Untitled - Proxima Bohemia

S P R Á V N Í O B V O D
O B C E
S
R O Z Š Í Ø E N O U
P Ù S O B N O S T Í
BENEŠOV
Mìsto Benešov leží necelých 40 km
jihovýchodnì od Prahy v kraji mezi
øekou Sázavou a bájnou horou Blaník,
v nadmoøské výšce 360 m. Výhodná
poloha na dopravních tepnách a atrak
atrak-tivní pøírodní i kulturní prostøedí je
pøedurèuje stát se zajímavým støediskem
turistického ruchu. Na katastrální rozloze
4 686 ha zde žije 16 000 obyvatel.
Pøedchùdcem mìsta, ležícího na významné obchodní cestì z Prahy do jižních
Èech, byl opevnìný dvorec na žulovém
ostrohu dnes zvaném Karlov, který tu
zøejmì ve 2. polovinì 11. století založil
a po sobì pojmenoval jistý Benedikt –
Beneš. Ten byl pak hlavním sídlem pánù
z Benešova až do roku 1318, kdy získali
nedaleký hrad Konopištì a dvorec
opustili. Pøi nìm vznikla záhy osada, v roce 1327 poprvé pøipomínaná jako
mìsteèko a v roce 1512 jako mìsto,
jejímž jádrem bylo prostorné tržištì,
dnešní Masarykovo námìstí.
Roku 1420 tu øádili husité, v roce
1627 vzbouøení poddaní protestující
proti násilné rekatolizaci, a v roce 1648
Švédové. V pohusitské dobì patøil
Benešov mezi nejvýznamnìjší mìsta
v Èechách. Za vlády Jiøího z Podìbrad se
v prostorách vypáleného minoritského
kostela konaly zemské snìmy. Zmínìný
panovník tady v roce 1451 jednal o smíøení s katolickou Evropou s papežským
legátem Eneášem Sylviem Piccolominim,
pozdìjším papežem Piem II. Roku 1473
vystoupila na zdejším snìmu královna,
vdova Johanka z Rožmitálu, aby se
pokusila sjednat pro Èechy doèasný smír.
V 18. století za Pøehoøovských a pøedevším za pánù z Vrtby se Benešov
stal centrem kultury a vzdìlanosti, k èemuž pøispívala hlavnì novì založená
piaristická kolej. K jeho rozvoji napomáhal rozvoj poštovního a železnièního
spojení. Od konce 19. století držel zdejší
panství následník trùnu Ferdinand d´Este.
Za nacistické okupace v roce 1942 byla
èást mìsta násilnì vystìhována kvùli
zøízení rozsáhlého cvièištì SS.
Nejstarší dochovanou stavbou je
kostel sv. Mikuláše na Karlovì s dochovanými gotickými portály. Minoritský kostel Nanebevzetí Panny Marie ze 13. století vypálili a poboøili v roce 1420 husité.
Dochovalo se jen vysoké torzo pres-
bytáøe se dvìma hrotitými okny. U obou
kostelù stojí zvonice. Církevní památky
doplòuje ještì bývalá piaristická kolej
s kostelem sv. Anny s hodnotným barokním vybavením. Stará radnice èp. 223
je v jádru pozdnì barokní, pøestavìná
v letech 1818–1819 a poèátkem 20. století.
Nová radnice obnovená podle projektu
arch. Josefa Pleskota obdržela cenu
Grand prix obce architektù za rok 1995.
Na námìstí a dalších místech v centru
mìsta se dochovalo nìkolik barokních
a secesních domù. Budovu banky na Masarykovì námìstí z roku 1926 projektoval
arch. Otakar Novotný. Ve mìstì bylo
vystavìno i nìkolik hodnotných soch
a pomníkù. Pod Karlovem se rozkládá starý židovský høbitov s nejstarším náhrobkem z roku1687. Dnes je v Benešovì
mimo jiné Památník obìtem holocaustu.
V roce 1935 zde zemøel hudební
skladatel Josef Suk, kterého pøipomíná
pamìtní deska na domì v Husovì ulici
èp. 739. Na masivní hranolové zvonici,
stojící po jižní stranì kostela sv. Mikuláše
na Karlovì, je zavìšen cenný gotický
zvon od mistra Rudgera z roku 1322,
jeden z nejstarších dochovaných zvonù
v Èeské republice. V areálu benešovského nádraží se dochovala pozoruhodná místnost – novobarokní Císaøský
salonek, který sloužil jako pohodlná
a komfortnì vybavená èekárna pro
cestující ze zámku Konopištì, pøedevším
pro arcivévodu Františka Ferdinanda
d´Este a jeho rodinu.
Díky pøíznivé dopravní poloze si
do mìsta záhy našel cestu prùmysl,
který se dále rozvíjel i ve 20. století.
K nejvýznamnìjším podnikùm dnes patøí
kovovýrobní firma Baest, Benešovský
pivovar produkující pivo Ferdinand,
mlékárna Danone, Alima, døíve Boneco –
výroba majonéz, a reklamní spoleènost
Quo.
O spoleèenský život v Benešovì
peèuje zejména Mìstské kulturní støedisko, Mìstská knihovna a v secesním
domì èp. 74 na Malém námìstí Muzeum
umìní a designu s expozicí grafického
designu, fotografie a kolekcí èeské
grafiky 20. století a souèasného sochaøství. Souèástí muzea je historická
expozice poboèky Muzea Podblanicka
pøedstavující dìjiny mìsta. V Benešovì
pùsobí øada odborných støedních škol.
V secesní hale gymnázia Benešov je
Sukova síò, která spolu s Mìstským divadlem slouží kulturním úèelùm. Studovali zde spisovatelé Vladislav Vanèura,
jenž mìsto popsal v románu Pekaø Jan
Marhoul, a v souèasnosti známý Michal
Viewegh. Pùsobí tu øada amatérských
divadelních spolkù, hudebních skupin,
pìveckých sborù èi taneèní školy.
V oblasti sportu nabízí Benešov fotbalový stadion, otevøený i krytý plavecký
bazén, minigolf, nìkolik tenisových
areálù, kuželkáøské dráhy, bowling,
fitcentra a venkovní písèité høištì
na beachvolejbal. Nedaleko mìsta se
nachází i letištì Nesvaèily u Bystøice.
