Program

Program
Claudio Monteverdi (1567–1643): Zefiro torna
Anonym (ca 1580): Hymnus de sancto Wenceslao
Franz Sale (ca 1550–1599): Dialogismus octo vocum de amore Christi sponsi
Charles Luython (1557–1621): Ricercar
Camillo Zanotti (ca 1545–1591): Tirsi morir volea
Jacobus Handl Gallus (1550–1591): Mirabile mysterium
přestávka
Benedictus Appenzeller (1480/88–1558): O magnum mysterium – Ave, Maria
Liberale Zanchi (1567 – po 1621): Canzon
Philippe de Monte (1521–1603): Peccantem me quotidie
Jacobus Handl Gallus: Quam gallina suum parit ovum
Heu, quam difficile
Heroes, pugnate, viri fortissimi!
Hans Leo Hassler (1562–1612): Toccata
Michael Prætorius (1571–1621): In dulci iubilo
1
OCTOPUS PRAGENSIS
Lucie Bártová, Alena Hellerová | soprán
Nadia Ladkany, Jana Dvořáková | alt
Dušan Růžička, Vladimír Ščigel | tenor
Petr Svoboda, Jiří Hannsmann | bas
Petr Daněk | umělecký vedoucí
Pavel Černý | varhany
2
SLOVO K PROGRAMU
Dnešní program odráží bohatství a pestrost hudebního života v Čechách kolem
roku 1600. Nebudeme příliš daleko od pravdy, pokud toto období – spojované zejména
s vládou císaře Rudolfa II. – nazveme zlatými časy naší hudební kultury. Budeme si
moci vyslechnout skladby pěstované v soukromí císařových komnat, šlechtických
paláců, měšťanských domů, ale i městských kostelů.
Vladařské a šlechtické prostředí charakterizuje madrigal, jenž světské hudbě
dominoval po více než jedno století. Měšťanské kroužky humanistů pro uspokojení
svých hudebních zájmů pěstovaly mimo jiné i vícehlasá zhudebnění moralistních
průpovídek. Duchovní sféru pak reprezentují hymny a moteta, které rozeznívaly
přední pražské chrámy. Vokální skladby obohatí také ukázky hudby varhanní.
Většina zde zastoupených skladatelů má přímý vztah k Praze. Monteverdi, Hassler
a Prætorius tudy sice pouze prošli, ostatní však spojili svůj život s metropolí na
delší dobu a nemalá část z nich (Sale, Luython, Zanotti, Gallus, Monte) je tu dokonce
pohřbena. Všichni svým dílem vydatně přispěli k bohatství, lesku a věhlasu hudebního
života rudolfínské Prahy.
Jan Baťa
OCTOPUS PRAGENSIS
Vokální soubor Octopus Pragensis vznikl v roce 2004. Tvoří ho osm zpěváků,
kteří se snaží o osobitý komorní projev při interpretaci hudby minulosti i hudby
zcela současné. Těžiště jejich zájmu spočívá v repertoáru vrcholné renesance a
raného baroka. Velice často také interpretují skladby zcela moderní, v některých
případech i zkomponované speciálně pro tento ansámbl. Svoji inspiraci čerpají
z dobových pramenů a kritických edic a snaží se pro své koncerty vybírat skladby,
které jsou objevné, ale zároveň jsou schopny oslovit i dnešního posluchače. Vedoucím
souboru je muzikolog Petr Daněk. Většinu zpěváků tvoří studenti nebo absolventi
pražské Hudební fakulty Akademie múzických umění (HAMU). Soubor vystoupil
již na řadě prestižních či specializovaných festivalů (Pražské jaro, Festival Český
Krumlov, Haydnovy slavnosti, Pražské premiéry, Velikonoční festival Praha, Hudba
Pražského hradu, Festival Gustava Mahlera Jihlava, Beethovenův festival Teplice,
Festival duchovní hudby Olomouc, Festival Emy Destinnové ad.) a podnikl turné
do Izraele. Octopus Pragensis vystupuje na samostatných a capellových projektech
nebo v programech s instrumentálním souborem Capella Rudolphina. Častým
spolupracovníkem souboru je i varhaník Pavel Černý.
