Pro tisk - ČESKÝ KRAJANSKÝ SPOLEK v ATHÉNÁCH
Transkript
Pro tisk - ČESKÝ KRAJANSKÝ SPOLEK v ATHÉNÁCH
Milí athénští krajánci, na druhý víkend v září pro vás a vaše rodiče připravuje Český krajanský spolek krátký letní tábor. Můžete se těšit na krásný program, hry, soutěže a spoustu zábavy. KDY: 11.–13. 9. 2015 CENA: Pro děti členů se zaplacenými členskými příspěvky ZDARMA. Pro dospělé a děti nečlenů bude cena upřesněna (odvíjí se od finančních možností spolku a počtu zájemců o tábor). Předběžný zájem nahlašte na email [email protected] do 10. 7. 2015. http://czechathenscommunity.cz/ OBSAH • ÚVODNÍK /2 Úvodník 2 Jan Lucemburský 3 Výročí a významné dny 4–5 Pohádka 6–7 Čeští svatí a patroni Volnočasovky 8 9–13 Kam o prázdninách 14–15 Omalovánky 16–17 Volnočasovky 18–20 Krajánkova knihovna 21–23 Rozhovor s osobností 24–25 Zpívánky 26 Čtení na pokračování 27–29 Hrátky s češtinou 30–31 Český zeměpis 32 Putování za chutěmi 33 Krajánkovo tvoření 34–35 Česká škola Athény 36 Redakce časopisu Krajánek: Hana Katzourakiová, Jitka Lores Zákoucká, Kateřina Balunová, Lenka Delgado, Lenka Kanellia, Marie Švédová, Mirka Čechovská, Monika Tutucu, Radka Çelik, Soňa Alfieri, Soňa Klimešová, Svatava Lévová, Zuzana Doğan Titulní stranu připravila: Magdaléna Sevinç Jazyková korekce: Lucie Yakut, Barbora Aydın, Kristýna Vávrová Grafická úprava: Ivana Kaçmaz, Marta Daeuble, Radka Çelik, Soňa Alfieri Odp. redaktorka: Radka Çelik Kontakt: [email protected] http://czechathenscommunity.cz/ www.facebook.com/casopiskrajanek © Čeští krajané v Istanbulu Ahoj kamarádi, 2. Do sklenice vložíme pohlednici nebo fotografii prázdniny jsou tu a s nimi i vytoužené volno. Jistě se budete koupat v moři, někteří z vás pojedou na chatu, jiní na tábor nebo do České republiky za babičkou či dědou. Společnost na vašich cestách vám bude opět dělat i Krajánek. Možná vám vyplní dlouhé chvíle čekání třeba na letišti! Vychází tentokrát v rozšířeném prázdninovém vydání. To proto, že i my v redakci budeme mít dovolenou a další Krajánek vyjde až v září. Do té doby si užívejte sluníčka, vody, přírody, her i skopičin. Budeme rádi, když nám napíšete a podělíte se s námi o své prázdninové zážitky nebo fotografie. a částečně ji zapíchneme do písku, aby dobře držela. Pohlednici budeme muset při vkládání trochu srolovat. Krásné léto a příjemné čtení! Krajánkova athénská redakce 3. Pro lepší zapamatování mů- 4. Do sklenice potom přidáme všechny suvenýry a vzpomínkové předměty. Někdo dá možná přednost aranžování jako na obrázku, ale pokud máme věcí hodně, prostě je navršíme do sklenice. Dáváme pozor, aby předměty s napsaným rokem a místem byly vidět. žeme fixou na nějaký předmět napsat rok a třeba také místo, odkud pocházejí naše vzpomínky. Skvěle se k tomu hodí světlé oblázky a mušle, ale poslouží i kousek papíru. 5. Nakonec sklenici uzavřeme a víčko ještě ozdobíme přírodním provázkem. Pokud jsme nenapsali datum a místo na žádnou věc ve sklenici, můžeme to teď napsat na kousek tvrdého papíru. Do papíru pak stačí udělat děrovačkou díru a navléknout jej na provázek, který potom jednoduše omotáme kolem víčka a zavážeme na mašličku. Někdo si z prázdnin přiveze jen několik málo zajímavých suvenýrů a vzpomínek z cest, někdo si udělá rozsáhlou sbírku předmětů. Každá vzpomínková sklenice bude úplně jiná a originální, protože takové budou i naše vzpomínky a zážitky z léta. 35/ KRAJÁNKOVO TVOŘENÍ OBSAH KRAJÁNKOVO TVOŘENÍ /34 V ZP O M ÍN KOV Á S K L E N I C E Budeme potřebovat sklenici se šroubovacím víčkem (čistou, bez nálepek) drobné suvenýry z léta (pohlednici, výstřižky, klacík, šišku, plážový písek, mušle, plastovou figurku atd.) přírodní jutový provázek fixu 1. Na dno sklenice nasypeme plážový písek nebo kamínky, které jsme nasbírali na místě prázdninového pobytu. se narodil 10. srpna 1296 a ve stejný měsíc roku 1346, nedlouho po svých padesátých narozeninách, také zemřel. Za svůj život si vysloužil několik zajímavých přezdívek, které nám pomohou trochu lépe pochopit jeho život. Od Čechů si vysloužil přezdívku „král cizinec“. Nebyl totiž moc oblíbený. Stal se českým králem, když starobylý český rod Přemyslovců vymřel po meči. To se tak říká, když poslední mužský potomek rodu zemře bezdětný a nemá tedy, komu by přenechal rodový titul a majetek. Jeho sňatek s Eliškou Přemyslovnou byl, jak 10. 8. 1296 – 26. 8. 1346 bylo tenkrát zvykem, dohodnutý kvůli výhodám – ženichovi bylo pouhých 14 let a nevěstě o 4 roky víc. Nebyli spolu moc šťastní. Po smrti Elišky na tuberkulózu se pak Jan ještě jednou oženil. Zajímavost: při vymření ženského potomstva rodu se Král Jan se v Čechách nikdy moc nezdržo- používá označení „vymření po přeslici.“ Tak, jako meč byl val. I proto se mu také někdy říkalo „tou- symbolem mužnosti, přeslice byla symbolem ženy. Byla to zašpičatělá tyč, na kterou se navlékala lavý rytíř“. Do Čech se vracel pouze pro zásoba lnu při ručním předení na kolovrátku, peníze. Těch potřeboval hodně. Měl rád typicky ženské práci. bitvy a také rytířské turnaje, které byly jakousi hrou na bitvu. Ty dávné turnaje se od opravdové bitvy zase až tak moc nelišily, a i proto při nich docházelo ke zraněním, někdy i dost vážným. Krále Jana jednou málem udupaly koně, když spadl ze svého sedla. Při turnaji také přišel o jedno oko, nakonec v posledních letech svého života oslepl docela. Nazývali ho proto i „slepý král“. Jeho cesty a záliby stály královskou pokladnu spoustu peněz. Ale je nutno po pravdě říct, že to nebyly jen cesty toulavého rytíře, ale také cesty velkého politika. Říkali mu též „král diplomat“, a to pro jeho řečnický um. Byl skvělým vyjednavačem, měl výborné kontakty s ostatními králi a významnými rody a aktivně zasahoval do evropské politiky. Za jeho vlády se území Čech rozrostlo o nová území a české země se staly známými hlavně proto, že na trůně seděl právě on. Od roku 1325 nechává „král hospodář“ razit první zlaté mince u nás ale i na sever od Alp. Za vzor mu sloužily ty italské a říkalo se jim „florény“ na počest florentských odborníků, kteří je razili. Sloužily především jako mezinárodní platidlo. A ještě jednu nepřímou zásluhu mu nelze upřít: prvorozeným synem Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny byl totiž Václav, který později přijal jméno Karel a stal se českým králem a i císařem římským. Ano, mluvíme o slavném a Čechy milovaném Karlu IV. – „otci vlasti“. O svým otcem zanedbávané Čechy se začal starat ještě za života Jana Lucemburského a neměl to s ním vždy právě jednoduché. V sobotu 26. srpna 1346 se – tehdy už prakticky slepý – král Jan zúčastnil slavné bitvy u Kresčaku (důležité bitvy stoleté války). I přes svůj hendikep se rozhodl bojovat, i když bylo jasné, že vyráží na jasnou smrt. Byl to opravdový odvážný a hrdý rytíř, nejslavnější ve své době. Při svém posledním tažení prý údajně pronesl slavný výrok: „Toho bohdá nebude, aby český král z boje utíkal!