Nejvýznamnìjšími poøádanými akcemi jsou hudební festivaly Jaro Josefa
Suka, Podblanický hudební podzim
a Folkový kvítek. Informace lze získat
na tel. 317 726 004, www.posazavi.com
nebo na webových stránkách Mìsta Benešov.
www.benesov-city.cz
S P R Á V N Í O B V O D
O B C E
S
R O Z Š Í Ø E N O U
P Ù S O B N O S T Í
BUKOVANY
Bukovany leží ve Støedoèeské pahorkatinì a mají nadmoøskou výšku
327 metrù. V souèasné dobì zde na
katastrální rozloze 750 hektarù žije
650trvale pøihlášených obyvatel, jejichž
vìkový prùmìr je 37 let.
Historické podklady obce bohužel
nejsou k dispozici. Nejstarší dochovaná
kronika pochází ze 30. let 20. století.
Poslední záznamy se váží ke 2. svìtové
válce. V období do roku 1989 nikdo
kroniku nevedl.
K významnìjším stavbám Bukovan
náleží kaplièka se zvonièkou na návsi
a poutní køížek. Ani jedna z památek
nemá historickou cenu, spíše místní kulturní hodnotu. Kaplièka pochází patrnì
z druhé poloviny 19. století a zvonièka
z konce 19. nebo z poèátku 20. století.
V obci se stále udržuje pár staroèeských tradic. O Velikonocích pobíhají
po celé vsi dìti s pomlázkami a s košíky
vykoledovaných vajíèek a cukrovinek.
30. dubna se pálí èarodìjnice za úèasti
celé vesnice. V noci na 1. máje bývá
za velkého povzbuzování pøihlížejících
postavena májka. Pou v Bukovanech
probíhala šest týdnù po Velikonocích
stejnì jako v Týnci nad Sázavou, kam
Bukovany patøily farností. Bohužel nyní
se již aktivnì neslaví. Poslední víkend
v øíjnu bývá ve vsi posvícení. Lidé se
hodnì navštìvují, peèou koláèe, husu,
vaøí sváteèní jídla. V sále hasièské zbrojnice se koná posvícenská taneèní zábava.
Ctí se i nové tradice, jako napøíklad
každoroènì v srpnu od roku 1994 sraz
obcí s názvem Bukovany. Hezkým zvykem se stalo rozjímání pod vánoèním
tyto organizace jsou ve spolupráci s obecním úøadem organizátory všech sportovních a kulturních akcí.
Obec nemá železnici, je zde pouze
autobusová doprava, kterou zajišuje
ÈSAD Benešov. Pracovní pøíležitosti
pro místní obyvatele nabízí pøedevším
stromkem 24. 12. kolem 22. hodiny. Obèané se scházejí pod ozdobeným rozsvíceným stromkem na návsi, kde si pøejí
hezké svátky, povídají a popíjí sváteèní
punè, který uvaøí starosta.
V Bukovanech pùsobí aktivní TJ Sokol, Sdružení dobrovolných hasièù a Svaz
žen. Pod TJ Sokol patøí oddíly kopané,
hokeje, kopané žákù a cvièení žen. Právì
mìsta Týnec nad Sázavou a Benešov.
Ve vesnici pùsobí nìkolik firem – truhláøství, kováøství, sklenáøství, dvì autoopravny, obchod se smíšeným zbožím,
hospoda a obchùdek pro radost.
Do školky i do základní devítileté školy
dìti dojíždìjí do Týnce nad Sázavou.
V Benešovì je gymnázium, støední
zemìdìlská, zdravotnická, ekonomická
a obchodní škola a rùzná uèòovská uèilištì.
Možnosti výletù po okolí jsou dány
polohou Bukovan. Zámek Konopištì
leží ve vzdálenosti 7 km, zámek Jemništì
15 km, zøícenina hradu Zboøený Kostelec
pak 4 km.
Do okresního mìsta Benešov je to
7 km, do Prahy 40 km. Okolím obce vede
množství turistických a cyklistických tras.
S P R Á V N Í O B V O D
O B C E
S
R O Z Š Í Ø E N O U
P Ù S O B N O S T Í
BYSTØICE
Mìsto Bystøice se nalézá 50 km jižnì
od Prahy a 6 km jižnì od Benešova.
Patøí k nìmu i 25 osad, z nichž vlastní
místní samosprávu mají Božkovice,
Drachkov, Jinošice, Jírovice, Kobylí, Líšno,
Mokrá Lhota, Nesvaèily, Oubìnice,
Radošovice a Tvoršovice. Samotné
mìsto má asi 2 000 obyvatel a vèetnì
všech dvaceti pìti obcí a osad pak asi
4 000 obyvatel. Jeho celková rozloha
pøedstavuje 6 339 ha.
Páteøí zdejšího osídlení se stala jedna
z nejstarších dálkových komunikací
v Èechách, zvaná Gmundská stezka.
První písemná zmínka o Bystøici pochází
z roku 1352.
Obèanùm slouží také základní škola,
mateøská škola, stadion èi knihovna.
Mezi zájmové organizace ve mìstì
pùsobící patøí Sbor dobrovolných hasièù,
Èeský svaz vèelaøù a TJ Bystøice, která
v roce 2007 oslavila 75 let svého trvání.
www.bystrice-bn.cz
V souèasné dobì má mìsto krásnì
upravený historický støed, kde se kolem
dvou námìstí nachází øada obchodù,
pohostinství, zdravotní støedisko, novì
rekonstruovaná stará škola, nyní odborné
uèilištì, do dáli záøící a v noci svítící
opravený kostel, pošta, kulturní støedisko
a mìstský úøad.
ÈAKOV
Obec Èakov se rozkládá v severovýchodní èásti okresu Benešov v kopcovitém èlenitém terénu ve vzdálenosti
pøibližnì 2 km od dálnice D1. Celková
výmìra území je 529 ha a v souèasné
dobì zde žije 116 obyvatel.
Ves tvoøí sídla Èakov, Tatouòovice
a Vlkov. Mezi Èakovem a sousedním
Rousínovem se vypíná návrší, odedávna
nazývané Na hradì. První písemný
záznam o obci pochází z roku 1226.
Historicky byl Èakov souèástí panství
Komorní Hrádek, které se rozšíøilo až
na sousední Ostøedek.
Ve vsi se nachází kaplièka a je
vybudován vodovod. Aktivnì zde pùsobí
Sbor dobrovolných hasièù. Z kulturních
akcí poøádaných ve všech tøech místních
èástech mohou obyvatelé navštívit napøíklad myslivecký èi tøíkrálový ples.
www.obeccakov.webgarden.cz
ÈESKÝ ŠTERNBERK
Mìstys Èeský Šternberk se nachází
ve Støedoèeském kraji v podhradí
stejnojmenného hradu a protéká jím
øeka Sázava. Žije zde okolo 150 oby
oby-vatel. Jeho území se rozkládá na výmìøe
550 ha.
