Interview

Černé pálení je poslední underground na Moravě
říká otec Muzea lidových pálenic Jiří Severin
Dne 15. května t.r. přibude v našem regionu nové muzeum. Bude věnováno
lidovým pálenicím, což je synonymum pro pálenice černé, jejichž provozování
bylo ještě docela nedávno posuzováno jako trestný čin. Společensky poněkud
kontroverzní téma vnesl do muzejního výstavnictví Mgr. Jiří Severin, někdejší
radní Zlínského kraje, publicista a organizátor kulturního života, v současné
době projektový manažer Slováckého muzea v Uherském Hradišti, které je
zřizovatelem nové expozice. Umístěna bude v památkově chráněném stavení
č.p. 65 ve Vlčnově. Muzeum a okolnosti jeho vzniku byly tématem našeho
rozhovoru.
Je o tobě známo, že jsi hlavním iniciátorem zřízení Muzea lidových pálenic?
Jak a proč se zrodil nápad udělat muzeum černých pálenic, což jsou zařízení,
která státní správa ani samospráva nemá a nikdy neměla příliš v lásce,
protože jejich existence vede k daňovým únikům. A ty jsi přece byl významným
krajským zastupitelem, od něhož by se očekával spíše loyální postoj k zájmům
státu.
Jsme dva spoluautoři, ještě Ivo Frolec, ředitel Slováckého muzea. Nápad se
nám zrodil v hlavách současně, jak jinak než při štamprli slivovice. Muzeum
je tedy výsledkem společného nápadu a následné kolektivní spolupráce,
připomněl bych ještě p. Kondrovou a p. Zpěvákovou, pracovnice Slováckého
muzea, ty nám hodně pomáhaly. Oceńuji také laskavý postoj vedení Zlínského
kraje.
Nemyslím si však, že dańové úniky z nelegálního pálení jsou větší než
všelijaká nesprávná rozhodnutí politiků. Ty nás přijdou na daleko větší
peníze. Navíc mám zkušenost, že černá pálenice je spíše dobrodružství,
zábava, furiantství. Načerno se povětšinou nepálí pro peníze. Je to poslední
underground na Moravě.
Co všechno bude součástí expozice, která bude slavnostně otevřena ve Vlčnově
15. dubna t.r.?
Nejen raritní černé pálenice, ale také historie pálení, staré láhve,
demižony, etikety, doplňkové nářadí, dobové předměty, citáty, příběhy,
plakáty, fotografie, staré dokumenty, zápisy z pálenic atd.
Večer 15. 5. představíme film Jak vypít trnku a CD Pijácké písně.
Pak bude následovat pořad Po pití mnohém rozume sbohem.
Proč padla volba s umístěním muzea na Vlčnov, který není právě slivovicově
vyhraněný. Vždy si tam zakládali spíše na víně, se kterým ovšem mívali
problém, protože je to obec položená mimo hlavní vinařské oblasti, takže
někdy vzniká dojem, že neumějí ani víno ani slivovici pořádně.
Znáš lepší jméno starosty obce pro tento účel? Pijáček!(Příjmení starosty
Vlčnova – pozn. J.J.) Pravda, věhlas vlčnovského vína není tak výrazný, ale
slivovice ve Vlčnově je vynikající. Starostova obzvláště. Vedení obce,
starosta, místostarostka, pracovníci Klubu kultury ve Vlčnově a všichni,
kteří nám pomáhali, projevili neobyčejnou sounáležitost s tímto unikátním
i když poněkud bláznivým nápadem. Pochopili, že i takové neobyčejnosti jako
je Muzeum lidových pálenic patří do života našeho kraje. Za to jim patří dík.
Při otevření muzea bude „pokřtěna“ i tvoje nová knížka „hospodných“ příběhů
o slivovici, jejích pijácích a pijácké moudrosti. Kde jsi čerpal inspiraci
a materiál k této knížce?
Knížka se jmenuje Všeho dokvasu. Má podtitul Příběhy v hospodách, vinných
sklepech a pálenicích sesbírané. To je i odpověď na tvoji otázku.
Dá se předpokládát, že jako propagátor slivovice jsi byl z ní nejednou opilý.
Čím se léčíš z kocoviny?
Staří lučebníci a páleničáři ve svých doporučeních z let dvacátých minulého
století radí toto: „Rannímu vrhnutí pijáků předejdeme pitím 1-2 sklenic Vody
Luhačovské. Způsob užívání této kyselky nechť určí lékař.“ Já se v takovém
případě uchyluji k dr.Jiřímu Rohelovi, významnému odborníkovi nejen v této
oblasti, navíc autorovi mimořádných fotografií v mé knize.
Staří tvrdí dále, že zachování a rozvoj slivovice a její mírné užívání
přispívá k rozvoji národa lepšího a zdravějšího. Doporučují ji častěji než
kognak. Podotýkám, že mor černého pálení odsuzují.
V souvislostí s přípravou muzea i knihy jsi navštvívil řadu pálenic a koštů
slivovice. Objevil jsi nějakou, která tě zaujala víc než ostatní? Odkud a čí
byla?
Neobvyklý je dřevěný chladič, součást pálenice pravděpodobně ještě z doby
Rakousko-Uherska. Je z Jalubí. Další raritou je pálenice se zabudovanou
elektřinou. Je darována až z Norska. Pálilo se v ní za polárním kruhem.
Originální je také jednoduché zařízení na lavorovicu.
Neuvažuje se o slevě na vstupném do muzea pro osoby podnapilé?
To asi ne. Ale budeme možná nabízet zajímavé destiláty od malovýrobců
z našeho kraje. Počítáme rovněž s programovou náplní. Už při Jízdě králů
připravujeme povídání na dané téma. S filmem, CD a prezentací nabídky aktivit
Slováckého muzea.
Připravil Jiří Jilík