“ 3/ JAN LUCEMBURSKÝ Léto a prázdniny jsou před námi. Kde budete trávit svůj čas? Kam pojedete? Ať ve městě, u moře nebo na horách, dny budou určitě plné nových zážitků. A abychom si ty skvělé momenty dobře zapamatovali, je zde tvořivý návod na výrobu vzpomínkové sklenice. Pokud si takovou sklenici chcete vyrobit, je potřeba si přes prázdniny občas schovat nějaký malý suvenýr, kamínek, pohlednici, vystřižený obrázek, mušli nebo zkrátka cokoli, co nám bude připomínat místo, které se nám líbilo, nebo zážitek, který si chceme dlouho pamatovat. A co potom s těmito „vzpomínkami” uděláme? Vyrobíme si sklenici plnou letních vzpomínek. VÝROČÍ A VÝZNAMNÉ DNY /4 150 let, co poprve vyšla knížka anglickeho špišovatele Lewiše Carolla, ALENKA V ŘÍŠI DIVŮ. Je to fantašticky príbeh dvanactilete Alenky, ktera utece ž opravdoveho šveta do šveta fantažie, Říše divu. Tady požna špouštu prapodivnych poštav a prožije požoruhodna dobrodružštví. Kniha byla žfilmovana režišerem Timem Burtonem. Alencin príbeh mužete videt take v cernem divadle Ta Fantaštika v Praže. 6. ČERVENCE 1847 še narodil v Planici u Klatov FRANTIŠEK KŘIŽÍK Byl to vyžnamny cešky elektrotechnik a vynaležce, nekdy nažyvany cešky Edišon. První vynaležy jšou špojovany š jeho prací na želežnici, napríklad blokovací žarížení, ktere braní šražce vlaku. V roce 1880 prišel š obloukovou lampou, jakouši predchudkyní dnešní žarovky. Spolupracoval na elektricke tramvaji a šeštavil automobil na elektricky pohon. Velky obdiv žíškal ža ošvetlení dneš žname Križíkovy švetelne fontany, kterou mužete videt na pražškem Vyštavišti. 6. ČERVENCE 1415 byl v nemecke Koštnici upalen MISTR JAN HUS Byl to knež, cešky štredoveky naboženšky myšlitel, vyšokoškolšky pedagog, reformator (clovek, ktery požaduje žmenu) a kažatel (ošoba, ktera lidem vyšvetluje, jak špravne žít). Vyucoval take na pražške univeržite. Za šve pokrokove nažory ho církev prohlašila ža kacíre. Protože odmítl odvolat šve ucení, byl 6. 7. 1415 upalen na hranici. Tento den je vyhlašen štatním švatkem CŘ. Letoš ši pripomíname již 600. vyrocí teto udalošti. Francouzská kuchyně je velmi známá svými bábovkami, kterým se říká „cake“ a připomínají české bábovky. Ve Francii se dělávají i slané, třeba s olivami a se šunkou nebo se sušenými rajčaty. Jelikož děti mají raději sladké bábovky, tak si jednu takovou dnes upečeme. Vybrali jsme pro vás bábovku s ořechy a medem, kterou si s maminkou nebo tatínkem můžete upéct na snídani anebo jen tak na svačinku. Tento recept je inspirován receptem známé francouzské kuchařky Sophie Dudemaine, která napsala celou knihu plnou receptů na cake. Co všechno pro tuto výbornou bábovku potřebujete? 100 gramů másla 100 gramů krupicového cukru 3 vejce 160 gramů mouky prášek do pečiva (půlku sáčku) dvě polévkové lžíce tekutého medu 150 gramů nastrouhaných vlašských ořechů Jak bábovku připravit? Nejprve si zapněte troubu na 180 °C, aby byla dobře rozehřátá. Připravte si také formu, vymažte ji máslem a vysypejte moukou. V míse smíchejte máslo s cukrem a poté přidejte med, mouku, kypřící prášek a tři vejce. Dále do mísy přidejte nastrouhané ořechy. Přípravu z mísy vylejte do formy. Dejte buchtu péct do trouby zhruba na 40 minut. Jak poznáte, že je buchta upečená? Vpíchněte do ní dřevěnou špejli, a když na ni těsto nezůstane nalepené, znamená to, že je upečená. Jak buchtu vytáhnete z trouby, nechejte ji trochu vychladnout a poté vyklopte. Hned můžete ořechovo-medovou buchtu ochutnat! 33/ PUTOVÁNÍ ZA CHUTĚMI Ořechovo-medová bábovka „cake“ 4. ČERVENCE to bude ČESKÝ ZEMĚPIS /32 še narodil „Já jsem z Kutné Hory, z Kutné Hory koudelníkův syn...“ Kdopak by neznal tuhle písničku! Ale navštívili jste město, jež v letošním roce slaví 20 let od zápisu na Seznam světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO? V minulosti bylo nazýváno pokladnicí a klenotem země. Řadilo se svým významem na druhé místo za Prahu. To proto, že se zde těžilo stříbro a následně se z něj razily mince, pražské groše. A co bychom při návštěvě určitě neměli opomenout? Již z dálky vás zaujme chrám svaté Barbory z konce 14. století, zasvěcený patronce horníků a později přestavěný v novogotickém stylu. Svým tvarem vám může kostel připomínat obrovskou loď, oblouky vesla a střecha napnuté plachty. Cestou od Svaté Barbory do centra určitě navštivte Hrádek. Dnes je v něm České muzeum stříbra a středověký stříbrný důl. Dozvíte se zde nejen něco o historii města, ale seznámí vás i s procesem, jímž se ze stříbrné rudy vyrábějí mince. Ti nejodvážnější, kterým je alespoň 6 let a kteří netrpí strachem ze stísněných prostor, se mohou na chvíli vcítit do kůže horníků, sestoupí-li – oblečeni do hornické haleny, s helmou na hlavě a vybaveni svítilnou – do podzemí a projdou-li si (či spíše místy proplíží) 250 m dlouhou část bývalého stříbrného dolu. Kdoví, zda tam někde v zastrčeném koutku nespatří permoníčka s lucerničkou, kterak kutá svým malým kladívkem. Za zmínku, kromě spousty dalších památek i krásných měšťanských domů, stojí Vlašský dvůr, který byl ústřední mincovnou státu i honosným královským palácem. A na závěr tu máme něco pro otrlé: kostnici v Sedlci. Asi 3 km od Kutné Hory obdivují turisté nejen chrám Nanebevstoupení Panny Marie, ale i hřbitovní kapli, která ukrývá něco neobvyklého. Místní hřbitov byl, jako místo posledního odpočinku, velmi žádaný, neboť zde byla rozeseta hlína dovezená ze Svaté země. Tisíce lidí zde bylo pohřbeno během epidemií a husitských válek. Následně byla část hřbitova zrušena a kosti uloženy do kaple a později poskládány do pyramid. O jejich další osud se postaral F. Rint. Kosti použil, věřte nevěřte, k výzdobě! Proto je návštěva kaple, nutící k zamyšlení nad smrtí a věčností, jen pro silné nervy. Lustr, svícny, kalichy, erby, ornamenty na zdech a mnoho dalšího jsou vyrobeny jen ze samých lidských kostí. ROALD AMUNDSEN Noršky polarní badatel a první clovek na jižním polu. Na jižní pol še doštal špolecne še švymi špolecníky na šaních taženych pšy dne 14. prošince 1911. Jeho jmeno dneš neše more omyvající brehy žony Marie Byrd v Antarktide a žaliv meži Viktoriinym oštrovem a ševerožapadním užemím Kanady. 