docČerven 2014 - Základní škola a mateřská škola Krouna
download 
Stížnost Transkript
Červen 2014 - Základní škola a mateřská škola Krouna
Školní krounský občasník 2 červen/2014 Zprávy z ředitelny Žáci, čeká vás vysvědčení za 2. pololetí. Pro řadu z vás bude okamžikem odměny za nemalé úsilí, pro jiné možná zklamáním. V každém případě však bude zhodnocením vaší práce za uplynulých pět školních měsíců. Ať již příjemným a potěšujícím, nebo naopak. Při posuzování vysvědčení však nelze brát v potaz jen známky na něm uvedené. Každý máme jiné vlohy, někdo je talentovaný na výtvarné práce, jiný je zdatný v jazycích a další je výborný třeba v matematice. Osud může dokonce někomu ztížit život i tak, že nemá nadání na nic, co je předmětem školního vzdělávání. Ale snaha, píle, pracovitost a vůle překonávat překážky nejsou otázkou talentu nebo nadání, jsou otázkou vlastního přístupu k práci a k životu. A tak zatímco jednoho žáka je potřeba za čtyřky pochválit, jiný by i za trojky zasloužil pořádně vyhubovat. Bohužel žáků se čtyřkami, kteří by si zasloužili za svoji snahu pochvalu, je jako šafránu, zatímco těch, kteří by za lenost a lajdáctví potřebovali vyhubovat, je mnohem, mnohem více. Než tedy začnete v případě neúspěchu vinu za špatné známky svalovat na učitele, školu, rodiče nebo na úplně celý svět, zamyslete se nejdříve sami nad sebou, lidově řečeno, zameťte si před vlastním prahem. Udělali jste, co bylo ve vašich silách? Snažili jste se? Měli jste o vědění zájem? Život totiž není jen o proplouvání a o poflakování se, život je o tvrdé práci a pro vás, žáky, je tou hlavní prací učení. Rodiče bych chtěl v této souvislosti moc požádat, aby, chtějí-li a mají-li možnost tak učinit, odměňovali právě onu snahu, píli a pracovitost a nikoliv jen prostý fakt „nepropadneš-li, dáme ti nový mobil, nové kolo, motocykl atd.“ V praxi se totiž stále častěji setkáváme s tím, že děti, které mají čtyřky z lenosti a lajdáctví, dostávají od rodičů dary za tisíce (jaké ponaučení si z toho do života asi odnesou?), zatímco jiné, které celý školní rok poctivě pracují (a jedno jaké známky nakonec mají), nedostávají z různých příčin nic. Všem žákům i zaměstnancům přeji klidné prázdniny, plné letní pohody a odpočinku. Pro žáky budou trvat do neděle 31. srpna 2014. Vycházejícím žákům pak samozřejmě přeji i úspěšný start v nových školách. Poděkovat bych chtěl také zaměstnancům školy (pedagogům, provozním zaměstnancům, kuchařkám) za práci odváděnou po celý rok, většině žáků za snahu a ochotu učit se, pomáhat a tvořit příjemnou atmosféru školy a všem, kteří šířili dobré jméno naší školy (Dividlo, Škrob, účastníci soutěží atd.), za reprezentaci školy i obce. Děti, buďte během prázdnin moc opatrné – při hrách, při koupání, na silnicích a podobně. Zdraví a život je to nejcennější, co máte. Neubližujte také slovy ani fyzicky svým kamarádům – vždyť život sám o sobě přináší někdy dost trápení a slz, tak proč je ještě přidělávat. Červen 2014 Mgr. Josef Kyncl, ředitel školy Školní krounský občasník 3 červen/2014 Bleskáč (naše interview) V pátek 28. února jsme se vypravili do Kameniček, kde jsme měli vzácnou příležitost uskutečnit společně se žáky deváté třídy ZŠ Kameničky rozhovor s hejtmanem Pardubického kraje panem Martinem Netolickým. Pan hejtman se s námi setkal na Obecním úřadě v Kameničkách a ochotně odpovídal na zvídavé dotazy redaktorů našeho časopisu Škrob i Exitu deváťáků z Kameniček. Hejtman PK Martin Netolický Čím jste chtěl být, když jste byl malý? Klasická otázka. Já jsem z železničářské rodiny, a proto, i když vás to možná překvapí, jsem chtěl být výpravčím. Můj otec je výpravčím a já, jako každý syn, jsem se zhlédl v povolání svého táty, takže jsem si odmala hrál s mašinkami. (Nestal jsem se však ministrem dopravy, jako někteří v minulosti). Měl jsem funkční model železnice, chodil jsem se na vláčky dívat a vždycky jsem snil o tom, abych byl železničář. Také jsem se chtěl stát učitelem. To se mi částečně splnilo, protože jsem měl možnost učit čtyři roky na vysoké škole. Ale o profesi právníka jsem neuvažoval nikdy. To vzniklo až později. Když jsem se hlásil na vysokou školu, dal jsem si přihlášku vedle čtyř pedagogických fakult i na právnickou fakultu. Dopadlo to obojí a maminka mi k tomu řekla: „Jako právník můžeš učit, ale jako učitel nebudeš právníkem.“ A to rozhodlo. Které předměty Vás ve škole nejvíce bavily a které jste neměl rád? Nejvíc mě bavil dějepis, čeština, což asi většinu lidí překvapí, také společenské vědy (občanka). Docela jsem měl rád i matematiku. Co mě opravdu nebavilo, to byla chemie a fyzika a rozporuplně jsem bral tělocvik. V době, kdy jsme se pohybovali venku a hráli míčové hry, to bylo dobré, ale jakmile přišla na řadu gymnastika, schovával jsem se za nářadí, abych nebyl vidět. Jakou školu jste vystudoval a jaké je Vaše původní povolání? Vystudoval jsem Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. Po jejím absolvování jsem tam nějakou dobu učil. Takže mé povolání bylo učitel - právník. V kolika letech jste vstoupil do politiky a proč? Školní krounský občasník To je dobrá otázka. Já si myslím, že s každým to povolání nějakým způsobem roste. Takže kdybyste se bavili s mými učitelkami, zjistili byste, že jsou lidé, které to vůbec nepřekvapilo. V podstatě už učitelky v mateřské škole a na prvním stupni mě braly za nějakého organizátora a politik není v podstatě nic jiného než organizátor řady věcí, je to jakási polomanažerská funkce, takže jsem do politiky vstoupil poměrně záhy, v osmnácti letech. Nicméně už ve škole jsem dělal takové ty funkce jako předseda třídy, organizoval jsem školní výlety. Později na gymnáziu jsem vedl školní radu. Čili organizátorem jsem byl odmala. Máte nějaký politický vzor? Těch je několik. Když vám řeknu některá jména, nevím, jestli je budete znát. Ale možná jste slyšeli jméno druhého československého prezidenta pana Edvarda Beneše, což byla velice zajímavá, i když rozporuplná osobnost. A z těch zahraničních je velice zajímavou osobou bývalý britský premiér Tony Blair a určitě inspirativní je Winston Churchill, snad ani ne svými hodnotami, které jsou konzervativní, ale neuvěřitelnou houževnatostí v práci. Jak byste popsal běžný den hejtmana? Ty dny jsou velmi různorodé. Pondělí a čtvrtek mám obvykle na úřadě věnován práci v kanceláři, absolvuji nejrůznější schůzky a jednání, kterých jsou opravdu 4 červen/2014 Společné foto desítky, a ostatní dny jsou většinou cesty v terénu čili ježdění po regionu, protože se snažím vyjíždět, nechci jen sedět v kanceláři v Pardubicích. Ale běžný den jako takový se nedá přesně popsat, neboť začíná obvykle kolem osmé hodiny ráno a