Katolicky Tydenik 2013 - The San Jose Freinademetz Foundation

Katolicky Tydenik 2013 - The San Jose Freinademetz Foundation

PARA NIÑOS DEL ECUADOR
Pro děti z Ekvádoru
P Ř Í LO H A K AT O L I C K É H O T Ý D E N Í K U
Ve Ventanas je vše při starém. Chudí lidé dál bydlí v domcích na kůlech v bažině.
Děti chodí každý den po škole do Nadace, kde dostanou
teplý oběd…
…dobrovolníci jim odpoledne pomáhají s učením, ale ani
o zábavu není nouze.
Ve třídě běžné základní školy je poměrně husto (přes 30
dětí)…
…1. ročník gymnázia je ještě plnější (ale skladba v podání
cca 40 fléten nezněla špatně).
I rozvrh primy je náročný (učí se na dvě směny – dopoledne, nebo odpoledne).
Zhruba před rokem se podařilo otevřít první pobočku v San
José de Raranga vysoko v Andách.
Dobrovolnice zde připravují různé výtvarné programy, oblíbená je také angličtina.
Úspěšnou aktivitou je schola, která zpívá při mši svaté.
Měla už i svůj vlastní koncert.
Připravuje se další pobočka Nadace na pobřeží – jídelna
pro chudé děti v objektu bývalé restaurace.
Je to tu podobné jako ve Ventanas. Jen domky chudých lidí
stojí na mořské mělčině.
A děti jsou zde velmi přátelské. Jako by se už těšily na to,
co se tu pro ně chystá…
O tyto děti se stará Nadace Fu Shen Fu, kterou před osmi lety založil P. Jan Koczy SVD.
Rozmanitými způsoby se na péči o ně ale může podílet kdokoli.
B
Ekvádor – země,
která má rovník
ve jménu
Ekvádor (oficiálně Ekvádorská republika)
patří mezi menší státy Jižní Ameriky. Přesto
jeho území tvoří více než trojnásobek rozlohy České republiky – při počtu obyvatel přibližně 15 milionů. Hlavní město se jmenuje
Quito a leží vysoko v horách (cca 3 000 m n.
m.). Zemí prochází rovník, podle něhož dostala jméno („ecuador“ – španělsky „rovník“).
Krajinu lze rozdělit na tři poměrně odlišné
oblasti: nížiny na pobřeží a na jihu s typickým
tropickým podnebím, horské oblasti na severu (a ve střední části země) a deštný prales na
východě, kam už zasahuje Amazonská nížina.
Země má poměrně pohnuté dějiny. Původní indiánské území si nejprve podmanili
Inkové, kteří sem expandovali ze sousedního
Peru. Již v roce 1534 je vystřídali Španělé,
jejichž nadvláda zde trvala téměř tři století.
V roce 1822 získal Ekvádor určitou nezávislost na Španělsku a o osm let později se
stal samostatným státem. V druhé polovině
20. století se projevila politická destabilizace
a vystřídalo se tu několik vojenských i civilních vlád. V současné době je země politicky
stabilní a stojí jako prezidentská republika na
poměrně demokratických základech.
Ekvádor se vždy řadil mezi chudší státy
Jižní Ameriky a lepší situaci nepřineslo ani
nalezení ropy v 70. letech, kdy nastal částečný hospodářský růst a zlepšení situace ve
městech, celkově země ovšem výrazně hospodářsky neposílila. Platí se zde americkými
dolary, které před několika lety vystřídaly původní měnu sucre.
P Ř Í LO H A P R O D Ě T I Z E K VÁ D O R U
Ve Ventanas
budou
první maturanti
Muisne
Před osmi lety vznikla v ekvádorském
městě Ventanas Nadace Fu Shen Fu, která se
různými způsoby snaží pomáhat místním dětem z chudých rodin. Ve městě samotném se
za ten rok toho zas tak moc nezměnilo. Snad
jen hřiště naproti Nadaci je o něco rozbitější.
Chudí dál zůstávají chudými. Ti, kteří navštěvují Nadaci, ale cítí určitou perspektivu. A to
i dospělí – hlavně maminky dětí, které sem
chodí na různé kurzy.
Vyměnilo se zde složení dobrovolníků:
nyní tu pracují Magda Kolatowska a Pawel
Drag z Polska. Náplň jejich práce zůstává
stejná: program pro děti – doučování, kroužky a volnočasové aktivity, administrativní zajišťování „adopce na dálku“ - návštěvy v rodinách a ve školách.
Novinkou je dokončení hrubé stavby
dalšího patra Nadace. Nové prostory jsou
moc potřebné, v samotné jídelně je už na
všechen program poněkud těsno. Teď před
námi stojí úkol dokončení této přístavby, jak
si můžete podrobněji přečíst na vloženém
listu, kde také prosíme o podporu.
Během tohoto roku dobrovolníci vytvořili svůj blog, kam píší zážitky ze své služby.
Nadace má rovněž svůj facebookový profil
(viz rámeček s kontakty).
Letos už budou první maturanti z řad někdejších dětí. Pro ty, kteří jsou nadaní, se otevírají další možnosti studia na univerzitě ve
městě Loja. Zde je pro ně vyjednána možnost
studia bez poplatků, dokonce s malým stipendiem na prosté, ale opravdu prosté živobytí.
Ventanas
San José de Raranga
SAN JOSÉ
DE
RARANGA –
N O VÁ P O B O Č K A
N A DAC E
San José de Raranga – malá obec, kde
v červnu 2012 vznikla další pobočka Nadace. Zázemí našla na uprázdněné faře, protože kněz tam zajíždí jen jednou nebo dvakrát
v týdnu z blízkého městečka Ludo.
