Spark Metal Female Voices Fest

100 V mírné jiskření ✒ 220 V náraz a pád ✒ 380 V předřadník napojen ✒ 500 V už hoří ✒ 600 V kremace
21.–23. 10. 2011, Oktoberhalle Wieze
900 V
DORO, THERION,
DRACONIAN, LEAVES
EYES, XANDRIA,
BATTLELORE, TRAIL OF
TEARS, MIDNATTSOL,
VISIONS OF ATLANTIS,
STREAM OF PASSION,
DIABULUS IN MUSICA,
BENEDICTUM, BARE
INFINITY, NEMHAIN,
DEADLOCK, AMARANTHE,
HANGING DOLL,
OPERATIKA, TRIOSPHERE,
KIVIMETSAN DRUIDI,
DYLATH-LEEN, COMA
DIVINE, SYSTEM DIVIDE,
VELVETSEAL, DIARY
ABOUT MY NIGHTMARES
skému ani nepřiblížilo. Jsem zvědavý na novou tvorbu,
neboť od poslední desky uběhly čtyři roky a něco se již
údajně rodí. Vrcholem dne bylo rozhodně poslední zahraniční vystoupení BATLELORE před avizovanou pauzou. Pomalovaný Tommi Mykkänen přiběhl jako do bitvy, divoce máchaje mečem hned spustil svým chrčákem
„Sons Of Riddermark“ a trochu poplašil dívenky v prvních
řadách. Všiml jsem si, že Finové zvolili vzhledem k zaměDORO
ření festivalu svůj set především tak, že hlavní pěveckou
roli obsadila Kaisa Jouhki. Její čistý a milý rockový vokál
si i v té vřavě získal hlavní pozornost publika. Pokaždé
když jsem si například při výborném provedení „War Of
Wrath“ nebo „Man As Wolves“ uvědomil, že tuto sympatickou bandu neuvidíme hrát třeba i několik let, jsem
trochu posmutněl.
V sobotu dopoledne pořádně rozehřáli prozatím poloprázdnou halu HANGING DOLL, britští gotici v čele
s malinkou Sally Holliday. Trošku však působili jako juniorská přípravka svých krajanů NEMHAIN, jejichž verze
špinavého rocku připomíná BABES IN TOYLAND rozparáděné v motorkářské knajpě. Zpěvačka Amber Erlandson (která dočasně odhodila své alter ego Hel Morigan)
svou upírskou image ještě podpořila chrlením ohně. Ale
netřeba, dobrý dojem by zanechala i bez všech těch plamenů, přecházejících přes její krvavé rtíky. Trojlístek gotiky pak završili COMA DIVINE, vedeni až příliš subtilní
D.A.M.N.
I devátý ročník festivalu, kde vystupují výhradně kapely
s ženskou vokalistkou, se konal ve velké hale v belgickém
Wieze. Pokud se ubytujete v Bruselu (jako každoročně já),
můžete využít speciálního autobusu, který vás po všechny
dny zaveze tam i zpět. Už v něm potkáte fanoušky z celého světa, kteří se účastní této mimořádné události, a
také mnoho starých známých tváří. Organizátoři pokaždé přichystají nějaká překvapení, letos to například bylo
pódium ve tvaru trojzubce, které pak častokrát umožnilo
hudebníkům přiblížit se publiku téměř na dosah.
V rozehřívací pátek začínali helénští BARE INFINITY,
hrající řízný symfonický heavy. Dlouhovlasá charismatická Angel jen potvrdila můj názor, že Helena Trójská
musela být tmavovláska, stejně jako tato krásná Řekyně. Ale jestliže měla cosi z Heleny, pak v ní bylo také
něco z Médey, neboť její hlas byl plný divokých kouzel.
XANDRIA se s novou zpěvačkou Manuelou Kraller (také HAGGARD) letos po několika letech vrátila na pódia.