končí mezi šestou až desátou večer, záleží na tom, který den to je. Víkendy jsou volnější, nicméně se hejtman účastní různých společenských akcí, na které má pozvánky, takže víkendy jsou také pracovní. Co byste chtěl v Pardubickém kraji vylepšit? To není jednoduchá otázka, jedno téma jsme před chvílí řešili. Jsou to bezesporu silnice druhé a třetí třídy, to znamená silnice tady v okolí. Uvědomuji si, že situace na Hlinecku je, co se týká stavu silniční sítě, velice vážná. Je to však běh na dlouhou trať, to není věcí jednoho roku nebo dvou let. Je potřeba sem poslat zodpovědné lidi, kteří mají na starosti investice, aby si to tady prošli. Kraj má ještě řadu dalších kompetencí, takže je potřeba ještě mnoho udělat v oblasti zdravotnictví, sociální oblasti, v oblasti středních škol a v řadě dalších věcí. Školní krounský občasník Co se Vám ve Vaší funkci nejvíce podařilo, na co jste nejvíce pyšný? Hejtmanem nejsem dlouho, do funkce jsem nastoupil před šestnácti měsíci. Problémem je to, že u řady věcí, o kterých rozhodnete, se pozitivní výsledky projeví až za několik měsíců, nebo dokonce roků. A když nastoupíte do funkce a řeknete, že je potřeba opravit silnici, tak ta silnice není za měsíc opravená. Vše se musí připravit, musí přijet lidé, kteří tomu rozumí, a udělat studii, projekt, musí se takzvaně soutěžit (vypsat veřejnou zakázku). Tím se také stráví nějaký čas a samotná realizace trvá od záměru až po vlastní opravu, řekněme, rok a půl až dva roky. Což není vůbec jednoduché a ve čtyřletém volebním období může být řada věcí připravená, nicméně se pak realizují třeba až v dalším volebním období. Já mám velikou radost z připravovaných velkých investic do regionů, a to i mimo Pardubice, neboť někdy vládne pocit, že všechny peníze směřují do krajského města a venkov jde stranou. Ale tím, že nejsem z Pardubic, si myslím, že mám v této věci určitý nadhled. U vás na obecním úřadě jsme řešili silnice v okolí Kameniček. Asi nedokážu slíbit, že bude za měsíc hotovo, protože realizace nejde uskutečnit tak rychle, ale budu se snažit to řešit. Nás deváťáky čekají přijímačky. Proč jsou v Pardubickém kraji 5 červen/2014 povinné? Nebojíte se, že žáci půjdou na školy v jiných krajích? Já si myslím, že vy si sami uvědomujete to, že kdyby přijímačky nebyly, je pro vás devítka pohoda. Víte, že se dostanete na tu nebo onu střední školu. Jenomže co potom na té střední škole, když devítku a částečně možná i osmičku odflákáte, prolezete ji s nějakým prospěchem, vždyť je to jedno. Ale uvědomte si, že v mnoha předmětech navazuje střední škola na výuku ze základky. Já si pokládám otázku, jestli to je pro vás nějaká psychická újma, že se musíte připravovat na přijímací zkoušky. Nepřipravujete se dlouhodobě třeba na čtvrtletní práce, na diktáty, na písemky? Obvykle snad ano. A já si právě myslím, že tím, že přijímačky jsou, vás to nutí se dlouhodobě připravovat a v rámci studia na střední škole potom nebudete mít problém otevřít knihu a učit se. Zkoušky k životu patří. Když nebudete dělat přijímačky, budete muset v životě dělat spoustu jiných zkoušek, třeba autoškolu, maturitní zkoušku a tak dále. Jsem přesvědčený, že přijímací zkoušky jsou v pořádku, a naopak si myslím, že je špatně, že nejsou ve všech krajích. Myslím si, že by přijímací zkoušky měly probíhat i nadále a na druhou stranu musím říct, že nejsou tak složité, abyste je nezvládli. Může se stát, že naši střední školu v průběhu studia sloučí s jinou 6 Školní krounský občasník školou, nebo ji dokonce zruší? Co se stane v případě zrušení školy se studenty? Vždy když nastoupíte na některou školu, tak ji dokončíte. To je zásada číslo jedna, z které se musí vycházet. Když se například přihlásíte ke studiu na gymnázium do Hlinska, budu vám garantovat, že tam také dostudujete. Problém ovšem je, že k tomu organizačnímu řešení může dojít v případě, že ta škola má skutečně mimořádně nízký počet dětí. S podobnými problémy jsme se nyní setkali třeba tady nedaleko v Třemošnici na strojním učilišti nebo v Králíkách na opravárenském učilišti. Tam je zajímavé to, že školy, které mají dobré uplatnění svých absolventů, se potýkají s malým zájmem o studium. A naopak školy, které dlouhodobě produkují spíš uchazeče o zaměstnání, s tímto takový problém nemají. Takže je paradoxní, že nám skomírají školy, ze kterých můžou absolventi nastoupit rovnou do práce, a přitom jde o profese velmi dobře placené. V současné době se potýkáme s poklesem počtu dětí, máme relativně naplněná gymnázia, i když teď mám informace, že v Hlinsku je určitý pokles počtu dětí. Když se to dostane pod určitou úroveň, může nastat problém a může se to projevit na kvalitě výuky. Jak relaxujete? Máte vůbec nějaký volný čas? červen/2014 Relaxace k mému povolání patří. Naposledy jsem relaxoval ve středu večer, když jsem v osm hodin přijel domů a už jsem měl všeho plné zuby. Tak se vám normálně přiznám, šel jsem na pivo. Musím říct nejlepší relaxace za poslední týden, neboť není nad to potkat se s lidmi, se kterými jsem vyrůstal. Přátelství, která jste si vytvořili na mateřské nebo základní škole, vám zůstávají po celý život, kdežto potom během života se setkáváte s celou řadou lidí, a to jsou taková přátelství na krátkou dobu, protože ty cesty se někde spojí a potom se zase rozdělují. Kdežto s těmi, s kterými jste vyrůstali, jste obvykle ve spojení po celý život. Já mám také skupinu blízkých přátel, s kterými se scházím, posedíme, popovídáme si o úplně něčem jiném, než je moje nebo jejich práce. Mluvíme spolu upřímně, zatímco při cestách po regionu se potkávám s lidmi, kteří mi kvůli mé funkci vždy neřeknou, co si myslí. Další věc, kterou využívám k relaxaci, je částečně sport, i když na něj teď nemám moc času. Baví mě jízda na kole, plavání. Kdybyste mohl ve svém životě změnit jednu věc, co by to bylo? To je otázka hodně na přemýšlení. Jestli bych něco opravdu mohl změnit, pak to nejsou žádné věci, které se dají vyčíslit penězi, ale je to přístup nás všech ke zdraví a k životu. To je teď pro mě momentálně velmi důležité. Připravili redaktoři Škrobu (Foto: Luboš Kozel) Školní krounský občasník 7 červen/2014 ZE ŽIVOTA ŠKOLY V minulém čísle našeho časopisu jste si určitě přečetli náš rozhovor s řádovými sestrami boromejkami Alenou a Angelikou. Na závěr jejich návštěvy v naší škole jsme byli na oplátku pozváni na návštěvu sester v Praze. Byli jsme velice rádi, že máme možnost jet na místa, kam bychom se U bratrů nemuseli s rodinou a přáteli františkánů dostat. Velmi jsme se těšili. Ráno 29. dubna jsme se podle plánu sešli v 5:50 hodin na nádraží v Krouně. Vlak přijel včas a my jsme spokojeně nastoupili. Přestože na ranní vstávání nejsme zvyklí, měli jsme dostatek sil dělat ve vlaku „nepořádek“. V Pardubicích jsme vystoupili a málem jsme nestihli vlak, který nás měl zavézt do Prahy. Doběhli jsme na určené nástupiště a hledali jsme náš vlak. „Támhle je!