První písemná zmínka pochází z roku 1242. Spolu s hradem se vesnice
rozšiøovala až do své souèasné podoby.
Roku 1901 byl slavnostnì zahájen provoz
na železnièní trati. Po pravé stranì øeky
Sázavy tudy vede tra Èerèany – Svìtlá
nad Sázavou a jsou zde dvì železnièní
stanice. Pøímo v obci mají koneèné
zastávky dvì linky autobusù.
Ve 20. letech 20. století byl na le-
Díky své historické hodnotì i dobré
dostupnosti se stal Èeský Šternberk oblíbeným cílem mnoha turistù. Od roku
2006 byl obci vrácen status mìstyse.
www.chopos.cz
vém bøehu Sázavy pøestavìn vodní mlýn
s jezem.
Na ostrém skalnatém bøehu støedního toku Sázavy se nachází hrad Šternberk, postavený pøed více než 760
lety. Roku 1241 ho zde založil Zdeslav
z Divišova. Prostory hradu jsou až
na soukromé místnosti rodiny majitele
veøejnì pøístupné po celou sezónu.
S P R Á V N Í O B V O D
O B C E
S
R O Z Š Í Ø E N O U
P Ù S O B N O S T Í
ÈERÈANY
Èerèany, se svými historicky významnými èástmi Vysokou Lhotou a Novým Mìsteèkem, tvoøí pøirozené centrum
støedního Posázaví a zaujímají 644 ha
katastrální rozlohy. Leží v nadmoøské
výšce 308 m a žije zde 2 607 obyvatel
s prùmìrným vìkem 37 let.
Pro široké okolí se Èerèany staly
atraktivním místem poèátkem 70. let
19. století, v souvislosti s výstavbou
železnice Františka Josefa I. z Prahy
do Èeských Budìjovic. V kvìtnu 1871
pøijela první lokomotiva z Gmundu až
do Èerèan. Po dobudování obou èástí
posázavských tratí se mìsteèko stalo
dùležitou železnièní køižovatkou a umožnilo tak výhodné dopravní spojení
V historických pramenech jsou pøispívající k dalšímu rozvoji obce, jež
Èerèany, v té dobì nesoucí pojmenování se stala vyhledávaným rekreaèním
Èernèany, poprvé zmiòovány v roce 1356, letoviskem.
K osamostatnìní mìsteèka došlo
kdy osadu koupil od Arnošta z Poøíèí
pán na Zlenicích a nejvyšší sudí u dvora v roce 1919, na kterém mìl velkou
krále Václava IV. Ondøej z Dubé. Bìhem zásluhu první starosta a velký mecenáš
staletí se zde vystøídala øada majitelù všech akcí vedoucích ke zvelebení
pocházejících ze slavných èeských mìsteèka Jan Doleèek.
Od 20. let 19. století nastává výzšlechtických rodù a jedním z vlastníkù byla
namný rozvoj kulturního a spoleèenského
i Marie Terezie.
Historicky dùležitá Vysoká Lhota, života. Vzniká divadelní spolek Sázadnes náležející k Èerèanùm, je lokalitou van, zakládá se dìtský pìvecký sbor
prastarého osídlení zøejmì z doby keltské,
na jejímž území se mimo jiné nachází
chránìná památka zámeèek, døíve statek,
poprvé písemnì zmínìný za panování
Karla IV. V roce 1750 objekt koupil
od Marie Terezie hrabì Vrtba, jenž
usedlost kompletnì pøestavìl. Další
osudy celého areálu byly rozporuplné.
V nájemním dvoøe postupnì vznikaly
sklady a nyní v jejich prostorách hospodaøí
soukromá firma, jejíž majitel vlastní Èerèanští zpìváèci, rozvíjí se osvìtová
nejvìtší historickou sbírku koèárù a po- èinnost také prostøednictvím místních
vozù, vìnuje se výcviku koní pro film hasièù i Sokola a v blízkosti Èerèan
a probíhá zde pøíprava kaskadérù.
vyrùstají trampské osady. Èerèany, se
svým romantickým okolím, se stávají
silným magnetem pro výrazné osobnosti
èeského kulturního života. Pøijíždí, mimo jiné, zakladatel kabaretu Èervená
sedma a známý písnièkáø Jiøí Èervený,
herec a dramatik Emil Artur Longen,
spisovatel Otomar Schafer, básník Stanislav Kostka Neumann, trampský spisovatel Bob Hurikán, operní sólista
Eduard Haken i hereèka Irena Kaèírková a obèas do mìsteèka zavítá Jan
Werich.
Kostel Husova sboru církve Èeskoslovenské husitské a Vávrùv mlýn tvoøí
zdejší dominanty.
Obyvatelé dnešních Èerèan se svými
osadami mají k dispozici poštu, policii,
školy i øadu prodejen a služeb místních
soukromníkù, kvalitnì vybavené zdravotní støedisko s lékárnou i dùm s peè ova te lskou službou. Kulturní život
v obci zajišuje kulturní dùm, jehož
prostor y slouží k poøádání spoleèenských
akcí, kino a také informaèní centrum,
v jeho prostorách se pravidelnì orga-
nizují výstavy. Spolupracuje také s obèanským sdružením Posázavský Pacifik,
který provozuje spanilé jízdy svými vláèky
po nostalgických posázavských tratích.
Sdružení Chlum, jehož zakladateli jsou
dìlní lidé z rùznorodých pracovních
oblastí, kterým není lhostejný život obce
a regionu, peèují o kulturní vyžití obèanù,
poøádají pøednášky, koncerty i besedy,
pro dìti výtvarné soutìže a výstavy.
Obèanské sdružení Tøi, které si vytýèilo
cíl vybudovat køesanské komunitní
centrum, jehož souèástí je Hospic
Dobrého pastýøe, kostel a alternativní
škola s centrem pro využití volného
èasu, spolek Dráèe poøádající programy
pro dìti a amatérské divadlo Nula Morèat, které se vìnuje autorské tvorbì,
to vše jsou èerèanské kulturní fenomény, k nimž neodmyslitelnì patøí aktivní
místní hasièi, zahrádkáøi, rybáøský svaz
i TJ Sokol. V obci slouží k dobré tìlesné
kondici obyvatel fotbalové høištì, tenisové kurty i veøejné koupalištì.
