zde - Články

karelv
eselý-2
006rea
der
publicistické
texty
osti a
historii
populární
hudby
Jazz z kosmu
(Harmonie 4/2006)
Konec šedesátých let minulého století je
epochou nejen v politice.
se
iv
populární
a také se
jazzu. O slovo se hlásí nová generace
hledají nové, progresivní
se dá
že jazzová avantgarda té
doby opouští Zemi a
do kosmu. Zapisují svojí hudbou
prostor ("Interstellar space"
Johna Coltranea), sní o procházkách ve vesmíru (Quincy Jones - "Walking in Space") nebo se rovnou
prohlašují za
a
"Moje hudba
této
(Sun Ra) Motivy
na jiné planety jsou
jmenovatelem hnutí, které bývá
nazýváno kosmické groove
nebo space jazz. Metafory cest do jiných
jsou odrazem
které se v jazzu, ale i
v americké
té doby odehrávají.
jazzu kosmické éry se nachází v neklidné epoše
války ve Vietnamu je
to
boj afroza
práva.
Malcolma X v
roce 1965
temná epocha radikalizace
hnutí, jež doprovází zesilující deziluze z
možnosti
a toto období vrcholí smrtí Martina Luthera Kinga v roce 1968. Kubánská krize a
možnost atomové katastrofy pak sebou
apokalypické nálady a pocit všeobecného
zmaru. Na druhou stranu
do hudebního vývoje
dál
promlouvat technologický vývoj.
V
60.let se na trh dostávají klávesy Moog, elektrické piáno Fender Rhodes a analogový
sampler Mellotron, které se na
stanou symbolem progresivního ducha v
Do centra
pozornosti se dostává studiová a
práce na nahrávkách (viz. precizní práce se zvuky alb
"Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band" a "Pet Sound"), které zahajují v populární
posun
od melodie k zvuku samotnému. Jazz na tyto
reaguje pomaleji než rocková hudba a
na konci 60.let (demonstrace síly nové rockové avantgardy na
festivalu ve Woodstocku) v
poprvé ztrácí. Teprve pak se
v jazzové
prosazovat
Z
konformní jazzové tradice se odpojuje mladá generace, která odmítá svazující pravidla harmonie a
dává
improvizaci. O slovo se hlásí free jazz.
Základy tohoto hnutí (spíše než stylu) položili saxofonista Ornette Coleman a trumpetista Don Cherry
na albech z konce 50.let. "Something Else" (1958) a "The Shape of Jazz to Come" (1959) uvedly nové
postupy, které vycházely z
tvorby Charlese Minguse a
svobodomyslného
pojetí jazzu Sun Ra. "Neexistuje žádný správný
jak hrát jazz.
o mé
mi umožnily
si, že moderní jazz, kdysi tak odvážný a
se stal, v mnoha ohledech,
zavedenou a
mé skupiny a já se pokoušíme prorazit novou,
koncepci jazzu, která se snaží upustit od všech
a klišé "moderního" jazzu,"
Coleman na svém albu "Change Of The Century" (1959)
Colemanovo album "Free
Jazz: A Collective Improvisation" z roku 1960 dalo celému hnutí název. Do nové škatulky byl
i
viditelný, ale o nic
progresivní klavírista Cecil Taylor (album "Looking
Ahead!" (1958). Novou vlnu symbolizovala divoká expresivita, živelná energie,
hudebních
hranic a také nepochopení ze stran jazzových
Indiference k nové
se
teprve
ve chvíli, kdy free jazz
jako
zdroj i John Coltrane, tedy velká
modálního jazzu.
Neortodoxní free alba
položek jeho diskografie, jako
"Ascension", "Om"
1966 s Pharaohem Sandersem) a "Interstellar Space", kterou nahrál
svou smrtí v
1967.
bodem zlomu byly také festivaly
v Cellar Cafe na newyorské 91.ulici nazvaný "The October
Revolution In Jazz" v roce 1964 a o
koncert na
Black Arts Repertory
Theatre ve Village Gate v New Yorku. Z hudebního hlediska bývá free jazz popisován jako
tonálního systému a pravidelného metru, v
smyslu je jeho
cílem vybudování
nové
estetiky, která bude nezávislá od té
a nekompatibilní s
teoriemi
jazzu. Snaha o emancipaci
jazzu od
svoji obdobu v hnutí nové
literatury 60.let spojené s jmény jako Langston Hughes, James Weldon Johnson nebo Zora
Neal Hurston.
Konec padesátých let je epocha, kdy se naplno rozjíždí souboj dvou velmocí v kosmickém prostoru.
Colemanovy
desky vychází v
kdy
vypustili první satelit a lidstvo
poprvé
fotografii planety
z vesmíru. Kosmická
dopad na populární
kulturu. Od konce 40. let až po
šedesátých najdeme velký
nahrávek populární
orchestrální hudby, které spadají do škatulky "kosmické exotiky", jak tento žánr nazývá Ken Sari (1).
Je pro typické použití
nových hudebních
(theremin, preparovaný klavír)
nadužívání primitivních
i stylový (kosmický) obal. Jako
verze
skladby "Music Out of the Moon" Harry Revela,
je ta od Lese Baxtera.
po
kláves Moog je nahradila
syntezátorová hudba. Do jazzu se tyto vlivy dostávají
zatím jen
Duke Ellington nahrál kosmickou operu „A Drum Is A Woman“ v roce 1956,
basista Curtis Counce nahrál o rok
LP „Exploring The Future“, na jehož obalu se objevil
v kosmickém skafandru. Westcoastový trumpetista Shorty Rogers se v
50.let proslavil
skladbou "Martians Go Home" a na následných deskách ("Martians, Stay Home", "Martians, Come
Back") rozvíjí svoje
Nikdy ovšem nezastírá, že je to jen parodie "kosmické
To pro Hermanna Poole Blounta alias Sun Ra jsou kosmické metafory
radikálního
se odpojení od všeho pozemského Prohlašuje, že pochází ze Saturnu a na Zem zavítal
jako posel velké vesmírné civilizace s úkolem nastolit zde znovu kosmickou harmonii. Na
padesátých let si
jméno na Sony'r Ra
slunce podle egyptské mytologie) a
s
hudebníky ze souboru Arkestra (jméno
verzí hard-bopu
budoucí free revoluci. Ve své
se Sun Ra proslavil
excentrickými koncerty, na kterých
hudebníci vystupovali v kosmických
a produkovali skladby jako Interplanetary Music, We
Travel the Spaceways nebo Rocket Number Nine Take for the Planet Venus,
nejlepší léta
v období 1959 – 1961. Raova filosofie má
v radikálních afro-centrických myšlenkách
akademika George G. M. Jamese, který v knize „Stolen Legacy“ (1954)
své teorie,
podle nichž je západní kultura postavená na ukradených objevech velké
egyptské civilizace
Z Raovy kosmické mytologie
i funkový hudebník George
Clinton, avantgardní skladatel Karlheinz Stockhausen nebo dubový producent Lee Scratch Perry.
Kosmických metafor v jazzu si mezi prvními všímá hudební teoretik LeRoi Jones
známý jako
Amiri Baraka). V eseji "The Changing Same: R&B and New Black Music" publikované ve
"Black Music" (1968) Jones spojuje free jazzové hnutí s bojem
o
práva a
prohlašuje, že v
jako Sun Ra a John Coltrane už svoboda, o kterou Afrousilují, dávno existuje. Jazz je pro
"místo, kde žijí
lidé, kde se mohou pohybovat v absolutní
a síle."(s. 193) Toto místo
nenašli v
Americe, ani v
konvencemi svázaném jazzu. "Když chór Arkestry zpívá "Pohybujeme se z planety na planetu, to není
fantastika, to je
faktistika" (s. 198-99) a
že mluví o
spirituální
Novou
hudbu, kterou vidí u Coltranea nebo Jamese Browna deklamuje pro
za nepochopitelnou, což je pro
toho, že
svébytné, na obvyklé estetice
nepochopitelné
Hnutí vycházející z chudých a agresivních vrstev
obyvatelstva
(spíše než z etablované
vrstvy) považoval za
projev
Podobný
pohled na jazzové kosmologie podává hudební publicista John Corbett v
"Brothers from
Another Planet" z knihy "Extended Play (1994)", jen
pohled
Objevuje sérii dualit,
které popisují situaci na okraj odsunutého
v bílé
Metafora neznámého kosmického
prostoru slouží Sun Ra a jeho
jako
tropa k bílé racionální civilizaci. "Tradice
je
inovace je vesmírný prostor", (s.17)
se v bílé
cítí jako
a
obrazy kosmických lodí, kterými
odplouvají z
planety evokují vzpomínky na
na
z Afriky do Ameriky, které stojí na
destrukce svébytnosti afrických
kultur.
Do širších souvislostí zasazuje kosmický jazz publicista Doug Watson, který mluví o nadžánrovém
hudebním schématu, který nazývá Kozmigroov. Sám ho definuje jako "transgresivní
hudbu, která kombinuje elementy psychedelie, spirituality, jazzu, rocku, soulu, funk a africko,
latinsko, brazilsko, indicko a asijské vlivy, které spojuje do vše pohlcujícího kosmického groove. V
ideálním stavu je kozmigroov expanzivní a vysoce rytmický a
hledá spojení mezi myslí, duší
a
(3) Historie kosmického groove pro
u Sun Ra,
Davisovou a
Hancockovou fúzi, transcendentálním jazzem Alice Coltrane,
funkem a evropskou
improvizací až k
elektronickému nu-jazzu. Oblibu kosmických metafor v
která
oblastí
ve
zasahuje i rap (Kool Keith, Esham) nebo techno
(Underground Resistance) popisuje hudební teoretik Kodwo Eshun ve své knize "More Brilliant Than
the Sun: Adventures In Sonic Fiction" (1998). Mytologie
diaspory a návratu do
zaslíbené
je mimo Zemi) je
estetiky tzv.
afro-futurismu,
se
prolíná
temné
s touhou krásné budoucnosti, jak ho definovali
Mark Sinker
„Black Science Fiction“, Wire 1992) (4) a Greg Tate („Yo Hermeneutics“, in: Flyboy In The
Buttermilk (1992)).
Kosmické motivy z populární hudby nezmizely ani v dalších letech,
v jazzu už
ztratili avantgardní a progresivní nádech. Živé
v psychedelickém rocku,
experimentálním rocku (krautrocku) nebo o další dekádu
v
detroitského techna.
V druhé
90.let se také objevily v tehdy sílící nové jazzové fúzi nazvané nu-jazz. Scéna vzešla
ze spojení moderních
elektronické scény a instrumentálního jazzu. Reprezentovaná je jmény
jako St. Germain, Jazzanova nebo Cinematic Orchestra a
v novém tisíciletí se
v norském future jazzu s projekty Jaga Jazzist osobností Nilse Pettera Molvara. Téma
z kosmického jazzu u nich figurují
jako
se k retro
„autentického“
jazzu 60.let,
jako znaky progresivity. Jako
uvedu
projektu Isotope 217
„Looking After Life On Mars“ nebo album dvojice Flanger (Inner Space/Outer Space).
Epocha kosmického jazzu 60.let zanechala v jazzových
výraznou stopu. Do
míry
historii jeho vývoje,
už v následující
se jazzová kultura vrátila
k tradicionalizmu, který ji do
míry „zakonzervoval“.
lze ale
silný vliv, který
vývoj avantgardní hudby,
v
punku nebo hlukové
ale také
v poezii experimentálním filmu. Proto je
free jazz ne jako žánrovou anomálii, ale
jako Watson v kontextu vývoje dalších progresivních hudebních
vycházejících
touhy
jiné
(Eshun). Free jazz
v okrajových žánrech, jako závan
svobodného ducha, který odmítá pozemské ve
vesmírného. Duch této hudby popisuje
freejazzový saxofonista David S. Ware jako
což je silný vklad i do naší
hudební
1)
2)
3)
4)
na
http://www.ele-mental.org/~ecc/exo/exotica/osearticle.html
LeRoi Jones – Black Music (1968)
http://www.freeform.org/music/kozmigroov.html
http://www.thewire.co.uk/archive/essays/black_science_fiction.html
Microhouse - Nanotechnologie slasti
(Hisvoice 3/2006)
Hudební publicisté mají
ale provází její první
vztah adoptivních
Nejsou u
ani u porodu,
ve
A
jí také dávají jména. Když v roce 2001 otisklo
The Wire
MicroHouse: Rules of Reduction amerického hudebního
publicisty Philipa Sherburneho, získala jméno jedna hudební scéna, o jejíž existenci
do té doby
jen znalci. Autor blogu abstractdynamics.org a
XLR8R, Pitchforkmedia.com
nebo Slate se v
pokusil zachytit novou vlnu
houseových
vlévali
novou krev do skomírající evoluce klubové scény. Popsal spojení hédonistického house a
experimentálních odnoží
scény v hudbu
na parketu i ve sluchátcích. Termín
microhouse se
ujal v odborných publikacích,
jeho
nebylo vždy
a
provázely ho mnohé debaty. (Navíc
seattleskou programátorskou firmu
Microhouse Systems). Na
se stal synonymem víry v nový úsvit klubové scény a znamenal návrat
techna a house do
hudebního
Microhouse se nikdy nerozvinul do
plnohodnotné hudební scény, v rámci které by
i hudebníci ctili
identitu a
nepoužívá se ani ve
s deskami,
je dnes microhouse považován za
nálepku popisující stav klubové hudby v
mezi léty 2001 - 2005, díky které se
psát o
labelech Perlon, Force Tracks nebo Kompakt a jménech jako Farben, Ricardo Villalobos
nebo Luomo,
hudby o nic
výrazným
kterým jejich
krajané v rámci tzv. krautrocku (Can, Neu)
v 70.letech podobu rocku.