3
PETR DANĚK
Vystudoval muzikologii na Filozofické fakultě
Univerzity Karlovy (FF UK) v Praze. Prioritou jeho
badatelského, publikačního a interpretačního zájmu
je hudba vrcholné renesance a raného baroka. Zvláštní
pozornost věnuje hudební kultuře rudolfínské Prahy.
Natočil pro firmu Supraphon a Multisonic pět CD
s hudbou vrcholné renesance. Na FF UK přednáší dějiny
hudby 16. a 17. století, organologii a vede seminář starší
hudby. Zároveň pracuje v Symfonickém orchestru hl.
m. Prahy FOK. Jako interpret nebo pedagog vystupoval
v řadě zemí Evropy i v zahraničí (Rakousko, Německo,
Itálie, Španělsko, Slovinsko, Lotyšsko, Maďarsko, USA, Izrael ad.). Publikoval řadu
odborných studií a edic.
Pavel Černý (varhany)
Od roku 1985 studoval varhany na Pražské konzervatoři
u prof. Jana Hory, později i kompozici. V letech 1991–
1997 pokračoval ve studiu varhan na HAMU v Praze
u Jaroslava Tůmy. Své vzdělání si rozšířil u řady
vynikajících evropských osobností. Již během studií
na sebe upozornil 1. cenou v Národní varhanní soutěži
v Opavě a zejména 1. cenami v mezinárodních soutěžích
v Lublani (Slovinsko) a na Mezinárodním hudebním
festivalu Pražské jaro. Vystupoval v řadě zemí Evropy,
v Africe, Brazílii, na Kubě a v Japonsku. Specializuje se
na hru na historické nástroje a stylovou interpretaci
hudby všech epoch. Vyučuje na pražské HAMU a brněnské Janáčkově akademii
múzických změní (JAMU) a působí jako poradce pražského arcibiskupství.
4
Zefiro torna (Francesco Petrarca)
Vánek se vrací (Francesco Petrarca)
Zefiro torna, e’l bel tempo rimena,
e i fiori e l’erbe, sua dolce famiglia,
e garrir Progne, e pianger Filomena,
e primavera candida e vermiglia.
Ridono i prati, e’l ciel si rasserena;
Giove s’allegra di mirar sua figlia;
l’aria, e l’acqua, e la terra è d’amor piena;
ogni animal d’amar si riconsiglia.
Ma per me, lasso!, tornano i più gravi
sospiri, che del cor profondo tragge
quella ch’al ciel se ne portò le chiavi;
e cantar augelletti, e fiorir piagge,
e’n belle donne oneste atti soavi
sono un deserto, e fere aspre e selvagge.
Vánek se vrací a znovu přináší ten krásy čas,
a květiny a byliny, ty voňavé společníky,
a hněv Prokné a pláč Filomény,
neboť je jaro, nevinné a plné krás.
Smějí se louky a nebe se otevírá;
vzduch, voda i země jen lásce kynou,
každému milování je touhou jedinou,
Zeus se raduje, když na dceru se dívá.
Ale mě v neštěstí utvrzují vzdechy,
jež z hlouby mého srdce plynou bez útěchy,
nebo ona si od širého nebe odnesla klíč.
Zpívají ptáci a louky jsou plné květů,
vzácné je dočkat se u krásných žen soucitu.
Mé srdce je pouští a já jsem jen šelma dravá.
Hymnus de sancto Wenceslao
Hymnus o svatém Václavu
Dies venit victoriæ,
quo exemplar militiæ
Wenceslaus occiditur,
occisus cælo reditur.
Přišel den vítězství,
kdy je zabit Václav,
vzor rytíře,
zabitý se vrací nebi.
Qui dum pro fide moritur,
ut iubar signis oritur,
nam per eum pericula
procul fiunt vincula.
Ten, když umírá pro víru,
zjevuje se praporům jako zářící hvězda,
neboť skrze něj se nebezpečí
stává vzdálenou překážkou.
Claudo gressus conceditur,
defuncto vita reditur,
cedit languor et cæcitas
et removetur surditas.
Kulhavému je umožněno chodit,
zesnulému se vrací život,
zemdlenost a slepota ustupují
a mizí hluchota.