Èerèany leží stuleny v mírnì svažitém
údolí øeky Sázavy, v malebné krajinì
støedního Posázaví, jehož okolní svahy
jsou posety korálky chatek èi srubù
a jsou protkány vláseènicemi potùèkù,
jež se vlévají do pradávné øeky Sázavy.
www.cercany.cz
S P R Á V N Í O B V O D
O B C E
S
R O Z Š Í Ø E N O U
P Ù S O B N O S T Í
ÈTYØKOLY
Obec Ètyøkoly leží v okrese Benešov
obyva-a v souèasnosti má pøibližnì 400 obyva
tel. Její katastrální výmìra pøedstavuje
290 h
ektarù. Tvoøí ji dvì èásti, Ètyøkoly
hektarù.
a Javorník.
První písemná zmínka pochází z roku
1549. V obci byl po 1. svìtové válce
postaven pomník padlým, pozdìji
doplnìný o padlé ve 2. svìtové válce.
K jeho kompletní obnovì došlo roku
1999.
Za první republiky vznikaly v pøevážnì zemìdìlské krajinì okolí obce
chatové osady, které zde stavìli obyvatelé
Prahy. V té dobì byl postaven také
penzion Javorník.
Od roku 1909 zde pùsobí Sbor
dobrovolných hasièù. Roku 1961 si
obèané Ètyøkol vystavìli svépomocí
budovu obecního úøadu s hasièskou
zbrojnicí.
V obci byla vybudována prodejna
potravin. Pùvodnì ji provozovalo družstvo Jednota, pozdìji pøešla do soukromého vlastnictví. Ubytování poskytuje
kromì pùvodního penzionu Javorník
rovnìž hotel, který postavila firma
Uranové doly, a je zde také oblíbená
restaurace Montana. Nedávno tu byla
zavedena plynofikace a vystavìna
èistièka odpadních vod. V obci panuje
èilý stavební ruch.
Nové obyvatele do Ètyøkol láká
zejména blízkost Prahy s dobrým spojením po nedaleké dálnici D1 a krásná
poloha v údolí øeky Sázavy.
www.ctyrkoly.cz
DIVIŠOV
Divišov se nachází mezi mìsty
Benešov a Vlašim, na 41. km dálnice
Praha – Brno v Posázaví. Katastr obce
má rozlohu 3 098 ha a jeho okolí tvoøí
region Divišovsko. Žije zde okolo 1 400
obyvatel. Skládá se z osmi místních èástí,
a to Dalovy, Divišov, Køesice, Lbosín,
Mìchnov, Radonice, Šternov a Zdebu
Zdebu-zeves.
Divišov byl poddanské mìsto, jehož
založení spadá do období vlády Bøetislava I. pøed rokem 1130. Zakladatelem
obce byl Diviš, èlen družiny knížete
Bøetislava. V roce 1545 byl Divišov
povýšen na mìsto s právem tržním
a hrdelním a zároveò dostal peèe a znak.
ocenìny. Tøi roky po 2. svìtové válce
zde založil Jaroslav Simandl továrnu
na plochodrážní motocykly znaèky Jawa,
pùvodnì ESO.
V roce 2004 došlo k plynofikaci
a ke stavbì kanalizace v celé obci.
www.divisov.cz
Nachází se zde kostel, který byl pùvodnì
gotickou stavbou. Pozdìji vyhoøel,
následnì byl pøestavìn v barokním slohu
a dostal nový zvon nazvaný Bartolomìj.
Na konci 19. století zde vznikla továrna
na výrobu a zpracování sametu, jejíž
plyše a samety byly na svìtové výstavì
ve Francii na pøelomu století vysoce
DRAHÒOVICE
Obec Drahòovice leží ve východní
èásti Benešova pøi hranici s okresem
Kutná Hora v oblasti støedního Posázaví.
Èást této hranice v délce asi 700 m tvoøí
øeka Sázava. Správní území se rozkládá
na výmìøe pøibližnì 817 ha a žije zde
okolo 60 obyvatel.
První písemná zmínka pochází
z roku 1401. Pùsobí tu 8 podnikatelù
v zemìdìlské výrobì, 1 subjekt ve stavební výrobì a pøidružených èinnostech
a 7 podnikatelù v oblasti obchodu a služeb. V obci je vybudován vodovod.
Nachází se zde kaplièka a høbitov.
K Drahòovicím náleží i starobylá myslivna
Hátka. Obèanùm slouží knihovna a høiš-
tì. Jelikož zde není žádné školské zaøízení,
musí místní dìti do škol dojíždìt.
Drahòovice jsou èlenem mikroregionu Chopos.
www.drahnovice.cz
S P R Á V N Í O B V O D
O B C E
S
R O Z Š Í Ø E N O U
P Ù S O B N O S T Í
ÈÁSLAV
Uprostøed širokého výbìžku polabských hor, který je jako rozlehlý záliv
od severovýchodu ohranièen pásem
Železných hor a od jihozápadu Hornosázavskou pahorkatinou, se v nadmoøské
výšce 231 m nachází starobylé mìsto
Èáslav. Dnešní Èáslav je mìstem støední velikosti. Žije zde 10 100 obyvatel
na katastrální výmìøe 2 646 ha.
Prokazatelné osídlení plochy mìsta
se datuje od poèátku neolitu. Bohaté
archeologické nálezy dokládají, že se
tady vystøídala øada pravìkých kultur.
Slovanské osídlení se datuje od 9. století. Pravdìpodobným centrem se stal
Hrádek, který je v 10. století tradiènì
spojován se Slavníkovci. V 11. století se
Hrádek stal pøemyslovským správním hradištìm a centrem pøemyslovské provincie.
První písemná zmínka o Èáslavi pochází z roku 1052. Královské mìsto
vzniklo okolo poloviny 13. století za vlády Pøemysla Otakara II. pøi jedné z hlavních zemských stezek spojujících Èechy
s Moravou. Dodnes je patrný gotický
vnitøní pùdorys, což dokazuje velké
centrální námìstí, kterému dominuje
radnice a pravoúhlá ulièní sí. Mìsto
bylo po svém založení vybaveno základními právy, které z nìho uèinily samostatnou obec.
Církevní život byl spojen s ranì gotickým farním kostelem sv. Petra a Pavla
z konce 13. století. Zvláštností je, že
do nìj byl pøi stavbì zaèlenìn románský
kostel sv. Michala z poèátku 12. století,
který zde stál pùvodnì. Dnes tvoøí sakristii stávajícího kostela. Mìstský areál se
vymezoval hradbami, které jsou zachovány v jedné tøetinì jejich délky. Do mìsta se vcházelo ètyømi branami. Ojedinìlou památkou èáslavského gotického
opevnìní je válcová tzv. Otakarova vìž,
která stávala pøi Brodské bránì.
Po vypuknutí husitského hnutí setrvala Èáslav na stranì Zikmundovì, avšak
po jarní ofenzívì husitù v roce 1421
pøešlo mìsto na jejich stranu. V èervnu
1421 se sešel v dìkanském chrámu sv.