Sherburne v inkriminovaném
definuje microhouse
jako to, co provedeme, když "z
kypého
house odsekáme tlusté partie, když všechny ty teatrální vokály, hymnické riffy a
textury ze základní hmoty house oloupeme, abychom obnažili jeho
kosti - rytmus a basovou
linku." Termín
poptávku po jednotném popisu inteligentní formy
hudby, která sice
vychází z click'n'beep a glitchových
tisíciletí (Oval, Raster-Noton), které
povýšily chybové lupance a praskání na hudbu, ale
nerezignuje na funkcionalitu
hudby jako "mašiny na slast". Microhouse stojící
mezi
house a
technem je podle Sherburna reakce na zkomercionalizovanou podobu
scény konce 90.let, kdy
se
duch zadusil v megalomanských festivalech a progresi nahradilo
falešných DJských ikon. Je návratem na samotný
k Kraftwerk a detroitskému triumvirátu
Atkins, May a Saunderson, k
realizací holých repetitivních
ovšem v
sofistikované
dané technologickými možnostmi prvního desetiletí nového století. V
"Digital Disciple: Minimalism in House and Techno"
ve sborníku Audio Culture:
Readings In Modern Music, 2005)
Sherburne
si microhouse zaslouží odlišit od
techna house a to sice na pozadí
minimalismu hudební avantgardy (Reich, Glass) v
"Minimalismus v technu a house se
vydat
cestami skeletalismu
nebo masifikace,"
V prvním
jde o
holého rytmu (Plastikman, Thomas
Brinkmann), v tom druhém jde o
"extrémní hustoty v rámci
malého prostoru
sonických
což je
microhouse. Producenti jako
Ricardo Villalobos
minimalistické
tím lépe, ale z minima
se jim
maximální
„Pokud je techno armáda
která chce ovládnout
hrubou silou,
microhouse jsou nanostroje,
se prokoušou exoskeletonem všeho, co jim stojí
Detailní práce s texturou zvuku je
akademických glitchových kompozic
house a technu.
oblíbená je technika tzv. microsamplingu, používání
malých zvukových
jejichž
je neodhalitelný. Microsampling poprvé
použil
montrealský hudebník Akufen, který
samploval
útržky vysílání rozhlasových stanic
na albu "My Way". Podobnou cestou šel i Jan Jelinek, který se pod svým jménem proslavil
samplofoniemi jako na albu "Loop Finding Jazz Records". O Jelinekovi by se
dalo
ve dne
glitchový dekonstruktér, v noci microhouseový producent,
singlová kompilace jeho
alter ega Farben "Texstar" bývá považován za vhodný úvod do microhouseového žánru.
Nové tendence v house objevují na
století i
nahrávky frankfurtského labelu Playhouse LoSoul s albem "Belong" a Isoleé s "Rest", za
stylu je považován i Morgain Geist,
newyorský producent, který sblížil detroitské techno se synthipopem 80.let. Obrovský vliv
na
microhouseové producenty i tvorba labelu Mille Plateaux z Frankfurtu, kde vydávali Oval,
Alec Empire nebo Cristian Vogel.
roli hrála jejich série Clicks & Cuts 1-3. V neposlední
je mezi praotce stylu
jmenovat anglického producenta Herberta, jehož "Bodily Functions"
jsou považovány za klasickou nahrávku moderního house.
laptopu zabilo smyslnost techna,“ popisuje Michael Mayer v rozhovoru pro i-magazín Stylus
bod zlomu. „Byl to zajímavý základ a až se za deset let obrátíme, uvidíme
tato hudba byla tak
ale pro tuto chvíli
Za
album microhouse je považována
kompilace Andrewa Weatherhalla
Two Lone Swordsmen) "Hypercity", která vyšla 1.
2001 na berlínské
Force Tracks. Zatímco v mixu zní skladby dvorních
Force
Tracks - MRI a Luoma, o rok mladší mix "Friends" DJe Triple R už obsahuje
od
Superpitcher, Heiko Voss nebo Sami Koivikko. Michael Mayer má na
další klasický
microhouseový mix "Immer" a také kompilaci "Fabric 13", která vyšla nákladem stejnojmenného
londýnského klubu v listopadu 2003 a ohlásila
stylu mimo
Na
zazní také
skladba "Easy Lee", desetiminutový hypnotický hit s vokální mantrou na pozadí deep houseových
pod kterým je podepsán Ricardo Villalobos, chilský DJ žijící v
Jeho diskografie
originální DJské mixy Love Family Trax a Taka Taka a
vysoce
autorské album
"Alcachofa".
let 2002 - 2004 udávala na
minimialistického house trend kvarteto
mezi frankfurtská
Force Tracks (Luomo, MRI, SCSI-9), což je sesterský label Mille
Plateaux z rodiny Force Inc., dále berlínský Perlon, který vydává
mixy Superlongevity a hostí
Villalobose
Markuse Nikolaie a Francouze Ark.
byl Playhouse, v jehož stáji jsou
Isolée, LoSoul a Lindstrom. Posledním
byl a je Kompakt. Je na
kde
k orientaci slouží
jména
vysoké kvality a v rámci klubové hudby
nefalšovaným fenoménem. S Kompaktem je spojována renesance inteligentního techna na
tisíciletí a velký vliv si udržuje dodnes. Label sídlící v
nad Rýnem vlastní trojice
renomovaných
a
Wolfgang Voigt, Michael Mayer a Jürgen Paape. Jejich
vydávají své nahrávky jména jako Kaito, Superpitcher, DJ Koze nebo Justus Köhncke, všechno
výrazné individuality na
Kompakt vznikl v roce 1998 a z
ambientních nahrávek (kolekce Pop Ambient) definovala microhouseový styl v novém
tisíciletí alba jako "Here Comes Love" Superpitchera, Closer Musik "After Love" nebo "Special Love"
Japonce Kaito.
obnovované série Total, jejíž šestý díl vyšel za velkého zájmu loni v
shrnuje
singly vydané za uplynulý rok.
základní
provozuje
Kompakt i osm
striktní techno Immer, nebo Kompakt Pop, který se
na
fúzi techna a popu. Jak
kanadských Junior Boys nebo sólového debutu Erlanda
Oye, spojení
technologických
a sofistikovaných
s popovou senzibilitou a
líbivostí se nemusí za každou cenu rovnat krachem. Skladby dvojice Closer Music sólový debut
Mathiase Aguayo se dá poslouchat také jako
k svéráznému
mezi popem a
technem, Superpitcher na své album „Here Comes Love“
i zvláštní houseovou verzi starého
hitu Fever Peggy Lee.
jsou tyto tendence návratu
ke slyšení na jiném
kolínském labelu Areal (Ada, Metope).
hudebníci vydávající na Kompakt mají
stylové
tento label bývá
spojován s podstylem "schaffel beat"
termín pro shuffle, šraml). Schaffel drží klasický
techno rytmus 4/4, ale akcent na beaty je odlišný, takže ve výsledku je to spíše 6/8, což
zdánlivé zpomalení
repetitivní rytmické struktury. Techno producenti si tuto variaci
z
zdroje - z glam rocku 60.let. Když
Philip Sherburne zahajoval v roce 2004
schaffel set pro festival Sonar, první
kterou zahrál byla skladba "Baby Strange"
hardrockové kapely T. Rex, jejíž beat pak plynule
do microhouseového tracku Jürgena Paapeho.
Kompakt
novému stylu
kolekce Schaffelfieber,
je ale T.
Raumschmiere, který se
experimentálního techna
i punku. Na schaffel beat plynule
navazuje
trend v klubech - electro house, který spojuje retro revival 80.let s
moderními beaty a
bývá jmenován v souvislosti s berlínskou
Get Physical
(M.A.N.D.Y, Booka Shade, DJ T.). Loni zde vyšel mix "Body Language Vol. 1 By M.A.N.D.Y.,
který scénu proslavil i mimo hranice
Zeštíhlení house do podoby microhouse je
širšího pohybu
hudby, který
k minimalismu. „Se
že technologie
zaplnit
každé prázdné místo, se
dnešní hudba dala
cestou anorexie,“
Sheburne ve svém
o minimalismu.
Tyto dietní programy jsou
k slyšení i v jiných hudebních stylech, pronikají
do
jazzu, kde si skupina Flanger vysloužila škatulku microjazz a
se projevují i
asném hip hopu (The Neptunes, Lil Jon). Jiné
diety house v novém tisíciletí podává
internetový blog espressowerk.blogspot.com. „Já chci
house makro, velké srdce, velký dupák a
velkou oslavu,“
a
microhouse z oedipovského komplexu.
„House byl smrsknut lidmi,
ho
ovládnout. House je
otec techna a dalších
Mohutný rytmus house je mužský element
hudby. Sexuální
a
klasického house nám
naše otce, se kterými nikdy
Jakou lepší odplatu
na otce
než ho smrsknout?“
otce ale z microhouse
nemizí a je
jako basová linka, „která se vzdouvá za asexuálními microrytmy. Je to stín
otce, který chce
svého syna
masturbaci. Není pak divu, že microhouse zní tak
a neuroticky.“
nahrávky:
Ricardo Villalobos – Alcachofa (Playhouse), Taka Taka mix (Perlon), Family Trax mix (Perlon)
MRI – All That Glitters (Force Tracks)
Closer Music – After Love (Kompakt)
Luomo/Vladislav Delay – Vocal City mix (Force Tracks), The Present Lover (Kinetic)
Superpitcher – Here Comes Love (Kompakt)
- Kompakt 2-6 (Kompakt)
Triple R – Friends (mix) (Kompakt)
Michael Mayer – Immer (mix) (Kompakt)
– Superlongevity 2 (Perlon)
Andrew Weatherhall - Hypercity mix (Force Tracks)
Baile funk
Street 02/2006
Na bálu v Riu s
Brazílie znamená pro
z nás nejlepší fotbal, pláž Copacabana a karneval v Riu. Co se
hudby, napadne vás
samba nebo bosanova. Všechno je
až na to, že na tyhle dva styly
už tancovali vaši
a báby, takže by to
V klubech v Riu už mají jasno,
vládne jim místní odnož urban music, divoký
electro hip hopu z 80.let,
hudby a rapu.
tomu baile funk nebo jenom funk, ale myslím, že James Brown by z toho moc
nadšený nebyl. Z
v ghettech se bláznivý sound
do zbytku
a z historek kolem baile
funku naskakuje husí
i
z Harlemu.
Ghetto fabulous
Baile funk je
spojený s osadami na kopcích kolem bájného
– s favelami. Jeho
srdce tepe v ghettech, kde rytmus života udávají kliky drogových
a jejich vzájemné války.
Favel je celkem asi šest set a žije v nich
milión lidí, ale na mapách je nenajdete, protože pro
brazilské
neexistují. Jsou to teritoria drogových
kam se policie nikdy neodváží. Jsou
zcela
protože fungují z
které gangy
v kokainovém byznysu. Ve slumech
voda, nefunguje
ale obyvatelé,
pleti, si nemají moc kde
Bosové
jim dávají práci a udržují
ghett
Tedy jen do chvíle, kdy na
favelu
gang. Tyto drogové války stojí každý rok život
set lidí,
mladých
se ani nedožijí dvacítky. Baile funk nebo jestli chcete funk Carioca
(funk z Ria) v kostce shrnuje životní styl
ve dne
pracují a v noci se
bavit. Jak jinak než poslechem hudby, která je stejná jako jejich život – rychlá, agresivní a
nekomplikovaná.
Desky s americkým funkem a soulem se do Brazílie dostaly poprvé v
70.let a v klubech si je
zamilovali. Brazilci si užívali i transformaci funku do diska a první hiphopové tracky, škatulky pro
nehrály roli a
tomu
funk. To
i ve chvíli, kdy se
hrát electro pecky jako
Planet Rock a jižanský miami bass.
hédonismus
basové linky a sprostých
"We
Want Some Pussy" nebo "Don’t Stop The Rock" chytl brazilské funkatýry za srdce a protože se v té
už
prodávat první syntezátory, místní muzikanti se pokoušeli beaty svých amerických
napodobit. Výsledek je originální bombastický mix syntetického soundu primitivního electra a
brazilských
syrový a energický.
se mu baile funk a za
dvacet let se v
nijak
dodnes se produkuje v
levných podmínkách, na
mizerných zvukových kartách a z nekvalitních
Brazilci z chudinských
hudbu jako staví svoje domy, z
které najdou na ulici. A když
není k mání zdarma,
si
to
za
jako
jednoho
funkových
"A Baile Todo"
Bonde Do Tigrão, který je
zamaskovanou coververzí amerického hitu "Who
Let The Dogs Out" od Baha Men. S copyrightem originalitou si
nikdo
velkou hlavu,
hlavní je, že to šlape. „Producenty baile funku zajímá jediné: na co budou holky tancovat, na co
zahodí svoje hadry na pódium a na co budou chtít sex,“
Diplo, americký hiphopový producent,
který se pro baile funk nadchl. Rap
obstarávají
mutující
ti starší se ve
favelách
trochu jiným povoláním.
to tak moc nevypadá, baile funk je
hudební styl vycházející z hip hopu a
taky
Musel to uznat i Afrika
Bambaataa, když vloni navštívil Rio a se speciální ochrankou hodnou
mistra se
vypravil do místních
"Tohle je ten ten pravý funk," prohlásil prý nadšený velmistr.
Když to baví,
do vzduchu
Staré pravidlo, kterým se
je, že „baile funk se neposlouchá, baile funk se musí žít“.