“ zakřičel někdo z redaktorů a my jsme se rychle rozeběhli k zastavujícímu vlaku. Bohužel náš vlak byl přeplněný turisty nejen z Čech, a proto jsme chodili z vagonu do vagonu a marně hledali volná místa. Když jsme se snažili přestoupit do dalšího vagonu, zavřely se za námi dveře z obou stran a nešly nám otevřít. Vlak se rozjel a my jsme stáli mezi oběma vagony. Náhle otevřel dveře silný muž a pustil nás do druhého vagonu a my ho následovali. Tento vagon byl také přeplněn, a proto jsme se rozhodli, že postojíme. Později se vagon vyprázdnil a my jsme si mohli na zbývající cestu do Prahy sednout. V Praze na nás čekala sestra Alena, která nás dovedla do kostela Panny Marie Sněžné. Zde jsme se společně s bratrem Antonínem hodně nasmáli. Dozvěděli jsme se mnoho o historii tohoto místa, a vylezli jsme dokonce na půdu kostela. Po tomto zážitku jsme společně se sestrou Alenou došli k budově na Malostranském náměstí, ve které jsme měli přespat. Tam jsme si prohlédli pokoje, určili si, kdo a kde bude trávit noc a pak jsme si začali vybalovat zavazadla. Školní krounský občasník 8 červen/2014 Hned po prohlédnutí našich pokojů naše cestování pokračovalo. Tentokrát jsme šli do Senátu. V celé budově Senátu se nám nejvíce zalíbil jednací sál. Dokonce jsme se mohli posadit na senátorské sedačky a vyfotit se. Po prohlídce Senátu jsme s chutí běželi na oběd. Při občerstvení jsme se připravili na dalekou cestu na Vyšehrad. Na Vyšehradě jsme si prohlédli velice zajímavé a nádherné sochy a malby na stěnách. Také jsme si prošli hřbitov ležící vedle Vyšehradu, kde jsou pochovány slavné osobnosti. Když jsme si vše prohlédli, domluvili jsme se, kam ještě půjdeme. Všichni souhlasili, že bychom mohli jít na Petřínskou rozhlednu a do zrcadlového bludiště, ale za podmínky, že pojedeme nahoru lanovkou. A tak jsme vyrazili. Nejdříve jsme se rozhodli prohlédnout si zrcadlové bludiště. Byla to veliká zábava dívat se na sebe, jak bláznivě vypadáme v různých zrcadlech. Bohužel, když jsme chtěli jít na Petřínskou rozhlednu, zrovna ji uzavřeli a měli ji otevřít až o půl osmé. Proto jsme se vzdali rozhledny a vrátili se do našich pokojů. Měli jsme potom pár hodin na odpočinek, večeři a na koukání na televizi. O půl deváté jsme opět opustili dům a po krásně osvíceném Karlově mostě jsme se přesunuli až k orloji. Chvilinku jsme čekali a pak jsme se dočkali i apoštolů. Nakonec jsme se po dlouhém dni odebrali do domu, kde na nás čekala poklidná noc. Ráno jsme brzy vstávali, nasnídali se a hned jsme odešli do Chrámu svatého Víta, abychom stihli mši svatou. Po mši jsme si celý chrám, kde v tu chvíli ještě nebyl žádný turista, prohlédli. Po prohlídce jsme pospíchali, abychom stihli navštívit Strahovskou knihovnu. Byla to nádhera vidět všechny ty knihy a krásný nábytek. Po dlouhé, ale krásné prohlídce jsme se naobědvali. Před odjezdem jsme si ještě stihli prohlédnout Pražské Jezulátko. Byla to opravdu krása! Po prohlídce Jezulátka nás sestra Angelika odvedla do našeho domu, kde jsme si měli sbalit věci. Když měl každý sbaleno, vydali jsme se na tramvajovou zastávku. Tramvají jsme dojeli až k hlavnímu nádraží, kde jsme nastoupili do vlaku do Pardubic. V Pardubicích jsme přestoupili na vlak směr Hlinsko a ve Žďárci u Skutče na autobus do Krouny. Na zastávce v Krouně na některé z nás čekali rodiče a ostatní šli sami domů. Byly to dva velmi náročné dny, ale stály za to! Veronika Brožková, Aneta Filipiová, Natálie Netolická, Adéla Zástěrová Ilustrace: Veronika Brožková; Foto: Mgr. Petr Schmied Školní krounský občasník 9 červen/2014 Ve čtvrtek 24. 4. 2014 jsme se já, Lucka Drahošová, Lucka Sodomková, Míša Holcová, Helča Pražanová, Honza Beneš, Jindra Bouška, Jirka Bukáček, Dominik Mach a Vláďa Pospíšil za doprovodu paní učitelky Sádovské vydali do fašisty vypálené vesnice Ploštiny. Ráno v 5:30 hodin jsme se sešli v Krouně na křižovatce, kam pro nás přijel předem objednaný autobus, ve kterém už seděly děti ze škol z okolí Hlinska. Do Drnovic jsme přijeli v 9:30 hod. Poté začala přednáška o 2. světové válce spojená s besedou s lidmi, kteří válku přežili. Po přednášce jsme se přesunuli do jídelny, kde jsme měli připravené jídlo. Po dobrém obědě, jsme autobusem odjeli na pietní místo Ploština. Pan starosta nám povyprávěl, jak to tu vypadalo za války. Navštívili jsme muzeum, ve kterém jsou veškeré události podrobně popsané a kde jsou i fotografie z války. Před památníkem jsme udělali pár společných fotek a vyrazili jsme zpátky do autobusu. Čekala nás dlouhá cesta do Javoříčka. Cesta rychle utekla a my byli na místě. Javoříčkem nás provedl pan starosta, který nám vyprávěl, jak tu lidé za války žili. Ke konci prohlídky jsme se zastavili u hrobu, ve kterém jsou pohřbeni všichni lidé, které tu vojáci zabili. A vydali jsme se domů. Cesta netrvala dlouho, domů jsme přijeli před půl devátou. Projekt se nám moc líbil a doufáme, že se na taková místa ještě někdy podíváme. Tereza Lorencová Ve čtvrtek 22. května v sedm hodin ráno se celá redakce našeho časopisu sešla na autobusové zastávce. Všichni jsme se velice těšili na naši cestu na Bambiriádu v Chrudimi. Autobus si pro nás přijel v 7:15 hodin a odvezl nás do Skutče. Ve Skutči jsme pár minut počkali, než dorazil autobus jedoucí do Chrudimi. Nastoupili jsme a pak jsme se jen posadili a pohodlně jsme strávili zbytek naší cesty. Po příjezdu do Chrudimi jsme měli asi půl hodinky rozchod po dvou obchodech a kolem desáté jsme se sešli před supermarketem. Když jsme se všichni seskupili, pan učitel nás spočítal a pak jsme jen spěchali na Bambiriádu, abychom vše stihli. Když jsme došli na místo, uvítali nás Školní krounský občasník 10 červen/2014 pořadatelé a potom nám pan učitel dovolil další rozchod po celém parku, ve kterém akce probíhala. Měli jsme asi hodinku na prohlédnutí celého areálu a o půl jedenácté jsme se měli všichni sejít na udílení cen „Nejlepší časopisy Pardubického kraje 2014“. Na Bambiriádě nás nejvíce zaujaly různé atrakce a také různá taneční, hudební i pěvecká představení. Počasí nám také dost přálo, a proto den probíhal velice dobře. Po vyzkoušení různých úkolů a her jsme se přemístili k pódiu. Program však byl ještě posunut a právě nastávala pěvecká chvilka, kdy děti mohly zpívat libovolné písně a dostávaly za to odměny. Proto jsme se ještě na půl hodinky vzdálili a porozhlédli se. Nakonec přišla naše chvíle, kdy pořadatelé začali vyhlašovat nejlepší školní