Annis tribus in tumulo
eius clauso corpusculo
sanitas adest vulnerum
et fætor abest funerum.
Jeho tělo tři roky uzavřené v hrobě
je vyléčeno z ran
a bez mrtvolného puchu.
Trinitati sit gloria,
per cuius beneficia
Wenceslaus in populis
tantis fulget miraculis.
Buď sláva Trojici,
skrze jejíž dobrodiní
Václav září mezi lidem
přemnoha zázraky.
5
Dialogismus octo vocum de amore
Christi sponsi
Dialog osmi hlasů o lásce Krista –
ženicha
1. „Fata movent hominis mea pectora: fata
levabo
et sumam carnis corpus et ossa Deus.“
2. „Cum te tangat homo fatis, non obsto:
sed addo
nunc stimulos sceleris, quos dedit ante
lues.
3. Te quia tantus amor, quia sors humana
fatigat,
hæc et vincla subis, sub face fomes
ero.“
4. „Salve, noster amor, salve, lectissima
sponsa!“
„Salve, vera mihi, mi bone sponse,
quies!“
5. „Tu mihi lecta, venis, venis, o mihi lecta
voluptas,
me cole tu sponsum!“ „Sim tua sponsa,
precor.“
6. Laus Iovæ detur, terras pax ditet
alatque,
multa salus homini sit sub amore Dei.
1. „Lidským údělem jsem hluboce pohnut:
úděl zmírním
a – já Bůh – přijmu tělo z masa a kostí.“
2. „Když jsi dojat údělem člověka, nejsem
proti: ale teď
dodávám pohnutky k nízkému činu, které
již dříve zrodila zhouba.
3. Protože taková láska, protože lidský
osud tě trýzní
a vcházíš v tato [tělesná] pouta, budu
zápalkou pod pochodní.“
4. „Buď zdráva, naše lásko, buď zdráva,
nejvyvolenější nevěsto!“
„Buď zdrávo, mé skutečné spočinutí, můj
dobrý ženichu!“
5. „Ty mě vyvolená, přicházíš, přicházíš, ó
mě vyvolená rozkoši!
Mě jako ženicha měj v úctě!“ „Kéž jsem
tvou nevěstou!“
6. Buď Bohu chvála, zemi nechť provází a
sílí klid,
člověk ať dojde plné spásy v milosti Boží.
6
Tirsi morir volea
(Giovanni Battista Guarini)
Tirsi chtěl zemřít
(Giovanni Battista Guarini)
Tirsi morir volea
gl’occhi mirando di colei ch’adora,
ond’ella, che di lui non men ardea,
gli disse: – Ohimè, ben mio,
deh non morir ancora,
che teco bramo di morir anch’io. –
Tirsi chtěl zemřít
před očima maje tu, již zbožňuje,
když ona, která pro něho neméně
planula,
mu řekla: „Ach běda, můj drahý,
ach neumírej ještě,
vždyť zemřít s tebou dychtím.“
Seconda parte
Frenò Tirsi il desio
Ch’ebbe di pur sua vita allor finire,
ma sentìa morte in non poter morire;
e mentr’il guardo pur fisso tenea
ne begli occhi divini
e il nettare amoroso indi beveva,
la bella Ninfa sua, che già vicini
sentìa i messi d’Amore,
disse con occhi languidi e tremanti:
– Mori ben mio ch’io moro! –
cui rispose il pastore
– Et io mia vita moro! –
Così moriro i fortunati amanti
di morte sì soave e sì gradita
che per anco morir tornaro in vita.
Druhá část
Zadržel Tirsi touhu,
v níž tehdy s životem skoncovat chtěl,
cítil však smrt v nemožnosti zemřít;
a zatímco pohled upíral
v krásné oči božské
a milostný nektar z nich upíjel,
krásná jeho Nymfa, jež blízko
již slyšela posly Amorovy,
pravila se zrakem zastřeným a
chvějícím:
„Zemři můj drahý, neb já zmírám!“
Na to děl pastýř:
„Zmírám i já, živote můj!“
Tak zemřeli ti šťastní milenci,
smrtí tak příjemnou a vítanou,
že k životu se vrátili, aby znovu mohli
umírat.