Baile v názvu znamená "bál" a to je to místo, kde se dá funk naplno prožít. Každý víkend se ve
favelách koná na
a chodí na
milionu
Mezi hradbami
a jejich
tam zavítají i
soldados a užívají si hlasité a
drsné hudby. "Když je track baví, vytáhnou revolvery a
do vzduchu,"
DJ Malboro, veterán
baile scény, majitel velkého labelu Link Records a
brazilský rozhlasový DJ. Párty na
bálu má svoje
pravidla.
je lepší, když se na
nepotkají
drogových frakcí. Když je atmosféra opravdu hustá,
DJ vyhlásit "Mortal Combat" nebo "quinze
minutos de alegria" (patnáct minut radosti),
kterém se
sešikují na
stranách
klubu a v
smrti si to rozdávají holými
Je to prý
jak se odreagovat od
každodenních starostí. Tyto bitky ale
po patnácti minutách, ale až ve chvíli, kdy už
není s kým bojovat. Jedna taková se
vymkla z rukou v roce 1992 na pláži Arpoador a po
následné bitce
desítky lidí. Pro média byl
viníkem
baile funk a z
muziky se stal
jedna. Vláda se rozhodla vzít licenci
na
Ria,
bály
což ovšem znamenalo jediné se
do ghett na kopcích, pod
kontrolu
do míst, kde slovo licence nic neznamená. Od té doby je baile funk úzce
spojen s nelegálními drogami a hudební
ve zbytku Brazílie s ním proto nechce mít nic
Desky s baile funkem tak v
nevychází, velké firmy se bojí vstoupit do
drsné hry se šéfy favel, kterým se nejlepší MCs, DJové a producenti
zodpovídají. Jen opravdová
baile funku totiž
vystupovat mimo své vlastní favely, na cizích pódiích by riskovali
život. Tomuto faktu odpovídají témata, o kterých se rapuje. MC musí oslavovat život ve své favele,
svoji frakci a slibovat smrt
protesty
takový MC by brzy
zmizel z povrchu zemského. Oblíbeným tématem je
sex a
sprostší je text, tím lepší.
Speciální
jsou skladby oslavující anální sex, zpívané
holkama. Oslava
gangsterského
života je další
která je trnem v oku brazilské
Do favel policie
tak jim
dala zákon, který kriminalizuje držení
vypálených)
CD s touto hudbou. Trochu absurdní situace vedla
podžánru funk
(zakázaný
funk), který je
jako
gangsta rap v hip hopu a hraje se
ve favelách.
skladeb ale má i svoji
verzi, aby se mohla hrát v brazilských rádiích.
Všimli jste si, že jsem zatím nemluvil o žádných deskách nebo interpretech? Hledat v chaosu baile
funku
je
Tedy jedno vodítko tu je –
musí
k
gangu. Tím jsou Comando Vermelho a jejich rapperem
jedna je Mr. Catra,
který loni
(nemusím dodávat, že na místní
už je to skoro
Kdysi
dýloval drogy jako všichni jeho kámoši, ale šéfové gangu si oblíbili jeho rap a Catra mohl do
Dnes je
je
pobožný, má
žen a
Už se o
ví i mimo
Brazílii,
o
dokument The Faithful a Catra dokonce koncertoval
u, Švýcarsku a Polsku a šeptá se, že
album, které vyjde na západním trhu.
soundsystémem byl celá 90.léta Furacão 2000, který produkoval dv
Když se ale tým za ním rozešel,
mužem baile funku se stal už
DJ Malboro. Loni se mu dokonce
koupit další významnou
Pipos a
tak
svoje panství pro
soundsystem Big Mix. Malboro je díky své rozhlasové show celebritou i mimo
Rio a trochu tak možná
trend, kterým se bude baile funk
letech ubírat, vláda
chce nebo nechce. Dalším
je
ve favelách i mimo - korpulentní
rapperka Tati Quebra Barraco, která se nejprve proslavila jako hlavní hrdinka telenovely America. Její
sláva nebude mít dlouhého trvání, ale po ní
další.
Baile funk je posledních
let žhavou novinkou na dancefloorech v
i v Americe.
za to aktivita
zažili hudební masírku
v Riu a rozhodli se, že jim nikdo
co tam neslyšeli, dokud to nevydají na deskách. Mezi nimi je berlínský
a DJ Daniel
Haaksman, autor
mixu Rio Baile Funk Favela Booty Beats (Essay Recordings), díky
kterému se o baile funku
lety mluvit nahlas i na
Velkou zásluhu má i
filadelfský producent Wesley Pentz alias Diplo, který se do Ria vydal na studijní cestu a zvuku z
místních
zcela propadl. Vliv je trochu cítit na jeho producentském albu "Florida"
skladba "Diplo Rhythm"), ale
je slyšet na excelentním mixu "Favela On Blast: Rio Baile Funk"
sestavaném z desek, které si
ze studijní cesty. Diplo také stojí za výbušnou mixtape Piracy
Funds Terrorism Vol.1, kterou nahrál se srílanskou
M.I.A., jeho tehdejší
M.I.A.
debutovala vloni na kritikou do nebes vynášeném albu "Arular", kde
(produkované
Diplem)
originály z planety baile funk. Singl "Bucky Done Gun" je
ripem skladby Injeção rapperky Deyse Tigrona z Ria. M
to ale Diplovi mít za zlé,
ve favele by ho za podobný postup
pochválili.
Humor na stojáka
(Street 02/2006)
Tak jsem dostal úkol napsat
a jeden druhýmu
komediantech s
o
humoru. Hm,
humor… A tenhle znáte? Jdou dva
Ne,
Tenhle
má být o
humoru. O
pusou, sprostých jak zákon káže a
vtipných.
Jeho jediný úkol je vzít do ruky mikrofon a bavit lidi. V kapse má smlouvu na padesát
a do
své show si
dovolit pozvat
Kanye Westa nebo Wu Tang Clan a ví, že rádi
Jeho
osobní život propírají v New York Times a
klubem, kde vystupuje je kilometr dlouhá fronta na
dávno vyprodané lísky. Není to rapper,
tenhle chlapík taky ke svý práci
mikrák. Takhle vypadá život
Dave Chappella, posledního z
se prosadili
stand-up humoru – komické
rapového freestyle, humoru
na stojáka. Chappelle navazuje na dlouhou tradici
s mikrofonem,
rasové hranice v
zábavním
Jména jako Eddie Murphy nebo Chris Rock jsou v
známá díky jejich
filmové
dávno
se ale oba proslavili v drsném
stand-up
job
jako v hip hopu,
v stand-upu
dominují. Je to možná proto, že
jako
k rapu k
nic jiného než odvahu a charisma. Není nic jednoduššího než se stát
stand-up komikem, kluby v Americe
hostí tzv. open mike
kde
(pokud máte dost
odvahy) vylézt na pódium a chopit se mikrofonu. Na druhou stranu, všichni komici se shodnou, že je
to
povolání zábavního
ve kterém jste naprosto dáni všanc
vrtkavého publika.
jen mít
vtipy, musíte je
prodat a mít dar
improvizace.
pracuje na svém materiálu, na své komické
celé roky a pilují ji k
dokonalosti. Když jsou
se z malých zaplivaných
dostávají do
pak jezdí
turné po univerzitách a
desku.
a
disciplína stand-up je
jako
rapový freestyle
v tomto
v televizi. Komik
jako vedlejší postava do sitcomu nebo
v show
Když se na
dostane vlastní show, kde už se nemusí spoléhat jen na mikrofon.
scénky a zve si
celebrity na pokec. Pak si ho
pozvou na svoje album, aby jim
komický skit. Pravý
cream ale mají ti,
dostanou šanci u filmu. Tam
komik
proslaví se, ztloustne a
poté, co otiskne ruku do chodníku v LA, i
možnou
pro budoucí filmové
nebo Steve Martin,
o každém
Roky
u mikfrofonu jsou nejlepší
Sítem
prošli i Woody Allen, Robin Williams
komikovi, na kterého si vzpomenete.
do
70.let byl komický freestyle
krotkou disciplínou. Uhlazení
v
nekonfliktní historky o
a deštnících, za což je publikum
uchichtáváním. Mezi estrádní komiky
i Richard Pryor. Vysoký
s knírkem, kterého jeho kolegové nazývají "Muhammad Ali a Beatles stand-up humoru", byl
ze
tuctovým,
populárním
Jednoho dne
ale
nástupu na další
z
show moment
pohledu na vyprodaný sál vzal do ruky mikrofon a
"Co tady, kurva,
a odešel do zákulisí.
se do Kalifornie, vrátil se zpátky do malých
kde pracoval na novém,
stylu. Když se
z undergroundu, byl to
jiný Pryor. Sprostý, nesmlouvavý, sarkastický a
mluvící o
o kterých ostatní
"Poldové nás drtí. Pracuješ kurva celej týden, pak se v pátek vohodíš a jedeš ve fáru se svojí bábou do
klubu a zastaví policajti. "Vystupte si z auta! Máme hlášenou
a ten negr vypadal zrovna
jako ty. Ruce nahoru, kalhoty dolu a
roztáhni
Kurva, kterej negr by
po tomhle
zkaženej
Jdeme
stará. Zmlátíme
musíme si na
vybít zlost." Richard Pryor
Sprostý a sprostší
Pryorem existovali populární
komici jako Redd Foxx nebo Dick Gregory, který se
angažoval v boji o
práva v 60. letech, nikdo z nich ale nebyl tak ostrý. V
kdy Pryor
používat ve svých historkách slova jako nigger, bitch nebo motherfucker, bavil Ameriku
vzpomínkami na svoje
Bill Cosby. Ano, to je ten chlapík z rodinného televizního sit-comu
Cosby Show, jednoho z
tohoto formátu všech dob. Pro
byla stand-up
comedy jen
dlouhé kariéry v zábavním
na druhou stranu byl
prvním
komikem, který získal za svoji nahrávku cenu Grammy (na
60. a 70. let jich
posbíral celkem osm). Pryor
tatíka Billa moc rád a o své krotké
v 60.letech
že
lidem Cosbyho".
má Cosby nepopíratelné zásluhy.
v
kdy
komici
bavili
svoje vlastní lidi v klubech a teprve po jeho
se jim
do
is
publikem.
jako
jeho
bojoval Pryor celý život s cenzurou a opatrnými televizními stanicemi,
pro které byl jeho humor
drsný.
se nevyhnuly ani jeho koncertní filmy, které ho
zachycují
na pódiu. (Richard Pryor Live On The Sunset Strip, Richard Pryor - Live In Concert).
po
do Afriky a náboženském
na konci 80.let
sám používat sprostá
slova a reedice jeho slavného alba That Nigger's Crazy už musela vyjít pod novým název That African
American's Crazy. To už byl
nohama ve filmovém
hrál
v komediích
Brewsterovy milióny, Nevidím zlo, neslyším zlo nebo v dokonale tragické trojce Supermana.
filmových rolí byla jen odvarem jeho komických
ze zlaté doby, navíc to byly
kdy
dostával v Hollywoodu jen role v
atraktivních filmech. Poslední léta svého života
bojoval s roztroušenou sklerózou a vystupoval už jen sporadicky. Když vloni
mohli mu na
hrob vytesat epitaf, který si zvolil už dávno za svého života. Není moc dlouhý, zní jen:
"Motherfucker".
I když už nevystupoval, Pryor žil dál na svých nahrávkách a
album Craps (After Hours) je
dodnes považováno za nejlepší stand-up desku všech dob a obrovským
ovlivnilo všechny
následující generace
Mezi jeho obdivovatele
i Eddie Murphy, který si ho pozval do role
svého
do komedie Noci v Harlemu. I tenhle film byl propadákem, ale
mohl ohrozit
platinovou kariéru Murphyho komického génia. Tomu se v 80.letech povedlo spojit
hrubozrnost Pryorova humoru i
dopad Cosbyho a stal se
komikem své
doby. I on
s mikrofonem na prknech
z komických
v talk show Saturday Night
Live už pak byl jen
do filmového byznysu.
už byl hereckou
(trháky 48 hodin,
Policajt v Bevely Hills nebo Cesta do Ameriky) i nadále se
standdesky svých komických rutin, které byly snad
sprostší než ty Pryorovy.
živáky Comedian z roku 1983 a Raw.
"V
ráno si prohlížím noviny. Jsou v nich bílí týpci, co
nemají žádný koule ani péro.
se kurva. Já kdybych
Kdyby na tý fotce stál
brácha a
stejný
jednu speciální stránku." Eddie Murphy
a vydával
z nich jsou
A nikdy v nich
žádný koule, moc bych se nesmál.
tak by pro svoje péro
je smíchem
S
Eddie Murphyho, který si mohl za své role
v
o jakoukoliv
se mezi
komiky dostávají peníze. A kde jsou peníze, tam je Russell Simmons. Zakladatel prvního
velkého
hiphopového labelu Def Jam má prsty i v projektu Def Comedy Jam, která se vysílá na
HBO od roku 1992. Má skoro
obsazení, výjimkou byl
Jim Carey, který se
v ní také mihnul. Díky ní
ke
taková jména jako Chris Tucker, Martin Lawrence,
Bernie Mac, Cedric the Entertainer nebo Chris Rock. Každý z nich by si
zasloužil v našem
ale máme málo místa a
ostatními dostane
jmenovaný.
Chris Rock je
uznávaný za
stand-up komika
jedna. Dave
Chappelle
výborné scénky, nikdo neumí tak komunikovat s publikem jako Bernie Mac a Eddie
Murphy umí nejlépe dabovat osla, ale když se ujme mikrofonu Chris Rock a
ho svým
hlasem atakovat stylem šíleného kazatele v baptistickém kostele, nemá žádného
konkurenta. V posledních letech se
filmové
(nutno dodat, že se
na HBO
vlastní
Chris Rock Show, kde zpovídal celebrity, taky
Oskary, ale pokud chcete zakusit opravdového Rocka, pak nelze volit nic jiného než záznamy (audio
video) jeho vystoupení jako
Bring the Pain (1996), Bigger and Blacker (1999) a Never Scared
(2004). Ty vám ukážou,
Chris Rock
na pátém
v
kanálu Comedy Central o
nejlepšího stand-up komika všech dob
Pryorovi).
