Téma: Je „spravedlivý obchod“ FAIR TRADE skutečně

Téma: Je „spravedlivý obchod“ FAIR TRADE skutečně

Portrét
MIROSLAV TREYBAL
Marcela Roche
NÁVRAT VYDER
DO HOLANDSKA
Matouš Šimek
KOMU POMOHL ORKÁN?
Téma:
Je „spravedlivý obchod“
FAIR TRADE skutečně férový?
PORADNY SÍTĚ KRASEC PORADNY SÍTĚ KRASEC PORADNY SÍTĚ KRASEC
C AL L A
370 04 České Budějovice, Fráni Šrámka 35
Tel.: 387 310 166, 387 311 381, e-mail: [email protected]
web: http://www.calla.cz
Poradna: Po 9–13 h. (především energetika), Út 13–17 h. (především všeobecné poradenství),
St 9–13 h. (především ochrana přírody a krajiny)
ČESKÝ NADAČ NÍ FOND PRO VYDRU
379 01 Třeboň, Jateční 311
Tel. 384 72 20 88 (M. Šimek 723 654 478), e-mail: [email protected]
web: http://www.otter.trebone.cz
Průběžně konzultace a poradenství v oblasti ochrany vydry říční, náhrady škod
(M. Pacovská 775 364 625)
Poradna: Út a Čt 15–18 h., St 9–12 h.
DŘ ÍPATK A
383 01 Prachatice, Rumpálova 402
Tel. 388 317 806, 724 081 117, e-mail: [email protected]
web: http://www.dripatka.cz
Poradna: Po a Čt 16–18h.
E KOLOGI CKÝ P R ÁV N Í SERV I S
390 01 Tábor, Převrátilská 330
Tel: 381 253 904, fax: 381 253 910, e-mail: [email protected]
web: http://www.eps.cz
Poradna: St a Čt 13–17 h.
Za podporu děkujeme
Kavárně Měsíc ve dne,
Nová ulice 3, České Budějovice,
která poskytuje prostory pro konání akcí sítě
KRASEC a pomáhá s distribucí časopisu.
Kavárna na půl cesty,
Fair-Trade obchůdek,
Galerie, Literární kavárna
www.mesicvedne.cz
Jihočeský čtvrtletník o životním prostředí
Název časopisu je odvozen od názvu
Krajské sítě environmentálních center v jižních
Čechách, která vzniká v rámci projektu,
podpořeného z prostředků Evropského
sociálního fondu v ČR a ze státního rozpočtu
ČR, prostřednictvím MŽP ČR.
FLORI A N US
377 01 Jindřichův Hradec, Pražská 1286/II
Tel.: 384 382 511, e-mail: [email protected]
web: http://florianus.wz.cz
Poradna: Út 10–13 h., Čt 14–18 h.
I NK AN O
397 01 Písek, Píseckého 131
Tel.: 382 210 319, e-mail: [email protected], web: http://new.inkano.cz
Poradna: Po 8–12 h., 13–16 h.
ROSA
370 01 České Budějovice, Senovážné nám. 9
Tel.: 387 432 030, e-mail: [email protected], web: http://www.rosa.ecn.cz
Poradna, knihovna i videotéka: Po, Út 9–12 h. a St, Čt 12–18 h.
ŠÍPEK
381 01 Český Krumlov, tř. Míru 144
Tel. 721 179 755, 380 727 733, e-mail: [email protected]
web: http://www.sipek.roklinka.cz
Zveřejněné články obsahují názory autorů,
nevyjadřují (pokud není výslovně uvedeno)
ani stanovisko sítě KRASEC, ani redakční rady.
Vydává:
Rosa, o.p.s., jako časopis Krajské sítě
environmentálních center KRASEC
Partnerské organizace projektu:
Calla, Český nadační fond pro vydru, INKANO,
SVIS MŠMT-CEV Dřípatka, ZO ČSOP Šípek,
Rosa,o.p.s., Ekologický právní servis, Fakulta
managementu VŠE J. Hradec
a Jihočeský kraj
Adresa redakce:
ŠMIDINGEROVA KNIHOVNA
386 01 Strakonice, Husova 380
Tel.: 383 323 021, 383 322 219, e-mail: [email protected], web: http://www.knih-st.cz
Poradna: Po – Pá 7.30–16h.
KRASEC, Rosa,
Senovážné nám. 9, 370 01 České Budějovice
e-mail: [email protected]
Odpovědná redaktorka:
Zdenka Jelenová
SLUNEČNICE
CENTRUM PRO ZDRAVÝ ŽIVOTNÍ STYL
OBCHOD SE ZDRAVÝMI POTRAVINAMI A BYLINKAMI
VÁM NABÍZÍ:
OBCHOD SLUNEČNICE
NAJDETE V ČESKÝCH
BUDĚJOVICÍCH
V CHELČICKÉHO
ULICI 21,
MEZI LANNOVOU TŘÍDOU
A RUDOLFOVSKOU ULICÍ
VEDLE ELEKTRO HAVLÍČEK
BIOPOTRAVINY, POTRAVINY PRO ZDRAVOU VÝŽIVU
BIO OVOCE A ZELENINU, BIOUHERÁK , BIOVÍNO
POTRAVINY PRO VEGETARIÁNY A VEGANY
OTEVÍRACÍ DOBA:
ČERSTVÉ KOKOSOVÉ MLÉKO, ŽELEZITÉ VÍNO „KAGOR“
PO – PÁ 8,30 – 18,00
VELKÝ VÝBĚR BIO KOŘENÍ, ŽITNÝ KVÁSKOVÝ CHLÉB
SO 8,30 – 12,00
BIO JAVOROVÝ SIRUP, BIO MELASUBIO CUKROVINKY
BIO POHANKU, JÁHLY, ŠPALDU, OVES, ŽITO, KUSKUS…
Bližší informace
VELKÝ VÝBĚR BYLINNÝCH ČAJŮ, TINKTUR A SIRUPŮ
na tel. č. 603 266 753,
MED, MEDOVINU, PROPOLIS A JINÉ VČELÍ PRODUKTY
387 315 856
PŘÍRODNÍ KOSMETIKU Z KONOPÍ, WELEDA, LAVERA…
SOLNÉ LAMPY, SVÍČKY, VONNÉ TYČKY, RELAXAČNÍ HUDBU
VONNÉ OLEJE DO AROMALAMPY A NA MASÁŽE
KNIHY O ZDRAVÉ VÝŽIVĚ A O LÉČENÍ NEMOCÍ STRAVOU
KNIHY S DUCHOVNÍ A EKOLOGICKOU TÉMATIKOU
EKOLOGICKÉ ČISTÍCÍ A PRACÍ PROSTŘEDKY „ECOVER“ A „SODASAN“
KAŽDÉ PONDĚLÍ ČERSTVÉ BIOPEČIVO Z PEKÁRNY COUNTRY LIFE NENAČOVICE (BIO CHLÉB, ROHLÍKY,
KOLÁČKY, BAGETY…) – JEDINÁ PEKÁRNA V ČR, KDE SI BIO ZRNO SAMI VYPĚSTUJÍ, SEMELOU NA
KAMENNÉM MLÝNĚ A UPEČOU
Redakční rada:
Libuše Jozková, Jiří Guth, Ivana Jonová
Vladimír Molek, Jan Nový
Sazba a grafická úprava:
MADART, Vodňany (www.madart.cz)
Tisk:
TISKÁRNA HEMALA, Písek
Evidováno:
Ministerstvo kultury ČR, reg. č. E 16312
Krasec č. 8 vyjde: 6/2007
TIŠTĚNO NA RECYKLOVANÉM PAPÍŘE
Předplatné:
viz objednávka na zadní straně obálky,
info: tel. 387 432 030,
e-mail: [email protected]
Inzerce a výměnná reklama:
tel. 607 777 993, e-mail: [email protected]
Velké foto na obálce © Eva Fraňková
© KRASEC 2007
ISSN 1802-1441
E DI TOR IA L
Z OB S A H U
AK T UÁLN Ě ZE S ÍTĚ K R A SEC
Milé čtenářky a čtenáři,
ZDENKA JELENOVÁ
foto Jan Voběrek
zprávy od partnerských
organizací
4–5
PORTRÉT: Miroslav Treybal
STR. 10–11
…Změna prostředí je dlouhodobá věc a než se poměry změní, zmizí nám mnoho ohrožených organismů, které pak budou v přirozených ekosystémech chybět, pokud je dnes neochráníme. Za ochranářem je vidět praktická práce…
Vladimír Molek
Matouš Šimek
Komu pomohl orkán?
8
Ja n N ov ý
Rub (a líc) jihočeského
venkova
9
M i c h a l B e r n a rd
Využíváte dostatečně
svá práva?
12
foto Matouš Šimek
JARN Í P ŘÍLO H A
P RO RO D IN U
Právní poradna
Vaříme s Líbou
NEJEN pro děti
Výlety bez aut
I
II
III
VI
Zd e n ka J e l e n ová
Šípek nechce svět měnit,
ale zachovat
13
T É MA
Je Fair Trade férový?
KAUZA GLOBÁLNÍ OTEPLOVÁNÍ
STRANA 17
…Groteskním písemným příspěvkem našeho prezidenta do debaty
amerického kongresu o globálním oteplování jsme si utrhli i kousek
celosvětové ostudy…
Radovan Hájek
14-15
V l a di m í r M o l ek
Za panem O. Kankrlíkem
16
František Langmajer
Divný člověk
16
M a rce l a R o c h e
Návrat vyder do Holandska 18
PANOR AMA
foto Calla
tipy na webové stránky,
projekty, knihy...
18 – 19
LÉPE JEDNOU VIDĚTI...
STRANA 21
...Že se to teď takovému ČEZu vrací zpátky, když chce stavět vlastní
větrný park na polích vedle chladicích věží dukovanské elektrárny a
starostové, světe div se, to nechtějí, že by jim hyzdil krajinu? Patrně
důkaz pověstných božích mlýnů…
Edvard Sequens
P OH L E DE M
VLADIMÍRA MOLKA
[email protected]
Veřejný zájem
nebo zájem veřejnosti?
Přesto, že rozšíření skládky v Lišově má několik set odpůrců z řad místních obyvatel, kteří se podepsali pod petici, několik desítek se jich zúčastnilo veřejného projednání procesu EIA a zaslalo připomínky k posudku,
Město Lišov nemá „z hlediska veřejného zájmu“ ke kontroverzní stavbě připomínky. Obdobná situace nastala v Trhových Svinech. Zde se „ve
veřejném zájmu“ chystá přeložka komunikace, která dle mínění také stovek
občanů nevyřeší problematický průtah městem, ale pouze změní trasu stávající komunikace. Naopak Obec Mydlovary dokázala za podpory občanů
zastavit projekt výstavby zařízení na energetické využívání odpadu (jinými
slovy spalovny). I zde byl největším argumentem veřejný zájem.
Jak to tedy doopravdy s institutem veřejného zájmu je? Nedochází ke zneužívání, resp. špatnému výkladu těchto „kouzelných slůvek“, otevírající-
K a rel Srdečný
Větrná pro a proti
21
Lu ká š H o u dek
Odpad jako surovina
22
F E JE TO N I re ny Va c kové
22
DÁREK PRO PŘEDPLATITELE:
skládačka
„Naučná stezka údolím říčky Černé“
(vydala Cassiopeia s finanční podporou Jč. kraje)
mu dveře úřadů a matoucímu občany? České zákony jsou na rozdíl
od starostů, podnikatelů a úředníků na pojem veřejný zájem opatrnější. Zákon č. 114/1994 Sb., o ochraně přírody a krajiny, umožňuje udělit
výjimku ze zákona při ochraně zvláště chráněných územích pouze v případě, „kdy jiný veřejný zájem výrazně převažuje nad zájmem ochrany přírody“. Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním
řádu, zná tzv. „veřejně prospěšné stavby určené k rozvoji nebo k ochraně území a veřejně prospěšná opatření“. Vcelku srozumitelnou odpověď
na spor o veřejný zájem dává zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, podle
nějž dbá správní orgán na to, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem.
Zásada ochrany veřejného zájmu tedy neznamená, že by správní orgány, tedy úřady a jejich úředníci, nebo kdokoliv jiný měli definovat a rozhodovat o tom, co je a co není veřejný zájem. Nejde také o odkaz na
jakýsi abstraktní veřejný zájem, ale jde vždy o konkrétní veřejné zájmy,
které vyplývají z právní úpravy. Jakýsi universální, obecně platný a všem
společný veřejný zájem ostatně ani neexistuje. „Soulad přijatého řešení
s veřejným zájmem“ zahrnuje tedy proces hledání a nalézání jednotlivých veřejných zájmů, které jsou již vyjádřeny v právních předpisech.
A z tohoto procesu by rozhodně neměla být veřejnost vyloučena!
Autor pracuje jako energetický poradce v Calle.
3
Jihoče ský čtv r tletník o životním prostředí
Jaro je doslova v plném rozpuku. Duben (kdy pro vás
tvoříme toto číslo) a květen
(kdy je dostáváte do rukou)
jsou pro mne nejkrásnější
měsíce v roce.
Letos ovšem jako by jaro bylo tak trošku neblaze zastíněno poněkud nepovedenou zimou...
Alespoň my, kteří jsme k dění v přírodě nastaveni „na zvýšenou citlivost“, vnímáme, že vysoko nadprůměrně teplá zima, lednový orkán,
jehož následky nejen v našich lesích ještě dlouho nebudou zcela sečteny, ani dubnové sucho
a parno nejsou až tak úplně „v normě“.
Do toho nám z Ameriky přicházejí zprávy o náhlém nevysvětlitelnému hromadnému vymírání
včel, z druhé strany se chlubí Čína, že její specializované ministerstvo umí měnit počasí přesně dle zadání... Lámeme si s tím vším hlavu, i
když zaznívají mnohé hlasy (a to nejen prezidentské), že všechno už tu bylo a že to není nic
neobvyklého. Nevím. Ale kdesi uvnitř mnohých
z nás se pomalu usidluje pocit tísně. Ten pocit
trochu prostupuje i některými texty dnešního
čísla Krasce. Přečtěte si k tomu např. esej Radovana Hájka z ekocentra Florianus (str. 17).
V dnešním čísle se ale také například ve dvou
článcích Matouše Šimka dozvíte, co Kyrill napáchal v Národním parku Šumava, můžete si přečíst povedený rozhovor dvou dlouholetých
„ryzích“ ochránců přírody, podívat se s ředitelkou třeboňské vydří nadace do Holandska, kde
mají zájem o jihočeské vydry, nebo popřemýšlet s Janem Novým o minulosti a budoucnosti
venkovských škol.
A pak je tu naše aktuální téma: Fair Trade
neboli „spravedlivý obchod“. Asi jste se s výrobky prodávanými pod touto značkou již setkali. V reportáži na str. 14-15 si můžete přečíst, za
jakých podmínek je pěstována brazilská „férová“ káva. Pokud vás při četbě reportáže, ale i
ostatních příspěvků cokoli zajímavého, byť i
polemického napadne, neváhejte nám napsat
na [email protected]. A budete-li mít čas, sledujte – a spoluvytvářejte – naše webové stránky www.krasec.cz.
A K T UÁ L N Ě Z E SÍ T Ě K R ASE C
IVANA JONOVÁ, Šmidingerova knihovna
Ji ho č e sk ý čtv r tletník o životním prostředí
4
Měsíc pro neziskový sektor v Třeboni
V březnu proběhla v Třeboni již podruhé kampaň Měsíc pro neziskový sektor,
kterou iniciovaly Český nadační fond
pro vydru, Třeboňská rozvojová o.p.s.
a Okolo Třeboně, o.s. Cílem bylo nejen
představit neziskový sektor atraktivní formou, ale i upozornit, že podpora těchto aktivit by měla být součástí
osobní kultury a občanské zodpovědnosti každého z nás.
Do kampaně se zapojilo více než dvacet organizací reprezentujících různé oblasti neziskových aktivit. Každá z nich připravila ukázku činnosti,
vystoupení, přednášku, exkurzi nebo
den otevřených dveří. Vyvrcholením
bylo benefiční představení a následná aukce věnovaných uměleckých děl.
Výtěžek více než 50 000,- Kč je určen
na podporu zúčastněných neziskových organizací v Třeboni.
MARCELA ROCHE, ČNF pro vydru
I NEZISKOVÉ ORGANIZACE
POTŘEBUJÍ MANAŽERY!
MIMOŘÁDNÉ STUDIUM
NA FAKULTĚ MANAGEMENTU
VŠE
WWW.FM.VSE.CZ/CCV
Místní trhy
trhy
ZUZANA GUTHOVÁ,
[email protected]
Víte, že „čerstvá“ zelenina v běžném
obchodě je minimálně 2 – 3 týdny po
sklizni? Tušíte, kde ji pro vás vypěstovali a kolik kilometrů putovala až
k nám? Rajčata ze Španělska procestují v průměru 2 500 kilometrů a jablka
z Chile dokonce až 17 000 km. A přitom
obojí roste i u nás...
Na podzim mě až bolely oči z pohledu
na spadaná jablka a švestky hnijící za
ploty zahrad… A o pár desítek metrů
dál v paneláku či bytovce hospodyňky
asi pekly štrůdl z moravských (přinejlepším) jablek. Možná chybí příležitost
k prodeji přebytků ze zahrádky, možná,
kdyby příležitost byla, našlo by se i pár zájemců o příležitostný prodej. Zájem o nákup by byl
určitě.
Novohradská občanská společnost loni uspořádala dva trhy zaměřené na místní produkty
v Nových Hradech – sýry, domácí uzeniny, med, pečivo, ale i keramiku apod. Zájem vysoce
převýšil nabídku, zboží bylo za 2-3 hodiny vyprodáno.
Letos uspořádáme v regionu Sdružení Růže několik větších trhů (celodenních), kterých se možná zúčastní i výrobci z blízkého Rakouska (pro inspiraci, co všechno lze v domácích podmínkách vyrábět). První velký trh místních produktů spojíme s Novohradským medobraním, které
se uskuteční v sobotu 26. května v okolí historické kovárny v Nových Hradech od 9 do 17 h.
Plánujeme také menší „všední“ trhy v Borovanech na náměstí, které by měly být zaměřeny
spíše na prodej přebytků ze zahrádek, zeleniny, ovoce, květin, borůvek, sýrů, vajec, atd. Tento
malý trh budeme pořádat od poloviny června každou druhou sobotu, cca od 7 do 9h.
Pro zručné výrobce a zpracovatele místních produktů připravujeme také program podpory formou místního značení, který běží již v pěti regionech ČR. My se zaměříme na produkty
Novohradska, kam budou spadat i okolní obce od Kaplice až po Trhové Sviny a Borovany. ProAutorka je ředitelkou Rosy, o.p.s.
jekt podpořilo MŽP.
Z KRASEC povstalKrasec
Krasec
JIŘÍ GUTH,
[email protected]
KRASEC – KRAjská Síť Environmentálních Center vznikla díky podpoře z Evropského sociálního fondu. Vyškolení poradci nabízejí své služby ve všech okresech kraje, vyšlo už sedmé číslo
časopisu Krasec, na www.krasec.cz funguje on-line poradna a pravidelně tam přibývají aktuální zprávy i rozsáhlejší dokumenty. V rámci projektu se uskutečnilo mnoho desítek různých
akcí pro veřejnost.
Co bude dál, po skončení projektu? Organizace zapojené do sítě hledaly cestu, jak vytvořenou strukturu, komunikační kanály a distribuční síť využít i nadále. Proto vznikla myšlenka
na institucionalizaci. Instituce střešního typu umožní spolupráci mezinárodní (např. s podobnými strukturami v Rakousku) a efektivní spolupráci mezisektorovou (s veřejnou správou,
odbornými institucemi apod.).
Symbolicky prvního jarního dne r. 2007 se uskutečnilo první členské shromáždění občanského sdružení Krasec. Zakládajícími členy jsou Český nadační fond pro vydru (Třeboň), Rosa,
o.p.s. (Č. Budějovice), Calla (Č. B.) a Ekologický právní servis (Tábor). Do sdružení dále vstoupily Regio Písek, o.p.s., Florianus – Přírodní zahrada (Jindřichův Hradec), Jihočeské matky (Č. B.),
CEGV Cassiopeia (Č. B.) a Ekowatt (Č. B.). Se sdružením chtějí spolupracovat prachatická Dřípatka a strakonická Šmidingerova knihovna (obě organizace provozují ekologickou poradnu).
Předsedkyní o.s. Krasec byla zvolena Hana Janáčková Kojanová (Rosa) a v jeho výkonné radě
jsou dále Edvard Sequens (Calla) a Marcela Roche (ČNF pro vydru).
O.s. Krasec chce navázat na partnerství sítě KRASEC s Jihočeským krajem a pomáhat naplnit některé konkrétní cíle Krajské koncepce environmentální výchovy, vzdělávání a osvěty. Sdružení
zajistí aspoň minimální „síťové“ služby – koordinaci ekologických poraden, provoz webu a společnou prezentaci. V současné době shání dotační podporu, aby pokud možno všechny služby
pokračovaly ve srovnatelném rozsahu jako dosud – a ve stále se zvyšující kvalitě.
Autor je tajemníkem o. s. Krasec.
foto autorka
Neziskovky na Strakonicku
Až do 28. března bylo možné ve
vodňanském infocentru shlédnout
výstavu neziskových organizací na
Blatensku, Strakonicku a Vodňansku,
kterou každý rok pořádá Šmidingerova knihovna ve Strakonicích v rámci
celostátní kampaně „30 dní pro neziskový sektor“. S výstavou souviselo
setkání zástupců neziskových organizací v sobotu 24. února ve Vodňanech. Pozvány byly kromě vystavujících organizací všechny ty, které jsou
zařazeny v Adresáři neziskových organizací Strakonicka, spravovaném Šmidingerovou knihovnou, a ty, které jsou
nějak přímo spjaty s Vodňany. Adresář nyní čítá téměř sedm desítek různě zaměřených organizací; za poslední rok jich přibylo čtrnáct.
Lepšíholub
holub
foto autor
A K T UÁ L N Ě Z E SÍ T Ě K R ASE C
v hrsti...
MATOUŠ ŠIMEK,
[email protected]
… než-li vrabec v supermarketu! Nákupní
horečka už zachvátila i ptačí říši! Do prodejny diskontu Plus v Třeboni tuto zimu, konkrétně ve středu 24.1., vlétli dva vrabci, aby
se zde ohřáli (tou dobou byla krátká epizoda
skutečné zimy) a zkontrolovali kvalitu místního pečiva.
V rozporu s reklamními slogany, které hlásají, že nové supermarkety jsou tu pro všechny, byli
zaměstnanci Českého nadačního fondu pro vydru požádáni, aby vrabce dostali ven z interiéru prodejny.