4. SRPNA 1900 še narodila anglicka KRÁLOVNA ALŽBĚTA, Její Velicenštvo kralovna Alžbeta, rodnym jmenem Eližabeth Angela Marguerite BowešLyon. V letošním roce by še dožila 115 let. Po šmrti šveho muže Jirího VI. byla žnama jako „kralovna matka“. Byla velmi oblíbena. Mela obrovške charišma (to žnamena, že byla príjemny clovek) a šilnou vuli, ktera jí pomahala prekonavat životní problemy. 20. SRPNA 1796 še narodil v Litomericích VÁCLAV BABINSKÝ, jeden ž nejžnamejších ceškych loupežníku. Mel menší loupeživou bandu, še kterou prepadaval poceštne. Byl odšoužen k 20 letum vežení. Po propuštení pracoval jako žahradník a hošpodšky vypravec loupeživych príbehu, ktere ho udelaly šlavnym, ale ktere jen odpošlouchal ve vežení. 28. SRPNA je vyhlašena EVROPSKÁ NOC PRO NETOPÝRY Už jšte nekdy šlyšeli o letajících myších? Tak to jšou netopyri! Mala, možna i škareda žvíratka, o kterych še vytvorila špoušta štrašidelnych legend. Lide še jich bojí, ackoliv k tomu není žadny duvod. Vychytavají nepríjemny hmyž a tím jšou velmi užitecní. Proto bychom je meli více požnat a naucit še je chranit, neboť patrí k ohroženym druhum žvírat. 5/ VÝROČÍ A VÝZNAMNÉ DNY 16. ČERVENCE 1872 POHÁDKA /6 Na motivy pohádky Boženy Němcové Jeden táta měl tři odrostlé syny, Martina, Matěje a Michala. Po tátově smrti si synové rozdělili chudičký majetek: chalupu, kocoura, kohouta a kosu. Pro všechny doma na živobytí nebylo, nejstarší Martin se rozhodl, že půjde s kosou do světa zkusit štěstí. Mládenec chvíli světem bloudil, o práci nezavadil. Nakonec přišel do jedné země, kde přebývali hloupí lidé. Podivili se, co že to mladík má s sebou za nástroj, a hned ho ke králi zavedli. V té zemi se tráva rukama trhala, kosu tam nikdo neznal. Králi se mladík zalíbil a poslal ho na louku trávu posekat. Martin na louce vrazil kosu do země a poslal služebníka pro dva obědy, že prý kdo pracuje, musí dobře jíst. Hoch všechny louky posekal a výtečně se u toho najedl. Král nakonec od něj kosu za velké peníze koupil a Martin odešel domů. Na příští rok král dal kosu slavnostně zanést na louku, nechal ji zarazit do země a čekal, až sama začne trávu kosit. To se nestalo, což bylo všem divné, a král se rozhodl kosu potrestat výpraskem. Kosa ani potom nezačala sama od sebe pracovat, tak ji zakopali do země a trávu dál rukama podžírali. Tři bratři se z vydělaných peněz dobře měli, a když začaly docházet, Matěj se vypravil do světa na zkušenou se svým kohoutem. Bratr mu poradil, ať jde daleko pryč od českých zemí, tam, kde jsou dosud hloupí lidé. Dostal se do takové země a lidé se podivili, co že to má za ptáka, který den přivolá- vá. V té zemi lidé musí den každý večer vyprovázet za vrch a jít mu pak ráno naproti. Král se přesvědčil, že kohout opravdu den přivolává, a tak Matěje štědře pohostil, bohatě odměnil a toho kouzelného ptáka si ponechal. Matěj se i s bohatstvím vypravil k domovu. Jeho bratři ho s radostí přivítali a z lehce vydělaných peněz nějakou dobu dobře žili. Protože neuměli s penězi takto lehce vydělanými moc dobře hospodařit, penízky se jim rozkutálely a neměli skoro nic. Nejmladší Michal řekl, že půjde do světa se svým kocourem a po vlastním štěstí se také rozhlédne. Doufal, že za kocoura dostane tolik zlaťáků jako jeho starší bratři. Bratři mu dobře poradili, aby šel hodně daleko, tam, kde dosud žijí hloupí lidé. Michal strčil kocoura do pytle a šel na zkušenou do světa. Dlouho chodil, až přišel do jedné země, kde nebylo možné jazyku rozumět. Než došel k hlavnímu městu, stačil trošku jazyku porozumět, aby se mohl domluvit. Před městem potkal místního člověka a ten se ho hned zeptal, co že to v pytli nese. Michal kocoura vytáhl a vysvětlil, že kocour může vychytat myši v celém domě. Pán se zaradoval a vysvětlil mladíkovi, že na královském zámku se myší nemohou zbavit, král je z nich nešťastný. Michal se zaradoval z vidiny snadného výdělku peněz, dal kocoura do pytle a společně spěchali na královský hrad. padlo reka kufr lanovka baterka more kytara leš clun raft špací pytel koupací kruh babovicky rožhledna mapa 31/ HRÁTKY S ČEŠTINOU O kocouru, kohoutu a kose HRÁTKY S ČEŠTINOU /30 1. Kartičky domina se zamíchají a položí obrázkem dolů. Každý hráč dostane čtyři kartičky. Zbytek kartiček se srovná na hromádku. 2. První hráč vyloží jednu kartičku na stůl, a pokud má další hráč slovo shodné s obrázkem na kartičce, může je přiložit. Shodný obrázek a slovo musí být vždy vedle sebe. 3. Nemá-li hráč vhodnou kartičku, musí si vzít jednu z hromádky. V případě, že je na ní shodné slovo k obrázku, může ji přiložit. 4. Hráči se v tazích střídají. 5. Vyhrává ten, kdo nejrychleji přiložil všechny své kartičky. Je jen na vás, zdali budete dodržovat tato pravidla, nebo si vytvoříte nová. Hru můžete hrát i sami se sebou. Učte se česká slovíčka hrou! Poproste maminku, tatínka, brášku nebo sestřičku, ať si s vámi zahrají. Kartičky si vytiskněte, podlepte papírem a poté rozstříhejte v místech, kde jsou symboly nůžek. batoh šlunecník kompaš štan bažen šnorchl rybník hrad taborak mušle Král se zaradoval, že se myší zbaví jednou provždy a nechal Michala i s kocourem zavést do komory, kde se to pod nohama jen hemžilo myšmi. Kocour byl vypuštěn mezi myši, mezi kterými způsobil naprostou spoušť a mnoho jich hned chytil a snědl. Králi se pilný kocourek zalíbil, Michalovi nechal za kocoura vyplatit mnoho tisíc zlatých a propustil jej domů. Michal se radoval z tolika peněz a vypravil se k domovu. Za pár dní krále napadlo, k čemu jim bude kocour, až všechny myši vychytá. Nikdo si tím nebyl jistý. Král za Michalem poslal jezdce na nejrychlejším koni, aby mladíka dohonil a na radu se zeptal. Po několika dnech jezdec mládence dohonil, volal na něj, ať se zastaví, že se ho potřebuje zeptat. Jezdec se začal Michala ptát napůl německy a napůl česky, jenže milý mládenec mu nerozuměl ani slovo. Aby si navzájem porozuměli, Michal zkusil otázku po německu: „Was?“ Jezdec na nic nečekal a uháněl zpátky ke svému království. Michal nechápal, otočil se tedy zpátky k domovu. Schvácený jezdec se vrátil do země a okamžitě se vypravil ke králi: „Milostivý králi, až zlapá kocour myši, bude po nás veta.“ „Kdo ti to řekl?“ ptal se uleknutý král. „Ten člověk, co nám kocoura prodal. Na cestě jsem ho dohonil, i ptám se, co bude zvíře žrát, až všechny myši zlapá, a on mi řekl: Vás!