"Když ženská
je to volba mezi ní a jejíma kámoškama. Ženská
a ona a její kamošky
se sejdou a mají takový malý potratový tribunál a pak o tom
hlasují, je to jako v Survivalu...a
takhle se rozhoduje o
v Americe."
Funniest nigga alive
Protože Rock vystupuje v televizi už jen sporadicky, hlavní
komedie
je
David Chappelle. I Richard Pryor ho na smrtelné posteli
za svého nejlepšího žáka a to už je
velká poklona.
vypadající vyzáblý chlapík také
jako stand-up komik, byl dlouhá
léta
cirkusu Def Comedy Jam a poté se proslavil jednorázovým
na HBO Killin' 'Em
Softly (vyšel i na desce). Od roku 2003 má na Comedy Central svoji vlastní show Chappelle's Show,
která je
av
s ní dokáže na stanici
jen South Park. Chappelle
v ní uvádí své scénky, ve kterých paroduje
Ameriku,
si srandu z
velkých korporací,
showbyznysu i
samotných.
v prvním díle kosil diváky
scénkou s Claytonem Bigsbym, od mládí slepým
který je
Ku Klux Klanu a
autorem rasistických knih, které vzývají bílou nadvládu. Bigsby netuší, že je
a jeho
prosí
mu, že je
Je tak posedlý svými myšlenkami, že se zabije, aby bylo o
jednoho negra
Protože Chappelle je velkým fandou hip hopu,
se v jeho
objevují slavní
si s radostí zahrají i malý
Tak
Redman propaguje ve fitkivní
vlastní
na
Damon Dash
Rock-A-Fella vložky a RZA a
GZA zase pro
reklamu na Wu Tang Bank. „You know, cash rules everything around me,
so invest with Wu!“. Slavné jsou i Chappellovy parodie R Kellyho (videoklip Pee On You), Ricka
Jamese nebo
vtipná scénka s Lil Jonem u doktora.
Svoji lásku k urban music potvrdil Chappelle
v Brooklynu.
svými homies tam
fórky a
lety
hiphopové
velkolepé párty
Hostil Kanye Westa,
Mos Defa, Jill Scott nebo Erykah Badu a po letech se tam znovu sešli v kompletní
The Fugees.
všechno je to
na dokumentárním filmu Dave Chappelle's Block Party, který
slavný klipový režisér Michel Gondry. Film
za oceánem premiéru v
letošního roku a za
první dva týdny
11
I my budeme mít šanci
jeden
letošního roku, promítat se bude na
léta na karlovarském filmovém festivalu,
by
jít i do
distribuce a nakonec na DVD. Máme se na co
Block Party zachycuje
Chappella na vrcholu jeho kariéry. O pár
opouští
sérii své show a bez
odjíždí na neznámé místo do Jižní Afriky. Stráví tam
a média spekulují, že
je na psychiatrické klinice nebo na odvykací
Když ho vypátrá reportér
Time, zjistí, že
je
Chappelle do Afriky utekl, aby se v klidu mohl vyrovnat se smrtí svého otce a
také si
od obrovského tlaku, pod kterým se ocitl díky
své show. Na konci
roku se vrátil zpátky na svou farmu v Ohiu, ale místo aby
do studií Comedy Central, jeho cesta
vedla do
k stand-up
"Cítil jsem se
jako
Chci
a
svému humoru a je to
prohlásil
sledovaném televizním interview s Oprah a
potvrdil, že hledá nový styl, kterým by
své fanoušky. Zatím nemá kam
DVD s první
sérií Chappelle’s Show se stalo
miliony prodaných
historicky
s televizním
Stand-up comedy je na vzestupu.
americký sen
jako jsou Dave Chappelle nebo
Chris Rock plní kluby v New Yorku dalšími odvážnými adepty. Pokud máte
zkusit
v Upright Citizens Brigade Theater na newyorské 26th Street na
který se jmenuje
Crash Test. Zájemci jsou podle
dál mladší. Ti,
se možná
stanou za pár let dalšími filmovými
na
které vyžene
publika zase možná
školy a kurzy pro stand-up komiky, které rostou jako houby po dešti po celé Americe.
Breakcore - rozverní teroristé
(Hisvoice 1/2006)
Co je to breakcore?
Pokus
-
1
je
kotel
z jiných hudebních
je všechno co chceš, aby byl
není jako hudba, spíš jako zelenina
epileptické opice na drogách tancující po bicích
jako mlátit se bez
do hlavy…ale
jako lézt po
který nemá šprušle
nacistické
na otázku z diskusní skupiny serveru Soulseek
http://membres.lycos.fr/resetparams/soulseek/wtf.html)
Pokus
Breakcore je odnož elektronické
hudby, která se vyžívá
zrychlených
rytmických
(breakbeatech) a jejich
kombinacích. Obsahuje
provokativní odkazy k ostatním hudebním
avšak distorzuje je s punkovou vervou
k nepoznání. Všechno to
tak
jak to jen jde a s maximálním smyslem pro humor
ironií. Všechny tyto poznatky by mohly vést k poznámce, že breakcore je
hudební
styl. Další zkoumání by
prozradilo, že breakcore
ani není hudební styl, nýbrž
strategie hudební perverze.
Zlí
si smrtelný roj
jako bombardéry na
si
která buší
jako srdce
adrenalinem a steroidy. To je gabba,
ultrarychlá, superagresivní forma techna“. Tak popisuje hudební publicista Simon Reynolds ve své
knize Generation Ecstasy hudební styl gabba.
dnešního breakbeatu je spojený s klubovou
scénou v holandském Rotterdamu na
90.let. Nové „zrychlující“ drogy jako speed
novou rychlou muziku a producenti jako Mescalinum United nebo Rotterdam Terror Corps mají
- filtrovaný rytmus ze syntezátoru Roland 909, zrychlený až na 180 až 250
za minutu. Znovu
Reynolds: „V
každý nástroj funguje jako rytmický element,
rytmus sám je primitivní.“
Gabba
gabber) se z Holandska
léta 1992
i do zbytku Evropy. Militantní, agresivní
hudba,
z estetiky
her a drogových
se brzy stala synonymem pro
neofašistickou hudbu. Omyl
pochází z toho, že
rotterdamských
gabberhouses byli
holohlaví fotbaloví fanoušci.
brzy obrousili agresivní
hrany a
sice
rychlé, ale
radikální happy hardcore.
v té
vrcholila raveová
jejíhož
potenciálu si
všímat i
nahrávací firmy. Jako reakce na komodifikaci scény se
prosazovat hardcore (nebo ardcore),
které objevilo sílu výbušných
V letech 1993 a 1994
a
djský tým
Bass Terror Crew hrát breakbeatové raveové desky na rychlost 45 místo zamýšlených 33. Ve stejné
DJ Tanith organizuje první
jejichž letáky obsahují už slovo breakcore. Labely jako
frankfurtský Planet Core Production (The Mover), Riot Beats nebo berlínský Force Inc.
vydávat první vinyly s nálepkou breakcore – zrychlené kadence
První vlna breakcore
zažívá
boom v
90.let. Pod nálepkou digital hardcore ho provozuje berlínský gigant
Alec Empire, šéf kapely Atari Teenage Riot a labelu Digital Hardcore Recordings. Míchali zrychlené
breakbeaty s heavy metalovými riffy a nekompromisním politickým postojem.
gabby je dalším
zdrojem dnešního breakcore také jungle.
hudba vycházející
z jamajského dancehallu využívá technologických možností práce s rytmem. Jeho zjednodušená forma
drum’n bass se vyvinula v jednu
scén. Ragga jungle, které vrací breakbeaty
k odkazu reggae, je dodnes silnou undergroundovou scénou.
kdy drum’n’bass
(1996), hraje v jeho rámci
roli hardcore scéna - industriálním drum’n’bass
(Panacea). V roce 1997 se objevuje druhá vlna breakcore.
s nástupem
jako Ambush
(Noise Creator, DJ Scud), Amputate, Zhark (Hecate, Kareem) nebo Praxis (Heist). Vznikla
pro breakcoreové nahrávky a kvetly ilegální
a festivaly
prostoru. Tato
renesance rave kultury, ke které se
už i Amerika, byla ovšem
snahou politického
establishmentu zastavit sílící a nezvladatelnou mladou kulturu. Zesílená represe proti ilegálním
breakcore
do ložnic
kde dál mutoval.
Ironie bez skurpulí
V novém tisíciletí
taktiky breakcoreových
staré školy
experimentální
elektronické scény,
v extremizaci svých
našli lék na krizi
hudby.
K hyperkinetickým
se
hudebníci jako Kid 606, DJ/ rupture, Cex a další na
sanfranciském labelu Tigerbeat6, na
Planet Mu vydávající µ-Ziq, Hrvatski, Hellfish, Shitmat
nebo Venetian Snares.
breakcoreoví hudebníci se pak
na vydavatelství Rephlex,
které
pod Warp Records (DMX Krew a Soundmurderer & SK-1). Této
je blízká mashupová
scéna divokých
Mezi
je
vkládat popové hity do
beatových kakofonií, jak to
DJ / rupture na dnes už klasickém mixu „Minesweeper
Suite“ (Tigerbeat 2002). Tato odnož breakcore se dnes už stala
mainstreamem na poli
experimentální elektroniky. Stará breakbeatová škola ji
odmítá pro flirtování s popem,
eklekticismus a
ironizaci. Mají pocit, že hudebníci jako Jason Forrest (label Cock
Rock Disco) svým ironickým
zmenšují dopad extrémních hudebních politických
scény
levicových až anarchistických nebo
breakcoreová scéna, která se
na konci 90.let
starému étosu
radikální breakbeatové hudby. Využívá vlastního systému
sítí, díky kterým se
nové
nahrávky mimo hudební
Minimalizace
je pro underground
bodem v rámci boje proti
V posledních
letech sílí možnosti
komunikace po internetu a hlavní
v breakcoreové
se
na internetová
fóra (www.c8.com). Zde
„scéna“ také odmítá
koncept pop music - kult velkého
Cení se
práce miniaturních
které hledají nové
spíše než aby
ze
slávy velkých jmen. Odtud pramení rozporuplný vztah, který má tvrdé jádro breakbeatové komunita
Aaronu Funkovi, alias Venetian Snares. Nepochybný hudební
breakcore totiž vydává své nahrávky hned na
najednou. „Stará škola“ je
v zajetí klasických
které
v nadužívání
Amen-breaku.
Dnes se jako breakcore
hudba, která na pozadí frenetických
hybridizuje
hudební žánry, intenzifikuje je a radikalizuje. Nemá
žádná omezení. Pronikají do ní nové
postupy
(granulární syntéza), ironicky
rocková klišé a novátorským
elementem jsou živá vystoupení,
kterých se hudebníci za gramofony doprovází performancemi,
nebo tancem (Otto von Shirac).
žánru Ježíš Táhne na Berlín charakterizuje
breakcore jako „svobodný, agresivní styl, který má v sob jistou míru
nesnesitelnosti, která je
výsledkem
skladeb "energií", jež
tento "hudební" sm r.“ Je
lokalizovat
scény do konkrétních
existuje ve
západoevropských zemích, bohatých zemích Asie
(Japonsko, Singapur, Jižní Korea) a scéna je
silná v USA. První vlaštovkou pronikání i do
republiky byl
festival Breakcore macht frei, který se konal díky aktivitám soundsystému
Communal Waste Sound System. Výraznými
domácí scény jsou producenti Guma Guar a
Ježíš Táhne na Berlín. Druhý jmenovaný se objeví na únorovém pražském festivalu Sperm, kde bude
hrát i Kid 606.
Hlavní
a desky:
Venetian Snares
http://www.vsnares.com
Kanadský zvukový mentalista, jež se pyšní
jménem Aaron Funk je
a také
hudebníkem scény. Jeho diskografie
patnáct alb,
které vydává kadencí za rok. Jeho
nahrávky byly Songs About My Cats (Planet Mu,
2001) a Doll Doll Doll (Hymen Records, 2001). Na letošní velmi abiciózní desce Rossz Csillag Alatt
Született (Planet Mu, 2005) sampluje Funk divoce vážnou hudbu (Bélu Bartóka) a hraje na housle.
+
Duran Duran Duran – Very Pleasure (2005, Cock Rock Disco)
Hrvåtski – Swarm & Dither (Planet Mu, 2004)
DJ Scud – Ambush! (Rephlex 2003)
Doormouse – Broken (Planet Mu, 2002)
Soundmurderer & SK1 – Rewind (Rephlex 2003)
Webové stránky:
http://www.c8.com/ - breakcoreový rozcestník a diskuzní skupina
http://www.rhinoplex.org/ - breakcoreový rozcestník II
http://www.in-the-hell.org/fstab/ - domácí breakcoreová skupina a rozcestník
Kodwo Eshun -
než slunce (K. V. Remix)
(Hisvoice 1/2006)
Americký hudební publicista Kodwo Eshun si pro svoji první knihu nezvolil jednoduché téma.
