pojem „úprava
dřevin“ se vztahuje výlučně k veřejným prostranstvím, které vymezuje ust. § 34 zákona
č. 128/2000 Sb., o obcích, a jedná se o náměstí, ulice, tržiště, chodníky, veřejnou zeleň,
parky a další prostory přístupné každému bez omezení. Veřejné prostranství není lesem
– pojem „les“ je vymezen v ust. § 2 písm. a) a b) zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně
a doplnění některých zákonů (lesní zákon) a jedná se o lesní porosty s jejich prostředím
a pozemky určené k plnění funkcí lesa. Úpravou dřevin tedy není „pěstování a ochrana
lesů, těžba dříví a zachování ostatních funkcí lesa“ a to bez ohledu na intenzitu ani jakýkoli zásah na dřevinách (včetně kácení a výsadby) na místech, která definičně nespadají
pod pojem „veřejného prostranství“. Na vlastníky, resp. správce lesních pozemků, se tedy
nevztahuje povinnost uvedená v ust. § 14 odst. 2 zákona o SPP vyžádat si závazné stanovisko ORP k činnostem označeným v zákoně o SPP jako „úprava dřevin“. Obdobně toto
platí i pro vlastníky pozemků nacházejících se v intravilánu a určených zejména k zemědělskému hospodaření a úpravy vodotečí, kde se taktéž nejedná o veřejné prostranství
a odpadá povinnost vyžádat si ZS k úpravě dřevin. Obdobně se na vlastníky, resp. správce, nemovitostí vztahuje povinnost vyžádat si k některým činnostem závazné stanovisko
orgánu památkové péče a to buď na základě ust. § 14 odst. 1 zákona o SPP jedná-li se
o kulturní památku nebo ust. § 14 odst. 2 jedná-li se o úpravu nemovitostí nacházejících
se na území PZ. Ale jak bylo již výše uvedeno, tyto činnosti musí spadat do výčtu prací
uvedených v ust. § 14 odst. 1 nebo 2. K jiným druhům činností/prací povinnost vyžádat
si závazné stanovisko orgánu PP odpadá.
Zde je ale nutno zdůraznit, že i „lesní hospodáři“ a zemědělci musí dodržovat
obecně platnou základní zásadu, že v důsledku provádění jakékoliv činností – tedy i lesního nebo zemědělského hospodaření - nesmí dojít k poškození předmětu ochrany,
tj. zejména reliktů montánní činnosti typu důlní díla, pinky, sejpy, odvaly, haldy, vodní
příkopy a přivaděče.
Povinnosti vyžádat si stanovisko orgánu PP dle § 14 odst. 1 nepodléhají na příklad
níže uvedené činnosti lesního hospodaření - vyklizování ploch po těžbě (úklid klestu),
příprava půdy pro obnovu lesa (mechanická nebo chemická příprava pro přirozenou
obnovu lesa); obnova lesa (umělé zalesňování); ošetřování mladých lesních porostů;
oplocování mladých porostů (stavba oplocení proti zvěři); ochrana mladých lesních
porostů proti zvěři; ochrana mladých lesních porostů proti buřeni; ochrana mladých
lesních porostů proti hmyzím škůdcům (chemicky); ochrana mladých lesních porostů
proti hlodavcům a ostatním škodlivým vlivům; prořezávky (výchova porostů); ochrana
lesa proti zvěři a hmyzím škůdcům; hnojení, vyvětvování porostů; těžba dříví (zejména
v souvislosti s touto činností nesmí dojít k poškození nebo zničení kulturní památky); příjem a evidence dříví, soustřeďování a odvoz dříví (zejména v souvislosti s touto činností
nesmí dojít k poškození nebo zničení kulturní památky); výkon práva myslivosti včetně
výstavby mysliveckých zařízení (krmelce, seníky, posedy….) - obecně nepodléhá povinnosti vyžádat si stanovisko orgánu PP dle § 14 odst. 1 s výjimkou činnosti, která definičně
spadá pod pojem „obnova“.
Povinnosti vyžádat si stanovisko orgánu PP dle § 14 odst. 1 podléhá např. výstavba, oprava a údržba lesní dopravní sítě. V případě úprav terénu je nutno zkoumat, zda
dané práce naplňují definici danou v ust. § 3 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., stavební
zákon (SZ), kde se uvádí, že terénní úpravou se pro účely tohoto zákona rozumí zemní
práce a změny terénu, jimiž se podstatně mění vzhled prostředí nebo odtokové poměry,
těžební a jim podobné a s nimi související práce, nejedná-li se o hornickou činnost nebo
činnost prováděnou hornickým způsobem, například skladovací a odstavné plochy, násypy, zavážky, úpravy pozemků pro zřízení hřišť a sportovišť, těžební práce na povrchu.
Nelze vyloučit, že v rámci lesního hospodaření mohou probíhat i terénní práce tohoto
92
charakteru. Pak by ale měly podléhat širší míře regulace ze strany stavebního úřadu (SÚ),
který vydává k terénním úpravám rozhodnutí o změně využití území (§ 80 odst. 2 stavebního zákona). Obdobně tomuto rozhodnutí podléhají s určitými výjimkami i úpravy
mající vliv na schopnost vsakování vod (písm. f ) cit. ustanovení), což mohou být práce
melioračního charakteru, které mohou být prováděny nejen na lesních pozemcích, ale
i na pozemcích určených k zemědělské výrobě. Výčet činností lesního hospodaření, které nepodléhají povinnosti vyžádat si ZS
dle ust. § 14 odst. 2, je víceméně shodný s výčtem uvedeným výše s tím, že výkon práva
myslivosti, včetně výstavby mysliveckých zařízení, sice obecně nepodléhá povinnosti
vyžádat si stanovisko orgánu PP dle § 14 odst. 2, ale záleží na charakteru konkrétního
zařízení. Pokud má charakter stavby, jak ji vymezuje SZ (jako pomocné kritérium lze zvolit odpověď na otázku, zda jde o stavbu spojenou se zemí pevným základem), je nutno si
ZS vyžádat, přičemž stavby do 30 m2 zastavěné plochy a do 5 m výšky, bez podsklepení
realizované na území PZ podléhají rozhodnutí SÚ k umístění stavby (§ 79 odst. 3 SZ). Obdobně jako je uvedeno výše, povinnosti vyžádat si stanovisko orgánu PP dle § 14 odst. 2
podléhá např. výstavba, oprava a údržba lesní dopravní sítě. Odstraňování kalamitních
situací samo o sobě regulaci (povolovací povinnosti) dle zákona o SPP nepodléhá vůbec,
ale při provádění prací nesmí dojít k poškození nebo zničení kulturní památky (např. zasypání pinky, aby byla lepší příjezdová situace atp.); obdobné závěry pak platí při obnově
lesního porostu.
K činnostem, které se opakují (např. údržbě cest realizované stejným způsobem)
nebo ke stejnému druhu prací/úprav (např. stavba oplocení stejného charakteru), a je
možno předem popsat, co a kde se bude provádět, není nutno si žádat o závazné stanovisko opakovaně, ale pouze jednou, neboť závazné stanovisko podle zákona o SPP má
neomezenou časovou platnost.
Vyjadřování orgánů PP k lesním hospodářským plánům (LHP) a lesním hospodářským osnovám (LHO) – ORP mají dle postavení dotčených orgánů státní správy v procesu zpracování LHP a LHO.5 S jejich odůvodněnými připomínkami se musí
zpracovatel plánu vypořádat, což kontrolují krajské úřady, které plány schvalují. 6
LHO se neschvalují, obecní úřady jako orgány státní správy lesů zpracované osnovy pouze od zpracovatele přebírají. Zmocnění pro ORP vyplývá z ust. § 29 odst. 2 písm. b) zákona
o SPP, které stanovuje, že ORP zabezpečuje předpoklady pro komplexní péči o kulturní
památky a nemovitosti, které nejsou kulturní památkou, ale jsou v památkové rezervaci,
v památkové zóně nebo v ochranném pásmu (§ 17), a v souvislosti s tím vydává jako
dotčený orgán na návrh nebo z vlastního podnětu závazné stanovisko a poskytuje další
podklady do řízení vedených jinými správními úřady než orgány státní památkové péče
podle zvláštních právních předpisů. Uplatňování připomínek orgánů PP ale nebude tak
jednoduché a tato otázka si bude zcela jistě vyžadovat další diskusi. Ve stanovisku mini5) V návrhu nového zákona o ochraně památkového fondu je tato kompetence svěřena krajským úřadům.
6) § 48a odst. 2 písm. e) zákona č. 289/1995Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon),
ve znění pozdějších předpisů. Vlastní řízení o schvalování LHP je dále upraveno v § 11 vyhlášky č. 84/1996
Sb., o lesním hospodaření.
sterstva zemědělství, které si vyžádal Karlovarský kraj, je obsaženo několik podstatných
konstatování: krajské úřady schvalují pouze ty plány, které nejsou v rozporu s lesním zákonem a ostatními právními předpisy; jestliže krajský úřad na základě stanoviska orgánu
PP dospěje k názoru, že návrh plánu je v rozporu se zákonem o SPP a tento rozpor by
ze strany vlastníka nebyl odstraněn, nemůže předmětný plán schválit; ale MZE zároveň
zdůrazňuje, že plány jsou především nástrojem vlastníka lesa a nemohou sloužit jako nástroj dotčených orgánů k prosazování péče o určitá území, a to na náklady vlastníka lesa,
přičemž k tomuto není plán ani vhodný, neboť řada jeho ustanovení patří mezi doporučené údaje (např. plán hospodářských opatření pro nejnižší jednotky rozdělení lesa výše
a umístění mýtných těžeb), které v plánu nemusí být uvedeny, s výjimkou ochranných
lesů a některých lesů ve zvláště chráněných územích dle zákona o ochraně přírody a krajiny (č. zákona 114/1992 Sb.) a do této kategorie velká část lesů na území PZ nespadá.
Problematika ochrany a údržby důlních děl z hlediska památkové péče je bezesporu nejsložitější problematikou, se kterou se orgány PP a památková péče musí vypořádat.
Problémy vyplývají z dvou skutečností:
a.
z rozdělení důlních děl do několika skupin a z toho vyplývající rozdílné úpravy
jejich správy;
b. z absence osoby vlastníka u skupiny starých důlních děl. Nejjednodušší situace,
kdy je důlní dílo prohlášeno za kulturní památku a má svého vlastníka, se vyskytuje v několika málo případech.
Základními legislativními předpisy v této oblasti jsou zákon č. 44/1988 Sb.,
o ochraně a využívání nerostného bohatství (horní zákon), v platném znění; zákon č.
61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, v platném znění,
a vyhláška Ministerstva životního prostředí (MŽP) č. 363/1992 Sb., o zjišťování starých
důlních děl a vedení jejich registru; vyhláška Českého báňského úřadu č. 52/1997 Sb.,
kterou se stanoví požadavky k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bezpečnosti provozu při likvidaci hlavních důlních děl7; vyhláška Českého báňského úřadu
č.104/1988 Sb., o hospodárném využívání výhradních ložisek, o povolování a ohlašování
hornické činnosti a ohlašování činnosti prováděné hornickým způsobem. Báňští odborníci rozlišují zjednodušeně řečeno čtyři základní skupiny důlních, resp. podzemních děl –
stará důlní díla (SDD), opuštěná průzkumná důlní díla (OPDD), opuštěná důlní díla (ODD)
a podzemní objekty. Tímto tématem se zabývá daleko fundovaněji Petr Uldrych ve svém
článku taktéž uveřejněném v tomto sborníku.
Starým důlním dílem se podle horního zákona (§ 35) rozumí důlní dílo v podzemí, které je opuštěno a jehož původní provozovatel ani jeho právní nástupce neexistuje
nebo není znám. Tato důlní díla nemají vlastníka ani správce či uživatele. Zjišťováním
a dle potřeby zajišťováním nebo likvidací SDD (zjednodušeně můžeme říci, že se jedná o důlní díla s otevřeným nezajištěným vstupem do podzemí) a jejich následků, která
ohrožují zákonem chráněný obecný zájem na ochraně nerostného bohatství, je v nezbytně nutném rozsahu pověřeno MŽP. Vedením registru oznámených důlních děl a databáze hlavních důlních děl (HDD) pověřilo MŽP Českou geologickou službu (ČGS), která pro
MŽP rovněž provádí pravidelné revize SDD a OPDD. Opuštěná průzkumná důlní díla jsou
94
díla provozovaná ze státních prostředků v rámci geologického průzkumu, která nebyla
po ukončení prací předána k těžbě. Opuštěná důlní díla jsou díla, kde není provozována
hornická činnost, která mají svého majitele, případně správce. Stanovisko, o jakou z výše
uvedených kategorií důlních děl se jedná, případně rozhodnutí, zda se jedná o důlní dílo,
vydává MŽP na základě posouzení ČGS. Ve vztahu k ODD je odpovědnou právnickou
osobou, tj. správcem těchto děl, v oblasti Krušných hor státní podnik DIAMO, jehož zřizovatelem je ministerstvo průmyslu a obchodu. DIAMO s.p. vede samostatnou databázi
důlních děl, které má ve své správě (tuto databázi jednou ročně předává ČGS), a provádí
svými pracovníky každoroční revize jejich stavu. Na základě těchto revizí pak jsou zjišťovány „nebezpečné stavy“ a jsou vybírána díla, která budou předmětem likvidačních
nebo zajišťovacích prací. Výše uvedené právní předpisy stanoví, jakým způsobem mají
být důlní díla likvidována.
