24. Sborník k letní činnosti

25. SBORNÍČEK
K LETNÍ ČINNOSTI
tentokráte na téma
ODMĚNY A TRESTY
NA TÁBOŘE
v Brně 1. - 3. dubna 2011
Odměny a tresty na táboře
Jan Arnošt z Bošovic, Kulturní a vlastivědná společnost Podvalák
Z mých vlastních zkušeností je dobré motivovat děti na začátku tábora a seznámit je, za co mohou
získat nějakou odměnu. Většinou jsou to body nebo bonusové peníze. Děti je mohou získat nebo pro
celý oddíl.To jim pomáhají v lepším umístění v celotáborové hře. Poslední táborový den dostávají
členové oddílů stejné věci podle umístění v celotáborové hře a nebo v některých tématech pořádáme
na konci tábora něco jako trhy, kde si děti za své peníze nebo body nakupují dle sebe co se jim líbí.
Pokud je téma s těmito trhy, každé získané peníze či body jednotlivce jsou jeho, neodevzdává je
oddílu, ale nakoupí
si za ně co chce a může mít více věcí nebo sladkostí než ostatní členové oddílu. Tyto trhy jsou
organizované tak, že se nakupuje na kola, kdy jednotliví členové oddílu mohou nakoupit jen 2 věci
v prvním kole, pak následuje další oddíl. Po vystřídání všech oddílů následuje další kolo. Tím je
zajištěno, že vítězné družstvo nemůže vykoupit všechny atraktivní věci. Děti jsou seznámeny s
pravidly tábora
a s tím, že porušení těchto pravidel vede ke ztrátě bodů.
Většinou děti dostávají odměny za dobré skutky může tak být například pomoc kamarádovi s těžkým
nákladem na delší trase. Odevzdání cizího nalezeného předmětu jako jsou různé drobnosti, které děti
na některých místech ve spěchu zapomenou, zpěvníky, baterky, ručník,...Ovšem tohle přesně dětem
nezdělíme, protože některé by toho mohly jen využívat ve svůj prospěch, a proto se oznámí že odměny
dostanou za dobré skutky. Pokud uvidí jakkýkoliv oddílový vedoucí, a pokud uzná za vhodné tento čin
odměnit, tak dané dítě má nárok na odměnu. Další odměny jsou za službu, kdy kluci se starají o dřevo
a přípravu na táborák pod vedením vedoucího a také hlídají teplou vodu v butaru. Dívky pomáhají
v jídelně - utřít stoly, umýt nádobí a poté se vrhnout na psaní kroniky, která mapuje co se ten den děje.
Následuje i noční hlídka, kde jsou všichni členové oddílu postupně vystřídáni, od nejmenších po
největší. Vedoucí je vzhůru do ukončení poslední hlídky, kdyby bylo potřeba s něčím pomoci. Za tyto
úkony dostavají bonusové body. Každý oddíl může dostat různý počet bodů, podle kvality služby, dle
obsahu
a výtarného zpracování kroniky, zvládnutí noční hlídky. Tyto body se započítavají do celkového
celotáborového hodnocení a následného umístění.
To jsou pouze některé z odměn, které praktikujeme na táboře. Máme také odměny za zdatnost a plnění
úkolů. Těmito úkoly se snažíme i o to, aby si děti z tábora také odvezly nějaké vědomosti a
dovednosti. Máme několik druhů úkolů, které jsou různě obtížné. Princip spočívá v tom, že na daný
úkol je jeden nebo někdy i dva vedoucí, kteří učí a zároveň poté přezkušují děti, jak ovládají danné
dovednosti. Za jednu dovednost dostanou součást u celku, který ukazuje jejich zdatnost, například při
indiánském tématu dostávají děti zuby nebo ptačí péra za jednotlivé zkoušky a tak i mezi sebou
soutěží a snaží se dosáhnout splnění úkolů co nejdříve. Je to dobré pro soutěživého ducha a také se tím
děti učí novým dovednostem. U nás na táboře máme několik těchto úkolů. Mezi tyto úkoly řadíme :
1) znalost a použítí uzlů - učíme děti základní uzly, které mohou během tábora využít při
různých
tvůrčích aktivitách
2) zdravovědu a její použítí - ošetřování základních zranění a zlomenin, poskytnutí první
pomoci
3) umět rozdělat oheň a postavit si za pomocí celty v přírodním terénu přístřešek - základní
ohně jako jsou - hranice, pyramida, pagoda, hvězdicový, krbový,...
4) rozpoznání rostlin a zvěře v naší přírodě - určování jednotlivých druhů rostiln - stromů,
keřů, bylin a zvěře
5) umění orientace v mapě - topografie - za pomocí buzoly se musí zorientovat a určit směr
pochodu
6) kartografie - znalost turistických značek a ukazatelů směru
2
25. sborník k táborové činnosti – POCHVALY A TRESTY
A jako poslední disciplína nebo úkol je zvládnutí stezky odvahy, při které děti jdou po označené trase
v noci, pokud jsou to malé děti a bojí se dovolíme jim jít po dvou, at mají větší pocit bezpečí. I tyto
úkoly jsou ohodnoceny jak třeba již zmíněnými ptačími péry, tak i body či penězy, které vylepšují
umístění jednotlivých oddílů. Je to velice dobré, protože, může být oddíl, v kterém je méně zdatných
hráčů třeba na hry při běhání, ale pokud si zase pomáhají a plní tyto úkoly, mohou se klidně z
posledního místa dostat na první, jen proto, že úspěšně splní všechny nebo více úkolů než jiné oddíly
a tím získají víc bodů.
Další odměny jsou za pořádek ve stanech. Úklid stanů se kontroluje každý den a to vždy v jinou dobu.
Proto děti musí být ostražité a mít stále ve stanu pořádek a vše na svém místě, tak jak má být. Ten kdo
splňuje tato kritéria dostává nejvyšší známku 10, a naopak, kdo nesplňuje dostává nižší, podle míry
nepořádku ve stanu. Ten kdo má ten den 10 dostává na stan sluníčko, aby se vědělo, že tam je čisto
a kdo dostane nejmenší číslici, dostává prasátko. Na konci tábora se vyhodnocuje nejlepší stan a ta
dvojce dostává většinou nějaký pamlsek. Ovšem ani druzí a třetí v pořádí nejsou škodní, protože
dostávají také pamlsek, ač menší. Nejhorší dostává diplom, na kterém je napsáno, největší nepořádníci
tábora.
Na konci tábora děti dostávají diplomy, a každý za něco jiného. Je to podle jejich schopností, chování
při hrách a mezi kamarády. Jsou tam různé diplomy - nejlepší kamarád, největší jedlík, největší komik,
stálý úsměv,…..
Tresty na táboře
Většinou tresty řešíme formou strhnutí určitého počtu bodů nebo peněz, podle toho co je zrovna za
téma. Ovšem někdy máme i jiné tresty - při rušení zpěvu a nezpívání při táboráku, pak dotyčný má
sólo, což se málo komu líbí, nebo při necvičení na rozcvičce, druhý den předcvičuje před ostatními
cviky, které mají dělat. To také děti moc nemusí, protože se asi stydí, před svými soukmenovci. Nebo
při rušení u táboráku, jdou dotyční výtečníci dříve do stanu a mají dřívější večerku.
Pokud některý z hráčů oddílu při hře podvádí a tím pádem zvýhodňuje svůj tým a některý z vedoucích
to vidí, dá mu trestné body a ještě se dotyčný hráč musí přede všemi omluvit, za to, že podváděl
a nedodržoval pravidla fair play. Na které mimochodem při hrách hodně dbáme. Trestné body jsou i za
hrubé chování ke kamarádovi, jako je například rvačkas kamarádem, urážení a nadávání sprostými
slovy. Ovšem tresty také udělujeme za neuposlechnutí pokynu jakéhokoliv dospělého, který je
účastníkem tábora. Tak právě děti pokud mají nějaké svoje peníze za dobré skutky o ně přichází a
nebo se jim snižuje celkové hodnocení oddílu. Ovšem pokud se tak stane, tak jen vyjímečně, protože
děti o tom vědí, že tak mohou přijít o své získané body nebo peníze a tak si na to dávají pozor. Každý
odddíl se snaží vyhrát
a porazit ty ostatní v rámci fair play, úsilím a pilí.
Osobně si myslím, že je dobré děti motivovat na začátku tábora, aby se snažily a dělaly co je v jejich
silách pro získání různých odměn a bonusových bodů. Je pravda, že né všichni jsou do toho tak
zapáleni, ale vždy za tábor má každé z dětí splňeno několik úkolů. Ovšem jsou to stále děti a proto se
musí počítat
i s tím, že mohou nastat komplikace. Proto zde máme tresty, které ale v našem táboře až tak
nepoužíváme, protože jsme z malé vesničky, kde se většinou se lidé znají a děti, které s námi jezdí na
tábory, jezdí již několik let a vědí co od nich chceme a jak se mají chovat. Je to dobré na začátku
vytvořit příjemnou atmosféru a na ní zakládat další vztahy v oddíle, tím je zajištěno, že oddíl bude
dobře spolupracovat.
3
25. sborník k táborové činnosti – POCHVALY A TRESTY
Odměny a tresty na našem táboře
Alžběta Cardová, 76. PS Borky Brno
Každé dítě samozřejmě ví, že za dobrou věc, kterou vykoná, si zaslouží odměnu, už méně jich
ale tuší, že odměna někdy může být i samotná radost z vykonání dané činnosti, tomu se
snažíme děti na táboře nenásilně naučit. Nejsme tábor, kde se každý den rozdávají sladkosti,
za každou nesmyslnost, u nás je důležité všechno dělat s radostí a užívat si spíše než odměnu
samotný proces.
Snažíme se v dnešní době ukázat dětem jednoduché radosti spojené s pobytem v přírodě,
s komunikací s dalšími dětmi bez internetu, elektřiny a dalších dnes už obvyklých věcí.
Samozřejmě všichni musí počítat s tím, kde je hranice jejich počínání a kde už zasahují svým
chováním na území někoho jiného. I u nás na táboře musíme občas použít nějaký trest, ale je
omezen pouze na nějaké dřepování, či osobní rozcvičku.