časopis. Rychle jsme se seběhli a vystoupali jsme na pódium. Převzali jsme diplom za první místo v kraji a postupně se seřadili. Takto to pokračovalo až do posledního místa a pak přišla chvilka na společnou fotku. Nakonec jsme se ještě přesunuli trochu stranou od ostatních lidí a tam nám redaktor Českého rozhlasu Pardubice řekl, co a jak bychom měli dělat při psaní časopisu, abychom byli lepší a lepší. Tyto užitečné rady nám určitě S diplomem do budoucna velice pomohou, za 1. místo a proto jsme si je zapamatovali. Po celém tom vyprávění jsme ještě udělali pár závěrečných foteček s diplomem a už jsme rychle spěchali na vlak. Nakoupili jsme si jídlo, pití a vlakové jízdenky, chvilinku jsme ještě poseděli na nádraží a už jsme pospíchali k vlaku. Cesta domů byla velmi příjemná a bezproblémová. Vystoupili jsme z vlaku a už jsme se rozcházeli domů. Určitě jsme si to všichni užili a doufám, že takových akcí nás čeká ještě spousta. Natálie Netolická Foto: Mgr. Petr Schmied V pátek 23. května se sedmá a šestá třída doplněná žáky z deváté a osmé třídy vydaly na výlet do Jihlavy. Všichni jsme se sešli před školou v 7:30 hodin. Po chvilce čekání na autobus, který měl zpoždění, jsme nastoupili do autobusu a vydali se směr Jihlava. Školní krounský občasník 11 červen/2014 Po příjezdu do Jihlavy jsme vystoupili, seřadili se a odešli jsme ke katakombám. Prohlídku jsme měli zamluvenou na desátou hodinu. Protože jsme přišli o trochu dříve, měli jsme čas nakoupit si suvenýry. V deset hodin pro nás přišla paní průvodkyně, která nás provedla jihlavským podzemím. V podzemí bylo chladno, a přestože se nám prohlídka líbila, těšili jsme se na sluníčko. Z podzemí jsme šli do zoo. V zoo jsme se nejdříve všichni na památku vyfotili a potom nám dali učitelé rozchod do 14:00 hodin. Každý si mohl vybrat trasu prohlídky. Když jsme si prohlédli zoo, zbyla nám ještě spousta volného času. Někdo si šel nakoupit suvenýry nebo něco dobrého k mlsání a někdo šel na dětské hřiště. Postupem času jsme se na dětském hřišti sešli skoro všichni. Nejvíce nás zaujal veliký tobogán, na kterém jsme se mnohokrát svezli. Ve 14:00 hodin nás učitelé spočítali. Nikdo nechyběl, tak jsme mohli jít k autobusu. Autobus na nás čekal na parkovišti. Po celou cestu domů bylo veliké horko. Do Krouny jsme přijeli unaveni asi ve čtvrt na pět. Na někoho, převážně dojíždějící, již čekali rodiče a ostatní šli domů sami. Nám všem se výlet líbil. Byl to krásně strávený den. Adéla Zástěrová Ilustrace: Veronika Brožková Před posledním květnovým víkendem se vydala naše třída spolu s panem učitelem Schmiedem a paní uklízečkou Nekvindovou na výlet. Cílem bylo poznat krásu Pálavy. 28. 5. Sešli jsme se ráno na vlakové zastávce v Krouně, ale výluka nám trochu znepříjemnila naši cestu. Museli jsme vystupovat už na Čachnově, kam pro nás později přijel autobus. Poté jsme opět pokračovali vlakem. V Brně jsme měli malý rozchod na občerstvení a další vlak nás odvezl do Popic, odkud jsme šli pěšky do Strachotína, cíle naší cesty. Zde jsme se ubytovali v penzionu Rybářská bašta. Byly nám přiděleny pokoje a po krátkém odpočinku jsme šli do Dolních Věstonic do muzea. Po výkladu paní průvodkyně jsme vystoupali na Dívčí hrad. Sice to byl Školní krounský občasník 12 červen/2014 pořádný kus cesty do kopce, ale nádherný výhled z trosek hradu do krajiny to všechno vynahradil. Následovala cesta zpět do penzionu. O půl šesté byla večeře. 29. 5. Ráno jsme se nasnídali a vydali jsme se do Valtic a Mikulova. Při cestě na autobus ale začalo pršet a my jsme zmokli. Cesta rychle uběhla a my jsme se ani nenadáli a už jsme stáli před vchodem U zámku Lednice do zámku Valtice. Dozvěděli jsme se mnoho nových informací, viděli jsme krásné knížecí komnaty, koupili jsme si upomínkové předměty a autobusem jsme odjeli do Mikulova. Začalo ale silně pršet, takže se náš výšlap na Svatý kopeček neuskutečnil. Odjížděli jsme do penzionu celí promoklí. Po večeři jsme si uklidili pokoje a zabalili si věci. 30. 5. Nastal poslední den výletu. Po snídani pan učitel předal pokoje a odjeli jsme do Lednice, abychom si prohlédli zámek. Zámek byl krásný. Procházeli jsme II. okruh – knížecí apartmány, ve kterém jsme viděli mnoho různých druhů nábytku, krásné obrazy, lustry, schodiště, zámeckou kapli a další zajímavosti. Po skončení prohlídky jsme se vypravili na oběd a potom opět domů. Výlet se všem velmi líbil. Lucie Drahošová Foto: Mgr. Petr Schmied OTÁZKY NA TĚLO Marie Líbalová, kuchařka ve školní jídelně Kolik Vám je let a kde jste se narodila? Čím jste chtěla být jako malá? Chodila jste ráda do školy? Byla jste pilný žáček? Jak hodně jste ve škole zlobila? Měla jste někdy sníženou známku z chování? Jaký byl Váš nejoblíbenější předmět na ZŠ? Narodila jsem se v Poličce a vypadám mladě. Učitelka v mateřské škole. Někdy ano a někdy ne. Ano. Zlobím pořád. Ne. Chemie. Školní krounský občasník 13 červen/2014 Jaký předmět jste nesnášela? Jaké školy jste studovala? Kolika jazyky (kromě češtiny a slovenštiny) byste se dokázala domluvit? Chtěla byste se někdy vrátit do školních lavic? Jaké země jste ve svém životě navštívila? Jaký je Váš oblíbený zpěvák, zpěvačka? Jaká je Vaše oblíbená osobnost z televizní obrazovky? Jaký politik? Umíte hrát na nějaký hudební nástroj? Myslíte si, že máte v životě štěstí? Čeho se nejvíce bojíte? Na co se nejvíce těšíte? Máte nějaké tajné přání? Co Vás dokáže nejvíce rozčílit? Jaké roční období máte nejraději? Co sledujete nejčastěji v televizi? Jak odpočíváte? Občanku. Jsem vyučená švadlena. Rusky. Někdy ano. Slovensko. Karel Gott. Miloš Zeman. Žádný. Na harmoniku a lesní roh. Nemyslím, já to vím. Že nepřijdou peníze na účet. Na vnoučata a na prázdniny. Ano, ale to se neříká. Líní lidé. Léto. Sultána Solimána. Na zahrádce. Připravila redakce Škrobu ZAJÍMAVOSTI Z DOMOVA I ZE SVĚTA ANEB VÍTE, ŽE… Elegantní vzhled, vodotěsná konstrukce a operační systém Android. To jsou hlavní přednosti prvních chytrých hodinek od společnosti LG, které byly představeny na konci května na tiskové konferenci tohoto výrobce. Upozornil nato server Next Power Up. Školní krounský občasník 14 červen/2014 Přestože premiéru si nové hodinky LG G Watch odbyly až 27. května, vzhled a některé vlastnosti hodinek již byly prozrazeny dříve. Výrobce totiž odhalil novinku na produktovém videu. Podle www.novinky.cz připravila Adéla Zástěrová Foto: www.novinky.cz Lidé jsou čím dál tím závislejší na mobilních telefonech. Podle nedávné analýzy, kterou citoval list The Washington Post, průměrný uživatel mobilu zkontroluje svůj telefon stopadesátkrát denně. A „mobilní závislák” je definován jako někdo, kdo spustí aplikace telefonu více než šedesátkrát denně, což je desetkrát víc než průměrný uživatel chytrého telefonu. Počet lidí závislých na mobilních telefonech rychle stoupá a to je pro mnohé důvodem k obavám. Podle listu Psychology Today „mnoho lidí trpí úzkostí, pokud svůj mobil ztratí z dosahu byť jen na pár minut. Spoléháme na ně ve všem - od vyznání 'miluji tě' až po rozchod, od kontroly bankovního účtu až po investice, od sdílení fotografií s vnoučetem až po zasílání snímků a vzkazů se sexuálním obsahem. Můžeme provádět celou škálu denních úkolů přímo z vlastní dlaně". Podle serveru www.novinky.cz připravil Vojtěch Bárta PROFIL OSOBNOSTI: (11. 