Podzemní objekty jsou prostory vytvořené ražením – např. tunely a štoly metra,
kolektory; dále také jiné prostory o objemu větším než 1000m3 zpřístupněné veřejnosti
nebo využívané k podnikatelské činnosti, bývalá SDD nebo ODD následně zpřístupněná
veřejnosti nebo využívaná k podnikatelské činnosti.
Veškeré práce týkající se zajišťování, likvidace SDD a ODD jsou podle zákona č.
61/1988 Sb. hornickou činností (§ 2 písm. g) a povoluje je příslušný obvodní báňský úřad
(OBÚ). Zpřístupňování starých důlních děl nebo trvale opuštěných důlních děl a práce na jejich udržování v bezpečném stavu je určeno jako činnost prováděná hornickým
způsobem (§ 3 písm. h) a povoluje je příslušný stavební úřad v součinnosti s OBÚ (OBÚ je
v tomto případě dotčený orgán státní správy).
Postavení a postup orgánu PP v procesu povolování úprav, resp. zajišťování důlních děl je odvislé právě od charakteru daného díla.
1.
2.
3.
Jedná-li se o KP, je vlastník důlního díla povinen vyžádat si na základě ust. § 14
odst. 1 zákona o SPP k jeho obnově závazné stanovisko orgánu PP. Dle ust. § 11
odst. 3 zákona o SPP vydávají správní úřady (tj. i obvodní báňské úřady - OBÚ)
a orgány krajů svá rozhodnutí podle zvláštních předpisů, jimiž mohou být dotčeny zájmy památkové péče na ochraně, zachování a využití KP, jen v dohodě
s příslušným orgánem PP. Tato povinnost se vztahuje na všechny orgány státní
správy a orgány krajů a obcí bez ohledu na to, zda rozhodují v samostatné nebo
přenesené působnosti.7
Jedná-li se o důlní dílo nacházející se na území PZ, které má vlastníka, správce
nebo uživatele, je tento taktéž povinen dle ust. § 14 odst. 2 zákona o SPP vyžádat
si k jeho stavebním úpravám ZS orgánu PP.
Pokud důlní dílo nemá vlastníka, správce nebo uživatele (to jsou vždy SDD), má
orgán PP postavení dotčeného orgánu státní správy, na základě již výše cit. ust.
§ 29 odst. 2 písm. b) zákona o SPP v řízeních orgánů rozhodujících o nakládání s důlními díly (OBÚ a SÚ) na území PZ podle zvláštních právních předpisů,
7) M. Zídek, J. Klusoň, Zákon o státní památkové péči a jeho prováděcí předpisy s komentářem, Praha 2005, s. 33.
vydává závazné stanovisko a poskytuje další podklady do řízení vedených těmito správními úřady. Cílem památkové péče je dosáhnout toho, aby památkově
hodnotná historická důlní díla nebyla likvidována a aby byl zvolen takový způsob jejich zajištění, který nebude znamenat jejich poškození nebo zničení. Zde
si je však nutno uvědomit, že v daných řízeních bude vedle sebe stát několik
veřejných zájmů – ochrana nerostného bohatství, ochrana kulturního dědictví,
ochrana lidských životů a často i ochrana životního prostředí – a požadavky
příslušných orgánů státní správy hájících ten který veřejný zájem nebude jednoduché sladit. Je reálným předpokladem, že pokud převáží zájem na ochraně
lidských životů, jejichž ohrožení bude prokázáno, bude muset zájem na ochraně
kulturního dědictví ustoupit.8
Hlavní závěry a úkoly vyplývající z výše uvedených skutečností:
1.
Vyvolat mezioborovou diskusi na úrovni ministerstev, která mají v gesci ochranu
kulturního dědictví (MK), oblast lesního hospodaření (MZE), nakládání s důlními díly (MŽP a MPO), ochrany životního prostředí (MŽP), které by se účastnili
zástupci příslušných orgánů státní správy, ale i dalších subjektů (např. DIAMO
s.p., Lesy České republiky s.p., Česká geologická služba), s cílem jasně stanovit
možnosti a meze památkové péče chránit specifické kulturní dědictví na území
PZ typu kulturní krajiny montánního charakteru. – A na základě této diskuse
vypracovat metodické materiály sjednocující výkon státní správy orgány PP.
2. Domluvit systém komunikace a spolupráce orgánů PP s orgány státní správy,
které regulují nebo povolují činnosti dotýkající se zájmů památkové péče, tj.
zejména mezi OBÚ, stavební úřady, příslušné orgány ochrany životního prostředí. Tato diskuse by měla být opět zahájena na ústřední úrovni (ministerstva) za
účasti zástupců příslušných orgánů.
3. Pokračovat v započatých průzkumech hodnot území – zejména z hlediska jejich
historických, památkových, kulturních, krajinových a přírodních hodnot – a na
základě těchto průzkumů vypracovat metodické materiály jako oporu pro posuzování věcné stránky záměrů a jejich dopadů na památkové hodnoty území PZ.
Na závěr nezbývá než popřát všem orgánům státní správy, dotčeným organizacím a zejména vlastníkům kulturních památek a nemovitostí nacházejících se na území
památkových zón, hodně sil a ochoty ke vzájemné spolupráci a také ochoty ke kompromisu při dodržení příslušných legislativních předpisů. Za cenné konzultace některých
otázek děkuji JUDr. Martinu Zídkovi, řediteli památkové inspekce MK ČR, a Ing. Petru
Uldrychovi, pracovníkovi odboru geologie MŽP ČR.
8) Již nyní se ukazuje, že např. není možné provedení památkové dokumentace zajišťovaných důlních děl
v případě, kdy závodní dolu nedá souhlas ke vstupu.
96
Obr. 1. Hornická kulturní krajina Jáchymov, cca 1 355 ha, zpracoval NPÚ 2013
Obr. 2. Hornická kulturní krajina Abertamy-Horní Blatná-Boží Dar, cca 5 224 ha, zpracoval NPÚ 2013
Obr. 3. Hornická kulturní krajina Krupka, cca 790 ha, zpracoval NPÚ 2013
Obr. 4. Hornická krajina Vrch Mědník, cca 1255 ha, zpracoval NPÚ 2013
98
Hornická kulturní krajina Krušnohoří a její
monitoring
Jitka Vlčková
Hornická kulturní krajina Krušnohoří, která představuje společný nominační projekt SRN a České republiky na Seznam světového dědictví, formuluje rozsáhlý sériový
statek rozkládající se na území dvou států.1 Sladit zájmy ochrany a správy tohoto statku
tak není jen věcí na národní úrovni, ale znamená také koordinaci na úrovni mezinárodní, a to ať regionální či mezistátní. Na této úrovni hraje důležitou roli monitoring neboli
sledování stavu sériového statku nominovaného na Seznam světového dědictví. Právě
monitoring je jedním z nástrojů přispívajícím ke kvalitní ochraně a správě území za účelem jeho uchování pro budoucí generace.2
Průběžné sledování stavu zachování statků zapsaných na Seznam světového dědictví je základním předpokladem pro splnění povinností signatářských států stanovených v článku 4 Úmluvy o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví, tj. chránit
a zachovat je,3 proto jsou tytéž požadavky kladeny také na statky nacházející se v nominačním procesu. Rozsáhlá území se složitou strukturou vlastnictví i správy, která mohou
tvořit jak jednotlivé, tak tzv. sériové statky, představují jednu z nejsložitěji uchopitelných
jak nominovaných, tak již zapsaných kategorií na Seznamu světového dědictví. V případě, že se již v době nominačního procesu nepodaří optimálně nastavit jejich podmínky
1) Česko-německý nominační návrh sériového přeshraničního statku byl Spolkovou republikou Německo
předložen k projednání Výborem světového dědictví v lednu 2014. Statek však bude procházet procesem
hodnocení poradní organizací ICOMOS teprve v roce 2015. Proces projednání upravují Operační směrnice k provádění Úmluvy o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví. Operational Guidelines for
Implementation of the World Heritage Convention. 1. ed. Paris: World Heritage Centre, 2012. / Orientations
devant guider la mise en oeuvre de la Convention du patrimoine mondial. 1. éd. Paris: Centre du patrimoine
mondial, 2012. V případě pozitivního stanoviska Výboru může dojít k zápisu statku na Seznam světového
dědictví nejdříve v roce 2016. Více informací k nominačnímu projektu viz VLČKOVÁ, Jitka. Hornická kulturní krajina Krušnohoří: mimořádné kulturní dědictví. In: Sborník příspěvků mezinárodní konference Hornická
kulturní krajina Krušnohoří/Erzgebirge k nominaci na Seznam světového dědictví UNESCO. 1. vyd. Ústí nad Labem: Krajský úřad Ústeckého kraje 2013, s. 8-17.
2) Monitoringem statků světového dědictví se zabývá publikace Monitoring World Heritage: World Heritage
2002, Shared Legacy, Common Responsibility, Associated Workshops, 11-12 November 2002, Vicenza – Italy.
World Heritage Series n°10. 1. ed. Paris: UNESCO World Heritage Centre, 2004, 132 s. Přehledně k monitoringu světového dědictví VLČKOVÁ, Jitka. Monitoring statků světového dědictví a ochrana mimořádné
univerzální hodnoty. In: Třebíč 10 let v elitní společnosti UNESCO: Sborník příspěvků odborné konference 12.
– 13. 6. 2013. 1. vyd. Třebíč: Město Třebíč, 2013, s. 46-49.
3) Podle VLČKOVÁ, Jitka, KUČOVÁ, Věra, BENEŠ, Michal. Metodické principy přípravy nominací k zápisu na Seznam světového dědictví UNESCO a zásady uchování hodnot těchto statků. Odborné a metodické publikace,
sv. 42. 1. vyd. Praha: Národní památkový ústav, 2011, s. 31. ISBN 978-80-87104-84-2. Úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví, II. Národní ochrana a mezinárodní ochraně kulturního a přírodního
dědictví, Článek 4: „Každý smluvní stát uznává, že v první řadě je jeho povinností zabezpečit označení, ochranu,
zachování, prezentování a předávání budoucím generacím kulturního a přírodního dědictví uvedeného v čl. 1
a 2 a nacházejícího se na jeho území. Za tímto účelem učiní vše při maximálním využití svých vlastních zdrojů,
a tam, kde je to vhodné, spolu s mezinárodní pomocí a spoluprací, zejména finanční, uměleckou, vědeckou
a technickou, jakou bude moci obdržet.“
Hornická kulturní krajina Krušnohoří a její monitoring 99
ochrany a správy, vznikají reálná rizika budoucích problémů. Čím větší je heterogenita
statku, byť hodnotově spojitého z hlediska celosvětového významu, musí čelit uvnitř
i vně celé řadě rizikových faktorů. Těm je třeba odolávat ve vazbě na společné hodnoty.
Protože je každá část součástí celku, její selhání či ohrožení může vést k selhání a ohrožení celku.
Hornická kulturní krajina Krušnohoří reprezentuje specifický typ statku světového
dědictví, který je označován jako „kulturní krajina“. Dle Operačních směrnic k provádění
Úmluvy o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví „jsou kulturní krajiny kulturní statky a představují kombinovaná díla přírody a člověka“.4 Spojují tedy v sobě aspekty kulturního a přírodního dědictví s významnými specifickými kulturními prvky pro
danou oblast. Současně „zahrnují různorodost projevů vzájemných vazeb mezi člověkem a jeho přírodním prostředím“.5 V tomto kontextu Hornická kulturní krajina Krušnohoří
představuje vliv hornické činnosti člověka na krajinu. Od prvotních nálezů barevných
kovů se horský masiv Krušných hor během několika staletí pod vlivem člověka proměnil
ve zcela specifickou hornickou krajinu. Jejími specifickými prvky jsou unikátní hlubinná
a povrchová důlní díla, zpracovatelské a výrobní areály, ale i urbanisticky a architektonicky
cenná horní města.