Tím, že žijeme v izolované komunitě bez elektřiny, bez neomezeného množství vody a
dalších věcí, které už jsou dnes pro všechny samozřejmostí, po 3 týdny, se chování dětí hodně
mění. Nezáleží na tom, kdo byl před táborem ve škole oblíbený a kdo byl outsider, u nás jsou
všichni na stejné startovní čáře a všichni se do všech činností snaží zapojit stejně. Hry jsou
koncipovány tak, aby vždy vyzdvihly přednost jiného člena – rychlost, přesnost, logiku,
schopnost zapamatovat si věci, nebo třeba „jen“ spolupracovat v týmu. V době, kdy se snaží
všichni vyzdvihnout talent jedince, udělat ze svého dítěte právě to jedno dokonalé, které se
neohlíží na ostatní, ale myslí jen na svoje úspěchy, se my snažíme, aby si děti uvědomily, že
nejsou na světě samy, ale že potřebují ke svému životu ostatní. Ostatní, kteří jim pomohou, až
se jim zrovna něco nepovede, nebo s nimi oslaví jejich úspěch. Jistě, každý by měl chtít být
nejlepším, ale zároveň by si měl uvědomit, že nemusí být nejlepší jen on sám, ale může kopat
za celý tým.
Máme na táboře děti, které jsou z vesnice, nechodí do kroužků a sportovních klubů jako děti
ve městě, ale právě na táboře může vyniknout jejich všestrannost ve sportu a dalších
dovednostech. Na druhé straně se třeba může zjistit, že dítě, které je už ve svém věku skoro
vrcholovým sportovcem, vyhrává soutěže a je nadějný ve své disciplíně, si nakonec nedokáže
samo ani zavázat tkaničky, nebo nalít čaj. Rodiče se v dnešní době často starají o děti příliš,
dělají z nich supermany, kteří mají vynikající známky ve škole, a navíc ještě září třeba ve
sportu. Už si ale nevšímají toho, že jakmile se dítě ocitne z jejich dosahu, je naprosto ztracené
v běžných činnostech. Dítě je zvyklé, že jakmile vstane, rodiče ho rychle oblečou (aby
nezdržoval), odvezou ho na ranní trénink, pak hned do školy, ze školy ho převezou do
kroužku, pak na odpolední trénink, najednou je večer a ani se nestihne vzpamatovat. Pak se
není čemu divit, že se o sebe naprosto nezvládá postarat.
Takových dětí máme teď na táboře bezpočet, ale tím, že za ním celý den někdo nestojí a
neradí mu v úplně běžných věcech, se jeho chování za tři týdny o hodně změní. Od ostatních
účastníků odkouká jak se co dělá a postaví se trošku na vlastní nohy. Zjistí, že i on sám může
udělat aspoň menší úkony nebo rozhodnutí sám a nepotřebuje k tomu žádného osobního
rádce. Zároveň si ale uvědomuje i vlastní zodpovědnost, musí dodržovat jistá pravidla a zjistí,
co mu projít může a co už ne.
V dnešní době je tenhle přístup, alespoň podle mě podceňovaný a jsem ráda, že u nás na
táboře je to pořád ještě standart. Nejvíc si ale cením pokroků, které pozoruji u samotných dětí
a jsem ráda, že se jim u nás na táboře líbí, a že mnoho z nich s námi jezdí celá léta jako děti,
posléze jako instruktoři a pak pokračují jako vedoucí. To, že jim stojí za to, být v dnešní době
3 týdny mimo civilizaci v naší společnosti, je pro mě velkou motivací do budoucnosti.
4
25. sborník k táborové činnosti – POCHVALY A TRESTY
POCHVALY A TRESTY
Jan Cimr, 14. TSP Zeměpisná společnost „Po cestách vlasti“
Pojetí trestu a odměny na táboře se zcela logicky bude lišit podle minimálně dvou měřítek:
prvním z nich je věková skupina dětí a stupeň jejich psychického vývoje. Tím druhým je pak
typ tábora - něčeho jiného se snažím dosáhnout odměnou a trestem na táboře, kde se na
několik týdnů sešly děti navzájem i mně zcela neznámé a opět se rozjedou a nikdy víc se
neuvidíme, něco jiného je tábor, který je vyvrcholením celoroční činnosti oddílu a s dětmi
očekávám ještě několik let soužití včetně nezanedbatelného vlivu na jejich výchovu a vývoj
(čímž ovšem nechci popřít určitý výchovný efekt tábora byť i jednorázového).
Budu ve svém textu vycházet ze zkušeností vlastních, které se týkají táborů jakožto součásti
dlouhodobé oddílové činnosti a dětí v mladším školním věku, které tvoří můj oddíl. Roviny
vlivu odměn a trestu, o kterých bych stručně pojednal, jsou dvě, a to velmi úzce provázané:
vliv na jednotlivce odměňovaného/trestaného a na celý kolektiv, který je či není tohoto
trestu/odměny svědkem.
Pokud jde o dítě v mladším školním věku, nelze sice ještě počítat s vůlí k dlouhodobější
systematické práci na určité věci, nicméně je záhodno takovéto tendence podporovat a
vytvářet k nim podmínky. K tomu je ovšem (hmatatelná) odměna či trest prvkem poměrně
nevhodným - spojení jakéhosi dlouhodobějšího úkolu či činnosti s následkem ještě příliš
dobře neprobíhá a jako tímto způsobem motivující prvek daleko lépe působí obecný diskurz
vedoucího při běžném, neformálním hovoru s dětmi - věci a hodnoty vyřčené "mezi řečí",
popřípadě jakoby mimochodem často opakované utkví daleko lépe a pomohou utvářet
hodnotový systém. O síle osobního příkladu ani nemluvím.
Naproti tomu odměna či trest by měly sledovat okamžitě předcházející jednání dítěte, které si
jej pak tímto jednáním dokáže velmi dobře spojit. Trest, následující okamžitě po provinění,
nebo alespoň okamžitě po jeho odhalení může mít svůj efekt, za dodržení limitů, o kterých se
zmíním ještě níže. I v situaci, kdy je to zcela jasné, je dobré dítěti říct, za co je trestáno (u
odměn to bývá zpravidla jasné). Zabrání se tak mimo jiné tomu, aby si dítě trest vyložilo
nikoliv za jinou činnost, ale za jiný aspekt trestané činnosti. Například je-li dítě trestáno za
pozdní příchod k jídlu, není trestáno za to, že si ve stanu psalo deník, ale za to, že vědomě
zdržovalo celý oddíl.
Velkou pozornost je třeba ve stejné míře u odměn i trestů věnovat jejich kolektivnímu účinku
- na táboře jsou odměna či trest chtě nechtě veřejné, celý oddíl o nich ví - u odměny to může
znamenat závist ostatních dětí. Ta může být do jisté míry motivující k vyššímu výkonu, ale jeli například stále odměňováno nejschopnější dítě v oddíle, ostatní se na to brzy "vykašlou",
protože oni přece odměnu nikdy nedostanou. Je tak třeba zvažovat míru motivace, kterou dítě
ještě potřebuje a míru demotivace, kterou můžeme případně způsobit u ostatních. U trestu
platí trochu jiná pravidla - zaprvé jde o to, že trest může do určité míry narušit průběh
programu, odvést pozornost dětí, navíc navztekané potrestané dítě může začít program
sabotovat, což ovšem nemůže být pro vedoucího trest neudělit - dítě by naopak vidělo, že
tímto způsobem mu leccos projde. Naopak je třeba striktně a přitom vstřícně (asertivně) trvat
na pokračování dítěte v programu. Navíc je dobré, aby bylo vidět, že splněním uloženého
trestu je prohřešek (ve většině případů) odčiněn a spravedlnosti bylo učiněno zadost. Ani
tento přístup nelze ovšem přehnat, děti jsou už v tomto věku schopny s trestem kalkulovat
téměř obchodně.
Tolik asi k obecným principům odměn a trestů na táboře - ke konkrétnějším tezím mi nezbývá
mnoho prostoru, proto snad třeba jindy a jinde.
5
25. sborník k táborové činnosti – POCHVALY A TRESTY
Odměny a tresty na táborech
Josef Čupr, P.O.Pařez, P.S.Rájec-Jestřebí
Pojem odměn a trestů na letních táborech je velmi obsáhlé téma, o němž by se jistě
dalo namluvit mnoho a mnoho. Zaměřím se především na to, jak tato problematika probíhá na
našich táborech. Větší část naší skupiny se zajímá o kulturu indiánů plání a z toho pramení i
motivační téma většiny našich akcí, ať už jde o činnost dětského oddílu během školního roku,
či průběh našich letních táborů. Z této motivace pramení i většina našich odměn a trestů.
Základní formou odměn na našich táborech bývají povětšinou
různé předměty, jež mají na počátku tábora jasně danou hodnotu.
Tyto předměty děti získavají při hrách, dle toho, na jakém místě
se umístil jejich oddíl. Každý oddíl, většinou bývají tři oddíly po
deseti dětech, má svoji rodovou věc na níž si připevňují získané
předměty. Příklad – Každý oddíl má rodové kopí a dle pořadí ve
hře, získají-1. Pero (hodnota 3 body), 2. rolnička (hodnota 2
body). 3. stuha (hodnota 1 bod). Tyto předměty mohou navíc
získat i jednotlivci, například za dobrý skutek, nebo za
obdivuhodný výkon při hrách, atd. Snažíme se, aby rodová věc
byla každý rok něco jiného.
Odměnou může být i splněný příslib netradičního zážitku, jenž
děti běžně nezažijí. Vycházím-li opět z našeho motivačního
zaměření, může se jednat například o indiánskou potní chýši,
jízda na koních, či vedoucími hraná indiánská legenda. Poslední
se u našich dětí těší velké oblibě. Děti o takovéto akci vědí
dopředu a pokud se chovají tak jak mají, odměnou je jim účast
na akci, v opačném případě akce nemusí proběhnout a děti věďí,
že si za to mohou sami.
