Stáhnout - Cetelem

PRAHA
Co / Fun Fatale
aneb Ženy na prknech
Kdy / 11.–18. 3. 2015
www.funfatale.cz
•
Tiráž
•
časopis společnosti Cetelem
HRAD A ZÁMEK
STARÉ HRADY
Co / Pohádkové Velikonoce
a dračí čarodějné prohlídky
Kdy / 2.–6. 4. 2015
www.starehrady.cz
CELÁ ČR
Co / festival Jeden svět 2015
Kdy / 2.–11. 3. 2015
www.jedensvet.cz/2015
ČESKÉ BUDĚJOVICE
Co / Žížalování
neboli kurz výroby vermikompostéru
Kdy / 7. 3. 2015
www.rosacb.cz/akce/zizalovani
03/2015 – 06/2015
C plus / magazín společnosti
CETELEM ČR, a.s., jaro 2015,
ročník VI.
Vydává / CETELEM ČR, a.s.,
K. Engliše 5/3208, 150 00
Praha 5, IČ: 25085689,
tel.: +420 257 080 111,
fax: +420 257 080 128
Redakční rada / L. Balíková,
M. Kurka, R. Černíková,
B. Minksová, L. Hošková, T. Siegler
Autoři článků / R. Černíková,
B. Minksová, M. Kovářová,
L. Balíková, L. Hošková, L. Kratina,
V. Brož, K. Kos, K. Bomhof Pavlíková
Korektury / E. Bláhová
Fotografie / K. Bomhof Pavlíková,
R. Černíková, není-li uvedeno jinak,
archiv CETELEM ČR, a.s.
Grafické zpracování / grafické
oddělení Cetelem
Tisková produkce / BB Partner, s. r. o.
Registrace / MK ČR E 18758,
jarní číslo vychází v Praze
1. 3. 2015
Samostatně neprodejné.
PLZEŇ
Co / Plzeň 2015 –
Evropské hlavní město kultury
Kdy / po celý rok 2015
www.plzen2015.cz
Na vaše nápady, postřehy a připomínky se těšíme na e-mailové
adrese: [email protected].
© 2015 CETELEM ČR, a.s.
téma/vzdělávání
rozhovor/děti
•
Editorial
•
kreditní karta
Zábavu naleznete i u společenských her z článku Zvolejte
„Ubongo“! Nelekejte se na první pohled složitých pravidel a pusťte se do hraní. A kdyby vám Ubongo či Tarantule Tango byly málo, v elektronické podobě magazínu
naleznete tipy na další hry. Pokud se zapojíte do našeho
pravidelného kvízu, můžete některou z nich také vyhrát.
Rychle, pohodlně,
bezkontaktně...
Magazín jsme i tentokrát připravili od prvního do posledního písmenka s chutí. A v uplynulých měsících nám práci
ještě více zpříjemnil výsledek průzkumu, v němž jsme se
ptali na vaši spokojenost. Děkuji vám za čas, který jste
průzkumu věnovali. A děkuji za krásné hodnocení, které
jste nám dali. Jako šéfredaktorka jsem hrdá, že se časopis 95 % z vás líbí, a slibuji, že se všichni budeme snažit,
aby vás plně spokojených jen přibývalo.
Přeji vám krásný čas.
Růžena Černíková
Nový design. Nový způsob placení.
> S novou kartou Cetelem budou
nákupy rychlejší a pohodlnější
> Stačí ji přiložit k terminálu
a počkat na „píííííííííp“
> Nákup bude dokončen během
pár vteřin
844 840 840
Milí čtenáři,
Winston Churchill řekl, že jen děti, blázni a velmi staří
lidé si mohou dovolit mluvit vždy pravdu. Trošku si myslím,
že výrok obšlehl od Paganiniho, který místo starců uváděl
filozofy. Ovšem Paganiniho citát měl pokračování: „Proto
se děti bijí, blázni zavírají a filozofové nechápou.“ My
v Cetelemu děti za pravdu netlučeme, my je raději pro tu
jejich upřímnost zveme na návštěvy a povídáme si s nimi.
A tak se stalo, že v tomto čísle na vás na straně 6 až 9
vykouknou děti našich zaměstnanců. Protože je aktuální
C plus o různých podobách vzdělávání, zajímalo nás,
co si o škole, o nárocích jejich vysněného povolání nebo
o nás samotných naše ratolesti myslí. Po některých odpovědích mám pocit, že jsme snad ani tolik zvídaví být
nemuseli. Ale posuďte sami, rozhodně se pobavíte.
•
Obsah
•
Editorial
Novinky
Poradna
Rozhovor
Toužíte po vzdělání? Zkuste U3V!
Jak na nové pracovní výzvy
Z Egypta do chléva
Zvolejte „Ubongo“!
Jiný kraj, jiná škola
I génius může být „dys“
Holandsko
Nepodlehněte trikům
Víte, co to znamená?
Kvíz
03
04
05
06
10
11
12
14
16
18
20
24
25
26
www.cetelem.cz
• obsah/ • editorial
/02 /03
EXPRESS PŮJČKA
CETELEM NA WEBU NABÍZÍ EXPRESS PŮJČKU
PORADNA
Tomáš Siegler je ve společnosti CETELEM ČR, a.s., marketingovým ředitelem. Poradí, jak nesednout lákavým nabídkám nebo
nezodpovědným poskytovatelům úvěrů na lep.
S Express půjčkou je možné financovat v partnerských prodejnách zboží v hodnotě
od 2 500 Kč až do 200 000 Kč. Financovat lze přitom celou cenu zboží či jen její
část. Klient si v pohodlí domova díky webové kalkulačce zjistí všechny nezbytné informace a nastaví si splátky podle svých potřeb. Zda mu byl úvěr předběžně schválen,
se dozví do 30 minut od podání žádosti, a to prostřednictvím SMS zprávy s kódem,
který pak nejpozději do 30 dnů předloží u prodejce a žádost o úvěr zde dokončí. •
• Co se za pojmem finanční gramot-
nost skrývá? Jak byste ji popsal?
VÝROČNÍ ZPRÁVA
CETELEM OCENĚN ZA INFORMAČNÍ OTEVŘENOST
•
Výroční zpráva Cetelem za rok 2013 získala Cenu Bisnode za informační otevřenost
v prestižní soutěži Nejlepší výroční zprávy ČR. Zároveň obhájila umístění mezi nejlepšími výročními zprávami roku. „Informační otevřenost je alfou a omegou seriózního podnikání,“ uvedl Jan Struž, předseda sdružení CZECH TOP 100, které soutěž
vyhlašuje. Pro Cetelem přitom transparentnost představuje jeden z hlavních pilířů,
na nichž staví svoji dlouhodobou strategii. Považujeme ji za důležitou nejen ve vztahu ke svým klientům, ale i k obchodním partnerům a k celé veřejnosti. •
Tomáš Siegler
•
ředitel Správy marketingu
a komunikace
• Jak nenaletět na každou reklamu,
čemu věnovat pozornost?
PLATBY KAMKOLI
PŘEVOD PENĚZ V KLIENTSKÉ ZÓNĚ NOVĚ
NA JAKÝKOLI BANKOVNÍ ÚČET
Nyní má každý majitel Kreditní karty Cetelem možnost převádět prostředky na jakýkoli bankovní účet v rámci České republiky. Kromě jednorázových plateb lze zadat
i trvalé platby nebo vytvářet platební šablony pro opakované platby. Provedení platebních operací skrze Klientskou zónu Cetelemu je na rozdíl od mnoha bankovních
domů zcela zdarma. •
Každý tvůrce reklamy si přeje, aby jeho
výtvor prodával, aby získal pozornost zákazníka. Jestli reklama bude impulzem pro
bezhlavé využití nabídky, je už ale na spotřebiteli. Čtenářům bych poradil, aby se seznámili s okolnostmi, které využití nabídky
podmiňují. Neskočit na lákavá sdělení, ale
zjistit, co za reklamou stojí, podmínky porovnat i s těmi konkurenčními – to je rozumný
přístup. Naštěstí máme mnoho zdrojů, např.
internet, kde lze najít nezávislé reference,
které nám pomohou s rozhodnutím, zda lákavou nabídku využít. Druhým pomocníkem
je pak i určitá míra finanční gramotnosti.
