Nadační listy č. 13: červen 2009

Transkript

Nadaèní listy
Jaroslav Suchánek
… ctí èeský jazyk
èè. 13/èerven 2009
9
ČESKÁ FILHARMONIE, YAN PASCAL TORTELIER, PAVEL ŠPORCL, PAAVO JÄRVI,
JANINE JANSEN, BENNEWITZOVO KVARTETO, VLADIMÍR ASHKENAZY, ANNA
VINNITSK AYA , BORIS BERE ZOVSK Y, EMERSON STRING QUARTE T, OLG A
TRIFONOVA , ORCHESTRE PHILHARMONIQUE DE R ADIO FR ANCE, DMITRIJ
K ITA J E N KO, R U D O L F B U C H B I N D E R , S O Č R , TO M Á Š N E TO PI L , G AU T I E R
CAPUÇON, STUTTGARTER KAMMERORCHESTER, OLLI MUSTONEN, PRAŽSKÁ
KOMORNÍ FILHARMONIE, JIŘÍ BĚLOHL ÁVEK, PHILHARMONIA ORCHESTR A
LONDON, ION MARIN, ARABELLA STEINBACHER – A MNOHO DALŠÍCH…
RUDOLFINUM, DVOŘÁKOVA SÍŇ: 21. 8.–4. 9. 09
W W W.DVOR AKOVAPR AHA .CZ
PARTNEŘI
GENERÁLNÍ
PARTNER
MEDIÁLNÍ
PARTNEŘI
Slovo úvodem
Obsah
Témata èervnového vydání se nám opravdu zajímavì
prolínají. Zaèátkem mìsíce jsme se zúèastnili
udílení Ceny Jiøího Adamíry a Ceny Zuzany
Navarové, kde jsme si vybrali k rozhovoru mladou,
talentovanou hereèku Petru Doležalovou. Je známá
také z televize, a u tohoto tématu jsme zùstali jak
v nadaèním rozhovoru s šéproducentem Centra
vzdìlávacích poøadù, Mgr. Danielem Rùžièkou,
tak také pøi setkání s dnešní osobností, bývalým
slavným sportovním komentátorem Jaroslavem
Suchánkem, se kterým jsme probrali spousta témat,
mimo jiné i estrády a kabarety. Tìm jsme se poté
podrobnìji vìnovali v rubrice Fenomén a zjistili
jsme, že nejslavnìjší èeský kabaret Èervená sedma
mìl svùj prapùvod v Hradci Králové. A tak jsme se
do tohoto krásného mìsta vypravili, seznámili se
se svìtoznámou hradeckou filharmonií a dokonce
si stihli ještì i zaplavat v místním bazénu a udìlat tak
nìco pro své zdraví, abychom nedopadli tøeba
jako hypochondrický výèepní Rambousek z filmu
Vesnièko má støedisková, kterého skvìle ztvárnil
Jiøí Lír, herec, na kterého vzpomínáme. Trochu
nostalgicky zavzpomínáme i na krásu starých
fotoaparátù, se kterými se ještì tu a tam doma
setkáme. A tak aś už vlastníte fotoaparáty klasické
èi digitální, pøejeme vám s nimi krásnou dovolenou.
My si ji bereme také, pøíštì vás tedy èeká
letní dvojèíslí.
NADACE ŽIVOT UMÌLCE
2
Pøedávání Ceny Jiøího Adamíry
a Ceny Zuzany Navavrové
Pøíjemné prožití prázdnin a dovolených...
Alexandra Stušková, DiS.
šéfredaktorka
Nadaèních listù
Šéfredaktorka: Alexandra Stušková, DiS. , [email protected],
tel: 739 077 131, www.nadace-zivot-umelce.cz
Grafická úprava: Blanka Roubíčková
Redakce: Ing. Tomáš Salač, Radek Brož, Lýdie Soldánová, Jaroslava Řezníčková
Nakladatelství STUŠKOVÁ
IČ: 742 66 756, DIČ: CZ6757020127, R. č.: MK ČR E 18180
měsíčník 13/09, vychází 25. 6. 2009, příští číslo – letní dvojčíslí vyjde 8. 8. 2009
Tiskárna v Ráji s.r.o., V Ráji 906, 530 02 Pardubice
NADACE ŽIVOT UMÌLCE
Hovoøí Mgr. Daniel Rùžièka
6
TALENT
Petra Doležalová
8
OSOBNOST
Jaroslav Suchánek
12
FENOMÉN
Kabaret
18
KRÁSY NAŠÍ ZEMÌ
Mìsto Hradec Králové
20
ZDRAVÍ
Mìstské láznì – Aquapark
24
HISTORIE
Historie fotoaparátu
26
VZPOMÍNKA
Jiøí Lír
30
KAM ZA KULTUROU
34
N A DAC E Ž I V OT U M Ě LC E
NADACE
Č L E N O V É S P R ÁV N Í R A DY:
Pøedávání Ceny
Vladimír Prošek – předseda,
dramaturg, hudebník,
zástupce Uměleckého sdružení Artes
Mgr. Vojtìch Jouza – člen České
filharmonie, zástupce UNIE Odborový
svaz orchestrálních hudebníků ČR
RNDr. Jan Komín – hudebník,
zástupce Svazu autorů a interpretů
Miroslav Svoboda – člen sboru Statní
opery Praha, zástupce UNIE
Odb. svaz profesionálních zpěváků ČR
Prof. Jiøí Tomášek – profesor HAMU,
zástupce Asociace hudebních umělců
a vědců
Že NADACE ŽIVOT UMÌLCE, kromì
pomoci starším umìlcùm, výraznì napomáhá
a podporuje také umìlce mladé, jsme se mohli
pøesvìdèit opìt závìrem školního roku,
v mìsíci èervnu, pøi pøedávání dvou významných
ocenìní, a to Ceny Jiøího Adamíry a Ceny
Zuzany Navarové. Toto slavnostní udílení probíhá každoroènì od roku 2005 a my si jeho
význam i prùbìh krátce pøipomeneme.
Valérie Zawadská – herečka,
zástupkyně Herecké asociace
Č L E N O V É D O ZO R Č Í R A DY:
Ivan Pazour – člen orchestru
České filharmonie, zástupce UNIE
– Odb. svaz orch. hudebníků ČR
A PA R ÁT:
Ing. Dagmar Hrnèíøová
– výkonná ředitelka nadace
Lýdie Soldánová – tajemnice
REDAKČNÍ RADA:
Ing. Dagmar Hrnèíøová
– výkonná ředitelka nadace
Mgr. Daniel Rùžièka – šéfproducent,
Centrum vzdělávacích pořadů ČT
Ing. Martin Maøan
– ředitel společnosti INTERGRAM
2
Cen
Ad
Ing. Michal Krùšek – člen Pražského
filharmonického sboru, zástupce UNIE
– Odb. svaz profes. zpěváků ČR
amíry
Prof. Jiøí Hlaváè – předseda,
prof. HAMU, zástupce Asociace
hudebních umělců a vědců
a Jiøí h
o
Cenu, pojmenovanou po charismatickém
herci se sametovým hlasem, zřídila NADACE ŽIVOT UMĚLCE pro léta 2005–2011 ve
spolupráci s Divadelní fakultou AMU v Praze. Může být udělena občanu České republiky, který je studentem absolventského
ročníku oboru herectví činoherního divadla DAMU, a to za výrazné tvůrčí úspěchy
dosahované v průběhu celého studia. Je
udělována zvlášť pro studenta a studentku
herectví. Návrhy na udělení ceny předkládá vedoucí absolventského ročníku herectví Radě pro rozhodování o udělení ceny,
která je zřizována ad hoc pro každý rok.
Cena za příslušný rok je udělována studentu a studentce absolventského ročníku
u příležitosti „Koulení Disku“.
ŽIVOT UMÌLCE
Jiøího Adamíry a Ceny Zuzany Navarové
Koulení disku
Jedná se o tradici, která se na této škole provozuje už od nepaměti
(obdoba posledního zvonění). Vlastně celá škola je protkána jistými „rituály“. Už v prvním ročníku přichází po měsíci tzv. Přijímací rituál. To studenti z druhého ročníku vedou nováčky
v průvodu po celé Praze, ti jsou svázaní, pokřikují různá
hesla, až nakonec skončí v jedné
hospůdce na Břevnově. Tam už mají
studenti třetího ročníku připravený
program a Přijímacím rituálem
přijímají ty nejmladší. Tím začíná
celé studium, které po čtyřech letech
končí již zmíněným Koulením disku.
Čtvrtý ročník disk koulí a předává ho
ročníku mladšímu – studentům činoherního herectví a studentům alternativního
loutkářství.
Letošní udělení Ceny Jiřího Adamíry probíhalo 5. června v divadle Disk. Výběrová komise,
složená ze zástupců pedagogického sboru a zástupce NŽU, měla velice složitý výběr, neboť už
nyní jsou všichni absolventi velmi výraznými
osobnostmi. Hlavním kritériem však byl největší pokrok během celého studia a rozvinutí
imaginace a smyslu pro dramatickou situaci.
V loňském roce si cenu odnesla Pavla Beretová
a Vojtěch Dyk (s oběma jsme vám nabídli rozhovor v rubrice Talent). Letos byli evidentně
nejúspěšnějšími studenty Lucie Polišenská
a Ondřej Novák.
Udělení ceny osvědčuje diplom a je spojeno
s finanční odměnou 15.000,- Kč.
3
ny
Na
var o vé
C e na
4
za
u
Z
Cena, pojmenována po jedné z hlavních zakládajících členek NADACE ŽIVOT UMĚLCE,
Zuzaně Navarové. Po skvělém a obětavém člověku, osobnosti, která by v tomto měsíci –
18. června, slavila své narozeniny. Bohužel ve
velmi mladém věku podlehla zákeřné nemoci
(pozn. redakce).
Cenu Zuzany Navarové vyhlásila NADACE ŽIVOT UMĚLCE ve spolupráci s Pražskou konzervatoří pro léta 2005 – 2011. Může být udělena
občanu České republiky, který je studentem
absolventského ročníku Hudebně-dramatického oboru Pražské konzervatoře, a to za výrazné
tvůrčí úspěchy dosahované v průběhu celého
studia herectví. Cena je udělována zvlášť pro
studenta a studentku herectví. Návrhy na udělení ceny mohou, na zasedání Rady pro rozhodování o udělení ceny, která je zřizována ad
hoc pro každý rok, předkládat členové Rady.
Konzervování
Cena za příslušný rok je udělována studentu a studentce absolventského ročníku u příležitosti jednoho z posledních absolventských představení, které se každoročně uskutečňuje v Žižkovském divadle
Járy Cimrmana, v divadle, ve kterém mají konzervatoristé už léta své pravidelné „pondělky“. U posledního závěrečného vystoupení se nejedná o představení jako takové, ale spíše o jakousi recesi – humornou formu rozloučení se studiem. Nazývají ho příznačně – Konzervování. To je také zároveň spojeno
se „symbolickým předáním divadla“ nižšímu, pátému ročníku.
Letošní udělení Ceny Zuzany Navarové proběhlo dne 8. června v Žižkovské divadle Járy
Cimrmana. Jednalo se o opravdu velmi silný ročník, neboť řada těchto tváří je známá také již
z televizních obrazovek. V loňském roce si cenu odnesla Šárka Muková a Matouš Ruml (s oběma
jsme vám nabídli rozhovor v rubrice Talent).
Letos byli nejúspěšnějšími studenty Petra Doležalová a Jan Hofman.
Udělení ceny osvědčuje diplom a je spojeno s finanční odměnou 15.000,- Kč.
Doufáme, že mladých, talentovaných a nadací oceněných studentů bude jen přibývat a jednou zaplní místa „opravdových umělců“. Možná o některých uslyšíme méně, o některých více,
každopádně na našich stránkách vás se všemi postupně seznamujeme, a vy si už sami můžete
udělat obrázek, jak si na tom vlastně ta naše nová umělecká generace stojí. A třeba hned
o pár stránek dál, kde nám v rubrice Talent poskytla rozhovor letošní nejúspěšnější studentka
Pražské konzervatoře, slečna Petra Doležalová.
redakce
foto: poskytlo divadlo Disk a Žižkovské divadlo,
Tomáš Salaè a A. Stušková
I králové začínali „korunou“
číslo účtu pro případné dary 25334111/0100
adresa: NADACE ŽIVOT UMĚLCE
Senovážné nám. 23, 110 00 Praha 1
tel.: 224 142 295, www.nadace-zivot-umelce.cz
5
Hovoøí
Mgr. Daniel Rùžièka
K nadaènímu rozhovoru jsem si tentokrát
vybrala èlena naší redakèní rady, šéfproducenta Centra vzdìlávacích poøadù Èeské televize, pana Daniela Rùžièku, kterého
nebylo vùbec jednoduché zastihnout, ale
nakonec se pøece jen podaøilo...
Jsem ráda, že jsme se konečně setkali, neboť
Vaše pracovní vytíženost je opravdu neskutečná. Odpočíváte vůbec někdy?