Mirabile mysterium
Podivuhodné tajemství
Mirabile mysterium
declaratur hodie,
innovantur naturæ:
Deus homo factus est,
id, quod fuit, permansit,
et, quod non erat, assumpsit,
non commixtionem
passus neque divisionem.
Podivuhodné tajemství
je dnes oznamováno,
obrozuje se přirozená podstata:
Bůh se stal člověkem,
tím, čím byl, zůstal
a to, čím nebyl, na sebe vzal,
nepodlehnuv ani smísení,
ani rozdělení.
7
O magnum mysterium – Ave, Maria
Ó velké tajemství – Zdrávas, Maria
O magnum mysterium
et admirabile sacramentum,
ut animalia viderent Dominum natum,
iacentem in præsepio!
Beata Virgo, cuius viscera
meruerunt portare
Christum Dominum.
Ó velké tajemství
a podivuhodná svátost,
aby zvířata viděla narozeného Pána,
ležícího v jeslích!
Blažená Panna, jejíž útroby
si zasloužily nést
Krista Pána.
Secunda pars
Ave, Maria, gratia plena, Dominus tecum,
benedicta Virgo, cuius viscera
meruerunt portare
Christum Dominum.
Druhá část
Zdrávas, Maria, milostiplná, Pán s tebou;
požehnaná Panno, jejíž útroby
si zasloužily nést
Krista Pána.
Peccantem me quotidie
Mne, každodenně hřešícího
Peccantem me quotidie
et non me pænitentem,
timor mortis conturbat me.
Miseremini mei,
saltem vos, amici mei,
quia manus Domini tetigit me.
Quare persequimini me sicut Deus
et carnibus meis saturamini?
Mne, každodenně hřešícího
a nečinícího pokání,
vyděsil strach ze smrti.
Smilujte se nade mnou
alespoň vy, moji přátelé,
neboť se mne dotkla ruka Páně.
Proč mne pronásledujete jako Bůh
a sytíte se mým masem?
8
Quam gallina suum parit ovum
Dříve, než slepice snese vejce
Quam gallina suum parit ovum,
gloccinat ante
gloccinat et positum post grave rursus
onus.
Dříve, než slepice snese vejce, kdáká,
a když složí těžké břímě, kdáká opět.
Heu, quam difficile
(Publius Ovidius Naso)
Ach, jak nesnadná věc
(Publius Ovidius Naso)
Heu, quam difficile est crimen non
prodere vultu.
Ex tacito vultu scire futura licet.
Ach, jak nesnadná věc je svou úhonu
nezradit tváří!
Budoucnost lze číst jen z klidného
obličeje.
Heroes, pugnate, viri fortissimi !
Bojujte, hrdinové, muži přestateční!
Heroes, pugnate, viri fortissimi!
Ad arma accelerate manus,
hostem de finibus istis propulsate.
Tonant bombardæ, tympana clangunt.
Inimicus adest, fam fari rari ron,
bom bidi bidi dom.
Hostis adest, armis opus est,
concurrite in hostes, hastis hos,
gladiis hos sternite, tum trucidate.
Multiplici sclopetta globo fit victor in
hoste.
Sic inimicis devictis victoria nobis cedet,
honor cum præda, gloria, fama,
triumphus.
Bojujte, hrdinové, muži přestateční!
Do zbraně, chopte se jich,
zažeňte nepřítele z těchto krajin.
Hřmějí děla, bubny znějí.
Nepřítel je tu, tam tata ratata,
bum tata bum.
Nepřítel je tu, je třeba zbraně,
vrhněte se na nepřátele,
kopími a meči je skolte a pak je pobijte.
Mnoha vystřelenými kulemi vítězí
mušketa nad nepřítelem.
Tak po porážce nepřátel nám připadne
vítězství,
pocta s kořistí, sláva, skvělá pověst a
triumf.
In dulci iubilo
V sladkém plesání
In dulci iubilo,
nun singet und seid froh,
unsers Herzens Wohne
leit in præsepio
und leuchtet als die Sohne
matris in gremio.
Alpha es et Ω.
V sladkém plesání
teď zpívejme a buďme šťastni,
příbytek našeho srdce
leží v jesličkách
a září jako slunce
matce v klíně.
Jsi alfa a omega.
9
En gras, les
pièces de musique persane.