“ Král hned svolal celou královskou radu a všichni se usilovně radili, co s kocourem dělat, až sežere všechny hlodavce. Nakonec se dohodli, že ke komoře, kde kocour likvidoval myši, postaví nejsilnější muže na stráž a že kocoura ven nepustí. Stráž držela službu a třásla se strachy při každém zarachocení z komory. Druhou noc bylo v komoře ticho, kocour všechny myšky chytil a sežral. Jeden strážný se osmělil nakouknout oknem do komory. Kocour sedící na okně se ulekl jeho vousaté brady a huňaté čepice, strachem vyrazil okno a utekl. Strážný strachy omdlel, a tak ho našel jeho kamarád strážný. Tryskem pádí do zámku a volá: „Ach zle je, králi! Ukrutný myšilapák dostal se z komory a zakousl mého kamaráda. Bůhvíkde běhá a co lidí uškrtil.“ Hned se domy uzavíraly v celém království a král poručil, aby se pluk nejodvážnějších mužů v těžkém brnění přichystal a vypravil se zabít kocoura. Obrněný pluk se připravil do boje, kocoura se vydal hledat, po třech dnech usilovného pátrání po myšilapákovi nebylo ani vidu, ani slechu. Bratři žili zatím svorně a pokojně, hospodařili lépe než prve, neboť věděli, že se teď na nic spolehnout nemohou. Častokrát, sedíce pohromadě, hloupým 7/ POHÁDKA Jak se domino hraje? ČEŠTÍ SVATÍ A PATRONI /8 P rotože se blíží 5. červenec, den, kdy my, Cyril a Metoděj, slavíme svátek, poprosil nás Krajánek, abychom jeho dětským čtenářům pověděli, kdo že jsme to byli, odkud jsme se vzali, kam jsme šli a co všechno jsme na své výpravě zažili. Jelikož je můj mladší bratr Cyril trošku stydlín, vyprávění se ujmu já, Metoděj – ten starší a zkušenější. Všechno to začalo v Soluni, řeckém městě, kde se Marii a Lvu narodili synové Cyril a Metoděj, tedy my dva. Cyril byl vždy tak trošku vědátor. Celé dny sedával v knihách. Bádal, pátral, luštil, objevoval nové. Snadno se učil jazykům, studoval také náboženství a pro všechny své znalosti mu byl udělen titul filozof. Své slibné kariéry profesora se ale vzdal a stal se knězem. Já jsem byl naopak praktik. Pracoval jsem jako úředník, byl jsem organizačně schopný, rozuměl jsem právu. Navzájem jsme se doplňovali. To, co si Cyril nastudoval, jsem já dokázal použít v běžném životě – zkrátka bratři, jak se patří! A teď si řekneme něco o tom, co že to bylo za slavnou výpravu, která nás proslavila natolik, že jsme dostali své místo v kalendáři. Tenkrát na Moravě vládl kníže Rostislav a ten měl plné ruce práce s útoky Němců. Ti za každou cenu chtěli prosadit svůj jazyk na území tehdejší Velké Moravy a to i v oblasti náboženství. No jen si to představte. Sedíte v kostele, čekáte, až vám pan farář bude povídat o Pánu Bohu a ejhle! On sice o něm povídá, ale v jazyce, kterému vůbec nerozumíte. To Rostislav nemohl dopustit. Obrátil se proto na svého přítele, císaře Michala, s prosbou, aby mu poslal někoho, kdo by na jeho území šířil víru v jazyce, kterému bude rozumět i ten nejprostší lid. A tak jsme roku 863 přišli do vaší země. Samozřejmě jsme se na tak těžký úkol předem připravili. Cyril pro staroslověnštinu, jazyk, kterým se tenkrát mluvilo, vymyslel nové písmo – hlaholici, a já jsem mu pak pomohl do tohoto jazyka přeložit knihy, které by se nám při bohoslužbách mohly hodit. A příprava se nám opravdu vyplatila! Začali jsme vaše předky seznamovat se základy víry, vychovávali jsme budoucí kněze, začaly se psát knihy novým písmem a ani ty hříchy už lidé nepáchali. Po třech letech práce jsme se rozhodli vydat do Říma navštívit papeže, našeho nejvyššího nadřízeného, abychom ho seznámili s naší prací. A jaký úsměv jsme mu vykouzlili na rtech. Já už ale tolik důvodů k radosti neměl. Mého bratra cesta natolik vysílila, že onemocněl a zemřel. Protože jsem si byl vědom toho, že má práce ještě není u konce, vydal jsem se zpět na Moravu. Ale má cesta nebyla procházkou růžovou zahradou. Zajali mě němečtí biskupové, kterým se nelíbilo, jakého úspěchu jsme dosáhli na Velké Moravě. Soudili mě a nakonec i odsoudili na doživotí. Ještě že ten papež se do toho vložil a ti němečtí nezbedníci mě museli propustit. Když jsem konečně došel zpět na Moravu, čekalo na mě další nemilé překvapení. Rostislava zajal jeho vlastní strýc a ujal se tak panování. A aby toho nebylo málo, spojil se s německými kněžími a spolu s nimi se mi snažil zabránit v mé práci. Já jsem ale statečně odolával a až do své smrti jsem pracoval na plné obrátky. A mí žáci a žáci mých žáků a žáci těchto žáků dbají na to, aby se nikdy na tu naši práci nezapomnělo. Tak ! Zdroje: wikipedie, catholica.cz, orthodoxia.cz, mikulcice.pravoslavi.cz z barevného papíru Kiko. Nevěděla, co si o tom má myslet. Jestli v noci bloudila po zámku, mohla hvězdičky udělat ona sama. Jenže jestli bloudila – to si Kiko nepamatovala a ani tatínek nic neříkal. Možné to ale bylo. Přesto, nemohla přeci otevřít těžké dveře do knihovny, navíc zamčené, a origami tam rozvěsit. Navíc některé hvězdičky visely hrozně vysoko, až skoro u stropu, a tam by se Kiko nikdy nedostala, ledaže by byla nejen náměsíčná, ale uměla by taky létat. A to tedy určitě neuměla. To by si tatínek všiml, když za ní musel v noci běhat a hlídat ji, aby si ve svém náměsíčném putování nějak neublížila. Ledaže…, ledaže by je tam pověsil nějaký zámecký duch! Kiko se plácla do čela. „No jasně, nějaký duch!“ Rychle běžela za tatínkem, aby mu řekla, že si jen něco zařídí v krámku na náměstí a hned se vrátí. „Jen běž, holčičko, jen běž, já stejně musím pracovat. Pořád nemůžu přijít na to, proč se mi ten zatrápený král ztrácí z obrázku, je to záhada, je to strašná záhada!“ rozčiloval se tatínek a ani neslyšel, jak za sebou Kiko zabouchla dveře. Pokračování příště 29/ ČTENÍ NA POKRAČOVÁNÍ SvatÍ Cyril a Metoděj když budeš hodný!“ škádlila tatínka. Ten Kiko ale moc nevnímal. Bručel si něco pod vousy a říkal, že už vážně neví. Pořád nemůže přijít na to, proč se mu obrázek Zrzavého krále nedaří uzdravit. Ať dělal co dělal, kresba byla vybledlejší a vybledlejší, místo aby byla jasnější a barevnější. Tatínek měl strach, že se ilustrace z knížky vytratí docela, jestli rychle nepřijde na to, co se s tím zatrápeným Zrzavým králem vlastně děje. Kiko na tatínkovi hned poznala, kdy je smutný nebo kdy se mu práce nedaří. Raději se tedy vypravila na podrobnější prohlídku knihovny. Zastavila se před tepanými mřížemi, na nichž visely barevné origami hvězdičky, o nichž mluvil odpoledne tatínek. V knihovně už bylo šero a hvězdičky z barevných papírků slabounce zářily. Kiko jednu z nich vzala opatrně do ruky a všimla si, že je složená ze stejného papírku, jaký vystřihla ona sama. Přišla na to jednoduše, svoje proužky na hvězdičky totiž stříhala vždycky trochu šikmo. Na hvězdičkách proto bylo malinko vidět, že nejsou vyrobené z úplně dokonale rovných proužků. Aby si byla úplně jistá, vzala jednu hvězdičku a celou ji rozložila, aby viděla, jestli je proužek ustřižený rovně, nebo ne. Nebyl. Byl to proužek, který vystřihla ČTENÍ NA POKRAČOVÁNÍ /28 když otevře okno, pomyslela si Kiko. „A co je tohle?