Abych pravdu řekl, snažíme se aby tresty u nás neprobíhaly, nebo pokud ano tak v co
nejmenší formně. Víme že pokud děti zlobí, je to nejčastěji tím, že se nudí a tím pádem je to
chyba vedoucích. Pokud se dítě na táboře dobře baví, cítí se tam v kamarádském prostředí a
má dostatečný program od vedoucích, pak většinou nedochází k tomu, že zlobí. Občas se
samozřejmně stane, že na tábor přijede nějaký ,,prudič'' s nímž si málokdo dovede poradit. V
tomto případě se nám nejvíce osvědčilo vzít dané dítě na noční hlídku, pouze s vedoucím, jež
má k danému dítěti nejblíž, a během hlídky si s dítětem promluvit. Díky tomu, že hlídka
probíhá v noci a jsou tu pouze dva účastníci jež spolu hovoří z očí do očí, se dítě většinou
uklidní a začne otevřeně mluvit o tom co jej tíží. Poté se ukáže, kde je problém a občas se
člověk až diví v čem je zakopán pes. Tato rada není stoprocentní, ale nám se osvědčila
většinou nejvíce.
6
25. sborník k táborové činnosti – POCHVALY A TRESTY
Odměny a tresty na táboře
Monika Hatlapatková, o.s. 7 dní
Předem mé práce bych ráda uvedla, že všechny informace v mojí práci byly získány ze
zkušeností a jsou to moje vlastní pocity.
Odměny a tresty bývají problematikou každého tábora, protože každý vedoucí mívá jiný
názor na to jak děti trestat a odměňovat.
Každý trest i odměna by měla být předem zvažována, jestli je úměrná činu dítěte. Každé dítě
by mělo být trestáno i odměňováno stejně. Protože jakmile je dítě více trestáno než
odměňováno ztrácí motivaci k další činnosti, a na druhé straně jestliže je dítě až moc chváleno
a netrestáno ze zdravého sebevědomí se stává namyšlenost a na povrch vyplave povyšování se
nad ostatní děti.
Každý trest i odměna by měli být úměrné zdatnosti dítěte např.. nemůžu trestat dyslektiky za
to, že se jim plete levá a pravá nebo když se dítě snaží při rukodělné dílničce a i když se mi
výrobek nelíbí měla by následovat pochvala za snahu.
Tresty:
Ze zkušeností vím, že jde trestat buď jednotlivce nebo celou skupinu. Když potrestáme
jednotlivce trest musí být přímo úměrný jeho osobě. Za to při trestání skupiny musíme dát
pozor, abychom této skupině neuškodili a měla stejné šance jako ostatní skupiny a naším
trestem se třeba nestala do konce tábora posledním v bodování.
Jsou tři tipy trestů malé prohřešky, kdy si to možná ani samo dítě neuvědomilo, které jdou
trestat napomenutím nebo upozorněním na daný problém, často stačí jednohlasné „fuj“ na
nástupu. Dále jsou střední prohřešky, kdy dítě udělalo něco co už je nežádoucí, aby se
opakovalo, a kde už je trest přísnější a klade se důraz při vysvětlování proč to bylo špatné.
Tyto prohřešky by se dali řešit omluvou trestaného, kdy on sám si musí při této omluvě
uvědomit, že opravdu ta chyba nebyla taková, že by se nad tím mávlo rukou. Největším
trestem za tyto chyby bývá, že dítě třeba uklízí odpadky po táboře, zatím co si druzí hrají a
věnují se zábavnému programu. A na konec jsou tu prohřešky, kdy dítě provede něco, co
může poškodit a narušit tábor a vedoucí to mnohdy velmi rozčílí. Na tyto prohřešky a chyby
by měla řešit celá organizační skupina a vyhodnotit nejefektivnější trest. Tyto prohřešky
bývají částečně chybou i vedoucích, proto by na tom měla pracovat celá skupina a vyhodnotit
a rozebrat daný problém, proč jsme to nechali tak daleko zajít a proč jsme si toho nevšimly
dřív. Trestem většinou bývá „sterleť“, omluva a větší důraz na rozebrání problému.
Odměny:
Odměny bývají tou veselejší věcí na táboře, kdy vedoucí by se měl radovat za to, že může dítě
pochválit. Taktéž jsou tři tipy odměn. Malá odměna je za to že dítě v něčem vyniklo, většinou
stačí výrazné „umí“ celého týmu. Střední odměna, to je to že dítě udělalo třeba něco pro druhé
a nebylo o to požádáno, udělalo to z vlastní iniciativy. Zde bych volila formu pochvaly a
vyzdvižení jednotlivce. A nakonec velká odměna, kdy dítě udělalo čin, který se od něj vůbec
nečekal a vedoucí z toho byli nadšeni, například udělalo velký pokrok a snažilo se. Odměna
za to, že bylo něčím výjimečný je pochválit dítě ze strany vedoucích, udělat dítěti radost
něčímzvláštním, co se dovolí jen jemu a ostatním ne….
Největším problémem při trestání a odměňování jsou „puberťáci“, těm se nezavděčíte jen tak
něčím a jsou ve složitém věku, kdy špatně snáší kritiku, tam bych velmi rozmýšlela nad
formou odměn a trestů.
Člověk by si měl dát opravdu pozor při výběru pochvaly a trestu pro dítě a vždy zvážit svůj
výběr a jak to dítě ovlivní a kterým „směrem to dítě posune dál“.
7
25. sborník k táborové činnosti – POCHVALY A TRESTY
Závěr: Cílem trestu není pomsta vedoucího na dítěti, ale snaha aby si dítě uvědomilo své
prohřešky a odneslo si ponaučení a vysvětlení. A cílem odměny není vyzvednutí jednotlivce
na úkor kolektivu, ale ukázat dítěti cíl jeho snažení a dosáhnout toho, aby si dítě uvědomilo
„co je jeho parketa“ a v čem vyniká.
8
25. sborník k táborové činnosti – POCHVALY A TRESTY
ODMĚNY A TRESTY NA LTD
Martin Kabriel ,OS Buřtík
Tábor je hra. Každá hra má svá pravidla, která se musí dodržovat. Snažíme se program
vyplnit tak, aby na zlo nezbyl čas ani místo. Ale přesto je třeba někdy trestat, když se nejedná
o zlo. Krásně se chválí, těžce se trestá. Trest je však méně účinný než odměna. Lepší je
prevence, tedy předcházet prohřeškům ujasněním pravidel. Při porušení pravidel je ovšem
nutné potrestat, ale vždy přiměřeně.
Odměny
Jednou z největší viditelnou odměnou je pochvala na nástupu před nastoupeným táborem, ale
také pochvala mezi čtyřma očima bývá mnohdy povzbudivá a užitečná.
Za vítězství v různých hrách a soutěžích můžeme děti odměnit sladkostmi, jako jsou lízátka,
žvýkačky, oplatky a jiné, ale i věcnými cenami jako jsou pastelky, fixy, samolepky, drobné
hračky a v neposlední řadě nesmíme zapomenout na diplomy .
Tresty
Tresty by měly být přiměřené prohřeškům , které dítě udělalo. Nikdy za žádných okolností se
nám nesmí stát, že bychom někoho uhodili, byť dlaní přes tvář nebo vůbec po hlavě, nebo
použili jen naznačené kopnutí. To je odstrašující hrubost. Takové jednání nepatří na tábor, ani
nikam jinam.
Menší přestupky řeší lokální trest či napomenutí. Většinou jsou to nedostatky v osobní
hygieně, nepořádek v osobních věcech, opakované zpoždění u nástupu, nevhodné řeči či
chování u stolu, mluvení v době kdy se má mlčet.
Závažnější tresty jako jsou nekázeň u vody při koupání , hlučení po večerce, nerespektování
vedoucích, sprostá mluva zde můžeme potrestat různými úkoly např. oběhnout tábor , udělat
30 dřepů, zazpívat při nástupu či jiné . Někdy jako trest stačí i přísnější napomenutí .
Velké přestupky hrubost k druhým, šikana nebo pokus o ní, pití alkoholu či kouření cigaret,
krádež věcných cen, či jiných věcí…. Za takové přestupky může být dítě posláno domů. Je
lepší poslat jedno dítě domů, než aby nám kazilo celý tábor.
Uvědomujme si, že trestáme konkrétní čin, nezatracujme celou osobu. Rána prutem bolí, ale
rána slovy zraňuje mnohem hlouběji . Nezaměňujme dítě a dospělé. Dítě není malý dospělý.
Je křehké a citlivé. Někdy je potřeba hodně zdůraznit hlas a někdy i zakřičet, ale
nesetrvávejme v hněvu dlouho. Slovy nikoho nezraňujme, to bolí víc než rána a mnohdy se
dlouho hojí.
9
25. sborník k táborové činnosti – POCHVALY A TRESTY
10
25. sborník k táborové činnosti – POCHVALY A TRESTY
Odměny a tresty na táboře
Kovář Vít, pionýrský oddíl Asterion Blansko
S tábořením a pobyty v přírodě mám zkušenosti už od pěti let, kdy jsem jezdil ještě se svojí
matkou, která tehdy zajišťovala kuchyni a vaření. Samostatně jsem začal od šesti a trestání za
různé drobné přečiny proti táborovému řádu mě provázelo až do doby, kdy jsem již jako
pubescentní dorostenec byl věkově nevyhovující pro zařazení do standardního oddílu a po
absolvování několika putovních táborů jsem se na pár let odmlčel.