Dostat se do této pobočky není vůbec
snadné. Autobus má co dělat, aby od pobřeží
vystoupal přes dva tisíce výškových metrů do
krajského města Cuenca. Tady ale cesta nekončí. Pokračuji dále místním autobusem až
do našeho cíle – malé obce San José de Raranga. Ač je to jen třicet kilometrů, jízda trvá
přes hodinu. To proto, že je třeba překonat
několik dalších stovek metrů převýšení, a to
po velmi špatných cestách.
Materiální bída zde není tak veliká jako ve Ventanas. Místní obyvatelé – potomci
indiánského kmene Kichwa – hospodaří na
políčkách, kde chovají krávy, pěstují kukuřici, v chlívku u domu mají prase a kolem dokola pobíhají slepice. Nesmíme zapomenout
ani na chov morčat, která zde neslouží jako
domácí mazlíčci, nýbrž jako obživa (pečené
morče má podobnou chuť jako králík).
O to více je zde ale nápadná zaostalost
kulturní či intelektuální, která je daná celkovou odlehlostí tohoto místa vysoko v horách.
Vždyť nejen mnoho dětí, ale i dospělých ni-
Hudbu mají děti v San José de Raranga velmi rády.
kdy v životě nebylo ani v nedalekém měs- naše salesiánská střediska. Dvě dobrovolnitě Cuenca. Autobus tu jezdí jen ráno odsud ce tady vytváří volnočasové aktivity pro děti. Jedná se o doučování nebo o rozšiřování
a odpoledne sem.
vědomostí dětí – zejména kroužky angličtiCO TÁHNE? SPORT A VAŘENÍ
ny jsou žádané. Oblíbené jsou také výtvarné
Nebylo tedy potřeba, aby zde Nadace a hudební aktivity – hra na kytaru a zejména
otvírala jídelnu. Funguje to tu podobně jako schola, která někdy doprovází zpěvem mši
svatou. S nevšedním zájmem – překvapivě
zejména u hochů – se setkal kroužek vaření, kde se připravují střídavě jídla evropská
a místní. To vše zarámováno sportem, zábavou a hrami, u nichž děti vydrží neskutečně
dlouho. Opravdu až do tmy.
A není divu. Mnoho dětí se totiž navečer nevrací do svého domova tak, jak ho obvykle chápeme my. Dospělí (zejména muži) zde totiž často odjíždějí za prací do USA
a své děti nechají jako „dáreček“ příbuzným
či sousedům. Co na tom, že tyto děti pak díky finanční podpoře svých rodičů z Ameriky mohou chodit do lepší školy nebo se lépe obléci? Mnohé si svého tatínka nebo i oba
rodiče pamatují jen velmi matně, mnohé vůbec. Znají se vlastně jen „na dálku“ – přes
telefon či skype. Vyváží relativní materiální
dostatek rodičovskou péči a lásku?
Po týdnu odjíždím ranním autobusem
(jiný nejede). Krásné počasí a krásné výhledy na okolní hory. Kousek za obcí autobus
zavzdychá a nechce jet dál. Řidič čtvrt hodiny přemýšlí, kde je chyba, a pak na to přijde. Aha, došlo palivo. Naštěstí má náhradní kanystr a hadičkou chybějící kapalinu do
nádrže dolije. Půlhodina zpoždění. Ale: „No
pasa nada“ – „Nic se nestalo“, jak velí zdejší
heslo. Život v San José de Raranga jde dál…
Fotbal v holínkách i v sukních
Vzpomínám na svá školní léta, kdy moji
spolužáci ze základní školy chodili hrát po
vyučování fotbal na hřiště. Indiánské děti
jsou do tohoto sportu podobně zamilované.
I když – určité rozdíly se přeci jen najdou…
Jednou bylo hezké počasí, a tak jsem
se zeptala dětí, zda by nechtěly jít na procházku. A děti na to, že by chtěly hrát fotbal.
Hmmm, pomyslela jsem si, vždyť nemáme
míč. Tak co s tím? Nicméně děti rychle jakýsi
míč našly – starý, šišatý, ošoupaný. Nejdřív
jsem si myslela, že nesou nějaký kokos. Ale
jim to vůbec nevadilo. Šli jsme tedy na „hřiště“. Tím rozumějte plácek za hřbitovem, kde
původně byl kopec. Zemina ale byla už dříve
odvezena, a tak vznikl docela rovný povrch.
Kolem samé hory. Krásný výhled. Nicméně
„hřiště“ je hrbolaté, často blátivé, spousta děr
a kamenů. Skoro by se člověk zabil. Ale nevadí. Nikdo si nestěžuje.
Děti si samy vytvořily týmy a hrály až do
večera. Fotbal je zde oblíbenou zábavou i dívek a vůbec jim nepřijde divné hrát v jejich
krojové sukni (tzv. pollera – skládaná sukně,
hojně zdobená výšivkami, nosí se běžně –
nejen ve svátek). Ale nejvíce mě překvapilo,
že většina dětí hraje fotbal v holínkách. Není
divu, protože na náš program zpravidla přicházejí rovnou z políček, kde předtím odpoledne pomáhaly rodičům.
Další legrace vznikne, když se někomu
podaří kopnout „aut“. Na normálním hřišti to
znamená kopnutí míče za příslušnou čáru. Ale
tady? Nezapomínejme, že hřiště je na nevelké
rovince za hřbitovem, která je ze tří stran obklopena prudkými stráněmi. Když tedy někdo
kopne aut, letííííí míč ze svahu dolů a skončí
kdesi v nedohlednu. Ale není potřeba se nikoho prosit, aby pro míč doběhl. Děti rychle běží dolů a hledají ho. Po nalezení někde
v křovinách zase vyběhnou nahoru jako veverky a hra pokračuje. Tyto děti mají můj velký
obdiv. Vstávají brzy do školy a některé ještě
před odchodem musejí doma pomoci s hospodářstvím. Po škole též. Kromě toho všeho
přicházejí s chutí na naše programy do Nadace. A mají stále dost energie a nadšení, aby
hrály fotbal třeba až do noci. Může je člověk
nemilovat?