Hornická kulturní krajina Krušnohoří je multidisciplinárním prostředím se specifickým krajinným a společenským charakterem. Relikty historické důlní těžby a život
zdejších obyvatel s ní spojený měly dopad i na zdejší faunu a flóru, čímž umožnily vznik
svébytných biotopů i forem života.6 Sladit zájmy všech těchto klíčových složek tak může
být velmi obtížné, neboť požadavky na ochranu a péči o přírodní složku nejsou zcela
vždy v souladu například s péčí o archeologické památky dochované v otevřené krajině,
jako haldy, propadliny, štoly, vodní nádrže a kanály atp. Přístupy k ochraně a péči o zdejší
krajinu tak mohou být různé podle toho, jakým způsobem se je rozhodneme nahlížet.
Nicméně hornická krajina nemůže být místem konfliktů či střetů, ale prostorem pro otevřenou diskusi a konsensus v souladu se společnými hodnotami statku, a to jak na české,
tak německé straně. Složitost její ochrany a péče o ni však umocňuje také fakt, že zdejší
krajina je kontinuálně se vyvíjecím územím a je tak pod vlivy urbanizace a globalizace.7
4) Příloha č. 4 v Operational Guidelines, cit. v pozn. 1. Překlad podle VLČKOVÁ, Jitka, KUČOVÁ, Věra, BENEŠ, Michal, cit. v pozn. 3, s. 53. Ke kulturní krajině také MITCHELL, Nora, RÖSSLER, Mechtild TRICAUD, Pierre-Marie
(ed.). World Heritage Cultural Landscapes: A Handbook for Conservation and Management. World Heritage
Series N° 26. 1. ed. Paris: UNESCO World Heritage Centre, 2009, 135 s. ISBN 978-92-3-104146-4.
5) Příloha č. 4 v Operational Guidelines, cit. v pozn. 1. Překlad podle VLČKOVÁ, Jitka, KUČOVÁ, Věra, BENEŠ,
Michal, cit. v pozn. 3, s. 53.
6) Více viz BUKOVIČOVÁ, Olga, VLČKOVÁ, Jitka. Česko-saský projekt Středoevropská kulturní krajina Montanregion Krušnohoří/Erzgebirge – cesta ke světovému dědictví UNESCO. Zprávy památkové péče 72, 2012,
č. 1, s. 56-59. ISSN 1210-5538
7) Součástí nominovaného sériového statku Hornická kulturní krajina Krušnohoří jsou na české straně zejména velké krajinné celky, v nichž se nachází historické urbánní celky horních měst. K otázkám ochrany
tzv. historické městské krajiny (historic urban landscape / HUL) bylo vydáno tzv. Doporučení týkající se historické městské krajiny, přijaté Generální konferencí UNESCO 10. 11. 2011. Publikováno v českém jazyce
na webových stránkách Ministerstva kultury České republiky (www.mkcr.cz).
100
Protože již v době projednávání zápisu na Seznam světového dědictví bedlivě
sleduje světové společenství aktuální stav statku a jeho udržitelnost do budoucna, jsou
v nominační dokumentaci začleněny kapitoly věnované právě těmto otázkám.8 Samostatné kapitoly jsou zaměřeny jak na stav zachování a potenciální rizika (kapitola č. 4), tak
na vlastní ochranu a správu statku (kapitola č. 5) a samozřejmě také na monitoring stavu
zachování (kapitola č. 6). Monitoring stavu zachování je zde vymezen klíčovými ukazateli
(indikátory) z hlediska definice prohlášení mimořádné univerzální hodnoty9 a dále určen
konkrétními mechanismy.10 Monitoring zahrnuje jak empirická měření, tak hodnocení
pozitivních a negativních změn. Jeho cílem je jak informovat o stavu statku v průběhu
času, tak z hlediska pravidelného sledování včas indikovat trendy ve vývoji tohoto stavu.
V jeho rámci lze za tímto účelem například provádět:
1. vizuální hodnocení změn (např. satelitní snímkování, LIDAR, systematické fotografování ze stanovených pohledových bodů, nákresy, fotogrammetrie, audiovizuální dokumentace atp.);
2. průzkumy (dotazníky, ankety atp.);
3. vědecká měření (využití různých typů měřících zařízení v závislosti na sledované
ukazatele – např. měření vlhkosti vzduchu, optická měřící zařízení návštěvnosti,
kontrola kvality vody atp.);
4. vědecký výzkum zaměřený na význam statku (stavebně historické průzkumy,
montánně historické průzkumy, socio-kulturní výzkumy atp.).11
„Monitoring je prováděn za účelem porozumět potřebám a možnostem daného statku, a to ve vazbě na plánovací procesy. Jeho cílem je získání maxima informací, na jejichž
základě lze provádět průběžné korekce nežádoucího budoucího vývoje, nápravná opatření
nebo vytvářet strategie zaměřené na zlepšení v plánování samém. K tomu je však zapotřebí
mít bázi základních informací a dat. Ta je v případě světového dědictví obsažena v nominační dokumentaci, podle které lze sledovat a poměřovat změny stavu světového statku od doby
8) Obsah nominační dokumentace stanoví Operační směrnice k provádění Úmluvy o ochraně světového dědictví (příloha č. 5) v aktuálním znění. Operational Guidelines, cit. v pozn. 1. Český překlad aktuální verze
zveřejňuje Ministerstvo kultury ČR na svých oficiálních webových stránkách (cit. v pozn. 7).
9) Anglicky statement of outstanding universal value, zkracováno SoOUV. Blíže k pojmu mimořádná univerzální hodnota viz VLČKOVÁ, Jitka, KUČOVÁ, Věra, BENEŠ, Michal, cit. v pozn. 3, s. 11-15. Konkrétní formulace
prohlášení mimořádné univerzální hodnoty pro statek Hornická kulturní krajina Krušnohoří je obsahem
nominační dokumentace Mining Cultural Landscape Erzgebirge / Krušnohoří: Nomination for Inscription
on the UNESCO World Heritage List, N° 1-4. 1. ed. Freiberg: Technische Universität, 2014. O významu OUV
pro monitoring viz VLČKOVÁ, Jitka, cit. v pozn. 2, s. 47-48. O OUV v kontextu kulturní krajiny MITCHELL,
Nora, RÖSSLER, Mechtild TRICAUD, Pierre-Marie (ed.), cit. v pozn. 4, s. 24-30. Tamtéž na s. 65-71 blíže k monitoringu.
10) Obecné informace k monitoringu v nominačním procesu a detaily k přípravě kapitoly č. 6 nominační dokumentace lze nalézt v publikaci MARSHALL, Duncan (ed.). Preparing World Heritage Nominations. World
Heritage Resource Manual. 1. ed. Paris: UNESCO World Heritage Centre, 2010, s. 92, 116-117. ISBN 978-923-104194-5.
11) Podle VLČKOVÁ, Jitka, cit. v pozn. 2, s. 46.
jeho zápisu na Seznam světového dědictví.“12 Jeho cílem je maximálně využít všechny získané výsledky k rozvíjení ochrany a správy celého území, a to jak v jeho české, tak německé části. Monitoring tak může přispět k rozvoji zdejšího území hned v několika oblastech, neboť napomůže – 1) včasné identifikaci problémů v přímé vazbě na sériový statek,
2) identifikaci prostředků a nástrojů k lepší správě jak vlastního území statku, tak souvisejících území, 3) zlepšení odborné a kvalifikační průpravy těch, kteří statek přímo chrání
a pečují o něj, 4) zapojení místních obyvatel do ochrany a správy, 5) posílení vědeckého
rozvoje, a to například systematickým sběrem údajů a informací atp., 6) zlepšení strategií
památkové péče na celostátní i regionální úrovni, zejména ve vazbě na montánní dědictví, a to například tvorbou metodik využívajících výsledky monitoringu.
Monitoring však není pouze záležitostí světového dědictví, v tomto případě světového kulturního dědictví, ale celého památkového fondu obecně, kam světové kulturní dědictví spadá. Tento nástroj tak lze plně využívat i při ochraně a péči o ostatní
památkový fond, tj. i u lokalit mimo rámec světového dědictví. Ve vazbě na hornickou
„kulturní krajinu“ nominovanou na Seznam světového dědictví je třeba využívat veškeré formy monitoringu (viz výše) a vzájemně je kombinovat, a to s ohledem na různorodost prvků a atributů, které tato krajina zahrnuje. V případě stavu zachování důlních
děl se například bez vědeckých měření přístroji nelze obejít, avšak v jiných kategoriích
s touto formou sledování zcela jistě nevystačíme. Zároveň je nezbytné správně nastavit klíčové ukazatele ve vazbě k vlastnímu charakteru nominovaného sériového statku.
Jeho spojitým momentem je mimořádná univerzální hodnota, na jejíž bázi se ukazatele
formulují. Ukazatele by měly odrážet změny v čase, aby vykazovaly skutečně spolehlivé a dostatečné informace a data, a soustředit se na sběr maximálně dostupných údajů.13 Zdejší kulturní statek je navíc natolik heterogenní, že rozsah monitoringu vyžaduje při získávání dat a informací širší spolupráci zainteresovaných subjektů, a nejde jen
o spolupráci na české straně, ale také o vzájemnou česko-německou spolupráci. Kontinuálně prováděný monitoring je také díky svému charakteru a informacím a údajům,
které poskytuje, považován za součást správy (managementu) statku. Je proto začleněn
12) VLČKOVÁ, Jitka, cit. v pozn. 2, s. 47.
13) Příklady klíčových ukazatelů (indikátorů) uplatňovaných pro sledování stavu statků světového dědictví
v České republice podle VLČKOVÁ, Jitka, cit. v pozn. 2, s. 46, pozn. 4: 1) urbanismus (půdorysná struktura,
hmotová a prostorová skladba); 2) stav vizuální integrity (panorama /vnější obraz města, krajinný rámec,
dílčí vnitřní panoramatické pohledy/, střešní krajina); 3) stavebně-technický stav objektů; 4) stav drobné architektury a samostatně stojících sochařských děl; 5) stav veřejného prostoru (ulice, náměstí, parter,
městský mobiliář, zeleň atp.); 6) funkční využití objektů a veřejných prostor; 7) novostavby a demolice;
8) stav životního prostředí a celkového krajinného rámce (změny zastavěnosti krajiny a významných stavebních činností mimo intravilán obcí a měst v souvislosti s možným narušením krajinného rázu); 9) míra
dochování archeologického terénu; 10) stav podzemí včetně jeho infrastruktury; 11) financování obnovy
chráněných objektů; 12) právní stav ochrany; 13) počet obyvatel uvnitř statku; 14) návštěvnost; 15) poskytované služby; 16) prezentace statku a její forma; 17) činnosti významně ovlivňující sledované území (např.
hornictví, lesní hospodaření, zemědělská činnost, cykloturistika, jezdectví apod.); 18) zapojení místního
obyvatelstva do ochrany a správy statku.
102
do plánovacího dokumentu označovaného jako Management Plan,14 který je nedílnou
součástí nominační dokumentace Hornické kulturní krajiny Krušnohoří.15 Jeho pojetí je
určeno na každé straně hranice individuálně, a to s ohledem k vlastním státním a regionálním strukturám.
Monitoring světového dědictví probíhá v České republice jak na mezinárodní
mezivládní úrovni,16 tak na národní úrovni, kde je nastaven systém ročního monitoringu statků světového dědictví. Ten je z pokynu Ministerstva kultury ČR pro celou Českou
republiku realizován a koordinován Národním památkovým ústavem.17 Tato skutečnost
však neznamená, že na národní a lokální úrovni nemohou být uplatňovány jiné systémy
monitoringu. Naopak – je přímo vhodné při ochraně a správě statku využívat pestrých
možností různých subjektů, ať už jiných národních či místních orgánů a institucí. Monitoring kulturního a přírodního dědictví „může být prováděn zcela nezávisle na státních
či samosprávných orgánech signatářských států. Na úrovni nevládních organizací (NGO),
a to jak na lokální, celostátní, tak mezinárodní úrovni jimi mohou být například organizace ICOMOS, IUCN, ICCROM“ atp.18 Při jeho provádění může mezi jinými napomoci
dotační program Ministerstva kultury ČR Podpora pro památky UNESCO, který přináší
podporu světovému dědictví hned ve třech oblastech, a to 1) Management Plan, 2) vědecko-výzkumné projekty, 3) prezentace, osvěta a edukace. Mimo tento národní rámec
14) Bližší komentář k dokumentu, jeho obsahu a cílům VLČKOVÁ, Jitka, KUČOVÁ, Věra, BENEŠ, Michal, cit.
v pozn. 3, s. 25-29. Doporučená struktura viz přílohu č. 6 publikace, struktura je zveřejněna také na webových stránkách Ministerstva kultury ČR. Ke správě historických urbánních celků viz Managing Historic
Cities / Gérer les villes historiques. 1. ed. Paris: UNESCO World Heritage Centre, 2010, 253 s. ISBN 978-923-0041175-5. Nově k managementu světového kulturního dědictví je k dispozici elektronická publikace
WIJESURIYA, Gamini, THOMPSON, Jane, YOUNG, Christopher. Managing Cultural World Heritage. World Heritage Resource Manual. 1. ed. Paris: UNESCO World Heritage Centre, 2010, 152 s. ISBN 978-92-3-001223-6.