Hitů mají ve svém zpěvníku dost („Ravenheart“, „Save
My Life“ nebo „India“) a Manuela jim dodává potřebnou
šťávu. Když si však připomenu nedávný koncert kapely
v Praze, publikum ve Wieze se svým ohlasem tomu praž64 | spark-rockmagazine.cz
figurkou jakoby z hororového panoptika – Sonjou Kraushofer. Kam zmizela ona rudovlasá éterická kráska téhož
jména, jak jsme ji léta znali z řad L´ÂME IMMORTELE a geniálního projektu PERSEPHONE? Čas je někdy k ženské
kráse nelítostný. Kapela hrála ze svého letošního debutu
„Dead End Circle“, který bych chtěl příznivcům žánru doporučit. Poté věci nabraly větší spád, finští folkmetalisté
KIVIMETSÄN DRUIDI tu měli řadu příznivců a další si
jistě získal bezchybný zpěv i exotický tanec divoženky
Leeni – Marie Hovilly. Druidi svou druhou deskou po nadějné prvotině trochu zklamali, ale na pódiu je to pořád
pěkně dynamická show. Nejpříjemnější sobotní překvapení neslo jméno AMARANTHE. Jenom to složení: Jake
E (DREAM EVIL), Olof Mörck (DRAGONLAND), Andreas
Solvestrom (CIPHER SYSTEM), M. L. Sørensen (MERCENARY) a krásná tmavovláska Elize Ryd, kterou známe
z turné KAMELOT. Melodický power metal, okořeněný
deathovými prvky, zaslouženě zaujal publikum natolik,
že se celá várka jejich letošního alba na stánku Napalm
Records ihned po jejich vystoupení bleskově vyprodala.
DEADLOCK jsou na MFVF staří známí a ani letos neochudili fans o drtivý příval prvotřídního metalcoru. Z nové
desky „Bizzaro World“ přehráli hned sedm skladeb, které
si ničím nezadají se starými osvědčenými fláky. Z trochu
jiného metalového soudku nabírají živou vodu v Evropě
málo vídaní BENEDICTUM. Hlavní persónou souboru
je Veronica Freeman, žena obdařená charakteristickým
chraplavým hlasem a opravdu neuvěřitelnými proporcemi. Vskutku, kdyby ji viděly ženské postavy Káji Saudka,
musely by zaplakat závistí a hned běžet na plastiku, aby
se této metalové Xeně vyrovnaly. A rock to byl jako řemen, zazněly věci z novinky („Dominion“ nebo „At The
Gates“) i starší kousky („Shellshack“ či „Ashes To Ashes“).
Úspěchu trojice desek těchto Američanů se nelze divit, kvalitní materiál jistí z pozice producenta Jeff Pilson
✒
220 V náraz a pád
ší způsob podání. I tak však kapela v současné době asi
nejlépe propojuje vážnou hudbu se světem metalu, jak
prokázal i duet Zuberoy s operní zpěvačkou Maite Itoiz
v Monteverdiho „Poppea Put Ti Miro“. Zajímavý byl také
další host kapely pro skladbu „Sentenced To Life“ – zpěvák John Kelly (pamatujete na bizarní dětskou skupinu
hipíků Kelly Family?). Lidské osudy jsou vedeny křivolakými cestami. Největší ovace u publika toho dne vyvolali
LEAVES´ EYES. Bezchybný zpěv Liv Kristine, která nezkazí
jedinou notičku, podpořený špičkovým výkonem kapely
a nezničitelným Alexem Krullem vytvořil kombinaci, které jednoduše nešlo odolat. Pokud si myslíte, že folkové
písně Liv jsou nějakou selankou, tak jste na omylu, vše
zní řádně tvrdě a ostře. Nezapomínejte, že sestava EYES
jsou vlastně deathoví ATROCITY a chlapci to rádi tvrdě, to
je prostě slyšet. Velmi pěkně v těchto přibroušených verzích vyšly „Spirits´Masquerade“, „Velvet Heart“ a obvyklá
„My Destiny“. Když na pódium přišla Livina mladší sestra Carmen Espenæs a děvčata zazpívala a zatancovala v
„Krakevisa“, dalo se hovořit o hudebním vrcholu večera.
Nic tak působivého a bytostně ženského (pokud to tak
mohu pojmenovat) do té doby na festivalu nezaznělo.
Na celém vystoupení byl vidět fakt, že když má kapela v
zádech novou, kvalitní desku, je sebevědomější než jindy a její vystoupení má větší šťávu. Živá legenda DORO
uzavřela noc vystoupením své standardní, tedy velmi vysoké kvality. Naštěstí oprášila svůj set alespoň částečně
✒
380 V předřadník napojen
✒
vše se tu točí kolem zpívající baskytaristky Idy Haukland.