Pet ra a Pavla zemský snìm, který vstoupil
do dìjin jako èáslavský. Snìm ustavil
dvacetièlennou zemskou vládu, do které
byl zvolen i Jan Žižka. Ostatky tohoto
slavného husitského vojevùdce se našly
v roce 1910 ve výklenku podvìžní mariánské kaple.
V 15. a 16. století postihly ze znaèné èásti døevìné mìsto dva velké požáry. V roce 1452 vyhoøela polovina mìsta a v roce 1522 padlo ohni za obì skoro celé mìsto. Po tomto požáru však
došlo opìt ke kulturnímu i hospodáøskému vzestupu a k rozvoji stavební
èinnosti, které pøerušily až události
tøicetileté války. V 18. století je Èáslav
významným správním centrem, sídlem
krajského úøadu, pošty a vojenské posádky.
Mezi další památky, které ve mìstì
nalezneme, patøí barokní mariánský sloup,
kašna, pomník Jana Žižky z Trocnova
a barokní radnice z 18. století, Mìstské
muzeum postavené roku 1884 jako jedno
z prvních v Èechách a Dusíkovo divadlo,
nejstarší kamenné divadlo ve východní
èásti Èech s pamìtní deskou skladatele
a klavíristy Jana Ladislava Dusíka. Židovská synagoga z konce 19. století
byla vystavìna podle projektu vídeòského architekta Stiassného s fasádami
v maurském stylu.
Novodobým stavebním ruchem na
zaèátku 19. století byl do znaèné míry
setøen pùvodní renesanèní a barokní
charakter mìsta. V polovinì 19. století
získala Èáslav postupnì také úøady
s okresní pùsobností a zaèaly zde vznikat
i nìkteré vyšší vzdìlávací ústavy. V druhé polovinì 19. a na zaèátku 20. století
byly zakládány hospodáøské i penìžní
ústavy, elektrárna a plynárna. Dochází
i k nové výstavbì ve mìstì a to pøedevším budov pro správní a školské úèely.
Od roku 1960 pøestala být Èáslav
okresním mìstem, zùstala však pøirozeným spádovým centrem. V roce 2003
se stala tzv. Povìøenou obcí III. stupnì,
což znamená, že se urèité pravomoci
bývalého Okresního úøadu v Kutné Hoøe
opìt pøenesly do tohoto mìsta.
V souèasné dobì žije Èáslav plným
životem moderního mìsta. Pùsobí zde
èetné spolky, sportovní kluby èi jiné
zájmové organizace. Obèané mohou
využívat mìstskou knihovnu, muzeum,
kino i divadlo. O událostech ve mìstì
a okolí se lze doèíst v Èáslavských novinách. Turisté ocení služeb informaèního støediska.
www.meucaslav.cz
S P R Á V N Í O B V O D
O B C E
S
R O Z Š Í Ø E N O U
P Ù S O B N O S T Í
ADAMOV
Adamov se nachází na východní
hranici bývalého okresu Kutná Hora,
v nadmoøské výšce 306 m. Na katastru
o celkové rozloze 275 ha žije 108
obyvatel.
První písemná zmínka pochází z roku
1784, kdy obec založil Jan Adam
Auersperg V obci se nacházejí dvì návsi,
na kterých byly pùvodnì tøi takzvané
louže - protipožární nádrže. Pøi èastých
požárech døevìných domù sloužily
k èerpání vody. Na jedné z návsí
nalezneme pomník padlým v 1. svìtové
válce a kovový krucifix v malé oplocené
zahrádce. Opodál stojí jednoduchá
zvonièka z roku 1919. Bývalý hostinec,
stavba stará pøibližnì 200 let, je nejstarší
budovou ve vsi.
V minulosti obec úøednì patøila k obci
Bratèice. Po roce 1960 náležela 30 let
k obci Tupadly. Od roku 1990 je Adamov
samostatnou obcí.
Pøestože obec patøí k tìm menším,
jsou zde obydleny pouze 43 domy, její
obèané vyvíjejí velké množství rùzných
aktivit. Za podpory obecního úøadu
poøádají rùznorodé akce, jako napøíklad
pálení èarodìjnic, Den matek, Dìtský
den, Silvestrovský pochod a øadu dalších.
Velké oblibì se tìší soutìž ve høe
petanque Adamovské koulení. Pøíjemným zpestøením života místních obyvatel
je i každoroèní cyklotúra, jejíž trasa
vede malebným okolím nevelké støedoèeské vísky.
www.obecadamov.cz
BÍLÉ PODOLÍ
Mìstys Bílé Podolí se nalézá v krásném prostøedí podhùøí Železných hor,
10 km severovýchodnì od Èáslavi.
V nadmoøské výšce 230 m zde na rozloze
544 ha žije 337 obyvatel. K Bílému Podolí patøí dvì spádové obce Zaøíèany
a Lovèice.
První písemná zmínka o obci pochází
z roku 1307 v zakládací listinì Ronova
nad Doubravou, i když je obec podstatnì
starší.
Dominantu mìsteèka tvoøí kostel
sv. Václava s gotickým portálem ze 13. století. Souèástí církevních památek je
køížek, který obec postavila na své náklady
roku 1863. Jedná se o novogotickou kamennou stavbu, umístìnou v horní èásti
námìstí. Køíž slouží jako jedno ze zastavení pøi procesí bìhem svátku Božího tìla.
Kromì obecního úøadu zde naleznete
také poštu, základní a mateøskou školu,
dva obchody se smíšeným zbožím,
hospodu a hasièskou zbrojnici. Hasièský
sbor byl založen v roce 1894 a již v prvních letech mìl asi 20 èlenù. K aktivnímu
odpoèinku slouží obèanùm sportovní
areál FC Bílé Podolí.
Na jižních svazích Železných hor,
kde má ovocnáøství letitou tradici, hospodaøí zemìdìlská firma.
www.bilepodoli.cz
BRAMBORY
Obec Brambory se nachází 9 km severovýchodnì od Èáslavi. Leží ve výšce
234 m nad moøem. Na katastrální výmìøe
117 ha zde žije 113 obyvatel.
První archivní zmínky o obci spadají
do 13. století. Dnešní název Brambory se
vyvinul z nìmeckého slova Brandenburg,
což znamenalo Brantùv hrad. V roce
1412 byl název zmìnìn na Bramburk
a v roce 1437 na Bramburky. Až v 18. století vzniklo pojmenování Brambory.