To víte, že odpočívám, kdybych neodpočíval,
neměl bych pak sílu na mé další aktivity. Teď
zrovna právě odpočívám s Vámi. (smích)
Zastáváte poměrně prestižní místo šéproducenta Centra vzdělávacích pořadů České televize. Jak jste se na tuto pozici dostal?
Složitě. V roce 1989 jsem dokončil střední ekonomickou školu v Liberci. Tehdy nás pilně učili
chozrasčot a ekonomickou perestrojku, a mně
to pak vlastně po Listopadu 89 bylo úplně k ničemu. Snad jediné, co dodnes ze svých studií
využívám a na co jsem i tak trochu pyšný, je
znalost psaní na stroji, vlastně na klávesnici,
všemi deseti prsty zpaměti. Byl bych dobrou
sekretářkou... (smích)
Tou ale očividně nejste.
Na jaře 1989 jsem si podal přihlášku na FAMU,
na obor zvaný KŘOUT, neboli katedru řízení
a organizace umělecké tvorby, jinak řečeno na
produkci. Ale nevzali mě, poněvadž v té době
jsem jednak neměl ukončené středoškolské
vzdělání, jednak žádnou praxi v řízení tvorby
– a upřímně, ani nikoho známého za sebou,
což bylo tehdy dost důležité.
Proč zrovna produkci?
Od mala mě hodně zajímalo televizní zákulisí.
S mým nejlepším kamarádem jsme si tehdy
i vystřihovali obrázky z Týdeníku Československé televize. V době, kdy jsem se rozhodoval,
co bych chtěl dělat po maturitě, běžel v televizi
6
22 dílný seriál Rodáci
a v každém
tom čísle Týdeníku byla představována jedna
profese. Hltal jsem, jak a co dělá kameraman,
střihač, kostymér, architekt, a také co dělá produkční. To mě tehdy zaujalo, to bylo přesně to,
co by mě bavilo, a aniž bych tehdy ještě tušil,
co přesně ta profese obnáší, už jsem věděl, že
ji chci dělat. Ale netušil jsem, že to vezmu oklikou, přes traktory a kombajny.
Přes traktory a kombajny?
Ano, slyšela jste dobře. Jak mě totiž u těch prvních přijímaček nevzali, tak mi z dobré vůle poradili, že bude lepší, když si napřed udělám televizní brigádu a za rok to zkusím znovu. Rozjel
jsem se tedy na Kavčí hory, tam jsem zazvonil
u dveří jednoho montovaného baráku, na jehož
zvonku bylo napsáno Ústřední redakce armády
bezpečnosti a brannosti (to jsem netušil, že se
mi ta redakce za několik let připlete do cesty
ještě jednou...), tehdy mě tam ale samozřejmě
vůbec nikdo nebral na vědomí. „Zklamaný životem“ jsem se tedy vrátil zpět do Liberce, kde
jsem odmaturoval a ve svém rodném městě
Chrastava nastoupil do finanční účtárny, do
Strojní a traktorové stanice, kde se vyráběly
kabiny na východoněmecké kombajny. Takže
místo v kultuře jsem zakotvil v zemědělství.
Tak to jste mě pobavil, ale jak vidno, v zemědělství jste nezůstal.
Na jaře 1990 jsem zkusil přijímačky na FAMU
znovu. Tentokrát mě přijali, i když jsem měl
„úžasný“ životopis a posudek. Ty se do Prahy
posílaly těsně před Listopadem 89, takže já měl
v posudku od kádrového náměstka potvrzeno,
že jsem prospěšný socialistické společnosti, že
jsem byl pilnou jiskrou, pionýrem i svazákem.
A zase mi to bylo samozřejmě úplně na nic.
(smích) Do Prahy jsem odešel na podzim téhož
roku a o rok později jsem se stal zaměstnancem České (tehdy Československé) televize.
Zmínil jste, že při přijímacích zkouškách na
FAMU jste „za sebou nikoho“ neměl. Takže
jestli to dobře chápu, jste jediný z rodiny
v této branži?
Ano, široko daleko není v mém příbuzenstvu
žádný filmař ani jiný televizní pracovník. Oba
moji rodiče pracovali celý život v Textilaně
v Chrastavě, a já si moc vážím toho, že je nikdy nenapadlo mi můj odchod do Prahy rozmlouvat. A možná i právě proto, že nejsem
„dítě“ televizáků, si práce v České televizi o to
více cením a štve mě, že ji zase chtějí ovládat
politici.
Pojďme ještě k roku 1989, v souvislosti s tímto přelomem mě napadla otázka týkající se
kvality kultury a umění. Zkuste porovnat tuto
oblast před – a po revoluci.
Na hlubokou analýzu asi nemáme dostatek
prostoru. (smích) Ale je pravdou, že takové
bardy, jako byli např. Menšík, Sovák, Brodský... hned tak nenalezneme. Ale i když..., co
my víme? Třeba už tady jsou, jen si to neuvědomujeme. Pořád srovnáváme. Bohužel se
na generaci starších umělců, ať už z řad artistů, zpěváků, estrádních umělců, hudebníků
či herců, zapomíná a není to správné, avšak
nemyslím si, že by se to dělo nějak záměrně,
prostě dorostla nová umělecká generace.
Noví režiséři, scénáristé, a ti většinou sahají
při obsazení do „svých řad“, ať už jsou to jejich
známí nebo spolužáci. Je to logické. Vždyť například u dnešních seriálů je nasazeno takové
natáčecí tempo, že je to obrovská zátěž nejen
i pro mladé, co pak teprve pro starší. A o to
více si práce NADACE ŽIVOT UMĚLCE cením,
nejenom že podporuje „starší ročníky“, ale že
ji není lhostejný ani osud umělců mladých,
talentovaných a začínajících.
Ano, nadace se snaží. A co třeba samotná televize? „Budoucím umělcům“ prostory poskytuje, neříkejte, že by se ho nenašlo více ještě
i pro ty „starší ročníky“.
Zčásti jste mi touto otázkou nahrála, neboť
v Centru vzdělávacích pořadů s kolegyní, šéfdramaturgyní Alenou Müllerovou, právě připravujeme hraný seriál ze života seniorů, který
zcela zapadá do koncepce vzdělávacích pořadů věnovaných této generaci. A bude samozřejmě obsazen i starší generací.
Dovolte mi ještě zvědavou otázku, týkající se
opět Vás samotného. Jakému druhu umění či
zábavy dáváte přednost?
Já se neuzavírám žádnému druhu umění. Když
je to dobré představení, tak nezáleží, zda je
operní, baletní nebo činoherní. Rád zajdu i do
kina na dobrý film, nejraději mám historické
a nebo ty s politickým podtextem. Myslím si,
že člověk by neměl zabřednout pouze do jedné oblasti, měl by mít to své kulturní pole co
nejširší.
A co hudba?
Mám rád každou hudbu, která má silnou melodii. Víte, já jsem například odchovaný tzv.
středním popem, ono tehdy ani nic jiného
k nám do malého města nedorazilo. Ale nevadí mi to. Vyrostl jsem na Olympiku, Matuškovi,
Vondráčkové, Pilarové..., dokonce jsem byl členem fanklubu Hanky Zagorové. Nejprve hodně
řadovým, protože v roce 1986 bylo v takovém
klubu na tisíce lidí, poté v roce 1990, když nastal odliv fanoušků, jsem pomáhal klubu, obrazně řečeno – přežít. To už jsem se z řadového
člena „vypracoval“ na jednoho z několika, který
klub vedli. Dnes už v klubu nejsem, ale s paní
Zagorovou se přátelíme dodnes a tohoto přátelství si velmi vážím.
Já si zase vážím toho, že se mi Vás podařilo konečně zastihnout a děkuji za rozhovor.
Rádo se stalo.
Text a foto: Alexandra Stušková, DiS.
MEDAILONEK
Mgr. Daniel Růžička se narodil 7. 7. 1971 v Liberci.
Je ženatý. Od roku 1991 pracuje v České (Československé) televizi, nejprve ve funkci asistenta
produkce, poté jako vedoucí produkce. Od roku
2008 zastává pozici šéproducenta Centra vzdělávacích pořadů. Je spoluautorem webových stránek Totalita.cz a také autorem mnoha odborných
článků, týkajících se historie televizního vysílání.
Mimo to je autorem knihy Major Zeman – propaganda nebo krimi? (2005) Při jejím vzniku šlo
doslova o mravenčí práci při shánění materiálů
a dokumentací z Archivu Ministerstva vnitra, či
výpovědí pamětníků. Kniha rekonstruuje zákulisí vzniku seriálu. V současnosti je beznadějně
vyprodána. Nyní se připravuje na vzpomínkovou
knížku o první programové televizní hlasatelce,
jejíž jméno zatím neprozradíme.
7
talent
Jak jsme již informovali na pøedních nadaèních stranách, zaèátkem èervna probíhalo v Žižkovském divadle Járy Cimrmana udílení Cen Zuzany Navarové. Za
výrazné tvùrèí úspìchy dosahované v prùbìhu celého studia herectví byl ocenìn
nejlepším studentem Pražské konzervatoøe Jan Hofman a nejlepší studentkou
sleèna Petra Doležalová, se kterou vám nyní nabízíme rozhovor.
Petra Doležalová
herečka
Předně Vám blahopřeji k ocenění, bylo to pro
Vás překvapení?
Možná to bude znít sobecky, ale ani ne. Tak trochu jsem to čekala, neboť jsem si vědoma, co
všechno jsem za celých těch šest let dělala, že
jsem do té školy chodila, snažila se a pořád na
něčem pracovala.
Nezní to sobecky, naopak. Je správné, když
si je člověk vědom svých kvalit a má zdravé
sebevědomí. To Vám chválím... Některé tváře
Vašich spolužáků jsou známé také z televize,
měli jsme možnost vidět na televizních obrazovkách i Vás?
Měla jsem takové dvě epizodní role v seriálech
Ordinace v Růžové zahradě, Pojišťovna štěstí a v druhé řadě natáčení Dobré čtvrti. Také
teď nedávno točila Česká televize projekt týkající se cestovního ruchu a tam jsem dostala
menší roličku. No a v září bych měla točit ještě
pohádku.
To už tedy nejste žádný televizní nováček.
A co divadelní oblast?
V té mám opravdu štěstí. Vyhrála jsem konkurz
do Západočeského divadla v Chebu, kde jsem
dostala od září angažmá. Pak také dvě hostovačky v jednom malém divadélku v Plzni, kde
se chystá představení Edith Piaf a musím se
opět neskromně pochlubit, že mi bylo umožněno, abych ji ztvárnila já, což je naprosto
úžasné! Jinak v Praze jsem ještě během studií,
ve třetím ročníku, začala hrát také ve Strašnickém divadle a v divadle Metro, kde jsem dělala
jak černé divadlo, tak také činohru. No a s naší
třídou jsme se rozhodli, že bychom se chtěli
8
vídat i nadále, a tak jsme si udělali vlastní autorský muzikál, který se jmenuje Krysy. Hrajeme ho v Praze, v divadle Na prádle, premiéru
jsme měli už 16. března, a musím zaklepat, od
té doby máme zatím stále vyprodáno.
Musím uznat, že jste tu cenu dostala oprávněně. Tak pracovitá a činorodá. Ale teď si trochu
odpočinete, ne? Budou prázdniny, jak je strávíte? Odpočinkem nebo zase prací?
Doufám, že obojím. Pokud přijde nějaká dobrá
nabídka, prázdniny jdou samozřejmě stranou.
Ale jinak bych je ráda využila zejména k tomu,
abych se konečně zdokonalila v jízdě autem,
neboť mám řidičský průkaz od osmnácti let,
ale jak nejezdím, tak jsem z toho mírně ,,vypadla“.
A kam pak tím autem vyrazíte?
Nejraději bych do Paříže, byla jste tam někdy?
To je tak nádherné město! Je zvláštní, že každý
kdo tam byl, tak přijede domů s tím, že se tam
musí vrátit znovu. Já tomu nikdy nevěřila, vždy
jsem to považovala spíš za takovou frázi, vždyť
to samé se říká také o Neapoli a nebo o Římě,
ale je to pravda. Paříž je opravdu krásná. Já navíc miluji historii, a té je tam, ještě i ve spojení
s kulturou, opravdu hodně.
A co francouzské filmy?
No! To je něco. A zejména pak ten jejich humor.
Takový Louis de Funés, to je něco naprosto
geniálního. Mám ráda ale i jiný druh humoru,
například u britského herce Alana Rickmana,
takový ten suchý, anglický. Humor prostě musí
sedět na danou situaci.
DIK, Yvonna, princezna burgundánská (s Janem Cinou
a Jakubem Skálou)
Vy se smějte hodně. Kdo by se také nesmál,
úspěšné zvládnutí konzervatoře, co bude dál?
Určitě divadlo – a právě jsem se dozvěděla, že
jsem také přijatá na FSV UK obor žurnalistika.
Žurnalistika? Tak to budete píšící herečkou
nebo hrající novinářkou?