Trestání v nejrůznějších podobách jsem si užil až dost, ale nemůžu říct, že by mě to kdy
odradilo od dalšího pobytu. Vždy jsem věděl za co to bylo a hlavně ta nejdůležitější část na
kterou bych kladl hlavní důraz je, trestat bezprostředně po činu. Tělesné tresty jsou
samozřejmě nevyhovující, jednak se vystavujete trestnímu stíhání a za druhé se míjejí
účinkem. Můj otec mne nikdy, až na vyjímky, nebil, ale o to, o co jsem byl ochuzen tělesně,
více než stoprocentně nahradil duševně, v podobě nekonečných proslovů a hloubajících a
nervy drásajících otázek, na které jsem buďto odpověď neznal a nebo na ni jednoduše nechtěl
odpovědět. Dodnes si někdy říkám, že kdybych dostal pár facek, během vteřiny bych si
fyzickou bolestí ušetřil až hodinu mravní přednášky. Na táborech tomu bylo jinak. Povětšinou
se trestalo cvičením, nebo opakujícími se nočními hlídkami, to kvůli nedodržení večerky nebo
nočního klidu. Přes den to byly hlavně pomocné práce kolem kuchyně, dřevníku, ohniště,
latrin a podobně a to v podobě chystání na snídaně, řezání a štípání dřeva, úklid tábořiště,
chystání ohniště a v neposlední řadě moje oblíbená disciplína, kterou jsem hojně provozoval
se svým stanovým druhem ve zbrani za naše nejrůznější kanadské žertíky oddílovým
vedoucím, kopání latrin. Myslím si, že právě vhodnou kombinací metody mého otce a
táborovými pracemi se dá docílit výborného výchovného efektu za předpokladu, že nebudeme
tyto moudré rady a pracovní příležitosti poskytovat za trest, ale takzvaně za odměnu. Pro
zjednodušení udělování těchto „odměn“ lze použít „kolotoč“ kde budou jednotlivá výchovná
opatření opticky znázorněna a vybraný jedinec, z řad provinilců, si spravedlivě vytočí svoji
daň. Ještě bych chtěl zdůraznit, že nikdy by tyto „odměny neměly být pro děti ponižující a
zesměšňující, mohou však náležitě potrápit jejich ego.
Odměňování je, ve své podstatě, mnohem jednoduší. Dětem někdy stačí opravdu málo a
taková drobná výhoda, kterou získají oproti svým soukmenovcům někdy nahradí i nový
nerezový ešus. Obecně bych byl pro variantu, kdy vedoucí mají na starosti tabulku se jmény
dětí, kde zapisují body za příkladné plnění povinností nebo jíné eticky korektní chování a
odečítají je za drobné prohřešky, které není nutné „odměňovat“, podobně jak jsem již uvedl.
Mohou pro to používat například značky sluníčka a vykřičníku a k uděleným značkám dopsat
kdy a za co je děti dostali. A protože se máme k sobě chovat fér, zavedl bych tuto tabulku i
pro vedoucí, kterou by ovšem spravovali děti. Na konci tábora by se pak vyhodnotili ti
nejlepší z nich a z pracně uškudlených finančních rezerv by se udělovali věcné ceny v podobě
nového tábornického vybavení, diplomů, apod. Můžete mít proti těmto metodám výhrady, ale
mě jako oddílovému vedoucímu se osvědčili a párkrát se mi stalo, když jsem po čase potkal
rodiče dětí z táborového oddílu, že se mě ptali jakou že jsem to na těch jejich dětech
uplatňoval výchovnou metodu, protože, slovy jedné maminky: „byl jak vyměněný, doma mi
se vším pomáhal a neodmlouval“, na to jsem jim odpověděl, že jsem s nimi jednal vždy fér,
narovinu, a jako rovný s rovným a že jsem hned odzačátku nastavil mantinely které jsem
důsledně dodržoval. A to se mi vyplatilo.
Autor se narodil v roce 1983 a pracuje jako elektromechanik má dvě děti ve věku šesti a tří let
a jako táborový oddílový vedoucí působí v pionýrském oddílu Asterion Blansko
11
25. sborník k táborové činnosti – POCHVALY A TRESTY
Práce na téma odměny a tresty na táboře
Krejčíř Karel, OS Buřtík
Letnímu dětskému táboru je nutné dát určitý řád, aby vše fungovalo tak jak má a proto
je důležité mít zvládnutou i problematiku odměn a případných trestů. V případě, že jsou děti
plně vytíženy a zaujaty programem, je menší pravděpodobnost vzniku konfliktů a situací,
které je třeba kázeňsky řešit.
Ohledně odměn záleží na důvodu odměňování, jestli se jedná o odměnu v rámci
vyhrané oddílové hry, v rámci celo táborové hry, nebo jestli se jedná o odměnění nějakého
významného činu, jako například pomoc v rámci chodu tábora, nebo nezištná pomoc
kamarádovi v nouzi. Způsob odměn může být různý, od pochvaly, buďto v rámci oddílu, nebo
celého tábora na nástupu, sladkostí, až po jisté motivační výhody oproti ostatním táborníkům,
jako například obsluha vedoucím v jídelně... Odměny v podobě slovní pochvaly je vhodné
používat u každé možné příležitosti, děti motivuje k další práci a podporuje jejich
sebevědomí.
Bohužel ne vždy je možné jenom chválit a občas nastanou i situace, kdy je potřeba
přistoupit k méně populárním krokům, jako je trestání. Je potřeba vždy řádně zvážit prohřešek
trestaného a trest musí být k tomuto prohřešku adekvátní. Samotný trest by nikdy neměl mít
podobu fyzického trestání, jako jsou například pohlavky. V případě málo závažných
prohřešků je možné použít například trest v podobě slovního pokárání, ovšem i v tomto
případě je potřeba uvážit způsob pokárání, protože není vhodné ranit dětské city, nebo se
dotknout daného hříšníka tak, aby byl zesměšněn a zostuzen před celým oddílem, případně
celým táborem. Lehčí přestupky je možné také řešit známým způsobem a to několika dřepy,
případně kliky. Jeden z dalších osvědčených způsobů je povinnost zazpívání, případně zahrání
nějaké scénky na nástupu. Závažnější prohřešky je možné trestat například povinností pomoci
v kuchyni u nenáročných úkolů, jako například loupání brambor a nemožnost účastnit se
oddílového programu. Nejzávažnější trest v podobě odjezdu dítěte z tábora domů předčasně je
možné využít snad jen opravdu v krajních případech, například u nenapravitelných táborníků,
páchajících stejné, vážné, prohřešky pořád dokola a u táborníků, kteří porušili táborový řád
prohřešky nejvážnějšími jako je krádež, ničení majetku cizího a vybavení tábora, nebo
požívání alkoholu, kouření a užívání drog.
Tábor má být ale hra a proto se snažme vymyslet takové hry a takový program, který děti
zabaví a zaujme natolik, že nebudou mít čas a chuť páchat špatné činy a nebude potřeba je ani
trestat, jenom chválit.
12
25. sborník k táborové činnosti – POCHVALY A TRESTY
ODMĚNY A TRESTY
Simona Langerová, PTO Nibowaka
Mé jméno je Simona Langerová a jsem studentkou pedagogické fakulty Masarykovy
univerzity. Konkrétně studuji druhým rokem obor sociální pedagogika a volný čas. Již 10 let
navštěvuji oddíl Nibowaka z toho 5 let zde vykonávám funkci instruktora a následně
vedoucího oddílu. Každoročně pořádáme pro děti tábory i celoroční tábornickou činnost.
Mimo oddíl Nibowaka aktivně spolupracuji i jako vedoucí u Občanského sdružení Modrý
lev o.s., které organizuje tábory pro děti.
V této eseji bych ráda napsala vlastní názor na odměny a tresty. Jak na táborech, tak v
celoročním životě dětí v oddíle i mimo něj.
Nejprve by ale bylo dobré říct si, co vlastně znamená trest a co odměna. Odměna je spolu s
trestem nejstarším výchovným prostředkem. Používají ji naši rodiče, pedagogové ve škole i
vychovatelé ve volnočasových organizacích.
Pod pojmem trest si představím v první řadě sankci za něco, co člověk udělá špatně nebo ne
na dostatečné úrovni. Ale jaký trest může byt? Základní rozdělení je určitě fyzicky nebo
psychicky, spravedlivý nebo nespravedlivý. Při trestání je vždy potřeba rozhodnout jakým
způsobem a jak moc dítě potrestat. Tresty se snažíme dítě vychovat, ale bez odměny to nejde.
Odměna je tedy naopak pochvala za dobře odvedenou práci, za dobrý skutek. Opět může mít
mnoho podob - slovní pochvala, pohlazení, sladkost atd. Odměna je v životě dítěte zcela jistě
mnohem důležitější než trest. Má na něj kladné účinky a působí i jako jakýsi náboj k
provedení stejného činu ještě jednou v naději že odměnu dostane ještě jednou. At' už je
materiálního nebo citového charakteru. Rodiče své děti nejčastěji trestají za špatné známky,
které přinese jejich ratolest ze školy.
Mnoho rodičů si myslí, že v případě že dítě donese ze školy špatnou známku nebo něco
provede, nejlépe jej potrestají tím, že mu zakáží chodit do kroužku, ven s kamarády. Dle
mého názoru ale tato forma trestu není pro dítě zcela vhodná. Dítě možná potrestáte tím, že
mu zakážete chodit do jeho milovaného fotbalu nebo její oblíbené gymnastiky, ale určitě se dá
vymyslet i mnoho jiných forem trestu, kde by dítě nevypadlo ze své sociální skupiny, jako
například zákaz počítače, televize, zabavit telefon, nedostat kapesné nebo si svůj "přestupek"
doma odpracovat domácími pracemi navíc. A v okamžik kdy uvidíme, že se dítě opravdu
snaží svou špatnou známku odčinit, povolit mu vše jako tomu bylo dřív a říct mu, že pokud se
nezlepší, může se vše znovu opakovat.
V udělování odměn by ale rodiče měli být opatrnější. Pokud dítě naučíme, že za každou
dobrou známku dostanou nějakou odměnu, může se nám to brzy vymstít.
Na táboře platí obdobný způsob. Zde ale musíme upravit parametry pro rozdělování odměn a
trestů. V odměnách nesmíme být tak benevolentní jako jsou rodiče doma a v trestech zase tak
přísní jako jsou učitelé ve škole při rozdávání poznámek. Na táboře jde ale krásně docílit toho,
že pokud některé dítě udělá něco špatně, dostane trest, ostatní se bojí, že by podobný trest
mohli dostat i oni a tak raději nic nevyvádí. Platí to zejména ve fyzicky náročných trestech
(řezání dřeva) nebo služba v kuchyni navíc, které se děti vždy chtějí za každou cenu vyhnout.