Vyrazili jsme čtyři, vyzbrojeni několika metry ornitologických sítí, ale i tak to byl s okřídlenými čipery nerovný souboj. Měli navrch. Situaci nám navíc ztěžovali nakupující, kteří nejdříve
nevěřili, pak překáželi a nakonec pozorovali. Museli jsme sítí přehradit jeden z koridorů pro
nakupující a doufat, že vrabčáci si sítě nevšimnou. Ti nás ovšem při navazování pozorně sledovali a už si plánovali, kudy se dá síť nejlépe oblétat. To se jim dařilo bezchybně. Bylo třeba
vrabce po prodejně neustále pronásledovat, nahánět je, nedat jim oddychu a doufat, že udělají ve spěchu leteckou chybu. To se záhy podařilo v případě samečka, kterého jsme také ze
sítě brzy úspěšně vypletli. Dali jsme ho do připraveného boxu, který jsme přikryli, aby se v přítmí uklidnil.
Chytit podobně také samičku byl oříšek. Síti se buďto úspěšně vyhýbala, anebo se od ní dokázala záhadně odrazit zpět. Upravili jsme ještě jednou síť, aby v ní byly potřebné kapsy a zároveň byla optimálně vypnutá. Někteří nakupující navíc nechtěli pochopit, že za rohlíky musí
vážit poněkud delší cestu okolo, a tak hrozilo, že se nám do sítě chytí oni a poničí ji. To se stane velmi snadno. Konečně se zadařilo a chytla se i samička! Kdybyste někdy vyprošťovali opeřence z ornitologické sítě, vždy si nejdříve uvědomte, nebo se pokuste zjistit, ze které strany
do sítě vletěl a odtud se ho také snažte vyprostit! My jsme to neudělali a vyprošťování samičky nám tak trvalo docela dlouho.
Nakonec jsme sbalili síť a s oběma vrabčáky vítězoslavně odjeli. Po chvilce jsme oba dva vypustili v třeboňské vilové čtvrti, kde se dá v zahradách vždycky zobnout něco k snědku. Vrabčáci
to, zdá se, pochopili a supermarket a hledání nových slev přenechali výhradně rodu Homo.
Seminář EŠV v Ekocentru Šípek
Na samém konci února se v Ekocentru
Šípek uskutečnil ve spolupráci s Krajským úřadem Jč. kraje seminář „Ekologicky šetrný výrobek a služba – jak
začlenit problematiku EŠV a ekoznačení do výuky.“ Přednášková místnost
byla naplněna pedagogickými pracovníky převážně z Českokrumlovska.
Adéla Petrová z agentury Cenia prezentovala Národní program označování ekologicky šetrných výrobků, všichni
jsme dostali k dispozici seznam výrobků s propůjčenou ochrannou známkou, mohli jsme si prohlédnou katalogy výrobků a seznámili se s výukovým
programem „Co je doma, to se počítá“. V českých obchodech již můžeme
vybírat ze 400 výrobků označených
ekoznačkou EŠV. Podrobnější informace k tomuto tématu: www.cenia.cz,
www.ekospotrebitel.cz.
DANIELA DVOŘÁKOVÁ, Šípek
Ohlédnutí za Naturou
V úterý 27. března se v přednáškovém
sále Jihočeského muzea v Českých
Budějovicích uskutečnila panelová diskuse na téma „Natura 2000 - příležitost
pro jižní Čechy!“, zaměřená na ptačí oblasti, kterou organizovala Calla ve
spolupráci s Rosou a Českou společností ornitologickou. Téma vyvolalo velkou
diskusi. Podrobnou zprávu včetně některých prezentovaných názorů můžete
najít na: www.krasec.cz.
PETR DRAHOŠ, Calla
Autor pracuje v ČNF pro vydru.
Stropnice
Stropnice
měla štěstí
[email protected]
„Lidé se nesmí zaleknout ochrany přírody“ – s tímto mottem jsem zahajoval počátkem února
výstavu Příroda Boletic v kulturním a informačním centru borovanské radnice. Přesto, že se
jednalo od její českobudějovické premiéry již o desátou instalaci, teprve zde jsem si uvědomil
význam těchto slov.
Po opuštění boletického regionu jsem měl obavy, že návštěvníky, kteří nejsou zasvěceni do kauzy lyžařského areálu ve Vojenském újezdu Boletice, výstava příliš neosloví. Opak se stal pravdou,
o čemž svědčí nejen zápisy v návštěvní knize, ale i diskuse při vernisážích a doprovodných přednáškách. Právě v Borovanech jsem zjistil, že zde, nedaleko Národní přírodní rezervaci Brouskův
mlýn, se tato slova podařilo naplnit. Také tady byl v osmdesátých letech mocenskopolitický tlak
na revitalizaci krajiny kolem Stropnice. Ve jménu zvýšení úrodnosti a výměry zemědělské půdy.
Naštěstí se takto podařilo uvěznit do betonu pouze část toku Stropnice.
Dnes je na stole skutečný plán revitalizace, tedy obnovy původního toku, a v okolí leží ladem
kdysi obdělávaná zemědělská půda! Trpká zkušenost. Na podstatné části unikátního území
se podařilo vyhlásit přírodní rezervaci, o niž pečuje stát prostřednictvím financí na úhradu
nezbytné údržby – kosení mokřadních a rašelinných luk. Zbývající pozemky se využívají k pastvě a zemědělské výrobě odpovídající jejich kvalitě a umístění. Po pětadvaceti letech se lidé
kolem Stropnice přestali bát zdejší přírody a naopak retenční schopnosti rozlehlé nivy využívají při povodních. A přírodní zajímavosti, byť většinou nepřístupné, se stávají stále více atraktivním lákadlem regionu.
Závěrem dokončím úvodní slova: „Lidé se nesmí zaleknout ochrany přírody, ale musí pochopit
její smysl a význam“. Výstavu fotografií čeká ještě zastavení v Táboře.
Autor pracuje jako energetický poradce v Calle.
Ministerstvo životního prostředí na besedě
o Natuře 2000 reprezentovala Alena Vopálková (vedoucí odboru zvláště chráněných
částí přírody), Jihočeský kraj pak radní pro ŽP
Jiří Netík (uprostřed) a Krajský úřad Zdeněk
Klimeš.
foto Calla
Překvapující bylo, že z různorodého početného publika zaznělo jen několik dotazů,
navíc převážně z úst zástupců neziskových
sdružení. Přesto se nakonec rozvinula velmi
zajímavá diskuse.
foto Calla
Jihoče ský čtv r tletník o životním prostředí
VLADIMÍR MOLEK,
5
Z R E G ION U
Když jsem se pokoušel udržet na nohou v mohutných
poryvech orkánu na dně vypuštěného rybníka Svět,
představoval jsem si, oč horší to musí být na horách.
Vichr nad volnou plochou rybníka nabral na síle a opíral
se do dubů na hrázi. Hráz Krčínova rybníka, proti jehož
stavbě spojené se zbouráním části předměstí občané
třeboňští koncem 16. stol. protestovali, teď paradoxně
chránila historické centrum jako účinný větrolam…
Komu pomohl
orkán?
orkán?
MATOUŠ ŠIMEK,
Ji ho česk ý čtv r tletník o životním prostředí
6
[email protected]
Ozvala se rána. Napraskl jeden ze stromů. Jak jsem posléze zjistil, byl
to akát, který na hrázi vlastně nemá co dělat. Jak to asi dopadne na
Šumavě? Tam na některých místech asi spadne všechno… Vetché smrky poškozené kůrovcem musí v tom větru lítat jak oštěpy! Zastánci těžby a boje s kůrovcem na to určitě budou významně poukazovat.
Jaké bylo mé překvapení, když jsem po několika dnech Šumavu navštívil. V oblasti modravských slatí, v území značně postiženém kůrovcovou kalamitou, nespadlo zdaleka tolik stromů, kolik jsem čekal.
Nedošlo mi, že do uschlých stromů bez jehličí se vítr nemůže příliš opřít, takže většinou vydrží silnější poryvy, než zdravý strom. Na
druhou stranu vítr mezi uschlými kmeny nemůže nabrat tak ničivou
sílu, jako na holé mýtině, a mrtvý les tak tvoří ochrannou bariéru pro
navazující zelené jehličnany.
Největší paseku (tentokrát doslova) živel udělal zcela logicky na svazích
se západní expozicí, údolích stoupajících od západu k východu a tam,
kde les navazuje na rozsáhlejší mýtinu či jinou nechráněnou plochu.
Tam najdeme až několikahektarové plochy, kde spadlo přes 90% stromů. Když jsem se při překonávání padlých smrkových kmenů v údolí
Hamerského potoka pořádně podíval do svahu na jehličnany, které ve
vichru vydržely, žasnul jsem. Téměř všechno to byly jedle, které zůstaly
osamoceně stát v rozsáhlém smrkovém hřbitově. Jedle bělokorá, zdá
se, odolává extrémním vichrům daleko lépe než snadno se vyvracející smrky. Přitom také jedle patří ke stromům, které koření spíše mělce,
rozhodně ji v tomto ohledu nemůžeme porovnávat např. s borovicí, či
většinou listnáčů. Spíše se stává, že vítr jedli ulomí jen špičku koruny.
Ve hře bude určitě více faktorů, nicméně realita v lesích vypadá jednoznačně. A z toho bychom si měli něco vzít!
Polom v nejvyšší části NPŠ, situace těsně po orkánu.
Foto Správa NPŠ
Z lekce, kterou nám dal Kyrill, vyplývá, že kácení velkých ploch kůrovcem napadených smrčin s sebou nese riziko dalšího rozšiřování
vzniklých holin do zdravých sousedních porostů. Jenom připomínám,
že holé vytěžené plochy mají nižší retenční schopnosti pro vodu a
jsou náchylnější k erozi. Na rašelinných náhorních plošinách ve výškách nad 1000 m n. m. na Kvildsku a Modravsku a na hřebenech roste přirozeně pouze smrk, na svazích Šumavy pod touto výškou by
se mělo druhové složení lesa výrazně posunout ve prospěch buku
a jedle. Buku se v současné době rozmnožovat daří, jedli je potřeba pomoct! Jsou to stromy, které lépe snášejí extrémní vichry, takže
se, myslím, jejich pěstování vyplatí i z hlediska lesnického, přestože
rostou o něco pomaleji než smrk. Navíc by mohly tyto stromy vytvořit účinnou bariéru proti šíření lýkožrouta smrkového! Tedy v případě nejhoršího možného scénáře vývoje, kdy by kůrovec postupoval
dál stejnou rychlostí. Takový nárazník by byl, myslím, účinnější než
nějaké pásy bezlesí, které by kůrovec snad nepřeletěl a podobné
nápady.
Považuji za velký klad, že na situaci rychle zareagoval také ministr
životního prostředí. Martin Bursík se vyslovil pro zanechání padlých
stromů a vůbec ponechání všeho přirozenému vývoji na cca pětině
rozlohy NP. Jednalo by se právě o centrální náhorní oblasti. Ministr
poukazuje také na to, že pod kůrovcem sežranými stromy rostou mladé stromky oproti mýtinám sice pomaleji, ale nový les je kvalitnější a
odolnější. Opírá se o dobré zkušenosti ze sousedního NP Bavorský les.
Upozorňuje, že je naprosto běžné ponechat nejcennější části národních parků bez lidských zásahů. Mnozí starostové, hospodáři a politici označují bezzásahové zóny v porostech napadených kůrovcem
jako extrémní ekologický experiment a hazard s celou Šumavou. Bursík kontruje, že nevhodným experimentem je naopak rozsáhlé kácení. Druhá strana nazývá ochránce přírody extremisty, kteří chtějí člověka z Šumavy vypudit… a prorokují „kůrovcový mejdan“. Přitom
Bursík zdůrazňuje že mimo onu bezzásahovou zónu je naopak nutné
vývraty a polomy co nejrychleji vytěžit.
Osobně se domnívám, že orkán Kyrill dal za pravdu spíše ochráncům.
I když to druhá strana nechce a nebude chtít uznat.
Autor pracuje jako poradce v ČNF pro vydru.
Orkán, nazvaný později Kyrill, za sebou v NPŠ zanechal
téměř 700 tisíc kubíků polomu. Od prvních hodin po kalamitě bylo jasné, že způsob, jakým se s ní správa parku vyrovná,
rozhodne možná navždy o osudu národního parku. Vichřice
ukázala pravdu: po celém území jsou roztroušené jednotlivé
vývraty, ale plošné polomy v nejvyšších polohách jsou tam,
kde se zasahovalo pilou proti kůrovci. Přesto hned po orkánu
začali někteří regionální politici vyzývat, aby se polomy asanovaly všude, bez ohledu na zonaci. Proti tomu ostře vystoupila skupina vědců (mezi nimi i několik jihočeských akademiků). Celé jejich prohlášení si můžete přečíst a stáhnout na
www.krasec.cz. Pořad České televize Nedej se, který se problému věnuje, je možné shlédnout na internetu: http://www.
ceskatelevize.cz/vysilani/1095913550-nedej-se/32163.html.
Z R E G ION U
Letošní(ne)zima
(ne)zima
a naše tušení
MATOŠ ŠIMEK,
[email protected]
Český nadační fond pro vydru ve spolupráci s RNDr. Janem Květem (ČSOP Třeboň) pravidelně pořádá v třeboňském kině Světozor večerní promítání snímků s ekologickou tematikou. Každé promítání má nějaké zastřešující téma, kterému je podřízen výběr filmů. Pro
lednové promítání bylo zvoleno, jak se ukázalo, téma „nejtrefnější“ možné: globální klimatické změny. Večer 18. 1. venku zrovna zuřil orkán Kyrill...
foto Správa NPŠ
Autor pracuje jako poradce v ČNF pro vydru.
Z Jihočeského kraje
Do Grantového programu na podporu
EVVO přišlo letos 47 žádostí. Hodnotitelská komise z nich vybrala patnáct projektů. Požadavky převýšily téměř čtyřnásobně částku 600 000,- Kč, která byla
z rozpočtu kraje vyčleněna, a tak většina žadatelů neuspěla. Rada kraje poté
navrhla změnu – podpořit další dva projekty a snížit podporu u několika jiných.
Zastupitelstvo kraje pak 17. 4. výběr (bez
dalších změn) schválilo. Rada kraje také
schválila rozdělení 600 tisíc Kč na podporu šesti stanic pro handicapované živočichy. Zájemci se mohou s výsledky seznámit na www.jc-kraj.cz.
V současné době je dokončována aktualizace akčního plánu krajské koncepce
EVVO. Připravuje ji Rosa, o.p.s. ve spolupráci s KÚ Jihočeského kraje, krajskou
koordinanční skupinou EVVO a dalšími
odborníky. Materiál by měl být projednán
krajským zastupitelstvem v květnu.
Dále se pracuje na zásadním koncepčním dokumentu: Programu rozvoje kraje
(PRK) na léta 2007 – 2013. Cílem je maximálně využít prostředky z fondů EU pro
rozvoj kraje. Veřejnost může k PRK vznášet dotazy a připomínky.
LIBUŠE JOZKOVÁ, [email protected]
Postup netýkavky žlaznaté nelze stíhat
Musím uvést na pravou míru informaci o rozšíření netýkavky žlaznaté v jižních
Čechách z minulého čísla časopisu Krasec.
Řeku Vltavu jsme uváděl jako příklad, kde
netýkavka nepostoupila proti proudu až
tam, kde je její výskyt možný. Tvrdil jsem,
že nad Českým Krumlovem proti proudu
Vltavy se již nevyskytuje. Alespoň takový
byl můj dojem z několika cest po Vltavě na
kanoi v posledních letech. Chvilku po uzávěrce minulého čísla jsem tudy měl cestu…
Takže oprava: Netýkavka žlaznatá se dnes
již na vltavských březích v úseku Vyšší Brod
– Český Krumlov vyskytuje, a to samozřejmě v počtu větším než malém!
Matouš Šimek, ČNF pro vydru
7
Jihoče ský čtv r tletník o životním prostředí
Mezi jednotlivými snímky je vždy prostor pro kratší diskuzi. Uprostřed diskuze o palčivosti problému a předvídatelnosti extrémních situací najednou všechno zhaslo. Kyrill se
rozhodl rázně vstoupit do diskuze a zřejmě pomocí vývratu přerušil dodávku elektrické
energie. Lidem se ještě chtělo diskutovat, navíc byl na programu ještě jeden snímek. Nicméně záložní zdroje už začínaly skomírat, a tak se účastníci raději chytli za ruce a vytvořili „hada“, aby našli všichni bezpečně cestu z kina. Ty, kteří to měli domů proti větru, ještě
čekala náročná cesta…
Přes velký vichr dorazil do kina slušný počet návštěvníků, což svědčí o tom, že téma klimatických hrozeb nenechává lhostejnými stále větší počet spoluobčanů. Svou roli sehrál
určitě i nápadně teplý leden. Ten se letos místo sněhu a ledu prezentoval častým jihozápadním vysokorychlostním prouděním teplejšího vzduchu. Hodně lidí ale v lednu říkalo:
„jen počkejte, ono to zas přijde v únoru a březnu, jako před dvěma lety“. Jenže paní zima
se letos až na krátké epizodky koncem ledna a března zkrátka nedostavila. Je samozřejmé, že nelze dávat do přímé souvislosti letošní teplou zimu s globálním oteplováním. Stačí si vzpomenout na zimu loňskou. A vůbec, podle jednoho roku zkrátka klima hodnotit
nemůžeme. Ještě větší hloupost by bylo dokazovat lidský vliv na klima pomocí orkánu
Kyrill, u něhož tkví hlavní
důvod vzniku v příliš těsném přiblížení se hluboké tlakové níže a výše, na
což člověk velkého vlivu
nemá.
Nicméně, když vezmeme
v úvahu, že zvýšené koncentrace
skleníkových
plynů se podle odborníků
zpočátku projevují zejména větší rozkolísaností klimatu a častějším výskytem extrémních situací,
potom už můžeme vzít do
naší argumentace posledních deset let, které tento trend potvrzují. Ze statistik vyplývá, že trend je
celosvětový. Globální oteplování si nelze představit jako postupné narůstání teploty, které bychom mohli zaznamenat svými smysly. Ne všude také musí dojít v souvislosti s ním
nutně k oteplení. Je velkou neznámou, jak křehký je systém mořských proudů, mající na
místní klima mnohých oblastí zásadní vliv. Vyšší teplota oceánu třeba jen o jeden stupeň
může mít překvapivé následky. V karibské oblasti je to, zdá se, častější výskyt ničivých
hurikánů. Také v Evropě by se mohly častěji vyskytovat situace, kdy se do příliš těsného
sousedství dostane teplý atlantický vzduch od jihozápadu s masou ledového arktického
vzduchu, což zapříčiní vznik podobného orkánu, jako byl letos Kyrill.
Největší otázkou ovšem zůstává, do jaké míry může za všechno člověk se svými emisemi
skleníkových plynů. Přesnou odpověď dostat nelze.
Nás, co jsme k vlastnímu druhu možná trochu kritičtější, však např. třetinový nárůst koncentrace CO2 v atmosféře znepokojuje, tušíme, že to určitý vliv mít musí. Naštěstí je nás
stále víc, i mezi politiky. A to hlavně mezi evropskými politiky, jak jsme se nedávno přesvědčili. Je třeba zkoumat a vydávat politická rozhodnutí. Ještě je třeba, aby si cíl nižších
emisí, především omezením spalování fosilních paliv v energetice a dopravě, vzali za svůj
firmy a vůbec celá společnost. To nebude, zejména u nás, vůbec jednoduché. Předběžnou
opatrností se přece nedá nic pokazit. Je zbytečný risk a namyšlenost, vystupovat ve stylu
„klimatické změny neexistují, pouze já existuji!“ – ať už pracujeme na Hradě, nebo jinde.
Nová tvář Arniky
Od roku 2004 stojí a padá činnost Arniky v Českých Budějovicích s dvěma lidmi – Věrou Horskou a Oldou Jarolímem.
Pobočka se zabývala především ovlivněním Krajské koncepce odpadového
hospodářství a plánu odpadového hospodářství. I ostatní její aktivity se týkaly
především problematiky toxických látek
a odpadů – semináře pro zdravotnický
personál, spolupráce na kampani Šetrné
papírování (podařilo prosadit větší využití
recyklovaného papíru v některých kancelářích). Nyní se mění subjektivita pobočky na kontaktní místo a přibývá nová tvář
– Jitka Straková vystřídá Věru Horskou.
Adresa Arniky: Fráni Šrámka 35, České
Budějovice, tel. 777 266 386.
(red)
Z R E G ION U
Požáry
Požáry se skládkám
nevyhýbají
EDVARD SEQUENS,
[email protected]
Jihočeští hasiči v kraji v roce 2006 zaevidovali celkem 22 požárů povolených skládek odpadů. Snad největším byl několikadenní letní požár
v Lišově. Statistiku doplňuje dalších 49 hoření černých skládek. Protože zvláště větší požáry skládek vyvolávají dotazy veřejnosti kladené poradnám, na něž ne vždy dovedeme odpovědět, rozhodli jsme
se k této problematice zorganizovat v rámci sítě KRASEC panelovou
debatu.
Debata se konala 13. března na Krajském úřadě Jihočeského kraje za
účasti zdejších úředníků, ČIŽP, MŽP, zástupců provozovatelů (skládkařských firem), hasičů, odborníků na měření škodlivin v ovzduší a
samozřejmě nevládních organizací. Bohužel starostové dotčených
obcí pozvání nepřijali.
Různorodost panelistů přinesla zajímavou diskusi a v některých ohledech až překvapivě různé pohledy na věc. Například na příčinách požárů se neshodli provozovatelé s hasiči. ČIŽP si zase od hasičů vyžádala údaje z jejich statistiky, protože jí provozovatelé skládek všechna
hoření evidentně neohlásili. Z debaty však nevyplynul jasný závěr, jak
požárům nejlépe předcházet. Řečena byla nutnost dodržování provozních řádů při překrývání momentálně nepoužívaných povrchů
inertním materiálem, neskládkování úplně celého spektra odpadů
a střežení skládek
před nepovolanými
„návštěvníky“.
Požáry skládek jsou
významným zdrojem škodlivin, které
uniknou do ovzduší.
Podle evropských
údajů dioxiny z nich
předčí
množství
z energetiky nebo
dopravy.
Americká
FEMA
foto Calla
zase udává, že 20 %
dioxinů v ovzduší pochází právě z hoření skládek odpadů. Ale nejde
jen o dioxiny, při takovém neřízeném požáru plastů, chemikálií a dalších vyhozených materiálů vzniká koktejl všemožných chemických
sloučenin. Paradoxně je ale obvykle při těchto požárech veřejnost
uklidňována již okřídlenou větou, že „přípustné hodnoty škodlivin
v ovzduší nebyly překročeny“. Jak je to možné?
Ukázalo se, že přivolané laboratoře hasičského záchranného sboru
měří v prvé řadě toxicitu některých sloučenin pro zasahující hasiče a
dále koncentrace pro okolí, které by mohly bezprostředně poškodit
zdraví. Tomu tak obvykle není. Ale že unikají sice nižší, přesto zdraví
ohrožující množství jedů, již nikdo neměří a občany nevaruje. Kdo by
měl patřičnou měřící laboratoř povolat, to se nám až do závěru debaty zjistit nepodařilo, vypadalo to na pověstný horký brambor přehazovaný od jednoho k druhému.
