Týnecké listy

Měsíčník Obce Velký Týnec
TÝNECKÉ LISTY
Ročník XXll
Červenec - Srpen 2012
Cena 10,- Kč
www.velkytynec.cz
Prázdninový
úvodník
Velevážené čtenářky, vážení čtenáři,
když jsem si v hlavě sumíroval prázdninový příspěvek, tak jsem jako obvykle nejprve nakoukl pod pokličku
klíčového slova prázdniny. Co myslíte, že jsem tam uviděl? Samozřejmě
prázdno. Nadchlo mne to a hned jsem
s ním začal pracovat. Co kdybych nechal místo pro svůj sloupek prázdné
a pouze ho nadepsal „Písmena na
prázdninách“? Chvíli jsem si s tím
pohrával a pak mi došlo, že tohle si
může dovolit malíř, ale od redaktora
by to bylo asi nemístné. No, zkuste si
představit, že by třeba v rádiu dávali
pořad „Ticho šumavských hvozdů“v přímém přenosu. Za celou hodinu
by se tam na chvíli ozvalo zašustění
uschlého listí, jak ještěrka přeběhla
z jednoho vyhřátého kamene na druhý. Asi by takový pořad moc posluchačů neměl. I když sehnat nějaké
ticho je čím dál tím složitější. A teď
nemám na mysli ticho, které si vynutíte obecně závaznou vyhláškou nebo
hromovým zařváním buď už zticha.
To je agrese. Opravdové ticho musí
být někde uvnitř. Řekl bych v duši.
Pokud ho tam dokážete vzbudit, už
vám ho nikdo nevezme. Teď s nadšením hledím, co se nám to povedlo
navařit v tom prázdném prázdninovém kastrůlku. Klid a mír do vašich
duší. No tak si berte a neupejpejte se.
Prázdniny jsou přece od toho.
A od čeho ještě? vypálily by na mne
děti ve škole okamžitě otázkou. A už
je to tady. Z hrušky dolů. Opravit plot,
vymalovat kuchyň, posekat trávu,
uklidit na půdě, natřít střechu a …
Tady si může každý doplnit to svoje.
Bez práce nejsou koláče. Abyste neměli tu mísu příliš vrchovatou, nezapomeňte na chvíli někam odjet. Za
dobrodružstvím, za snem či za místem vzpomínek. My jsme to udělali
hned první den prázdnin. K řece Jihlavce. Plynula a bublala. V noci ji
pozlatil úplněk a vyleštilo šumění
deště. Mlha nad hladinou se trhala
v ranním oparu. Lehl jsem si do ní,
chytil se kamene a ponořil hlavu. Na
ten nádech jsem k ní patřil. Při návratu domů nás uvítal stůl a židle.
Návraty jsou důležité. Váží nejvíce,
jsou domů.
Tam to známe! To je nuda! ozývají se
zase ti malí oponenti. Já jsem doma
moc rád. Zvlášť, když můžu chvíli
prodlít u knihy nebo u šálku s čajem.
Jak je to krásné, když vás pořád
nepopohánějí ty neposedné hodinové ručičky. I budík si o prázdninách dá
někdy pohov a pěkně si ráno pohoví.
Je čas na to uspořádat si myšlenky
a možná se i v čase trochu vrátit.
A tak se malinko vrátím do III. třídy do
hodiny českého jazyka, když jsme
opakovali psaní měkkého a tvrdého
i-y po obojetných souhláskách. Přišli
jsme ke slovu bída. Jedna prostořeká
žačka zvedla ruku a povídá: „Jak se
mám rozhodnout, co tam napsat,
když nevím, co to slovo znamená.“
A další tři nebo čtyři už také mávají
ručičkama, že to nevědí. Vysvětlili
jsme si to a doplnili správné í. Já jsem
z toho měl takový zvláštní pocit.
Vždyť, aniž bychom si to uvědomovali, žijeme v požehnané době, když
děti neznají slovo bída. A tak bych
vám velevážené čtenářky a vážení
čtenáři chtěl popřít požehnané léto
a bohaté žně.
Stanislav Denk
Foto: archiv TL
Rekonstrukce centra obce
Petr Hanuška Dne 27. června bylo
předáno firmě Horstav Olomouc, a. s.
staveniště a v pondělí 16. července
byly zahájeny bourací a rekonstrukční
práce v ulici Sokolská, resp. v centru
naší obce. Pokud vás zajímá, co všechno se zde uskuteční, tak čtěte dál…
Akce je rozdělena mezi dva stavebníky
– Olomoucký kraj a Obec Velký Týnec.
Krajánci mají na starosti především
bourací práce na domě č. p. 17, rekonstrukci komunikace III/4353 a stavbou
dotčených objektů, tedy chodníků
a přeložek inženýrských sítí. Jsou to ty,
které se nacházejí na straně budovy
kina, sokolovny a firmy DAE. Praktickou úpravou silnice bude pro chodce
vybudovaný osvětlený přechodový
ostrůvek, který se bude nacházet upro-
Partner
Týneckých pivních
a gulášových slavností
střed silnice na spojnici mezi zdravotním střediskem a budovou DAE. Řidiče
potěší nový parkovací záliv, který
vznikne zhruba na místě, kde roh domu
č. p. 17 vybíhal do komunikace. Tyto
práce by měly být ukončeny do poloviny měsíce srpna. Poté nastane
prostor pro stavební aktivity naší obce.
Na místě zbořeného domu budou
postaveny nové chodníky a plocha pro
stánky trhovců. Novou dominantou by
se měl stát objekt cukrárny, který by
měl být umístěn v zachovalé části
bouraného objektu č. p. 17. V jeho sousedství bude umístěno jednak brouzdaliště a pod velkou břízou pak herní
prvky pro děti. Před zdravotním střediskem budou také umístěny velké
sloupové hodiny. Na nový chodník
s lavičkami, osvětlením a květinovými
3 Dodržování
klidu podle OZV
č. 1/2009
Také vás ruší v neděli soused
sekáním zahrady?
záhony se můžete těšit v místě dnešní
zelené plochy ležící mezi vchodem do
zdravotního střediska a přiléhajícím
parkovištěm. Chodník by měl být dále
zbudován i v místě, kde dnes není –
tedy před rodinnými domy stojícími na
druhé straně proti objektům kina a sokolovny. Na tyto smělé plány potřebuje obec samozřejmě dostatek finančních prostředků. Proto o ně požádala
v rámci programu ROP Střední Morava.
Pokud budeme úspěšní, budeme volat
sláva a budovat co nejdříve. Pokud ne,
rozdělíme stavbu do delšího časového
úseku a budeme muset sáhnout do
vlastního rozpočtu. Každopádně – naše
obec se po desítkách let úsilí o modernizaci centra konečně dočká důstojné
návsi!
12 Jak se žije našinci
v Kathmandu?
13 Co dělají hasiči
v létě?
Požární sport, kulturní akce...
6 Proč se v Týnci říká
„brale jak po
14 Jak oslavil TJ Sokol
farářovi“?
Velký Týnec
osmdesáté výročí?
8 -9 Naše Výlety
Katapult se vrátil po 33 letech
Co prožívali žáci ZŠ Milady
Petřkové na konci školního roku?
a Sparta porazila Kohúty 6:4
www.tyneckelisty.webnode.cz
2
Starostovýma očima
TÝNECKÉ LISTY
Červnové kalendárium
Červencové kalendárium
14. července
O pohár starosty obce
2. června
Dětský den ve Velkém Týnci
- hasičská soutěž + večerní zábava – zámecká zahrada – 14.00 + 20.00 hodin
- SDH Velký Týnec a Obec Velký Týnec
- areál hasičské zbrojnice – 14.00 hodin – SDH Velký Týnec
3. června
Mistrovství republiky v estetické gymnastice
- Sportovní hala UP Olomouc – 9.00 hodin – oddíl estetické gymnastiky TJ Sokol V. Týnec
5. června
Atletická olympiáda mikroregionu Království
škol
- zámecká zahrada – 16.00 – 17.30 hodin – SKAM Historická vozidla Olomouc
a Obec Velký Týnec
28. července
V. ročník Pivních a gulášových slavností
- areál ZŠ Milady Petřkové Velký Týnec – 8.30 hodin
- ZŠ Milady Petřkové a mikroregion Království
6. června
Zájezd dětí ze základních
do Senátu Parlamentu ČR
21. července
XVII. Hanácké okruh
- zámecká zahrada – 13.00 hodin - Obec Velký Týnec a SDH Velký Týnec
mikroregionu
Království
9. června
Dětský den v Čechovicích
- sportovní areál – 13.00 hodin – SDH Čechovice a Obec Velký Týnec
15. – 16. června
Oslavy 80 let existence TJ Sokol Velký Týnec
- zámecká zahrada a areál TJ Sokol Velký Týnec – TJ Sokol Velký Týnec - fotbalový oddíl
Další události
Ve dnech 12., 19. a 26. července proběhly kontrolní dny na stavbě Rekonstrukce komunikace III/4353 - dokončení 1. etapy.
Ve dnech 17. a 23. července proběhla
jednání s firmou Machovský mapy
o upřesnění realizace dotačního pro-
16. června
Čechovská udice
Počasí
- 14.00 hodin – požární nádrž Čechovice – p. Miroslav Dvořák
17. června
Pohádkový les
- les Chlum - 13.00 hodin – Lucka s Mirkou, SDH Velký Týnec a přátelé
23. června
Memoriál Milana Vrby v tenisové čtyřhře
- areál Tenisového klubu Velký Týnec - 10.00 hodin – Tenisový klub V. Týnec
Dětský den ve Vsisku
- areál hřiště – 14.00 hodin – rodiče
26. června
Rozloučení s mateřskou školou
V první dekádě uhodily v obci přímo
tropy. Až do 8. července nepoklesly
noční teploty pod 18 stupňů. Denní se
pohybovaly mezi 28 až 32 stupni. Po
9. červenci přece jen teploty zaznamenaly pokles. V noci postupně
uvadaly na 18, 14, 15, 13, 9, 13, 11, 12,
15, 16. Denní hodnoty je následovaly:
26, 25, 21, 22, 15, 19, 22, 21, 19, 26,
22. V poslední třetině měsíce se opět
navrátilo teplé letní počasí. Noční
teploty opět zaznamenaly výkyvy: 15,
- Obecní úřad Majetín – 9.00 hodin
29. června
10. zasedání Zastupitelstva obce Velký Týnec
- malý sál Společenského domu – 15.30 hodin
Další události
Dne 4. června proběhlo jednání s projektantkou paní Jitkou Svobodovou
o realizace dokumentace pro úpravy
učebny v budově 1. stupně ZŠ Milady
Petřkové pro děti z mateřské školy.
Dne 5. června proběhlo jednání s projektantem ing. Jakubem Šinclem o úpravách dokumentace revitalizace
centra ve Velkém Týnci. Na počátku
července bude obcí podána žádost
o přidělení finančních prostředků
z ROP Střední Morava.
Dne 6. června proběhlo v RCO vyhlášení výsledků soutěže o nejlepší obecní zpravodaj Olomouckého kraje
Makovice 2012. V kategorii o nejlepší
příspěvek získala třetí místo naše přispěvatelka paní Anna Kokešová. Součástí odpoledne byla i realizace semináře pořádaného pracovníky Univerzity Palackého v Olomouci na téma Jak
se dnes žije na venkově. Panelové diskuse se zúčastnil i starosta obce Petr
Hanuška.
Ve dnech 28. května – 8. června proběhla z pověření Ministerstva financí
ČR na obci kontrola dozoru Finančního
ředitelství v Ostravě nad provedením
auditu hospodaření obce v letech
2009 - 2010. Čtyřčlenný kontrolní tým
na závěr konstatoval, že obec hospodařila bez závažných legislativních
a jiných nedostatků.
Dne 13. června provedl auditor obce
ing. Rašner závěrečné vyhodnocení
hospodaření obce za rok 2011. Výsledek: bez výhrad.
Ve dnech 20. – 21. června se starosta
obce Petr Hanuška zúčastnil exkurze
a přednášky o využití atomové energie
v jaderné elektrárně Temelín.
Dne 25. června proběhla 10. operativní
porada Zastupitelstva obce Velký Týnec. - Tentýž den proběhlo jednání
s pracovníkem firmy Nautica Brno o realizaci projektové dokumentace na
výstavbu brouzdaliště v ulici Sokolská.
- Dne 27. června proběhlo předání
staveniště – komunikace a chodníků
v ulici Sokolská firmě Horstav Olomouc, která zde bude provádět celkovou rekonstrukci. – Dne 29. června
předal na závěrečném shromáždění
starosta obce nejlepším žákům ZŠ
Milady Petřkové Velký Týnec věcná
ocenění.
Dne 29. června předal na závěrečném
shromáždění starosta obce nejlepším
žákům ZŠ Milady Petřkové Velký Týnec
věcná ocenění.
Počasí
Červen jako celek přinesl velmi
příjemné letní počasí. V první dekádě
jsme se konečně dočkali deštivých
přeháněk, které alespoň trošku napravily zemědělcům škody způsobené
dlouhotrvajícím suchem. Noční teploty
se pohybovaly v rozmezí 11 až 16
stupňů, s výkyvem 6. června, kdy rtuť
teploměru klesla na 6 stupňů. Den: 17,
19, 23, 16, 17, 20, 23, 18, 17 stupňů.
Závěr druhé dekády nastartoval parné
léto. Den: 20, 19, 16, 13, 21, 28, 30,
31, 29, 32! Noc: 12 – 19 stupňů. Ve
třetí dekádě absolutně vládlo léto.
Den: 28, 24, 23, 27, 24, 22, 26, 24, 26,
31. Noc: 19, 18, 15, 14, 17, 12, 11, 16,
14, 17. Tak jsme si říkali, zda nás zase
nebude čekat deštivý a studený červenec?! No, uvidíme…
14, 8, 11, 19, 16, 18, 17, 18, 16, 12.