V případě odměny musíme být zase opatrní, za co odměnu dáváme. Znám krásnou ukázku
toho, že pokud jedno dítě pochválíme za vzornou službu v kuchyni a dáme mu na nástupu
před všemi dětmi čokoládu, následující den se do kuchyně hlásí nadpoloviční většina dětí a
pokud i je na nástupu nepochválíte, osočí vás, že on v kuchyni také byly a také pracovaly. Na
táboře se tedy dle mého dá dítě nejlépe ohodnotit například body do celotáborové hry
jednotlivců (pokud tábor disponuje touto metodou).
13
25. sborník k táborové činnosti – POCHVALY A TRESTY
Odměny a tresty na táboře
Vítězslav Ondráček, 10. PTO Severka Brno
Na tábory jezdím jako instruktor a později vedoucí 5 let. Za tu dobu jsme měli několik
různých celotáborových her, z nichž některé jako celek zahrnovaly základní odměnu a trest povýšení a degradace. Například v roce 2007 to byl M*A*S*H, kde byly děti za vojenské
lékaře. Součástí programu tedy byly vojenské hodnosti, kde všechny děti začínaly na vojínovi.
Jako odměnu za dobrý výkon ve hře nebo jinou zásluhu byly povýšeny na vyšší hodnost.
Zároveň to byla forma trestu (vzácně) - degradace.
Součástí každého tábora je také Řád trestů a Řád odměn. Zde jsou vyjmenovány postupně
tresty a odměny od nejméně výrazné po nejvážnější. Mezi tresty patří například napomenutí
nebo nucené práce. Odměny pak byly například vynechání rozcvičky nebo oběd u
důstojnického stolu. Tyto tresty a odměny jsou zapracovány do motivované hry a podle toho v
Řádu trestů a Řádu odměn pojmenovány.
Další tresty, které je potřeba řešit hned a ne čekat na příležitost práce nebo nástup k udělení
degradace, jako jsou vulgarity nebo násilí, jsou u nás vyřešeny formou okamžitých tělesných
cvičení (dřepy, kliky). Rušení nočního klidu bývá řešeno běháním. K fyzickým trestům, jako
jsou pohlavky, se dostávame jen velmi zřídka ve vypjatých situacích.
K odměnám se dostáváme méně než k trestům, což je možná škoda. Většinou to bývá
pochvala nebo povýšení. Na konci tábora pak bývá jako odměna týmům udělena bedna
sladkostí, kterou si vybírají podle pořadí v celotáborové hře.
14
25. sborník k táborové činnosti – POCHVALY A TRESTY
Písemná práce na téma Odměny a tresty na táboře
Lubomír Paar, PS Březina
Na začátků tábora děti seznámíme s táborovou hrou a s táborovým řádem. Kde se děti
dozvědí co je čeká a i jak se mají chovat. S tím souvisí i tresty na táboře. Vysvětlíme co
nesmějí dělat a jaký trest za to dostanou. Na našem táboře se nejvíce trestá za sprostá slova a
za drzost k vedoucím. Dáváme jim fyzické tresty jako jsou dřepy a kliky. Tyto tresty
nejčastěji dostávají chlapci. Za další přečiny proti kázni dostávají děti služby v kuchyni a
chlapci chodí na dřevo. Jeden rok jsme měli i kolo hříchů kde si každý hříšník za svůj přečin
trest určil sám. Úkoly si děti vymysleli na začátku sami a tak si každý rozmyslel zazlobit.
Míváme většinou děti se kterými pracujeme celoročně, nebo s námi pravidelně jezdí na tábory
tudíž tresty jsou převážně jen za ty sprosté slova.
Při vysvětlování o jakou táborovou hru jde motivujeme děti k tomu, aby sbírali co
nejvíce bodů pro jejich družstvo a pro vlastní potřebu. Podle toho o jakou táborovou hru se
jedná. Například hra „Cesta na ostrov pokladů“ kde děti dostávali body, které si mohli
vyměnit za zlaťáky nebo schovat a za určitý počet bodů byli povyšováni do jednotlivých
hodností. Za zlaťáky si mohli koupit pro skupinu kousky mapy k pokladu. Záleželo už na
každém jednotlivci jak se zachová zda se nechá povýšit, nebo pomůže skupině. Za další
dovednosti v táboře dostávali řády, aby i ti méně fyzicky zdatní měli nějakou motivaci a
zapojovali se aktivně do chodu tábora. Na konci tábora pak každý účastník vždy dostává
památeční placku účastnický list, balíček se sladkostmi a nějakou drobnost jako upomínku na
tábor. Také rozdáváme diplomy. Po několikaletých zkušenostech jsme se shodli na tom, že
každému dáváme zhruba stejný počet diplomů za to v čem jednotlivec vynikal.
rozdávání diplomů a památečních placek
nezapomnělo se i poděkovat hlavnímu
vedoucímu za vedení tábora
15
25. sborník k táborové činnosti – POCHVALY A TRESTY
ODMĚNY A TRESTY NA TÁBOŘE
Filip Radocha, os Buřtík
Odměny a tresty na táboře jsou důležitým nástrojem na to, aby byl zajištěn celý chod tábora
dle našich představ. Samozřejmě, že plnění úkolů by mělo být odměněno a nekázeň trestána.
Je však nezbytné nastavit správnou „laťku“, abychom neodměňovali nebo netrestali za
maličkosti.
Odměny bych rozdělil do dvou kategorií.
1. Oddílová odměna – uděluje oddílový vedoucí v rámci oddílové činnosti
2. Táborová odměna – uděluje oddílový nebo táborový vedoucí za významnější skutky,
které si žádají odměnu při táborovém nástupu
Formu odměny by si měl určit vedoucí, který chce ocenit dané dítě. Zda se bude jednat o
odměnu věcného charakteru (nějaký dárek) nebo ocenění formou diplomu nebo jinou formou
(u nás na táboře byl i systém kartiček „prodloužený polední klid“ či „posunutá večerka“)
Tresty
U trestání dle mého názoru platí více jak kde jinde správně zvolený trest, tak aby přinesl
kýžený výsledek, tady potrestat hříšníka a současně jej odradit od znovu spáchání přestupku
či nevhodného chování. Drobné přestupky řeší vedoucí sám v rámci oddílu. V případě, že se
jedná o hrubý přestupek, takového rozsahu, který dle pokynů umožňuje vyloučení dítěte
z tábora (alkohol, drogy, trvalé kázeňské problémy), je rozhodně na místě dítě potrestat
případně přistoupit k předčasnému odjezdu z tábora na náklady rodičů.
Tresty za drobné kázeňské přestupky formou 10 dřepů či 10 kliků jsou snad nejosvědčenějším
používaným nástrojem trestání.
V případě, že je prohřešek závažnější například posmívání se ostatním dětem či poškození
věcí, trestání či případnou náhradu je dobré vždy řešit v širším kruhu vedoucích, kde se
dohodne způsob potrestání či případné náhrady vzniklé škody.
16
25. sborník k táborové činnosti – POCHVALY A TRESTY
ODMĚNY A TRESTY NA TÁBOŘE
Jitka Šajtarová, Bošovice, Kulturní a vlastivědná společnost Podvalák
Bošovice
Jako dítě jsem jezdila na tábory hned od 1.třídy. Od roku 1992 jezdím jako vedoucí. Za ty
roky jsme vyzkoušeli několik druhů bodování a hodnocení. Teď už nějaký rok jsme u
jednoho. Prvním bodováním je bodování oddílů za jejich umístění v táborových soutěžích
oddíl proti oddílu. Druhým odměňováním je odměňování oddílů za jejich další aktivity jako je
splnění všech úkolů služby, udržení noční hlídky, psaní kroniky…. Třetím odměňováním
může být, ale nemusí být uděleno každý den, odměňování za dobrý skutek, za pomoc….
Přičemž i body, které dostane jednotlivec se připisují do hodnocení celého oddílu.
Většinou ještě souběžně s hrami, které oddíly hrají proti sobě, děti plní další úkoly, které
nejsou povinné, ale také za ně dostávají penízky pro sebe, které se samozřejmě připočítávají
k hodnocení celého oddílu. Do takových úkolů zařazujeme zdravovědu, orientaci v přírodě,
poznávání stromů, rostlin, topografické značky……Většinou 2-3 dny trvá, než ty nejstarší
děti pochopí, že těmito body mohou svému oddílu hodně pomoci a vždy v každém volném
čase (po jídle, v poledním klidu, po hře….) začnou učit i ty nejmenší děti věcem které neumí
a nikdy neviděly.
Aby tábor klapal jak má, jsou „tresty“ nezbytné. Trest se udílí konkrétnímu jednotlivci za
konkrétní věc. U nás se zase osvědčilo ubírání pracně vydělaných peněz toho dotyčného
provinilce. Pokud provinilec nemá svoje naspořené penízky, musí za něho zaplatit oddíl.
Dětem v oddíle se to samozřejmě nelíbí a začne domlouvání, napomínání a hlavně hlídání
chování dotyčného. Proti převaze nic nenadělá a musí ustoupit.
Minulý rok jsme si zahráli na mafiány. Naší měnou byly dolary a ocenění vypadalo takto:
OCENĚNÍ ODDÍLŮ:
4. místo ve hrách ………………………………..…..20 $
3. místo ve hrách…………………………………….50 $
2. místo ve hrách…………………………………….90 $
1. místo ve hrách…………………………………...130 $
splnění každého bodu z povinností služby …………………… ...5 $
za noční hlídku (pokud hlídala bez mezer)…………………… 10 $
napsání kroniky…………………………………………………10 $
doplnění kroniky o obrázek…………………………………… 5 $
za 10 nejrychlejších nástupů …………………………………… 5 $
za dobrý skutek………………………………………………….. 5 $
POKUTY:
za každé sprosté slovo……………………………………….….....5 $
za praní se s kamarády………………………………………….....5 $
za opakované neuposlechnutí některého z vedoucích…………….3 $
za nemyté ruce k jídlu……………………………………………..1 $
za nemyté zuby…………………………………………………….1
$
za podvod při hře a nečestné jednání………………………………5
$
17
25. sborník k táborové činnosti – POCHVALY A TRESTY
ODMĚNY A TRESTY NA TÁBOŘE
Petra Smrčková, 7. PS Borač
Na tábor jezdím od svých deseti let, což už je docela dlouhá doba, ale myslím, že způsob
odměňování a trestání se za tu dobu nijak zvlášť nezměnil. Řekla bych, že je to na všech
táborech zhruba stejné.