Rozhodl se zkonstruovat odlišné
populární hudby, než jak jsou obvykle prezentovány. Jeho
provokativní vedlejší historie popu sepsaná v More Brilliant Than The Sun (1998) je postavená na
velikánech
hudby od jazzu (Miles Davis, John Coltrane, Sun Ra),
funk (James Brown,
George Clinton), dub (Lee Scratch Perry), techno (Underground Resistance), hip hop (Grandmaster
Flash, Dr. Octagon, Public Enemy, Wu Tang Clan), jungle (Goldie, 4 Hero) nebo trip hop (Tricky),
tedy hudebnících,
svébytnou hudební tradici futuristické hudby. Spekulativní analýzou
jejich tvorby, demontáží
desek,
v bookletech nebo
otevírá dosud neznámé cesty
k neviditelným konexím mezi hudebními deskami. Mnohdy
kryptický text obsahuje
slovních
vyžaduje dobrou znalost hudebního kontextu, trochu fantazie a
Co následuje je
Eshunovy knihy, které si
nárok na úplnost.
1. Hudba je jiný
„Jste zrození do
z tohoto
a usednout na
které dozorci nazývají Opravdový život. Sonická fantastika je manuál pro
program na zážehovou sekvenci, který ti
vstoupit na
dráhu
plochu tvých
1.1
Sonická fantastika je ekvivalentem
fantastiky
už literární nebo filmové) v
"Obsahuje vizi toho, jaký by život mohl být (...) a je vždy
Jednotlivé
sonické fantastiky, styly a žánry jsou futurytmostroje, alternativní
budoucnosti, vize
vzniklé za odlišných vstupních podmínek a na
stupních technologického
Futurytmostroje generují paralelní budoucí
jazz, dub, hip hop, techno nebo
elektronická avantgarda jsou alternativními
ve kterých se nefunkativní
ve vize
budoucích
utopií.
1.2
Sonická fantastika je ale také
která pomáhá orientaci v
prostých zkušeností a dá se použít k pochopení sonicko-fantastické hudby. "Hudba je monstrum, se
kterým musíme bojovat."
hudebního díla se ocitá v pozici Dr. Frankensteina, který
nadlidského. Proces pochopení hudby je kreativní
tohoto monstra pomocí nových
Tyto fungují jako
motory k stroji našeho myšlení. Tím, že vystavuje naše myšlení do
vize budoucího (neznámého), s pomocí sonické fantastiky se osvobozujeme od zažitých
myšlení a vstupujeme do svobodné sféry myšlení. „Sonická fantastika je motor
subjektivity“,
je naše
rytmomašina, tím je
je naše schopnost žít v budoucí
utopii. "Hudba jsou
do jiného
Hudba je šok. „Poslech se stává poznávacím zájezdem po
známém okolí.“
2. Stát se strojem
"Co si Spooky a další afroproducenti
bylo, že mohou opustit lidskou stránku, s níž
byla
hudba obvykle spojena ve
nového vesmíru možností,
do
postižitelného
elektronických
s jejich lesklým povrchem (…) a zvukem
který zní jako když se stroje baví mezi sebou; do zcela
nalezené svobody."
2.1
Futurytmostroje nevznikají z lidského, ale z fúze lidské
a
západní
se
bojí
Romantická idea návratu k nezkažené
obsahuje i vizi
který je bez
rurální idylu
Mechanofobie ovládla i hlavní hudební proud, kterému vládne
konzervativní
a
a
avantgardní mechanofilické techniky musique
concrète z hudebních
„Futurytmostroje
diskontinuum, které je nepostihnutelné. Hudba
je proto prezentována jako
nepopulární a nekulturní, jako neidentifikovatelný zvukový
objekt.“
2.2
bílé, luditské hudby je tu ale odlišná,
tradice. Vychází ze zesílené schopnosti
improvizace, která dovoluje kreativní zneužití
hudebních
pro
resistentních
taktik ( gramofony v hip hopu), syntezátory v technu, chybové zvuky v glitchi. „Futurytmostroje
obrovský potenciál
v supersenzorické schopnosti“. Technologická vylepšení už jsou to
jednoduché efekty v dubu, technologická
ve studiu, sampling, scratching, sekvencery a
syntezátory, to vše jsou
k našemu rytmostroji myšlení. Jejich aplikace z
technologické mutanty - myšlením nadané kyborgy. „Technizovat se znamená
sekvenci z automatického na audiomaniakální.“
2.3
Technizace sonickou fantastikou je jediná možnost osvobození od zastaralých hudebních i
Jedinec se díky svému technickému vylepšení stává strojem,
nadhumanoidem, kybotronem. „Studio Kling Klang je porodní sál nové životní formy
Stroj je
ultimátní
touha být jiným exaltovaná do maxima. „Kraftwerk nepopírají automatické.
ho. Ovládají své syntezátory, ale ve
technologie syntetizují je. (…)
se
nechávají
Detroitské techno je oslava pocitu strojovosti jako definitivního
úniku z bílého pojmu lidskosti, z humanity, která vymezila
Jde o osvobozující poznání
že to nejsou stroje, které nás ovládají.
mutanti existují také mimo pojmy
identity,
nebo autenticity a nejsou pochopitelní
pojmy hudební kritiky. Diaspora
lidskosti a hudební autenticity dává vzniknout
která vzniká ve
strojového
3. Stroj nadaný rytmem
„Sampler nezajímá, co jsi
Jen
používá ke své reprodukci.“
3.1
Sampler narušuje kontinuitu
hudby. Produkuje skladby, která vznikají z
jiných bez
ohledu na jejich historickou hodnotu. Sampler rozbíjí hudbu na DNA, demokratizuje zvuky. Díky
technologii permutace jsme vstoupili do post-humánní éry hudby, do éry elektronické, v níž už nejsou
hudebníci ani jejich nástroje. „Nikdo neunikne tomu, jak stroje seškrábou identitu stiskem
jediného
a z duše
FX efekt.“
3.2
Oproti
sci-fi nebude hudba budoucnosti ambientní, arytmický proud
který zcela smaže
naopak. Budoucí hudba bude postavená na rytmech a jejich variaci.
Používání
a jimi
manipulace s rytmy narušují zažité
„Breakbeat je
rytmotor, který generuje kulturní zrychlení.“ Breakbeatová
„Producent futurista je
který jde
do breaku, který
práh lidského bubeníka, aby
prozkoumal hyperdimenzionalitu a dematerializaci breakbeatu.“ "Hyperrytmus jungle nebo ragga
generuje jinou fyziku fyzikálnosti." Nové hyperkinetické rytmy
stav
digitální zvuk
V
se ztrácí mozek a
se stává myšlením. „Rytmická psychedelie
aktivuje nový typ dermálního myšlení,
oko sluchu.“
4. Coda
Sun Ra, Alice Contrane a Pharaohe Sanders generují nového Afro(primaudiálního)
Svatá bytost Sandersovy „Black Unity“ nebo Sun Raovy „Astro Black“ žije
ve
kde mentální tlaky a muskulární presy mizí v shluku víry v hi-fi.
tajemství je
prozrazeno
a opona se zvedá): Jen poslouchej, poslouchej
Poslouchej!!!
Materiály použité k remixu:
Kodwo Eshun – More Brilliant Than the Sun: Adventures In Sonic Fiction, Quarted Books, Londýn, 1998
Kodwo Eshun – „Motion Capture (Interview)“ in: Abstract Culture Series, 1996
(www.ccru.net/swarm1/1_motion.htm)
Geert – „Everything was to be done. All the adventures are still there. A Speculative Dialogue with Kodwo
Eshun,“ in: Online Magazine Telepolis, 1999
(http://www.heise.de/tp/english/inhalt/co/6902/1.html)
Jak je na tom
(uncut)
hip hop
(Respekt 34/2006)
domácí hiphopová skupina
druhým albem "Rap'n'Roll". Ukazuje jak
svého
rap
Homeboye se vrací po
letech se svým
a vyrostl, ale
ztratil
z kouzla
po listopadové revoluci nazpíval
skladbu
mi
, jejíž
slogan se stal smutnou diagnózou brzkého konce
folku. Na
90.let vyschla tehdy velmi
populárnímu žánru studnice témat a nad konzervativními
neschopnými aklimatizovat se
v nových podmínkách se
voda. Dnes náctiletí nejezdí na Portu, ale na Hip hop Kemp,
rapový festival ve
Hip hop se stal novým folkem,
jako on existoval dlouhá léta
mimo zájem médií a bez pomoci velkých nahrávacích firem vybudoval silnou komunitu. Mnozí
že
rap dokáže zachytit ve svých textech duch doby
jako to
na konci
totality. Realita je trochu odlišná,
hip hop prožívá krizi témat.
Na prahu
Pro historii
hip hopu jsou
data – 1993 a 2001.
jsou spojená s pražskou
skupinou
Homeboye. V prvním
vydala parta kolem rappera Oriona svoje
první demo, v tom druhém pak první desku. Když debut vyšel,
za sebou dlouhé roky
koncertování a
nahrávek po
kompilacích, ale jim i
hip hopu
autorské album, za které by se mohla rodící se scéna postavit.
hip hop v
sahají
do
(Lesík Hajdovský a Manželé, Piráti), ale první éra
až s
pádem železné opony. V roce 1993 se koná proslulý koncert v Komotovce a své první demo vydávají
WWW
a
Homeboye
devadesátých
let se scéna
ale ani WWW, ani další
skupiny jako Coltcha a 6Polnic nikdy dostatek
materiálu na album
a kvas je zachycen jen na kompilacích Real Acid Juice nebo East Side
Unia. První
hiphopové album tak vydává skupina Chaozz, ke které má hiphopová komunita
dodnes rozporuplný vztah. Hip hop
sice svými velmi
deskami popularizovali, ale
ho na
let
spojili s pubertální
a to
kdy v sousedních zemích
už vycházely velmi silná alba srovnatelná se západní produkcí (Trosky na Slovensku nebo Grammatik
v Polsku).
Repertoár splnil
úkol dokonale a to i díky práci DJ Wiche, dodnes nejlepšího
hiphopového producenta
I
omezené
možnosti (kapela album vydala sama
na labelu Terorist?)
deska ohromný ohlas i v mainstreamu. Poslouchat Repertoár s odstupem
let je zvláštní zážitek.
dnes už trochu zastaralé hudby jde
o texty Oriona a
Wladimira518, které zní z dnešního pohledu
a
idealisticky. Jako kdyby se v nich
té doby situovali do novodobých hippies. („Chceme klid a chceme mír co víc si
). V mezidobí se Orion vydal na sólovou dráhu a rozdíl mezi
díly jeho sólové desky
Teritorium
ukazují cestu, kterou
hip hop za poslední roky ušel. Zatímco u
jedna
(2003)
shrne název poslední skladby „Bys
víc“,
dvojka, za
kterou dostal žánrového
už
Oriona jako
hip hop se posunul od moralizování k užívání si.
krále
Zlom, který v
hip hopu nastal, ilustruje dva roky staré album Toxic Funk - debut
Supercrooo. Komiksová nadsázka, verbální agresivita a nadužívání sprostých slov ohlásilo nástup
nové generace, která si nepamatuje idylické
Komotovky a legendární zakladatele neuznává,
nýbrž jim jde po krku. Ne náhodou to byli Supercrooo,
vyvolali poprask útokem na Andreho z
formace Indy&Wich, kterému se vysmívali za poetické texty. Jejich "válkou slov" žila hiphopová
scéna celý
rok. Supercrooo
hip hop nejen díky svým
ale také stylem
instrumentálních
Do té doby
samplování z jazzových desek a následné
krátkých
v americkém hiphopu v 90.let nahradili
zvuky
které evokují
atmosféru vlády
Stejnou cestou jde i nový producent a
DJ
- Mike Trafik, který na "Rap n Roll" namíchal beaty z pípání,
a syntetických
basových linek a
se zvukem
mainstreamové produkci.
Všichni na parket
Jeden z
spojených v
s hip hopem je, že texty
jsou
než hudba. Hiphop na konci 70.let vznikl jako
hudebních a rétorických tradic Afrojako svébytná kultura jejich
Postupem
se kontroverzní politická témata
angažovaného hip hopu (Public Enemy, Boogie Down Productions, KRS-1) stala jen minoritním
žánrem. Hip hop se zhruba v druhé
90.let stal
hudební žánrem, ale ne
tomu, že sypal
do ran
Ameriky, ale protože dokázal
ostatní žánry
a spojit je do
chytlavého
Dnes je hip hop multimiliónovým byznysem, nedílnou
popového entertainmentu a jeho image
a
žánru je už jen pouhou
iluzí. Mainstreamový rap dnes
zobrazuje
bohaté Afrosi užívají
svého bohatství. Není to ale jen hédonismus, obrazy
rasových minorit dává
z minorit jiných
ekonomických)
žít si
sen o rychlém zbohatnutí a
bezstarostném
Za
rapem nestojí žádná minorita.
rapper zastupuje sám sebe, svoji partu a možná tak
vakuum
mládeže, ale to je všechno. Z tohoto
stojí
zásadní otázkou - o
rapovat? Plytké moralizování nad stavem
do kterého se
je
neposlouchatelné.
litanie
o vlastní
a verbální
obdoba psího
svého teritoria se rychle ohraje. A
fiktivních
z
kriminálního
je
ale
a v domácích reáliích i trochu
Na Rap'n'Roll i PSH volí
poslední možnosti. Ve
revír na sebe
berou podobu
zkorumpovaného policisty a jeho
v 1985 se vracíme
zkratkovitými obrazy o 21 let
a posloucháme
dvou
se pokouší o
z
komunistického
ale PSH
v okamžiku, kdy se jejich rap
v oslavu odlišného životního stylu. Co si namlouvat,
intelektuální rébusy,
se bavit a užívat si. Parket s vynikajícím podkladem je
na
v klubu (Barmanka stojí na baru a rozlévá vodku/Krakovská crew píše rýmy o jejím
zadku) a
skladbou desky je Orionovo
desatero Klubový pravidla (Za pátý, za
vstupný se platí, zadarmo je jen od ochranky
).
témata se
odehrávají v
osobních zkušeností, když
Wladimir518 v Jackpotu rekapituluje svoje zkušenosti ze
heren. Mezi
i Rok PSH, kde
kreslí vizi unifikovaného
tupých
(
free,
cool,
hype / dost
).
jako na Repertoáru i na nové desce vyniká ostrý kontrast obou
zatímco Orion je více
zemi, jeho rap je
a
Wladimir518 je ve svých textech pro
ale
je to na úkol srozumitelnosti. Z
se na desce objevují (La4, James
Cole, Indy)
jedna z mála
rapperek Lela.