Denní začaly na celkem nevlídných 18
stupních (víkend 21. – 22. července),
poté se vyšplhaly opět k výšinám: 26,
31, 29, 24, 32, 30, 21 (po odpolední
bouřce) 25, 28. Myslím, že letošní
červenec k nám byl vlídnější než ten
loňský. Ovšem radikální rozdíl byl mezi
charakterem počasí v Čechách (více
pršelo, časté bouřky, přívalové deště,
nižší teploty) a na Moravě (sucho,
menší srážky, vyšší teploty).
Komentáře
- obřadní síň obecního úřadu – 15.00 hodin – MŠ Velký Týnec a Obec V. Týnec
28. června
17. zasedání mikroregionu Království
gramu S tátou a mámou nudu tu zaháním…
Dne 26. července navštívil obec hejtman Olomouckého kraje Martin Tesařík. Provedl kontrolu probíhajících
stavebních prací v ulici Sokolská a zajímal se o další postup obce při
rekonstrukci centra obce.
Červenec je jako vždy obdobím prázdnin a dovolených. I přes tento fakt se
v naší obci konají kulturní a sportovní
setkání, která přilákají domácí i cizí diváky. Velkou smůlu na počasí měli jak
již tradičně týnečtí hasiči. Na zámecké
zahradě uspořádali další ročník soutěže O pohár starosty obce, která je
vždy završena večerní taneční zábavou. Celé odpoledne jim však propršelo. Lépe na tom byli pořadatelé tradičního závodu historických vozidel.
Velkým Týncem projížděl po dvou
letech. Zatímco v roce 2010 prchali
účastníci před téměř monzunovou vlnou, letos se na ně smálo sluníčko. Proto mohli odstavit své vozy na zámecké
zahradě a téměř dvě stovky diváků
mohly obdivovat jejich krásu. Přes tisíc
návštěvníků zavítalo v sobotu 28. července na V. ročník Pivních a gulášových slavností. I když v Čechách a na
Vysočině opakovaně zuřily bouřky,
naše obec byla nepřízni počasí ušetřena. Krásné slunečné počasí, 13 soutěžních družstev v čele s hejtmanským
týmem, netradiční pivní značky, vystoupení Věrovanky, Kabátu Revivalu,
The Beatles Revivalu, Tykadel a Merlinu, stánky s medovinou, frgály či tábornickými potřebami – to všechno
přispělo k úspěchu celé akce. Velký
organizační podíl na tom měl zastupitel obce Ivo Stejskal, členové pracovní skupiny, tradičně skvělí hasiči
a hlavně návštěvníci!
Obecní úřad ve Velkém Týnci
Zámecká 35, 783 72, Velký Týnec 1
Úřední hodiny pro veřejnost:
pondělí a středa 7:30 – 12:00 a 13:00 – 17:30
Telefonické kontakty:
Starosta obce - PhDr. Petr Hanuška Ph. D. ........................................... 585 391 495
585 151 113
fax: 585 391 506
Místostarosta - Mgr. Stanislav Denk .................................................... 585 151 120
Místostarosta - Jaroslav Chytil ............................................................ 585 151 119
Sekretariát - Radka Tomečková ........................................................... 585 151 111
Matrika, sociální věci - Oldřiška Kellerová .......................................... 585 151 115
Stavební úřad - Ing. Jaroslav Gerlich .................................................. 585 151 118
Stavební záležitosti - Eva Krkošková .................................................. 585 151 114
Účetní obce - Radana Procházková ..................................................... 585 151 116
Správce obecního majetku - Petr Drápal ............................................ 585 151 112
Obecní policie Velký Týnec .................................................................. 725 544 540
Elektronické adresy:
[email protected], [email protected]
TÝNECKÉ LISTY. Měsíčník Obce Velký Týnec. Vydává Obec Velký Týnec, Zámecká 35, 783 72 Velký
Týnec 1, IČO 00299669. Evidenční číslo MK ČR: E 12522. Ročník XXII., č. 7 - 8. Vyšlo v červenci 2012. Cena
výtisku 10,- Kč. Adresa redakce: Zámecká 35, 783 72, Velký Týnec, e-mail: [email protected].
Šéfredaktor: PhDr. Petr Hanuška, Ph.D., tel. 585 151 113, e-mail: [email protected]. Redakční rada:
Ing. Marta Kypusová, Mgr. Vendula Vránová, PhDr. Pavel Pospěch, Mgr. Stanislav Denk. e-mail:
[email protected]. Sazba/zlom Pavel Peňaška, e-mail: [email protected]. Tisk:
EPAVA, Chválkovická 5, 779 00 Olomouc. Poznámka redakce: Uveřejněné dopisy nemusí být totožné se
stanoviskem redakce. Neoznačené fotografie - archiv TL nebo archiv autora.
Starostovýma očima 3
TÝNECKÉ LISTY
Úprava učebny pro předškoláky
Na konci měsíce června byly zahájeny
práce na úpravě tělocvičny na 1. stupni ZŠ Milady Petřkové na učebnu pro
předškoláky z mateřské školy. Na základě pokynů pracovníků Krajské
hygienické stanice v Olomouci bylo
nutné učinit řadu opatření. V samotné
učebně došlo k výměně světel,
vymalování, instalování umývadla.
Samozřejmě že učebna bude vybavena zcela novým nábytkem. Složitější
práce probíhaly v bývalé šatně nacházející se přímo před tělocvičnou. Tato
místnost byla rozdělena příčkou na
dvě části – v první z nich jsou umístěny
umývadla, toaletní mísy a sprchový
kout; druhá část bude sloužit jako šatna. Přísné předpisy si dále vyžádaly vybudování místnosti pro úpravu stravy,
kde nebude chybět kuchyňská linka.
Bývalá nářaďovna poslouží pedagogickému dozoru jako kabinet. Na stavebních a instalatérských pracích se
podíleli členové pracovní skupiny obce
(bourací práce, průrazy apod.), pan
Petr Prečan (instalatérské práce)
a z větší části sponzorsky firma Stavby
Žádník (stavba příček, obklady, dlažby). Dílo bude hotovo tak, aby prvních
15 předškoláků zde mohlo nastoupit
k 1. září 2012.
Dostavba šaten a sociálního
zařízení ke sportovní hale
To, nač žáci ZŠ Milady Petřkové a sportovní fanoušci čekali od doby otevření
sportovní haly v roce 2009, se během
měsíce srpna roku 2012 stane skutečností - firma Stavby Žádník dokončí
rekonstrukci a výstavbu nových šaten
a sociální zařízení. Vedení obce se po
dobu tří let marně snažilo vyhledat
dotační program, do kterého by bylo
možné zařadit právě tento druh stavby. A když se objev nepodařil, rozhodlo
zastupitelstvo obce o stavbě z vlastních finančních prostředků. Ty se podařilo získat odprodejem obecního pozemku, takže stavba mohla být zahájena během měsíce června. Uživatelé
našeho největšího sportovního zaříze-
ní se mohou těšit na dvě dívčí a dvě
chlapecké šatny, u kterých jsou zbudovány toalety, umývadla a sprchy. Kromě toho byl vybudován nový vstup do
sportovní haly, a to ze směru od venkovní umělé sportovní plochy. Ten
umožní bezbariérový přístup pouze do
zázemí sportovní haly, aniž by lidé museli procházet přes zakódovanou část
školy či přes shromaždiště. Své nové
pracovny se v tomto prostoru také dočkali správci sportovní haly a venkovního areálu, kteří mají přehled jak o příchozích uživatelích sportovní haly, tak
o provozu ve venkovních částech. Celkové náklady dosáhly výše 1,2 mil.
Kč vč. DPH.
Dodržování klidu
podle OZV č. 1/2009
Foto: P. Hanuška
Velmi často dostávám podněty týkající
se dodržování Obecně závazné vyhlášky č. 1/2009 o ochraně nočního
klidu a regulaci hlučných činností. Jsou
to reakce jak jejích odpůrců, tak příznivců. Ti první autorům předpisu
vyčítají, že je omezuje v jejich svobodách, neboť nemohou vykonávat stavební či udržovací práce na svých
rodinných domech a zahrádkách v sobotu večer a během celé neděle. Padají argumenty o častém celotýdenním
pracovním vytížení a neřešitelnosti jejich situace. Druhá strana naopak vítá
časový prostor, v němž je garantován
„klid zbraní“, tedy utlumení práce stavebních strojů, řezaček, sekaček apod.
Mohou si tak užít zaslouženého odpočinku v den, který má „nedělání“ ve
svém názvu. Proto volají po dodržování
vyhlášky a případných sankcích pro její
narušitele.
Otevřeně se přiznávám, že jsem
rezolutním zastáncem platnosti a dodržování vyhlášky. Jsem přesvědčen,
že i sebevytíženější člověk je schopen
si naplánovat domácí práce tak, aby se
s nimi vešel do některého ze šesti dnů,
v nichž ho vyhláška neomezuje. I sebe-
zaneprázdněnější člověk by si měl najít
čas na odpočinek, na rodinu, na přátele. A k tomu potřebuje mimo jiného
i klid, jistotu, že když s nimi zasedne na
dvůr či zahradu, že mu jeho soused
nezpestří atmosféru vrtačkovým, sekačkovým či jiným programem.
Existují samozřejmě situace, v nichž
obec uděluje výjimku z platnosti vyhlášky. Může se stát, že stavíte dům
a řemeslník nemá nikdy jindy čas než
v neděli. Stejně tak se může stát, že
údržbu fotbalové plochy nezvládnou
dobrovolní pracovníci nikdy jindy než
v neděli dopoledne či odpoledne. Tehdy cítím potřebu lidem vyjít vstříc a pomoci.
Ke kontrole dodržování vyhlášky. Je
nesmírně obtížná a nemožná bez vaší
pomoci. Pokud nepomůže vaše domluva sousedovi, volejte obecního policistu pana Nováka. Ten má pravomoc
okamžitě zasáhnout. Řešit něco zpětně je poněkud problematické. Jinak
všechny spoluobčany vyzývám a prosím: buďme k sobě ohleduplní a vůči
obsahu dokumentu disciplinovaní.
Děkuji.
Co s použitými potravinářskými tuky a oleji?
Častým tématem na poradě vedení
obce je zanášení splaškové či jednotné kanalizace nepovolenými látkami či
předměty. Divili byste se, co často přiteče či připlave na týneckou čistírnu
odpadních vod! Jedním z největších
problémů je likvidace použitých potravinářských tuků a olejů. Ty sice na kuchyňské plotně vykazují tekutou strukturu, ale po likvidaci v kanalizaci ztuhnou a vytvářejí často nepřekonatelnou
překážku. Problém pak vzniká jak v do-
movním potrubí, tak ve veřejném řadu.
Doma vám špatně odtéká voda z dřezu
nebo z toalety, při havarijní situaci se
vám může vrátit větší množství odpadních vod zpět a způsobit vám škodu na
majetku. Obec to na svém řadu musí
řešit tlakovým pročištěním, které objednává za nemalý peníz u odborné
firmy.
Proto se na vás obracím s velkou prosbou – domovní, resp. veřejná kanalizace není vhodným místem pro likvi-
daci toho, co mi přestalo sloužit. Nepatří do ní nejen oleje a tuky, ale ani
hadry, hubky, kusy oděvů apod.
Obec hledala řešení, jakou pomoc vám
nabídnout při likvidaci použitých
potravinářských tuků a olejů. Kontaktovala firmu SK OIL Olomouc a domluvila s ní instalování plastových nádob,
do kterých byste mohli použité pochutiny vylévat. Jedna z nich by byla umístěna na čistírně odpadních vod a byla
by v provozu po dobu, která je vyme-
zena pro odběr železného šrotu, tedy
v sobotu dopoledne. Druhou, dostupnější chce obec umístit do dvora společenského domu. Byla by k dispozici
téměř po celý den. Podmínkou tohoto
způsobu likvidace, resp. zpětného
odběru licencovanou firmou je, že do
nádob budou skutečně vylévány pouze potravinářské oleje. Zpuštění zkušebního provozu předpokládáme na
konci prázdnin.
Sečeme trávu – moc, nebo málo, kdy a kde?
Změnou zákona, kterou inicioval teplický primátor a senátor pan Kubera,
odpadla řadovému občanovi starost
o údržbu veřejných chodníků a ploch
před vlastním domem. Jeho kroku do
jisté míry rozumím. Bylo opravdu problematické, aby občan ručil za zdraví
uživatelů těchto ploch třeba v situaci,
kdy ráno napadl sníh, který logicky
nestačil odklidit, protože byl už dávno
v práci… Každá mince má však dvě
strany. Na venkově bylo letitou tradicí,
ba otázkou sousedské prestiže mít
„před svým“ uklizeno. Dnes to v očích
některých – zdůrazňuji slovo některých – občanů neplatí.
Následující řádky nepíšu proto, abych
žehral na situaci, kdy obec měla méně
práce a dnes jí musí zastat daleko více.
To ne. Pokud zákon jasně říká, že to
obec musí stihnout, tak to prostě sti-
hnout musí. Píšu to proto, že zbavením
jakékoliv povinnosti u části občanů
přestalo existovat povědomí o tom, že
existuje „něco před mým“ a že mám
zájem, aby to nějak vypadalo. Jiná část
občanů si zákona zase „užívá“. Čeká,
až obec přijde a vykoná svou povinnost. No a pokud to není podle jeho
představ, neváhá zvednout telefon
a povinného trošku popožene. Musím
však říct, že jsou to naštěstí opravdu
výjimky.
Většina spoluobčanů jede „po starém“. Před svým domem si udržuje pořádek, ba vysazuje květiny či ozdobné
keře, seče trávu, zametá sníh. Každému takovému sousedskému úsilí blahořečím a děkuji Pánu Bohu za to, že
do jejich srdcí vlévá dobrotu a vstřícnost a do rozumu rozměr „selského
pohledu na svět“. Je jasné, že obec jako
správce nemůže stihnout vše a hned
ve stejné kvalitě. Týká se to jak zimní,
tak letní údržby. Jako starosta obce
kladu velký důraz na pořádek v obci.
Záleží mi na tom, abychom žili v příjemném prostředí. Snažíme se proto
rozšiřovat travnaté plochy a květinové
záhony, ošetřovat křovinaté pásy, vysazovat nové stromy v intravilánu obce, budovat nové odpočinkové plochy.