Vnímám ji jako souhrn vědomostí a zkušeností potřebných pro nakládání s penězi. Pro mě
začíná u selského rozumu a prostých otázek,
které je potřeba si položit ještě předtím, než
se do něčeho v oblasti financí pustím. Myslím, že míra finanční gramotnosti by vždy
měla jít ruku v ruce s potřebami konkrétní osoby. Kupříkladu pokud jsem klientem finanční
společnosti, měl bych mít alespoň základní
vědomosti, s jejichž pomocí budu sám umět
posoudit, zda mi např. plánovaná půjčka
skutečně pomůže, nebo naopak uškodí.
• A co musím zvážit, než si půjčím?
Nejprve se zamyslím, na co si chci půjčit
a jestli mi ta věc za zadlužení stojí. Opravdu to potřebuji? Pokud jsem si koupí jistý,
najdu vhodnou finanční instituci. Poskytovatelů úvěrů je dnes přehršel, ale naštěstí je
lze rozdělit na dvě skupiny – na zodpovědné a „méně“ zodpovědné. Ti první se snaží
co nejvíce prozkoumat naši schopnost půjčku splácet. Posoudí, jestli si půjčku můžeme
dovolit. Ti méně zodpovědní lákají na jednoduché podmínky, na bonitu se neohlížejí, nezabývají se tím, zda na splácení bude
klient mít. A právě selský rozum by nás měl
před těmi nezodpovědnými varovat, protože i u nich může začínat cesta do dluhové
pasti. Také výše měsíční splátky by neměla být maximem, které zrovna dovolí náš
aktuální měsíční rozpočet. Měli bychom si
splátku nastavit tak, aby nám každý měsíc
zbyla nějaká rezerva na horší časy. Život
je jedna velká proměnná a to, že se dnes
máme fajn, zítra platit nemusí. •
• novinky/ • poradna
/04 /05
ROZHOVOR
PĚT CENTŮ ZA JEDEN BONBÓN, TO JE TROŠKU MOC
•
Náplní práce ředitele Obchodní
divize v Cetelemu je plnit e-maily.
Produktové manažerce by školní
docházka kvůli zapomnětlivosti
zřejmě činila potíže. Šéfredaktorka tohoto magazínu neumí slovní
druhy a nevzpomíná si ani na vyjmenovaná slova. A takto o nás,
prosím pěkně, hovoří vlastní děti.
Co si děti zaměstnanců Cetelemu myslí třeba o penězích, se
dozvíte v netradičním rozhovoru.
Jerome / 8 let, 3. třída
Můj koníček je pařit
Minecraft po síti.
• Vaše maminka nebo tatínek pracují
v Cetelemu. Víte, co tady dělají?
•
Sophie / 7 let, 2. třída
Můj koníček je jezdit na koni
a na kole a Jerome je můj brácha.
•
Terka / 9 let, 3. třída
Mám ráda klavír a sportovní
aerobik a chodím do 3. A.
•
Majda / 9 let, 4. třída
Můj koníček je hra na klavír, lezení
po stěně, ráda jezdím na kole a tak.
•
Kačka / 10 let, 4. třída
Za koníček mám – škola to nebude –
jízdu na koni a mám ráda golf.
•
S: Pracujou tady pro peníze.
M: Moje máma dělá časopis a právě
s náma dělá rozhovor.
J: Máma tady dělá obchodního manažera. Ale přesně nevím, co to znamená.
K: Můj táta tady plní e-maily a různý věci.
• Myslíte si, že kdyby chodili maminka
s tatínkem dnes do školy, že by jim to šlo?
Smích všech dětí…
M: No, tátovi by to šlo určitě, protože
ten je učitel. A mámě – tak to teda nevím, protože neumí moc vyjmenovaná
slova, nevzpomíná si ani na slovní druhy, nešlo by jí to v angličtině a tak.
K: Já si myslím, že můj táta by tu školu
zvládnul dobře, ale máma by s tím trošku
měla problémy – s matikou a s češtinou,
to jí vůbec nejde. A s angličtinou.
J: No, já myslím, že by jim to šlo oběma.
T: Já si myslím, že by to šlo mamce líp
než taťkovi. Taťkovi by nešla matematika.
S: A já si myslím, že by to šlo líp tátovi.
Totiž máma někdy zapomíná. Zapomínala by pomůcky do školy a dostávala
by za to čárky.
• Musely chodit děti do školy i před sty,
pěti sty lety?
M: Nevím, jestli před těma létama byla
Marie Terezie, to ještě nevím, ale vím, že
dřív se do školy nemuselo chodit povinně. Až Marie Terezie to zavedla.
J: Dřív než byl Jan Amos Komenský, tak
chodili do školy jenom chlapci. To vím.
Ale pak Jan Amos Komenský zavedl, že
mohly chodit i dívky.
S: Já si taky myslím, že dřív chodili do školy jenom kluci a pak když přišel Jan Amos
Komenský, tak řekl, že aby se holky taky
něco naučily, že můžou chodit do školy.
T: Potom musely chodit i holky, aby byly
taky vzdělaný.
• A co dělaly holky dřív, když nechodily do školy?
S: Ony chodily na pole s rodičema a kluci museli do školy.
K: Holky musely pomáhat rodičům s vařením a uklízením obilí.
J: Podle mě holky šily a todlencto. Pletly,
draly peří…
M: No, my jsme se ve škole učili, že holky pomáhaly rodičům vlastně se vším –
na poli, vařily s maminkama, ty starší vlastně už bez maminek, pomáhaly rodičům,
aby na to nebyli sami, protože dřív prostě
nebyla doba, jako je teď – měli to těžší.
• Kdo je pro vás tou nejvýznamnější, nej-
důležitější osobou spojenou se školou?
T: Marie Terezie, ta zavedla školu.
S: Pro mě Jan Amos Komenský, totiž máme
takhle pojmenovanou i školu. A protože
jsem žena a on dovolil ženám, aby mohly
taky chodit do školy.
• Víte, kde se na světě berou peníze?
Jak nebo kde vznikají?
M: Podle mě jsou na to určený firmy nebo
něco takovýho. Ale nevím, jestli je to zrovna banka. A tam mají takový stroje, co ty
peníze tisknou na určený papíry.
J: Nebo je třeba dřív vyráběli v jeskyních.
Normálně tam byla taková, dá se říct, formička, v tom byl placatej penízek bez ničeho, druhá formička a velikým kladivem se
do toho bušilo. Pak se to otevřelo, vyndal se
z toho penízek a bylo to hotový.
T: Myslím, že by na to mohla být nějaká
továrna. Nějaká asi velká.
M: Když jsem byla jednou na exkurzi, tak
ukazovali, že se vlastně nalil kov, nebo v tý
době stříbro nebo zlato roztavený v nějakých pecích, do formičky. Pak se to dalo
na takovej kovovej plát a tam se bouchlo
kladivem, ve kterým už bylo otisklý razítko. A pomáhali vězni – kdyby se bouchli
do prstů, tak by se jim musely v tý době uříznout, takže tím vlastně měli trest odpykanej.
• rozhovor
/06 /07
• Myslíte si, že peníze byly na světě
vždycky?
S: Dřív byly halíře.
M: Byly halíře a něco předtím. Ale třeba
v době kamenný, nebo v mladší době
kamenný, by se dalo říct, tak byl jenom
výměnnej obchod – to nebyly peníze. Až
Keltové začali razit peníze. Takže vlastně
od doby Keltů se začaly peníze používat.
J: Byl výměnnej obchod, to sedí. A znamená to, že třeba slepici vyměníš za morče.
K: Já si myslím, že byly halíře a grašle.