MAGDALENA MENDREK,
dobrovolnice z Polska A jde se na fotbal…
C
P Ř Í LO H A P R O D Ě T I Z E K VÁ D O R U
Školy v Ekvádoru aneb „učení – mučení“?
Nebudeme se nyní zabývat školami soukromými – tedy placenými. Ty se našich dětí
z chudých rodin netýkají. Obrátíme svou
pozornost na školy státní – tedy bezplatné.
Samotný pojem „bezplatné“ je ovšem
poněkud zavádějící. Školné se na nich sice
neplatí, ale vše ostatní už ano, tedy například
učebnice, školní potřeby a zejména poměrně
drahá školní uniforma.
I mezi státními školami jsou veliké rozdíly. Nicméně některé společné rysy bychom
našli. Třeba obvyklé uspořádání školy – ne
ve smyslu budovy jako u nás, ale jako areál
menších pavilonů (tříd) kolem centrální plochy, která slouží zároveň jako hřiště. Školní
družiny a jídelny zde neexistují. Dalším společným rysem by bylo, že žáci a studenti zde
nosí školní uniformy, které jsou pro každou
školu jiné. V menších ekvádorských městech
neexistují názvy ulic a číslování domů, proto
se zde školy označují po významných osobnostech nebo podle data některé důležité
historické události.
ŠKOLY V MÍSTECH PŮSOBENÍ NADACE:
ŠKOLA V SAN JOSÉ DE RARANGA
Příjemná základní škola. Třídy celkem dobře
vybavené a ani dětí v nich nebylo víc, než
bývá obvyklé v Evropě.
ŠKOLA ATI II PILLAHUASO
Veliká škola ve Ventanas, vybavení o poznání chudší než v San José. Též dětí je v třídách
o něco více – tak 35 až 40.
Židle a stoly – nic jiného se už do učebny nevejde. V jedné třídě je totiž padesát žáků.
COLEGIO SEIS DE OCTUBRE
Obdoba našeho osmiletého gymnázia. Je to
veliká škola s až padesáti žáky v jedné třídě.
Z toho plyne, že se do dané učebny kromě
židlí, případně stolků už nic jiného nevejde.
O individuálním přístupu si zdejší žáci základních i středních škol mohou nechat zdát.
Proto je důležité, že mají možnost přijít odpoledne do Nadace, kde jim dobrovolníci
pomáhají pochopit, co jim při této hromadné
výuce uniklo. A tak snad pro děti, o něž se
staráme, není učení jenom mučením!
Adoptované dítě uvidíte naživo díky službě Skype
Projekt s názvem „Adopce na dálku“ je už
poměrně známý. Spočívá v tom, že člověk zaplatí určitou částku, za kterou pak
konkrétní dítě v málo rozvinutých zemích
Asie, Afriky či Jižní Ameriky dostává podporu formou stravy, školného, zdravotní
péče, oblečení a podobně. Takový projekt
funguje i pro chudé děti z ekvádorského
Ventanas. Pro dárce je připraveno několik
vylepšení:
ŠANCE I PRO TY,
KTEŘÍ MAJÍ „HLOUBĚJI DO KAPSY“
Adopce dítěte na rok stojí při dnešním
kurzu dolaru vůči koruně 7 956 Kč (408
USD). Tato částka zahrnuje každodenní teplý
oběd v jídelně Nadace, zdravotní péči a veškeré výdaje spojené se školou. Můžete se ale
rozhodnout sponzorovat dítěti jen zdravotní
péči (702 Kč ročně) nebo jen školní výdaje
(1 170 Kč ročně) nebo jen jídlo (6 084 Kč
ročně).
VÁNOČNÍ PŘÁNÍ
A NOVOROČENKY
Nějakou dobu jsme přemýšleli, jak získat prostředky pro Nadaci, abychom nabízeli něco potřebného (a nebyla to jen „žebravá“ akce) a zároveň aby se do toho mohly zapojit české děti.
Výsledkem tohoto přemýšlení je nápad vyrábět
vánoční přání a novoročenky. Lidé si je sice posílají navzájem stále méně, většinou to skončí
u pdf souboru a e-mailového „odeslat všem“.
Nicméně těch firemních novoročenek a vánočních přání se stále ještě posílá dost. Přitom
dětská práce vůbec nemusí být na úkor kvality.
Zvlášť pokud na zadní straně takového přání
je uvedeno, kdo a proč ho vyrobil. Pro adresáty
to může tedy být i určitá forma sdělení o tom,
že odesílatel podporuje tento sociální projekt.
Další informace a nabídku přání najdete na
stránkách, které jsou uvedeny v rámečku s kontakty.
V současné době hledáme „adoptivní rodiče“ pro tyto děti:
Gabriela Maytte Santillan Gamarra – narozena 9. 3. 2007, má jen
maminku, která vydělává
20 dolarů týdně. Dívka
byla dříve velmi nesmělá,
ale časem se to změnilo.
Dnes je veselá a také pořádná a dobře vychovaná.
Mariuxi Morelia Medina
Ochoa – narozena 29. 5.
2001, má oba rodiče a tři
sourozence. Je veselá
a přátelská, mezi dětmi
oblíbená. Stará se o své
mladší sourozence a vždy
si všimne, když je potřeba
někomu pomoci.
Juan Antonio Flores Cedeno – narozen 8. 8. 2007,
má oba rodiče a dva sourozence ve věku 10 a 15
let. Juan byl dříve velmi
uzavřený, snad pro svůj
slabý prospěch ve škole.
Ale teď, když dochází do
Nadace na doučování, se
to začíná pomalu zlepšovat. Jinak je to sympatický a slušný kluk.