Někteří občané mi vyčítají, že sečeme
příliš často. Jiným zase vadí, že se
vícekrát objevíme v centrálních částech či při krajské silnici, u jiných jen
dvakrát za sezónu. Označují se pak
občany „druhé kategorie“ a pod.
Přiznám se, že často mi z toho bývá
smutno. Vzhledem k tomu, že členové
pracovní skupiny obce nemají na
starosti jen sečení a uklízení, ale i budování nových hodnot, není možné být
všude hned a plnohodnotně. Centra
místních částí, zámecká zahrada jsou
přece jen naše výkladní skříně, před
kterými nestojíme jen my sami, ale
často je sledují i návštěvníci naší obce.
Tím samozřejmě neříkám, že mě
nezajímá i ta nejposlednější ulička,
vždyť v podobné „boční“ bydlím. Jejich
zvelebení (povrchy komunikace, chodníky, zelené pásy) však bude vyžadovat delší časovou plochu.
Proto si vás na závěr tohoto drobného
zamyšlení dovoluji poprosit: pokud
můžete, pokračujte v údržbě před svými domy v rámci svých možností. Vaší
pomoci si nesmírně vážím! Právě vy
svým přístupem přispíváte k tomu,
jaká naše obec je! Moc vám děkuji!!!
Strany 2 a 3 připravil P. Hanuška
4
Obecní servis
TÝNECKÉ LISTY
VOLBY
DO ZASTUPITELSTEV KRAJŮ
konané ve dnech 12. a 13. října 2012
voličský průkaz
Občan - volič, který se nebude zdržovat v době voleb do zastupitelstev krajů konaných ve
dnech 12. - 13. 10. 2012 ve volebním okrsku v místě svého trvalého pobytu, může hlasovat
v jakémkoli volebním okrsku na území kraje, ve kterém má trvalý pobyt, na voličský
průkaz. O vydání voličského průkazu lze požádat obecní úřad příslušný podle místa
trvalého pobytu voliče.
Občanům s trvalým pobytem na území Velkého Týnce a částí Čechovic a Vsiska vydá
voličský průkaz Obecní úřad Velký Týnec.
Žádost lze podat písemně na adresu Obecní úřad Velký Týnec, Zámecká č.p. 35, 783 72
Velký
Týnec a
žádost musí být doručena nejpozději dne 05.10.2012.
Při písemné žádosti je nutný ověřený podpis žadatele popř. opatření elektronickým
podpisem. Žádost lze podat i v elektronické podobě zaslané prostřednictvím datové
schránky.
Nové knihy
Místní knihovna Velký Týnec
Beletrie
1. Alexander, V. - Seznam manželů
2. Berry, S. - Císařova hrobka
3. Brown, S. - Tichý muž
4. Coulter, C. - Takovým patří svět
5. Dán, D.- Cela 17
6. Grisham, J. - Mississipské povídky
7. Chadwick, E. - Hlas hrdličky
8. Kačírková, E. - Abchazský med
9. Kubátová, M. - Krkonošské pohádky
10. Paolini, Ch. - Inheritance
11. Patterson, J. - Desáté výročí
12. Škorpilová, K. - Jizvy a jiný tajemství
13. Vondruška, V. - Prokletí brněnských řeholníků
Naučná literatura
1. Šanc, M. - Internet pro seniory
2. Špaček, L. - Špaček v porcelánu, aneb Etiketa, vole!
Připravila Marta Ivančíková
Osobně na matrice Obecního úřadu od 29.06.2012 do 10.10.2012 ( do 16 hod.) ve dnech
pondělí a středa 7.30 – 12 / 13 – 17.30 a po telefonické domluvě v jiných termínech
(kontakt na t.č. 585 151 115, popř. 585 151 111).
Místní knihovna Vsisko
Beletrie
Vydávání voličských průkazů
Voličské průkazy budou vydávány nejdříve od 27.09. do 10.10.2012 (do 16 hod.).
Voličský průkaz bude předán voliči popř. osobě, která se prokáže plnou
mocí s úředně ověřeným podpisem voliče žádajícího o vydání voličského
průkazu – vždy po prokázání totožnosti platným občanským průkazem, nebo bude voliči
zaslán do vlastních rukou na adresu jím uvedenou v žádosti.
Žádost o vydání voličského průkazu je v příloze nebo na požádání na Obecním úřadu
Velký Týnec.
1. Pavel Jansa: Kámošky až za hrob
2. Carol Higgins Clarková: Mrtvá na pláži
3. Lolly Winstonová: Pravidla žalu
4. Vlasta Javořická: Na faře
5. Reinhard Hauschild: Záliv v plamenech
6. Václav Junek: Apokryf o malém velkém králi
7. Jonathan Kellerman: Spasitel
8. Simona Monyová: Dvacet deka lásky
Naučná literatura
„Maminkatelka“ sklízí úspěch
Projekt „Chci být maminkatelka – maminka a podnikatelka!“ se přesunul do
druhé půli své realizace. Již máme za
sebou tři běhy seminářů Základů
podnikání a doplňkových kurzů psychologie a počítačů. Kurzy a semináře
se zatím realizovaly ve Velkém Týnci
a Olomouci. Celkem se kurzů a seminářů zúčastnilo 56 osob a máme
275 absolventů. Na podzim 2012 se
místo konání přesouvá do Velké
Bystřice. Poslední běh na jaře 2013 se
plánuje opět ve Velkém Týnci.
Projekt mimo jiné nabízí i e-learningový portál, kde najdete pět témat
týkajících se podnikání (právo, marketing, ekonomie, podnikatelský plán,
sociální a zdravotní pojištění a úřady).
Vše nově s novými dynamickými prvky - webcasty. Portál se nachází na
adrese
rodičům sladit rodinný a pracovní život
formou individuálního hlídání a pravidelným programem tzv. Miniškoličkou.
„Bohužel obě možnosti hlídání dětí
jsou kapacitně omezeny a nemůžeme
vyjít vstříc všem rodičům,“ uvedla vedoucí projektu Ing. Mária Dvořáková.
„Zatím jsme díky této aktivitě pomohli
75 rodičům,“ dodala vedoucí projektu.
V nejbližší době se uskuteční dne 16. 8.
2012 konference projektu ve Velkém
Týnci. Program je jak jinak zaměřen na
problematiku rovných příležitostí a slaďování rodinného a pracovního života.
Zúčastní se ho zástupci Olomouckého
kraje, magistrátu Olomouce a obcí Velký Týnec a Hlubočky.
Více o projektu naleznete na webových
stránkách rodinného centra Čmelda
http://www.cmelda.info/
1. Alena Doležalová: Kuchařka - tousty, topinky a pomazánky
2. Hana Procházková: Česká vegetariánská kuchařka
3. Lehari Gabriele: Bylinky
4. Jan Cézar: Na cestě po České republice
Připravila Eliška Navrátilová
Místní knihovna Čechovice
Dvojjazyčná literatura
1. Heinrich Böll – Die verlorene Ehre der Katharina Blum
- Ztracená čest Kateřiny Blumové
2. Felix Seebauer – Brűnner Stűbe oder wie Nathan Blumenbaum und der Huber
Ferdi einander Schließlich doch dutzten - Brněnská etuda aneb jak si Nathan
Blumenbaun a Ferdi Huberů nakonec přece jen potykali
3. Ivan Kraus - Nachmittag mit Schwan - Odpoledne s labutí
4. Alte Geschichten von Geistern und Gespenstern
- Staré příběhy duchů a strašidel
5. Wolfgang Spitzbardt - Golem legenden - Legendy o golemovi
6. Arthur Schnitzler Theodor Storm - Libes geschichten - Milostné příběhy
Česká beletrie
1. Kateřina Tučková - Žítkovské bohyně
2. František Hrubín – Od jara do jara
3. Radek Malý – Listonoš vítr
4. Petr Šabach – Máslem nahoru
Připravila Zuzana Denková
V rámci projektu rovněž pomáháme
Přijmeme
Poděkování
BRIGÁDNÍKY
pro implementaci
penzijní reformy
Nástup od 1. 9. 2012
spolupráce do 30. 11. 2012,
po dohodě možné prodloužení
Bližší informace pouze osobně
po telefonické domluvě.
Zájemci volejte nebo pište sms
na tel.
606 710 630 ing. Kateřina Řiháková
Jménem vedení Obce Velký Týnec
upřímně děkuji panu Janu Coufalovi,
zahrádkáři ze zahradní osady Chlum,
který na své náklady zhotovil a instaloval poblíž nové vodárny, stojící pod
památníkem na Hradisku, skvělý
turistický označník se základními údaji
o vodárně.
Děkuji mu tím za propagaci našeho
společného díla a za příkladný postoj
k věcem veřejným, čímž dává příklad
všem ostatním spoluobčanům.
Dr. Petr Hanuška, starosta obce
Dne 31. srpna 2012 uplyne pět let od chvíle,
kdy nás opustil náš milovaný manžel a táta
Josef Čejka
Vzpomínají manželka Linda a syn Jiří s rodinou
FOTOGALERIE
Pohádkový les
Pivní a gulášové slavnosti 2012
Foto: P. Peňaška
Foto: P. Peňaška
Foto: P. Peňaška
Foto: P. Peňaška
Foto: P. Peňaška
Foto: P. Peňaška
Memoriál Milana Vrby
Foto: M. Studený
Foto: Archiv TL
Foto: M. Studený
Foto: M. Studený
6
Z análů paměti
TÝNECKÉ LISTY
Proč se v Týnci říká „brale jak po farářovi“
Jaroslav Chytil
Bylo léto roku
1875 a celou Hanou „sparno strašny ledi aji dobetek toze sužovalo“,
probíhaly žně a v obci snad nezahálela jediná ruka. Pravda až na
pár pánů, to se rozumí, ti mají vždy
ručičky jako faráři. Bylo pilno na
ultimo a starostu napadlo - „asi
z teho horka“ - svolat velmi naléhavé zasedání zastupitelstva k věci
velmi vážné.
„Jistě víte (nevěděli), že včera 25.
7. náhle zemřel farář Klement Černoch stran sparná šlakem raněný
(radní jako jeden muž povstali) a je
věc tá, že začalo na faře rabováni,
kde každý bere si, co ho napadne,
až skoro všecko už rozneseny je“.
Poté přečetl starosta několik úředních vzkazů, jak by měla obec neprodleně drancování zabránit a to
pokud možno tak včera, ne-li předevčírem. Co bylo nejhorší, 27. 7.
byla ohlášena do obce úřední
komise a další komise tentokráte
„stran konzistoře“ měla vzápětí následovat. Radní jen úpěli a otírali si
čela: teď, „ve žňa?“
Zároveň se mělo vedení obce
„přičinit, by ze štáci dráhy železné
v Brodku nikdo majetku farního
odesílati nebude“. Míněno tím bylo
Černochovo příbuzenstvo, které si
v těch hektických dnech „nárokovalo“ nějaký nábytek po nebohém zesnulém, ale církevní kruhy
měly jiný názor.
Mohlo by se pokračovat a ze všeho
toho dění okolo nečekané smrti
faráře (s titulem arcikněz atd.) by se
dala utkat malá antická tragédie. Je
ale léto, tož přidám plynu, aby to
mělo spád. Na rozvláčnosti a jemné
detaily jsou v TL jiní (dík za názor
L. B.), pominu i slavný pohřeb,
vysoké církevní hodnostáře, kněžské kolegy i prostý lid, který
Černochovi ledacos vytýkal a zároveň ho měl rád pro jeho zemitost
i nekompromisnost. A pokud by
chtěl někdo o P. Černochovi psát
třeba jen na základě dochovaných
materiálů, tak to vřele doporučuji.
Ale bez klišé a frází, prosím!
P. Černoch zemřel náhle (šlak = mrtvice) a byl v té chvíli na faře sám.
Hospodyně prý odcestovala k nemocné sestře, farní pacholek měl
otravu krve a ležel v Kokorách
a „dálši lidé fárni jinde(?) byli“. Tělo
našli až večer kostelní hlídači
Hladný a Obrtel, když po soumraku
společně šli „arciknězi začátek
varty své hlásiti, jakž si vymínil“.
Hladný běžel domů, osedlal koně
a jel do Olomouce do kostela Mořického toho ohlásit.
Ještě v noci byla sestavena tříčlenná
komise vyšších hodnostářů a „kočárem rychlým a silně osvětleným“ jeli
do Týnce na faru k ohledání zemřelého. Lékař povolán nebyl - viz zápis.
Sám soudím, že zmíněným povozem byly tělesné pozůstatky převezeny do chrámu sv. Mořice.
Fara zůstala opuštěna, hlídači se
hájili, že měli strážit jen kostel, a tak
se do budovy začali trousit první
odvážlivci pro „neco na památko“.
To už se rozednilo, zvědavců přibývalo a radní Kubíček v předtuše
krádeží nasměroval na faru obecní
hlídače + ponocné. Byli dva, pro
Týnec Tihlář a pro autonomní
Chaloupky Jos. Chytil. Tihlář byl
vyzbrojen „harapartnem“ a píšťalou, Chytil měl „baldo“ a kravský roh
na troubení. Přišli na faru, kde byla
spousta lidí, kteří kramovali, kde se
dalo, vynášeli věci včetně nábytku,
ale i mouku, cukr, dokonce ocet
a kořalku. Ponocní se „jali zakročovati, však lidem rozjitřeným
byli odmrštěni a napadáni, halapartna byla přelomená (a nenašla
se!) Tihlářovi pak bylo násilí činěno,
až mu šňopák rozražen byl“. Chytil
se oháněl baldou uřezanou z akátu,
ale i tu silnou hůl mu vytrhli a pak
musel zažít strašnou potupu, když
mu úřední troubu strčili do jednoho
tělesného otvoru, naštěstí asi
nátrubkem dopředu a vyhodili na
hnojiště, aby si troubil...
Zkrátka a dobře, než došlo k poledni, nebylo na faře co sebrat! Prý
se tam bral i hnůj, prý. To už tam byl
zástupce rodiny Černochovy a žádal
o ono opatření na nádraží v Brodku.