M: K tomu výměnnýmu obchodu bych
chtěla ještě říct, že nejlepší byla sůl, pak
pěstní klíny a kožešiny, protože sůl byla
na jídlo, ochucení, aby měli i víc vitamínů, pazourky byly na zbraně a kožešiny na oblečení, aby si to mohli svázat
šlachama.
J: Podle mě je výměnnej obchod ještě někde v Africe.
• Čím si myslíte, že by se dneska mělo
platit? Je placení penězi v pohodě, nebo
by se mělo platit raději něčím jiným?
J + K: V pohodě.
M: V pohodě, ale lepší jsou eura, protože euro je vlastně víc peněz. Jedno euro
je 25 korun českých, takže by bylo lepší
platit eurama, protože jedno euro je víc
než jedna koruna.
J: Ale zase je to dražší…
S: Já si myslím, že korunama, ale máma
mi říkala, že se nějak rozhoduje, jestli
budou furt koruny, nebo se to bude měnit
na eura. Koruny by ale byly lepší.
J: Ale zase rohlíky v cizině stojí nějakých padesát centů a viděl jsem pět centů za jeden bonbón – to je trošku moc.
• Představte si, že byste vyhráli
10 000 Kč. Co byste s penězi udělali?
T: Já bych nám koupila dům a obří tobogán. A ještě dva zlatý retrívry.
S: Já bych si koupila dům, a kdyby mi zbylo, tak ještě telefon. A je mi jedno jakej,
hlavně aby nebyl tlačítkovej, ale dotykovej.
M: Rozhodně bych si koupila toho největšího plyšáka, co bych v obchodě viděla. Pak
bych si koupila konečně novej telefon a pak
bych si ostatní spořila nebo šetřila. A i když
by mi rozhodně nezbylo, protože telefon stojí hodně, tak bych nám koupila něco do bytu
a potom, i když mi na to rozhodně nezbyde,
bych si koupila farmu. Rozhodně chci koně,
krávy, kozy, slepice, kočku, andulku, tři morčata, dva křečky, šest myší a králíka. A dva
psy – vlčáka, aby mi hlídal farmu před divnejma lidma, a haskáčka, protože husky je
moje nejoblíbenější plemeno.
J: Já bych si za to koupil notebook a stáhnul bych si tam hned Minecraft. A už by
mi rozhodně nic nezbylo, protože deset
tisíc stojí dost dobrej notebook.
K: Já bych si koupila taky notebook
a zbytek bych dala na rekonstrukci naší
chalupy, protože to tam mám hrozně
ráda. Potom bych si pořídila ještě dva
psy – chrty, plemeno saluka – jsou vzácní
a já bych je chtěla chovat.
•
•
•
Jerome
Majda
Sophie
•
•
•
• Víte, co vlastně dělá společnost
Cetelem?
T: Občas děláte letáčky.
K: Plní to, co požadují klienti. Pomáhá
jim tím, že jim půjčí peníze.
J: Děláte půjčky a půjčujete klientům peníze. Třeba když nemají na novej byt,
tak jim půjčíte a dáte jim pak určitej čas,
aby to splatili.
•
•
Kačka
Terka
•
•
• A věděli byste, co je to kreditní karta
a k čemu se používá?
T: Třeba na volání, dává se do telefonu.
A ještě je dobrá na některý hry.
S: Já myslím taky, že se dává do telefonu
a pomáhá to tomu telefonu, aby fungoval.
J: No, s ní se platí v obchodech. Jsou
na tom peníze, který máte v bance,
a s těma si můžete stáhnout hry a tak, ale
do žádnýho telefonu se to nedává.
K: Já si myslím, že když někdo nemá peníze, tak může zaplatit kartou. Nebo se ještě
může dávat jedna taková karta do mobilu – ta se jmenuje SIM karta.
M: Když s sebou nemáte hotovost, tak se
třeba v krámech ptají „Budete platit kartou,
nebo v hotovosti?“ a ty řekneš „Kartou“ –
a to je kreditní karta.
• Čím byste jednou chtěli být a co si
myslíte, že pro to musíte udělat?
J: Lodní konstruktér a na to musím dobře
umět geometrii.
K: Já chci strašně bydlet na horách
a tam mít statek, kde budu chovat koně
a dělat tábory. A učit děti jezdit na koni
a ještě je vláčet zády. Když si dítě takhle
lehne zádama na koně (předvádí) a on
jde, tak ono mu to vlastně léčí záda.
A potřebuju k tomu potom, až budu
na střední nebo na vysoký, jít na tu… jak
se to jmenuje…
J: Hospodářskou…
K: Ne, to ne…
J: Veterinářskou?
K: Ne, to ne…
J: Podle mě je to veterina.
M: Já chci bejt učitelkou, ale chci učit na horách, abych tam měla i tu farmu a mohla se
o ní nějak starat. A musím pro to ve škole
udělat vlastně bohužel úplně všechno.
T: Já bych chtěla bejt chovatelkou zvířat.
A musím umět třeba češtinu, abych věděla,
který plemeno je který.
S: Já chci být farmářkou a musím se na vysoký škole učit starat o zvířata.
K: Už jsem si vzpomněla, jak se jmenuje
ten název školy – zemědělka.
• Kolik si budete jednou v těch vašich
zaměstnáních vydělávat, co myslíte?
M: Já chci, já si to nemyslím (smích). No,
dalo by se říct, že třeba do čtvrt roku jeden
milión?
J: Milión za loď. Za nějakou dost dobrou.
Třeba za hausbót mít jeden milión.
K: Já budu vydělávat za jednu jízdu tisícovku nebo pětistovku. Pro menší děti pětistovku, pro větší tisícovku.
J: Za to ležení?
K: Za to léčení to bude za šest set.
S: Já nevím, ale na farmě bude možná
hodně návštěvníků, tak nějakých pět set
asi za týden.
T: Já osm set za dva týdny. •
Pokračování rozhovoru naleznete
na stránkách www.cetelem.cz
v sekci O nás – Magazín C plus.
• rozhovor
/08 /09
TOUŽÍTE PO VZDĚLÁNÍ?
ZKUSTE U3V!
JAK NA NOVÉ
PRACOVNÍ VÝZVY
Třetí věk je chápán jako období života, kdy se z nás oficiálně stávají senioři s ukončenou kariérou. V důchodu se můžeme věnovat
tomu, co je nám milé. Proč nezvolit i speciální kurz pro seniory?
Zkuste univerzitu třetího věku nazývanou také U3V.
Hrozba ztráty zaměstnání bývá pro většinu lidí stresujícím životním
obdobím. Musí to tak být ale vždy? Na ztrátu práce se můžete dívat
také jako na novou příležitost, jako na možnost znovu se nadechnout.
vytvoření profilu se týká především oblasti obchodu, IT a marketingu, začínají se
však objevovat také profily řidičů metra,
tramvají atd. K udržování a navazování
obchodních kontaktů můžete využít také síť
Xing nebo Naymz. Dle odborníků je dnes
najato přes sociální sítě zhruba 8 lidí z 10.
studia. Zvolit si může vzdělávání například
na Masarykově univerzitě, Univerzitě Palackého v Olomouci či na Vysokém učení
technickém v Brně. Oba typy kurzů probíhají
formou přednášek či exkurzí a pokrývají široké spektrum oborů, např. lékařské a přírodní
vědy, společenské a humanitní vědy nebo
počítačové dovednosti. Výuka nejčastěji probíhá jednou týdně či v bloku o víkendech.
První kurzy U3V proběhly v roce 1973
ve Francii na Toulouse University of Social
Sciences. V průběhu 70. let se myšlenka
kurzů pro seniory rozšířila i na ostatní univerzity ve Francii a zanedlouho po celém
světě. V českých a moravských krajích
sahá historie univerzity třetího věku do roku
1986, kdy byl v Olomouci uspořádán první vzdělávací cyklus pro seniory. Popularita
U3V v České republice rostla a brzy se stala žádanou i na ostatních českých univerzitách a vysokých školách.