Ariel Paul Cruz Cedeño
– narozen 29. 6. 2002, má
oba rodiče a šest sourozenců. Jejich rodina patří
mezi velmi chudé. I když
mají doma velké problémy, Ariel patří mezi veselé děti. Moc rád hraje
fotbal a chtěl by se stát
fotbalistou.
Na stránkách Nadace (www.fundacion-fushenfu-ecu.org) najdete seznam dalších
dětí, které podporu hledají, i těch, které ji již
našly.
Na své „adoptivní rodiče“ čekají nejen
děti, ale i různé věci, které budou potřeba
k dokončení 1. patra Nadace ve Ventanas.
Přispět lze samozřejmě jakoukoli částkou (viz
vkladový list). Pokud by se někdo rozhodl
sponzorovat některou položku celou, bude
jeho jméno vepsáno do seznamu, který pak
bude umístěn na schodišti do těchto prostor.
Jeden dárek navíc
Na podzim roku 2010 se několik lidí z far- se třeba i benefiční koncerty. Též výtěžek Třínosti Praha-Čakovice rozhodlo, že podpoří králové sbírky věnovala pořadatelská farnost
na tento účel.
Nadaci P. Jana Koczyho.
Výsledek předčil očekávání: vybralo se
Šance se naskytla v adventu, kdy o ne- celkem 144 951 Kč. Další rok byl sice trodělích probíhaly na náměstí u kostela trhy. chu slabší: 135 735 Kč, ale díky příznivějšíFarníci tedy vyrobili malé papírové andělíčky mu kurzu dolaru se podařilo opět zajistit na
se jmény konkrétních dětí a částkou, za kte- rok 16 dětí.
A jaký bude čtvrtý ročník? To záleží na
rou je možné dítě podpořit – a tím mu vlastně
mnoha ochotných lidech, kteří se, jak věřídát „vánoční dárek“ na dálku.
Andělíček se pak mohl stát ozdobou me, objeví v pravý čas. Není na tom nic těžvánočního stromku a připomínat „jeden dá- kého – vyrobit papírového andělíčka dokáže
rek navíc“ dítěti v Ekvádoru. Akce se setkala každý, propagační materiál, především fotky
s dobrým ohlasem, celkem se v tomto prv- a další informace, je možné si vyžádat u poním ročníku podařilo „vyandělíčkovat“ 54 řadatele – viz kontakty v rámečku.
Za odměnu pak můžete získat besedu
862 Kč.
O rok později – v adventu 2011 – se ten- o práci Nadace Fu Shen Fu v Ekvádoru s proto projekt již podařilo rozšířit do dalších far- mítáním fotek a ochutnávkou pravé ekvádorností. Nezůstalo jen u andělíčků, ale konaly ské kávy.
Vše zlé může být k něčemu dobré
Zhruba před rokem došlo k nečekané
události – P. Jan Koczy byl přeložen z Ventanas do městečka Muisne na severozápadě
Ekvádoru, v provincii Esmeraldas, kde verbisté také mají jednu farnost. Program Nadace
ve Ventanas tím narušen nebyl – dobrovolníci zůstávají a místní členové Nadace také.
Každé stěhování a sžívání se s novým prostředím je ale náročné. Nicméně může to být
i šance k něčemu dalšímu…
SNADNĚJŠÍ MOŽNOST
KOMUNIKACE S DÍTĚTEM
Ke kontaktům mezi dítětem a dárcem se
zde prioritně využívá služba Skype (videotelefonát přes internet – pozn. red.). Dítě je tak
možné nejen slyšet, ale také vidět. Pokud neumíte španělsky, nevadí. Rozhovoru je vždy
přítomen někdo z dobrovolníků, který plní
službu tlumočníka. Jednou nebo dvakrát ročně obdrží dárce běžný dopis.
Muisne je městečko, které z větší části leží na ostrově v Tichém oceánu – zhruba 200 metrů od pevniny. Dostat se tam je
možné jen přívozem. Na ostrově je situace
podobná jako ve Ventanas, také je tu hodně
chudých lidí. Jediný rozdíl je v tom, že jejich
obydlím nejsou domky na kůlech v bažině,
nýbrž na kůlech na mořské mělčině. Jak prozradil další zdejší kněz P. Theodoro z Indonésie: moře patří všem. A tak si lidé staví další a
další domky blíž k moři. Jen nesmí přijít velké vlny (a vůbec nemusí jít o tsunami). Tichý
oceán totiž moc „tichý“ zrovna není.
V areálu zdejší farnosti sv. Ignáce se nachází též malá budova, která byla používána
jako lidová restaurace. V současné době je
prázdná. A tak to vypadá, že je jen otázkou
času, kdy se zde objeví podobné zařízení jako
ve Ventanas. Dětí z chudých rodin nejen z vedlejší církevní školy tady rozhodně není málo.
Jak pomoci?
adoptovat dítě v rámci projektu „Adopce na dálku“
stát se dobrovolníkem a přijet sem na jeden rok
pomáhat
podpořit dostavbu 1. patra Nadace – např. přiloženou složenkou
zúčastnit se akce „Jeden dárek navíc“
zakoupit si nadační vánoční přání nebo novoročenky
uspořádat jakoukoli benefiční akci ve prospěch
Nadace (koncert, divadlo, jarmark, burzu…)
Kontakty:
Nadace Fu Shen Fu – P. Jan Koczy SVD – Ecuador
www.fundacion-fushenfu-ecu.org
e-mail:
[email protected]
blog dobrovolníků:
http://ekwadorrr.blogspot.cz/
http://www.facebook.com/pages
/Fu-Shen-Fu-Foundation/179455375401359
Kontakt v České republice:
Sdružení Por Niños de Ecuador, o. s.
www.por-ninos-de-ecuador.cz
Koordinátor v ČR: P. Pavel Budský
e-mail: [email protected], tel.: 731 626 033
Bankovní spojení: 2700164590/2010
Variabilní symbol: 2013
Potvrzení pro daňové účely si můžete vyžádat
na výše uvedených kontaktech.