Debata nakousla poměrně komplikované téma. Na rozplétání některých otázek budeme muset pracovat trpělivě dále.
Autor pracuje jako energetický poradce v Calle.
Země neřešitelných problémů?
JAROSLAVA BROŽOVÁ,
[email protected]
V takové zemi zřejmě žijeme, jak jsem se opět přesvědčila na semináři, věnovaném prevenci požárů skládek komunálního odpadu,
který v březnu pořádala Calla (viz výše). ..
Ji ho česk ý čtv r tletník o životním prostředí
8
Požáry na skládkách, jak jsme se z většiny referátů dověděli, je prý
nezbytné považovat za nutné zlo, neboť:
– velké těleso skládky může zapalovat i blesk a přírodě neporučíme (úřednice krajského úřadu)
– v Lišově hoří často, ale zcela neškodně a je to prý pod kontrolou
(zástupce firmy ASA)
– v Růžově možná bude také hořet často, protože velké skládky
prostě nelze uhlídat (zástupce firmy Pedersen)
– v Písku ve Vydlabech občas také hoří, ale zcela ojediněle. Lze to
uhlídat, když je skládka relativně malá, protože písecký odpad
se inteligentně sváží a třídí, nerecyklovatelné složky se předpisově těsní a překrývají. Rizika požárů jsou tak minimalizována,
provozovatel skládky ovšem, lidově řečeno, „nenarejžuje“ tak
velký zisk, neboť překryv inertním materiálem ubírá skládce na
kapacitě (vedoucí odboru životního prostředí v Písku)
– jenže Píseckým se to prý mluví, když mají malou skládku (zástupce firmy ASA)
– k realizaci moderní recyklační linky pro České Budějovice se
teprve zpracovává projekt (úřednice krajského úřadu)
– můžeme být rádi, že u nás nemáme tak obří skládky jako v Hongkongu, Japonsku či Utahu v USA, dokonce buďme rádi , že se
vůbec odpad někam odváží, to kdybychom např. žili v Africe....
(zástupce firmy Pedersen)
– nelze účinně kontrolovat a specifikovat, co se na velkou skládku
doveze, protože vjezdů je několik (zástupce firmy ASA)
– nelze vypudit nepovolané osoby, které na skládkách vyhledávají zpeněžitelné suroviny, zejména kovy, opalují izolaci z kabelů a
přitom často vznikne požár (zástupce firmy ASA)
– přivolaná policie „nekoná“, nebo ji ani přivolat nelze, u nás na
tyto případy nelze aplikovat zákon o obecném ohrožení (zástupce firmy Pedersen)
– odborná laboratoř, která měří únik toxických plynů při požáru
skládky, může být přizvána pouze rozhodnutím velitele zásahu
(zástupce hasičů)
– měří se pouze přímé škody na zdraví či akutní rizika, nikoliv
zátěž životního prostředí při opakovaných menších požárech
(zástupkyně Státního zdravotního ústavu)
– kdybychom měli spalovnu, tedy kdyby se „nestopla“ Karolína
v Mydlovarech, bylo by míň problémů se skládkami (úřednice
krajského úřadu)
– a nakonec výrok, který by mohl kandidovat i na „zelenou perlu“:
„Skládku mohou zapalovat někdy i někteří občané, kteří se obávají, že jejím umístěním v sousedství může být poškozeno životní prostředí“ (přednášející hasič)
Účastník semináře si z jeho průběhu odnesl „hřejivý“ pocit, že příslušné zákony a předpisy jsou dosti protichůdné a že jednotlivá
pracoviště mají nevyjasněné kompetence. Dále že ti, kdo bydlí
vedle často hořící skládky, mají smůlu a nikde se nedovolají nápravy. Také ještě, že písecké nakládání s odpadem je v kraji ojedinělou raritou, z níž si kraj, ani největší původce odpadů město České
Budějovice, zřejmě nehodlají vzít příklad. A nakonec, že v ekonomickém zájmu velkých provozovatelů skládek není snižovat
objem naváženého odpadu a tím i rizika požárů.
Autorka je členkou sdružení Jihočeské matky
Z R E G ION U
Rub a (líc)
jihočeského
venkova
venkova
JAN NOVÝ,
[email protected]
Je k mání jen zklamání?
Mnoho návštěvníků jižních Čech přijíždí s představou, že spatří
malebné vesničky s rozlehlou tichou návsí obklopenou štíty selského
baroka. Jejich očekávání, snad s výjimkou návštěvy Holašovic zapsaných na Seznamu světového dědictví UNESCO a dnes spíše připomínajících skanzen, naplněna nejsou. Důvodů je nepřeberné množství,
pokusme se odhalit alespoň některé z nich.
PŘÍBĚH PRVNÍ – ŠKOLNÍ BUDOVA CHLOUBA VENKOVA
Při pohledu na smutně vyhlížející, oprýskanou, avšak kdysi zdobnou
fasádu honosné a dnes opuštěné školy snadno uvěříme, že školní
budova sloužila jako výkladní skříň obce. Proč budova dnešní venkovské školy tak často hyzdí náves? Kam se poděla známá Ladovská
idylka? Proč už tu není? Co se vlastně přihodilo?
Světská sláva polní tráva
Krátce po druhé světové válce došlo k dočasnému zavírání škol v důsledku malého počtu dětí, ale tento trend se díky „babyboomu“ z posledních
válečných let rychle obrátil. Rok 1948 přinesl jednotnou školu a likvida-
Bývalá obecní škola v obci Cep – až na jednu místnost
s obecním obchůdkem je budova prázdná.
ci soukromého a církevního školství. Další ránu
venkovským školám uštědřilo rozhodnutí o slučování obcí a zavedení systému obcí střediskových v 70. a 80. letech. Mnoho venkovských škol zaniklo, zato byly vystavěny školy nové, dle tehdejších měřítek moderní. Architektonicky cenné
zděné budovy začaly být nahrazovány unifikovanými, energeticky velmi náročnými stavbami (v té době se na to jaksi nehledělo) z betonových panelů a s plochými střechami. Největší rána kupodivu přišla až
po roce 1989. Stát se elegantně zbavil těžkého břemene nákladů na
provoz školních budov a přenesl je z podstatné části na obce. To spolu
s dlouhodobým trendem klesající porodnosti (obrat nastal až v loňském
roce), minimálními limity počtu žáků, redukcí systému veřejné dopravy,
dlouhodobým trendem vylidňování venkova a zrušením tzv. spádových
oblastí opět vedlo k zániku řady venkovských škol.
Poučení už nic nezmění
Venkovské školy vznikaly i zanikaly nikoli z rozhodnutí obyvatel obcí,
ale kvůli vnějším politickým zásahům a strukturálním změnám ve společnosti, avšak zatímco rozhodnutí o vzniku škol bylo doprovázeno
podporou ze státního rozpočtu, v případě zániku už tomu tak není a
malé venkovské obce na péči o chátrající objekty prostě samy nestačí. Budovy škol vznikaly jako monofunkční objekty, je tedy velmi obtížné hledat pro ně nové uplatnění. Ani případný prodej budov do soukromých rukou až na ojedinělé výjimky situaci nevyřešil a obec navíc
víceméně ztratila možnost určovat způsob využití objektu. Tak mnohé objekty škol stále zejí prázdnotou anebo jsou užívány v rozporu s
potřebami obce a jejích obyvatel. U vesnic, jejichž ráz dosud nebyl zničen městským stylem zástavby, jsou budovy škol stále dominantním
prvkem a jejich chátrání může být zdrojem mnoha deprivací, včetně
ztráty důvěry v samosprávu, rezignací na péči o vzhled obce a snahu
o zachování jejího typického rázu, či dokonce k vyzývání dřívějších
pořádků („něco takového by se nám za socialismu stát nemohlo“). Tradiční trojúhelník nejváženějších osob na vsi: farář – rychtář – učitel už
neplatí. Jihočeský venkov patří mezi nejateističtější oblasti na světě,
starostovi často důvěřuje jen zlomek voličů, učitelé se za své povolání začínají stydět... Technicky vzato, budovy škol lze opravit snadno a
rychle, ale šrámy na duších venkovanů zůstanou ještě velmi dlouho.
Škoda, že vize tzv. komunitní školy, se kterou vyrukovalo ministerstvo
školství, přišla pozdě, řadu škol totiž již zachránit nelze.
Pesimistická tečka
V letech 2005 - 2006 byl v okrese Jindřichův Hradec realizován projekt
s názvem „Socioekonomický potenciál neprůmyslových deprimujících
zón původních kulturních domů, škol a prodejen spotřebního družstva
Jednota ve venkovském osídlení“. Řešitelé zjistili, že jen polovina objektů původních škol je stavebně udržována a že z celkového počtu 135
zkoumaných objektů škol je 32 již reálnými brownfields.
Další příběhy budou následovat v příštím čísle.
Autor vyučuje na Fakultě managementu VŠE v Jindřichově Hradci.
9
Jihoče ský čtv r tletník o životním prostředí
Hezky od začátku
Roku 1774, za vlády císařovny Marie Terezie, byl vyhlášen Všeobecný školní řád, který zavedl systém tzv. veřejných škol. Byla zavedena
povinná šestiletá školní docházka pro chlapce i dívky a zřízeny jednotřídní nebo dvoutřídní farní školy. Můžeme usuzovat, že pro konzervativní jihočeský venkov lpící na tradicích a závislý na zemědělské produkci a zapojení všech práceschopných rukou to mohlo být
velmi nepříjemné opatření. Zhruba o sto let později, v roce 1869,
uložil říšský zákon obcím povinnost zřídit školu a zavedl osmiletou
školní docházku. Povinnost se vztahovala na všechny obce, ve kterých počet školou povinných dětí přesáhl čtyřicítku. Přestože budovy škol vznikly v důsledku politického rozhodnutí, kterému se venkov opět musel přizpůsobit, vzaly obce tyto stavby za své a vzhled
a velikost většiny školních budov z konce 19. a počátku 20. století se
staly prestižní záležitostí. A tak se v řadě vesnic mezi venkovskými
staveními objevily mnohdy první vícepatrové objekty městské architektury. V důsledku příznivé demografické situace (rodilo se hodně
dětí, protože početnější rodiny lépe snášely negativní dopady průmyslové revoluce a neexistenci sociálního systému) a nepříznivé situace dopravní (děti se mohly přepravovat do škol jen „po svých“) byly
školy stavěny ve většině vesnic.
foto autor
V průběhu uplynulých sta let dostával venkov jednu ránu
za druhou. Jak se s nimi dokázal vypořádat po sametovém třesku? Při zběžném pohledu na vnější vzhled jihočeské vesnice lze usuzovat, že řada jizev se již zacelila,
některé šrámy změnily vzhled vesnice navěky a mnohé
rány stále zůstávají otevřené. Jejich léčba je dlouhodobá,
většinou se neobejde bez vnějšího zásahu, toho se však
nedostává nebo je nepřiměřený a jeho následky způsobují další šrámy a nevratné škody.
Ing. Miroslav Treybal se narodil l5. 4. 1927 ve Strakonicích, kterým zůstal věrný dodnes. Vřelý vztah k přírodě
a všemu živému jej přivedl po absolvování strakonického gymnázia na Fakultu lesního inženýrství Vysoké školy technické v Praze. Od roku 1950 až do svého odchodu do důchodu pracoval v lesnictví. Nejprve
jako taxátor, později jako vedoucí střediska Závodu
lesnicko – technických meliorací. V této době se podílel na výsadbě břehových porostů a hrazení bystřin.
Již jako vedoucí provozu Lesního závodu ve Strakonicích (1959 – 1975) se zapojil do dobrovolné ochrany přírody. Zprvu jako zpravodaj (od r. 1969), od roku
1981 jako okresní konzervátor státní ochrany přírody
a později, až do roku 2005 jako stráž ochrany přírody. V r. 1980 byl iniciátorem založení okresní organizace Českého svazu ochránců přírody. Jako její delegát se zúčastnil i listopadového 3. sjezdu ČSOP v roce
1989. Dodnes má klíče od klubovny, kterou před 25
lety na strakonickém hradě získal a zařizoval. Až do
foto Jan Voběrek
P ORT R É T
roku 2005 byl tajemníkem nejprve okresního výboru, a poté místní organizaci ČSOP. Mimo tuto činnost
je Miroslav Treybal členem (od r. 1937 do současné
doby) a funkcionářem Svazu skautů a skautek.
MIROSLAV TREYBAL:
láska
Teprve láska ke všemu tvorstvu
bytost
učinila z člověkalidskou
lidskou bytost
VLADIMÍR MOLEK,
Ji ho česk ý čtv r tletník o životním prostředí
10
[email protected]
Protože k vám patří lesnická uniforma, a já si Vaše morální a etické zásady souvisí nejen Vraťme se ale k ochraně přírody a nejprve
k té „státní“.
vás vždycky takto vybavím, zeptám se nejdří- s ochranou přírody, ale i se skautingem.
ve: Jak se lesník stane ochráncem přírody?
Šestý bod skautského zákona praví, že skaut Jako konzervátor jsem získal řadu zpravodaU mne to bylo naopak. Já jsem z rodiny, kde je ochráncem přírody a cenných výtvorů lid- jů ochrany přírody. Měl jsem představu, že u
žádný lesník přede mnou nebyl. Můj otec ských a tím jsem se celý život řídil. K prá- každého národního výboru bude zpravodaj,
působil jako profesor lingvista na strakonic- ci v ochraně přírody jsem se také dostal přes který bude pomáhat v terénu obci i úředkém gymnáziu, a přestože jsem měl od malič- skauty, když mne František Šíma přizval v roce níkům na okrese. Dá se říci, že se to i dařilo.
ka rád zvířata a neměl rád lidi, kteří je zabíje- 1969 jako zástupce skautské organizace do Sám jsem občas jezdil v zastoupení pracovníjí, nikoho nenapadlo, že bych měl studovat aktivu ochrany přírody při ONV Strakonice a i ka ochrany přírody na kontroly tzv. dočasně
na lesnické škole. Už před válkou jsem byl na když byl v roce 1970 skauting opět rozpuštěn, neobdělávaných pozemků a často se podaněkolika skautských táborech a také později v aktivu jsem již zůstal. Já jsem ve Skautu začí- řilo zabránit neuváženým rekultivacím biolos kolegou z gymnázia jsme se věnovali pozo- nal celkem čtyřikrát, v roce 1937, 1945, 1969 a gicky hodnotných pozemků. Dělal jsem rovrování přírody, a když se v roce 1945 otevře- 1989. Skauting vychovával od svého založení něž inventarizaci zeleně, sepsal jsem všechny
la Šumava, tak jsme sem podnikali výlety za mládež k samostatnosti, k životu v kolektivu, dřeviny v katastru města Strakonic a prý se
poznáním. No a při rozhodování, co dál stu- k morálnímu chování (skaut je čistý v myšlen- ještě dnes těchto podkladů využívá.
dovat po gymnáziu, padla volba na lesnictví, kách, slovech i skutcích), k uznávání autorit (je
protože zde bylo k přírodě nejblíže.
poslušný rodičů, představených a vůdců). To Ochrana přírody bývá spojována s konflikty…?
jsou ideály, které se v dnešní společnosti pří- Jsem mírumilovný člověk a velké spory
Lesnictví a myslivost. Existuje nezbytné spo- liš nenosí a projevuje se to i na dnešní mládeži, nemám rád. Ani si nevzpomínám, že byjení?
bohužel někdy i u skautů. My jsme byli hrdí chom měli v okrese nějaké velké střety řešit.
Jak jsem uvedl, nikdy jsem nic nezabíjel a na to, že jsme skauti, a rádi jsme nosili skaut- A pokud k nim došlo, řešili je v rámci své pranestal jsem se myslivcem. I když mám zkouš- ský kroj. Dnešní mládež se raději navlékne do covní náplně příslušní úředníci. Při této příku z myslivosti, nemám lovecký lístek ani maskáčů. Změnila se doba, změnil se způsob ležitosti vzpomínám na dobrou spolupráci
zbrojní pas. Vím, že jsou dobří myslivci, kte- života společnosti i života dětí. Většina mlá- s doktorem Pykalem, inženýrem Klimešem,
ří mají zájem o ochranu přírody, ale mnohým deže má dnes větší zájem o počítače, fotbal, inženýrem Šobrem a v posledním období i
jde hlavně o střílení a získávání trofejí.
hokej, nežli o přírodu.
na inženýrku Kadochovou.
P ORT R É T
foto Jan Voběrek
ji po téměř dvaceti letech získal...) V poslední
Právě ona je spojena se současnou podobou
době se nám povedlo uveřejnit tři příspěvky
organizace Českého svazu ochránců přírody
z ochrany přírody ve 3. svazku vlastivědnéve Strakonicích
ho sborníku Strakonice, kde já jsem zpracoAno, paní Kadochová, kterou se mi podařival historii ochrany přírody na Strakonicku,
lo přemluvit, aby převzala vedení strakonické
RNDr. Pykal živočichy a Václav Chán květenu
organizace, spolu s paní Hrdličkovou z knihovStrakonicka. Po devadesátém roce se nepony, paní profesorkou Skalickou, která má na stadařilo zabránit rozpadu organizací ČSOP a z
rosti Ekocentrum a botanikem Václavem Chápatnácti zůstaly jen tři. Nemohl jsem to sice
nem, se snaží organizaci udržet. Hlavní činností
osobně ovlivnit, ale mrzí mne to. Nedaří se
strakonické ZO je dnes pořádání přednášek a
nám získat do organizace pro členství, a tedy
vycházek pro veřejnost. Aktivita členů není velMiroslav Treybal s autorem rozhovoru
i pro práci, mladé lidi.
ká, ale přesto stále pravidelně udržujeme chráněné území Přešťovické pastviny, které by bez ty, ekology, ochranáře. Kým se cítíte být nejKam se v přírodě rád vracíte a s kým nejraději?
naší pomoci zarostlo třtinou a trnkou, což by více?
vedlo k nežádoucí změně vegetace tohoto Myslím, že ochranářem. Kdysi jsme byli na Jsem strakonický rodák, skoro osmdesát let
teplomilného travinobylinného společenstva. brigádě v chráněném území a pomáhal nám se zde pohybuji, nikdy jsem nezatoužil po
Také Sedlina – malá lokalita se vstavačem ble- nějaký mladík, který uměl sekat kosou, ale změně. Proto zvláště v tomto věku (Pozn.
dým je v naší stálé péči. Vyhrabujeme tam na naši práci zpochybnil. Říkal si ekolog a tvr- autora: V době vydání tohoto čísla Krasce oslajaře vysokou vrstvu listí a na podzim vysekává- dil, že tahle naše ochrana nemá cenu, že je ví pan inženýr Miroslav Treybal 80. narozeniny,
me křovinořezem ostružiník. Právě pan Hrdlič- nutno nejprve změnit prostředí. Oponoval ke kterým mu blahopřejeme!) chodím po okoka, který vytvořil a spravuje naše internetové jsem mu, že změna prostředí je dlouhodobá lí, kam jsem chodil jako dítě s rodiči, pak s
stránky, zde pracuje s křovinořezem. Na velké věc a než se poměry změní, zmizí nám mno- dětmi a vnučkami, pozoruji, co se zde dělo a
akce již nemáme síly a ani nám je krajský úřad ho ohrožených organizmů, které pak budou změnilo. Srovnávám výsledky své práce, třenenabízí. Pro něj je jednodušší zadat práce ve v přirozených ekosystémech chybět, pokud ba při zalesňování Holého vrchu nad Strakovětším objemu firmám, ale ty se nedokáží vždy je dnes neochráníme. Za ochranářem je vidět nicemi, který vidíme z okna této klubovny,
větrolamy mezi Strakonicemi a Katovicemi,
přizpůsobit požadavkům lokalit a spíše si hlída- praktická práce.
kde jsou velké lány rozčleněné 25 metrovými
jí své termíny. Takže se může stát, že takovýto
zásah někdy více uškodí, nežli pomůže. Bota- Spory a politika. Patří do ochrany přírody? pásy dubů a ostatních dřevin a dnes slouží
tyto 60 let staré stromy jako hnízdiště a bionik Václav Chán a RNDr. Žíla ale nadále sledu- Jaký je váš názor na „tahanice“ o Šumavu?
jí chráněná území v okrese a předávají poznat- Ty nechutné hádky a vzájemné napadání, topy v územním systému ekologické stabiliky úřadu.
které nám předvádějí hlavní politické strany, ty. Rád se vracím na Šumavu, neboť jsem zde
do ochrany přírody rozhodně nepatří. Jsem měl na starosti jako vodohospodář JihočesMyslím, že není důvod k pesimismu, a zvláště ale rád, že Strana zelených získala své voliče kých státních lesů řadu hraničních i ostatpak, ohlédneme-li se zpět. Jaká je historie Čes- a že se její zástupci dostali do parlamentu i ních toků, takže Šumava pro mne byla i prakého svazu ochránců přírody ve Strakonicích? do vlády, protože tam budou mít přece jen covištěm. Miloval jsem i slovenské hory, ale
Je rozdíl mezi ČSOP dříve a nyní?
větší možnost prosazovat požadavky ochra- ty už jsou dnes pro mne příliš daleko. ExisPřesto, že na tehdejším odboru kultury nemě- ny přírody. Jaký bude další vývoj této politic- tuje samozřejmě mnoho krásných míst, která
li přílišný zájem na založení Českého svazu ké strany, ukáže budoucnost. Šumavu znám bych ještě rád navštívil.
ochránců přírody, povedlo se mi příslušné nejen ze svého profesního působení, ale stáfunkcionáře z pozice člena komise životní- le se tam rád vracím a mám ji rád. A tak ty Po našem rozhovoru jsem se zeptal ekoho prostředí přesvědčit o jeho prospěšnosti. neustálé dohady, jakým směrem se má ubí- poradkyně ze Šmidingerovy knihovny StraOkresní výbor byl ustaven již v dubnu 1980. rat Šumava, respektive národní park a chrá- konice Ivany Síbkové-Jonové, co pro ni náš
Poměrně v krátké době se podařilo založit něná krajinná oblast, mě znechucují. Myslím, dnešní host znamená: „Pan inženýr Treybal
v okrese 15 základních organizací, ale po roce že by do řešení neměl mluvit kdekdo. Jen pro mne představuje kapacitu ve svém obo1990 se jich většina zase rozpadla. Dříve byl skuteční odborníci by se měli dohodnout na ru, ochranáře, záruku kvality, respekt, uznání
Svaz masovou organizací, neboť mnoho lidí určitém postupu, třeba i za cenu kompromi- ostatních a rodinnou harmonii.“
chtělo mít činnost v organizaci Národní fron- sů, a dohodnutý postup pak
ty, která byla nejméně zpolitizována. Dnes důsledně dodržovat. Domníse ČSOP soustředil na konkrétní věci, vyku- vám se, že všechny i rozdílné
pují se biologicky hodnotné pozemky, zaklá- názory směřují k jedinému cíli
dají se pozemkové spolky, což je závazněj- – k zdravé a krásné Šumavě.