15) Pro českou část statku: URBAN, Michal, ZEMAN, Lubomír, PRUDÍK, Jan. Hornická kulturní krajina Krušnohoří:
Management Plan. 1. verze rkp. Praha, 2012, 104 s.; jako součást společné česko-německé nominační dokumentace Mining Cultural Landscape Erzgebirge / Krušnohoří: Annex 1, Management Plan 2013-2021. 1. ed.
Freiberg: Technische Universität, 2014, 229 s.
16) Operační směrnice jsou cit. v pozn. 1. Směrnice se věnují monitoringu v kapitolách IV. a V., které obsahují
příslušné definice a pokyny, ad reaktivní monitoring (de facto ad-hoc monitoring) par. 169-176, ad periodický monitoring (předkládání periodické zprávy) par. 199-210. Stručná informace k těmto typům monitoringu viz též KUČOVÁ, Věra. Světové kulturní a přírodní dědictví UNESCO. 1. vyd. Praha: Národní památkový
ústav, 2009, s. 87-90. ISBN 978-80-87104-52-1
17) Roční monitorovací zprávy (též RMZ) zpracovávají územně příslušná odborná pracoviště Národního památkového ústavu. Statky jsou sledovány podle územního rozdělení pracovišť. Z celkem 14 krajů České
republiky se světové statky nachází v osmi z nich – kraj Jihočeský, Jihomoravský, Olomoucký, Pardubický,
Praha, Středočeský, Vysočina a Zlínský; monitoring tak provádí celkem 8 územních pracovišť NPÚ. Systém
ročního monitoringu upravuje jednotná metodika z roku 2011. Blíže k systému VLČKOVÁ, Jitka, KUČOVÁ,
Věra, BENEŠ, Michal, cit. v pozn. 1, s. 31-33, zde na s. 81-95 (příloha č. 7) publikována struktura RMZ.
18) Cit. VLČKOVÁ, Jitka, cit. v pozn. 2, s. 47. Ad zkratky: ICOMOS (International Council on Monuments and Sites) – Mezinárodní rada památek a sídel; IUCN (World Conservation Union / pův. International Union for
Conservation of Nature and Natural Resources) – Světový svaz ochrany přírody (pův. pro zachování přírody
a přírodních zdrojů); ICCROM (International Centre for the Study of the Preservation and Restoration of Cultural Property) – Mezinárodní centrum pro studium ochrany a restaurování kulturního bohatství.
lze formulovat také přeshraniční projekty se zaměřením na meziregionální spolupráci
v procesu monitoringu.19
V případě nominovaného kulturního statku Hornická kulturní krajina Krušnohoří je
proto, vedle výše popsaných systémů, budován také systém v těsné vazbě na koordinátora statku.20 Pro monitoring byly určeny klíčové ukazatele pro posuzování stavu zachování na bázi atributů specifikovaných pro každou součást statku na české straně samostatně.21 S ohledem na rozsah a rozmanitou skladbu statku byly klíčové ukazatele v české
části statku rozčleněny do čtyř hlavních skupin, a to: 1) monitoring stavu nadzemních
a podzemních montánních objektů a jejich areálů; 2) monitoring architektonických a urbanistických prvků; 3) monitoring přírodních charakteristik a charakteristik krajinného
rázu; 4) monitoring účinnosti fungování správy statku.22 S jejich pomocí jsou pak stanoveny druhy monitoringu pro posuzování stavu sériového statku a jeho součástí. V celém
systému monitoringu jsou navrženy různé subjekty podílející se na jeho provádění, a to:
koordinátor statku,23 města a obce zapojené do nominace, Národní památkový ústav,
Český báňský úřad, Agentura pro ochranu přírody a krajiny, případně další dle potřeby
koordinátora.
Z výše uvedeného tak vyplývá, že monitoring Hornické kulturní krajiny Krušnohoří
je nejen širokou platformou pro propojení jednotlivých orgánů, organizací a institucí, ale
širokou mezioborovou platformou. Vzájemně se zde při monitoringu potkávají mnohé
obory jako architektura, urbanismus, krajinářství, geologie, montanistika, ochrana přírody a další. Nezbytnou mezioborovost mezi památkovou péčí a dalšími obory zde vyvolává charakter dědictví, které je prostřednictvím zákona o státní památkové péči chráněno.
Nově vyhlášené památkové zóny krajinného typu v sobě zahrnuly významné pozůstatky
hornické činnosti člověka. Montánní relikty v nich skryté a důlní díla prohlašovaná kulturními a národními kulturními památkami však nepatří ke standardním památkářským
kategoriím, s nimiž se terénní pracovník památkové péče běžně setkává. V kategorii
těchto památek tak nastupují jako nezbytní konzultanti a spolupracovníci archeologové,
19) Aktuální příprava nominačního projektu Hornická kulturní krajina Krušnohoří probíhala vedle pomoci z programu Podpora pro památky UNESCO převážnou měrou v rámci Evropské územní spolupráce – Cíl 3.
20) Roli koordinátora statku na české straně aktuálně plní Montanregion Krušné hory – Erzgebirge, o.p.s., personálně zastoupená RNDr. Michalem Urbanem, CSc., který byl současně garantem a zpracovatelem nominační dokumentace na české straně. Systém je blíže popsán v nominační dokumentaci cit. v pozn. 9.
21) K jednotlivým atributům viz Management Plan české části sériového statku Hornická kulturní krajina Krušnohoří cit. v pozn. 15, s. 29-34.
22) Klíčové ukazatele viz Management Plan české části sériového statku Hornická kulturní krajina Krušnohoří
cit. v pozn. 15, s. 29-32. Pro srovnání s již zapsaným kulturním statkem Kutná Hora: historické jádro města
s chrámem sv. Barbory a katedrálou Panny Marie v Sedlci jsou zde uvedeny aktuálně sledované klíčové ukazatele (indikátory) na jeho území: 1) půdorysná struktura města včetně parcelace a jí odpovídající hmotová
a prostorová skladba, 2) panorama – vnější obraz města, krajinný rámec, dílčí vnitřní panoramatické pohledy, 3) střešní krajina, 4) opevnění města, 5) veřejné prostory – ulice, náměstí, parter, městský mobiliář,
6) veřejná zeleň, 7) archeologie, podzemí včetně infrastruktury, soustava důlních děl, 8) významné stavby,
veřejné budovy, 9) obytná zástavba, 10) drobná architektura a samostatná sochařská díla.
23) Viz poznámku č. 20 výše.
104
geologové, bánští odborníci a mnozí jiní.24 Ti všichni by se měli stejnou měrou podílet
na sledování stavu hornické krajiny a tím přispět k její ochraně a péči o ni.
V oblasti monitoringu, který přispívá k zachování co nejlepšího stavu zdejší hornické krajiny, lze využívat i mezinárodní zkušenosti a jejich výměnu. Na Seznam světového dědictví je aktuálně ve vazbě k hornické činnosti člověka zapsáno celkem dvacet jedna kulturních statků,25 s nimiž je možné blíže konzultovat jednotlivé formy monitoringu
a jejich účinnost ve vazbě na hodnoty světového statku. Každý ze zapsaných kulturních
statků má monitoring nastaven z hlediska vlastního systému ochrany a správy dle
národního legislativního rámce. Odlišnosti jsou však nejen v administrativním nastavení,
ale také v jeho propracovanosti.26 Svou různorodostí tak mohou být podnětné27 a bází
pro širší mezinárodní spolupráci na všech úrovních. I když všechny tyto aspekty jsou jen
letmým pohledem do celého složitého systému ochrany a správy, který je třeba rozvíjet
a kterému lze věnovat hlubší studie, Hornická kulturní krajina Krušnohoří je nezpochybnitelným dědictvím lidstva, podobně jako ostatní památkový fond, kde všichni mohou
svým dílem přispět k ochraně a péči o společné bohatství, a to jak kulturní, tak přírodní.
24) Problematiky mezioborovosti se dotkl u památkově chráněných důlních děl Rudolf Tomíček. TOMÍČEK,
Rudolf. Montánně historický průzkum památky – použití SHP ve specifických podmínkách důlních děl –
základní úvaha o úloze MHP (SHP) pro báňské památky. In: Péče o historická důlní díla vzniklá do konce
19. století. Sborník workshopu konaný dne 3. listopadu 2010. 1. vyd. Ústí nad Labem: Národní památkový
ústav, 2012, s. 19-30. ISBN 978-80-85036-49-7.
25) Údaj k 22. 5. 2014. Podívej na komentář VLČKOVÁ, Jitka, cit. v pozn. 1, s. 11. Součástí nominačních dokumentací statků zveřejňovaných na webových stránkách Centra světového dědictví v Paříži (http://whc.
unesco.org/) je kapitola č. 6 věnovaná monitoringu.
26) Propracovaný systém monitoringu má například světový statek Dědictví rtuti Almadén a Idrija ve Španělsku
a Slovinsku (zapsán 2012) viz nominační dokumentaci Heritage of Mercury: Almadén, Idrija. 1. ed. Almadén,
Idrija, 2011, 1162 s.
27) Na území světového kulturního statku Historické město Banská Štiavnica a technické památky v jeho okolí
na Slovensku (zapsáno v roce 1993) je monitoring rozčleněn například do několika skupin: I. Monitoring
geologických prvků, II. Monitoring montánních prvků, III. Monitoring urbanisticko-architektonických znaků viz PAUČULOVÁ, Ľubica (ed.). Manažment plán lokality UNESCO „Historické mesto Banská Štiavnica a technické památky okolia: 2. etapa“. 1. vyd. Bratislava – Banská Štiavnica: Ministerstvo kultúry SR – Mesto Banská
Štiavnica, 2010, 225 s.
Obr. 1. Vrch Mědník, štola Panny Marie, 2011,
Foto Jitka Vlčková.
Obr. 2. Krupka, štola Starý Martin, 2010,
Foto Jitka Vlčková.
106
Financování kulturního dědictví
s přihlédnutím k problematice financování
nákladů na zachování, obnovu a zpřístupnění
památek montánního charakteru
Ivana Štěrbová, Martina Zahrádková
Zařazení příspěvku zaměřeného na současné možnosti financování kulturního
dědictví na území Karlovarského a Ústeckého kraje odráží na uskutečněném workshopu
jasně formulovaný požadavek na optimalizaci dotačních zdrojů využitelných při záchraně, obnově a především udržitelném provozu památek, které vypovídají o bohaté historické činnosti související s důlní aktivitou v Krušných horách.
Výběr vhodného dotačního titulu pro připravený projekt, realizovaný konkrétním subjektem, se neobejde bez detailní znalosti vlastních legislativních, administrativních či finančních limitů. Šance na úspěch v podobě získání příslibu finanční podpory
a následné řádně provedené a ukončené realizace se zvyšují za předpokladu dobré znalosti struktury možností finančních zdrojů a pravidel jejich poskytování.
Proces výběru zdroje spolufinancování se neopírá pouze o výbornou orientaci v nabídce širokého spektra dotačních titulů, ale zejména o posouzení vhodnosti zvoleného zdroje, umožněné zodpovězením základních otázek, které individualizují každý
projekt. Od otázek CO bude předmětem a cílem realizace a KDY plánuji projekt realizovat, se pozornost zaměřuje na otázky další: KDE lze pro projekt získat podporu, KDO je
způsobilý žadatel ve vybraném dotačním titulu, jaké další PODMÍNKY je nezbytné splňovat a JAK bude zajištěn průběh realizace, případně udržitelnost po ukončení projektu.
Svou roli v této fázi sehrává kvalitně zpracovaný záměr/projekt, který je v souladu se zajištěnými potřebnými povoleními a jehož náklady na předfinancování, spolufinancování
realizace, či financování následného udržitelného provozu, korespondují s vlastními pro
projekt vyčleněnými finančními prostředky.
Zdroje financování obnovy kulturního dědictví lze pro přehlednost utřídit dle
lokalizace objektu a poskytovatele dotace. V projektech realizovaných na území Ústeckého kraje probíhá spolufinancování z prostředků nadnárodních, ze státního rozpočtu,
krajských a obecních rozpočtů, prostřednictvím nadačních fondů, sponzorských darů
od nejrůznějších subjektů, popřípadě zapojením veřejnosti do hromadných akcí typu
dárcovských SMS nebo adopcí památky. K hlavním cílům programů, v nichž lze získat
podporu, náleží záchrana, odstranění havarijního stavu a zachování kulturně–historického charakteru a výpovědní hodnoty nemovitých a movitých kulturních památek.