12. 1901, Praha – 21. 5. 1974, Praha) Narodil se a také vyrůstal na pražském Žižkově. Vystudoval reálku a pak se, stejně jako jeho otec, stal pošťákem. Ve svých 24 letech byl přijat jako hostující herec do divadla Vlasty Buriana s gáží třicet korun za představení. V roce 1926 byl již profesionálním hercem a Burianovým dvorním „nahrávačem“. Za protektorátu, v roce 1943, přestoupil do Divadla na Vinohradech, kde zůstal až do roku 1950, kdy po rozdělení souborů Školní krounský občasník 15 červen/2014 přešel do Městských divadel pražských a zde hrál až do roku 1954. V roce 1954 se stal členem činohry Národního divadla, kde zůstal až do smrti v roce 1974. Účinkoval ve více než 200 filmech a stal se jedním z nejobsazovanějších českých herců. Jeho první film se jmenoval Falešná kočička (1926) a poslední Noc na Karlštejně z roku 1973. Hrál téměř ve všech Burianových filmech. Vystupoval též v televizním seriálu Hříšní lidé města pražského, kde ztvárnil postavu kriminálního rady Vacátka i v navazujících celovečerních filmech. Ocenění: 1951 Státní cena 1953 titul zasloužilý umělec 1971 titul národní umělec Podle www.wikipedia.org připravila Simona Pešková Foto: www.filmovy-plakat.cz LETEM SVĚTEM ANEB CESTOVNÍ HOREČKA Tento zámek hledejte v okrese Chrudim v obci stejného jména. Blízkými městy jsou Vysoké Mýto a Litomyšl. Zámek nechal postavit hrabě JeanAntoine Harbuval de Chamaré během let 1774 – 1777. V roce 1791 se navíc dokončil i rokokový ornamentální areál obklopující zámeckou budovu. Do zámku se dostanete trojlodní halou s křížovými klenbami. V hale vede do každého zámeckého křídla samostatné schodiště. Nad vstupní halou v prvním patře se nachází rokokový hlavní sál. V interiérech uvidíte rozmístěný klasicistní a rokokový Školní krounský občasník 16 červen/2014 nábytek, dále obrazy a různé umělecké předměty. V přízemí vás bude zajímat zámecká kaple a zhlédnout lze i dvě hospodářské budovy navazující na přední zámecká křídla. V zámku se nachází stálá expozice nábytku z období od baroka až po kubismus. Do špýcharu mohou zajít všichni obdivovatelé cyklistiky, protože si zde prohlédnou kola a cyklistické věci v prvním českém muzeu velocipedů. Pokud jste poznali, o jaké kulturní zajímavosti je řeč, napište svoji odpověď spolu se jménem a třídou na kousek papíru a do 10. září zaneste panu učiteli Schmiedovi. Ze správných odpovědí budou vylosováni výherci, kteří obdrží drobné ceny. Podle serveru zameknovehrady.cz připravila Pavlína Svatoňová Foto: zameknovehrady.cz KULTURNÍ OKÉNKO Dnešní hádanka je připravena hlavně pro sportovní příznivce, kteří s jejím vyřešením určitě nebudou mít složitou práci. Chceme, abyste nám napsali jméno našeho známého sportovce – fotbalisty, jenž se narodil 20. května 1982 v Plzni. V současné době je brankářem Chelsea FC a českého národního týmu. Dříve působil v českých týmech Viktoria Plzeň, Blšany, Sparta Praha a francouzském Stade Rennes. Je považován za jednoho z nejlepších fotbalových brankářů na světě K jeho velkým úspěchům patří vítězství na mistrovství Evropy hráčů do 21 let a třetí místo na mistrovství Evropy v roce 2004. Spolu s Chelsea FC vyhrál Ligu mistrů i Evropskou ligu. S tímto klubem je také trojnásobným vítězem anglické Premier League. V České republice byl několikrát vyhlášen fotbalistou roku. Pokud jste poznali, o jaké osobnosti je řeč, napište svoji odpověď spolu se jménem a třídou na kousek papíru a do 10. září zaneste panu učiteli Schmiedovi. Ze správných odpovědí budou vylosováni výherci, kteří obdrží drobné ceny. Podle cs.wikipedia.org připravila Helena Pražanová Foto: thesun.co.uk Školní krounský občasník 17 červen/2014 ŠKROB DOPORUČUJE SVÝM ČTENÁŘŮM Mac a Kelly jsou hrdými rodiči malé holčičky a tak nějak smíření s tím, že pro ně už skončily divoké večírky a že jediné špeky, které mají, jsou ty na břiše. Žijí v útulném domečku v tiché ulici a pomalu se připravují na krizi středního věku. Když si sousední dům pronajmou vysokoškoláci v čele s vyrýsovaným hezounem Tedeem, zavětří sice nebezpečí, ale zprvu se rozhodnou pro přátelský přístup, k němuž bude patřit i slib dodržování nočního klidu a závazek nevolat hned poldy, kdyby se to náhodou někdy s pařením trochu zvrtlo. Jenže už druhá pořádná noční jízda všechny ušlechtilé závazky rozmetá a mezi oběma domy se rozzuří otevřená válka, ve které jsou všechny zbraně povolené. Na první pohled by se mohlo zdát, že unavení rodiče nemají proti rozjetým studentům sebemenší šanci, jenže i Mac a Kelly byli „kdysi“ pařmeni a z té doby si pamatují na spoustu dost nepěkných vtipů. REŽIE: Nicholas Stoller SCÉNÁŘ: Andrew J. Cohen, Brendan O'Brien HRAJÍ: Zac Efron, Seth Rogen, Rose Byrne, Dave Franco, Jake M. Johnson, Christopher Mintz-Plasse, Lisa Kudrow, Ali Cobrin, Chasty Ballesteros, Craig Roberts, Jesse Heiman, Halston Sage, Danika Galindo, Bobby Moynihan, Carla Gallo, Jason Mantzoukas Komedie USA, 2014, 96 min. Podle serveru http://www.csfd.cz připravila Jana Pokorná Foto: citadela-litvinov.cz Školní krounský občasník 18 červen/2014 Patnáctiletá Kristýna má před sebou první velkou životní volbu. Musí se rozhodnout, zda po rozvodu rodičů zůstane u táty, nebo u mámy. Kristýna si neví rady, a tak uteče z domova k pratetě na venkov. Cestou narazí na partu kluků, kteří se jí zdají nejdřív nepříjemní, ale nakonec jí pomohou při cestě. V partě ji zaujme jeden kluk, ale udělá velkou chybu a ujede na motorce s neznámým mužem, který jí podstrčí drogy. Nakonec se v pořádku dostane k pratetě a tam pozná svoji první lásku. Také rozluští záhadu, proč její matka k tetě už nejezdí a proč se o ní v rodině vůbec nemluví. Po měsíci prázdnin na venkově a spoustě zážitků se Kristýna vrací zpátky domů moudřejší a dospělejší, než když přijela. Nakladatel: Víkend Formát: 221 stran, vázaná Žánr: Dívčí román Rok vydání: 2011 Připravila Helena Pražanová Foto: svet-knih-terisekk.blog.cz Parfém je debutové album trojnásobného objevu roku zpěváka Adama Mišíka. Adam Mišík patří mezi absolutně nejžádanější umělce mladé generace. Dokazují to vyprodané koncerty, vítězství v kategorii Objev roku v hudební televizi Óčko, v rádiu Evropa 2 a v Českém slavíku 2013 i dlouhodobé umístění jeho hitu Tvoje světy v hitparádách, následované aktuálním hitem Já nechci víc. Právě obě zmíněné skladby samozřejmě nechybí na Adamově albovém debutu. Autorsky Školní krounský občasník 19 červen/2014 se na písních podíleli producent alba Armin Effengerger i samotný Adam Mišík. Autorkou většiny textů je Sára Friedlaenderová, jedním textem přispěl i Pepa Bolan (Mandrage). Deset původních písní doplňuje cover verze hitu Šrouby do hlavy od kapely Lucie. CD Parfém obsahuje tyto skladby: 1. 