“ ukázala prstem na zažloutlý obrázek na stěně. Prohlížela si zvědavě kresbu jakoby průsvitné postavičky nějaké princezny v kulatém rámu. „To je duch princezničky Františky,“ zatvářil se tajemně strýc Juhi a dal si prst na své velké rty, jako že je to velikánské tajemství. „Prý dodnes straší u vás na zámku,“ zašeptal. Tomu Kiko nerozuměla, a tak si Eva přes sebe přehodila velký šátek a začala dělat strašidlo. Strýc Juhi se k ní přidal a oba poletovali po krámku, dělali že straší a shodili při tom všechny klobouky s umělým ovocem. Kiko se v životě tolik nenasmála jako s Evou a jejím povedeným strýčkem. Ještě než se rozloučily, dostaly obě od Juhiho každá maličké stříbrné zrcátko. Kiko byla šťastná a hned jak přišla na zámek, hnala se do knihovny za tatínkem, aby mu zrcátko ukázala a vyprávěla mu o strýci Juhim. „Tatínku, tam musíš co nejdřív zajít, ten krámek se ti bude strašně líbit, uvidíš! Třeba od Juhiho taky něco dostaneš, Pomozte třem maminkám najít, kam se jim na obrázku ztratily jejich nezbedné děti. ? ? Paní Prasátková, Ovečková, Kravičková a Oslíková byly na návštěvě u paní Slonové. Když odcházely, popletly si boty. Pomůžete jim najít ty správné? Obrázky: pixabay.com 9/ VOLNOČASOVKY strýc Juhi, spíš obr než člověk, sotva do svého mrňavého obchůdku vlezl, a navíc byl krámek nacpaný nejrůznějšími věcmi, které Kiko znala ze zámků, ale taky od tatínkových kamarádů – ti totiž takové věci sbírali. Všude na stěnách byly pověšené staré obrazy, na malých stolečcích se tísnily stříbrné popelníky, fajfky, tabatěrky, pudřenky a zrcátka, vedle stolečků trůnily zrezavělé ptačí klece podivných tvarů a v pootevřených těžkých skříních visely starodávné šaty, jaké dnes už nikdo nenosí. A dřevěné figuríny u vchodu měly na hlavách velké klobouky s umělým ovocem a krajkami. Krámek voněl stejně jako Stará knihovna – dřevem a nějakým dávným tajemstvím. Zatímco Eva strýčkovi vyprávěla o hodině výtvarné výchovy a o tom, jak dělali papírové motýly, prohlížela si Kiko roztodivné předměty v krámku. Nejvíc se jí líbila skleněná těžítka s barevnými květinami, které uvnitř vypadaly jako zakleté. Ty by se hodily tatínkovi, aspoň by mu pořád nelétaly papíry po pokoji, PROMIŇTE TICHO A HLUK Každý omyl, každou škodu zahlaď slovem laskavým: Promiňte mi, milá paní, rád svou chybu napravím. Kdo má uši k naslouchání, ticho a hluk rozliší. U nás v lese na paloučku, tam je ticho nejtišší. Část osmá Po kolejích jezdí vlaky, to ví každý malý kluk. A když vjedou do tunelu, nadělá to strašný hluk. Jazykolamy Drnky brnky, brnky drnky! Srnka cvrnká srnci trnky. Srnec mrkne na srnku: Cvrnkni trnku do hrnku! Copak si to šuškáte v květináči, muškáte? Šuškáte do ouška mouše, že vás stále něco kouše. Hravý hroch Hubert hrozně hrabal na hromadě harampádí. Králíček králičí král s králicí Klárou na klavír hrál. Králice Klára dobře hrála a králičata tancovala. V králíkárně měli bál králičata, Klára, král. Víla Livie vije ve vile z lilií věnec pro Júlii. Napsala: Markéta Pilátová, nakladatelství Meander VOLNOČASOVKY /10 Z knihy Krtek a jeho svět. Text Jiří Žáček. Když se po vyučování Kiko doma naobědvala, nemohla se dočkat, až pro ni přijde Eva. Slíbila totiž, že jí ukáže zajímavý obchod, nakreslila jí ho zase na tabulku. Tatínek si opsal všechna slovíčka, která měla Kiko v sešitku, a tvrdil, že než se vrátí domů, bude všechna umět. „Však já si tě vyzkouším,“ smála se Kiko. „Jo a poslyš, jak jsi dostala do knihovny všechny ty barevné hvězdičky, vždyť bylo v noci zamčeno...,“ zeptal se jí tatínek. „Jaké hvězdičky? Já jsem do knihovny žádné hvězdičky nedávala,“ dušovala se Kiko. „To jsem tedy blázen,“ škrábal se na své vyholené hlavě tatínek a rozpačitě si posunul moderní nové brýle na nose. „Jsi si naprosto jistá, Kiko?“ „Naprosto, dočista, úplně nejvíc!“ přísahala Kiko. „Jenže tady v Kroměříži přece nikdo neumí skládat origami!“ vrtěl hlavou tatínek, „nebo tedy možná umí, ale jak bych to řekl, je to velice nepravděpodobné, nebo ne?“ „Já nevím, tati, ale zeptej se paní vrátné, ta všechno ví. Nebo paní průvodkyně, já to vážně nebyla. Fakt ne!“ znovu ho ujišťovala Kiko, přitom si zavazovala tkaničku na tenisce a spěchala, aby už už byla na nádvoří zámku, kde na ni čekala Eva. Tentokrát nešly do Podzámky, ale vydaly se přes Velké náměstí kolem kašny do podloubí. Tady měl svůj malý krámek Evin strýc Pepa Juhiňák, kterému všichni říkali Juhi. Strýc Juhi měl velké ruce, ještě větší hlavu, dlouhé vlasy stažené do culíku a úsměv od ucha k uchu. Když Eva s Kiko přišly, podal Kiko svou velikánskou tlapu a představil se: „Já jsem strýc Juhi.“ „Těší mě,“ řekla Kiko. „Já jsem Kiko Mutsaku.“ „Tak tě vítám Kiko, Evička mi o tobě už vyprávěla.“ Kiko sice Juhimu moc nerozuměla, ale byl jí sympatický a hlavně ji strašně zajímal jeho krámek. Připadalo jí, že se 27/ ČTENÍ NA POKRAČOVÁNÍ Říkanky pro nejmenší krajánky Chodí v koruně, král není, nosí ostruhy, rytíř není. Má šavli, husar není, k ránu budívá, ponocný není. (kohout) Maličký sklípek, na dvou řadách slípek a červený kohoutek. (ústa, zuby, jazyk) Vyhřívá se v klubíčku, zaváže se na kličku. Na zádech má divné znaky, klikyháky, ciky caky. Krásná na pohled, v jazýčku má jed. (zmije) Má rezavý kožíšek, ráda šplhá do výšek. Chcete se s ní kamarádit? Tak jí hoďte oříšek. Skáče šipku, lomeňáka, za večerů koncert kváká na rybníce pod hrází, když měsíček vychází. (žába) (veverka) Když si dupne - hopsasa, v lese strom se otřásá. Ten je silný - hopsa, hej, na nosík mu nesahej! (slon) Nejraději za pecí přikrčená líhá, v očích se jí rozsvěcí, když na kořist číhá. (kočka) ZPÍVÁNKY /26 si můžete zazpívat i za doprovodu videa Jede, jede panáček, má placatý zobáček, Kde voděnka crčí, tam nosejček strčí. (kachna) H á d a n ky Obrázky: pixabay.com 11/ VOLNOČASOVKY Barbora píše z tábora VOLNOČASOVKY /12 Žijeme na různých světadílech, máme různě barevnou pleť, vyznáváme různá náboženství. Každý mluvíme svojí řečí, nosíme jiné oblečení, jíme jiné jídlo. I když jsme každé jiné, v lecčems