Doporučuji! Metalcoreoví SYSTEM DIVIDE jsou mezinárodním souborem známých tváří, příkladem budiž kytarista Michael Wilson (ABORTED, ex-ABIGAIL WILLIAMS),
Amaranthe
bicman Mike Heller (MALIGNANCY), zpěvák Sven de Caluwé (ABORTED, WHORECORE a další spolky) i zpěvačka
Miri Milman (ex-DISTORTED), která na koncertech posiluje ORPHANED LAND. Koncert se dal popsat dvěma slovy – bordelózní masakr. Anebo devíti slovy – vražedná
hudební smíchanina, servírovaná do vašich ksichtů bez
milosti. Jako hojivý balzám poté nastoupili MIDNATTSOL
THERION
500 V už hoří
✒
600 V kremace
jako u předchozích Norů) platí, že z posledního výborného alba přešla do vystoupení velká síla. Letošnímu albu
„Darker Days“ byla věnována velká část koncertu, i když
se nezapomnělo ani na lucassenovskou „Passion“, ani na
krásnou „Street Spirit“. Vrcholem dne pro mě byli DRACONIAN. Oproti Brutal Assaultu tu měli pro své vystoupení
krásných 50 minut, i když to je pro fanouška samozřejmě také málo. Velmi mne v zóně pro fotografy pobavila
jedna věc: pořadatelé nás vždy slušně, ale rozhodně vyprovodili po tradičních prvních třech písních – to však u
těchto Švédů vlastně byla téměř polovina koncertu! 
No posuďte sami, jak dlouho trvají „The Drowing Age“,
„The Last Hour Of Ancient Sunlight“ a „Heaven Laid In Tears“. Melodický, zasněný doom, který je však bez depresí
a sebelítosti, uvedl publikum do zvláštního, magického
stavu. Všude kolem jsem viděl jen soustředěné, avšak
hlubokým hudebním zážitkem zvláštně rozradostnělé
tváře. Půvabná Lisa Johansson disponuje krásným, znělým hlasem, Anders Jacobsson zase příjemně „čitelným“
murmurem. V porovnání s touto metalovou nirvánou
vypadal koncert VISIONS OF ATLANTIS jako písničky
z babiččiny krabičky. Nic proti sympatickým Rakušanům
s řeckou pěvkyní Maxi Nil, jejichž tvorba se mi vcelku líbí,
ale porovnat se to nedá. Zvláště když spustí popovou předělávku „Maria Magdalena“. Na největší hvězdy festivalu
byli letos pasováni THERION. Nezlobte se na mě, ale celý
ten cirkus mě přivedl k myšlence, zdali se spíše nedívám
Nemhain
Kivimetsan
Druidi
Operatika
(DOKKEN, DIO, FOREIGNER). Poněkud nepůvodní death
metal „arch enemy like“ kapely DYLATH-LEEN mne zahnal ke stánkům s občerstvením, které byly mimo halu.
Mimochodem, těch pět tisíc fanoušků celé tři dny živil
jeden výčep a čtyři stánky s velmi úzkým repertoárem,
který lze popsat takto: těstoviny – klobása – vafle – hranolky. A když píšu „stánek s klobásou“, tak jde opravdu
jen o malou budku, kde se prodává jeden druh klobásy
v jednom typu housky (a ne o ohromný stan, kde je deset
druhů jídla v ohromných kotlích, jak to známe u nás). Nu,
přece jen jsou festivaly, kde strava a pití není to hlavní.
A propos, pití – na opilého tu za celý víkend nenarazíte.
Ale vraťme se do haly, kde nakonec můj zájem přece jen
zvýšil pohled na zpěvačku Kathy Coupez, jak drtí na kytaře mohutné riffy. Moje sobotní srdcová záležitost byli
TRAIL OF TEARS. Ten nejlepší metal „beauty and beast“,
který je na scéně k mání, prezentovaný sebevědomou a
pozitivně naladěnou kapelou, co víc si přát? Navíc věčně
usměvavá Cathrine Paulsen jako by omládla a z bývalé
rozcuchané čarodějnice je nyní elegantní rocková diva.
Skupina DIABULUS IN MUSICA je organizátory festivalu
trochu protežována, neboť na tak vysoké postavení ve
festivalovém line-upu objektivně ještě nemá, avšak jejich každoroční progres je úctyhodný. Zpěvačka Zuberoa
Aznárez chvályhodně opustila dřívější až příliš dramatické prvky svého projevu a soustředila se na rockověj-
(„Rise Your Fist“), protože jestli ještě jednou uslyším „All
We Are“, tak si snad propíchnu ušní bubínky. Navíc nutit
zpívat publikum tuhle odrhovačku bez dlouhých tónů
v refrénu je na pováženou. Také nevím, kdo DORO nabulíkoval, že se „Celebrate“ hodí pro duety. Stejně jako
předloni s Floor Jansen, i letos s Veronikou Freeman musela Liv Kristine projít v této skladbě očistcem „unisono“
zpěvu s Doro. Copak Doro nemá dost balad, se kterými
by dokázala vytvořit stejnou nádheru jako v dvojzpěvu
s Tarjou při „Walking With The Angels“? Nicméně koncert
to byl pěkný, s obvyklým patosem a milým děkováním
fanouškům za to, že milují metal.