Co se týče trestání, tak to vždy závisí na konkrétním případě a závažnosti toho, co to dítě
udělalo. Všeobecně je to tak, že za sprosté slovo dítě musí udělat 10 dřepů. Pokud je to slovo
silnějšího kalibru, tak se počet dřepů úměrně zvyšuje. V případě nějakého opravdu velkého
prohřešku přichází služba u kuchyně, zakopávání latrín nebo jiná “oblíbená“ činnost.
V nejkrajnějším případě přichází na řadu vyloučení z tábora, ale to jsem zatím nezažila. Pouze
jednou jsme nechali jednoho hocha sbalit všechny věci a odvedli jsme ho na nádraží, tam ho
nechali chvíli vydusit a vrátili se zpět do tábora. Opravdu to fungovalo.
V případě odměn už to tak jasně dané není. Prostě když někdo udělá něco dobře, dostane
slovní pochvalu od svého vedoucího. Za úspěch ve hře obdrží diplom. V případě obzvlášť
příkladného chování dostane veřejnou pochvalu před celým táborem (nebudeme si ale nic
nalhávat o tom, že tohle se stává jen velmi zřídka).
Trestání i chválení je velmi důležité. Pochvala děti motivuje k dalším výkonům. Nejsem ale
moc velkým zastáncem toho, aby se nějak zvlášť chválilo chování, které by mělo být
samozřejmé. Není to moc výchovné. Chválit by se mělo opravdu jen chování, které je jakousi
nadstavbou nad tím, co by mělo být samozřejmé. Dost často se také chválí formou sladkostí,
což určitě není špatné řešení, protože děti to ocení asi více než slovní pochvalu, ale je potřeba
se zamyslet nad tím, jestli je množství sladkostí odpovídající a také jestli je tato pochvala
vyvážena dostatečným pohybem, abychom nepřispívali ke stále se zvyšující obezitě českých
dětí. Tresty i odměny by měly být vyvážené. Mělo by se dbát na to, aby žádné dítě nebylo
například pouze trestáno. I zlobivé děti občas udělají něco, za co si zaslouží pochvalu. Je
potom na vedoucích, aby si toho všimli a dítě pochválili.
Odměny i tresty jsou mnohem důležitější, než si většina z nás myslí.
18
25. sborník k táborové činnosti – POCHVALY A TRESTY
ODMĚNY A TRESTY NA TÁBOŘE
Luboš Strážnick, PS Jedovnice, PO Asterion Blansko
Na našem táboře rozeznáváme pouze pojem odměna... prostě odměna za: …
Samozřejmě v principu je to myšleno stejně jako odměna a trest. Vždy se snažíme aby těch
špatných odměn bylo co nejméně, né vždy to jde, však to znáte.
Co se týče trestů, tak tady vždy volíme dle dané situace a to z rozvahou na fyzickou a i
psychickou zdatnost dítěte, dále pak věk, je-li to kluk či holka,.. je dobré znát třeba i rodinou
situaci apod. Nikdy ale trest nepřesáhne nad možnsti jeho schopností. Tedy vždy z rozumem.
Je dobré (aspo%n tedy myslím) aby vedoucí který dítě nějakým způsob přistihne v dané
situaci nebo při úkonu sám pak vznesl rozhodnutí a také je nejlepší toto provést (smaozřejmě
po dohodě s HV) mezi čtyřma očima. Pokud to ale je vážné porušení třeba táborového řádu,
není špatné se oklikou zmínit na nástupu a zdůraznit jeho vážnost a co lépe, pokud to situace
dovolí, svolat mimořádný nástup, kde pozornost lez vyžadovat maximální a v tomto případě
nechat mluvit hlavase. No a tak... Osobnost hlavase by měla představovat největší autoritu
tábora a jeho slovo by mělo být svaté. Pokud se toto zadaří je vyhráno.
A odměny.. to je možná ještě horší než dávat trest. Vždy je to těžké rozhodnutí za co a čím
doměnit aby ostatní nebyl ukřivděni. Nic méně. Dá se to různě obkecávat a tím pádem je to na
vás. Většina odměn je u nás formou bodů, které se na konci dne sčítají a dál přičítají do
CETEHu. Je to asi nejjednoduší způsob. Samozřejmě s vyhlášením výsledků na nástupu. Pak
máme třeba pouhé pochvaly a to také na nástupu. Používáme to hlavně pro ocenění dětí, které
zasejc „až tak moc nevynikají“ A NEJEN DĚTÍ :).
Sladkosti a podobné drobnosti, rozdáváme dětem jako odměnu pouze při slavnostnějších
chvílích (na slavnostních ohních za scénky a různé výstupy a hry – je to pro nás odpočinek od
bodů) no a na konci tábora, samosebou pytel všeho možného pro oddíly za CETEH. Těm
nejlepším něco navíc. Dáváme také diplomy a upomínkové předměty
camrátka, tábor. zpěvník atd.).
Toto jsem našel na jednom webu..
„Tresty a odměny jsou pouhou náhražkou tam, kde selháváme ve vytvoření
podmínek pro fungování vnitřní motivace“
19
25. sborník k táborové činnosti – POCHVALY A TRESTY
Odměny a tresty na táboře
Mgr. Jitka Švástová, o.s. 7 dní
Odměna a trest jsou jednou z výchovných metod, jak u dětí docílit nějakého výkonu.
Používány jsou jako motivace při hrách a soutěžích, protože vnitřní motivace u dětí není
mnohdy vyvinuta, potřebují a chtějí být děti motivovány zvnějšku. Mnohým soutěživým
dětem ale dobrý pocit z vítězství vynahradí veškeré odměny a diplomy, je pro ně například
důležité, že jsou jmenovány na slavnostním večerním nástupu, že najednou přestávají být
anonymními v řadě ostatních, ale jsou něčím výjimečné. Takto smýšlejí často děti, které jsou
doma buď velmi chválené a dělají vše pro to, aby se rodičům zavděčily a dosáhly kýžené
pochvaly na které jsou jejich dobré pocity téměř závislé a nebo také děti, které jsou doma
rodiči často kárány a kritizovány, že jsou nešikové a neschopní. Tyto rodiči podceňované děti
jsou pak o to šťastnější a prahnou po jakékoliv formě pozornosti a v mnohých případech tedy
i po pozornosti tzv. negativní, tedy v případě veřejného potrestání před celým táborem. Tyto
děti se cítí být nad věcí, jako Kingové a rády se předvádějí jako šašci, aby své „kamarády“
pobavily a zavděčily se jim. Odměny a tresty je proto z tohoto hlediska brát velmi vážně
a s rozvahou je používat. Aby nedoházelo k nadměrnému odměňování dětí a to za každý
sebenepatrnější náznak aktivity-došlo by brzy na přesycení a čokoládou přecpané děti
ověnčené věcnými dary by pak už ani tyto odměny dále nemotivovaly a naopak škodí rovněž
nadměrná kritika a časté trestání.
Na našich táborech se často užívá odměňovacích metod dlouhodobých, kdy odměny a tresty
jsou přizpůsobeny aktuálnímu tématu celotáborové hry. Například hodnosti při hře
o námořnících nebo agentech FBI a různá odpovídající platidla např. na divokém západě, kdy
si děti většinou dvakrát za tábor samy vyberou a nakoupí zboží u kupce, který k nim do ležení
přijede. Čím více se blíží den, kdy má kupec dorazit, tím více jsou někteří jedinci vybuzeni
k lepším výkonům při soutěžích, aby dosáhly daného obnosu na vysněné odměny. Pěknou
záležitostí je také to, že si děti rády vyrábějí na své vydělané hrací penízky kožené pytlíčky.
Tresty na našich táborech jsou často udělovány za nedodržování hygieny a úklidu
na ubikacích. Kromě bodového ohodnocení v rozmezí bodů od 0-10, jsou to za počet bodu 0vyvěšení prasátek na dveře chajd. Naopak za obdržení desíti bodů dostávají děti tzv. čisťouše
v jednom případě to byla plyšová chobotnice Blanka, kterou pořádkumilovné děti jako
překvapení našly večer či v noci, podle toho, kdy se fakticky uložily ke spánku, nejčastěji
v hloubi svého spacího pytle, či jinde v chatce. Čisťouš i prasátka jsou putovní záležitost,
takže kdykoliv se může v úklidu někdo polepšit či zhoršit a podle čehož pak obdrží daného
maskota vyjadřujícího charakter jejich způsobu života na táboře. Krásnou vizitkou vzorně
vysmýčené chajdy byla u nás také bílá rukavička-gumová bílá rukavička naplněná sádrou
a připevněná na dřevěné destičce.
Důležitým trestem je také vyplachování dutiny ústní roztokem námi zvaným Sterleď, což je
na táborech pojem. Děti se na Sterleď velmi těší, především tehdy, když ji nemusejí samy
kloktat a rády se na nástupech baví tím, jak barevnou, hořko-kyselo-slanou tekutinu barvící
zuby, jazyk i ústa kloktají jejich kamarádi, případně také uznalí vedoucí vyznávající na táboře
rovnost všech. Pozor ovšem na případy, kdy menší děti neumějí kloktat a Sterleď pijí. Mohlo
by dojít k vyvolání zvracení a následné řetězové reakci ostatních přihlížejících. Na tuto
praktiku si také mohou stěžovat citliví rodiče svých přecitlivělých dítek, které neumějí uznat
svou chybu a tudíž i jim udělený spravedlivý trest, zbaběle rodičům volají mobilními telefony
a stěžují si...toť myslím vše k tomuto tématu, ke kterému by se dalo napsat ještě mnohé další.