D
P Ř Í LO H A P R O D Ě T I Z E K VÁ D O R U
Všechny děti potřebují laskavou výchovu
Patrik: Ale ani tady nebyl začátek jednoduchý. Už třeba proto, že se ve farním domě,
kde jsme bydleli a kde také probíhaly programy pro děti, uhnízdili před několika lety
holubi. Bydlet v tomto prostředí bylo zdraví
nebezpečné a odklizení holubího trusu byla
nutnost. Tímto úklidem v půdních prostorách
jsme strávili celé tři týdny.
ANEŽKU (23) A PATRIKA (22) KIKTOVY spojuje mnoho věcí. A není to jen manželství či
původ z Frenštátu pod Radhoštěm. Po ukončení studií odjeli na rok pomáhat jako dobrovolníci do zařízení Nadace San José Freinademetz v Ekvádoru.
Jak se stalo, že jste se rozhodli věnovat
rok svého života dobrovolnictví a proč
zrovna v Ekvádoru?
Anežka: Myšlenka o pomoci druhým
v cizí zemi mi na mysl přišla již v osmé třídě.
Byla jsem však příliš mladá na to, abych někam vyrazila, a tak bylo třeba nejprve dostudovat a poté uskutečnit tento nápad. Původně jsem chtěla do Afriky, ale to se Patrikovi
zrovna moc nezamlouvalo.
Patrik: O konkrétní podobě naší dobrovolné služby se rozhodlo zhruba před třemi
lety. Já měl před maturitou a má žena Anežka ukončovala bakalářské studium. Do toho
přišla pozvánka na besedu o Ekvádoru od
Anežčiny kamarádky Ludmily Červenkové, která se vydala po stopách svého již zesnulého strýce misionáře P. Vincence Jandy
SDB. Na závěr této přednášky se promítalo
video o Nadaci P. Jana Koczyho, ve kterém
zval ke spolupráci dobrovolníky i z České
republiky.
Anežka: To se nám stalo „osudným“.
Pak jsme měli možnost setkat se osobně s P.
Janem ještě v Ostravě. Slovo dalo slovo a domluvili jsme se.
Odjet na celý dlouhý rok někam do
vzdálené a velmi odlišné země – to není
jen tak. Co všechno vás čekalo, než jste
se mohli s klidem v duši vznést letadlem
směr Ekvádor?
Anežka: Přípravy jsme naplno rozjeli
v září 2011. Potřebovali jsme finanční částku
v hodnotě 55 000 Kč na zajištění cesty, příprav a nutných nákladů v dané zemi (letenky, očkování, víza – to vše pro dva). My jsme
neměli tolik našetřeno, a tak jsme museli vymyslet způsob, jak oficiálně přijímat finanční
dary. Jelikož jsme nenašli žádnou organizaci,
která by nás zaštítila, museli jsme si ji vytvořit sami. A tak vzniklo sdružení Por ni os de
Ecuador, o. s. Našli jsme hodně dobrých lidí,
kteří přispěli.
Patrik: Významnou podporou pro nás
také byl výtěžek plesu děkanátu Nový Jičín.
Dalším oříškem byla víza. V České republice
nemá Ekvádor diplomatické zastoupení. První informace byla, že spadáme pod Polsko.
Udělali jsme si tedy výlet do Varšavy. Ale
cesta to byla zbytečná. Na ambasádě na nás
rozhodně nečekali s otevřenou náručí, chyběly nám některé dokumenty, a navíc vyšlo
najevo, že nespadáme pod Varšavu, ale pod
Berlín. Ekvádorské velvyslanectví v Berlíně
nás udržovalo napjaté tak dlouho, až jsme to
nevydrželi a dvacet dní před odletem si vyrazili vízum vyřídit osobně. Podařilo se a nám
už nic nebránilo odletět.
Manželě Kiktovi a jejich malí ekvádorští svěřenci.
Jaké byly vaše první úkoly, které jste
v Ekvádoru dostali?
Patrik: Začalo to hned druhý den. Děti
měly tou dobou prázdniny. Hodně jich trávilo v Nadaci i osm hodin. Hrál jsem s nimi
fotbal, Anežka kreslila a chodila s mladšími
dětmi do parku. Vedro, všude spousta španělsky povykujících dětí sledujících nové „bledé
tváře“. Tenhle start „na plné pecky“ nebyl vůbec jednoduchý.
Anežka: Naším úkolem bylo seznámit se
s místem a přiložit ruku tam, kde jsme mohli a zvládli. V prvních třech měsících jsme
s dětmi chodili do parku na prolézačky, malovali jsme, hráli hry či promítali pohádky.
Po tomto „rozehřívacím kole“ jsme dostali za
úkol uspořádat kartotéku. Nadace musí mít
archivované informace o dětech, které do ní
docházejí. Museli jsme docházet do rodin,
sbírat informace, aktualizovat dřívější údaje,
dělat i fotografickou dokumentaci, v jakých
podmínkách dítě žije. Práce to nebyla vůbec jednoduchá, komunikace s lidmi je často
obtížná. Nepamatují si důležitá data, nemají v pořádku dokumenty, někdy i zastírají či
překrucují informace. Telefonicky domlouvat
schůzky nelze, tudíž je člověk odkázán na to,
zda rodiče doma zastihne, či nikoliv.
Návštěvami v rodinách člověk nejlépe
pozná, jak žijí místní děti – místní lidé.
Je to opravdu tak odlišné?
Anežka: Život místních je pro nás Evropany nepochopitelný. Lidé zde žijí v naprosté většině ze dne na den. Neví, zda zítra budou mít co jíst. Dnes mají, dnes jsou šťastni.