WWW
vstoupí do trochu morousovitého
na
které se jim
jako závan
Text je civilní se smyslem pro vtipný detail ("Nemám ráda škraloup v mlíku/ve sklenici vlas/ v
jídle mouchu. / Výchovné metody, tlustý chleby / nemám ráda ráno, rány, poslušné
/ poklidné
) a minuta, ve které Lela exceluje
mezi
momenty
rapu
Možná je
to
ženský hlas, co chybí
rapu. Jiný pohled, který není napumpován testosteronem,
odstup od siláckého
slovních válek.
Zpátky do
Nová deska PSH má
dobrý prodej
se rozprodaly první tisíce
a deska byla i v albové Top 10), ale reakce domácích hiphopových
jsou zatím trochu vlažné.
Album je možná
pro domácí hiphopery až moc
Není se co divit, místní populace
se u nás rekrutuje
z náctiletých,
vnímají tento žánr jako svým
rebelii proti
systému (jako jejich otcové rock) a na Rap'n'Rollu primitivní
hesla nenajdete. Album
ani konzervativní jádro hiphopové komunity, které reprezentuje
Bbarák. Pro
je hip hop zakonzervovaným žánrem, kde se všechno podstatné už stalo a
produkce, které se
zvukem snaží PSH
je pro úpadkovým stádiem. Jimi
Hip hop Kemp sice mapuje
rap, ale omezuje se na trendy a
minulého desetiletí (AfuRa, DJ Krush, Vadim). Sílící nostalgie po starých zlatých
undergroundu, nekomplikovaném
(my vs. oni) s níž se PSH
ve
(
na starou
školu, kidy. Není mi
) je vedlejším produktem
které se v domácím hip hopu
S
mizí naivita a
schopnost
kalkulovat.
se i u nás
objeví nástupce Chaozzu, hiphopový projekt, který bude
na
kupní sílu – na teenagery.
Velké nahrávací firmy brzy ovládnou situaci a dají své cílové
to, co chce. Je to o to více
když zjistíme, že starší generace
rapu (PSH, Indy&Wich) nemá až na
Supercrooo,
se zlepšují každou nahrávkou, žádné nástupce. Výrazní mladí
nejsou a tak se
hiphopovou
stát
z televizní
Superstar. Z podobné kategorie
je debutové album
rappera Pluta, který se
reality show Vyvolení 2. Jeho
Mikymauza je svojí kvalitou spíše kuriozitou k zasmání a tak mu pozornost
bulvární
média. Jediným výrazným
hiphopovým albem poslední doby tak
Punk Is Dead
jihlavských PIO Squad. Nenápadná kapela, která léta vystupovala pod jménem Jižní
na
vliv z pro nás
latino rapu a vyžívá se v
sarkasmu. Jejich texty oscilují mezi
hédonismem
pitek a sebezpytováním ranní kocoviny s rafinovanými
skladbou alba je Sex, prachy, auta a rap, ironický pohled do života rapové
s textem, který
diagnózou hiphopové schizofrenie: "Perverze ztratila chuti a
/ vyžilá
rasa se dál
baví / se bavím taky, mám v krvi jed (...)Není inspirace a není
je jenom
žít, jsme
šílení".
Pokud nebude chtít
hip hop dopadnout jako folk po roce 1989, bude se muset
novým
a
do sebe nové postupy.
jako se to stalo za oceánem, kde se z hip hopu
prvních let nového tisíciletí stal chytrý pop s neutuchající energií
zavedená pravidla.
Nové album
Homeboye Rap’n‘Roll je jedním z mála
že by to mohlo jít i u nás.
hip hopu
status
na nové desce s chutí vsadili proti snaze
posunou
rap o krok dál.
Hip hop a porno – blízká setkání
vlhkého druhu
(Street 3/2006)
Jde to k
si BET a
nebo jejich svalnatých
bikiny, ti hošani se
opravdu
tam bude klip, ve kterém se krásný
holky otírají o rozkroky
Co by se asi stalo, kdyby si ty
krasavice sundaly
a všichni se pustili do akce. Už nemusíte
Tohle se
na kabelových televizích a nebo na
Hudba a sex, to je dlouhá historie. Populární hudba vždy
sexuální hranice,
zavedená
pravidla a šokovala. Hip hop rovnou
se všemi prudériemi a
z erotiky
své
estetiky.
jde
dál. Hiphopové
si
z pornografie
svého byznysu. "Celý
roky jsme používali sex, abychom prodávali hudbu.
to jsme to jen obrátili, užíváme hudbu, k tomu
abychom prodali sex,"
Camille Evans, editorka
Fish 'n' Grits, který na svých stránkách
spojuje porno s hip hopem. Na obalu prvního
lety spolu pózují Method Man a
Solveig a
se Kanye West
že je na závislý na hambatých filmech. O tom,
že
nebude mít brzy co psát se nebojte. Intimní vztah porna a hip hopu není nová
a poslední
dobou se naopak
prohlubuje.
Porno a hip hop
v Americe mezi
byznysu, proto spojit
rozkoše
dohromady zní více než logicky. "To je nevyhnutelný,"
Ken "Buckwild" Francis,
a
série Buckwild, ve které na kabelové televizi Playboye vypráví
o svých sexuálních
choutkách. "Hip hop je miliardový byznys. Pokud do toho nejdete, ujíždí vám vlak,"
televizní persona. Ale zatímco na Playboy se OutKast, Busta Rhymes nebo Nelly jen zpovídají, jiní
na pornu rovnou
velké peníze.
je Snoop Dogg,
který se z rappera, jehož kariéra delší dobu stagnovala stal
noc pornokrálem. Titul si zasloužil
snímkem „Doggystyle“ z roku 2001.
film obsahuje jedenáct nových Snoopých
písní,
kterých se na obrazovce
které se obvykle v pornu
"Každý má rád sex. My jsme
ho navíc spojili se
hudbou, ne levnou syntezátorovou
kterou slyšíš v pornech, ale s
rapem," chválí se Snoop. „Doggystyle“
obrovský
mezi
porna roku. Stal se dokonce první videokazetou svého druhu, která pronikla do
Billboardu.
Snoop za ni také dostal
porno
nejvyšší
v branži. O distribuci se postarala
slavná firma Hustler.
jsme
a
jsme si, kdo nám to bude distribuovat. Je to porno,
jsme si, takže to
Larry Flynt,"
Snoop, který v „Doggystyle!“ také
ale nahýho si
nemusíte, film jen doprovází. Není to tím, že by se rapper bál své
manželky, ale hudební
v pornofilmech, které produkují obvykle nehrají. Srovnání se
zkušenými pornoherci by totiž nemuselo být moc lichotivé.
známých
videokazet s R Kellym dokazuje, že to
ani tak moc vadit nemusí.
Pár
se ale
objevilo
v akci.
Cypress Hill, hispánský rapper Son Doobie
klátí v „Son Doobie, Porn King“ jednu pornostar za druhou, Treach z Naughty By Nature, pyšný na
svoji vypracovanou postavu si užíval ve
roky starém filmu „Naturally Naughty Porno Movie“ a
dodnes se tím
chlubí.
jako Kool Keith, který se považuje za posedlého pornem, sbírá
ho,
o
rapuje a má svoji vlastní
která filmy vydává.
mezi
hiphopery najdete spoustu, žádný z nich ale nemá na DJ Yella, jednoho z
viditelných
N.W.A. Tam mu
"the quiet one", což si vynahradil svojí kariérou v supervýnosném
Po
svého alba „One Mo Nigga Ta Go“ nakoupil kamery a další filmové
a založil
malou
ve které sám
za deset let
stovky levných
"Porno je
srandovní byznys. V
nikdy tolik
Je
rozdíl prodat milion alb a 3 tisíce
pornokazet,"
se nedávno
Blender a je jasné, že svého rozhodnutí nelituje. Yella se tak
vypracoval, že vloni ho najala
Darkside jako režiséra a hádejte, jak se jmenoval jeho první
film –
jako slavné album N.W.A. „Straight Outta Compton“. O vstup do lukrativního byznysu
se po „Doggystale“ snaží celá
seriál American Sex Series produkuje Lil Jon a kde
šustí cash
50 Cent a jeho G-Unit. Lloyda Bankse jeho
málem odrovnali, když
pomluvu, že hrál v gay-pornu, což se
ukázalo jako
lež. Aby si vylepšil
vymyslel s Fiddym projekt interaktivního DVD „Groupie Luv“, ve kterém si
vybrat
ze sedmnácti dívek a
se rozhodnout, v jaké poloze by je
Další
se k
necenzurovaných
ve kterých to holky
naostro, sex v nich ale není
zobrazený, takže nejde technicky o porno. Donedávna se
vysílaly
v noci ve speciálním
UnCut na
hiphopové stanici BET. Na
ale hostitel Jermaine Dupri uvedl poslední díl a show, která byla od samotného
pod palbou kritiky
zbyly
pro
podobné
na menších kabelových televizích,
se musí spolehnout na internet. Tradice
rajcovní
klipy je mnohem starší než se zdá.
si
vzpomenou na
klip s pro porno
otázkou „How Do You Want It?“,
drsná videa ale
už legendární
2 Live
Crew nebo Digital Underground.
patnácti lety je
nebylo kde pustit, a tak musely vycházet na
videokazetách, které se
distribuovaly mezi fandy.
hudba a sex
to nikdo nezpochybní. Když se hraje funk,
kluci cítí rytmus
v
a upjatý holky
vlhnout. Hip hop se na téhle
neveze, on ji sjíždí jako slalom
koksu. Za popularitou porna v hip hopu je ale také
jedna z
stylizací
pimp neboli pasák. Proto není ani tak
holky ve filmu opravdu
ale ukázat, že mi
Snoopovo druhé video se jmenuje „Hustlaz: Diary of a Pimp“ a rapper se v
producíruje jako
majitel harému. Jako kdyby tím
že vlastní uspokojení je pro
až na druhém
bavit se
musí holky, kluci, kameramani a diváci.
posledních jdou peníze.
Nové mapy pekla (uncut)
(Hisvoice 6/2006)
aneb pohled do
vzdálenosti
Podle pravidel logiky kulturních
musí hudební styl
na
revival dvacet let. Potvrzením
této teorie se zdá být návrat zájmu o metalovou hudbu. Finští strašáci Lordi vyhráli k údivu všech cenu
Eurovize, veteráni Iron Maiden bojující s plešatostí mají
album v
zemí
Evropy
republiky), mainstreamové hudební periodika dávají vysoká hodnocení
metalovým kapelám jako Mastodon Opeth a festivaly této hudby se
nebývalému zájmu. Pro
kdo tento styl poslouchal ve svých rebelských
na
škole a pak ho macešsky
opustil, je brouzdání se
metalovým marastem návrat do stejné
Na první pohled se
nic
Obrácené
záhrobní
zvuk je možná díky novým nahrávacím
technologiím o trochu
ale stará dobrá klišé stále vládnou.
ale jít trochu
a
narazíte na malou skupinu
které se v rámci
metalové estetiky snaží o
inovace a napojení extrémních
svého žánru na další odnože avantgardní hudby. V tomto šuplíku
najdete kapely, které citují Johna Cagea nebo Steve Reicha, snaží se dosáhnout stejných snivých ploch
jako
ambientu nebo naplnit ideály
hudby a free jazzu, všechno ale s pomocí
nesmlouvavých kytarových
Možná to bude znít
povýšenecky, ale dvacet let po
albech Slayer Reign in Blood a Master of Puppets skupiny Metallica znovu stojí vrhnout
se po
do žánru, který už podle mnohých
dávno zmizet z povrchu zemského.
Ukradený metal
Snad
disco music neexistuje
styl populární hudby než metal. Z
je
jako monolitický monolitický hudební celek anti-hudby
kytarovými riffy a
uniformitou jeho
Odsouzení je jednoduché, ale ne spravedlivé,
v tom, že
bychom
hledali jiný žánr, který by se
do tolika stylových
Po
vývoji
na
80. a 90.let se
podstyly (death, speed, black, doom) usadily a další vývoj se
zpomalil.
podoby slavily
(hair metal, rap metal), v dalších žánrech
se zakonzervovala pravidla a metalová subkultura se
do ghetta. Jedinci,
nachází
plochy extrémního rocku a hudební avantgardy
v 90.letech
Jazzman John
Zorn se nechá metalem inspirovat v projektech Naked City, Painkiller nebo
v triu Moonchild
s Mikem Pattonem, Bill Laswell s ním koketoval v nadžánrovém sdružení Praxis a nesmlouvavá
estetika bolesti je inspirací pro japonské hlukové úderníky jako jsou Merzbow Masonna. Až
s novým tisíciletím se ale
doposud
izolacionalistického žánru
objevovat
projekty, které hledají cestu ze schizmat metalových pravidel
k nové
Zhruba kolem
roku 2003 si i mainstreamoví hudební publicisté
všímat skupin jako Khanate, Sunn
O))), Lightning Bolt, Boris nebo Isis
se o novou metalovou vlnu je najednou
Southern Lord, Load nebo Hydra Head, protože zajímat
cool.
se, že posloucháte metal se až donedávna rovnalo
degradaci. Metalová
ze
let
na
a na staré kazety kdysi oblíbených kapel se prášilo. Až
donedávna psaly seriózní tiskoviny o metalové
jen v souvislosti s úmrtími na koncertech
nebo satanismem inspirovanými demolicemi
Všechno se ale
posledních
let. Snad za to
celková decentralizace hudby
její snadnou dostupností na internetu,
která nutí hudební
pokrývat mnohem širší spektrum hudby než
a nebo je to
znak znovuzrození skomírajícího žánru.
už to byl jeden druhý
v prestižních
denících jako New York Times nebo The Guardian vedou k
undergroundového proudu
metalové scény a její celkové legalizaci. Správná je
výtka, že jediným
znakem
citovaných kapel je jen jejich neochota hrát podle stanovených pravidel žánru a
se
jeho ortodoxní extrémnosti.