2. 3. 4. 5. 6. L.O.V.E. Tvoje světy Já nechci víc Půlměsíc Týdny Parfém 7. O nás dvou 8. Neony 9. Zlej kluk 10. Disko párty 11. Šrouby do hlavy Připravila Pavlína Zástěrová Zdroj: www.koule.cz, Foto: www.evropa2.cz Časopis Počítač pro každého je čtrnáctideník zaměřený především na začínající a středně pokročilé uživatele osobních počítačů. Přináší tipy, triky, podrobné praktické návody pro snadnou práci s počítačem a také testy jednotlivých počítačových komponent a sestav. Kromě toho najdete v Počítači pro každého také recenze různých programů a multimediálních CD. Počítač pro každého klade důraz na přehlednost, srozumitelnost a užitečnost podávaných informací. Obsah doplňují novinky, přehledové testy zařízení a odpovědi na konkrétní dotazy čtenářů. Součástí každého čísla je CD s atraktivními programy a hrami. Periodicita: Počet stran: Rok vzniku: Vydavatelství: Běžná cena: Čtrnáctideník 48 1998 Burda Praha 70 Kč/vydání Připravil: Petr Schmied Zdroj a foto: www.send.cz Školní krounský občasník 20 červen/2014 TIP NA VÝLET – HLUBOKÁ NAD VLTAVOU Hluboká nad Vltavou je zajímavé město, které se nachází v Jihočeském kraji a v okrese České Budějovice. Zámek se stal jedním z nejatraktivnějších cílů jižních Čech. Když budeme hovořit o zámku Hluboká, asi nejzajímavějším místě města Hluboká nad Vltavou, dozvíme se zajímavou historii. Ve 13. století byl pevným královským hradem zvaným Froburg. V držení se vystřídalo mnoho šlechtických rodů. Sídlili zde například Pernštejnové a Schwarzenbergové. Ti zámek dvakrát stavebně předělali, na počátku 18. století v barokním stylu a později v letech 1870 - 1871 provedli velkou opravu v romantickém stylu nové gotiky včetně parku a okolní krajiny. Prohlídkové trasy se konají v reprezentačním sále, soukromých apartmánech, kuchyni a ve věži. V reprezentačním sále v měsících dubnu – červnu a září (každý den kromě pondělí), v červenci a srpnu (každý den). V soukromých apartmánech a kuchyni v květnu, červnu a září (pouze soboty a neděle), v červenci a srpnu (každý den). Ve věži pouze v červenci a srpnu (každý den). Cenu za vstupné najdete na webových stránkách zámku Hluboká ( www.zamek-hluboka.eu). V okolí Hluboké nad Vltavou je spousta dalších možností, kam se můžete podívat: ZOO, Muzeum historických vozidel, Muzeum lesnictví, myslivosti a rybářství Ohrada a Vorařské muzeum v Purkarci, přírodní koupaliště Bezdrev, městské koupaliště a mnoho dalších míst k navštívení. Připravila Aneta Filipiová Zdroje a foto: kniha Místa české historie, www.zamek-hluboka.eu, www.hluboka.cz Školní krounský občasník 21 červen/2014 JAZYKOVÝ KOUTEK Znáte svůj mateřský jazyk? Co znamená slovo: „LOŽISKO“ Vyberte z následujících možností: a) přirozené nahromadění nerostů v zemské kůře (př. ložisko uhlí) b) část tkáně, odkud se šíří nákaza (př. zánětlivé ložisko) c) strojní součástka (př. kuličkové ložisko) Co to znamená, když se řekne: „DOSTAT SE Z BLÁTA DO LOUŽE“ Vyberte z následujících možností: a) očistit se, umýt se b) přemístit se z jednoho místa na druhé c) dostat se z jedné špatné situace do druhé Řešení naleznete na straně 31. V dubnovém čísle Škrobu jsme zveřejnili další hádanku z oblasti tentokrát českého filmu. Připravili jsme pro vás úkol, při jehož řešení jste měli poznat, ze kterého díla jsme vybrali známé filmové „hlášky“. Pokud jste při hledání řešení nebyli úspěšní, můžeme vám prozradit, že oním filmem byla velmi oblíbená česká pohádková komedie Tajemství staré bambitky režiséra Ivo Macharáčka. Abyste se s filmem lépe seznámili, přinášíme jeho stručnou charakteristiku. Co se stane, když jediný spravedlivý loupežník pověsí řemeslo na hřebík? Výpravná pohádka České televize s písničkami o zamilovaném princi, který si lásku prosté dívky musí zasloužit a dokázat, že může vládnout království i bez chamtivých rádců. Školní krounský občasník 22 červen/2014 Centrum dramatické tvorby Televizního studia Ostrava natočilo v létě 2011 na hradě Bítově, v Kouřimi, na Lemberku a v Přerově nad Labem původní celovečerní pohádku. Scénář Evžena Gogely nabídnul atraktivní postavy řadě populárních herců. Mezi jinými především Ondřeji Vetchému, Miroslavu Vladykovi, Jiřímu Lábusovi, Vilmě Cibulkové, Petru Štěpánkovi, Janu Čenskému, Tereze Kostkové, Zuzaně Fialové, Janu Musilovi aj. Hlavní role prince Jakuba připadla Tomáši Klusovi. Jeho vyvolenou se stala Anička z podhradí. V této roli jsme viděli Kamilu Janovičovou, jednu z gymnaziálních studentek ze seriálu 4teens. Připravil Petr Schmied Zdroj a foto: www.ceskatelevize.cz a wmusicshop.cz Do červnového čísla Škrobu jsme vybrali ukázky ze scénáře populární české filmové komedie, tentokrát od režisérky Marie Poledňákové. Uhodnete její název? Řešení se dozvíte v příštím čísle. (Albert koupe Matýska a namočí ho do čaje.) Pepa: To byl čaj, šípkovej. Albert: No a co, snad se neotrávíš, na vojně jsi pil vodu z louže. Je to čistý miminko. Pepa: Ten čaj byl sladkej. (Za okamžik se ozve řev, jako kdyby Matýska na nože brali.) Albert: Studená koupel je nejúčinnější lék na spaní. (Pepa poučil Pepína o tom, že nemá nikomu otvírat, chtěl odjet pro maminku na letiště, jenže si zapomněl klíče od auta i od bytu.) Pepa: „Pepíno, otevři, to jsem já!“ Pepíno: „No, máš hlas jako můj tatínek.“ Pepa: „Pepíno, okamžitě mi otevři!“ Pepíno: „Znáš přece tu pohádku o neposlušných kůzlátkách?“ Pepa: „Pepíno, jestli okamžitě neotevřeš, tak dostaneš na prdel!“ Pepíno: „Vlk taky sliboval.“ Pepíno: „Michale, já bych chtěl bejt hadem.“ Michal: „Proč hadem?“ Pepíno: „Protože když had jde, tak při tom leží.