ší než náhodná péče o chráněná území. Je Která je ta nejsprávnější cesvybudována síť záchranných stanic, plní se ta, to stejně dnes nikdo nedoochranné programy. Díky dobrému kontak- káže s jistotou určit a ukáže to
tu nám okres zadával práce v péči o několik až daleká budoucnost.
chráněných území. A protože jsme pracovali zadarmo, vydělali jsme si peníze na provoz Co se vám osobně v ochraně
kanceláře, knihovnu a vlastně dodnes žije přírody povedlo, co naopak
organizace z těchto úspor. Také od SFŽP jsme považujete za neúspěch?
získali finanční odměnu za poradenskou čin- Snad spojení profese se zájmy,
nost, kterou jsme v naší kanceláři zájemcům podíl na vyhlášení 28 chráněposkytovali. Mohli jsme také uspořádat něko- ných území v okrese, založení
lik vícedenních zájezdů do různých chráně- okresního výboru ČSOP a
ných území, na které naši členové i další účast- jeho udržení v činnosti, stejníci rádi vzpomínají. Myslím si, že to není s ně jako místní organizace
ČSOP špatné a že i do budoucna bude pro ve Strakonicích. Společným
ochranu přírody důležitým činitelem.
úspěchem pak bylo vydání
publikace Příroda Strakonicka
Někdy bývají členové ochranářských nevlád- a její ochrana, na které jsem
ních organizací „škatulkováni“ na aktivis- se podílel (Pozn. autora: A já
Jihoče ský čtv r tletník o životním prostředí
foto Jan Voběrek
11
P OD LU P OU
Chcete vědět, případně i ovlivnit, jak bude vypadat
vaše obec? Zúčastněte se projednávání územního
plánu! V dnešním článku si ukážeme, jak na to. Podle posledních právních úprav totiž došlo k některým
změnám, především v souvislosti s novým stavebním
zákonem.
Využíváte
dostatečně
práva?
svá práva?
MICHAL BERNARD,
[email protected]
Z parčíku, do kterého jsme byli zvyklí chodit, z ničeho nic vzniknou
stavební parcely, stromy jsou pokáceny a začne budování rezidenční
čtvrti. Malá výrobna, která již roky stojí na dohled od obytných domů,
se náhle rozrůstá a mění ve velkou továrnu, která obtěžuje ve dne
v noci desítky lidí... V těsné blízkosti obce, kde je dnes naprostý klid,
má brzy začít stavba nové rychlostní silnice...
Územní plánování je upraveno v zákoně č. 183/2006 Sb., o územním
plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Tento právní předpis
nahradil od 1. 1. 2007 starý stavební zákon č. 50/1976 Sb. a přinesl
mnoho nový institutů a postupů. Podle zákona musí všechny stavby a závažné změny v území, tedy například výstavba na zemědělské
půdě nebo zabírání zelených ploch, odpovídat platnému územnímu
plánu. Jeho vznik a změny můžete ovlivnit.
Ji ho česk ý čtv r tletník o životním prostředí
12
Územně plánovací dokumentaci tvoří:
• politika územního rozvoje (§ 31 až § 35, schvaluje vláda)
• zásady územního rozvoje (§ 36 až § 42, schvaluje kraj)
• územní plán (§ 43 až § 57, schvaluje obec)
• regulační plán (§ 61 až § 75, schvaluje obec).
Každý občan má právo nahlédnout do všech dokumentů, které byly
vytvořeny v rámci procesu pořizování územních plánů. Každý občan
má rovněž právo vyjádřit se k jednotlivým fázím pořizování územních plánů ve lhůtách stanovených stavebním zákonem.
Tento článek se bude dále zabývat územním plánem obce. Územní plán se zpravidla pořizuje ve třech fázích: zadání (§ 47), koncept
(§ 48) a návrh (§ 50).
Obecní úřad (pořizovatel) a určený zastupitel zpracují návrh zadání
územního plánu (ust. § 46). Návrh zašle dotčeným orgánům státní
správy, sousedním obcím a krajskému úřadu. Současně zajistí zveřejnění návrhu zadání územního plánu a jeho vystavení k veřejnému
nahlédnutí po dobu 30 dnů ode dne vyvěšení na úřední desce. V této
lhůtě může každý uplatnit své připomínky. Zadání se veřejně neprojednává. Zadání územního plánu schvaluje zastupitelstvo obce, pro
kterou se územní plán zpracovává.
Koncept územního plánu se zpracovává pouze v případě, že je tak
stanoveno v zadání. Stejně tak vyhodnocení vlivů územního plánu
na udržitelný rozvoj se zpracovává pouze v případě, že je tak stanoveno v zadání. O konceptu se koná veřejné projednání. Pořizovatel
oznámí místo a dobu veřejného projednání spojeného s výkladem
veřejnou vyhláškou nejméně 15 dnů předem a zajistí, aby po dobu 30
dnů ode dne doručení veřejné vyhlášky byl koncept územního plánu vystaven k veřejnému nahlédnutí u pořizovatele a v obci, pro kterou územní plán pořizuje. Do 15 dnů ode dne veřejného projednání
může každý uplatnit své připomínky. Ve stejné lhůtě mohou vlastní-
V některých obcích a městech již přišli na to, že přizvat veřejnost k tvorbě územního plánu a dalších strategických dokumentů včas se vyplatí.
Na snímku účastníci komunitního plánování v Ledenicích na Českobudějovicku. Semináře a poradenství v oblasti komunitního plánování nabízí ekoporadna Rosa.
foto Zuzana Guthová
ci pozemků a staveb dotčených návrhem veřejně prospěšných staveb, veřejně prospěšných opatření a zastavitelných ploch a zástupce
veřejnosti (§ 23) uplatnit své námitky. K později uplatněným připomínkám a námitkám se nepřihlíží.
Na základě výsledků předchozích fází pořizovatel zpracuje návrh
územního plánu. Ten se nejprve projedná na společném jednání
orgánů veřejné správy. Poté návrh posuzuje krajský úřad. Teprve o
upraveném a posouzeném návrhu se koná veřejné projednání. Nejpozději při veřejném projednání může každý uplatnit své připomínky a vlastníci dotčených pozemků a staveb a zástupce veřejnosti své
námitky. Návrh územního plánu schvaluje zastupitelstvo obce.
Autor pracuje jako právník Ekologického právního servisu.
Desatero aktivního občana pro využití územního plánu
1.
Zjistěte si, zda obec a kraj, kde působíte, mají zpracovaný
územní plán anebo zásady územního rozvoje a seznamte se
s jejich obsahem.
2.
Sledujte úřední desku na úřadě nebo na internetu, aby vám
neunikly projednávané změny.
3.
Projednává-li úřad změnu územně plánovacích dokumentů,
která vás negativně ovlivní, zašlete písemně připomínky.
4.
Účastněte se aktivně veřejných jednání.
5.
Pokuste se zjistit stanoviska dotčených orgánů státní správy a získat některý z nich na svou stranu. Námitky správních
úřadů mají větší váhu než námitky občanů.
6.
Dotýká-li se případ, který řešíte, většího počtu lidí, informujte je o průběhu schvalování územně plánovací dokumentace. Čím více připomínek úřad dostane, tím lépe.
7.
Informujte o problému sdělovací prostředky. O konečné
podobě územních plánů rozhodují zastupitelé, tedy zástupci občanů, kteří by měli respektovat názor svých voličů.
8.
Sledujte i další fáze rozhodování – proces EIA, IPPC anebo
územní řízení atd. I když je nějaký záměr zanesen do územního plánu, nemusí být ještě realizován.
9.
Zabýváte-li se nějakým závažnějším případem, nespoléhejte
jen na sebe. Vstupte do místního občanského sdružení nebo
takové sdružení založte. Získáte tím větší zákonná práva.
10. Účast v projednávání územně plánovací dokumentace a ve
správních řízeních nemusí problém vyřešit. Využívejte i dalších občanských práv, jako jsou petice, veřejná shromáždění
apod.
JARNÍ
PRÁVNÍ PORADNA
CO D Ě L AT, K DY Ž ...
Realisticky předpokládáme, že i mezi čtenáři našeho časopisu se najdou někteří
vlastníci automobilu. Zejména život s dětmi na venkově je někdy bez auta skoro
nemožný. Když už to musí být, doporučujeme automobil co možná šetrný k životnímu prostředí. Jako ve všech oblastech spotřeby se vyplatí předem si ujasnit, k čemu
má dané auto sloužit.
RODINU
I
Ji hoče ský čtv r tletník o životním prostředí
Pokud bylo místní referendum závazné, mají zastupitelstvo, starosta i rada obce povinnost tento výsledek respektovat. Pokud by tomu tak nebylo, mělo by být zastupitelstvo podle § 89 odst. 2 zákona o obcích rozpuštěno. To by
měl být poměrně silný nástroj k donucení orgánů obce (i
starosty a místostarostů), aby se chovaly v souladu s výsledky referenda a respektovaly vůli občanů obce. Podnět
k rozpuštění může dát kdokoliv, rozhodnuje o tom ministerstvo vnitra.
Druhou rovinou jsou povolovací správní řízení na těžbu. V současné chvíli probíhá proces posuzování vlivů
na životní prostředí (tzv. EIA), poté bude vedeno řízení o stanovení dobývacího prostoru a řízení o povolení hornické činnosti.V každém z těchto procesů je možné vyjádřit své připomínky k záměru. V procesu EIA
tak může učinit každý, v zákonem stanovených lhůtách.
Podle informací z databáze EIA na ministerstvu životního prostředí bude muset investor oznámení dopracovat.
Jakmile bude přepracováno, je možné se k němu vyjádřit
ve lhůtě 30 dnů ode dne zveřejnění na úřední desce kraje
(oznámeno bude i na úředních deskách dotčených obcí
a ještě jedním způsobem – rozhlas či místní tisk). Úřední desky by měly být i elektronické.
Doporučuji, abyste si pohlídali, kdy bude přepracované
oznámení zveřejněno, tento dokument pročetli a podali k němu písemné připomínky. A to jednak jako obec
(vázaná referendem) a rovněž tak může učinit kdokoliv další (zejména je to vhodné u lidí, kteří budou záměZnačka a typ
Emise CO2 (g/km)
rem dotčeni). Relevantní připomínky by měly být zapraToyota Prius
103
covány do posouzení vlivů těžby na životní prostředí
Honda Civic, Citroen C1, Peugeot 107, Toyota Aygo
109
a zdraví lidí.
Smart Fortwo
113
Pokud bude v procesu EIA vydáno souhlasné stanovisKIA Picanto
118
ko, bude se vést řízení o stanovení dobývacího prostoru,
Hyundai
Atos
145
a posléze řízení o povolení hornické činnosti. NejúčinnějFiat Panda
154
ším způsobem, jak se záměru těžbu bránit, je účastenství
v těchto správních řízeních. Účastníkem těchto řízení je kro- Při praktickém rozhodování hraje roli i cena, která u C1 a Peugeotu 107 začíná
mě investora obec, osoby, které mohou být těžbou dotčeni, někde u 230 000 Kč (C1 v některých akcích i od 180 000 Kč) a u Ayga 250 000
a občanská sdružení na ochranu přírody a krajiny za splně- Kč, s dieselem dokonce 330 000 Kč. Z ekonomického hlediska jsou pak zajíní podmínek § 70 zákona o ochraně přírody a krajiny.
mavé i další minivozy, především KIA Picanto (cena od 165 000 Kč, kombinoV rámci těchto řízení se mohou jeho účastníci vyjadřo- vaná spotřeba 4,8 l/100 km) nebo podobně drahé, ale žíznivější Fiat Panda a
vat ke všem podkladům pro rozhodnutí, podávat námit- Hyundai Atos (5,8 l a 5,9 l).
ky a navrhovat další důkazy (zejména znalecké posudky Na závěr si zmíněná auta a autíčka můžeme seřadit podle emise oxidu uhlina hluk, znečištění ovzduší a vod, ztrátu vody a naru- čitého (CO ) na kilometr jízdy (viz tabulka). Strategie Evropské komise před2
šení statiky nemovitostí), ale také právo podat odvolání pokládá, že od roku 2012 budou muset nově vyráběné osobní vozy vypouštět
a poté případně správní žalobu.
nejvýš 120 gramů. V současnosti je to v průměru 163 g.
Podrobnější informace o možnostech obrany proti Přejeme vám levné ježdění (když už musíte jezdit autem), šetrné k prostředí
záměru těžby nerostů najdete v naší publikaci Ochrana i k vaší peněžence. V článku jsou použity údaje z příspěvku Štěpána Vorlíčka
životního prostředí v hornictví, kterou si můžete objed- „Nejúspornější minivozy – podrobné srovnání spotřeby“ uveřejněného na servenat on-line na www.eps.cz.
ru Automix.cz. Technické údaje se mohou lišit podle použitého motoru a uváJIŘÍ GUTH, o.s. Krasec
MICHAL BERNARD, EPS děné ceny jsou jen orientační.
PRO
Je sporné, jestli třeba kvůli rodinné dovolené (jednou až dvakrát za rok) se
vyplatí průběžně provozovat příslušně silný a velký vůz. Právě objem a pohodlí jsou velkými „žrouty“ energie potažmo paliva. Soustředíme se na samotný
provoz automobilů. Asi nejekologičtější je úprava naftového motoru na čisté
100% biopalivo, například na rostlinný olej, ale ten zatím není v ČR homologován jako palivo pro motorová vozidla a pro mnoho motorů ani není jejich
výrobcem předepsaný. Samotnou přestavbu, správně „úpravu palivového systému“, lze udělat tzv. na koleně (a pak nechat schválit!) anebo u profesionálů
například ve firmách Rapidoil nebo Europecon (www.rapidoil.cz, www.rostlinnyolej.cz).
Plynová paliva (stlačený zemní plyn, CNG, a zkapalněný propan-butan, LPG)
mají výrazně lepší emisní vlastnosti nežli benzín a nafta, a proto můžeme přestavbu doporučit. Bohužel, přestavba na CNG nebo dokonce úprava už od výrobce
(doporučovaná) je dost nákladná a v ČR je zatím jen málo čerpacích stanic. LPG
je ropný produkt, dostupný podle těžby ropy a s ní úzce cenově provázaný.
Výraznou úsporu představuje hybridní pohon, tedy kombinace motoru spalovacího a elektromotoru. V ČR jsou dostupné Honda Civic Hybrid (cena 649
tisíc Kč, kombinovaná spotřeba 4,6 l/100 km, výkony obou motorů 15 a 70 kW,
5 míst a zavazadlový objem 350 l) i Toyota Prius (825 000 Kč, 4,3 l, 50 a 57 kW,
5 míst a 408 l).
Konečně se dostáváme ke třídě tzv. minivozů, jejichž spotřeba (podle údajů
od výrobců) je podobná jako u dvou zmíněných velkých „hybridů“. Pokud jde
o čtyřmístné vozy (zavazadlový prostor kolem 150 l, zhruba o metr kratší a o
550 kg lehčí než oba „hybridy“), nejúspornější z běžně dostupných jsou výrobky kolínské automobilky TPCA, tedy Citroën C1, Peugeot 107 a Toyota Aygo.
Stačí jim – v kombinovaném režimu – 4,6 litru benzínu nebo 4,1 l nafty (platí
pro C1 a Aygo, Peugeot se s dieselem nedodává) pro motory o výkonu 50 resp.
40kW. Slavnější dvoumístný Smart Car je trumfuje jen v dieselovém provedení (3,6 l), u benzínu je to srovnatelné. Hlavní ženská hrdinka Da Vinciho kódu
se ve 32. kapitole velmi mýlila, když smart charakterizovala „litr na sto kilometrů“. Možná to byla jen chyba v překladu či kulturním přenosu – měla na
mysli americký nebo dokonce britský galon (3,8 resp. 4,5 litru).
PŘÍLOHA
Dotaz z on-line poradny na www.krasec.cz: Byl jsem
požádán některými zastupiteli v obci Mírová na Karlovarsku, abych vás požádal o radu ve věci plánovaného otevření kaolinového dolu u obce. Věc je v současné době posuzována v rámci EIA na MŽP v Praze.
V obci s asi 250 obyvateli proběhlo referendum, v kterém občané odmítli otevření dolu. Nicméně místní orgány, tedy jejich představitelé, tvrdí, že to samo
o sobě nestačí k znemožnění otevření dolu na dalších
50 let. Lze se někam obrátit o pomoc, kde by někdo
poradil, jak dále postupovat proti otevření dolu? Obec
nemá dostatek prostředků, aby si platila experty, kteří
by jí s tím pomohli.
kresba Václav Morava
Když občané důl nechtějí Auta a autíčka
Vaříme s Líbou
Dobrý den, přátelé,
jaro v plném proudu, a tak
dnes nabízím aspoň jeden
recept jarní. Druhý recept je
výbornou alternativou
k pečenému dortu.
Přeji vám hezké jaro
plné sluníčka.
kresba Václav Morava
RODI NU
PRO
PŘÍLOHA
JARNÍ
Jihoče ský čtv r tletník o životním prostředí
II
DOMÁCNOST A BIOZAHRADA
Tak trochu jarní špenát
500 g čerstvých mladých kopřiv,
1 balíček mraženého špenátového protlaku, ½ kostky másla,
1 středně velká cibule,
3-4 stroužky česneku, 0,1 l mléka, dětská krupička v množství podle
potřeby, kousek oddenku čerstvého zázvoru, mletý kmín, bílý mletý
pepř, muškátový květ, sůl, 2 polévkové lžíce slunečnicových semínek
Kopřivy propláchneme, spaříme horkou vodou, kterou slijeme
(a můžeme vypít jako zdravý bylinný čaj), zalijeme studenou
vodou, pečlivě vymačkáme, nakrájíme na jemno. Cibuli nakrájíme na kostičky a na polovině tuku ji necháme zesklovatět, přidáme nařezané kopřivy, promícháme, přidáme trochu vody a
necháme dusit. Po odpaření vody přidáme na jemno na strouhaný čerstvý zázvor (přibližně 1 plnou kávovou lžičku), špetku muškátového květu, mražený špenátový protlak rozkrájený
na menší kousky a dobře promícháváme, až se mražený protlak rozpustí, přidáme mléko, promícháme a zahustíme dětskou krupičkou, necháme provařit cca 5 minut, stále mícháme.
Po zhoustnutí špenátu a provaření krupičky nádobu odstavíme z vařiče a dochutíme utřeným česnekem, bílým pepřem a
solí. Na závěr přisypeme slunečnicová semínka a přidáme máslo na zjemnění, dobře promícháme. Špenát použijeme jako přílohu nebo náplň. Vyzkoušejte špenát jako přílohu rýže – chutná zajímavě.
Jihočeská variace na italské tiramisu
3 - 4 balíčky kulatých dětských piškotů, 6 – 7 kelímků kysané smetany, 5 sáčků vanilkového cukru, 2 polévkové lžíce mleté kávy (nejlépe
se značkou Fair trade), cca 0,1 l rumu tuzemáku, 5 polévkových lžic
kakaového prášku (Fair trade), 2 kelímky čokoládové pěny (může být
a nemusí; balení se 4 kelímky stojí cca 30 Kč a objevila jsem je pouze
v prodejně Delvita)
Větší dortovou formu, misku nebo kastrol vyložíme potravinářskou
fólií. Mletou kávu zalijeme cca 0,1 l horké vody a po chvíli přefiltrujeme nebo přecedíme přes husté sítko. Dobře rozmícháme kysanou
smetanu s vanilkovým cukrem, hmotou rovnoměrně pokryjeme
dno nádoby v nepříliš silné vrstvě, na tuto vrstvu klademe co nejtěsněji vedle sebe piškoty, které jsme předtím po jednom namáčeli v rumu. Na vrstvu piškotů opět rovnoměrně rozetřeme kysanou
smetanu, klademe vrstvu piškotů, které jsme tentokrát namočili
v silné černé kávě, další vrstva je opět ze smetany, následují piškoty
namočené v rumu, pak čokoládová pěna (nebo pokračujeme smetanou), poklademe suchými piškoty, další vrstva smetana, piškoty
namočené v kávě a zasypané 4 lžícemi kakaového prášku, poslední vrstva smetany a poslední vrstva piškotů kladených „obloučkem“
dolů. Dobrotu necháme rozležet 12 hodin v chladničce nebo ve
sklepě, poté vyklopíme na tác, opatrně sejmeme fólii, poprášíme
zbytkem kakaa a rozdáme talířky a lžičky.
Dobrou chuť!
LIBUŠE JOZKOVÁ
Původní stromy III.
Jaro nám letos už nějaký ten týden klepe na dveře, vítají nás záplavy kvítků cibulovin. Podíváme-li se do podrostového, keřového patra našich domácích dřevin, objevíme
v tuto dobu i opravdové poklady. Budou nám oči i nos přecházet.
Jedním ze skvostů je lýkovec jedovatý (Daphne mezereum), který dokvétá v dubnu. Drobný, až 1 metr vysoký,
ale jinak snadno přehlédnutelný řídký keřík nás upoutá
bezlistými větvičkami obalenými růžovými, extrémně vonnými kvítky. Intenzita libé vůně je tak silná, že
lýkovec jedovatý
foto archiv
může vyvolat až bolesti hlavy.
Jak název dokládá, jde o keřík jedovatý – dráždivá látka mezerein způsobuje zčervenání a puchýře při dotyku s kůží, častější nebezpečí však
hrozí při požití krásných karmínově červených bobulí dětmi (naštěstí
jsou bobule hořké). Mezerein je natolik silný jed, že pozření již několika málo bobulí může způsobit i usmrcení člověka. Dříve se lýkovec používal v lidovém léčitelství při revmatismu a dně, dnes se od
jeho užití opustilo. Zajímavé bylo využití rostliny pro barvířské účely
– především z kůry se vyvařovalo barvivo k obarvování vlny, z plodů
pak červená barva k malířským účelům. Dnes se využívá pro okrasné účely (květy, plody) především v přírodě blízkých výsadbách nebo
skalkách. V přírodě ho nalezneme především v podhůří ve stinných
až polostinných listnatých nebo smíšených lesích na vlhčích humózních a živných půdách. Z hlediska ochrany patří mezi druhy vyžadující další pozornost.
Naopak v sušších světlých listnatých lesích bychom mohli nalézt stálezelený lýkovec vonný (Daphne cneorum), který dorůstá pouhých 10
až 30 cm a připomíná spíše poloplazivou skalničku. S oblibou je tento
druh včetně jeho pestrolistých forem pěstován na skalkách, ale v přírodě patří mezi kriticky ohrožené druhy naší květeny.
Dalším neprávem opomíjeným keřem je dřín obecný (Cornus mas).