(smích) Dělám to kvůli tomu, že herecká práce
je přece jen trochu nejistá, a tak chci mít zadní vrátka. Já jsem moc šťastná, že jsem byla na
konzervatoři se skvělými profesory a spolužáky,
ale upřímně, „jenom“ maturita a absolutorium
mi opravdu nestačí. Mimo hraní mě vždycky
ještě bavilo sledovat všechno dění kolem, bylo
by fajn mít možnost o tom i informovat. Proto
ta žurnalistika.
Dobrých novinářů není nikdy dost, ale pojďme ještě zpět k herectví. Chtěla jste být odmalička herečkou? Pocházíte z herecké rodiny?
Já jsem z úplně nedivadelní rodiny. U nás jsou
v podstatě všichni tzv. státní zaměstnanci.
Prostě klasická, normální povolání. I když, nedávno jsme si nechávali dělat rodokmen a tam
jsem zjistila, že naši předkové z dědečkovy
strany, od maminky, pochází z rodu Jaroslava
Kvapila. Ale to jsem zjistila opravdu nedávno
a bylo to pro mě dost velkým překvapením.
Šmankote, že úplně nedivadelní! Koho slavnějšího byste ještě v rodině chtěla? Vám to
bylo předurčeno. Odkud vlastně pocházíte,
z Prahy?
Ne, já jsem se narodila v Děčíně, ale jinak jsem
vyrůstala v Liberci. Jako malá jsem chodila do
různých zájmových kroužků, do hudební školy,
na zpěv, na klavír apod. Původně jsem chodila
i na základní školu, kde už byla rozšířená hudební výchova, ale kvůli neshodám s jednou
učitelkou, na kterou opravdu nikdy nezapomenu, jsem pak přešla do klasické základní školy.
Je zajímavé, kolik lidí v dětském věku dokáže někdy i taková učitelka negativně ovlivnit.
Ale Vás to doufám nijak nepoznamenalo.
Také jsem měla zpočátku problémy. Když jsem
začala chodit na tu ,,normální“ základní školu,
chtěla jsem ještě i nějaký kroužek. Tehdy mi
maminka zjistila, že je volné místo na dramatickém oddělení. Tak jsem tam šla, ale byla jsem
zpočátku, právě díky té učitelce, dost uzavřená. Ale nakonec jsem se z toho nějak postupně
dostávala a už bylo potom vše v pořádku.
Z Liberce pak vedla cesta hned do Prahy na
konzervatoř?
Hned ne. Napoprvé mě nevzali, a tak jsem začala v Liberci studovat střední pedagogickou
školu. Mezitím jsem ale do Prahy dojížděla
do dramatického kroužku k paní profesorce
Haně Davidové (také první manželka Vladímíra
Remka pozn.). Byla skvělá, hodně mě naučila.
Bohužel před dvěma lety zemřela. Hlavně díky
její přípravě mě podruhé už přijali.
Máte nějaké vzory?
Určitě by se někdo našel, ale já jsem spíš
ovlivněna individuálně, jakýmkoliv představením. Pokud jsem v roli diváka a vidím někoho
skvělého na jevišti, tak mě to vždycky hodně
nakopne, mám najednou spoustu energie, že
to chci dělat také tak. Ale možná bych se nyní
trochu odklonila od herectví a zmínila, že například moc obdivuji zpěvačku Lucii Bílou. Ta
toho dokázala v životě opravdu hodně. No
a pak také patří můj obdiv i některým našim
dabérům, se kterými spolupracuji.
Vy děláte i dabing?
Dělám a moc si toho vážím. Jsem za to nesmír-
9
talent
už v divadle nebo v televizi. Pokud je ale film
postaven pouze na erotice a je to až na hranici
nevkusu, nemá u mě žádná taková práce šanci.
Na ničem takovém bych se nikdy nepodílela.
divadla Metro ,,Monsieur Amédée“
ně vděčná skvělému herci a kolegovi Jiřímu
Knotovi, se kterým jsem hrála v představení
Zasněžená romance. On začal režírovat dabing a tak mě tam dostal. V dabingu, ale také
v divadle, se mi tak dostalo možnosti setkávat
se např. s úžasným hereckým, manželským
párem – Petr Oliva a Dášenka Čárová, to jsou
mistři dabéři, moc příjemní a milí lidé. A nebo
také s René Slováčkovou, Zuzanou Skalickou,
co jméno to pojem.
Musím uznat, že teď když jste mi to řekla, tak
jsem více nastražila uši. Hlas máte opravdu
velmi příjemný. Takže k těm pojmům určitě
brzy přibude i Petra Doležalová.
(smích) Děkuji. Doufám, že ano.
Na závěr se vraťme ještě k udělení Ceny Zuzany Navarové. Víte, kdo byla Zuzana Navarová?
Samozřejmě, že vím. Já jsem dokonce při interpretaci zpívala její písničky, a také mám doma
nějaké nahrávky. Byla to zpěvačka s velmi příjemným hlasem a příjemným vystupováním.
Na konzervatoři jsem se pak ještě dozvěděla,
že byla také jednou ze zakladatelek NADACE
ŽIVOT UMĚLCE.
Součástí Ceny Zuzany Navarové byla i finanční odměna, už jste s ní nějak naložila?
To bylo mimochodem pro mě i pro Honzu
(Hofmana pozn.) příjemné překvapení. Penízky ještě mám, uložila jsem si je a určitě je využiju na něco prospěšného.
Co dodat? Když je někomu 22 let a má v sobě
tolik energie, píle a talentu, jsou pro něj téměř
všude dveře dokořán. My můžeme jen tiše závidět. A nebo raději ne, buďme přející. Vždyť
mladá generace umělců roste také pro nás.
Text: Alexandra Stušková, DiS.
Foto: poskytla Petra Doležalová
A co Vaše rodina? Máte nějaké sourozence?
Rodiče jsou rozvedeni, takže bydlím jen s maminkou. Hlavně ta mě vždycky ve všem podporovala a já ji za to moc děkuji. Od táty mám
ještě dvě nevlastní sestry, o pět let starší Evču
a čtyřletou Klárku. U nás jsou ty rodinné vztahy
tak trochu komplikovanější. (smích)
Máte přítele?
Byl, ale v tuto chvíli už není, i když se spolu stále
vídáme. Ale toto téma bych dále nerozebírala.
Takže mladá, krásná, talentovaná, nezadaná
– to jsou předpoklady. Napadá mě v souvislosti s tím otázka, je nějaká role, kterou byste
odmítla?
Myslím, že teď v tuto dobu nemám vzhledem
ke svému věku a zkušenostem zas až takovou možnost, abych si mohla dovolit vybírat
či odmítat. Nezříkám se ani malých roliček, ať
10
herecké tøídy na konzervatoøi
Bacha... teď hrajete vy
Vyměňujte si MP3 a videa s ostatními hudebními amatéry na www.rozhlas.cz/rampa
Poslouchejte také na Vltavě v sobotu po 15:00.
Vltava má 200 tisíc posluchačů. Zahrajte jim!
j
lf
s
jk
d
d
e
io
Nevím èím to je, ale kdykoliv dìlám rozhovor s nìkterou se známých, døíve
narozených osobností, nedokážu odhadnout jejich vìk. V mých oèích jsou totiž
poøád stejní. Jak si je pamatuji od dìtství, takoví jsou pro mì i v souèasnosti. Stejné pocity jsem zažívala i u povídání s hostem èervnového vydání.
fn
S èlovìkem, jehož hlas vstupoval pøi sportovních pøenosech témìø do
ld
všech našich domácností, ale ani jeho tváø není neznámá.
k
k
osobnost
a
Hned v úvodu našeho setkání mi na mou poznámku, že se vůbec nezměnil, se smíchem zareagoval: „Jé, tak to tam ani nedávejte, vždyť
to není pravda.“ A na můj následný dotaz, kdy
se narodil, opět zažertoval: „To ani nevím, ale
bylo to dávno.“ Já jsem si zjistila, že to bylo v
krásném měsíci červnu, konkrétně 19. června
1936. Věk si každý z vás spočítá, já se o něm
zmiňovat nebudu, poněvadž tomu moc nevěřím. Jsou prostě lidé, kteří nestárnou.
A nezestárnul ani hlas – hlas (bývalého) slavného sportovního komentátora. Bývalého,
jsem dala schválně do uvozovek, poněvadž si
nejsem jista, zda ještě tu a tam nekomentuje.
„Ne, to už ne. Komentář se dělá vždy k nějakému dění na obraze a protože už v televizi
nejsem, tak už ani nekomentuji. Můj poslední
sportovní přenos byl před šestnácti lety. Ale zůstal jsem u moderování různých sportovních,
společenských i zábavných akcí a pořadů, a to
mě baví. Vždyť lidem ve tvářích vidím, jak na
to mé povídání reagují…“, objasňuje mi pan
Suchánek současnou situaci.
Coby sportovní antitalent jsem sportovní přenosy nikdy moc nesledovala, u čeho jsem však
dokázala sedět až do konce, to byly dětské
televizní soutěže. V paměti mi zůstala jedna
12
f
o Kámen
s příznačným názvem
y p Moderoval ji
– nůžky – n
papír.
c
pan Suchánek
a já si pamatum
ji, že na mě tehdy velmi zapůsobil jeho přátelský a vlídný
přístup k soutěžícím, až jsem
si i říkala, že je snad nakonec
nechá vyhrát všechny. Měl to
prostě v sobě. „Já jsem k moderování, soutěžení a bavení
lidí, tíhnul už odmalička. Vše to
dění kolem se mi moc líbilo. Dodnes
mě baví si s lidmi povídat, bavit je, reagovat
na dané situace. Také jsem měl v životě obrovské štěstí na lidi, se kterými jsem se postupně
setkával, učil se od nich a pak s nimi spolupracoval. Začínal jsem ještě v dobách Strýčka Jedličky, dospělými zesměšňovaného, ale děti ho
měly rádi. Pak jsem byl zván k uvádění plesů,
vyhlašování sportovců, ba dokonce jsem konferoval i jeden ročník Zlatého Slavíka v Lucerně
a nebo také písňový festival v Sopotech. Občas
jsem byl pozván i Karlem Vlachem či Václavem
Hybšem na moderování různých tanečních
akcí a plesů. Postupně jsem se tak dostával do
estrád a soutěží. Opravdu mě to moc bavilo –
a dodnes baví.“
=sdf kj
i
Such
v
a
l
s
o
r
a
J
n
Pa
i
č
íé
f
nd
llo
s
a
j
ánek
S Naïou Urbánkovou na Zlatém Slavíku v Lucernì
m
e
k
lv
éí
k
Během svých moderátorských akcí se setkal
pan Suchánek s celou plejádou vynikajících
umělců, a tak než si začneme povídat o sportovním komentátorství, zůstaňme ještě u zábavných pořadů a estrád. Na koho vzpomíná
á
nejraději?
„Na všechny, které
jsem poznal“, odpoví bez rozmýšlení. „Neboť v těch dobách
to byl jeden mistr zábavy vedle
druhého, ale jestli chcete pár
jmen, určitě by to byl v prvé
řadě Láďa Menšík, Jiří Sovák,
František Filipovský, Stella Zázvorková, Jiří Lír. Nesmírně jsem
je obdivoval. Při jedné besedě
jsem Františka Filipovského
tak soustředěně poslouchal, že jsem zapomněl pořad ukončit. S Jirkou Sovákem jsem
také hodně cestoval, byly to krásné tři nebo
čtyři roky. Vždycky chtěl, abych mu tykal, ale
mně to vůbec nešlo, já ho měl v takové úctě, že
jednou jsem mu tykal a pak zase vykal. Vázala
mě k němu úcta a k té patří i zdvořilostní vykání. Nechci ale, aby to vypadalo jako nějaké
vychloubání, ovšem pravdou je, že umělců,
těch opravdových bardů, jsem v životě poznal
opravdu hodně.“
m
n
f
áý
mřřkosífíbá
Později začal pan Suchánek jezdit například
i s režisérem Zdeňkem Troškou a Helenou Růžičkovou. Jak jsem ty dva poznala, tak si myslím, že legrace musela být, už když se někde
jen objevili. „Ano, to byla“, dává mi za pravdu
pan Jaroslav a přidá k dobru jednu historku.