Zatímco exkurze do metalového undergroundu podnikají další média,
se jména a nálepky
pro hnutí, které
ani hnutím není.
se zdá být termín thinking man's metal, který
používali v 90.letech mainstreamoví hudební
když
pochválit metalovou kapelu a
v našem tisíciletí ji do svých PR
vpašoval vlivný label Hydra Head. Jiný termín metal for
non-metalers se vžil na internetových blozích nebo diskuzních fórech jako ilx dissensus, nálepku
subterranean metal zase použil ve svém
v 252.
Wire (únor 2005)
Edwin Pouncey.
hanlivé jméno hipster-metal se objevilo v nadpisu
ze
Decibel "prvního amerického
pro extrémní hudbu" (existuje od roku 2004),
významné postavy metalové scény debatovaly o zájmu neo jejich žánr. "Lidi od indie-rocku
jsou unavení svým malým ghettem a
z
vystrkovat hlavy. Poslouchají taky trochu metal, ale
snaží se ho popsat v intencích toho co znají a tím se stává
jejich vesmíru,"
John
Darnielle,
Decibelu a frontman kapely Mountain Goats a shrnuje tak animozitu, kterou
metalisté cítí
mainstreamových médií ukrást jim jejich žánr. Možná mají
pocit, že bude následovat
výprodej, jako se to stalo v 90.letech a zarputile tvrdí: „Metal se
vracet, protože nikdy nezmizel“.
deklarovanou vlažnost k novým
Decibel
s britským Rock-A-Rolla (zatím vyšlo šest
jedinými žánrovými periodiky,
které se
novou metalovou avantgardou zabývají. Pro
metalové
jako Kerrang!
nebo Metal Hammer je tento metal
intelektuální.
Zatím
název, který tato vlna/ne-vlna dostala je post-metal.
je inspirace
termínem post-rock, který do
uvedl v roce 1994 Simon Reynolds. Jeho definice
pro
naše
by
že post-metal je hudba, která "používá metalové
pro nemetalové
". V podobném duchu se nese kapitola o post-metalu v
internetové encyklopedii
Wikipedia
k post-rocku,
v jeho
Narozdíl od
stavby sloka-refrén-sloka vyznává post-metal volnou strukturu, která
jako
free jazz
pracuje s postupným budování klimaxu. Podrobnost s post-rockem je i v delší stopáži skladeb a
instrumentálních kompozic. V neposlední
pojít oba post-styly jejich snaha o
stínu historie svých
a ironická hra s mimohudebními prvky jako jsou
móda nebo životní názory.
Metal od neNaked City – Naked City (1989)
Praxis - Transmutation (Mutatis Mutandis) (1992)
Fantômas – Fantomas (1999)
Zeni Geva – 10 000 Light Years (2001)
Kevin Drumm – Sheer Hellish Miasma (2002)
Angelblood – Labia Minora (2004)
Nadja – Truth Becomes Death (2005)
Kytara s logaritickým pravítkem
Když instrumentální metalová kapela Russian Circles dohrála
set na nejmenovaném festivalu,
k nim jeden z
a
jim, že na
ladící nástroje pro hlavní
hráli
jenom
dlouho. Zdá se, že
tady není na
Pokud se
post-metal chce zbavit klišé usazených za historii dlouhou
století, pak
vokální
linku záhrobního chrapotu se satanistickými texty se zdá být nejlepší cesta. "Jsou
které
- vokály a
(snare drum). Když nestojí za nic, je skoro nemožné je
poslechu ignorovat,"
v rozhovoru pro Decibel Tim Green, kytarista jedné z
instrumentálních metalových kapel The Fucking Champs a dodává:
když jsme
vynechali
vokály,
co
s tím
.
Instrumentální metal navazuje na kapely tzv. math rocku, které od poloviny 90.let experimentují s
rockovými postupy na bázi jazzu (Breadwinner, Don Caballero, Drive Like Jehu, Shellac,
The Dillinger Escape Plan a
Touch and Go). Jeho kompozice jsou obvykle delší a
strukturované, což je typické i pro post-rockové kapely jako Mogwai nebo Tortoise, matematický
metal je ale
tvrdší a
norská kapela Noxaght využívá domácí
tradice drsného black metalu, který bez vokálu zní
docela
Vedle Noxaght je
podstylu kvarteto z Dallasu, které si
Pelican. Jejich instrumentální
album The Fire in Our Throats Will Beckon the Thaw se v
Decibel stalo nejlepší
deskou roku a završilo
sezóny, které na metalové
výrazným kapelám bez
jako Red Sparowes, Lightning Bolt nebo
Russian Circles. Fandy klasického a
instrumentálního metalu si
nespletete. Nedostatek obrácených
na
nahrazují ti
druzí dioptriemi v brýlích a
se na jejich
fanouškovských kratochvílí jako
headbanging (kývání hlavou do rytmu) nebo stagediving (seskok z pódia do
Neuvidíte ani hru
na imaginární kytaru (air guitar), protože sóla jsou relikvie klasického metalu. Fandové nového metalu
spíše
a budou se
vlnit do rytmu.
metalové kapely nové zvyklosti
publika trochu vyvádí z míry. "Metal už dneska není tak
záležitost jak býval," poznamenali si
pro Decibel
metalové kapely Capricorns, hrající pomalý styl sludge bez
Jestli
metalisté
instrumentálnímu metalu jistou intelektuálnost, pak
nejsou
mimo mísu. Metalové kapely se
zajímaly o epické fantasy nebo horror, Ulver zhudebnili
nebe s peklem, brazilská Sepultura letos nahrála metalovou podobu Danteho Božské
komedie, instrumentální kapely jdou ale
dále. Nové album Red Sparowes jménem Every Red
Heart Shines Towards The Sun vypráví v písních
Mao Ce-Tungovy
za masové
vybíjení
která v širším
v
obrovské hladomory v letech 1959 až 1961.
poslechem
nalistovat
pasáže
Cesty k
Red Sparowes - At The Soundless Dawn (2005), Every Red Heart Shines Towards The Sun (2006)
Pelican - The Fire in Our Throats Will Beckon the Thaw (2005)
Noxagt - s/t (2006)
Lightning Bolt – Hypermagic Mountain (2005)
Satan jako sociální konstrukce
Japonská kapela Boris má na
kultovního kolektivu. Možná za to
fakt, že
postavou tria je
a
kytaristka Wata, jejíž nástroj k údivu všech vyluzuje ty
zvuky. Boris si ale svoji pozici zaslouží sérií
alb jako Absolutego, Amplifier Worship nebo
letos na
vydaný Pink, na nichž je
poznat, že se stále jedná o tutéž kapelu. Aby
trochu
orientaci v
nahrávek, Wata a spol. vydávají své
desky
s názvem kapely s verzálkami, jako v
Pink – tedy BORIS. Pokud ale je na obalu napsáno jen
boris, bude to
extrémní jízda s
do noise, jako v
Sun Baked Snow
Cave, která vznikla na sessions s Merzbowem.
Boris, kterým je už
30 let,
metalovou kulturu
kulturními bariérami a vzdáleností. Bubeník Atsuo, který jako jediný
z kapely umí
trochu anglicky pro internetový portál radcompany.net
že metal je pro
odnoží punku a hardcore.
neortodoxní je i jejich pojetí satanismu, typického znaku
metalu. "Nejsme
metalová kapela. Pro nás není
symbol, ale okamžik, který se dotýká
naší morálky. Chvíle, ve které se
život
v
Ten okamžik, kdy se
to je
Nebo potenciál, který ho inspiruje k tomu se
,
Atsuo.
Má to být definice Satana jako existenciální šifry?
Atsuo Heideggera a poslouchal u toho
Deicide? Satanismus a metal
V
je obraz
už od
blues,
na které rock navazuje. Je to
provokace a
snaha vymezit se proti
Okultistické hrátky Black Sabath se
rozvinuly ve svébytný žánr black metal, který je pro
externího pozorovatele
odnoží metalu. Rockový satanismus
vychází z LaVeyovy
Satanské bible, který tvrdí, že "satan je symbol lásky k pozemskému
". Egoismus, nihilismus a
opozice
hodnotám je opakujícím se tématem metalových
když celá
skupin si
vlastní symboliku posedlosti zlem.
zašli trochu daleko, jako v
norských metalových kapel na
90.let, které zapalovaly
kostely a nebo páchaly
rituální sebevraždy. Medializace
scény
metal
více do vlastního ghetta,
a stejný dopad
i napojení
skupin na neonacistické organizace. Použít dnes satanistické
texty a další atributy záhrobního metalu zavání trochu klišé, což
scény nevadí, navenek ale
odstrašujícím dojmem.
Když vyrazíte na koncert kultovní kalifornské skupiny Sunn O))),
se na
táhlé
drones servírované ve vražedné hlasitosti a
mlhu, ze které se po
postavy v
dlouhých druidských hábitech. "Vzali jsme si atmosféru metalu - barbarství,
-a
chceme, aby
vibrovalo
všechno. Celý prostor se stane
performance,"
kapely Stephen O'Malley v rozhovoru pro New York Times.
že posedlost
metalovými klišé má svoji perverzní camp hodnotu. "S Gregem (Andersonem, druhým
Sunn
O))) máme podobný smysl pro humor, baví nás hrát si s metalovými klišé a stereotypy." O'Malley,
který mezi své hudební vzory
minimalistické skladatele jako Tony Conrada nebo Steve
Reicha, byl
doom metalové kapely Burning Witch, která posouvala hranice žánru
k
pomalému a valivému zvuku, jež
do tranzu. O’Malley se k metalu dostal po slibné
v oblasti výtvarného
jeho instalace Fungal Hex byla
(a slyšení)
lety i v Praze. Jeho
projekty Khanate (v
a
Sunn O)))
jsou
této cesty. Things Viral prvních a Flight of the Behemoth druhých jsou zásadní
alba post-metalové vlny,
O'Malley veškeré
a subžánry odmítá a tvrdí, že jeho kapely
hrají doom metal.
Boris, Khannate a Sunn O))) shromáždili Anderson a Malley na svém labelu Southern Lord Records,
který se stal
vysoké kvality a pro pozorovatele metalové scény i
labelem
Zvuk SLR není experimentální, avantgardní ani
jen se vrací
do
prehistorie metalu, k ranným nahrávkám Black Sabath, na kost
hutnému zvuku valivých
kytarových hradeb. Není náhodou, že této
se ocitly i post-metalové legendy Earth. Seattleská
skupina od
90.let provozuje repetitivní temný rock, který
jak stoner rock
(Queens Of The Stone Age, Sleep), tak i
sludge scénu. Podle legendy založili O’Malley a
Anderson Sunn O))) jako tribute band Earth a pojmenovali se podle jejich oblíbených
Sunn Model T, které se
velkou citlivostí pro nízké tóny.
Poslech s obráceným
Earth - Earth 2 (1993)
Boris - Absolutego (1996), Amplifier Worship (1998)
Burning Witch - Crippled Lucifer (1998)
Sunn O))) - Flight of the Behemoth (2002), White1 (2003), White2 (2004), Black One (2005)
Khanate - Things Viral (2003), Capture & Release (2005)
Hlava medúzy a jiné divy
Pokud se
experimentální metalové kapely shodnou na
vzoru, pak to bude nejspíše
kapela Neurosis.
trash-metalová sestava si od poloviny 80.let prošla
stylovými
které na obrátili pozornost
metalové avantgardy. Alba jako Times Of Grace a
Through Silver in Blood jim vynesla
k Pink Floyd a nálepku „apokalyptický folk“. Velký
vliv na zvuk Neurosis
skupina Swans, jejich kytaristka a
Jarboe s nimi
projekt Neurosis & Jarboe. Jejich zatím jediné album z roku 2003
žánrovým
poslední doby.
„Po celé roky jsem
pocit, že s nikým v tomhle žánru nemám nic
Byl jsem
ale
cítil jsem se jako nezvaný
popisuje
vztah k metalu posledního desetiletí Justin
Broadrick. Muž, který má zvláštní dar být u všechno
co se v metalu za poslední roky
Jeho osobní diskografie se sestává z
moderního metalového zvuku. V sedmnácti letech si zahrál
na druhém album Napalm Death Scum, které položilo základy
rychlého stylu grindcore (a
obsahuje nekratší skladbu všech dob You Suffer, která trvá jen sekundu). Jeho další z mnoha
Godflesh pak poprvé
spojil industrial s kovovými riffy a
kariéru kapel jako
Fear Factory nebo Ministry. Po rozpadu Godflesh míchal Broadrick metal
hudbou v projektu
Techno Animal a hip hopem v Ice. Návratem ke kytarám byl projekt Jesu, který letos vydal EP Silver.