Tento keř dorůstá 2 až 6 metrů, také patří mezi jarní prvničky a můžeme
ho kromě zahrad či parků přirozeně nalézt například na Pálavě. Dřín
opět kvete ještě před vyrašením lístků v březnu a dubnu a jeho větve
jsou obaleny žlutými kouličkami květů. Dnes zažívá „comeback“, neboť
byl znovuobjeven jako netradiční druh ovoce (k dostání bývají i jeho
ovocné odrůdy). Červeno-oranžové, až 3 cm dlouhé peckovice připomínají podivnou třešeň (nebo spíše šípek) a jsou plné vitamínu C. Proto se odedávna využívaly na zavařeniny, marmelády, sirupy a pyré, dříve v léčitelství i na podporu zažívání. Kromě ovocnických vlastností má
dřín i jiné přednosti – patří mezi jedny z nejlépe tvarovatelných keřů
(stříhané živé ploty). Sám o sobě je to keř poměrně dekorativní a bezproblémový a zasloužil by si mnohem větší rozšíření (snáší i dosti sucha
a znečištěné ovzduší).
Mandloň nízká (Prunus tenela) je dalším skvostem, který z naší přírody téměř vymizel. Roztroušené skupinky můžete najít na okrajích starých vinic, na výslunných stráních, nebo světlých lesích na spraši a vápnitých půdách (od nížin až do pahorkatin). Oddénkující keřík vysoký
až 120 cm právě teď nakvétá růžovými až sytě červenými květy až 4 cm
velkými. V zahradách můžete najít i formy lišící se barvou květu, nebo
tvarem listu. Poměrně běžně mandloň nízkou seženete v zahradnictvích, jinak patří mezi kriticky ohrožené druhy naší květeny. Na podobném stanovišti můžeme najít také podobně vyhlížející třešeň křovitou
(Prunus fruticosa), která vykvétá v květnu bílými nebo růžovými kvítky.
Rovněž patří mezi silně ohrožené druhy naší flóry.
R AD OVAN HÁJEK, Florianus
JARNÍ
NEJEN PRO DĚTI
Větrníčky
obr. 5
Ti šikovní si větrník jistě barevně
pomalují nebo zkusí další možné varianty (třeba z trojúhelníku či pětiúhelníku místo čtverce).
Hodně štěstí a radosti!
obr. 3
III
znamená jak pozdrav, tak výzvu ke vzájemné hře. K těm jsou mladé vydry připraveny
vždy. Mláďata pod vedením matky také podnikají dobrodružné průzkumné výpravy do
okolí, někdy se při nich dokonce vzdálí dál
od vody a urazí za jedinou noc několik kilometrů. Dochází k setkání s dalšími zvířaty
z lesů a mokřadů, mláďata se od matky učí,
jak se zachovat. Ve vodě je matka důslednou
učitelkou lovu. Mláďata mají zprvu úspěchy
spíše při lovu pomalejších ryb, raků, v moři
krabů. Ano, vydry říční loví také při mořském pobřeží. Narozdíl od vydry mořské,
které se říká kalan, si musí jít po takovém
lovu ještě zaplavat do sladké vody, aby zbavila svou srst soli. Ve stáří osmi měsíců jsou
již vydří puberťáci schopni si nalovit polovinu své denní spotřeby. To už ale máma
s jejich rošťárnami začíná ztrácet trpělivost.
S mámou už není taková „sranda,“ společných toulek je čím dál tím méně...
K prvním narozeninám vydry od mámy
dostávají zvláštní dárek – vyhnání z domova. Mladé vydry to zprvu nechtějí pochopit a vracejí se k hranicím matčina teritoria. Matka je ale zahání a projevuje čím dál
větší agresivitu. Mladé vydry pochopí, že
zkrátka musí do světa. Stávají se z nich tuláci, kteří za noc urazí až desítky kilometrů.
Druhý rok života tedy vydry nemají vůbec
snadný. Dospělé vydry je vyhání z teritorií,
v neznámých vodách mají nižší loveckou
úspěšnost. Navíc vydry mimo své teritorium nerady proplouvají různými tunely a
rourami, ale běhají vrchem přes silnici. Tam
nalézají smrt pod koly aut. Mortalita (úmrtnost) vyder během druhého roku života je
vysoká – okolo 33% ! Další etapa vydřího života nastává, když konečně naleznou
nový domov, vlastní teritorium. Ale o tom
až příště!
MATOUŠ ŠIMEK, ČNF pro vydru
Ji hoče ský čtv r tletník o životním prostředí
Náturou se lidští a vydří puberťáci příliš neliší. Oproti jiným věkovým skupinám jsou hluční, neustále připravení ke hře,
někdy snad trochu lehkovážní, zato velmi
bystří, s elánem neustále něco nového objevovat, něco zkoušet a pokoušet, množí se
jejich neshody s rodiči… V případě vyder
říčních tedy s matkou. Jak už víte z prvního dílu, u vyder říčních, které jsou jediným
v Evropě se vyskytujícím druhem vyder,
jsou mláďata vychovávána pouze mámou.
Otec si bere za úkol pouze jejich zplození.
Mladé vydry se musí od mámy naučit spoustu „vychytávek“, kterak mrštné ryby ve vodě
překvapit, dostihnout a zmocnit se jich. Asi
většinu z vás překvapí, že vydra se ryb ve
vodě často zmocňuje nejprve předními tlapami. Víte už z minulého dílu, že vydřatům
se do vody příliš nechce. Raději běhají po
břehu. Mláďatům se stejně jako rodičům při
ponoření automaticky uzavřou nozdry i oba
zvukovody, ale skutečnými mistry v plavání a potápění se mohou stát až po poslední
výměně srsti, zhruba v pátém měsíci.
Nad hladinou udržuje celá rodina kontakt
hvízdáním. Při dovádění se projevují slabým, ale zřetelným cvrčivým hlasem, který
obr. 2
foto © ČNF pro vydru
VYDŘÍ
PUBERŤÁCI
obr. 4
RODINU
Povídání o vydře III.
obr. 1
PRO
Co k tomu budeme potřebovat?
Čtvrtku ze silnějšího kvalitního papíru (nejlépe formátu A4), tužku,
nůžky, pravítko, lepidlo na papír, vteřinové lepidlo, kladivo, větší ostrý hřebík, plotový drát (koupíme v železářství nebo zahradnických
potřebách), dva dřevěné korálky (aby skrz ně šel provléci drát), dřevěnou tyčku (v železářství se prodávají tyčky z bukového dřeva pro
truhláře) kombinačky, brčko (nejlépe to z džusíků).
Jak budeme postupovat?
Z papíru vystřihneme čtverec 21 x 21 cm (využijeme celou kratší stranu
čtvrtky). Ti šikovnější jistě vědí, jak to udělat i bez pravítka. Pak podle
vzoru prostřihneme jednotlivé „listy rotoru“ našeho větrníku (na obr. 1
vyznačeno přerušovanými čarami). Podle obr. 2 a 3 postupně přehneme a přilepíme lepidlem na papír cípy větrníku k jeho středu. Postupujeme systematicky podle směru nebo proti směru hodinových ručiček, to podle toho, jakým směrem se má hotový větrník otáčet. Když je
hotovo, prosekneme hřebíkem středový otvor (na obr. 4) tak velký , aby
šlo skrz prostrčit brčko. Pracujeme na podložce (nejlépe nějaký dřevěný špalíček), abychom neudělali díru do stolu. Pak odstřihneme kousek brčka, prostrčíme otvorem a přilepíme vteřinovým lepidlem (práci
s lepidlem svěříme dospělému). Nyní už stačí navinout s pomocí kleští
drát na tyčku (obr. 5 ), navléknout korálky a větrník dle nákresu, zahnout kleštěmi konec drátu a opět kleštěmi odstřihnout jeho případný
přečnívající zbytek.
JAN NOVÝ
PŘÍLOHA
Spory kolem umístění větrných elektráren v krajině přenechte
dospělým a pojďte si s námi postavit takové větrníky, které se budou
líbit všem a nikomu překážet nebudou.
O LIPENSKÉM SUMCI
Tentokrát vás zveme na toulky nejjižnějším cípem Novohradských
hor. Výchozím místem výletů může být například malá ves Leopoldov. Dostanete se tam z Českých Budějovic přes Kaplici a dále
Benešov nad Černou nebo Malonty. Z obou míst se pokračuje na
Pohorskou ves a pak na Leopoldov. Autobusové spojení z Kaplice do
Leopoldova není příliš frekventované.
Ve spolupráci s českobudějovickým Mapovým centrem vám představujeme zajímavé turistické cíle – pohádkami z knížky Druhé
vyprávění kapra Jakuba. Naše dnešní pozvání se vztahuje k řece
Vltavě. Více informací o projektu Pohádkové království:
www.pohadkovekralovstvi.cz.
JARNÍ
Jihoče ský čtv r tletník o životním prostředí
IV
Meandry Pohořského potoka
foto autorka
Obyvateli Leopoldova byli kdysi dřevaři, později voraři. S úpravami pro plavení dřeva se budete setkávat po větší část cesty. Silnička z Leopoldova vás po 1,5 km dovede podél Pohořského potoka
k samotě Baronův most, v níž se dříve nacházelo vaziště vorů. Pohořský potok byl upraven k plavbě polenového dřeva a vorů koncem
18. stol. a úpravy jsou místy patrné dodnes. U Baronova mostu je
pěkně zrekonstruovaný penzion (bývalá hájovna) s dobrou restaurací. Po dalších zhruba dvou kilometrech vyjdete z lesa a vlevo uvidíte Pohořský rybník. Voda je tu i v létě poměrně studená.
Pokračujeme dál podél potoka a míjíme hranice hned dvou chráněných území – přírodních rezervací Pohořské rašeliniště a U tří můstků, kde se v podmáčených rašelinných smrčinách vyskytuje řada
vzácných rostlin, například kyhanka sivolistá, suchopýr pochvatý,
klikva žoravina nebo rosnatka okrouhlolistá.
Potom už se před vámi objeví mírné návrší s pozůstatky Pohoří na
Šumavě, které bývalo rušným pohraničním městečkem. Roku 1890
patřilo k Pohoří 186 domů s 1323 obyvateli (1077 Němců a 246 Čechů). V roce 1923 zde bylo 41 živností (např. pekař, cukrář, hodinář,
osm hostinců, dva krejčí, mlynář, řezník, atd.). Tomu ale poutník
jen těžko uvěří při pohledu na návrší s opuštěnými troskami. Dnes
tu z kdysi prosperujícího městečka najdeme kromě hřbitova jen rozvaliny dvou původních domů – fary a staré školy – a silně poškozený kostel.
Projdeme-li Pohořím a na
rozcestí za ním se dáme cestou směřující vpravo, dostaneme se zanedlouho k hranici
s Rakouskem, ale ještě krátce
před ní uvidíme označenou
odbočku k českému prameni Lužnice. Oficiálně je však
za pramen Lužnice považován pramen jejího přítoku
v Rakousku. Pokud jste již
unaveni, vraťte se zpět do
Pohoří, jinak se můžete pokusit zdolat některý z okolních
zalesněných vrcholů.
Český pramen Lužnice
foto autorka
MARIE JIRKOVÁ,
Ekocentrum Šípek
„Je tomu už nejmíň padesát let, co se sumec Bořivoj odstěhoval k Horní
Plané. Řeka tam tehdy
kroužila krásnou zátočinu ve tvaru srdce, a tak
se tam také říkalo – „Srdce Vltavy“. A tohle „srdíčko“ se zalíbilo Bořivojovi, a že se tam tedy usadí. Ale neměl chvilku klidu. Řeka byla
úzká a každou chvíli cestovali ze Šumavy pstruzi, zkrátka kolem
Bořivoje bylo pořád živo.
Tehdy ještě nebyl Bořivoj starý morous, protože byl mladý, ale morous
byl, to už tak někdo bývá od narození. „Musíte se tady pořád producírovat?“ vybuchl, jakmile uhlídal nějakého pstruha: „Zůstaňte si na
Šumavě nebo v moři, ale necourejte se mi tady pořád, vždyť tu slušná ryba nemá kouska klidu.“
Ale pstruzi se jen smáli a říkali svým dětem a sousedům: „Počkejte,
až uvidíte u Plané mrzutého Bořivoje, ten zas bude nadávat a vousiskama stříhat. Že se mu chce, takhle si otravovat život.“
Ale Bořivoj si život otravovat nechtěl. Přejížděl pomalu po dně od břehu ke břehu, rozhlížel se, každý kořínek olíznul a kamínek převrátil
a špekuloval, jak na pstruhy vyzrát. Až konečně našel, co potřeboval:
za balvanem u břehu ležely nahňoustané staré rybářské sítě. To je
ono! Jednu natáhne mezi břehy u Perneku a druhou u Pihlova.
„Tááák, pstroužci moji milovaní,“ mnul si ploutvičky a hlasitě pomlaskával, „teď si klidně připlujte, ale už žádné buzení a rušení Bořivojíčka.
Budete pěkně čekat, až vás přes síť pustím. To bude překvapeníčko.“
Ale nebyli to pstruzi, koho čekalo překvapení.
„Bořivóóóji, Bořivóóóji,“ slyšel z dálky vyděšený hlas a než se nadál,
viděl před sebou štiku Mirku.
„Že nevíš, Bořivoji, co je nového?“
„Jak bych to mohl vědět, všechno víš přece nejlíp ty, ne?“
Ale Mirka se ani nepozastavila nad sumcovou neslušnou poznámkou a začala zeširoka rozkládat: „Představ si, že u Lipna postavili
velikou přehradu a teď ji uzavřou a všude tady bude jezero.“
„Kde?“ zeptal se hloupě Bořivoj.
„Přece tady, tady všude, řeka se rozleje a zaplaví celé údolí a tady všude bude jezero.“
„Nesmysl,“ odsekl Bořivoj, „a dej mi pokoj, já tady teď čekám na
pstruhy.“
„Čekej si třeba do soudného dne, mrzoute mrzutá,“ rozloučila se Mirka a už spěchala předat tu novinku dál.
„Hloupé drbny, tyhle štiky,“ pomyslel si Bořivoj, „přece teď, když jsem
si tu natáhl sítě a čekám na pstruhy...“ – ale nedomyslel.
Najednou se začala zvedat voda, vylila se z břehů a pomalu zaplavovala okolní louky a pole, bývalé lesy, dokonce i krásné „Srdce Vltavy“
zmizelo pod hladinou jezera.
Brzy začali jezero navštěvovat lidé. Stavějí si stany a hrají si na březích, plavou nad bývalými loukami a lesy, ale jen málokdo si uvědomí, že hluboko v jezeře je staré řečiště ve tvaru srdce, v řečišti dvě sítě,
a mezi nimi čeká starý, mrzutý sumec Bořivoj a těší se, jak vyzraje na
pstruhy.
BÁR A STLUKOVÁ, copyright Mapcentrum s.r.o.
kresba: Jaroslav Kerles
RODI NU
Novohradskými horami
PŘÍLOHA
PRO
VÝLE T Y BEZ AUTA
NA NÁVŠ T Ě V Ě
Šípek je v českokrumlovském regionu pojem. Synonymum pro ekologickou výchovu, kterou pro tento okres
zajišťují jako jediné oficiální centrum. O historii, současnosti i možné budoucnosti si povídáme s vedoucí
Ekocentra Šípek Kateřinou Svobodovou a s lektorkou
ekologické výchovy Marií Jirkovou. Našemu rozhovoru
u šálku zeleného čaje přihlížejí také v kanceláři chovaní osmáci degu...
Terénní exkurze s Alexandrem Jegorovem
Šípek nechce svět měnit,
zachovat
ale zachovat
ZDENKA JELENOVÁ,
[email protected]
jovicích, vyvěšování ptačích budek, účast na
přírodovědných soutěžích atd.
Jaký mají o vaše programy zájem děti na
školách ?
MJ: Dost záleží na tom, zda učitel vhodně zvolil
téma. Některé školy s námi spolupracují dlouhodobě a děti už se na naše programy těší. Složitější je to, pokud do třídy přijdu poprvé. Zvláště
starší žáky je někdy velmi těžké k tématu nějak
„přitáhnout“, přesvědčit, že je to zajímavé a
důležité... Nakonec se to ale většinou podaří.
Poradna, knihovna, programy pro školy, přednášky a semináře, jste regionálním
centrem ČSOP pro Jihočeský kraj, vydáváte
zpravodaj – to vše ve čtyřech lidech? Necítíte se poměrně vytíženi?
MJ: … (smích) A také zajišťujeme regionální
kolo Ekologické olympiády pro středoškoláky a
soutěž Zelená stezka – Zlatý list...
KS: No, potřebovali bychom asi tak pět dalších
lidí a pak by to bylo dobré...
MJ: V současné době musíme odmítat školám
další objednávky programů, naše kapacita je
fakt přetížená.
Co vám přinesla účast v projektu KRASEC,
v krajské síti ekoporaden?
MJ: Tak samozřejmě peníze, které nám velmi pomohly ve zkvalitnění naší práce a rozšíření nabídky. Ale pro mne osobně je obrovsky
důležitá také pravidelná spolupráce s ostatními organizacemi.
KS: Pomohlo nám to udělat spoustu věcí, které mají smysl, a dát o sobě vědět veřejnosti. To
propojení s ostatními je velmi důležité, nechceme tady být zabalíkovaní sami pro sebe. A hlavně jsem pochopila, jak vůbec fungují evropské
projekty – včetně možných problémů...
Co pokládáte za největší problém pro
budoucnost?
MJ: Občas děláme věci, které nás baví nebo
nám připadají potřebné a úžasné, ale pak zjistíme, že to nikoho neoslovuje.
KS: Já myslím, že máme poměrně velký potenciál, ale neumíme ho zatím úplně využít. Musíme na sobě ještě hodně makat. A rozhodně bychom měli jít víc „na ruku“ lidem, víc pracovat
s jejich poptávkou. Nebýt tak obráceni sami
do sebe. Nemáme zájem o konfliktní přístup,
nechceme např. vstupovat do správních řízení,
protože od toho tu jsou jiné organizace. Věříme, že pozitivní příklady táhnou. Jak říká motto Šípku: naším posláním není svět měnit, ale
nabízet možnosti, jak ho zachovat.
13
Jihoče ský čtv r tletník o životním prostředí
Podívejme se na úvod aspoň zběžně do his- cílové skupiny a samozřejmě klasické akce pro
torie...
veřejnost – Den Země, Den bez aut, Ukliďme svět
Majka Jirková (MJ): Na počátku byla Nadace nebo již 17. ročník Pochodu Blanským lesem.
ekologické výchovy Šípek, založená roku 1993.
Po zániku nadace převzalo její aktivity místní ZO S čím tak přichází „obvyklý klient“ do ekoČSOP, které přejalo název Šípek. Během existen- poradny?
ce Šípku se různě měnily názvy pracoviště – od KS: Hodně lidí chodí do knihovny, často se ptají
r. 1991 existovalo Středisko ekologické výchovy na třídění odpadů, černé skládky...
(SEV) Šípek, v roce 2000 pak bylo zřízeno druhé MJ: A nově je teď velký zájem o téma přírodní
pracoviště - Centrum environmentálních infor- zahrada.
mací a služeb (CEIS). Přicházeli a odcházeli lidé KS: Občas nás lidi vyhledávají také s nalezený– Václav Dolanský, Jan Nový, Jiří Guth, Michal mi zvířaty, např. ježkem, kosem nebo poštolkou.
Kolafa, Pavla Šímová, Josef Janošťák, Petr Resch To je ale velký problém, protože my nemáme
– to jsou jen některá jména spojená s historií Šíp- auto na odvoz zvířat, ani prostory, kde bychom
ku... Měnilo se i sídlo, nějakou dobu jsme půso- se o ně starali. Poskytneme ale kontakt na stabili v budově Správy CHKO Blanský les, v budo- nice pro handicapované živočichy.
vě kláštera, potom ekovýchovnému pracovišti
na dlouho poskytlo prostory gymnázium. Až loni O jaká témata přednášek a seminářů je nejjsme konečně získali dostatečné prostory, v nichž větší zájem?
teď působíme jako jednotný subjekt, Ekocentrum KS: Obecně platí, že lidi zajímají spíš „hezké“ věci,
Šípek.
než konfliktní ekologická témata. Velký zájem je
o nízkoenergetické stavby, odpady nebo místKateřina Svobodová (KS): Tady si k té naší ní přírodní zajímavosti. Na základě podnětu ze
historii dovolím citovat z našich archivá- strany gymnázia jsme například pořádali celolií: „Centrum environmentálních informací a denní seminář o odpadovém hospodářství a o
služeb (CEIS) Šípek vzniklo na základě čtyř- fundraisingu z evropských fondů pro asi patdohody mezi okresním úřadem, Městským náct ředitelek a ředitelů škol. Pro zemědělce to
úřadem Český Krumlov, Českokrumlovským byl ve spolupráci s Daphne ČR seminář o hosporozvojovým fondem, s.r.o. a ZO ČSOP Šípek, daření na území CHKO Blanský les.
uzavřené v rámci strategického plánu měs- MJ: Oblíbené jsou akreditované semináře a
ta Český Krumlov. Ojedinělý příklad spoluprá- exkurze pro pedagogy – jarní a podzimní botace státní správy, samosprávy, podnikatelského nická vycházka, geologická exkurze, čtyřdensubjektu a neziskové organizace.“
ní botanicko-zoologický kurs a seminář Sinice
a řasy, který pořádáme ve spolupráci s BioloCo je pro vás podstatné dnes, pokud jde o gickou fakultou JčU. Velmi úspěšný byl cyklus
spolupráci s dalšími místními subjekty?
zdravého vaření, zaměřený na maminky s dětKS: Konečně po delší době funguje dobrá spo- mi a pro mateřské centrum Míša připravujeme
lupráce se Správou CHKO Blanský les. Ze stra- akci Ekohrátky.
ny města Český Krumlov byl Šípek vždy vnímán
převážně pozitivně, město nás dlouhodobě Při Ekocentru pracují dva oddíly Mladých
podporuje a značná část našeho rozpočtu je ochránců přírody – tzv. mopíků...
závislá na této každoroční dotaci.
MJ: Tady ve městě se scházejí většinou v základní škole na Plešivci a pak v Prokešově zahradě,
Jaké jsou hlavní složky vaší činnosti?
což je přírodovědně cenné území, o které pečují.
KS: V první řadě ekovýchova, poradenství a osvě- KS: Oddíly mají spoustu aktivit – mapovátové akce. Pořádáme pravidelné přednášky jed- ní výskytu sov v Blanském lese, sčítání kání v
nou měsíčně (Šípkové středy), aktivity pro různé Krumlově a zimního ptactva na Vltavě v Budě-
Foto archiv Šípku
TÉMA
J e F a i r Tr a d e f é r o v ý ?
Když jsme po šestihodinové vyčerpávající cestě vystoupili z omláceného
autobusu v El Carmen de Atrato, cítil jsem se jako slévač po směně. Jenže
nás práce teprve čekala. Měli jsme naplánovanou schůzku s Froilánem
Zapatou, předákem jediného Fair Trade družstva v regionu Chocó. Přijeli jsme do tohoto zapadlého koutu Kolumbie hledat odpovědi na některé otázky týkající se Fair Trade.