Nedaleko obce stojí hájovna Védralka. Její vznik se datuje kolem roku
1800. Tato myslivna v revíru Žehušického
panství byla vystavìna jako lovecký pavilon uprostøed parkovitì upravené obory.
Pøízemí bylo zdìné, první patro roubené s døevìnou pavlaèí.
V sousedství Brambor se nacházela
osada Koukalka, která je dnes jejich
souèástí. Tyto osady patøily již od pradávna k mìstysu Bílé Podolí a sdílely
s ním jeho osudy. Od roku 1786 bylo
v Bílém Podolí, v Bramborách a na Koukalce zøízeno domácí ruèní tkalcovství manufaktura, aby opatøila práci a výdìlek
obyvatelùm. Ostatní obyvatelé se zabývali zemìdìlstvím, obzvláštì pìstováním
brambor.
V souèasnosti žije obec bohatým
kulturním a sportovním životem. Dokladem toho jsou rùznorodé akce konané
napøíklad na sportovním høišti. A už je
to den vìnovaný dìtem èi volejbalový
turnaj.
www.obecni-urad.net
S P R Á V N Í O B V O D
O B C E
S
R O Z Š Í Ø E N O U
P Ù S O B N O S T Í
BRATÈICE
V nejjižnìjším cípu Polabské nížiny se
nalézá ves Bratèice. Je položena v nad
nad-moøské výšce 328 m. Na katastrální
výmìøe 828 ha žije 365 obyvatel.
První písemné zmínky o obci se
dochovaly již z roku 1126. Zaèátkem
13. století patøila Janu, synu Zbyslavovu
na Bratèicích. Nynìjší úøední název vznikl
ze staršího Braèice a dávného Braterèice. Dominantu vesnice tvoøí románský
kostel sv. Václava, který vznikl roku 1350.
Bratèice jsou rodnou obcí Jana
Pernera, stavitele železnic. Jedním z ménì
známých rodákù je také politický vìzeò
JUDr. PhDr. Ludvík Novotný-Záleský.
Místní sbor hasièù pùsobí v obci již
posezení pro seniory. V pøírodì potom
dìtský den nebo pálení èarodìjnic.
V roce 2002 byl obci udìlen Parlamentem Èeské republiky znak a prapor. Okolím Bratèic, smìrem na Golèùv
Jeníkov, vede turistická stezka.
www.bratcice.cz
od roku 1895. Do roku 1932 je datován
vznik fotbalového klubu AFK Bratèice.
Pùsobí zde taktéž automotoklub.
V souèasné dobì žije vesnice
bohatým spoleèenským životem. Poøádají zde rùznorodé kulturní i sportovní
akce. V hostinci U Fialù se konají
napøíklad plesy, dìtské karnevaly èi
ÈEJKOVICE
Èejkovice jsou malou vesnièkou
na konci silnice, vùkol lemované poli
a lesy, v nadmoøské výšce 452 m. Leží
16 km jižnì od Èáslavi. Na katastrální
výmìøe 195 ha žije 37 obyvatel s prùprùmìrným vìkem 46 let. Ve vesnici je 21 ro
ro-dinných domù, z toho 14 trvale obyd
obyd-lených.
První písemná zmínka o obci se
objevuje roku 1360. Ve støedovìku
patøila k panství Chlum, kterému vládl
hrad v sousední vsi pod stejným názvem.
Pùvodnì byla v majetku kláštera sv.
Prokopa na Sázavì. V roce 1463 pøešel
klášterní majetek se zbýšovským kostelem, poplužním dvorem a osadou Èej-
kovice do vlastnictví slavného rodu Slavatù z Chlumu a Košumberka. Z této
doby zde roste mohutný památný dub
s obvodem asi 730 cm, zasazený poèátkem15. století.
Tøicetiletá válka zasáhla do života
Èejkovic stejnì tvrdì jako v celém
okolí. Pøed válkou na území obce
hospodaøilo 6 sedlákù, po válce byla ves
spolu s celým krajem zcela vylidnìna.
Dominantou obce je døevìná kaplièka sv. Jana Nepomuckého z roku
1898 se zvonièkou a ukøižováním,
nacházející se na protáhlé návsi.
Nedaleko centra se tyèí vrch Skála
s nadmoøskou výškou 440 m.
DOBROVÍTOV
Obec leží v nadmoøské výšce 487 m.
Katastrální rozlohu 614 ha obývá 127
obyvatel. Je zde trvale obydleno 42 domù
a 17 jich slouží k rekreaèním úèelùm.
První písemná zmínka o Dobrovítovu
pochází z roku 1352. Stávala tady tvrz,
která byla oznaèována panským sídlem.
Tvrdí se, že podzemní chodba ji spojovala
s blízkým hradem Chlum. V dobách
tøicetileté války statky i tvrz zpustly.
Dominantu vsi tvoøí kostel sv. Václava IV., který byl roku 2008 opraven.
Pøi opravì interiéru byla objevena èást
pùvodní malby, jež byla restaurována.
V pøedsíòce kostela jsou zasazeny pískovcové a mramorové kameny.
K obci Dobrovítov od nepamìti patøí
blízká vesnièka Dìdice. Její náves zdobí
kaplièka, kterou si postavili sami obèané
v roce 1870 a zasvìtili ji sv. Petru a Pavlu.
Dnes žije ves moderním životem.
Pùsobí zde sbor hasièù a honební
spoleèenstvo. Obèané se již tradiènì
scházejí u pálení èarodìjnic, stavìní
máje èi posvícenské taneèní zábavy.
Zvláštností obce je synagoga vybudovaná pùvodnì ze špýcharu a pozdìji
pøestavìná na byty.
Jeden kilometr jihovýchodnì od vesnice protéká Janský potok, který je
vyhlášen jako Pøírodní památka.
www.dobrovitov.cz
S P R Á V N Í O B V O D
O B C E
S
R O Z Š Í Ø E N O U
P Ù S O B N O S T Í
DROBOVICE
Ve Støedoèeském kraji, okrese Kutná Hora, jihovýchodnì od Èáslavi se
nalézají Drobovice. Žije zde 375 obyvatel na katastrální výmìøe 279 ha.
Prùmìrný vìk je 38 let. Obec se nachází
v nadmoøské výšce 254 m.
První písemná zpráva o Drobovicích
pochází z roku 1242. Dominantou
vesnice je kostel stojící opodál obecního
úøadu. V obci byl vybudován vodovod
a probìhla celková plynofikace. Obèané
se mohou dopravovat autobusovými
linkami místního významu.
Pùsobí zde Sbor dobrovolných hasièù,
využívána je knihovna.
Vsí protéká øíèka Brslenka, která se
nedaleko vlévá do rybníka Dubí.