“ Připravila: Kristýna Chlupáčová Zdroj: www.kfilmu.net Vaše dcera dělá nepořádek o přestávkách (v pořádku, kdyby ta dcera nebyla kluk). Školní krounský občasník 23 červen/2014 Vaše dcera honí svého spolužáka a křičí na něj, ty bejku. Vaše dcera ruší spolužáka a rušící spolužák si dopisuje s kamarádem a ti také ruší! Vážení rodiče! Oznamuji Vám, že mě z vašeho syna pravděpodobně raní mrtvice. Stane-li se tak, nepřeji si, aby mi šel na pohřeb. Ve třídě snědla výzdobu vánočního stromečku. Hudební výchova: Johann Sebastian Bach byl plodný skladatel. Nejenom že toho hodně složil, ale taky měl dvanáct dětí. Výtvarná výchova: Fleky na obrazech můžou dělat malíři, ale žáci ve škole ne, protože to by za ně dostali hned pětku. Ono to vypadá, že je to strašně rozmazané, ale to je jenom takový papír. Připravil Petr Schmied Obrázek: www.jmtv.cz a www. mszshodonin.cz; zdroj: perlicky.kvalitne.cz a radver.blog.cz FANTAZII SE MEZE NEKLADOU ANEB NAŠE LITERÁRNÍ POKUSY Ahoj, jmenuji se pan X. Je mi 29 a tohle je příběh o tom, jak jsem se dostal k pozici majitele opičky Benjamíny. Stalo se to jednoho rána, den jako každý jiný, vstal jsem z postele přesně v šest, o půl sedmé jsem odešel do práce a o půl čtvrté odpoledne jsem se jako vždy vracel domů. Cestou jsem potkal bývalého spolužáka, pana Y. „Čau X! Jak Školní krounský občasník 24 červen/2014 je?“ Ta otázka mě zaskočila. Jak mi je? „Dobře...možná...nevím,“ odpověděl jsem nejistě. „Nechceš se mnou někam letět? Letadlem samozřejmě!“ vypadlo z Y. „Moc rád,“ odpověděl jsem bez rozmyslu. „Tak zejtra v sedm ráno,“ řekl a odběhl. Co jsem to jenom slíbil, řekl jsem si večer, když jsem šel spát. No ono to nějak dopadne, ono to dopadne. Ráno jsem vyrazil, i když jsem nevěděl kam. To mi jaksi neřekl. No hezký začátek. „Čau!“ ozvalo se za mnou. „Tak a můžeme jít,“ řekl Y. Po příchodu na letiště jsem se měl posadit a čekat. Asi za půl hodiny se konečně objevil a měl v ruce dvě letenky. „Kam to letíme?“ zeptal jsem se. „To není podstatné,“ řekl Y. A tak jsme se vydali na dlouhý let. Po příletu jsme se ubytovali v malém penzionu, chvíli jsme se jen tak procházeli po městě, ale navečer jsme se vydali na pláž. Pili jsme jakési záhadné drinky, plavali, jezdili na loďkách a pak jsem usnul. Probral jsem se až na letišti. Což o to, byl čas odletu, ale něco mi nesedělo. Při odbavování cestujících mě nepustili dál. Přišli nějací pánové a začali mi prohledávat věci. Najednou z mého kufru vyskočila malá opička. Zavřeli mě za pašování zvířat a až po půl roce jsem se dostal domů. Změnil jsem zaměstnání, našel si ženu a o opici jsem už nic neslyšel. Jednoho dne k mému domu přijel poštovní vůz a přivezl mi velikou krabici, podepsal jsem jakýsi papír a krabici převzal. Kdo jiný by v ní mohl být než opice. Později jsem zjistil, že to byl dar od pana Y, který byl dříve členem gangu pašeráků zvířat, za to, že mi způsobil takové potíže. Tentokrát však získal opičku legálně, a tak mi ji věnoval. A od té doby máme doma dalšího člena rodiny. Prokop Hostomský Obrázek: www.horoskopnamiru.cz Vysněný princ Veronika Brožková Když na bujném oři Přijíždíš mi vstříc, Srdce láskou hoří, Ty rozjasníš mou líc. Jak podáváš mi vonných růží, Jsou čerstvě natrhané, Dojetím se mi hrdlo úží A duše láskou plane. Ty jsi pro mne světlo věčné, Ty jsi moje zlato. Miluji tě nekonečně, co ty říkáš na to? Však více než tvé krásné líce, ty můj milí princi vábí mne tvá prkenice, co je plná mincí. Školní krounský občasník 25 červen/2014 Je krásné letní nedělní odpoledne plné slunečních paprsků. Rozkvetlá krajina, zlaté klasy na polích a nebe bez mráčků. Co víc si přát pro procházku s mamkou a se psem Bertíkem? Jdeme zvolna po louce a náš foxteriér Bertík pobíhá okolo nás. „Pozor!“ najednou vykřikne mamka varovným a vyděšeným tónem. Skloněná k Bertíkovi nečekám nic děsivého, ale při zvednutí hlavy od Bertíka mi přejede mráz po zádech. Naproti nám běží velký býk. Bertíkův úlek nebyl o moc menší než ten náš. Není moc času na přemýšlení. Takže po krátké chvíli mého hysterického pobíhání a řvaní: „Co budeme dělat?“, jsem se konečně alespoň trošku uklidnila a následně přestala ječet jak na lesy. Jediné, co mě v tu chvíli napadlo, bylo to, že bychom mohli vylézt na stromy. Mamka souhlasila. To bylo to, co jsem potřebovala. Kdyby nesouhlasila, předpokládám, že bych chytla druhý hysterický záchvat. Když my vyšplháme na stromy, tak Bertík bude muset zůstat dole sám. Ale jak ho znám, on se i přes svůj strach nějak ubrání. Najednou slyším hlasité „Crrrr!“ a na budíku bliká 6:00. Normálně zvuk budíku neslyším ráda, ale v téhle chvíli to bylo opravdu vysvobození. Naštěstí to byl jen příšerný sen a já bych něco takového doopravdy zažít nechtěla. Jenom při pohledu do okna nevidím zářící slunce na nebi a květiny, ale velké závěje sněhové přikrývky. Po chvilce přemýšlení mi došlo, že je vlastně pondělí a mě čeká ráno a dopoledne strávené ve škole a ne další volný prázdninový den v létě. Aneta Filipiová Obrázek: www.clipartlogo.com NÁZORY, UDÁLOSTI, KOMENTÁŘE Jsme na prahu třetího tisíciletí a díky vyspělé vědě máme k dispozici spoustu věcí, které nám mají ulehčovat život. Komunistický režim se hrdě chlubil tím, že téměř v každé domácnosti bylo ústřední topení, pračka, Školní krounský občasník 26 červen/2014 automobil či třeba nerozbitné skleničky. V té době si lidé jistě nedokázali ani představit, že za pár desítek let bude každé dítě na prvním stupni základní školy mít v kapse svůj vlastní chytrý telefon. K internetu se připojíme kdykoliv a kdekoliv, sdílíme přes sociální sítě své zážitky, komunikujeme telefonicky třeba i přes oceán. Dokážeme zjistit naprosto všechno. Na druhou stranu i my jsme sledováni tímto velkým okem. Vysoko nad hlavami nás pozorují družice, GPS navigace o nás prozradí naši polohu na metry přesně a zákaznická karta v supermarketu si pamatuje, že každý týden kupujeme psí žrádlo. Naší společnosti tato informační otevřenost zjevně vyhovuje. A jaké to bude za dalších 30 let? Veronika Brožková Obrázek: mega.blog. zive.cz I když má asi každý člověk určitou představu o svém životě, nikdy neví, do jaké míry své představy reálně naplní. A protože naše představy o dokonalém životě jsou odlišné od ostatních, tak se může stát, že ten dokonalý život už vlastně prožíváme. Ale přizná si někdo, že ten dokonalý život žije? Dá se vůbec přemoci chamtivost? Je zajímavé, že život některých lidí je téměř dokonalý, ale i přesto chtějí stále víc a víc a nikdy si nepřiznají, jaké mají štěstí. Kdežto lidé skromní nepotřebují slávu a bohatství, stačí jim jen láska, přátelství a především zdraví. Toto jsou lidé, kteří si zaslouží obdiv, z těchto lidí bychom si měli brát příklad. Volba, jakou cestu si kdo zvolí, je na každém z nás. Měli bychom být rádi i za to málo, co člověk má, a radovat se i z maličkostí. Překážky, které nám život připraví, zvládnout, hravě překonat, jít dál a žít dokonalý život. Simona Pešková Obrázek: usteckyjournal.cz Školní krounský občasník 27 červen/2014 Třídy se od sebe v mnohém odlišují. Ale jaká je vlastně ta naše? Tak jako ostatní třídy máme svoje „rošťáky“, inteligentní