Už marně, jistě.
(Nevěříte tomu všemu? Ještě koncem let padesátých zkoumal Franta
Dočkal, co z farního inventáře lze
nalézt v týneckých domácnostech
a na komorách. I v naší širší rodině
se našly dvě kdysi parádní židle,
každá jiná!) Dorazily i obě avizované vyšetřovací komise, ale zachránily jen torza písemností, papíry
se totiž výborně hodily v obou místních obchodech na „děláni škarnůtu“, tedy kornoutů na sypké zboží
a cukrovinky. Vida, to jsem viděl naposledy ještě za časů pánů obchodníků Vrby a Huka někdy po
skončení války. Utrhli kus Českého
slova, papír svinuli do špice a bylo
do čeho nasypat třeba „cukrlata“
nebo koření.
Zkrátka a dobře, navzdory „pilnosti
žňový lidu bylo pobráno z fary zdejší
co se dalo a nelze vyšetřiti vinníky
i v té příčině, že žádný se svědek
nepřihlásil“ - to bylo závěrečné
zhodnocení celé události. Týnec se
tím nikde nechlubil, ale přesto tato
„aktivita“ vešla ve známost v okolí
a úsloví „brale všeci jak po farářovi“
se stalo obecně užívaným.
S nečekaným úmrtím P. Kl. Černocha přišel i konec jeho snah po
zvelebení farnosti. Špatný konec tak
vzala Křížová cesta na Hradisku,
plánované popisky v krajině, další
kříže a pak také nedokončený
projekt pracovně nazývaný Nižší
katolická dívčí škola s internátem
etc., kterážto budova měla být
postavena na Podštampilí v prostorách přibližně mezi dnešní školou
a silnicí do Grygova. A mělo jít o zařízení s jazykem německým.
Mnozí, dokonce téměř všichni v Týnci mu tento plán zazlívali (a po jeho
smrti si oddechli), po mnoha strán-
kách svérázného faráře nechápali.
Jenže: on to snad nemyslel tak
špatně, ústav měl být dvojjazyčný
se zaměřením na denní praxi
zámožnějších venkovských dívek něco na způsob daleko lepšího
Pöttingea.
Daleko větší zásluha P. Černocha
tkví v něčem, co považujeme za
samozřejmost, ale co bylo ve své
době přímo revolučním názorem.
Totiž kudy vede silnice přes obec
okolo zdravotního střediska a bývalé sokolské tělocvičny. Původní
plán jak okresní komise tak i týnecké samosprávy počítal buď
s nějakým obchvatem Podštampilím ke Grygovu nebo ponecháním
silnice v obci, kde by šla Kříbem
a pak kolem kostela dolů do Chaloupek a ke Vsisku. Vznětlivý a náladový farář Černoch vytrvale
„bušil“ do obecních radních a do
komise okresní silniční správy, až se
mu tyto zatvrzelce podařilo přesvědčit, že stačí zbourat některé
stavby ve středu obce a silnici
protáhnout dnešní trasou ke Vsisku.
Pak už jen stačilo „zapůsobit“ na
majitele dolního mlýna, aby pozemky okresní správě prodal a dokonce lacino.
V obci se dokonce proslýchalo, že
P. Černoch naléhal na majitele,
který už ležel na smrtelném loži. No
vidíte, nebýt toho všeho nemusela
by získat obec ve svém středu
prostor, který se po zbourání domu
upraví na náměstíčko s parčíkem.
Pokud bychom nakladli na pomyslné váhy kladů a záporů činy
Klementa Černocha, pak by se
střelka po kratším váhání ustálila na
tom kladném.
Nebýt jeho náhlého skonu, neslul by
Týnec a okolí úslovím o tom, že
někdo „bere jak po farářovi“. Ke cti
Týnce to slouží pramálo a P. Černoch si to spíše nezasloužil. To už
tak bývá, neníliž pravda, moudří
starci?
Zběsilé řádění kavoňů ve vsiské kapli
Jaroslav Chytil
Zvířátka jsou
vděčné téma i pro ty nejváženější
časopisy.
Příběhem o zvířatech
neurazíš, většinou se různě pitvořící
tvorové vydávají za zdařilé napodobeniny nás lidí. Pravda, jen promluvit. To už děláme za ně! Čtenáři,
ty si vyřeš otázku, zda je zvíře nebo
pták kavka, jeden z krkavcovitých
pěvců.
To jsme před časem vyšli z nádraží
v Pardubicích a v chudém parčíku
u poloruin kdysi věhlasné likérky
HOBÉ poskakovali napohled sympatičtí ptáci. Poskakovali, zrnečka
hledali a takto spolu rozprávěli:
„Tývoéulva tývoé“. Udivené choti
jsem to hravě přetlumočil, že černí
ptáci se šedivými hlavičkami a bystrýma očima jen vyslechli časté
výrazy (nejen) mládeže „tývole“
a to „ulva“ překládat nebudu.
Kavka je jeden z nejinteligentnějších ptáků vůbec, snadno se
ochočí a odeslýchá jednoduché
výrazy z lidské řeči i zvuky rázu
technického. Přiznávám se, že až do
mých řekněme pětadvaceti let mi
pojmy jako vrána, havran, kavka či
krkavec splývaly - stejně jako asi
mnohému čtenáři TL. Pak přišel
náhlý zvrat, jak už to na vojně bývá,
a já byl přeložen k 1. přepravnímu
praporu v Pardubicích.
Pardubická „přepravka“ byla umístěna v dávno zbouraných kasárnách, kterým se podle sousedního
hotelu říkalo lidově Veselka. Kolem
dokola domy lepší kategorie, z jejichž bytů (říkali jsme z kuchyní)
bylo vidět do kasárenských nejen
kuchyní, světnic, ale do míst, kde
byla zagarážována spousta aut
a obojživelné techniky. Dnes už to
můžu vyzradit, bývalo tam 180
vétřiesek, 70 Tater-111 a 100 kusů
jiného: obojživelné čluny, výsadkové automobily atd. Část stála
venku, část v rozlehlé budově, co
sloužila c. k. hulánskému pluku jako
„rajčur“, tedy jízdárna.
Musím upřesnit, že všechna vozidla
byla naložena mostními součástkami, což bylo asi tisíc tun oceli v barvě
khaki. To bývala vojenská zeleň.
Tážete se, proč to zdlouhavě vyprávím? Divte se, ale kvůli kavkám...
Kavka je pták hnízdící spíše na
věžích, ale v případě pardubických
kasáren si kavky (a dobře!) usmys-
lely, že hnízdit se dá právě v těch
stovkách až tisících ocelových
most-ních součástek naložených na
vé-třiesky a tatry. Byl to od těch
ptáků mistrný tah: nikdo tam na ně
do hloubi dutých dílů nemohl, stěží
se je dařilo nějak vypudit, ač pokusy
byly. Tak v armádě zdomácnělo,
že „Podle peří poznáš ptáka, podle
kavky přepraváka“. Ženijní brigáda
jela na cvičení a „přepravákům“
z aut cestou vylétaly kavky, lítalo
peří i malá vajíčka...
Až jednou... Jednou si usmyslela
zhlédnout vybavení pardubické
přepravky inspekce samé Varšavské smlouvy. Ano, jako by dnes
přijelo velení organizace NATO,
podobný „šrumec“ to byl. Nebudu
to popisovat, jen uvedu, že tam
bylo asi padesát generálů a několik
admirálů ve svátečních uniformách.
Rumunský admirál měl „božíhodovou“ uniformu z nějakého tmavomodrého sametu, německý admirál
naštěstí z bílého.
U vrat jízdárny podával hlášení tomu panstvu generál Svitáček, muž,
který všemu rozuměl a všude byl
a to už hodně dávno. Znáte ty se-
bevědomé lidské typy, že? Velitelé
ženijní brigády Svitáčka zapřísahali,
prosili, aby nenechal nastartovat
vozidla v jízdárně, že to špatně dopadne, že... Marně. Jen co delegace
vkročila do vrat, zazněl povel k nastartování techniky jako důkazu, že
„my jsme vždy připraveni, nejsme
žádná ořezávátka!“ děl generál.
A pak se to stalo! Rachot stovek
dýzlových motorů poděsil stovky
a prý tisíce kavek ukrytých v železe,
ptáci v panice vylétali, křičeli a co
bylo nejhorší (škoda, že nemůžu užít
toho výrazu sr...), prostě vyměšovali a vyměšovali, ve vzduchu bylo
od těch řídkých plkanců bílo a ony
padaly na ty noblesní uniformy
generality. Až byli všichni bílí jako ze
mlýna, a nejhorší byl na tom rumunský admirál ve svém modrém
sametu...
Městský národní výbor musel zmobilizovat čistírny, převysocí vojenští
páni čekali v trenýrkách, až se kavčí
trus nějak vyčistí, vyčeše, a ono to
šlo špatně. Divíte se, že vojenský
útvar byl hodnocen jako „sotva
vyhovující“? Mohl poděkovat kavkám a Svitáčkově umíněnosti.
Ze života ZŠ Milady Petřkové Velký Týnec 7
TÝNECKÉ LISTY
Co se dělo ve škole před prázdninami...
Tomáš Jurka Konec školního roku
byl jako každý rok ve znamení velkých školních sportovních akcí, školních výletů a závěrečného účtování
výchovně-vzdělávacích výsledků,
stejně tak jako tradičního turnaje ve
volejbale pedagogů „Jahoda cup“
a loučením se žáky 9. tříd.
Dovolte, abych Vás podrobněji seznámil se studijními výsledky našich
žáků. Prospěchu s vyznamenáním
dosáhlo 58 % žáků, což je pěkný výsledek. Na druhé straně neprospěli
2 žáci. Bohužel pokračuje trend, kdy
žáci, zejména na 2. stupni, ztrácejí
zájem o učení a vzdělávání z důvodu
snadného přijetí na střední školy
a malé vnitřní motivace. Tento postoj
by se jim nemusel do budoucna vyplatit, protože na trhu práce je tvrdá
konkurence, na kterou nebudou připraveni. Tento fakt by si měli uvědomit nejen naši žáci, ale i rodiče
a vyvinout vyšší studijní úsilí.
Věřím, že za školní výsledky své děti
přiměřeně odměníte a budete je dále
motivovat ke každodenní poctivé práci. Škola přijme opatření pro zlepšení
jak studijních, tak výchovných cílů.
Vycházejícím žákům devátých ročníků přeji mnoho úspěchů na středních
školách a pevně věřím, že do budoucna zúročí svoje schopnosti a budou schopni se plnohodnotně zařadit
do společnosti. V letošním roce byli
4 žáci přijati na gymnázia, 15 na
střední odborné školy a 12 na střední
odborná učiliště.
Na závěr školního roku bych chtěl
Vám rodičům poděkovat za pomoc při
společném úsilí o co nejlepší studijnía
výchovné výsledky Vašich dětí, dětem a pedagogům za celoroční poctivou práci a popřát nám všem příjemné prožití prázdnin a načerpání sil
na nový školní rok 2012/2013, který
zahájíme 3. září 2012 v 8 hodin před
budovou Nové školy.
Nocování ve škole
My odcházíme, ale vzpomínky zůstanou
Tereza Venclíková Rok s rokem se
sešel a nadešel konec školního roku,
pro nás „deváťáky“ konec povinné
školní docházky. Jak tento důležitý
mezník v našem životě okomentovat?
Snad jen letmou vzpomínkou za uplynulými školními lety.
V září 2003 jsme poprvé stanuli na
půdě základní školy ve Velkém Týnci.
Tenkrát jsme byli rozděleni pod křídla
třídních učitelek Zlaty Hlaváčové
a Stanislavy Parákové do dvou tříd 1.A a 1.B. Nástupem do čtvrtého ročníku nastaly v našich kolektivech náhlé
a nečekané změny. Naše třídy, dětská
přátelství a kamarádské vztahy byly
nadobro zničeny. Spojením obou
ročníků vznikl z našich harmonických
třídních kolektivů jeden - a to s počtem
33 žáků. Dlouhou dobu jsme si zvykali
na nové složení a „bojovali“ s navazováním nových kontaktů. Jako páťáci
jsme začali docházet na novou školu,
kde pro nás bylo všechno jiné. Méně
známé prostředí, noví učitelé, kteří na
nás také už měli větší nároky. Šestý
rok školní docházky přinesl do našich
řad nové spolužáky z okolních spádových vesnic. Opět jsme byli rozděleni do dvou tříd, třídními učiteli byli
Mgr. Dagmar Kypusová a Mgr. Jan Koš,
který nás po opětovném spojení v sedmém ročníku dovedl jako třídní učitel
až k samotnému konci deváté třídy.
Prožili jsme spolu mnoho času, příjemných chvil a zážitků. Ano, nebyla to
lehká cesta, ale nakonec jsme přeci jen
došli až na její samotný konec nebo
nový začátek. Otázkou je, jak to kdo
vnímá. Něco končí a zároveň něco
nového začíná. Já osobně se domnívám, že i navzdory všem překážkám
a svízelným situacím, které jsme prožívali jako žáci, budeme nakonec všichni
na základní školu vzpomínat v dobrém.
My žáci určitě. Nevím, zda tomu tak
bude i u našich učitelů, kteří nás nevnímali příliš pozitivně, ale doufejme, že
Na společné fotografii deváťáků jsou tito žáci:
dolní řada zleva: Michal Guba, Aleš Michalec, Tereza Venclíková, Andrea
Navrátilová, Eva Dobrozemská, Kristýna Švrčková, Marcela Rajmrová, Martina
Nesslerová, Karolína Řehulová, Pavlína Dostálová, Martina Dokoupilová, Jan Juřík
a Ivo Stroupek.
Prostřední řada zleva: Adam Prečan, Lukáš Fabisz, Petr Kovář, Dominik Suchánek,
Vojtěch Hacsik, Dominik Stibor, Zdeněk Nekoksa, Jan Dvořáček, Alexandr Denk.