Forma studia se dá rozdělit do dvou kategorií. První je tvořena jednotlivými vzdělávacími
kurzy organizovanými např. Karlovou univerzitou, Českým vysokým učením technickým či
Univerzitou Tomáše Bati ve Zlíně. Kurzy jsou
vypisovány na daný akademický rok a jejich
délka se pohybuje v rozmezí od jednoho
až do šesti semestrů. Druhá podoba studia
představuje ucelený vzdělávací cyklus (většinou dvouletý či tříletý), kde senior prochází
jednotlivými stupni tematicky zaměřeného
Lekce U3V jsou většinou bezplatné. Posluchači hradí jen tzv. zápisné nebo vstupní
poplatek do 600 Kč za kurz. Z vybrané
částky jsou financovány studijní materiály, exkurze, osvědčení o absolvování atd.
Přijímací zkoušky se na U3V nekonají, ale
existují určité vstupní požadavky. Tím základním je, aby byl uchazeč v penzijním
věku (výjimku mají lidé v invalidním důchodu, kteří mohou být mladší), a u většiny kurzů také dokončené středoškolské vzdělání
s maturitou. Na konci každého kurzu nebo
cyklu dostane účastník osvědčení o absolutoriu, které bývá vystaveno na základě závěrečné zkoušky – písemného testu, ústního
pohovoru či seminární práce. V některých
případech je podmínkou pro vydání osvědčení pouze pravidelná docházka. Osvědčení není dokladem kvalifikace a současné
vzdělávání seniorů má pouze zájmový
charakter. Neopravňuje absolventa U3V
k výkonu povolání a nezvyšuje ani nerozšiřuje jeho dosažené vzdělání ve smyslu
zákona o vysokých školách. •
Změna zaměstnání je šancí osvojit si nové
dovednosti či uplatnit své silné stránky, které jste v dosavadní práci nevyužívali nebo
více nerozvíjeli. Může být také příležitostí
zrealizovat dávné přání o vysněném zaměstnání. Na cestě za novými výzvami vás
ale nejprve čeká několik důležitých úkolů.
Poté, co si ujasníte, kam chcete směřovat,
je potřeba vytvořit životopis. Jeho tvorba
má svá pravidla. Na internetu najdete
spoustu rad, jak ideální curriculum vitae
sestavit. Naleznete zde i šablony. Jedno
ze základních pravidel však zní: přehledně a stručně. Za ideální délku se považují
dvě bílé strany A4. Čemu se v životopise zásadně vyhnout, jsou nadbytečné
osobní informace. Stejně jako gramatické
a pravopisné chyby vaše pracovní šance
snižují. Pamatujte, že životopis je první
vizitkou v rukou personalisty.
V době sociálních sítí je téměř nutností mít
profil také například na LinkedIn, který
v podstatě životopis nahrazuje. Nutnost
A jak dostat curriculum vitae do správných
rukou? Můžete oslovit personální agentury, jež mají kontakty se zaměstnavateli
a zprostředkovávají pracovní příležitosti,
nebo sami odpovídat na inzeráty. Oslovovat lze i společnosti, pro které byste rádi
pracovali, přestože aktuálně žádné volné
pozice neinzerují.
Pokud hledáte zaměstnání, je dobré využít
síť přátel a známých a dát jim o své otevřenosti k novým pracovním výzvám vědět klidně i na facebooku. I oni pracují a třeba v jejich zaměstnání hledají někoho, jehož profil
se perfektně shoduje s vaším. Rozhodně se
nevyplatí spoléhat pouze na jeden zdroj.
Více cest = větší šance na úspěch.
A poslední bod – buďte dobře připraveni
na vstupní pohovor a vyvarujte se zbytečných chyb. Vypněte si mobilní telefon.
Nikdy nepomlouvejte svého bývalého zaměstnavatele, vrháte tím negativní světlo
spíš na sebe. Nedohadujte se příliš brzy
o penězích. A v neposlední řadě přijďte
na pohovor formálněji oblečeni, dobře naladěni a včas. •
•c
plus téma /10 /11
Z EGYPTA DO CHLÉVA
Jsou nerozlučně spjatí s historií vzniku lidstva. Jejich dějiny jsou
již minimálně 4 700 let dlouhé. Nebyli vždy přijímáni s úctou, se
společenským postavením se měnila jejich životní úroveň. Svého
času přespávali ve chlévech, dnes se podle průzkumů řadí mezi
nejprestižnější zaměstnání. Vždy pomáhali rozvíjet naše schopnosti, předávali své znalosti a zkušenosti. Učitelé.
byla Budeč, kde byl vzděláván sv. Václav.
Dále se školská zařízení budovala při církevních stavbách. Nabízí se myšlenka,
že podléhali-li kantoři církvi, nemohli třít
bídu s nouzí. Pravda je to však jen zčásti. Ve školách klášterních, katedrálních
a později na Karlově univerzitě si na nedostatek úcty mohl stěžovat málokdo, stejně tak na bídu či nouzi. Neutěšená byla
ale situace zejména v malých obcích,
na vsích. Mnohé z nich měly pouze vandrovní školu a ta se i s učitelem musela
přemisťovat za obživou. Zájemci o pozici
učitele byli zkoušeni ze zpěvu, četby, slabikování a psaní. Na překážku nebylo,
nezvládal-li učitel počty a četl s obtížemi –
základním požadavkem na kantory bylo
hudební vzdělání či alespoň cítění. Většina
zvolených učitelů se vlastní výuce prakticky
nevěnovala, udržovali si své původní řemeslo a pedagogickou zodpovědnost přenášeli na školské pomocníky, tzv. Johanese
(či Josefy).
•
Ve slovníku pod pojmem učitel nalezneme
toto: Učitel je profesionálně kvalifikovaný
pedagogický pracovník spoluodpovědný
za přípravu, řízení, organizaci a výsledky výchovně-vzdělávacího procesu. To je
poněkud strohý popis povolání, o kterém
první zmínky pocházejí zhruba z roku
2 700 př. n. l. Záznamy hovoří o písařských školách ve starověkém Egyptě. Již
v této epoše byli učitelé vážení a respektovaní. Stejného postavení dosahovali
v evropské kolébce vzdělanosti, v antickém Řecku, kde původně jako putovní sofisté (učitelé moudrosti) pod širým nebem
hovořili o astronomii, řečnictví či matematice. Starověcí Řekové byli přesvědčeni,
že vzdělání přísluší všem svobodným
občanům. Znalosti a závěry slavných myslitelů, nepochybně též učitelů, položily
základ mnohým vědním disciplínám.
Ve starověkém Římě zodpovědnost za
vzdělávání neležela na bedrech státu, ale
výuka probíhala samostatně v jednotlivých domácnostech. Jakmile se Řecko
ocitlo v područí Říma, stali se Řekové nedobrovolně učiteli v římských honosných
rodinách a později působili samostatně.
Postupem času však moc nad vědomostmi
a vzděláváním přešla do rukou víry.
Nejinak tomu bylo na našem území, kde
počátky vzdělanosti souvisí s příchodem
věrozvěstů Cyrila a Metoděje. První školou
Neutěšená situace
byla zejména v malých
obcích, na vsích.
•
Obecní školy byly chatrné, často se dělily
o hospodářskou budovu se zvířaty, neměly
mnohdy ani pevnou podlahu. Vyučovalo
se především přes zimu, kdy nebyla práce na polích. V těchto časech učitele téměř
nikdo nerespektoval, často ani žactvo.
Pořádek si ve třídách zjednávali fyzickými
tresty – sezením v oslí lavici, lískovicí či kle-
čením na hrachu a kamení. Vlastní výuka
vzhledem k úrovni znalostí pedagoga probíhala strojově, vyžadováno bylo prosté
učení se zpaměti, žáci tak uměli číst a psát
jen konkrétní naučené věty. Změnu přinesla
až reforma císařovny Marie Terezie, která
zavedla povinnou školní docházku a zodpovědnost za budování škol, jejich vybavení a platy učitelů převedla na vrchnost
a později na města. Vznikl nový systém
škol vybavených pomůckami, začaly se
vydávat učebnice. Snad od této doby (tedy
od 19. st.) začali všichni učitelé pomalu naplňovat úvodní slovníkovou definici.