K jejich naplnění dochází realizací oprav a rekonstrukcí hradů, zámků, církevních staveb,
lidové architektury, hodnotné městské architektury, historické zeleně, technických památek, restaurování plastik a vybavení interiérů atd. V Ústeckém kraji se nachází přes
5900 kulturních památek, z toho více než 3500 je nemovitých a 151 z nich je z důvodu
107
havarijního technického stavu zařazeno na Seznam ohrožených nemovitých památek.1
Kromě kulturních památek je nezbytné obnovovat také ty, které za kulturní památky
prohlášeny nejsou – drobné památky v extravilánu obcí – při historických hranicích katastrů, při vodotečích, na místech památných událostí jsou to křížky, Boží muka, kapličky,
výklenkové kaple, zastavení, křížové cesty, smírčí kříže, odpočivné kameny, samostatně
stojící sochy a sousoší, kašny, zvoničky, význačné náhrobky, pomníky a pomníčky padlých, historické pamětní desky, milníky, mezníky, skalní reliéfy, pamětní nápisy a památky
místního významu. Z pohledu dochovaných památek montánního charakteru v Krušných horách bychom hovořili zejména o místech souvisejících se získáním a zpracováním stříbrné rudy, o prostorách, v nichž probíhaly následné výrobní procesy, o správních
budovách, sídlech šlechty i báňských úředníků, kostelích a jejich inventářích apod.
Památky montánního charakteru mohou z hlediska památkové péče požívat
v současné době různých způsobů ochrany. Právě tato skutečnost nezanedbatelným
způsobem vymezuje vhodné dotační tituly, z nichž je možné čerpat finanční prostředky
na náklady související se záchranou, obnovou, zpřístupněním a udržitelností provozovaných aktivit, přičemž v památkové péči stále převažuje nabídka dotačních titulů zaměřených na záchranu hodnot a stabilizaci objektů nad nabídkou titulů zaměřených na následné udržitelné využití, např. ke vzdělávacím účelům. V širších souvislostech hovoříme
o hornické kulturní krajině, o území, v němž jsou mimo památkovou péči a archeologii
sledovány rovněž zájmy ochrany životního prostředí či zájmy na zabezpečení díla z hlediska báňské legislativy. Také v těchto odvětvích je nezbytné hledat vhodné finanční
zdroje. Z tohoto důvodu nejsou níže nastíněné možnosti financování kompletním výčtem a je třeba vždy zvážit, zda cíle projektu nesplňují pravidla i jiných dotačních titulů.
Snahy o projednání zápisu sériové transnacionální nominace Hornické kulturní
krajiny Krušnohoří/Erzgebirge na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví
UNESCO dokládají pozornost, která je tomuto jedinečnému území věnována. Kromě nespočtu drobných památek zde nalezneme jak plošně chráněná území s kulturními památkami, tak památky samostatně stojící, obnova obou posledně jmenovaných se řídí
náležitostmi vyplývajícími ze zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění
pozdějších předpisů. Provedení obnovy v souladu se zájmy památkové péče s sebou
přináší požadavky na konkrétní materiál a technologie, které mohou, ale nemusí, v porovnání s běžně užívanými postupy, zapříčinit zvýšení nákladů obnovy. Kompenzace
zvýšených nákladů na obnovu je v souladu s uvedeným zákonem umožněna vlastníkům kulturních památek prostřednictvím finančních prostředků poskytovaných státem,
krajem, popř. obcemi. Je-li obnova kulturní památky součástí širšího projektu ovlivňujícího např. územní rozvoj, turistický ruch apod., lze čerpat finanční prostředky z dalších
specializovaných programů. Blízkost státní hranice přináší možnost zaměřit projekt na
česko-německé vztahy a vyrovnávání rozdílů v nejrůznějších oblastech života po obou
stranách hranice a čerpat jak z Českoněmeckého fondu budoucnosti http://www.fondbudoucnosti.cz/co-podporujeme/obnova-pamatek/, tak ze strukturálních fondů Evropské unie, zaměřených na příhraniční spolupráci. Projekty výzkumu nebo restaurování
1) Nemovité a movité památky [cit. 4. července 2014] dostupný z http://monumnet.npu.cz/pamfond/hledani.php
108
kulturního dědictví na území ve více členských státech mohou uspět také v Programu
Kreativní Evropa http://www.kreativnievropa.cz/, či ve finančním mechanismu EHP a Norska http://www.eeagrants.cz/. Mezinárodní spolupráci, sdílení odborných znalostí a výměnu zkušeností v oblasti konzervačních zásahů podporuje také například britská charitativní organizace Friends of Czech Historic Buildings, Gardens and Parks http://www.
czechfriends.net/.
K četně využívaným zdrojům financování obnovy kulturních památek náleží specializované Programy Ministerstva kultury, jejichž pravidla jsou dostupná na http://
www.mkcr.cz/granty-a-dotace/. Podporu lze získat nejen na zachování nejcennější součásti architektonického dědictví – památky na Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO a národní kulturní památky, ale také pro nemovité i movité kulturní památky nacházející se v plošně chráněných územích i mimo ně. Příspěvky jsou
nejčastěji poskytovány na záchranu památek v havarijním technickém stavu, zejména
na jejich statické a celkové stavební zajištění, dále na restaurátorské práce na movitých
kulturních památkách, které jsou významnými díly výtvarných umění nebo uměleckořemeslnými pracemi a které jsou umístěny v budovách zpřístupněných veřejnosti pro
kulturní, výchovně vzdělávací nebo náboženské účely. Podporovány jsou také veřejně
prospěšné projekty předložené spolky, popř. dalšími subjekty, jejichž činnost napomáhá
k ochraně nemovitého i movitého památkového fondu v ČR a popularizaci péče o něj.
Zájmy památkové péče jsou v České republice rozmanitě zastoupeny v plošně
chráněných územích. V Ústeckém kraji se nachází 1 archeologická památková rezervace
v Bílině, 5 městských památkových rezervací (Kadaň, Litoměřice, Terezín, Úštěk, Žatec),
17 městských památkových zón (Benešov nad Ploučnicí, Česká Kamenice, Jiřetín pod
Jedlovou, Šluknov, Chomutov, Klášterec nad Ohří, Mašťov, Budyně nad Ohří, Roudnice
nad Labem, Louny, Žatec, Litvínov – Osada, Bíliny, Duchcov, Krupka, Teplice, Chabařovice). Dále 3 vesnické památkové rezervace, 13 vesnických památkových zón a ke stávající
krajinné památkové zóně Území bojiště u Přestanova, Chlumce a Varvažova a krajinné
památkové zóně Valečsko od roku 2014 přibývají, v souvislosti se zájmem ochrany hodnot pozůstatků po hornické činnosti v Krušnohoří, nově také Hornická kulturní krajina
Háj - Kovářská – Mědník a Hornická kulturní krajina Krupka. Památkám v hranicích
těchto rezervací a zón jsou určeny dotační tituly Ministerstva kultury: Program péče
o vesnické památkové rezervace a vesnické památkové zóny a krajinné památkové zóny
a Program regenerace městských památkových rezervací a městských památkových
zón. Na výjimečnou živelnou událost, při níž bylo poškozeno kulturní dědictví také v Ústeckém kraji, reagovalo Ministerstvo kultury vyhlášením programu Podpora záchrany
a obnovy kulturních památek poškozených povodní a přívalovými dešti v červnu r. 2013.
Od roku 2005 je vyhlašován Program na záchranu a obnovu kulturních památek Ústeckého kraje. Jedná se o dotační titul, zaměřený na vlastníky kulturních památek
– obce, neziskové organizace, občanská sdružení a spolky, církve, právnické osoby a podnikající i nepodnikající fyzické osoby, jejichž cílem je obnova movitých i nemovitých kulturních památek. Za dobu existence tohoto Programu bylo mezi vlastníky kulturních památek rozděleno více než 100 milionů Kč. Pravidla tohoto titulu vycházejí ze Zásad pro
poskytování prostředků z Fondu rozvoje Ústeckého kraje a jsou žadatelům k dispozici
109
vždy po vyhlášení aktuálního ročníku Programu společně s aktualizovaným formulářem
žádosti a seznamem povinných příloh na uvedených webových stránkách http://www.
kr-ustecky.cz/kultura-a-pamatkova-pece/ds-99603/p1=204744.
Minimální výše poskytované dotace v rámci Programu činí 30 tisíc Kč na jednu
realizovanou akci podanou v jednom kalendářním roce. Maximální výše dotace je 70%
z celkových uznatelných nákladů projektu. Podmínka vlastní 30% spoluúčasti vychází
z myšlenky, že dotace je poskytována na zvýšené náklady související se záchranou a obnovou objektu, a tedy nepokrývá celkové náklady. Výjimku tvoří restaurování kulturních
památek, u něhož je možné poskytnout až 100% dotaci. Program je určen pro uhrazení
nákladů přímo souvisejících s obnovou památky. Nejsou propláceny náklady na pořízení projektové dokumentace či na zpracování žádosti. Při realizaci obnovy je nezbytné
dodržet termín dokončení prací uvedený v žádosti a ve smlouvě o poskytnutí dotace,
přičemž již stanovený termín lze v ojedinělých případech prodloužit. Není nutné obnovu
uskutečnit v jednom kalendářním roce, což přináší výhodu zejména v případech, kdy
hydrometeorologické podmínky neumožňují dokončení plánovaných prací na obnově
a překročení technologických pravidel by naopak ohrozilo pozitivní výsledek obnovy.
Dotaci obdrží žadatel až po ukončení a kontrole realizovaných prací. V programu jsou
v současnosti přednostně podporovány akce záchrany a obnovy památek, zařazených
na Seznam ohrožených nemovitých památek a obnovy památek souvisejících s nominací Středoevropské kulturní krajiny Montanregion Erzgebirge/Krušnohoří na zápis
na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Ústecký kraj může
totožnou žádost jednoho žadatele podpořit pouze z jednoho ze svých Programů, avšak
takto získanou podporu je možné sloučit s dotacemi z jiných zdrojů, u havarijních stavů
kulturních památek nejčastěji z programů Ministerstva kultury.
Dotace z rozpočtu obcí se zaměřují na rozvoj občanských aktivit a posílení prezentace zajímavostí v oblasti cestovního ruchu. Například dotace z rozpočtu města Litvínova, administrované odborem sociálních věcí, školství a odboru investic a regionálního
rozvoje, lze využít na akce související mimo jiné s kulturou, cestovním ruchem, zájmovou
činností mládeže, spolkovou činností. Lze o ně žádat i na obnovu nemovitostí využívaných pro spolkovou činnost, tj. i na kulturní památku.
Dotace na obnovu kulturních památek v městské památkové rezervaci Kadaň
poskytuje Město Kadaň prostřednictvím odboru regionálního rozvoje, územního plánování a památkové péče. Magistrát města Teplice poskytuje v souladu s pravidly pro uvolňování dotací na podporu kultury, neziskových aktivit a seniorů finanční prostředky na
údržbu památkových objektů, instalaci a údržbu pamětních desek, podporu při tvorbě
a vydávání publikací o Teplicích.
Vstřícný postoj k financování kulturních a drobných památek projevují nadace.
Na území Ústeckého kraje je tak možné čerpat finanční prostředky v řádu desítek až
stovek tisíc korun na obnovu kulturního dědictví – na opomíjené památky prostřednictvím Nadace Občanského fóra http://www.nadaceof.cz/. Ochrana kulturních, uměleckých a církevních památek, tradic a přírodního a životního prostředí je cílem Purkyňovy
nadace http://www.purknadace.cz/, Nadace Via umožňuje záchranu drobných památek
místního významu z prostředků Fondu kulturního dědictví http://www.nadacevia.cz/cz/
110
granty-a-podpora/podpora-mistnich-iniciativ/fond-kulturniho-dedictvi-zachrana-drobnych-pamatek-mistniho-vyznamu-2014. Výsadba nové zeleně původních druhů dřevin
a jejich odrůd v podobě alejí a stromořadí je jednou z priorit grantů Nadace ČEZ http://
www.nadacecez.cz/cs/vyhlasovana-grantova-rizeni.html.
K získání příspěvku na obnovu drobné památky, která není prohlášena za kulturní památku dle zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů, existuje podstatně méně dotačních titulů. Ministerstvo pro místní
rozvoj podporuje tyto aktivity v rámci obnovy a rozvoje venkova – v dotačním titulu
Podpora obnovy drobných sakrálních staveb v obci: http://www.mmr.cz/cs/Podpora-regionu-a-cestovni-ruch/Regionalni-politika/Programy-Dotace/Podpora-rozvoje-regionu-v-roce-2012/Podpora-obnovy-a-rozvoje-venkova.