Neděli spustila německá sebranka s poetickým názvem
DIARY ABOUT MY NIGHTMARES. Domnívali byste se asi
podle jména, že jde o další truchlící gotiky, ale chyba lávky! Zpěvačka Toni je zpěvem i zjevem úplná mladší sestřička Angely Gossow a i kapela hraje podobně – velmi
výbušný a dravý death. OPERATIKA sází na symfonický
power metal, a přihlédnuto k tomu, že ještě ani nebylo
poledne, se tito Američané ukázali velmi slibně! Zpěvačka
Slava Popova (kterou jsem si pamatoval z BETO VÁZQUEZ
INFINITY) má příjemný hlas a také hudební materiál měl
svoji kvalitu. Hned jsem si říkal, jestli takhle hraje druhá
kapela dne, co přijde později? A ona až z Maďarska přišla zpěvačka Gabriela se skupinou VELVETSEAL. Protože
nechodím na koncerty podobných týpků jako je Marylin
Manson, teprve nyní jsem byl snad poprvé svědkem, že
kapela skončí v půli svou skladbu a po malé technické
přestávce ji dá znovu. Bubeník se nějak nepohodl s notebookem. Norští TRIOSPHERE hrají tvrdší progmetal a
se svým velmi zajímavým folk metalem s progresivními
prvky. Soubor svou hudbu vždy v tu pravou chvíli rozbouří a pak zase utiší, slyšíme tu i ty staré dobré ozvěny skandinávské melancholie. Vystoupení z dřívějška se
s jejich současnou formou vůbec nedají porovnat! Navíc
když Carmen se stejně dlouhovlasou a blonďatou basistDraconian
kou Brigit synchronizovaně roztočí kadeře, jde dozajista
o nejestetičtější zážitek festivalu. Trochu jižanské krve a
emocí přinesla Mexičanka Marcela Bovio zpívající v holandské kapele STREAM OF PASSION. Také zde (stejně
na jakousi „komedii dell‘arte“. Figur jako na orloji, samá
přehnaná stylizace a náznaky šmíráckého herectví – a
hudebního kýče mraky. Ale co vlastně tím přeháněním
THERION parodují, z čeho si dělají švandu? Proč udělal
principál Christofer Johnsson ze svých hudebníků takové
nahastrošené loutky? Možná si střílí sám ze sebe v době,
kdy byli jeho vzorem VENOM, anebo zesměšňuje období,
kdy albem „Lepaca Kliffioth“ bořil milníky. To už ale dávno odnesla voda. Ať tak nebo tak, i když dnes zazní „To
Mega Therion“ z těch dobrých časů, působí velmi unyle a jiné písně kapely už od sebe ani nerozliším. Korunu
všemu nasadilo zařazení přídavku – „Summer Night City“
od ABBA. Ale ani tento nedůvěryhodný kabaret nemohl
pokazit skvělý dojem z přátelského festivalu, který má
svá typická specifika. Ve VIP zóně spolu klábosí fanoušci i největší hvězdy, zpěvačky dostávají obrovské kytice
květic nebo vlastnoruční kresby, hudebníci protestují
proti zákazu fotografování při autogramiádě, sami berou
foťák do ruky a pořizují fanouškům snímky. Za všechny
tyto příhody, ze kterých se skládá ona zvláštní atmosféra,
uvedu jednu. Carmen Espenæs při podepisování skupiny MIDNATTSOL ani neseděla na židli za obvyklou lavicí, ale stála před ní, aby se mohla s každým fanouškem
v dlouhé řadě nejprve pozdravit a obejmout! Podobných
fyzických i obrazných objetí dostávají fanoušci na MFVF
mnoho, a není proto divu, že sotva festival skončí, už se
nemohou dočkat, až začne ten příští. A ten navíc bude
jubilejní, desátý!
Robert Čapek
Foto: Jana Čapková
65 | spark-rockmagazine.cz
METAL FEMALE
VOICES FEST IX.
100 V mírné jiskření