Pamìtihodností obce je archeologické nalezištì. Na jejím území stojí
taktéž klášter. Pùsobila zde komenda
Øádu nìmeckých rytíøù, dnes již zrušená.
Východnì se nachází novogotický
zámek Filipov. V souèasné dobì se jedná
o multifunkèní komplex hotelového
typu. V okolí najdeme zámeckou zahradu
s altánkem a park o velikosti 5 hektarù.
www.drobovice.obec.info
HORKA I
Horka I se nachází v okrajové èásti
okresu Kutná Hora na úpatí Železných
hor. Tvoøí ji èásti Borek, Horka I a Svo
Svo-bodná Ves s celkovou výmìrou katastru
694 ha, jenž leží v nadmoøské výšce 211
až 227 m. Nyní zde žije 397 obyvatel.
První písemné zmínky o Horce pocházejí z roku 1318, jako o osadì
nacházející se na místì nynìjšího dvora
ve Svobodné Vsi. V tøicetileté válce
došlo ke znièení obce a vystavìní nové
na souèasném místì.
Borek založil hrabì František Thun
v roce 1715 z nìmeckých osadníkù,
a pùvodní název osady byl Franzdorf.
Svobodnou Ves založil hrabì Josef Thun
je urèeno pøedevším pro tenis a míèové
hry. Má dvì èásti, uzamykatelný kurt
a volnì pøístupnou pøední èást.
Obèané mohou taktéž navštìvovat
knihovnu, nacházející se v budovì
obecního úøadu, a letní kino.
web.quick.cz/horka1
v roce 1785 na místì pùvodní Horky a dal
jí jméno Josefov. Pùvodní osadníci byli
nìmeckého pùvodu z Klášterce.
V souèasné dobì žije Horka bohatým
kulturním i sportovním životem. Poøádají
zde pravidelná posezení pro seniory,
vánoèní nadílky, dìtské dny a koncerty
dechových hudeb. Zdejší sportovní høištì
HORKY
Jihovýchodnì od Èáslavi, v nadmoøské výšce 211 m nalezneme vísku
Horky obývanou 392 obyvateli. Obec
s rozlohou 234 ha se nachází v otevøené,
zemìdìlsky využívané krajinì, která je
nazývána Èáslavská kotlina.
V souèasnosti jsou Horky nezemìdìlská obec, která se velmi rozrostla
po vybudování hlavního železnièního
tahu v 80. letech 19. století. Nejstarší
písemná zmínka o vsi pochází z roku
1268. Stávající podoba kostela sv. Václava
z barokní pøestavby roku 1753 byla
provedena na místì kostela románského.
Obec historicky vznikla v roce 1990,
kdy se odlouèila od vsi Potìhy. Do té doby
byly Horky pouze osadou bez samostatného katastrálního území.
Podaøilo se vybudovat vodovod, nové
osvìtlení, rekonstruovat elektrickou sí
a uložit kabely do zemì, nový místní
rozhlas, provést pøestavbu a pøístavbu
obecního úøadu, opravit kostel sv. Václava
a høbitov, instalovat nový 200 kg vážící
zvon, vybudovat plynovod, nové chodníky a zahájit výstavbu nových rodinných
domkù.
V roce 2007 se vybudovalo víceúèelové høištì pro tenis, odbíjenou a nohejbal. V letošním roce bude zahájena
výstavba kanalizace a èistírny odpadních
vod v rámci Svazku obcí. Ve vsi aktivnì
pracuje Tìlovýchovná jednota Slovan,
která spoleènì s obcí poøádá tradièní
maškarní prùvod, dìtský den, pálení
ohòù, opékání vuøtù, fotbalový turnaj
žákù a turnaj v tenise.
www.horkyucaslavi.cz
S P R Á V N Í O B V O D
O B C E
S
R O Z Š Í Ø E N O U
P Ù S O B N O S T Í
HORUŠICE
Obec Horušice leží v Èáslavské kotlinì na úpatí Železných hor. V nadmoøské výšce 228 m zde žije 180 obyvatel.
Katastr obce má 848 hektarù, z nichž
vìtšinu tvoøí zemìdìlská pùda. Vzhledem k jižní poloze jsou zde zaruèeny
výborné podmínky pro pìstování zeleniny.
První písemná zmínka o vsi pochází
z roku 1369 za vlády Karla IV.
Na pøelomu 19. a 20. století vznikla
uprostøed vsi kaple v novoempírovém slohu. Byla zasvìcena svátku Promìnìní
Pánì, který oslavujeme 6. srpna.
Zvláštností je èíslo popisné 10. Domek z pøelomu 19. a 20. století stojí
na nápadnì úzké parcele, která vznikla
kvùli nedostatku stavebního místa ve støedu obce.
Další pamìtihodnosti, jež stojí za
zmínku, tvoøí køížek stojící na návsi
a budova èp. 19, která byla pùvodnì
postavena jako útulek pro pøestárlé
mnichy Sedleckého kláštera. Kdysi
byla také hájovnou a nyní slouží jako
rekreaèní objekt. Je osmiboká s mandsardovou støechou.
V katastru obce jsou rozsáhlé sady
tøešní, višní a jabloní, ale i velké borové
lesy, které pøímo lákají k pìším výletùm
èi cykloturistice.
www.horusice.kh.cz
HOSTOVLICE
Na východní hranici okresu Kutná
Hora a støedoèeského kraje, v Èáslavské
vrchovinì se v nadmoøské výšce 281 m
rozkládá obec Hostovlice. Na katastrální
výmìøe 584 ha zde žije 253 obyvatel
prùmìrného vìku asi 38 let.
První písemná zmínka o vsi se
dochovala z roku 1244, kdy je doložena
existence osoby jménem Bun z Hostovlic
a ze Žamberka.
Na návsi se nachází ètyøboká zvonièka z první poloviny 19. století.
V obci pùsobí nìkolik místních spol kù, které poøádají rùzné sportovní èi
kulturní akce, jež svým významem pøesahují rámec obce. Èeský svaz chovatelù
poøádá zimní výstavy drobného zvíøectva, Tìlovýchovná jednota je mimo
jiné poøadatelem tradièních maškarních
prùvodù po vsi, Sdružení dobrovolných
hasièù poøádá mimo jiné tradièní stavìní
máje a rovnìž èlenové Mysliveckého
sdružení a Èeského svazu žen jsou velmi
aktivní ve své èinnosti.
V souèasnosti mohou obèané využívat poštu a zdravotnické zaøízení.
Pøestože se Hostovlice neøadí mezi
nejznámìjší a nejnavštìvovanìjší lokality, jsou pøitažlivé svou upraveností.