Zadní řada zleva: Jan Kašpar, Jiří Firta, Daniel Coufal, František Handl, Jan Hyžík,
Jakub Janáček, Martin Plachý.
i oni změní časem svůj názor a na školních setkáních už budeme na společně
strávené chvíle vzpomínat jen v dobrém.
Už není prostor na společně strávený
čas s naší třídou a dosavadními pedagogickými pracovníky. Čas spravedlivě odpočítal naše poslední společné
chvíle a vyučovací hodiny. Děkuji vám,
milí kamarádi a spolužáci, za všechny
nezapomenutelné prožitky a vzpomínky, které mi nadlouho zůstanou v paměti. Děkuji i Vám, milí učitelé, Vám
všem, kteří jste nám věnovali svou
péči, zájem, podporu a pochopení.
Hlavně potom Vám, pane třídní učiteli,
za Vaši neskonalou dobrotu, spravedlnost, lásku a vedení. Stal jste se naším přítelem, jednal jste s námi jako
s dospělými, dokázal jste nám poradit
a povzbudit nás. Vím, nebylo to s námi
vždy jednoduché, ale Vy jste to dokázal z našeho pohledu vždy excelentně! Děkujeme a loučíme se s Vámi
slovy: “ My odcházíme, ale vzpomínky
zůstanou!“
Hodina literatury s Honzou Volfem
Mílovými kroky se blíží konec školního
roku a všichni se chystají na prázdniny.
Na „staré“ škole jsme již tradičně
chystali spaní ve škole. 22. června
2012 se škola proměnila stejně jako
vloni v HRAČKÁRNU.
A jak to vypadalo?
Děti si přinesly z domu deskové společenské hry a pustily se se svými
kamarády do zápolení v pexesu, Člověče, nezlob se, hrály scrabble, stolní
fotbal a mnoha dalších her. Šlo o to,
nehrát hry jen s kamarády ze třídy,
ale vyzvat ke hře a také poznat děti
i z ostatních tříd.
Hraní skončilo kolem deváté hodiny,
děti se shromáždily před školou a po
skupinkách vyrážely na malou stezku
odvahy po zatemněné škole. Jejich
úkol byl projít s baterkou všechny třídy
a spočítat barevné kostky. Vše si zapisovaly na papír. Když svou cestu
skončila poslední skupina, všechny
děti se v družině dozvěděly správný
počet kostek. A kdo vyhrál? No přece
všichni, každá skupinka byla samozřejmě úspěšná, protože minimálně
v jedné třídě počítala správně.
Všichni si tedy zasloužili odměnu a také slavnostní ohňostroj, kterým byla
hračkárna slavnostně ukončena.
Potom se děti uložily ke spánku a spaly
a spaly a spaly…. Krásně se jim spalo
a kdybychom je ráno všechny neprobudili, tak tam snad spí dodnes.
Honza Volf, sympatický pán s šibalským úsměvem a jiskrou v oku, je
český básník, kreslíř a prozaik. Od
ostatních současných autorů se však
liší ručně psanou tvorbou doprovázenou vlastními kresbami. Jeho humorné
rýmy jsou prostoupené optimizmem,
láskou a jak sám říká, sluníčkem. Volfova upřímná dílka nejsou vždy gra-
maticky bezchybná, snad i tím si
získává tak velkou oblibu u čtivé veřejnosti. Své práce podepisuje nenahraditelným nápisem Honza Volf - ten, co
neumí hrát golf.
V sedmé třídě jsme si některá veršovaná dílka přečetli, popovídali si o nich
a následně se měli žáci pokusit podobným způsobem vystihnout cokoliv z je-
jich života. Zábavným úkolem pro ně
také bylo vymýšlení dodatků ke svým
křestním jménům. Kratičké úvahy od
Terky Stejskalové a Michala Švédy
patří k těm vydařeným, tak snad se
zalíbí i vám. Gramatické chybičky jsou
v tomto případě povoleny, ba přímo
„po volfovsku“ vítány.
8-9
Ze života ZŠ Milady Petřkové Velký Týnec
TÝNECKÉ LISTY
NA KOLE DO DOMAŠOVA
NA KOLE KRÁLOVSTVÍM
Naše vílety
aneb Sláva nazdar výletu, jak tam bylo, píšem tu
…ten nejbolestivější a zároveň i nejdelší…
…ten nejpohodovější…
Sedmáci si letos užili výlet jednou
stopou - na kolech. Sraz jsme měli
v Grygově u hřiště u kolejí. Seřadili jsme
se, jak pojedeme celou cestu za sebou
a vyrazili jsme. Přejeli jsme koleje
a zjistili, že nám chybí pan učitel Koš
a Pavla Mazánková. Začala ji zlobit
přehazovačka, nakonec jsme se jich
dočkali a vyrazili na cestu. Když jsme
vjeli do lesa Království, nastříkali jsme
se repelentem a pak pokračovali v jízdě.
Po menším omylu paní učitelky Dočkalové jsme dorazili k cestičce, která vedla
ke KRÁLI DUBU. Dobrovolníci se mohli jít
podívat na místo, kde KRÁL DUB stojí,
zbytek zůstal před uličkou a hlídal kola
s panem učitelem Košem. Než se všichni
vrátili, tak pan učitel opravoval Pavle
kolo. A srandy tam bylo taky hodně, si
nemyslete. Vyrazili jsme směr Bolelouc.
Měli jsme ještě dost času a tak jsme si
udělali zastávku u dubského kostela,
kde jsme si zašli na WC a rozbalili jsme si
svačinky, co nám daly s sebou naše
milované maminky. Po chvíli odpočinku
jsme vyrazili konečně do hospody „U Kříže”. Čekalo nás tam občerstvení - klobása a pití. Ten, kdo byl po jídle, si mohl
něco koupit v hospodě, anebo si zajít
naproti do obchodu. Kousek od hospody
bylo takové zvláštní místo s posezením
u splavu, kde jsme si zahráli nějaké hry
a nasmáli se. Potom jsme se znova
seřadili a pomalu se vraceli směrem do
Grygova. Tam jsme měli zase domluvený minigolf. Zahráli jsme si a po skupinkách jsme se pomalu začínali rozjíždět
domů. Po celý den nám vydrželo krásné
počasí a výlet jsme si MAXIMÁLNĚ užili.
Iveta Petláková
BOUZOV
…ten nejpohádkovější…
Ve středu 13.června jsme nasedli do tří
autobusů, protože nás jelo na Bouzov
hodně - čtyři třídy. Když jsme nastoupili
do autobusu, začalo pršet. Ale nám to
nevadilo, v autobuse jsme se moc bavili.
Po příjezdu na Bouzov ještě poprchávalo, ale pak přestalo. Ušli jsme pár náročných metrů, jelikož všude bylo bláto.
Na hradě jsme se potom nasvačili. Po
procházce v podhradí jsme zamířili k suvenýrům. Kupovali jsme rodičům perníková srdce, dudlíky a taky něco pro
sebe. Prohlídka hradu mě moc bavila.
Čekaly tam na nás pohádkové postavičky: maxipes Fík, Maková panenka,
Rumcajs, Pat a Mat, králíci z klobouku,
včelí medvídci a také hajný Robátko.
Nakonec jsme dostali pohlednici s bílou
paní. Pan učitel nás strašil, že nás bude
ta bílá paní z pohlednice strašit. Potom
jsme šli na vyhlídku do Trojského koně.
Šli jsme až do jeho hlavy. Všichni jsme se
báli, ale výhled byl krásný. Pan nám
potom řekl hodně zajímavostí o době
husitské. Potom si každá třída zvlášť
prohlížela zbraně a přilby. Každý si také
mohl vystřelit z pistole a kuše. A prohlédli jsme si i opravdické dělo! Každý
učitel vybral ze třídy dva žáky a ti potom
bojovali v souboji lukostřelců. Taky jsme
si vyzkoušeli souboje s meči. Když donesli opravdické meče, tak jsme se zděsili, ale naštěstí pak donesli jenom plněné punčochy. No a vítězové byli pasování na rytíře. Pak už jsme autobusem
jeli zpátky ke škole. I když celý den propršel, moc se nám na Bouzově líbilo.
Hana Machovská 3.tř.
ZOO LEŠNÁ
…ten nejzvířecí…
RADÍKOV
…ten nejturističtější…
V pondělí 18. června se vydala 5. třída
na školní výlet do Radíkova. Na programu byla projížďka na koních, prohlídka FORTU Radíkov a procházka
lesem. Jelo se autobusem na Hlavní
nádraží a odtud na Sv. Kopeček. Pak
jsme šli asi dva km do Radíkova pěšky
přes les. Byli jsme rádi, že jdeme
chládkem, protože ten den zrovna bylo
strašné vedro. První jsme se v jízdárně
„Pod věží“ projížděli na koních. K dispozici jsme měli čtyři koně, každý si na tom
svém se zkušeným doprovodem užil asi
desetiminutovou projížďku přilehlým lesem. Poté následovala prohlídka pevnosti. V první části prohlídky jsme si mohli koupit turistickou známku, pohlednici
či CD s počítačovým popisem pevnosti.
Potom jsme se přesunuli do vedlejší
místnosti, kde jsme pozorovali počí-
tačový grafický popis pevnosti přesně
podle plánů FORTU. Některé věci, které
jsme viděli počítačově, byly ve skutečnosti zničené. Potom jsme se prošli
jednou podzemní chodbou. A pozor! Pan
Bednář, který nás fortem provázel, nám
vyprávěl pravdivou příhodu o duchovi,
který se zde vyskytuje. Po prohlídce
jsme se opět procházkou přesunuli na
Sv. Kopeček, kde jsme si mohli u baziliky
něco koupit. Cestou jsme si ještě u altánku zasoutěžili a zazpívali si písničku.
U baziliky jsme měli rozchod. Pak jsme
došli na zastávku a jeli jsme zpět na
Hlavní nádraží a odtud pak už rovnou do
Velkého Týnce a v 16:30 byl konec výletu. Myslím, že se všichni hodně bavili
a odnesli si domů hodně pěkných zážitků.
Alice Kaniová – 5.tř.
Foto: 5x archiv ZŠ
Ve čtvrtek 21.6. se obě 6. třídy v doprovodu paní učitelky Kavanové a Šilberské
vydaly do Zlínské ZOO. Museli jsme si
trochu přivstat, jelikož jsme měli sraz
v 7:15, přestože autobus přijel až v 7:30.
Autobusem jsme jeli tak hodinu, hodinu
a půl. Jestli si myslíte, že to byla nuda,
tak ani náhodou!!!! Každý se zabavil
svým způsobem.
Když se otevřely dveře autobusu,
nečekalo nás milé překvapení - do ZOO
stála veeeeeliká fronta. Ale kdo si počká,
ten se dočká... a tak jsme se dočkali
i my. První cesta vedla na záchody a pak
hned do tropického skleníku. Jen co jsme
vyšli ze skleníku, většina z nás si vytáhla
sváču. ZOO je opravdu veliká, je rozdělena na pět kontinentů (Amerika,
Austrálie, Asie, Afrika a Etiopie) podle
výskytu živočichů. Prošli jsme všechny
kontinenty až na Etiopii. Všechny byly
vyzdobeny podle vegetace a přesně to
vystihlo jak krásu přírody, tak i krásu
živočichů různých kontinentů. Viděli
jsme např.: kapibary, lachtany, gorily,
tygry, slony, a spoustu dalších zvířat.
Po cestě jsme vyplňovali pracovní listy,
které nám paní učitelky rozdaly hned
po příchodu do ZOO. Na většinu otázek
jsme odpověděli a něco nového jsme se
i přiučili. Když jsme prošli ZOO a vrátili
se na začátek, tak jsme se pořádně
nadlábli a pak se šli podívat do suvenýrů, kde jsme utratili poslední korunky. Nakonec jsme po krásném
zážitku nalezli do autobusu, otevřeli
okna, pohodlně jsme se usadili a jeli
jsme domů….
Myslíme, že se paní učitelky opravdu
snažily a jsou fakt dobré, že to s námi
celý den vydržely.
Tereza Sudolská,
Kateřina Hlavinková, Karolína
V pondělí 18. června nadešel dlouho
očekávaný a těžce vybojovaný den.
Osmá třída dostala povolení a vydala se pod vedením paní učitelky
Richterové a pana učitele Janča na
dvoudenní školní výlet do Domašova
nad Bystřicí. Sraz jsme měli v 8:30
před školou. Paní Coufalová a Pan
Calábek byli tak hodní, že nám vzali
stany a těžká zavazadla, abychom je
nemuseli tahat do příšerných kopců,
takže na kolo jsme si vzali jen
příruční batůžek.
druzí pod střechu. Když bylo všechno hotovo, šli jsme na večeři a potom
hrát hry. Po hrách jsme se šli ještě
projít do Domašova. Po příchodu do
chaty jsme měli osobní volno, abychom se mohli osprchovat atd…
U táboráku jsme pak hráli hry, vyprávěli si vtipy a kolem jedenácté
jsme museli jít spát. Teda, my jsme
nějak extra nespali, což šlo potom
vidět při cestě zpátky.
Po poučení o bezpečnosti jízdy jsme
vyrazili do Velké Bystřice, potom po
cyklostezce do Mariánského údolí
a přes Hlubočky do Hrubé Vody. Cyklostezka vedla dál lesem. To jsme
ještě ovšem nevěděli, co nás čeká všude spousta kamení, pořád nahoru do kopce a pak jen chvilku dolů.
Ale to nejhorší a nejvtipnější zároveň
mělo teprve přijít. Vyjeli jsme z lesa
a jeli jsme po celkem normální cestě.