jsme si podobné nebo dokonce úplně stejné. Rády se smějeme, rády si hrajeme a sportujeme. Rády také mlsáme, učíme se a objevujeme nové. My děti, ať už žijeme kdekoliv ve světě, jsme každé trochu jiné a přeci stejné... Jako rybky v moři, jako stromy v lese, jako obláčky na obloze. Pokus se uhodnout, kde, v které části světa, žijí tyto děti. Malou nápovědu najdeš na konci stránky. Jmenuji se Feng. Mám šikmé oči tvaru mandle. Jím hodně rýže a místo vidličky a nože používám dřevěné hůlky. Rád hraji dámu a šachy a v parku „jianzi“. To je hra se zvláštní koulí s barevnými brky – musí se odbíjet všemi možnými částmi těla, aby se udržela co nejvíc ve vzduchu. Je to veliká legrace! Jmenuji se Caitlin. Mám světlou pleť, tváře poseté pihami a krásné husté zrzavé vlasy. Žiji na ostrově se svou rodinou v malé rybářské vesničce. Počasí se tu mění rychle, často prší, což mi ale vůbec nevadí. Mám ráda rybí polévku a taky „pudding“, ale nepředstavujte si pod tím to, co dělá maminka k svačině vám. Ve skutečnosti může mít hodně podob a dělá se sladký i slaný z masa, chleba, vnitřností nebo klobás. Je to spíš takový nákyp. Jmenuji se Zuhri. Mám tmavou pleť a krátké tmavé kudrnaté vlasy. Můj kontinent je chudý a na některých místech sužovaný válkami. Jídla bývá nedostatek a pro vodu musíme chodit daleko. Přesto je jeden z nejkrásnějších, s krásnou přírodou a spoustou zvířat, které mnozí znají jen z obrázků nebo ZOO. K tomu, abych si zahrál kopanou, vůbec nepotřebuji drahý míč z obchodu; klidně si nějaký sám vyrobím z papíru a provázků. Rychlost, mrštnost a rytmus mám v krvi! Jmenuji se Kaila. Místo, kde žiji, připadá mnohým jako ráj na zemi. Nevím, co to je sníh, v oceánu se koupeme po celý rok. Těžko mě uvidíš bez ozdoby – živé květiny, kterých je tu všude dostatek po celý rok. Ať už je to barevný voňavý květinový řetěz na krk či věneček do vlasů nebo aspoň jen orchidea zastrčená za ucho. Jím hodně tropického ovoce a zeleniny. Chutná mi „uru“ – plod chlebovníku, který připravujeme na mnoho způsobů. Ráda tančím náš tradiční tanec hula. Jmenuji se Alaku a vím, jaké je to žít v iglú. Mé šaty a boty jsou ušity z teplých kožešin. Jím rád ryby a ulovené soby a tuleně. Rád vyřezávám nožem drobné předměty ze sobích parohů a kostí a také řídím psí spřežení. Které pohádky měl nejraději malý Mirek a které se líbí teď velkému? Jako malý kluk jsem samozřejmě miloval ty pohádky, které zrovna tzv. frčely. Krteček, Křemílek a Vochomůrka, Strýček Fidó, Kluk z plakátu apod. Teď již pohádky tolik nesleduji, ale pokud se to dá za pohádky považovat, tak se mi líbí Doba ledová, Mimoňové, Za plotem atd. Co Vy a škola? Bavila Vás? Nebyl jsem příkladný žák. Jediné, co mě bavilo, tak byly přestávky, zvlášť ta se svačinou, tělocvik a školní výlety :-) Dětem už začaly prázdniny, vzpomenete si na svoje nejlepší léto? Prázdniny byly úplně to nejlepší, co mě na škole bavilo, takže jsem si je vždy užíval naplno. Nemám žádné, které byly NEJ. Vždy byly NEJ ty poslední. Jste držitelem rekordu v 24hodinovém kreslení vtipů v kadibudce :-) Kde vzniknul tenhle bláznivý nápad a jak to celé probíhalo? Ano jsem, toto je jeden z mých šesti rekordů, které jsem uskutečnil. K rekordům jsem se rozhodl na začátku své kreslířské kariéry. Chtěl jsem být nějak výjimečný a něčím zvláštní. Myslel jsem si, že když udělám nějaký bláznivý rekord v kreslení, že si mě budou všichni pamatovat. Časem jsem zjistil, že aby si mě lidi pamatovali, není důležité dělat bláznivé rekordy, ale dělat svoji kreslířskou práci pořádně a kvalitně. Tím ale své rekordy nezlehčuji. Ať už byly jakkoli šílené, tak s nimi bylo mnoho práce a vážím si jich. Jmenuji se Bhanu. Mám snědou pleť, krátké černé vlasy a veliké černé oči. U jídla sedím na zemi. Jsem zvyklý na hodně kořeněné a pálivé jídlo. Místo talířů máme banánové listy a i polévku a omáčku si nabírám rukou, pomocí kousku placky. S rodinou bydlím v příměstském slumu v jednopokojovém domku s plechovou střechou. Abych pomohl rodině, která pochází z nižší kasty, od útlého věku pracuji. Nápověda: HAWAJ – INDIE – GRÓNSKO – ČÍNA – IRSKO – AFRIKA Rozhovor připravila: Lenka Kanellia 25/ ROZHOVOR S OSOBNOSTÍ My, děti z celého světa... ROZHOVOR S OSOBNOSTÍ /24 N arodil se ve znamení Berana a kreslení se věnuje od útlého dětství. V těžkých začátcích mu pomohl pan Jiří Winter Neprakta, který se stal jeho učitelem. Všestranný kreslíř – publikuje neuvěřitelně humorné vtipy a komiksy, vytváří omalovánky či ilustruje knihy. Svými obrázky oživil i pracovní sešity na matematiku a český jazyk nebo časopis Pastelka. Jeho kreslené postavičky vás přenesou do světa barev, úsměvů a dobré pohody. Mirek Vostrý je také šestinásobný rekordman a jeho rekordy jsou, stejně jako jeho tvorba, plné humoru a nadsázky. Nu, posuďte sami, kdo se může pochlubit rekordem v 24hodinovém kreslení vtipů v kadibudce TOI TOI? Teď ale na vážnější notu. V lednu 2015 se mu povedlo založit se svým kolegou Pavlem PATA Talašem Klub Kreslířů a Humoristů, který se úspěšně snaží o oživení zájmu o kreslený humor. Spolu s ním vytvořili webový časopis plný humoru, na který jsou právem hrdí. Jmenuje se Tapír (http://www.kkh-tapir.cz/tapir/) a stejně jako náš Krajánek vychází každý první den v měsíci. Vaříte rád? A co nejraději jíte? Neumím vařit. Nikdy jsem se to nepotřeboval učit. Když jsem byl malý kluk, vařila mi máma a nyní se o vaření stará moje žena Blanka. Co nejraději jím? Pokud v tom není kmín nebo rozinky, tak celkem vše. Co byste dělal, kdybyste se topil v penězích? Jsou peníze důležité? Peníze jsou důležité, protože bez nich by nic nefungovalo. Neměl bych domov, neměl bych teplo, neměl bych vodu, neměl bych co jíst apod., a pak bych se nemohl ani věnovat své práci, kterou mám rád. V penězích bych se ale topit nechtěl. Člověk má mít jen tolik, kolik potřebuje. Hlavně ať jsem zdravý a mám spousta kamarádů. Vyvádíte rád v moři? U moře jsem již dlouho nebyl. Ale moře mám rád. Jelikož jsem neplavec, tak mé dovádění v moři, ale i na koupalištích je omezené. Čvachtám se na březích a spíš se jen vždy svlažím, abych vydržel žár slunce. Zdroje obrázků: Mirek Vostrý, pixabay.com 13/ VOLNOČASOVKY Mir ek Vostr ý N aj d i p ě t r o z d í l ů KAM O PRÁZDNINÁCH /14 Pokud budete přes prázdniny pobývat v jižních Čechách poblíž města Písku, určitě si nenechte ujít návštěvu Pohádkové kovárny (www.pohadkovakovarna.cz) ve vesničce Selibov, kde se na vás budou těšit vodníci, skřítci, víly, Červená Karkulka, čerti, baba