„Zážitkem bylo zejména cestování ještě s jejím
synem Jirkou, ten měl téměř 200 kilo, Helena
130, k tomu kostýmy, jak to auto vydrželo,
jsem dodnes nepochopil. V době, kdy byla
hodně slavná a žádaná, měla svůj monolog,
nazvaný příznačně – Motýlek. Aby zdůraznila
všechno, co o své subtilní postavě vyprávěla,
pořídila si kostým sešitý z různých barevných
fáborů a mašlí. Ohlásil jsem, že teď přilétá náš
barevný motýlek a Helena vždy za ovací publika vplula (přilétla) na jeviště. Pak jsme ještě
vymysleli, že když ji ohlásím a ona se ukáže
v portále, tak se rozběhnu a skočím ji do náručí. Jenže stalo se, že Helena jednou nedokázala
své paže z té spousty mašlí a fáborů vyprostit, já vyskočil, a místo v náručí jsem uvízl na
jejím poprsí. Chvíli jsem se jí držel kolem krku,
ale pak jsem začal klouzat dolů, načež ona se
mnou zavěšeným popošla k mikrofonu a pravila: Snaž se, jsi sportovní redaktor, furt jsi na
Kavčích horách, tak co by ses chvíli neudržel na
Kozích hřbetech (smích). Ona byla neskutečná,
pohotová, s ničím si nedělala problémy.“
Helena Růžičková nás už
bohužel
nerozesměje,
a tak abychom nebyli příliš
smutní (to ostatně k panu
Suchánkovi vůbec nesedí),
přeneseme téma na již zmíněné Kavčí hory, ke slavnému komentátorství. „No,
nevím, jestli slavnému“, odpoví skromně pan
Suchánek, ale přesto rád zavzpomíná. „Začínal
jsem nejprve ve sportovní redakci v Československém rozhlase, to bylo kolem roku 1962,
pak jsem dostal nabídku do sportovní redakce
Svobodného slova, tam jsem se učil psát, a pak
už přišla nabídka do Československé televize.
Věnoval jsem se převážně individuálním sportům: moderní gymnastice v dobách sester Machatových, Hany Sitninanské, kolové v dobách
bratří Pospíšilů, cyklistice v dobách Vlastimila
Moravce, Smolíka, Matouška. Komentoval jsem
také kanoistiku, judo, dokonce i šachy. Dále
také šestnáct ročníků Závodu míru, devatenáct
ročníků Intersport turné – to už je kus života!
Mojí hlavní disciplinou bylo lyžování a tam
mám dodnes mezi skokany i běžci spoustu
skvělých kamarádů.“
S Jiøím Raškou, nejslavnìjším èeským skokanem na lyžích
Ptám se, zda mu vůbec přijde, že byl tak známým, že když promluvil, tak lidé řekli, to je ten
slavný komentátor. „Tak každý to určitě neřekl“,
odpoví pan Suchánek: „Jiní dokázali o hodně
víc. Na druhou stranu bych ale rád zmínil, že
13
osobnost
tehdy to nebylo zdaleka tak jednoduché, jak to
mají komentátoři dnes. Na tu profesi jste musel
být dosti znalostně vybaven. Nejenom vědět
něco o sportu, o historii, ale také ctít český jazyk, dávat pozor jak mluvíte. A také je k tomu
zapotřebí, například jako u herectví, i nějaký
ten talent od Pánaboha. Já ho doufám trochu
měl.“
Se slavnou
sportovní
gymnastkou
Evou Bosákovou
Kdo komentování pana Suchánka zná, myslím, že usoudí, že měl. Bývalý komentátor ještě
dodává: „Víte, já to dnešní komentování vůbec
nechci hodnotit. Někdy to ani nestojí za to.
A tak se nejčastěji dívám na satelitní Eurosport
a další kanály. Tam jsou opravdoví profesionálové. Čím víc tomu rozumí, tím méně, ale přesněji, glosují. Komentátor mi nemusí říkat, že
fotbalista běží po pravé straně a nepřesně přihrává. To vidí i Vaše babička. Na stadionu Vám
také nikdo nenapovídá, vidíte to sami. Vyletěl
bych z kůže, když komentátor pořád řve, hlas
mu přeskakuje a pak křičí minutu góóóóóól!
Jo, v takové Brazílii, to je jiná, to je temperamentní národ a sluníčko jim hodně pálí na hlavu (smích). A už toho raději nechám, ať nejsem
moc za chytrého.“
Chci aby pan Suchánek pokračoval, přece toho
nenechá v nejlepším. Ať se jich pár chytne za
nos a když nechtějí, tak ať to nečtou. „Dříve to
bylo poněkud jinak“, pokračuje komentátor ve
srovnávání. „Třeba u mě se mohlo stát, že mé
komentování se čtvrtině lidí líbilo, čtvrtině to
bylo jedno, čtvrtina mi mohla závidět, čtvrtině
jsem vadil, ale dnes mi připadá, že tři čtvrtiny
lidí jsou naštvaní a jen ta čtvrtina je snad spokojená. Myslím, že jsme byli ochotni se více učit
a určitě bývalo i více respektu jednoho k druhému… Ale už toho vážně necháme, je prostě
jiná doba a tu nezměníme.“
A jaká byla ta doba předtím? Snažím se z pana
Suchánka dostat ještě něco zajímavého z tehdejší komentátorské kabiny. „V mých dobách
se dělaly mnohem delší přenosy. Tenkrát se například přenosy z letů na Plánici protáhly až na
sedm hodin. Člověk nemohl jít pomalu ani na
záchod, když tam byl sám. Takže to byly přímé
přenosy, záznamy, pak Branky, body, vteřiny,
Sport v zahraničí, Zpravodajství, no bylo toho
moc, ale bavilo nás to, proto jsme to také dělali. Technika byla primitivnější – jeden monitor,
jedna tabule bez digitálních průběžných výsledků. Při posledním závodu Intersport turné
jsem si tužkou (propiska by se na rozmoklých
papírech rozpila) na dvacet různých papírů
počítal. Jedno kolo, dvě kola, pak dohromady
celkové výsledky osmdesáti závodníků. Teď
takhle klepnou“, ukáže pan Suchánek prstem
na pomyslnou klávesnici: „a všechna čísla jim
tam naskočí. Několikrát se mi stalo, že nám
i lidé při komentování volali přes Prahu do
kabiny, že jsme zapomněli říci body u závodníka z Finska. Sami si to psali a počítali. I ti lidé
byli vnímavější. Hodnocení komentátorů ze
mě nedostanete, určitě je
nechci házet do jednoho
pytle, ale takové hvězdy,
jako byli Standa Sigmund,
Karol Polák anebo Gabo
Zelenay, kterému se pořád
všichni smáli a přitom to byl
borec, takové formáty už
dnes nemáme..., ale třeba Sportovní komentátor
Karol Polák
ještě vyrostou, uvidíme.“
ýáábífísok
Formátem je pro mě i Jaroslav Suchánek, on to
nerad slyší, nechce to „komentovat“, a tak převedeme téma trochu stranou, třeba k rodině.
Je známo, že synem Jaroslava Suchánka je známý herec a bavič Michal Suchánek (mimo jiné
např. dětská herecká hvězda z filmu Sněženky
a machři), kterému spousta lidí neřekne jinak
než Suchoš. Prý se tak ale říkalo i tatínkovi.
Ten mi to potvrzuje: „No, vždyť to jméno tomu
také napovídá. Suchoš, Sucharda, já jsem měl
spousta přezdívek, ale všechny nejsou publikovatelné.“ (smích)
Kromě syna Michala má Jaroslav Suchánek
ještě mladšího syna Vladana, kterému je 28
let a vystudoval scénografii. V současnosti se
jí nevěnuje, ale dozvěděla jsem se, že velmi
fn
m
fd
ks
nf
čé
jf
ld
Tak jako by mě u někoho překvapilo malířské
nadání, tak mě během našeho povídání překvapila u pana Suchánka znalost folklórního
tance, ke kterému jsme se během našeho povídání nějak dostali. „Já mám moc rád folklór.
Čtyřikrát jsem tancoval i na Mezinárodním
festivalu ve Strážnici. Do toho kraje jezdím
rád, poněvadž jsem měl kousek v Hodoníně
bratra, který tam byl sportovním lékařem.
Teď tam jezdíme za jeho dcerou Romankou, tu
mám rád jako vlastní dceru. Ale zpět k folklóru.
Mnoho roků jsem chodil do různých souborů,
s „fučíkovci“, s valašskými hrami jsme dokonce
cestovali i po světě. I proto jsem dostal nabídku, abych šel profesionálně tancovat do Státního souboru lidových písní a tanců. Pobyl jsem
tam dva roky, ale pro fyzickou opotřebovanost
jsem odešel dobrovolně dál…“
íiop
yn
k
j
a
zajímavě maluje. U těch kreseb bych ještě na
chvilku zůstala, neboť pan Suchánek má doma
unikátní sbírku obrázků od spousty slavných
umělců. „Byli jsme s mnohými dobrými přáteli,
a tak jsem chtěl od nich mít i něco na památku.
Podpisy sbírá každý, ale mít k tomu ještě obrázek mi připadalo více osobitější. Spousta jich
říkala, já neumím kreslit, ale kdybyste těch 120
originálních listů viděla... Ať už vytvořili cokoliv,
byl to jejich „autorský podpis“, byl to obrázek na
památku, nezáleží zda šlo o kresbu psa, kytky,
nebo o umělecké dílo. Ano, umělecké dílo, neboť byste se divila, kolik našich umělců umělo
a umí krásně kreslit. Například takový Vladimír
Menšík, Blanka Bohdanová, Karel Gott, Honza
Kanyza, Jirka Lír a určitě bych si vzpomněl ještě
i na ostatní. Určitě by stálo za to, je jednou na
nějakém vhodném místě všechny vystavit.“
cm
Kr esba
M il o š e
Ko p e c k
ého
Kresba Jiøího Líra
řřmeol
=
lsaj
s
jkifd
Láska k folklóru
Kresba Laïky Kozderkové
Slavný èeský
fotbalový útoèník
Antonín Puè
Zajímá mě, kde se pan Suchánek narodil, jestli
v kraji tance nebo v kraji sportu. „V kraji Fráni Šrámka“, odpoví mi „pyšně“ a se smíchem
pan Jaroslav. „V Sobotce u Jičína, tedy v Českém ráji, v rodišti Fráni Šrámka, na kterého je
tamější obyvatelstvo odjakživa pyšné, takže,
i když je to městečko malé, díky tomuto slavnému rodákovi velmi kulturní.“
Z mého ročníku
jsme pak šli téměř
všichni ze Sobotky
studovat na gymnázium do Mladé
Boleslavi, tam už
jsem pokračoval
se sportováním. Podoba se synem Michalem nezamìnitelná
Z gymnázia jsem
pak šel na Vysokou školu do Prahy. Udělal
jsem přijímačky na Fakultu tělesné výchovy
15
osobnost
a Vysokou školu ruského jazyka. Dříve se po
studiu chodilo na tzv. umístěnky, já jsem si vybral Rychnov nad Kněžnou a šel jsem učit na
tamější průmyslovou školu. Bylo to v krásných
Orlických horách a protože jsem v té době také
hodně jezdil na lyžích, prožíval jsem tehdy neskutečně krásnou dobu. Dojížděl jsem tam dalších dvacet let.“
je k mé velké radosti pokaždé zcela vyprodaný. V tom posledním účinkoval například Laco
Deczi, americký jazzový trupetista a hudební skladatel slovenského původu. Zde bych
rád zdůraznil, že bez pomoci NADACE ŽIVOT
UMĚLCE by to bylo opravdu moc těžké.
Laco Deczi
a František
Novotný
spisovatel
Na MS novinaru ve Francii
d
lf
a
Jelikož pan Suchánek komentoval v převážné
míře skoky na lyžích, není překvapující, že i on
sám slušně lyžoval, ale také hrál fotbal a závodil za ligové Pardubice v atletice. V současnosti
už nesportuje, ale aktivit má stále hodně. Na
našem setkání mi daroval knížku s příznačným
názvem Blbiny z ústní dutiny, jejímž obsahem jsou mimo jiné neskutečné přebrebty komentátorů či historky se zajímavými osobnostmi, se kterými se setkal a setkává. „Je poměrně
dost zajímavých událostí, kde mohu být ještě
něco platný“, říká pan Suchánek o své dosavadní činnosti. „Dětské dny, plesy, vyhlašování
sportovců. Zajímavé jsou pořady pro seniory
se známými zpěváky a herci, např. s Josefem
Zímou a Yvettou Simonovou, Marií Hanzelkovou
a Jirkou Škvárou, Richardem Adamem a Věrou
Čermákovou, spisovatelem Františkem Novotným a dalšími. Více než šest let připravuji také
jednou měsíčně program s názvem Vikýř, který
jk
m
y
n
c
=sd
16
é
k
S Evou
Pilarovou
S Yvetou
Simonovou
é
k
s
j
ld
fn
e
io
d
lv
n
f
č
m
f
d
nf
Jinak ještě pro Českou muziku připravujeme
sérii DVD s příznačným názvem Kam padají
hvězdy. Obsahem DVD jsou dialogy, které s těmito „hvězdami“ vedu, prokládané jejich písničkami. Už děláme třetí DVD, celkem jich bude
šest. Pokračuji také ve shromažďování materiálu pro pokračování úspěšné knihy Odvrácená
tvář sportu. Hlavním motivem je vzpomínka na
ty, bez nichž by vítězové, o nichž se píší dějiny,
tak slavní a bohatí nebyli. Vzpomínka na ty,
kteří prohráli ve své osudové vteřině.“ Panečku,
aktivit plno. Pan Suchánek se opravdu nenudí
a ještě k tomu píše. Mimo dvě jmenované knížky je např. také spoluautorem knížky Nejen
bonmoty a citáty o psech, páníčkách a paničkách, je autorem Bodového systému do
každého auta, s ilustrací Petra Urbana a knížky
í
i
o
p
fikjja
k
í
k
ř
ř
m
e
sllo
o životě profesora Žilky Jak se dělá muzikant.