Broadrick funguje jako spojnice
remixuje Pelican nebo Isis a platí v oblasti metalu
za nezpochybnitelnou
Jesu vydávají na labelu Hydra Head, jehož šéfem je Aaron Turner. Pokud jsou nahrávky vydávané na
Southern Lord tak trochu návratem do dávné minulosti metalu, Hydra Head se
na
progresivní metal, který chce vysvléci tvrdý rock z negativních konotací. Turner, šéf další
post-metalové kapely Isis se vloni
Guitar Player
„Myslím si, že spousta metalových
kapel
inteligenci svých
a také ochotu lidí zažívat
nového“. Bylo to
druhé album Isis nesoucí název Oceanic z roku 2002,
kterému museli hudební publicisté
o novém názvu pro dosud neslyšenou stylovou variaci. Táhlé ambientní kytarové plochy
inspirované post-rockem navozují atmosféru
vodních ploch, Isis si ale zachovali
metalovou
a
a
hrdelní
také
metalovým zvyklostem.
Díky Oceanic si Isis získali nemálo
mimo
rock a album se
i své remixové
podoby, což je ve
tvrdého rocku zcela
Na sérii
a
i CD Oceanic
Remixes and Reinterpretations se potkali
Fennesz, Tim Hecker nebo Venetian Snares. Isis si
svoji
metalové kapely
když se na turné se vydají
s hiphopovými
experimentátory Dälek. Isis poslední
den vydali na Ipecac Mike Pattona své nové album In the
Absence of Truth.
Nahrávky Isis a dalších skupin
v tomto
v posledních letech k metalu nové
fanoušky, hladové po
hudebních zážitcích. Možná že metalový extremismus, který
nemálo lidí odpuzuje, je
tím pravým magnetem, který nás
láká ve vyhrocenosti naší
doby. „Metalový koncert není jen koncert, to je
trochu v žertu O’Malley ze Sunn O)))
a
tak, že metal je pravým následovníkem rockové touhy po osvobození od
konvencí. I když
forma
a
mší
nad obsahem,
i nadále metal
hudbu prožívat celým
A posledních
let dává
post-metalová vlna šanci i
k tomu
navíc
používat i mozek.
Kovové
Godflesh – Streetcleaner (1989)
Neurosis - Neurosis & Jarboe (2003)
Cult Of Luna – Salvation (2004)
Jesu – Jesu (2005), Silver (2006)
Isis – Oceanic (2002), Panopticon (2004)
za laskavé konzultace
Janu Ryšavému a Pavlovi Klusákovi.
Co je to za hluk?
(Hisvoice 5/2006)
“Jestliže máte slovem hluk na mysli
Masami Akita (Merzbow)
zvuky, pak pro
je hlukem pop.”
Hluková hudba – noise bývá považována za
podobu hudebního
Pokud je
tedy
považována za hudbu. Celé dvacáté století hluk znepokojoval
i hudební
teoretiky
beztvarou hmotu, které je
termíny hudební
neuchopitelná.
proto
o roli hluku
hlukové
nabízí celou
zajímavých
teoretických
které
odhalují skrytá zákoutí našeho chápání hudby, nebo toho, co jsme
za hudbu ochotni
Civilizace produkující hluk
„Za dávných
byl život tichý. V devatenáctém století se s vynálezem stroje zrodil Hluk. Dnes hluk
triumfuje a vládne lidským
Manifest
hluku italský futurista Luigi
Russolo. Opájejíce se výdobytky moderní technické civilizace,
Russolo na myšlenku, že nová
technická doba vyžaduje i novou hudbu, zcela odlišnou od té
"(…) máme mnohem
z ideální kombinace hluku tramvají, spalovacích
a rušných
než
z opakovaného poslechu
jako jsou
Eroica nebo Pastorální,“ píše a prohlašuje, že je
vynalézt nové hudební nástroje, které by lépe odrážely
kultury
v hluku.
Manifest
hluku nás symbolicky
na život v nastalé civilizaci
hlukem a
také její hudbu
z
tohoto manifestu je
však myšlenka
spektra
které mohou být myšleny jako vhodné pro hudební produkci.
"Musíme se vymanit z tohoto úzkého okruhu
a dobít
rozmanitost
vyzývá Russolo a problematizuje tím samotný pojem hudby. Jsou zvuky, které vydává
lokomotiva hudba? Pokud ne, pak kde je ona hranice, která
zvuky na muzikální a ty ostatní.
S nástupem
zvukových
(Cage, Schaeffer) a musique concrete se
rozplývá dichotomie hudba vs. nehudební zvuky, s jejíž rigidním pojetím moderní hudební avantgarda
samplery, pro které jsou všechny zvuky rovnocenné, jsou
ideálu,
který ve textu Hudba jako
hluku (1939)
další pionýr avantgardní hudby Edgar Varése,
když prohlašoval za nutné vynalézt hudební nástroj „který místo aby zvuky reprodukoval, je bude
produkovat.“
hudba používající zvuky bez ohledu na jejich zdroj by
jako
jejich
jako definitivní osvobození nelichotivého slova hluk z negativních hudebních konotací.
Slovo hluk ovšem i nadále plní svoji sémantickou funkci opozita libých
a
ve slovníku
hudební teorie. Z pouhého
nevhodných pro hudební produkci se
se ve
výrazový hudební
který z toho onoho
a zesílil zvuky považované za
používání
nelibých
slyšíme
v kompozici Gottlieba
Michaela Koeniga Klangfiguren II (1955-56) nebo The Dresden Interleaf 13 February 1945 (1965)
Gordona Mumma. Tato díla vršením
pocházejících z neidentifikovatelného zdroje
dnešní noise. Za hlukovou hudbu ovšem už v 60.letech bývají
hlasité a
kytarové riffy garážových kapel jako byli Velvet Underground nebo The Kinks. Elektrické kytary se
stávají symbolem
vzpoury, ale co
není kytara, nýbrž její zvuk - agresivní a
hlasitý. Hluk se stává nástrojem vzpoury.
Psychoanalýzy hluku
Do
dovedená rocková revolta zrodila
70.let punk. Ten odráží životní situaci
mládeže a
ohlašuje nástup technik
si sám‘. Punk
podle plánu
produkuje hudbu
jako je
život ve
Intenzita kytarových
je zbraní
proti
nástrojem kulturní rezistence. Dánský teoretik Torben Sangild v eseji The Aesthetics
Of Noise
fascinaci punkové a post-punkové éry smrtí, perverzností nebo melancholií, tedy
spadajících do sféry, kterou filosof George Bataille nazývá „heterogenní“. Ta je dominantní
racionalitou vnímána jako deviantní chování. Hluková hudba zrozená z punkové éry dává na odiv
svoji
provokuje proti instrumentální
nonšalantním nihilismem. Zaujímá
stejnou pozici jako hluk v rámci hudební
harmonie – pozici
a
elementu.
Hlukové elementy nabývají
roli zavržených
(abjects), termínu který používá
kulturní
Julia Kristeva. Abjekty jsou
tekutiny, které
naše
a
které jsou považované za
náš vztah k nim je však
Jsou a
i nejsou
našeho
hranice individuality a subjektu a každé zavržení
naší identity. Analogicky k tomuto
jsou hluky a šumy exkrementy hudby,
kterou chce její institucionalizovaná podoba
glitchové kompozice jsou pak
podle této teorie obdobou
fascinace vlastními výkaly. Metafora
slasti zakázaného
rezonuje s názorem
japonského noise Masami Akity alias Merzbowa,
který prohlašuje, že
jako je pornografie
sexu, noise je
hudby“.
Slast z bolesti
V reportáži z koncertu punkové kapely The Ramones (Village Voice, duben 1979)
popisuje slavný hudební publicista Lester Bangs
že pod
image drsných
se
skrývá
maskovaná sebenenávist. I
pozorování punkové scény odhalí výrazné symptomy
násilí obráceného
- propichování si
svíracími špendlíky, sebedestruktivní punkový tanec
pogo nebo drogová závislost jsou projevem masochistického vztahu
k vlastnímu
Pohrdání
a posedlost vlastním subjektem jsou pro rock typické, v extrémním
hlukové
hudby dostává tento vztah podobu sado-masochistických fantasií. Noiseový hudebník na sebe bere
podobu dominantního vládce nad ušními bubínky svých
Ne náhodou je Merzbow
specialista na japonské techniky bondáže a autorem teoretické knihy o pornografii. Tato slast však
není na úrovni pouhé sexuální deviace, má hlubší
Sangild ve své
Noise – Three Musical Gestures pojmenovává
gest,
kódovaných
hlukové hudby.
nejsou tak
jako
že použití hlukových
nabývají
podob, už je introvertní (My Bloody Valentine) nebo extrovertního
(Band Of Susans). Sangild se tím snaží
fakt, že hluková hudba má pouze jediný
- subversivní cíl, že chce být pouhým šokem systému dominantního popu. Toto možná byla taktika
punkových
využívajících pouze povrchové možnosti hluku, hluková hudba však
obsahovat i slast. Ta leží podle teoretika Simona Reynoldse ve slasti nemít
Reynolds ve své
knize Blissed Out: Ruptures Of Rock podává následující definici hlukové hudby: „Pokud je hudba
jazyk, který komunikuje citové a duchovní zprávy, pak noise
definovat jako
co
blokuje tento
rozbíjí kód a
smysl.“ Hudba je harmonie a
která vzbuzuje dojem
univerzálního smyslu všech
naproti tomu noise tento
a vyvolává dojem
chaosu. Z tohoto
jsou témata hlukové hudby
anti-humanistická,
fascinace zlem, smrtí nebo zkázou a hlukoví interpreti bývají
z fašismu. „Slast z noise
pochází z fascinace zvukem, kterému nejsme schopni
smysl.“ píše Reynolds a spojuje slast
poslechu hluku se slastí ze znepokojujícího zážitku ze sledování filmového hororu.
Simon Reynolds poslech noise
k „neartikulovatelnému zážitku,
konstituce nás
samých je v ohrožení.“
z tohoto stavu pochází slast hlukové hudby – extáze
chvilkové neidentity, schopnost vymanit se ze svého já vnuceného
Sangild podává v The
Aesthetics Of Noise
hlubší
– hluková hudba evokuje to, co Nietzsche ve Zrození
tragedie nazývá „dionýské“. Je to stav extáze, divokosti, intoxikace a sjednocení. „V dionýské extázi
jsme konfrontováni s vratkými základy naše života,
absurdní
které nás táhne našimi
životy bezesmyslu,“ píše Sangild. Tento zážitek je
osvobozující, protože nás vzdaluje od
našich individuálních
a utrpení. Apolinská melodie a forma popu je
negaci
dností dionýské slasti ze ztráty vlastního já. Hluková hudba rozpouští racionální subjekt,
osvobozuje ho
racionality.
Švédský hlukový hudebník Dror Feiler ve svém manifestu Music, Noise & Politics
že pro
je hluková hudba místem exilu.
etymologický základ anglického slova noise, kterým je
latinské nausea – nechutenství, zmatek. Poslech hlukové hudby je podobný aktu imigrace,
ze
stávající estetiky nudy, „která manipuluje lidi do stavu pasivity a konformity“. Je to
individuální epifanie, která znejistí stav
jež jsme doposud
za bezproblémový. Zde však
funkce hluku
šoková terapie je destruktivní, ne však konstruktivní. Reynolds si všímá
nevyhnutelného konce této koncepce, v níž estetika hluku/hororu
ve spirále zesilování a
zážitku, ve slepé
Stejného problému si všímá i Paul Hegarty
„Full With Noise: Theory And Japanese Noise Music“, který konstatuje, že revolta hluku
nese
„
svého vlastního selhání“. Místo „permanentní revoluce“, kterou ohlašuje Dror Feiler, jehož
vzorem je Che Guevara, navrhuje Reynolds návrat k obrovskému potenciálu
možností
samplování a práce se zvukem, novému okouzlení hlukovým univerzem – kterou nazývá novou
psychedelií. Je
dodat, že Reynoldse našel zástupce pozitivního využití hluku ve svých
knihách
rave,
elektronické
nebo hip hopu.
Použitá literatura:
Gareth Branwyn - Factories of Deliberate Decay
(http://www.streettech.com/bcp/BCPgraf/CyberCulture/factories.html)
Dror Feiler - Exile as Noise - Noise as Exile (http://www.tochnit-aleph.com/drorfeiler/exile.html)
Paul Hegarty - Full With Noise: Theory and Japanese Noise Music (www.ctheory.net/articles.aspx?id=314)
Chad Hensley – „The Beauty Of Noise, An Interview With Masami Akita Of Merzbow“ in: Seconds 42 (1997)
Douglas Kahn – Noise Water Meat: A History of Sound in the Arts (1999)
Simon Reynolds – „Noise“ in: Blissed Out: Ruptures Of Rock (1990)
Luigi Russolo – „Umenie hluku - Luigi Russolo (1913)“ in: Slovenská hudba - 1996 - Slovenská
elektroakustická hudba 1-2,
Juraj
(http://www.radioart.sk/avr/visuopage.php?id=28)
Torben Sangild – The Aesthetics Of Noise (2002) (http://www.ubu.com/papers/noise.html)
Torben Sangild – Noise: Three Musical Gestures
(www.musicandmeaning.net/issues/showArticle.php?artID=2.4)
Mark Sinker – „Destroy All Music“ in: Rob Young (ed.) - Undercurrents (2002)
vznikaly za redaktorského dohledu
Kratochvíla (Hisvoice), Jaroslava Pašmíka a
Jana H. Vitvara (Respekt) a Mikyho Tallse (Street).
za spolupráci v roce 2006
i
Kománkové (Report),
Formánkovi a
Bartoškovi (Ex), Honzovi Baluškovi
a Luboši
(Musicserver.cz) a Petrovi Vizinovi (Lidové noviny).