Chvilku jsme se zastavili a čekali na
druhou, pomalejší skupinu. Když potom dorazili, my, jedničky jsme se
vydali na cestu jako první, aby mezi
skupinami byly rozestupy. Pan učitel
Jančo jel v čele, a my ostatní jsme se
za ním tak tak ploužili. Tak rozhodl,
že je na čase dát si přestávku a počkat na druhou skupinu. A tak jsme
čekali. Čekali, čekali a čekali. A nikdo
nejel. Pohybovali jsme se v těsné
blízkosti vojenského prostoru, takže
nebyl signál a my nemohli nikomu
zavolat. Standa a Filip se na pokyny
pana učitele vydali kousek zpátky
podívat se, jestli tam náhodou někdo
není. První pokus byl neúspěšný. Po
druhé se už vrátili s částí druhé
skupinky. A ti ostatní (bylo jich asi 6)
zabloudili, ještě s panem Břetislavem, který jel s námi jako pomoc
paní učitelce. Nedalo se nic dělat,
museli jsme jet dál. Zase hrozný
terén a stoupání. Potkali jsme pána,
který tam nakládal dřevo a ten nám
řekl, že až vyjedeme tenhle kopec,
musíme se dát doleva a jet dolů,
potom že prý budeme v Domašově.
Když jsme vyjeli kopec, dovolali jsme
se konečně těm zbylým ztraceným.
Dozvěděli jsme se, že jeli přes vojenský prostor. A také, že Adam dvakrát píchnul. Jejich poslední zpráva
však byla nejpozitivnější. Už jsou
v Domašově na skautské základně,
kam jsme měli všichni namířeno.
Paní učitelka pak oponovala panu
učiteli, že Domašov je určitě doprava, ale pan učitel si prosadil svou.
Tak jsme jeli doleva. A konečně po
dlouhé době z kopce. Dolů, dolů,
dolů… HURÁ, JSME TADY!! Totálně
vyčerpaní jsme se zastavili ještě
u obchodu, kde jsme zjistili, že nám
zase chybí paní učitelka s některými
dětmi. Během našeho nákupu se
pan učitel vydal zpátky do kopců
vstříc těm ostatním. Za nějakou
dobu byli zpátky. Jeden spolužák měl
nějaký problém s přehazovačkou,
tak se tam trochu zdrželi. Potom
jsme já s Luckou jely dopředu a vedly
jsme zbytek třídy, protože jsme na té
základně už byly a věděli jsme kudy
kam.
Ráno jsme vstávali nějak po sedmé
hodině a hned jsme museli balit. Po
snídani dostal každý z nás nějaký
úklidový úkol. Když jsme to všechno
dobalili a splnili naše rozdané úkoly,
snesli jsme si dolů zavazadla a čekali
na „odvozovou službu“. Vyrazili
jsme na cestu zpět. A čekal nás
pořádný výšlap do kopce dlouhého 7
km – směr Jívová. Po krátké době
jsme zjistili, že za námi zase není
druhá skupina. Tak jsme museli
zastavit. Zjistili jsme, že paní
učitelka asi píchla kolo, ale když
jsme sjeli dolů z kopce, abychom jí
přišli na pomoc, měla už kolo spravené, takže jsme jeli dolů úplně
zbytečně a výšlap nahoru jsme si
zopakovali. Když jsme vyjeli tenhle
příšerně dlouhý kopec, jeli jsme
chvilku po rovince a pak zase dolů.
Cedule označovala začátek Jívové
a my jsme se po mírném kopečku
vydali na náměstí dát si do hospůdky
jménem „Masňák“ něco na oběd.
Potom nás už čekala jen ta lepší část
cesty. Konečně z kopce… Jeli jsme
dolů fakt šíleně dlouho přes Vésku
a jiné přilehlé vesnice. Dokonce jsme
potkali i kopec s 12% převýšením
a to jsme si fakt užili jízdu s větrem
o závod. A pak, když jsme najížděli
do Dolan, se stala nehoda. Jeli jsme
zase v řadě za sebou, když v tom se
při vjezdu do vesnice objevila prudká
zatáčka obsypaná štěrkem. Někteří
z nás to stihli objet, někteří z nás,
jako třeba já, stihli prudce přibrzdit,
ale potom bez úhony pokračovat
v cestě, no, a někteří z nás nestihli
vůbec nic! Jeli jsme stále dolů, když
v tom jsem se zrovna otočila a uviděla jsem Honzu Bicana, jak letí
i s kolem po štěrku. A za chvilku další
dva spolužáky, jak se válejí vedle
něho. Museli jsme jet pořád dolů,
nemohli jsme zastavovat – takové
pokyny jsme dostali od pana učitele.
Zastavili jsme až pod kopcem u autobusové zastávky a nevěděli jsme, co
se vlastně stalo, jestli jsou nějaká
zranění a jak jsou vážná. Když konečně všichni ostatní přijeli za námi
pod kopec, ulevilo se nám, protože
jsme se dozvěděli, že se vlastně
nestalo nic extra vážného, až na
trošku pochroumané kolo, rozbité
koleno a bolavou ruku, co nakonec
skončila v dlaze. Jak se později
Standa vyjádřil, chtěl Honzovi pomoct, a když zastavil, Jirka do něj
narazil. Nakonec jsme zase zakotvili
u hospůdky a tam čekali na rodiče
Honzy a Standy, kteří si měli pro své
zraněné kluky co nevidět přijet.
A pak už jsme jenom v klidu a pohodě, bez dvou členů naší výpravy,
dojeli ke škole.
Před základnou jsme čekali na paní
správcovou, než nám přijde otevřít
a také na naše batohy. Potom jsme
se rozdělili na trempy a mastňáky –
trempové šli nocovat pod stan, ti
Co dodat? Nejkrásnější pohled na
svět je prý z koňského hřbetu. My
osmáci tvrdíme, že ze sedla jízdního
kola je stejně hezký.
Vendula Calábková
10
Ze života ZŠ Milady Petřkové Velký Týnec
TÝNECKÉ LISTY
Prožitková akce „OUTSIDER“
Natálie Švédová - 6.tř. V úterý 12.
června se v naší škole konala prožitková akce s názvem OUTSIDER,
která se zabývala šikanou. Tato akce
byla pro šestou a sedmou třídu. Celý
její průběh byl netradiční, do děje
příběhu jsme byli vtaženi různými aktivitami, museli jsme plnit úkoly sami
nebo ve skupinkách. Hned zpočátku
jsme hráli hru NA MOLEKULY. Pohybovali jsme se po třídě a podle toho,
jaké číslo asistentka řekla, jsme museli
vytvořit skupinku. Nakonec jsme tímto
způsobem vytvořili dvojice, v nichž
jsme plnili první úkol. Měli jsme zavřít
oči a představit si člověka, který je ve
škole šikanován. Pak jsme si měli
představit tohoto člověka na různých
místech a v různých situacích, jak vypadá nyní, jak bude vypadat za pár let,
až zestárne. Ve třídě vládl klid a všichni, myslím si, se tohoto úkolu zhostili,
zodpovědně. Potom jsme otevřeli oči
a o našich představách jsme si poví-
dali. Asistentky nám poté přečetli
příběh o čínském chlapci Sónovi, který
se v deváté třídě potýkal s šikanou.
Přistěhoval se, přišel do nového kolektivu, byl odlišný od ostatních, a proto se snadno a rychle stal terčem
fyzického a psychického napadání
svými spolužáky. Všechny děti ve třídě
mu vyhrožovaly tím, že ho zabijí.
Dostali jsme další úkol: ve skupinách
jsme měli představit dané téma ze
Sónova příběhu živým obrazem (např.
Són ve škole, Són doma, Són při sběru
kamenů-to byla jeho nejoblíbenější
činnost). Ostatní se snažili uhádnout,
o jaký živý obraz jde. Pokračovalo se ve
čtení příběhu. Sóna ve třídě fyzicky
napadali, bili ho a stále více mu vyhrožovali. Són však sebral svoji odvahu
a svěřil se s tím svému kamarádovi
Petrovi. Následoval další úkol. Každý
z nás si měl zahrát na Petra. Jedna
z asistentek hrála Sóna a všechny
skupinky se s ní postupně zapojili do
rozhovoru. Snažili jsme se Sónovi
poradit, říct mu, co má ve své tíživé
situaci dělat. Nakonec jsme problém
vyřešili a i tento příběh dopadl dobře.
Petr mu pomohl a celá třída byla
potrestaná dvojkou z chování. Jeden
z žáků byl potrestán rovnou trojkou
z chování, protože to všechno byl jeho
nápad. Být OUTSIDREM není jednoduché, může se to však stát každému
z nás. K problémům by se člověk neměl
obracet zády, jsou přece od toho, aby
se řešily. Tato akce nám měla otevřít
oči a napovědět nám, jak bychom se
měli v podobných situacích zachovat,
pokud se s nimi v životě setkáme.
Nebuďme lhostejní k lidem ze svého
okolí a pokud někdo potřebuje pomoct,
pomozme mu. Máme-li problém a nevíme-li si s ním rady, svěřme se člověku, kterému důvěřujeme. Vždyť
každý přece ví, že ve dvou se to lépe
táhne!
Ze sportu
Vendula Calábková Jako tradičně
každý rok se na naší škole uskutečnily
v měsíci červnu atletické závody
„O pohár starosty obce“, atletický víceboj žáků prvního stupně a následně
i Atletická olympiáda mikroregionu
Království žáků 1.-5. tř. Všem účastníkům děkujeme za trpělivost a výborné výsledky. Ne všechny školy mají
stejné podmínky a přesto téměř
všechny ZŠ mikroregionu se olympiády zúčastnily. Atletického souboje
„O pohár starosty obce“ se však letos
účastnily jen čtyři družstva, z toho dvě
domácí. Mimo soutěžící ze skupin „A“
a „B“, tu závodily také soutěžící ze škol
z Velké Bystřice a Velkého Újezda.
V úterý 5. června, kdy se konala
Atletická olympiáda mikroregionu
Království, nám však nepřálo počasí.
Déšťové přeháňky naštěstí nevzaly
soutěžícím chuť bojovat, jejich výsledky jsou toho důkazem. Tyto závody
bývají zpestřeny různými zábavnými
stanovišťmi pro ostatní děti, letos jich
bylo deset a jako příklad uvádím ty
nejoblíbenější - hra Twister, dovednosti s míčem, hasiči. Některá stanoviště se musela kvůli dešti přesunout
do haly.
Poslední týden
před vysvědčením
V posledním týdnu, po uzavření všech
známek, jsme se už ve školních lavicích moc neohřáli. V úterý byla v okolí
školy v rámci tzv. OSVĚTOVÉHO DNE
pro děti připravena různá stanoviště,
na kterých se v určitých intervalech
vystřídali žáci první až šesté třídy. Žáci
z vyšších ročníků byli zaúkolování na
stanovištích a tak měli možnost vyzkoušet si, jaké to je pracovat s dětmi
a zároveň je i něčemu novému přiučit.
Přehled jednotlivých stanovišť a úkolů:
TOPOGRAFIE: práce s mapou, buzolou, odhady vzdáleností, hod kriketovým míčkem na cíl
ZDRAVOVĚDA: kvíz první pomoci,
stabilizovaná poloha, první pomoc, obvazování
DOPRAVNÍ VÝCHOVA: jízda na kole
městem, jízda zručnosti, vybavení
kola, znalost dopravních značek
TÁBORNICTVÍ: stavění stanu na čas,
rozdělávání ohně, uzlování
UMĚNÍ V PŘÍRODĚ: malování, zpívání, tanec polka
PŘÍRODOPISNÝ KOUTEK: třídění odpadu, poznávání rostlin, brouků
Ve středu jsme se opět vrátili do
školních lavic a věnovali se třídnickým
pracím: úklidu třídy, kontrole, výběru
a rozdání učebnic do vyšších ročníků.
Díky interaktivním tabulím nám letos
ani nepřišlo líto, že jsme se na závěr
školního roku nedostali do místního
kina, ve zbylém čase jsme si na nich
totiž mohli pustit i nějaký pěkný film.
V předposledním dnu jsme si někteří
z nás na vycházkách do okolí dali pořádně do těla. Davy upovídaných dětí
jste měli možnost potkat všude: směrem na Hradisko, do Grygova, do Krčmaně, Přestavlk, přesto všechno to byl
jeden z posledních příjemně strávených společných dnů.
A konečně přišel pátek, dvacátý devátý červen, den, na který se mnozí žáci
těší už od prvního září. Slavnostní zakončení školního roku ve shromaždišti,
vyhodnocení školních výsledků, odměňování žáků a rozloučení se s žáky
z deváté třídy, to už je taková neodmyslitelná tradice.
Dějepisná exkurze
„HISTORICKÁ
OLOMOUC“
Foto: 4x archiv ZŠ
Dvacátý devátý červen-vůně květin a prázdnin se pomalu táhnou školními chodbami až do tříd, kde třídní učitelé rozdávají
vysvědčení. Poslední školní měsíc je za námi. Všichni s radostí utíkají ze školních lavic vstříc prázdninovým zážitkům.
Konečně mohou své školní povinnosti pověsit na dva měsíce na hřebík, oddechnout si a tak načerpat nové síly pro další
školní rok. A věřte mi, bude jich třeba.
Zl. Hlaváčová
V pátek 15.června jsme jeli na výlet
v rámci dějepisu do Olomouce, která je
známá svou krásou a barokní kulturou.
Každý z nás si měl připravit stručný referát o konkrétní památce a přednést
ho ostatním přímo na „místě činu“.
V osm hodin jsme se sešli s paní učitelkou Richterovou a Kypusovou na
hlavním nádraží v Olomouci. Někteří
ještě stihli jít do tzv. „výškáče“, projet
se výtahem až do posledního patra
a podívat se na Olomouc z ptačí perspektivy. Masarykovou třídou jsme
vyrazili do centra. U Přemyslovského
paláce zazněly první referáty. Po prohlídce Dómu sv. Václava jsme měli
možnost zajít do krypty a pokochat se
obrazy. Další zastávkou byla Pedagogická fakulta UP, kde jsme se dozvěděli
také mnoho zajímavostí. Na náměstí
Republiky jsme se zastavili před Vlastivědným muzeem a také u kašny Tritonů. Na náměstí jsme obdivovali sloup
Nejsvětější Trojice, Neptunovu a Jupiterovu kašnu, orloj a také jsme zvládli
prohlídku kostela svatého Mořice. Tam
jsme dostali rozchod. Všichni jsme byli
po náročném dni unaveni, ale našli
jsme si čas zajít si do McDonalda nebo
na čínské nudle. Můžu mluvit za všechny, výlet jsme si užili a těšíme se na
další.