„Psát mě baví“: dodává.
á
Bavila jsem se i já, když jsem si darovanou knížku přečetla. A bavím se i při našem povídání.
Pana Suchánka jsem dříve znala pouze prostřednictvím televizní obrazovky. Prvně jsem
se s ním setkala až předloni, na předvánočním
setkání, které pořádá NADACE ŽIVOT UMĚLCE
pro všechny držitele SENIOR PRIX a jehož bývá
pan Suchánek pravidelným hostem a účastníkem. Tehdy jsme si toho spolu moc říct nestihli,
nyní bych našeho setkání ráda využila, abych
se ho na jeho názor na nadaci zeptala. „Nadací
je v republice několik set a v devadesáti procentech se snad ani neví, co kam vlastně přijde. Za
nadací se také může schovat žebrání mladých
lidí s letáčky a různými přívěsky na stanicích
metra či tramvají. Mně přicházejí domů minimálně tři obálky měsíčně se žádostí o příspěvek
na nějakou nadaci. Dřív jsem přispíval pořád,
ale už to nedělám. Nemám jistotu, kam vlastně
přispívám. Kdežto NADACE ŽIVOT UMĚLCE je
viditelná, svými programy, setkáními, podporou, udělováním SENIOR PRIX. Její existence je
bezvadná věc, která očividně funguje. Umělci
mohou požádat o jakousi formu podpory, ale
co je ještě úžasnější, tato nadace lidi, kteří něco
dokázali a o které už je bohužel čím dál menší
zájem, svými setkáními ještě k něčemu motivuje, dává jim najevo, že o ně někdo stojí, že
se na ně nezapomnělo. Ta setkání jsou báječná
a někteří z těch umělců tím žijí po celý rok. Ano,
oni se sice mezi sebou tu a tam sejdou, sejdou
se dva, tři, čtyři, ale toto slavnostní nadační setkávání a oceňování, to je něco zcela jiného. To
se tam všichni třeba i „doplazí, připajdají“, ale
jsou tam všichni. Stojí jim to za to – být zase na
chvíli mezi svými, ne ve stínu slávy, ale na jejím
výsluní.
Všichni jednou budeme staří. Asi nejsem sám,
komu připadá, že svět přeje jenom těm mladým. Seniorům dává více než kdy jindy najevo,
že už jsou nepotřební. Kvalita člověka ustupuje
do pozadí, a když vedle sebe postavíte, v jakékoliv profesi, mladého a starého, ten starší,
zkušenější a moudřejší, má i přesto šanci menší. Chtělo by to více úcty a porozumění. Takže
zaplaťpánbůh za tu nadaci. A vůbec, celý ten
rozhovor se mnou můžete klidně vymazat
a nahradit ho povídáním jen o nadaci, o lidech, kteří pro ni pracují, kteří jsou jejími členy, kteří se jejím prostřednictvím setkávají. Ti
lidé jsou ten den nesmírně šťastní, oni vám to
všichni neřeknou, a tak bych to chtěl říci za ně
za všechny. Díky za ty společné chvíle štěstí.“
Závěr našeho povídání mi téměř vehnal slzy do
očí. Myslela jsem, že většinu času se budeme
bavit o sportu, o rodině, a tak podobně. Bylo
to však také povídání o upřímnosti a lidských
citech. Od sportovního komentátora, který namluvil více než 550 přímých přenosů, od profesionála ve své práci, ale také v životě.
Text: Alexandra Stušková, DiS.
Foto: poskytl Jaroslav Suchánek
kosífíbááý
V roce 2006 obdržel pan Jaroslav Suchánek
SENIOR PRIX. Jde o cenu, kterou uděluje každoročně NADACE ŽIVOT UMĚLCE jako poděkování za celoživotní uměleckou činnost.
17
fenomén
Kabaret
Fenoménem mùžeme v podstatì nazvat vše, co
pokládáme za fenomenální – úžasné, bájeèné...
Napøíklad takový vznik kabaretù. I když je pravdou, že jejich dnešní podoba má èím dál ménì
spoleèného s kabarety minulého a pøedminulého století, pøece jen byly fenoménem své doby,
a také fenoménem dnešního vydání.
Původ názvu kabaret pochází od francouzského slova cabaret, označující
nálevnu či kavárnu, tedy podniky, kde tato forma zábavy vznikla. Vyvinul se
přes středonizozemský výraz cabret a staroseverofrancouzský výraz camberette, z pozdně latinského slova camera, tj. malá místnost.
Kabaretem nazýváme malou scénu se zábavným, humoristickým, hudebním nebo tanečním programem, který obsahuje šansony
a skeče. Program se skládá z jednotlivých hudebních, pěveckých, tanečních nebo scénických výstupů. Celým programem
provází tzv. konferenciér. Kabaretní písně (původně psané pro
kabaret) bývají také označovány
termínem kabaretní kuplety.
Lehčí kabaret, s převažujícím hudebním programem, bývá označován slovem šantán.
V tom samém městě vznikl v roce
1889 i dodnes jeden
z nejznámějších
světových kabaretů,
Moulin Rouge
Červený mlýn
Začátkem 20. století se kabarety velmi značně rozšířily
také do německy mluvících
zemí.
Kabaret v Èesku
První kabaret, s názvem
Chat Noir
Černý kocour
– vznikl v roce 1881
v Paříži.
18
I když takovou tradici, jako v Německu a ve
Francii, český kabaret nemá, i u nás došlo
k jeho objevu a rozvoji. Vrcholné období českého kabaretu spadá do konce 1. světové války a prvních poválečných let. Nejslavnějším
kabaretem byl bezesporu slavný pražský kabaret Červená sedma, který založil spolu
se svými přáteli v roce 1909 JUDr. Jiří Červený, původním povoláním právník, jinak český kabaretiér, humorista, spisovatel, hudební
skladatel, vnuk známého výrobce a vynálezce
žesťových hudebních nástrojů z Hradce Králové, a také otec slavné české herečky a operní
pěvkyně Soni Červené. V letech 1918–1922 byl
ředitelem kabaretu.
Červená sedma vznikla ze studentských
divadelních a literárních parodií, básní a satiristických výstupů, pořádaných studentským
spolkem v Hradci Králové. Pod tímto názvem
pak spolek vystupoval i v Praze. Kolem roku
1916 se kabaret profesionalizoval a působil
i v Rokoku. Od roku 1918 měl už samostatné
působiště v hotelu Central v Hybernské ulici,
avšak už o čtyři roky později, v roce 1922, údajně kvůli nezájmu publika, zanikl.
koslovenských televizních pořadech – Kabaret
u dobré pohody či Kabaret u zvonečku.
V dnešní době se v českých zemích pojem
kabaret už moc nepoužívá, nahradila ho jiná,
„módnější“ slova. Zda v sobě nesou i prvky
programu původního kabaretu, necháváme již
na posouzení...
Slavným kabaretem Červená sedma prošla
řada známých českých umělců počátku 20. století. Byli mezi nimi taková jména jako: Eduard
Bass ①, Karel Hašler ⑤, Ferenc Futurista, Vlasta Burian ⑧, Jindřich Plachta ④, E. A. Longen
② , X. Longenová, Eman Fiala, Jaroslav Hašek
③, Karel Noll, Saša Rašilov ⑦, R. A. Dvorský ⑥,
sestry Allanovy a řada dalších.
③
①
④
②
redakènì zpracováno
zdroj a foto: www.kabaret.cz a archiv A. Stuškové
⑦
⑤
⑥
⑧
Po druhé světové válce převzaly zábavní podniky souhrnný pojem estráda. Hudební produkce z oblasti populární hudby provozovaly
zase tzv. music-hally. Větším zábavním podnikem příbuzným kabaretu, jenž kombinuje
prvky kabaretu a cirkusu, zůstalo pak zařízení
označované jako varieté.
Kabaret byl jakýmsi předchůdcem, můžeme
říci i uměleckým předobrazem, pozdějších divadel malých forem, nebo jiných podobných
kulturních zařízení. Dnes se často setkáváme
také s názvy poetická či literární kavárna, nebo
společenský klub. Slovo kabaret přežívalo ještě
i na konci 20. století, například v některých čes-
19
krásy naší země
Už samotný název mìsta v sobì nese znak panovnické slávy. Jak by také ne, vždyś
z hlediska historie se jedná o jedno z nejvýznamnìjších støedovìkých mìst v Èechách.
Neménì zajímavé je však také z pohledu souèasnosti, a proto jsme se sem jednoho
krásného èervnového dne vypravili.
Hradec Králové
metropole východních Èech
Soutok Labe s Orlicí
Město leží na soutoku řek Labe a Orlice. Již
v 9. století bylo návrší nad soutokem významnou křižovatkou obchodních cest, ve 13. století se pak hradiště začalo měnit v město,
které bylo připomínáno roku 1225 i v listině
Přemysla Otakara I. Ve 14. století patřil Hradec Králové k nejvýznamnějším městům
českého království. V roce 1306 se stal královským věnným městem, pobývaly v něm
české královny Eliška Rejčka a rovněž poslední
manželka Karla IV. Eliška Pomořanská. Během
husitské revoluce se město postavilo na stranu Jana Žižky, který je od roku 1424 pochován v místním chrámu svatého Ducha.
Cestovní
kanceláře nabízejí
lákavé dovolené i poznávací
zájezdy téměř po celém světě.
Kdo má dostatek financí, může si bez
problémů zaletět skoro do všech koutů
planety. Zná však člověk zajímavé kouty
a zákoutí své vlastní země? Česká (a také
Slovenská) republika má tolik přírodních
krás, historických památek, měst a vesnic, že určitě stojí za to je navštívit.
A nebudete k tomu potřebovat
ani drahou letenku… ani
vízum.
Kostel Nanebevzetí Panny Marie
Chrám sv. Ducha
20
Velký kulturní a stavební rozvoj města nastal
příchodem jezuitů v 17. století a založením
královéhradeckého biskupství. Vnitřní podobu poté výrazně změnily monumentální
barokní budovy. V roce 1765 rozhodl císař
Josef II. o přestavbě Hradce Králové na vojenskou pevnost. Její význam v moderní historii
však s postupujícím časem klesal. Tento fakt
definitivně potvrdila Prusko-rakouská válka,
jejíž rozhodující bitva byla svedena 3. července 1866 právě u Hradce Králové, na nedalekém
Chlumu. Areál bojiště se nachází necelých 7 km
od města a určitě si těch pár kilometrů zajeďte.
Vzdejte tichou vzpomínku všem padlým vojákům, vždyť se jednalo o nejkrvavější událost
19. století v Evropě. Ve stínu královéhradecké
pevnosti tu bojovalo téměř půl milionu vojáků
všech možných národností. Pro připomenutí
průběhu těchto
bitevních událostí se na Chlumu
každý první víkend v červenci
konají vzpomínkové slavnosti.
Ale pojďme z bojiště zpět do města. Do krásného města. Stavební činnost v Hradci Králové byla před 1. světovou válkou ovlivňována
výraznou osobností prof. Jana Kotěry, zakladatele moderní české architektury. Jeho první
prací ve městě je přístavba hotelu Grand z let
1903–1904, v secesním stylu. Architektovou
nejvýznamnější stavbou je Muzeum východních Čech z let 1909–1912 se sochařskou
výzdobou průčelí od S. Suchardy. Budova
muzea byla prohlášena národní kulturní památkou České republiky. V té době na sebe
výrazně upozornil také mladý architekt Josef
Gočár, jenž se stal od poloviny 20. let vedoucí
osobností v územním plánování. Z jeho pera
pochází z roku 1926 urbanisticko-koncepční
řešení města, které je dodnes obdivováno řa-
dou odborníků. Z dalších děl jmenujme např.
dostavbu a úpravu Masarykova náměstí,
budovu Státních drah, Ambrožův sbor,
gymnázium J. K. Tyla a spousta dalších. Hlavně na pravém břehu Labe vznikaly urbanistické
soubory se stavbami předních českých architektů. Současně rostl také průmysl, přibývaly
nové školy, ústavy a úřady, komunikace, nové
čtvrti. Státní orgány v Praze přiváděly do Hradce Králové pravidelně význačné hosty, takže
dosud poměrně malé město získávalo věhlas
a oprávněnou pověst „Salonu republiky“.
Rozvoj města byl násilně přerušen 2. světovou
válkou. Po jejím skončení zůstal Hradec Králové stále hospodářským a kulturním centrem
východních Čech, ovšem v naprosto odlišných
politických a společenských podmínkách. Výstavba „velkého“ Hradce Králové začala svou
„šedivostí“ upadat do průměru. Až poslední
léta 20. století opět přinesla možnost obnovy
tradičních hodnot, jak v projektování, tak také
v inspiraci světovou architekturou.