Rodiny jsou v mnoha případech rozvrácené,
sourozenci často žijí odděleně – s babičkami, tetami či jen s matkou. Muži se k otcovské roli staví mnohdy velmi nezodpovědně. Rodinný rozpočet devítičlenné rodiny je
v přepočtu 1 500 Kč na týden – při podobných cenách potravin jako u nás.
Patrik: Ve většině případů zdejší chudí lidé žijí v domcích z bambusu na kůlech,
protože jsou postavené na bažině. Každoročně se tedy v období dešťů zalévají vodou.
Proto ke každému domku vedou lávky. Přestože je to žalostné prostředí pro život, setkali
jsme se i tady s velkými rozdíly. Některé rodiny na svém domečku pracují a uklízejí jej,
jiné jen přežívají a střádají odpadky. Děti ovšem za své, většinou málo vzdělané rodiče
nemohou. Velkým problémem je také alkoholismus – hlavně u otců.
První zážitky a pocity z nového prostředí člověka hodně ovlivní. Jaké byly
ty vaše?
Patrik: Přistáli jsme v největším ekvádorském městě Guayaquil. 80% vlhkost se 40 °C
ve stínu se na nás okamžitě přilepily a nepustily se nás. Na letišti už na nás čekal P. Jan
a vzal nás na procházku do centra města –
do katedrály, na nábřeží (včetně nezbytného
McDonaldu), na původní maják, který slouží
jako rozhledna.
Anežka: Nicméně po první prohlídce města se ve mně míchaly pocity strachu
a hnusu. Špína, horko, zápach, všude pobíhající švábi, maso visící volně z háku ve
stánku na ulici. A strašný hluk, pořád něco Školní docházka je v Ekvádoru povintroubí, spousta aut, motorek a hlučících lidí.
ná. Ale pouhé stanovení této povinnosti
Zmatek.
ještě neřeší kvalitu výuky. Jaký jste měAle večerní setkání s dětmi bylo nezali pocit z navštívených škol, kam chodí
pomenutelným zážitkem. Rozjařené, hlučné,
děti podporované Nadací?
veselé. První, co se naučili, byla naše jména.
Patrik: Navštívili jsme dvě školy. JedA mohu říci, že jsem své jméno neslyšela to- na byla na tamní poměry pěkná. Jednotlikrát vyslovené jako právě tam.
livé třídy odděleny zdí, v každé byla tabu-
le a základní potřeby pro výuku. Žáci měli
pěkné židle a o přestávkách hráli fotbal za
branou školy. Ta druhá vypadala jinak. Plechová nástavba na zděné školce neposkytovala klid pro výuku. Déšť znamenal
okamžité přerušení všech činností, jelikož přes bubnující kapky nebylo nic slyšet.
Anežka: Chudoba a bída podle mě souvisí
hodně s nízkou úrovní vzdělání. Školství sice
nějak funguje, školy jsou na místní poměry
přijatelné, ale vzdělání je špatné. Když nejsou kontroly (něco na způsob naší inspekce),
které by sledovaly patřičné vzdělání v daném
ročníku, je zcela běžné, že děti zaostávají
v základních dovednostech (čtení, psaní, počítání).
Zhruba po půlroce služby v hlavním působišti Nadace ve Ventanas jste se stali
prvními dobrovolníky v nové pobočce
v San José de Raranga…
Anežka: Vesnička San José de Raranga
leží v Andách, ve výšce téměř 3 000 m n.
m., v blízkosti města Cuenca. Výhledy jsou
zde nádherné. Změna klimatu věstila i změnu kultury. Lidé v horách jsou oproti lidem na
pobřeží, kam spadá i Ventanas, klidnější, pracovitější, s větším odstupem na začátku, ale
o to upřímnějším vztahem později.
Život v San José je zcela odlišný od života na pobřeží. Ráno jsou lidé od šesti hodin
již u svého dobytka, obdělávají svá políčka,
která jim dávají obživu, a kolem čtvrté odpoledne se z pole vracejí domů. Někteří nemají to štěstí mít pole kousek od domu a musí
docházet třeba i dvě hodiny pěšky. Děti jsou
vedeny k tomu, aby pomáhaly. Spolu se školními povinnostmi jim však nezbývá moc času na zábavu. I tady je velkým problémem
alkoholismus.
Patrik: V této vesnici je smutná touha po
USA. Lidé o Spojených státech smýšlejí jako
o zaslíbené zemi a mají pocit, že pobyt tam
jim usnadní zbytek života. A tak se tam každý
odvážnější snaží dostat a vydělat spoustu peněz. Vzhledem ke svým mizivým finančním
možnostem jednají nelegálně. Přes hranice je
převede takzvaný „kojot“, kterému pak platí až 15 000 dolarů. Cesta je částečně lodí,
částečně pěšky, trvá několik měsíců a nejednou se stalo, že se „kojot“ vrátil se zprávou
o úmrtí. Ale ani když se do Států dostanou,
nemají vzhledem ke své ilegalitě žádnou
podporu úřadů. Pokud je objeví policie, jsou
vyhoštěni ze země.
Anežka: Stěžejní je v San José de Raranga ukázat dětem novou perspektivu. Vzhledem k nedostupnosti kultury, špatné školní
výuce a neadekvátně trávenému volnému
času jsme se zaměřili na kreativní využívání volného času, které jsme doplňovali výukou angličtiny. Dostali jsme se i k tématům
jako svět, příroda, lidé a probrali i něco málo
z matematiky.
Poznali jste velmi zblízka, jak děti v pobřežním regionu, tak děti v horách – potomky zdejších indiánů Kichwa. Kdybychom je porovnali s našimi dětmi, jak
by takové srovnání dopadlo?