Koho bychom mohli považovat za prvního
učitele vůbec? Cest k odpovědi vede několik. Vydáme-li se teologickou zkratkou,
bude správnou odpovědí Bůh, na konci
té filozofické nás čekají rodiče, historická
cesta se nám bohužel rozsypala v průběhu
věků a nikdo už dnes neví, kdo položil její
první kámen. I přes četná nelehká období
učitelského národa lidé nakonec pochopili
jeho nezbytnost. Díky tomu se profese učitele v našich novodobých dějinách hrdě
hlásí o slovo na předních příčkách žebříčku nejprestižnějších zaměstnání. A kdo jiný
by měl dostat poslední slovo než Jan Amos
Komenský: „Naši učitelé nesmějí být podobni sloupům u cest, jež pouze ukazují,
kam jít, ale samy nejdou.“ •
•c
plus téma /12 /13
ZVOLEJTE „UBONGO“!
Zlepšete si postřeh, posilte strategické myšlení, procvičte paměť.
Moderní společenské hry s tím vám, vašim dětem, přátelům a jiným blízkým pomohou a ještě se při nich báječně pobavíte.
•
•
Ubongo
Tarantule Tango
•
•
Tarantule Tango
Společenských her je dnes nespočet
a velká část z nich nespoléhá na náhodu, ale na schopnosti jednotlivých hráčů. Pryč jsou doby, kdy šestka na kostce
nepadala a „Člověče, nezlob se“ se
zdálo jako ten nejméně příhodný název
dětské hry pod sluncem. Vybírat správnou hru můžete podle počtu hráčů, jejich věku, typu hry (edukativní, logické,
postřehové, strategické, párty hry atd.)
nebo třeba i podle doby trvání (od několika minut až po několik hodin). My
vám představíme ty, které sami hrajeme.
A moc rádi.
Ubongo
můžete pořídit v několika variantách,
od cestovní verze přes Juniora, 3D verzi
až po Duel či rozšířenou verzi pro více
hráčů. V základu je hra určena pro 2–4
hráče od 8 let, kteří si v mládí oblíbili „tetris“ tvary, nechybí jim postřeh a jistá dáv-
ka představivosti. Ubongo vypadá složitě,
protože se zdánlivě jedná o dvě aktivity,
které musíte pro vítězství ve hře spojit. Tou
první je rychle složit geometrické tvary
do předdefinované základny na své hrací
kartě a po složení skládačky zvolat „Ubongo“. Zvoláním dáváte protihráčům najevo,
že vy už máte tu nejtěžší část za sebou
a přecházíte ke sběru diamantů na hracím
poli. Podle pořadí, v němž se ozvalo vaše
zvolání, se můžete na hracím poli posunout o jedno až tři pole. V každém kole
lze získat jen dva diamanty, které mohou
mít různou barvu a jsou nahodile seřazeny v řadách za sebou. Posunutím figurky
do stran máte možnost výběr barev sbíraných diamantů ovlivnit. Složit tvary, rozmyslet si tah figurkou a sebrat ty správné
diamanty musíte stihnout v časovém limitu
odměřeném přesýpacími hodinami. Vyhrává ten, kdo má na konci zhruba třicetiminutové hry nejvíce diamantů stejné barvy.
je bláznivou patnáctiminutovkou pro
2–5 hráčů (od 7 let). Vejde se do každé
větší kapsy, a ačkoli ani tady pravidla
nezní zrovna jednoduše, věřte, že jí přijdete snadno na chuť. Základním úkolem
je zbavit se svých karet. A zbavit se jich
můžete pomocí postřehu a notné dávky
pozornosti. Celkem 125 herních karet
je rozděleno mezi hráče rovným dílem.
Na kartách jsou znázorněna zvířata, jejichž zvuk musíte napodobit. Můžete mečet, bučet, štěkat, mňoukat, předvádět
osla nebo výrazem „kríí kríí“ napodobovat papouška. Malí pavoučci u zvířete
pak říkají, kolikrát zvuk napodobit. Hra
začíná položením pětistranné karty s tarantulí doprostřed stolu. Ke každé hraně
středové karty hráči postupně vykládají
karty ze své kupičky a napodobují zvuk
zvířete, které je vyobrazeno na kartě
předchozího hráče. Pokud byla hráčem
přede mnou vyložena koza s jedním pavoukem a já vyložím psa se dvěma, já
jednou mečím a hráč po mně dvakrát
štěká. Když pavouk u zvířete chybí, mlčím. Tato akustická pravidla by však byla
příliš jednoduchá, proto nám hraní ztěžuje také počet zvířátek na kartě (symbol
pavoučka se nepočítá). Pokud je vyobrazeno jedno zvíře, svou kartu pokládám
o pole vedle. Pakliže mám na kartě
zvířecí pár, posouvám svou kartu o dvě
pole dopředu. Ten, kdo splete počet polí,
zvuk zvířete nebo nemlčí, když má, bere
všechny karty ze stolu. Mezi kartami jsou
i takové, které jsou pavouky přímo posety. Při vyložení těchto karet musí všichni
hráči udeřit do stolu. Ten, kdo udeří poslední, opět bere všechny karty ze stolu.
Až si základní pravidla osvojíte, můžete
začít respektovat specifické vlastnosti
každého zvířete a hru tak ozvláštnit
(např. při každém vyložení psa změníte
směr hry atd.). Toto ozvláštnění však doporučujeme zavést až v okamžiku, kdy
se vám ze základního bláznivého tarantulího tance přestane točit hlava.
Švábí salát
je starším a jednodušším bráchou Tanga.
Velmi rychlá postřehovka pro děti od 6 let
se i v tomto případě pokouší hráčům zamotat hlavu a jazyk, tentokrát však vzduchem
létají názvy zeleniny, případně úderné
„Šváb!“. Ať zelenina, nebo zvuky zvířat,
jsme si jisti, že kromě hráčů se pobaví také
nezasvěcení přihlížející, kteří uvidí a uslyší
hráče mečet, bučet, bušit do stolu a lámat
se v pase smíchy. •
Tipy na další společenské hry naleznete na našich stránkách www.cetelem.cz
v sekci O nás – Magazín C plus.
•c
plus téma /14 /15
JINÝ KRAJ, JINÁ ŠKOLA
Je začátek hodiny a třída plná kloučků povstáním zdraví svého učitele. Na tom není nic divného. Jen v Japonsku dítka svého kantora
vítají do půl pasu nahá.
V prestižní japonské škole pro malé samuraje se netopí. Ačkoli se venkovní teplota
pohybuje i kolem nuly, chlapci chodí uvnitř
i venku oblečení jenom do půli těla. Ve škole se razí heslo, že fyzická síla a odolnost
znamenají větší energii pro rozvoj intelektu. I když se v tomto případě jedná
spíše o extrém, je na podobném principu
založen celý japonský vzdělávací systém.
Disciplína, biflování, vzájemná konkurence mezi žáky a pouze jeden měsíc letních
prázdnin, tak by se dalo ve zkratce popsat školství v zemi vycházejícího slunce. Výběr správného vzdělání začíná už
výběrem školky, kdy se do těch nejrenomovanějších dokonce skládají zkoušky.
Lepší školka předznamenává větší šanci
dostat se do kvalitních vzdělávacích institucí a správné vzdělání ve většině případů
znamená získat zaměstnání v jedné z renomovaných japonských firem.