Rolandova
kafe
story
kafe story
VILÉM ŘIHÁČEK, [email protected],
EVA FRAŇKOVÁ, [email protected]
Přesněji řečeno, šlo o 73 otázek rozdělených
do jedenácti oddílů a naformulovaných tak,
aby poskytly pokud možno plastický obrázek
o realitě férových zemědělců. Šlo o kvalitativní výzkum vedený formou rozhovorů, takže
žádné exaktní výsledky nebylo možno očekávat, spíše dojmy, zážitky a několik faktů.
Ji ho česk ý čtv r tletník o životním prostředí
14
Fair Trade je iluze
Froilána jsme zastihli v zachmuřené náladě.
Nevypadal jakože by se s námi příliš chtěl
bavit. „Fair Trade je iluze! O nějaké férové
ceně si můžem nechat jen zdát.“, byly jeho
první věty. No, to nám náš výzkum pěkně
začíná... Nicméně po chvilce se nad CocaColou trochu rozpovídal o strastech i radostech Fair Trade zemědělce v Kolumbii. Než
nás potom opustil kvůli svým povinnostem,
zavedl nás ještě na návštěvu k Rolandovi.
Farmář Rolando nás naopak přivítal se širokým úsměvem. Usadil nás i sebe do křesílek a
započal s vyprávěním své „kafe story“. Trvala
čtyři hodiny a byla strhující. Španělská slov-
ní zásoba i síly mne sice již ke konci opouštěly, ale mou pozornost jakž takž udržovala
Rolandova živá gestikulace a výborná káva
jeho dcery.
Jak to všechno začalo
Příběh regionu Chocó, ve kterém jsme náš
výzkum započali, dobře odráží moderní dějiny celé Kolumbie. Na jeho počátku stála prosperující a víceméně soběstačná zemědělská
komunita ve zdejší trochu zaostalé a dosti
zastrčené horské oblasti. Před asi patnácti lety
došlo v důsledku vyhrocení občanské války
k přesunům vzbouřeneckých vojenských jednotek (Pro orientaci v kolumbijském konfliktu doporučuji pro začátek příslušnou kapitolu
v průvodci Lonely Planet nebo webové stránky
http://en.wikipedia.org/wiki/Colombia) a některé z nich si z nejasných důvodů zvolily za své
dočasné útočiště okolní kopce a náhorní roviny. Pro místní obyvatele to bylo období krutého teroru, které vedlo do značné míry k vysídlení oblasti a zániku plantáží i celých osad.
Po uklidnění situace a odsunu ozbrojenců se
sem opět začali vracet pěstitelé a v té době
se také začala psát historie férového družstva
OCCCA, jehož je Froilán předsedou i zakladatelem. On i mnozí další členové družstva
jsou takzvaní desplazados, tedy běženci, kteří kvůli konfliktu přišli o živobytí. Jejich cesty
většinou vedou do velkých měst nebo přímo
do Bogoty, hlavního města Kolumbie. Tam na
ně ovšem nikdo nečeká s otevřenou náručí.
Popravdě tam na ně nečeká vůbec nic kromě
života na předměstí a beznadějného hledání
práce. Pokud se tedy desplazados dokáží vrátit na plantáže a začít znovu se zemědělstvím,
je to asi nejlepší řešení pro všechny. A pokud
se navíc zorganizují, utvoří družstvo a zapojí se s ním do projektu Fair Trade, je to takový malý zázrak.
Výkupní cena kávy
Proč si ale Froilán stýskal nad výkupní cenou
kávy? Proč tvrdí, že není férová? A nebyla to
jen jeho slova. Prakticky všichni dotazovaní
farmáři z různých koutů Kolumbie tvrdili: „to,
co se vám (tj. Evropanům, Američanům) zdá
férové, nám (tj. pěstitelům, producentům)
vůbec férové nepřipadá.“ Ceny zároveň nejsou nikterak vyděračsky nízké, činí 1,24 dolaru za libru kávy (základní garantovaná cena
je 1,19 dolaru za libru kávy plus 5 centů tzv.
sociální prémie, která jde do společného fondu družstva), a případně 15 centů příplatek
za BIO kvalitu. Problém výkupních cen kávy
je ale složitější, než vypadá. Paradoxně jde o
to, že kolumbijská káva je „příliš“ kvalitní. Proto výkupní ceny na konvenčním trhu někdy
výrazně přesahují ceny férové. Podle pravidel by sice měla platit vždy ta vyšší z obou
cen, ale praxe je jiná. Důvodem je například
vykupování až v námořních přístavech, což
přenáší veškeré náklady na logistiku a skladování na producenta.
Ceny jsou smlouvány zhruba s ročním předstihem, což je v těchto souvislostech také
rizikem, protože nejsou reflektovány cenové pohyby na burze komodit ani kolísání měnových kurzů. Doplatky, které mají
tyto rozdíly vyrovnávat, v praxi dostávalo
jen jedno z navštívených družstev. Jak ale
sami pěstitelé připouštějí, někdy si tyto problémy způsobují sami. Jsou to zemědělci a
právnickým věcem jako je psaní smluv příliš
nerozumějí. Přesto ale garantovaná výkupní
cena kávy zůstává nejpádnějším argumentem pro vstup do Fair Trade systému a to i
ve specifických podmínkách Kolumbie. Co
kdyby se náhodou opakovala situace, kdy
na konci 80. let, koncem 90. let nebo začátkem 21. století v době opakované kávové
krize náhle klesly ceny na burze s kávou?
(Podrobné informace o vývoji na světovém
trhu s kávou jsou dostupné na www.ico.org ).
Sociální fondy
Garantovaná výkupní cena ovšem zdaleka není jedinou výhodou systému Fair Trade. Další z nich je existence sociálního fondu,
který družstvu umožňuje financovat rozsáhlejší projekty jako například obnovu plantáží,
J e F a i r Tr a d e f é r o v ý ?
TÉMA
CO JE TO FAIR TRADE
KDE NAKOUPIT V JIŽNÍCH ČECHÁCH:
„Špatná zemědělská politika může prohrát volby ve Francii,
Idi Simba, tanzanijský ministr obchodu
ale v Africe stojí životy.“
Kavárna na půl cesty (Nová ulice 3, České Budějovice)
Příjemná malá kavárna, kde obsluhují lidé s psychickými
problémy, kteří se snaží znovu se zapojit do běžného života.
„Spravedlivý obchod“ – Fair Trade – je obchodní partnerství,
jehož cílem je přímá a účinná podpora znevýhodněných výrobců
z rozvojových zemí. Toho se snaží docílit především poskytováním
„férových“ obchodních podmínek pro zapojené výrobce, důrazem
na dodržování základních norem pracovního práva a ochrany životního prostředí a zvyšováním informovanosti spotřebitelů o situaci
malých zemědělců a řemeslníků v rozvojových zemích.
Fair Trade tak poskytuje konkrétním lidem v rozvojových zemích
šanci vymanit se z bludného kruhu bídy vlastními silami a žít
důstojný život.
Fair Trade současně dává nám, spotřebitelům, jedinečnou možnost snadno a účinně podpořit jiný ekonomický model, dát hlas
jinému způsobu obchodování a výroby a v neposlední řadě získat
velmi kvalitní výrobky za odpovídající cenu.
Jak výše zmíněné ušlechtilé myšlenky fungují v praxi, o tom se
přesvědčila naše kolegyně z Moravy, která s přítelem navštívila
Kolumbii a dnes vám o přináší svědectví.
stavbu domů, nákup společných zařízení pro
zpracování produktů, vybavení do škol apod.
Drahá certifikace
Participace ve Fair Trade má bohužel i své
evidentní nevýhody, které dotazovaní nikdy
neopomněli zmínit. Na prvním místě stojí
hlavně cena za certifikaci, která se pro jedno
družstvo pohybuje v přepočtu od 50 do 100
tisíc korun ročně. Další zhruba stejně vysokou částku musí družstvo zaplatit, pokud
chce i certifikaci své BIO produkce. Takto
vysoké výdaje už vedou k úvahám nad smyslem certifikace.
„Náklady spojené se samotným dodržováním pravidel Fair Trade jsou velmi vysoké.
Připočteme-li k tomu ještě poplatky za certifikaci... Pořád se nám to ještě vyplatí, ale
všechno závisí na ceně, kterou dostáváme
za naši kávu,“ říká Humberto Uribe, prezident družstva Nuevo Futuro v regionu Cauca. Podle slov Sylvie Calfat z kolumbijské
pobočky nevládní organizace FLO-Cert, která na mezinárodní úrovni zajišťuje proces
Fair Trade certifikace, není ale možné částku
v dohledné době snížit.
Slunečnice (Chelčického 21, České Budějovice)
Nabízí výrobky firmy Fairově. Kontakt: Šárka Dominová,
603 266 753, 387 315 856. Mail: [email protected].
www.slunecnice-cb.info
Čajovna „U Hrušky“ (Velké náměstí 44, 383 01 Prachatice)
Nabízí výrobky od firmy Fairově. www.sweb.cz/cajovna.pt
RACIO (Fügnerova 822, Tábor)
potravinové výrobky od firmy CEFEOB
On-line obchody: www.cefeob.cz, www.fairove.cz,
www.ekumakad.cz, www.bioobchod.cz
Obrovské množství informací o Fair Trade:
http://www.fairtrade.cz/, http://www.jedensvet.org/
Není to jen o penězích...
s narkotiky jsou považovány za zásadní příčiOtázka peněz – především výkupní ceny nu politické nestability Kolumbie). Zásadním
kávy a nákladů na certifikaci – je evidentně způsobem tak přispívá ke stabilizaci těchto
klíčová. Problematiku Fair Trade na ni však „horkých“ míst v Kolumbii.
nelze v žádném případě redukovat. Farmáři,
kteří se díky projektu mohli vrátit k hospoda- Někde jsem slyšel, že když chcete rozliření na plantáži, jsou dnes hrdí na svoji práci. šit mezi uměleckým dílem a kýčem v době
Vědí, že pěstují nejlepší kávu na světě a že se hodnotové plurality, žádejte průkaz totožnosti díla, ptejte se po charakteru, po příběnemusejí nechat okrádat.
Členové družstev jsou přímo zapojeni do hu. Kávu moc nepiju, ale když si ji náhodou
rozhodování o vynakládání prostředků ze někde dám, vždycky si vzpomenu na Rolanspolečných fondů a mají právo vyjádřit svůj da a na jeho cihlový domek. Je to příjemná
názor. To je jinak v Kolumbii nevídaný prvek vzpomínka.
demokracie. Důležitá je také změna ve struktuře investic. Mnohem více se investuje do Eva Fraňková studuje Humanitní environmenbudoucnosti – zakládají se nové plantáže, talistiku na brněnské MU, spolupracuje se Spomodernizuje se vybavení, klade se důraz na lečností pro Fair Trade a rozvojové vzdělávání.
vzdělání.
Vilém Řiháček, krajinný inženýr, v projektu funV některých oblastech pěstování Fair Tra- goval jako tlumočník.
de kávy přímo nahrazuje koku, což je surovina pro výrobu kokainu (Výroba a obchod Fotografie na dvojstraně autoři.
15
Jiho če ský čtv r tletník o životním prostředí
Jedním z takových „sociálních“ domů je i ten
Rolandův, který jsme si měli příležitost dobře prohlédnout. Celá stavba stojí v mírném
svahu na betonové desce a je vystavěná z
jakýchsi místních „porothermů“ vyzděných
maltou. Neřekl bych, že z těchto velkých
plochých cihel se zde staví z důvodu jejich
lepších izolačních vlastností, spíše je to pro
rychlost a jednoduchost stavby. Klima není
nikterak drsné a oblast je tektonicky stabilní. Nicméně politicky je zároveň dosti labilní,
což evokuje myšlenku na případné opětovné
stěhování. Ono by to koneckonců ani nevypadalo dobře, kdyby si pěstitelé hověli v příliš pohodlných a dobře vybavených domech
pořízených ze zisků z prodeje „té drahé kávy“.
V bohatství se tedy Rolando evidentně netopí, zároveň má ale celá jeho rodina kam složit
hlavu i nasušené kávové boby.
Čajírna a kafírna (U Tří lvů 4, České Budějovice)
Výzkum „Fair Trade v praxi: případová studie producentů kávy zapojených do Fair Trade
v Kolumbii“ probíhal v listopadu 2006. Bylo navštíveno šest družstev v regionech Chocó,
Cauca a Valle de Cauca. Tato družstva produkují surové sušené kávové boby a vyvážejí je
v rámci Fair Trade na americké a evropské trhy. Celá zpráva z projektu včetně dotazníku je ke
stažení na: www.fairtrade.cz.
GLOSÁŘ
K Z A M YŠL E N Í
Za panem
Oldřichem Kankrlíkem
VLADIMÍR MOLEK,
Politika územního rozvoje je nezákonná!
Dne 17. 5. 2006 schválila vláda ČR na základě
návrhu ministerstva pro místní rozvoj tzv. Politiku územního rozvoje. Tento dokument však
v žádném případě nemůže být považován za
Politiku územního rozvoje ve smyslu § 31 stavebního zákona. Doporučujeme obcím a krajům ji nerespektovat.
Pokud by se kraje a obce rozhodly tento dokument respektovat a jeho požadavky přenést do
svých územních plánů, zcela reálně jim hrozí žaloby na neplatnost těchto územních plánů podle soudního řádu správního. Naše tvrzení vycházejí z těchto argumentů: Tzv. „Politika“
byla přijata bez právního titulu (stavební zákon,
který zakotvuje Politiku ÚR, nabyl účinnosti až
1.1. 2007), k jejímu vydání mělo dojít do dvou let
ode dne nabytí účinnosti stavebního zákona
(nikoliv dříve), nebyla zveřejněna podle zákona
(§ 31 odst. 3), nevychází ze zákonem předepsaných podkladů a nebyl vyhodnocen její vliv na
udržitelný rozvoj území (§ 19 odst. 2).
[email protected]
V únoru náhle zemřel v nedožitých 65 letech známý ochránce přírody a vynikající znalec přírody Jindřichohradecka, pan Oldřich Kankrlík. Bohužel, osobně jsem neměl příležitost jej poznat, přesto, že naše cesty byly v mnohém totožné. Každý jsme měli „svůj
rajón“ a setkávali jsme se pouze pomyslně jako „účastníci řízení“, při kterých nekompromisně hájil za jindřichohradeckou organizaci ČSOP zájmy ochrany přírody.
Ke vzpomínce na stránkách Krasce využívám slov pánů Pokorného a Hesouna, kteří jej
znali a dokázali ocenit jeho obrovský kus práce. Za svůj neústupný postoj často sklízel
nepochopení a zášť, a to nejen od invenstorů, kterým byl trnem v oku. Před očima mám
jeho ručně psaná vyjádření, která nebyla poznamená extremismem, jak mu bylo někdy
vyčítáno, ale vycházela z dlouholetých zkušeností, znalostí terénu, profesní odbornosti
a citu pro přírodu. Proto jsem také mnohdy bez výčitek přebíral jeho „moudra“ v případech, kdy jsem neznal dokonale terén. Potěšitelné a pro přírodu významné bylo, že stanoviska pana Kankrlíka využívali i úředníci pro správní rozhodnutí. Díky tomu se podařilo na Jindřichohradecku zachránit mnoho cenných lokalit.
Jako první upozornil na význam řady dnes chráněných území. Nejvýznamnější lokalitou, o niž bojoval od 70. let a jejíž ochranu prosadil v roce l994, je přírodní rezervace
Krvavý a Kačležský rybník. Navrhoval ochranu památných stromů, podílel se na údržbě
vřesovišť. Dokázal si najít čas i pro mládež, pořádal ornitologické vycházky a konzultoval diplomové práce. V počtu zhotovených ptačích budek by mu patrně náležel zápis
do Guinessovy knihy rekordů – vyvěsil a průběžně kontroloval 20 000 ptačích domovů,
které budou ještě dlouho připomínat jeho zásluhy!
„S odchodem pana Oldřicha Kankrlíka ztrácí ochrana přírody na Jindřichohradecku houževnatého, zaujatého a nezištného člověka, za kterého nyní není náhrada“ (RNDr. Jan Pokorný,
Jindřichohradecký deník).
MICHAL BERNARD
Orkán Kyrill v NP Šumava opět vyhrotil spor
mezi zastánci a odpůrci ponechání nejcennějších částí parku samovolnému vývoji bez
„výchovných“ lidských zákroků. Zaznamenali jsme k tomu vskutku filosofický výrok: „Víra
v to, že ten les se sám od sebe vyvine, mi připadá lidsky nepokorná a zbytečná. Přece člověk ví,
jak to má udělat, aby tam měl les, jaký chce, a
pak ho může nechat!“ – PhDr. Jan Stráský, nový
předseda Rady NPŠ. Podle mého názoru je tento projev lidské vzpupnosti srovnatelný snad
jen se zprávou, kterou nás počastovala před
pár dny televize – ukazovala úspěchy čínského ministerstva pro řízení počasí. Zkrátka: víra
(některých) lidí ve vlastní bohorovnost je zřejmě nesmrtelná...
Divný člověk
Ji ho česk ý čtv r tletník o životním prostředí
16
[email protected]
Je to asi půl roku co, jsem začal dělat v lese. Ráno
odcházím, večer se vracím a celou tu dobu mám
kolem sebe přírodu. Jen já a všechna ta podivuhodná kouzla prozřetelnosti. Můj zrak tím jakoby nabyl
ostrosti a naučil se vidět věci, které jsem dříve neviděl. On to vlastně není jenom zrak, ale i srdce a vnímání. Dar odkudsi shůry, který každý z nás má, ale
zapomíná ho používat.
A jak je to krásné sednout si na pařez a poslouchat
svítání. Ptáky, broučky, cupot zvěře, která plaše
proběhla okrajem mýtiny. Vnímat vůně, tvary bez
toho, že bych na ně hleděl.
V mlžném oparu pak spatřit víly, skřítky a jiné bytosti, které jsou tu doma.
Člověku se pak otevře celý nový svět.
Jen v tom starém, prý reálném, s tím má potom trampoty.
Před několika dny jsem byl se ženou nakoupit u nás v konzumu. Stáli jsme ve frontě u pokladny s několika babkami a taky můj hajný si přišel pro svačinu. Povídalo se o všem možném,
jak už to v krámu bývá. Já tomu moc nevěnoval pozornost. Duchem jsem byl už zase v lese.
Do mých myšlenek pojednou pronikl hlas hajného:
,, ...dožni ty borovičky a ten velký pahýl, co stojí uprostřed, podřízni, ať tam nestraší.“
Konec věty mě bodnul u srdce.
,,To nejde, hajný, tam bydlí skřítek,“ vyhrklo ze mě.
Podivné ticho v krámu mě rychle vrátilo zpět.
,,Co?!“ vyhrklo z hajného a jeho vytřeštěný, ustaraný pohled se do mě zapichoval. Pak jen
zakroutil hlavou, zabručel něco o bláznech a odešel. Bez svačiny.
Babky ve frontě znervózněly a vytratily se také. S nimi i moje žena.
Od toho dne chodí nakupovat sama.
Někteří lidé v našem městečku mě přestali odpovídat na pozdrav a přejdou na druhý chodník, když mě vidí. Říkají o mě, že jsem ,,takový divný člověk“.
Autor povídky žije v Katovicích.
ZDENKA JELENOVÁ
foto Jan Voběrek
FRANTIŠEK LANGMAJER,
Dotaz do poradny týkající se
obnovitelných zdrojů energie (OZE)
Vysvětlete mojí koze,
Co to vlastně jsou ty OZE.
Vyčítá mi stále vinu,
Že prý bráním bioplynu.
Sama třídí svoje bobky,
Prý ať mají teplo robky.
Přestala žrát také trávu,
Od Bursíka čeká slávu.
Pro bioplynové stanice,
Zblbla také králičí ramlice.
Pro králíky ještě další radu má,
Choďte se vztyčenýma ušima.
To pak poučuje kachnu Petru,
O nevyužité síle větru.
Píti vodu, že je také škoda,
Prohnaná přes MVE (malá vodní elektrárna),
Do sítě prý hodně elektřiny dodá.
Prosím o environmentální poradu,
Jak s klidným svědomím chodit
na vlastní zahradu
A netrápit ta zblblá zvířata o hladu.
VLADIMÍR MOLEK
E SE J
Kauza globálního
oteplování
oteplování
RADOVAN HÁJEK,
[email protected]
Něco faktů a něco selského rozumu
Jistěže tyhle závěry mohou být velmi subjektivní a relativní. Celosvětové klima během
staletí a tisíciletí procházelo a prochází přirozenými změnami. Proto i celá bublina lidmi vyvolaných klimatických změn by mohla rychle splasknout. Ale pravděpodobně
nesplaskne. Podívejme do slovníku (Wikipedie): „Globální oteplování je termín popisující nárůst průměrné teploty zemské atmosféry
a oceánů, který byl pozorován v posledních
dekádách. V roce 2001 byl prezentován ve
„Zprávě třetího zasedání IPCC“ (Mezivládního výboru OSN pro změnu klimatu) vědecký názor na změny klimatu. Tento dokument,
který byl v roce 2005 explicitně potvrzen
národními akademiemi věd zemí G8, konstatuje, že průměrná globální teplota od konce
19. století vzrostla o 0,6 ± 0,2 °C a že je pravděpodobné, že „většinu oteplování pozorovaného během posledních 50 let lze připsat
lidským aktivitám“. Lidstvo přispívá k oteplování zvětšováním množství oxidu uhličitého
(CO2) a jiných skleníkových plynů, uvolňovaných při spalování fosilních paliv, mýcením
lesů a dalšími aktivitami.“
Ačkoliv část vědců se kloní k tomu, že oteplování způsobuje nebo ovlivňuje člověk, teorie má i řadu odpůrců. Podporují to především nepřesnosti klimatických modelů, fakt,
že rozpoznaný rozsah oteplování leží v rozmezí přirozeného dlouhodobého kolísání
teplot nebo teorie, že oteplování je důsledkem odeznění předcházejícího chladnějšího
období nebo je důsledkem kolísání intenzity
slunečního záření.
Osobně se kloním k názoru, že vliv člověka je
nezanedbatelný, ne-li značný. Lidská populace na zeměkouli čítá neuvěřitelných více
než 6 miliard lidí. S neustálým růstem populace roste spotřeba, komfort a životní úroveň
(a naopak i bída v rozvojových zemích). Růst
je ale vykoupen dalším znečištěním atmosféry, moří a zásob pitné vody, degradací půdy,
rozsáhlým odlesňováním, úbytkem biodiverzity nebo již zmiňovanou nadprodukcí skleníkových plynů. Tohle všechno jsou základní
kameny globálních změn a nestaví je přece
nikdo jiný, než člověk sám!
Jistě, pane prezidente!
Řada politiků již pochopila, že závěry zprávy Mezivládního panelu pro změny klimatu
(IPCC) jsou jasné a zřetelné – Země se otepluje! Ale také, že včasnými legislativními kroky
lze nejvážnější hrozby snad odvrátit nebo
zpomalit. Zkrátka zdá se, že jediné účelné
řešení nyní stojí na politicích! V Čechách se
globální oteplování stalo ožehavým a ideologizovaným tématem, které jen polarizuje
politickou scénu, mate laickou veřejnost a
přispívá k obecné lhostejnosti k věcem veřejným.