Dotační Program pro záchranu a obnovu drobných památek a architektury dotvářející kulturní krajinu Ústeckého kraje je vyhlašován od roku 2011. Cílem
programu je především záchrana a obnova drobných památek a architektury v kulturní krajině – extravilánu obcí, a dále podpora subjektů zabezpečujících aktivity spojené
se zachováním drobné architektury, zachování a rozvoj péče o drobnou architekturu.
Maximální výše dotace je 70 % z celkových nákladů projektu. Za dobu existence programu bylo podpořeno 46 projektů. Informace k tomuto dotačnímu titulu jsou k dispozici na webové stránce: http://www.kr-ustecky.cz/kultura-a-pamatkova-pece/ds-99603/
p1=204744.
Stejně jako v Ústeckém kraji lze také v kraji Karlovarském čerpat finanční prostředky na obnovu a zachování kulturních památek a památkově hodnotných objektů z různých dotačních titulů. Jak již bylo uvedeno, velkou míru podpory poskytuje Ministerstvo
kultury České republiky svými specializovanými Programy. Například „nejmladší“ dotační titul Ministerstva kultury ČR na Podporu obnovy kulturních památek prostřednictvím obcí s rozšířenou působností je určen na obnovu kulturních památek, které
se nalézají mimo území památkové rezervace a zóny, nejedná-li se o národní kulturní
památky a nejsou-li ve vlastnictví České republiky. Žádosti se podávají na příslušných
obecních úřadech obcí s rozšířenou působností, které vykonávají státní správu na úseku památkové péče (Magistrát města Karlovy Vary, Městský úřad Sokolov, Městský úřad
Cheb, Městský úřad Mariánské Lázně, Městský úřad Ostrov, Městský úřad Kraslice a Městský úřad Aš).
Od roku 2003 vyhlašuje Karlovarský kraj každoročně dotační titul Příspěvky
na obnovu kulturních památek a památkově hodnotných objektů. Doposud bylo
Karlovarským krajem na opravu a obnovu památek a památkově hodnotných objektů
poskytnuto 77 600 000,- Kč. Příspěvek je poskytován na podporu úhrady nákladů spojených s obnovou, zachováním a využitím kulturních památek a památkově hodnotných
objektů nacházejících se na území Karlovarského kraje. Finanční podpora je prioritně poskytována na projekty, které není možno realizovat z běžných prostředků žadatele, jsou
financované z více zdrojů, přispějí k záchraně objektů v havarijním stavu a k záchraně
ojedinělé kulturní památky nebo památkově hodnotného objektu v rámci kraje. V procesu hodnocení projektů se také zkoumá míra přístupnosti objektů veřejnosti a jejich přínos z hlediska cestovního ruchu. Tento dotační titul se od „státních“ dotačních programů
111
liší tím, že může být čerpán i na náklady související s obnovou památkově hodnotného
objektu, který není kulturní památkou, dále na zhotovení projektové dokumentace či
stavebně historického průzkumu. Jeho finanční prostředky lze využít i k úhradě prací
investičního charakteru, pokud souvisejí s obnovou památkové podstaty a využitím objektu.
Informace o dotačních titulech je možné získat na internetových stránkách Krajského úřadu Karlovarského kraje, v sekci Kultura a památková péče – příspěvky na památky: http://www.kr-karlovarsky.cz/krajsky-urad/cinnosti/Stranky/Kultura/seznam/Prispevky.aspx
Přestože bychom u dotačních titulů našli mnohé společné znaky, na příspěvek
či dotaci není právní nárok, je vyžadována spoluúčast příjemce, finanční prostředky by
měly být využity hospodárně, efektivně, účelně a transparentně; dále je nezbytné sledovat také pravidla, kterými se od sebe odlišují. Jedná se o termíny vyhlášení a uzavření
příjmu žádostí, vymezení uznatelných a neuznatelných nákladů, konkrétní procentuální
výši požadované finanční spoluúčasti dle žadatelů, druh dokladu prokazujícího poskytnutí podpory apod. Pro bezproblémový průběh projektu z hlediska financování prací
je nesmírně podstatnou také informace, kdy je v daném programu uvolňována dotace
na účet příjemce. Při nedostatku finančních prostředků bývá příjemci umožněno čerpat
dotaci již v průběhu projektu, případně i proplácení zálohových faktur, avšak tato skutečnost musí být poskytovateli dotace předem známa a měla by být uvedena v příslušném
dokladu o poskytnutí podpory. Závěrem připomeňme, že parametry každého projektu
vycházejí z předpokladů formulovaných v plánovací fázi a v průběhu realizace může
dojít k jejich výrazné změně. Příjemce dotace by měl o takových skutečnostech bez prodlení informovat poskytovatele dotace a společně hledat řešení v podobě úpravy příslušných závazných ukazatelů a dokladů projektu.
112
a)
b)
Obr. 1. Přírodní, architektonické a urbanistické hodnoty hornické kulturní krajiny. Foto archiv KÚÚK
c]
Obr. 2. Lokalizace krajinných památkových zón, vesnických památkových rezervací a vesnických památkových zón
na území Ústeckého kraje
113
Obr. 3. Vesnická památková zóna Merboltice, zvonice č.p. 53. Příklad kulturní památky v plošně chráněném území,
obnovené s využitím příspěvku od Ministerstva kultury ČR, Krajského úřadu Ústeckého kraje a Českoněmeckého
fondu budoucnosti. Foto archiv KÚÚK
114
b)
Obr. 4. Výklenková kaple v Kadaňské Jeseni na p.p.č. 489/3, k.ú. Úhošťany. Příklad obnovy drobné architektury, která
není prohlášená za kulturní památku. Foto archiv KÚÚK
Obr. 5. Horní Lipina, kaple. Foto archiv KÚKK
115
Obr. 6. Vzorkovna porcelánky Karla Knolla v Karlových Varech. Foto archiv KÚKK
116
Montanregion a hornoslavskovské hornictví
– úvaha i výzva
Miloš Zárybnický
Celkem sedm okruhů našeho workshopu k tomu, co bylo během projektů vytvořeno předchozími setkáními, jednáními, výstavami a publikačně1, zůstane jako uchopitelný výsledek pro příští přeshraniční spolupráci kulturní – a to i v záležitostech mimo
montanistiku. Je to jistá střecha dalšího konání budovaná na téměř dvacetiletých základech, za dominantního podílu freiberských kolegů a různých partnerů Ústeckého
a Karlovarského kraje, spolu zpočátku ne zcela kooperujících, avšak nakonec po dalších
krocích dosahujících výsledku podle evropských kulturních zvyklostí i předpisů EU.
Při práci pro Hornickou matici (HM SMČ), instituci s předním zájmem o mikroregion Osek, Hrob a Mikulov, jsme metodicky a didakticky v našich akcích vycházeli
z někdejších rozsáhlých zájmů hornického oddělení Národního technického muzea
NTM o celý krušnohorský region. V něm pak bylo iniciativně realizováno několik montánních expozic. Vznikly při nepřehlédnutelných poznatcích badatelských2 i aktivitách organizačních, s finančním pochopením lidosprávy a hornických podniků, které
k svým tradicím většinou měly blízko. V roce 1994 pak vyšel zásadní článek Majerův,
který připomněl, že je nejvyšší čas navázat na prestižní evropské vyhlašování historických důlních objektů za světové kulturní dědictví při UNESCO.3 V našem století, za odlišné situace politické, přidaly se ke starým kontaktům s freiberskými muzejníky z dob
DDR i novější styky polské. Metodickým i didaktickým poučením byl nám, počínaje
rokem 2000, mezinárodní projekt Meziregionální odborové rady Labe/Nisa.4 Z hlediska
regionálního i odborného nám také přišly jako nosné a vhodné přeshraniční záměry
a projekty mosteckého muzea, jmenovitě PhDr. Libuše Pokorné, s předchozími nejen
1) HORNICKÉ PAMÁTKY Montanregionu Krušné hory/Erzgebirege. Publikace připravená v rámci projektu
„Hornická kulturní krajina Erzgebirge/Krušnohoří“, turistický průvodce a webové stránky www.montanregion.cz. Leden 2014
2) Základní přehled 536 autorů a jejich celkem 473 prací, vydaných v NTM, přibližují dvě bibliografie z r. roku
1987: Valerie Honzákové k dějinám hornictví a Vlasty Oličové k dějinám hutnictví. Umožňují orientaci
v řadách Rozprav NTM a Sbornících NTM. Dále sem patří edice katalogů NTM a záslužná edice pramenů
s autory jako Agricola, Delius, Ercker, Mathesius, Sternberg a další, často spjatými s hornickou technikou
i Krušnohořím.
3) Majerův text v časopise Uhlí-Rudy č. 7/1994, předtím ještě ve strojopise, patřil mezi hlavní témata týdenního česko-polského semináře Agricolových žáků s exkursemi, jehož druhá část probíhala na Měděnci, v éře
tehdy ještě jeho jen dočasného rozvoje bohatých služeb pro veřejnost. Srov. pozn. 7/. Autor tím po několika bilancích předchozích aktivit současně uzavřel svou zakladatelskou misi k hornickým památkám,
kdy kromě dalšího už v 80. letech právě jeho zásluhou při hornickém odd. NTM vznikla Sekce pro ochranu
průmyslového dědictví za účasti architektů, stavitelů a dobrovolných ochránců právě tohoto zaměření, nežli
po řadě let tato Sekce zanikla, a to až pod péčí oddělení architektury NTM.
4) Materialen zur grenzueberschreitenden Arbeitnehmerlnnen – Schulung – Sachsen – Boehmen - Schlesien. (ed.) Margaret Steffen, Silvia Loewe.Interregionaler Gewerkschafsrat Elbe/Neisse, 2001. Za cenné rady
u příležitosti tohoto projektu odborářů děkujeme Miroslavu Tlapákovi z ČMKOS.
117
publikačními kroky Jens Kuglera, jak nám je presentoval s dalšími kolegy při setkáních
v krušnohorském Mikulově.
Pro příště máme tedy důvody považovat projekt, s jeho výsledky a speciálním cílením (především na objekty a důlní díla), za již připravený přehled i záruku povinností širšího badatelského rozvoje. Tudíž už bude možné historicitu s tím spojenou lépe poznávat,
také s ohledy na obecenstvo a další odbornou péčí o hornické památky. S krušnohorským
projektem přichází čas důkladněji prozkoumat a prohloubit přínos profesionálních muzeí
a hned vedle nich dobrovolných aktivit spolků a jednotlivců, když také, i když finančně méně
nevyčíslitelně, přispěli k celkovému výsledku. Z dosažených výsledků jsou realizovatelné
i možnosti a povinnosti další:
Při historizujícím pohledu už starší autoři z hlediska zeměpisu, zvláště pak horopisu, viděli pojem Krušné hory jako části valů kolem naší české země, jako „dvě části „…
Hory karlovarské a …vlastní Hory krušnohorské“, přičemž v tomto dělení „Hory karlovarské, vystupují na pravém břehu Oharky mezi Karlovými Vary, Bochovem a Chýší. Uprostřed v tom pohoří leží Slavkov (Schlaggenwald)“.5
Pozdější badatelé, většinou zahrnutí do bibliografií (viz poznámka č. 3), ve svých
pracích montanisticky obě tato horstva sledovali a vyhodnocovali i jako jeden celek. Tak
se jim jevila jako územně v mnohém si podobná, příbuzná etnicky, obdobná vývojem
osídlování i dalšími faktory hospodářských dějin, zejména od 16. století. Také Jiří Majer
k problematice přistupoval takto simultánně v pracích, které se týkaly jak Krušnohoří
a krajiny při saské hranici, tak i oblasti Slavkovského lesa.6
Při sledování především vlastní hornické techniky jsou mezi oběma územími spíše markantní spojitosti (způsoby těžby, zpracování, v zákonodárství i další) než rozdíly.
Aniž bychom zabředli do nějakého dokazování dalšího, má pro nás zatím hornoslavkovské a krásenské hornictví, např. u hornictví cínu, s těžbou ve vlastním Krušnohoří
jen rozlišitelné nuance. Tak tomu je i s artefakty, které se podařilo zachránit, což jsou,
mimo Anglii, jinde neopakované doklady. Bohužel v případě krásenského úseku (superpozice stoupovny a rudného mlýna na vodním díle Stoka) nejsou vystavované
exponáty zachycené ani v základní muzejní evidenci, natož řádně opublikované, s výjimkou zpráv metodického listu Arnika,7 přestože nálezové situace uplynulo přes 30
5) ČECHY, Země i národ . (ed.) Dr.l. Rieger, Praha 1883.
6) www.volny.cz/hornicka.matice. Texty 2006, pol. 56 Ladislav Holík, Cín a jeho těžba ve Slavkovském lese. Obsahuje nejdůležitější literaturu a prameny. K tomu srov. také na www.volny.cz/hornicka.matice. Texty 2008,
podněty ing. Rudolfa Tomíčka k báňskému zákonodárství.