Máte-li pocit, že chodit do školy v Japonsku není legrace, pak vězte, že existuje země, kde je doba školní docházky
považována za jedno z nejsložitějších
a nejnáročnějších období. V Jižní Koreji,
kde se žáci pravidelně umísťují na předních místech celosvětových žebříčků sledujících úroveň školství, má vzdělání až
přeceňovaný význam. Na žáky je kladena nepředstavitelná zátěž. Tak jako
v Japonsku i zde školní docházka začíná
zpravidla ve školce, kde si dítka jenom
nehrají, ale osvojují si i první písmenka
a čísla. Opravdové školní peklo však
začíná nástupem na základní (v Koreji
občanskou) a později i na nižší střední
školu. Šest vyučovacích hodin po 45 minutách extrémní náročnost nenaznačuje.
Zatímco ale naše děti po obdobné délce
výuky ze školy odcházejí, ty korejské se
„dobrovolně“ přesouvají do škol jiných,
kde si užívají další porce draze zaplaceného vzdělání. Tím však školní povinnosti v Koreji nekončí, protože i tam se
musí dělat domácí úkoly. A na ty zbývá
už jen večerní čas. Obvyklý školní den
končí i v 10 hodin večer. Ještěže korejská vláda v roce 2012 zrušila některé
„školní“ soboty. K velkému objemu učení
je nutné zohlednit i systém známkování,
který děti a studenty vede k vzájemnému
soutěžení. Dosáhnout na nejlepší známku totiž neznamená pouze napsat test
na jedničku (v případě Koreje na „A“),
ale zároveň musíte být lepší než většina
vašich spolužáků, protože počet známek
je omezen kvótami. Není se co divit, že
se Korea umísťuje na čelních místech
smutného žebříčku v počtu sebevražd
mladých lidí. Vrchol pro každého studenta pak přichází s testem zkráceně
nazývaným Suneung, někdy přezdívaným jako test života a smrti, jenž určuje,
na které univerzitě bude student pokračovat. O důležitosti testu svědčí i mimořádná opatření, která ho doprovází.
Ministerstvo dopravy v okolí testovacích
místností pozastaví veškerou dopravu
a je omezena i doprava letecká. Během
9hodinového testu se nesmí objevit nic,
co by mohlo studenty rušit. Mimochodem, na vysoké škole i přesto ve vzdělávání pokračuje 90 % všech studentů.
•
V Jižní Koreji
Ministerstvo dopravy
v okolí testovacích
místností pozastaví
veškerou dopravu.
•
K úspěchu na poli vzdělání však nevede
pouze trnitá cesta. Příkladem může být
finský systém, který ve srovnání s tím korejským či japonským sice stojí v přístupu
ke vzdělání na druhém konci pomyslného
spektra, ale i tak finští žáci a studenti patří
celosvětově k těm nejlepším. Alfou a omegou je ve Finsku učitel. Povolání učitele se
zde těší velkému respektu a jeho status je
na stejné úrovni jako třeba status lékaře.
Kvalitní učitel a pouze 12 dětí ve třídě
umožňují individuální přístup ke všem žákům bez nutnosti žáky známkovat či jinak
testovat, a když, tak nikoli pro potřeby
srovnávání, ale jako nástroj rozvoje učitelů či samotných žáků. Ostatně jak už věděl
i „náš“ Jan Amos Komenský, „jediným
učitelem hodným toho jména je ten, který
vzbuzuje ducha svobodného přemýšlení
a vyvinuje cit osobní zodpovědnosti“. •
•c
plus téma /16 /17
I GÉNIUS MŮŽE BÝT „DYS“
Pravděpodobně už od počátku lidského vzdělávání se někteří jedinci potýkali s problémy, které jim možnost něco se naučit výrazně ztěžovaly. Zatímco ještě nedávno se o každém, komu učení
dělalo potíže, hovořilo jako o líném lajdákovi, dnes se všeobecně
ví, že problémy mohou být způsobeny poruchami učení, jež s leností ani s intelektem nikterak nesouvisí.
Asi nejznámější poruchou je právě dyslexie neboli porucha čtení. Setkat se
můžeme i s dysgrafií (porucha psaní),
dysortografií (porucha pravopisu), dyskalkulií (porucha matematických schopností), méně častá je dysmúzie (porucha
schopnosti vnímání hudby) nebo dyspinxie (porucha kreslení). Mezi poruchy
učení můžeme zařadit i syndrom ADHD
(porucha pozornosti, hyperaktivita). Jednotlivé poruchy se často různě doplňují
či prolínají a je složité přesně říci, kde
jedna dysfunkce končí a začíná druhá.
První zmínky o poruchách čtení existují
již z dob renesance, ale bližší zkoumání
těchto poruch přišlo až s lepším pochopením lidského mozku a úloh jednotlivých jeho částí v 19. století. S postupem
let a s rostoucím významem vzdělání
ve společnosti vzrostl i zájem o tuto problematiku. Lékařské záznamy uvádějí, že
některou ze specifických vývojových poruch učení, jak se poruchám učení odborně říká, trpí asi 2 % populace. Odhaduje
se však, že skutečný podíl bude několikanásobně vyšší. Některé odhady uvádějí
až 20% podíl dyslektiků v populaci.
Aktuálně je boji s poruchami věnováno
mnohem více pozornosti, než tomu bylo
dříve. Učitelé jsou výrazně lépe připraveni na práci s „dys“ žáky. Existuje
plno speciálních učebnic, počítačových
programů a nových metod výuky, které
dětem s některou diagnostikovanou poruchou pomáhají lépe zvládnout učivo,
•
Thomas A. Edison
byl dokonce ze školy
vyhozen pro údajnou
zaostalost.
•
protože kromě změn přístupu k učení
takových dětí žádný jiný univerzální lék
na vyléčení problémů neexistuje. Jak již
bylo zmíněno výše, poruchy učení nesouvisí s intelektem, ba naopak nezřídka
může být za jednou z forem dysfunkce
schováno velké nadání nebo talent, velmi často pak v oblasti, která vyžaduje
jiný druh myšlení nebo kreativity. Důkazem může být i fakt, že poruchy učení se
nevyhýbaly ani těm, kteří ve svém oboru
dosáhli velkého uznání.
Asi nejznámějším dyslektikem byl Albert
Einstein, jenž měl ještě na základní škole problémy i se samotným mluvením,
a s nadsázkou lze říci, že pro něj mohlo být složitější vyslovení teorie relativity než její samotné vytvoření. V historii
najdeme mnoho jiných úspěšných osobností trpících nějakou formou dysfunkce.
Thomas A. Edison byl dokonce ze školy
vyhozen pro údajnou zaostalost. I on
však pouze trpěl poruchou učení a asi
by ho dnes někdo stěží nazval líným
lajdákem. Podobný osud měl i aktuálně
nejbohatší muž planety a zakladatel společnosti Microsoft Bill Gates, který s nálepkou „problémové“ dítě musel pro svou
divokost způsobenou mozkovou dysfunkcí přejít na jinou základní školu, aby tam
následně ve svých 13 letech napsal svůj
první počítačový program.
Výčet lidí dokazující, že diagnóza některé dysfunkce učení neznamená konec
nadějí na profesně úspěšný život, připomíná spíše seznam nejvýznamnějších
osob napříč všemi vědeckými a uměleckými obory. Za zmínku určitě stojí
také Leonardo da Vinci, W. A. Mozart,
Vincent van Gogh, Pablo Picasso, Walt
Disney nebo Winston Churchill. Ti všichni museli na cestě k úspěchu překonat
překážku v podobě některé z těchto poruch a možná i právě díky této nevýhodě
byli od samého dětství navyklí bojovat
s nepřízní osudu a měli větší touhu a motivaci dosáhnout úspěchu. •
•c
plus téma /18 /19
Země tulipánů, větrných mlýnů, dřeváků, sýrů a legální měkké
drogy. Tak charakterizuje Holandsko každý, kdo tu byl nanejvýš
jednou na výletě. Jací ale Holanďané opravdu jsou? Jaký je jejich
školský systém? A jak jsou na tom matky, které už 10 týdnů po porodu musí do práce? Odpovědi poskytuje Češka, která v Holandsku žije 14 let.