Groteskním písemným příspěvkem našeho
prezidenta do debaty amerického kongresu
o globálním oteplování jsme si utrhli i kousek celosvětové ostudy. Postoj Václava Klause, který globální oteplování označuje za
mýtus a environmentalismus staví do úrovně „nového druhu komunismu“, ukazuje evidentní nepochopení oboru a nekvalifikované stanovisko.
Uchopit problematiku celosvětových klimatických změn není vůbec jednoduché, neboť
zasahuje do veškerých odvětví lidské činnosti a týká se blízké i vzdálenější budoucnosti.
Navíc ji zatím nelze plně rozklíčovat a předpovědět. Očekává se, že změny povedou ke
zvedání hladiny moří, může se zvýšit četnost
a intenzita extrémních atmosférických jevů
jako jsou povodně, sucha a hurikány, mohou
se změnit zemědělské výnosy, snížit průtok
řek, budou vymírat další biologické druhy.
Rovněž lze očekávat migraci obyvatel některých částí světa, potenciálně i šíření škůdců,
chorob, ale i nových druhů flóry a fauny do
nových lokalit.
A co s tím vším můžeme udělat my, v našem
malém českém ďolíku? Snad přispět svou
malou troškou do mlýna – chovat se šetrně a
nebýt lhostejní ke svému životnímu prostředí, veřejným záležitostem i k sobě samým.
Podpořit environmentalisty nebo s nimi souznít v šíření osvěty, a modlit se za provětrání
naší žabomyší politické scény. A připravit se
na pravděpodobně horké a suché léto!
Autor je podnikatelem (Trvalková školka Florianus)
a poradcem pro téma Přírodní zahrada.
17
Jiho če ský čtv r tletník o životním prostředí
Zajímavé bylo, kolik prostoru tomuto tématu věnovala britská média – od populárně
vědeckých pořadů přes politické, až po za
vlasy přitažené americké katastrofické filmy. A jako třešničku na dortu uvedu pořad
o postoji církví ke globálním změnám – proč
zůstávají pozadu, zaobírají se potraty, antikoncepcí, a opomíjejí tento naléhavější problém.
Angličané s neklidem mluví o netradičním rozpohybování křivky počasí. O jeho výkyvech
vám začne sama od sebe povídat etnoložka
trávící mnoho času v Tibetu (poslední tibetské zimy jsou dosti pravidelně bez sněhové přikrývky a ubývají himálajské ledovce). A pokud
si k tomu přiložíte vlastní zkušenosti z posledních let, usoudíte, že na tom něco bude.
foto Matouš Šimek
Již několikátou zimu jsem trávil na Britských ostrovech. Britové, jak známo, hodně a rádi mluví o svém
vrtošivém počasí. Poslední dobou svůj zájem rozšířili i na globální problematiku. „Jak se u vás v České
republice mění počasí – klima“? – byla poměrně častá
otázka. „Ehmm, no… mění!? Léta bývají suchá a horká,
nebo také deštivá a chladná, zima krutá s přívaly sněhu, nebo také mírná jako ta letošní… Jaro se zkracuje,
často se rychle přehoupne do letních teplot… Asi české počasí začíná být stejně nepředpověditelné, jako to
britské!“ – zněly mé odpovědi.
PA NOR A M A
Síla společenství
Od března si můžete vypůjčit nový přírůstek do
videotéky Rosy, který zaujme především ty, kteří se
začínají zamýšlet nad tím, co bude, až dojde ropa.
Dokument Power of community (Síla společenství) ukazuje pozitivní příklady, jak se společnost
může vyrovnat s ropným zlomem s pomocí místní produkce potravin a fungujícímu místnímu společenství. Popisuje situaci na Kubě od začátku 90.
let, kdy se zastavil přísun levné ropy ze Sovětského
svazu a Ostrov svobody zůstal takřka den ze dne
na suchu.
Závislost na této surovině se ve vysoce industrializované zemi s nejvyšší spotřebou syntetických
hnojiv (která se vyrábějí z ropy) v Latinské Americe
projevila velmi drasticky. Dopravní kolaps, prázdné obchody, dokonce známky hladomoru – průměrný Kubánec zhubl během prvních let krize o
10 kg. Obyvatelé měst proto začali, na doporučení odborníků na permakulturu, pěstovat zeleninu přímo ve městech. Trvalo několik let, než se
dalo říci, že se Kubánci s danou situací dobře vyrovnali, ale nakonec se jim podařilo vybudovat takový systém pěstování, že obyvatelé měst mají stále k dispozici čerstvé ovoce a zeleninu, navíc 80% veškeré produkce je v biokvalitě.
Obecně je kladen důraz na úspory energie a využívání OZE, hlavně slunce. Staré cukrovary jsou kromě produkce třtinového cukru využívány i jako elektrárny. Kubánci znovuobjevili
půvab staré koloniální architektury, protože ve starých domech se i v horkých dnech udržuje
příjemné klima – na rozdíl od nové zástavby, která vyžaduje klimatizaci.
Experiment, kterého se Kuba stala nedobrovolným účastníkem, zda společnost může fungovat i bez fosilních paliv a spoléhat se hlavně na místní zdroje, zkrátka ukazuje, že využívání
obnovitelných zdrojů a principy trvalé udržitelnosti fungují. Další informace nejen o tomto filmu najdete na stránkách www.communitysolution.org.
PAVEL HRUBÝ
TIPY ZE SÍTĚ
www.hlina.info
Hliněné stavitelství a vše o nepálené hlíně.
www.zelenedomy.cz
Nízkoenergetické domy kryté zemí, aneb
„Přemýšlíte o moderním a pohodlném bydlení v kontaktu s přírodou?“
www.edumenu.cz
Společnost Education nabízí bezplatnou propagaci kurzů, školení, konferencí, poradenství, konferenčních prostor, ap.
FLORIANUS DOPORUČUJE:
Dolnorakouské zahradní sympozium
4.–17.6.2007vMelkuaHerzogenburgu.Přednášející z celé Evropy, exkurze do několika zámeckých přírodních zahrad. Účast: 80 euro. Více
informací: www.naturimgarten.at, nebo v poradně Florianus v J. Hradci (tel. 774 690 755).
Mezinárodní konference Zdravé domy
Brno 21. – 22. 6., pořádá sdružení hliněného
stavitelství a Fakulta architektury VUT. Témata: Hliněné stavby; Stavby novodobé s využitím nepálené hlíny. Účast zdarma, registrace:
www.fa.vutbr.cz/zdravedomy/, www.hlina.info,
tel. 739 660 719.
DŘÍPATKA ZVE:
40. výročí první Školní přírodní rezervace
CD Jaderná energie: Mýtus a skutečnost
Vydala Heinrich Böll Stiftung ve spolupráci se sdružením Calla, Hnutím DUHA a Jihočeskými matkami, leden 2007
Sborník studií rozebírající hlavní otázky spojené s jadernou energií (bezpečnost,
jaderný palivový cyklus, šíření jaderných zbraní, změny klimatu). Dochází k závěru, že tzv. renesance jaderné energetiky se zakládá spíše na slovech než na skutečnosti. Zasíláme za úhradu pošt. a balného 30 Kč.
Ji ho česk ý čtv r tletník o životním prostředí
18
TIP ROSY: Domácí zpracování mléka
Dalším z počinů Rosy v oblasti podpory místních trhů je vydání praktické brožury „Domácí zpracování mléka“ zkušené chovatelky ovcí Petry Rubášové. Brožura přináší informace
o vybavení nezbytném pro bezproblémové zpracování mléka v domácích podmínkách,
základní údaje o hygieně a především popis konkrétních postupů pro výrobu různých
druhů sýra a dalších výrobků (hermelín, oštiepok, korbáčky, brynza, žinčica aj.). Brožura
byla vydána s podporou ESF a státního rozpočtu ČR a Rosa ji nabízí za 35 Kč + poštovné.
TŘÍDĚNÍ ODPADŮ HROU
Ve strakonickém Městském informačním centru jsem objevila zajímavé kvarteto nejen pro děti.
Ing. Lucie Klimešová, vedoucí oddělení ochrany
prostředí MÚ Strakonice, říká: „Na nápad vypracovat výchovné kvarteto přišli pracovníci našeho oddělení, kteří do tabulky, dle způsobu třídění
odpadů, navrhli podobu jednotlivých karet.“ Každá sada (čtyři karty), charakterizuje jednotlivé vytříděné odpady, které mohou
být ukládány do společného kontejneru, předávány do sběrných dvorů nebo
společně recyklovány. Kvarteta jsou barevně odlišená – sada s plasty má žlutý
podklad atp. Návrhy výtvarně zpracovali žáci ZUŠ ve Strakonicích. Karty byly přeIVANA JONOVÁ
dány mimo jiné do škol v rámci ekologické výchovy.
Pořádá NIDM CEV Dřípatka a Sdružení Dřípatka v Prachaticích ve spol. s Městem Prachatice, Zš Vodňanská a DDM Prachatice
• Celostátní seminář: Environmentální výchova a vzdělávání v přírodě (29.–31. 5.)
• Výstava (21. –5. 6.)
• Slavnostní vysazení stromů v parku Hospice v Prachaticích (30. 5.)
• Koncert na paměť p. učitele A. Záveského
(30. 5.)
• Slavnostní otevření parku Hospice (31. 5.)
• Beseda s pamětníky (1. 6.)
• Setkání bývalých členů Hlídek ochrany přírody, Stanice MOP, členů Sdružení Dřípatka
a všech přátel (2. 6.)
Program: www.dripatka.cz, www.krasec.cz.
Den pro OZE
České Budějovice, 6. 6.:
Výstava „Obnovitelné zdroje energie - prezentace jihočeských členů Ökoenergieclusteru“, budova KÚ Jč. kraje, do 20. 6. (ECČB).
Den otevřených dveří OZE – zpřístupnění
dostupných instalací obnovitelných zdrojů
energie na území města.
Seminář „Vytápění biomasou – ano či ne?“ –
sál zastupitelstva, KÚ, 13–18 h. (ECČB, KEA, SEVEn, Calla, Ekowatt)
Veřejná beseda „Má veřejnost vůli ovlivňovat
klimatické změny?“ C. K. Solnice, 18 h. – účast
přislíbil ministr ŽP M. Bursík (AgEnDa, Calla)
Exkurze „Vytápění biomasou“ po Jč. kraji a
Horním Rakousku, 14. 6., 8–19 h. (ECČB ve
spolupráci s KÚ)
PA N OR A M A
Jídlo z blízka více chutná, protože je čerstvé, víme, kdo ho pro nás připravil a většinou i z jakých surovin. Ty pocházejí z míst
blízkých našemu bydlišti a proto jsme
s potravinami „z blízka“ více v harmonii,
než s těmi „z daleka“. V rámci programy
podpory trhu s místními produkty Rosa,
o.p.s. připravila na červen a září sérii praktických vzdělávacích kurzů pro výrobu „jídla z blízka“ a to konkrétně na zpracování
mléka, masa a probiotických nápojů.
Tyto kurzy jsou určeny jak malým chovatelům koz, ovcí i hovězího dobytka, tak pracovníkům ekovýchovných center a středisek i dalším zájemcům. Kurzy pro pokročilé
předpokládají již základní znalost chovu
zvířat i zkušenosti se zpracováním mléka.
Poplatek za kurz je 750 Kč. Termíny, přihlášky a informace: tel. 387 432 030 nebo
e-mailem [email protected].
ZUZANA GUTHOVÁ
NABÍZÍM ZAJÍMAVOU
PRÁCI A VELMI DOBRÝ
VÝDĚLEK
několika schopným, samostatným, fyzicky zdatným
a pracovitým lidem. Vaším
úkolem bude označit hranice
chráněných území v Jihočeském kraji dle vyhlášky
MŽP č.395/1992 Sb.
Jedná se o rozvoz,
roznášení a osazování
hraničníků (kapliček) se
státním znakem a malování
pruhového značení.
Členem realizační skupiny může
být i graficky nadaná dívka či
žena, schopná snášet útrapy výše
uvedené, jejíž specializací by byla
tvorba pruhového značení.
V případě nepřízně počasí je nutné
přijmout jinou práci nebo čerpat
náhradní volno.
Nástup je možný a nutný ihned.
Kontakt: Robert Blíženec,
373 35 Horní Stropnice,
e-mail: [email protected],
tel: 608 270 000.
Autoři: Klára Řehounková, Jiří Řehounek, Petr Heneberg
Barevná skládačka, formát A3 složený na A5
Dlouholeté zkušenosti s ochranou přírodovědně cenných pískoven přetavilo sdružení Calla do nové skládačky s názvem Pískovny v krajině. Barevný materiál s mnoha
fotografiemi představuje pískovny jako náhradní stanoviště mnoha rostlin a živočichů, především druhů žijících
v mokřadech a písčinách. Hlavní část skládačky se slovem
i obrazem věnuje vývoji vegetace v opuštěných pískovnách, kterým vede k lesům, suchým trávníkům, nebo mokřadům. Pro názornost je připojen také text o technických
rekultivacích, které zatím v ČR převažují, ale rozhodně nejsou nejlepším řešením. Na závěr je připojen stručný výčet
právních náležitostí, které musejí těžaři získat pro zahájení i ukončení těžby. Publikace je určena pracovníkům úřadů, těžařských firem, nevládních organizací i zájemce z řad
široké veřejnosti a lze ji zdarma získat u sdružení Calla.
Ekonomická lokalizace aneb U nás za humny
Udržitelný rozvoj regionu je velmi úzce provázaný s místní ekonomikou. Využívání místních
zdrojů lidských, materiálových i energetických je k přírodě šetrnější, dává lidem práci a přispívá
tak nejen k ekonomické, ale i sociální stabilitě regionu. Co to je ale lokalizace, jak jí můžeme podporovat a jaké jsou možné důsledky globalizace, která v současné době stále více a více zasahuje do téměř všech oblastí života? Odpovědi na tyto otázky chceme přiblížit formou výstavy.
Vernisáž výstavy spojená se seminářem na téma lokalizace proběhne dne 2. května ve Vědecké
knihovně v Českých Budějovicích (Lidická ul.) od 11 h. Na semináři vystoupí pan Heini Staudinger, který představí systém podpory místního trhu formou zavedení lokální měny. V rakouském
Waldviertlu je tento systém uplatňován již třetím rokem. Dále vystoupí Standa Kutáček z Trustu
pro ekonomiku a společnost a Katka Kotásková z o. s. Horní Mlýn. Výstava vznikla díky podpoře
ESF a Státního rozpočtu ČR a potrvá do konce května.
ZUZANA GUTHOVÁ
Pro přátele duchovních cest
Festival SETKÁNÍ V NESMĚNI 2.–3. 6., Nesměň u Č. Budějovic.
Z programu: Jóga, zdravá výživa, čínská medicína, tibetská energetická masáž, aromaterapie,
bylinné tinktury a mnoho jiného. Trh tématických výrobků (řemeslné výrobky, knihy, CD, zdravá výživa, biopotraviny, čaje, esoterické pomůcky). Vegetariánská kuchyně – Indická restaurace
Č. Budějovice. Ceny, program, přihlášky a informace: www.nesmenka.mysteria.cz, Jana Soukupová,
tel. č.: 605 339 998, e-mail.: [email protected].
19
VYDAŘENÝ VELETRH
1. jihočeský veletrh ekologických výukových programů: stručně řečeno – vydařil
se! O velikonočních prázdninách (5. a 6.4.)
se do Ekocentra Šípek v Českém Krumlově
sjelo 18 lidí z různých středisek, která v kraji nabízejí školám ekologické výukové programy. Cílem bylo potkat se, poznat se,
prakticky si vyzkoušet některé programy
„na vlastní kůži“, předat si informace, rady,
zkušenosti, náměty, metodiky…
Znovu se v praxi ověřilo, že telefonáty ani
rychlé e-maily, i když jsou hojně využívané, nemohou nahradit tvůrčí setkání „tváří v tvář“. Ve čtvrtek probíhal program
v útulné učebně Ekocentra Šípek a v nedaleké zahradě, kterou Ekocentrum sice nevlastní, ale má
možnost ji pro své programy využívat. V pátek jsme se přesunuli vlakem do nedalekého Třísova a
odtud ke zřícenině Dívčí kámen, kde program pokračoval až do odpoledních hodin.
Domů jsme se rozjížděli s předsevzetím, že setkání zorganizujeme za rok znovu. Program zajistilo
především CEGV Cassiopeia z Českých Budějovic ve spolupráci se Šípkem, přispěl také Matouš Šimek z Českého nadačního fondu pro vydru a Tereza Malá z DDM Strakonice. Za zajištění kvalitního zázemí pro realizaci programu, ubytování, stravování a průběžný přísun kávy a čaje patří dík
LIBUŠE JOZKOVÁ
všem z Ekocentra Šípek. Finančně akci podpořil Jihočeský kraj.
Jiho če ský čtv r tletník o životním prostředí
Práci je možno vykonávat dle
dohody buď v HPP na dobu
určitou nebo na živnostenský list.
Podmínkou je věk nejméně 20 let,
fyzická zdatnost a dobré zdraví,
řidičský průkaz sk. B, schopnost
a odvaha řídit osobní i terénní
automobil, dobrá orientace v
terénu i mapě a ochota zůstávat
v terénu několik dní nepřetržitě.
Nezbytnou vlastností uchazečů
musí být pečlivost a svědomitost.
Výhodou uchazečů může být
řidičský průkaz sk. A a E,
oprávnění pro práci s motorovou
pilou a vlastní, nejlépe terénní
motocykl či osobní automobil.
TIP CALLY: Pískovny v krajině
foto Šípek
Jídlo z blízka
– nabídka kurzů
ODJ I N U D
„…V duchu jsem hledal srovnání: artista na visuté hrazdě,
baletka, akrobacie ptáků nebo letadel – ale nic z toho nestačilo; byl prostě vydra ve svém živlu, a byl to nejkrásnější přírodní zjev, jaký jsem kdy spatřil…“ (G. Maxwell, 1959).
Každý, kdo měl to štěstí a pozoroval vydru ve volné přírodě,
dá jistě panu Maxwellovi za pravdu. Ještě donedávna platilo to, že holandští milovníci přírody museli kvůli podobnému zážitku navštívit jiné lokality v zahraničí.
Návrat vyder
Holandska
do Holandska
MARCELA ROCHE,
[email protected]
Na rozdíl od České republiky se totiž v Nizozemsku nepodařilo zabránit vyhubení vydry říční a tento pozoruhodný živočich na
mnoho let z holandské přírody úplně vymizel. Hlavními důvody byla ztráta vhodných
biotopů, fragmentace prostředí zejména
v důsledku vysoké intenzity dopravy, znečištění životního prostředí a používání nevhodných rybářských sítí („fyke nets“), které vedly
k častým případům utonutí vydry. Ale vydry
se s lidskou pomocí do kraje poldrů a vodních kanálů začínají vracet…
V 90. letech zahájili holandští ochránci přírody projekt na navrácení vydry zpět do
přírody.
Ji ho česk ý čtv r tletník o životním prostředí
20
T. de Jong – o vydrách a místní přírodě ví téměř vše. Mnoho let mohl na vydry jen
vzpomínat – nyní jim chce v jejich návratu pomáhat.
Foto J. Šíma
byla použita mláďata narozená v zajetí, vydry odchycené z volné přírody a také nalezená opuštěná mláďata z Běloruska, Lotyšska a
dvě z nich i z České republiky.
Dnes se odhaduje počet vyder v oblasti reintrodukce asi na 20 jedinců, z nichž několik již
pochází z přirozené reprodukce, a plánuje se
zahájení další fáze a vypouštění vyder i do
dalších lokalit. Holandští ekologové se obrátili na české odborníky zabývající se ochranou a výzkumem vydry říční a projevili zájem
o spolupráci na tomto programu – zejména
poskytnutí vyder ze zajetí a případně i vyder
pocházejících z volné přírody.
DŘÍVE NEŽ VYDRY JSME CESTOVALI DO
I STVOŘIL HOLANĎAN PŘÍRODU...
HOLANDSKA MY
Přípravné práce probíhaly ve vybraných Aby bylo možné zodpovědně rozhodnout o
oblastech více než dvanáct let za význam- případném zapojení do projektu, přijala jsem
né podpory holandské vlády i velkého zájmu spolu s dalšími dvěma odborníky (Ing. V. Hlaširoké veřejnosti a médií. Jednalo se zejmé- váč z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR a
na o revitalizace a úpravy mokřadních bioto- Mgr. J. Šíma z MŽP ČR) pozvání nizozemské
pů a ochranná opatření omezující negativní vlády. Navštívili jsme lokality současné i plávliv dopravy. Na nejnebezpečnějších mís- nované reintrodukce a setkali se s realizačním
tech byly vystavěny vydří tunely či lávky pod týmem projektu. Během třídenního pobytu
mostky a propustky, aby vydra mohla sná- proběhlo několik exkurzí, prezentací a setkáze překonat tyto migrační bariéry. Probíhaly ní a získané informace jednoznačně potvrrozsáhlé revitalizační projekty někdy i umě- zují, že nizozemský program navrácení vydlé a často i komplikované vytváření mokřadů ry je velice dobře připraven a je realizován
– to nás v zemi inženýrských mistrů, kde vod- ve výborných podmínkách. Zásadním proní kanál vede nad dálnicí a železnicí asi ani blémem je však rozloha oblasti reintroduknepřekvapí. Holanďané s nadsázkou říkají, že ce, která je 3500 ha a druhá navazující vhodBůh stvořil svět a pak přišel Holanďan a stvo- ná lokalita (De Wieden) – asi 5000 ha. Přičemž
z výzkumů vyplývá, že hustota populace vyder
řil přírodu…
Pro první fázi reintrodukce byla zvolena v optimálních podmínkách může dosáhnout
oblast Národního parku De Werriben a v roce max. 20–30 jedinců na 100 km2.
2002 bylo zahájeno vypouštění vyder zpět Zdá se tedy, že kapacita oblasti NP De Weerdo přírody. V oblasti bylo zakázáno použí- ribben a navazující oblasti De Wieden je již
vání nebezpečných rybářských sítí (je povo- pravděpodobně naplněna (odhadovaný
leno je používat pouze s ochranou mřížkou počet asi 20 jedinců), a bude proto dochá„stopgrid“) a pastí na ondatry. Vzhledem zet stále častěji k migraci vyder mimo toto
k tomu, že došlo k úplnému vyhynutí holand- území. Zde se jeví jako zásadní ohrožující
ské populace, byly provedeny genetické ana- faktor vliv dopravy a také používání rybářlýzy a studie, aby nedocházelo k vypouštění ských sítí bez ochranných mřížek. Je proto
geneticky nevhodných jedinců. Pro program zcela nezbytné zakázat používání těchto sítí
i v okolních oblastech a zabezpečit místa, kde
je pravděpodobné, že vydry budou komunikace překonávat. Právě snížení rizika úmrtí
vypouštěných vyder v důsledku dopravy je
bezpodmínečně nutné, i když v podmínkách
Holandska mimořádně obtížné.