7) Zárybnický Miloš.Dílo na potoce Stoka. ARNIKA, informační a metodický list CHKO Slavkovský les.
č. 2, únor 1980, č. 1, leden 1982. Zprávy z předstihového průzkumu stoupovny a mlýna na cínovou
rudu mezi Krásnem a Horním Slavkovem. 118
let. Jinak je Slavkovsko stále bádáno historicky (pozn. č. 6) a presentováno výstavami8
i přírodovědně.9,10
Nadále si zde žádá zvláštní badatelskou pozornost, vedle historie úpravnictví, zejména hutnictví. Také vývoj uranového hornictví na Slavkovsku, poznání specifik jáchymovského rudní oblasti pro geochemicko-mineralogické a ložiskové studium společné
geneze rud určitých typů rud na české i saské straně Krušných hor, a to v oblasti Slavkovského lesa a středočeského plutonu.11
Už toto nás vede k důvěře, že také hornictví pod dominantou Slavkovského lesa,
se přidá přirozeně tam, kam zatím kráčí kýžený zápis do seznamu UNESCO. Bude to především pro historickou těžbu cínu s tradicemi na úrovni v Evropě srovnatelnými jen s anglickými, dále pro terény, na nichž po staletí prýští světoznámé karlovarské a další léčebné prameny. Už dnes lázeňským hostům a ostatním turistům je někdy nejbližší hornické
muzeum v přírodě v Krásně, další muzeum v Horním Slavkově, vodní dílo Stoka, Pflugova
štola a jeho dům. S dalšími objekty a terény po dobývání v okolí (Hubský peň, odvaly po
uranové těžbě) patří do hranic Slavkovska jako oblasti, jehož hodnoty se marně nenabízí
návštěvníkům západního Krušnohoří a přilehlé časti Vogtlandu a Smrčin.
Pokud se některý historik nebo archivář pokusí zpracovat či zpřesnit dosažené výkony u projednávaného projektu pro UNESCO, pak jistě také objeví řadu nových skutečností,
kterými je možné kompletovat dneškem dosažený stupeň. Provždy také lze prohloubit příbuznost a společné významy, na německé i naší straně, pro vlastní dějiny hornictví, především rudného. Domníváme se, že výsledek projektu je také přímo výzvou k obratu v této dějepisné specializaci:
Ta během 20. století pokročila jak literárně, tak svým vlivem na moderní hornictví, dokonce s vlivem přímým na jeho stránku prospektorskou i těžební jako součást
báňského historického výzkumu, ekonomicky také využívaného. Připomeňme alespoň
práce Jangla a Bílka. Bylo to období poznamenané českým občas nemístným prakticismem, např. v historii bánského práva, správně nakonec obhájeného Fr. Hoffmannem /
nejen tyto, ale i další stránky uspokojivě dokumentují bibliografie uvedené v pozn. č.
8) TAJEMNÉ PODZEMÍ KRUŠNOHOŘÍ. Katalog stejnojmenné výstavy, (ed.) Michal Urban, vydal Karlovarský
kraj 2013. Publikace kromě své obsahové kvality je vhodným příkladem toho, že také obce, kde zastupitelstvo o montánní otázky zájem nemá (rok od roku s končícím volebním obdobím), ochotné propagátory-znalce naleznou. Na str. 58 a násl. viz štolu Lehnschafter v Mikulově. Význam jak výstavy, tak katalogu je
i v tom, že ukazuje současný stav. Např. Měděnec se svými památkami po jistém boomu při tehdejší fungující šachtě se zdál pak pro veřejnost nadlouho ztracený, avšak nyní str. 53 a násl. prokazuje radostný stav
i obrat k lepšímu. Celkovou bilanci katalogu podtrhuje a zpřehledňuje také příloha ke katalogu, nepříliš
jinak podrobná mapa 1:350 000, ovšem s výrazným vyznačením významných montánních lokalit, což byl
její hlavní záměr. Mnohem podrobnější mapovou přílohu 1 : 90 000, má publikace HORNICKÉ PAMÁTKY1/,
kde však chybí část území západně od Ostrova včetně Jáchymovska, což lze a je třeba při některé reedici
pomůcky napravit. V kartografii Krušnohoří je u obou map viditelný kvalitativní rozdíl při srovnání s mapou
1: 150.000 Technické památky a zajímavosti Krušných hor a Podkrušnohoří. Geodésie ČS 2002.
9) Pavel Beran, Nerosty cíno-wolframových ložisek Slavkovského lesa. Sokolov 1999.
10) Petr Rojík – Karl-Heinz Linkert. Nerostné bohatství Krušnohoří a jeho využití v průběhu věků. 2013. Je podáno s ohledem i na Smrčiny, přilehlý Vogtland a západní Krušnohoří.
11) Mrňa, F. - Pavlů, D.: Ložiska Ag-Bi-Co-Ni-As formace v českém masívu. Sborník Geologických věd 1967,
ložisková geologie. 5ada LG, svazek 9. str. 7 – 103.
119
2. V novém tisíciletí, s útlumem horničiny, je tato historie už publikačně méně frekventovaná až nevýrazná i chybující. Pracovní setkání k tomu nezbytně potřebují mnohem
odborněji fundované moderátory, než zatím známe, schopné rozvinout úměrnou diskusi na základě každého jednoho příspěvku (na seminářích by většinou postačilo snesitelných deset minut k jádru sdělení) a zdatně ukočírovat oponenty vzdalující se tématu.
Přesouvat tento doplňující a hodnotící prvek souhrnně na konec bloku nebo až na konec
jednacího dne je neproduktivní chybou také z hlediska praxeologie.12
Referenti neznají často ani obrysově právě to, co vzniklo v období už zmíněném
(pozn. č. 2), tzn. základní díla např. Majera či Kořana - mimochodem zvláště iniciativního Moderátora. 13 Mnozí se sebou spokojení, nejen začínající autoři, opakují již objevené přebíráním dlouhých pasáží zvláště z Agricoly, jehož dílo ve svém celku využíváno
není, což je dokazatelné z typu citací: málokdy Bermannus nebo cosi z 12 knih je přebíráno utilitárně, nekriticky, jako premisa, o níž se raději nediskutuje. S ilustracemi je
zacházeno obdobně, bez komentářů. U nich si kolegové asi nejsou vědomi, že na nich
pracovalo několik autorů, občas nerespektujících v detailech věkovité tesařské zásady
řemesla i statiky. Takže kresbou si občas domýšleli texty s netechnickou bujnou fantazií. Zřetelné to je u připojených dřevorytů k využití zvířat k pohonu bánských strojů
(obr. č. 1 a 2).
K výsledkům týkajícím se Krušnohoří, ležícího v obou státech, se budou příští generace vracet. Při klesající publikační aktivitě někdejšího hegemona v tomto dění, hornického odd. NTM 3/,14 budou mít příští aktivity k dějinám hornictví nadále svá těžiště
v jednotlivých regionech nebo v péči odhodlaných jednotlivců, kam patří detailní přístup k Schlikům a Jáchymovu15 a na Mostecku, kde už vznikla representační díla k důlním
mapám, měřičským přístrojům, kahanům, hornickým lampám a svítidlům péčí kolektivu,
který vytvořil a vedl Zdeněk Zícha (2003-2004).
V pokračujícím partnerství se saskými i bavorskými kolegy bychom neměli tahat
za kratší konec, tudíž je třeba znát základní publikace a odborné aktivity sousedních
zemí, jak o to byly vedeny snahy od 50 let, i přes období normalizace, např. vzhledem
12) Při dnes až přebujelém zájmu o povolání manažera, je již bohužel stranou veřejného zájmu, a využívána
zůstává pouze praxeologie. Jde o směr polského filozofa Tadeusze Kotarbińského, tvůrce materialistické
filozofické koncepce, reismu. Traktátem o dobrej robocie (Wroclaw1969 už 4. vydání) i jinými tituly, které
vyšly také v češtině, se autor světově proslavil. Jeho práce jsou jedinečným zdrojem znalostí praktických
postupů ve vztazích správné práce mezi jednotlivci i v organizaci, důležité zejména pro řešení konfliktů.
Vše je zpracováno také s respektem k logice, formalizaci až matematizaci, kde Kotarbińský svému také
rozuměl, a dílo zůstává jakýmsi filosofujícím mostem k současnému období počítačů.
13) Jan Kořan. Sláva a pád starého českého rudného hornictví. Příbram 1988. Práce zvláště významná a výchozí právě pro Krušnohoří je jen malou částí vydavatelské činnosti Symposií Hornická Příbram ve vědě
a technice, dílo nezanedbatelné pro každého vážného badatele v krušnohorské oblasti.
14) Viz k tomu dvě Memoranda na www.volny.cz/hornicka.matice. (2007, pol. 72 a editoriál 2014).
15) Pavel Kašpar, Vladimír Horák. Schlikové a dobývání stříbra v Jáchymově Praha, Paseka1995.
120
k Agricolovi a dalším osobnostem,16 ale také využíváním bochumského Anschnittu i jiné
základní literatury a pramenů.17
Je řada obcí, které se během startovní fáze projektu, a někdy tato situace přetrvává dodnes, programově vyhýbaly a vyhýbají aktivitám spojeným s projektem (např. právě krušnohorský Mikulov), někdy se až brání, přestože mají na svém katastru významné
domy, důlní díla, včetně o ně pečujících osobnosti (jakým je např. mikulovský Pavel Chaloupka s péčí o podzemí, které roky dokumentuje). Důvody nedůvěry k projektu byly
často malicherné, včetně pověry, že v případě účasti na projektu „památkáři by nám
mluvili příliš do ochrany budov i dalšího.“ Někde jde obcím o (průhledné) mocenské
místní ambice i fiskální zájmy, jako je prodej domů, pozemků - připadá jim právě takový přístup samozřejmý, oprávněný (!), dokonce i velmi chytrý… A zčásti tyto kalkulace
vychází. Pokud totiž dojde časem k dalším výhodám z projektu plynoucím, dostanou se
i těm, kdo start projektu rádi zmeškali - chtěli přece mít vše bez rizika a bez péče o místní
památky! Naše celková zkušenost v případě Mikulova je taková, že zakončíme v roce
2014 pro občany už téměř dvacetiletou spolupráci s obcí srpnovým happeningem na
mikulovském náměstí a u proslulé šachty, a to alespoň na čas, než vznikne jiné zastupitelstvo, které bude vůbec brát nás a naše pravidelné osvětové a montánní aktivity,
pořádané již od roku 1998, na vědomí, bude odpovídat na korespondenci a telefonáty,
chovat se normálně.
Od hornické kulturní krajiny Krušnohoří lze očekávat další změny uvnitř daného
regionu. Při zpřístupňování podzemních objektů pro veřejnost je nutné dodržovat
zákonné povinnosti. Jejich aktuální výčet a vysvětlení přinesla příručka, kterou
doporučujeme.18
Příští osud projektu by měla ovlivnit muzeologie. Základní představou k tomu
a zároveň naším dnešním darem k muzejní části projektu je následující PŘÍLOHA. Pro
každou budoucí muzejní činnost je v ní kladen důraz především na aktivní sbírkotvornou činnost (ASČ)19, což je uvážlivý a odborný výběr reprezentantů do sbírek s využitím
vědeckých poznatků, včetně praxeologie, aby muzea především a přednostně sloužila
dokumentačně příštím generacím. To pak spoluurčuje i hodnotnou muzejní prezentaci.
16) GEORGIUS AGRICOLA. Bergwelten 1494 –19. 94. (e) Bernd Ersting.. Katalog výstavy 1994. ST.JOACHIMSTHAL IN DER ZEIT GEORGIUS AGRICOLA. Zur Geschichte einer Bergstadt im 16. Jahrhundert. Karlovarské
muzeum 1994. GEORGIUS AGRICOLA-AUSGEWAHLTE WERKE. Gedensausgabe der Statlichen museum fuer
Mineralogie und geologie zu Dresden. Berlin 1956.
17) DER ANSCHNITT. Mitteilungsblatt der Vereinigung der Freunde von Kunst und Kultur im Bergbau e.v. Vychází v Bochum od listopadu1949 s určením „ pro všechna německá hornická území a všechna místa, kde
žijí přátele staré i nové hornické kultury …“ FREIBERGER FORSCHUNGSHEFTE.Herusgeben von Rektor
der Bergakademie Freiberg.Pro náš obor řada D Kultur und Technik má význam hlavní.
18) Příručka pro vlastníky podzemních objektů anebo jimi písemně pověřené provozovatele. Český báňský
úřad, Praha 2013. Je také uveřejněná na webových stránkách úřadu, nebo si jí s dalšími aktualitami našeho
pojetí Krušnohoří můžete vyžádat v pdf u nás ([email protected]).