HOLANDSKO
Když se zeptám českého instruktora lyžování, jak by charakterizoval holandské
dítě, odpoví: „Zelená nudle u nosu, k večeři hranolky a totální volnost od rodičů!“
Přesně tohle jsem si před 14 lety, když
jsem se do Holandska stěhovala, říkala
také. I když mi po tolika letech některé
věci hlava stále nebere, mohu říct, že Holandsko je velice vyspělá země, od které
se můžeme mnohé učit.
Výstižné slovo pro holandský národ je
tolerance. Na každého je stejný metr –
ať jste malý, tlustý, homosexuál, bisexuál,
muslim, křesťan, Holanďan jak řemen či
emigrant. Každý tu má své místo, pokud
dodržuje pravidla. Dalším kladem Holanďanů je jejich skromnost. Na nic si nehrají, nepotřebují se vytahovat materiálnem
a ke skromnosti a pokoře vedou i své děti.
Nezahrnují je zbytečně drahými dárky,
spíše je od malička učí chápat hodnotu
peněz. Na druhé straně si Holanďané
drží určitý odstup, k tělu si jen tak někoho
nepustí. A bohužel tu vládne i neskutečná
byrokracie. Na vše je formulář a nějaké
pravidlo, což se podepisuje na přirozené
spontánnosti Holanďanů. Každý tu žije
podle diáře. Chcete-li jít k přátelům na večeři, musí obě strany nejdřív prozkoumat
diář, a když máte štěstí, v příštích dvou
měsících možná najdete společné datum.
Tak to chodí i v rodině. Jít jen tak bez
ohlášení k rodičům na večeři je prakticky
nemožné. Na návštěvě se přece musíte
předem domluvit! V některých případech si ani nevolají a vše řeší raději přes
e-mail. Ale naštěstí jsou výjimky i tady.
Dlouho jsem si tu zvykala na studené obědy v podobě chleba. Holanďané teplé
obědy nejedí. Každý večer se však vaří
a v 18 hodin rodina usedá ke společnému stolu. Nastává čas popovídat si o tom,
jaký kdo měl den. Kuchyně je jednoduchá, většinou brambory, maso a pokaždé
zelenina. Za takové národní jídlo se považuje stamppot – šťouchané brambory
se zeleninou (většinou štěrbák, mrkev s cibulí anebo kyselé zelí), které se ještě smíchají se slaninou a podávají s klobásou či
kusem masa. V neděli se většinou nevaří.
Neděle je ve znamení stravy nezdravé
a na řadu přicházejí oblíbené hranolky
nebo masové krokety či frikandeli (párek
z mletého masa podávaný s cibulí, majonézou a kečupem). Tato jídla se objednají
domů nebo celá rodina zajde do místní
hospody. Dalšími typickými dobrotami
jsou např. harink (něco jako slaneček),
drop (pendrekové bonbóny), stroopwafel
(sušenky s karamelem) a samozřejmě jejich báječné sýry.
• letem
světem /20 /21
Holandsko je zemí tradic. Jednou z nich
je tzv. Den krále, který letos připadá
na 27. dubna. V tento den si každý může
prodávat na ulici cokoli a bez jakéhokoli
povolení. Zajímavá tradice se ale udržuje
také při narození dítěte. Holanďané jsou
zastánci porodů doma. Já si sice prosadila porod v nemocnici, ale protože bylo
vše v pořádku, už dvě hodiny po porodu mě poslali domů. Ještě v den porodu
k nám domů tedy přišla návštěva, kterou
vedle kafíčka musíte uctít sucharem pomazaným máslem a posypaným anýzovými
bílo-růžovými nebo modrými kuličkami.
Záleží na tom, jestli se vám narodil chlapeček, nebo holčička.
Deset týdnů po porodu se ženy vracejí do práce. Mají možnost pracovat
na zkrácené úvazky, jejichž délku si určují samy. Obvykle to bývá 20 hodin týdně. Musí si proto najít hlídání přibližně
na 2,5 dne v týdnu. Babičky tu ale moc
„hlídací“ nejsou, většinou se věnují vlastnímu zaměstnání, koníčkům. Platí tu pravidlo, že za děti nesou zodpovědnost jejich rodiče. Přenášet část zodpovědnosti
za vnouče na babičku se tady oblibě netěší. Často se tedy stává, že se do hlídání
zapojují i muži, kteří pracují jen čtyři dny
v týdnu a ten pátý se starají o děti. A toto
řešení mužům vůbec neškodí, ba naopak!
Zbytek hlídání zajistí většinou školka.
Do mateřské školky mohou chodit děti
od šesti týdnů do čtyř let. Protože jsem
si po 11 letech práce v holandské školce
otevřela školku vlastní (www.kinderopvangstalletje.nl), mohu vám jejich systém
více přiblížit. Skupiny dětí jsou buď horizontální (podle věku dítěte), nebo vertikální čili smíšené. Každá školka musí mít
pedagogický plán a řídit se nekonečným
množstvím formulářů. Protokol tu je snad
na vše – na vycházky, na jídlo, jak hlídat,
že dítě není zneužívané, atd. – a je vždy
do detailu popsaný. Dítě tu stojí v centru
dění a nic se nesmí zanedbat. Na druhé
straně např. hygienická kontrola žádným
strašákem není. Např. veškerá strava se
připravuje ve skupině. Ovoce se dětem
nakrájí jednoduše u stolu, stejně tak polední chleba. V Holandsku se kojí maximálně do šestého měsíce věku dítěte.
Pokud matka kojí, doma si mléko odstříká
a donese ho do školky. Školky do čtyř let
jsou placené a jejich cena se v průměru
pohybuje kolem 7 Eur/hod.
Pokud student absolvuje střední školu pětiletou, může pokračovat na škole vyšší.
Pokud střední škola trvala šest let, může
ve studiu pokračovat na škole vysoké.
Na vysoké a vyšší školy se nedělají žádné přijímací zkoušky, podmínkou vstupu
na vysokou je ukončení odpovídající
střední školy.
•
Největší rozdíl
mezi Čechy a Holanďany
vidím v přístupu
k nemocem.
•
Základní školu navštěvují děti od čtyř let,
přičemž do pěti let se mohou z docházky
omlouvat (např. v době dovolené). Uvolnit
dítě starší, třeba jen na den, už ale není
tak jednoduché. Dovolená na horách
tady jako důvod absence prostě neexistuje. Ta pravá výuka dětem začíná v šesti
a na základní škole trvá do dvanácti let.
Potom následují školy střední. Ty mohou
mít různé stupně a zaměření podle inteligence dítěte a většina z nich počítá se
čtyř- (učňovské obory), pěti- nebo šestiletým studiem. Stejně jako škola základní
je i vzdělávání na střední škole zdarma.
Největší rozdíl mezi Čechy a Holanďany
vidím v přístupu k nemocem. Kašel a rýma
nemocemi nejsou, a i když má dítě malou
teplotu, do školky dorazí. Ocitla jsem se
i v situaci, kdy jsem měla ve skupině dítě
téměř se čtyřicítkou, a když jsem volala
rodičům, maminka mi jen řekla, ať dám
dítěti čípek, že se z toho dostane. Dětské
nemoci, jako třeba neštovice, překážku
v docházce dítěte také nepředstavují, pokud dítě nemá výrazné horečky, nepláče
apod. Už jsem si zvykla, že přehnaná
péče o dítě se tady nenosí, na druhou stranu mohu potvrdit, že si děti díky tomuto přístupu budují výbornou imunitu a jsou později zřídkakdy nemocné. Jistou odolnost
v dětech v některých provinciích posilují
i tím, že je již od miminka do zhruba dvou
let nechávají často spát venku. Mají pro
ně speciální domečky podobné králíkárně.
Vejde se do nich matrace a dětem se tam
spí daleko lépe než v domě. •
• letem
světem /22 /23
NEPODLEHNĚTE TRIKŮM
VÍTE, CO TO ZNAMENÁ?