20
25. sborník k táborové činnosti – POCHVALY A TRESTY
ODMĚNY A TRESTY NA TÁBOŘE
Edita Tichá, PODVALÁK – Kulturní a vlastivědná společnost Bošovice
V roce 1992 jsem dostala příležitost se účastnit jako praktikant letního tábora ve
Vřesovicích u Kyjova. Od té doby se nepřetržitě této akce zúčastňuji, i když už v jiných
vedoucích funkcích. Měla jsem příležitost stát se již několikrát programovou vedoucí a také si
vyzkoušet vést děti jako vedoucí oddílu.
Děti se k nám na tábor hlásí převážně z Bošovic a okolí. Jsou to děti, které se
navzájem znají, protože navštěvují stejnou Základní školu. Vedoucí i celé osazenstvo tábora
je většinou taktéž z Bošovic.Obec Bošovice se nachází v Jihomoravském kraji asi 25 km od
Brna a je nejjižnější vesnicí okresu Vyškov.
Na táboře jsou využívány především pochvaly a odměny. Pouze v nezbytných
případech se přistupuje k trestům. Jak jsem již zmínila, děti se při příjezdu na tábor znají,
proto nemají potřebu se v novém prostředí viditelně prosazovat.
Za mnoho let praxe v tomto oboru jsem se u dětí nesetkala s kázeňskými přestupky tipu –
krádež, šikana, alkohol, kouření či útěk. Převážně se jedná jen o menší přestupky mezi něž
např. řadím - nepořádek v osobních věcech, hlučení po večerce, nespolehlivost při službě,
sprostá mluva.
Tábor je hra a každá hra má své pravidla, která se musí dodržovat. My předcházíme
prohřeškům tak, že si hned na začátku tábora s dětmi ujasníme pravidla. Nastaveny jsou asi
výborně, protože zatím jsme neměli žádný vážnější úraz ani výchovný problém.
Systém trestů provádíme tak, že dotyčného nejprve samostatně informujeme o tom, co
provedl a proč mu ukládáme trest. Trestané dítě se má možnost k tomuto prohřešku vyjádřit a
vysvětlit, proč tak konalo.Většinou stačí, když napraví či spraví co spáchalo. Pokud tento
trest nejde praktikovat, jsou mu ztrženy body v individuálním bodování celotáborové hry.
Naopak systém odměn máme nastavený tak, že pochvalu provádíme na nástupu tábora a nebo
oceníme dítě bodováním v celotáborové hře.
Rozhodně se na našich táborech nepraktikují fyzické tresty. Vedoucí i
praktikanti se celoročně na tábor připravují a těší. Usilujeme společně o to, aby se dětem na
táboře líbilo, aby byly spokojené a respektovaly vedoucího nikoliv jako náhradní autoritu
delegovanou jeho funkcí, ale jako staršího kamaráda. Pokud se nám výše popsané podaří, tak
při odjezdu dětí z tábora domů, uvidíme v jejich očích slzy. A právě ty osobně považuji za
nejlepší vizitku práce vedoucích……..
21
25. sborník k táborové činnosti – POCHVALY A TRESTY
Odměny a tresty na táboře
Roman Vilímek, TEMPLÁK občanské sdružení
Když začínáme přemýšlet o odměnách a trestech, většinou nás napadá krabice
bonbónů či nějaký ten pohlavek od rodičů. Ano i toto jsou odměny a tresty, i tyto mají svůj
účinek a význam. Jak je to ale s odměnami a tresty na táborech? Proč a jak je používat? Jaké
výsledky očekávat a čeho se vyvarovat? Odpovězme si alespoň krátce na tyto otázky.
Funkce odměny a trestu
Funkcí odměny je zpevňování žádoucího chování, jednání a návyků ve výchově. Je
třeba si uvědomit, že odměna je nejúčinnější, je-li použita okamžitě po daném pozitivním
jednání dítěte. Příslib odměny před výkonem je třeba chápat jako motivaci a nikoli primárně
jako odměnu. Pokud však tato přislíbená odměna není splněna, je její účinek naopak
demotivací.
Funkce trestu jsou v podstatě tři základní: 1) napravit škodu, 2) zabránit aby se
nesprávné chování opakovalo a 3) zbavit viníka pocitu viny. I u trestu samozřejmě platí, že
nejúčinnější je, je-li udělen ihned po negativním chování. U trestu je ale nutná další podmínka
– viník si musí být své viny vědom. Potřebu trestat tedy musíme vždy dítěti řádně vysvětlit.
Jen tak je následný trest vnímán dítětem jako akt spravedlnosti a nikoli jako zlovůle
vedoucího.
Úměrnost odměny a trestu
Každé dítě má vybudovaný jiný žebříček hodnot a jinak tedy vnímá i odměnu a trest.
Vždy však musí být odměna i trest úměrná danému skutku dítěte. Abychom zabránili pocitům
nespravedlnosti je potřeba:
 Mít předem vytvořena pravidla odměn a trestů (zakotvení v táborovém řádu)
 Vyloučit z rozhodování emoce (zejména u trestů)
 Odměnu a trest neodkládat (nejúčinnější je ihned po skutku)
 U trestaného nevyvoláváme pocit viny a nesnižujeme trestem důstojnost dítěte
 Jasně a srozumitelně zdůvodníme odměnu či trest
 Netrestáme prací – jen je-li to odstraňování způsobené škody
Odměna
Je potřeba uplatňovat plnou škálu odměn, od úsměvu vedoucího, přes pochvalu o
samotě či před ostatními, diplom, až po odměnu onou sladkostí či darem. Velmi účinné a
vhodné jsou navíc odměny vztahující se k táborovému či oddílovému programu. Ať už jsou to
body, korálky či postup na herním schématu. Je ale třeba mít na paměti, že v tomto případě
mícháme motivaci a odměnu do jednoho pytle. Odměny je potřeba dávat tak, aby se dostaly
všem dětem byť v rozdílné míře dle výkonu a chování. Nesmí se stát, u malých dětí obzvláště,
že prožijí na táboře den bez jakékoliv odměny.
Trest
Škála trestů musí být rovněž široká, tak aby se vždy mohl použít trest adekvátní
k danému přestupku. Od zamračení, přes napomenutí mimo oddíl či před oddílem, odstranění
vzniklé škody, zákaz dané činnosti (diskotéka apod.), až po nucený odjezd z tábora. Je nutné
rozlišovat jednotlivý prohřešek od prohřešků opakujících se. Zejména u přestupků
opakovaných je nutná spolupráce oddílového a hlavního vedoucího.
22
25. sborník k táborové činnosti – POCHVALY A TRESTY
Dětský tábor je pro děti sice primárně rekreací, ale přeci jen nelze rezignovat na jeho
vzdělávací a výchovnou funkci. Právě proto je nutností mít jasno v tak důležitých věcech,
jakými jsou udělování odměn i trestů.
Z pozice hlavního vedoucího je rovněž třeba dbát na to, aby systém odměn a trestů byl dobře
a zcela chápán všemi oddílovými vedoucími, aby si všichni oddíloví vedoucí uvědomovali
své kompetence, a aby je v žádném případě nepřekračovali.
Se základy odměňování a trestání na táboře je také potřeba předem seznámit rodiče, například
formou poučení, které podepsané odevzdávají před táborem spolu s ostatními doklady dítěte.
Děti s tímto systémem seznamujeme hned na začátku tábora, nejprve při nástupu celého
tábora, dále potom při seznamování v rámci oddílů.
23
25. sborník k táborové činnosti – POCHVALY A TRESTY
Odměny a tresty na táboře
Petr Volek – 76. PS Borky
Na táborech a v táborových společenstvích se vždy uplatňují různé druhy motivace. Na jejich
podobu mají jistě velký vliv zvyklosti party, která „dělá“ tábor či jeho turnus. Vyvolává se
sláva, či se naopak „popravuje“
Začněme pozitivně:
Pro dítě je jistě největší motivací a pochvalou samotnou to, že jej parta i dospělí berou mezi
sebe, komunikují s ním, a cítí se být platnou součástí kolektivu. Kdo by nechtěl? Kolektiv je
vůbec dobrý motor. Vezměme si třeba udržování pořádku ve stanu, v kuchyni i v táboře – u
nás je to tradičně „bodováno“ – sbírají se bodíky za super uklizené stany, oddíl, který skvěle
odvedl práci v kuchyni a předal ji v dobrém stavu dál je při večerním nástupu zhodnocen a
vydělal si nějaké ty čmrdlíky či mušle nebo dolary (záleží na tom, jaké je zrovna platidlo
v celotáborové hře).
I naopak – večerní hodnocení nemusí být jen pochvalné, a kdo by o sobě rád slyšel že se
zrovna nepředřel a přišel o čmrdlíky? Příště to bývá lepší…
Postrčit někoho správným směrem vlídným slovem a důvěrou je ideální řešení. Za píli a
aktivitu přes den nebo splnění mimořádného úkolu není špatné večer přede všemi (tj. třeba při
nástupu) jmenovitě chválit jednotlivé děti, pokud jim k tomu přidáme i předem stanovené
odměny, které družině přidají něco do bodování, hnedle je tu zásluha vůči kolektivu. Bývá
s tím spojený i dobrý pocit, že ano.
Prostě, chválit, chválit, chválit, a přidat dětem trochu sebedůvěry v to, že něco také dokážou a
že jsou někomu platné. Tady je jedna věc – vždycky je třeba najít způsob, jak takhle postrčit i
ty menší. V družince je vždy pár starších, skvělých kluků a holek, a je škoda, když se kvůli
tomu prcek cítí odstrčen a neschopný („já to neumím tak rychle jako oni…“).
K těm bodům - Ono bodování či čmrdlíky zastupují finance a jiné hmotné odměny na které
jsou děti dnes hodně zvyklé. U nás je zvykem hmotné věci (jako např. bonboniéry) udělovat
k narozeninám, jinak pak hlavní odměnou, na kterou se za svou celotáborovou práci děti
obvykle třesou, je závěrečný „jarmark“. Tam každá družina rozdělí svým členům čmrdlíky
nasbírané za celý tábor (vítězové mají samozřejmě nejvíc) a jde se nakupovat! Vedoucí se
stanou trhovci a je tu párek v rohlíku s kečupem za dva čmrdle, támhle pistolka za 6 čmrdlů a
k tomu sklenice Fanty (ježiš to jsme neviděli tři týdny!) úplně zdarma!