V roce 1962 bylo historické jádro města
prohlášeno městskou památkovou rezervací, na jejímž území se nachází cca 200 evidovaných chráněných kulturních památek. Jako
přirozené ochranné pásmo městské památkové
rezervace
Muzeum Východních Èech
byla v roce 1991
vyhlášena městská
památková
zóna, na jejímž
území se nachází
téměř 70 evidovaných chráněných
kulturních památek a 1 národní
památka. Z gotických památek
se dochovala výrazná dominanta
starého
města
– chrám sv. Ducha, cihlová trojlodní stavba
z počátku 14. století, která mnohokrát vyhořela a prošla různými úpravami. Renesanci
v Hradci Králové ztělesňuje tzv. Bílá věž, která sloužila zároveň jako věž strážní. Uprostřed
Velkého náměstí stojí na paměť ušetření města od moru – Morový sloup, postavený podle
21
Velké námìstí
Mariánský
morový sloup,
Dominanta
Velkého
námìstí
Bílá vìž
návrhu G. Santiniho. Období klasicismu pak ve
městě připomínají především dochované součásti pevnosti (zbytky hradeb u jednotlivých
domů, kasemata).
Také kulturní a společenský život má
v Hradci Králové vysokou prestiž. Mezinárodní festival Divadlo evropských
regionů je dnes
největší
divadelní
událostí v České republice. Tři „partneři“
Klicperovo
divadlo, Divadlo Drak
a Open air se spojily,
aby každoročně přivítaly na domácích scénách
kolem stovky souborů, cca ze třinácti zemí celé
Evropy. Průměrně za deset festivalových dnů
(vždy od 21.–30. června ) navštíví více jak 220
představení přes padesát tisíc diváků. Vloni,
v roce 2008 jich bylo rovných 72 000.
Při přípravách oslav 100. výročí konání Hospodářské, průmyslové a národopisné výstavy,
která se uskutečnila v Hradci Králové roku 1894
jako ozvěna tehdejší slavné Všeobecné výstavy v Praze, se zrodil nápad pořádat každoročně cyklus akcí k oživení života města pod společným názvem REGlNA. Dnes se pod tímto
označením uskutečňuje několik desítek spole-
22
čenských, kulturních a sportovních akcí. Svoji
tradici získává postupně také festival české
a slovenské soudobé taneční tvorby Entrée
k tanci. K výčtu kulturních akcí ve městě patří
i festival Hradecké kulturní dny, který tradičně uvádí díla od baroka až po současnost.
Množství příznivců si získal mezinárodní jazzový festival s názvem Jazz jde městem, který
nabízí vystoupení špičkových českých i zahraničních kapel. O nezapomenutelný hudební
zážitek se umí posluchačům postarat také
královéhradecká
Filharmonie.
V Hradci Králové se
nachází i několik
galerií. Komplexem
sbírek českého výtvarného umění 20.
století se prezentuje
Galerie moderního umění. Naopak
Klicperovo divadlo
Muzeum východních Čech nabízí
návštěvníkům sbírky data mnohem staršího.
Hradec Králové má také řadu příležitostí ke
sportovnímu vyžití. Například v krytém bazénu, moderním aquacentru, na zimním stadionu či na některém z jiných sportovišť.
Je toho hodně, co město Hradec Králové a jeho
okolí obyvatelům i návštěvníkům nabízí. Ať už
z hlediska poznávacího, kulturního, sportovního či historického. A tak opět uděláte nejlépe,
když se sem vypravíte sami. Stejně jako naše
redakce, která se vám snaží prostřednictvím
těchto stránek sdělovat, že „krásy naší země“
jsou opravdu krásné...
redakènì upraveno
zdroj a foto: www.hradeckralove.cz
Filharmonie Hradec Králové
Byla založena v r. 1978 pod názvem Operní orchestr města Hradec Králové, o rok později bylo těleso přejmenováno
na Symfonický orchestr Hradec Králové, v r. 1987 na Státní symfonický orchestr Hradec Králové. Od r. 1993 nese
jméno Filharmonie Hradec Králové. Období největšího uměleckého rozkvětu je spojeno se jménem prof. Františka
Vajnara – nepřetržitě od roku 1991–2001, kdy byl jmenován čestným šéfdirigentem orchestru. Současným šéfdirigentem
je skladatel, dirigent a houslista Ondřej Kukal, hlavním dirigentem Andreas Sebastian Weiser.
FHK vystoupila na pódiích významných koncertních síní Evropy
(Grosser Musikvereinssaal ve Vídni, Victoria Hall v Ženevě,
Queen Elizabeth Hall v Antverpách aj.), účinkovala v Belgii,
Francii, Itálii, Německu, Nizozemí, Polsku, Rakousku, Španělsku
a Švýcarsku. Účinkuje na významných tuzemských festivalech,
na svém kontě má řadu CD, DVD nahrávek pro Český rozhlas
i spolupráci s renomovanými sólisty: G. Beňačková, S. Červená,
E. Urbanová, D. Pecková, E. Haken, M. Dvorský, R. Novák,
P. Šporcl, G. Demeterová, I. Moravec, s významnými dirigenty:
K. Penderecki, M. Turnovký, K. Zehnder, L. Svárovský, I. Denes,
L. Pešek, V. Neuman aj.
Sál s akustikou na úrovni nejlepších koncertních sálu Evropy
a Ameriky pro hudební i scénická vystoupení, má k dispozici 560 míst
pro diváky, 16 lóží, balkon a prostory pro úcinkující.
Navštivte festival Hudební fórum Hradec Králové 2009
ve dnech 3.–13. listopadu 2009
Hudební fórum pořádá od roku 2005 Filharmonie Hradec Králové a Český rozhlas 3 – Vltava.
Díky této exklusivní spolupráci mají posluchači ČRo 3 – Vltava možnost sledovat všechny
koncerty v přímém přenosu po celé ČR. Záznamy uvedených koncertů přebírá Evropská
vysílací unie (EBU).
Filharmonie Hradec Králové, Eliščino nábřeží 777/5, 500 03 Hradec Králové
Tel: +420 495 211 375, www.fhk.cz, www.hfhk.cz, www.varhany.fhk.cz
zdraví
HRADEC KRÁLOVÉ NABÍZÍ SVÝM OBYVATELŮM A NÁVŠTĚVNÍKŮM,
KROMĚ BOHATÉHO KULTURNÍHO VYŽITÍ NEBO KRÁSNÉ PODÍVANÉ NA
ARCHITEKTONICKÉ SKVOSTY MĚSTA, TAKÉ MOŽNOST ZDRAVÉHO SPORTU ČI
PŘÍJEMNÉHO ODDYCHU A RELAXACE.
MĚSTSKÉ LÁZNĚ – AQUAPARK
Řada atrakcí, ze kterých si jistě vyberete!
Ubytovna
Aquapark
Můžete se projet tobogánem, zaplavat si v bazénu, užít si umělé vlnobití,
poležet si ve vířivce či horkém bazénku, ve kterém jsou instalovány vodní
trysky a umělý proud. K dispozici je také sauna, vnitřní bar, solárium, masáže
a další zajímavé služby. Více informací na www.snhk.cz
» Nabídka služeb
• rekreační bazén o rozměrech 30×12,5 m
s umělým vlnobitím, chrliči vody
a podvodními sopkami
• 82 m dlouhý tobogán se světelnými efekty
• bar v bazénové hale
• dětský bazén s umělou říčkou
• kruhový bazén s perličkovými lůžky
• podkovovitý bazén s podvodními masážemi
• 37 °C teplý vířivý bazén
• parní oddělení
•
•
•
•
•
•
•
sauna s rekonstruovaným venkovním atriem
masáže
nové solární studio
vodní masážní lůžko
venkovní terasa
restaurace – café bar, hala – bufet
kadeřnictví – kosmetika – pedikúra –
manikúra – modeláž nehtů
• parkoviště
V budově Aquaparku je také ubytovna, ve které můžete přespat. Neváhejte a navštivte Městské Lázně –
Aquapark v Hradci Králové
» Ubytovna Městské lázně
nachází se přímo v objektu Městských lázní
• ubytovací kapacita 20 lůžek v 1, 3 a 4 lůžkových pokojích s TV a rádiem
• společné sociální zařízení ( umyvadlo, sprcha, WC) zvlášť pro muže a ženy
• parkoviště
24
Plavecký areál
Sauna
Restaurace
Plavecký bazén
Dětský bazén
PLAVECKÝ BAZÉN 50 M
Bazén o délce 50m nabízí sportovní vyžití i odpočinkové a kondiční plavání.
K dispozici je také dětský bazének, parní oddělení, posilovna a stánek s občerstvením.
V budově bazénu se nachází zasedací místnost, kterou si je možné pronajmout. Spolu
s ubytovnou v sousední budově Městských lázní – Aquaparku, nabízí plavecký bazén
také kvalitní zázemí pro plavecká soustředění a kurzy.
» Nabídka služeb
•
•
•
•
•
•
•
moderní bazén s osmi dráhami o rozměrech 50×25 m a hledištěm
dětský bazének
parní oddělení
posilovna
bufet
možnost pronajmutí zasedací místnosti o ploše 54,9 m2 a kapacitě 40 míst (s kuchyňkou)
možnost ubytování v sousední budově Městských lázní – Aquaparku
Těšíme se na Vaší návštěvu!
Kontakt: Eliščino nábřeží 842, 500 03 Hradec Králové, Tel. Pokladna: +420 495 404 444
Tel. vedoucí: +420 495 404 445, +420 495 404 434, E-mail: [email protected],
www.snhk.cz
25
historie
Historie fotoaparátu
V minulých vydáních jsme se
zabývali historií fotografie. Aś barevná
èi èernobílá – fotografie je unikátní
vynález, který nám nedá zapomenout
na své blízké, pøátele a známé, vyvolává
v nás vzpomínky na krásná místa i situace, mapuje prùbìh našeho života. Fotografie se nám však nedostane do ruky jen
tak. Musí ji nìkdo „vyrobit“. Tím nejhlavnìjším „výrobcem“ je fotoaparát. Další z vynálezù
techniky, který má za sebou, ale také pøed sebou,
neuvìøitelnì rychlou promìnu funkcí i podob. Možná
o èem dnes píšeme, bude už zítra zase úplnì jinak, pøesto se
o to, alespoò ve zkratce, pokusíme.
Žijeme v době počítačů, videokamer a mobilních telefonů, řada z nás však také ještě v době
fotoaparátů, ať už klasických nebo digitálních.
Jejich vývoj jde kupředu ruku v ruce s vývojem
vlastní fotografie.
se stal obraz ostřejší. Od té doby se camera
obscura vyskytovala ve všech velikostech, od
nejmenších kapesních, až po ty velké, umístěné na rozhlednách a majácích.
Camera – obscura
Už staří Řekové zjistili, že když světlo prochází
skrz malý otvor do temné místnosti, zobrazí se
v ní obraz toho, co je venku. V 9. století př. n. l.
tento vynález používali Arabové v astronomii
při určování polohy Slunce nebo slunečných
zatmění. Velmi primitivním předchůdcem dnešního fotoaparátu
byl roku 1342 vynález Leonarda da Vinciho – camera
obscura (ŽIVOT UMĚLCE č.
11/09 Historie fotografie).
Jednalo se o zatemněnou
skříňku s čočkou promítající
obraz na malou plochu, tento
obraz byl pak následně obkreslen
uhlem. V 16. století Ital Giambattista della Porta použil namísto malého otvoru čočku, čímž
26
První fotografický aparát
Téhož principu používal od roku 1816 také Francouz Joseph Nicéphore Niepce při svých pokusech při vytvoření fotografie (ŽIVOT UMĚLCE č.
11/09 Historie fotografie). Úspěch se dostavil
až po deseti letech, v roce 1826. Tento rok se
uvádí jako datum vynálezu
fotografického přístroje
(v St-Loup-de-Varennes ve
Francii). Niepcův přístroj se
skládal ze dvou dřevěných
skříněk. V jedné byly čočky, ve druhé skleněná deska
(matnice). Aby se vzdálenost
mezi oběma skříňkami mohla měnit podle potřeby na
zaostření, byly obě spojeny
měchem.
Niepcovým konkurentem
a partnerem byl Louis Jacques Mande Daguerre, který v roce 1839 zhotovil první snímek tzv. daguerrotypií.
Tentýž rok se začal prodávat
první fotografický aparát vyrobený
Alphonsem Girouxem, každý exemplář nesl
Daguerrův podpis. Svůj první fotografický
snímek i aparát si zakoupil anglický soukromý
badatel W. H. Fox Talbot. Aparát byl založený
na stejném principu jako camera obscura, měl
však velmi malé rozměry, přibližně 6 cm. Jeho
manželka říkala tomuto primitivnímu zařízení
„past na myši”.
Polaroid
Roku 1908 byl udělen patent na první barevný film. Vznikala řada firem zabývajících
se výrobou fotoaparátů. V roce 1924 to byla
např. firma Leitz, která přišla na trh s fotoaparátem Leica na tzv. kinofilm, tj. 35 mm film.
Vzhledem k malým rozměrům filmu se tento
přístroj stal velice oblíbený, zejména mezi novináři – dokumentaristy.