hlavičky, drzouny, baviče a zamlklé nevýrazné žáky. Tak už to bývá po celém světě, ať už to jsou černoši, běloši nebo indiáni. Prostě všechny děti jsou stejné. Co máme ve škole nejradši? Každému je jasné, že přestávky. V tu chvíli se naše třída promění v cirkusovou manéž, plnou létajících mokrých hadrů, které po sobě házíme jak smyslu zbavení. Někdy se tak ptám, kde se v nás ta energie vezme? V hodině to někdy vypadá, jako kdyby polovina žáků spala a druhá byla nepřítomná. Naše chování k učitelům? Učitelé se s námi často rozčilují kvůli špatným známkám, zapomenutým domácím úkolům a nedopsaným sešitům. Někdy mi připadá, že nějací žáci se s učiteli baví jako se svými kamarády, tím myslím vulgárně, drze a nevychovaně. Někdy si až říkám, jakou s námi mají trpělivost. A naopak přijde den, kdy stačí jedna klukovina a po trpělivosti není ani památky. Abych pravdu řekla, vůbec se tomu nedivím, když se kouknu zpátky do minulosti, jak velkou s námi měli trpělivost, klobouk dolů. Dočkají se našeho vděku? To ukáže jenom čas. Moji spolužáci, neříkám, že jsme všichni stejní, ale část z nich je závislá na internetu. Je to vidět na první pohled. Ve volném čase jsou pořád „na mobilu“, pořád připojení k Wi-Fi a neustále zveřejňují osobní data. Já už bych řekla, že nám mohou začít říkat „internetové děti“. U mých spolužáků je to časté, musí být i o hodinách na sociálních sítích a pořád publikují, jak se cítí a co dělají. Já vím, žádné jméno jsem nezmínila, protože nechci ublížit lidem, které mám ráda. Raději jim povím do očí, co si o nich myslím, než aby se to dozvěděli z mé slohové práce. Nela Nádvorníková Obrázek: www.materskaskolaklegova.websnadno.cz Školní krounský občasník 28 červen/2014 Nejoblíbenější značky mobilů našich žáků: Dva hlasy získaly značky Lenovo, Prestigo a Aligátor, pro žádnou značku mobilu se nerozhodlo 17 žáků, 8 žáků odpovědělo nesmyslně. Vojtěch Bárta, Kristýna Chlupáčová, Pavlína Svatoňová Jaké je vaše vysněné povolání? Marek Bečička, 1. třída – Fotbalista. David Filipi, 2. třída – Hasič. Martin Zástěra, 3. třída – Fotbalista. Natálie Pérková, 4. třída – Učitelka. Kateřina Drapáková, 5. třída – Malířka. Barbora Nožková, 6. třída – Modelka. Terezie Berousková, 7. třída – Popelář. Školní krounský občasník 29 červen/2014 Lucie Drahošová, 8. třída – Učitelka. Jana Pokorná, 9. třída – Herečka. Připravily Veronika Brožková, Aneta Filipiová, Natálie Netolická, Adéla Zástěrová Obrázek: infoabsolvent.cz NÁŠ KOMIKS Školní krounský občasník 30 VYMALUJ OBRÁZKY Obrázky: Veronika Brožková; omalovanky.xf.cz červen/2014 Školní krounský občasník 31 červen/2014 Poprava: Vězeň odsouzený k smrti dostal za vzorné chování (asi hodně chytal myši) na výběr. Bude-li jeho závěrečná řeč před popravou pravdivá, bude katem sťat. Bude-li to však lež, bude potupně utopen. Vězeň byl ale takový fiškus, že se svou závěrečnou řečí osvobodil úplně. Co řekl, že nebylo možné ho ani utopit, ani ho připravit o hlavu? Řešení hlavolamu „Opékání topinek“ z minulého čísla: Kdo si myslel, že to je 8 minut, je vedle jak ta jedle. Je to takhle: na pánev dáme dva krajíce a opečeme je po jedné straně (2 min.) Pak jednu vyndáme, druhou z nich otočíme a přidáme k ní třetí (zatím nepoužitý) krajíc. Pečeme (zatím 4 min.). Hotovou vyndáme, zbylou otočíme a přidáme k ní kamarádku z prvního kola, pečeme. Hotovo - celkem 6 minut. Připravil Petr Schmied Zdroj: hlavolamy.stylove.com Blondýnka je v muzeu a rozhlíží se kolem sebe, až narazí do stolku s vázou. Váza spadne a rozbije se na kusy. Hned je na místě rozzuřený hlídač a řve na blondýnku: „Ženská jedna pitomá, ta váza byla z 15. století!“ Blondýnka se chytne za srdce a oddychne si: „Uf, já se bála, že byla nová!“ Připravila Kristýna Chlupáčová Zdroj: vtipkomat.cz Řešení úkolu: Co znamená slovo: „LOŽISKO“. Správné odpovědi jsou a, b i c; Co to znamená, když se řekne: „DOSTAT SE Z BLÁTA DO LOUŽE“. Správná odpověď je c. Vydává Základní a Mateřská škola v Krouně, PSČ 539 43, 469341115 e-mail: [email protected], http://www.zskrouna.cz, ročník XXI. Redakční rada: V. Bárta, K. Chlupáčová, P. Svatoňová, V. Brožková, A. Filipiová, N. Netolická, A. Zástěrová, L. Drahošová, P. Hostomský, T. Lorencová, P. Zástěrová, S. Pešková, J. Pokorná, H. Pražanová, Mgr. Petr Schmied Illustrations: Veronika Brožková, Tereza Brožková Kopírování či jiné používání jakékoliv části bez souhlasu vydavatele je zakázáno. Červen 2014 Školní krounský občasník 32 červen/2014 &&&&& Žofka křížovka &&&&& Školní prázdniny byly dříve nazývány slovem …………. (1. část tajenky) a nebývaly v létě jako dnes. Teprve nařízením císaře Josefa II. ze dne 24. května 1786 byly hlavní prázdniny přesunuty ze ……………. (2. část tajenky) na červenec a srpen. Poprvé hlavní prázdniny začaly v červenci ve stejném roce, ve kterém se v Praze uskutečnila premiéra opery Don Giovanni od W. A. Mozarta. VODOROVNĚ: A. Listnatý strom; označení paměťových karet např. do mobilů; častá zkratka zemědělských družstev. – B. Oddělit sekyrou; iniciály známého českého skladatele a litomyšlského rodáka. – C. Označení záložního zdroje elektřiny pro elektroniku; káry. – D. Sonda do materiálu nebo do zemské kůry; potrubí k odvádění vody; typ počítačového konektoru; znoj. – E. 2. část TAJENKY; velikán. – F. Jehlou a nití vpravit; žíznící po krvi. – G. Pigmentová skvrna na pokožce; opak profesionála; belgické město. – H. Umělecké pohyby do rytmu hudby; narážet rohy; značka základní jednotky času. – I. Velmi častá součást čínských jmen a názvů; právě teď. SVISLE: 1. Označení ultrafialového záření; základní vojenská příprava (zkr.). – 2. Oklepat prach. – 3. Oddělit nůžkami. – 4. Droga; pomůcky k oddělování hrubších částí materiálu od jemnějších; záporka. – 5. Spoj tkanin; 1. část TAJENKY. –– 6. Předpona označující vztah k životnímu prostředí; kůň (básnicky); bylina podobná heřmánku. – 7. Nevyvolávat pozornost posluchačů. – 8. Chemická značka síry; rozžhavené kousky kovu odlétající při kování; velmi ostrý výrůstek. – 9. Dvojice; chem. značka kovu, ze kterého se dříve vyráběly talíře; léčiva. – 10. Německá televizní stanice; český básník a spisovatel (dílo např. Jan Cimbura); starší české vztažné zájmeno. – 11. Stará se; oplodnění vajíčka spermií. – 12. Časté označení sportovních oddílů; peněžní částka. – 13. Internetová koncovka pro francouzské zámořské území Mayotte; zvuková shoda koncových hlásek. Pomůcka: Eom; RTL; YT. Dnešní soutěž s křížovkou má dvě části: 1) Tajenku - do 10. září ji zaneste p.uč. Schmiedovi. 2) Dále se ptáme na rok, od kterého mají školáci hlavní prázdniny v červenci a v srpnu. Ze správných odpovědí vylosujeme výherce, kteří obdrží drobné ceny.