Anežka: Kdybych měla porovnat děti
ekvádorské a naše, velký rozdíl v nich nenajdu. Občas zlobí, jsou trucovité či rozjařené,
ale jsou to děti. Rozdíl spíš spatřuji ve výchově a v podmínkách pro život. Podmínky je
naučily vážit si mála, a tak hra v parku vystačí na celé dopoledne. Na druhé straně ale
postrádají trpělivost. Jakmile se musí čekat
o něco déle na zaschnutí barvičky či modelovací hmoty, je problém. Ze strany rodičů je
bohužel často vidět laxnost a nezájem o dítě. Rozdíl mezi dětmi ze San José de Raranga
a z Ventanas je do určité míry patrný. Tak jako dospělí lidé v horách, i děti jsou ze začátku ostražitější a s kamaráděním si dávají na
čas oproti dětem z Ventanas, které jsou hned
se všemi v jednom objetí.
Patrik: Děti jsou všude stejné, hravé, vyžadující pozornost, smějící se i plačící. Ovšem děti ekvádorských hor mají mnohem více povinností s prací na polích a se zvířaty
než ty na pobřeží nebo i u nás v České republice. A mají také mnohem menší možnosti v oblasti zábavy.
Během dobrovolné služby člověk také
poznává kulturu místních národů. A jídlo je jedním z typických projevů kultury.
Měli jste možnost ochutnat místní speciality?
Patrik: Ekvádor a severní státy Jižní
Ameriky kulturou stravování ani kulinářským
uměním obecně zrovna nevynikají. Lidé zde
cpou do sebe v jednom kuse nezdravá, smažená nebo extrémně sladká jídla. Ale ochutnali jsme „cuy“ – morče pečené na ohni, které sice moc masa nemá, ale je velmi chutné
(chutí připomíná králíka). Indiáni je připravují jako slavnostní pokrm.
Anežka: Mezi nejzajímavější ochutnávku patřil asi červ chontacurro v Amazonii,
který byl v usmažené formě celkem dobře
stravitelný. Nejnechutnější pro mě však byl
žaludek, který je vyhlášen ve Ventanas jako místní pochoutka. Každé ráno při cestě
do Nadace jsem míjela stánek řezníka, kde
v horkých dnech visel onen žaludek, obletován mouchami a ohříván klimatem. Doufala
jsem, že nenastane den, kdy jej budu muset
ochutnat. Nastal a příjemný zrovna nebyl.
Před několika měsíci jste se vrátili zpět
do České republiky. Nastal zároveň
s tím návrat zpět do „normálu“, nebo
vás rok dobrovolné služby v Ekvádoru
ovlivnil? Budete dál Nadaci podporovat?
Anežka: Po návratu si nejvíc vážím blízkosti rodiny. Dívám se i na běžné denní události jiným pohledem. Vnímám však, že se
velice rychle přizpůsobuji, a přistihuji se, že
zapomínám, jaké je být bez vody nebo mít
každý den to samé jídlo. Velice rychle si člověk zvykne na komfort.
Patrik: I z domova chceme dál pomáhat. Prostřednictvím občanského sdružení
Por ni os de Ecuador pomáháme zájemcům
o dobrovolnou práci v Nadaci vycestovat
a do budoucna uskutečníme několik besed
pro veřejnost a školy. Též jsme se podíleli na
prezentaci práce Nadace při letošních cyrilometodějských slavnostech na Velehradě.
Texty v příloze
P. PAVEL BUDSKÝ,
Snímky archiv Nadace Fu Shen Fu.
Naléhavě hledáme dva dobrovolníky – od prosince 2013
Para Niños Del Ecuador
Pro děti z Ekvádoru
Již osm let pomáhá Nadace Fu Shen Fu v ekvádorském městečku Ventanas
dětem z chudých rodin. Založil ji v roce 2005 P. Jan Koczy SVD, polský kněz
z řádu verbistů. Za tu dobu byla vybudována jídelna, kam každý den přichází
zhruba 120 dětí, aby měly alespoň jedno teplé a vydatné jídlo denně.
Dobrovolníci z různých zemí světa (včetně České republiky) sem přijíždějí
pomáhat – pomáhají dětem s přípravou do školy, vytvářejí pro ně různé volnočasové aktivity a administrativně zajišťují program „adopce na dálku“.
V červnu minulého roku se podařilo otevřít první pobočku Nadace – a to vysoko
v horách (téměř 3.000 m.n.m.) v malé obci San José de Raranga. Materiální
bída zde není tak veliká. Tato lokalita spíš trpí značnou odlehlostí a kulturní
zaostalostí. Kromě běžné výuky ve škole zde pro děti není žádná jiná nabídka
a tak dvě dobrovolnice jim připravují různé aktivity ve volném čase. Výhledově
je v plánu vytvoření další pobočky – tentokrát v přímořském městečku Muisne
na severozápadě Ekvádoru. Zde se počítá s podobným uspořádáním jako ve
Ventanas – tedy včetně jídelny. I zde je totiž hodně dětí z chudých rodin.
Čtyři hlavní úkoly Nadace
při poskytování pomoci potřebným dětem:
1. Jedno teplé jídlo denně.
2. Zdravotní péče - zahrnuje lékařská vyšetření,
výchovu k osobní hygieně, nezbytné léky v případě
nemoci, finanční podporu při dlouhodobé léčbě.
3. Vzdělávání – zajišťování učebnic, školních uniforem a pomůcek, pomoc dětem při psaní domácích
úkolů.
4. Duchovní vedení a morální výchova, výchova
k životu založeném na křesťanských hodnotách.
Poštovní poukázka A
Podací lístek
Podací číslo
Cena
Česká pošta, s.p.