V roce 1947 představuje
Edwin Herbert Land tzv.
instantní film a zakládá
Polaroid Land Company. Ve fotoaparátu této
značky je negativ v něm vyvolán chemikálií
uvolněnou ihned po expozici, takže snímek je
okamžité hotový.
Kodak
V roce 1888 vyrobila firma Eastman Dry Plate
Company, v Rochestru ve státě New York, přenosný fotoaparát značky Kodak. Prvním sloganem firmy bylo „Vy stisknete spoušť, my uděláme ostatní.” Na tehdejší dobu to bylo něco
neuvěřitelného, neboť kdo tehdy fotografoval,
musel být téměř chemikem. Ve své podstatě
šlo o dobrý obchodní trik, nikoliv o technickou
novinku: přístroj byl vybaven svitkem papíru na 100 fotografií, po jejichž exponování se
přístroj poslal firmě, která zhotovila fotografie
a poté společně s přístrojem zaslala zpět. O rok
později představil Kodak první celuloidový
svitkový film, v roce 1896 už vyrobil 100 000
kusů. V roce 1900 začala výroba fotoaparátu
Kodak Brownie, který se prodával za neuvěřitelný 1 dolar a tak byl lehce přístupný.
27
historie
Digitální fotoaparát
Převratným objevem ve fotografování byl vynález tzv. ,,bezfilmového fotoaparátu“. Dnes
bychom řekli digitálního fotoaparátu. Na
tomto vynálezu pracovala firma Kodak už v 70.
letech 20. stol., ale výsledek se dostavil až o téměř 20 let později. Digitální fotoaparát je
fotoaparát zaznamenávající obraz v digitální
formě, takže může být okamžitě zobrazen na
zabudovaném displeji nebo nahrán do počítače. Základní funkcí digitálního fotoaparátu je
snímání statických obrazů do podoby tzv. digitální fotografie a umožnění jejich dalšího zpracování, např. jejich tisk pomocí běžného počítače, či vyvolání speciální osvitovou jednotkou
do výsledné podoby jako u klasické fotografie.
Dnešní digitální fotoaparáty nabízí kromě své
základní funkce také řadu další doplňujících
a rozšiřujících funkcí, které souvisejí, ať už přímo či nepřímo, se zpracovávanými obrazovými daty. Některé fotoaparáty dokážou kromě
obrazu zaznamenat i pohyblivé scény ve formě
videa nebo zvukový záznam ve formě ozvučeného videa. Digitální fotoaparáty se téměř
výhradně používají se snímači umožňujícími
pořizovat fotografie barevné. To ve většině
případů zajišťuje tzv. Bayerova maska, v níž
jsou z každých čtyř buněk dva snímače překryty zeleným filtrem, jeden červeným a jeden
modrým. Toto uspořádání je dáno návazností
na spektrální citlivost lidského zraku, který je
v oblasti zelené barvy nejcitlivější.
Prvním fotoaparátem, který zaznamenával snímky do počítačových
souborů, byl v roce 1988 Fuji
DS-1P, používající 16 MB interní paměti. V roce 1991 byla
uvedena první digitální
zrcadlovka, Kodak DCS100. Měla 1,3 Mpix senzor
a stála 13 000 USD. Zabudovaný displej přišel
roku 1995 s přístrojem
Casio QV-10. Prvním fotoaparátem zapisujícím
na karty Compact Flash
byl Kodak DC-25 o rok
později.
Digitální fotoaparáty cílené na běž-
28
8
né spotřebitele měly nejdříve poměrně nízké
rozlišení. V této třídě byla hranice jednoho
megapixelu prolomena až v roce 1997. Pravděpodobně prvním přístrojem schopným
nahrávat video byl Ricoh RDC-1, prodávaný
od roku 1995. Digitální fotoaparáty na trhu
dominují, ale jejich přesné funkce a popisy už
přenecháme raději odborníkům.
Závìrem
Od prvního „primitivního“ Niepceho fotoaparátu urazil svět ve vývoji neuvěřitelné dlouhou
cestu. Vedla od klasického fotoaparátu na film
až po dnešní digitální fotoaparáty. Hranice
techniky se každým rokem posunují. S trochou
nadsázky lze říci, že fotoaparát, který dnes
používají profesionálové, může být za 5 let
kouskem patřícím do muzea. Ale „sbírání starožitností“ je přece krásná záliba, a tak si příště
od techniky už trochu odpočineme a dáme si
téma odlehčenější, týkající se jak starožitností,
tak vlastně i fotografování. Neboť – koho nejčastěji fotografujeme? Přece naše děti. Už od
dob, kdy jsme je vozili v kočárku. Takže příště
… opravdu půvabná historie kočárku.
redakènì zpracováno
zdroj: www.wikipedia.org/wiki/
foto: www.archiv.cz
založeno 1992
Antikvity Art Aukce
•
•
•
Poøádání pravidelných aukcí starožitností, šperkù a umìní v Brnì, Ostravì a Praze
(uspoøádáno již cca 200 aukcí na Moravì a v Praze, což je nejvìtší poèet v ÈR)
Nákup a zprostøedkovatelský prodej starožitností v širokém spektru, se zvláštním dùrazem
na obrazy, nábytek a šperky
Nákup a prodej umìleckých pøedmìtù a jejich prezentace v prodejních a výstavních prostorách
spoleènosti
•
Poskytování poradenství pøi investování do starožitných a umìleckých pøedmìtù
•
Ohodnocování a zajišśování odborných posudkù
•
Zajišśování aukcí pro dobroèinné úèely
•
Zajišśování a vydávání publikací, katalogù apod.
•
Pro zájemce možnost postupného budování ucelených sbírek, napø. sbírka Afrického umìní
PRAHA - PRAGUE
Vinohradská 38, 120 00 Praha 2,
tel: +420 224 322 418,
+420 224 323 218
BRNO
Jílová 2, 639 00 Brno,
tel. +420 543 213 482,
fax +420 543 330 362
OSTRAVA
Èeskobratrská 19, 702 00, Ostrava,
tel. +420 596 127 199,
+420 596 124 205
www.aukcnidum.cz
www.auctionhouse.cz
e-mail: [email protected]
Pøístav Ústí nad Labem / Karl Ludwig Prinz
olej na plátnì / kolem r. 1900
Unikátní psací stùl z kubistického období
kolem r. 1920
vzpomínka
Je nazýván velkým hercem malých rolí, avšak o tom,
že malých rolí není, dokázal vyprávìt celé hodiny.
Mìl pravdu, ponìvadž po shlédnutí jakéhokoliv filmu, inscenace, kabaretního èi estrádního vystoupení,
kde tento umìlec úèinkoval, sami usoudíme, že jeho
role je nezastupitelná. Aś už byl na scénì pìt minut
nebo hodinu, bez nìj by to nebylo ono.
Dnes budeme vzpomínat na herce,
bavièe, estrádního umìlce, ale také
malíøe, který svou „nenápadnou“
práci odvádìl vždy poctivì
a svìdomitì a do pamìti divákù
se vryl opravdu hluboko.
Vzpomínka
Jiøí Lír
Narodil se 19. června 1923 v Pelhřimově jako
syn uznávaného malíře, kreslíře a výtvarného
pedagoga Josefa Líra. Svůj osud spojený s herectvím si pravděpodobně zpečetil už tím, že
si jako školák sedl do lavice k budoucímu, dalšímu významnému českému herci, Lubomíru
Lipskému.
„Od první třídy jsme spolu seděli v jedné lavici.
A protože naše jména začínala od Li, vždycky
jsme přesně věděli, kdo a kdy bude zkoušený.
Takto jsme prošli jak celou obecnou školou, tak
poté i gymnáziem. Když nám v roce 1941 školu
uzavřeli, naše cesty se na čas
rozešly. Já v rodném Pelhřimově
ochotničil a Jirka dostal příležitost v jednom profesionálním
souboru“: vzpomíná na svého
kamaráda v jednom z rozhovorů Lubomír Lipský.
Jiří Lír dělil od dětství své zájmy mezi výtvarné umění a divadlo, se kterým začal aktivně už
v kroužku pelhřimovského reálného gymnázia. (Pro divadlo maloval také kulisy). Působil
i v místním ochotnickém spolku Rieger. V obou
zmiňovaných souborech hrál se svým spolužákem Lipským, ale také třeba s Otomarem
Krejčou. Když nacisté roku 1941 gymnázium
uzavřeli, rozhodl se po vzoru svých kamará-
30
dů věnovat divadlu profesionálně. V Praze se
herecky školil u A. Podhorského a dva roky na
Státní konzervatoři. Praktické zkušenosti sbíral
do konce války v pražské Uranii a v kočovné
společnosti Nová česká scéna ředitele Josefa
Marečka.
Po osvobození začínal v Městském divadle
v Kladně a pak vystřídal v rychlém sledu krátká angažmá v Praze. Když Lubomír Lipský
spolu s bratrem Oldřichem zakládali po válce
Divadlo satiry, na Líra se pochopitelně nezapomnělo a stal se členem souboru. Potkával
se zde s tehdy začínajícími herci Milošem Kopeckým, Stellou Zázvorkovou, Karlem Effou
a řadou dalších kolegů, kteří se později výrazně prosadili ve filmové veselohře a Jiří Lír, jako
nezbytná součást týmu, také. Mimo tuto scénu
prošel také Městským divadlem pro mládež,
dále působil v AUS Víta Nejedlého (Armádní
umělecký soubor), také v Realistickém divadle. Koncem 50. let v Praze zakotvil definitivně.
Prošel Rokokem, Divadlem Na zábradlí, Činoherním klubem a Divadlem za branou. Poznal
i práci Laterny magiky, s níž procestoval kus
světa. Byl dlouholetým člečnem hereckého
souboru FSB.
Jiří Lír byl svým vzhledem i mimikou komik
jemného, často anglicky suchého humoru,
jehož účinky umocňoval kamennou a netečnou tváří. Byl mistrem groteskní zkratky, hrál
odměřeným, zdánlivě nevzrušivým způsobem,
kterým se vyprofiloval až ve svébytný „lírovský
typ“. Od počátku 50. let patřil před filmovou
a televizní kamerou, ale také před rozhlasovým
mikrofonem, k nejzaměstnanějším hercům.
s Klikou (1964), Gudenheima ve Vorlíčkově
komedii Pane, vy jste vdova! (1971), kolegu
Křečka v komedii téhož režiséra Jak utopit
dr. Mráčka aneb konec vodníků v Čechách
(1975), Dudka v Lipského komedii Marečku,
podejte mi pero! (1976). Nezapomenutelná
je postava klidného vrchního číšníka pronášející osudovou větu Což takhle dát si špenát,
či postava hypochondrického výčepního Rambouska v komedii Vesničko má středisková.
A tak bychom mohli jmenovat donekonečna.
Na filmovém plátně se pak Jiří Lír naposledy
objevil v epizodní roličce v Menzelově komedii
Žebrácká opera (1991) a úplně poslední rolí
tohoto talentovaného herce byla příznačně
role – bezejmenná, a to v německém dramatu
Kašpar Hauser z roku 1993.
Komik jemného, èasto až anglicky suchého humoru...
Z filmu Dobrý voják Švejk
Poprvé Líra výrazněji zachycují filmografické
ročenky v roce 1956 v Radokově filmu Dědeček automobil. V témže roce se objevil také
v krátké roli fešného oficíra v Dobrém vojáku
Švejkovi.
K systematičtější spolupráci s filmem začíná
u Jiřího Líra docházet začátkem 60. let. Některé jeho postavy mají jméno, mnohé jsou
však uváděny „pouze“ profesí: číšník, barman,
tajemník, tlumočník, policista, písař, prodavač
i kupec, vedoucí samoobsluhy, blázen, účetní,
vrátný, kibic, vetešník, učitel, lékárník, ceremoniář, muž z davu aj. Během své herecké kariéry vytvořil desítky menších, ale i výraznějších
filmových a televizních rolí. Z rozsáhlé filmografie 60. a 70. let uveďme například postavu
učitele Havránka v komedii Vladimíra Síse Ledoví muži (1961), Hlaváčka v Kršově Komedii
Z filmu Limonádový Joe, Jiøí Lír v pozadí
31
vzpomínka
Co je doma, to se poèítá pánové
Jiří Lír se stal velmi oblíbeným také v bezpočtu
televizních inscenací, estrádních vystoupení,
scének z oblíbeného Televarieté, prostě většiny zábavných pořadů sedmdesátých a osmdesátých let. Stačí například vyslovit: „Techtle
mechtle“ – a k vynikající Laďce Kozderkové
nám hned naskočí i tvář poněkud zaskočeného a vyjeveného psychologa v podání Jiřího
Líra. Byl na jevišti skvělým partnerem, kolikrát
nemusel ani promluvit, stačilo když se s tím
svým „přihlouplým“, mistrně ztvárněným výrazem v obličeji jen objevil.
Jiří Lír měl za manželku herečku Drahomíru Fialkovou, jeho dcerou je Kateřina Lírová, bývalá manželka Ondřeje Havelky, která si zahrála
také v několika filmech a dnes se živí jako scénáristka klipů a dramaturgyně.