Slíbili jste si, že už se nenecháte ovlivnit slevami, které ve skutečnosti nejsou tak výhodné, jak se na první pohled zdají? Nemusíte
čekat na výprodejovou horečku, abyste prověřili svoji ostražitost
a triky obchodníků prokoukli. Přinášíme vám rady, jak nepodlehnout tlakům působícím skrytě i při každodenních nákupech.
V Poradně Tomáš Siegler hovoří o finanční gramotnosti, o znalostech a zkušenostech, které by každý z nás měl mít, pokud s financemi nakládá. Pojďme si vysvětlit alespoň několik základních pojmů.
finančních prostředků v měsíčním rodinném
rozpočtu přináší i tu výhodu, že se sjednotí
datum splatnosti všech závazků. S konsolidací od Cetelemu můžete navíc za řádné
splácení získat zpět až deset splátek.
tam umísťováno dražší zboží. V souvislosti
s faktem, že nejdražší zboží s nejvyšší marží se záměrně nachází v regálech na úrovni očí, lze vyvodit obecnou radu: koukejte
pečlivě dolů a do regálů vlevo. Budete příjemně překvapeni, co se zde nalézá.
• Co je to RPSN?
Cílená změna umístění zboží
Obchodníci často na krátkou dobu uměle
nadsadí „původní“ cenu zboží, aby mohli
posléze lákat na obrovské slevy, z nichž
pro kupujícího plyne pocit vítězství z lukrativní koupě. Nakonec ale zboží koupíte
za stejnou cenu jako před „slevou“, navíc i když jej mnohdy ani nepotřebujete.
U tohoto triku je pomoc lehká – pokud si
nejste jistí cenovou výhodností zboží, můžete v mobilu ihned v obchodě využít služeb internetových srovnávačů, které vám
poskytnou cenový přehled o vybraném
zboží i v jiných obchodech. Více než polovina uživatelů internetu služeb srovnávačů využívá. Jak na to, se dozvíte např.
na www.jaknainternet.cz/page/1669/
srovnavace/.
Existují však daleko rafinovanější triky na upoutání naší pozornosti, než je
„umělá“ sleva…
Dražší zboží na pravé straně regálů
Obchodníci počítají s tím, že většina zákazníků jsou praváci a při procházení obchodu
sledují především regály vpravo, proto je
Nenašli jste své oblíbené zboží na místě,
kde bylo poslední dobou vystaveno? I změna umístění produktů je trikem, abychom
při hledání výrobku vyplnili náš košík výrobky, na které při bezmocném brouzdání
narazíme. Proto je lepší se co nejdříve informovat u personálu na aktuální umístění
produktu. Také nedoplněné zboží v regále
může být obchodní fintou. Udržení nabízeného množství na hladině posledních
kusů v nás má vyvolat pocit žádaného
zboží a touhu „uloupit“ zbývající kusy,
nejlépe také „do foroty“.
A jak se trikům obchodníků vyhnout? Pokud
vyrazíte do obchodu s úmyslem malého nákupu, pak nemá cenu brát si velký nákupní
koš. Nebudete mít nutkání jej stále plnit.
Stejně tak není potřeba vyrážet do obchodního centra, pokud je vzdáleno více než
30 km a vaše útrata v něm nedosahuje ani
jednoho tisíce korun. Vhodné je sepsat si
dopředu nákupní seznam a pořídit jen položky, které obsahuje. A v neposlední řadě
vězte, že není ideální chodit do obchodu
hladoví – útrata za potraviny bývá zpravidla o několik desítek procent vyšší, než
kdybyste šli nakupovat najedení. •
Jedná se o roční procentní sazbu nákladů, která kromě úroku zahrnuje i ostatní
náklady spojené s úvěrem, jako je případný poplatek za poskytnutí či vedení
úvěrového účtu. U Osobní půjčky Cetelem je vedení úvěrového účtu zdarma,
a pokud si ji sjednáte přes internet, neplatíte ani poplatek za poskytnutí úvěru.
• Co označuje zkratka p. a.?
Zkratka p. a. je zkrácením latinského per
annum a vyjadřuje roční úrokovou míru.
• Jak jednoduše spočítáte částku, kterou budete muset celkově uhradit,
pokud jste si vzali spotřebitelský úvěr
a nechcete ho předčasně splatit?
Počet splátek vynásobíte jejich výší. Cetelem má na webových stránkách kalkulačku, která spočítá nejen to, kolik celkem
zaplatíte, ale ukáže i řadu dalších parametrů, jako je roční úroková míra, roční
procentní sazba nákladů nebo odměna
za řádné splácení, kterou můžete v případě osobní půjčky či konsolidace získat.
• Co je to konsolidace?
Konsolidace je sloučení více úvěrů do jednoho s obvykle nižší splátkou. Kromě úspory
• Co znamená v případě hypotéky
zkratka LTV?
Jedná se o poměr výše poskytnutého úvěru k zástavní hodnotě nemovitosti.
• Co znamená pojem fixace u hypotéky?
Jedná se o období, po které máte fixovanou
úrokovou sazbu. Banky přitom nabízejí pevně danou úrokovou sazbu, nebo sazbu variabilní, která je tvořena pevně stanovenou
marží banky a aktuální výší mezibankovní
úrokové sazby vyhlašované Českou národní bankou, tzv. PRIBOR. Na konci fixace je
možné hypotéku předčasně splatit zdarma
či zdarma vložit mimořádnou splátku.
• Co znamená refinancování hypotéky?
Refinancování hypotéky znamená, že stávající hypoteční úvěr splatíte novým hypotečním úvěrem.
• Co označuje zkratka ATM?
Jedná se o zkratku označující bankomaty.
• Do jaké hodnoty jsou v ČR pojištěny
vklady občanů a firem u bank, stavebních spořitelen a družstevních záložen?
Vklady občanů a firem u bank, stavebních
spořitelen a družstevních záložen jsou pojištěny až do výše 100 000 eur. •
•c
plus téma /24 /25
KVÍZ
Vyhrajte dárkový balíček a jednu společenskou hru!
1/ Suneung je:
5/ Dyspinxie
a/ korejský studentský test
„života a smrti“
b/ oblíbený holandský pokrm
c/ stolní hra pro dospělé
a/ je porucha kreslení
b/ trápila Alberta Einsteina
2/ Do mateřské školy mohou
holandské děti chodit:
a/ od šesti týdnů
b/ od deseti týdnů
c/ od půl roku
3/ U3V je:
c/ zvyšuje chuť k jídlu
6/ Frikandeli
a/ byla v 18. století pomůckou učitelů
b/ je párek z mletého masa
c/ byl holandský malíř trpící
dysortografií
7/ ATM je:
a/ stopový prvek
b/ název léku pro zlepšení
paměťových funkcí
c/ zkratka univerzity třetího věku
a/ zkratka atomové bomby
b/ název studentského testu
v Holandsku
4/ Jak dlouhá je historie
povolání učitele?
8/ K dárkovému balíčku Cetelem
si v případě výhry přejete přibalit:
a/ Minimálně 4 700 let
b/ Maximálně 2 700 let
c/ Zhruba 3 700 let
a/ Tarantule Tango
b/ Švábí salát
c/ Dobble
c/ zkratka označující bankomaty
Soutěž je určena pouze klientům společnosti Cetelem. Správné znění odpovědí zašlete
na adresu [email protected] nejpozději do 1. 4. 2015. Nezapomeňte uvést své jméno
a příjmení, adresu, příp. telefonický kontakt. Prvních 10 čtenářů se správnými odpověďmi
získá dárkový balíček Cetelem a společenskou hru dle výběru v otázce č. 8. Seznamte se
také s podrobnými pravidly soutěže na www.cetelem.cz.
VÝHERCI Z MINULÉHO ČÍSLA:
paní Jana Kubátová, Blanka Zábelová, Jana Tarabová, Romana Pernicová, Alena Fišerová,
Markéta Kselíková, Libuše Mesiariková a pánové Jiří Černý, Stanislav Trefil a Petr Kocourek.
Vítězům gratulujeme.
• kvíz
/26