SLEDOVÁNÍ UKÁŽE, JAK DÁL
Důležitým následným krokem je intenzivní sledování nově vzniklé populace v oblasti, především se zaměřením na využívání prostředí: velikost teritorií a domovských
okrsků, migrace, preference biotopů, chování v blízkosti silnic apod. Výsledky tohoto sledování by měly prokázat, zda a v jakém rozsahu pokračovat s reintrodukcí. Vzhledem
k tomu, že kapacita oblasti je zřejmě naplněna, by vypouštění dalších zvířat představovalo značné riziko, neboť by docházelo k vytlačení slabších jedinců do okolní nepřipravené
krajiny a tedy i zvýšeným úhynům.
Česká strana vyslovila podporu projektu
reintrodukce v Holandsku a nabízí spolupráci při realizaci programu. Na základě poznatků získaných během pobytu bylo ale doporučeno, aby před dalším vypouštěním vyder
a zvážením jejich poskytnutí z ČR byl proveden podrobný monitoring a byla vyřešena uspokojivým způsobem otázka dopravy
a používání „fyke nets“ v širším okolí oblasti. Výhledově je pro existenci životaschopné
populace vydry na území Holandska nezbytné zajistit plnohodnotné napojení na stávající populaci v Německu.
Závěrem nezbývá než tak trochu se závistí
konstatovat, že podmínky pro ochranu přírody a její podpora ze strany vlády i veřejnosti
v Nizozemsku umožňují realizovat i opravdu
náročné projekty a opatření. Útěchou a zároveň i výzvou nám budiž na druhou stranu
nejen naše výborně prosperující vydří populace, ale také nadšené a tak trochu závistivé
pohledy holandských turistů pohybujících
se naší přírodou. A tak vydrám nejen holandským popřejme „mnoho šťastných návratů“…
Autorka je ředitelkou ČNF pro vydru.
P OL E M I KA
Větrná
pro
proti
proai proti
KAREL SRDEČNÝ,
[email protected]
V Čechách i na Moravě se už zase staví větrné elektrárny. Některé
obce se na nové elektrárny těší, protože investoři obvykle sponzorují obecní pokladnu v řádu desítek tisíc korun ročně. Jinde se obávají
hluku, mrtvých ptáků, rušení televizního signálu a vůbec ošklivostí,
které jim větrné elektrárny „nepochybně“ způsobí...
První investice do větrných elektráren začátkem 90. let u nás byly neúspěšné – buď měly stroje technologické problémy, nebo doplatily na
špatný ekonomický odhad. Ceny elektřiny nerostly tak rychle, jak si
investoři představovali. Dnes je situace jiná – vznikl zákon o podpoře
elektřiny z obnovitelných zdrojů, který mimo jiné garantuje provozovatelům pevnou a poměrně slušnou výkupní cenu po dobu 15 roků.
Ve srovnání s jinými oblastmi tu je veliká výhoda – který pekař má
jistotu, že příštích 15 let prodá vše co dokáže vyrobit? Navíc shodou
okolností bylo možno na výstavbu získat dotaci. Teoreticky až 46 %
investičních nákladů, reálně spíš okolo 30 %. I tak je to nabídka, jakou
nenajdete ani v leckterém v supermarketu: když si postavíte dvě větrné elektrárny, EU vám přidá třetí zdarma – no nekupte to!
Potenciál větrné energie je v ČR poměrně malý, odhaduje se na 4 000
GWh ročně. To je asi 4 % republikové spotřeby elektřiny. Pozor: elektřiny, nikoli veškeré energie. V bilanci celkové energetické spotřeby jde
asi o jedno procento. Má vůbec smysl s něčím takovým ztrácet čas?
Větrné elektrárny nepochybně mají velký význam na lokální úrovni.
Elektrárna za vesnicí může krýt i několikanásobek spotřeby obyvatel. Pokud ji vlastní obec nebo místní lidé, významně zlepšuje místní
ekonomiku. Ale i ostatní vlastníci obvykle do obecní pokladny přispívají jakýmsi „nájmem“. Protože jsou elektrárny zatím celkem vzácné,
mohou se stát i turistickou atrakcí se všemi pozitivy i negativy.
Z globálního hlediska samozřejmě přinášejí úsporu fosilních paliv a
snižují emise (nejen) CO2. Ve skutečnosti spíše jen nepatrně zmírňují
prudce rostoucí tempo nárůstu poptávky po energii z fosilních paliv.
Tím, že jsou větrné elektrárny vesměs na odlehlých koncích elektrické
sítě, snižují ztráty při přenosu elektřiny a zvyšují energetickou soběstačnost regionů. Argument, že potřebují záložní zdroje a tím zatěžují republikovou energetiku, je naprosto malicherný. V ČR je výkonová rezerva dostatečná, bez problémů pokryje i výpadek Temelína
(2 x 980 MW).
Shrnuto: větrné elektrárny jsou nepochybně pozitivní věcí. Buďme
rádi, že jsou tady, ale nevěnujme jim zbytečně velkou pozornost.
Jejich fyzická životnost je 20 roků, pak přestanou hyzdit horizont –
nebo oživovat krajinu. Možná na místě starých vyrostou nové, možná se stanou historickou kuriozitou. Těm, kdo větrné elektrárny staví,
jde o byznys. Na tom není nic špatného. Hloupé je marnit čas chvalozpěvy na seminářích, vytvářením devótních letáčků o „větrnících“ a
poutními zájezdy.
Česká energetika stojí před mnohem závažnějšími otázkami. Namátkou: Uvažuje se, čím nahradit dožívající uhelné elektrárny a zdá se, že
spor se povede o plyn, uhlí a jádro. Vůbec se neřeší, že mnohem lepší
by bylo zdroje decentralizovat. Většina současných městských výtopen by mohla produkovat mimo tepla i elektřinu. Nevěnuje se moc
pozornosti otázce, jak ze dřeva (či jiné biomasy) získat nejen teplo, ale
i elektřinu. A tak dále.
Brněnský fyzik a propagátor ekologické energetiky Jan Hollan kdysi
poznamenal, že jedna ze špatných stránek atomové energetiky je to,
že odčerpává mozky. Lidé, kteří by se mohli věnovat vývoji alternativních energetických zdrojů a úsporných technologií, pracují pro slepou vývojovou větev – jaderný průmysl. Obávám se, že větrné elektrárny v ČR nechtě plní podobnou roli – diskusemi o nich marníme
cenný čas.
Autor pracuje jako energetický poradce v Ekowattu.
Lépe jednou viděti…
[email protected]
Další lidé dnes mimo jiné poprvé uviděli, jak
větrné elektrárny reálně vypadají a také kterak (ne)hlučí. Zamysleli se, odkud jim vlastně přichází do zásuvek elektřina či teplo do
radiátorů a že obojí může být vyrobené i jinak než tradičně a hlavně čistě. Padaly otázky: „No jo a proč by to nešlo u nás?“ V tomto ohledu naplnila také dnešní exkurze staré
japonské přísloví: „Lépe jedenkrát viděti než
stokrát čísti“.
Mezi zařízeními jako jsou solární kolektory,
kotelny na štěpku, malé vodní elektrárny, bioplynové stanice a podobné, vynikají větrné
elektrárny svou viditelností. Jako takové představují symbol obnovitelných zdrojů, a právě
proto se na ně sneslo tolik obvinění a napadání v době, kdy přišel konečně jejich čas. Kromě lidí,
kterým se větrné elektrárny v krajině skutečně nelíbí, si vysloužily
nevraživost celé kohorty lidí, kteří raději velké zdroje štěpící uran
nebo požírající krajinu s hnědým
uhlím. Snad v obavě, že jejich
konání bude ve větším kontrastu, možná i ze strachu z jejich končící éry. Že
se to teď takovému ČEZu vrací zpátky, když
chce stavět vlastní větrný park na polích vedle chladicích věží dukovanské elektrárny a
starostové, světe div se, to nechtějí, že by
jim hyzdil krajinu? Patrně důkaz pověstných
božích mlýnů…
I díky seminářům, exkurzím či informačním materiálům (skvěle slouží i skládačky
od EkoWATTu) pomalu končí doba iracionálních debat a začíná rozumné posuzování vhodnosti a reálnosti konkrétních projektů. Z porovnání mediálních výstupů k větrné
energetice je tento posun zřetelně znát.
Využijeme-li náš odhadovaný potenciál
21
4 000 GWh elektřiny, které s využitím
dnešních technologií ve větru máme,
bude to z hlediska náhrady jiných zdrojů
jen dobře. Je to cirka 6,5 procenta dnešní
spotřeby elektřiny. Pro představu vše, co
spotřebuje celý Jihočeský kraj.
Chápu, že s kolegou se na chystaném druhém ročníku Dne otevřených dveří větrných elektráren, který letos bude 2. června,
neuvidíme, ale na semináři k obnovitelným zdrojům v roli řečníků patrně zcela
jistě. Konečně smyslem ekologického
poradenství je ukazovat lidem environmentálně příznivé alternativy.
Autor pracuje jako energetický poradce v Calle.
Jiho če ský čtv r tletník o životním prostředí
Právě jsem dorazil do klidu domova z cest a
vysvlékl se z role průvodce další exkurze po
zařízeních využívajících obnovitelné zdroje
energie. Kromě kotelny na centrální vytápění obce slámou či malé vodní elektrárny jsme
navštívili větrný park v Pavlově u Jihlavy. Po
přečtení řádků kolegy Srdečného bych měl
mít pocit, že to byl hloupě promarněný čas.
Ale nemám.
foto Calla
EDVARD SEQUENS,
Odpad jako surovina
Naše škola se počátkem školního roku přihlásila do ekologické soutěže sdružení Arnika.
Tým tvořili žáci 9. (Lukáš Houdek a Lenka Koubová) a 8. ročníku (Nasťa Malets, Andrea
Kubičková a Klára Hovorková) a paní učitelka Eva Cvachová. Čekala na nás silná konkurence – většina soutěžících totiž byli středoškoláci.
V první části jsme prozkoumali naše město. Nejdříve jsme vyplnili formulář o třídění odpadu a udělali interview se starostou Pavlem Vondrysem o plnění plánu odpadového hospodářství. S ním totiž bude mít mnoho měst nemalé problémy, jelikož cílem je v roce 2010 třídit
50 % odpadu oproti současným 12 %. Pak jsme zorganizovali pro spolužáky exkurzi do firmy
ROS a.s., která zajišťuje dotřiďování odpadu. Následoval vlastnoruční úklid města.
V druhé části jsme nahlíželi do nitra školy. Zajímavá byla anketa o třídění mezi spolužáky.
Pro naše spoluobčany jsme uspořádali výstavu ve Šmidingerově knihovně.
V poslední části „Domov“ jsme měli za úkol vymyslet rady pro ekologickou domácnost a
udělat reklamu ekologicky šetrnému výrobku (EŠV). Zjistili jsme, že mnozí zákazníci a prodejci o nich vůbec neví.
Soutěž se celkově našemu týmu povedla. Přemluvili jsme několik lidí ke zodpovědnějšímu přístupu vůči přírodě a vytvořili zázemí pro sběr separovaného odpadu na škole –
nově se sbírají baterie i hliník.
Lukáš HOUDEK, 9.B, ZŠ a MŠ Strakonice, Velké nám.
Ji ho česk ý čtv r tletník o životním prostředí
22
FEJETON
Ireny Vackové
Co je to ta idyla
Venkovská idyla spojuje lidi, kteří se chtějí odstěhovat na venkov a zatím
o tom v teple ústředního topení tiše sní, a lidi, kteří se tam již odstěhovali. Patřím k táboru prvnímu. Zatím sním, ale neváhám využít jakékoli příležitosti k návštěvě těch podle mého šťastnějších...
Vesnický idylák z města má totiž pocit, že odchodem na venkov mu začne ta pravá „idyla“. Ti, kteří tak již učinili, naopak vypadají, že tím idyla
skončila a začaly galeje. Říkejme ji raději vesničtí realiťáci...
Zatímco venkovský idylák z města nakukuje okýnkem do chalupy a už
se vidí v zimě u kamen, v nichž praská voňavé dřevo, venkovský realiťák
vidí, jak jsou kamna špatně stavěná, netáhnou a člověk bude kolem nich
běhat jak vzteklý. (Lepší by byl velký kotel a ústřední topení.)
Venkovský idylák se opře o kmen starého ořešáku a vzdychne: „Ten jsem
si vždycky na zahradě přál!“ Realiťák vidí kopice shrabaného listí a černé,
bolavé prsty. Když se venkovský idylák dobrosrdečně shýbne ke krtčí hromádce („Jakpak se ti, černý čumáčku, daří?“), realiťák už v duchu vyrábí
přinejměnším rachtající větrníčky, které by do krtin napíchal.
Při pohledu na kozu u kůlu si venkovský idylák vzdychne: tu bych tak rád
měl, a nikdy bych ji neuvazoval! Realiťák potvoru rohatou obejde obloukem; ví, že umí pořádně trknout a kousnout a že to těžce nadojené mléko stejně rodina nepije.
Mohlo by se zdát, že venkovský realiťák je jen suchopárný materialista,
ale není tomu tak. Řekla bych dokonce, že se před pár lety vrhal do starobylé chaloupky se stejnými myšlenkami jako idylák. Co jako – on jím
byl! To jen mozolnaté ruce a venkovské zkušenosti ho naučily přemýšlet
„poněkud realističtěji“.
Až se tedy, venkovští idyláci, setkáte s venkovským realiťákem, pochvalte mu vše starobylé a původní, vše vypěstované vlastníma rukama, ať
je vaše nadšení nakažlivé a realiťák pocítí slastný pocit, že má přece jen
něco, po čem ostatní touží a co není přáno každému (kadibudku půl
kilometru od domečku, kozu, co se umí sama odvázat a sežrat celou
zeleninovou zahrádku, domek na největrnějším kopci v okolí a jiné
úžasné věci.)
A vám, venkovští realiťáci, kladu na srdce: až přijde poutník z města, strčte mu do ruky vidle či lopatu, nechte ho podojit kozu a pošlete jej s putýnkou ke studánce. Bude v sedmém nebi a vy si zatím v klidu uvařte kávu,
dolijte ji kupovaným trvanlivým mlékem, a zavzpomínejte na dobu, kdy
jste ještě živořili v panelové krabici...
KALENDÁŘ AKCÍ KALENDÁŘ AKCÍ KALENDÁŘ AKCÍ KALENDÁŘ AKCÍ
D AT U M , m í s t o
NÁZEV AKCE
POŘÁDÁ
2. 5. - 14. 6., Tábor, Husitské muzeum, Bechyňská brána
Výstava Příroda Boletic
Calla
2. 5., 11 h. Č. Budějovice, Vědecká knihovna
Seminář Globální a lokální (Heini Staudinger, Rak.)
Rosa
2. – 31. 5., Č. Budějovice, Vědecká knihovna
Výstava Ekonomická lokalizace aneb U nás za humny
Rosa
3. 5., Č. Budějovice, Krajský úřad Jč. kraje
Seminář Práce s médii (Václav Vašků)
Calla
4. 5., 17 h., Prachatice, CEV Dřípatka, Rumpálova 402
Beseda Vítání ptačího zpěvu
Dřípatka
5. 5., 7–13 h., Prachatice, CEV Dřípatka,Rumpálova 402
Vycházka Vítání ptačího zpěvu
Dřípatka
5. 5. – 11. 6. 2007, Strakonice, Šmidingerova knihovna
Výstava Od papíru ke knize
Šmidingerova knihovna
7. 5., Č. Budějovice, Krajský úřad Jč. kraje
Mezinár. konference Dítě a zdravý životní styl
Rosa
9. 5., 17:30 h., Č. Krumlov, Ekocentrum Šípek
Přednáška Plané rostliny v kuchyni
Ekocentrum Šípek
9. 5., 18 h., Strakonice, Čajovna Inspirace
Beseda Zelený večer: Přírodní zahrady
Šmidingerova knihovna
12. 5., 9–16 h., sraz na vlak. nádr. Č. Krumlov
Jarní botanická vycházka s Boženou Šerou
Ekocentrum Šípek
13. 5., Řepické rybníky u Strakonic
Vycházka Vítání ptačího zpěvu
Šmidingerova knihovna, ČSOP
17. 5., 18 h., Jindřichův Hradec, Městská knihovna
Přednáška Domy kryté zemí a Kořenové čistírny odpadních vod
(manželé Frkalovi, o.s. Zelené bydlení)
Florianus
17. 5., 17 h., Č. Budějovice, Kavárna Měsíc ve dne
Beseda Zelený čtvrtek – CHKO Blanský les
Rosa, Calla
22. 5., Č. Budějovice, krajský úřad
Seminář Komunitní škola III – projektová příprava
Rosa
26. 5., od 9 h., Dobrkovický mlýn
Brigáda Uklidíme svět
Ekocentrum Šípek
29. 5., 9-16 h., Třeboňsko a Českobudějovicko
Terénní exkurze: Pískovny za humny
Calla
29. 5. – 2. 6., Prachatice, CEV Dřípatka, Rumpálova 402
Konference + exkurze
Environmentální výchova a vzdělávání v přírodě
Dřípatka, Město Prachatice, NPŠ
29. 5. – 2. 6., Prachatice, CEV Dřípatka, Rumpálova 402
Oslavy 40. výročí Školní přírodní rezervace
Dřípatka, Město Prachatice
31. 5. – 3. 6., Leopoldov
Botanicko-zoologický kurz (přihlášky do 21. 5.)
Ekocentrum Šípek
13. 6., 18 h., Strakonice, Čajovna Inspirac
Zelený večer (Program viz www.knih-st.cz)
Šmidingerova knihovna
16. – 17. 6., Penzion Srnín u Českého Krumlova
Praktický kurs Výroba sýra (přihl. Rosa)
Rosa
Toužíte-li po klidu a odstupu od hluku a stresu města a chcete si užívat ekologicky zachovalou přírodu v rodinné atmosféře, tak jste
u nás na správném místě. Objevte krásné kouty, které ještě nebyly objeveny zástupy turistů, ať již pěšky, na kole, v kánoi či na koňském
hřbetě... Pro každého, kdo si chce odpočinout od každodenního shonu se najde příležitost.
Vítejte na CIHELNĚ !
ahoj-nehls
Ubytování a vybavení: chatová osada s pěti čtyřlůžkovými chatkami, místo pro
stanování, letní kuchyně, ohniště, hřiště, apartment se samostatnou koupelnou,
přespání na seně.
Možnosti: prázdninové pobyty pro děti, kurzy arte-terapie, výuka ježdění na koni
a nebo putování na huculech (1,5 km), rybaření (pstruhový revír přede dveřmi,
mimopstruhový 5 km), vyhlídkové lety (Strakonice 15 km), Horažďovice, Aquapark
(10 km), hrad Rábí (12 km), Kašperk (16 km), Javorník (15km)
Mám zájem
o objednání publikace:
INZERCE V ČASOPISU
KRASEC
Soukromá řádková inzerce
- do 3 řádků sloupce (musí být uveden kontakt)
- 50 Kč
Komerční plošná inzerce
- celá strana A4: 3 000,- Kč
- 1/2 strany:
1 800,- Kč
- 1/4 strany:
1 000,- Kč
- 1/8 strany:
600,- Kč
- inzerce na obálce (vpředu, vzadu): + 50 %
slevy pro opakované zveřejnění inzerce:
- 2 x zveřejnění sleva 10%
- 3 x a více zveřejnění sleva 15%
KONTAKT:
[email protected]
________________________________________
_____________________________________________________________
o informace k akcím
(seminář, přednáška, výstava aj...): ________________________________
_____________________________________________________________
Jméno:
_____________________________________________________
Kontakt (adresa, telefon nebo e-mail): ______________________________
_____________________________________________________________
Dne: _______________
Podpis: ______________________________
Svým podpisem vyjadřujete souhlas se zpracováním Vašich osobních údajů uvedených na kupónu Rosou, o.p.s.,
Senovážné nám. 9, České Budějovice, po dobu neurčitou za účelem poskytování služeb EVVO a jejich evidence.
Dále vyjadřujete souhlas se zpřístupněním údajů MŽP, MPSV a kontrolním orgánům EU. Veškeré údaje jsou poskytovány dobrovolně. Každý má právo přístupu ke svým osobním údajům, právo na jejich opravu a likvidaci.
Romi Nehls, mob. 731236294, Volenice u Strakonic, e-mail: [email protected], www.ahoj-nehls.de
V PŘÍŠTÍM ČÍSLE KRASCE SI MIMO JINÉ PŘEČTETE:
V Ě R A S O U K U P O VÁ :
Jak dopadl TOP
O mezinárodní akci Týden opravdových plen, která se letos
poprvé konala i v České republice, píše celostátní koordinátorka
akce V. Soukupová z Rosy:
„...Výměna názorů probíhala nejen
na plenkových diskusních fórech,
ale i na stránkách nejrůznějších
zpravodajství. A někdy byla i dost
ostrá. Kdo však by čekal, že se nám
TOPem podaří oslovit desítky tisíc
lidí? Jsem hrdá, že jsme se dokázali spojit síly a ukázat, že látkové
pleny nejsou přežitek či výmysl ekologů; že nás je hodně, kteří jsme
ochotní věnovat čas, energii a opravdu něco udělat pro naši planetu
Zemi – zdravé místo pod sluncem pro naše děti...“
NA NÁV ŠTĚ VĚ
Ekoporadna Florianus
Zkušenosti a názory
jindřichohradeckých odborníků
na moderní téma - „přírodní zahrada“,
kteří kromě podnikání vyvíjejí
i nejrůznější neziskové aktivity.
TÉMA:
Zahrady a zahrádky
JIHOČESKÝ ČTVRTLETNÍK O ŽIVOTNÍM PROSTŘEDÍ
Přírodní zahrada a oáza klidu kolem malého jezírka, anebo chemií
proti všem „škůdcům“ a řvoucí sekačkou, drtičkou, kultivátorem a
další technikou „Made in Mounfield“ za trávník rovnější a angličtější? Jaký obraz ve vás vyvolává ryze český pojem „zahrádkář“?
Kde si můžete koupit
Krasec?
Če s ké B udě jovi ce
Kavárna Měsíc ve dne, Nová ul. 3
Obchod Slunečnice, Chelčického 21
Pí centrum, Panská 1
B l at ná Infocentrum, J. P. Koubka 4
Ji ndř i c hův H radec
Galerie Inspirace, Nám. Míru 138/I
KRASEC
ROSA, o.p.s.
Senovážné náměstí 9
ČESKÉ BUDĚJOVICE
3 7 0 0 1
foto © Robert Ouředník
Stra konice
Zdravá výživa VALÉTUDÓ
Velké náměstí 219
Cestovní kancelář CIAO, Zámek 1
Čajovna Inspirace, Na Ohradě 31
Zdravá výživa Mandragora,
Bezděkovská 30
Vo dňany
Městské muzeum a galerie,
Náměstí Svobody 18
Vo l y ně
Knihkupectví „Pod Andělíčkem“,
Palackého 110