Jan Bican - 8.tř.
Z análů paměti
TÝNECKÉ LISTY
11
Hospodeň
Vojtěch Hrudník Oš sem se vickrát
zminil v TL o likvidaci selskyho stavo
v neblahých letech diktature proletariáto, kerá potkala našo zem v letech
1948 – 1989. Všecke přednosti dědinskyho ževota vzale zasvi. Rozomný
konzervatismus, respekt k přírodě
s jejima zákonosťama, dobrý vztah
k dobetko, nekonfliktni vztahe súsedsky, respektováni zveku dědinských,
rodinných, v neposledni řadě opravdová křesťanská vira. Chco se poděleť
ve spominkách o tem, jak sem te stary
čase ešče zažel. Nasměrovalo mě k temo letošni stolety výroči narozeni naší
maminke (4.7.1912).
V osobnosti naší maminke sme se
potkávale s hospodeňú, paňmámú,
maminkú. Přerovnávám ich s ministrem financí, tak jak sem to viděl
e o stařenke a dalšich tetiný, kde se
hospodařelo. Měle pod patronacú
placeni daní, nákupe ževobeti, oblečeni pro děcka, placeni nádenic,
pachtu, ale taky všecke tržbe, za maso, mliko, obili, zemňáke, řepo, drobný
prodej másla, tvaroho, mlika, zelenine, mako e ovoca ze zahrade. O nekerých věčich investicách, třeba stavebnich, nebo kúpeni nejakyho stroja
do hospodářstvi, radile se s tatičkem.
Pamatojo debato o kúpeni mlatičke
a žačke, oděláni vodovodo v domě
a do chlivu, nebo generálni opravo
stodole. Abe to ekonomicke klapalo,
mosel hospodář (tatiček) zasi penize
vedělať z pola a kvalitniho dobetka.
A tatiček dělávale lucerovy a jetelenovy semínko, mak, rozomněle cukrovce, bel o nás kvalitni chovný
hovězi dobetek, ze kerý se dalo hodně
otržeť. V našem desetihektarovym
hospo-dářstvi bel tažný dobetek
kráve. Zacházelo se s něma slušně, bič
se nepoožíval, býval jenom zastrčený
v klanice pro parádo. Vepřový dobetek
bela zas chlúba maminke, prasátka
(selata) měle o nich ledi zakázany (zamloveny) e rok dopředko.
Bele sme velká rodina. Nikdá sme nepociťovale nejaký nedostatek, ani
v idle, oblečeni a v čemkoli inym. Nikdy se o nás nešetřelo na idle, deš nám
nekerymo neco nešlo, nahradilo se to
namaštěnym chlebem ze sádlem,
všeci sme měle volný přístup k mliko.
Nepociťovale sme že be nekerymo
z nás děcek nejak vic maminka nadržovale. A odivovale nás svú paměťú,
přehledem e o politice. Věčino ledi
znale křestnima minama, příbuzensky
vztahe e o cezich ledi znale do třetiho
kolena, data narozeni dětí, co se narodile v ročniko jak me, přesně znale
v celý dědině. Erbenove a Nerudove
básničke znale cely naspaměť. Kostelni knižke – „Boži cesto“ nemosele
v kostele ani otevřiť, všecke pěsničke
znale spaměti e dež měle třeba 12
slok. Krásně nám oměle vekládať
o českých dějinách, přesně znale mina
českých kŕalu a cisařu e leta jejich
narozeni, panováni e smrti. Taky všecke data o významných osobnosťách
v církvi, kultuře, politice. A celý ževot
žile jako pravověrný katolik, plnile si
všecke povinosti, světile neděle a zasvěceny svátke. Co pro ně vira znamenala, poznale sme hlavně v tý neblahý době diktatur. Neslevile z ničeho, chodilo se do kostela, nikdo z nás
děti nebel v pionýro, a ani nýstarši súrozenci nebele za Německa v koratório, řikávale, že do koratória neposilale
děcka v Týnco jenom ze třech rodin.
Svoje přesvěčeni e viro si oměle ohájit,
nestúple do JZD, takže si zažele peklo.
Duchovni teror, výměna vlastnich pozemku za nýhorši a nývzdálenýjši
v katastro a dalši těžkosti, tym se přece prezentoval režim k tem, co si dokázale zachovať svy „Já“, svú svobodnú
vulo. Právem konstatojo přerovnáni,
že socialismus skrátil mym rodičom
deset let ževota. Ale česty svědomi
má v každý době nývěči hodnoto.
To, že sem spoměl na maminko pře jejich výroči, chco přepomenúť, že tak se
na dědině želo, takových dědinských
hospodení bela věčina, tem všeckým
patři ve spominkách oznáni a poděkováni. Jak se řikávalo: Pán Buh zaplať.
Moje rodiče Karel a Marie Hrudníkovi (počátek 60. let 20. století) - foto vlevo. Maminka docházela na kurzy ke Kateřinkám (dnešní Kateřinská
ulice nedaleko olomoucké tržnice; sedící, 3. zprava; kolem roku 1930) - foto vpravo.
12
Články, dopisy, úvahy, komentáře
TÝNECKÉ LISTY
Jak se žije našinci v Kathmandu
Lucie Pečinková Po pěti měsících
strávených v Kathmandu v Nepálu mi
už zdejší podmínky přijdou natolik
přirozené, že se musím ptát sama sebe, o čem zajímavém vlastně psát.
Naštěstí je kolem mě i spousta dalších
Evropanů, kteří jsou tu kratší dobu,
a proto se diví stejným věcem, kterým
jsem se ještě v lednu divila i já a ke
kterým mohu jít pro inspiraci.
urbanizace je zatím poměrně malá a
kromě několika metropolí je Nepál
zaplněn spoustou menších vesnic
a městeček s několika desítkami
obyvatel. V hlavním městě Kathmandu žije okolo 2,5 milionů obyvatel,
čehož si člověk všimne hned po
příjezdu. Ulice v centru města připomínají mumraj v mraveništi. Tam se
člověk musí často prodírat davy lidí,
Odpadky se v Kathmnadů běžně povalují na ulicích
V Himalájských horách
Při prvním pohledu na mapu vypadá
Nepál jako malinký podlouhlý stát
sevřený mezi dvěma obry - Čínou ze
severu a Indií z jihu. Tohle zdání je ale
klamavé a člověk by se neměl nechat
zmást odlišnými asijskými měřítky. Ve
skutečnosti je Nepál téměř dvakrát
větší než Česká republika a žije v něm
skoro třikrát tolik obyvatel. Míra místní
a to především v sezóně, kdy je Kathmnadu zaplaveno turisty, kteří sem
přijedou za exotikou a na horské treky.
Centrum města je ale ještě pořád
poklidné ve srovnání s kathmandskými ulicemi, které jsou téměř
nepřetržitě zacpané troubícími auty,
mikrobusy a kličkujícími motocykly.
Mně samotné trvalo jeden až dva
měsíce, než jsem se v místní dopravě
vyznala, a další měsíc, než jsem
sebrala odvahu vyrazit do ulic sama se
svým kolem. Nejenže se tu jezdí vlevo,
a tudíž si člověk musí dávat pozor, aby
automaticky nezahnul do protisměru,
horší ale je, že nepálští řidiči mají svůj
vlastní jazyk dopravních pravidel,
který je pro cizince ze začátku naprosto nečitelný. Tak například se předjíždí
jak zleva tak zprava a blinkry tu skoro
nikdo nepoužívá. Mikrobusy a rikšy si
po cestě kličkují zleva doprava podle
toho, jestli chce zrovna někdo vystupovat a nebo jestli jede vedlejší pruh
rychleji. Do tohoto zmatku se ještě
připletou řidiči na skútrech a motorkách, kteří se řídí pravidlem, že kam
se nevleze auto, tam se přece lehce
může vlézt jedna až dvě motorky.
Doprava na křižovatkách je řízena
z 99% policisty, protože v celém městě
je jen několik semaforů, které - až na
pár výjimek - nefungují. Změť těchto
Foto: 5x L. Pečinková
Dopravní zácpy v centru Kathmandu
„pravidel“ mi přišla jako neuvěřitelný
chaos a trvalo mi několik týdnů, než
jsme se do centra města odvážila.
Dnes mi ale všechno připadá naprosto
přirozené. Každé ráno nasadím svou
masku proti smogu a vyrážím do víru
kathmandské dopravy. Navíc musím
konstatovat, že místní řidiči jsou nejen
mistři řízení a jsou stále ve střehu, ale
také mi přijdou často mnohem
ohleduplnější než u nás.
Jak už jsem zmínila, do města si většinou nasazuji roušku na nos a ústa
chtěl v takové zemi a v takovém městě
zůstávat déle, než je nezbytně nutné.
Já sama neumím dost dobře vysvětlit,
proč jsem si Nepál tak moc zamilovala,
že po pěti měsících si chci pobyt tady
prodloužit minimálně na celý rok.
A musím zmínit, že stejně jako Kathmandu a Nepál okouzlili mě, polapila
tato země i spoustu dalších návštěvníků. „Story“ cizinců, kteří sem
přijeli na dovolenou, na trek nebo
pracovně na pár týdnů a zůstali tu
několik měsíců či let, slýchám
Typický stánek se zeleninou
jako ochranu proti všudypřítomnému
smogu a také mrakům prachu.
Znečištění je v Kathmandu a vlastně
v celém Nepálu velký problém. Vaše
vlasy nebo oblečení jsou už po jednoaž dvoudenním nošení pokryté
šedivou vrstvou. I zboží v obchodech je
pokryté stálou vrstvou prachu, což
jsme si uvědomila, když mé dlaně
a prsty byly po každém nákupu v supermarketu doslova černé. Ještě
očividnější je znečištění místních ulic
a řek. Ani v Nepálu stejně jako v mnoha
jiných asijských zemích není zvykem
vyhazovat odpadky do koše, ale jen
jednoduše na ulici. Lidem běžně
„odpadávají“ papírky od rukou přímo
na zem, ať už v restauracích, autobusech nebo na chodníku. Místní
systém sběru odpadků z domácností
a dokonce i kanalizace má také ještě co
dohánět. Proto není divu, že zdejší
ulice připomínají smetiště a řeka
Bagmati, protékající celým městem, je
bez nadsázky zapáchající stoka.
Po přečtení předchozích odstavců se
musí snad každý podivit, proč by někdo
neustále. Když opomenu místní
přírodu a velehory Himaláje, které jsou
překrásné a fascinující, je to asi místní
kultura a vstřícnost obyvatel, které
mají tu hypnotickou moc. Životní
tempo je tu o mnoho poklidnější než na
západě a povaha Nepálců je velice
příjemná. Místní lidé jsou skromní a
nekladou své potřeby, chtění a ego na
první místo, jako jsem to zažila
například v Nizozemí, kde jsme žila tři
roky. Jsou velice otevření, přátelští a
usměvaví. Tady máte pocit, že
kamkoliv přijdete, mají z vás radost jen
proto, že jste se tam objevili. Kromě
toho je mi na Nepálcích také velice
sympatické, jak jsou bezelstní a
upřímní, v porovnání s „dravými a
prohnanými“ Indy. Tomuhle všemu
dává pozitivní tečku místní dobré jídlo
a sluníčko, které příjemně prozáří
téměř každý den. Proto mohu jen
dodat: „Přijeďte, a přesvědčte se sami,
že Nepál opravdu stojí alespoň za
návštěvu.“
Sport 13
TÝNECKÉ LISTY
Co dělají hasiči v létě?
Vážení spoluobčané,
po delší odmlce Vás opět podrobněji
informujeme o dění u sboru dobrovolných hasičů. Sezóna soutěží v požárním sportu je právě v plném proudu
a naší snahou je zúčastnit se všech
soutěží probíhajících v okolí. Umístění
jednotlivých družstev na různých soutěžích je rozepsáno v přiložené tabulce.
Na podzim jsme založili dětské hasičské družstvo. Děti požární sport velice
baví, srší nadšením a elánem na každé
schůzce. Dětské soutěže jsou momentálně kvůli prázdninám přerušeny,
začínají opět v polovině srpna. Protože
naši malí hasiči jsou v tomto sportu
začátečníci, občas se jim na soutěžích
nedaří tak, jak by sami chtěli, což jim
někdy přináší zklamání. Po nasbírání
více zkušeností se jistě dostaví i větší
soutěžní úspěchy. Dle mého názoru je
umístění na předních příčkách nepodstatné. Daleko důležitější je radost
prožitá při pravidelných pátečních
schůzkách, zapojení do kolektivu,
učení se být v budoucnu nápomocný
v boji s ohněm a přírodními katastrofami – vždyť se jedná o naše nástupce
v této těžké dobrovolné práci! Tyto
děti možná v budoucnu zachrání majetek a životy i Vám! (…a že děti tahle
činnost baví dokazuje i používaná výchovná výstraha některých rodičů:“
…když si neuklidíš pokoj nebo nenapíšeš včas domácí úkol – nepůjdeš
v pátek do hasiče!“)
Foto: P. Peňaška
Abychom dětem vše usnadnili, vybudovali jsme v areálu hasičské zbrojnice
novou sportovní plochu. Na nerovném
terénu hrozil při běhu úraz nejen našim nejmenším. Zarovnali jsme a znovu oseli trávník (který v tomto parném
a suchém létě musíme pravidelně
zalévat) a vydláždili základnu. Pro bezpečnost dětí jsme tuto plochu oddělili
od cesty živým plotem z habrů. Polní
cesta lemující hasičskou zbrojnici bude i nadále po dokončení úprav
zachována pro pěší, pejskaře, cyklisty
či maminky s kočárky. Pokud by však
kolem hasičské zbrojnice jezdila i nadále motorová vozidla, všechna naše
práce byla zbytečná a bezpečnost
nejen našich nejmenších by byla
ohrožena. Děti jsou živel, snadno v zápalu boje vběhnou do cesty a neštěstí
by bylo na světě! Živý plot jim v tomto
velkém nebezpečí zabrání. Dovolte mi
také touto cestou poděkovat všem,
kteří svou pomocí přispěli k vybudování sportovní plochy, která okolním SDH chybí. Zároveň děkujeme za
pochopení všem, kterých se tyto
úpravy jakkoliv dotkly.