19) ASČ je zcela přední cíl veškeré ostatní muzejní práce. Blíže viz www.volny.cz/hornicka.matice. Texty 2007,
pol. 83 Aktivní sbírkotvorná činnost (ASČ). Jde o záležitosti, které nelze jen deklarovat, ale konstituovat
systematicky. Také kontrolovat s tím spojené finanční výdaje hospodárnost muzeí vůbec v reciprocitě – tou
(jejím měřítkem) je vzrůst sbírkového fondu a péče o něj jako cíl hlavní.
121
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
10.
11.
12.
13.
122
Důraz na aktivní sbírkotvornou činnost (ASČ) se systémy aktivního výběru representantů do sbírkového fondu (SF), proto aby muzea sloužila především příštím generacím a dokumentačně, aby také vypovídala o naší současnosti. Chybí
však závazná metodika.
Autenticita exponátu je nenahraditelná. Audiovizuální náhražky v expozicích
jsou pouhým doplňkem (ve věku masové TV).
Neopomíjet základní funkci muzea, kterou je paměť kulturního dědictví, jeho
vývojových tendencí a axiologických stránek.
Současná generace má nárok poznat lahůdky ze SF a muzeum má zprostředkovat SF veřejnosti. K tomu je třeba dbát o komplexnost expozice (např. výklady
obsahové, historicko-logické, odpovídající současnému stavu bádání, a doplňování odbornými a popularizačními publikacemi). Zvážit kolik osvěty patří do
muzejníkovy profese.
Netvořit výstavy hloupě krátkodobé a na úkor jiné důležitější činnosti. Vlezlé
prezentační metody je vhodné přenechat lunaparkům. Počty návštěvníků a počet výstav za rok jsou jen orientační údaje!
Konzervace a restaurování. V této specializaci prosazovat etický kodex, nedopustit např. exponáty pod širým nebem a praxí s „nátěry na nátěry“ a pod nimi
dál koroze!
Sledovat a porovnávat vyučování muzeologie na vysokých školách. Má nedostatky a opomíjí až tristně, dokonce obchází přínos Stránského a brněnské školy
s dalšími jejími osobnostmi- zakladateli.
Zaujatí muzejní zaměstnanci, zejména odborníci, jsou základem všeho muzejního (nepracují jen pro peníze, mají práci jako koníčka a lásku). Jejich dílo kazí
nadměrné zasahování do tvůrčího procesu, často šikany od neznalého manažera nebo nad nimi a do sebe zahleděného vedení.
Při dosazování ředitelů (generální i jiní) – zásadně zvažovat tzv. manažerské řízení s nadměrným personálem na špici instituce. Z něho vyplývá nedostatek
peněz na kurátorské patro a níže.
Pravdivé hodnocení odborné práce, často i její řízení, zvládne především zdatný
kurátor (získanými znalostmi o SF), publikující příspěvky k historii oboru), včetně
scénářů expozic a výstav, u nichž měl by mít rozhodující slovo vůči architektům.
Zaškolování nově přišlých, je nezbytné pro výchovu nástupců. Týká se odborných pracovníků všeho druhu, včetně ředitelů. Výherci konkursů na vysokých
pozicích by měli pak mít ještě dobu zkušební.
Muzejní rada je nutná pro dobré fungování muzea. Působí jako možný korektiv
vůči řediteli, vůči způsobu vedení muzea a jako poradní orgán. Je nutné přeformulovat zásady pro její vznik a zásahy.
Nákupní komise – důležitost její funkce včetně jmenování odborníků. Měla by
být i orgánem dohlížejícím na systematiku doplňování SF.
14. Muzejní semináře a výstupy z nich, včetně vhodných moderátorů v průběhu,
a oponentury příspěvků. Pozor na kompiláty a odborné texty vykazované jako
vědecká činnost.
15. Ministerstvo by nemělo muzeím usnadňovat podmínky vedoucí k nákupu
předražených služeb. Zvážit kvalitu různých sjednávaných služeb pro muzea,
např. „security“, vzhledem k nákladům vynakládaným na ně.
16. Druhým neméně důležitým pilířem muzejnictví jsou zájmové skupiny, účelové občanské spolky i soukromá muzea a jednotlivci, kteří většinou kvalifikovaně pečují o SF a památky, čímž zdatně suplují náplň odborně
a teritoriálně souvisejících profesionálních muzeí. Trvalá spolupráce s dobrovolníky je v této oblasti nezbytná.
17. Další oporou muzejnictví je profesní sdružení Asociace muzeí a galerií (AMG)
– přes dvacet let fungující mnohostranná organizace včetně jejich komisí a výuky muzejní propedeutiky – servisu všem těm, kdo chtějí víc.
Zpracovala Hornická matice slezsko-moravsko-česká a její pracovní skupina M.
Cura20, kulturně sociologického zaměření s publikačními záměry na rok 2011 až únor
2012. Skupina se aktivně spojuje s investigativními novináři, kteří jim poskytují podklady
a další kontakty ve všech úrovních. Pracují se zásadami a představami, které mají muzeologický a muzeografický charakter a obsahově mají průnik s památkovou péčí. Presentací na workshopu je co nejstručněji naznačena představa, jak a kudy je nezbytné rozvíjet
daný krušnohorský projekt ze strany muzejní a zájmových skupin dobrovolníků.
20) Při Hornické matici slezsko-moravsko-české pracuje skupina M. Cura (z latinského cura-péče), jejíž členové
vystupují výhradně pod společnou šifrou, podobně jako někdejší známí Bourbaki ve Francii. Tato skupina
publikuje k této problematice památkové péče, i péče obecně muzeologické, a zpracovala také (jako jasné
know-how) více než veletucet zásad, tezí a podnětů.
123
Obr. 1. Dřevoryty otištěné v díle Georga Agricoly
De re metallica libri XII
124
Obr. 2. Dřevoryty otištěné v díle Georga Agricoly
De re metallica libri XII
Adresář institucí
Ministerstvo životního prostředí ČR
Odbor geologie
Vršovická 1442/65, 100 10 Praha 10
[email protected]
tel. +420 267 121 111
»» žádost o transformaci práv a povinností k důlnímu dílu na nového provozovatele,
(náležitosti žádosti jsou uvedeny v příspěvku Ing. P. Uldrycha)
Český báňský úřad
Vykonává prostřednictvím Obvodních báňských úřadů vrchní dozor nad hornickou činností a činností prováděnou hornickým způsobem. Orgány státní báňské správy
kontrolují, zda hornické organizace vykonávají tyto činnosti v souladu se zákonem č.
44/1988 Sb., zákonem č. 61/1988 Sb., zákonem č. 157/2009 Sb. a předpisy vydanými na
jejich základě (tzv. horní a bezpečnostní předpisy).
Dle zák. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě
§ 3 písm. h) - zpřístupňování starých důlních děl nebo trvale opuštěných důlních děl a
práce na jejich udržování v bezpečném stavu určeno jako činnost prováděná hornickým
způsobem – je povolováno příslušným stavebním úřadem v součinnosti s OBÚ (OBÚ je
v tomto případě dotčený orgán státní správy). ČPHZ se pak řídí příslušnými ustanoveními stavebního zákona + požadavky OBÚ sdělenými ve stanovisku.
Obvodní báňský úřad pro území Ústeckého kraje
U města Chersonu 1429, 434 61 Most
tel. +420 476 442 417
e-mail: [email protected]
Obvodní báňský úřad pro území Karlovarského kraje
Boženy Němcové 1932, 356 01 Sokolov
tel. +420 352 350 740
»» ohlášení nabytí a provozování prohlídkové štoly
»» oprávnění k vykonávání hornické činnosti a činnosti prováděné hornickým způsobem
»» a dále komunikace v rámci dozoru ObÚ nad provozováním prohlídkové štoly
125
Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky
Zpřístupňování důlních děl z hlediska ochrany přírody; příslušným orgánem pro
chráněné krajinné oblasti jsou jejich Správy, pro zvláště chráněná území národní kategorie je to Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky. Mimo tato území je příslušným orgánem krajský úřad.
Správa CHKO Labské pískovce a KS Ústí nad Labem
Teplická 424/69, 405 02 Děčín
tel. +420 412 518 202
pracoviště Ústí nad Labem
Bělehradská 1308/17, 400 01 Ústí nad Labem
tel. +420 475 220 525
Správa CHKO Slavkovský les a KS Karlovy Vary
Hlavní 504, 353 01 Mariánské Lázně
Pracoviště Karlovy Vary
Drahomířino nábřeží 197/16, 360 09 Karlovy Vary
tel. +420 354 624 081
»» konzultace a hlášení záměru zpřístupnění prohlídkové štoly
»» stanovení podmínek z hlediska ochrany zimovišť netopýrů
Archeologický ústav Akademie věd ČR Praha, v.v.i.
Má-li se provádět stavební činnost na území s archeologickými nálezy, jsou stavebníci již od doby přípravy stavby povinni tento záměr oznámit Archeologickému
ústavu a umožnit jemu nebo oprávněné organizaci provést na dotčeném území záchranný archeologický výzkum.
Archeologický ústav AV ČR Praha, v. v. i.
Letenská 4, 118 01 Praha 1
tel. +420 257 014 300,
Organizace oprávněné k provádění archeologických výzkumů na území Krušných
hor se zkušenostmi s montánním výzkumem:
126
Ústav archeologické památkové péče
severozápadních Čech v Mostě, v.v.i.
Jana Žižky 835
434 01 Most
tel. +420 476 704 465
A dále muzea s archeologickými pracovišti na území Ústeckého a Karlovarského kraje.
Další oprávněné organizace naleznete na adrese: http://www.arup.cas.cz/?cat=640
Národní památkový ústav
Povinnost hlášení záměru stavební činnosti na území s archeologickými nálezy,
na území kulturní památky a krajinné památkové zóny.
NPÚ ÚOP v Ústí nad Labem
Podmokelská 1/38
400 07 Ústí nad Labem - Krásné Březno
P.O.Box. 3, 400 07 Ústí nad Labem
tel. +420 472 704 800
NPÚ ÚOP v Lokti
Kostelní 81, 357 33 Loket
tel. +420 352 684 796
»» vyjádření k záměrům ve štolách prohlášených za kulturní památky či štolách
nacházejících se na území krajinných památkových zón
»» konzultační a poradní činnost
Úřady pro výkon památkové péče
Zamýšlí-li vlastník kulturní památky provést údržbu, opravu, rekonstrukci, restaurování nebo jinou úpravu kulturní památky či jejího prostředí (dále jen „obnova“), je povinen si předem vyžádat závazné stanovisko obecního úřadu obce s rozšířenou působností, a to dle § 14 odst. 1 z. 20/87 Sb., Vlastník (správce, uživatel) nemovitosti, která
není kulturní památkou, ale je v rezervaci, v památkové zóně nebo v ochranném pásmu
nemovité kulturní památky, nemovité národní kulturní památky, památkové rezervace,
nebo památkové zóny (§ 17), je povinen k zamýšlené stavbě, změně stavby, terénním
úpravám, umístění nebo odstranění zařízení, odstranění stavby, úpravě dřevin nebo udržovacím pracím na této nemovitosti si předem vyžádat závazné stanovisko obecního
úřadu obce s rozšířenou působností, § 14 odst. 2 z. 20/87 Sb.
127
Obecní úřady obcí s rozšířenou působností na území Hornické kulturní krajiny
Krušnohoří:
Magistrát města Teplice
Odbor územního plánování a stavebního řádu,
Oddělení památkové péče
Náměstí Svobody 2/2, 415 95 Teplice
tel. +420 417 510 111
Městský úřad Kadaň
Odbor regionálního rozvoje, územního plánování a památkové péče
Mírové náměstí 1, 432 01 Kadaň
tel. +420 474 319 500
Městský úřad Ostrov
Odbor majetkové správy
Klínovecká 1204, 363 01 Ostrov
tel. +420 353 801 299
»» závazná stanoviska v rámci činností spojených se zpřístupňováním či provozem
památkově chráněných štol
»» závazná stanoviska v rámci stavebních činností na území krajinných památkových
zón
»» agenda žádostí z dotačního titulu Ministerstva kultury ČR na Podporu obnovy
kulturních památek prostřednictvím obcí s rozšířenou působností
Krajský úřad Ústeckého kraje
Odbor kultury a památkové péče
Velká Hradební 3118/48, 400 02 Ústí nad Labem
tel. +420 475 200 245
128
Krajský úřad Karlovarského kraje
Odbor kultury, památkové péče, lázeňství a cestovního ruchu
Závodní 353/88, 360 06 Karlovy Vary
tel. +420 354 222 300
»» agenda státní správy na úseku památkové péče v přenesené působnosti
»» agenda dotačních titulů krajů pro obnovu a záchranu kulturních památek
129
130