Tresty už tak veselé nebývají, ale i tady funguje kolektiv. Mít stan vyházený komplet ven na
trávě („letecký den“) je znamení ostudy a nepořádníka. Večer pak nikdo nechce být označen
za lenocha a toho, kdo družince svým přístupem zkazil umístění.
Někdy je však třeba i zchladit horké hlavy, to pak pomůže třeba speciální rozcvička (i pár dní
po sobě), či práce pro tábor navíc – sekání dřeva, uklízení a třídění odpadků, zahazování
latrin... Ale vždycky následováno aspoň nějakým ponaučením či domluvou – „tak teď už to
budem dělat jinak, že ano…“
Vždyť děti jsou na táboře proto, aby něco zažily a pobavily se jinak, než celý rok dělají a
mělo by to být takové, aby na to celý život mohly vzpomínat. Mimochodem, u nás není
elektrika a nic podobného, takže mobily a videohry obvykle po pár dnech vyhasnou… A jako
na potvoru všechny auta vedoucích mají pokažené elektrické zásuvky..
24
25. sborník k táborové činnosti – POCHVALY A TRESTY
Odměny a tresty na táboře
Lucie Zrůstová, 85. PS Letky Brno
Výchova by měla začínat doma u rodičů, nikoliv dle mého názoru, jak si někteří rodiče mylně
myslí, ve škole, školce, nebo družině.
I když úroveň dnešních pedagogů je jiná než před lety. V dnešním světě se divíme všichni,
cože nám to za děti chodí do našich škol, školek, jezdí na tábory a vyrůstá v našich rodinách.
Přemýšlíme o tom, jestli děti více trestat, nebo naopak netrestat vůbec, zda-li není výchova
příliš „rozmazlovací“. Výchova je podceňována a domníváme se, že vychovávat umíme
všichni.Jak ale ve skutečnosti vychovávat? Škola odpovídá nejen za vzdělání, ale také za
výchovu. Je nutné dát dospívajícím určitý a jasný řád a poskytovat jim autoritu, kterou
nevědomě potřebují. Vynucená autorita je založena na agresi, stejně jako restrikce. Avšak,
současní dospívající nejsou schopni restrikci přijmout tak, aby neodpověděli opět agresí.
Fungovat by měla hlavně spolupráce „ já rodičům nelžu, oni mi věří“. Když jako dítě něco
provedu, tak sice dostanu na zadek, ale vždycky vím, že je to spravedlivé a že jsem si to
zasloužil. Co je trestem pro jednoho, ale nemusí být pro druhého. Typickou situací je
vyslovení „neslušného“ slova, mělo by být dítěti vysvětleno, že se toto neříká.Zcela jistě
začne tyto slova používat za zády vychovatele a bude sledovat výsledek svého počínání. Mělo
by jít především o spravedlivou výchovu a důslednost i se všemi přiměřenými odměnami a
tresty. Odměny a tresty musí odpovídat osobnosti dítěte a jeho věku.Výchovné prostředky
musí být dítěti srozumitelné a pochopitelné. I k názoru, že poznámky ze školy jsou neúčinné,
se staví více dospělých.Ono „bát se“ musí vycházet z přirozeného vnímání autority, nikoliv
z vynucení a hlavně ze vzájemné důvěry, tedy z kvalitního vztahu. Autoritu nejvíce podrývá
výchovná nedůslednost a to hlavně v používání odměn a trestů. Vychovatel je pak tím, kdo
by měl zvládat vytvářet tento kvalitní vztah, až pak může trestat.Je třeba aby na začátku byla
komunikace. Mnohdy ale dítě bývá považováno za hloupého, malého a musí být vedeno.
Často i rodiče děti nevnímají jako bytosti, které si zaslouží úctu, respekt, a lidskou
důstojnost.Vyslovení vlastního názoru bývá považováno za drzost. Mělo by být rozlišováno
mezi dětinskou nerozvážností a vzpourou proti autoritě. Dnešním dospělým chybí dle mého
názoru i um děti zaujmout pro danou věc. Hovoříme-li s dítětem jako s tím, kdo neprovinil,
mělo by nastoupit provinění. Všichni, často pod vlivem únavy a vyčerpání, předpokládají
často u dětí spíše to zlé než dobré, což děti značně odradí a spouští lavinu agresivity, později
až šikanu. Možná i dnes by měl mít pedagogický pracovník možnost použití fyzického trestu
dle uvážení. Vyskytuje se i názor, že tělesný trest dítě zatvrdí, že je pak drzé. Pozor ale na
šikanu, nebo týrání. Hranice mezi tělesným trestem a fyzickým týráním je tehdy, pokud je
trest prováděn pomocí předmětů, na citlivou část těla a zůstávají stopy na těle.
Tresty se dělí na dvě kategorie a doporučuje se je kombinovat:
-pro první je typické, že se objeví něco nepříjemného nebo bolestivého
-pro druhou je typické odejmutí něčeho příjemného
Moji rodiče nás nikdy netrestali za to, co jsme udělali, aniž bychom si byli vědomi, že děláme
něco špatně. Návrhem je děti motivovat ke správnému splnění úkolů odměnami. Běžnou
odměnou by měla být třeba jen pochvala. Jako odměna působí to, co udělá radost dítěti,
nikoliv rodiči. Princip odměny a trestu funguje na základě podmíněných reflexů – bude-li dítě
za splnění určité věci dostatečně odměněno, bude chtít tento pocit zažít znovu, a proto se bude
o to také více snažit (může jít o nápady, výkon, chování, řešení). Při hodnocení může být
použita i zmínka o nedostatcích. Soustava základních výchovných prostředků (odměna a trest)
má být rozmanitá, aby nedošlo k tomu, že se samý trest, nebo odměna míjí účinkem a dítě se
25
25. sborník k táborové činnosti – POCHVALY A TRESTY
na ně zvykne. Jejich pomocí máme dítě vést k určitému výchovnému cíli .Chybuje-li dítě stále
v samé věci, je třeba trest mírně stupňovat. Účelem trestu není hříšníka potopit, ale pomoci
mu, nástrojem je i odpouštění.Platí to i u odměny, pokud je dítě nepřiměřeně zaplaveno dárky
po celý rok, je ochuzeno o radost z obyčejných věcí i o možnost po něčem toužit a něco si
přát. Možná by bylo dobré si uvědomit, že dnešním dětem snad nejvíce chybí uspokojení
jedné ze základních lidských potřeb, čímž je pocit bezpečí a jistoty. Bezpečí pro dítě znamená
také mít řád a pořádek .Je ale vůbec možné, aby ve společnosti, kde není zcela zřejmé, že pro
všechny existují jasná pravidla, kde mnozí zákonodárci nerespektují zákony, ve společnosti,
ve které je svoboda mnohdy chápána bez pravidel a vlastní osobní zodpovědnosti, mohly být
vychovávány nejen děti, ale také dospělí k dodržování pravidel a řádu?
Na táboře funguje v rámci celotáborové hry odměňování např. za dobře a rychle splněný
úkol, nebo hru.
Děje se tak v rámci splnění úkolu za oddíl-tým přidělením bodů.
Na základě bodového hodnocení se očekává na konci turnusu tábora odměna – poklad.
Děti i vedoucí jsou, jak doufáme, odměňováni i po celý pobyt na táboře „zážitky“ – z her,
nočních bojových her, vyrábění a celkové oddílové snahy, musí ovšem fungovat vzájemná
komunikace.
Je třeba v průběhu pobytu a celotáborové hry ale upravovat „průběžné dění – bodový stav“,
aby i u těch „méně schopných/méně zaujatých“ nedošlo k demotivaci.
Pokud by mělo dojít na trest, tak ihned po činu. Nejlépe řešit hned a jasně pouze s aktérem.
Na základě testu, který vyplnilo 20 dobrovolníků různých věkových kategorií se názory na
odměny a tresty různí.
(Dotazník byl zpracován na základě práce na téma Psychologie a patopsychologie od Lucie
Kocourkové)
Odpovězeno bylo na následující otázky:
-pohlaví, počet dětí, stáří dětí, jaké druhy odměn jsou upřednostňovány, jaké druhy trestů
jsou
upřednostňovány,
názor na zavedení tělesných trestů ve školách,
názor na dnešní úroveň škol,
modelová situace: názor na posouzení chování učitele - potrestání stejným způsobem
oblíbeného a neoblíbeného žáka,
použití trestu bezprostředně po činu,
chválení dětí vždy za správně provedený úkol, modelová situace: kolikrát bude dítě
upozorněno na neadekvátní chování, než bude rodiči přistoupeno k trestu
Vyhodnocení testu:
Převážně byly osloveny ženy/matky s průměrným počtem 2 děti a stářím dětí 10-20 let.
Část dospělých tělesný trest za určitých okolností schvaluje, spíše než ve škole, kde by mohlo
dojít k zneužití, pouze pro rodiče.
Je tu i názor, že by si dítě mělo trest vymyslet samo. Pokud dítě uzná provinění, nemělo by
být trestáno.
Většinou naši pozornost upoutají děti,které se vymykají normě. Důsledkem je často to, že
častěji kritizujeme než chválíme.
26
25. sborník k táborové činnosti – POCHVALY A TRESTY
Citáty na konec
„Neexistuje jiná rozumná výchova než být příkladem - nelze-li jinak, tedy
odstrašujícím“ Albert Einstein
„Nejen přirozenost, ale také výchova utváří povahu.“ Lucius Lunius Moderatus
Collunella
„Výchova by měla být taková, aby to, co je nabízeno, bylo přijímáno jako cenný dar, ne
jako povinnost.“ A. Einstein
27
25. sborník k táborové činnosti – POCHVALY A TRESTY
Vydala
Jihomoravská krajská organizace Pionýra
www.jmpionyr.cz
Zpracováno z příspěvků účastníků kurzu
Hlavních vedoucích letního tábora.
Neprošlo jazykovou úpravou.
Brno 2011
28
25. sborník k táborové činnosti – POCHVALY A TRESTY