CHOTUSICE
Chotusice leží asi 5 kilometrù na sever od Èáslavi, v ploché nivì pøi øece
Doubravì. Na katastrální výmìøe 697 ha
zde žije 704 obyvatel. Sestávají se
ze dvou èástí. Samotné obce Chotusice
a osady Druhanice, která je vzdálená asi
1 kilometr smìrem na východ.
Ves patøila k sedleckému klášteru již
od jeho vzniku v roce 1142. Do husitských válek zde mìlo existovat proboštství s kaplí sv. Prokopa, po válkách
neobnovené.
Dominantu obce tvoøí kostel sv. Václava, založený sedleckými cisterciáky
ve 14. století, s empírovou farou z roku
1825. Mezi další pamìtihodnosti patøí
sochy sv. Donáta z roku 1732, Matky Boží
na Èerveném Kopci èi sv. Floriána.
Za zmínku stojí taktéž kaplièka sv. Jíøí.
V obci má dlouholetou tradici místní
knihovna. Nachází se zde základní škola
s pìti roèníky 1. stupnì ve dvou slouèených tøídách. Její nedílnou souèástí
je mateøská škola s jídelnou a družinou.
V budovì obecního úøadu sídlí poštovní
úøad. Ve vsi je zøízen vodovod s napojením na vodní nádrž Malešov a kanalizace s èistírnou odpadních vod. Plynofikace byla ukonèena v roce 2003. Tøetím
rokem funguje pøipojení do sítì internet.
www.chotusice.cz
S P R Á V N Í O B V O D
O B C E
S
R O Z Š Í Ø E N O U
P Ù S O B N O S T Í
HRABÌŠÍN
Obec Hrabìšín leží uprostøed lesù,
10 km jihozápadnì od Èáslavi, v nad
nad-moøské výšce 365 m. Na katastrální
výmìøe 792 ha zde žije 119 obyvatel.
V roce 1880 mìla 78 budov, 500 obyva
obyva-tel, 2 obchody a 2 hospody. Do roku
1961 patøila k obci i osada Hološiny,
ve které se nacházelo v roce 1880 bu
bu-dov 27 a obyvatel 100.
Vesnice byla založena asi ve 14. století. V lexikonu èeské šlechty se udává
rok 1327. Dostala jméno po Hrabišovi
z Pabìnic. Hrabìšín je pøipomínán také
již roku 1379 po úmrtí Karla IV., jako
majetek Ježka z Hrabìšína. Známìjší
se stal po roce 1622 na prahu tøicetileté války. Tehdy ves kupuje Adam
Studenecký z Pøišínìvsi. Aèkoli se válèilo, vytvoøil si zde samostatný statek
a vystavìl pozdnì renesanèní zámek,
jehož pùdorysy se zachovaly až do dnešních dnù. Je však jen jednopatrový
a pokryt valbovou støechou, pùvodní byla mansardová. Dcera Saloména
pøevzala statek a provdala se za Zdenka
Felixe Lukaveckého z Lukavce, který byl
posledním èlenem Kamberské vìtve
svého rodu. Nežili zde však až do smrti,
a 22. 10. 1658 darují vše klášteru sedleckému. Saloménin otec koupil statek
od Marie Magdalény Trèkové z Lípy,
rozené Lobkovicové, za 3000 kop grošù
èeských. Vdova Saloména v roce 1672
postoupila a darovala klášteru rùzné
pohledávky a závazky. Od roku 1658
zde mají mniši z kláštera Sedleckého
letní pobyt. Po 100 letech je zámek
baroknì upraven.
Majetek po zrušení kláštera roku
1783 císaøem Josefem II. pøevzal náboženský fond a od nìho lovecký zámek Hrabìšín v roce 1819 kupuje Karel Filip Jan Nepomucký, kníže ze Schwarzenberku, c.k. generál a polní maršálek
ve vojsku J. C. Velièenstva Františka 1.,
vítìz nad Napoleónem u Lipska roku
1813, pro vìtev Orlickou. Ti jej, až na pozemkové reformy 1922–1927 a na období 1948–1992, vlastní dodnes. V zámku je kaple sv. Floriána, portál sousoší
sv. Jana Nepomuckého a barokní brána
z druhé poloviny 18. století s erbem
Schwarzenberkù. V roce 1886 byl u zámku postaven schwarzenberský zemìdìlský statek, který se pronajímal. Vznikl
opuštìním neúrodných polí, zpùsobených škodami velkého stavu zvìøe
a odjezdem obyvatel do Ameriky. Nebylo
lidí, kdo by pole obdìlával, a tak se slouèila. Tehdy odcestovalo za oceán alespoò
na 30 rodin z obce. V roce 1927 došlo
k pozemkové reformì a z polí, o která
nemìl nikdo zájem, se vytvoøil zbytkový
statek. Mohl si jej koupit zemìdìlský
zamìstnanec od Schwarzenberkù Josef
Douda. Statek od roku 1948 prošel
socializací a po roce 1992 se navrátil
pùvodním majitelùm. V souèasné dobì
je pronajatý a hospodaøí na nìm AgroKluky.
V roce 1886 byla postavena nová
škola, ve které se uèilo až do jejího zrušení
v roce 1963. Pøed rokem 1789 se
vyuèovalo soukromì v èp. 24, pak od roku 1789 v upraveném domì èp. 14.
Dnes je budova školy sídlem obecního
úøadu, místní knihovny a kultury. Ve støedu obce se nachází lípy z roku 1850,
pomník padlým z I. svìtové války,
zvonièka, budova nové hasièské zbrojnice z roku 1975 a nová prodejna
smíšeného zboží. Na návsi se rozprostírá
park a dva rybníky. Obec obklopují
lesy, kterými protékají Jánský a Pabìnský potok, jež se spojují u Chedrbí v øíèku Klejnarku. V okolí vsi stojí Jánský
mlýn, pozùstatky Fáberovského mlýna,
Jandejskova díra, slovanský posvátný
háj Lipina, mohyly z doby pohanské
a místo, kde stávala obec Znaneè.
V Hrabìšínì se narodil Josef Wébr,
rytíø z Právomilu a Václav Škarka, který
byl umuèen za války v koncentraèním
táboøe Osvìtim.
Obecní zastupitelstvo má 7 èlenù
a hospodaøí na 53 ha lesa. Od svého
založení v roce 1903 zde také aktivnì
pracují hasièi a pùsobí tu myslivecký
spolek Podskalí-Hrabìšín. Oba spolky
se podílejí na rùzných spoleèenských
akcích.
www.hrabesin.cz