IČ 47114983
Částka Kč
Tr. kód
1 1 0
Ve prospěch účtu
Kód banky
ČESKÁ POŠTA
Nadace Fu Shen Fu - P. Jan Koczy
Kč
h
Kč
h
Slovy
podací znaky
ČESKÁ POŠTA
Adresa majitele účtu
Pavel Budský, Jan Koczy
Vysočanská 570
190 00 Praha 9
Zpráva pro příjemce (hůlkovým písmem, tiskem)
Adresa majitele účtu
Pavel Budský, Jan Koczy
Vysočanská 570
190 00 Praha 9
V. symbol
Poštovní poukázka A
0 0 0 0 0 0 0 1 3 3 5 4 2 1 1 0
Účel platby
Č. účtu /
Kód banky
h
0 3 0 0
K. symbol
V. symbol
0 0 0 0 0 0 0 3 3 3
S. symbol
Odesílatel (hůlkovým písmem, tiskem)
Jméno
Příjmení
Ulice (obec), č. domu, PSČ, dodávací pošta
133542110/0300
333
Vyplní plátce - majitel Postžira nebo Postkonta jen
při bezhotovostní úhradě
S. symbol
------------------------------------Datum, právoplatný podpis
Odesílatel
Zúčtujte na vrub účtu plátce
Č. účtu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
/ 0300
0 0 0 0 0 0
Datum splatnosti
X
Kód banky
0 3 0 0
110<
l.
2.
3.
4.
5.
6.
POTVRZENÍ (USCHOVEJTE)
Doklad oznaþený „Poštovní poukázka“ lze vplatit
v hotovosti na všech poštách podle poštovních podmínek.
Doklad oznaþený „Složenka“ lze vplatit v hotovosti na
všech poštách a poboþkách Poštovní spoĜitelny (dále jen
obchodní místo). Na všech obchodních místech mohou
podat majitelé postžirových úþtĤ nebo postkont tyto
doklady i k bezhotovostní úhradČ podle podmínek pro
postžirové úþty, popĜ. postkonta.
Osoba disponující s postžirovým úþtem nebo postkontem
dává dispozice k bezhotovostní úhradČ tohoto dokladu
vyplnČním pole „zúþtujte na vrub....“ a uvedením
právoplatného podpisu na líci dokladu.
Plátce uhrazující tento doklad z jiného úþtu než
postžirového nebo postkonta, mĤže využít pro tuto
dispozici PěÍKAZ K ÚHRADċ uvedený na rubu
dokladu a pĜedložit ho své bance, resp. poboþce.
Za hotovostní vplacení je pĜi podání dokladu vybírána
cena podle pĜíslušných ceníkĤ.
PĜípadný „Opis stvrzenky“ potvrdí a vydá obchodní
místo plátci na jeho žádost.
Reklamaci hotovostní platby nebo bezhotovostní úhrady
z postžirového úþtu þi postkonta lze uplatnit po
pĜedložení tohoto potvrzení na kterémkoliv obchodním
místČ. HotovostnČ vplacenou Poštovní poukázku lze
reklamovat pouze prostĜednictvím pošty.
podpis
Podrobné ovČĜení totožnosti plátce v hotovosti
Rodné þíslo plátce ..........................................................
Není-li, uvećte datum nar. a údaje prĤkazu totožnosti
Druh ................................. þíslo .................................
ýtecí zóna - nevpisujte žádné údaje
Doklad je opticky strojovČ zpracováván - NEPOŠKODIT, NEPOPISOVAT, NEPěEHÝBAT
PěÍKAZ K ÚHRADċ
Bance
Poboþce
Bankovní spojení
ýíslo úþtu plátce
Datum splatnosti
Kód banky
Specifický symbol *
Symboly platby
ýíslo úþtu pĜíjemce
Reklamace þ.j. ............. /.............
Kód banky
ýástka Kþ
DoplĖující údaj banky
Variabilní
Konstantní
Specifický
Údaj pro vnitĜní potĜebu pĜíkazce
* - jen pro klienty ýeské spoĜitelny
...............................................................
razítko, podpis pracovníka
obchodního místa
Místo a datum vystavení
Podpis(y), razítko pĜíkazce
P. Jan Koczy SVD
Ĝeditel Nadace
P. Pavel Budský
koordinátor v ýR
Kontakt:
P. Pavel Budský, tel. 731 626 033, [email protected]
DČkujeme, že toto dílo i letos podpoĜíte.
Položkový rozpoþet:
dlažba 120 m2
cement (60 ks à 7,00 $)
písek
dveĜe vnitĜní (8 ks à 110,00 $)
dveĜe vnČjší - kovové
mĜíže (5 ks)
okna (7 ks à 120,00 $)
sada umyvadlo, záchod, sprcha (4 ks)
zednické a obkladaþské práce
þerpadlo na vodu
480,- $
420,- $
480,- $
880,- $
240,- $
3.000,- $
840,- $
520,- $
3.300,- $
200,- $
Dále by zde mČla být zĜízena kanceláĜ Nadace, která nyní sídlí dole v jídelnČ, a malá uþebna s nČkolika poþítaþi, kde
si budou moci starší žáci a studenti dČlat písemné práce do školy (doma – tedy v bambusovém domku na kĤlech to
opravdu moc nejde). Souþástí projektu je rovnČž vytvoĜení tĜí pokojíkĤ se sociálním zázemím pro dobrovolníky (viz
obrázek nahoĜe), kteĜí nyní pĜebývají v nevyhovujícím privátu, kde obþas nefunguje ani záchod.
Letos bychom vás chtČli požádat o pomoc pĜi dokonþení prostor nad jídelnou Nadace. V souþasné dobČ
malé a tedy dĜíve ze školy pĜicházející dČti musí po obČdČ
þekat, až ti starší s delším vyuþováním pĜijdou a budou
mít po obČdČ. Pak teprve mĤže zaþít odpolední program.
V prvním patĜe je tedy poþítáno s další velkou místností
pro dČti (viz obrázek dole), aby program mohl zaþít hned
po obČdČ.
Dokonþení 1. patra
Nadace San José Freinademetz
ve Ventanas