Ježibaba, Jeníček, Mařenka a dalších skoro sto pohádkových bytostí. Když budete mít cestu do Pohádkové kovárny 18. července, čekají na vás navíc Dračí slavnosti anebo Ukládání hastrmánků ke spánku 15. srpna. Výborným tipem na prožití aktivního dne pro celou rodinu (můžete vzít i babičku s dědou) je výlet do Zeměráje v Kovářově (www.zemeraj.cz). Spousta atrakcí pro celou rodinu, stovka her a hlavolamů, hledání pokladu, vesnička z raného středověku, příprava jídla nebo šatstva, chůze na boso, tak, jak chodili naši předkové, hrnčířský kruh, mletí mouky a další dobrodružné aktivity. Dále na vás čekají vodní hrátky, archeologické naleziště, balanční stezka po provazech, pařezech a kládách, lesní divadlo a bludiště. Zeměráj slibuje prožití báječného dne doslova všemi smysly. Do parku Mirakulum (www.mirakulum.cz) také můžete vyrazit s celou rodinou (s babičkou, dědou i malým miminkem). Vedle živého programu si můžete zadovádět při skákání na trampolínách, houpání na obřích houpačkách, průzkumu podzemí či bloudění v labyrintu. Letos bude také nově otevřeno lesní hřiště, lanová dráha, historická parní lokomotiva a oáza. A do třetice všeho dobrého pro aktivní odpočinek a pro milovníky dobrodružství na provazech, v libereckém kraji na Malé skále v outdoorovém centru Žlutá plovárna si můžete vyzkoušet své dovednosti Tarzana v lanovém centru (www.lcmalaskala.cz). (Pozor! Nezapomeňte se doma před příjezdem řádně změřit. Pokud neměříte alespoň 140 cm, tak vás na provazy nepustí.) Máte rádi zvířátka? Chcete něco víc než zoologickou zahradu? Vyzkoušejte Safari Camp (www.safarikemp.cz) ve Dvoře Králové a budete si připadat jako na safari v Africe. Vypůjčte si za pár korun dětský jeep, staňte se ošetřovatelem zvířat a přenocujte v safari kempu. Pokud vás láká více než Afrika spíše Divoký západ, určitě zavítejte do westernového městečka a indiánské vesnice v areálu Šiklův mlýn, který je součástí největšího přírodního zábavního komplexu v České republice. Co všechno je v Šiklandu k vidění se dozvíte na jeho stránkách www.sikland.cz. Dětský zvěřinec je neobyčejné místo, kam rodiče na čas posílají své děti, které se proměnily ve zvířátka. Jaké máte vlastnosti a v jaké zvířátko byste se nejspíš proměnil Vy? Jéje, já jsem sice ve znamení lva, ale když se rozzuřím, tak řvu jako tygr, a když mě kdokoliv nutí do něčeho, co nechci, tak jsem beran, a když vidím nějakou nespravedlnost, tak útočím jako býk. Takže bych jim v Dětském zvěřinci mohl dělat celé stádečko. A to ještě mluvím jen o souši. Ve vodě se cachtám jako hrošík liberijský. Kdo Vás nejčastěji hlídal, když jste byl kluk? Zrovna včera jsem se o tom bavil se svou učitelkou ruštiny z Běloruska. Zjistili jsme, že jsme z generace, kdy nás pracující rodiče nechávali klidně doma. Takže má o rok mladší sestra Gabriela hlídala mě a já hlídal ji. Vzájemně jsme se hlídali. A paní sousedka z vedlejšího bytu měla od našich rodičů pověření, aby hlídala, jestli při tom vzájemném hlídání neděláme děsný hluk, bugr a bengál. Kdyby Vás hlídala kouzelná Bílá paní, jaké dobrodružství byste si přál zažít? Víte, já bych chtěl strašně moc procházet zdí. A protože největší je ta Velká čínská zeď, tak bych chtěl s Bílou paní dělat takovou cikcak túru skrz zeď sem a tam. Strašili bychom při tom turisty z celého světa, ale než by stačili cvaknout spouště svých kamer, už bychom byli zase ve zdi. Jo, to by bylo žůžo! Prázdniny se blíží, dal byste našim čtenářům pár tipů, co si v létě přečíst? Čtu svému synovi Oliverovi a právě jsem mu dočetl Mikuláše na prázdninách od Válerie Latour-Burneyové. Knížka vznikla podle stejnojmenného filmového zpracování původních Mikulášových prázdnin Reného Goscinnyho. Je správná a určitě ideální na prázdniny, stejně jako Mikulášovy prázdniny od Goscinnyho. Dál bych milovníkům bláznivin, což jsou všechny děti, doporučil básničky Jiřího Koláře v knížce Co by sis přál. Tam se třeba dozví, jak se stát „Dlouhým“. Předně se musí narodit v Kolohnátově. A na cestu do New Yorku může vzít děcka má oblíbená princezna z filmu Jak se budí princezny?, rocková muzikantka a spisovatelka Marka Míková v knížce Mrakodrapy. A protože mám slabost pro dinosaury, začal jsem číst po letech znovu Ztracený svět od Arthura Conana Doyla. Jestli mají rodiče s dětmi rádi dobrodružství okořeněná pravým anglickým humorem, nebo přesněji řečeno skotským, rozhodně si knížku přibalte na cesty. Rozhovor připravila: Lenka Kanellia 23/ KRAJÁNKOVA KNIHOVNA Konečně jsou tu! Vytoužené dva měsíce prázdnin. A protože většina z vás zavítá o prázdninách také do České republiky, nabízíme pár tipů, jak si pobyt u babičky, dědečka, tety, strýce, bratrance či sestřenice zpestřit nějakým pěkným výletem. Snažili jsme se vybrat z každého soudku něco. Věříme, že se vám prázdniny v Česku s některým z našich výletů budou letos líbit ještě víc. KRAJÁNKOVA KNIHOVNA /22 Brycz rozaik, básník, textař a autor knížek pro děti. Spolupracuje s Českým rozhlasem, pro který napsal řadu pohádek a seriálů pro děti. Je autorem dvou večerníčků: Dětský zvěřinec (2008) a Bílá paní na hlídání (2013). Jeho první sbírkou byly povídky Hlava Upanišády (1993). Za knihu básní v próze Jsem město (1998) získal Cenu Jiřího Ortena (1999). U čtenářů i kritiky bodoval především románovou epopejí Patriarchátu dávno zašlá sláva (2003; Státní cena za literaturu, 2004). Za knihu Bílá paní na hlídání získal Zlatou stuhu 2011 v kategorii nejlepší beletrie pro děti a mládež. Je autorem řady textů pro hudební skupinu Zdarr, ex-členy kapely Laura a její tygři. Jeho práce byly přeloženy do několika jazyků. V současnosti píše pro Rádio Junior fantasy seriál Ptakoještěří letka. Příběhy dětí, které si ochočily ptakoještěra a létají na něm, vyjdou také knižně. Knížka Neberte nám Ptáka Loskutáka je o holčičce, které dělá potíže vyslovovat písmena R a Ř. Měl jste Vy potíže s některým písmenem? Nemusel jsem k logopedovi. Mé potíže vyřešil obrubník u chodníku, když mi bylo pět. Kráčel jsem s maminkou od dětského lékaře, ona mě nutila vyslovovat slovo „obrubník“ se správným r. Nešlo mi to, poskakoval jsem jako kůzle a pak jsem o ten obrubník u chodníku zakopl. A po tom pádu jsem řekl: „Blbej obrubník.“ A mamka: „Vidíš a je to!“ Správné r bylo na světě. Ale má sestra se s ráčkováním potýká dodnes. A oddílový vedoucí nám vždy po schůzce pionýra říkal: „Sejdeme se ve ščedu.