Což takhle dát si špenát
Za svůj bohatý herecký život ztvárnil Jiří Lír
okolo 180 rolí, kromě herectví se věnoval po
celý život také svému velkému koníčku – malování, k němuž zdědil talent po tatínkovi. Na
sklonku života vydal vzpomínkovou knihu, kterou se sobě vlastním suchým humorem nazval
Ve vedlejší roli Jiří Lír. Ale i kdyby ji nazval
„V hlavní roli Jiří Lír“, jistě by to bylo příznačné.
Výrazný představitel „všech“ rolí, skvělý herec, estrádní a kabaretní umělec by v červnu
slavil 86. narozeniny. Jistě by s klidnou a kamennou tváří přijímal gratulace, sem tam
povytáhl obočí a nám ostatním už by bylo
do smíchu. Do smíchu nám však nebylo dne
20. srpna 1995, kdy s klidnou a kamennou
tváří i odešel...
text: Alexandra Stušková, DiS.
foto: filmový archiv pana Antonína Rùžièky
V roce 1993 obdržel Jiří
Lír SENIOR PRIX. Jde o
cenu, kterou uděluje
každoročně
NADACE
ŽIVOT UMĚLCE jako poděkování za celoživotní
uměleckou činnost.
32
Televizní klub v Rohlíku
Televizní klub se nachází v budově České televize na Kavčích horách zvané – Rohlík.
Elegantní interiér, navržený arch. Miloslavem Čejkou, nabízí již od roku 1996 příjemné klimatizované
prostředí, pohostinnost a vynikající kuchyni, nejen pro zaměstnance České televize a jejich hosty,
ale také pro širokou veřejnost.
Klimatizované prostředí
Dobrá dostupnost (metro – Pražské povstání), vyhrazené parkování.
Restaurace s kapacitou 150 míst k sezení
Rozdělení na kuřáckou a nekuřáckou část
Salonek s kapacitou 45 osob k sezení
Rautové uspořádání až 250 osob (ve spojení s venkovním atriem až 1 000 osob)
Příjemné a klidné posezení na venkovní zahrádce s krbem a grilem (propojení se salonkem
nebo celou restaurací)
Firemní večírky, prezentace, promotion, rodinné oslavy a další příležitostná setkání.
Velice žádaná je možnost prodejních výstav, obrazů, fotografií, soch,atd.
Cateringové služby
Otevřeno: pondělí–pátek 9.00–23.00, sobota–neděle 11.00–23.00
Adresa: Televizní klub v Rohlíku, Na Hřebenech II., 140 70 Praha 4-Kavčí hory
Tel : +420 2 6113 7426-9, e-mail: [email protected], www.tvklub.cz
Těšíme se na Vaši návštěvu
33
k am za kulturou
Kam za kulturou
Praha
25. června–3. září / Letní shakespearovské slavnosti – Festival proběhne také v Brně, Ostravě,
Bratislavě, Košících a Zvolenu. V Praze se bude hrát v nejvyšším purkrabství Pražského hradu, na
nádvoří Lichtenštejnského paláce (hudební fakulta AMU).
www.shakespeare.cz
12.–13. července / Bohemia JazzFest 09 – Mezinárodní jazzový festival se letos bude konat
ve dnech 12.–18. 7. také na náměstích v Domažlicích, Plzni, Táboře, Prachaticích, Telči a Českých
Budějovicích. V Praze vystoupí Rudy Linka a jeho hosté na Staroměstském náměstí.
www.bohemiajazzfest.cz
22.–26. července / Let`s Dance 2009 – 2. ročník mezinárodního tanečního festivalu (samba, salsa,
flamenco, orientální tanec …). Místa konání: Centrum Tance Václavské náměstí, Centrum Tance
Štěpánská, Sportcentrum YMCA, Divadlo Blaník. Více informací na webových stránkách.
www.letsdance.cz
Karlovy
Vary
3.–11. července 2009 / 44. Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary. Festival letos poprvé
nabídne předprodej vstupenek. V pondělí 29. června od 10.00 hod. do půlnoci úterý 30. června,
si mohou návštěvníci festivalu rezervovat vstupenky na všechna představení!
www.kviff.com
Kácov
30. července–2. srpna / O2 Sázavafest 2009. První srpnový víkend přivítá multižánrový
a multikulturní festival rekordní počet zahraničních hostů. Vystoupí Američan Moby, další výraznou
hvězdou bude Skot Jimmy Somerville ad.
www.sazavafest.cz
Šumperk
8. července–17. července / Festival III. Klášterní hudební slavnosti Šumperk. Zahajovací koncert
nabídne večer Braniborských koncertů J. S. Bacha. Druhý koncert bude mít Gabriela Demeterová.
Závěrečný koncert bude poctou hudebnímu skladateli G. F. Händelovi
www.pampeliska.cz/kultura/olomoucky-kraj
Brno
12.–23. srpna / 10. mezinárodní hudební festival Špilberk 2009 – K výročí to nejlepší. Festival
vznikl v roce 2000 jako experiment. Nečekaný ohlas přijala filharmonie jako závazek a dosavadních
devět ročníků, opakujících původní model pěti orchestrálních koncertů, pak vytvořilo krásnou tradici
hudebních večerů v historickém prostředí na velkém nádvoří hradu Špilberku.
www.spilberk.cz
Strážnice
17.–18. července / Černohorský Festival Slunce Strážnice. Jubilejní 10. ročník, na kterém
vystoupí také Ray Wilson, ex zpěvák skupiny Genesis, dále Vladimír Mišík, Vlasta Redl, Bratři Ebenové aj.
www.festival-slunce.cz
V pøíštím vydání: Vzpomeneme na nedávno zesnulého zpìváka Waldemara Matušku, nadaèní rozhovor
nám poskytne pùvabná tajemnice nadace a pùvabná bude také historie koèárkù, se kterou vás
seznámíme. Osobností se nechejte pøekvapit, ponìvadž stále rozhodujeme mezi nìkolika jmény a jelikož
chystáme letní dvojèíslí, nechejte se pøekvapit i ostatními tématy ))
Podìkování: DVOØÁKOVA PRAHA Mezinárodní hudební festival, Èeský rozhlas 3 – Vltava,
Filharmonie Hradec Králové, TV Klub Rohlík, Festivalová kanceláø Emy Destinové Èeské Budìjovice,
RWE Transgas, a.s.
Všem jmenovaným dìkujeme za poskytnutí inzerce.
34
kalendárium
Kalendárium
NADACE ŽIVOT UMÌLCE dodateènì blahopøeje všem uvedeným jubilantùm k jejich narozeninám.
Paní Eva Kolárová (Herecká asociace)
narozena 17. 6. 1929, cena SENIOR PRIX udělena v roce 2008
Èerven
Paní Naïa Blažíèková (Herecká asociace)
SENIOR PRIX – cena,
kterou udìluje NADACE
ŽIVOT UMÌLCE jako
podìkování za celoživotní
umìleckou èinnost.
Paní Jarmila Šuláková (Správní rada NADACE ŽIVOT UMĚLCE)
Paní Yvetta Koèová (Herecká asociace)
Paní Dagmar Støíbrná (Správní rada NADACE ŽIVOT UMĚLCE)
- -- -- - - - - - - - - - - - --------------------- ----------------------PØEDPLATNÍ LÍSTEK NA NADAÈNÍ LISTY ŽIVOT UMÌLCE
Nadaèn í listy
Nadaèní listy
Nadaèn í listy
Nadaèní listy
Nad aèní listy
JAR OS LAV
ÈEJKA
básník
pohybu
ZITA
TOVÁvínku...
KABÁles
ou ve
e ou
obl
ob
s nno
Jiø í
SUCHÝ
EELL
KAREL
JARMILA
Gentlemanem
v každé dobì
Nadaèní listy
ze srdce...
è.6/08 øíjen
è.5/08 záøí
28.5.2008 9:33:41
2 final.indd 1
8 8:41:18
U -slo 3 final.indd 1
. .
.
23.9.2008 10:38:01
15.4.200
è.7/08 listop
ad
Nadaèní listy
Nadaèní listy
Nadaèní listy
Nadaèní listy
Eva Hrušková
Jaroslav Suchánek
– šśastná Popelka
… ctí èeský jazyk
Václav
Václ
la v Pokorný
Zorka Kohoutová
uttová
vkky
František
Fra
a nti Peterka
err Královna èeské dechovky
hereecc s du
herec
duší sportovce
Ema Skálová
èè. 13/èerven 2009
9
øíkejj mii tto
o prosím
p
potichouèku ...
è.8/prosinec 08–leden 09
è.9/únor 2009
è. 11/duben
/
2009
è. 10/bøezen
10
0/bøezen
/
2009
Krása a temperament...
è. 12/kvìten 2009
200
09
TAJENKA: Název filmu s Jiřím Lírem.
Tajenka: Ledoví muži
- -- -- - - - - - - - - - - - --------------------- -----------------------
PØEDPLATNÍ LÍSTEK
NA NADAÈNÍ LISTY ŽIVOT UMÌLCE
...............................................................................................................................................................................
Jméno a příjmení objednávajícího
...............................................................................................................................................................................
Adresa a PSČ
...............................................................................................................................................................................
Telefon / e-mail
půlroční předplatné 100 Kč
roční předplatné 200 Kč
V ceně je zahrnuto balné a poštovné
Kupon zašlete na adresu: A. Stušková, Mánesova 983/36, 120 00 Praha 2, Vinohrady.
Předplatné zašlete na uvedenou adresu nebo na číslo účtu 1830237001/5500,
variabilní symbol: 20042008
Datum ......................................................
36
Podpis ..................................................................
HUDEBNÍ SLAVNOSTI
EMY DESTINNOVÉ
V roce 1990 byly při příležitosti odhalení busty Emy Destinnové v Českých
Budějovicích, ve městě, kde v roce 1930 zemřela, založeny Hudební slavnosti
Emy Destinnové. Pořádají se zde každoročně vždy na přelomu srpna a září.
Festival se skládá z deseti až patnácti koncertů, které vrcholí operním galakoncertem k poctě této největší operní pěvkyně všech dob.
Podmínkou účasti je, že alespoň jeden operní pěvec musí zpívat na nejpřednějších
operních scénách, kde byla hvězdou Ema Destinnová tozn. Metropolitní opera, Coven
Garden v Londýně a Státní opera ve Vídni. Z těchto operních dómů na HSED účinkovali
např. P. Dvorský, K Ricciarelli, E. Randová, G. Sabbatini, F. Araiza, J. Pons, Sumi Jo,
C. Alvarez S. Bonfadelli, E. Urbanová, T. Lisnic, J. J. Lopera a další. Za celou dobu trvání
festivalu měli posluchači možnost vidět a slyšet 35 nejlepších světových pěvců a také celou řadu
jiných, předních - našich a zahraničních umělců. Např. Panochvo kvarteto, Lukšaite Giedre-Mrázková,
Gabriela Demeterová, J. Suk, V. Hudeček, P. Šporcl W. Kreuzhuber, J. Tůma, Ch. v. Blohn a další.
Z orchestrů: Filharmonie Brno, Symfonický orchestr hl.m. Prahy FOK, Symfonický orchestr Českého
rozhlasu v Praze, Janáčkova ﬁlharmonie Ostrava, Pražská komorní ﬁlharmonie aj.
Dramaturgie HSED vychází z děl vynikajících skladatelů v interpretaci prvotřídních umělců. Na programu jsou
komorní sklady, varhanní koncerty, orchestrální a operní koncerty.
Hudební slavnosti Emy Destinnové – mezinárodní hudební festival, je od roku 1997 členem Asociace hudebních
festivalů České republiky.
XX. Hudební slavnosti Emy Destinnové 2009 se budou konat v termínu
25. srpna–12. září 2009
v Českých Budějovicích, v Písku,v Jidřichově Hradci,v Třeboni a v Nových Hradech.
Festivalová kancelář Emy Destinnové, koncertní agentura s r.o,
A. Barcala 38/404, 37005 České Budějovice
NÁVRH PŘEDNÍHO ARCHITEKTA JANA KAPLICKÉHO NA REALIZACI NOVÉHO KONCERTNÍHO
A KONGRESOVÉHO CENTRA ANTONÍNA DVOŘÁKA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH.
27
37
www.rwe.cz
ENERGIE ČESKÉHO FILMU
Jak se krotí krokodýli, Rafťáci, Účastníci zájezdu, Grandhotel, Bestiář, Gympl, Medvídek,
Nejkrásnější hádanka, O rodičích a dětech, Tobruk, Nestyda, Líbáš jako Bůh,
Oko – Tvář ve zdi, Nickyho rodina, 3 sezóny v pekle

Nadační listy č. 13: červen 2009

Transkript

Podobné dokumenty

Nadační listy č. 15: září 2009

Nadační listy č. 12: květen 2009

Magazine Palác Akropolis 09—12—2007

Elektroinstalace modulů

HERNÍ ŘÁD soutěže Vychytávky Ládi Hrušky I. Úvodní