Z našeho bohatého a časově náročného programu minulých dnů vybírám
např.:
Ve dnech 12.5. – 13.5. náš sbor zajišťoval občerstvení na zámecké zahradě
při „Napoleonských slavnostech“.
Od pátku 25.5. do neděle 27.5. v Týnci
nad Sázavou probíhal oblíbený „sraz
Týnců“, kde jsme měli možnost potkat
své hasičské bratry a sestry ze všech
ostatních Týnců. Hasiči z Velkého Týnce si to jako obvykle náramně užili,
nejen při plnění úkolů netradiční soutěže!
2.6. jsme u hasičské zbrojnice pořádali
již tradiční dětský den s hasičskou
tematikou za finanční podpory Olomouckého kraje. Děti oblékaly maketu
hasiče do správné výstroje a výzbroje,
běhali s hasičskou helmou a proudnicí,
vyráběli puzzle s obrázkem hasičského auta a vyzkoušeli mnoho dalších
soutěží a her. To vše nejen za sladkou
odměnu. Nechyběla ani ukázka hašení
– tentokrát balíku slámy.
17. 6. jsme spolupořádali pátý ročník
„Týneckého pohádkového lesa“. Někteří z nás toto nedělní odpoledne
strávili v převleku za pohádkové bytosti, jiní členové obsluhovali hladové
a žíznivé příchozí. Nadšením rozzářené
oči dětí jasně dokazují opakující se
úspěch této akce.
23. 6. se v Radíkově na místní
přehradě konal již 6.ročník netradiční
soutěže v požárním sportu i s mezinárodní účastí. Naše holky soutěž vyhrály, kluci si to náramně užívali v raftu
i ve vodě.
8. 7. v Majetíně oslavovali 120 let od
založení jejich SDH. Součástí oslav na
hřišti byla i soutěž s koňskou stříkačkou. Naši členové v dobových kostýmech také nechyběli.
14. 7. se na Týnecké zámecké zahradě
konal již pátý ročník klání „O putovní
pohár starosty obce“ v požárním sportu. Poprvé o svůj putovní pohár bojovala i děvčata, nejen muži. Nás sbor
povolal ke sportu všechny své členy
a mohli jste vidět soutěžit nejmladší
i nejstarší týnecké členy – celkem jsme
sestavili pět družstev. Soutěže se
zúčastnilo celkem 21 týmů. A protože
k hasičům patří voda, od začátku do
konce soutěže nám pršelo a pršelo.
Naštěstí déšť v 19 hodin ustal a večerní
taneční zábava se skupinou Yantar se
již konala za krásného počasí.
28. 7. náš kuchař Jakub Hyžik s dalšími
pomocníky vařili v kotlíku hasičský
guláš. Hasičský guláš z hovězího masa
s příchutí leča dle slovenského receptu
byl vynikající! Další naši členové Vás
napojili a nasytili nejen během odpoledne, ale i při večerní zábavě. Ve stejný den naše soutěžní družstva byla na
soutěži v Troubelicích.
Minulé období bylo opravdu časově
náročné. Videa i fotky z jednotlivých
akcí můžete vidět na .
Když si k tomuto přehledu akcí z naší
činnosti přidáte ještě soutěže, o kterých jsem se podrobněji nezmiňovala,
brigády, zásahy JPO a pravidelné zalévání zeleně v naší obci sami vidíte,
jak je naše činnost náročná. Velké
poděkování patří všem aktivním
členům, jejich rodinám, našim sponzorům a příznivcům. Za všechny si
přeji, aby týnečtí dobrovolní hasiči
nemuseli v budoucnu zasahovat při
žádných katastrofách a dál mohli velkým dílem přispívat ke kulturnímu
životu v naší obci.
II. ročník Memoriálu Milana Vrby
v tenisové čtyřhře
Dne 23. června 2012 proběhl na tenisových kurtech ve Velkém Týnci II.
ročník Memoriálu Milana Vrby v tenisové čtyřhře. Za krásného slunečného
počasí se turnaje zúčastnilo 14 dvojic,
které do pozdního odpoledne bojovaly
o celkové vítězství. V úvodu turnaje
jsme přivítali paní Hanu Vrbovou a předali poháry loňským vítězům pánům
Jaromíru Prečanovi a Michalu Židákovi.
Zpestřením turnaje byla účast bývalých ligových fotbalistů Petra Uličného, Dana Matušky a Oty Vyskočila.
Ve velice přátelské atmosféře a za
podpory diváků zvítězila ve finále dvojice pánů Strohalm - Helekal, která si
tak odvezla palmu a pohár vítězů.
Touto cestou bych chtěl poděkovat
všem, kteří nás v tomto turnaji podpořili a pomohli tak v jeho uspořádání.
Jedná se o tyto laskavé sponzory: Obec
Velký Týnec, Stavby Žádník, Agra Velký Týnec, Pohostinství Ján, Hospoda na
hřišti – p. Janíček, Vinařství František
Novák, Zámečnictví Jaroslav Dvořáček. Další poděkování patří členům
pracovní skupiny obce za dovoz lavic
a stánků a fotbalistům TJ Sokol Velký
Týnec za půjčení šatny.
Další turnaj v tenisové čtyřhře se
uskuteční v sobotu 8. září 2012, kdy se
otevřou brány II. ročníku Velký Týnec
Open. Zahájení je plánováno na 9. hodinu ranní a přihlásit se do něj můžete
u ředitele turnaje pana Petra Drápala
na telefonním čísle 724 089 890.
Jiří Hořava, předseda Tenisového
oddílu Velký Týnec
Na závěr mi dovolte Vás jménem našeho sboru pozvat na seriál soutěží
„Tohatsu Fire Cup“, který se bude
konat od 10,00 dne 18. 8. 2012 v areálu týnecké hasičské zbrojnice. Pokud
se děti již vrátí z prázdnin, o přestávce
uvidíte i naši nejmladší generaci.
S pozdravem „Vodě zdar, ohni zmar!“
Eva Šišková
Foto: archiv TK V. Týnec
14
Sport
TÝNECKÉ LISTY
Oslava 80-ti let od založení TJ Sokol ve Velkém Týnci
Jindřich Pospíšil Ve dnech 15. a 16.
června proběhla oslava 80-ti let od založení Tělovýchovné jednoty Sokola ve
Velkém Týnci. Celou akci si vzal na svá
bedra výbor oddílu kopané, který se
podílel na zajištění a celkovém průběhu akce. V pátek 15. června v areálu
zámecké zahrady odstartovala oslava
koncertem české hudební legendy
skupiny Katapult v čele s nestárnoucím Oldou Říhou. Tato skupina se na
půdě obce Velký Týnec představila
podruhé ve své historii a to po dlouhých 33 letech. Na koncertě zazněly
skoro všechny známé pecky této formace. Kdo se vystoupení zúčastnil,
určitě nelitoval, protože skupina dvě
a půl hodiny masírovala posluchače
kvalitní muzikou. Celé skupina podala
výborný výkon a bylo vidět, že si k sobě Olda vybral dobré muzikanty, jak
Andy Budka s baskytarou, tak Ondra
Timpl za bicími se s kapelou výborně
ztotožnili. Konec koncertu byl ve znamení akrobatických kousků hlavního
frontmena Katapultu, který bez jakýchkoliv zábran šplhal po konstrukci
podia a zdravil diváky, jako by mu bylo
dvacet a ne „důchodových“ třiašedesát. Určitou kaňkou byly jen slabá
účast návštěvníků, ale podle našeho
názoru a názoru zúčastněných diváků
ti, co nepřišli, neviděli super koncert
a výkon této formace. Závěrem použijme slova z písně Katapultu snad ještě
„někdy příště“. Sobota 16. června již
byla až na výjimky ve znamení sportu a
celá se odehrála v našem areálu. Od
devíti hodin odehráli své poslední mistrovské utkání sezóny starší a následně mladší žáci s žáky Chomoutova.
Obě utkání skončila remízou - u starších 3:3 a u mladších 6:6. Následovala
ukázka leteckých modelářů, kteří
předvedli své umění v ovládání vrtulníků. Dalším bodem programu bylo vystoupení gymnastek TJ Sokol Velký
Týnec a mažoretek. Vše pomalu směřovalo k hlavnímu bodu sobotního dne
a tím bylo fotbalové utkání výběru TJ
Sokol Velký Týnec a AC Sparta Praha
stará garda. Sparťané po původních
slibech bohužel neustále měnili účast
hráčů, protože současně probíhající
ME v Polsku a na Ukrajině nám bylo
tvrdým konkurentem. Někteří hráči
jako např. Honza Berger, Horst Siegel,
Franta Straka, Jirka Novotný a další dali
přednost lukrativnějším nabídkám
v programu ME. Bomber Skuhravý se
na to prostě normálně vy…l a nepřijel,
i když slíbil, z Itálie. Nakonec sparťané
přijeli k utkání jen s jedenácti hráči.
Jako malý bonus byl pro nás klubový
autobus Sparty, který využívá jen „A“
mužstvo a stará garda ho měla možnost využít úplně poprvé a asi také
naposledy. Na našem trávníku se představili tito hráči: Vratislav Lokvenc,
Václav Budka, Martin Abrahám, Tomáš
Poštulka, Marek Trval, Richard Polák,
Jan Tenner, Aleš Bažant, Josef Karolín,
Petr Prokop a Milan Sova. Trenérem
a manažerem staré gardy je pan Jaroslav Bartoň. Za domácí nastoupil mix
z řad bývalých hráčů, sponzorů a partnerů klubu, vybraní byli i dorostenci,
kteří letos končí v mládežnických kategoriích. Dvě místa obsadili hráči, které
nominoval oddíl moderní gymnastiky.
Samotné utkání řídila trojice rozhodčích, jako hlavní Stanislav Kaláb ml.
a na čarách Radek Saidl a Petr Drápal.
Původně nominovaný hlavní rozhodčí
p. Stanislav Kaláb st. se zúčastnil jen
jako divák. Utkání se hrálo na dvakrát
třicet pět minut a po prvním poločase
jsme prohrávali 1:3. V poločase utkání
se losovalo o vyhlídkové lety opravdovým vrtulníkem a devět diváků se podívalo po skončení utkání na krásy
Velkého Týnce a okolí z paluby stroje
Robinson R44 pilotovaný panem Františkem Králíkem. Ve druhém poločase
padlo ještě dalších šest branek a konečný výsledek vyzněl lépe pro naše
hosty v poměru 4:6. Do střelecké listiny se za domácí zapsal Pavel Kovařík
2x, Tomáš Ehrenberger a Filip Švéda,
za Pražany skóroval Vratislav Lokvenc
2x, Josef Jarolím 2x, Martin Abrahám
a Marek Trval. Po utkání následovalo
krátké posezení s konzumací pochoutek z grilu, které pro nás připravili pánové Laďa Dvořák a Oťas Kuba, a různých tekutin. To se již po hřišti pro-
lav, kterou byla taneční zábava se
skupinou Trifid začínající v 19 hodin.
Bob a jeho parťáci jako vždy nezklamali a bavili posluchače a tanečníky až
do druhé hodiny ranní. Protože jsme se
opakovaně setkali s negativním ohlasem na cenu vstupného, dovolíme si
uvést skutečné náklady na tuto náročnou akci. Koncert skupiny Katapult
+ pronájem pódia 108 tis. Kč, AC Sparta Praha včetně dopravy 32 tis. Kč,
propagace na rádiu Haná včetně představení hlavních partnerů akce 24 tis.
Kč, Olomoucký deník 3700 Kč, pronájem mobilních WC 6 tis. Kč, moderátor
6 tis. Kč, reklamní předměty 9 tis. Kč,
vrtulník 8 tis. Kč, ochranka 7 200 Kč,
VIP občerstvení 15 tis. Kč, Trifid 8 tis.
Kč. Celkem tedy asi 226 900 Kč. Zdají
se vám ceny vstupného stále ještě
neadekvátní? Touto cestou ještě jednou děkujeme všem partnerům oslav
za poskytnuté finanční a materiální
prostředky. Hlavní partneři: Olomoucký kraj, Machovský mapy, Obec Velký
Týnec, Střechy Švéda, Invest – Sloupský, Technické služby města Olomouc.
Ostatní partneři: Přípravné práce pro
stavby Vytásek, Kovoobráběčství
Švéda Jiří, Ral Pneu, FGP – studio, Metal-Aliance, DML group, Vladimír Stolička, AGRA Velký Týnec, Lo Haná,
Vape, Ticketpro a Mikroregion Království a mediálními partnerům akce:
Rádio Haná a Olomoucký deník. Na
závěr bychom ještě chtěli poděkovat
za pomoc při organizaci členům oddílu
kopané a moderní gymnastiky.
háněly hráčky týmu Žabky Tršice a Lolipops Brodek u Přerova. Hráči Sparty
avizovali zhruba hodinové posezení
v rámci včasného návratu do Prahy
a sledování utkání naší reprezentace
na ME. Jak slíbili, tak to také bylo a krátce po šestnácté hodině se krásný „parník“ s logem Sparty vytočil na našem
parkovišti, zadůl naposledy do houkačky a pomalu mizel z dohledu. V poločase utkání žen se losovalo o zajímavé
ceny. Po tomto utkání již následovalo
posezení a vyhlížení poslední části os-
Foto: 4x J. Pospíšil
Rozpis fotbalových soutěží na sezónu 2012/2013
TÝNECKÉ LISTY
Křížovka 15
Správné znění tajenky zašlete poštou nebo e-mailem či zatelefonujte na Obecní úřad Velký Týnec, Zámecká 35, 783 72, telefon 585 151 111 nejpozději do konce měsíce.
Tajenka z minulého čísla: Koho chuť ženit se souží, ten po hádkách po žalu touží.
Úspěšnou řešitelkou minulé křížovky a výherkyní knihy se stává paní Eva Šimonová z Velkého Týnce. Gratulujeme.
do 12/12