“ Takže inspirací bylo nepočítaně. Vzpomenete si na nějaký jazykolam, u kterého byste se ještě i dnes zapotil? Naolejuje-li Julie koleje, nenaolejuji Julii koleje, nenaolejuje-li Julie koleje, naolejuji je sám. Brrrrr, úplně jsem se orosil potem. Hlavní hrdinka patří mezi vyvolené, kteří rozumí řeči zvířat. Kterému zvířeti byste chtěl rozumět Vy? Ona jde ještě dál, rozumí řeči věcí. Já bych chtěl rozumět svému autu. Rozumíte, nejsem technický typ, takže kdyby mi mý autíčko říkalo srozumitelnou řečí, čeho si jeho karburátorové srdce žádá, to by bylo prima. Zdroje obrázků: Pavel Brycz, pixabay.com Pro starší kluky a jejich tatínky, které zajímá vojenská historie, doporučujeme Běloveský pevnostní skanzen (www.brezinka.cz). Pěchotní srub NS -82 Březinka je zrekonstruován do původní podoby včetně veškerého vybavení a zbraní tak, jak byl používán během války. V Náchodě–Bělovsi je zpřístupněn také pěchotní srub N-S 84 Voda, doplněný projekcí o historii československé armády v letech 1918 až 1945, včetně množství dobových zbraní, uniforem a dalších exponátů. Nevím jak pro vás, ale pro nás je léto především dobrá nálada, sluníčko a vodní radovánky. Na Lipně nad Vltavou na Šumavě (www.lipnoservis.cz) máte kromě samotné přehrady možnost se vydovádět také v aquaparku, bike parku, hopsáriu, lanovém parku a frisbee parku. Pokud nám sluníčko letos v České republice přát nebude, tak nebuďte smutní a za vodními radovánkami vyrazte do největšího aquaparku ve střední Evropě, který je v Praze – Aquapalace (www.aquapalace.cz). Na severu pak doporučujeme Centrum Babylon (www.centrumbabylon.cz). Pokud budete mít vodních radovánek a různého skotačení venku až nad hlavu, zkuste se procvičit hlavičky v jedinečné IQLandia (www.iqlandia.cz) hned naproti Babylonu, kde vás ohromí svět vědy a techniky s planetáriem, nevídanými experimenty a spoustou chytré zábavy. Že vás žádný z našich tipů nezaujal? Zkuste si vybrat ten svůj na www.vylety-zabava.cz nebo www.kudyznudy.cz/Kalendar-akci/ Akce-pro-deti.aspx. Stránky jsou nabyté tipy na výlety pro pěší či cyklisty, akcemi, atrakcemi a vodními radovánkami, podle toho, kde se na vaší cestě po České republice zrovna nacházíte. Ať už budete kdekoliv, přejeme vám spoustu zážitků a dobré nálady! 15/ KAM O PRÁZDNINÁCH P ave l Zámecká sezóna je již také v plném proudu. Řada zámků a hradů uvítá dětské návštěvníky speciálním programem nebo prohlídkou věnovanou právě dětem. Doporučujeme například zámek Červená Lhota (www.zamekcervenalhota.eu) a Zámek Nelahozeves (www.zameknelahozeves.cz). Při dětské prohlídce na zámku Nelahozeves se dozvíte, jak se na zámku kdysi dětem žilo a jaké starosti a radosti zažívali na zámku mladé princezny a šlechtici. Jak se žilo obyčejným lidem ve středověku, se také dozvíte při návštěvě středověké vesnice – skanzenu Řepora www.repora.cz a jezdit nemusíte nikam daleko. Skanzen se nachází přímo v Praze mezi Stodůlkami a Řeporyjemi. OMALOVÁNKA /16 Strašidelná škola napsala: Lenka Rožnovská, ilustroval: Vhrsti, pro děti od 5 let Humorná kniha o tom, že i strašidla musí chodit do školy, obzvlášť, když nejsou zase tak moc strašidelná jako hlavní hrdina bubáček Bubuš. Získá nakonec výuční list v oboru strašení? Jaké nástrahy na něj chystají jeho spolužáci? Můžete si přečíst i prohlédnout. Všechny příhody jsou doprovázeny živými Vhrstiho ilustracemi. Můj kamarád skřítek Vítek napsala: Romana Suchá, ilustrovala: Zdeňka Študlarová, pro děti od 5 let Vítek se svými kamarády žije v lese a společně zažívají spoustu dobrodružství, na která vás vezmou s sebou. Pomůžeš jim najít cestu k pokladu, uklidit les a připravit karnevalovou oslavu? Poznáš, ve kterém domečku kdo bydlí? Příběh vtahuje malé čtenáře přímo do děje a počítá s jejich aktivní účastí. Skřítci totiž potřebují mnohokrát poradit a bez pomoci dětí by byli úplně ztraceni. Kniha zábavnou formou rozvíjí myšlení, logické usuzování, procvičuje paměť a učí základním znalostem. Šimon a štěňátko Bára napsala: Hanka Jelínková, ilustrovala: Vendula Hegerová, pro děti od 4 do 8 let Vyprávění o klukovi, ke kterému si chodilo hrát štěně od sousedů. Dozvíte se, jak si Báru málem odnesl zlý chlap, jak se zamilovali nejen psi, ale i jejich majitelé, kam zmizeli psí novomanželé a kam se poděly dědovy syrečky. V kůlně přebývá kocour Eliáš, ale pssst… to zatím rodiče nesmí vědět! Komisař Vrťapka napsal a ilustroval: Petr Morkes Série knih o nebojácném psím detektivovi s libozvučným jménem Vrťapka vás v žádném případě nezklame. Psí komisař je postrachem všech padouchů, zlodějů, lumpů a kriminálníků. Přijdete i vy na základě indicií na to, kdo je pachatel? Pusťte se do pátrání s detektivem, který vyřeší i ty nejzapeklitější případy. Krysáci a Krysáci jsou zase spolu napsal: Jiří Žáček, ilustroval: Ivan Mraček Daleko na Moravě, uprostřed Valašského království, na malém smetišti nedaleko Vizovic žili dva krysáci – Hubert a Hodan – a sádrový trpaslík Ludvík. Bydleli v útulných zásuvkách starého šicího stroje s výhledem na vysavač. Žili klidně a spokojeně až do chvíle, kdy se na smetišti objevil potkan Eda – dobrodruh z Prahy, který všude byl, všechno viděl a všemu rozumí, a hlavně nesnáší klid a nudu. Jste zvědaví, jaká dobrodružství zažila čtveřice sympatických kamarádů? Otevřete knížku a čtěte! A vy, kdo ty napínavé i legrační příhody znáte z televizního večerníčku, si je třeba rádi zopakujete. 21/ KRAJÁNKOVA KNIHOVNA CO SI PŘEČÍST O PRÁZDNINÁCH? SPOJOVAČKA /20 17/ OMALOVÁNKA VOLNOČASOVKY /18 Co vše patří k létu? Je to sladké, studené, osvěžující. Co je to? 1. Dozvíš se to, když vyluštíš následující křížovku: 2. 1 2 3 1. Název naší planety. 2. Maluje v zimě na okna. 3. Plave v rybníce. 4. V puse máme bílé... 5. Roční období, kdy jsou prázdniny. 6. Původní obyvatel Ameriky. 7. Měsíc svítí v... 8. Dopravní prostředek, má 4 kola. 4 5 6 7 8 3. 4. 5. 6. 7. K létu patří také ovoce. 8. Vyhledejte názvy sedmi druhů ovoce, na kterém si v létě můžeme pochutnat: 9. 1. V pohádkách vystupuje hloupý... 2. Abychom viděli, potřebujeme... 3. Abychom slyšeli, potřebujeme... 4. Na nohy si nazouváme... 5. Kontinent, kde žijí zebry a žirafy. 6. Dědeček v pohádce zasadil velikou... 7. V iglú bydlí... 8. Abychom čichali, potřebujeme... 9. Barva sněhu. Obrázky: pixabay.com W J C E H X R Ě Š S M A L I N Y N B T K E L E B H R V O R S A K Š E I V D O F G U D P Ř A B U Z M A Ň Y T L R N I V L Ž K E O Ř B O R Ů V K Y P Obrázky: pixabay.com 19/ VOLNOČASOVKY Víte, čemu se říká „český národní sport“? Napovím vám, že se provozuje v lese. Jeho název najdete v tajence křížovky: